5˗6/2012 - Hlas mučedníků

HLAS MUÈEDNÍKÙ
Č L E N
M E Z I N Á R O D N Í
K Ř E S Ť A N S K É
A S O C I A C E
I C A
5–6 / 2012
Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás
může potkat utrpení. – Židům 13,3
Jedineèné Vánoèní poselství
Pronásledovaná církev v jihovýchodní Asii
Svìdectví z Myanmaru a Severní Koreje
Zprávy ze svìta
Nakladatelství STEFANOS nabízí:
Rasooli & Allan – Lékaø z Kurdistánu
Pøíbìh o obrácení muslimského mullaha.
A5, 134 stran, cena 77 Kè.
Richard Wurmbrand – Vítìzná víra
Inspirující ètení na téma køesanské víry a svìdectví. 12×18 cm, 176 stran, cena 120 Kè.
Ken Anderson – Smìlý jako beránek
Životní pøíbìh známého èínského køesanského
disidenta. A6, 170 stran, váz. 137 Kè.
Pavel Rejchrt – Dvanáct kázání
Sbírka kázání èeského malíøe, básníka a literáta z posledních deseti let, ve kterých se autor
zamýšlí nad duchovní situací souèasného køesanstva i spoleènosti.
Váz. brožura, 14×19 cm, 96 stran, 147 Kè.
John Bunyan – Milost pøehojná
Duchovní autobiografie Johna Bunyana.
11,5×17,5 cm, 192 stran, cena 157 Kè.
John R. Weinlick – Hrabì Zinzendorf
životní pøíbìh hrabìte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa, nejvýznamnìjšího pøedstavitele
Obnovené Jednoty bratrské.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 232 stran,
cena 175 Kè.
Hermann Hartfeld – Víra navzdory KGB
Autentické vyprávìní o pronásledování køesanù
v Sovìtském svazu v šedesátých letech.
12×19 cm, 304 stran, cena 177 Kè.
Richard Wurmbrand –
Kristus na židovské cestì
Autor sám židovského pùvodu uvažuje na židovské téma. 12×18 cm, 248 stran, cena 175 Kè.
Sam Wellman – William Carey
Kniha o životì anglického misionáøe v Indii.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran,
cena 167 Kè.
Hans Martin Braun – Let pøes hranice
Napínavý román z prostøedí ruské podzemní
církve se špioná�ní zápletkou.
Vázaná, 11,5×17 cm, 120 stran, 2.vydání,
cena 138 Kè
Mike Fearon – Martin Luther
Beletrizovaná biografie jedné z klíèových postav
historie køesanství.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 112 stran,
cena 165 Kè.
Anatolij Granovskij – Byl jsem agentem
NKVD
Memoáry agenta sovìtské tajné služby, pùsobícího krátce také v pováleèném Èeskoslovensku.
Vázaná s pøebalem,
12×19 cm, 288 stran, cena 245 Kè.
Tom White – Akce Kuba
Po sedmnácti mìsících vìzení na Kubì vypráví
autor vzrušující pøíbìh církve trpící za „tøtinovou
oponou“.
A6, 230 stran, cena 83 Kè.
Darlene Deiblerová-Roseová –
Ve stínu vycházejícího slunce
Podivuhodný pøíbìh americké misionáøky
v japonském zajetí za druhé svìtové války.
Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 288 str.,
cena 248 Kè.
Richard Wurmbrand – Vìzeòské zdi kdyby
promluvily
Autorova kázání, sestavená na samovazbì, která
jsou pozoruhodným a jedineèným dokumentem
o hlubinách køesanské víry uprostøed nelidského teroru a zoufalství.
Vázaná, 12×18 cm, 136 stran, cena 185 Kè.
Sam Wellman – Jan Kalvín
Biografie slavného reformátora.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran,
cena 225 Kè
Bratr Andrew – Pašerákem ve službách
Nejvyššího
Kniha popisuje zaèátky služby bratra Andrewa.
Díky této knize se mnozí západní køesané zaèali
zajímat o utrpení svých spoluvìøících v totalitních zemích a mnohým rovnìž pomohla nalézt
víru v Ježíše Krista.
Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 262 str.,
cena 245 Kè
Nabízené knihy z nakladatelství STEFANOS si mùžete objednat na naší adrese, uvedené na zadní stranì obálky.
Poštovné ani balné není úètováno. Ukázky knih naleznete na internetové adrese www.hlas-mucedniku.cz)
HLAS MUÈEDNÍKÙ 5–6 / 2012
FOTO NA PRVNÍ STRANĚ VAZBY:
Bounchan Kanthavong strávil pro svou víru třináct let ve vietnamském komunistickém vězení.
RICHARD WURMBRAND NAPSAL
Jedineèné Vánoèní
poselství
„Mìjte se na pozoru pøed lidmi“.
(Žalm 10,17)
Naši milovaní!
Francouzský mikrobiolog Pasteur, první
objevitel velmi nebezpeèných mikrobù,
uèil lidi, aby každé ovoce pøed snìdením
peèlivì omyli. Požití takové potravy bez jejího dùkladného omytí mùže
zapøíèinit smrt.
Semmelweis objevil pøíèinu „horeèky omladnic“, která v jeho dobì
zpùsobila smrt mnoha žen po porodu. Tehdejší porodníci totiž ženy
vyšetøovali neumytýma rukama. Pøenášeli neviditelné mikroby z jedné
ženy na druhou a šíøili infekci. Když Semmelweis žádal své kolegy, aby si
po každém vyšetøení peèlivì omývali ruce, vysmívali se mu a uráželi ho.
Nakonec pøišel o rozum a skonèil v ústavu pro choromyslné.
Horší než vlci
Ježíš nás uèil, abychom se mìli na pozoru pøed mnohem nebezpeènìjším organismem – „èlovìkem“. Pøirovnává lidi – a to velmi šetrnì –
k vlkùm. Já osobnì jsem nikdy neslyšel o vlku, který by usmrtil v jedné
vteøinì sedmdesát tisíc lidí, jak se stalo pøi svržení atomové bomby v Japonsku. Vlci jsou ve srovnání s lidmi laskaví.
Lidé zabili padesát milionù nevinných v bývalém Sovìtském svazu
a 80 milionù v Èínì. Šest milionù Židù bylo zabito za holocaustu; více
jak dva miliony lidí bylo zavraždìno v Súdánu, a to za jediný zloèin, že
byli køesany nebo animisty a nechtìli se stát muslimy.
Bez Boha není dobré nic
Komunismus je v pravém slova smyslu dobrý. První køesané „mìli
všechno spoleèné; prodávali svùj majetek a rozdìlovali všem podle toho,
jak kdo potøeboval“ (Skutky 2,44–45). Moderní komunisté se však pokoušeli zavést tento systém bez Boha. Výsledkem bylo peklo na zemi.
Dnes byl ve východní Evropì komunismus svržen a jeho døívìjší stoupenci praktikují soukromé podnikání a demokracii (které jsou v podstatì
také dobré), ovšem opìtovnì bez Boha. A znovu je z toho peklo.
Naše velké kamiony vozí do døívìjšího komunistického bloku Bible,
køesanské knihy, potraviny a léky. Skuteèná potøeba však pøesahuje
1
veškeré naše pøedstavy. Je to jako bychom se pokoušeli naplnit bezedné nádrže.
Bez striktní poslušnosti Božího slova jsou jak komunismus, tak i soukromé podnikání špatné jednoduše proto, že lidé jsou vlky. Život stárnoucích lidí, se kterými zacházejí špatnì èasto vlastní dìti nebo je s nimi
zle zacházeno v domovech dùchodcù, je zlý, jestliže znovuzrozením
nepøijmeme podobu andìla místo podoby vlka.
Toto požehnání s námi zùstane na vìky.
Vánoce ve vìzení
Blíží se opìt Vánoce. Mnozí bratøi a sestry je budou trávit v komunistických, muslimských anebo v buddhistických vìzeních. Teïka si možná
øeknete, že Vánoce jsou pøece èasem, kdy zpíváme koledy a písnì chval.
Lidé si dávají navzájem dárky. Ano, ti, kteøí mají doma sami spousty jídla,
jsou svými pøáteli zváni ke spoleènému jídlu (aèkoli pøesnì to Ježíš u Lukáše 14,12–14 zapovídá). Snad namítnete: „Proè ale nemùžeme slavit toto
období s ostatními? Proè se máme rmoutit slovy o utrpení?“
Mou odpovìdí je, že o Vánocích se pøedpokládá, že nebudeme pamatovat jen na narození Spasitele, ale také na to, že nejsvìtìjší matka porodila svého Syna v chlévì.
Bylo skuteènì pravdou, že pro ni již nebylo v hostinci vùbec místo?
Možná mohl hostinský nebo nìkdo z hostù bez ženy a dítìte spát nìkde
jinde a svùj pokoj poskytnout Marii a dítìti Ježíši.
Proè bychom nemohli slavit alespoò jedny Vánoce na podobném
místì, kupøíkladu v nejchudší mìstské ètvrti, pøivést tam své dìti a vyprávìt tamním lidem vánoèní pøíbìh? Pak by andìlé mohli zpívat jako
zpívali tehdy na horách judských. Mohli by tam pøijít nìkteøí dnešní
mudrci a – aèkoli je to nepravdìpodobné – nìkteøí pastýøi by mohli
opustit své nádherné kostely a podobnì jako jejich pøedkové pøed 2000
lety se s vámi sejít v sirotèinci nebo v útulku
pro bezdomovce.
Pamatujte o tomto Štìdrém veèeru alespoò
na okamžik na své spoluvìøící, kteøí jsou pro
víru ve vìzení. Jejich matky, které je vyuèovaly
cestì obìti, vás mohou potøebovat mnohem
více než pøepychovì obleèené ženy v sousedních lavicích.
Tìžce pronásledovaná církev
Rembrandt – Klanìní pastýøù
2
Na Ukrajinì, v Bulharsku nebo Rumunsku
existovaly unionované církve, které se pøed
staletími z vìrouèných dùvodù oddìlily od
církve pravoslavné, za komunismu silnì pronásledované.
Vysocí pravoslavní pøedstavitelé pracovali
v dobách rudého diktátu ruku v ruce s ko-
munisty. (Døíve vìrnì sloužili fašistickým režimùm a úèastnili se pronásledování Židù.) A tak když komunisté naøídili znièení unionovaného
náboženství, byly jim všechny školy, semináøe, charitativní organizace
a kláštery odebrány a pøedány pravoslavným, kteøí z kazatelen kázali to,
co jim komunisté naøídili.
Poté co byl svržen režim Ceausesca, zaèali vysocí pravoslavní hodnostáøi, kteøí sloužili fašistùm i komunistùm, projevovat oddanost novým
vládcùm. Dnes za jejich podpory odmítají unionovaným vrátit majetek,
který jim døíve zkonfiskovali.
Svatá vánoèní noc
Mým spoluvìznìm byl biskup Jan Ploscaru. Ve své knize Okovy a teror
vypráví, jak trávil Vánoce ve vìzeòské cele. Tehdy na ulicích ležel skoro
metr snìhu.
„Okno cely bylo rozbité, a tak mì sužovala zima,“ píše. „Mìlo to za následek potlaèení tìlesného života.“ Ploscaru se modlil a odevzdával Bohu
své utrpení jako vánoèní dar pro dítì Ježíše. Pøidal tak své utrpení k utrpením Kristovým, aby doplnil, co ještì doplnit zbývalo (Koloským 1,24).
Ježíš netrpìl nadarmo. Inspiroval druhé, jak snášet zármutky, aby mohl
být poznán Bùh.
Tento biskup byl v cele úplnì sám. Vánoce prožil v modlitbì a meditaci
za krutého mrazu. I Panna Maria s Josefem museli ve stáji snášet chlad
zimní noci.
Jaký komfort mìla Ježíšova matka ve stáji? Teplou vodu? Porodní asistentku? Èisté prádlo? Jistì by nebylo høíchem, kdybychom o tìchto Vánocích namísto zpívání koled uspoøádali hostinu pro nìjakou potøebnou
matku s dítìtem.
Svatá neviòátka a uteèenci
Bylo by správné, kdyby si tøeba Amerièané na Den vítìzství pøipomínali
pouze generála Eisenhowera a na své padlé ve válce by si nevzpomnìli?
O Vánocích bychom si mìli pøipomenout nejenom narození Spasitele,
ale také smrt mnoha dìtí v Betlémì a náøek jejich matek.
Není to tak dávno, co ve Rwandì zbìsilí násilníci rozsekali na kusy
dìti kmene Tutsi v pøítomnosti jejich rodièù. Jejich zloèin byl stejnì velký
jako zloèin spáchaný na dìtech betlémských, mezi kterými mìl být oèekávaný uchazeè o Herodùv trùn. Vina rwandských dìtí spoèívala v tom,
že jejich rodièe byli Tutsiové a nikoli Hutuové, kteøí byli pøesvìdèeni, že
právo na existenci mají jedinì oni.
Podobnì dìsivé scény se odehrávaly v Súdánu. Muslimové napadali køesanské vesnice. Mladí lidé, tøinácti až dvacetiletí, byli bez jakéhokoli soudu støíleni. Lidé byli zaživa upalováni ve svých chatrèích.
Mnohé kostely byly znièeny nebo uzavøeny. V Súdánu probíhala zuøivá
a násilná islamizace. Muži byli násilím obøezáváni. Nìkteøí z animistických pøedstavitelù dostali od úøadù pozvánku na „konferenci“, a když
3
se dostavili, byli zastøeleni. Desetitisíce Súdáncù utekly do sousední
Ugandy.
Když o Vánocích pøemýšlíme o svaté rodinì, pamatujme, že bezprostøednì po Ježíšovì narození celá rodina musela utéci. Z Písma víme, že
uprchla do Egypta.
Nemìli k dispozici ani letadlo ani automobil. V nejlepším pøípadì jeli
po Sinajské poušti na velbloudech. Museli trpìt nedostatkem vody a sluneèním žárem.
Jaký druh života zakusili jako uteèenci v Egyptì? Poblíž Asijútu se
nachází koptický klášter, postavený podle tradice nad místem, kde svatá
rodina nalezla útoèištì. Je to sklepní obydlí o jedné místnosti.
Dnes žijí desetitisíce uteèencù v Africe i jinde ve svìtì èasto ještì v mnohem horších podmínkách. Nemají leckdy ani stan. Nìkteøí považují za
veliké štìstí, když dostanou alespoò najíst.
Pozdrav „šastné a veselé Vánoce!“ není jen sváteèní klišé, ale také pøipomínkou, že jsme o Vánocích povinni dát opuštìným, uteèencùm a pronásledovaným alespoò malý paprsek štìstí. A již osobnì nebo cestou
charitativních organizací.
Køesanský heroismus v Kambodži
Pøed èasem byla uveøejnìna pùsobivá událost z doby, kdy v Kambodži
vládli komunisté v èele s Pol-Potem, jedním z nejhorších masových vrahù
lidské historie.
Celá rodina køesana, který se jmenoval Haim, byla jednoho dne násilím shromáždìna, aby byli všichni její èlenové popraveni jako nepøátelé
slavné revoluce a „zlá krev“.
Celou noc leželi svázáni na trávníku a vzájemnì se potìšovali. Ráno si
museli vykopat vlastní hroby.
Zabijáci byli velkodušní. Povolili svým obìtem, aby se pøed smrtí spoleènì pomodlili. Pro rudé to byla legrace. Rodièe s dìtmi kleèeli poblíž
vlastních hrobù. Haim vyzýval všechny komunisty i pøihlížející k pokání.
V té chvíli jeden z Haimových mladých synù vyskoèil, vrhl se do blízkého
lesa a zmizel.
Haim s obdivuhodným klidem pøesvìdèil vojáky, aby chlapce nepronásledovali, ale aby mu dovolili mu ho zavolal zpátky. Zatímco rodina
kleèela, otec prosil svého syna, aby se vrátil a zemøel s nimi.
„Pomysli, mùj synu,“ køièel. „Mùžeš ukoøistit nìkolik dní života a toulat se po lese. Není lepší zemøít se svou rodinou a být za chvíli navždy
svobodným v ráji?“
Plaèící chlapec se vrátil zpátky. Haim popravèím øekl: „Nyní jsme
pøipraveni jít.“ Žádný voják je však nebyl schopen zabít. Popravu musel
vykonat jejich velitel, který zmínìnou událost nevidìl.
A tak Haimova rodina odešla do nebe. Hairn znamená v hebrejštinì
„život“.
4
Muèedníci jsou divnou rasou
Mùže se zdát divné, že otec, jehož dítì unikne masakru a má alespoò
nepatrnou šanci na záchranu života, je zavolá zpìt, aby zemøelo s rodinou. Avšak my lidé zatahujeme své dìti do následkù svých høíchù: hádek,
rozvodù, hráèství, pijáctví atd. Dìti mohou doživotnì trpìt za to, co jsme
dìlali zlého. Ale svatým je èasto vytýkáno, že nechají své dìti trpìt pro
svou vìrnost Kristu.
Muèedníci pro Krista jsou však zvláštní rasou. Znají nepoznatelné a vidí
neviditelné. Štìpán, první muèedník církve, vidìl nebesa otevøená a Ježíše,
jak mu kyne, aby šel k nìmu. Proè by si nemìl pøát, aby ho následovalo
i jeho vlastní dítì? Takové pocity prožívají pronásledovaní køesané.
Ježíšova smrt na køíži znamenala pro jeho svatou matku hluboký zármutek a utrpení. Ježíš vìdìl, že tehdy jejím srdcem pronikne meè. Mìl se
však vyhnout køíži, aby ji ochránil pøed bolestí?
Omluva
Dostávám tisíce dopisù z mnoha zemí a ètu jich, co nejvíce staèím.
Raduji se s tìmi, kteøí se radují, ale zejména sdílím s trpícími jejich soužení, které je èasto srdcervoucí.
Bohužel, nemohu opravdu odpovídat na všechny dopisy. Je mi pìtaosmdesát let, jsem již dosti chatrný a navíc se ještì stále snažím cestovat
a kázat v mnoha zemích.
Moje žena Sabina i já bychom rádi každého pøitiskli ke svému srdci
a odpovìli mu, ale je to fyzicky neuskuteènitelné. Prosíme, pochopte
a odpuste nám.
Mùžeme ale všichni se svými strastmi jít k Ježíši, k tomu mocnému
Rádci. K nìmu všichni mùžeme hovoøit. On je Bùh a mùže nám odpovídat
všem jednotlivì a tak to i èiní. Ale tøeba je ve vašem okolí i dùvìryhodný
pastor, kterému mùžete otevøít srdce.
Vánoce jsou vhodnou pøíležitostí k meditaci na výše uvedené myšlenky.
O Vánocích pøece slavíme Toho, který zaplatil nesmírnou cenu proto, aby
na tuto zem pøinesl život, lásku a pravdu.
Dìkujeme Vám za modlitby i veškerou podporu.
„Šastné a veselé Vánoce!“
V Kristu váš
Richard Wurmbrand
[Richard Wurmbrand (1909-2001) – rumunský luterský faráø, který byl pro svou víru vìznìn
ètrnáct let v komunistickém žaláøi. Po odchodu na Západ založil se svou manželkou Sabinou v roce 1967 mezinárodní misijní organizaci, jejímž cílem je pomáhat pronásledovaným
køesanùm. Tento èlánek pochází z amerického zpravodaje Hlasu muèedníkù z prosince
1994. Redakènì upraveno a zkráceno.]
5
PRONÁSLEDOVANÁ CÍRKE V DNES
Jihovýchodní Asie – Blázni pro Krista
Tøebaže má tøicetiletý pastor Cong jen omezené vzdìlání, nic mu to
nebrání, aby sdílel evangelium s ostatními. Pravda o Ježíši úplnì uchvátila
jeho srdce a on nemùže jinak než o tom vyprávìt druhým lidem. Za uplynulé ètyøi roky, od chvíle, kdy Cong uvìøil v Krista, pøineslo jeho svìdectví
ovoce v podobì sedmi nových spoleèenství, která vznikla mezi kmenovými komunitami ve støedním Vietnamu.
Vietnam je stále ještì komunistickou zemí, nicménì za posledních deset
let zde ohlednì náboženské svobody došlo k pozitivnímu posunu. Ve
velikých mìstských oblastech se nìkteré sbory scházejí naprosto veøejnì,
ovšem za úøednì stanovených podmínek. Náboženští pøedstavitelé v Hanoji a Ho Èi Minovì mìstì hovoøí jen o malých omezeních a vláda zde
dokonce povolila velká veøejná evangelizaèní shromáždìní se zahranièními øeèníky, pøi kterých stovky lidí otevøenì projevovaly svoji víru.
Ovšem situace mimo velká mìsta je již úplnì jinou kapitolou. Místní
úøady disponují znaènou pravomocí, která jim umožòuje potlaèovat
všechno, co považují za hrozbu autoritì vlády. Køesanství pak považují
za nežádoucí zahranièní vliv a k zamezení rùstu církve používají diskriminaci, zastrašování, nièení majetku, zatýkání, bití a násilné donucování
k odøeknutí se køesanské víry. Køesané z kmenových minoritních skupin jsou pak vystaveni ještì vìtšímu tlaku. Jejich konverze ke køesanské
víøe je chápána nejen jako politická hrozba, ale i jako zrada rodiny a komunity.
V nejhorších podmínkách se nacházejí køesané pøedevším na severu zemì, pøi hranicích s komunistickým Laosem, který sdílí s Vietnamem nejen tutéž ideologii, ale také i úsilí vymýtit
zcela køesanství ze zemì.
Køesanská víra je v Laosu
sice oficiálnì povolena, ale
ti, kteøí se snaží svoji víru
hlá sat druhým, jsou zatýkáni a biti.
Navzdory tomuto nepøátelskému prostøedí, které panuje v jihovýchodní
Asii, pøicházejí mnozí tamní lidé ke Kristu. Tito noví
køesané jsou posilováni
službou horlivých pastorù
Manželka pastora Conga stojí se svým synem pøed
jejich domem, který byl zdemolován na pøíkaz míst- a evangelistù, kteøí tøebaže
nemají žádné teologicních úøedníkù.
6
ké vzdìlání, sdílejí nadìji
evangelia vìrnì s ostatními. V mnoha ohledech tito køesané naplòují slova
apoštola Pavla z 1. epištoly Korintským: „Ale co je
svìtu bláznovstvím, to vyvolil Bùh, aby zahanbil
moudré, a co je slabé, vyvolil Bùh, aby zahanbil silné“ (1,27). Na druhé stranì
jsou tito køesané z jihovýchodní Asie podporováni Bounchan se svým rádiem, kterým ve vìzení tajnì
a posilováni vìøícími ze poslouchal køesanské vysílání.
Západu, na èemž se podílí i Hlas muèedníkù. Naše misie obstarává køesanùm v jihovýchodní Asii nejrùznìjší nástroje, které jim umožòují hlásat
evangelium – tiskneme pro nì køesanskou literaturu, poøádáme duchovní semináøe, podporujeme rozhlasové evangelizaèní relace, a pod.
Nezvyklý pašerák Biblí
Døíve než pøijal Krista, zastával Bounchan Kanthavong v komunistickém Laosu místo asistenta krajského místodržitele. Když se ale stal
køesanem, rozhodl se, že o své víøe nebude mlèet. I když toho z Písma
vìdìl jen málo, umìl oslovovat lidi a ukázat jim cestu k Bohu. Úøady ho
opakovanì varovaly a hrozily mu zatèením. K tomu i nakonec v roce
1999 došlo a Bounchan byl následnì odsouzen k patnáctiletému
vìzení.
„Vsadili mì do klády a na ruce mi dali želízka,“ vzpomíná Bounchan.
„Mìli velký strach, abych jim neutekl. Pak mì strèili do zcela temné místnosti, kde jsem bez potravy zùstal sedm dní.“
Když potom dozorci
pøinesli Bounchanovi jídlo a pití, odmítl je pøijmout,
protože se obával, že jsou
otrávené. „Musel jsem být
obezøetný, protože jsem
vìdìl, že mùj život má význam pro Boží službu,“ vysvìtloval. Bounchan pøežil
jen díky jednomu z dozorcù, který mu tajnì nosil po
troškách rýži.
Bounchan byl zavøený
v cele sám po celý rok.
Nejvíce lituje toho, že ne- Bounchan pøeplaval rozvodnìný potok, aby spolu
mìl u sebe Bibli. Jeho ka- s palivovým døevem propašoval pìt Biblí do vìzení.
7
menná a betonová cela
mìla jedny kovové dveøe
s malou rezavou dírou
jako ventilaci. „Smìl jsem
obèas na okamžik strèit
nos do této díry a nadýchat se èerstvìjšího vzduchu,“ vypráví Bounchan.
Poprosil také onoho strážce, který mu nosil rýži, aby
jeho manželce povìdìl, co
se s ním dìje. „Øekni mojí
ženì, že jestli mi chce pomoci, a mi pošle Bibli. Bez
Objekt vìzení, ve kterém Bounchan pobyl deset let Bible já žít nemohu.“
z celkem jedenácti rokù, které musel v žaláøi strávit.
Po roce stráveném v samovazbì byl Bounchan pøeložen do pracovního tábora, kde nosil døevo na topení a plel rýžová pole. Když už padal únavou, dozorce mu pøimáèkl do zad hlaveò zbranì a výsmìšnì øekl: „Volej k Bohu, a ti pøijde
na pomoc. A ti dá sílu.“
Takto Bounchan pracoval ve vìzení deset let z celkového tøináctiletého
trestu.
Poslední období již bylo lepší, protože ho dozorci nechali pracovat samostatnì, a tak chodil sám do lesa pro døevo. V létì roku 2007 mu dovolili, aby sbíral døevo tøi hodiny poblíž rozvodnìného potoka. „Byla to již
pro mì rutinní situace, následujícího dne jsem takto sbíral døíví již celý
den. Protože mùj dùm nebyl od vìzení nijak daleko, v jednu chvíli jsem
pøeplaval rozvodnìný potok, bìžel jsem domù, tam jsem vzal pìt Biblí
a bìžel jsem zase zpátky. Bible jsem ukryl a zaèal jsem zase nosit døíví
do tábora.“
Jednoho dne ale dozorci objevili Bibli v Bounchanovì tašce. Vzali Bounchana do kanceláøe a tam mu nakázali, aby èetl nahlas pøítomným dozorcùm. Po nìjaké chvíli jsem pøestal èíst a øekl jsem dozorcùm: »Tohle
za jeden den nemùžu pøeèíst, ale pokud toho chcete
vìdìt více, jsem pøipraven
vám to povìdìt.« Od této chví le se zaèali dozorci
k Bounchanovi chovat lépe, jenže o týden pozdìji
byli všichni tito dozorci
zase pøeloženi jinam.
Aèkoli Bibli zpátky získat nedokázal, mìl Bounchan další schované v místnosti, kde spal. Také se mu
Bounchan se svoji manželkou Sengham
8
podaøilo propašovat do tábora malé rádio, které zabalil do vìtšího listu
a se døevem pronesl pøes bránu. „Èetl jsem si v Bibli každý den,“ vypráví
Bounchan. „Rovnìž jsem poslouchal køesanské rozhlasové vysílání.“
Ètení Bible i rozhlasové programy mu pomáhaly rùst ve víøe. Jednoho dne ale dozorci našli Bibli i rádio a zabavili je. Bounchan však jednoduše propašoval do tábora další Bibli i rádio. Bìhem tøinácti let ve vìzení
vlastnil takto Bounchan celkem šest Biblí. Za nejhorší roky považuje ty,
kdy ještì Bibli u sebe nemìl.
V lednu 2012 si Bounchana nechal pøedvést velitel vìznice a øekl mu:
„Tvoje rodina je natolik ve své víøe umínìná, že šíøí køesanství všude
kolem. To je i dùvod, proè zde i nadále zùstáváš. Nenecháme tì odejít,
abyste ještì více šíøili svou víru. Pokud chceš být propuštìn, pùjdeš domù
a budeš pít a hrát a hodovat jako my. Musíš pøestat s tou svoji vírou, jinak
na tom budeš poøád takhle bídnì.“
Bounchan na to odpovìdìl: „Pokud pøestanete uctívat betonové sochy,
klanìt se zlatým a bronzovým modlám, pak pøestanu uctívat svého Boha.
Ale vy nepøestanete. Proè mì tedy chcete pøinutit, abych pøestal já se
svoji vírou?“
Bounchan byl nakonec propuštìn o mìsíc pozdìji, 2. února, dva roky
pøed vypršením celého trestu. Než odešel z vìzení, ještì si ho znovu
pøedvolal velitel a varoval ho, aby o své víøe mlèel a nestýkal se ani s dalšími køesany.
Tento ètyøiašedesátiletý vpravdì svatý muž je nyní opìt se svoji rodinou. „I ve vìzení jsem jasnì cítil, že je Bùh se mnou a vìdìl jsem, co Ježíš
uèinil pro mì na køíži,“ prohlašuje Bounchan. „A to je vìtší obì než to,
èím jsem prošel ve vìzení.“
Bounchan má pro køesany na Západì
dojemné poselství: „Dìkuji všem bratrùm
a sestrám v Americe, Kanadì a v mnoha
dalších zemích za vìrné modlitby. Vím, že
jen díky jim jsem dnes ještì naživu. Prosím, modlete se i nadále za moji zemi, za
Laos, aby ještì mnozí pøijali Ježíše Krista,
protože nic v tomto životì nemá takovou
dùležitost, jako stát se køesanem a následovat našeho Pána. Zakusil jsem, jak
dokáže být život tvrdý. Chci ale povzbudit
ostatní køesany, aby zùstali pevní ve víøe.
Vy, kteøí máte ve své zemi svobodu hlásat
Krista, èíst si Bibli a chodit do kostela, prosím, konejte tak.“
Následkem krutého zacházení ve vìzení mìl Pao oteklou
tváø s množstvím modøin, pøišel
o nìkolik zubù a po tìle mìl spoustu podlitin.
Býèí muž
Jen pouhé tøi mìsíce pøed Bounchanovým propuštìním byl ve Vietnamu
zatèen jeden z jeho spolupracovníkù,
9
ètyøiašedesátiletý Ly A Pao. Tento køesan pochází z kmene Hmong a byl
již nìkolikrát uvìznìn kvùli svým evangelizaèním aktivitám. Pao koná
cesty mezi nìkolika sbory v horách, kde distribuuje køesanské knihy, CD
disky a Bible. Když se pøed více než šesti lety dostal do vìzení, pøinutili
ho policisté, aby se postavil na ètyøi a napodoboval býka. Od té doby mu
ve vìzení øíkali s posmìchem Býèí muž.
8. prosince 2011 byl Pao opìt zatèen. Nic mu nepomohlo, že byl nanejvýš opatrný, aby nevzbudil nikde podezøení. Pøi poslední cestì však svoji
zásadu minimalizovat dobu návštìvy konkrétního místa porušil. Dùvodem byla radost nad tím, že se v oné vesnici obrátily ke Kristu tøi nové
rodiny. Tamní kazatel byl touto skuteèností velmi povzbuzen a pøemluvil
Paoa, aby u nich nìjakou dobu zùstal a pomohl mu vzdìlávat tyto nové
vìøící ve víøe. A tak Pao nové køesany uèil, jak se mají modlit, jakým zpùsobem si mají èíst Bibli, jak mají zpívat chvalozpìvy a dalším obvyklým
vìcem.
Policie však Paoa brzy vyslídila a okamžitì zatkla. Pøi vyšetøování mu
policisté vyhrožovali, že rodiny nových vìøících z vesnice vyženou. Když
Pao namítl, že by ony tøi rodiny mohl vzít k sobì a nechat je hospodaøit na
své pùdì, popuzený policejní vyšetøovatel ho udeøil zprudka do tváøe.
Ve snaze bránit nové køesany, Pao øekl: „Bez ohledu na to, co mnì
mùžete udìlat, nedokážete mnì odradit od toho, abych zvìstoval poselství spásy v této vesnici. Budu i nadále všem lidem hlásat evangelium, aby
byli spaseni. Smrti se nebojím.“
Pao byl vsazen do vìzení, kde ho vysvlékli do naha a takto musel spát
na chladné betonové podlaze bez jakékoli pøikrývky. Ale ta nejhorší muka mìla teprve pøijít. Když se oblastní policejní náèelník dovìdìl o jakémsi èlovìku, který odmítá poslouchat
úøady, pøišel sám do Paovy cely a zaèal ho
pln vzteku kopat do bøicha. Další kopance mu uštìdøil pøímo do oblièeje, pøièemž
mu vyrazil nìkolik zubù.
Policejní náèelník byl oproti Paovi
hømotné postavy a své kopance vedl s takovou intenzitou, že køesanskému pastorovi zaèalo jít doslova o život. Plukovník
zuøivì kopal Paoa pøímo do hlavy. Pak ho
popadl, vytáhl z cely a srazil ho ze schodù.
Okolo stojící policisté následnì ležícího
Paoa radìji popadli a zamkli do nìjaké
místnosti, aby ho uchránili pøed bìsnícím
plukovníkem.
Dva dny po tomto incidentu se policejní
náèelník objevil znovu a tentokrát si všiml,
Navzdory mnoha výhrùžkám,
že pastor má na krku pøívìšek s køížkem.
zatèením a bití se Pao vrátil ke
své duchovní službì mezi kmeno- Plukovník zaèal ihned vøískat: „Vezmìte
mu okamžitì ten køížek!“ Pao však odmítl
vými køesany v horách.
10
køížek sundat a tak ho plukovník zaèal opìt zuøivì
mlátit do oblièeje. Pak mu
pøikázal, aby si zase sundal šaty a nahý musel opìt
bez hnutí stát u zdi. Mezitím se plukovník notnì
posilnil alkoholem a pak
opilý pøi kázal pastorovi,
aby se mu klanìl. Ten však
nìco takového odmítl se
slovy: „Nebudu se klanìt
žádnému èlovìku, èest
a chvála patøí jen mému
Vietnamští køesané kráèí uprostøed noci džunglí na Pánu.“
své pravidelné tajné noèní shromáždìní.
Jako zázrakem byl Pao
propuštìn jen dva týdny
po støetu s policejním náèelníkem. Úøady mu zkonfiskovaly dva mobilní
telefony a následnì ho 23. prosince propustily. Tento odvážný køesan
se vrátil ke své rodinì s množstvím podlitin a modøin. Radost ze svobody a ze shledání s rodinou i spoluvìøícími však byla silnìjší než utržené rány.
Pao mìl také velkou radost ze zprávy, že ony tøi nové rodiny vìøících
zùstaly stát pevnì ve víøe i pøes silný tlak, který na nì úøady vyvíjely. To
ho ještì více posílilo v odhodlání, aby pokraèoval ve svých misijních
aktivitách. Asi týden po svém propuštìní odcestoval Pao do Hanoje, aby
se tam zúèastnil studijního biblického semináøe. Pøi této pøíležitosti se
také setkal se zástupci Hlasu muèedníkù, kteøí mu darovali množství
evangelizaèního materiálu. Naši zástupci mu rovnìž obstarali potøebné
zdravotní ošetøení, zahrnující i dentální péèi. Chceme
i nadále podporovat tohoto odvážného bratra, který
hlásá evangelium nehledì
na nebezpeèí, které mu tím
hrozí.
Zákon v jeho kapse
Tajná køesanská konference, kterou vietnamští køesané uskuteènili v jedné jeskyni v džungli. Na této konferenci kázal jistý cestující kazatel.
Dalším vietnamským
pastorem, který prošel podobnými potížemi s policií, je Ma Toa z kmene Glai.
Avšak jako nìkdejší èlen komunistické strany tento pastor dobøe ví, co mu vietnamský zákon dovoluje ohlednì
11
sdílení víry a tak využívá pøíležitostí, které mu i ta formální komunistická
legislativa dává. Dvaašedesátiletý pastor Ma spravuje devìt kongregací,
které dohromady èítají asi osmnáct set vìøících.
Ma se stal køesanem v roce 1996 a to záhy poté, co pøeèetl Nový zákon,
patøící jeho synovci. Když pozdìji celá jeho rodina onemocnìla, vzpomnìl si Ma, jak èetl o Ježíšových uzdraveních. V té dobì již dvanáct èlenù z jeho pøí buzenstva zemøelo. Ma proto požádal jednoho pastora, aby
se modlil za jednoho mladého synovce, který byl po této modlitbì skuteènì uzdraven a odevzdal svùj život Bohu. Po této zkušenosti se Ma vrátil do své rodné vesnice a zaèal druhým vyprávìt o Bohu. Tøebaže v této vìci nemìl žádnou zkušenost – vìdìl pouze to, co èetl v evangeliích
a co mu øekl pastor – pøišlo na základì jeho svìdectví za jediný rok kolem stovky lidí ke Kristu.
Pøed svým obrácením byl Ma zástupcem policejního náèelníka a také
èlenem komunistické strany. O práci však pøišel v roce 1997, kdy se jeho
nadøízení dovìdìli o tom, že se Ma obrátil ke Kristu, a o rok pozdìji byl
zatèen. „Drželi mì po tøi dny a tloukli, protože jsem patøil pøedtím k nim
a byl jsem v komunistické stranì,“ øíká Ma. Právì èerstvì po svém obrácení hovoøil Ma s øadou svých bývalých soudruhù a devìt z nich také
pøivedl k víøe.
V oblasti, kde Ma pùsobí, èelí køesané mnoha úøedním omezením.
Nesmìjí se scházet ve skupinách o více jak dvaceti lidech a na rozdíl od
ostatních vesnièanù jim úøady odpírají rùznou podporu. Vedle toho zde
úøady zakazují vlastnit Bible, a proto jsou køesané nuceni veškeré knihy
ukrývat a èíst si v nich jen v noci.
Když Ma jde do nìjakého shromáždìní kázat, má sebou jen ruènì
psané kázání, Bibli radìji nechává doma v úkrytu, aby mu ji policie pøípadnì nezabavila.
Co však má Ma u sebe vždycky, je výtisk vietnamského zákoníku, který
používá pøi zadržení policií na svou obranu. Navzdory úøední šikanì
a omezením, pokraèuje Ma ve své službì a je i nadále pøipraven šíøit
nadìji evangelia.
Znamení a zázraky
Pastor Malo mìl touhu pøinést evangelium ke kmenùm B’ru. Kmen B’ru
se dìlí na západní, jehož pøíslušníci žijí na území pøi obou stranách hranice mezi Laosem a Thajskem, zatímco východní kmen B’ru obývá hranièní území mezi Laosem a Vietnamem. Oba kmeny však hovoøí odlišným dialektem.
Kmen B’ru byl misijním polem pastora Malo po øadu let a musel pøi
své èinnosti potýkat s úklady domorodých èarodìjù a léèitelù, kteøí si
udìlali výnosnou živnost ujaømením tamních farmáøù prostøednictvím
èerné magie, léèitelství a rituálù pøivolávajících úrodu. Farmáøi, kteøí již
tak bojovali o nasycení svých rodin, pak tìmto šarlatánùm obìtovali býky, rodinné dìdictví i èást úrody, aby za to obdrželi prázdné sliby, klamné uzdravení nebo pøízeò štìstìny. Rozèarovaní farmáøi, kteøí toužili po
12
opravdové nadìji pak otevírali sluch evangeliu.
Pastor Malo putoval od
vesnice k vesnici a kázal
evangelium a vydával svìdectví o víøe v Krista. Kamkoli pøišel, nacházel dychtivì naslouchající vesnièany
a mnozí na jeho kázání reagovali pokáním a vroucím
úsilím získat spasení skrze
víru v Ježíše Krista.
Èasto, když lidé pocho- Pastor Malo (vlevo) se èasto modlil za uzdravení
pili, že pastor Malo je nemocných vesnièanù a jeho modlitba došla vyslyBožím mužem, žádali ho šení.
o modlitbu za uzdravení
nìkoho z èlenù rodiny. Pastor Malo vzpomíná, že mnohokrát, když se
modlil za nìkoho nemocného, došlo opravdu k uzdravení. Tato znamení
se pak stala pøíležitostí pro další kázání a pùsobila ještì horlivìjší zájem
vesnièanù.
V roce 1998 byl pastor Malo za kázání kmenu B’ru zatèen a na týden
uvìznìn. „Úøedníci se pokoušeli zastavit moji køesanskou èinnost, abych
již neobracel lidi ke Kristu a nevznikala tak nová spoleèenství. Policisté
na nás pøichystali past a chytili mì spoleènì s dalšími devíti vìøícími,“
vypráví pastor Malo.
Pastor Malo si uvìdomuje dùležitost uèednictví a vyuèování tìch, kteøí
nové spoleèenství duchovnì spravují. „Prosil jsem Pána, aby mi ukázal
správný postup a zpùsob, jak mám nové vìøící vyuèovat.“ Pastor Malo
øíká: „Vím, že noví vìøící mají velké obavy. Prosil jsem za moudrost, jak
jejich víru posílit, aby byli od strachu osvobozeni.“
Pastor Malo prohlašuje, že všech devìt vìøících, kteøí s ním byli tehdy
zatèeni, se po svém propuštìní cítili ve víøe ještì silnìjší.
O mìsíc pozdìji však byl pastor Malo zatèen znovu. Tentokrát ho
dozorci odvedli do cely, kterou obývali pachatelé vážných kriminálních deliktù. „Proè jsi tady?“ ptali se ho tito noví spoluvìzni. „Nìkoho jsi
zavraždil anebo jsi lupiè?“
„Jsem jen køesanský pastor,“ odpovìdìl Malo a hned jim zaèal vydávat
svìdectví. V krátké dobì se pak všichni tito zloèinci obrátili ke Kristu.
Úøady se pokusily pastora vydírat a nutit ho, aby víru v Krista zapøel.
On však naprosto nekompromisnì odmítal. Vìzeòské dùstojníky to rozhnìvalo natolik, že pastora Malo a další tøi køesany pøemístili do cely, kde
nebyla žádná toaleta a k tomu jim ještì svázali nohy øetìzy a na ruce jim
dali želízka. V takových podmínkách pak byli tito vìøící tøi a pùl mìsíce.
Pozdìji k nim ještì pøibylo dalších pìt vìzòù.
„Každý den nám dovolili se krátce omýt ve kbelíku s vodou, který byl
v rohu místnosti“ vzpomíná pastor Malo. Tøebaže to byla jen trocha vody,
13
vždy jsme se usilovnì jako
o závod myli a na kotníky
jsme si dávali vlhké o hadry
abychom si alespoò trochu
ulevili od bolesti z nasazených pout.
Dozorci pøi této proceduøe vždycky køesanské
vìznì vybízeli, aby se
zøekli víry a tak získali okamžité propuštìní. To však
všichni odmítali.
Pak se stalo, že se do
cely dostaly blechy. „BleKmenoví pastoøi v horách na hranici Vietnamu chy náš štípaly a pøivodily
a Laosu používají ke køtìní nových vìøících všechno, nám tak velké útrapy, že to
co je právì pøi ruce.
bylo doslova nesnesitelné.
Všichni jsme volali k Bohu
a prosili ho, aby nám pomohl,“ vzpomíná pastor Malo. „A naše modlitby byly skuteènì vyslyšeny. Najednou se v cele objevily mravenci, kteøí všechny blechy v krátké dobì sežrali. Byl to pro nás skuteèný zázrak
a mìli jsme z toho takovou radost, že když nás dozorci vidìli, domnívali
se, že jsme již pøišli o rozum!“
Pastor Malo øekl pracovníkùm Hlasu muèedníkù, že bìhem prvních
dvou týdnù nedostali v oné cele nic k jídlu ani pití. Avšak na zadní stìnì
vedla vodovodní trubka do jiné cely, která øádnì netìsnila. A tak vìzni
mohli pít vodu vždycky, když ji bìhem dne pouštìli. „Dozorci byli udiveni naším stavem, ale nepøišli na to, odkud vodu máme,“ vypráví pastor Malo.
Když byl nakonec propuštìn, okamžitì se vrátil ke své pøedchozí èinnosti a dál kázal a vyuèoval.
Dnes èítá sí domácích
sborù, které pastor Malo
mezi kmenem B’ru v Laosu založil, pøes ètyøi tisíce
vìøících. Jeho služba je sycena smìlou vizí mobilizovat v tìchto sborech nové
misionáøe.
„Mám velkou touhu vidìt køesany napøíè celým
kmenem B’ru. Souèasnì
Hlas muèedníkù zásobuje køesany v jihovýchodní však toužím vidìt, jak miAsii literaturou, krátkovlnnými pøijímaèi, které
umožòují poslouchat køesanské vysílání ze zahra- sionáøi z kmene B’ru kážou
nièí. Na snímku kontaktní pracovník naší misie roz- evangelium dalším kmenodává mezi vìøícími Bible pøímo na shromáždìní.
vým skupinám,“ prohlašuje
14
Malo. „Aby se tak stalo, potøebujeme získat a vzdìlat
další církevní pracovníky.
Mým cílem je vytvoøit v každé oblasti misijní tým.“
Pastor Malo má víru,
která svou realizaci spatøuje v pùsobení moci
Boží. Pamatujme na nìho
a další odvážné køesany
jihovýchodní Asie ve
svých modlitbách. Naše
misie chce tyto naše spoluvìøící podporovat ze
všech sil.
Materiály které rozdáváme mezi vìøícími jihovýchodní Asie. Na obrázku je radostnì pøijímá bratr
Pao (viz výše).
Pronásledování je jisté
Zákony ani omezení nedokážou Dinh Van Hoanga zastavit. Tento hømotný muž je vášnivým kazatelem evangelia mezi svým lidem –
kmenem K’Dong obývajícím vietnamské støedohoøí. Pøíslušníci kmene K’Dong jsou velmi chudí a všechno, co mají, vìtšinou spotøebují na
obìti svým animistickým božstvùm – bohùm øek, hor nebo starých
stromù.
Za deset let své evangelizaèní èinnosti založil Hoang šest sborù a pokøtil na ètyøi stovky nových vìøících. Pøitom ale utržil také množství ran,
pøežil dva pøípady, kdy mu opravdu nepøátelé ukládali o život a sedmkrát
mu úøady nechaly strhnout obydlí. Také se úøedníci pokoušeli Hoanga
a další vìøící zlákat tím, že jim nabídli postavit dùm, ovšem za podmínky,
že se zøeknou své víry v Krista.
Hoang nìkdy propadal sklíèenosti a sám se divil, proè pokraèuje
ve službì Bohu. V takových chvílích mu Duch svatý vždy poukázal na
význam pronásledování. „Ježíš sám trpìl a aby zachránil svìt, musel
pøinést obì. Kdo jsem já, abych odmítal utrpení, které Ježíš pøece sám
pøedpovìdìl.“
Za deset let své služby Hoang podle svých slov pochopil, že „lidé, kteøí
nevyjdou zvìstovat evangelium, také nezakoušejí pronásledování“.
Komunistické úøady v jihovýchodní Asii se rozhodly složit dùvìru
v moudré vìci tohoto svìta – v moc, finanèní úspìch, prchavé potìšení
a sobectví. Víra je pro nì jen bláznovstvím. A pøesto Bùh používá lásku
a víru tìch, které lze považovat za slabé a pošetilé, aby zahanbil ty silné
a moudré.
Smìlou víru našich spoluvìøících v Laosu a Vietnamu mùžeme používat jako vzor evangelizace pro všechny vìøící, a to i pro nás, kteøí žijeme
ve svobodném svìtì.
Spíše než trvání na tom, že si musí nejprve osvojit vìtší biblické poznání,
vykroèili tito lidé ve víøe a snaží se sdílet všechno, co vìdí o Ježíši s kaž15
dým s kým se setkají. Spoleènì s Pavlem a dalšími apoštoly mají privilegium stát se blázny pro Krista (1 Kor. 4,10a).
– Hlas muèedníkù, USA, srpen 2012
SVĚDEC T V Í PRONÁSLEDOVANÝCH K ŘESŤANŮ
Myanmar
Svìdectví Khina
Když mu bylo šest, poslali rodièe Khina do buddhistického kláštera.
Khin byl velmi vnímavým studentem a brzy na sebe pøitáhl pozornost
pøedstaveného kláštera, který ho považoval za výjimeèné dítì. Tento
pøedstavený mu jednou dokonce øekl: „Ty budeš jednoho dne povolán
na moje místo.“
Každý den Khin šest hodin meditoval a uèil se buddhistickým naukám.
Jeho cílem bylo poznávat a praktikovat buddhismus. A již ve vìku osmnácti let se Khim stal opravdu pøedstaveným kláštera.
O dva roky pozdìji Khin onemocnìl vážnou jaterní chorobu a nebyl
schopen podle svého zvyku dál nìkolik hodin dennì meditovat ani vykonávat další náboženské pøedpisy a povinnosti. Musel se vrátit ke svým
rodièùm a být odkázán na jejich péèi.
Jeho zdravotní stav se však nadále zhoršoval až do situace, že nebyl
schopen bez pomoci ani stát. Vzhledem k orgánové nedostateènosti
tìlo zadržovalo množství tekutiny pùsobící takové otoky, že nedokázal poøádnì ani otevøít oèi nebo mluvit. Zhoršoval se mu dech. Když ho
rodièe odvezli do nemocnice, lékaøi prohlásili, že nemá šanci na uzdravení. „Byl jsem naprosto zoufalý, vìdìl jsem, že umírám.“
Pak si Khin vzpomnìl
na slova z evangelizaèního traktátu, který mu
dala jedna køesanská známá. Ta slova znìla: „Já jsem
Hospodin, já tì uzdravuji“.
Tehdy Khin vykøikl k Bohu: „Bože, jestli ty jsi pravý Bùh, prosím, zachraò
mnì!“
„V ten okamžik jsem
pocítil, jako by se nìkdo
dotkl mé kùže,“ vypráví
Tím že se Khin obeznámil s buddhismem tak øíkajíc Khin. „Otevøel jsem oèi, ale
z první ruky, stal se z nìho evangelista, který dokáže
nikdo na pokoji nebyl. Cítil
vhodnì a citlivì oslovit své krajany. Touží, aby své
poznání a zkušenosti mohl pøedat co nejvìtšímu jsem, že již dokážu hýbat
lépe rukama a tak jsem se
poètu lidí.
16
posadil. Když lékaøi a rodièe vidìli zmìnu, která
se se mnou stala, nevìøili
svým oèím. Byl to opravdu
zázrak!“
Khin ale o své modlitbì nikomu neøekl. Po
nìkolika dnech pozorování v nemocnici byl propuštìn domù a jeho zdravotní stav lékaøi oznaèili za
uspokojivý.
Když se ještì více zotavil, navštívila Khina ona
køesanka a pozvala ho na Tyto myanmarské dìti ètou pøíbìh o Ježíši v ilustroshromáždìní do kostela. vané knížce, kterou v jejich jazyce vytiskla naše
misie.
Khin se však snažil vymluvit. Ta se ale odradit nadala a zvala ho pokaždé, když Khina navštívila.
A tak Khin nakonec šel. Na shromáždìní pastor vyprávìl o tom, že Bùh má
oèi, uši i ústa a proto slyší i hovoøí k èlovìku. Toto poselství bylo výraznì
odlišné od buddhistického uèení, které Khin tak dùvìrnì znal.
Když toho veèera ulehl do postele, modlil se k Bohu: „Pokud jsi to byl
opravdu ty, kdo jsi mì v nemocnici uzdravil, pak ke mnì promluv jasnì.“
Když se pak pokoušel usnout, uslyšel najednou jasnì vnitøním hlasem:
„Khine, jsi mùj syn.“ Následnì Khina zaplavil pocit míru a bezpeèí a on
se rozhodl, že svùj život odevzdá Bohu.
Po této události zaèal Khin pravidelnì chodit jednou týdnì do kostela,
ale tak, aby o tom nikdo z jeho rodiny nevìdìl. Když se ho doma zeptali,
kam jde, øekl jim že jde do pagody. V té dobì již cítil povolání, že má
kázat svým krajanùm evangelium, ale nemìl zatím odvahu se ke svému
novému pøesvìdèení pøiznat.
Když mu bylo jednadvacet let, navštívil pøi jedné pøíležitosti køesanský tábor, kde byl pokøtìn. Po této události poprvé jasnì porozumìl dùležitosti veøejného pøiznání
se k víøe. A tak Khin o své
zmìnì doma koneènì
povìdìl.
Rodina byla z jeho pøiznání pobouøena a šokována. Skuteènost, že se stal
køesanem, vnímali jako
zradu. „Jsme pøece buddhisti,“ køièeli na nìho.
v Myanmaru usiluje o národní jednotu – jeden
Jeho bratøi s ním od té Vláda
jazyk, jedna etnicita a jedno náboženství. Tento transchvíle zacházeli špatnì parent u silnice varuje, že kdokoli se pokusí tuto jeda dokonce ho nìkolikrát notu narušit je považován za nepøítele.
17
zbili ve snaze pøimìt ho,
aby se své víry vzdal. Když
ale Khin dál rezolutnì
tr val na svém a svoje pøesvìdèení nehodlal zmìnit,
øekla mu jednoho dne
matka, aby odešel z domu:
„Již nejsi více mùj syn, už se
nevracej,“ prohlásila. „Bude
z tebe žebrák!“ Khin jí na
to odpovìdìl: „Mùj Bùh je
živý, to se nestane!“
Následující ètyøi roky
strávil Khin v biblické škole, kde studoval Boží slovo
Myanmar vesniceMnoho vesnic v Myanmaru bylo a pøipravoval se pro svoji
ponièeno záplavami a krutou neúrodou v loòském
køesanskou službu. V poroce. Mnozí zde potøebují pomoc.
slušnosti Božího povolání
pak zaèal se svoji evangelizaèní èinností.
Jednoho dne Khina zatkla policie pøímo ve chvíli, kdy vydával svìdectví a obvinila ho, že je zlodìj. Policisté se pokoušeli Khina vydírat s cílem,
aby od nìho získali nìjaké peníze jako „pokutu“ výmìnou za propuštìní.
Khin policistùm øekl, že peníze nemá. Proto ho uvìznili na tøi týdny, aby
mu uštìdøili „náležitou lekci“.
Ale ani ve vìzení nemìl Khin strach vydávat svìdectví. Hovoøil s ostatními vìzni. Nìkteøí ho se zájmem poslouchali, jiní mu nadávali, nìkteøí ho
dokonce bili. Ale pøes všechny pøekážky zùstal i na tomto místì svìtlem.
Nabízel modlitby nemocným a na jeho svìdectví zareagoval pokáním
i jeden z dozorcù.
Okamžitì po propuštìní z vìzení pokraèoval Khin ve své døívìjší
evangelizaèní službì a podaøilo se mu založit nìkolik skupinek nových
vìøících, složených pøevážnì z bývalých buddhistù. Ale i tito køesané
ihned zakoušeli hnìv a nevraživost okolí, zejména svých nejbližších pøíbuzných.
Khin stavìl na své vynikající znalosti buddhismu, která mu umožnila
vypracovat efektivní zpùsob evangelizace svých krajanù. Skupinky, které
založil, se v nìkolika letech rozrostly na spoleèenství o více jak tøi sta
èlenech. Pozdìji se mu podaøilo oslovovat lidi v oblasti, kde øádil cyklon Nargis. Khin mohl na vlastní oèi vidìt požehnání, které lidem víra
v Krista pøináší, ale zakusil i protivenství. Nyní jeho zemì, která byla místem nepokojù a útlaku, prochází nadìjnými zmìnami.
– Hlas muèedníkù, Kanada, listopad 2012
18
Severní Korea
Pøíbìh Jo Chung–Hee
Severní Korea je již dlouhou
dobu považována za jeden z nejtemnìjších a nejizolovanìjších
národù svìta. A pro køesany to
platí v tomto temné království
dvojnásobnì. Když v roce 1948
komunisté pøevzali vládu nad
severní èástí Koreje, stal se Kim
Il sung „velkým vùdcem“ Korejské
lidovì-demokratické republiky.
Témìø okamžitì nechal Kim zrušit všechny církve a snažil se ze Satelitní snímek pracovního tábora è. 22,
zemì zcela vymýtit køesanství. který leží v blízkosti èínských hranic. Nìkteøí
Podle odhadù v té dobì zmizelo tvrdí, že se v nìm konají rùzné experimenty
na 300 000 køesanù a dalších na vìzních. Podle informací v nìm vykonává
100 000 skonèilo v pracovních trest na padesát tisíc odsouzených.
táborech. Témìø všichni køesané a knìží byli popraveni.
Kim Il Sung v zemi zavedl novou filosofii zvanou èuèche, což v pøekladu
znamená nìco jako „sobìstaènost“, která je jistou formou náboženství
a jakousi znetvoøenou podobou køesanství. Kim jako syn køesanských
rodièù a dokonce coby vnuk køesanského pastora prohlásil sebe nejvyšším vùdcem a božstvem a svého syna prohlásil za božího syna, èímž ho
de facto postavil na místo Ježíše.
Severokorejci ještì i dnes horlivì uctívají Kim Il Sunga, a to
podle èlánku 1., èást 1. stranického zákoníku. Jeho synovi Kim
Èong Ilovi byla pøiøknuta božské
interpretace ideologie èuèche.
Po více než pùl století je obyvatelùm Severní Koreje vymýván mozek takovým zpùsobem,
aby všechnu svou víru vkládali
do slov a èinù obou Kimù. Pøi
pohøbu Kim Èong Ila v minulém roce bylo slyšet, jak truchlící
obyvatelé volají: „Jak jsi nás mohl
opustit?“ „Co si nyní bez tebe poèneme?“
Na státní televizi jeden vo- Pøíslušnice severokorejské armády projevují
ják prohlásil: „Lidé, hory, poto- velikou lítost pøi pohøbu svého vùdce Kim
ky i nebesa prolévají krvavé slzy, Èong Ila.
19
aby vyjádøily své vìèné sbohem.“ Ale krvavé slzy nejsou pro Severokorejce nièím neobvyklým, zejména pak pro tamní køesany.
***
Jo Chung-Hee vyrostl v hlavním mìstì Pchjongjangu, v typické chudé
severokorejské rodinì. Když zaèal chodit do tøetí tøídy, zapojil se do socialistického svazu mládeže a brzy si pamatoval všechny pouèky, které si jako
žák musel osvojit z ideologie èuèche (juche). Bylo mezi nimi i jakýchsi
deset principù mezi nìž patøí následující:
Jsem Kim Il Sung, tvùj pán a bùh. Nebudeš mít jiného Boha mimo mne.
Neudìláš si sobì obraz nièeho, co je na zemi nebo na nebi. Nebudeš se
klanìt žádným modlám, jenom mnì, svému bohu, Kim Il Sungovi.
Každé setkání mládeže zaèínalo a konèilo spoleènou písní k oslavì
velkého vùdce. Na závìr setkání pronesli tuto modlitbu: „Mùj otèe, mùj
velký vùdce, následuji tì, zachovám vìrnost tobì jedinému.“
V deseti letech se Jo pouèil o tom, jak mají Severokorejci pohlížet na
misionáøe. Ve školní uèebnici si pøeèetl fiktivní pøíbìh o mladém hladovìjícím severokorejském chlapci, který sebral jablko, které spadlo ze
stromu patøícímu americkému misionáøi. Chlapec ale váhal, zda má jablko
sníst, protože to považoval za krádež. Tu se ale náhle objevil èernì odìný
misionáø s velkým køížem na krku, chlapce popadl a obvinil ho z krádeže.
Pak vydìšeného hocha svlékl do tílka, pøivázal ho ke stromu, ze kterého
jablko spadlo, a na èelo mu perem namáèeným do kyseliny vyleptal nápis
„zlodìj“. Uèebnice ještì navíc obsahovala obrázky misionáøe se zlomyslnì
krutou tváøí. V dùsledku takových falešných
pøíbìhù se u severokorejských dìtí pìstuje
podvìdomý odpor a strach z misionáøù.
Když Jo dospìl, chtìl vstoupit do komunistické strany, ale vzhledem k tomu, že jeho
otec mìl nìjaké pøíbuzné v Jižní Koreji, byl
z kádrových dùvodù odmítnut. Jo se vyuèil
krejèím a v tomto øemesle vynikal tak svoji
zruèností, že byl dokonce vybrán, aby ušil
jezdecký oblek pro Kim Èong Ila. Práce se
mu znamenitì povedla a velký Kim Èong Il
byl natolik spokojený, že za odmìnu zaøídil,
aby byl Jo pøijat do komunistické strany. Jo
tím také získal vyšší pøídìl rýže na mìsíc –
600 gramù.
Tøebaže Jo neznal osobnì ani jednoho
køesana, vìdìl na druhé stranì velmi dobøe,
co se stane tìm, kteøí se odváží promluvit
Kresba v pchjong jangském o køesanské víøe. Takoví lidé prostì zmizí
muzeu „nenávisti“, které líèí
v jednom z mnoha koncentraèních táborù,
severokorejských dìtem, jak
krutí jsou ameriètí misionáøi ve kterých v souèasnosti živoøí podle urèitých zdrojù kolem 250 000 lidí. Køesané jsou
a lékaøi.
20
odsouzeni velmi èasto s celou rodinou na patnáct let
nucených prací. Vìtšina
lidí však v tìchto táborech nežije déle jak deset
let. Mnozí z vìzòù dávají
radìji pøednost sebevraždì.
Podle nìkterých odhadù je
v souèasnosti v pracovních
táborech uvìznìno kolem
30 000 køesanù.
Když se Jo stal èlenem
strany, mìl výsadu pøihlásit se na práci do Ruska. Tam mohl vydìlat více Dìti zapojené do Kim Il sungova socialistického svazu
penìz, a to pøes to, že mu- mládeže v Pchjongjangu se uèí šíøit ideály èuèche.
sel z platu odvést mìsíènì
800 dolarù jako daò vládì. Zahranièní dìlníci v Rusku vydìlávali kolem
tisícovky dolarù mìsíènì. Po zaplacení vládní danì a dalších poplatkù
zùstalo severokorejským dìlníkùm padesát dolarù, které mohli poslat
svým rodinám, což v Severní Koreji znamenalo královský pøíjem. Podle odhadù pracuje v zahranièí asi deset tisíc Severokorejcù, pøevážnì
z Pchjongjangu a každý mìsíc tak získají miliony dolarù pro svou totalitní vládu.
Když Jo žádal o udìlení víza, musel projít školením, kde jim byly
zdùraznìny následující pøíkazy:
Nehovoøit nikdy s žádným Jihokorejcem
Nenavštìvovat žádné kostela a bohoslužby
Neshánìt Bibli
Nepøijímat potravu na
železnièních stanicích bìhem cesty
Jo nerozumìl jaký je dùvod tìchto naøízení, ale byl
nadšený z možnosti, že bude moci pracovat v zahranièí. Když pøicestoval do
Ruska, uvidìl již po cestì
další dìlníky, jak si na nádraží berou jídlo od nìjaké
laskavì vypadající starší
ženy. Nìkteøí z nich se dokonce vrátili ještì jednou
pro pøídavek. Tyto ženy Severokorejští uteèenci sledují film o Ježíši v Podzemní
zdarma nabízely znameni- univerzitì v jihokorejském Soulu. Tuto školu rovnìž
té jídlo, se kterým se strava, navštìvoval Jo.
21
kterou Jo znal z domova nedala vùbec srovnávat. Velmi se divil nad tím, proè má být
tohle jídlo zakázané. Pozdìji se Jo dovìdìl,
že ony štìdré ženy byly køesanky a nabízením jídla se snažily kontaktovat dìlníky
ze Severní Koreje. Bìhem svého pobytu
také nabízeli Jo Bibli, aèkoli on nemìl ani
ponìtí, o co jde.
Po tøech letech práce v Rusku se stalo, že
mu jeho šéf náhle odmítl vyplatit mzdu. Jo
tudíž nemìl možnost zaplatit vládní daò.
Zástupce severokorejské vlády mu záhy
vzkázal, že jestli daò nezaplatí, bude poslán
do pracovního tábora.
V obavì o svùj život si Jo sehnal falešné
doklady a odjel vlakem do Kazachstánu.
Ve vlaku k nìmu pøistoupila nìjaká žena
a mlèky mu nabízela køesanský medailonek. V domnìní, že žena je nìmá, dal jí
Jo øíká: „Prosím, modlete se za
mnì, vím, že jsem na Boží cestì Jo nìjaké peníze a dar pøijal. Když k nìmu
a vím také, že je to velmi nebez- na hranicích pøistoupil pohranièník, vybapeèné. Ale vždy jsem riskoval vila se mu náhle ona nìmá žena a on v tu
svùj život i pøedtím, než jsem chvíli jakoby ztratil øeè. Zcela neèekanì ho
znal Boha. Nemìl bych k tomu
pohranièník nechal být a odešel. A tak se
být nyní ještì ochotnìjší?“
Jo dostal za tìchto zvláštních okolností do
Kazachstánu.
Na jihokorejském velvyslanectví obdržel Jo azyl a po krátké dobì odcestoval do Jižní Koreje. Jak pøemýšlel o událostech, které vedly k jeho útìku,
zašel Jo nìkolikrát do kostela. Vzhledem k odlišnému dialektu obou zemí,
nerozumìl ovšem Jo tomu, co se èetlo z Bible, a proto ještì nemohl dojít
k plnému poznání víry v Krista. Avšak vìdìl již, jakou cestou chce v životì
jít, a proto odjel do Soulu, kde se pøihlásil do biblické školy pro severokorejské uprchlíky. Tato škola nesla název Podzemní univerzita.
Na této škole dostal Jo také koneènì Bibli ve svém vlastním dialektu.
Když si v ní pak èetl Desatero, ihned si uvìdomil, jaká je zde nápadná
podobnost s deseti principy èuèche. Když sledoval film o Ježíši, vidìl i zde
povìdomé pøíbìhy, jen o Kim Èong Ilovi zde nebyla žádná zmínka.
Když si Jo uvìdomil, že celá filosofie èuèche vznikla vlastnì sprostým
vykradením Bible, odevzdal svùj život Kristu a rozhodl se stát misionáøem
svému vlastnímu lidu. Prošel výukou Podzemní univerzity a dokonèil studia právì v dobì, kdy v jeho vlasti naøíkaly davy nad mrtvolou Kim Èong
Ila, falešného božího syna.
O tøi dny pozdìji byl již na lodi smìøující do Ruska, kde nyní slouží
s mnoha dalšími køesanskými pracovníky, které poprvé potkal, když byl
ještì sám obèanem Severní Koreje. Vìtšina z tìchto køesanských pracov22
níkù prodìlala sama pronásledování po
sovìtskou vládou, a tak mají za sebou
podobnou zkušenost.
Jo také prosí o naše modlitby. „Vím,
že jsem na Boží cestì a vím také, že je
to velmi nebezpeèné. Ale vždy jsem riskoval svùj život i pøedtím, než jsem znal
Boha. Nemìl bych k tomu být nyní ještì
ochotnìjší?“
Jelikož je Severní Korea extrémnì
izolovaná, je možnost dostat se k severokorejským dìlníkùm mimoøádnou
strategickou pøíležitostí. Aèkoli špehové „Hlas muèedníkù spolupracuje se seskomunistického režimu pøedstavují terskou organizací Seoul USA pøi tišhrozbu i za hranicemi, Severokorejci tìní a distribuci Biblí pro severokouprchlíky. V tomto roce jsme se
jsou v Rusku pøece jen odvážnìjší a øada rejské
podíleli na vytištìní deseti tisíc Biblí
z nich pozitivnì reaguje na pøátelské v tomto dialektu.
oslovení. Nìkteøí se pak dostanou i na
návštìvu køesanských domácností, kde
se mohou dovìdìt více o køesanství od tìch, kteøí mají k dispozici literaturu v severokorejském dialektu.
Jo tvrdí, že nové video naší misie „Ježíš žil mezi námi“ je vynikajícím
prostøedkem k oslovení jeho krajanù. „Severokorejci se na to budou dívat
s velkým zájmem hlavnì kvùli tomu, že ihned pochopí, že ty pøíbìhy,
které znají, jsou nikoli o jejich mrtvém Kim Èong Ilovi, ale o Kristu Ježíši,“
øíká Jo.
Severokorejci, kteøí pøijali Krista, se mohou do své zemì vrátit povzbuzeni evangeliem a mohou je pøedat dál tìm, kteøí naøíkají nad smrtí svého
vùdce.
Falešní bohové Severní Koreje jsou již mrtví, ale zanechali v srdcích
mnoha tamních lidí hlubokou prázdnotu, která v nich pùsobí touhu po
hledání pravdy. Pravda je taková, že Bùh je živý a my máme dnes nejvìtší
pøíležitost od roku 1948 zvìstovat evangelium obyvatelùm nejuzavøenìjšího národa svìta.
Kim Èong Ilùv nejmladší syn Kim Èong Un je následovníkem svého
otce a novým severokorejským vùdcem. Od mládí byl formován podle
obrazu svého dìdeèka Kim Il Sunga. Jeho zvyky, odívání a dokonce i podezøení ze zásahù plastické chirurgie, to vše má na nìm dotvoøit podobu
zakladatele jejich podivné dynastie. Severokorejští pøedáci se takto snaží
vytvoøit zdání, že jejich propaganda èuèche je reálná, a že se obyvatelé
Severní Koreje nakonec pøipojí ke svým velkým vùdcùm v nebi. I pøes
režimem deklarovanou snahu zabránit v Severní Koreji jakýmkoli zmìnám
a zùstat i nadále uzavøeným národem, budou odvážní køesané za pomoci
misijních organizací vèetnì Hlasu muèedníkù pokraèovat ve své snaze
pøinést poselství pravé spásy do této zemì.
23
Jménem bratra Jo a dalších jemu podobných dìkujeme všem za podporu naší práce v Severní Koreji. Volání muèedníkù nesmí zùstat bez
odezvy. Vždy slova jejich svìdectví pøinášejí jedinou nadìji uprostøed
demagogie a lži.
– Hlas muèedníkù, USA, èervenec 2012
OHLÉDNUTÍ Z A DVACE TILE T ÝM PŮSOBENÍM ČESKÉ
REDAKCE HLASU MUČEDNÍKŮ
V tyto dny si pøipomínáme dvacet let vzniku Hlasu muèedníkù v Èeské
republice. Pøi této pøíležitosti bychom zde rádi pøipomenuli nìco z malé
historie naší èinnosti.
Pùvod naší aktivity spadá ještì do doby totality, nìkdy do první poloviny osmdesátých let, kdy jsme se poprvé setkali se jménem rumunského luteránského faráøe Richarda Wurmbranda. Tehdy se nám dostala
do rukou nìmecká verze jeho knihy V Božím podzemí, která mìla na
budoucí vznik naší èinnosti rozhodující význam. Kniha popisovala zážitky
autora z komunistického vìzení v Rumunsku v padesátých letech – nelidské zacházení s vìzni i triumf jeho osobní víry nad brutálním pronásledováním. Právì zvláštní Boží pøítomnost, kterou prožívali vìøící lidé
v komunistickém vìzení, byla mimoøádnì duchovnì povzbuzující a inspirativní.
Po pádu totality nás zajímalo, co se asi s faráøem Wurmbrandem stalo, a v té dobì jsme získali kontaktní adresy do USA a Nìmecka. A odtud
jsme se tehdy také dovìdìli o práci mezinárodní Wurmbrandovy misie
tehdy nazývané „Christ to the Communist World“ a pozdìji pøejmenované
na Hlas muèedníkù. V té
dobì, kdy se naše zemì
stala opìt svobodnou
a politicky nezávislou,
jsme nabyli pøesvìdèení, že
i køesanská komunita v naší zemi potøebuje zdroj informací o náboženské diskriminaci, ke které dochází
na mnoha místech svìta
a že potøebuje i cestu, jak
tìmto lidem pomáhat.
Již na podzim 1991 se
dva z pozdìjších zakládajících èlenù PPC krátce zastavili v sídle WurmbranÚvodní stránka amerického bulletinu Hlas muèedníkù z ledna 1990, který popisuje dramatické zmìny dovy misie v Nìmecku.
O rok pozdìji, v èervenci
ve východní Evropì a pád komunistické totality.
24
1992, pak navštívilo nìkolik z nás konferenci nìmecké poboèky Hlasu
muèedníkù poblíž Stuttgartu. Tam jsme také mìli pøí ležitost se popr vé
osobnì setkat s faráøem Richardem Wurmbrandem a jeho manželkou
Sabinou. Na podzim téhož roku jsme pak byli tehdejšími pøedstaviteli
nìmecké poboèky Willy Neurederem a Hansem Martinem Braunem osloveni, abychom zapoèali práci Hlasu muèedníkù v Èeské republice. Došlo
k tomu v listopadu roku 1992 na bøehu Bodamského jezera v nìmeckém
Uhldingenu, hlavním stanu Wurmbrandovy nìmecké misie nesoucí název Hilfsaktion Märtyrerkirche (HMK). Zaèátkem kvìtna následujícího
roku (1993) jsme vydali první èíslo našeho informaèního bulletinu Hlas
muèedníkù, které ovšem ještì neslo hrubé stopy naší naprosté nezkušenosti v tomto oboru. V roce 1993 vyšly pouze tøi vydání bulletinu. Následující rok již vydání ètyøi. První dva roky nám naše Zpravodaje museli
z finanèních dùvodù tisknout nìmeètí kolegové a pro èasopisy jsme jezdili do Freyungu, prvního bavorského mìsteèka za hranicemi, kam nám
je posílali z Uhldingenu poste restante.
V létì roku 1993 pøijela na návštìvu z Nìmecka sekretáøka nìmeckého
misijního øeditele H. M. Brauna Mathilde Wiegmannová. Na její popud
jsme poèátkem roku 1994 zøídili u tehdejší Investièní poštovní banky
konto Hlasu muèedníkù. A od roku 1995 jsme již mohli díky pøíspìvkùm
našich ètenáøù tisknout bulletiny vlastním nákladem. Také se rozšíøil
poèet vydání na šest èísel s tím, že poslední vydání bylo vždy dvojèíslo
5–6. Tento zpùsob se osvìdèil a vydržel až do souèasnosti. V lednu roku
1995 pøijel W. Neureder s manželkou a pøednášel v jindøichohradeckém
sboru ÈCE. Ještì tentýž rok v létì jsme uspoøádali první misijní den
s úèastí vedoucích pøedstavitelù nìmeckého Hlasu muèedníkù (W. Neureder, H. M. Braun). Úèast nebyla vysoká, ale duchovní atmosféra a odezva u úèastníkù byla vynikající.
Poèátky naší èinnosti nebyly ovšem nikterak hektické. Po rozeslání
prvního èísla bulletinu na takøka všechny sbory køesanských církví, jak
v Èechách, tak na Slovensku (celkem to bylo okolo
tisícovky zásilek) pøišla
odezva necelých padesáti
objednávek od zájemcù
o náš zpravodaj. A tak jsme
se zpoèátku museli potýkat
s urèitými obtížemi, které
rovnìž odrážely mìnící se
spoleèensko-ekonomické
klima v naší zemi. To se
však záhy zaèalo výraznì
mìnit. Dnes, po témìø dvaceti letech pøesahuje poèet
našich ètenáøù tøi tisíce Setkání èeských zástupcù Hlasu muèedníkù s manželi
a z toho jich je asi 300 ze Wurmbrandovými v létì 1993 v Nìmecku.
25
Slovenska. Do konce roku 2012 jsme vytiskli celkem 97 vydání našeho
zpravodaje, v úhrnném poètu témìø 300 000 výtiskù.
Je tøeba zdùraznit, že naše aktivity byly nìkolik prvních let konány
v rámci jindøichohradeckého sboru Èeskobratrské církve evangelické.
Když se naše práce zaèala rozvíjet více, než jsme èekali a objevily se i další problémy a jistá nedorozumìní, bylo nutné založit samostatnou organizaci, která oficiálnì vznikla 5. èervna 1998 jako obèanské sdružení s názvem Pomoc pronásledované církvi. Záhy po vzniku našeho sdružení
se naše organizace také stala aktivním èlenem ICA – Mezinárodní køesanské asociace, která je zastøešující nadnárodní organizací pro všechny
národní misie Hlasu muèedníkù po celém svìtì.
Od vzniku našeho obèanského sdružení jsme také zapoèali úzkou
spolupráci s americkým Hlasem muèedníkù (The Voice of the Martyrs –
VOM). Náš zástupce v tomto roce navštívil Bartlesville v Oklahomì, kde
se zúèastnil tamní národní konference VOM. V roce 1999 jsme uspoøádali
v Jindøichovì Hradci misijní den, kterého se jako hlavní host a øeèník
zúèastnil Tom White, tehdejší výkonný øeditel amerického VOM. Následující dva roky (2000–1) jsme uspoøádali další misijní dny – oba v Ostravì –
opìt s úèastí Toma Whita (první se konal ve sboru CASD a druhý ve sboru
Církve bratrské). V roce 2002 se pak misijní den konal v Bratislavì, ve
sboru Církve bratrské. A v roce 2003 jsme slavili 10. výroèí založení èeského Hlasu muèedníkù v Jindøichovì Hradci, kterého se zúèastnil jako
hlavní host Willy Neureder. Od roku 1998 také navštívili naší kanceláø
rùzní zástupci ICA a vedoucí sesterských organizací, jako napøíklad dnes
již zemøelá sestra Hedi Fluri ze Švýcarska nebo dlouholetý tajemník ICA
Merv Knight z Austrálie.
Veškerá naše èinnost byla po dlouhou dobu konána dobrovolnì a bezplatnì. To se zmìnilo v roce 2007, kdy naše organizace zøídila placenou
funkci editora, který je zodpovìdný za pøeklady a veškerou pøípravu
našich bulletinù.
Za zmínku stojí rovnìž rozšíøení naší èinnosti na Slovensko. Od samého
zaèátku jsme chápali Slovensko jako pole pro naše pùsobení – vždy naše
iniciativa vznikla ještì v dobì existence spoleèného èeskoslovenského
státu. V roce 2000 jsme v Bratislavì zøídili konto, na které zasílají své dary
slovenští ètenáøi. Bulletin je pro slovenské ètenáøe rozesílán ze slovenského území, což pøedstavuje nemalou úsporu na poštovném.
Od roku 1995 naše obèanské sdružení úzce spolupracuje s nakladatelstvím STEFANOS, vydávajícím literaturu o pronásledovaných køesanech
a finanènì podporuje nìkteré jím vydané tituly. První a vlastnì nejúspìšnìjší knihou nakladatelství STEFANOS byl titul Láska vytrvá od
Sabiny Wurmbrandové.
Od roku 2007 jsme rovnìž zapoèali s novou aktivitou, pøednáškami
v rùzných sborech, kde køesané projevili zájem o pronásledovanou církev. Tìchto pøednášek se ujal bratr Šimon, který je doprovází promítáním rùzných aktuálních reportáží z inkriminovaných oblastí. Pøednášky
tak víceménì nahradily døívìjší každoroèní misijní dny. Ukázaly se jako
26
vhodnìjší, protože nakonec v celkovém mìøítku zahrnou vìtší množství
posluchaèù, a to i z odlehlých èástí republiky.
Èinnost našeho obèanského sdružení je omezena finanèními prostøedky, které dostáváme od našich podporovatelù, pøedevším ètenáøù
našeho bulletinu, a to z celé republiky. Vlastní èinnost se od samého
poèátku zamìøuje dvojím smìrem: jednak informuje zainteresovanou
veøejnost o pronásledování køesanù ve svìtì a také se snaží pronásledovaným rùzným zpùsobem pomáhat. K prvnímu úèelu slouží náš zpravodaj. Co se týèe pomoci, pøihlásilo se naše obèanské sdružení, jak již bylo
výše zmínìno, k aktivitám Mezinárodní køesanské asociace (ICA) se sídlem v USA a finanènì podporujeme její projekty na pomoc pronásledovaným køesanùm. Kromì toho máme i vlastní menší projekty, které jsou
zamìøeny pøedevším na pomoc potøebným a èasto zcela „zapomenutým“
køesanùm v bývalých zemích nìkdejšího východního komunistického
bloku, kteøí za minulého režimu zakusili veliký útlak.
I když naše práce je ve srovnání s velkými sesterskými misiemi, jako je
americký nebo kanadský Hlas muèedníkù, velmi sporá a drobná, pøesto
si náš bulletin získal již trvalé místo mezi køesanskými periodiky v naší
zemi a bìhem naší èinnosti jsme díky našim dárcùm pøispìli na projekty
týkající se pronásledovaných køesanù nemalými prostøedky, které dosahují úhrnné èástky kolem deseti milionù korun.
Dìkujeme i na tomto místì všem, kteøí jste nás v minulosti podporovali a kteøí i dnes nezapomínáte na pronásledovanou církev i na naší
skrovnou práci.
- S. Forejt, èeská redakce Hlasu muèedníkù
BIBLICK Á ÚVAHA
Víra a skutky
Co prospìje, moji bratøi, øíká-li kdo, že má víru, ale nemá skutkù?
Mùže ho ta víra spasit? (Epištola Jakubova 2, 14)
Tento náš dnešní text, tradiènì byl a je dáván za protiklad Pavlovy
teologie o ospravedlnìní z pouhé víry. Nakonec má to i logický základ
nejen v tom, že Jakubovo pojetí a jeho dùrazy jsou tak odlišné od Pavlova
uvažování a jeho dikce, ale i ve skuteènosti, že existovalo závažné napìtí
mezi okruhem Pavlovým a okruhem Jakubovým. Apoštol Pavel dokonce
oznaèuje nìkteré Jakubovy spolupracovníky za „falešné bratry“ a to už se
dá jen tìžko pøehlédnout a zahrát tak øíkajíc do ztracena. Z historie víme
víme, že Luther, který byl silnì ovlivnìn teologií Pavlovou, mìl rovnìž
problémy s Jakubovou epištolou, nelíbila se mu, a tak ji zaøadil radìji
na konec Písma a Jakubovy vývody oznaèil za mlácení prázdné slámy.
Ostatnì, proè bychom se mìli tomu zase tolik divit? Je logické, že otázka
27
víry a skutkù byla odjakživa v církvi diskutována, mìla by být zkoumána
i dnes, a jistì bude i dalšími generacemi køesanù. Církev, která naopak
protiklad a napìtí mezi vírou a skutky nezkoumá, je spíše podezøelá.
Vždy je to nakonec rozhodující faktor pro záležitosti vìèného života.
Èlovìk, když uvìøí, má vìtšinou sklon uplatòovat svoji víru tak, aby z ní byl
pøedevším èasný, leckdy jen sobecký užitek, tedy aby posloužila k uzdravení od nemoci, potìšení v èasném zármutku, aby sloužila k povznesení
rodiny a potomstva, aby se projevila ve kvetoucí živnosti a spoleèenské
dùležitosti, atd. Ale všechny tyto vìci, a jsou tøeba i oprávnìné a biblické,
nemusí v Božím království znamenat vùbec nic. V šesté kapitole Janova
evangelia Ježíš vyèítá Židùm, kteøí ho vyhledali po zázraèném nasycení
zástupù: „Pracujte ne o pokrm pomíjející, nýbrž o ten, který zùstává do
vìèného života.“ (Jan 6,27). Až staneme pøed Božím trùnem, bude rozhodující naše víra a skutky hodné vìènosti.
Bylo by ale v souvislosti s naším textem dobré také pøipomenout, že
ve skuteènosti Jakubùv text Pavlovu pojetí zase tak pøíliš neodporuje,
protože zde Jakub oslovuje a pranýøuje nìco jiného než Pavel. Zatímco
se apoštol Pavel zamìøuje na napìtí mezi ospravedlnìním z víry v Krista
a ospravedlnìním z horlivého dodržování zákona, Jakub se zde zabývá
mnohem spíše s napìtím mezi vírou formální, která se dokonce ani
neopírá o víru v Krista, ale jen o víru, že jest jeden Bùh – „Ty vìøíš, že jest
jeden Bùh? To je sice chvályhodné, ale tohle vìøí i zlí duchové a tøesou
se.“ Z toho lze usuzovat právì na to, že Jakub je znechucen nìkterými
Židy, kteøí zdùrazòovali svoji pøíslušnost k izraelskému národu a svoji
víru v Hospodina, která je odlišuje od pohanù, jimiž naopak pohrdali.
Apoštol Jakub pak velmi hezky pøidává dva pøíklady pravé víry, jednak
Abrahamovu ochotu obìtovat vlastního syna a pak nevìstku Rahabu,
která skryla izraelské posly. To propojení praotce Abrahama, kterého
Židé pokládali spolu s Mojžíšem za nejdùležitìjší postavy svých dìjin,
a kulticky neèisté pohanské nevìstky, která stála mimo všechna zaslíbení
a úèinky izraelského náboženství, je nanejvýš výmluvným argumentem
toho, že Jakub mìl odpor k tomu, jak nìkteøí z jeho posluchaèù lpí pouze
na vnìjších vìcech, jako je národní identita, obøízka, zvyky a talmudické
pøedstavy. Možná, že to jsou i ti, kteøí obtìžovali apoštola Pavla a které
oznaèil za falešné bratry.
Ale vrame se k napìtí víry a skutkù. V již citované šesté kapitole Janova
evangelia Pán Ježíš pozdìji odpovídá onìm Židùm, kteøí k nìmu pøišli na
jejich otázku: „Co máme dìlat, abychom èinili díla Boží?“ Ježíš jim odpovìdìl: „Toto je dílo Boží, abyste vìøili v toho, kterého on poslal.“ Myslím,
že se tato Ježíšova slova nepatøiènì málo pøipomínají. Vìøit opravdovì
v Krista, to není nìjaká lecjaká vìc, ale je to mocný skutek, který nám zjednává vìènou Boží pøízeò. A Ježíš svým výrokem jasnì ukazuje, že teprve
z této víry, jejíž koøeny prorostly až na dno naší duše, vycházejí skutky,
které „zùstávají do vìèného života“, které mají vìènou platnost.
Nyní bychom se mohli krátce zamyslet nad charakterem tìchto
skut kù.
28
Pøednì je tøeba øíci, že z Jakubova dvou
pøíkladù – skutkù praotce Abrahama a nevìstky Rahaby – vidíme, jaké skutky má apoštol na
mysli. V obou pøípadech to jsou takové èiny, které
do životù obou protagonistù pøišly samy od sebe.
Nejde o skutky, které by si Abraham a Rahaba
sami naplánovali, tohle udìláme a pak se staneme
pøed Bohem spravedlivými. Byly to skutky, které
do jejich života seslal Bùh, byla to jejich reakce na
nìjakou výjimeènou životní situaci. Abrahama ani
ve snu nenapadlo, že by mìl obìtovat Izáka jako
zápalnou obì a Rahaba se prostì dostala do soukolí okolností a dìjinných událostí, pøi kterých
– Obìtování
zareagovala podle svého pøesvìdèení. Abraham Rembrandt
Izáka
a Rahaba tedy nemají žádnou vlastní pìstírnu dobrých skutkù, kde si je sami sází, šlechtí a pilnì zalévají, aby je pak dobøe
prodali anebo se jimi pochlubili. I z tohoto dùvodu Ježíš tak striktnì odmítal farizejskou zbožnost, protože jejich spravedlnost byla spravedlností
vlastní výroby, programová, vycházela z vlastní náboženské receptury,
spoèívala na skutcích, které si sami vymysleli a pak svou vlastní silou provedli. Když ale mìli ve svém životì osvìdèit skutek, který od nich žádal
Bùh, rozpoznat Mesiáše a uvìøit v Božího Syna, byli naprosto vedle. Nejde
tedy v našich životech pøednì o skutky, které bychom si my sami vymysleli, ale o rozpoznání skutkù, které Bùh pro nás pøipravil.
Tady bychom si mohli pøipomenout jeden dùležitý fakt z Ježíšova
života, který se, myslím, rovnìž tak trochu opomíjí. Totiž, že Ježíš žil až
do svých jednatøiceti let naprosto soukromým životem. Nìkteøí misionáøi a náboženští aktivisté mají pøedstavu, že výhradnì na nich závisí
spása celých oblastí zemì, a èím døíve tam dorazí, tím více bude spasených. Ale Ježíš evidentnì nesdílel tuto pøedstavu. Nekázal již v osmnácti
letech, aby oslovil co nejvíce lidí, ale èekal na èas shùry urèený. Na jednom místì Pán Ježíš prohlašuje, že neèiní nic sám ze sebe, ale koná vùli
toho, který ho poslal. A to je ten druhý charakter skutkù víry, vìdìt, že
sám ze sebe nemohu udìlat nic a že èistì má lidská aktivita skutky víry
nevypùsobí. Ježíš svým uèedníkùm øíká: „Beze mì nemùžete nic uèinit.“
K tomu, abychom konali skutky, které mají vìènou platnost, potøebujeme
pøijímat milost shùry.
Naše víra v Krista má totiž další dùležitou stránku. Totiž tu, že Ježíš nás
vysvobozuje od našich vlastních skutkù, nebo z epištoly Židùm mùžeme
vyrozumìt, že kdo uvìøil, vešel do pravého Božího odpoèinutí, do pravé
soboty, kterou je pro Boží lid Spasitel. Vírou vcházíme do království, kde
již bylo všechno pro naši spásu vykonáno. Jsme jako staøí Izraelci, kteøí
vešli do zaslíbené zemì a jedli ze stromù a vinic, které sami nesázeli, pili
vodu ze studní, které nevykopali, nastìhovali se do domù, které sami
nepostavili. Tohle je podobenství pro nás. Když vìøíme v Krista, pak jsme
úèastni toho, co pro nás pøipravil Bùh, co pro nás vydobyl Boží Syn. Ale
29
nejsme jako Izraelci, kteøí byli úèastni toho, co ukoøistili svým nepøátelùm.
Máme lepší pozvání, být úèastníky stolu Pánì, být nikoli jen hosty ale
pøímo domácími jeho domu.
Nìkdo možná øekne, dobrá, to jsou všechno hezké obrazy, ale jak se
tedy má naše víra projevovat. Myslím, že jedním hlavním zpùsobem,
máme se uèit od Ježíše, máme jednat, jako jednal on. Staèí zde jeden
malý pøíklad z našeho ètení z Jakubovy epištoly. Jakub øíká, a tentokrát
již pøímo zmiòuje, víru v Krista: „Moji bratøi, nestraòte lidem pøi víøe v našeho Pána Ježíše Krista.“ A pak Jakub pøidává onen známý pøíklad toho,
jak jsou ve shromáždìní církve protežováni vysoce postavení, bohatí
a urození lidé na úkor obyèejných. A domnívám se, že nebude nièím
malým, když budeme v novém roce podle Božího slova pøehodnocovat
své postoje, budeme se uèit od Toho, který se nazval tichým a pokorného
srdce. Odpouštìt, nezávidìt, nepomlouvat, pøát druhým dobré, žít bez
pohrdání a výsmìchu k druhým, modlit se za druhé, zøíkat se poskvrn
svìta, to jsou sice vìci, které nejsou na pøedních stránkách novin, ale
jsou to vìci, které spolehlivì mìní svìt, ale jsou to nakonec vìci, které
v církvi a spoleèenstvích èasto chybí. Možná naše skutky nebudou bombastické, ba budou zøejmì velmi èasto neviditelné, ale my pøece vìøíme
v toho, který hledí k srdci èlovìka, a právì to, co je skryté a neviditelné,
oblibuje. –sfZPR ÁV Y ZE SVĚTA
SOMÁLSKO
Somálští militanti zavraždili
veøejnì mladého køesana
Somálští extrémisté setnuli mladého køesana pøed shromáždìným davem.
K této brutální vraždì pìtadvacetiletého
Farhan Haji Moseho došlo za bílého dne ve
mìstì Barawa a tìlo popraveného bylo vystaveno jako varování ostatním.
Obrázek „Al-Šabab“ Pøíslušníci skupiny
Al-Šabab
30
Krátce pøed smrtí byl Farhan obvinìn
pøíslušníky islamistické skupiny Al-Šabáb z odpadlictví. Podle dostupných informací si tato organizace sestavuje seznam osob urèených k likvidaci. Jsou na
nìm pøedevším lidé, kteøí jsou podezøelí
z konverze od islámu ke køesanství. Ve
snaze vyèistit Somálsko od køesanství
setnuli pøíslušníci Al-Šabáb již øadu lidí.
Za tìmito hrùznými èiny stojí úsilí o zavedení striktního zákona šaríja v Somálsku.
– Hlas muèedníkù, Kanada,
29. listopadu 2012
ERITREA
Muslimský konvertita zemøel ve
vìzení
Adris ali Mohammed nedávno zemøel
po dvou letech strávených v eritrejském
vìzení ve vojenském táboøe Aderset. Tento jednatøicetiletý køesan byl zavøen v ma-
linké cele a tøebaže trpìl malárií, nebyla mu
povolena nijaká lékaøská péèe.
V roce 2010 byl Adris zatèen v eritrejském mìstì Tesenai záhy poté, co se policie dovìdìla o jeho obrácení ke køesanství.
Podle urèitých zdrojù snášel stateènì tvrdé pronásledování a zùstával vìrný své
nabyté køesanské víøe. Podle odhadù je
ve vìzení Aderset držena asi stovka dalších køesanù.
– Hlas muèedníkù, Kanada,
22. listopadu 2012
KEÒA
Pøi útoku na církev zabit jeden
vìøící
4. listopadu došlo ke granátovému útoku na církevní budovu, která se nachází
v pøevážnì muslimské oblasti v keòském
mìstì Garissa. Pøi útoku byl zabit kaplan
sboru Julius Mukonzi a zranìno dalších jedenáct køesanù, kteøí byli pøevezeni do nemocnice v hlavním mìstì Nairobi.
Granát, který útoèníci hodili na støechu,
strhnul na zem kovovou krytinu na pódium,
kde právì kázal kaplan Mukonzi. Padající
støecha ho okamžitì usmrtila. Podle oèitých svìdkù byl výbuch tak silný, že vytrhal i s koøeny nìkteré pøilehlé stromy.
Policie z útoku podezírá extrémistickou
skupinu Al-Šabáb, ale nejsou žádné informace, že by v souvislosti s tímto incidentem
byl kdokoli zatèen nebo vyšetøován. Skupina Al-Šabáb má øadu stoupencù v Garisse,
jelikož sem mnoho Somálcù uprchlo ze své
zemì. K útokùm dochází hlavnì od øíjna
2011, kdy jednotky keòské armády zaèaly svou misi v Somálsku.
– Hlas muèedníkù, Kanada,
8. listopadu 2012
INDONÉSIE
Žháøský útok na církev
Neidentifikovaní útoèníci podpálili církevní budovu v indonéském mìstì Poso,
kde za poslední mìsíc došlo k sérii podob-
ných útokù. Budova kostela letnièního sboru Madele zaèala hoøet, když na ni útoèníci
hodili nìkolik zápalných láhví s benzínem.
Pøi útoku byla poškozena i budova pøilehlé
fary. Podle zpráv však vzhledem k rychlému
záchrannému zásahu místních lidí vèetnì
nìkolika muslimù nebyla vzniklá škoda katastrofální. Pøi zmiòovaných útocích v minulém mìsíci v Poso zaútoèili extrémisté jak
na bohoslužebná shromaždištì, tak i na budovy, které byly ve vlastnictví køesanù.
– Hlas muèedníkù, Kanada,
8. listopadu 2012
Èlenové islámských teroristických skupin
(na obrázku pøíslušníci islámské obranné
fronty) podnìcují v Indonésii rùzná srocení
a hromadné útoky proti køesanùm
INDIE
Køesané dál vystaveni násilí
V indickém státì Karnataka zástup asi
dvaceti hinduistických extrémistù zbil do
bezvìdomí køesanského pastora. Tøebaže byl tento køesan pøevezen do nemocnice s vážným poranìním hlavy a zlomenými žebry, pøišli útoèníci na druhý den
ráno do nemocnice, aby mu zasadili další
31
Umuèený knìz Fadi Haddad byl všeobecnì
oblíben nejen køesany ale i mnoha muslimy. Nebyl zahrnut do žádného politického dìní a výhradnì se snažil sloužit
pouze Bohu.
rány. Nemilosrdný útok uvedl pastora Samuela Kim do vážného stavu. Nyní policie
umístila pøed jeho nemocnièní pokoj stráž,
která má zajistit pastorovu klidnou rekonvalescenci.
Mezitím jisté køesanské výchovné støedisko v témže státì, které bylo obvinìno
z násilného obracení hinduistù na køesanskou víru, pokraèuje ve své èinnosti.
Jeden místní politik se sice toto obvinìní
snažil podporovat, ale støedisko bylo znovuotevøeno na konci øíjna poté, co se hinduistiètí rodièe dìtí, které støedisko navštìvují, sešli s kritiky støediska a jejich
tvrzení vyvrátili.
– Hlas muèedníkù, Kanada,
22. listopadu 2012
SÝRIE
S intensivnìjší válkou narùstá
i protikøesanské násilí
Obyvatelé damašského pøedmìstí Jaramana se nyní snaží zotavit z hrùzy a te32
roru nedávného bombových útoku, pøi
kterém vybuchly nálože ve dvou autech,
a který si vyžádal osmatøicet lidských
životù a zranìní nejménì tøiaosmdesáti
osob. Je známo, že køesané patøí mezi ty
obyvatele Sýrie, kteøí jsou trnem v oku rùzným „teroristùm“, usilujícím o svržení vlády, a útoèícím na všechny, kteøí jsou vùèi
vládì loajální.
Je oèividné, že vzhledem k nedávným
násilným incidentùm jsou to právì køesané, kteøí jsou v Sýrie terèem útokù. Na
pøíklad 25. øíjna bylo u jedné cesty nalezeno mrtvé tìlo uneseného tøiaètyøicetiletého otce Fadi Haddada, knìze Antiošské církve. Na nalezeném tìle byly patrny
známky muèení a násilí. Nìkolik dnù pøed
svým únosem otec Fadi øekl jistému pastorovi, který mu dodával Bible: „Teï nemohu sloužit Ježíši, musím pomáhat lidem...“
K dalším útokùm patøí napøíklad incident ze 14. listopadu, kdy teroristé odpálili ètyøi rakety na køesanskou vesnici Tel Nasri. Pøi útoku pøišel o život
ètrnáctiletý chlapec a mnoho lidí bylo
zranìno. Rakety znaènì ponièily místní
kostel a nìkolik domù. 21. øíjna explodovala nálož v autì v Bab Touma v køesanské ètvrti Damašku. Auto s náloží bylo
zaparkované u kostela a nálož odpálena
právì ve chvíli, kdy do kostela pøicházeli vìøící na bohoslužby. Pøi tomto útoku
pøišlo o život nejménì deset lidí a dalších
šestnáct jich bylo zranìno. Mìsíc pøed posledním výše zmínìným útokem, kdy vybuchly nálože ve dvou autech, byla v Jaramana odpálena jiná nálož (29. øíjna),
která usmrtila jedenáct osob a zranila
devìtašedesát lidí. Pamatujme ve svých
modlitbách na složitou a nebezpeènou
stuaci køesanù v této zemi, která se zmítá obèanskou válkou.
– Hlas muèedníkù, Kanada,
6. prosince 2012
BIBLICKÉ ZAMYŠLENÍ
Odkládejme všechny pøedsudky
„Z Nazareta mùže být nìco dobrého?“ (Jan 1,46)
Nazaret bylo mìsto s nedobrou povìstí. Avšak Natanael, který slova
našeho textu vyøkl, se dopustil jednoho z nejnièivìjších høíchù: zášti vùèi
celé jedné skupinì lidí. Každou skupinu lidí pøece tvoøí rozmanité osoby
s odlišnými osobnostmi a charaktery.
Jistý luterský faráø mi øekl: „Mám citové zábrany k letnièním a baptistùm.“ Nechápal, že tak vyznal snad ještì vážnìjší høích, než kdyby prohlásil, že žil øadu let v cizoložství. Jeho povinností bylo se takového pøedsudku okamžitì vzdát nebo musíme opustit jakýkoli høích.
Každý pøedsudek èlovìku znemožòuje udìlat si o druhých správný
úsudek.
Mnozí Ježíše nepøijali protože byl Žid; jiní zase kvùli tomu, že byl
bìloch.
Farizeové nedokázali pøipustit, že by mohl nìjaký prorok pocházet
z Galileje (Jan 7,52).
Jiní se uráželi nad tím, že Ježíš pocházel z nejnižší spoleèenské tøídy.
Ptali se v posmìšném tónu: „Což to není syn tesaøe?“ (Matouš 13,55).
Nìkteøí si kladou otázku, zda køesanská církev, o které se vypráví tolik
špatného, mùže mít ještì vùbec nìjakou hodnotu.
Bùh je Otcem všech lidí. Dobøí lidé jsou ve všech skupinách.
Moábští se jako celek chovali vùèi Izraelskému lidu velmi zle. A pøesto
se mezi nimi našla Rút, která patøí mezi svaté ženy Písma.
Samaritáni sešli z cesty pravého náboženství a pøesto nám Ježíš vypráví
pøíbìh o dobrém Samaritánovi.
Opuste jakýkoli rasový, národnostní nebo denominaèní pøedsudek.
Posuzujte každou osobu podle jejích vlastních skutkù.
– Z knihy Richarda Wurmbranda Reaching Towards The Heights
Mùžete nám psát na naši e-mailovou adresu:
[email protected] [email protected]
Navštivte nás na Facebooku:
www.facebook.com/hlas.mucedniku
Další informace v angliètinì lze najít na internetových adresách:
www.persecution.com www.persecution.net
Starší èísla v elektronické podobì naleznete na internetové adrese:
www.hlas-mucedniku.cz
MUÈEDNÍCI KØESANSKÉ VÍRY
Skryté kameny v základech církve
ROBERT JERMAIN THOMAS –
srpen 1866
Faráø Richard Wurmbrand jednou
øekl: „Ježíš nám pøikázal jít. Neøekl, že
se musíme vrátit.“ Takový byl život Roberta J. Thomase. Thomas byl ordinován
4. èervna 1863 v jednom malém sboru ve
Walesu. V èervenci odcestoval z povìøení
Londýnské misijní spoleènosti do Šanghaje
v Èínì. Jeho žena brzy po pøíjezdu zemøela.
V roce 1866, když evangelizoval po nìkolik
mìsícù v Koreji a uèil se tamnímu jazyku,
podnikl plavbu americkou lodí General
Sherman po øece Taedong (dnes leží na
této øece severokorejské hlavní mìsto).
Loï však uvízla na mìlèinì. Mezi nedùvìøivými korejskými vojáky na bøehu
zavládla panika. Vtrhli na loï ozbrojeni
dlouhými dýkami. Když Thomas vidìl, že
pøijde zøejmì o život, podal jim korejskou
Bibli se slovy v jejich jazyce: „Ježíš, Ježíš.“
Vojáci ho ale ubili k smrti.
Mnozí by oznaèili léta jeho pøíprav za
ztracená. Nìkteøí køesané nerozumìjí
tajemství muèednictví a nechápou, jak na
tyto vìci nahlíží Bùh a jeho andìlé. Domnívají se, že vìdí o „lepších metodách“ sdílení
Krista. Nìkdy cítíme, že naše køesanské
úsilí vychází „naprázdno“. Dvacet pìt let
po Thomasovì smrti kdosi v místech této
události objevil malý hostinec, který mìl
na zdech zvláštní tapetu. Bylo na ní charakteristické korejské písmo. Majitel domu vysvìtloval, že pøilepil na zeï stránky nìjaké
knihy, aby se její písmo zachovalo. Nejen
majitel, ale i mnoho hostù pøicházelo, aby
si pøeèetlo slova, která byla na stìnách.
Byly to stránky Bible, kterou dal Thomas
svým vrahùm.
I když dnes mají v této oblasti moc
v rukou komunisté, církev žije dál. Práce
Roberta J. Thomase, „krátkého“ misionáøe pokraèuje v Severní Koreji tam, kde
stránky Bible nejsou lepeny na zeï, ale
jsou ukrývány ve zdech a zakopávány na
zahradách. Ale pøedevším jsou ukrývány
v hloubi lidských srdcí.
Hlas muèedníkù Vychází pìtkrát do roka.
V prosinci vychází dvojèíslo.
Toto periodikum je registrováno u Ministerstva
kultury ÈR pod evidenèním èíslem
MK ÈR E 12970
Bulletin vydává obèanské sdružení
POMOC PRONÁSLEDOVANÉ CÍRKVI
K hlavním cílùm tohoto sdružení patøí:
• poskytovat hmotnou a duchovní pomoc pronásledovaným a potøebným køesanùm
• informovat veøejnost o pronásledování køesanù
• podporovat vydávání literatury, která vypovídá
o køesanských muèednících a svìdcích víry.
Obèanské sdružení úzce spolupracuje s celosvìtovou misijní organizací International Christian
Association (ICA).
Pìt hlavních zásad této misijní organizace je založeno na biblickém verši epištoly židùm 13,3:
1. Podporovat køesany v šíøení evangelia v oblastech, kde jsou pro své svìdectví o Ježíši Kristu
pronásledováni, prostøednictvím køesanské literatury, Biblí, rozhlasového vysílání, lékù a dalších forem pomoci.
2. Poskytovat v tìchto oblastech pomoc rodinám
køesanských muèedníkù.
3. Podporovat vìøící, kteøí osobnì prošli utrpením
v bývalých komunistických zemích.
4. Nejrùznìjším zpùsobem se snažit získávat pro
Krista ty, kteøí se podílejí na pronásledování
køesanù v totalitních zemích a problémových
oblastech.
5. Informovat veøejnost o krutostech páchaných
na køesanech.
Tento bulletin lze bezplatnì objednat na adrese:
Hlas muèedníkù
pošt. pøihrádka 21
377 01 Jindøichùv Hradec
Úèet pro dobrovolné pøíspìvky:
ÈSOB Jindøichùv Hradec
è. ú.: 131257607/0300