Výsypka po těžbě hnědého uhlí – unikátní krajinný novotvar

Výsypka po těžbě hnědého uhlí – unikátní krajinný novotvar

Výsypka po těžbě hnědého uhlí – unikátní krajinný novotvar
Hana Broumová, Kateřina Novotná, Iva Šímová
Laboratoř aplikované ekologie, Zemědělská fakulta, Jihočeská univerzita v Českých
Budějovicích
Abstrakt
Výsypka je stanoviště umožňující přežití celé řadě rostlinných a živočišných druhů,
vytlačených člověkem z obhospodařované krajiny. Z tohoto důvodu nelze považovat výsypku
za lokalitu nezajímavou z hlediska biodiversity a za plochu nevhodnou pro oživení
živočišnými a rostlinnými druhy. Tento příspěvek stručně shrnuje naše dlouhodobé studium
zaměřené na monitoring funkcí nově formované krajiny vznikající na rekultivovaných
plochách a možnosti využití výsypkové vody s jejími specifickými vlastnostmi pro vznik
fungujících vodních a mokřadních společenstev nezbytných pro vyváženou krajinu a přispět
tak k dalšímu poznání procesů obnovy biotopů v rámci rekultivačních prací a k jejich dalšímu
zdokonalení. Práce byla podpořena z výzkumných záměrů Ministerstva školství, mládeže a
tělovýchovy ČR MSM 122200003 a MSM 6007665806.
Klíčová slova: rekultivace, holistický přístup, biodiverzita
Úvod
Nejrozsáhlejší ložiska hnědého uhlí v České republice se nacházejí v její západní a severní
části pod Krušnými horami. Tato krajina je narušena rozsáhlými hnědouhelnými povrchovými
lomy a krajinnými novotvary tzv. výsypkami, které vznikají z vytěženého nadloží uhelných
slojí. Odvodnění pánví a odstranění trvalé vegetace na rozsáhlých plochách ovlivňuje
podmínky v Krušných horách. Na těchto odvodněných a vegetace zbavených plochách se
sluneční energie mění převážně na teplo, protože se nemůže vázat na vodní páry při výparu
vody.
Obrázek 1 Mapa zájmové oblasti
Obrázek 2 Ortofoto mapa Velké
pokrušnohorské výsypky [1]
Přirozená sukcese je probíhá na výsypce velmi pomalu a je podmíněna fyzikálními a
chemickými procesy probíhajícími ve výsypkovém substrátu.. Půda bez souvislého
vegetačního krytu je vystavena vysokým teplotám a velkému kolísání půdní vlhkosti, tyto
procesy pak vedou ke mineralizaci a ztrátě důležitých živin.
Naše dlouhodobé studium je založeno na holistickém přístupu ke krajině. Tento přístup
předpokádá, že krajina je živým otevřeným systémem, který je definován v termínech toku
solární energie, vody a látek v prostoru a čase [10]. Nejprve jsem se zaměřili na studium
kvality a kvantity povrchových výsypkových vod, neboť voda je jedním z limitních životních
faktorů. Po té jsme zaměřili pozornost na nekterá hydrologická a fyzikální měření, která ucelí
informace o vývoji vodních a mokřadních společenstev, která jsou důležitá pro harmonickou
funkci krajiny.
Metodika
Charakteristika sledovaného území
Velká podkrušnohorská výsypka se nachází v západních Čechách 3 km severovýchodně od
města Sokolov. Od roku 1960 do ní bylo uloženo přibližně 800 miliónů m3 nadložních zemin.
Tato výsypka je 8,5 km dlouhá a 2-2,5 km široká [10]. Svojí rozlohou 1957,10 ha patří k
největším v České republice. Pata výsypky leží v nadmořské výšce 445 – 595 m a její dva
vrcholy dosahují výšky 600 m.n.m.. Hornická činnost (ukládání nadložních zemin) na celé
ploše výsypky byla ukončena roce 2003. Převážnou část ukládaného materiálu tvoří cyprisové
jíly usazené na dně třetihorního jezera [9]. Jíly tvoří hlinitokřemičitany s vysokým obsahem
kovů alkalických zemin s převahou Ca2+ [2]. Termín „cyprisové“ jíly je odvozen od častého
výskytu fosilního korýše Mytilocyprys praenuncia.
Chemická analýza
Bylo sledováno deset lokalit na území Velké podkrušnohorské výsypky. Přímo v terénu byla
měřena konduktivita a pH na přístroji Multiline P4 (WTW Germany). Voda z jednotlivých
lokalit byla standardně vzorkována v pravidelných čtyřtýdenních intervalech. Ve vzorcích
vody byla potenciometrickou titrační metodou měřena alkalita a z jejích hodnot pak
vypočítávána koncentrace HCO3-. Na adsorpčním spektrofotometru typu SpectrAA-640 byly
analyzovány kationty Ca2+, Mg2+, Na+, K+, Fetotal, Mntotal, Altotal.. Metodou průtokové injekční
spektrofotometrie na přístroji FIA-star byly stanovovány ostatní důlžité ionty NO3-, NO2-,
NH4+, PO43-, SO42-, Cl- [2][5].
Analýza zoobentosu a zooplanktonu
Vzorky zooplanktonu o známém objemu byly přefiltrovány přes planktonní síť s velikostí ok
80 µm. Vzorky zoobentosu byly odebírány sondou ze dna nádrže, proprány na sítě a následně
stejně jako vzorky zooplanktonu nafixovány formaldehydem[3].
Teplotní a vlhkostní analýza
Teplota a vlhkost na sledovaném území byly zaznamenávány pomocí dataloggerů COMET
L3631 (teploměr-vlhkoměr) a čtyřkanálových dataloggerů COMET L0141 (teploměr) [4].
Teplota byla snímána každých 10 minut po dobu 48 hodin ve čtyřech výškách. 10 cm pod
povrchem půdy, na povrchu půdy, 10 cm nad povrchem půdy a 180cm nad povrchem půdy.
Pro optimalizaci dat byla data snímána v průběhu dvou jasných slunečných letních dnů
Výsledky a diskuse
Chemická analýza
Složení vod na Velké podkrušnohorské výsypce
Vody na Velké podkrušnohorské výsypce mají vysoký obsah rozpuštěných látek. Jejich
množství je až třicetkrát vyšší ( 8-15 g.l-1) než jak je tomu u běžných povrchových vod ČR
(0,05-0,5 g.l-1). Výsypková voda má výrazně vyšší koncentrace zejména těchto rozpuštěných
látek: Na, Ca, Mg, Fe, Mn, NH4–N, SO42-, HCO3-. Tato skutečnost je způsobena zejména
geologickým podložím výsypky, mineralizací výsypkového substrátu a vymýváním půdy
spojených s hornickou činností.
Tabulka 1 Koncentrace rozpuštěných látek ve vodách na Velké podkrušnohorské výsypce
v porovnání s běžnými povrchovými vodami v ČR
Nejčastější hodnoty
Nejčastější hodnoty
Běžná povrchová
sledované na
sledované na
Parametr jednotka
voda v ČR[6]
mimovýsypkových
výsypkových
lokalitách[5]
lokalitách [5]
pH
8,2 – 8,5
6,4 – 7,2
6,5 – 8,5
alkalita
mmol.l-1
14,6 –17,2
0,4 – 1,3
0,5 – 3
-1
NH4 – N
mg.l
0,5 – 0,7
0,01 – 0,03
0,05 – 0,5
-1
NO3 – N
mg.l
0,4 – 0,6
1,9 – 3,5
0–5
Ptotal (TP) mg.l-1
0,02 – 0,05
0,1 – 0,3
0,05 – 0,4
Na+
mg.l-1
800 – 1300
9 – 14
2 – 50
K+
mg.l-1
17 – 21
2–5
1 – 35
2+
-1
Ca
mg.l
210 – 350
5 – 25
10 – 200
Mg2+
mg.l-1
100 – 150
3–8
5 – 50
-1
Cl
mg.l
4 – 5,5
8 – 22
3 – 50
2-1
SO4
mg.l
4500 – 5500
27 – 52
20 – 200
Fetotal
mg.l-1
2–3
0,3 – 0,9
0,01 – 0,5
Mntotal
mg.l-1
1,2 – 2
0,09 – 1,2
0,05 – 0,5
Pro typicky nízké pH (méně než 4,5) jsou důlní vody nazývány jako kyselé důlní vody
s obecně uznávanou zkratkou AMD (Acid mine drenage). Obsah síranů se v důlních vodách
uhelných dolů pohybuje témě vždy nad 50 %, zbytek rozpuštěných látek tvoří kovy v různém
procentickém zastoupení[7]. Koncentrace rozpuštěných kovů se u jednotlivých těžebních
oblastí liší, ale v naprosté většině případů, u uhelných dolů, dosahují nejvyšších koncentrací
v kyselých vodách v následujícím pořadí: Fe, Mn a Al. Z ostatních kovů je třeba ještě zmínit
koncentrace Mg a Ca, které společně tvoří kolem 10 % všech rozpuštěných látek. Poměr
jejich vzájemného zastoupení se mění podle lokality, ale nejčastěji je 1 : 2 (Mg : Ca) [2][7].
Běžné prameny na Velké podkrušnohorské výsypce se zcela odlišují svým složením od
kyselých důlních vod. Podobnosti lze pouze najít v téměř 70 % zastoupení síranů, v poměru
Mg : Ca (1 : 2) a v nízké přítomnosti sloučenin N a P. Výrazně je zastoupen aniont HCO3-,
který tvoří z celkového objemu rozpuštěných látek asi 12 % a kationt Na+ tvořící až 11 %
rozpuštěných látek. Vzhledem k vysokému pH (6,5 – 7) jsou na sledovaných lokalitách
výrazně nižší koncentrace těžkých kovů.
Procentické složení AMD a výsypkových vod bylo vypočítáno z látkového množství (mg.l-1)
a je prezentováno na obr. 3 a 4.
Obrázek 3 Chemické složení kyselých důlních drenážních vod AMD[7]
Průměrné chemické složení AMD vod
Ca Mg
7,5% 3%
Al
1,9%
Ca
Fe
6,6%
Mg
Al
Mn
6%
Fe
Mn
SO4
SO4
75%
Obrázek 4 Chemické složení vod na Velké podkrušnohorské výsypce
Průměrné chmické složení vod na Velké
podkrušnohorské výsypce
HCO3
12,2%
SO4
67,7%
N+P
1,01% Na
12,5% K
0,22%
Ca
4,4%
Mg
Cl 1,3%
Fe+Mn
0,5%
0,07%
HCO3
N+P
Na
K
Ca
Mg
Cl
Fe+Mn
SO4
Laboratorní test neutralizační kapacity jílů
Vody na Velké podkrušnohorské výsypce se svým chemickým složením liší od kyselé důlní
drenážní vody (AMD) . Předpokládalo se, že se na tomto zásadním rozdílu podílí zejména jíly
na výsypce.
Pro ověření této teorie byla v laboratoři testována schopnost neutralizovat naředěnou kyselinu
sírovou (6000 mg.l-1 SO42-). Vzorek se připravil smícháním 50 g jílu a 425 g připravené
kyseliny v poměru 1 : 8,5. Tato suspenze se nechala hodinu třepat na třepačce. Po protřepání
se v suspenzi měřilo pH, následně byl jíl odstředěn a k supernatantu byl opět přidán čerstvý
(totožný) jíl tak, aby byl zachován poměr 1 : 8,5, a tento proces se opakoval až do vyčerpání
kapalné fáze[2].
Pokus s neutralizační schopností jílů prokázal hypotézu, že jíly dokáží neutralizovat kyselinu
sírovou, vznikající při oxidaci pyritů na výsypce a výsledné pH je neutrální až mírně zásadité.
Navíc obohacují společně s uhličitany vodu o další složky, zejména vápník, hořčík, sodík a
hydrogenuhličitany. Z tohoto důvodu mají prameny vodu s velkým množstvím rozpuštěných
sloučenin a vodivost přesahující ve většině případů 6000 µS.cm-1. výše uvedené anionty a
kationty výrazně převyšují běžné koncentrace AMD vodách a naopak koncentrace těžkých
kovů jsou výrazně nižší než je běžné pro AMD[2].
Tabulka 2 Chemická analýza testovaných jílů.
Parametr
Jednotka
Jíl 1
Jíl 2
Jíl 3
KVK*
mval.100g-1
21,024
39,42
39,42
pH–KCl
5,99
5,99
5,99
akt. pH H2O
6,84
6,75
7,22
Catotal
g.kg-1
17,29
8,48
6,75
Mgtotal
g.kg-1
8,01
4,50
8,51
Natotal
g.kg-1
2,14
3,13
6,19
-1
Ktotal
g.kg
8,05
5,89
15,44
Altotal
g.kg-1
39,05
36,05
26,30
Fetotal
g.kg-1
46,25
49,85
40,35
Mntotal
mg.kg-1
560,50
438,50
490,50
Cutotal
mg.kg-1
68,45
57,95
56,70
Zntotal
mg.kg-1
87,85
102,95
88,40
-1
Pbtotal
mg.kg
20,10
13,15
14,45
-1
Cdtotal
mg.kg
2,45
1,51
1,63
Nitotal
mg.kg-1
32,05
22,80
29,45
Crtotal
mg.kg-1
94,90
67,30
60,30
Betotal
mg.kg-1
0,23
0,43
0,62
*
KVK – kationtová výměnná kapacita
Jíl 4
22,34
6,58
7,54
13,06
7,84
1,48
6,32
39,35
74,80
591,00
65,00
90,05
22,70
1,22
30,00
110,40
0,19
Analýza zooplanktonu a zoobentosu
Neutrální reakce vody umožňuje snazší oživení vodních ploch a potoků na výsypce. Tato
skutečnost byla prokázána pomocí úspěšných transferů z předpolí lomu Jiří, odkud byla
odebrána mokřadní vegetace a následně přenesena na nově vytvořené lokality v rámci Velké
podkrušnohorské výsypky. Při budování nových lokalit byla snaha přiblížit vznikající vodní
nádrže původním pinkám, které se nachází na předpolí povrchového dolu Jiří. Přenesená
vegetace se velmi dobře dokázala přizpůsobit novým podmínkám a začala rychle vytvářet
mokřadní biotopy. I druhy, které z volné přírody již téměř vymizely (např. rdest alpský
(Potamogeton alpinus)) byly přeneseny úspěšně.
Ze zástupců zoobentosu byla zjištěna na všech lokalitách přítomnost zástupců čeledi
Ceratopogonidae a Chironomidae. Z čeledi Chironomidae byly zaznamenány 3 rody
vyskytující se na všech sledovaných lokalitách ve většině nádrží. Jedná se o rody Chironomus
( podčeleď Chironominae - Chironomini), Procladius a Tanypus (podčeleď Tanypodinae).
V menších počtech a jen na některých lokalitách se objevili jedinci rodu Tanytarsus
(Chironominae-Tanytarsini),
Polypedilum,
Glyptotendipes,
Einfeldia
(podčeleď
Chironominae - Chironomini), Psectrocladius, Heterotrissocladius a Cricotopus (podčeleď
Orthocladiinae )[3].
Jako první nález v České republice zde byl zaznamenán výskyt zástupce z čeledi
Chironomidae - Chironomus aprilinus, který obývá slané vody. Dle relativního délkového
zastoupení jedinců ve vzorku bylo zjištěno, že Ch. aprilinus má na těchto lokalitách dvě
generace do roka. První přezimující generace vyletuje v květnu. Výlet letní generace je
načasován na srpen. Průměrná roční abundance tohoto druhu se pohybovala na lokalitě
Jezírka okolo 4540 ks.m-2 ( nejvyšších počty však byly zjištěné v červnu 2001 - 17083 ks.m-2odpovídající biomasa - 82g .m-2) [3][8].
Zástupci z čeledí Tabanidae (Chrysops relictus), Stratiomyidae, Culicidae a řádů
Ephemeroptera (Cloeon dipterum), Odonata (Libellula depressa), Coleoptera (Haliplus
confinis a blíže neurčení zástupci čeledi Dytiscidae) se na více zasolených lokalitách (9-16000
µS.cm-1) vyskytovali méně než na lokalitách s nižší salinitou (vodivost mezi 2-5000 µS.cm-1
[8].
Ze zooplanktonu byl na všech sledovaných lokalitách zaznamenán výskyt slanomilného
vířníka Hexarthra fennica stejně jako Ch. aprilinus. Mimo zástupce Hexarthra fennica, byla
zaznamenána ve větším počtu vzácná buchanka Tropocyclops prasinus (opět druh
přizpůsobený vyšším koncentracím rozpuštěných látek ve vodě), Eucyclops serrulatus a
Cyclops sp. Dále byly zaznamenány běžné druhy vířníků Brachionus urceus, Brachionus
calyciflorus, Keratella cochlearis, Notholca acuminata, Lecane bulla. Z perlooček byl
přítomen velmi rozšířený druh Chydorus sphaericus, ale také Daphnia galeata a Daphnia
curvirostris, která je známá z 25 km vzdáleného slaniska Soos u Františkových lázní.
Nezanedbatelné počty tvořili také zástupci Ostracoda a Bdelloidea [3].
Teplotní a vlhkostní analýzy
Na základě teplotního a vlhkostního měření během slunného letního dne (červenec 2002),
byly vypočítány na sledovaných lokalitách teplotní a vlhkostní amplitudy. Naměřená teplotní
distribuce byla základem pro zjištění účinnosti jednotlivých vegetačních krytů a byla taktéž
signifikantním faktorem pro další studium obnovy malého vodního cyklu na výsypkách[4].
Účinnost byla v našem případě definována jako schopnost jednotlivých biotopů snížit teplotní
a vlhkostní fluktuace. Všechny sledované plochy – zemědělská rekultivace, lesnická
rekultivace a mokřadní porost – byly stejného stáří (cca 4 roky), nadmořské výšky a orientace.
U zemědělské rekultivace byl povrch výsypkového substrátu překryt deponovanou ornicí a
byla zde vyseta jetelotravní směska (3-5 druhů). Tento porost v po čtyřech letech existence
dosáhl 80% pokryvnosti. Nejvyšší naměřená teplota byla 37°C a maximální denní teplotní
amplitudy naměřené na povrchu půdy se zde pohybovaly kolem 22°C (Obr.5). Vlhkost
v povrchovém půdním horizontu dosahovala v časných ranních hodinách 98%. Stabilizační
funkce trvalého travního porostu byla zajímavým výstupem tohoto měření a potvrdila tak
Teorii holistického přístupu prof. Ripla [10].
Obrázek 5 Denní průběh teplot na zemědělské rekultivaci(trvalý travní porost)
°C
Diurnal course of temperature in an agricultural
recultivation
40
35
30
25
20
15
10
5
temperature of soil 10 cm under surface
temperature of soil surface
0
July 8th July 9th July 9th July 9th July 9th July 10th July 10th
Lesnická rekultivace v klasickém pojetí využívá pouze terénně upravený povrch výsypky
(surový výsypkový substrát), kam se sázejí prostokořenné sazenice stromků ve sponu 1x1 m.
Sazenice jsou ve většině případech voleny ve struktuře cílového porostu. Výsledným efektem
takovéto rekultivace je jen ve výjimečných případech zdravý a fungující porost. Častější je
situace zaznamenaná na Velké podkrušnohorské výsypce, kde po čtyřech letech vznikaly
holiny se zbytky usychajících sazenic.. Celková pokryvnost této lesnické rekultivace byla 3%
v obdobných expozicích v rámci sledované oblasti nepřesahovala 10%[4]. Porost se zde i po
čtyřech letech choval jak holá výsypka bez rekultivačního zásahu a svými charakteristikami
se přibližoval pouštním podmínkám (teplotní rozdíl v průběhu 24 hodin zde dosahoval až
50°C)(obr. 6).
Obrázek 6 Denní průběh teplot v lesnické rekultivaci
°C
Diurnal course of temperature in a forestry
recultivation
50
45
40
35
30
25
20
15
10
5
0
July 8th
temperature of soil surface
temperature of soil 10 cm under surface
July 9th
July 9th
July 9th
July 9th July 10th July 10th
Obrázek 7 Denní průběh teplot ve funkčním mokřadním ekosystému
°C
40
Diurnal course of temperature in function wetland
ecosystem
35
30
25
20
15
10
5
0
July 8th
temperature of soil on surface
temperature of soil 10 cm under surface
July 9th
July 9th
July 9th
July 9th July 10th July 10th
Mírně podmáčené porosty až mokřadní lokality samovolně vznikající na průsacích nebo
v návaznosti na umělých vodotečích či výsypkových nádržích byly pokryty rákosovým nebo
orobincovým porostem. Zejména rákosové porosty zde měli pro funkci nově utvářeného
ekosystému mimořádný význam. Tyto porosty je možné považovat za tzv. kondenzační jádra
nově utvářeného vodního cyklu této antropogenní krajiny. Pokryvnost námi sledovaných
porostů činila 80-90%. Průběh 24 hodinových teplot je uveden v grafu na obr.7, denní
amplituda je zde max.15°C a vzhledem k celodenně vodou nasycenému půdnímu profilu se
zde neprováděla vlhkostní měření.
Závěr
Neutrální až mírně alkalické pH je nejvýznačnější rozdíl, kterým se povrchové vody na Velké
podkrušnohorské výsypce odlisují od většiny důlních vod ve světě. Tyto vody jsou naopak
charakteristické velmi nízkým pH. S hodnotou pH souvisí i rozdílné působení na vodní faunu.
V kyselých vodách působí negativně protony, na Sokolovsku jsou negativním faktorem
sraženiny železa a uhličitanů.
Výsypková voda obsahuje vysoké koncentrace bazických kationtů a hydrogenuhličitanů a
velmi nízké koncentrace fosforu. Nízká koncentrace fosforu, hydrogenuhličitanové a železité
sraženiny jsou zde limitním faktorem oživení výsypkových vod. Navzdory těmto
skutečnostem se na výsypkových lokalitách vyskytují unikátní živočišné i rostlinné druhy a
vytváří tak jedinečné biotopy. Velmi důležitá je zde též břehová a mokřadní vegetace, která
napomáhá přežití bezobratlých organismů ve vodách s vysokou salinitou.
Koloběh vody, vegetační kryt a tok látek jsou úzce propojeny. Necitlivý přístup člověka ke
krajině, v případě povrchových dolů dohnaný do extrému, na mnoha částech v krajině narušil
koloběh vody úzce spojený s toky energie a látek. Obnova vegetace a vodního cyklu je proto
nezbytným předpokladem pro snížení ztráty vody a látek z krajiny. Naše teplotní a vlhkostní
analýzy potvrdily schopnost mokřadů efektivně disipovat sluneční energii v prostoru a
čase[10]. Naše studium na Velké podkrušnohorské výsypce taktéž podpořily a prokázali
funkčnost holistického přístupu ke krajině a důležitost vody a mokřadů v nově vznikající
rekultivované krajině.
Použitá Literatura
[1] Mapové podklady GEODIS Brno, s.r.o. , 1996-2006 http://www.mapy.cz/
[2] Hezina, T., 2001, Vliv rekultivačních prací na koncentraci manganu a železa ve
výsypkových vodách a oživení malých vodních nádrží na Velké podkrušnohorské výsypce,
disertační práce, České Budějovice,135 p.
[3] Šímová, I., 2004, Sukcese zooplanktonu a zoobentosu ve vodních nádržích oblasti
narušené povrchovou těžbou nerostů. Disertační práce ZF JU. České Budějovice.
[4] Pecharová, E., Procházka, J., Wotavová, K., Sýkorová, Z., Pokorný, J., 2004, Restoration
of Landscape after Brown Coal Mining, In: Environmental Issues and Waste Management in
Energy and Mineral Production, Atilim University, Ankara, 299-304 pp.
[5] Broumová, H., Pecharová, E., 2004, Chemical parameters of surface water of Great
podkrušnohorská burden heap and their impact on reviving and comparision between burden
heap and near-by localities. Životné prostredie, Bratislava, 2004, č.1 , p. 48-50
[6] Frouz, J., 1999, Obnova společenstev půdních organismů a tvorba půdy na plochách
lesnicky rekultivovaných výsypek. In: Sborník přednášek, Zahlazování následků hornické
činnosti, sekce Z, 11.10. – 13.10. Příbram.
[7] Richards, I. G., Palmer, J.P., Barrat, P.A., 1993, The reclamation of farmer coal mines and
stellworks. Studies in Enviromental Sceence 56, Elsevier, Amsterodam, pp. 720.
[8] Kallistová, I., 2002, Oživení povrchových vod na velké podkrušnohorské výsypce. In.:
Pecharová, E.(ed): Sborník referátů z mezinárodní konference Ekotrend 2002-Trvale
udržitelný rozvoj-ZF JU v Českých Budějovicích.
[9] Bejšovec, Z., Milič, J., 1994, Hydrologie jako limitující faktor těžební činnosti v
Sokolovské pánvi - DÚ Zhodnocení vodního režimu v okolí vytypovaných zbytkových jam
vlivem těžby po jejím ukončení. Dílčí výzkumná zpráva úkolu R-2, Výzkumný ústav pro
hnědé uhlí,a.s., Most, 32 p
[10] Ripl, W., 1995, Management of water cycle and energy flow for ecosystem control – the
energy-transport-reaction (ETR) model. Ecological Modelling, 78, 61 – 76.