Slánský obzor 11

OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:26
StrÆnka 1
SLÁNSKÝ
OBZOR
R O Č E N K A
S P O L E Č N O S T I P A T R I A ,
V L A S T I V Ě D N É H O M U Z E A
V E S L A N É M
A S T Á T N Í H O O K R E S N Í H O
A R C H I V U V K L A D N Ě
R O Č N Í K
1 1
ŘÍDÍ REDAKČNÍ RADA
POD VEDENÍM
ZORY
DVOŘÁKOVÉ
S L A N Ý
2 0 0 4
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:26
S L Á N S K Ý
StrÆnka 3
O B Z O R
3
NA PRAHU
11. ROČNÍKU OBNOVENÉHO
SLÁNSKÉHO OBZORU
Když začátkem devadesátých let minulého století byla založena Patria – společnost pro ochranu kulturního dědictví, a jako jeden z hlavních úkolů si vytkla obnovení Slánského obzoru, umlčeného komunistickým totalitním režimem, převládaly pochybnosti, zda se to podaří.
Panovalo mínění, že tato ročenka, kdysi velmi uznávaná, založená v roce 1893,
a přeživší všechny složitosti doby až po začátek padesátých let, kdy ji komunisté
zakázali, se už nevzkřísí. Skeptické hlasy prohlašovaly, že se na ni bude už jen
vzpomínat, že patří minulosti, že současná hektická doba nemá pro něco takového pochopení a že se ani nenalezne porozumění u současných představitelů města, aby ji finanční podporou pomohli oživit.
Na těchto postojích lze demonstrovat jistý rys českého myšlení, které se někdy
projevuje intelektuálními úvahami, jak se věci nedaří, kdo nám hází klacky pod
nohy a co všechno způsobuje, abychom se nemohli pokusit těžkosti řešit, ale naopak, abychom se odevzdaně podřídili dané souhře okolností.
Naštěstí při založení Společnosti Patria existovalo i jiné mínění, byť v menšině,
že je nutné se o to pokusit, být aktivním strůjcem stanovených záměrů, být sice realisticky soudným, ale současně si věřit a čelit pochybnostem, které v takovýchto
případech oslabují odhodlání.
A tak tedy dnes máme za sebou deset ročníků obnoveného Slánského obzoru
a tímto úvodním slovem uvádíme do života ročník jedenáctý. Mohli bychom hovořit o satisfakci, ale o to nám nejde. Spíš na tomto případě chceme ukázat, že na
počátku každého dobrého záměru nemá převažovat úvaha: „Ono to nepůjde“, ale
je třeba si říci: „Jak to udělat, aby to šlo“.
Nechť je jedenáctý ročník obnoveného Slánského obzoru povzbuzením pro ty,
kteří také musí čelit pochybovačům, kteří musí čelit nejrůznějším těžkostem při realizaci svých dobře míněných záměrů.
Když před deseti lety, v roce 1994, vyšel poprvé obnovený Slánský obzor, ročník 1–2 (101–102), ještě jsme si nemohli být jisti, zda jeho obnovení nebude mít jepičí trvání. Dnes věříme, že jeho existence je zajištěna a že se nadále bude významně vpisovat do kulturního profilu a kulturní historie královského města
Slaného i jeho širokého okolí.
Zora Dvořáková
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:26
StrÆnka 4
4
S L Á N S K Ý
S T A T Ě
A
O B Z O R
P O J E D N Á N Í
J A N A K R O T I L O VÁ
Inventáře
selských gruntů v Třebízi
v 16. a 17. století
Nejstarší zprávy o selských statcích v Třebízi se objevují až v gruntovních knihách metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze, které se dochovaly od roku 1541
a jsou uloženy v Archivu Pražského hradu (APH). Ze zápisů těchto knih se dozvídáme o cenách gruntů, jejich majitelích, o zajištění vdov a sirotků i výměnkářů, o koupích a směnách gruntů, o splátkách, platech vrchnosti ap. Zprávy se
týkaly 15 selských a chalupnických usedlostí.1)
Současně se v uvedených gruntovních knihách vyskytují zmínky o vybavení
gruntů, které se kupovaly či směňovaly s veškerým mrtvým i živým inventářem,
a to nejen se zvířaty, hospodářským nářadím a zásobami obilí, ale také s nábytkem, prádlem i nádobím. Pokud si některý hospodář chtěl určitou věc ponechat,
odnést nebo předat, muselo to být písemně poznamenáno ve smlouvě. A právě
na základě výčtu živého a mrtvého inventáře, který zůstával na statku, byl předán dědicům či kupujícím, si můžeme udělat představu o vybavení jednotlivých
usedlostí.
První známý inventář z r. 1549 je velice stručný. Jíra Kroupa koupil grunt za
116 kop gr. míš. od Kuby, syna nebožtíka Vaňka krčmáře se 2 koňmi, vozem,
pluhem, 8 slepicemi a kohoutem2). V tomto případě se nedá zjistit, kterého statku se inventář týká. Jen jméno Vaňka krčmáře dovoluje vyslovit domněnku, že
by se mohlo jednat o jednu ze dvou výsadních třebízských krčem – dnešní čp. 5
nebo čp. 30 3).
V roce 1552 koupil Kuba Kozelský Jindřichovský statek v Třebízi za 200 kop
gr. míš.4) s následujícími svršky: 3 kravami, 30 ovcemi, 12 jehňaty 5), 20 sviněmi,
20 slepicemi, 1 kohoutem, 1 husou, 12 housaty, 2 koňmi, jedním vozem se žebřinami a druhým s vahami, 1 volským řetězem a 1 zavěračkou.
Smlouva z roku 1564 jedná o vyrovnání mezi matkou Kateřinou Jandovou
a jejím synem Janem, který jí měl vydat podíl po otci 6). Byl to jistě bohatý statek, neboť kromě 150 kop gr. míš. měl jí Jan až do její smrti vydávat 8 slepic,
2 selátka a obhospodařovat pro ni po 10 záhonech pšenice, žita, ječmene a ovsa
a starat se o 1 krávu. Také měl matce zajistit na statku byt 7) až do její smrti.
V letech 1575 –1577 se uskutečnila směna gruntů mezi švagry Janem Hvězdářem z Třebíze, poddaným kapituly a Janem, synem Mikuláše z Otrub, poddaným města Slaného8). Zápis o vybavení třebízského gruntu je opět stručný. Jan
Hvězdář měl zanechat na statku v Třebízi „všechno obilí, slepice a celé hospodářství“. Jan Mikulášův musel chovat v Třebízi 2 zádušní krávy a ostatní dobytek měl zůstat při Janu Hvězdáři. Zřejmě si Hvězdář odvedl s sebou hovězí dobytek do Otrub.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:26
A
StrÆnka 5
P O J E D N Á N Í
5
K Cífkovu statku čp. 1 (původně Linhartovskému gruntu) patřily koncem 16. století
2 páry koní a v kuchyni se používalo cínové nádobí.
O prodeji výsadní krčmy v Třebízi (dnes čp. 30) vypovídá zápis z r. 1580 9). Šimon Hvězdář s manželkou Kateřinou prodali krčmu „v těch mezích a hranicích,
jak jsou předkové jich v držení a užívání byli s těmi povinnostmi a poplatky“ Matějovi příjmím Chloupkovi za 519 kop gr. míš. Při krčmě měl zůstat 1 kůň, vůz
lesní, 1 pluh se železy, 3 brány s železnými hřeby, 3 krávy, 4 svině, 4 ovce,
15 slepic, 20 kop snopů pšenice, 14 kop snopů žita, 15 kop snopů ječmene,
8 kop snopů a 8 mandelů ovsa, 1 stůl a 2 stolice. Manželé Hvězdářovi si zakoupili statek v Klobukách a z poznámky na konci zápisu se dozvídáme, že si s sebou vzali 4 krávy, 2 telata, 5 sviní, 10 ovcí, 4 husy, 1 koně a 20 kop snopů pšenice.
Při koupi gruntu Douši Pušpána v r. 1580 získal nový majitel Jan Tkadlec ze
Slaného za 490 kop gr. míš. poměrně málo svršků: 1 svini, 1 husu, 6 slepic, 1 kohouta a 5 kuřat10).
Další zápis nás infomuje jak o prodeji statku hospodářem zeťovi, tak i o zajištění výměnkářů. V r. 1581 prodal Jakub Čapek „grunt a statek svůj v Třebízi, tak
jak ho sám drží a užívá“ zeťovi Jiříkovi, jenž měl jeho dceru Mandalénu za ženu,
za 650 kop gr. míš.11) Na gruntu Jakub zanechal tyto svršky: 2 krávy, 2 jalovice,
7 ovcí, 6 sviní, 1 husu, 5 housat, 2 pluhy i železa, 6 bran se železnými hřeby
a 2 vozy. Jakub s manželkou Markytou si pak vymínili na statku byt a 3. mandel
ječmene na zimu setého a 3 kopy snopů ječmene setého na jaře. A dalších 30 záhonů ozimů a 30 záhonů jařin jim měl Jiřík orati a osívati. Výměnkáři si však dávali vlastní osivo a chovali krávu.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
6
9:26
StrÆnka 6
S L Á N S K Ý
O B Z O R
Mnoho se nedozvíme o vybavení starodávného Pytlaského gruntu, dnes
čp. 3112), který v r. 1585 prodal Jan Pytlas Klimentovi jinak Klimešovi za 425 kop
gr. míš. „se vším příslušenstvím, které od starodávna k němu náleželo“13).
Další zápis se týká Cífkova statku čp. 1, který se tentkrát nazýval Linhartovský. V roce 1588 došlo k porovnání mezi bratry Janem a Šimonem a jejich
matkou Reginou14). Grunt byl ohodnocen na 600 kop gr. míš. a měly při něm
zůstat tyto svršky: 4 dělný koně, 3 dojné krávy, 8 jalovic, 20 ovcí, 10 sviní,
29 slepic s kohoutem, 1 husa, 3 kachny, 3 vozy, 1 sešlý pluh branný se vším
železem, stoh pšeničný nemlácený ve 20 kopách, 1 stoh žitný nemlácený ve 20 kopách, 1 stoh ječný nemlácený ve 12 kopách, 1 stoh ovesný nemlácený ve 20 kopách, dědiny orné 2,5 lánu, 3 louky,15) na zimu oseto pšenice 19 strychů, žita
12 strychů, šatů ložních na 3 lože16), 2 cínové konvice, 2 cínové mísy a 6 cínových talířů. Tento inventář představuje poměrně bohaté vybavení selské usedlosti.
O sedm let později v roce 1588 se opět setkáváme se jménem Jakuba Čapka.
Tentokrát neprodává grunt zeti Jiříkovi, ale synovi Jiříkovi, a to za nižší cenu než
grunt předchozí, t.j. za 500 kop gr. míš.17) I vybavení statku bylo odlišné. Jakub
zanechal synovi 4 koně s nádobím (rozuměj s postroji), 2 brány a 2 vozy, pluh
se železem, 2 krávy, 30 slepic, 9 ovcí, 10 sviní „a co všechno na statku bylo, to
mu otec zanechává“. Jiřík měl svého otce chovati u sebe a příkoří mu nečiniti
a každého roku mu na zimu měl osíti žitem nebo pšenicí 30 záhonů a zjara buď
ječmenem nebo ovsem také 30 záhonů. O Jakubově manželce Markytě není již
zmínka, zřejmě zemřela; u zetě Jiříka byl asi Jakub nespokojen, a proto si vymínil u syna i slušné zacházení. Podle všeho měl tedy Jakub Čapek 2 grunty,
které rozdělil mezi děti – asi mezi dceru a syna.
Při dalších 2 směnách gruntů čili „frejmarcích“ z let 1591–1593 se dozvídáme
o vybavení usedlostí ještě méně 18). V prvním případě si vyměnili statek dva třebízští sousedé – Jiřík Šégl a Jiřík Čapek. Jiřík Čapek, zřejmě syn Jakuba Čapka, měl Šéglovi předat 1 koně, 1 vůz, 1 pluh a brány se železy.
Další směna z roku 1593 byla opět „přespolní“. Statek směňovali mezi sebou
Jiřík Tkadlec z Třebíze a Vít Krejčí z Čeradic. Vít Krejčí se ujal Jiříkova gruntu
„se všemi povinnostmi a poplatky, se vším osením zimním a jarním bez výminky. Jiné hospodářství, svršky a nábytky si má každý své vzíti“. Na konci 16. stol.
přibývá výminek, kdy si hospodář odnáši menší či větší část inventáře s sebou
(podle toho, jak si to vymínil, jak to bylo smluveno).
Během třicetileté války jsme nenašli o inventářích usedlostí v Třebízi žádnou
zmínku. Jen pro zajímavost je možné uvést, že vlastník domkářské – tedy nikoliv selské usedlosti, čp. 26, která vznikla v Třebízi na počátku 17. stol., byl povinnen chovat 1 krávu a 3 svině 19).
Při převzetí gruntu čp. 5 Martinem Bláhou v r. 1680 je opět uvedeno pouze,
že se ujal gruntu v ceně 500 kop gr. míš. „se vším obilím a dobytkem a s přikoupenými rolemi“ 20).
V roce 1682 umírá na statku čp. 8 Šimon Zábranský a předává grunt staršímu synovi Pavlovi, aby hospodařil za mladšího bratra Jana, kterému, až doroste, má předat statek 21). Ten byl ohodnocen na 200 kop gr. míš. a měl následující příslušenství: 1 kopu a 41 mandelů pšenice, 1 kopu 36 mandelů žita, 1 kopu
4 mandele ječmene, 40 mandelů ovsa, 4 vozy hrachu, 2 koně, 2 krávy a 10 sviní. Mladšímu bratru Janovi měl Pavel v době jeho plnoletosti vydat 2 krávy, 2 voly,
2 ovce a maceše Dorotě měl dát na zimu lůj na palivo.
Poslední zápis týkající se statku čp. 25, kdy Kateřina Švandrlíková postupuje v roce 1685 grunt synovi Janu Hladíkovi jinak Švandrlíkovi, neobsahuje již se-
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:26
A
StrÆnka 7
7
P O J E D N Á N Í
Při selském statku čp. 30 v Třebízi bývala v 16. – 17. století výsadní krčma; jeho majitel
vlastnil mj. pár koní. Fotografie zachycuje stav před 1. světovou válkou, kdy statek
vlastnili Bakalářovi.
znam zvířat, obilí ani nářadí 22). Jedná se hlavně o majetkové vyrovnání (zabezpečení) matky a ostatních sourozenců. Kateřina si na statku vymínila byt až do
své smrti a osetí 1 strychu na zimu i na jaře. Jan se pak musel vyrovnat s ostatními sourozenci. Václav dostal 1 vola, 1 svini a 3 ovce, Jakub 1 vola a sestra Rejna 2 jalovice a 2 ovce.
Z uvedených případů je jasně patrné, že údaje o vybavení selských domácností v daném období jsou dosti skrovné. Celá staletí se směňovaly grunty se
všemi právy i povinnostmi a také s veškerým inventářem (svršky), jak bývá často v zápisech uváděno. Postupem času si však někteří hospodáři vymiňovali,
která zvířata, obilí či nářadí ponechají na gruntu, která si vezmou s sebou na
nově zakoupený (směněný) statek anebo předají svému dědici. Pro poznání, jak
byly vybaveny selské či chalupnické usedlosti, mají význam i zápisy, které zajišťují hmotné zabezpečení výměnkářů a ostatních sourozenců. Průzkum archivních pramenů nám nepřinesl dostatečný zdroj informací, jak bychom si přáli, ale
i tak jsou dochované inventáře gruntů cenným přínosem pro historické bádání
v oblasti života zemědělského obyvatelstva v době feudalismu.
Poznámky:
Krotilová Jana, Vývoj třebízských gruntů
v době feudalismu SO č. 10/110/2002.
1)
2) APH Urbář vsí kapitulních 1541 COD
XXVI 1.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:27
StrÆnka 8
8
3) Ne ve všech případech se podařilo
identifikovat grunt, kterému inventáře
patřily. V pozitivním případě je uvedeno
číslo popisné stabilního katastru, které
odpovídá současnému číslování.
4) APH Urbář vsí kapitulních 1541 COD
XXVI 1.
5) Chov ovcí na Slánsku byl před
třicetiletou válkou hojně rozšířen. Teprve
potom začal postupně upadat.
6) APH Kniha sirotčího soudu vsí
kapitulních 1550 – 1565 COD XXIX.
7) Bytem se rozumělo jak bydlení
(světnička) přímo na statku, tak
i samostatné výměnkářské stavení.
8) APH Gruntovní kniha poddaných na
panství kapitulních 1565 – 1612 COD XLI
1.
9) APH Kniha koupí i prodejů pozemků
poddaných kapitulních 1580 – 1620 COD
XLI 2.
10) tamtéž
11) tamtéž
S L Á N S K Ý
O B Z O R
Statek byl v 60. letech 20. stol. zbořen.
APH Gruntovní kniha poddaných
na statcích kapitulních 1565 – 1612 COD
XLI 1.
14) APH Kniha koupí i prodejů pozemků
poddaných kapitulních 1580 – 1620 COD
XLI 2.
15) Zde se objevuje první zmínka o rozsahu
polností. Termínem „dědina orná“ je
míněna půda v nedílném vlastnictví rodu:
zahrady, role a luka byly dědinou,
společným majetkem rodin jednoo rodu.
16) Rozlišovaly se šaty ložní (povlečení)
a šaty chodící (oblečení).
17) APH Kniha koupí i prodejů pozemků
poddaných kapitulních 1580 – 1620 COD
XLI 2.
18) tamtéž
19) APH Kniha urburní bílá 1614 – 1685
COD CXXIV.
20) tamtéž
21) tamtéž
22) tamtéž
12)
13)
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:27
A
StrÆnka 9
P O J E D N Á N Í
9
ZDENĚK KUCHYŇKA
Druhý život Budče
(Zamyšlení nad jednou
historickou tradicí)
Raně středověké hradiště Budeč s nejstarší dosud stojící stavbou u nás – rotundou sv. Petra a Pavla, prožilo své hvězdné okamžiky v průběhu několika málo
let na přelomu 9. a 10. století. Po roce 895 nechal kníže Spytihněv po návratu
od bavorského krále Arnulfa postavit v areálu knížecího dvorce na Budči třetí
křesťanský kostel v zemi a zasvětil ho svatému Petrovi. Zřejmě to byl už tento
kníže, kdo svěřil bohoslužby v něm do rukou kněze, jehož jméno je dodnes pro
badatele hádankou, protože ve staroslověnských legendách zní Učen a v latinských Uenno nebo Ucino. Zatímco část badatelů hledá v těchto trochu zkomolených tvarech epitheton ornans, které vyjadřuje kvality tohoto kněze jako učitele, jiní se v nich stále snaží dešifrovat skutečné jméno.1)
Nebývalou kvalitou výuky probíhající u budečského kostela pak badatelé vysvětlují, proč kníže Vratislav poslal svého syna toužícího po vzdělání právě na
Budeč. Nemusel to být ale jenom tento důvod. Jak upozornil J. Sláma, mohlo jít
i o snahu rozmístit členy knížecího rodu po jednotlivých hradech přemyslovské
domény, jejímiž mocenskými centry byla v té době čtyři hradiště – Praha, Budeč,
Levý Hradec a hradiště u Klecan (Pravý Hradec?).2) Ale právě Václavova výuka na
Budči položila základ pozdější tradici o nejstarší škole u nás, kterou v 19. století oživoval v několika svých projektech Karel Slavoj Amerling.
Jestliže se tedy dnes zamýšlíme nad budečskou tradicí, musíme především
zdůraznit, že slovo tradice chápeme v historickém slova smyslu jako to, co je předáváno z generace na generaci a snaží se z minulosti vybrat to, co zůstává živé
a nač je možno navázat, anebo naopak to, co je třeba odmítnout.3) Nejprve si ale
trochu zevrubněji připomeňme základ této tradice, vycházející ze středověkých
svatováclavských legend.
Jak už jsme se stručně zmínili v úvodu, veškeré informace o Budči a Václavově výuce ve škole při tamním kostele mohli čerpat badatelé až do 70. let 20. století jenom ze svatováclavských legend staroslověnského i latinského původu,
o jejichž stáří vedli urputné spory. Z nich asi nejznámější je spor o pravost tzv.
Kristiánovy legendy, jejíž vznik kladla část badatelů do závěru 10. století, jiná
část do 12. a poslední do 14. století. Dnes je spor rozhodnut ve prospěch pravosti této legendy, a ta se tak stává jedním z důležitých pramenů pro naše nejstarší dějiny.4)
Uveďme si nyní, co se v těchto legendách můžeme o Budči dočíst: 5)
Vratislavův starší syn, blahoslavený Václav, božím vnuknutím již od útlého
věku vždy toužil po vzdělání. Jeho otec, přeje si vyhovět touze synova srdce, poslal jej do města jménem Budeč, aby ho tam cvičil v žaltáři jistý kněz, zvaný
Učen 6). (Crescente fide)
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
10
9:27
StrÆnka 10
S L Á N S K Ý
O B Z O R
Jakmile tento hoch (Václav – pozn. aut.) nápadné sličnosti a roztomilé povahy dospěl jarého věku jinošského, ještě za života otcova přál si býti vzdělán v znalosti písma, a když byl častým žadoněním obměkčil srdce otcovo, byl dán s jeho dovolením
na hrad Budeč, aby se tu přiučil umění číst. Jelikož pak jeho rozum byl od Boha nadán rychlou chápavostí, naučil se po krátkém studiu důkladně knize žalmů i četným
jiným knihám Písma a vše si vštípil hluboce v paměť. (Gumpoldova legenda)
Svého pak staršího syna Václava, hocha vroucí mysli, dal na vzdělání v zákoně božím a v písmě na hrad, jenž se nazývá Budeč, kde byl a je kostel zasvěcený
od jeho bratra a předchůdce Spytihněva ke cti knížete apoštolů blahoslaveného
Petra. A když, bystrého jsa rozumu, všechno, co mu učitel vykládal, přispěním Ducha svatého hluboko do paměti si vštípil a když mezitím jeho otec asi v třiatřiceti
letech z tohoto světa odešel, byl povolán do hlavního hradu Prahy a na stolec otcovský od všeho lidu byl povýšen. (tzv. Kristiánova legenda)
A jeho bába Ludmila ho dala vyučovati knihám slovanským podle návodu knězova; a dobře si osvojil (jejich) smysl. Odvedl (jej) pak Vratislav na Budeč; a chlapec se začal učit knihám latinským. A vyučil se dobře. (První slovanská legenda
o sv. Václavu)
A tento chlapec podivuhodné jasnosti i přitažlivé krásy, když dosáhl prvního období kvetoucího mládí, ještě za života otcova, touže po knižní vzdělanosti, častými
prosbami přemohl otcovu duši i rozum i mysl, že ho poslal na hrad zvaný Budeč,
ke knězi jménem Učen, aby ho naučil číst a psát. (K němu) byl dán na učení a jeho
uměním byl zajisté usměrněn k rychlejšímu pochopení božských věcí: dík bystré
chápavosti prošel knihy žalmů i všechno ostatní a vnitřní pamětí si je pevně osvojil. (Druhá slovanská legenda o sv. Václavu)
A když otec odešel z tohoto světa, otcovského stolce se ujal Václav. Tehdy zlovolní lidé začali bratry znesvařovat. Nejprve navedli Václava, aby vyhnal svou
matku, řkouce: „Chce tě s bratry zabít; vždyť ta již dříve zabila tvou bábu Ludmilu.“ I vyhnal svou matku na Budeč. Ale zakrátko se dal na pokání a přivedl ji
k sobě. (Proložní legenda o sv. Václavu)
Jak z těchto pasáží svatováclavských legend vidíme, mluví se v nich pouze
o tom, že se Václav měl na Budči naučit žaltáři, čtení a psaní. J. Sláma na základě jen o něco málo mladších svatovojtěšských legend doložil, že tyto znalosti
představovaly pouhý počátek vzdělání, který bylo možno získat od kněží při
místních chrámech. Skutečnou školou se ale ve středověku nazývalo zařízení,
kde se vyučovalo sedmero svobodných umění (gramatika, rétorika, logika, aritmetika, geometrie, astronomie a musica, tedy nauka o harmonii)7). Výuka, kterou kněžic Václav na Budči absolvoval, spočívala v tom, že se nejprve naučil memorovat nazpaměť několik desítek žalmů, naučený text pak porovnával se
zápisem, a tímto způsobem se naučil číst. Poslední krok pak představovalo obkreslování jednotlivých písmen, respektive jejich rytí do vosku, kterým byla pokryta dřevěná destička. K tomuto obkreslování sloužila kovová nebo kostěná pisátka nazývaná už od antiky stilus, která měla na jednom konci hrot, kterým se
rylo do vosku, a na druhém konci byla zploštělá, aby touto plochou bylo možno
vosk na tabulce znovu uhladit.
Nález těchto pisátek (9 kovových a 1 kostěné) a kostěného rámečku dřevěné tabulky při archeologickém výzkumu v letech 1972 – 1990 v prostoru před rotundou
sv. Petra a Pavla potvrzuje, že na Budči musela probíhat takto organizovaná výuka.8) To M. Šolle podporuje dalším nálezem, tentokrát přímo z hlavní lodě rotundy, kde před vítězným obloukem odkryl dva přístavky, na nichž „žáci tamější školy“ sedávali.9) Na základě všech těchto zjištění dospěl J. Sláma k lapidárnímu
závěru, že „výjimečnost Budče tkví pouze ve výjimečnosti žáka, kterým byl budoucí
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:27
A
StrÆnka 11
P O J E D N Á N Í
11
Budečská rotunda na pohlednici z doby kolem roku 1910
kníže.“ 10) A my k tomu dodáváme: i budoucí světec. Protože jenom díky tomu byly
o sv. Václavovi sepsány legendy a v nich zachycena jeho výuka na Budči. V této
souvislosti je třeba připomenout, že s výjimkou Proložní legendy o sv. Václavu, která byla na Rusi sepsána ve 12. století, ale zřejmě podle starší předlohy, pocházejí
všechny zmínky o Budči z legend vzniklých ve druhé polovině 10. století.11) V těch
mladších už jméno Budče nenajdeme, mlčí o ní i jinak velmi dobře informovaný
kronikář Kosmas na počátku 12. století, takřečený Dalimil na prahu 14. století12)
i všichni kronikáři doby Karla IV. Stejně tak nenajdeme jméno tohoto hradiště
v listině Soběslava I. pro vyšehradskou kapitulu z roku 1130, v níž jsou jmenovány hrady, o které se podle J. Slámy opírala správa přemyslovského státu13).
Druhý život Budče tak začal až v 16. století a zasloužila se o něj jedna z nejkontroverznějších postav našeho dějepisectví, Václav Hájek z Libočan. Ten ve své
Kronice české z roku 1541, která byla nejoblíbenější historickou četbou až do
19. století, položil založení budečského hradiště do doby bájného soudce Kroka
a jméno Budeč odvodil od dřevěných staveb „búd“, které Krokovi lidé na hradišti stavěli. Možná právě Hájkem povzbuzené vědomí o starobylosti hradu na Budči vedlo k tomu, že v roce 1594 propůjčil císař Rudolf II. básníku Šimonu Lomnickému erb s přídomkem „z Budče“. I když je ve Státním ústředním archivu
v Praze dochován originál příslušného erbovního listu, nevyplývá z něj, proč se
do přídomku dostala právě Budeč.14) Pouhý rok po udělení erbu zřejmě Šimon
Lomnický navštívil kostelík na Budči a zanechal tu na nedávno dokončené renesanční kamenné kazatelně vyrytý autogram. V poli nad reliéfem sv. Petra
a Pavla je dodnes čitelný podpis Simon Lomniczaen a Budcze Anno 1595. Prokázat jeho autentičnost je ale nemožné.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
12
9:27
StrÆnka 12
S L Á N S K Ý
O B Z O R
Václav Hájek z Libočan se ale prokazatelně zasloužil o jinou tradici spojovanou s Budčí. V souladu s údaji svatováclavských legend o učení sv. Václava na
Budči poznamenal, že na tomto hradě veliké učení literám latinským bylo.15) Bohuslav Balbín k tomu doplnil, že tuto školu na Budči navštěvovala bájná kněžna Libuše a jejím spolužákem (condiscipulus) byl její pozdější manžel Přemysl.16)
Další autoři – včetně Jana Amose Komenského – už myšlenku významné raně
středověké školy na Budči brali jako hotový fakt. A z této transformované tradice vycházel při rozvíjení svých pedagogických plánů MUDr. Karel Slavoj Amerling (1807–1884). Jméno Budeč dal nejprve velkolepě založenému ústavu pro
další vzdělávání učitelů, který začal v první polovině 40. let 19. století budovat
na Novém Městě pražském. Když záměr kvůli nedostatku peněz zkrachoval, nazval Amerling Budčí další pedagogický ústav, na němž působil – hlavní chlapeckou školu v Panské ulici v Praze.
V Amerlingově pozůstalosti, uložené v pobočce Památníku národního písemnictví ve Starých Hradech, zaznívá jméno Budeč v mnoha dopisech, které Amerling dostával od svých žáků – vždy však jde o jméno ústavu, nikoli o Budeč skutečnou. Z této korespondence také vyplývá, že si Amerling dopisoval s tehdejším
minickým farářem a pozdějším českobudějovickým biskupem Janem Valeriánem Jirsíkem. Zjišťoval, zda by bylo možno koupit pozemek na akropoli budečského hradiště a vybudovat tam školu podobnou té, kterou se mu nepodařilo realizovat na Novém Městě pražském.
Ani v tomto případě však Amerling neuspěl, stejně jako s návrhem, aby čestné pohřebiště národních velikánů – Slavín, bylo vybudováno v sousedství kostelíka sv. Petra a Pavla na Budči. Tak si alespoň zakoupil na tamějším hřbitově
místo pro vlastní hrob, v němž dnes odpočívá spolu s manželkou Svatavou.17)
Ještě než zemřel, dostalo se mu v souvislosti s Budčí jistého zadostiučinění.
V Zákolanech byla 23. srpna 1884 slavnostně otevřena Obecná škola pod Budčí, což Amerling uvítal vřelým dopisem, v němž vyslovil přání, aby nezůstalo jenom u školy obecné, ale aby na hradišti srovnávaném s athénskou Akropolí více
než nynější česká universita... stála.18) A neopomněl uvést i své oblíbené heslo,
vlastně jakousi slovní hříčku: Budeč kýž nejen bdí, budí a buduje, ale i pobádá
k činům vlasti velebným.19)
Povědomí o Budči jako kolébce české vzdělanosti se Amerlingovi podařilo rozšířit v učitelských kruzích natolik, že jméno Budeč bylo v závěru 19. století nejoblíbenějším pojmenováním učitelských spolků a předstihlo i jméno Komenský.
Ve Slaném vznikla učitelská jednota Budeč už v roce 1869 a v Kladně byla jako
budečská pojmenována sokolská župa. A v samotných Zákolanech byl v roce
1884 založen učitelský spolek Amerling.
Prezentace Budče jako nejstaršího střediska vzdělání u nás podnítila i zájem
archeologů o toto památné místo. Jako téměř všude v okolí Prahy byl prvním archeologem, který na Budči v roce 1846 podnikl archeologický výzkum náhodně
odkrytých hrobů, P. Václav Krolmus. Šlo skutečně jenom o první nesmělé krůčky nově vznikajícího oboru historické vědy, a proto i v dalších letech byly archeologické poznatky o Budči velice skrovné. To platí i o výzkumech Josefa Ladislava Píče, jejichž výsledky publikoval v III. díle monumentálních Starožitností
země české.20) Řada nálezů z hradiště byla také uložena v Kolči, kde vyvíjel aktivní činnost Muzejní odbor spolku Kaplíř.21)
S trochou nadsázky by bylo možno říci, že k průkopníkům archeologického
bádání na Budči patřila i rodina pozdějšího prezidenta Antonína Zápotockého.
Už zmíněný P. Václav Krolmus si zapsal, že v roce 1832 vykopal chalupník Zápotocký ze vsi Kovár na východní straně pod budečským hradištěm lidskou kost-
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:27
A
StrÆnka 13
P O J E D N Á N Í
13
Plakát jedné ze slavností na počest milénia založení kostela na Budči v roce 1905
(ze sbírek Sládečkova vlastivědného muzea v Kladně).
ru, u níž byla nádoba a meč. Donesl vše domů, ale jeho žena se bála, že si rytíř
v noci pro meč přijde, a tak chalupník svůj nález opět zakopal pod planou hruškou v poli na východním konci budečských valů.22)
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
14
9:27
StrÆnka 14
S L Á N S K Ý
O B Z O R
Závěr 19. století pak přinesl nové oživení budečské tradice v souvislosti s chystanými oslavami milénia budečské rotundy. Protože podle Václava Hájka z Libočan byl budečský kostel sv. Petra a Pavla založen Spytihněvem I. roku 905, měly
se oslavy konat roku 1905. Za účelem jejich důstojného průběhu byla v roce
1896 založena Společnost přátel staroslavné Budče, která si podle stanov jako
další úkoly vytkla podporu snah o vědecké prozkoumání budečského hradiště,
zřízení dobrých cest na Budeč, vybudování pavilónku pro odpočinek na akropoli hradiště, postavení rozhledny a památníků na hradišti i v jeho okolí, zalesnění do té doby holých strání hradiště, vytvoření muzejní sbírky z nálezů učiněných na Budči nebo se k ní vztahujících a konečně vydání publikace k oslavám
milénia rotundy.23)
Iniciátorem založení společnosti byl řídicí učitel ze Zákolan Václav Dlouhý,
který 15. prosince 1895 pronesl přednášku „O významu Budče jak v ohledu historickém, osvětovém, národopisném a místním“. K samotnému ustavení společnosti pak došlo 22. března 1896 na valné hromadě, která zvolila prvním „starostou“ společnosti kovárského děkana Josefa Chába (1854 – 1936).24) Prakticky
okamžitě byly zahájeny přípravy na zbudování cest na Budeč ze Zákolan, Kovár,
Mozolína a Týnice, začalo i zalesňování svahů, na něž část sazenic věnovaly
mimo jiných okresní výbory ve Slaném a v Kralupech, arcibiskupská lesní správa v Dolních Břežanech a knížecí schwarzenberská správa na Orlíku. Celkem
bylo do roku 1905 osázeno asi šest hektarů 145 tisíci sazenic.
Společnost uvažovala i o přestavbě rotundy sv. Petra a Pavla do původní podoby (co ale rozuměla původní podobou, není jasné, zřejmě by šlo o zboření barokního presbytáře a sakristie). Zemským výborem byl už dokonce vybrán jeden
z návrhů, ale kvůli nedostatku peněz se naštěstí přestavba neuskutečnila. Stejně tak se navzdory několikerému důraznému připomenutí nerealizoval ani návrh spolku Palacký z Poličky, aby byl kostel nejenom opraven, ale i zvětšen.25)
Rotunda byla pouze nově vymalována a pořízeny nové varhany od firmy Schiffner v Praze.
Zároveň s výše uvedenými činnostmi pokračovala i příprava vydání jubilejní
publikace Budeč a okolí, pro niž se Společnosti přátel staroslavné Budče podařilo získat autory jak mezi významnými odborníky té doby – J. Herain, F. Hýbl,
F. Lehner, Z. Nejedlý, F. Velc, J. Voborník, kteří sepsali první část věnovanou
historii Budče a jejím architektonickým památkám, tak mezi místními znalci poměrů, kteří v části publikace nazvané Okolí Budče podrobně popsali vývoj obcí
až do počátku 20. století.26) Tím se ale publikační aktivity členů Společnosti přátel staroslavné Budče zdaleka nevyčerpaly. Znovu byla vydána drobná publikace Václava Švarce Budeč a řídicí učitel v Zákolanech Václav Dlouhý veršem napsal a vlastním nákladem vydal Jubilejní Pohádku o Budči.27)
Vlastní oslavy milénia budečské rotundy začaly slavnostní poutí na svátek
patronů kostela 29. června 1905 a pokračovaly dalšími slavnostmi (sokolskou,
kněžskou, živnostníků, hasičů, dělnictva) až do 3. září, kdy skončily slavností
rolnickou, na níž promluvili poslanci zemského sněmu statkář Antonín Zázvorka a Stanislav Kubr. Při slavnosti kněžské na svátek sv. Cyrila a Metoděje 5. července kázal Antonín Cyril Stojan, tehdy říšský a zemský poslanec a farář v Dražově na Moravě, pozdější arcibiskup olomoucký (1921–1923).28) P. Josef Cháb
k tomu v Kronice Kovárské farnosti poznamenal: Všechny slavnosti se vydařily
a já vítal všechny účastníky jako předseda Společnosti přátel staroslavné Budče
v Zákolanech, mimo dělníky, kdy jejich řečník p. Modráček z Prahy nechtěl tomu
připustiti a pak dle toho řečnil.29) Určitou představu o obsahu projevu je možné
si učinit z aktivity téhož Františka Modráčka v období oslav milénia zavraždění
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:27
A
StrÆnka 15
P O J E D N Á N Í
15
Sociálnědemokratická slavnost na Budči v roce 1913. Foto ze sbírek Sládečkova
vlastivědného muzea v Kladně.
sv. Václava. Ten v parlamentu odmítl svatováclavský kult, který měl podle jeho
názoru zakrýt památku Jana Husa. Vzhledem k tomu není zcela jasné, co sociální demokraty vedlo k tomu, že se Budeč stala jedním z míst, kde se konaly tábory lidu jako jedna z forem boje sociální demokracie za zlepšení životních podmínek dělníků.30)
Oslavy tisíciletí budečské rotundy byly skutečným vyvrcholením činnosti Společnosti přátel staroslavné Budče. Poté už pokračovalo jenom zalesňování svahů,
což dokumentovala i změna názvu v roce 1933 na Okrašlovací spolek Přátel staroslavné Budče. Nerealizovala se už ani myšlenka na postavení sochy sv. Václava,
na niž byly peníze shromažďovány od roku 1904 a v roce oslav dokonce vyplacena záloha sochaři Františku Hnátkovi, místnímu rodáku působícímu v Praze.
Vzhledem k tradici spojující Budeč se sv. Václavem by bylo možno očekávat,
že i ona bude pojata do programu oficiálních oslav tisícileté památky zavraždění tohoto světce v roce 1929, k nimž bylo směrováno i dokončení dostavby Svatovítské katedrály. Nestalo se tak,31) ale katolická církev, vědoma si významu
Budče pro počátky českého státu, srovnatelného s Pražským hradem, věnovala
mimořádnou pozornost alespoň nové úpravě interiéru rotundy sv. Petra a Pavla.
Na její výzdobě se podíleli umělci, kteří pracovali i na dokončení katedrály sv.
Víta – prof. Štěpán Zálešák a řezbář František Vavřich vytvořili pro svatovítskou
katedrálu střední vrata v Kanovnické kapli a nový oltář v Kůrové kapli a pro budečskou rotundu nový oltář, zpovědnici, Boží hrob a lavice. Ústředním bodem
nového oltáře se sochami patronů kostela sv. Petrem a Pavlem v nadživotní velikosti se stal korpus Ukřižovaného Krista 32) z konce 16. století, který do té doby
visel vedle kropenky u vchodu do kostelní lodě.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
16
9:27
StrÆnka 16
S L Á N S K Ý
O B Z O R
Stěny rotundy byly vyzdobeny kombinací českého lva a svatováclavské orlice,
nad nimiž probíhal pás s modlitbou „Svatý Václave, vévodo české země, nedej zahynouti nám ni budoucím“ a vše vrcholilo v kupoli obrazy českých patronů sv.
Ludmily, sv. Vojtěcha, sv. Prokopa a bl. Anežky České. Citát z Hájkovy kroniky
nad vrcholem vítězného oblouku byl nahrazen malbou s dvěma anděly, držícími
praporec s obrazem sv. Václava. Na stěny presbytáře byly namalovány výňatky
z Gumpoldovy legendy o sv. Václavu a biblické žalmy.33)
I k oslavám tisíciletí mučednické smrti sv. Václava najdeme v Kronice Kovárské farnosti zajímavé postřehy, které zaznamenal P. Jan Vystrčil, administrátor
farnosti od roku 1912: ... jednotnost oslav zmizela, náboženské oslavy přenechány pouze katolíkům, státní oslavy pořádány společně s nekatolíky. Katolíci oslavovali Svatého Václava, pokrokáři Knížete Václava. A stávalo se, že v den oslavy
katolické pořádali pokrokáři v téže obci nebo v její blízkosti svou vzdoroslavnost,
jako se stalo ve Slaném, kde v den, kdy katolíci pořádali na oslavu průvod s Nejsvětější Svátostí, agrárníci pořádali závody selské jízdy. Katolíci tam oslavovali
sv. Václava, agrárníci jeho brůnu; tak říkali lidé.34)
V roce svatováclavského jubilea roku 1929 také začaly na Budči archeologické
vykopávky, vedené tehdejším oficiálem Státního archeologického ústavu Jaroslavem Böhmem, při nichž byla odkryta část pohřebiště a základů zbořeného kostela Panny Marie. Tím se začal naplňovat další ze záměrů Společnosti přátel staroslavné Budče, jak jsme uvedli výše. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že ještě
v roce 1934 byl jeden z největších znalců raně středověké církevní architektury
u nás, Josef Cibulka, pevně přesvědčen, že nejstarší sakrální stavby byly dřevěné
a že i kamenná rotunda sv. Petra a Pavla teprve později nahradila původní dřevěnou stavbu Spytihněvovu.35) Teprve archeologické výzkumy, které na Budči probíhaly o padesát let později, a s nimi spojený průzkum stavebně historický zcela nepochybně prokázaly, že loď rotundy je od základu až po klenbu zachovanou
původní stavbou Spytihněva I., a tedy nejstarší dosud stojící stavbou u nás.36)
Bohužel, nic konkrétnějšího zatím nevíme o zasazení Pekařovy lípy na budečském hřbitově v roce 1937, při němž měl přednášku vynikající Pekařův žák Zdeněk Kalista.37) Období Protektorátu Čechy a Morava znamenalo definitivní konec
někdejší Společnosti přátel staroslavné Budče, která se sešla na posledním jednání 13. 7. 1941 a v září téhož roku administrátor farnosti Jaroslav Vosátka požádal, aby společnost vyklidila skříň s materiály spolku na faře v Kovárech. Tužkou psaný koncept dopisu obsahuje žádost, aby administrátor skříň prozatím
na faře ponechal, neboť výbor se nemůže z důvodů válečných sejít. Co se s obsahem skříně dělo potom, nevíme. Písemnosti uložené v jednom kartonu ve
Státním okresním archivu v Kladně, kam je předal dr. Václav Davídek, jsou zjevně jenom torzem toho, co archiv společnosti mohl obsahovat.
O osudech Budče ve válečných letech mlčí i Kronika Kovárského děkanství,
v níž dobové zápisy končí červnem 1938. Ostatně samotný administrátor farnosti P. Jaroslav Vosátka byl od března 1944 do května 1945 vězněn v koncentračních táborech. V této souvislosti připomeňme, že se nacisté pokusili využít svatováclavské tradice, ale v jiném duchu, než jaký symbolizovala Budeč.
Z událostí Václavova života vyzdvihli jeho spojení s německou církví a německou
říší jako doklad dávného podřízení českého státu německé říši.38) V tomto duchu
si vybrali i symbol sv. Václava, Svatováclavskou orlici, pro vyznamenání těm,
kdo s okupanty spolupracovali. V takovémto účelovém zkreslování skutečné historie Budeč – naštěstí – místo neměla.
Krátce po skončení války spatřila světlo světa drobná publikace archiváře Václava Davídka, která shrnovala dosavadní poznatky různých vědních oborů o Bud-
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:27
A
StrÆnka 17
P O J E D N Á N Í
17
Výzdoba interiéru rotundy z roku 1927. Foto Jaroslav Vyšín.
či a mimo jiné zdůraznila význam zprávy staroslověnského Prologu o sv. Václavu,
týkající se Drahomířina vyhnanství na Budči.39) Z kontextu této strohé informace
V. Davídek dovodil, že Budeč byla věnem kněžny Drahomíry, která na něm po
ovdovění žila až do doby, kdy ji její syn Václav povolal k sobě na pražský hrad.
Kněžně Drahomíře autor také připsal založení druhého budečského kostela zasvěceného Panně Marii. Vše přitom slíbil rozvést v obsáhlejší publikaci, která ale
vyšla až po celém čtvrtstoletí.40) Možná tato prodleva souvisela i s určitým „odcírkevněním“ budečské tradice po roce 1948, vyplývajícím ze státních zásahů proti
katolické církvi.
Budeč byla v roce 1962 prohlášena národní kulturní památkou jako jedno
z center raně středověkého českého státu, spojované s existencí nejstarší školy,
a v této souvislosti se dostala i na zápalkové nálepky. Ovšem žádné masové poutě ani oslavy světce Václava se na Budči až do roku 1989 nekonaly. Duchovní
význam tohoto místa budil ještě na prahu 80. let takovou hrůzu, že pouhý náznak účasti kardinála Františka Tomáška na červnové pouti v roce 1982 vyvolal
taková bezpečnostní opatření, že se většina věřících bohoslužeb v rotundě zú-
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
18
9:27
StrÆnka 18
S L Á N S K Ý
O B Z O R
Předseda české vlády Václav Klaus se 26. září 1992 zdraví na Budči s papežským
nunciem Giovannim Coppou. Foto Zdeněk Kuchyňka.
častnit nemohla. A to i přesto, že kardinál Tomášek nakonec na Budeč v tomto
roce – a bohužel ani jindy – nepřijel. V této souvislosti je třeba připomenout, že
protiváhou „církevní“ Budče byla jiná národní kulturní památka v její těsné blízkosti – rodný dům „druhého dělnického prezidenta“ Antonína Zápotockého v Zákolanech.
Teprve „sametová svoboda“ po listopadu 1989 umožnila obnovit tradici Budče spojenou s počátky křesťanství u nás a vyjádřit ji slavením Národních svatováclavských poutí, z nichž první se konala 27. října 1990 za účasti světícího biskupa pražského Jana Lebedy. Následné pouti byly posunuty k zářijovému svátku
patrona české země svatého Václava a Budeč od té doby uvítala jako poutníky
arcibiskupa Miloslava Vlka, papežského nuncia Giovanniho Coppu, biskupy Jaroslava Škarvadu, Antonína Lišku, Františka V. Lobkowicze, Václava Malého, Jiřího Paďoura a další církevní představitele. Při své pouti po zemích českých zavítaly na Budeč ostatky sv. Václava (24. 9. 1994) a lebka sv. Vojtěcha (28. října
1997).
Budečská rotunda hostila ve svých zdech i představitele veřejného a kulturního života – v září 1992 tehdejšího předsedu české vlády Václava Klause, rektora Univerzity Karlovy Radima Palouše, v závěru svého působení ve funkci ministra kultury navštívil v březnu 1996 toto památné místo Pavel Tigrid.41)
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:27
A
StrÆnka 19
P O J E D N Á N Í
19
V době konání 3. národní svatováclavské pouti 26. září 1992 už bylo jasné, že
se společný stát Čechů a Slováků rozdělí na dva samostatné státní útvary. Předseda české vlády Václav Klaus ve svém vystoupení po poutní mši svaté přirovnal
tuto situaci k době sv. Václava, kdy i naši předkové volili, na kterou stranu se
mají přiklonit. A zvolili tehdy západní křesťanskou civilizaci.42) Přiléhavěji o budečské tradici ve spojení se sv. Václavem při této příležitosti promluvil rektor
Univerzity Karlovy Radim Palouš. Verš svatováclavského chorálu Nedej zahynouti nám, ni budoucím vysvětlil takto: Teprve vysoká odpovědnost, a to nejen
vzájemná, nýbrž odpovědnost výškám, které neurčuje člověk, ale které naopak určují míru našeho lidství, je tím, zač chceme se brát a oč prosíme, abychom to dokázali.43)
Dnes na Budeč přicházejí desítky, ba stovky bezejmenných poutníků, v nichž
toto památné místo, spojené se sv. Václavem, žije více než v návštěvách populárních osobností. Chtějí tu načerpat novou sílu ke každodennímu životu, který
dnes příliš nedbá o hodnoty ducha, ale jednou se k nim musí vrátit. A z jejich
putování na Budeč lze čerpat víru ne nepodobnou té, kterou vyjadřoval Karel
Slavoj Amerling, že bude Budeč, budoucnost veselá, velebná, duchovní.
Poznámky:
1) K tomu například Sláma Jiří, Příspěvek
ke kulturním dějinám raně středověkých
Čech, Sborník Kruhu přátel Muzea hl. m.
Prahy, 1, 1988, s. 68; Třeštík Dušan,
Počátky Přemyslovců, Praha 1997,
pozn. 114 na s. 548.
2) Za laskavé upozornění na dosud
nepublikované výsledky archeologického
výzkumu hradiště u Klecan děkuji
dr. Ivanu Krutinovi z Okresního muzea
Praha-východ v Brandýse nad Labem,
který spolu s dr. Naďou Profantovou
výzkum prováděl.
3) O vymezení pojmu tradice např.
Pešková Jaroslava, Role vědomí
v dějinách, Praha 1998, s. 27 – 32;
Kandert Josef, Poznámky k výzkumu
a chápání „tradice“, Český lid, 85, 1999,
č. 3, s. 197– 213.
4) Přehled o jednotlivých stanoviscích ve
sporu o Kristiána s odkazem na bohatou
literaturu shrnuje D. Třeštík, c. d.,
s. 117–137.
5) Legendy označujeme vžitými názvy, které
najdeme např. u D. Třeštíka, c. d., passim.
K citaci jsme použili běžně dostupných
českých překladů těchto legend: Nejstarší
legendy přemyslovských Čech (uspořádal
Oldřich Králík), Praha 1969 – Crescente
fide, Gumpoldova legenda; Kristiánova
legenda (k vydání připravil Jaroslav
Ludvíkovský), Praha 1978 – tzv.
Kristiánova legenda; Staroslověnské
legendy českého původu (k vydání
připravili Emilie Bláhová a Václav Konzal),
Praha 1976 – První slovanská legenda,
Druhá slovanská legenda, Proložní legenda
o sv. Václavu.
6) V latinském textu bavorské recenze této
legendy vydaném Josefem Emlerem
v Pramenech dějin českých, díl I., sv. 2,
Praha 1872, s. 183 je uvedeno výše
zmíněné jméno kněze jako Uenno a jméno
Václavovo jako Uendezlaus; v české
recenzi vydané Václavem Chaloupeckým,
Prameny X. století legendy Kristiánovy
o sv. Václavu a sv. Ludmile, in:
Svatováclavský sborník vydaný na
památku 1000. výročí smrti knížete
Václava svatého II.2, Praha 1939, je na
s. 495 jméno kněze přepsáno jako Ucenus
a Václavovo jako Wenceslaus.
7) Sláma J., c. d., s. 70 – 71; týž, Budeč
v raném období českých dějin, Posel
z Budče č. 10, 30. června 1996, s. 7– 8.
8) Srovnej např. Váňa Zdeněk,
Přemyslovská Budeč. Archeologický
výzkum hradiště v letech 1972 –1986,
Praha 1995, s. 129, 144.
9) Šolle Miloš, Rotunda sv. Petra a Pavla
na Budči, Památky archeologické 81,
1990, s. 175, 202; Váňa Z., c. d., s. 144.
10) Sláma J., Budeč v raném období... s. 8.
11) K filiaci a datování svatováclavských
legend srovnej Třeštík D., c. d., zejména
s. 117 – 248.
12) Takřečený Dalimil například píše
o Drahomířině vdovském sídle, ale na
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:27
StrÆnka 20
20
rozdíl od Proložní legendy za ně nepovažuje
Budeč, ale Stochov. O Stochově jako
rodišti sv. Václava srovnej např. Procházka
Karel, Stochov. Legendární rodiště
sv. Václava, Praha 1902.
13) Sláma J., Střední Čechy v raném
středověku. II. Hradiště, příspěvky k jejich
dějinám a významu, Praehistorica XI,
Praha 1986, s. 50, kde i odkaz k edici této
listiny.
14) K tomu Frolíková Miluše, Šimon
Lomnický z Budče, Jihočeský sborník
historický XXXII, 1963, s. 101.
15) Václava Hájka z Libočan Kronika
česká. II. Zánik pohanství. R. 905 – 1100,
vyd. V. Flajšhans, Praha 1923, s. 14.
16) Balbin Bohuslaus, Historia de ducibus,
ac regibus Bohemiae. Pragae 1735, s. 14.
Tento Balbínův údaj přebírali i další
autoři, takže zaznívá i v árii Přemysla
v 2. dějství Smetanovy opery Libuše.
17) Více o K. S. Amerlingovi i jeho vztahu
k Budči v Hoffmannová Eva, Karel Slavoj
Amerling, Praha 1982 a v příloze časopisu
Posel z Budče, č. 7, 24. září 1994.
18) Citováno podle ŠVARC Vácslav, Budeč.
Historicko-místopisná črta, Koleč, b. d.,
s. 23.
19) Tamtéž, s. 25; v ještě zvukomalebnější
verzi tuto myšlenku rozvinul v dopise
svému žákovi Janu Dufkovi z 26. 9. 1878:
Buďte, bděte, bádejte, bodejte, budujte,
bídu trpte a bude Budeč. Budoucnost
veselá, velebná, duchovní a ovládající celý
svět. (LA PNP Staré Hrady, bez signatury).
20) PÍČ Josef Ladislav, Starožitnosti země
české. Díl III.1 Čechy za doby knížecí,
Praha 1909, s. 307, 364.
21) K tomu Šťovíček Jan, Budeč
a regionální vlastivědná práce na Slánsku
koncem 19. a počátkem 20. století,
Středočeský sborník historický 16, 1981,
s. 139 –154. V poznámce 77 na s. 154
autor uvádí, že muzejní sbírka z Kolče
byla někdy po roce 1920 předána do
muzea ve Slaném.
22) Sklenář Karel, Hromové klíny a hrnce
trpaslíků, Praha 1999, s. 70.
23) Viz Stanovy Společnosti přátel
staroslavné Budče v Zákolanech z 1. 2.
1886, SOkA Kladno, fond Společnost
přátel staroslavné Budče; jak vypadala
Budeč před zalesněním svahů si můžeme
udělat představu z olejomalby Otakara
Lebedy z roku 1895 (?) v Obrazárně
Pražského hradu – Štech Václav Vilém,
S L Á N S K Ý
O B Z O R
Z Obrazárny Pražského hradu. České
malířství 19. století, Praha 1950, s. 124,
obr. 89; Kuchyňka Zdeněk, Budeč, b. d.
(1995).
24) Zpráva o založení Společnosti přátel
staroslavné Budče od V. Švarce
publikována v Časopise Společnosti
přátele starožitností českých, 4, 1896,
s. 55.
25) Dopis spolku Palacký z Poličky z 3. 1.
1902, SOkA Kladno, fond Společnost
přátel staroslavné Budče.
26) Budeč a okolí. Spis vydaný na oslavu
tisícileté památky založení kostela sv.
Petra a Pavla v Budči, Zákolany 1905.
27) Švarc V., Budeč. Historicko-místopisná
črta, Koleč 1905; Dlouhý Václav, Jubilejní
Pohádka o Budči, Zakolany 1905.
28) O A. C. Stojanovi např. Tkadlčík
Vojtěch, Antonín Cyril Stojan, in: Bohemia
sancta, Praha 1990, s. 273 – 285.
29) Chronik für den Kowarer Pfarrbezirk
vom 1. Jänner 1836 anfangend,
s. 159 – 160. O vystoupení sociálně
demokratického předáka Františka
Modráčka na Budči se nepodařilo zatím
nic zjistit. O jeho postoji ke
svatováclavské tradici ale vypovídají
některé jeho další projevy – např.
Modráček František, Legenda o svatém
Václavu ve světle pravdy, Praha 1929,
kde jako senátor protestuje proti
zneužívání svatováclavské tradice kruhy
klerikálními, protože nelze připustiti, aby
tradice svatováclavská byla fedrována
proti památce Husově... Hus není jen
velikánem našeho národa, je velikánem
evropského lidstva, je velikánem pravdy
a pokroku. A co je svatý Václav? Tento
postoj sociálních demokratů ke
svatováclavské tradici překvapuje o to
více, že mezi prvními členy Společnosti
přátel staroslavné Budče najdeme i jméno
zakladatele Českoslovanské sociálně
demokratické strany dělnické Ladislava
Zápotockého, žijícího tehdy v domovské
obci Zákolanech.
30) Na Budči se tábor lidu konal 31. srpna
1913.
31) P. Jan Vystrčil to v Kronice Kovárské
farnosti (Chronik für den Kowarer
Pfarrbezirk vom 1. Jänner 1836
anfangend, s. 196) vysvětlil takto: Budeč
nebyla pojata do programu oslav, asi pro
odlehlost a malý prostor. Jedině
Kladenský Sokol oslavoval před kostelem
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:27
StrÆnka 21
P O J E D N Á N Í
21
knížete Václava a agrární dorost na poli
Šubrtově. Katolická oslava bylo triduuum
doporučené pořadatelstvem oslav v Praze.
32) Fajt Jiří, Ukřižovaný z Budče, in: Monumenta rediviva. Památky restaurované
v letech 1990 – 1993 na Kladensku
a Slánsku, Kladno 1993, s. 49 – 50.
33) Popis vychází z publikace Davídek
Václav, Vévodská Budeč, Slaný b. d., s. 13.
34) Chronik für den Kowarer Pfarrbezirk
vom 1. Jänner 1836 anfangend, s. 196.
O snahách o oddělení občanských
a katolických oslav tisíciletí mučednické
smrti sv. Václava v roce 1929 nejnověji
Placák Petr, Svatováclavské milénium,
Praha 2002, s. 42 – 60.
35) Cibulka Josef, Václavova rotunda sv.
Víta na hradě Pražském, in:
Svatováclavský sborník vydaný na
památku 1000. výročí smrti knížete
Václava svatého I, Praha 1934,
s. 230 – 685; nově se k tomuto názoru
vrací Sommer Petr, Začátky křesťanství
v Čechách, Praha 2001, s. 76 – 85.
36) Líbal Dobroslav, Novosadová O., Muk
Jan, Budeč. Kostel sv. Petra a Pavla.
Stavebně historický průzkum, SÚRPMO
Praha 1979, strojopis; Líbal D., Raně
středověký vývoj kostela sv. Petra a Pavla
na Budči, Umění 29, 1981, s. 395 – 398;
Šolle Miloš, Rotunda sv. Petra a Pavla na
Budči, Památky archeologické LXXXI,
1990, s. 140 – 207; Macek Petr, Rotunda
sv. Petra a Pavla na Budči, Zprávy
památkové péče 52, 1992, č. 1, s. 6 –13.
37) Kalista Zdeněk, Po proudu života (2),
Brno 1996, s. 187.
38) Využili k tomu zejména proněmecký
výklad raných českých dějin profesora
pražské německé university Augusta
Naegla, uvedený v knize Der heilige
Wenzel, der Landespatron Böhmens,
Warnsdorf 1928.
39) Davídek V., Vévodská Budeč, Slaný
b. d.
40) Davídek V., Co bylo před Prahou, Praha
1971; k tomu srovnej Sláma J.,
K historickému významu budečského
hradiště, Archeologické rozhledy XXVI,
1974, s. 34 – 50. Nejnověji se pokusil D.
Třeštík spojit Budeč nikoli s kněžnou
Drahomírou, ale s její tchýní sv. Ludmilou
(Počátky Přemyslovců, Praha 1997,
s. 366 – 367). I když Třeštíkovy vývody
působí na první pohled logicky, při
bližším zkoumání se objeví jejich slabiny,
naznačující, že v tomto případě bylo
nejspíše přání otcem myšlenky (blíže
k tomu autor této stati v článku Budeč
a svatá Ludmila, Posel z Budče č. 17,
30. 9. 2000, s. 4 – 7).
41) Nejdůležitějším pramenem pro historii
Budče v posledních deseti letech je
časopis Posel z Budče, vydaný poprvé
referátem kultury Okresního úřadu
Kladno ve spolupráci s Římskokatolickou
farností u kostela sv. Petra a Pavla
v Unhošti k 2. národní svatováclavské
pouti 28. září 1991. Od roku 2001 vydává
Posla z Budče coby Almanach poutníků
na staroslavnou Budeč jedenkrát ročně
Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně.
42) Takovéto zjednodušení budečské
tradice už ale o půl století dříve odmítal
V. Davídek, Vévodská Budeč, s. 24, 33.
43) Palouš Radim, Svatý Václave, nedej
nám zahynouti, Posel z Budče, č. 4, 27. 6.
1993.
S T A T Ě
A
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
22
9:27
StrÆnka 22
S L Á N S K Ý
O B Z O R
LIBOR DOBNER
Po stopách Thálie
Kapitoly z nejstarší
historie divadla a divadelnictví
ve Slaném a na Slánsku
U PŘÍLEŽITOSTI 130. VÝROČÍ USTAVENÍ SPOLKU
DIVADELNÍCH OCHOTNÍKŮ VE SLANÉM A 120. VÝROČÍ OTEVŘENÍ
BUDOVY NYNĚJŠÍHO MĚSTSKÉHO DIVADLA
Středověká divadla školní, Masopust
a Va v ř i n e c L e a n d r R v a č o v s k ý
Zázemí pro počátky tzv. církevního divadla mohli mít obyvatelé Slaného ve
zdejší expozituře kláštera ostrovských benediktinů. Bohužel, o škole při tomto
proboštství a stejně tak i o různých produkcích při církevních oslavách se můžeme jen dohadovat. Školu měli ostrovští benediktini ve Slaném údajně již na
přelomu 12. a 13. století a tato škola zanikla jejich vyhnáním z města roku 1419.
Na své první doložené osobnosti spojované s historií českého divadla si město
Slaný muselo počkat až na konec XVI. století. Shodou okolností se v obou případech jednalo o utrakvistické faráře, přidělené na slánskou faru pražskou konsistoří.
Prvním z nich byl kněz pod obojí, kazatel a autor nábožensky mravokárných
spisů, alegoricky kritizujících lidské vlastnosti a mravy, Vavřinec Leandr Rvačovský z Rvačova.
Narodil se údajně roku 1525 v Roudnici nad Labem, na Rvačovském předměstí, odkudž i jméno vzal.1) Do Slaného přišel roku 1581, aby na místě zdejšího děkana vystřídal Jana de Portu a působil tu do sv. Jiří roku 1585, kdy odešel na
místo faráře do Bohdanče. Zemřel po roce 1590 neznámo kde.
Rvačovský sice neměl s tehdejším divadlem jako takovým nic společného, ale
do dějin českého divadla se zapsal jako autor knihy nazvané Masopust, kniha
o uvedení v pravou a Bohu milou pobožnost skrz kratochvilné o dvanácti synech
Masopustových, patriarších pekelných, rozjímání, spasitedlná naučení dávajíc,
proč se jejich tovaryšství varovati mají. Kniha, autorem vyzdobená pěknými rytinami a podobiznou Rvačovského, byla vydána roku 1580 v Praze u Melantricha.2)
Rozsáhlá moralizující alegorie Masopust (atd.) je zaměřená na odsouzení zlozvyků spojených s obdobím mezi svátkem Tří králů a postem jako dobou uvolnění života a jeho vyvázání z tehdejších církevních předpisů. Začíná výkladem
o původu masopustu v antických saturnáliích, o původu a významu jeho názvu
a o jeho moci nad světem. Popisuje se v ní život Masopusta, jeho svatba s Pýchou, dcerou Lucifera a Nepravosti, jeho dvanáct synů – Soběhrd, Lakomec,
Nádherný, Vožralec, Vzteklík, Pochlebník, Závistník, Klevetník, Všetýčka, Le-
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:27
A
StrÆnka 23
P O J E D N Á N Í
23
noch, Darmotlach a Lhář. V závěru knihy je popsán soud Masopustu s nedělí
Quadragesimou – Postem, Masopustova smrt a jeho pohřeb.3)
Výborná obeznámenost Rvačovského s životem a tradicemi malých českých
měst a jejich publikování učinila z jeho díla bohatý zdroj kulturně historických
poznatků.
Z lidových i žákovských zábav pořádaných v době masopustu, a zejména na
rozloučenou s ním, se vyvinula obřadní scéna, v níž byl Masopust obvykle zpodobňován jako tlustý Bakchus, odsouzen k smrti a pochován.
Masopustní alegorie o Bakchusovi představuje v české divadelní kultuře prozatím první doložený případ, kdy se z tradice lidových obřadů vyvinula skutečná divadelní hra.
Dost hojné jsou také zprávy o oslavách svátku sv. Mikuláše a o koledních zvycích vánočního období. Podle zprávy z roku 1577 byl Mikuláš slaven jízdou rytířů a přestrojováním za biskupa.
Podle jiných4) dochovaných zpráv chodili žáci při vánočních koledách začernění jako čerti, nebo chodili koledovat s děťátkem, které bylo symbolem neviňátek povražděných Herodesem. Na Tři krále koledovali žáci převlečení za krále po
městech i po vesnicích „s hvězdou“. Zpívali při tom kolední písně, které byly postupně dialogizovány, až přešly ve hry o návštěvě Tří králů u Jezulátka v Betlémě, známé již z období předbělohorského.
Tyto lidové nebo žákovské produkce se prosazovaly i přes horlení a zákazy
kněží a mimo směr měšťanské a šlechtické kultury. Sloužily převážně zábavě
a nebyly omezeny pouze na lid vesnický. Z venkovských zábav přebíraly základní podněty, ale dramatickou formu si dotvářely především v prostředí městském,
kde nahrazovaly zanedbávanou či úplně neexistující divadelní tvorbu světskou.
České divadlo humanistické a Jiří Tesák
Mošovský
Druhou osobností českého divadla, svým osudem spjatou s městem Slaným,
byl evangelický kněz a spisovatel Jiří Tesák (Tesacius), po svém rodišti zvaný
Mošovský a po vlasti Panonius. Byl to muž nemálo vzdělaný a neobyčejně výmluvný, pročež při slavnostech církevních a jiných případnostech zhusta býval
zván do měst a sídel okolních, aby tam činil kázání. Církevní a příležitostné řeči
jeho bývaly času toho vůbec na slovo brány, ježto sami katolíci, ano i jezuité tehdejší, co se týče formy a theologické učenosti, nemálo je chválili, ačkoli prý při každé příležitosti na katolíky sobě vyjížděl a je tepal. V literatuře proslul asi deseti
spisy obsahu věro i mravoučného, polemického a příležitostného.5)
Jiří Tesák Mošovský přišel do Slaného 2. května 1601 a nastoupil místo děkana, uvolněné Mistrem Martinem Černovickým. Podle většiny pramenů 6) to byl
právě Slaný, kde roku 1603 napsal divadelní hru nazvanou Komedie z knihy zákona božího, jenž slove Ruth, sebraná.7)
Jiří Tesák Mošovský se tak zapsal vedle Pavla Kyrmezera, Jana Campana Vodňanského a Šimona Lomnického z Budče mezi přední představitele české humanistické a reformační divadelní tvorby.
Děkan Jiří Tesák ve Slaném svoji hru napsal a je také možné, že zde s žáky
tehdejší vyšší utrakvistické školy nějaké divadelní představení pořádal. Doklady
o tom ale nemáme. Tesákovo působení ve Slaném skončilo ne právě přátelským
rozchodem s městskými radními na sv. Havla roku 1604, kdy odtud Jiří Tesák
odešel do Kouřimi.
Jiří Tesák Mošovský zemřel 2. září 1617 v Praze.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
24
9:27
StrÆnka 24
S L Á N S K Ý
O B Z O R
V levém traktu budovy piaristického gymnázia sídlila první slánská ochotnická scéna.
Doba pobělohorská a řádové divadlo
ve Slaném
O kulturním životě ve Slaném a v okolí z dob třicetileté války a po ní nemáme
zprávy žádné. Někdejší hrdé královské město se stalo poddanským k vrchnosti
sídlící na sousedním Smečně a prořídlé a ožebračené obyvatelstvo nemělo určitě na nějaké masopustní veselice či jiné zábavy ani pomyšlení.
S řadou nové, cizí šlechty, která se v době třicetileté války v Čechách usadila,
přišli do země i kočovní komedianti z Itálie, kteří s sebou přinesli řadu nových
divadelních prvků a také zde začali předvádět nový divadelní žánr, kterým byla
opera. Tyto divadelní skupiny vystupovaly zejména na pražském královském
dvoře a příležitostně na sídlech vyššího světského panstva.
Z roku 1659 máme zprávu o účinkování italských komediantů ve hře o sv. Jenovefě na soukromém představení u hraběte Martinice. Šlo zřejmě o amatérské
šlechtické představení, při němž mezihry a malá interludia prováděli vlašští herci.8) Ze zprávy není zřejmé, zda se toto představení uskutečnilo na zámku ve
Smečně, nebo v hraběcím sídle v Praze.
V období vrcholného baroka, spadajícího mezi léta 1680 – 1740, dospěl do konečného stadia i vývoj jeviště a divadelního prostoru barokního kočovného divadla. Komedianti, vystupující v polovině 17. století ještě většinou na pódiovém improvizovaném jevišti, které stávalo nejčastěji na tržištích, náměstích nebo ve
větších sálech, předváděli nyní své představení v kukátkovém prostoru barokní
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:27
A
StrÆnka 25
P O J E D N Á N Í
25
scény, ohraničeném pevným architektonickým portálem, vybaveném systémem
výměnných postranních kulis, prospektem a také některými technickými pomůckami pro dobové scénické efekty.9)
Církevní divadlo reprezentovala na konci16. a v17. století, s krátkou přestávkou vyhoštění, především řádová představení v klášterech a školách Tovaryšstva
Ježíšova – jezuitů. Město Slaný však bylo působení tohoto řádu ušetřeno.
Od svého třetího smečenského pána, Bernarda Ignáce hraběte Bořity z Martinic, dostalo ale rekatolizované město do vínku hned dva jiné řády.
Prvním byli františkáni – členové řádu Menších bratří sv. Františka z Assisi,
kteří přišli do Slaného v roce 1655. Jejich usídlení ve Slaném a postavení františkánského kláštera při kostele Nejsvětější Trojice bylo iniciováno první manželkou Bernarda Ignáce, Veronikou Polyxenou, rozenou Holickou ze Šternberka.
O františkánech víme, že od slavného otevření nového kláštera v roce 1662 pořádali kající průvody se sochami umučení Páně a s bičujícími se kajícníky. Od
roku 1690 a pak znovu od roku 1708 měli při zdejším konventu filozofické studium, ale o nějakých jimi pořádaných divadelních výstupech se zprávy nedochovaly. Teprve při svých pozdějších slavnostech – Porcinkulích, dávali františkáni v rámci lidových atrakcí prostor také různým kočovným divadelním
společnostem.
Podstatně přínosnějším pro vzdělání obyvatelstva bylo uvedení piaristů – bratří řádu chudých škol pobožných Matky Boží. Piaristé přišli do Slaného roku
1658 opět na žádost Bernarda Ignáce, tentokrát ale z iniciativy jeho bratra Ferdinanda Leopolda Bennona.
Účelem řádu piaristského bylo vyučovati mládež nejen ve zbožnosti křesťanské
a v dobrých mravech, ale i v uměních. Obyvatelstvo Slaného i okolí mělo ze své duševní netečnosti po válce povznésti se alespoň poněkud k osvětě a vzdělání a této
křesťanské osvěty i křesťanského vzdělání střediskem pro celé okolí mělo být Slaný.10)
Piaristé a jejich studenti jsou také prvními doloženými tvůrci, pořadateli a aktéry klasického školského divadla ve Slaném, které pořádali každoročně u příležitosti slavnostního závěru školního roku. Jak z následujících zpráv vyplývá,
hrálo se původně i vícekrát v roce a teprve později bylo toto školské divadlo omezeno na jedno představení ročně.
Učitelé připravovali pro každou třídu proslovy, jimiž byli vítáni vznešení hosté,
fundator nebo příznivci na konci roku. O hlavních zkouškách přednášeli žáci nižších tříd bez gest, poeti a rhetorové připravili akademii, ovšem beze vší komiky,
leda by k ní byl svolil provinciál. Roku 1711 nařídila kapitola provinciální, aby profesor rhetoriky provedl ročně jenom jedno řádné a od něho složené drama a dvě
deklamace. Učitelé nižších tříd měli se žáky nacvičiti jeden divadelní kus a provésti jej s nimi před červencem. Synopse dramatu musela býti dříve předložena
prefektovi nebo rektorovi k cenzuře. Roku 1729 bylo nařízeno, aby při hrách divadelních užívalo se jazyka národního jen zřídka, produkce žáků nižších aby trvala
nejdéle dvě hodiny, aby bez svolení provinciálova se neprováděly látky zamilované a v ději nevystupovaly osoby ženské. Deklamace a divadelní hry odstraněny
konečně nařízením císařovny Marie Terezie roku 1775 a dle návrhu piaristy
P. Gratiana Marxe zavedeny byly místo nich na konci roku veřejné zkoušky.11)
První konkrétní zprávy o provádění divadelních kusů ve Slaném máme až
z první poloviny 18. století. Jednalo se o hudební dramata Romanus12) a Alphonsus, obojí z roku 1730, školskou hru Vítězství beránkovo (1732), dále hry Triumf
nevinnosti aneb Genovefa a Nevěrnost Targuiniova (1733) a melodrama Ctnost
a neřest (1751).13)
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
26
9:27
StrÆnka 26
S L Á N S K Ý
O B Z O R
Doposud publikované písemné památky na divadelní atrakce piaristů jsou
velmi skromné. Tak například k roku 1726 máme zprávu, že 5. srpna ke konci
návštěvy generála řádu piaristického ve Slaném Adolpha S. Gregoria (28. 7. –
6. 8.) ... poctil po prohlídce slánských latinských škol profesor rétoriky a poesie
Pater Malina generála komickým dramatem.14)
Jinou památkou, popisující atmosféru kolem uspořádání slavnostní akademie,
je vzpomínka absolventa slánského piaristického gymnázia Mikuláše Voigta,
otce české numismatiky, datovaná k roku 1741:
... Bylo veselo nejen v přírodě, ale i ve škole. Nastaly totiž poetické průvody křížových dnů a příprava na slavnostní akademii ku konci roku. Rozdány byly úlohy k divadlu, rozdány byly básně a dialogy k deklamacím, nejvíce a největší úlohy byly ovšem v rukou rétorů a poetů... Byla slavnostní akademie v sále. Dostavili
se k ní děkan Antonín Lisý, kvardián s františkány, vrchnostenští úředníci Ant. M.
Březovský a Jiří Reinisch, hejtman kraje rakovnického Antonín Bydžovský, primátor David Danielis, konšelé V. Paleček, J. Radnický, V. Zelený, Fr. Küncl a jiní.
Každý z nich uvítán byl básní, složenou od profesorů k jejich poctě, kterou přednášel některý student. Po skončené akademii a divadle měl rektor Justin a prefekt
Malina řeč, načež byli předčítáni žáci s vyznamenáním. Tím slavnost skončena.15)
Rokem 1751 zprávy o divadle ve Slaném na dlouhou dobu mizí a nevíme, zda
se hrálo nebo nehrálo, protože deklamace a divadelní hry na gymnáziích byly jak
výše uvedeno v roce 1775 zakázány a slánské gymnázium bylo v roce 1777 zavřeno.
Studentské divadlo mimoškolní a první volné
ochotnické sdružení
Znovuotevření slánského gymnázia v roce 1808 přineslo po krátkém čase také
obnovení studentského divadla, které ale studenti provozovali již mimo rámec
školy. Tady někde lze hledat počátky slánského ochotnického divadla. První doložené, česky hrané představení známe z 24. září 1820. Studenti jej sehráli
v hospodském domě U Zlaté lodi, ku prospěchu chudých školních dítek. Jednalo se
o veselohru Dcera faraónova a o činohru Starý vozka Petra III. Úspěch divadelních produkcí povzbudil jejich aktéry natolik, že hned 8. října téhož roku sehráli
opět U Zlaté lodi, tentokrát ale ve prospěch městské dlažby, z němčiny přeloženou veselou hru ve třech jednáních Půjčka za oplátku. Hlavním iniciátorem pořádání divadelních představení, ale i různých vlastivědných vycházek byl tehdy
ještě student slánského gymnázia a slánský rodák František Karel Miltner. Jedna z více vzpomínek na něj konstatuje následující: ... Činností tou získán byl Miltnerem pro vlastenecké působení také o něco mladší rodák slanský Karel Alois Vinařický, na něhož upozorněn byl při závěrce jeho studií gymnasiálních. Za řízení
Miltnerova hrávali studující ve Slaném tehdy již také divadelní kusy české i německé, při čemž v popředí stáli: Ratolístka ze Zlonic, Klicpera mladší, dva Mužíkové ze Sak, Kůrka z Řisut, Josef Frič a Günther ze Slaného, také Vinařický působil jako nápověda ve spolku tom, který byl hmotně podporován mj. zvláště
krajským komisařem Klecanským a poštmistrem Hubatkou, pořádaje představení i dvakráte týdně, vždy k účelům vlasteneckým a dobročinným.16)
Výpadek v informacích o slánském divadelnictví v letech 1820 –1845 částečně doplnil nedávno z Německa získaný soubor původních divadelních cedulí z let
1838 – 39, oznamujících představení kočovné divadelní společnosti Ignáce Kni
schela ve Slaném a v Kutné Hoře. Tato společnost vystupovala v uvedeném období ve Slaném minimálně dvaatřicetkrát. Hrálo se v divadle v Templu, přede-
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:27
A
StrÆnka 27
P O J E D N Á N Í
27
František Karel Miltner
vším německy a přímým dokladem existence tehdejších slánských ochotníků je
hra Čech a Němec, kterou Knischelova společnost předváděla koncem roku 1838
německy i česky za spoluúčinkování zdejších milovníků divadla.
A zřejmě z iniciativy těchto milovníků divadla dochází před 18. dubnem 1845
ve Slaném ke vzniku prvního volného ochotnického sdružení, které se ustavilo
za cílem pořádání divadelních her k dobročinným účelům.
Na rozdíl od souborů vznikajících v jiných městech nezaložili toto družstvo
studenti, nýbrž vážení slánští občané. Jednalo se převážně o dobře situované
úředníky, kteří měli oporu v osobnosti tehdejšího krajského hejtmana Fortwänglera. Asi nejpodrobnější zprávu o tomto období a o tehdejších divadelních
aktivistech máme zachycenu ve vzpomínce nejmenovaného pamětníka:
Kazimír Fortwängler udával v městě tón, zejména tím, že byl milovník divadelních představení, která sám podporoval. Jeho tři dcery byly všechny dobré ochotnice a vdaly se jedna za krajského komisaře Havránka, druhá za Hubatku a třetí za komisaře krajského úřadu Pippicha. Abych nevynechal ani ostatních hereček
doby tehdejší, jmenuji slečnu Jos. Brožovskou, dceru bývalého purkmistra,
sl. Engstovou (vdanou paní Kozovou), slečnu Janotovou, dceru pokladníka z hraběcího pivovaru (později provdanou Divišovou), slečnu Strnadovou a sl. Tichých.
V čele herců stál rytmistr na odpočinku Josef Zádubský, rytíř ze Schönthalu, kte-
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
28
9:27
StrÆnka 28
S L Á N S K Ý
Divadelní cedule k představení Čech a Němec z roku 1838
O B Z O R
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:27
A
StrÆnka 29
P O J E D N Á N Í
29
rému patřil dům v nynější Husově třídě, patřící nyní panu Černému, a jehož dcera byla rovněž herečkou a později se provdala za jakéhosi plukovníka. Hrálo se
nejprve v sále hostince v Templu a pak zřízeno malé divadélko v koleji. Zádubský
byl ředitelem a režisérem po baronu Knorrovi, komisaři krajského úřadu, a když
roku 1847 zemřel, stal se ředitelem a režisérem mladý, svobodný a veselý komisař krajského úřadu Karel Pivec. Nápovědou byl písař soudní Frolík, líčitelem a divadelním malířem Václav Vacek, sluhou Poustka Vojtěch vulgo Albert. O to, že divadlo bylo v koleji zařízeno dosti vkusně, měl hlavní zásluhu horní komisař August
Beer, jenž bydlel v domě nynějšího hostince U Věnce.
Divadlo bylo řízeno německy a hrály se kusy většinou německé – ale poznenáhla začaly i české kusy se dávati. Z kusů tehdy provozovaných po česku jsou: Dva
přátelé a jeden kabát (první představení nově ustaveného družstva, hrané 18. dubna 1845 v Templu), Čtyři stráže na jednom stanovišti, Hubička na poukázanou,
Zapečetěný měšťanosta, Posvícení v Kocourkově, Přítel v nouzi, Strejček Hurlivurli, Incognito aneb na zapřenou, Ze sedmi ta nejškaredější, Správce dcer Josefa a Masopustní žert. Hrálo se vesměs k účelům dobročinným.
Že i mne napadla touha dosíci slávy herecké a že bych i já se rád objevil na prknech divadla kolejního, kdož by o tom při mém věku pochyboval? Ale tehdy se mi
té cti nedostalo a teprve v době pozdější, když po nabytých zkušenostech v cizině
jsem se vrátil do svého rodiště, byl jsem uznán za vhodného herce a vystoupil
jsem činně na jevišti.17)
Byla to právě tahle skupina osobností, z jejichž iniciativy bylo založeno první
stálé slánské divadlo, zřízené na náměstí, v pronajatém levém křídle piaristické
koleje. První představení zde slánští ochotníci sehráli 19. dubna 1846. Jednalo
se o slavnostní představení u příležitosti narozenin císaře Ferdinanda I., kdy
byly uvedeny dva německy hrané kusy: činohra o čtyřech jednáních Die deutsche Hausfrau a jednoaktová fraška Der Nachtwächter. V tomto prvním stálém
divadle pak slánští ochotníci hráli téměř třicet dalších let.18)
Boje kolem první stálé scény a ustavení
Spolku divadelních ochotníků
V roce 1849 převzal vedení divadla slánský chirurg a městský radní Petr Radnický, který byl ředitelem sdružení do roku 1857. Po Radnického odstoupení
z funkce řediteloval krátce městský kancelista Tomáš Rubeš, ale od roku 1858
byl zvolen ředitelem majitel slánské knihtiskárny František Jeřábek. Dalším ředitelem byl roku 1862 zvolen městský důchodní Vilém Michl.
V té době se Slaný rozdělilo na příznivce strany staročechů, kteří vládli radnici, a mladočechů, jimž se do čela postavil zaměstnanec radnice Vilém Michl. Ten
nakonec musel pro své politické přesvědčení odejít z městských služeb a stal se
kontrolorem Občanské záložny.
Již v počátcích Michlova divadelního ředitelování se silně zostřily spory o to,
zda divadlo patří obci nebo ochotníkům. Jak Michl uvedl ve svých pamětech, zakládalo město své právo na té zdánlivé události, že se ochotníci a zakladatelé divadla, baron Zádubský, Karel Pivec, August Beer a baron Knorr usnesli, by divadlo to se vším příslušenstvím obci slánské odevzdáno bylo, což se i provésti mělo,
a že jmenovaní zakladatelé a ochotníci divadlo to zdejšímu purkmistru Karlu Hubatkovi prostřednictvím Karla Pivce odevzdali, a že Karel Hubatka klíče od divadla zase městskému radnímu, aby to divadlo vedl dál, odevzdal.19)
Ochotníci zase uváděli, že divadlo vybudovali a vybavili oni, a to na vlastní
a nemalé náklady. Spor se vyhrotil natolik, že byl Michl nucen vystoupit z měst-
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
30
9:27
StrÆnka 30
S L Á N S K Ý
O B Z O R
Divadelní cedule z roku 1870, oznamující představení konané v předvečer slavnosti
zasazení pamětní desky na rodném domě K. A. Vinařického.
ských služeb a roku 1866 odstoupil i z funkce ředitele divadla, kterou po něm
převzal JUDr. Ferdinand Fürst. Ani za jeho ředitelování se však situace nezměnila. Když nechal purkmistr Hubatka zajistit vchod do divadla železnou závorou,
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:27
A
StrÆnka 31
P O J E D N Á N Í
31
Vilém Michl
aby tam ochotníkům zamezil přístup, podal JUDr. Fürst proti tomu činu odvolání k okresnímu hejtmanství, které mu vyhovělo a purkmistr i městská rada
byli nuceni ustoupit. Stálé spory nakonec unavily i tak zkušeného právníka, jakým Fürst bezesporu byl, a tak se roku 1872 vzdal funkce ředitele divadla.
Vleklé spory mezi obcí a ochotníky ovšem nebránily divadelní činnosti. „Velkou národní slavností, která strhla na sebe všechen zájem veřejný, bylo zasazení
pamětní desky na rodný domek Vinařického. Bylo to v sobotu 23.července 1870,
kdy v předvečer této slavnosti vypravili slavnostní divadlo. Celý český svět divadelní otáčel se tehdy kolem osoby Kolárovy a také v Slaném jeho práce byly bedlivě studovány a provozovány. Uvádíme Žižkovu smrt, Moniku a Pražského žida.
Tehdy výminkou sáhli divadelní ochotníci po práci oslavencově a vybrali si Vinařického truchlohru Jan Slepý, kteroužto práci vydal Vinařický před léty pod pseudonymem Karel Slanský. Divadlo bylo ve všech místech přeplněno a obecenstvo
odměňovalo pilnou snahu ochotníků častým bouřným potleskem. Po představení
uspořádán byl od místních spolků skvělý průvod s pochodněmi a lampiony...20)
V roce 1872 se do čela ochotníků vrátil Vilém Michl, který vytvořil tříčlenný
výbor, jenž vypracoval prozatímní stanovy řádného divadelního spolku. V nich
bylo divadlo označeno jako základní jmění spolku. Nakonec byly vydány řádné
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:27
StrÆnka 32
32
S L Á N S K Ý
O B Z O R
stanovy spolku, které byly předloženy okresnímu hejtmanství a následně také
schváleny.
Na základě schválených stanov se konala 8. června 1873 valná hromada, na
níž byl ředitelem řádně ustaveného Spolku divadelních ochotníků v Slaném jmenován Vilém Michl, členy výboru Čestmír Vondráček, MUDr. František Formánek, Antonín Ptáček, Ferdinand Frič, M. Novotný a J. Khédl. Režisérem byl zvolen Antonín Ptáček.21)
Boje o první slánské divadlo v piaristické koleji mezi obcí a ochotníky ale
neustaly a byli to nakonec ochotníci, kteří v tomto boji prohráli. Divadlo přešlo
do majetku obce a jeho zařízení bylo uloženo částečně na půdě radnice a částečně na půdě koleje. Tato pro ochotníky hodně krutá prohra dala ale nakonec
vzniknout myšlence na postavení nové vlastní divadelní budovy ve Slaném. Iniciátorem této myšlenky nebyl nikdo jiný než neúnavný ředitel slánských ochotníků, Vilém Michl.
Touto jeho myšlenkou, realizovanou v prosinci 1883 slavnostním otevřením
nové budovy divadla slánských ochotníků,22) se následně začala psát další velká
kapitola divadelnictví ve Slaném.
Foto a reprofoto Karel Vidimský
Poznámky:
Josef Lacina, Paměti str. 69.
Kniha je v depozitu Vlastivědného
muzea ve Slaném, bohužel barbarsky
zničena vystříháním všech rytin. –
V 18. a 19. století byly kapitoly
o Všetýčkovi a Klevetníkovi samostatně
vydávány v knížkách lidového čtení.
3) Josef Lacina zpracoval Rvačovského
pobyt ve Slaném pod svým beletristickým
pseudonymem Kolda Malínský v povídce
Graduál a Masopust (Zlatá Praha 1889)
a později pod titulem Masopust ve sbírce
povídek Před pádem (Řezníček, Praha
1892). Proti historické skutečnosti zde
Lacina uvádí, že Rvačovský knihu napsal
ve Slaném, přípisem ji věnoval Václavu,
purkrabímu z Donína na Bílém Oujezdci
(Šternberku) a byl za ni při svém pobytu
ve Slaném povýšen do stavu šlechtického,
obdařen přídomkem z Rvačova a erbem.
4) Z Mělníka (1577 a 1607), z Jindřichova
Hradce (1579, 1583, 1598 a 1599).
5) Josef Lacina cituje Riegrův slovník
str. 357.
6) Josef Lacina jako jediný připsal
autorství této hry Tesákovu synu
Adamovi, viz. Paměti str. 74.
7) Komedii vydal v roce 1604 Adam
Tesacius Brodský, syn Jiříka Tesáka
a správce svatohavelské školy v Praze.
Znovu pak byla vydána u J. Jirečka ve
sborníku Staročeské divadelní hry I.
(1878).
Dějiny českého divadla I., str. 211.
Dějiny českého divadla I., str. 215.
10) Jubilejní památník c. k. gymnasia
v Slaném, str. 3
11) Dr. Ant. Krecar, Dějiny Slanského
gymnasia, Slanský obzor VIII, č. 2 z roku
1900, str. 38 – 39. – Konstatuje PhDr. Jan
Šťovíček, Kniha o Slaném, str. 75.
12) Kniha o Slaném, str. 76 uvádí „opera
Romulus“.
13) Malec J., Příspěvek k historii
ochotnického divadla ve Slaném, str. 1.
14) Dr. Ant. Krecar, Kolej piaristská
a školy latinské, Slanský obzor XV/1907,
str. 57– 8.
15) Na školách latinských v Slaném,
Slanský obzor XV/1907, str. 76 – 77.
16) Slanský obzor XLI/1933, str. 4.
17) Vzpomínka z let 1845 – 1848, Slanský
obzor XVI/1908, str. 55 – 56 – otec
pamětníka se jmenoval Ignacius, byl
krejčí a měl bratra v Polsku. Pamětník
sám se narodil na konci první čtvrti
minulého, tj. 19. století, a chodil
k piaristům do školy.
18) Podrobné přehledy her a činovníků
ochotnického divadla ve Slaném od roku
1845 uvádí K. Scheinpflug v knize Ochotnické divadlo v Slaném (1845 –1895).
19) J. Malec v diplomní práci Příspěvek
k historii ochotnického divadla, str. 10,
cituje s odkazem rukopis Viléma Michla,
Paměti ochotnického divadla ve Slaném.
1)
8)
2)
9)
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:27
StrÆnka 33
P O J E D N Á N Í
33
Slanský obzor XIX/1911, str. 4 – 5.
Vedle divadelních ochotníků
sloučených ve volné sdružení a později ve
Spolku divadelních ochotníků, působily ve
Slaném i jiné ochotnické soubory. Od
roku 1868 hrají divadlo také slánští
Sokolové, kteří si následujícího roku
kupují vlastní jeviště. Divadlo pak
provozovali až do roku 1890, kdy
divadelní produkce nahradily šibřinkové
zábavy. (J. Rus, 70 let Sokola v Slaném,
str. 24, 33, 59). Svá divadelní představení
ve prospěch dobročinných účelů pořádali
také členové Řemeslnické besedy, členky
Dámského spolku Libuše atp.
22) Založení Spolku pro vystavění budovy
divadelní ve Slaném a okolnosti
předcházející jeho vystavění, stejně jako
akt slavnostního otevření nové budovy
divadla, jsou publikovány v řadě
dostupných pramenů. Jen pro
zarámování této kapitoly z historie
slánského divadelnictví uvádím jeden
z prvních článků v místním tisku, který
tuto aktivitu veřejnosti oznámil: Bude-li
v Slaném ochotnické divadlo? Poslední
svou zprávu, že se v Slaném sestoupilo
komité k zaražení spolku pro vystavení
budovy divadelní v Slaném doplňujeme
tím, že komité to utvořilo se v občanské
besedě a že sestává z následujících pánů:
Viléma Mrzílka, dra. Josefa Junghanse,
dra. Karla Horlivého, Viléma Michla,
Antonína Šilhana, Dominika Šťastného,
dra. Františka Formánka, Alberta Mayssla
a Samuele Kohna. Dne 11. září usneslo se
komité to po delším rokování, aby se
shledalo, že způsob tento, aby se spolek
na právní půdě pohybovati mohl
a výsledku kýženého se neminul, jest
nejprospěšnějším. Pan Dr. Josef Junghans
vzal na se úlohu vypracovati dotyčné
stanovy. Budou-li stanovy tyto komitétem
přijaty, přikročí se hned k upisování, načež
žádost za povolení tohoto spolku
u příslušných míst podána bude. Ježto
budova divadelní jest pro naše město též
věcí velmi důležitou a nutnou, jelikož
pěstování dramatického umění, jemuž se
nyní důstojného a vůbec schopného
chrámu nedostává, jest školou života, tož
doufáme, že se podniku tomu, pokud bude
věren své zásadě, dostane od občanstva
jak domácího tak okolního náležité
podpory a vřelého účastenství. (Svobodný
občan č. 37 z 13. září 1879)
S T A T Ě
A
20)
21)
Prameny a literatura:
Archiv Spolku divadelních ochotníků
královského města Slaný, Slánská scéna
Archiv Vlastivědného muzea ve Slaném
Bibliografie českého amatérského divadla,
IPOS, Praha 1999
Cesty českého amatérského divadla,
IPOS, Praha 1998
Čížek Josef, Divadlo Občanské záložny
v Slaném, Slánské večery IV, 1929
Dějiny českého divadla I., Academia,
Praha 1968
Dobner L., Vidimský K., Maderová M.,
Divadlo a divadelnictví v královském
městě Slaném, Slaný 2002
Dobner Libor, Legendy paní Thálie ve
Slaném i ze Slaného, Slánské listy
VI/1998, číslo 8, str. 13 a číslo 10, str. 13
Dobner Libor, O ustavení Spolku
divadelních ochotníků ve Slaném, Slánské
listy XI/2003, číslo 12, str. 12
Dobner Libor, Otazníky kolem položení
základního kamene slánského divadla,
Slánské listy X/2002, číslo 13, str. 12
Fiedler Josef, Památník Spolku divadelních ochotníků v Slaném, Slaný 1913
Kazda Karel, Slaný po stránce historické,
Slaný 1920
Kniha o Slaném, MěÚ Slaný 1994
Kosmova kronika česká, Svoboda,
Praha 1972
Krecar Antonín PhDr., Jubilejní památník
na oslavu 250letého trvání c. k. gymnasia
v Slaném, Slaný 1908
Lacina Josef, Paměti královského města
Slaného, Slaný 1885
Lexikon české literatury 3/II P-Ř,
Academia, Praha 2000
Malec Jindřich, Příspěvek k historii
ochotnického divadla ve Slaném v období
mezi dvěma válkami (diplomová práce)
Slaný 1967
Malínský Kolda, Graduál a Masopust,
Zlatá Praha 1889, Masopust, Praha 1892
Místopis českého amatérského divadla I,
IPOS, Praha 2001
Místopis českého amatérského divadla II,
IPOS, Praha 2003
Ottův Slovník naučný XXV, Praha 2002
Pešek Josef, Sedmdesát pět let slánského
divadla, Slaný 1958 (pro závažné chyby
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:27
StrÆnka 34
34
v textu bylo po vydání staženo z prodeje)
Repertoar der H. W. Friedolin, soubor
divadelních cedulí představení ve Slaném
a v Kutné Hoře z let 1838 – 1839.
Riegrův Slovník naučný VII, Praha 1868
Rus Jarka, 70 let Sokola v Slaném, Slaný
1935
Scheinpflug Karel, Ochotnické divadlo
v Slaném 1845 – 1895, Slaný 1895
Slanský obzor VII/1899
Slanský obzor VIII/1900
Slanský obzor XV/1907
Slanský obzor XVI/1908
S L Á N S K Ý
O B Z O R
Slanský obzor XVIII/1910
Slanský obzor XIX/1911
Šrajer Jaroslav, 100 let divadla v Slaném,
Kulturní zpravodaj města Slaného 1983
Štech Václav, Vznik a otevření divadla ve
Slaném, Slánské večery IV, 1929
Verner Emil, Padesátiletí Spolku
divadelních ochotníků v Slaném a jeho
čtyřicetiletá činnost v Divadle Občanské
záložny v Slaném, Slaný 1923
Vidimský Karel, Historie slánského
ochotnického divadla, Slánské listy
I/1993, č. 17 – 21
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:27
A
StrÆnka 35
P O J E D N Á N Í
35
VLADIMÍR PŘIBYL
Slánský bulvár
aneb Wilsonova ulice
ve Slaném
I po letmé procházce slánskou Wilsonovou ulicí nám nezbývá než obdivovat, jak
v poměrně krátké době vyrostla v poslední čtvrtině 19. století v Slaném, a to za
purkmistrování Augustina Hemerky († 1911) a zejména Antonína Prügla († 1919),
moderní městská třída, spojující historické centrum, které se již zbavilo sevření
středověkých hradeb, s novým nádražím.1)
Tato široká ulice, kterou můžeme nazvat podle jiných měst slánským bulvárem,
rovněž představuje viditelný příklad rychlého rozmachu české společnosti a připomíná tehdejší celkovou nacionalizaci 2) ekonomického a společenského života,
a to nejen zjevným sebevědomím podnikatelsky úspěšných slánských stavebníků,
jež se projevuje v okázalosti nových budov, ale i aplikací národních motivů na průčelích řešených v duchu české novorenesance. 3)
Dnes, kdy historická stavební řemesla specializované organizace v podstatě
nenabízejí, ještě více oceníme průčelí domů, která tehdy vznikala pod rukama
Wilsonova ulice – pohled k bývalému Okresnímu domu čp. 644. Publikovaná stať se
týká této části ulice. Foto Pavel Vychodil.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:27
StrÆnka 36
36
S L Á N S K Ý
O B Z O R
šikovných zedníků a štukatérů. Na fasádách Wilsonovy ulice přejímali hotové vzory, a to jak z barokní, tak z renesanční architektury, přičemž vše subjektivně
skloubili v jednotu. Vedle těchto eklektických průčelí se prosadila i architektura
novorenesanční, kdy bylo snahou tehdejších stavitelů dodržovat renesanční tektoniku a tvarosloví.4)
Otevřenou otázkou zůstává i autorství některých projektů. Jména stavitelů a architektů v následujícím textu, když pomineme nejvýznamnější stavby, je třeba
brát s jistou opatrností – na výkresech byl vedle stavebníka podepsán stavitel i nezávislý znalec a dnes již není zřejmé, kdo tehdy skutečně stavbu navrhl a kdo ji
realizoval.
Rovněž se zdá, že za řadou hodnotnějších plánů signovaných Františkem Štechem se skrývá jeho mladý synovec Rudolf Štech.5) Je totiž pravděpodobné, že
strýc František v několika případech využil synovcových schopností, aniž by jméno Rudolfa bylo na výkresech zmíněno. Po smrti Františka Štecha odchází Rudolf
Štech, jeden z čelných představitelů české novorenesanční architektury, do Plzně,
kde projektuje skupinu staveb, které zdobí sgrafitová výzdoba podle návrhů Mikoláše Alše, se kterým ostatně spolupracoval při úpravě fasády slánské Okresní
hospodářské záložny.
604
1324
674
1884
Angr
637
585
584
1881
Zlatník 596
1885
563
Šoula
1895
Erhard
V. Havránek 521
1884
599 621 JUDr. Horlivý
R. Štech
1886
Fähnrich
597
575
1884
1883
1874
1883
Laniar
Divadlo
Prügl
560
Suk
1875
R. Štech (?) 591
1880 arch. Fialka
546
Grund
590 1884
Wiehl
547
Šrámek
555 kol.
581
1875 arch. Wiehl
1883
561
1883
Václavík
Rademacher 579
Březina 1887 562 1879
577 1883
Himmel
Štulík
Khedl
1886
601 1881
Štulík
Kus 600
1896
Himmel
622
573
1884
Grass
578
588
1578
598 1887
1884
Pechová
R. Štech
644
1901
Okresní dům
J. Vejrych
518 1887
Okresní záložna
R. Štech
1570
1569
Troester
1557
1556
1568
Plánek Wilsonovy ulice s vyznačením popisných čísel, dat stavby a původních majitelů
domů. Kurzivou jsou vyznačeni projektanti domů.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:27
A
StrÆnka 37
P O J E D N Á N Í
37
Architekt Rudolf Štech
(† 1908). Z fototéky
Vlastivědného muzea
ve Slaném.
Vraťme se však do časů krátce po vzniku slánského nádraží, kam první vlak
přijel v roce 1873. Otevře se před námi obraz předměstí se stodolami a zahradami s novou Nádražní ulicí, spojující město se železnicí.6) Mezi nejstarší stavení
rodící se třídy patří dům Antonína Grunda čp. 555 (z roku 1875) 7) a dům Čeňka
Prügla čp. 546 (1874) 8) – původně hostinec na novém městě. Oba navrhl sám Antonín Grund, který v žádosti z roku 1875 uvádí, že... co stavitel zkušený sám nákresy zhotovil a podepsal a také sám co stavbyvedoucí ohlásil. První z nich má
dodnes původní ostění dveří, tvar oken a členění nárožními pilastry. Mezi touto
dvojicí stojí dům čp. 547 Jana Václavíka, který se patrně váže k téže době.
Nedlouho poté vyrostly dva domy Josefa Štulíka čp. 561 (1879) 9) a čp. 562
(1880),10) které vybudoval František Štech (* 1821, † 1890). Teprve několik let
nato se na pozemcích, jež původně vlastnil pan Fergl, objevují další obydlí s poměrně zachovanými fasádami – dům Františka Himmela čp. 601 (1887),11) slánského mistra zednického, který postavil rovněž v roce 1887 vedlejší dům Leopolda Troestera čp. 60012) a dům Františka Kuse čp. 598 (1886).13) Následuje dům
JUDr. Karla Grasse čp. 573 z roku 188414) a blok uzavírá dům Františka Himmela
čp. 622 (1896),15) na jehož průčelí se uplatňuje kombinace štukové hladké omítky a ve štuku naznačeného cihelného zdiva.
V krátkém období před rokem 1885 vznikla řada protějších budov, a to dům
Kristiána Rademachera čp. 577,16) prokuristy přádelny pana Honoré de Lisera
v Slaném. Stavba s dodnes zachovalým prvotním průčelím byla zahájena v roce
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
38
9:27
StrÆnka 38
S L Á N S K Ý
O B Z O R
Slaný, Wilsonova ulice čp. 585, dům JUDr. Ferdinanda Suka z roku 1883. Archiv
Stavebního úřadu ve Slaném.
1882 a kolaudace proběhla o rok později. Okna v přízemí byla nedávno nahrazena nevkusnými plastovými novotvary, všimneme si však řemeslně cenných
původních dveří a vitráže v jejich nadpraží.
Původní fasádu si do dnešních dní podržel i dům Františka Khedla čp. 579,17)
obchodníka v Slaném, z roku 1883. Dále směrem k centru stojí dům Adolfa Březiny čp. 581 (1883),18) v přízemí dnes s novou omítkou; architektonicky významný je i sousední dům Prokopa Laniara č. 590,19) učitele v Slaném. Projektová dokumentace se datuje k roku 1884 a setkáváme se na ní s podpisem Rudolfa
Štecha. Stavbu čp. 590 patrně vedl Antonín Frič, který zbudoval i dům Františka Šrámka čp. 591 (1884),20) statkáře v Neprobylicích. Dřívější omítka v jeho přízemí byla odstraněna.
Na rohu Vepřkovy ulice najdeme dům MUDr. Ferdinanda Suka čp. 585 (1883),21)
který měl drobnopisně pojatou úpravu průčelí. Byl patrně vystavěn v roce 1883
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:27
A
StrÆnka 39
P O J E D N Á N Í
39
Slaný, Wilsonova ul., dům Josefa Angra čp. 584, projekt z roku 1884 (bez atiky). Archiv
Stavebního úřadu ve Slaném.
a i v tomto případě můžeme uvažovat o autorství Rudolfa Štecha. Z původního
průčelí zbyla pouze konstrukce oken. Pozoruhodná je i dispozice s průjezdem po
pravé straně, z něhož se vystupuje na dosti rozměrné schodiště do patra.
Stavitelem dalšího domu Josefa Angra čp. 584 (1884),22) strojmistra v Slaném,
byl opět František Štech. Již průběh projektové přípravy byl zajímavý tím, že
majitel považoval prvotní plán za poněkud skromné řešení a sám poukázal na
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
40
9:27
StrÆnka 40
S L Á N S K Ý
O B Z O R
to, že dům by plnohodnotně nezapadl mezi novou architekturu. V tomto duchu
byla dodatečně navržena atika s nikou. V té je umístěna postava s ozubeným kolem – pastorkem – domovním znamením stavebníka. Dům byl nešetrně upraven
v roce 1940, zachovala se však alespoň atika se zmíněnou alegorickou postavou.
Fasáda vedlejšího domu Josefa Zlatníka čp. 563,23) stavitele v Slaném, neprošla
od r. 1881 podstatnými změnami. Při výstavbě v Nádražní ulici se uplatnil i zlonický stavitel Kašpar Šoula, neboť nejpravděpodobněji od něho pochází návrh
jeho vlastního nárožního domu čp. 596 s působivou průčelní stěnou.24)
Přejdeme bývalou Divadelní (dnes Brožovského) ulici před dům Josefa Fähnricha čp. 599,25) který byl v Slaném hostinským. Opět se zde setkáváme se jménem Františka Štecha. Tento dům z roku 1886 pohledově poškodila přístavba
podkroví v roce 1976. Mezi čp. 599 a nárožním stavením byla delší dobu proluka a teprve v roce 1895 schválil purkmistr města Prügl stavbu domu Jana Erharda čp. 621,26) okresního zvěrolékaře v Slaném. Budovu projektoval slánský stavitel Václav Havránek († 1927) a práce vedl Václav Faigl ze Zlonic. Bylo to v době,
kdy byl již stavitel František Štech po smrti a Rudolf Štech byl zaměstnán na jiných místech Čech, zejména v Plzni. Pro tuto „novější“ stavbu je příznačná i nová
konstrukce schodiště, kruhového s litinovým zábradlím.
Kolem roku 1885 vyrostla skupina stavení na počátku Nádražní ulice, která
zároveň patří i k nejvýznačnějším počinům architekta Rudolfa Štecha v Slaném.
Na prvním místě je třeba uvést dům JUDr. Karla Horlivého čp. 521 (1884).27)
Upoutá nepochybně nejen ušlechtilou úpravou průčelí, ale i tvorbou vnitřního
prostoru, kde dominuje architektonicky cenné široké dvojramenné schodiště se
sochami a chodba s jemnou štukovou výzdobou připomíná snahu architekta
a stavebníka o práci v detailu. V levé části přízemí se nacházely kanceláře koncipienta, vedoucího a písaře, vpravo pak byla situována kuchyň, jídelna a hostinský pokoj. V patře se nalézaly reprezentační a soukromé prostory majitele.
Působivá byla i zahrada, můžeme jen litovat, že zanikla jak besídka, tak skleník
s vodotryskem, obě drobné stavby rovněž od Rudolfa Štecha.
Naproti čp. 521 stojí další dílo Rudolfa Štecha – dům Eduarda Stelšovského
čp. 525 (1886).28) Architekt uplatnil na obou domech v podstatě stejný typ fasády, přičemž různě řešil nadokenní římsy patra – segment (čp. 525) a trojúhelník
(čp. 521); oba objekty představují jednotně řešený vstup do boční ulice. Celá tato
skupina staveb spoluvytváří hodnotné architektonické prostředí, architektura je
ostatně uměním prostoru, a o to právě Rudolfu Štechovi a tehdejším slánským
radním šlo. Nerozhodoval tedy pouze novorenesanční detail, ale celková kompozice, v rámci které měl za úkol Štech řešit vstup do Nádražní ulice a do dnešní
ulice Pastýřské.
Na rýsovacím prkně Rudolfa Štecha se zrodila i Okresní hospodářská záložna
v Slaném čp. 518.29) Soutěže se vedle Rudolfa Štecha zúčastnil i Antonín Frič.
V hodnotitelské komisi, která posuzovala projektovou dokumentaci, byl i profesor na české polytechnice Jiří Pacold. Nakonec vybrali výkres Rudolfa Štecha
s tím, že mu uložili zapracovat Pacoldovy připomínky. Stavební povolení bylo vydáno 26. 7. 1887 a stavitelem byl Rudolf Štech, nikoliv jeho strýc František, který tři roky nato zemřel.
Na výstavě Wilsonova ulice ve slánském muzeu v listopadu 2003 byl vystaven
obraz Ferdinanda Velce z roku 1890, na kterém je namalována budova slánské
záložny s alegorickými výjevy v patře. Ferdinand Velc byl také nakonec Antonínem Formánkem vyzván, aby předložil své návrhy. Námětem byly alegorie Hospodářství a Spořivosti a definitivní obrazy měly být vyvedeny na měděném plechu
se zlaceným pozadím v duchu provedení Mánesova pražského orloje. Měl je rea-
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:27
A
StrÆnka 41
P O J E D N Á N Í
41
Slaný, Wilsonova ul., dům JUDr. Karla Horlivého čp. 521. Podle návrhu Rudolfa Štecha
z roku 1884. Foto Pavel Vychodil.
lizovat tehdy populární malíř a ilustrátor Viktor Oliva. K Velcovým návrhům se
vyjádřila Umělecká beseda, která doporučila provést malby přímo na stěnu, a to
nepochybně v duchu novorenesančního názoru, jehož představitelé měli ve spolku vedoucí postavení.30)
Po smrti Františka Štecha působí architekt Rudolf Štech v Plzni, kde získal řadu
významných zakázek. A byla to právě Plzeň, která stála na počátku dlouholeté
spolupráce Rudolfa Štecha a Mikoláše Alše. Po prvním setkání s Rudolfem píše Mikoláš Aleš své ženě a dětem. Dostal jsem se šťastně do Plzně. Na nádraží očekával
mne p. Štech již s drožkou, poznal mne podle podobizen. Včera jsem již neutratil ani
krejcaru. Ten pan architekt je ženat již šest roků a bezdětný. Měli jsme sekáckou večeři a sice po sprostu jen v kanceláři, což je mi příjemnější. Kuřata na paprice s kyselou smetanou, okurkový salát, raci (a dost), bílá ředkev... (3. 7. 1892).31)
Ve Slaném, čtyři roky nato, kdy pole pro nástěnné malby na průčelí okresní
záložny byla stále ještě prázdná, přišel vedoucí úředník záložny Antonín Danda
s návrhem obrátit se s žádostí ohledně výzdoby na Mikoláše Alše. Po projednání na schůzi vedení záložny se k Alšovi odebrala delegace v čele s Václavem Štechem, která s ním měla zakázku dohodnout. Mikoláš Aleš připravil dva kartony
s alegorickými postavami Hospodářství a Spořivosti; oba jsou dnes k vidění
v přednáškové síni slánského muzea. Bylo potřeba odstranit z připravených polí
omítku, nanést novou, neboť se jednalo o fresky, tedy malby na mokré omítce.
Definitivní provedení podle Alšových kartonů zhotovil ak. mal. Arnošt Hofbauer
a v druhé polovině června si je pak prohlédl sám Aleš, který navštívil město za
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
42
9:27
StrÆnka 42
S L Á N S K Ý
O B Z O R
Slaný, Wilsonova ulice, Okresní hospodářská záložna ve Slaném, čp. 518, podle
projektu Rudolfa Štecha. Foto Pavel Vychodil.
značné pozornosti slánských občanů. Veselo muselo tehdy být v hostinci U bílého beránka, kde Mikoláš Aleš společníkům nakreslil na předložené papíry plno
kresbiček.
Rudolf Štech byl také autorem domu Antonie Pechové čp. 597 (1884),32) choti
c. k. berního adjunkta v Slaném. Do ulice se promítá trojosým průčelím, přičemž
boční rizality nepatrně předstupují. Oceníme nejen motiv bosovaného přízemí,
ale i sdružených oken, která v prvním patře završují trojúhelné nadokenní frontony a ve druhém patře vodorovná římsa.
Závažným architektonickým počinem byla i budova Městského divadla čp. 575,33)
kterou zahájili v roce 1882. V roce 1881 proběhla soutěž architektů, do které se
přihlásili také Jan Koula a Antonín Wiehl. Nakonec však uspěl projekt, jenž
předložil Jindřich Fialka,34) který byl přece jen v úhrnu architektonických hmot
kompaktnější a „držel“ uliční čáru. Na hlavní fasádě se v přízemí uplatňuje rustika, v patře pak mohutné iónské sloupy předstupující před stěnu prolomenou
půlkruhovými okny. Je to opět motiv, jejž nacházíme v realizacích pozdně renesančních architektů, např. Andrea Palladia nebo Michelangela. Stavitelem slánského divadla byl František Štech a kolaudace proběhla až v lednu 1884, zatímco slavnostní otevření se uskutečnilo na samý závěr roku 1883 – tedy ve stejné
době jako Národní divadlo v Praze.
Antonín Wiehl,35) jeden z hlavních představitelů české novorenesance, sice
v soutěži o stavbu divadla neuspěl, ale krátce předtím realizoval pro svého bra-
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:27
A
StrÆnka 43
P O J E D N Á N Í
43
Slaný, Wilsonova ul., tzv. Wiehlův dům čp. 560, podle projektu Antonína Wiehla
vystavěn v roce 1879. Foto Pavel Vychodil.
tra dům Julia Wiehla čp. 560,36) úředně oprávněného zeměměřiče v Slaném. Práce byly zahájeny v březnu roku 1879, krátce poté však nastaly potíže a nedorozumění se starostou města Antonínem Prüglem. Po vleklých sporech se nakonec
v září stavba rozběhla, tehdy byl i potvrzen definitivní výkres. Na průčelí vyniká
sgrafitová výzdoba, všimneme si nejen chronogramu / AEDIFICAVIT / IULIUS
WIEHL // A:D:MDCCCLXXIX /, ale i heraldického motivu – zeměměřičského náčiní – sáhovky a úhelníku – umístěného v kartuších.
Ulici pohledově uzavírá Okresní dům čp. 644,37) dílo architekta Jana Vejrycha
a stavitele Václava Havránka ze Slaného. Jan Vejrych (* 1856, † 1926),38) autor
návrhů řady radničních budov, zde na průčelí použil v podstatě novorenesanční
řešení, čerpající motivy i z tzv. saské renesance. V hlavní ose nad balkonem vidíme obloučkový štít se stanovou střechou a vysokou vížku. V detailu vše doplňuje novorenesanční mřížoví. Bosované přízemí prolamují okna zaklenutá segmentem, na průčelí však nalezneme, jak je pro Vejrychovo dílo příznačné,
i gotizující prvky.
Snad čtenáře předcházející řádky a procházka bývalou Nádražní ulicí alespoň
částečně přesvědčily o tom, že slánská Wilsonova třída představuje nejcennější
soubor architektury města Slaného ze samého závěru 19. století, který si nepochybně zasluhuje naši pozornost a péči o její zachování. Je také symbolem zápasu tehdejších slánských občanů o důstojné místo v evropském prostoru v rámci rakousko-uherské monarchie. A v tomto smyslu je pro nás výzvou právě dnes,
v době, kdy se před námi otevírá na jedné straně velká hospodářská a kulturní
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:27
StrÆnka 44
44
S L Á N S K Ý
O B Z O R
perspektiva v nově se vytvářející Evropě, a na straně druhé na nás doléhají obavy, zda si zachováme národní identitu. Wilsonova ulice v Slaném je svědectvím
toho, že naši tehdejší předchůdci v obdobném procesu obstáli úspěšně.
Poznámky:
1) Slaný v datech 1873–1901 ••
1873 slavnostní otevření železniční dráhy
Praha – Slaný • 1875 průmyslová výstava
v Slaném •1875 postaven dům Antonína
Grunda čp. 555 • 1877 odhalena pamětní
deska spisovateli P. Dominiku Kynskému
• 1878 založen spolek dobrovolných
hasičů • 1880 hospodářsko-průmyslová
výstava v Slaném • 1880 zřízen židovský
hřbitov • 1882 vyslána deputace k císaři
do Vídně s prosbou, aby Slanému byl
vrácen titul královského města • 1882
otevřena nová dívčí škola •1883 otevřeno
akciové divadlo •1884 otevřena okresní
nemocnice • 1885 uzákoněn nedělní
a sváteční klid • 1885 postaven dům
čp. 585 Ferdinanda Suka, primáře
slánské nemocnice • 1886 odevzdáno
veřejnosti městské museum •
1887 okresní hejtman Dr. Vincenc
Bernard povolán do Vídně za
ministerského tajemníka • 1888 Slaný
opouští členové řádu piaristů •
1888 dostavěna Okresní hospodářská
záložna • 1891 ustanoven Musejní spolek
• 1892 návštěva Antonína Dvořáka
v Slaném • 1893 vydáno první číslo
ročenky Slánský obzor • 1894 zřízena
telefonní síť v Slaném • 1895 postavena
nová chlapecká škola • 1897 otevřena
tělocvična slánského Sokola •
1897 krajinská hospodářsko-průmyslová
výstava v Slaném • 1897 otevřena veřejná
knihovna • 1899 otevřen okresní
sirotčinec v přestavěném domě
Nedvědovském u kláštera • 1900 vyhořela
přádelna Honoré de Lisera •
1900 provedeno sčítání lidu (9 490 osob
v 643 domech) • 1901 opustili horníci
zdejší uhelný důl Caroli •• (sestavila
Ivana Hušáková).
2) Celkový výraz této části Wilsonovy ulice
vypovídá i o změně tehdejší sociálně
politické situace. Soudobá vídeňská vláda,
v jejímž čele stál Eduard Taafe, vytvořila
lepší podmínky pro podstatný rozvoj
českého národa, a to nejen v politice, ale
i hospodářství a kultuře. Nové poměrně
liberální prostředí Čechům skutečně
vyhovovalo. Ti si sice nevybojovali státní
právo, ale od šedesátých let 19. století
docházelo k postupné nacionalizaci
školství a později i státní správy.
Srv. např. Otto Urban, Česká společnost
1848 –1918, Praha 1982, nebo nejnověji
Milan Hlavačka in: Václav Veber
a kol., Dějiny Rakouska, Praha 2002,
s. 438.
3) Srv. např. Zd. Wirth a Ant. Matějček,
Česká architektura 1800 – 1920, Praha
1922, s. 44 – 49.
4) Pokud běží o architektonický výraz této
ulice, je třeba konstatovat, že s obdobným
přístupem se setkáváme i v jiných
městech. V této souvislosti připomeňme
slova estetika a architekta Gotfrieda
Sempera, jednoho z autorů budovy
vídeňského uměleckoprůmyslového
muzea... Dnes se vyčítá architektům
nedostatek vynalézavosti, protože se
neuplatňuje nová světodějná idea,
provázená silou a sebevědomím. Jsme
přesvědčeni, že ten nebo onen mezi našimi
mladšími kolegy bude mít to štěstí, že
najde novou formu. Dokud se tak nestane,
musíme se, pokud to ještě půjde, oblékat
do starého. Srv. Marie Benešová, Česká
architektura v proměnách dvou století
1780 – 1980, Praha 1984, s. 42.
5) Rudolf Štech (* 1858, † 1908 Plzeň)
architekt, jeden z představitelů české
novorenesance. Syn stavitele Karla Štecha
z Panenského Týnce; po tragické smrti
otce vyrůstal u svého strýce faráře
v Cítolibech. Vystudoval reálku
v Lounech, rovněž se vyučil u svého
strýce Františka Štecha zedníkem. Dále
studoval na technice v Praze a ve Vídni.
Po smrti Františka Štecha († 1890)
odchází do Plzně, kde navrhuje řadu
staveb. Část jeho domů zdobí sgrafita,
která navrhl Mikoláš Aleš. Finanční tíseň
ho nakonec dohnala k rozhodnutí ukončit
pozemskou pouť. Je pochován na hřbitově
v Plzni. Ve Wilsonově ulici navrhl domy
čp. 521, 525, 597, 518. Osudem Rudolfa
Štecha se delší dobu zabývá pracovnice
slánského muzea Ivana Hušáková, které
vděčí autor této studie za mnohé
informace.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:27
StrÆnka 45
P O J E D N Á N Í
45
6) Například v místě nové Okresní záložny
se nacházelo pouze stavení čp. 518 – dům
Josefa Ruse byl vystavěn v roce 1875
(projekt Antonín Frič ze Slaného). Dům
nebyl situován na novou uliční čáru
Nádražní ulice. Archiv stavebního úřadu
v Slaném.
7) Archiv stavebního úřadu v Slaném;
od roku 1887 uváděn jako majitel Tomáš
Hora.
8) Archiv stavebního úřadu v Slaném;
žádost Čeňka Prügla z 3. 1. 1874. Později
přistavěno křídlo do dvora (stavbyvedoucí
Fr. Štech). Průčelí znehodnoceno úpravou
v roce 1981.
9) Státní okresní archiv Kladno, pracoviště
Slaný, Fond berní správa Slaný. Projekt
z roku 1878 patrně od Františka Štecha,
nezávislý znalec Josef Zlatník.
10) Státní okresní archiv Kladno,
pracoviště Slaný, Fond berní správa
Slaný. Zde uložen i projekt z roku 1880,
nezávislý znalec Ant. Frič. Projekt rovněž
v Archivu stavebního úřadu v Slaném.
11) Archiv stavebního úřadu v Slaném,
výkres nepodepsán, patrně návrh
Františka Himmela.
12) Státní okresní archiv Kladno,
pracoviště Slaný, Fond berní správa
Slaný.
13) Státní okresní archiv Kladno,
pracoviště Slaný, Fond berní správa
Slaný; v roce 1886 stavitel Himmel, zde
také uložen projekt s podpisem Františka
Himmela.
14) Tamtéž.
15) Tamtéž.
16) Řízení o zahájení stavby v roce 1882,
kolaudace v roce 1883, archiv bez plánové
dokumentace.
17) Zahájení stavby 1883, v roce 1885 se
objevuje jméno nového majitele Václav
Hilmer, notář c. k. V archivu stavebního
úřadu Slaný – projektová dokumentace,
kterou jako nezávislý znalec posuzoval
František Štech.
18) Archiv stavebního úřadu v Slaném;
bez projektové dokumentace.
19) Archiv stavebního úřadu v Slaném;
projekt datován 18. 5. 1884, podepsán
Rudolf Štech a stavitel Antonín Frič, který
patrně dům realizoval. Jako nestranný
znalec František Štech. V roce 1900
uváděn jako nový majitel Khedl.
20) Archiv stavebního úřadu v Slaném;
projektová dokumentace domu je
datována 1884. Rudolf Štech je při
jednání uváděn jako nezávislý znalec.
Po stavbě hlavní obytné části následovala
řada sporů o dostavbu domu do Vepřkovy
ulice směrem k plánovanému „novému
náměstí“.
21) Archiv stavebního úřadu v Slaném,
MUDr. Ferdinand Suk koupil parcelu od
J. Zlatníka. Později vlastnil dům Hugo
Kellner.
22) Archiv stavebního úřadu v Slaném;
Josef Angr koupil pozemek od Dr. Suka,
pozdější úprava přízemí stavitelem
Hiekem (1929, pouze dílčí úprava krámu).
V roce 1940 nový majitel Josef Provazník
realizoval další úpravu průčelí podle
návrhu Josefa Zemánka.
23) Archiv stavebního úřadu v Slaném,
kolaudace domu proběhla 1. 7. 1881.
Pozdější majitelka M. Stehlíková.
24) Archiv stavebního úřadu v Slaném.
Průběh stavby posuzoval Rudolf Štech,
architekt a oprávněný stavitel v Slaném,
který mimo jiné 10. 11. 1885 konstatoval,
že bylo vystavěno pouze uliční křídlo
a druhé křídlo jen v základech. Pozdější
majitel Konstantin Hořejší.
25) Archiv stavebního úřadu v Slaném.
Přístup a estetické ohledy města při nové
zástavbě Wilsonovy ul. dokumentuje
projednávání nové stavby 1. 4. 1886,
kdy ... přítomný zástupce obce pan Fürst
poukazuje dále ještě k tomu, že
postavením projektovaného nového domu
povstane mezi tímto a domem pánů
manželů Horlivých šeredný výstupek
pozůstávající v staré hraniční zdi, který
co ohledům a požadavkům krasochuti
nanejvýš by odporoval a mimo to z ohledů
veřejných dále pozůstati nemohl...
Stavební úpravy v roce 1937 a realizace
nevkusné nástavby proběhla v roce 1976.
26) Archiv stavebního úřadu v Slaném,
projekt schválen 21. 3. 1895 purkmistrem
města Prüglem. Později se uvádí jméno
Jan Erhart (dříve Erhard).
27) Archiv stavebního úřadu v Slaném.
Původně vlastnil tuto parcelu baron Ries
ze Stallburgu, od kterého ji koupil Josef
Došek. Ten v roce 1874 vedl spor
s purkmistrem Prüglem ohledně stavby
nového domu. Stavba mu však nebyla
povolena, neboť se pan Došek úmyslně
snažil obejít úřední ustanovení
a nevyznačil na výkresech výšku budovy,
která, podle výslovného znění stavebního
S T A T Ě
A
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:27
StrÆnka 46
46
řádu, v každém případě vyznačena
a přísně šetřena býti má. Projektantem
zamýšlené stavby byl Antonín Frič.
Odvolání řešilo c. k. Okresní hejtmanství.
Karel Horlivý v korespondenci ještě v roce
1910. Pozdější majitel JUDr. Ladislav
Stejskal.
28) Archiv stavebního úřadu v Slaném, zde
uloženy výkresy s podpisem Rudolfa
Štecha.
29) Archiv stavebního úřadu v Slaném.
30) Více viz: Josef Kylies, Mikoláš Aleš ve
Slaném, Slánský obzor XL, 1932,
str. I–VIII; Alšovy kartony jsou dnes
uloženy ve sbírkách Vlastivědného muzea
v Slaném. Ve sbírkách slánského muzea
je uložen obraz Okresní hospodářské
záložny v Slaném od Ferdinanda Velce
z roku 1890, na kterém je naznačeno
i jeho řešení.
31) O vztahu Mikoláše Alše a Rudolfa
Štecha srv. Miroslav MÍČKO, Emanuel
Svoboda, Mikoláš Aleš, Nástěnné malby,
Praha 1955; o nástěnných malbách ve
Slaném s. 115.
32) Stavitelem byl patrně Rudolf Štech.
V roce 1923 byl upraven v zadním traktu
prostor modlitebny metodistické církve.
Na obraze Hospodářské záložny od
Ferdinanda Velce je naznačen opět
sgrafitový pás pod hlavní římsou, který je
patrně skryt pod omítkou.
S L Á N S K Ý
O B Z O R
Archiv stavebního úřadu v Slaném, zde
je také uložena výkresová dokumentace.
34) Jindřich Fialka (* 1855, † 1920),
architekt a stavební inženýr. Kromě
budovy slánského divadla navrhl divadlo
v Pardubicích.
35) Antonín Wiehl (* 1846, † 1910),
architekt, člen a předseda výtvarného
odboru Umělecké besedy. Zasazoval se
o uplatnění „národních“ prvků
v novorenesanční tvorbě. Antonín Wiehl
měl další následovníky a spolupracovníky,
mezi které patřil také Rudolf Štech.
36) Archiv stavebního úřadu v Slaném, zde
uložena projektová dokumentace a spisy
ve věci sporu s městem Slaný. Julius
Wiehl v domě dlouho nebydlel, v roce
1890 je majitelem MUDr. Leopold
Wassermann. Dům byl několikrát
opravován, v roce 1977 restauroval
sgrafita Alois Tintěra, v roce 2002
Lubomír Zeman, a to v souvislosti
s celkovou opravou průčelí.
37) Srv. Ferdinand Velc, Okresní dům,
Slánský obzor X, 1902, s. 71 – 77.
38) Jan Vejrych (* 1856, † 1926) architekt,
představitel české novorenesance. Autor
řady radnic (Kladno, Kolín, Pardubice),
budovy záložny v Písku. Navrhl také
několik pavilonů pro jubilejní zemskou
výstavu (1891). Podle jeho plánů postaven
Okresní dům čp. 644 v Slaném.
33)
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:27
A
StrÆnka 47
P O J E D N Á N Í
47
I VA N A H U Š Á K O VÁ
K historii
peněžních ústavů
ve Slaném
Rozvoj průmyslu v polovině 19. stol. následně vyvolal vznik peněžních ústavů
na území habsburské monarchie, jíž byly české země součástí. Posláním těchto
peněžních domů bylo zpřístupnění bankovních operací, především pak úvěrů,
na základě svépomoci drobných obchodníků, podnikatelů i zemědělců. Nejvýznamnějšími peněžními ústavy v Slaném se staly: Občanská záložna založená
v roce 1864 podle vzoru záložny vlašimské, Okresní hospodářská záložna působící od roku 1883 a Spořitelna městská v Slaném založená v roce 1898. V Slaném působily kromě těchto ústavů i jiné peněžní instituce, jejichž trvání však
bylo krátkodobé (např. Svépomocná záložna, Záložna Hermes či filiálka Živnostenské banky).
Všechny tři nejstarší slánské peněžní ústavy dobře prosperovaly po celou
dobu od svého založení až do neblahého roku 1948, kdy byly sloučeny ve Spořitelny a následně byly k 1. 1. 1953 přeměněny v systém státních spořitelen, jejichž činnost byla soustředěna především na sběr vkladů obyvatelstva a na poskytování osobních půjček. V roce 1967 byla v tehdejší ČSSR zřízena Státní
spořitelna s celorepublikovou působností, která se v roce 1969 rozdělila na Českou státní spořitelnu a Slovenskú štátnu sporitělnu. K velkým změnám došlo po
roce 1990, respektive po roce 1992, při vzniku České republiky. Poslední změny, které všichni prožíváme a máme v dobré paměti, není třeba blíže rozebírat.
Občanská záložna
Uplynulo mnoho vody v Červeném potoce města Slaného od 5. června 1864.
Toto datum je navždy spjato se založením prvního peněžního ústavu ve městě
i na okrese. Několik slánských měšťanů využilo svobodnější doby a sešlo se
k přátelskému posezení v divadle, které tou dobou sídlilo v budově gymnázia na
náměstí. Tak rokoval vedle sebe kupec s měšťanem, hostinský se zeměpanským
komisařem a císařským podkrajským atd. Jednání bylo vedeno v duchu podpory místního podnikání. Padlo rozhodnutí zřídit ve městě „záložnu a půjčovnu“.
Již po deseti dnech začala „záložna a půjčovna občanská“ pracovat. Sídlo měla
v pronajatých místnostech v tzv. staré radnici na náměstí (v místech dnešní pošty). U zrodu tohoto peněžního ústavu stáli lidé zvučných jmen: Karel Hubatka1)
předseda, Josef Hlaváček 2) místopředseda, Antonín Prügl 3) pokladník, Vilém
Michl 4) zapisovatel a ještě dalších osm členů.
Rezervní fond činil pouhých 429 zlatých, se kterými se začalo obchodovat dne
15. června 1864. O důvěře a prosperitě ústavu hovoří fakt, že v roce 1933 vzrostl rezervní fond na 7 000 000 Kč. V pozdějších stanovách se objevila zajímavá
zásada, že ve vedení ústavu musí být stejný počet členů jak z města, tak z venkova. Pokladnu, která se později nacházela v městské radnici, záložně prozatím-
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:27
StrÆnka 48
48
S L Á N S K Ý
O B Z O R
ně propůjčil tehdejší purkmistr, a to pouze jednu přihrádku k ukládaní peněz.
Zajímavé bylo i rozdělení klíčů: jeden dostal pokladník, který v případě nepřítomnosti jej musel předat místopředsedovi, druhý obdržel kontrolor Jan Khedl.
Hlavní klíč od pokladny měl pan „měšťanosta“ a přednosta záložny.
Na výborových schůzích se rozhodovalo o řádných půjčkách. Za nového měšťana Josefa Hlaváčka se přestěhovala záložna do jedné místnosti v I. patře radnice.
Do poklidného běhu záložny zasáhla v době prusko-rakouského konfliktu v roce
1866 zpráva o blížícím se pruském vojsku k městu. Bylo nutné najít úkryt pro
zástavy, dluhopisy a záloženské knihy. Místem úschovy se stal komín v sakristii františkánského kostela. Po odeznění válečné hrozby byly listiny i knihy dány
zpět do záložny.
Záložna prosperovala a lichvářům ubývala klientela. Do roku 1868 zastupoval
záložnu ve věcech právních Vilém Michl, později jeho místo převzal advokát
dr. Ferdinand Fürst 5). Záložna získala lepší prostory v II. patře radnice a výbor
rozhodl o koupi nové pokladny za 370 zl. Na rozkvětu peněžního ústavu měly
velký podíl další dvě osobnosti – August Hemerka 6) a Albert Maysl 7). Ze zisku
bylo štědře podporováno školství, knihovna, lidé poškození povodněmi (v Praze
1890) a byl zakoupen dům pro opatrovnu dítek. Zkrátka nepřišla ani nemocnice, řemeslnická škola a škola hudební.
Doktor Fürst se postaral (se souhlasem valné hromady) o koupi rozestavěného domu na náměstí. Stavební dohled prováděl stavitel František Štech8) a arch.
Josef Martina9). Přestěhování do nového objektu se uskutečnilo v roce 1873. Do
dnešní podoby byl dům přestavěn roku 1903 (dnešní městský úřad).
Po zrušení divadla v gymnáziu byli obyvatelé města jednotní v názoru, že by
se měla zřídit samostatná divadelní budova. Pravdou zůstává, že nebýt Občanské záložny a nadšenců, nebylo by ani divadelní budovy. Při stavbě divadla se
velmi šetřilo, a tak již v letech 1904 – 1905 musela být provedena rozsáhlá rekonstrukce.
Roku 1910 se stává předsedou záložny Josef Čížek10), bývalý knihkupec a mecenáš.
Josef Čížek byl však intendantem zdejšího divadla dlouhých třicet let. V jeho
funkčním období byla provedena přestavba hlediště a zákulisí. (Po jeho smrti
byla otevřena závěť, v níž pamatoval na pěvecký sbor Dalibor částkou 5 000 K,
na muzejní spolek Palacký 10 000 K, Městskému chudinskému spolku odkázal
300 000 K.)
Občanská záložna, nejstarší peněžní ústav ve Slaném, nejvíce podporoval rozvoj našeho města po stránce stavební. Bez jeho podpory by se opozdily takové
stavby jako dívčí škola Na Hájích, Hospodářská škola, Okresní nemocnice,
Okresní chudobinec a Okresní sirotčinec.
Okresní hospodářská záložna
Okresní hospodářská záložna byla v Slaném založena v roce 1882. Záložny tohoto typu mají v našich podmínkách dlouholetou tradici. Byly budovány na základě kontribučenských obilních fondů, ustanovených na podkladě patentu ze
dne 9. června 1788. S těmito fondy ruku v ruce vznikly i kontribučenské peněžní fondy. V té době nabyly zákonné formy kontribučenské obilní sýpky, kde bylo
pro zemědělské poddané obyvatelstvo skladováno obilí pro případ všeobecné
nouze. Zemědělci byli povinni odvádět určitou část úrody pravidelně do těchto
sýpek.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:27
A
StrÆnka 49
P O J E D N Á N Í
49
Pokrok doby změnil naturální hospodářství v hospodářství peněžní. Sýpky
byly zrušeny, obilí rozprodáno a finanční zisk byl uložen na peněžní kontribučenský obilní fond. Fond byl roku 1864 přeměněn na kontribučenské záložny
a z nich zákonem z 22. března 1882 vznikly okresní záložny hospodářské. Důležitou roli sehrál zákon z roku 1924, podle kterého mají podílníci právo na levný
úvěr, přijímání vkladů a obstarávání finančních potřeb, možnost přijímat funkce ve správě záložny. Přednost měli zemědělci. Důležitá byla zásada, že poskytované úvěry mohlo čerpat jen obyvatelstvo zastupitelského okresu, který převzal
povinné ručení za vklady. V rámci okresu nečinila kontrola pro poskytnutí úvěru větší potíže. Zpočátku se jednalo o koupi zemědělské půdy, později byly poskytovány i tzv. stavební úvěry (např. na stavbu zemědělských objektů).
Záložna v Slaném měla úřední místnosti v přízemí domu pana Eduarda Stelšovského čp. 526. Byly to místnosti na peněžní ústav malé a nedůstojné. Vchod
do úřadovny byl přímo z průjezdu. Schůze vedení se odbývaly v tmavé místnosti o výměře 16 m2. Dříve tato místnost sloužila jako kuchyně s vyhlídkou do veliké, plaňkami ohraničené kolny, z níž slepice často nahlížely do ředitelny. Místnosti byly propojeny tmavou alkovnou. Nelze se divit, že tato záložna u svých
klientů nevzbuzovala velkou důvěru. Proto dne 10. února 1887 navrhl Antonín
Formánek11) stavbu vlastního domu pro potřeby záložny. Vedení souhlasilo a již
20. března 1887 se diskutovalo o dvou návrzích, zda koupit dům starý, či začít
stavět. Valná hromada se rozhodla koupit starý dům.
Vedení záložny vyjednávalo s majiteli domů o koupi, ale záhy zjistilo, že ceny
nemovitostí jsou přespříliš vysoké. Po zdlouhavém jednání valná hromada přehodnotila původní rozhodnutí a byl vybrán pozemek na stavbu. Koupě se uskutečnila dne 21. dubna 1887 za částku 4 200 zl. Opět z rozhodnutí valné hromady byla stavba zadána místnímu staviteli Rudolfu Štechovi 12). Ten během jednoho týdne začal na pozemku, který se rozkládal na rohu ulice K nádraží (dnešní
ulice Wilsonova) a ulice Špitální (dnes Šultysova) s přípravou staveniště a na
podzim byla stavba dokončena.
V říjnu roku 1888 se záložna přestěhovala do nového domu. Slávu peněžního
ústavu připomínají dvě malby, symbolizující hospodářství a spořivost, navržené
Mikolášem Alšem a provedené do omítky Arnoštem Hofbaurem 13). Kartony těchto maleb dlouho zdobily ředitelnu Okresní hospodářské záložny (dnes jsou ve
Vlastivědném muzeu v Slaném).
Nelze opomenout ani finanční podporu, kterou záložna pravidelně poskytovala ve prospěch obyvatelstva. Jen v roce 1895 byly dobročinné dary rozděleny
následovně: Zimní hospodářská škola 400 zl., Ústřední Matice školská 50 zl.,
Podpora pro chudé studenty 50 zl., Muzejní spolek 50 zl., pro vydání ročenky
Slánský obzor 20 zl., Spolek spisovatelů Máj 20 zl., Ústav slepců v Praze 25 zl.
Hospodářské záložně se právem dostalo ocenění při příležitosti konání krajinské
hospodářsko-průmyslové výstavy v Slaném roku 1897.
První světová válka přinesla řadu problémů nejen obyvatelstvu, ale i tomuto
peněžnímu ústavu. Narukovat musel nejeden muž, jemuž byl povolen úvěr, a tak
splácení úvěru nejenže přešlo na manželku, ale některé rodiny přestaly platit.
Složitá byla i poválečná situace. Podle zákona č. 18/1919 Sb., ze dne 25. února
1919, bylo provedeno okolkování bankovek. Tyto okolkované bankovky tvořily
samostatnou československou měnu, čímž kurs naší měny oproti rakouské
stoupl.
V meziválečném období proběhla rozsáhlá pozemková reforma. Řízení Okresní záložny hospodářské bylo v souladu se stanovami svěřeno především zemědělcům. V roce 1926 se stal starostou iniciativní majitel malodolů v Jedoměli-
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
50
9:27
StrÆnka 50
S L Á N S K Ý
O B Z O R
cích Jindřich Marek, místostarostou a dozorcem pokladny František Sedláček ze
Zlonic. Nad činností ústavu bděl revidující výbor složený z hospodářů Vladimíra
Hory z Třebusic, Václava Tvrdka z Luníkova a statkáře Františka Hořejšího z Otrub.
Okresní hospodářská záložna zanikla, podobně jako další finanční ústavy,
v roce 1948.
Městská spořitelna, původně v roce 1898
Spořitelna městská v Slaném
Je tomu více než půldruhého století, kdy byl našemu městu zaslán německy
psaný výnos c. k. okresního hejtmanství v Slaném (11. ledna 1853 č. 433) podepsaný úřadujícím c. k. okresním komisařem Koubkem, v němž vyzývá představitele měst Slaného, Velvar, Budyně a Libochovic k založení městských spořitelen. Purkmistr Hubatka učinil roku 1855 k tomuto výnosu poznámku:
odloženo na příznivější časy a nechal spis založit do archivu. Byla to doba Bachova absolutismu, kdy k založení spořitelen z popudu státu vládl odpor.
O dvacet let později vzkřísil výnos rázný a praktický slánský purkmistr Antonín Prügl. Právě on velice rychle pochopil, že z tohoto peněžního ústavu může plynout zisk i pro obecní pokladnu. Bojovnost Antonína Prügla byla značná. Při
schůzi městské rady dne 11. listopadu 1872 podal návrh na zřízení městské spořitelny. Tento návrh byl schválen a předložen obecnímu zastupitelstvu 13. ledna
1873. Schůze obecního zastupitelstva byla však bojkotována neúčastí členů výboru Občanské záložny. 27. února téhož roku je svolána nová schůze s tím, že
člen obecního zastupitelstva, který se neúčastní tohoto jednání, bude pokutován.
Konečné hlasování znělo 17 pro a 14 proti. Zastupitelstvo sice schválilo stanovy,
ale žádalo určité změny. S navrhovanými změnami nesouhlasila vláda a zřízení
peněžního ústavu zamítla.
Po dalších více jak dvaceti letech se chopil iniciativy člen obecního zastupitelstva Václav Procházka, obchodník s obilím, se svým bratrem Františkem Procházkou, ředitelem Zemské banky v Praze. Návrh na založení městské spořitelny byl korunován úspěchem až 20. ledna 1896, kdy byl jednomyslně schválen.
Okresní výbor 20. března 1896 schválil zmiňované usnesení. Stanovy, které byly
sedmkrát vráceny k přepracování, byly konečně schváleny výnosem c. k. místodržitelství pro Království české dne 5. července 1897 pod č. 81.981. První zvolení členové ředitelstva byli: JUDr. František Bouček, zemský advokát; Václav Procházka, obchodník s obilím; Karel Matějka, majitel krejčovského závodu; MgPh.
Jan Zoula, lékárník, a podle stanov purkmistr Antonín Prügl. Úřadovna městské
spořitelny byla otevřena 1. února 1898 v zadním traktu radnice a nesla název
Spořitelna městská v Slaném. Vyhláška a letáky seznámily širokou veřejnost se
zahájením činnosti spořitelny. První den úřadování bylo vydáno 41 vkladních
knížek s celkovou sumou úložek 1 555 rakouských zlatých. První vkladní knížka byla vystavena na jméno Antonín Prügl, první hypotéka byla poskytnuta
Františku Thonovi ze Studeněvsi a první půjčka na směnku byla udělena Adolfu Havlovi. Do města tak vstoupil k dosavadním peněžním ústavům další rovnocenný partner.
Purkmistr Antonín Prügl 30. listopadu 1900 rezignoval a funkce s novým titulem se ujal starosta města Antonín Formánek (mlynář), který se stal později
okresním starostou. K jednomu úředníku Karlu Kazdovi byl z důvodu narůstající agendy přijat 16. června 1902 druhý úředník Karel Čížek. V roce 1911 se začalo jednat o pronájmu místností v obecním domě čp. 99 na Husově třídě. Roku
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:27
A
StrÆnka 51
P O J E D N Á N Í
51
1912 nastala změna v personálním obsazení spořitelny. Karel Kazda náhle zemřel a Karel Čížek, zvolený vedoucím úředníkem, přijal místo v Heřmanově Městci. Bývalý účetní příručí Karel Samolovský byl jmenován účetním a praktikantem se stal Ladislav Březovský z Rakovníka. Karel Čížek se však do slánské
Městské spořitelny vrátil a během let jeho kariérní postup dosáhl místa vrchního ředitele.
28. července 1914, kdy byla vyhlášena válka Srbsku, nastal hektický výběr
vkladů. Prakticky všichni úředníci spořitelny byli odvedeni na frontu. Karel Samolovský, první odvedený zaměstnanec, padl roku 1916. Do úřadovny byla přijata první žena, Amalie Šindlerová ze Skryjí.
Roku 1919 koupila spořitelna od obce budovu, v níž sídlila. V letech 1923 –
– 1924 koupila další pozemky a roku 1928 byla vypsána soutěž na novou budovu. Výběrovou komisi nejvíce zaujal návrh ing. arch. Jana Rejchla z Hradce Králové. 24. února 1930 Městská spořitelna se na přechodnou dobu přestěhovala
do volných prostor Okresního domu, v květnu téhož roku byla provedena asanace stávajících domů a 12. června 1930 položen základní kámen. Výstavba nového objektu byla svěřena stavitelům ing. Karlu Neumannovi, Jaroslavu Pospíšilovi, Františku Novákovi a Josefu Zvárovi. Slavnostní otevření Městské spořitelny,
za přítomnosti mnoha delegací a občanů, se uskutečnilo dne 15. listopadu 1931.
Obdiv patřil i akad. sochaři Václavu Nejtkovi za sochařskou a reliéfní výzdobu
jak vně budovy (sousoší Spořivosti na nároží, kamenný městský znak, bronzová
dekorativní výplň ženských aktů), tak uvnitř (plastika znázorňující položení základního kamene).
V roce 1938 byla zřízena pobočka slánské spořitelny v Novém Strašecí. 9. května 1945 vystřelili ujíždějící Němci pancéřovou pěst, která poškodila budovu spořitelny. Z důvodu narušení statiky bylo později sejmuto sousoší Spořivosti, které mělo vlastní složité osudy. Několik let bylo uloženo v městském dvoře a později převezeno na muzejní zahradu. Při zřizování urnového háje na slánském hřbitově se vyskytly úvahy, že po úpravě (odsekání kasičky a přidělání věčného ohně)
by mohlo sousoší okrášlit toto oddělení hřbitova. Uvažovalo se také o tom, že by
mohla být kasička nahrazena holubicí míru – takto upravené (či spíše znetvořené) sousoší mělo mít své místo v jihovýchodním cípu náměstí. Naštěstí tento záměr nebyl realizován, socha byla zrestaurována a opět usazena na původní místo.
Na tomto místě je třeba zdůraznit význam slánské Městské spořitelny nejenom
jako spolehlivého ústavu peněžního, ale i jako důležitého mecenáše a sponzora
kulturního dění v Slaném v době mezi oběma světovými válkami. Největší zásluhu na tom má její vrchní ředitel Karel Čížek, zapřísáhlý Slaňák, milovník umění, muzejník a Sokol. Pod vedením Karla Čížka a schopných úředníků se slánská spořitelna záhy stala prosperujícím finančním ústavem, který vykazoval
zisky. Ty ovšem nevkládal do riskantních finančních operací, ale věnoval je na
účely dobročinné a kulturní. To konečně činily i oba nejstarší slánské peněžní
ústavy, ovšem ne v tak velké míře.
Na prvním místě je třeba připomenout, že slánská spořitelna každoročně poskytla vybranému umělci možnost ve Slaném v době prázdnin pracovat s podmínkou, že na vytvořené práce bude mít spořitelna předkupní právo. Ve Slaném
se vystřídala řada významných uměleckých osobností. Připomeňme Ludvíka
Kubu a Karla Vika, tvůrce cyklu grafických listů vydaných spořitelnou pod názvem Slaný v šesti leptech, Františka T. Šimona, Cyrila Boudu, Vladimíra Pukla, Vladimíra Silovského a řadu dalších. Působení těchto umělců v našem městě bylo i společenskou událostí. Spořitelna sponzorovala významnou měrou režii
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:27
StrÆnka 52
52
S L Á N S K Ý
O B Z O R
a nákup sbírkových předmětů Štechova vlastivědného muzea, podporovala výstavní činnost ve městě a všechny akce směřující k jeho zvelebení (poskytla finanční prostředky pro stavbu nájemních domů, elektrizaci okresu aj.). Osobnost
Karla Čížka žije dosud ve vzpomínkách starší generace, která lituje, že tak dobrý člověk musel po roce 1948 jako „buržoasní element“ s nízkou penzí (která
neumožňovala přežití) odejít do Prahy ke své dceři.
Vysokou odbornou a kulturní úroveň měli i úředníci spořitelny. Namátkou
vzpomeňme ředitele Ladislava Březovského, aktivního funkcionáře Okrašlovacího
spolku, jenž se zasloužil o výsadbu tzv. Topolovky Na Hájích a její údržbu (v té
době působila na Slánské hoře a Na Hájích stálá dvojice hlídačů); Karla Kempfa,
starajícího se o finance Musejního spolku Palacký; Ladislava Nejtka, známého
slánského fotoamatéra, jehož práce byly uveřejňovány v časopise Československá
fotografie; pokladníka Antonína Pospíšila, který se zabýval numismatikou a publikoval v Numismatickém časopisu; Jaroslava Vodrážku, aktivního člena pěveckého sboru Dalibor. A tak bychom mohli pokračovat s povzdechem: Kde ty časy
jsou!
Poznámky:
1) Hubatka, Karel (1790 – 1866), purkmistr
města v letech 1850 – 1865.
2) Hlaváček, Josef (1831– 1911), purkmistr
města v letech 1866 – 1868.
3) Prügl, Antonín (1829 – 1919), purkmistr
města v letech 1871– 1887, následně
1889 – 1900.
4) Michl, Vilém (1829 – 1884), úředník
slánské Občanské záložny. Stál u založení
Občanské besedy a slánské jednoty
sokolské. Aktivní člen spolku Dalibor
a divadelních ochotníků.
5) Fürst, Ferdinand (1828 – 1894),
úřadující radní v letech 1887 – 1889.
6) Hemerka, August (1842 – 1911),
purkmistr města v letech 1881–1887.
7) Maysl, Albert JUDr. (1874 –?),
vlastivědný a kulturní pracovník, podílel
se na přípravě Národopisné výstavy v roce
1895.
8) Štech, František (1821– 1890),
významný slánský stavitel.
9) Martin, Josef (1842 – 1924), vedle
stavitelství se věnoval literatuře.
10) Čížek, Josef (1857–1942), houslista,
slánský knihkupec; byl v příbuzenském
vztahu ke Karlu Čížkovi, vrchnímu řediteli
Městské spořitelny.
11) Formánek, Antonín (1846 – 1914),
radní, pozdější starosta města v letech
1900 – 1904, okresní starosta v letech
1904 – 1914.
12) Štech, Rudolf (1858 – 1908), architekt
a stavitel.
13) Hofbauer, Arnošt (1869 – 1944), malíř
a grafik, profesor UMPRUM.
Prameny a literatura
Dvacet pět let městské spořitelny
v Slaném. Sborník, Slaný 1923.
Pamětní kniha okresní hospodářské
záložny ve Slaném 1890 – 1914.
Půl století občanské záložny v Slaném
1864 – 1914, Slaný 1914. Uspořádal
V. Beránek.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:27
A
StrÆnka 53
P O J E D N Á N Í
53
M O J S L AVA S E H N A L O VÁ
Kladenská
profesionální divadelní
scéna a revoluční
rok 1918
V lednu roku 1918, v posledním roce první světové války, vstoupila profesionální divadelní scéna v Kladně do druhé poloviny třetí sezóny své existence. Připomeňme, že na divadelní mapě tehdejšího válčícího Rakousko-Uherska pouze
tři města – Praha, Plzeň a Brno – se mohla vykázat výsadou, že v jejich pomyslných zdech působily stálé divadelní profesionální soubory, které hrály svá divadelní představení výlučně v jazyce českém, zatímco ostatní města na tehdejším
území Čech a Moravy využívala občasného pobytu některé z čtyřiceti kočujících
divadelních společností.
Tak tomu bylo ostatně i v Kladně, když byla v květnu roku 1912 slavnostně
otevřena divadelní budova, než se devítičlenná správa divadla, složená po třech
členech ze zástupců Družstva pro postavení lidového divadla na Kladně, z Městské spořitelny a Městské rady na Kladně, rozhodla ustavit stálý soubor. Ten se
pod vedením uměleckého ředitele Josefa Strouhala poprvé představil kladenskému obecenstvu 12. září roku 1915 hrou Gabriely Preissové Gazdina roba.
Ustavení stálého divadelního souboru v tehdy dvacetitisícovém Kladně se
z dnešního pohledu musí jevit jako čin přinejmenším troufalý. Vždyť vyhlášení
války vedlo naopak k dočasnému zastavení provozu divadla v osmdesátitisícové
Plzni, v níž se historie českého divadla počala psát již v šedesátých letech 19.
století a která měla od roku 1902 novou divadelní budovu.
V Kladně o udělení koncese na pořádání divadelních představení v řeči české
požádal příslušný úřad Josef Zdrůbek, klenotník, zvolený do devítičlenné divadelní správy Družstvem. Na koncesi, vystavenou na jeho jméno, o niž se každoročně muselo žádat, hrálo kladenské divadlo i v roce 1918. Ve správním výboru
divadla kromě jeho osoby Družstvo zastupovali Josef Mizera, zednický mistr,
a městský lékař Václav Hoffman. Městskou radou byli vysláni starosta města
doktor Jaroslav Hruška, který byl opakovaně od otevření divadla volen předsedou divadelní správy, Jan Halama a Josef E. Jankovec. Městská spořitelna pro
rok 1918 vyslala do správy divadla Josefa Němečka, Augustina Urbana a Ladislava Motla, kterého po dohodě nahradil profesor Ota Šimák. Podle upravených
stanov Družstva se složení správy divadla mělo příslušnými institucemi volit
každoročně. Zatímco městská rada a městská spořitelna tento svůj závazek plnila, Družstvo své zástupce každoročně nemohlo volit, protože ani výbor Družstva, ani valná hromada jako vrcholný orgán nebyly tehdejším předsedou od
roku 1908 svolány.
O nouzi a bídě, kterým bylo naše obyvatelstvo vystaveno, i když Čechy a Morava se nestaly místem bezprostředních válečných střetů, se dochovalo auten-
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
54
9:27
StrÆnka 54
S L Á N S K Ý
O B Z O R
tické svědectví z pera přímého účastníka. Bylo napsáno do Knihy pamětní pěvecko čtenářského spolku Budislav, která je uložena ve Státním okresním archivu v Kladně.
Stojí zato citovat: ... Aby si lidé někdy po čase udělali pojem, jak se bídně žilo
v té době, uvádím některé drobnosti. Bídu a hlad je všude viděti, lidé chodí hubení, vychrtlí, šat na nich visí, každý se vleče jako ve mdlobě. Děti po ulicích pobíhají a žebrají „Strejčku, dejte mi pětník“, myslí tím desetihaléř, neboť krejcar, jak
dosud říkají dvouhaléři, nemá opravdu žádné ceny, neboť maličké panenské jablíčko je nejméně za 20 haléřů, ale nedostaneš je koupit. Snad namítne někdo:
vždyť lidé měli od státu lístky na chléb, na maso, sůl, brambory, tuky, cukr, kávové náhražky, ba i lístky na husy, tabák a cigára – ano – ale podívejte se na ty
věci blíž! Na chlebový lístek měl se dostati pro jednu osobu bochníček chleba vážící 1 kilogram 26 dekagramů, ale právě v době, kdy je den nejdelší a hlad největší, dostávali jsme dávku poloviční. Tedy půl tohoto bochníčku, který i malý jedlík by snědl na posezení, má vystačit dospělé pracující osobě na celý týden. Z toho
tedy připadá na celý den krajíček úzký, na prst tlustý, vážící 9 dekagramů. Měl
by dle váhy normálního chleba být větší, ale ta těžká hmota, co je to? Na první pohled bys řekl, že je to směs hlíny a slámy, jakou lidé ucpávají dvířka u ohniště. Za
čertsva je to směs těžká, mazlavá, plesnivá, že lepí se na patro a zuby, za sucha
drobivá, hořká, odporná, způsobující chorobu žaludku a střev. Pisatel těchto vzpomínek dostal právě z tohoto chleba těžký paratyfus, že jenjen vyvázl životem po
dvouměsíční nemoci. A nyní považ, čtenáři, že vzdor této bídné jakosti nabízí chudí lidé za bochníček, neseš-li jej veřejně – prodejte mi jej za 4 koruny – za talíř hub
– za nůši uhlí, kteréžto věci jsou nyní tak drahé. Každý touží aspoň tento hrozný
chléb urvati a se nasytiti za každou cenu. Že je jakost chlebíčka taková? Nediv se!
Vláda stanovila předpisy, kolik se musí do něho dáti na příklad slámy rozemleté,
nebo rozemletého suchého jetele, sviňských bobů, říp, řepných řízků a podobně.
Pekaři ovšem prý dají dávku větší, než je předepsáno, a tak když si jej neseš, pozoruješ kousky stébel slámy a cítíš odporný zápach...
Mouky dostaneš na lístek na den něco přes 3 dekagramy – asi 2 lžíce, tedy dávku tak směšnou, že je zbytečné o tom mluviti, a je to nadto jen popelavá směs otrub a jiné míchanice, které se nadává jednoletá mouka. Bramborů jsme měli dostat 2 kilogramy na týden, za den bys je snadno snědl. Ale v dubnu nám řekli:
brambory zatím nejsou – a dnes je srpen a nejsou dodnes. Pod rukou, tajně a protizákonně je dostaneš za 4 koruny kilogram. Dostáváme tučenky, na ně jsme dostávali pár deka ošklivého margarinu. Všechen lůj musejí řezníci odevzdávat do
ústředny, ta jej pošle židovským továrnám do Vídně. Tam z něho vyrobí smradlavý margarin, který platíte za desetinásobnou cenu než za dobrý lůj. O sádle ani
řeči! Za 70 korun dostaneš 1 kilo pod rukou, ale to musíš mít známost a protekci
(úředník – učitel po 30leté službě má měsíčně 250 – 300 korun). ... Ale prodejna je
milostivá, místo sádla ti prodá pár dekagramů marmelády, nasládlé směsi, která
k jídlu není, nebo pár dekagramů rýže, ale ovesné – ovsa s uštípanými špičkami.
Slepice tu rýži žerou jen po uvaření. S jakou radostí jsem onehdy spěchal pro fazole, které byly plesnivé, ale které máčením ošklivou chuť plesniviny ztratily, ale
byly laciné, kilo za 8 korun. To byla protekce! Cukru dostaneš na měsíc tři čtvrtě
kilo. Vypočti, kolik je to na den, a nebudeš se divit, že pod rukou se platí 20 korun a že shání se cukerin. Masa na týden 10 dekagramů na osobu, soli půl kilogramu na měsíc...
Pomalu ale ani za veliké peníze nic nedostaneš, vše jen na výměnu! Já ti dám
chléb, dej mi košili, dám ti cukr, opatříš-li mi podrážku... Klobouk 40 – 80 korun, košile 50 korun, šaty 1 000 – 1 500 korun, boty 200 – 250, špulka nití 50 korun. Ne-
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:27
A
StrÆnka 55
P O J E D N Á N Í
55
Josef Zdrůbek se stal prvním
majitelem koncese pro divadlo
v Kladně.
div se, vidíš-li ve škole děti bez košil, mnohý inteligent má také jen náprsenku a límeček, ale košile pod tím je na capart rozbitá. Lidé nemají skoro jiných myšlenek,
než co budeme jíst zítra, kdo z nás půjde čekat do fronty, aby za drahé peníze dostal špatné zboží. Do biografů a divadla chodí jistě většina jen proto, aby alespoň
na chvíli zapomněli na ten trudný život. A přece jsou lidé, kteří válce blahořečí, protože užili lidské bídy k svému obohacení. Kupují domy, statky, ba i velkostatky.
Zprostředkovatelé a funkcionáři ústředen přáli by si, aby válka trvala ještě hodně
dlouho – jim zle není. Lež a klam opanovaly lidi, jeden druhého hledí využitkovat.
Jako by soucit vymizel ze srdcí lidských! Bída a hlad se roztahují, a neskončí-li válka do zimy, budou to smutné časy! To bylo psáno 10. srpna 1918. Jankovec.
Tíživá hmotná situace nepochybně doléhala také na členy hereckého souboru. V knize zápisů ze schůzí správy divadla je přiložen zápis ze schůze členstva
městského divadla v Kladně, která se konala 27. dubna roku 1918 za přítomnosti všech členů. Za předsedajícího byl zvolen Ladislav Šváb, zapisovatelem Antonín Santner. Všemi hlasy se členstvo usneslo na těchto požadavcích: na prvním místě zvýšení drahotního příplatku o 50 % základní gáže, dále zvýšení
jednotlivých honorářů, nepřípustné vyjednávání s jednotlivci, pouze vyjednávání kolektivní. Současně členstvo potvrdilo, že původně sjednaná 3 – 4 představení týdně chce dle vůle správy a možnosti repertoáru zvýšit třebas i na každo-
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
56
9:27
StrÆnka 56
S L Á N S K Ý
O B Z O R
Epická báseň o hrdinství českých vojáků na bojišti ve Francii (vyobrazení na
str. 56 a 57) kolovala v opisech. Tento pochází z pozůstalosti tehdejšího člena
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:27
A
StrÆnka 57
P O J E D N Á N Í
souboru kladenského divadla, herce a režiséra Františka Zvíkovského
(soukromý archiv).
57
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
58
9:27
StrÆnka 58
S L Á N S K Ý
O B Z O R
denní hraní. Odpověď na požadavky žádalo členstvo sdělit do 1. května s tím, že
nebude-li mít své požadavky vyřízeny, přestává tím téhož dne jeho výkonná činnost.
Správa divadla projednala tuto žádost hereckého souboru na mimořádné
schůzi 29. dubna. Poté, co byli členové výboru intendantem Zdrůbkem informováni, že měl připraven návrh na zvýšení gáží, jednohlasně se usnesli na žádost
herců neodpovědět, vyhlášení stávky přijmout a současně byl intendant pověřen, aby s některými členy souboru vstoupil v jednání, pokud by měli zájem býti
nadále členy nově sestaveného souboru. Hrozba stávky byla vlastně odvrácena
ještě týž den, kdy o ní jednali členové divadelní správy.
Po skončení schůze – jak bylo dodatečně zaznamenáno v zápise ze dne 6. května – dostavila se čtyřčlenná delegace herců, Marie Strouhalová, Růžena Kociánová, Vladimír Housa a Ladislav Šváb, aby tlumočila členům výboru, že odvolávají celý obsah dopisu a souhlasí s opatřeními, na nichž se správa divadla
usnese, v plné důvěře, že výbor uváží nynější těžkou dobu. Není pochyb, že se
o urovnání konfliktní situace přičinil svou autoritou ředitel divadla Josef Strouhal. Toto přesvědčení pramení z faktu účasti jeho manželky Marie Strouhalové
v herecké delegaci. A také skutečnost, že především Josef Strouhal nemohl mít
zájem, aby stávka souboru a z ní vyplývající následné komplikace jakkoli ohrozily program divadla sestavený pro nejbližší dobu.
Jestliže Národní divadlo v Praze vyvolalo z podnětu tehdejšího šéfa činohry Jaroslava Kvapila květnové oslavy 50. výročí položení základního kamene ke stavbě Národního divadla a zamýšlelo uvést jubilejní cyklus národních her českých,
nemohl Strouhalem vedený umělecký ústav výzvu k následování oslyšet. Nejen
proto, že výzva k oslavám byla vnímána jako výzva k posílení myšlenky na českou národní samostatnost a jako posílení významu české kultury, byla především v souladu se Strouhalovým vlasteneckým cítěním, které prokazoval celým
svým dosavadním životem i divadelní dráhou.
I když nemáme přímého svědectví, že se Strouhal nebo jiný zástupce stálého
divadla v Kladně zúčastnili zasedání přípravného komitétu oslav, lze s jistotou
předpokládat, že byl Strouhal o přípravě informován. Jednak prostřednictvím
přátelských vztahů s Eduardem Vojanem, jejichž počátek sahal do společného
angažmá v Brně a které jsou potvrzeny častým Vojanovým hostováním v Kladně, jednak kontakty s mnohými pražskými herci, které příchodem do Kladna nepřerušil.
Na rozdíl od Národního divadla byl cyklus českých her v Kladně zahájen již
30. dubna slavnostním dělnickým představením hry M. A. Šimáčka Svět malých
lidí. Hru ze života dělníků cukrovaru uvedlo kladenské divadlo v režii Ladislava
Švába. A pak následoval cyklus představení her českých autorů: Její pastorkyňa G. Preissové, Jenerál bez vojska E. Bozděcha, Vina Jar. Hilberta, Pražský žid
J. J. Kolára. V den jubilea 16. května byla hrána Vrchlického veselohra Noc na
Karlštejně se slavnostním proslovem a s předehrou Z. Fibicha. Následovala Tylova hra Paličova dcera, Klicperův Hadrián z Římsů, Jiráskova Lucerna, Stroupežnického aktovky Sirotčí peníze a Zvíkovský rarášek, Šamberkův Josef Kajetán
Tyl, Zeyerův Radúz a Mahulena, Kvapilova Oblaka, Služebník svého pána od
F. V. Jeřábka, David a Goliáš V. Štecha a Páni A. Horákové.
Operní soubor, o jehož vytvoření usiloval především profesor Ota Šimák po
úspěšném nastudování opery J. Offenbacha Hoffmanovy povídky, kterou uvedl
jako svou benefici dirigent divadelního orchestru Josef Vašata již v roce 1916,
přispěl do slavnostního cyklu Smetanovou Hubičkou a jednoaktová opera
V. Blodka V studni byla v jeden večer spojena s aktovkou Uznání, kterou ve ver-
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:28
A
StrÆnka 59
P O J E D N Á N Í
59
Repertoár divadla byl zaznamenáván v repertoárové knize od roku 1912 až do roku 1929.
ších napsal H. Uden, a Škroupovým Dráteníkem. Výjimku z českého původu autorů tvořily dvě představení operety: Podzimní manévry E. Kálmana a Jarnova
Krista z myslivny.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
60
9:28
StrÆnka 60
S L Á N S K Ý
O B Z O R
Celý cyklus, který trval do 4. července, nabídl 41 divadelních představení
v provedení stálého souboru kladenského divadla. V rámci cyklu se uskutečnily
také koncerty: Spolek Smetana pozval do Kladna České kvarteto, dále se konal
koncert kladenské reálky a vystoupení pražských učitelů.
Dva večery patřily činohře Národního divadla z Prahy, která do Kladna přivezla jednoaktové hry Jar. Vrchlického K životu a Pomsta Catullova, hráno 8. července, následující den byla uvedena jednoaktová hra E. Bozděcha Zkouška státníkova, doplněná veršovaným proverbem Jar. Kvapila Přítmí. Uvedení Smetanovy Prodané nevěsty v režii Karla Husara dirigentem Josefem Vašatou, s pražskými hosty V. Wuršerem, K. Nedbalem a R. Šťastným a s kladenskými hosty M. Hrabětovou a M. Kyzlikovou v pondělí 11. července bylo jistě důstojným
zakončením slavnostního cyklu.
A tak zatímco se divadla v Brně, v Plzni i Městské divadlo na pražských Královských Vinohradech omezila na dvě tři představení ke zmíněnému jubileu, ač
byla mnohem lépe finančně situována a mohla počítat s mnohem početnějším
diváckým zázemím, bylo to právě divadlo v Kladně, které v nelehké době napsalo první významné stránky své historie po boku Národního divadla v Praze. Ovšem
za výrazně odlišných okolností.
Zatímco na jubilejní cyklus jen město Praha přispělo částkou padesáti tisíc korun a peněžité dary a příspěvky přicházely přípravnému komitétu z řady měst, obcí
i spolků a Praha vyšňořená prapory vítala 16. května na tisíc hostů z českých krajů a na sta hostí z ciziny, slavnostnímu cyklu v kladenském divadle tvořilo kulisu
stanné právo, které pro obvod soudního okresu kladenského a unhošťského vyhlásil za c. k. okresní hejtmanství Šlechta i vojenský velitel Kestřanek.
Stanné právo se stalo reakcí na l. máj, který poprvé v Kladně za účasti na
30 000 osob oslavily všechny vrstvy národa spolu s dělnictvem. Stanné právo
bylo vyhlášeno v příčině zločinu vzbouření, uvedeného v paragrafu 73 trestního
zákona, který smrtí provazem hrozil každému pro pobuřující srocování, vyzývání a podněcování k němu, neuposlechnutí nařízení úřadů, vydaných pro potlačení tohoto zločinu.
Po slavnostním cyklu nastaly dny všední. Pro herecký soubor bez prázdnin a dovolené, i když počet představení se snížil a správní výbor rozhodl po dobu letní zrušit odpolední představení. V červenci se hrálo 14 představení, v srpnu 18 představení. Kromě běžných provozních záležitostí rozhodla správa divadla na své schůzi
9. června s konečnou platností o provedení přístavby zadní části divadla, která byla
zadána Emilu Hraběti. Pro novou sezónu byly schváleny hrací dny úterý, čtvrtek,
sobota a v neděli dvě představení. Profesor Ota Šimák se vzdal vedení operního souboru a informoval, že pro neustálé překážky, k nimž přispěl také dirigent Josef Vašata svou neochotou, se mu řádný operní soubor nepodařilo sestavit. Byl přijat návrh tříměsíční pauzy v činnosti opery a dirigentu Vašatovi bylo uloženo, aby během
této doby připravil k nastudování dvě nové opery, zejména operní novinku K. Weisse Polský žid. Za ni správa divadla již dva roky platila provozovací právo a pronájem hudebního materiálu. Nepochybně to byly problémy závažné pro chod divadla.
Mnohem závažnější události se odehrály až po 10. listopadu. Členové výboru
Josef Zdrůbek a Josef Mizera, působící zde od roku 1912, odevzdali řadu písemných materiálů spojených s funkcemi, které ve výboru zastávali, a svých funkcí se vzdali. Starosta města doktor Jaroslav Hruška po 28. říjnu na čas opustil
Kladno, z funkce předsedy Družstva byl nejprve odvolán, aby na valné hromadě,
která konečně byla po devíti letech svolána, byl po bouřlivé diskuzi z Družstva
vyloučen. Hruška od otevření divadla nesvolal valnou hromadu, která podle stanov měla zasedat každoročně. To byl nyní důvod pro jeho vyloučení.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:28
A
StrÆnka 61
P O J E D N Á N Í
61
V repertoárové knize zůstal doložen slavnostní ráz doby
Do správy divadla přišli noví lidé (předsedou se stal doktor B. Niedrle), někteří doslova s revolučním elánem, všichni snad s dobrou snahou, mnozí bez zkušeností. Divadlo začalo psát novou kapitolu své historie.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:28
StrÆnka 62
62
S L Á N S K Ý
O B Z O R
A jakou podobu v těch revolučních dnech roku 1918 měla tvář divadla, obrácená k divákům? V úterý 29. října se hrála životopisná hra F. F. Šamberka Josef Kajetán Tyl. Ve čtvrtek 3l. října veselohra Jos. Skružného Románek na horách, v pátek l. listopadu v duchu nepsané divadelní tradice se dávala Raupachova hra Mlynář a jeho dítě. V neděli 3. listopadu odpoledne se hrála hra Erckmana a Chatriama Tvrdohlavci. Večerní představení hry V. Skocha Libellula zahájil
Josef Strouhal recitací básně České legie, která v té době byla nesmírně populární. V úterý 5. listopadu byla před představením recitována báseň Karla Husy
Svobodni, ve čtvrtek 7. listopadu se konalo slavnostní představení na radost ze
vzkříšení národní svobody naší, která v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620 ztracena byla. Ještě než byla uvedena historická hra L. Stroupežnického Černé
duše, zazněla v přednesu ředitele divadla a herce Josefa Strouhala opět báseň
České legie, následoval projev předsedy Národního výboru doktora Hajna, který
byl ukončen živým obrazem Zrození československého státu. Tento živý obraz byl
uveden rovněž před odpoledním představením v neděli 10. listopadu, kdy se hrála Vrchlického veselohra Noc na Karlštejně, a v úterý 12. listopadu, kdy živý obraz zahajoval představení s přednesem básně Vítězům, jejímž autorem byl Karel
Husa, kladenský knihkupec. Oslavy vzkříšení národní svobody provázely v kladenském divadle divadelní představení po celý týden.
Národní divadlo uvedlo pouze 8. listopadu hru V. Dyka Posel s živým obrazem
Karla Muška České Sibyly, Městské divadlo na Královských Vinohradech uvedlo 9. listopadu hru V. Skocha Libellula, divadlo v Plzni hru O. Fischera Přemyslovci. Báseň České legie zazněla před představením také v pražském Švandově
divadle na Smíchově. V přednesu Vojty Nováka se tak stalo 1. listopadu.
K tomuto malému ohlédnutí do historie mne přivedlo poněkud rozpačité a víc
než plaché připomenutí, které se dostalo veřejnosti, že letos uplynulo výročí 85 let,
kdy se zrodila samostatnost našeho státu. Vím, že toto výročí je „kulaté“ jen trochu, ale přesto jsem přesvědčena, že některé události se mají připomínat často
a bez ohledu na to, jak moc kulaté výročí kalendář nabízí. Umíme ještě slavit
státní svátky? Nebo si jejich význam alespoň rozvážně připomenout pro poučení
sobě i budoucím? Umíme být na svou historii hrdi? A máme se vůbec čím pyšnit? Jsem moc ráda, že na historii kladenského divadla psanou před 85 lety můžeme být hrdi plným právem.
Prameny:
Jaroslav Kvapil, O čem vím, Praha 1933.
Soupis repertoáru ND v Praze 1881 – 1935,
Praha 1939.
100 let českého divadla v Plzni
1965 – 1965, Plzeň 1965.
Repertoárová kniha Správy stálého divadla
na Kladně 1912 – 1920, archiv SDK.
Protokoly stálého divadla v Kladně od
začátku divadla r. 1912 do konce r. 1918,
archiv SDK.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:28
A
StrÆnka 63
P O J E D N Á N Í
63
J I Ř Í K O VA Ř Í K
Franz
Hummelberger
a Poldina huť
Jsou jména, která z historie Kladenska po druhé světové válce téměř vymizela, přestože byla spojena s dílem, jehož význam výrazně přesáhl hranice regionu
a v určitých ohledech i státu. Osobnost dr. ing. Franze Hummelbergera dnes
patří mezi téměř zapomenuté a to, proč by být zapomenuta neměla, vědí už jen
specialisté na dějiny metalurgie, případně na hospodářské dějiny tzv. první republiky a období okupace. Jeho životní příběh je navíc takřka ztělesněním osudů Poldiny hutě. a. s., počínaje dobou rakousko-uherské monarchie a konče obdobím komunistického režimu v padesátých letech minulého století, i když jen
do jisté míry. Pamětníci, kterých už nejspíš žije jen málo, se o něm vždy vyjadřovali s úctou a respektem, jenž se týkal nejen jeho odborných znalostí a manažerského nadání, ale i charakteru.
Několik nesnadno dostupných článků k životním jubileím a pár nekrologů
prozrazuje kusé informace o Hummelbergerových začátcích. Víme, že se narodil
11. prosince 1883 ve Vídni, sociální původ však neznáme. Vystudoval s vyznamenáním Oberrealschule na vídeňské Vereingasse, na Wiener Technischen Hochschule pokračoval studiem chemie, v roce 1903 složil první a o dva roky později
druhou státnici; obě opět s vyznamenáním. Ve školním roce 1905 – 1906 následoval studijní pobyt v Lehrkanzel für Chem. Technologie anorganischer Stoffe, výzkumném ústavu prof. Jüpnera, sv. pána von Johndorf, muže, který patřil
v oboru k nejznámějším v Evropě, pak roční vojenská presenční služba u K. u. K.
Infanterieregiment Nr. 4, ukončená v hodnosti poručíka v záloze.
Ve studijním roce 1907 – 1908 nastoupil Hummelberger jako soukromý asistent u prof. dr. Skraupa na II. Chem. Institut der Universität a zdálo se, že jej láká
kariéra vědce; alespoň dvě práce, přednesené a zveřejněné v rámci Císařské akademie věd, tomu nasvědčovaly. Od studijního roku 1908 –1909 do roku 1910 –
–1911 působil Hummelberger jako Jüpnerův asistent.1) K 1. 12. 1911 si však podal Franz Hummelberger náhle žádost o neplacenou dovolenou a k témuž dni nastoupil dráhu, v níž dal symbolicky sbohem jak hlavnímu městu monarchie, tak
i slibně začínající kariéře univerzitního vědce. Snad v duchu Goethova výroku
o šedivé teorii a žití stromu zeleném nastoupil téhož dne u firmy Poldihütte, Tiegelgussstahlfabrik A. G. Wien na tříměsíční oboustranně vypověditelnou zkušební dobu (kterou si sám vyžádal) do Chemicko-fyzikálního ústavu (Chem.-Physikalischen Anstalt) závodu Kladno jako zástupce vedoucího. To, že ředitel kladenského závodu Poldiny hutě dr. ing. Otto Mulaček už po šesti týdnech navrhl
ukončení zkušební lhůty a podpis pracovní smlouvy, svědčí o kvalitách osmadvacetiletého chemika nejlépe!
Čím v oné době Poldina huť byla a jaký podnik představovala? Tuto firmu založil v Kladně roku 1889 tehdejší centrální ředitel Prager Eisen Industrie Gesellschaft A. G. (Pražské železářské společnosti, a. s.) Karl Wittgenstein s několi-
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
64
9:28
StrÆnka 64
S L Á N S K Ý
O B Z O R
ka přáteli jako soukromý podnik, který změnil v následujícím roce, kdy byla zahájena výroba, na akciovou společnost.2)
Statutární název (registrovaný pouze v německém jazyce) Poldihütte, Tiegelgussstahlfabrik A. G. jasně napovídal výrobní program a použité technologie této
speciální ocelárny, jaká neměla v českých zemích konkurenci.
Poldina huť, kelímková ocelárna, a. s., jak by zněl český ekvivalent, vyráběla
od roku 1890 oceli na základě technologií, které objevil už roku 1740 Angličan
Benjamin Huntsman. Tento pochod, dlouhou dobu pečlivě utajovaný, představoval až do počátku 20. století prakticky jediný způsob výroby speciálních nástrojových ocelí. Technologie, spočívající v přetavování jadrného (neprorezavělého)
ocelářského odpadu v kelímcích ze směsi jílu a grafitu (s rovněž pečlivě tajeným
složením a postupem výroby), byla od poloviny 18. století vylepšena jen potud, že
se místo původních komorových pícek k tavbě bez přímého styku taveniny s plamenem začaly používat Siemensovy plynové pece. V roce 1908 se však začala
technologie výroby kelímkových ocelí v Poldině huti radikálně měnit. V ocelárnách byla instalována první elektrická pec (indukční 4,5 t systému Kjellin) a huť
začala zvolna přecházet na tzv. duplexní technologii, spočívající ve dvou fázích:
v předtavení vsázky v Siemens-Martinově peci a vlastní tavbu v indukční peci.
V roce 1911, tedy v době Hummelbergerova příchodu do Kladna, činil roční
odbyt kovárensky či válcovensky zpracovaných kelímkových ocelí Poldiny hutě
kolem 15 tis. t, což stačilo k vytvoření zhruba 1 128 000 rakouských korun čistého zisku a výplatě devítiprocentní dividendy. Podotkněme, že huť měla v onom
roce 1396 zaměstnanců.3) Organizačně zahrnovala pouze mateřský výrobní závod Kladno a intenzivně rozšiřovanou síť tuzemských i zahraničních skladů
a přímých obchodních zastoupení. Centrální ředitelství se nalézalo ve Vídni.
Chemicko-fyzikální zkušební ústav Poldiny hutě v Kladně, do nějž dr. ing.
Hummelberger jako zástupce vedoucího nastoupil, se vyvinul z chemických laboratoří a mechanických zkušeben, které existovaly jako nezbytná podmínka výroby od roku 1890. Jako samostatná výzkumná složka se konstituoval v roce
1905, kdy svoji existenci plně opodstatnil výzkumem tehdejší světové novinky,
tepelně zpracovaných rychlořezných ocelí.4)
Od roku 1907 se Chem.-Physikalischen Anstalt v úzké součinnosti s ocelárnou
intenzivně snažil o vývoj speciální oceli pro puškové hlavně, která by byla schopná odolávat působení zplodin, jež vznikají při výstřelu. Prvním výsledkem vývoje byl rakouský patent 64.009, uplatněný pro Poldinu huť 25. 10. 1910 vrchním
inženýrem Franzem Hatlankem na ocel s obsahem 10 % Ni. S ohledem na korozivzdorné vlastnosti dostal tento materiál jméno POLDI ANTICORRO a jeho
vlastnosti byly prezentovány téhož roku na mezinárodní lovecké výstavě ve Vídni loveckou luxusní zbraní vídeňské puškařské firmy Johann Kaletzky. To už
ocel testovaly zbrojní zkušebny v Chatelleroualt, Lutychu a v britské zkušebně
Continental Fire Arms, což bylo předpokladem pro další uplatnění patentních
práv v Evropě.5) Huť začala současně usilovat o zvýšení korozivzdorných vlastností výše uvedené značky. Hummelberger navrhl pro rok 1912 sérii pokusů
včetně pokusných taveb vysokolegované niklové oceli s přídavkem chrómu a další zkoušky s přídavkem W, Mo, Cu a Al. Dne 3. 7. 1912 byla podána rakouská
patentní přihláška s poznatky o příznivém vlivu přídavku chrómu na vysokolegovanou niklovou ocel, chránící současně složení austenitických ocelí do obsahu 25 % Ni a 14 % Cr. V závěru výzkumu byla vyrobena austenitická ocel odolávající kyselinám, nazvaná interně POLDI AKS, s obsahem 21 % Ni a 14 % Cr.
Pokusy sice ukazovaly, že oceli s vyšším obsahem chrómu dávají lepší výsledky,
byly však hůře obrobitelné a daly se obtížně vyvrtávat, což za situace, kdy huť
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:28
A
StrÆnka 65
P O J E D N Á N Í
65
stále pomýšlela na použití na puškové hlavně, nakonec rozhodlo. S ohledem na
horší obrobitelnost austenitických ocelí (ověřovaných ve zbrojních rakouských
továrnách v Suchlu a Steyeru) pak patentní přihlášku 16. 5. 1913 stáhla ještě
před zveřejněním.
Těžko říci, do jaké míry byl tento krok rozumný, z pohledu dalšího vývoje však
měl za následek, že Poldina huť ztratila nárok na světové prvenství objevu austenitických korozivzdorných ocelí, které tak získala na základě patentových přihlášek z října a prosince 1912 firma Krupp. Přesto se Poldina huť zařadila mezi
první ocelářské firmy na světě, které se k objevu těchto materiálů takřka souběžně v průběhu roku 1912 dopracovaly. Jak uvedl jeden z objevitelů, dr. Eduard Maurer z Bergakademie ve Freibergu, jednalo se jmenovitě o tyto firmy
(s uvedením jmen objevitelů v závorkách): Krupp (Maurer), Poldina huť (Hummelberger), Schöller-Bleckmann (Mauermann) a Firth (Brearley).6)
Za těchto okolností je zcela logické, že byl Hummelberger v listopadu 1913 jmenován vedoucím Chem.-Physikalischen Anstalt. Méně logický se zdá být další jeho
služební postup. K 1. 7. 1914 je jmenován ve funkci Oberingeineur šéfem ocelárny Poldiny hutě a nedlouho poté je mu souběžně s předešlou funkcí svěřeno vedení velké volné kovárny (Hammerwerk 1). Nutno si však uvědomit, že právě
v této době huť završovala zásadní technologickou změnu, kterou do značné míry
vyvolala zbrojní konjunktura a počátek 1. světové války. Vůdčí záměr představovalo úplné opuštění výroby kelímkových ocelí a přechod na jejich výrobu duplexní technologií martinská pec – elektrická indukční pec. V roce 1914 vyhasla poslední kelímková pec. V roce následujícím se uváděla do provozu na svou dobu
mohutná patnáctitunová indukční pec Frickova (do konce provozu v roce 1978
představovala největší indukční pec na světě), v kovárenských provozech se ověřovaly zcela nové technologie zápustkového kování, to vše se zřetelem k rostoucím zakázkám motorářských firem na zalomené hřídele, určené pro vojenskou leteckou i pozemní kolovou techniku. Takové změny vyžadovaly nejen znalosti,
intuici a trpělivost výzkumníka, ale i zkušenosti praktika a vzhledem k rozsáhlé
výstavbě Hummebergerovi podřízených provozů i nemalé řídicí schopnosti. Že se
toho všeho zdárně zhostil, o tom svědčí jeho jmenovaní za člena ředitelské rady
k 1. 1. 1918.
Konec 1. světové války znamenal pro všechny firmy zaměřené na zbrojní produkci obrovský pokles zakázek i výroby a nutnost přeorientovat se co nejrychleji na výrobu mírovou, to vše v podmínkách poválečné výrobní stagnace. Pro Poldinu huť byla situace o to těžší, že těsně před koncem války dobudovávala
sesterský závod v Chomutově, určený na výrobu velkorážné munice, pro nějž
bylo nyní nutné najít jiný výrobní program. Rozpad rakousko-uherské monarchie krom toho silně zúžil trhy, zkomplikoval mnohé obchodní vazby a po právní stránce s sebou přinášel změny, vyplývající ze zákona o nostrifikaci. Poldina
huť potřebovala obnovit síť filiálek a obchodních zastoupení, z nichž mnohé válkou téměř zanikly, jiné se nalézaly na území dohodových mocností, jejichž vlády je zabavily. I kladenský závod procházel mnoha obtížemi, plynoucími z všeobecné radikalizace dělnictva a revolučních nálad, jež byly na Kladensku obzvláště silné.
Za této situace byl dr. ing. Hummelberger jmenován k 1. 1. 1920 prvním zástupcem ředitele závodu Kladno, s čímž v souladu s podmínkami nostrifikačního zákona souviselo i to, že přijal československé státní občanství. O jeho činnosti se z této doby zachovalo jen málo zpráv. Je pravděpodobné, že se nadále
podílel na výzkumu korozivzdorných ocelí, v němž huť dosáhla pozoruhodných
výsledků, těžiště jeho činnosti se však přesunovalo stále více k řídicí práci a na
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
66
9:28
StrÆnka 66
S L Á N S K Ý
O B Z O R
Dr. ing. Franz
Hummelberger, oficiální
fotografie z roku 1932.
komerční zaměření. K 1. 7. 1927 se stává ředitelem kladenského závodu Poldiny hutě a. s. a nedlouho poté, k 1. 1. 1928 i obchodním ředitelem. Není bez zajímavosti, že právě v této době, nepochybně z jeho iniciativy, spatřil světlo světa
i firemní časopis Poldi Nachrichten, sloužící k informovanosti, instruktážím
a marketingu technických i administrativních pracovníků, z nichž mnozí působili v místech od pražského sídla generálního ředitelství a závodů v Kladně i Chomutově velmi vzdálených.
O dva roky později, v roce 1929, propukla velká meziválečná hospodářská krize, jejíž důsledky dopadly na Poldinu huť s plnou silou v roce 1932. Dosavadní
generální ředitel Poldiny hutě ing. Otto Mulaček cítil, že šíři problémů už nezvládá, požádal o penzionování a správní radě navrhl na své místo Hummelbergera, jenž byl od 30. 1. 1931 jeho zástupcem.
Správní rada s Mulačkovým návrhem souhlasila a k 1. 1. 1932 se stal dr. ing.
Franz Hummelberger generálním ředitelem Poldiny hutě a. s.7) Nebylo mu co závidět. Na počátku krize, v roce 1929, vykazovala Poldina huť čistý zisk ve výši téměř 12 milionů Kč a vyplácela devítiprocentní dividendu. V roce 1932 poklesl
čistý zisk na 610 tis. Kč a dividenda se od roku 1931 nevyplácela. Nový ředitel
udělal přesně to, co se od něj očekávalo, jeho opatření však měla svérázný cha-
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:28
A
StrÆnka 67
P O J E D N Á N Í
67
rakter, který si snad zaslouží, aby byl nazván lidským. Počty zaměstnanců pochopitelně s ohledem na ekonomickou situaci poklesly (oproti roku 1931 z 2 780
na 2 041), k úplnému propouštění však přistupovalo vedení jen v nejnutnějších
případech a u nekvalifikovaných sil.8) U ostatních se snažilo danou situaci řešit
výlukami a neplacenými dovolenými, neboť nechtělo kvalifikované pracovníky
ztratit. Jako přijatelnější cesta se jevilo snížení mzdových nákladů a úsporná
opatření. Hummelberger je oznámil zaměstnancům sám, přičemž podnikl ne
právě obvyklý krok: prohlásil, že začíná sám u sebe a že si snižuje svůj plat
i z funkce plynoucí požitky. Pochopitelně to nebyla jediná opatření, ruku v ruce
s nimi šlo i intenzivní úsilí o získání zákazníků a nových odbytišť.
Už v roce 1933 se začaly projevovat první výsledky. Výroba ocelí stoupla
z 35 500 t v roce 1932 (nejhlubší meziválečný pokles) na 57 800 t a prognózy napovídaly, že dál poroste. Čistý zisk se zvýšil na cca 810 000 Kč, byť za cenu nulové dividendy a minimálních odpisů, a mírně, na 2 254 osob, bylo možno zvýšit zaměstnanost. Obrovský úspěch však samo o sobě představoval fakt, že
během velké krize Poldina huť nevykázala ani jediný rok hospodářskou ztrátu!
V roce 1935 byla krize jen tíživou vzpomínkou, huť měla zhruba tolik zaměstnanců jako předtím. Od roku 1935 vyplácela opět dividendu. Její čistý zisk se
přiblížil období před krizí, tyto údaje jsou však poněkud zavádějící, neboť huť začala vkládat každoročně, zčásti v očekávání vojenské konjunktury, velké sumy
do modernizace technologií a budování nových provozů.
Další léta patřila mezi „hvězdné roky“ Poldiny hutě. Stačí zmínit nejvyšší čistý
zisk v dosavadní historii podniku v roce 1937, rozšíření výrobního programu na
300 značek ušlechtilých ocelí ve skladbě oceli nástrojové včetně rychlořezných,
konstrukční a korozivzdorné, rozvinutí sériové výroby klikových hřídelí pro automobilový a letecký průmysl, dobudování vlastní obchodní sítě s filiálkami,
sklady a zastoupeními v devětatřiceti zemích světa. V této době se Poldina huť
začala měnit v koncern metalurgicko-strojírenského charakteru. Výroba se od
roku 1935 výrazně orientovala na dodávky pro zbrojařské firmy a huť sama byla
zařazena mezi podniky důležité pro obranu státu. Jako taková začala v souvislosti se strategickými plány Ministerstva národní obrany na přesun zbrojní výroby hlouběji do týlu (tj. dále od nového potenciálního protivníka, jímž se místo
Maďarska stalo Německo) rozšiřovat a modernizovat nově získaný závod v Prakovcích na Slovensku. V rámci tzv. Malé dohody investovala do padesátiprocentního podílu na rumunských státních leteckých továrnách Industria Aeronautica Romana (I. A. R.), přičemž pro tento podnik vybudovala moderní
kovárenský a strojírenský provoz Poldi-Forja I. A. R. na výrobu leteckých hřídelí v Kronstadtu (Brašově).
Hummelbergerovo působení neuniklo špičkám tehdejšího československého
obchodního a peněžního světa tím spíše, že soused Poldiny hutě Kladno, kladenské železárny P. Ž. S. jakož i celá Pražská železářská společnost se stále nemohly z důsledků krize vymanit. Dr. Preiss, ředitel Živnostenské banky, jež byla
majoritním akcionářem Pražské železářské, se proto v průběhu roku 1935 obrátil na dr. Hummelbergera a nabídl mu místo generálního ředitele, ředitel Poldiny hutě však s poukazem na svěřenou zodpovědnost a závazky k Poldině huti
s poděkováním odmítl, ne však úplně. Přijal vedoucí místo ve správní radě a souhlasil s tím, že povede Pražskou železářskou externě, což byl krok, který svědčil
nejen o sebevědomí a pracovitosti, ale i o manažerské odvaze. S uplatněním
opatření, jež se osvědčila už v Poldině huti, a s pomocí velké části managementu kladenského závodu Poldiny hutě, dokázal Hummelberger stabilizovat výrobní i finanční situaci Pražské železářské, která mohla začít po mnoha letech vy-
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
68
9:28
StrÆnka 68
S L Á N S K Ý
O B Z O R
plácet roku 1937 dividendy. Současně předložil správní radě i plán modernizace výroby kladenského závodu, který začínal být v té době značně zastaralý.
Chceme-li hodnotit osobnost Franze Hummelbergera v období před 2. světovou válkou, nemůžeme alespoň letmo nezmínit sociální a národnostní politiku
hutě. Svého času se mnoho psalo o revolučním duchu Kladna a třídních bojích,
realita však, alespoň pokud šlo o Poldinu huť, říkala, že mezi dělnictvem (zastupovaným Dělnickým závodním výborem s převahou tzv. rudých odborů) a managementem vládl do jisté míry konsensus, v němž se sporné body řešily dohodami, přičemž v jednáních se obě strany vzájemně respektovaly. Kvalifikovaní
dělníci Poldiny hutě ostatně patřili platově mezi dělnickou aristokracii. Jinou
otázkou ovšem byly národnostní poměry, na které levicový tisk s oblibou poukazoval, přičemž označoval Poldinu huť jako německou enklávu. Do značné míry
to byla pravda, technické předpisy i podnikový časopis vycházely německy, německá byla i většina agendy. Nelze v tom ovšem shledávat příklon k nacistickému Německu, ale pozůstatek „starých časů“.
Je nutné si uvědomit, že Poldina huť byla do roku 1918 podnikem rakouským
a většina technických i obchodních kádrů vystudovala na rakouských školách.
Technologie výroby speciálních ocelí byla do značné míry utajovanou firemní záležitostí, tyto kádry tedy logicky ve vedení hutě zůstaly i po nostrifikaci. Teprve
na nátlak Ministerstva národní obrany bylo těsně před rokem 1938 přijato na
vyšší technicko-hospodářské funkce několik českých vysokoškoláků.
V Poldině huti vládla, obecně řečeno, za Hummelbergerova vedení atmosféra
firemní sounáležitosti, úcty a zdvořilosti, za jejíž ztělesnění byl generální ředitel
právem považován. Anekdota je kořením biografie, budiž mi tedy dovolena jedna, již vyprávěl pan Fritz Bogner, po válce spolumajitel rakouské firmy Stahlexport. Jako vedoucí vídeňské prodejny Poldiny hutě navštívil s ing. Hummelbergerem závod Mannesmann-Trauzel, kam proudily z mechanických provozů
z Kladna značné dodávky tool-joints, pověstných spojek pro naftová vrtná soutyčí. Ředitel závodu v Strebersdorfu u Vídně samozřejmě vysoce postaveného hosta podnikem provázel a spolu s nimi šel vedoucí provozu. Když všichni společně
vycházeli z haly, potkali dělníka, tlačícího plně naložený vozík ke dveřím, zavřeným na závoru. Hummelberger zrychlil krok, došel ke dveřím o chvíli dřív a dělníkovi s vozíkem je otevřel. „Tohle je generální ředitel!“, pošeptal vzápětí vedoucí
provozu Bognerovi obdivně.
S podzimem roku 1938 dopadly na Poldinu huť, jejíž sesterský závod Chomutov se nacházel v pohraničních oblastech, důsledky dohody, podepsané velmocemi v Mnichově. Celá záležitost (pro účel tohoto příspěvku přece jen značně
složitá) se však vyřešila jmenováním dr. ing. Ericha Beckera, dosavadního technického ředitele Poldiny hutě a. s., vynikajícího výzkumníka a muže Hummelbergerovi i Poldině huti velmi oddaného, na místo zmocněnce generálního ředitele pro Chomutov. Dr. Becker,9) jenž neplanul sympatiemi k nacistické ideologii,
ovšem musel přijmout říšskoněmecké občanství.
Necelého půl roku po Mnichovu následovala okupace zbytku republiky.
Dr. Hummelberger okupační zásah jako realista nepochybně očekával a nejspíš
měl i jisté informace o přibližném datu. Jinak si totiž lze jen těžko vysvětlit situaci, jež se vyvinula kolem Anglicko-lánské kamenouhelné společnosti a. s. (od
roku 1940 Lánsko-rakovnické kamenouhelné společnosti), v níž Poldina huť získala v roce 1938 poloviční podíl. Zbytek patřil židovské rodině Weinmannů a byl
smluvně odkoupen den před okupací zbytku Československa.10)
Německý kapitál vstupoval na české území ještě dříve než branná moc a Poldina huť neměla po Mnichovu šanci takové invazi čelit. Drážďanská banka se to-
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:28
A
StrÆnka 69
P O J E D N Á N Í
69
Dr. ing. Franz
Hummelberger, oficiální
fotografie z roku 1934.
tiž v souvislosti s Mnichovem zmocnila filiálek České eskomptní banky na záborovém území a získala značný vliv na pražskou centrálu. Česká eskomptní banka představovala majoritního akcionáře Poldiny hutě a. s. a v lednu 1939 ji
Drážďanská banka donutila k odprodeji, skrze nějž získala 26 % akcií Poldiny
hutě, což stačilo, aby získala v podniku rozhodující slovo. V dubnu následovala
syndikátní smlouva mezi oběma bankami, podle níž převzala Dresdner Bank majoritu. Za celou transakcí stál od roku 1938 říšskoněmecký koncern Reichswerke A. G. Hermann Göring (dále jen HGW) a říšský maršál vystoupil roku 1940
osobně s požadavkem na převedení akcií v majetku Poldiny hutě i Drážďanské
banky přímo do majetku HGW. To činilo celkem 48,18 % akcií Poldiny hutě
a. s. (od roku 1943 pak 51 % a od roku 1944 dokonce 75,16 %).11) Zástupce
HGW odsadil místo předsedy správní rady a exponenti tohoto mamutího koncernu zasedli ve výkonném výboru.
Zájmy rozhodujícího a posléze majoritního vlastníka se pochopitelně promítly
do strukturálního vývoje podniku. Nebylo pro něj těžké prosadit získání arizovaných továren, které koncern Poldiny hutě rozšiřovaly a na nichž měla tato firma
před válkou jistou účast: Čenkovskou továrnu na železné a ocelové zboží (dříve
Moritz Arndt a. s.), Ajax a. s. (dříve R. Schmidt a spol.). Nadvláda HGW stanovi-
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
70
9:28
StrÆnka 70
S L Á N S K Ý
O B Z O R
la poměr mateřského závodu v Kladně k dceřinnému závodu Chomutov. Z toho
vznikl samostatný podnik Komotauer Edelstahlhütte A. G., na němž si Poldina
huť podržela 80 % majoritu.
Ve vedení Poldiny hutě a. s. nedošlo k podstatným změnám a dr. ing. Franz
Hummelberger zůstal po celé válečné období jejím generálním ředitelem. Už
v roce 1939 naopak složil externí funkci ředitele Pražské železářské společnosti.
Učinil tak na protest proti jednání nového majoritního akcionáře této společnosti, jímž se staly Mannesmann-Werke Düsseldorf. Ty začaly totiž tvrdě prosazovat své vlastní zájmy a se získaným koncernem PŽS si počínaly jako s bývalou
konkurencí, koupenou jen proto, aby bylo možné omezit či zlikvidovat její vliv.12)
Jak stručně charakterizovat vývoj Poldiny hutě v období okupace a tím i Hummelbergerovu činnost? Výroba a z ní plynoucí investice se zcela podřídily válečným účelům. Výrobní program, ocelí počínaje a strojírenskými výrobky konče,
charakterizovaly zbrojní a armádní dodávky; jeho těžiště ostatně neslo označení
„W-L“ jako Wehrmacht-Luftwaffe. Investiční činnost se projevila ve zdvojnásobení
kapacit a výrazné modernizaci vybavení.13) Stávající zahraniční účasti Poldiny
hutě zůstaly zachovány (s výjimkou činnosti zahraničních filiálek které se v důsledku války ocitly na území, s nímž byla Říše ve válečném stavu), dokonce se rozšířily, většinou však proti vůli vedení společnosti. Poldina huť dostala příkaz, aby
se podílela (ve výši 43 % a za účasti I. G. Farben) na společnosti Europetrol.
S. A. v Rumunsku. Koncem války jí byla ze strany HGW vnucena účast na provozování polské ocelárny Stalova Wola a na založení společnosti pro těžbu a zpracování chrómu v bulharské Macedonii (spolu s koncernem Arthur Krupp A. G.).14)
Je těžké si představit, jaká nebezpečí a kolik nástrah dr. ing. Hummelbergerovi jeho funkce v letech okupace přinášela. S politickými a stranickými organizacemi se jeho styky omezovaly jen na nejnutnější. Členem NSDAP se odmítl stát
(v rámci objektivity nutno ale dodat, že členkou byla jeho choť Louise)15) a jeho
vztahy s touto organizací byly velmi chladné. Zdá se, že nečinil rozdílu mezi německým a českým osazenstvem hutě a plánům na germanizaci Poldiny hutě
i Kladna se bránil. Erich Dederra, jeden z jeho blízkých spolupracovníků, vzpomínal na audienci u HGW, v níž nešlo o nic menšího než o absolutní podřízení
veškerého chodu Poldiny hutě tomuto koncernu. Hummelberger si tehdy dovolil podotknout, že takováto bezprostřední podřízenost uškodí postavení českého
osazenstva a projeví se na jeho výkonnosti i spolehlivosti. Víc se těžko dalo říci,
avšak maršál Göring, jenž byl osobně přítomen, kategoricky prohlásil, že se bude
v začleňovacích plánech na úplné podřízení vedení i osazenstva pokračovat.
Stál jsem tehdy vedle něho, vzpomínal na Hummelbergera Dederra, když všemocnému šéfovi říšských závodů odpověděl nezapomenutelnými slovy: „Jste silnější a já vám nemohu bránit v tom, co jste si předsevzal. Avšak vezměte laskavě
na vědomí, že tato cesta vede jen přes mou mrtvolu!“ To byla manská vzpoura
před trůnem krále, a přece měla úspěch! Nezávislost Poldiny hutě a tím i herní prostor pro samostatné Hummelbergerovy ruce zůstaly i nadále zachovány.16)
Kolik osobní odvahy (a také zoufalství) bylo k takové odpovědi třeba! A co to
znamenalo pro české zaměstnance, kteří by byli jinak podřízeni přímo říšskoněmeckým orgánům! Kolik osudů taková smělá odpověď zachránila! V této souvislosti se jeví jako svrchovaně nespravedlivé hodnocení v nepříliš podařeném románu Adolfa Branalda Dva muži v jedné válce. Dr. Ing. Hummelberger (v Branaldově
podání Hummelsberger) tu vystupuje jako jedna z podružných postav (chybně
označená jako ředitel PŽS); je to ustrašený človíček, pokorně a bez odmluv plnící
příkazy nacistických funkcionářů. Zdá se, že i mistr pera muže udělat na svém
díle notnou kaňku...
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:28
A
StrÆnka 71
P O J E D N Á N Í
71
Posledním dnem, kdy dr. ing. Franz Hummelberger vedl Poldinu huť a. s. jako
generální ředitel, se stal 4. květen 1945. Následujícího dne totiž převzaly kladenský závod ozbrojené revoluční orgány, které zakázaly přístup do závodu všem německým zaměstnancům bez ohledu na funkci a postavení. Hummelberger, který
bydlel ve služební kladenské vile, byl mezi ně zahrnut. Tehdy, dne 5. května, se
vydal pěšky nikoliv do hutě, ale do kladenských kasáren za velitelem značné německé posádky mjr. Braunem, s nímž se dobře znal, a žádal jej, aby v kladenských hutích nezasahoval ozbrojenou mocí. Totéž zopakoval následujícího dne,
kdy skrze Poldinu huť procházela z Buštěhradu silně ozbrojená jednotka SA-Feldherrenhalle, obsadila ji, strhala vlasteneckou výzdobu a zmocnila se několika
osob. Spolu s mjr. Braunem dosáhl dr. ing. Hummelberger (revolučními orgány
pravděpodobně v důsledku krizové situace přímo povolaný do závodu) dohody
o průchodu oněch německých jednotek a propuštění rukojmí. Současně zprostředkoval dohodu mezi kladenským Národním výborem a velitelem německé posádky o jejím volném odchodu směrem na západ, k čemuž došlo 8. května.17)
Po intervenci v Poldině huti z 6. května byl Hummelberger izolován pod dozorem v kladenské služební vile, kde mu byly přiděleny dvě místnosti; ve srovnání
s jeho spolupracovníky „německého“ původu (v mnoha případech šlo pouze o etnické Němce či Rakušany) to bylo přece jen ohleduplnější, neboť německé úřednictvo čekal i s rodinami internační tábor v Dubí u Kladna. Vedení celé Poldiny
hutě a. s. převzala nejprve volená a posléze jmenovaná Národní správa. V následujících týdnech i měsících čekala bývalého generálního ředitele řada výslechů
a konfrontací na nejrůznějších úrovních, které souvisely jak s jeho osobou a Poldinou hutí přímo v Kladně, tak s otázkami politickými a hospodářskými v rozsahu celého bývalého Protektorátu i říšskoněmeckého válečného hospodářství, a to
až do úrovně nejvyšší v souvislosti s Norimberským procesem. Všechny tyto orgány prošetřovaly zároveň i jeho činnost a shledaly ji bez poskvrny.18) V důsledku tohoto očistného rozhodnutí došlo k překvapivému zvratu. Tehdejší předseda
Závodní rady Poldiny hutě a předválečný předseda Dělnického závodního výboru,
komunista František Zvonař, se obrátil písemně na ministra vnitra Noska (s nímž
se pochopitelně dobře znal) s žádostí o souhlas se jmenováním dr. ing. Hummelbergera technickým poradcem Poldiny hutě. Nosek se vyslovil kladně, Národní
správa tuto funkci bývalému řediteli v červnu 1945 nabídla a Hummelberger přijal.19) Popravdě řečeno mnoho jiných možností neměl, neboť jeho žádost o vystěhování do Rakouska nehodlala ministerstva (nejprve Noskovo vnitro, posléze
Laušmannovo Ministerstvo obchodu) s odůvodněním, že se jedná o nositele mnoha hospodářských a ekonomických tajemství, kladně vyřídit.
Nastala poslední etapa Hummelbergerova kladenského působení. Třebaže se
smlouva o technickém poradenství prodlužovala, s přitvrzujícími politickými poměry, ekonomickými i hospodářskými změnami v důsledku znárodnění a konečně se změnou vedení nově vzniklých Spojených oceláren, národního podniku, byl Hummelberger zván ke konzultacím stále méně. Opakovaně žádal
o vystěhování a opakovaně dostával zamítavé odpovědi, zdůvodňované právě
znalostmi o chodu Spojených oceláren, které údajně vyplývaly z jeho poradenské činnosti. Tolerován byl jen jeho písemný styk se zahraničím.
Z bludného kruhu neexistovala cesta ven ani poté, co Spojené ocelárny k 31. 3.
1949 smlouvu s dr. ing. Hummelbergerem ukončily. On sám byl s manželkou
přestěhován do vily na Nouzově. Podle neověřených ústních informací pracoval
i ve stáčírně minerálních vod Čeperka. Nutno připomenout, že mnozí bývalí „Poldováci“ se chovali k muži, který pro ně nepřestal být „panem generálním“, mnohem lépe než režim; nejeden dělník mu tehdy vozil na Nouzov králíka ze svého
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:28
StrÆnka 72
72
S L Á N S K Ý
O B Z O R
chovu a něco „na přilepšenou“, neboť státem přiřčená penze byla naprosto směšná. Starý pán nesl svůj osud statečně a stoicky, kromě tělesné i duševní svěžesti
si uchoval důstojnost i vystupování... Sám o svém osudu psal (i s ohledem na
skutečnost, že korespondence podléhala cenzuře) velice decentně:
V loňském roce bylo rozhodnuto, že naše bývalé obydlí se změní na kulturní
dům mladých pracovníků Spojených oceláren, národního podniku a my se snažili
najít si bydlení sami. Protože v Praze i v Kladně vládne nepředstavitelná bytová
nouze, upnuli jsme se k naději, že se stáhneme na Nouzov. Ze strany hutě jsem
dostal těsně před Vánoci návrh, abychom odešli na Nouzov, což já přijal, načež mi
navrhli tutéž vilu, již jsme si sami přáli a ve které dnes bydlíme. Vila patří jednomu penzionovanému generálovi, generálův bratr architekt ji postavil velice solidně
a vybudoval u ní i pěknou zahradu. Bydlíme v přízemí, dva a půl místnosti s kuchyní, koupelnou, verandou a dalším příslušenstvím; v 1. patře bydlí v letních měsících generál s chotí a dcerou, jinak jsme tu sami. Byt je dobře vytápěný a jsme
tu spokojeni i proto, že nadchází jaro a do lesa to máme 25 – 30 kroků. Nevím, zdali si na Nouzov vzpomínáte, leží sotva 10 km od Kladna a má s ním dobré autobusové spojení. S přestěhováním jsme měli mnoho starostí a soužení, neb nám
dali jen 14 dní (...). Kladeňáci, kteří nás pravidelně navštěvovali, už k nám zase
chodí, např. Ing. Baumgartner (jeden z bývalých vedoucích pracovníků kladenských železáren PŽS, pozn. překl.), Ing. Vacín (před okupací šéf zvláštního oddělení Poldiny hutě, tj. oddělení pro vojenské dodávky, pozn. překl.) a slečna Kárová (Hummelbergerova býv. sekretářka, pozn. překl.)...20)
Ani tehdy nemínily čsl. orgány žádostem o vystěhování vyhovět, časy se však
poněkud změnily a komunita bývalých „Poldováků“ v Německu i Rakousku, stejně jako Hummelbergerův syn, nezaháleli. Tyto spojené síly nebyly zanedbatelné,
mnozí z bývalých Hummelbergerových spolupracovníků se etablovali a zaujímali významné pozice v obnoveném německém hospodářství. Vláda Spolkové republiky Německo se nakonec kladně vyjádřila k jejich žádostem o to, aby Hummelbergerovi bylo uděleno (resp. vráceno s nároky na zpětné pojištění a výpočet
důchodu) německé občanství. Když se tak 11. 2. 1960 (!) stalo, nemohla vláda
ČSR už nic dělat a byla nucena v červnu téhož roku souhlasit s Hummelbergerovým vycestováním do Německa.21) Žádost (podaná souběžně z německé a rakouské strany) byla zdůvodněna jako Familienzusammenführung, spojení rodiny, neboť v sousedním Rakousku žil od roku 1945 Hummelbergerův syn
Walter.22) Sedmasedmdesátiletý muž, který se usadil nedaleko Pasova a často
pobýval i u syna v Dolním Rakousku, měl konečně klid. Zemřel v Otterskirchenu 2. dubna 1967.23)
Poznámky:
1) Rulf. E.: Dipl. Ing. Dr. Tech. Franz
Hummelberger. Prager Nachrichten 1/XV,
1963, str. 5 – 8. Exilový tisk bez uvedení
místa vydání, orig. uložen v Muzeu
Strojíren POLDI.
2) Podrobněji k tomu viz Kovařík, Jiří:
Karl Wittgenstein. Osobnost předního
průmyslníka habsburské monarchie
s přihlédnutím k jeho kladenskému
působení. Slánský obzor 1999/7,
str. 7 – 23.
3) Sto let ocelí POLDI. Práce, Praha 1989.
4) Entwickelung der Poldihütte seit der
Gründung bis zum Ende bis Ende 1920.
Poldina huť, Kladno, tisk bez data, StOA,
podnikový archiv Poldi Ocel, fond PH.
5) Sto let ocelí POLDI, c. d.
6) Wer hat den rostsicheren Stahl
erfunden? Poldi Nachrichten, 1932/4,
str. 4 – 5. Archiv Muzea Strojíren POLDI.
7) Poldi Nachrichten 1932/2, zvl. příloha.
Orig. archiv Muzea Strojíren POLDI.
8) Sto let ocelí POLDI, c. d., tab.
str 101 – 102.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:28
A
StrÆnka 73
73
P O J E D N Á N Í
9) Poldi Nachrichten 1939/3. Orig. archiv
Muzea Strojíren POLDI.
10) Sto let ocelí POLDI, c. d., str. 86.
11) Podrobně viz Král, Václav: Otázky
hospodářského a sociálního vývoje
v českých zemích 1938 – 1945, sv. 2,
str. 46 – 58.
12) Tamtéž, str. 295 – 305. Viz též Rulf, E.,
c. d.
13) Sto let ocelí POLDI, c.d. Srv. Kovařík,
Jiří: Strojírenská výroba Poldiny hutě
do roku 1945. Slánský obzor 8/2000,
str. 51 – 72.
14) Podrobnou dokumentaci k profilu
Poldiny hutě obsahuje spis vypracovaný
v roce 1943 pro HGW a nazvaný
„Allgemeines über die Poldihütte“, jehož
kopie je uložena v Muzeu Strojíren POLDI.
15) Sedlmayerová, Milena: Německá
menšina v Kladně. Závěrečná seminární
práce FFUK, katedra historie 1992, kopie
archiv Muzea Strojíren POLDI.
16) Dederra, Erich, článek
o Dr. Ing. Hummelbergerovi v exilových
Poldi Nachrichten 1/1960, archiv Muzea
Strojíren POLDI.
Sto let ocelí POLDI, c. d. Srv. též
Rulf, E., c. d. a Dederra, E., c. d.
18) StOA, podnikový archiv Poldi Ocel,
fond PH, Národní správa.
19) Tamtéž.
20) Dopis Dr. Erichu Beckerovi ze 14. 3.
1950, přetištěno v exilových Poldi
Nachrichten, prosinec 1985, archiv Muzea
Strojíren POLDI.
21) Rulf, E., c. d.
22) Dr. Walther Hummelberger byl
odsunut z ČSR už v létě 1945 v důsledku
Benešových dekretů. Dlouho jsem o něm
nemohl nic zjistit, teprve nedávno se mi
dostala do ruky při sháněný materiálů
k Bonapartovu tzv. 2. italskému tažení
jeho obsáhlá a skvělá disertační práce
„Die Schlacht bei Marengo“, napsaná
v Kladně v roce 1936. Dr. Hummelberger
ji obhájil, během války byl řádným
profesorem historie německé univerzity
v Praze a podle ústních informací působil
po válce v rakouských historických
institucích a uměleckých muzeích.
23) Nekrolog v exilových Poldi Nachrichten
1/1967, archiv Muzea Strojíren POLDI.
17)
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
74
9:28
StrÆnka 74
S L Á N S K Ý
O B Z O R
VÁ C L AV K R Ů T A
Zřízení venkovní
služebny německé tajné
státní policie (gestapa)
v Kladně
15. březen 1939, kdy německá armáda překročila státní hranice Československé republiky, byl sice pro mnoho občanů dosud samostatného státu smutným
a tragickým dnem, ale nikdo tehdy ještě nemohl v plném rozsahu byť jen tušit,
co všechno nacistická okupace přinese. Dneska už díky mnohým analytickým
i syntetickým pracím o té hrozné době, která po 15. březnu 1939 na následujících šest let nastala, leccos víme, ale samozřejmě zdaleka ne všechno. Následující řádky by chtěly přispět k objasnění historie kladenské úřadovny německé tajné státní policie (Die Geheime Staatspolizei, zkráceně gestapo). Právě gestapo
symbolizuje v představách mnoha lidí největší zlo, které nacisté na českých lidech
v letech války napáchali. Co víme o jeho vzniku a činnosti v Kladně?
Územní obvod, kde kladenské gestapo působilo, se do jisté míry kryl s územím
správního úřadu německého oberlandráta.1) V čele tohoto německého úřadu,
který nacisté naplánovali ještě před vlastním okupačním záborem, byl od počátku až do jeho konce v Kladně dr. Otto Meusel. Zachoval se dopis správního šéfa
při IV. armádním sboru, jímž pověřil Dr. Meusela kontrolou správy okresních
úřadů v Kladně, Slaném, Lounech a Kralupech nad Vltavou.2) Tento dopis je datován v Praze 16. března 1939 a prezentován Okresním úřadem v Kladně s datem 18. 3. 1939.3) Čtyři jmenované politické okresy zahrnovaly soudní okresy
Kladno a Unhošť, Slaný a Nové Strašecí, Louny, Kralupy nad Vltavou a Velvary.
Dr. Otto Meusel přijel do Kladna společně se svými dvěma pomocníky,
dr. Wohnortem a Schöferem, pod ochranou oddílu říšské státní policie, kterému
velel major Baier, 17. března 1939. Německý oberlandrát se usídlil v novobarokní budově Okresního úřadu v Kladně, který především kontroloval. Dnešní
monumentálně vyhlížející budova sestává ve skutečnosti ze tří propojených
domů. V čp. 1373 a 1374 v Huťské ulici byl okresní úřad a služební byt okresního hejtmana a v obou budovách zabral oberlandrát pro svůj úřad kanceláře.
Třetí spojitá budova má vchod do dnešní ulice Dukelských hrdinů, tehdy ulice
V Dubici a čp. 1372 (dnes Úřad práce Kladno). V této budově tehdy sídlily zároveň četnické velitelství a policejní komisařství, jež podléhaly okresnímu hejtmanovi a od onoho 17. března 1939 také německému oberlandrátovi.
Úřady oberlandrátů byly nejnižším článkem německé okupační správy. Byly
jednak nejnižšími úřady pro záležitosti říšskoněmeckých státních příslušníků,
pokud nezůstaly v kompetenci českých úřadů, nebo jejich vyřizováním nebyly
pověřeny jiné okupační úřady. Podléhaly jim všechny nižší úřady kromě branné
moci a soudnictví. Druhým, mnohem důležitějším úkolem oberlandrátů byl dohled na činnost českých úřadů, tedy především okresních a obecních úřadů,
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:28
A
StrÆnka 75
P O J E D N Á N Í
75
a jejich kontrola.4) Vojenská správa skončila v českých zemích přesně po jednom
měsíci, tedy 15. dubna 1939. Po skončení vojenské správy došlo ke snížení počtu oberlandrátů o rovnou polovinu, a tím u těch, které zůstaly, ke zvětšení jak
co se týká rozlohy, tak počtu obyvatel.
Území oberlandrátu Kladno z 22. dubna 1939, kdy začala platit nová územní
organizace, zahrnovalo politické okresy Beroun, Kladno, Louny, Rakovník a Slaný, jež měly cca 308 000 převážně českých obyvatel. Původní oberlandrát Kladno z období vojenské vlády se zvětšil o politický a zároveň soudní okres Beroun,
předtím sídlo oberlandráta, a o politický okres Rakovník, sestávající ze soudních
okresů Rakovník a Křivoklát, kdežto politický okres Kralupy nad Vltavou, sestávající ze soudních okresů Kralupy nad Vltavou a Velvary, připadl k oberlandrátu Mělník.
Později, od 1. října 1940, zahrnul oberlandrát Kladno politické okresy Beroun, Kladno, Kralupy nad Vltavou, Louny, Roudnici nad Labem, Rakovník
a Slaný s počtem obyvatel bezmála 450 000. Přitom je třeba mít ještě na mysli,
že od 1. 6. 1942 se politický okres Beroun zvětšil o území k tomu datu zrušeného politického okresu Hořovice. K 1. 6. 1942 zanikl také politický okres Kralupy nad Vltavou, ale o jeho celé území se zvětšil politický okres Roudnice nad
Labem. Kladenský oberlandrát trval ovšem v této velikosti už pouhých patnáct
dní, protože k 15. 6. 1942 oberlandrát Kladno přestal existovat. Jeho území
a obyvatelé přešli pod oberlandrát Praha. Poslední změna nastala 1. 9. 1944,
kdy byl zrušen oberlandrát Praha. Politické okresy Beroun, Kladno, Louny, Rakovník, Roudnice nad Labem a Slaný byly připojeny k obvodu oberlandrátu
v Plzni.5)
Kladno je příkladem, jak německá policie obsadila česká města ještě rychleji,
než to dokázala německá armáda. Nepotřebovala k tomu žádné právní normy, ty
se formulovaly až mnohem později podle fakticky existujícího stavu. A to ještě
pouze obecně a ne pro všechny složky německé policie.
V Kladně jako sídle oberlandráta byla umístěna hned na začátku okupace větší
jednotka německého policejního sboru (die Polizeitruppe), jenž byl součástí německé pořádkové policie (Ordnungspolizei, čili ORPO). K pořádkové policii patřila
ochranná policie (Schutzpolizei, čili SCHUPO), četnictvo (Gendarmerie) a obecní
policie. V Kladně byla umístěna 15. setnina V. praporu 1. pluku ochranné policie
(SCHUPO). Hned po příchodu do Kladna zabrala tato jednotka tehdy novou měšťanskou chlapeckou školu U Amálky, kde byla kasárna (dnes základní škola,
Amálská ulice čp. 2511), a pro potřebu velitelství jednotky část výstavné Masarykovy školy práce, kde byly soustředěny všechny kladenské pokračovací školy
(dnes Střední odborná škola a rodinná škola, náměstí E. Beneše čp. 2353). Německé četnické velitelství bylo u oberlandrátu obdobně jako české u okresního úřadu.
Německé četnické stanice nebo služebny byly ve větších obcích. Po zrušení oberlandrátu v roce 1942 přešlo četnické velitelství a služebny, kterých bylo celkem 25,
pod pravomoc kladenského vedoucího okresního hejtmana.
Druhou složkou německé policie byla bezpečnostní policie (Sicherheitspolizei,
čili SIPO). Ta se členila na tajnou státní policii (Geheimestaatspolizei, čili GESTAPO),
bezpečnostní službu (Sicherheitsdienst, čili SD) a kriminální policii (Kriminalpolizei, čili KRIPO). V Kladně jako sídle oberlandráta byla pobočka (Aussendienststelle) kriminální policie (KRIPO). Její územní působení se důsledně krylo s obvodem úřadu oberlandráta. Vykonávala úkoly, které nemohly být svěřeny okresní
nebo místní policii. V Kladně se usídlila také jedna služebna bezpečnostní policie
(SD). Jejím úkolem bylo vyšetřovati a potírati všechny státu a národu nepřátelské
snahy, výsledek šetření sbírati a hodnotiti, podávati zprávy říšskému protektorovi
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
76
9:28
StrÆnka 76
S L Á N S K Ý
O B Z O R
i úřadům jemu podřízeným, uvědomovati je o současném stavu skutečností pro ně
důležitých a dávati jim podněty.6) Počátky kladenské pobočky SD spadají časově
do léta 1939. Kladenskou služebnu zakládal nejprve z Prahy sudetský Němec
SS-Untersturmführer dr. Zuber, který byl posléze odvolán zpět do Prahy. Po něm
se stal velitelem kladenské venkovní služebny SD (SD-Aussendienststelle) bývalý
úředník Říšské pracovní služby (RAD) Hiebsch (nebo psáno též Hübsch). Protože
služebna pod jeho velením stagnovala, nahradil jej 15. května 1940 úředník pražské řídicí služebny SS-Sturmführer Max Rostock.7) SD sídlila nejprve v budově
hejtmanství čp. 1374, pravděpodobně v roce 1940 se přemístila do samostatných
prostor v protilehlé Bachrovně (Huťská ulice čp. 275).
Pravomoci a kompetence německé tajné státní policie byly upraveny a vymezeny formálně vyhláškou o struktuře německé správy a o Německé bezpečnost-
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:28
A
StrÆnka 77
P O J E D N Á N Í
77
Plán budovy německé tajné státní policie (gestapa) v Kladně čp. 2840, 2. suterén.
ní policii z 1. září 1939. Německá bezpečnostní policie v tzv. protektorátě nebyla formálně závislá na protektorovi, ale byla řízena a podléhala pouze říšskému
vůdci SS a policie, jímž byl od 28. dubna 1939 K. H. Frank, a vlastním nadřízeným orgánům v říši. Vyhláška z 1. září 1939 stanovila, že: § 10. V Protektorátu
Čechy a Morava budou Tajná státní policie a části kriminální policie, tyto, pokud
se to stane nutným zavedením německého trestního práva, do přímé říšské správy převzaty. Úkol byl stanoven tak obecně, že policie mohla prakticky cokoli:
§ 11. Orgány Německé bezpečnostní policie v Protektorátu Čechy a Morava mají
úlohu, všechny státu i národu nepřátelské snahy v území Protektorátu Čechy
a Morava vypátrati a potírati, výsledek šetření sbírati a využíti, říšského protek-
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
78
9:28
StrÆnka 78
S L Á N S K Ý
O B Z O R
tora jakož i jemu podřízené úřady zpravovati a o zjištěních pro ně důležitých v běžném stavu udržovati a je náměty opatřovati.
§ 12. (1) Německá služební místa podřízená říšskému protektorovi a úřady Protektorátu Čechy a Morava mají vyhověti pokynům vedoucích míst státní policie,
úřady Protektorátu také pokynům ostatních služebních míst Tajné státní policie
v politicko – policejních záležitostech.8)
Na rozdíl od německé kriminální policie nebo bezpečnostní služby však německou tajnou policii (gestapo) v Kladně na počátku okupace, tedy do podzimu
1939, nenajdeme. Úřadovna německé tajné státní policie (gestapa) začala v Kladně působit teprve k 1. říjnu 1939. Její první šéf, kriminální rada a SS-Hauptsturmführer Harald Wiesmann, se narodil 22. 4. 1909 v Krefeldu v Německu.
Vedl v době od 16. března do 30. září 1939 venkovskou služebnu gestapa v Benešově u Prahy. Nejprve to bylo zvláštní okupační komando (Einsatzkommando),
v červenci bylo přejmenováno na pobočku řídicí úřadovny tajné státní policie
v Praze (Aussendienststelle der Geheimen Staatspolizei – Staatspolizeileitstelle
Prag). Wiesmann byl vedoucím pobočky gestapa v Benešově až do konce září
1939, načež byl pověřen přestěhováním služebny z Benešova do Kladna.
Wiesmann od svých nadřízených – a byl údajně osobním přítelem velitele bezpečnostní policie SS, Standartenführera Horsta Böhma,9) vládního rady Joachima Illmera,10) stejně jako dr. Geschka11) i jiných12) – dostal volnost ve výběru objektu, kde svoji služebnu v Kladně zarazí. Prohlédl si město a do očí mu padl
tehdy právě dostavovaný bytový dům ve Žďárské ulici (dnes Kubelíkově), který
měl sloužit pro potřeby úředníků Občanské záložny v Kladně, která výstavbu
domu financovala. Wiesmann se neohlížel na zájmy zaměstnanců občanské záložny a zřídil po domluvě s představiteli místního bankovního ústavu, jmenovitě s místopředsedou správní rady ing. Karlem Neumanem, jenž musel s pronájmem jejich budovy gestapu ovšem souhlasit, v budově úřadovnu gestapa.
Wiesmann donutil ing. Neumanna dokonce ještě k tomu, aby Občanská záložna
v Kladně zaplatila také dodatečnou výstavbu na tehdejší dobu nadstandardních
garáží, které si gestapo rovněž pronajalo. Wiesmannova neomalenost byla tak
velká, že ve zbylých prostorách budovy, jež nezabral pro kanceláře a vězeňské
cely v suterénu, zřídil ještě několik bytů pro své podřízené.
Růst počtu pracovníků si vyžádal postupně zřízení dalších kanceláří, což se
řešilo vystěhováním úředníků z bytů v budově a úpravou bytových místností na
kanceláře. Wiesmann tehdy požádal o pomoc německého vládního komisaře
města Kladna JUC. Karla Zuckera.13) Ten mu vyšel vstříc tím, že mu poskytl pozemek v sousedství stávající budovy gestapa v ulici Adalberta Stiftera (dnes Pavlisova ulice) a slíbil, že město Kladno bude výstavbu nové budovy financovat.
Wiesmann se souhlasem nadřízených jak v pražské řídicí úřadovně gestapa, tak
na stavebním oddělení Úřadu říšského protektora v Praze započal už v létě 1940
s výstavbou objektu, v němž dneska sídlí okresní státní zastupitelství. Je to dvojbudova čp. 2818 a 2819.
Wiesmann se chopil příležitosti ukázat se a vbrzku vystavěl moderní budovu.
Šlo mu to tak rychle zejména proto, že použil na stavbě v masovém měřítku práce vězňů, které gestapo drželo ve vyšetřovací vazbě. Opatřit jich dost nebyl pro
Wiesmanna problém, třebaže on sám po válce tvrdil, že kvůli tomu, aby měl více
pracovníků, nikdy nenařídil více zatýkat.14) Doznal však před československým
soudem, před nímž po válce stanul, že vyzýval své podřízené gestapáky, aby vězně, které potřebovali při stavbě jako řemeslníky, nepředávali k další perzekuci
soudům anebo do koncentračních táborů, nýbrž je co nejdéle podrželi ve vazbě
na Kladně.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:28
A
StrÆnka 79
P O J E D N Á N Í
79
Tvrdil, že dohodl tento postup s pražskou úřadovnou a že vězně, kterých používal na stavbě a jež si vědomě na Kladně ponechal, projednal jmenovitě v Praze
s vedoucím pražské úřadovny a s referentem, který měl na starosti ochrannou
vazbu. Pokud zde byli ponecháni vězni, bylo to vždy po předchozím hlášení referenta a jednalo se vždy o osoby, které spáchaly takový trestný čin, že uvalení
ochranné vazby bylo žádoucí. Spisy všech osob vězněných v Kladně a používaných při stavbě budov byly předloženy řídící úřadovně státní policie Praha s návrhem a se žádostí, aby byly ponechány v Kladně pro dokončení započaté stavby, tvrdil Wiesmann.15)
Některých profesí se mu opravdu nedostávalo, ale řešil to poměrně snadno
tak, že si vězně s kvalifikací, jakou potřeboval, se souhlasem pražské úřadovny
gestapa vypůjčil v terezínské Malé pevnosti, která sloužila od léta 1940 jako vězení gestapa. Problém s ubytováním těchto vězňů vyřešil snadno. Gestapo v létě
1940 zabralo budovu kladenské Sokolovny na rohu dnešní třídy T. G. Masaryka a Tyršovy ulice a používalo tento český tělovýchovný, ale i kulturní stánek pro
účely ubytovny pro české vězně. Morálními skrupulemi nacisté netrpěli, případné právní se vyřešily následným vývojem. Sokol byl do konce roku 1940 zrušen
a jeho majetek zabaven. Budovu nazvali Němci „Häftlingslager Kladno“ a v jejích
prostorách bylo ubytováno 140 a v některých okamžicích až 180 vězňů.16) Ráno
vycházelo ze Sokolovny pracovní komando o síle 70 mužů na stavbu budovy gestapa a další stejně velké komando směřovalo do kladenských průmyslových
podniků, především Poldiny hutě a Pražské železářské společnosti, kde byli vězňové donuceni vykonávat nejtěžší manuální práce.
Pracovní doba trvala od 7. hodiny ranní do 18 hodin při hodinové polední přestávce. Vězni pracující v těchto velkých podnicích tam dostávali jídlo. Nedostávali však žádnou, ani nejmenší odměnu za práci. Podniky ovšem pražské řídicí
úřadovně gestapa odváděly měsíčně úhradu za najaté pracovní síly ve výši, která se rovnala násobku odpracovaných hodin krát hodinová sazba 3,50 K, později
4 K za jednoho vězně.
Stravu, kterou dostávali vězňové ve věznicích gestapa, stejně jako vězňové,
pracující na stavbě budovy gestapa, dováželi z kladenské YMCY.17) Bylo jí málo
i pro ty, kteří zrovna nepracovali. Naprosto nenahrazovala samozřejmě svou
hodnotou výdej tělesné energie u těch, kteří byli nuceni těžce pracovat. Našli
jsme však svědectví, že se šéf gestapa Wiesmann údajně někdy staral o to, aby
jídlo... bylo poživatelné.18)
Berounský Václav Kozler, původně policejní štábní praporčík, který pracoval
jako vězeň na stavbě nové budovy, vypověděl, že je pravda, že po dobu této stavby, tj. asi do poloviny roku 1941, nám obžalovaný Wiesmann dovoloval kouřit při
práci na stavbě a asi třikráte týdně jsme měli povoleno přikoupit si z vlastních prostředků něco k večeři od uzenáře. Mimo to jsme asi jednou za 14 dní si směli nakoupit ovoce, zeleninu apod. Asi od poloviny roku 1941 bylo nám však zakázáno
něco si přikupovat. Po celou dobu nás stravovala YMCA, Wiesmann sám čas od
času se podíval na naši stravu, a jelikož vzhledem k naší těžké práci na stavbě
byla nedostatečná, dovolil nám něco si přikoupiti.19)
Stavby obou domů prováděl už zmíněný kladenský stavitel Jaroslav Nedvěd.
Kápem, tedy vedoucím vězňů z jejich středu, byl ing. Zdeněk Němec, který byl jinak před svým zatčením majitelem keramické továrny v Libochovicích. Bylo mu
v té době třicet pět let a v Kladně byl vězněn devatenáct měsíců. Nezáviděníhodnou funkci kápa vykonával nejen na stavbě, kde mu podléhaly i vězeňské řemeslnické dílny, ale také v Sokolovně, takže byl i přes jisté úlevy vystaven starostem a napětí po celých dvacet čtyři hodin.20)
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
80
9:28
StrÆnka 80
S L Á N S K Ý
O B Z O R
Otrocký způsob využití pracovní síly vězňů přinesl Wiesmannovi rychlý úspěch.
Zejména když slíbil, že právě stavěnou budovu v ulici Adalberta Stiftera (dnes
Pavlisově) předá pro potřeby německé kriminální policie, dosáhl na svých nadřízených povolení stavět další budovu, dnešní budovu A v areálu bývalého Okresního úřadu Kladno, tedy tu, jejíž průčelí směřuje do třídy Cyrila Boudy (dříve Hruškova ulice).
Okresní úřad Kladno, jenž měl v budově sídlo od svého založení v roce 1992
až do svého zrušení 31. 12. 2002, udával svoji adresu náměstí 17. listopadu
čp. 2840. Jde o pozůstatek stavu, kdy se do budovy vcházelo dnes nepoužívanými dveřmi z hlavní ulice. Je to jediná budova, k níž jsme nalezli alespoň v kopii
původní stavební plány.21) Kreslil je pravděpodobně kladenský projektant a stavitel Jaroslav Nedvěd a podle podacího razítka na listu, na němž je zachyceno hlav-
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:28
A
StrÆnka 81
P O J E D N Á N Í
81
Plán budovy německé tajné státní policie (gestapa) v Kladně čp. 2840, 1. suterén.
ní průčelí, zjišťujeme, že Úřadu říšského protektora pro Čechy a Moravu, oddělení I. stavebnímu odboru byly plány předloženy 9. srpna 1942, kdežto podle druhého razítka byly plány – podpis je nečitelný, a tak nelze ani tvrdit, že jde o úředníka téhož úřadu, stejně jako nelze tvrdit opak, totiž že šlo spíš o jiný úřad –
někomu předloženy k nahlédnutí, posouzení(?) 3. září 1942.
Pozemek patřil v tomto případě okresu Kladno a tehdejší okresní hejtman
dr. Faltis 22) si nedovolil samozřejmě Wiesmannovi odmítnout, když jej požádal
o stavební pozemek a o financování celého podniku. Se stavbou bylo započato
začátkem roku 1942. Šlo o účelovou budovu, do níž snad Wiesmann nejvíc prosadil své představy, jak on chápal úřadovnu gestapa. Budova o jednoduchém
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
82
9:28
StrÆnka 82
S L Á N S K Ý
O B Z O R
obdélníkovém půdorysu 41,15 m x 12,75 m má hluboko založené základy, protože kromě prvního suterénu má ještě druhé podzemní podlaží.
V prvním suterénu byly hospodářské místnosti, jako dvě prádelny a dvě sušárny, uhelna a kotelna, malý služební byt pro správce budovy o dvou místnostech s předsíní, koupelnou a WC a na straně do dvora bylo jedenáct cel o velikosti 252 x 186 až 212 cm (tj. 4,7 m až 5,3 metrů čtverečních), opatřených
vždy mísou WC. Dvanáctou místností byla koupelna vybavená prostými sprchami.
Pod tímto prvním suterénem byly projektovány jednak tři protiletecké kryty,
jednak místnosti sklepů, které mohly sloužit rovněž jako kryty, a pak také ještě
další cely pro vězně: velká společná cela 532 x 540 cm (tj. 28,7 metru čtverečního) a čtyři menší cely. Z jednoho sklepa, označeného v plánech jako protiletecký kryt 3 vede topný kanál, jenž je průchodný, do první a druhé budovy. Tedy
ani ne tajná chodba, ani ne chodba, jíž by byli voděni vězni gestapa, jak se leckdo mohl domnívat.
V přízemí budovy, do něhož se mohlo vejít jedním ze dvou vchodů z ulice po
krátkém schodišti, přičemž se zřejmě používal jako hlavní levý z čelného pohledu, kde se procházelo kolem vrátnice, kdežto druhý pravý sloužil jako hospodářský, bylo 18 kanceláří. Kanceláře byly díky širokým oknům světlé, na podlahách kanceláří byly dubové vlýsky, kdežto na chodbách keramické dlaždičky.
V prvním a druhém patře, jež měly úplně shodnou dispozici, bylo po třech na
svou dobu moderních a prostorných bytech, v nichž bydleli zaměstnanci úřadu.
Budova byla hotova do konce května 1943. 1. června 1943 v ní začalo gestapo
úřadovat. Pro úplnost ještě dodejme, že dokončovací práce v areálu pokračovaly ještě dlouho po 1. červnu 1943. Namátkou můžeme jmenovat oplocení nebo
podzemní topný kanál, jenž propojil budovy mezi sebou a jenž byl dokončen až
v létě 1944.
Nejstarší budova, v níž se usídlilo gestapo nejdříve, v Kubelíkově ulici čp. 2797a)
a b), byla postavena jako obytný dům ještě podle původního projektu neovlivněného nacisty. Je ve fasádě členitější a nápaditější než budova čp. 2818 a 2819,
stejně jako čp. 2840a) a b), jejíž fasáda je jednoduchá a se střešními vikýřovými
okny a jednoduchými šambránami kolem oken připomíná saskou německou architekturu. Bylo by zajímavé vědět, zda stavba jednotlivých budov a celého areálu bezpečnostní policie v Kladně v době vlastní realizace byla ovlivňována tehdejšími snahami a plány nacistů na přestavbu Kladna na vzorové německé
město, a zda tedy areál gestapa, který vznikl, zaujímal v úvahách nějaké plánované místo.23)
V každém případě šlo o demonstraci okupační moci. Gestapo udělalo něco podobného, co německá pořádková policie, když zabrala pro svou potřebu dvě nejmodernější a nejvýstavnější kladenské školní budovy, Masarykovu školu práce
a budovu chlapeckých měšťanských škol, anebo bezpečnostní policie (SD), která se přemístila z budovy okresního úřadu do vily, nazývané Bachrovna. V krátkém intermezzu mezi dostavěním budovy čp. 2818 a 2819 a zahájením stavby
čp. 2840, tedy v době od července 1941 do ledna 1942, byl vybudován ještě venkovní bazén, který později dotvářel celý areál.
Když byla v roce 1943 výstavba areálu završena, byla provedena také majetkoprávní úprava, jíž přešly všechny tři hlavní budovy a také ostatní příslušenství i s pozemky na stát. Okresní úřad Kladno odkoupil od Okresní záložny
v Kladně budovu ve Žďárské (Kubelíkově) ulici čp. 2818 a 2819 a od Horního
města Kladna budovu v ulici Adalberta Stiftera (Pavlisově) čp. 2797a) a b). Gestapo přestalo platit nájmy Občanské záložně v Kladně a Hornímu městu Klad-
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:28
A
StrÆnka 83
P O J E D N Á N Í
83
nu, které byly vypočítány od sazby 5 K za metr čtvereční. Pro zajímavost uveďme, že ke konci roku 1942, kdy byla dokončena hrubá stavba budovy čp. 2840,
činily náklady okresního úřadu na tuto stavbu zhruba 4 203 000 korun. K 22. 6.
1944 to bylo údajně 7 593 875,65 K, přičemž v této sumě už jsou zahrnuty náklady okresního úřadu na zakoupení stavebních parcel i budov, práce vězňů na
výstavbě budov, vybudování topného kanálu mezi budovami a práce v okolí
všech tří budov.24)
Nové budovy, nárůst vlivu gestapa v místě i všeobecně v nacistickém okupačním systému, to vše vedlo také k růstu počtu pracovníků gestapa. Nakonec čítal počet zaměstnanců služebny v říjnu 1943, v okamžiku odchodu H. Wiesmanna z Kladna, téměř 30 lidí. Na tomto stavu pak už zůstalo až do zániku gestapa
v roce 1945.
V čele kladenské úřadovny gestapa stál kriminální komisař a SS-Haupsturmführer Harald Wiesmann, jenž přišel do Kladna z Benešova a o kterém jsme se
již zmínili.
Tradovaným důvodem, proč byla benešovská úřadovna gestapa zrušena a zřízena zcela nová úřadovna v Kladně, byl údajně velký význam průmyslového
Kladna s jeho válečnou a zbrojní výrobou, jenž postupně ještě vzrůstal. Když odhlédneme od jisté květnatosti, vystihoval by v duchu této teze účel a důvod přesunu služebny gestapa z Benešova do Kladna text trestního oznámení poválečnému mimořádnému lidovému soudu: Okupanti sledovali účel v zárodku zmařiti
a zneškodniti jakékoliv projevy nesouhlasu s okupací a jejími tzv. vymoženostmi
v řadách obyvatelstva tohoto ryze českého a vlastenecky uvědomělého Kladenska. Šlo jim zejména o to, aby všechen lid tohoto průmyslového kraje byl zbaven
všech národních a vlasteneckých vlivů a aby byl plně zapojen do válečné výroby
v místních továrnách. Proto bylo proti každému, kdo se protivil, bezohledně a se
vší brutalitou se strany těchto německých úřadů zakročováno. Záhy se však ukázalo, že žádné hrozby a sebebrutálnější perzekuce nemohou zastrašiti ty, kteří se
s okupací neztotožnili a počínali vyvíjeti ilegální protinacistickou činnost. Vrcholem
toho bylo zastřelení německého policisty Wilhelma Kniesta v noci na 9. června
1939 na ulici v Kladně. Bylo zřejmé, že dosavadní německé úřady v Kladně nestačí zneškodniti podzemní hnutí a z toho důvodu rozhodla se vedoucí německá
místa zříditi v Kladně pro celý obvod oberlandratu úřadovnu gestapa.25)
Tento výklad však neodpovídá pravdě. Třebaže autoři historicky zaměřených
regionálních spisků převzali myšlenku, že gestapo přišlo do Kladna a bylo v tomto „městě uhlí a oceli“ umístěno v souvislosti s atentátem na německého policistu, k němuž došlo 8. června 1939, skutečný důvod spočívá ve složitém, nicméně cílevědomém německém postupu, který sledoval vybudování fungujícího
správního systému v tzv. protektorátu Čechy a Morava.
Obvod působnosti pořádkové nebo kriminální policie se držel až do správní reformy v roce 1942 územního vymezení oberlandrátu, stejně tak to platilo pro
bezpečnostní policii, tedy jak bezpečnostní službu (SD), tak pro tajnou státní policii (gestapo). O. Sládek k tomu napsal: Na počátku okupace nacisté při zřizování bezpečnostní sítě nepostupovali podle předem připraveného plánu. Dr. Rasch se
zpočátku domníval, že v Praze bude zřízena řídicí úřadovna (Staatspolizeileitstelle) a v Brně pouze úřadovna (Staatspolizeistelle). Ještě v květnu 1939 označoval
Rasch řídicí úřadovnu gestapa za úřad říšského protektora a hovořil také o tom,
že služebny gestapa budou v každém okrese. Předpokládal i úzkou spolupráci jejich velitelů s okresními hejtmany.26) O. Sládek dále objasnil, že přelomem v počátečním vývoji byl 5. květen 1939, kdy H. Himmler, který byl nejvyšším velitelem policie v Německu, nařídil zřídit v Praze a Brně služebny gestapa (Geheime
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
84
9:28
StrÆnka 84
S L Á N S K Ý
O B Z O R
Staatspolizeistelle), které převzaly úkoly operačních skupin z období po 15. březnu 1939. Obě přímo podléhaly berlínské centrále gestapa, která na základě návrhu velitele SD a bezpečnostní policie při říšském protektorovi rozhodovala o zřizování venkovních služeben gestapa, komisariátů a stanic pohraniční policie.
Dr. Rasch byl oprávněn udělovat oběma úřadovnám gestapa v Praze a Brně příkazy, pokud nebyly v rozporu s nařízeními z Berlína. Při jeho útvaru měl být zřízen spojovací štáb německé kriminální policie. Současně Heydrich uložil, že výstavba služeben bezpečnostní služby má odpovídat organizační výstavbě
gestapa.27)
V létě 1939 vznikly v Čechách venkovní služebny gestapa (Dienststellen, později Aussendienststellen) v místech, kde působily dosud operační oddíly gestapa: v Benešově, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Jičíně, Klatovech, Kolí-
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:28
A
StrÆnka 85
P O J E D N Á N Í
85
Plán budovy německé tajné státní policie (gestapa) v Kladně čp. 2840, 1. nadzemní
podlaží (přízemí).
ně, Mladé Boleslavi, Německém (dnes Havlíčkově) Brodě, Pardubicích, Plzni
a Táboře. Když porovnáme tento stav s oberlandráty, zjišťujeme rozdíl mezi rozmístěním jednotek státní správy a tajné státní policie.Venkovní služebny gestapa byly navíc oproti úřadům oberlandrátů v Benešově a Mladé Boleslavi. Přitom
např. v Kladně jako sídle oberlandráta byla úřadovna německé kriminální policie i SD. Můžeme si položit otázku, proč už v tomto období nebyla v Kladně založena služebna gestapa, když např. nacisté přesunuli služebnu z Písku do sídla oberlandráta v Klatovech. Odpověď spočívá v pochopení složitého vývoje té
doby. Mnohé se uskutečňovalo velmi rychle a hekticky. Nicméně trvalou tendencí byla unifikace poměrů v obsazeném protektorátu se stavem v Německu
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
86
9:28
StrÆnka 86
S L Á N S K Ý
O B Z O R
(říši) v jedné linii a sbližování státní, policejní a hospodářské správy v druhé linii.
Největší praktickou překážkou, která bránila Němcům uskutečňovat jejich
plány, byl nedostatek vlastních lidí. Ohledy na nedostatek vlastních a hlavně
spolehlivých kádrů stojí v pozadí všech jejich reforem. Resort státní bezpečnosti nebyl výjimkou. Do trendu unifikace zapadá povýšení úřadoven v Praze
a Brně na řídicí úřadovny (Geheime Staatspolizeileitstelle) k 1. září 1939, stejně jako změny ve vnitřní výstavbě venkovních služeben gestapa. Organizační
upevňování se projevilo prohloubeným členěním úřadoven a zřizováním zcela
nových referátů. V této době vzniklé rozčlenění pak vydrželo až do reformy v roce
1943.
Všechny venkovní služebny v protektorátě se členily na tři oddělení a v rámci
nich na referáty:
I. oddělení – osobní a hospodářská správa
II. oddělení – exekutiva (v čele se zástupcem vedoucího služebny)
Referáty:
II A – komunismus, marxismus, levicové hnutí odporu, navrátilci z SSSR
a Španělska
II B – církve, sekty, židé a zednáři
II BM – české hnutí odporu (pravicové)
II D – ochranná vazba
II F – spisovna a kartotéky
II G – sabotáže, zbraně a třaskaviny
II H – porušení zákona Němci
II P – záležitosti tisku
III. oddělení – kontrarozvědka (podléhalo přímo vedoucímu služebny)
Když k 1. říjnu 1939 zanikly oberlandráty v Benešově a Německém (Havlíčkově) Brodu, došlo také ke změně v dislokaci venkovních služeben gestapa. Byla
zrušena služebna v Benešově a její personál přesunut do Kladna, které mělo
oberlandrát od samého počátku, ale úřadovnu gestapa dosud ne. Služebna gestapa v Německém (Havlíčkově) Brodu sice ještě zůstala, ale i ona pak o rok později zanikla. Domníváme se, že kladenský červnový atentát na W. Kniesta nehrál při vzniku kladenské služebny až tak velký význam, jaký mu dosavadní
literatura včetně O. Sládka připisovala.28)
Celý tento výklad dokončíme citací slov H. Wiesmanna, jenž na dotaz vyšetřovatele z oddělení státní bezpečnosti v Kladně v roce 1946 řekl: Jsem-li dotázán, proč byla zřízena v Kladně služebna gestapa, pak mohu říci pouze to, že
v každém sídle oberlandratu byla služebna gestapa, pouze v Kladně bylo opomenuto (zvýraznil V. K.) tuto zříditi. Projevilo se to však nutným po akci, která
byla v Kladně spáchána a při které byl vrchní strážmistr Schupa Kniest v Kladně
zastřelen.29)
Územní obvod kladenského gestapa byl v počátcích jeho působení vymezen
hranicemi českých správních a politických okresů Kladno (a ten se skládal ze
soudních okresů Kladno a Unhošť), Beroun, Rakovník (a ten se skládal ze soudních okresů Křivoklát a Rakovník), Louny, Slaný (a ten se skládal ze soudních
okresů Slaný a Nové Strašecí), Roudnice nad Labem (a ten se skládal ze soudních okresů Libochovice a Roudnice nad Labem), Kralupy nad Vltavou (a ten se
skládal ze soudních okresů Kralupy nad Vltavou a Velvary).
Wiesmann si přivezl své první podřízené z předchozího působiště v Benešově.
Těchto podřízených bylo podle něho deset.30) My si myslíme, že jich pravděpo-
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:28
A
StrÆnka 87
P O J E D N Á N Í
87
dobně bylo opravdu deset, ale pouze devět z Wiesmannem deseti vyjmenovaných, protože Vlček, který figuruje na desátém místě Wiesmannova výčtu, přišel
s největší pravděpodobností do Kladna až k 1. listopadu 1939, tedy přesně měsíc po založení služebny. Onu doložitelnou devítku „zakladatelů“ tvořili:
1. Kriminální komisař Friedhelm Schüttler, narozený 24. 5. 1910 ve Wupperthalu v Německu, který byl zároveň Wiesmannovým zástupcem.
2. Kriminální zaměstnanec Heinrich Faber, narozený 22. 8. 1910 ve Woppenroth v Německu.
3. Vrchní kriminální asistent Fritz Petrat.
4. Kriminální asistent Ferdinand Schulte, narozený 1. 1. 1912 v Euskirchen
v Německu.
5. Kriminální zaměstnanec Walter Wallacher, narozený 24. 6. 1919 ve Vídni
v Rakousku.
6. Kriminální asistent Heinrich Scholten.
7. Kriminální zaměstnanec Henri Buhman, narozený 6. 12. 1911 v Hamburku v Německu.
8. Kriminální zaměstnanec Harald Hansen, narozený 1. 12. 1903 v Hamburku v Německu.
9. Kriminální zaměstnanec Quido Skalak, narozený 31. 3. 1903 v Praze.
Myslíme si, že oním desátým byl kriminální zaměstnanec Alois Kasseckert,
narozený 9. 7. 1920 v Počáplech, okres Louny.
Teprve 1. 11. 1939 přibyl kriminální zaměstnanec Rudolf Vlček, narozený 7. 4.
1910 v Drážďanech v Německu.
Dne 16. 11. 1939 byl z Prahy do Kladna přeložen kriminální zaměstnanec Willi Bürger, narozený 20. 6. 1914 v České Lípě.
Služebna gestapa v Kladně se rychle rozrůstala. V roce 1940 přibyli Heinrich
Schenzle a Ramrath. Ovšem v tomto roce také odešli Schüttler a Scholten. Na
konci roku 1940 přišli ze zrušené služebny gestapa v Německém (dnes Havlíčkově) Brodu Alfred Forkel, Otto Gehle, Ewald Hartge, Jindřich Mayer a Bedřich
Badelt, který se stal Wiesmannovým zástupcem. Z Kladna naproti tomu odešel
Ramrath a k výkonu vojenské služby byl povolán Kasseckert. V roce 1940 začal
v Kladně jako tlumočník Oskar Felkl, který to později dotáhl na kriminálního
úředníka.
V roce 1941 byli do Kladna přiděleni vězeňští dozorci Petr Porst, Hans Gutweniger, Herbert Steinke a Müller, který však hned zase odešel. Později přišel
z Terezína, kde byl za trest, plzeňský Heinz Kunze a od zbraní SS Adam Wolf. Od
zbraní SS přišli také kriminální zaměstnanci Johan Pissetter a František Mallitz, kteří však byli v Kladně pouze několik měsíců. Jako vězeňský dozorce začal
v Kladně Fritz Pallasser, ten však povýšil na kriminálního úředníka. Badelta nahradil v létě 1941 Thomas Thomsen, kterého převeleli z pražské ústředny, aby
vykonával funkci Wiesmannova zástupce.
V roce 1942 byli do Kladna přiděleni Otto Schulze, Rudolf Aust, Hans Homolka, Max Zahorka, Werner Zeeh, František Mandel, Josef Gebert a Slapnička. Na
konci roku 1941 nebo začátkem roku 1942 byli z Kladna odveleni Fritz Badelt,
Ferdinand Schulte, Fritz Schenzle, Wallacher, Pissetter, Malitz, Gebert a Slapnička. V únoru 1942 přišel do Kladna W. Forster.
Ačkoli pokus o postižení doby nástupu a odchodu zaměstnanců do Kladna
a z Kladna učinil H. Wiesmann i jiní, výklad nikoho z nich jsme nemohli upřednostnit. Ani Wiesmannův ne, třebaže u podřízených venkovních služeben měl na
personální otázky vliv opravdu pouze a jedině velitel služebny, a čistě teoreticky
by tudíž právě velitel služebny měl mít nejúplnější a nejpřesnější vědomosti
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
88
9:28
StrÆnka 88
S L Á N S K Ý
O B Z O R
o tom, kdo kdy přišel, anebo naopak odešel. Ale lidská paměť je jak známo nespolehlivá a porovnáváním se nám to potvrdilo.
Víme, že všechny osobní věci, tzn. např. povyšování, výši platů a mezd, překládání z místa na místo apod. prováděla po předchozím projednání s velitelem
služebny pražská centrála. Pražská řídicí služebna, konkrétně I. oddělení, vedla
evidenci všeho personálu, osobní spisy jednotlivých pracovníků, jí se nahlašovaly všechny změny a jí všechny personální otázky bezvýhradně podléhaly. Tuhá
centralizace nebyla ovšem výmyslem pražské řídicí služebny, ale pramenila
z centralismu nacistického státu.
Při povyšování nebyla nakonec rozhodující dokonce ani pražská ústředna, ale
záležitosti povyšování měla ve svých rukou berlínská centrála a ona měla poslední slovo.31)
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:29
A
StrÆnka 89
P O J E D N Á N Í
89
Plán budovy německé tajné státní policie (gestapa) v Kladně čp. 2840, 2. a 3. nadzemní
podlaží (1. a 2. patro)
Nacisté po sobě nezanechali osobní spisy, které nepochybně – jak jinak než
s příkladnou německou důkladností – pro každého jednotlivého zaměstnance vedli, takže přesné sestavení seznamu zaměstnanců, jejich konkrétní životopisné údaje, pracovní zařazení atp. můžeme vytvořit jenom pečlivou komparací všech údajů
z materiálu, jenž pochází z větší části až z doby poválečné, kdy pátraly po nacistech – válečných zločincích anebo těch, kteří jim napomáhali, jednak orgány justiční, ale nejvíce bezpečnostní. Pokusíme se nejen sestavit pokud možno úplný seznam zaměstnanců kladenské venkovské služebny gestapa, ale upřesnit také
jejich osobní data i zařadit jednotlivé osoby podle náplně práce do vnitřní struktury organizace. Takovému seznamu však musí předcházet ještě delší výklad.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
StrÆnka 90
90
S L Á N S K Ý
O B Z O R
Poznámky:
1) Německý výraz Der Oberlandrat
znamená v překladu vrchní zemský rada.
V době okupace se jím rozuměl jak úřad,
tak také jeho představený. Termín se
dnes nepřekládá, aby se nesetřel jeho
specifický význam. K tomu srovnej
Stanislav Šisler, Studie o organizaci
a působnosti nacistické okupační správy
v českých zemích v letech 1939 – 1945,
Sborník archivních prací 22, 1972,
s. 183n., poznámka 1).
2) Nedovedeme přečíst, zda podpis na
pověření odpovídá příjmení von
Craushaar, který byl správním šéfem
IV. armádního sboru – viz tamtéž jako
v poznámce 1), ale pozn. 3) na s. 184.
3) Tento dopis doložila ve fotokopii Milena
Sedlmayerová, Německá menšina
v Kladně (60. léta 19. století – 1946),
závěrečná seminární práce na Filozofické
fakultě UK v Praze, katedra historie –
postgraduální studium, s. 27, kopie ve
Státním okresním archivu Kladno, F 1083
a. Zajímavé je, že příjmení Meusel bylo
psáno v dopise se dvěma s Meussel a tato
podoba se i později ještě několikrát
vyskytla v úředních písemnostech.
4) Srovnej Stanislav Šisler, Příspěvek
k vývoji a organizaci okupační správy
v českých zemích v letech 1939 – 1945,
Sborník archivních prací 13, 1963, č. 2,
s. 46 – 95, resp. 71 – 72.
5) Stanislav Šisler, Příspěvek k vývoji
a organizaci okupační správy v českých
zemích v letech 1939 – 1945, Sborník
archivních prací 13, 1963, č. 2, s. 46 – 95,
resp. 77 – 78.
6) Citováno podle Stanislav Šisler,
Příspěvek k vývoji a organizaci okupační
správy v českých zemích v letech
1939 – 1945, Sborník archivních prací 13,
1963, č. 2, s. 46 – 95, resp. 83.
7) Jiří Plachý, Případ Fritz. Válečný
zločinec Max Rostock jako agent StB,
Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů
komunismu, Sešity 5, Praha 2002, s. 14.
8) Nařízení o vybudování správy
a Německé bezpečnostní policie
v Protektorátu Böhmen und Mähren ze
dne 1. září 1939 (Říšský zák. I., str.
1681), in: Věstník nařízení 1939,
s. 126 – 128.
9) SS-Obersturmbannführer, od 1. 11.
1941 SS-Standartenführer a od 27. 6.
1942 plukovník policie Horst Böhme byl
od dubna 1940 do 1. 9. 1942 velitelem
bezpečnostní policie a SD v Praze.
Titulatura podle Oldřich Sládek, Zločinná
role gestapa. Nacistická bezpečnostní
policie v českých zemích 1938 – 1945,
Praha 1986, s. 399.
10) SS-Sturmbannführer vládní rada
ing. JUDr. Joachim Illmer byl v období
červen 1939 – únor 1942 zástupcem
dr. Geschka a nechvalně proslul zejména
jako předseda pražského stanného soudu.
Jeho portrét např. Jaroslav Čvančara,
s. 297.
11) SS-Obersturmbannführer vládní rada,
od roku 1940 SS-Obersturmbannführer
a vrchní vládní rada, od 1. 11. 1941
SS-Standartenführer a od 25. 4. 1942
vládní ředitel JUDr. Hans Ulrich Geschke,
nar. 16. 1. 1907 ve Frankfurtu nad
Odrou, v období červen 1939 – říjen 1942
šéf řídící úřadovny gestapa v Praze.
Fotografii viz např. Jaroslav Čvančara
s. 93. Titulatura podle Oldřich Sládek,
Zločinná role gestapa. Nacistická
bezpečnostní policie v českých zemích
1938 – 1945, Praha 1986, s. 399.
12) Tvrdilo se to alespoň v trestním
oznámení, které na H. Wiesmanna podalo
ředitelství národní bezpečnosti v Kladně
18. 12. 1946 – Státní oblastní archiv
Praha, Mls Praha, Ls I. 7408/46 (Harald
Wiesmann), kart. 1, s. 2.
13) Vrchní komisař politické správy JUC.
Karl Zucker se narodil 19. 9. 1892. Byl
německým státním příslušníkem
a vykonával od 10. června 1939 až do
roku 1945 funkci vládního komisaře
města Kladna.
14) Wiesmann např. dal rozkaz, když se
prováděla stavba budovy gestapa, že jest
zapotřebí několik zámečníků a kovářů
a aby byli takoví lidé zatčeni, prohlásil
před československými orgány bývalý
vězeňský dozorce kladenského gestapa
Hans Guttweniger – Archiv ministerstva
vnitra v Praze, sign. 305 – 227–1, s. 41.
15)
Státní oblastní archiv Praha, Mls
Praha, Ls I/7408/46 (Harald Wiesmann),
kart. II, Protokol sepsaný s H.
Wiesmannem dne 27. listopadu 1946,
s. 188.
16) Např. v srpnu 1942, jak se lze dočíst
v poválečné výpovědi Františka Koníčka –
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
StrÆnka 91
P O J E D N Á N Í
91
Státní oblastní archiv Praha, Mls Praha,
Ls I/7408/46 (Harald Wiesmann), kart. 1,
s. 242.
17) YMCA – anglická zkratka mezinárodní
organizace Young Men’s Christian
Association (Křesťanské sdružení mladých
mužů). V Československé republice jsou
její počátky spojeny s návratem legionářů
z Ruska. Její existence v ČSR začala
z podnětu T. G. Masaryka. Sdružení YMCA
působila v řadě měst, mj. i v Kladně. Vedle
křesťanskovýchovného a sportovního
programu provozovala vývařovny, útulky,
ubytovny, svobodárny, sportovní zařízení,
kluby a letní tábory. Němci její činnost
zakázali v roce 1942. Dodnes se v Kladně
podle ní nazývá budova, kde organizace
sídlila a kterou vlastnila.
18) Státní oblastní archiv Praha, Mls
Praha, Ls I/7408/46 (Harald Wiesmann),
kart. 1, s. 207 Výslech svědka Karla Rady
z Berouna I/46, s. d.
19) Státní oblastní archiv Praha, Mls
Praha, Ls I/7408/46 (Harald Wiesmann),
kart. 1, s. 205 Výslech svědka Václava
Kozlera z Berouna II/625, s. d.
20) Státní oblastní archiv Praha, Mls
Praha, Ls I/7408/46 (Harald Wiesmann),
kart. 1, s. 135 Výslech svědka
Ing. Zdeňka Němce z 22. března 1947.
21) Státní okresní archiv Kladno, fond
Okresní úřad Kladno 1893 – 1945,
stavební oddělení.
22) Vrchní rada politické správy Jan Faltis
se narodil 1. 1. 1881. Vykonával funkci
okresního hejtmana v Brandýse nad Labem,
od roku 1937 do roku 1942 v Kladně.
23) Srovnej se studií Jiří Kovařík, Německé
plány na přestavbu Kladna (1939 – 1942),
in: Slánský obzor 10 (110), 2002,
s. 108 – 122. Informace, které autor
přinesl, jsou zajímavé. Za vědeckou
hypotézu udávající směr budoucího
bádání bychom mohli ještě považovat
autorovu úvahu, již čteme v v pozn. 12)
v závěru článku: Uvědomíme-li si, kdo
všechno byl na přetvoření Kladna
zainteresován, musíme připustit, že město
a jeho okolí bylo v centru pozornosti nejen
z pohledu aglomerace těžkého (a v té době
do značné míry zbrojního) průmyslu
a koncentrace dělnictva. Nelze vyloučit, že
z této pozornosti pramenila i krutá reakce
na všechny skutečné i zdánlivé projevy
odporu. Další věta už není hypotéza:
Nabízí se myšlenka, že tato pozornost
mohla přispět i k výběru Lidic. To je
spekulace, která nemá oporu v ničem, co
dosud o Lidicích víme. To přesahuje
i umělecké fikce typu Nokturna Zdeňka
Mahlera, Praha 2003, přičemž
v Mahlerově případě jde ovšem
o literaturu jiného druhu než o odborný
historický text.
24) Ve fondu Okresní úřad Kladno
1893–1945, uloženém ve Státním
okresním archivu v Kladně, se nalézají
Zprávy o činnosti technického oddělení
Okresního úřadu Kladno, použitá čísla
jsou konkrétně vyjmuta ze zprávy za rok
1942, resp. za období 20. 3. 1944 – 22. 6.
1944.
25) Trestní oznámení ředitelství národní
bezpečnosti v Kladně z 9. 12. 1946 proti
Oskaru Felklovi – Státní oblastní archiv
Praha, Mls Praha, Ls I. 7408/46 (Harald
Wiesmann), s. 5.
26) Oldřich Sládek, Zločinná role gestapa.
Nacistická bezpečnostní policie v českých
zemích 1938 – 1945, NV a ČSPB Praha
1986, s. 73.
Dr. Otto Emil Rasch, SS-Oberführer
a vrchní vládní rada byl v období 8. 5.
1939 – červen 1939 velitelem
bezpečnostní policie a SD v Praze.
27) Tamtéž. Obecnější výklad o gestapu,
jejž stručně nastiňujeme, se drží citované
Sládkovy práce, která je základním dílem
o gestapu v Čechách a na Moravě.
28) O. Sládek v již citované knize Zločinná
role gestapa., s. 96 doslova napsal:
Vzhledem ke kladenskému případu, ke
zmíněnému atentátu, došlo ke změně
v dislokaci gestapa v Čechách. Ke dni
30. září byla zrušena venkovní služebna
v Benešově a její personál včetně šéfa
kriminálního komisaře H. Wiesmanna
přešel do Kladna, kde začala působit od
1. října 1939 venkovní služebna. O. Sládek
výslovně neodkázal na pramen, z něhož by
toto tvrzení odvozoval a nám se dosud
takový pramen také nepodařilo nalézt.
29) Státní oblastní archiv Praha, Mls
Praha, Ls I/7408/46 (Harald Wiesmann),
kart. II, Protokol sepsaný s H.
Wiesmannem dne 27. listopadu 1946,
s. 186 – 187.
30) Tamtéž, s. 186.
31) Srovnej např. se Zápisem o výpovědi
Alfreda Forkela 16. 1. 1953 – Archiv
ministerstva vnitra v Praze, sign.
305 – 569 – 7, s. 58.
S T A T Ě
A
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
92
9:29
StrÆnka 92
S L Á N S K Ý
O B Z O R
K V Ě T U Š E B A R T O N Í Č K O VÁ
Z O R A D V O Ř Á K O VÁ
B O Ž E N A F R A N K O VÁ
Perzekuce
selského stavu na Slánsku
po roce 1948
Skutečnost, že dosud nebyla věnována pozornost tak závažnému tématu, jakým je perzekuce selských rodin na Slánsku po roce 1948, byla podnětem k rozhodnutí redakční rady Slánského obzoru uskutečnit setkání s pamětníky těchto
událostí a shromáždit o tom spolehlivou dokumentaci.
Několik těchto setkání se uskutečnilo během léta a časného podzimu 2003. První bylo ve slánské restauraci Na střelnici 16. července. K dalším dvěma z 23. července a 1. října 2003 došlo ve Vlastivědném muzeu ve Slaném. Tam také získaná dokumentace bude uložena a postupně bude publikačně zpracována. Avšak
již v tomto XI. ročníku obnoveného Slánského obzoru publikujeme tři statě věnované této tematice.
První stať, jejímž protagonistou je František Hořejší z Otrub, zpracovala jeho
dcera Květuše Bartoníčková, roz. Hořejší. Vychází z podrobného studia archivních
pramenů i rodinného archivu.
Druhá stať je věnována rodině Podpěrových z Neprobylic a napsala ji šéfredaktorka Slánského obzoru Zora Dvořáková na základě dokumentace poskytnuté ing. Dobromilem Podpěrou.
Třetí stať o Františku Šebestovi z Plchova sestavila ředitelka slánského muzea
Božena Franková. Opírala se v ní nejen o písemnou dokumentaci, ale i o osobní
poznatky, neboť Františka Šebestu ještě zastihla.
Ve snaze tyto události co nejspolehlivěji zachytit redakce Slánského obzoru se
současně obrací na čtenáře ze slánského regionu, aby pomohli tyto údaje doplnit
a dokreslit svými vlastními poznatky. Prosíme, abyste je adresovali Vlastivědnému muzeu ve Slaném, které je bude nadále shromažďovat.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:29
A
StrÆnka 93
P O J E D N Á N Í
93
Květuše Bartoníčková
FRANTIŠEK HOŘEJŠÍ
Rok 2003 přinesl dvě výročí Františka Hořejšího, jednoho z významných představitelů selského stavu na Slánsku za první republiky. Mohli jsme si připomenout sto pět let od jeho narození a zároveň padesát let, která nás dělí od jeho
úmrtí.
František Hořejší se narodil 1. 12. 1898 v obci Otruby.1) Jeho otec Matěj Hořejší (nar. 1860), syn sedláka z Beřovic u Slaného, se do Otrub přiženil 15. 8.
1890. Sňatkem s Karolínou Rubešovou (nar. 1866) získal v obci zájezdní hostinec „U české lípy“ (čp. 5) a hospodářství (čp. 2). Za peníze, které Matěj Hořejší
do manželství přinesl, si v roce 1892 pronajali a později koupili přilehlé hospodářství v čp. 1. Manželům Matějovi a Karolíně Hořejším se narodily tři děti: Oldřiška (18. 8. 1896), František (1. 12. 1898) a Bohumil (1900).2)
Matěj Hořejší byl aktivní i ve spolkovém a politickém životě – jako člen sboru
dobrovolných hasičů obce 3) či coby dlouholetý činovník plesového výboru, který
ve Slaném v sále U Bílého Beránka (pozdější Hotel Grand) pořádal hojně navštěvované rolnické plesy.4) Funkci starosty Spojených obcí Trpoměch a Votrub
s Lidicí vykonával v letech 1902 – 1906, jako radní je zmiňován ještě v roce
1916.5)
Dětství, stejně jako většinu svého života, strávil František Hořejší v rodných
Otrubech. Chodil do obecné školy ve Slaném, studentská léta pak prožil v Roudnici nad Labem. Zde od školního roku 1913 – 1914 navštěvoval Vyšší hospodářskou školu 6), prestižní vzdělávací ústav, navštěvovaný rolnickými syny z celých
Čech.
Na jaře roku 1916 se konaly odvody a dne 8. května složilo 16 odvedených
studentů mimořádné maturitní zkoušky, všichni úspěšně.7) Jedním z těchto studentů byl i František Hořejší, který poté ve svých sedmnácti letech narukoval do
rakousko-uherské armády.8) Se svým útvarem byl odvelen do Salzburku a odtud
do Francie. O jeho osudu během válečných let není známo nic bližšího, než že
se v roce 1918 opět přes Salzburk vrátil domů do Otrub.
Po válce začal hospodařit se svým otcem Matějem na statku v Otrubech a aktivně se zapojil do spolkové a posléze i politické činnosti. Dne 6. 4. 1919 byl přijat do sboru dobrovolných hasičů Votruby s Lidicí jako „stříkačník“ a o rok později zvolen náměstkem velitele.9) Když si jeho otec Matěj v roce 1921 půjčil
k pohonu mlátičky parní stroj, složil Fr. Hořejší v listopadu téhož roku strojnickou zkoušku, aby mohl stroj obsluhovat sám. V té době začal aktivně působit
v Okresním sdružení rolnického dorostu (OSRD) na Slánsku. Jako většina rolnických synů byl též v Selské jízdě.10) Jízda na koni pro něj představovala vítaný odpočinek i v pozdějších letech.
Již záhy se projevilo nadání Františka Hořejšího pro moderní zemědělské uvažování. Z jeho iniciativy v roce 1923 Matěj Hořejší postavil dvoupodlažní sýpku,
na tehdejší dobu moderní hospodářkou budovu. Na jejím štítě je dodnes vidět
monogram M. H. s letopočtem 1923, vyznačený ve zdivu kulatými otvory (průhledy).
Jeho zemědělské aktivity a práce v Okresním sdružení rolnického dorostu
byly vysoce hodnoceny a přivedly ho až do vedení této organizace na Slánsku.
Byl zvolen šestým předsedou – pro období 1924 – 1926 11) a i přes své mládí hodnocen jako typický sedlák, odborník, muž klidné rozvahy, jenž zavede dorost na
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
94
9:29
StrÆnka 94
S L Á N S K Ý
O B Z O R
cestu specielní pokusnické práce.12) Rovněž byl aktivní v Republikánské straně
zemědělského a malorolnického lidu.
V polovině dvacátých let zemřeli Františku Hořejšímu oba rodiče (15. 7. 1925
matka Karolína, 25. 7. 1926 otec Matěj). V roce 1929 se – po roční známosti –
oženil s Jarmilou Durasovou, narozenou 5. 3. 1910 ve Vinařicích u Kladna, se
kterou se seznámil na plese v Praze. Její rodiče Václav a Božena Durasovi pocházeli rovněž ze selského rodu – mimo vlastního hospodářství ve Vinařicích
v areálu statku provozovali ještě biograf a prosperující hostinec U Přemysla.13)
Jak bylo tehdy zvykem, musel syn, který zůstal na gruntě, vyplatit své sourozence. Díky Jarmilinu velkému věnu si František Hořejší nemusel peníze půjčovat a vyplatil podíly sestře Oldřišce i bratru Bohumilovi. Mladí manželé spolu začali hospodařit bez jakéhokoli finančního zatížení. Ve šťastném manželství se jim
postupně narodily tři děti: Božena (5. 11. 1930), Květuše (14. 2. 1935) a Jiří
(5. 12. 1940).
Díky harmonickému rodinnému zázemí se mohl František Hořejší i nadále aktivně podílet na hospodářském i politickém dění na Slánsku. Kromě aktivity
v Občanské záložně ve Slaném14) je postupně více vtahován do práce Okresní
hospodářské záložny (založené roku 1883). Nejprve je členem revidujícího výboru15), na výroční 53. valné hromadě v neděli 31. 3. 1935 je zvolen do ředitelství
záložny (na místo zemřelého Karla Čejky z Třebíze).16) Na valné hromadě v dubnu 1936 byla provedena doplňovací volba ředitelstva na 3 roky, mezi jednomyslně zvolenými byl i František Hořejší.17) Místostarostou záložny byl zvolen
v ustavující schůzi ředitelství dne 22. 4. 1937 18), v ustavující schůzi ředitelství
dne 30. 3. 1939 byl zvolen starostou Okresní záložny hospodářské.19)
Dobový tisk tehdy jeho činnost hodnotil takto: Starosta, pan František Hořejší, mimo schůze ředitelství pravidelně úřaduje v kanceláři záložny každou středu
a sobotu v týdnu, má nevšední zájem o záložnu, dbá, aby všem zákonným předpisům bylo vždy plně vyhověno, aby styk úředníků s klientelou byl co nejpříjemnější, a svým přátelským jednáním získává trvalé obliby u širokých vrstev našich
obchodních přátel.20)
Ve své práci myslel především na selský stav a Slánský okres, o čemž svědčí
i jeho veřejná vystoupení: Dále považujeme za svou povinnost, soustřediti všechen
zemědělský kapitál v jednom zemědělském ústředí. Chceme spolupracovat s našimi Kampeličkami a nesnášíme dobře, když Kampelička dává své peníze do Prahy.
Chceme, aby tyto peníze šly nejdříve do okresu a do okresní záložny hospodářské
a teprve potom do ústředí do Prahy. Jsme si vědomi, že národ má v půdě svůj pevný základ. Snažte se, aby náš ústav byl skutečnou selskou bankou našeho okresu, aby byl střediskem, které by representovalo naše zemědělství.21)
Starostou Okresní hospodářské záložny ve Slaném byl František Hořejší do
roku 1945, členem ředitelství zůstal do roku 1946 22). V této funkci se snažil pomáhat, kde bylo třeba. Například JUDr. Miloslav Jaroch, jeden ze dvou tehdejších volontérů v záložně (druhým byl JUDr. Václav Zvánovec) 23) vyprávěl, že ho
František Hořejší zaměstnal jako referenta – volontéra se zpětným datem již od
1. 11. 1939. Tím mu ušetřil problémy kvůli jeho účasti na Opletalově pohřbu
17. 11. 1939 v Praze, po němž gestapo zahájilo perzekuci vysokoškolských studentů, čímž mu možná zachránil život.
František Hořejší byl též členem představenstva Zemědělské nemocenské pojišťovny (pro politický okres Slaný) ve Slaném 24), členem výboru okresní odbočky Zemědělské jednoty pro okres Slaný 25), členem Hospodářského sboru okresu
slánského 26), stejně jako činným členem Musejního a literárního spolku Palacký – až do roku 1948, kdy byl vyloučen.27)
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:29
A
StrÆnka 95
P O J E D N Á N Í
95
František Hořejší (* 1. 12. 1898
– † 16. dubna 1953).
Jeho aktivní práce v Republikánské straně zemědělského a malorolnického lidu,
renomé zemědělského odborníka, stejně jako respekt, který k němu chovali ostatní sedláci, ho přivedly až do funkce okresního důvěrníka Republikánské strany
okresu slánského.28) Tuto funkci vykonával celá třicátá léta, potvrzován ve funkci
jednotlivými valnými hromadami okresní organizace až do roku 1938.29) V této
funkci se stýkal nejen s vrcholnými agrárními politiky, ale i všemi aktivními sedláky na Slánsku.30) Ve volbách roku 1935 mu bylo nabídnuto, aby za agrární stranu kandidoval do Poslanecké sněmovny nebo do Senátu; tuto nabídku František
Hořejší zvažoval se svojí manželkou, ale rozhodl se ji nepřijmout 31), mimo jiné
i proto, že by mu nezbýval dostatek času na vlastní hospodaření na statku.
Jednou z mála akcí, kterou během první republiky již nestihl uskutečnit, byla
snaha, aby město Slaný některou z významných ulic svých jmenovalo Švehlovou 32) a aby byl ve Slaném postaven pomník Antonína Švehly.33) Jeho provedení
bylo zadáno „výtvarnému umělci Švecovi“, odhalení pomníku bylo plánováno na
28. října 1938.34)
Pro svoji politickou činnost však František Hořejší nezapomínal na rodový statek a moderní směry v zemědělství. Jeho pracovní den začínal v 5 hodin ráno (ve
žních a v době senoseče ještě dříve) a končil večer kolem 11 hodiny četbou odborných zemědělských knih a někdy též oblíbených cestopisů. Neustále se snažil držet krok s nejnovějšími poznatky, které nezřídka aplikoval na svém hospodářství. V roce 1930 se např. zúčastnil soutěže o přednostech síranu amonného
oproti ostatním dusíkatým hnojivům a jeho příspěvek dostal ocenění.35)
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
96
9:29
StrÆnka 96
S L Á N S K Ý
O B Z O R
František Hořejší také usiloval o spojení funkčnosti hospodářských budov
s estetickými kvalitami. Podle projektu architekta Karla Caivase 36) z ledna
1932 37) vzniklo v témže roce nové, moderní hospodářství, na které se jezdili dívat studenti Vysoké zemědělské školy i ČVUT a různé další exkurze.
František Hořejší byl uznávanou autoritou celého okresu, což dokreslovaly nejen poradenské návštěvy rolníků ze širokého okolí, ale i návštěvy z celé republiky i ciziny. Vzorný statek Františka Hořejšího v Otrubech navštívil 27. května
1937 rumunský ministr zemědělství Negura s chotí a několika rumunskými poslanci, novináři, předsedou francouzského zemědělského klubu Mathé, se zástupci holandského a belgického světa zemědělského.38) V době X. Všesokolského sletu v červenci 1938 si vzorná stavení a hospodářství Hořejších v Otrubech
společně prohlédlo 170 jihoslovanských sokolů.39)
S koncem první republiky, vznikem protektorátu a vypuknutím války se život
Františka Hořejšího i jeho rodiny změnil. Důkladné prohlídky celého statku, kdy
se zjišťovalo, zda tu nejsou zbraně, ukrytí zajatci či parašutisté, nebo zakázaná
literatura v knihovně, probíhaly až do konce války, stejně jako kontroly zásob
obilí a dobytka. Otrubský statek samozřejmě nebyl jediný, takové kontroly probíhaly téměř na všech zemědělských usedlostech. V některých okamžicích se
však zdálo, že jde o život.
V prvních letech války přišlo na slánskou četnickou stanici dvakrát udání od
někoho z Otrub, že František Hořejší ukrývá obilí (o tom, že uprostřed lánu stojí vůz s hnojem, pod kterým byly ukryty pytle s obilím, věděli jen ti, kterým je
tam František Hořejší uschoval). Naštěstí byl český četník slušný člověk, a tak
udání zlikvidoval. V případě, že by se však dostalo do rukou někoho jiného, byl
by František Hořejší popraven (možná i s celou rodinou, která by v lepším případě skončila v koncentračním táboře).
Desátého června roku 1942 přijel do statku vojenský nákladní vůz s ozbrojenými německými vojáky a zastavil uprostřed dvora. Božena Durasová – tchyně
Františka Hořejšího – studovala koncem 19. století několik let v Německu, a tak
dobrou němčinou vysvětlila, že místo, kam vůz přijel, není Horákův statek a Lidice u Otrub nejsou těmi Lidicemi, kam mířili.
Na podzim 1942 bylo odesláno anonymní udání, že Jarmila Hořejší je židovského původu. V listopadu téhož roku přijeli do Otrub příslušníci kladenského
gestapa, kteří ji zatkli a odvezli do Kladna. Její matce Boženě Durasové se na
služebně gestapa (kam ji František Hořejší odvezl) podařilo – opět díky své dobré znalosti německého jazyka a především odvaze, kterou projevila v pravou
chvíli – dceru zachránit.40)
I v tomto období František Hořejší pokračoval v započatém díle. V Otrubech
zastával funkci starosty, byl předsedou krajského výboru zemědělských organizací41) a v březnu 1939 byl jmenován okresním vedoucím Národního souručenství pro Slánsko.42) Nadále zůstával autoritou pro rolníky nejen na Slánsku.
O tom svědčí např. průběh krajského zemědělského dne ve Slaném, spojený
s prohlídkou vzorného statku v Otrubech, kdy byl opět velmi vysoko hodnocen:
Bratr Hořejší, praktický zemědělec, inteligentní rolník, při svém mládí již velmi
zasloužilý veřejný pracovník a v přítomné době vedoucí činovník zemědělců našeho kraje, je mužem praktického života. Svůj veliký hospodářský rozhled, své teoretické vědomosti a obdivuhodný smysl pro organisaci zemědělské práce uplatnil nejlépe v svém hospodářství, které může býti vzorem všem českým
zemědělcům. Proto také jeho projev byl projevem výkonného, praktického zemědělce a každé jeho slovo bylo zaměřeno k zvelebení zemědělství a podloženo cennými praktickými zkušenostmi.43)
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:29
A
StrÆnka 97
P O J E D N Á N Í
97
Statek – Otruby čp. 1 (kolem roku 1904)
Hodnocení pokračuje dále:
Účastníci krajského zemědělského dne ve Slaném prohlédli si v rámci tohoto zemědělského dne statek bratra Františka Hořejšího v Otrubech, který možno právem nazvati statkem vzorným. Sám dr. ing. Svoboda, přednosta výzkumného
ústavu prohlásil, že viděl mnoho vzorných statků v cizině, ale nikde statek tak
skvěle situačně řešený, jako je statek bratra Hořejšího.44)
Celostránkový článek je zakončen lapidárním konstatováním, že sedláky by
měl všude vést člověk, který sám doma ukázal, co dovede, jako Hořejší.45)
Osvobození v květnu 194546) přineslo úlevu, která postupně dostávala hořkou
příchuť. Zákazem agrární strany začala poválečná destrukce prvorepublikových
demokratických zásad. Rodina Hořejší začala uvažovat o odjezdu z Československa. Ještě koncem roku 1945 existovala nabídka prodat statek a veškeré nemovitosti, které rodina vlastnila. František Hořejší důkladně prostudoval možnosti hospodaření v Argentině, které se mu zdály velmi výhodné. Velmi vážně
uvažoval o odchodu do této země, kde by zemědělec jeho znalostí měl téměř neomezené možnosti.
Manželé Hořejší možnost odchodu z vlasti nakonec – po dlouhém zvažování –
zavrhli. Nechtěli věřit prognózám o dalším vývoji v Československu; láska k rodné hroudě byla navíc tak silná, že převážila i obavy z budoucnosti. Vzhledem
k vývoji poměrů zvažovali odchod z vlasti ještě dvakrát: v roce 1947, kdy by však
již odcházeli přes hranice s minimem prostředků, neboť nemovitosti byly tehdy
už neprodejné; v roce 1949 byla emigrace celé rodiny téměř nemožná a manželé Hořejší nechtěli opustit své děti ani babičku Boženu Durasovou. Zbývalo tedy
jediné – doufat, že rodina přežije nastupující vládu, lidu stejně jako přežila vládu německého nacismu.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
98
9:29
StrÆnka 98
S L Á N S K Ý
O B Z O R
Komunistická strana ČSR po získání politické moci v únoru 1948 začala budovat stalinský model socialismu, v němž důležitou úlohu sehrály různé formy
politických represálií a perzekucí; ve jménu socializace vesnice začala s pronásledováním selského stavu. Od jara 1950 postupně převažovalo hledání vnitřních i vnějších nepřátel.47) Mezi postiženými byla záhy i rodina Hořejších. V prosinci roku 1949 jim bylo oznámeno, že se do 7 dnů musí vystěhovat z domova.
Díky intervenci Františka Hořejšího mohla rodina Vánoce ještě prožít doma, ale
byly to smutné dny.
Třetího ledna 1950 byla rodina vystěhována do výminku (ve statku), kde žila
Božena Durasová. Odtud byli i s ní po roce odsunuti do bývalého zájezdního
hostince v Otrubech – do tří místností v budově, která byla pět let neobývaná
a hygieniky označena jako nevhodná k bydlení. Alternativou k tomuto ubytování byl objekt v Blahoticích, kde by však mohli obývat pouze jednu místnost – navíc společně s další rodinou.
František Hořejší začal pracovat jako dělník ve Státním statku Zlonice, později
musel nastoupit do mostárny v ČKD ve Slaném. I zde byli s jeho prací spokojeni, dlouho zde však nezůstal. V den svých 54. narozenin (1. 12. 1952), byl povolán na výjimečné vojenské cvičení do útvarů Pomocných technických praporů
(PTP) na Slovensko.48)
Finanční situace rodiny se rázem velmi zhoršila. Jarmilu Hořejší nechtěli nikde zaměstnat. Kde jí jeden den přislíbili práci, tam ji druhý den byli nuceni odmítnout, jinak by se sami ocitli bez práce.49) Jako manželka bývalého statkáře
neměla nárok ani na tu nejpodřadnější práci. Celá pětičlenná rodina tehdy žila
ze 190 korun důchodu nemocné Boženy Durasové a z nepatrných finančních obnosů z bazaru ve Slaném, kde hluboko pod cenou prodávali nábytek, obrazy
a koberce, které si stihli odvézt ze statku.
V obytných místnostech v zimě u kamen do rána zmrzla voda v kbelíku, protože jednoduchá okna nepřiléhala. Večer, když byl větší mráz, si do postele museli oblékat silné svetry a čepice, aby neomrzli. Chodili na železniční trať sbírat
uhlí a topili dřevem, které si připravili přes léto. Na uhlí nebyly peníze. Vodu nosila Jarmila Hořejší od pumpy přes celou vesnici. Sousedé z Otrub se na jejich
zoufalou situaci mlčky dívali. Občas jim sice někdo přinesl trochu jídla, ale za
tmy tajně zadním vchodem, aby ostatní ve vesnici nic neviděli.50)
František Hořejší byl ze Slaného transportován do Prahy a potom přes Bratislavu do Novák na východním Slovensku; nakonec se dostal do Nižné Šebastové u Prešova, kde sloužil u 5. roty 63. pomocného technického praporu. O této
etapě jeho života existuje svědectví pana Jiřího Bakaláře, rolníka ze Třebíze:
Setkal jsem se s panem Hořejším koncem listopadu 1952 u odvodu v Nádražní ulici (nyní Wilsonova), kde nám vzali vojenské hodnosti. Dne 1. 12. 1952 jsme
byli povoláni do Prahy na vojenské velitelství a odtud nás vlakem vezli na Slovensko. Nikdo nám neřekl, kam nás vezou. Po celou dobu transportu jsme nedostali ani jíst, ani pít. Přijeli jsme do tábora v Novákách. Na místo určení nás vezli
nákladními auty. Nejprve jsme projeli dvěma tábory, obehnanými ostnatými dráty a hlídanými vojáky. Ubytovali nás až ve třetím táboře. V tmavé a vlhké místnosti nás bylo 80 lidí. Dověděli jsme se, že za II. světové války zde byli vězněni
židé.
Místní slovenské obyvatelstvo se na nás dívalo nepřátelsky a chovalo se k nám
jako bychom byli vrazi. O Štědrý den jsme si vyžádali povolení jít na Půlnoční mši
do blízkého kostela, kde se k panu Hořejšímu velice přátelsky hlásil jeden místní
Slovák. Byl to člověk, který se svou partou mužů jezdil panu Hořejšímu do Otrub
pomáhat při žních. Díky tomuto setkání se chování lidí k nám změnilo.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:29
A
StrÆnka 99
P O J E D N Á N Í
99
Fotografie Františka Hořejšího
z doby nasazení u 5. roty
63. pomocného technického
praporu
V Novákách jsme byli asi tři měsíce. Kopali jsme rygoly, ale při 20 °C pod nulou
to byla hrozná dřina. Kopat jsme však museli, protože bychom jinak zmrzli. Po dalších třech měsících nás přemístili do Nižné Šebastové u Prešova. Zde jsme kopali odvodňovací kanály a později lámali žulové kvádry (dlažební kostky). Na tuto práci
jsme chodili 1 km pěšky. Pan Hořejší byl ubytován společně v jedné místnosti s panem Tůmou z Hořešoviček a panem Říhou z Počedělic u Loun. Oba již zemřeli.
V onen osudný večer šel s panem Říhou a ještě dalšími muži z divadla; na představení dostali lístky za dobré pracovní výsledky. Pana Hořejšího srazil nákladní
automobil předním blatníkem na zem pod vůz a zadním kolem ho přejel. Způsobil
mu smrtelné zranění, na které po převozu do nemocnice zemřel. Na zaprášeném
předním blatníku jsem ještě druhý den viděl stopy prstů pana Hořejšího, jak se
snažil zachytit.
Smrtelnému zranění František Hořejší podlehl 16. 4. 1953 ve Státní nemocnici v Prešově v jednu hodinu dvacet pět minut po půlnoci.51) Nákladní automobil podniku Stavoindustria, který do něj najel, byl v inkriminovanou dobu řízen
nezletilým závozníkem bez řidičského průkazu, kterému vůz svěřil řidič k odvozu do garáže. Při pozdějším soudu byl vynesen osvobozující rozsudek. V rámci
obhajoby zaznělo, že společnost se zbavila jednoho kulaka.52)
Slánské politické vedení se obávalo, aby se pohřeb Františka Hořejšího nestal
manifestací sedláků proti režimu. O tom, že to byla obava oprávněná, svědčí
fakt, že v den, který byl na úmrtním oznámení uveden jako den pohřbu, přišlo
ke kostelu v Lidicích takové množství lidí, že se všichni do prostoru hřbitova ani
nevešli, a tak stáli i před hřbitovem. Poté, co čas uvedený v úmrtním oznámení
jako čas smutečního obřadu uplynul a pohřeb stále nezačal, se ukázalo, že pohřeb byl odložen. Nikdo – ani rodina – neznal důvod. Až večer bylo rodině oznámeno, že se rakev s tělem ztratila. Druhý den byla nalezena na slánském nádraží – údajně odložená kdesi ve vagónu na slepé koleji.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
100
9:29
StrÆnka 100
S L Á N S K Ý
O B Z O R
Vojenský pohřeb tak druhý den proběhl v klidu. Někteří se nové datum pohřbu nedozvěděli, někdo se nemohl uvolnit ze zaměstnání, jiní již měli strach.
Cínová rakev s ostatky Františka Hořejšího byla tedy za zvuků hymny, kterou
zahrála hudba slánské posádky, spuštěna do rodinné hrobky v Lidicích.
Ani po smrti ho však úřady nepřestaly sledovat. Dne 7. 12. 1954 došlo na
MNV v Otrubech důvěrné sdělení – žádost o vyšetření a sdělení majetkových
a výdělečných poměrů Františka Hořejšího.53)
Na paměť Františka a Jarmily Hořejších byl roku 1998 jejich dětmi Květuší
Bartoníčkovou a Jiřím Hořejším obnoven smírčí kříž na cestě mezi Otrubami
a Lidicemi.
Zora Dvořáková
PODPĚROVI Z NEPROBYLIC
Jako další příklad pronásledování selských rodin na Slánsku v době komunistického režimu po roce 1948 jsme zvolili případ rodiny Podpěrových z Neprobylic. Ti tady hospodařili na statku č. 5 již v několikáté generaci. Koupili ho
v roce 1781 a v roce 1948 k němu patřily polnosti v rozsahu necelých 30 ha.
Od roku 1931 na něm hospodařil Dobromil Podpěra narozený 26. 8. 1905,
který v letech 1920 – 1924 absolvoval Vyšší hospodářskou školu v Roudnici nad
Labem. Rok 1931 byl v jeho životě klíčový, protože tehdy umírá jeho otec, takže
musí převzít starost o hospodářství, ale jelikož se téhož roku oženil, není již na
to sám. Jeho žena Marie (narozená 20. 8. 1913) pocházela rovněž ze selské rodiny. Byli to Bakalářovi z Třebíze. Mariin otec se za první světové války ocitl v zajetí a jeho stopa zmizela. Léta na něho čekali, ale už nikdy se nevrátil. Proto na
třebízské usedlosti se musel záhy ujmout povinností hospodáře Mariin bratr Jiří.
Dobromil a Marie Podpěrovi, jejichž statek v Neprobylicích prosperoval, měli
pět dětí, čtyři syny a jednu dceru: Dobromila (roč. 1932), Přemysla (roč. 1933),
Víta (roč. 1939), Jarmilu (roč. 1941) a Jiřího (roč. 1944).
Harmonický rodinný život, naplněný prací, jak to v zemědělství vždycky bývalo, se začal komplikovat nástupem komunistů k moci po únoru 1948. Přitom
ještě po skončení druhé světové války měl Dobromil Podpěra v obci takovou autoritu, že v roce 1945 stanul v čele místního revolučního výboru jako jeho předseda.
Avšak po 25. únoru 1948 všude zahájily činnost akční výbory Národní fronty,
které okamžitě začaly sledovat a udávat občany, kteří neprojevovali loajalitu vůči
novému režimu. Obdržely k tomu pokyny od generálního tajemníka Ústředního
akčního výboru Národní fronty Alexeje Čepičky.1)
Stálo v nich: Akční výbory NF vzešly z vůle lidu jako pevná hráz proti záměrnému nástupu živlů, jež se lidu zpronevěřily.
Akčním výborům NF jako orgánům svrchovaného lidu náleží veškerá vážnost
pro jejich ráznou očistnou činnost i pro jejich další úkoly budovatelské v novém zřízení opravdu lidově demokratickém.
Není bez významu zaznamenat z nedávno minulých dnů zkušenosti, jak se jednotlivé složky národa stavěly k akčním výborům.
Ústřední akční výbor NF proto žádá, abyste mu obratem oznámili všechny osoby, jež se v době utváření akčních výborů v zemích, okresech, městech i vesnicích
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:29
A
StrÆnka 101
P O J E D N Á N Í
101
Neprobylice čp. 5 – snímek
z roku 1929. Původní
hospodářská budova
z 19. století. Druhý zleva
František Podpěra,
hospodařil 1904 – 1931.
stavěly nepřátelsky proti zřizování akčních výborů, bránily jejich ustavení, vyjadřovaly se o nich hanlivě a urážlivě, zakročovaly násilně či výhružně proti jednotlivým členům akčních výborů pro tuto jejich funkci, vylučovaly je ze stran NF
apod.2)
V nenávistné atmosféře sledování a udávání se začalo těžko dýchat. Dělo se
tak na úrovni krajů, okresů, měst, vesnic i nejmenších obcí. Na venkově se situace zhoršila o to víc, když se tu začalo s programem združstevňování vesnice.
Rolníci, kteří nadále chtěli hospodařit samostatně, byli ve svém úsilí ochromeni
nuceným výkupem zemědělských strojů – většinou ve prospěch strojně traktorových stanic a JZD. Tímto „výkupem“, který však nikdy nebyl plnohodnotně
uhrazen, museli do strojně traktorové stanice a JZD odevzdat své mlátičky, traktory, řezačky, výfuky, vazače, secí stroje, vyorávače řepy, pluhy, brány, válce,
transportéry slámy, lisy, lokomobily, elektromotory atd.3)
Jak přinutit rolníky, aby skončili se samostatným hospodařením, spočívalo
i v tom, že odvody a dávky, které jim byly předepsány, byly záměrně nadsazené,
takže nebylo možné je splnit.
Tím se rolníci vystavovali dalším postihům v podobě pokut, které nedokázali
uhradit, takže jim hrozil trest i na svobodě. Taková zoufalá situace končívala
rozhodnutím, že jejich usedlost bude konfiskována, přejde pod národní či vojen-
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
102
9:29
StrÆnka 102
S L Á N S K Ý
O B Z O R
Fotografie Dobromila Podpěry
ze začátku padesátých let,
určená na občanský průkaz.
skou správu. Leckteří pod tlakem těchto okolností rezignovali a vstoupili do
JZD.4) Tak se naplňoval program socializace naší vesnice.
Všem těmto tlakům byl v Neprobylicích vystaven i Dobromil Podpěra. Na své
usedlosti hospodařil až do roku 1952, avšak 11. srpna byl přímo při práci na poli
zatčen. Zdůvodnění tohoto kroku znělo, že narušuje státní plán strojně traktorové stanice. Tuto událost, která byla nejen pro jeho rodinu, ale i pro další lidi,
kteří tam s ním pracovali, šokující, vylíčil jeho syn Dobromil takto: Místní národní výbor vyhlásil, že strojně traktorová stanice přijede podmítat pozemky. Proto občané, kteří mají na poli zasetou nějakou travinu, měli si tam umístit háječky.
Otec rozhodl, že to zvládne sám, tedy i podmítání, a dal na všechna svoje pole háječky.
Soudruzi z MNV to vnímali jako provokaci a okamžitě to ohlásili na SNB. Otec
byl z pole odveden při žních přímo od mlátičky. V té době již zemědělské stroje
byly vykoupeny pro strojně traktorovou stanici, ale otec, který se spojil s dalšími
dvěma hospodáři (s Arltem a Dundrem) a vytvořili jakési minidružstvo, mohli tyto
stroje ještě používat, protože dosud byly u nás doma. Samozřejmě že pospíchali,
aby co nejdřív byla pole sklizena. Nejdřív udělali naše pole, protože tam byl i vazač. Arltovi měli pár koní, s nimiž dokázali rychle zavážet mlátičku. Všichni pracovali na plné obrátky.
Tehdy už v obci existoval státní statek, který měl ve všem přednost. Komplikace byla například v tom, že tamní transformátor byl slabý, a proto otec mohl elektrický proud využívat jen ve stanovených hodinách. Mohlo se mlátit pouze do sedmi hodin do rána, potom od jedenácti do jedné v poledne a od šesti hodin večer.
Dělalo se to tak, že se všechny fůry naložily a vše se připravilo na okamžik, kdy
se opět stroje mohly spustit. Takhle se jelo jak na našich polích, tak na ostatních.
Otce přišli zatknout, když se sklízelo na Dundrových polích.
Otec byl ve vazbě ve Slaném a potom v Kralupech nad Vltavou. Čekal ho soud,
k němuž došlo v listopadu 1952. Byl potrestán pěti měsíci vězení a pokutou ve
výši 20 000 Kčs. V případě nedobytnosti se trest prodlužoval o další dva měsíce.5)
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:29
A
StrÆnka 103
P O J E D N Á N Í
103
Zatímco otec byl ve vězení, jeho synové Dobromil a Přemysl se snažili hospodařit sami – a to tak, jak si přál jejich otec, který dosud odmítal vstoupit do jednotného zemědělského družstva. Jenomže pro dvacetileté chlapce to byla situace nanejvýš obtížná. Byli vystaveni velkým vnějším tlakům, důrazně upomínáni
pro nedodržení předepsaných dávek a obviňováni ze záměrného sabotování.
V době soudu s otcem jim už bylo jasné, že takhle dál sami nedokáží hospodařit. Jejich osud jako samostatně hospodařících rolníků byl zpečetěn. Na základě
§ 55 bylo 11. listopadu 1952 jejich hospodářství zabráno.
Tím to ale neskončilo. Soudruzi, kteří o nich rozhodovali, jim 8. ledna 1953
přikázali, aby se ze statku v Neprobylicích č. 5 vystěhovali a aby se to uskutečnilo do 48 hodin. Měli se přestěhovat do Luníkova, kam byli vystěhováváni i jiní
nepoddajní sedláci, a to nejen ze Slánska, ale i odjinud.
Podpěrovi se snažili stanovený termín 48 hodin prodloužit aspoň o dva dny,
a to z toho důvodu, že se 11. ledna 1953 otec měl vrátit z vězení. Přáli si, aby
přišel ještě domů – do neprobylického statku, který jim však už byl zabrán.
Podpěrovi se stěhovali do Luníkova 12. ledna 1953. Směli si vzít jen nejnutnější vybavení a deset slepic. Synovi Dobromilovi se však podařilo obratem vrátit do Neprobylic, ale tam už neměl co naložit. Jejich věci byly pryč.
Pokutu 20 000 Kčs, kterou trest stanovoval Dobromilu Podpěrovi, zaplatili příbuzní. Jeho postih byl i v tom, že mu bylo zakázáno vrátit se do Neprobylic po
dobu deseti let. Proto až do roku 1960 žili v Luníkově a pak se přestěhovali do
Dolína. Do Neprobylic se vrátili až v roce 1963, ale toliko do výměnku č. 48.
Otec si z vězení přinesl těžký revmatismus, což se během let zhoršovalo. Dosavadní kalvárie mu vzala hodně sil. Nějakou dobu pracoval v JZD a hlídal v Lotouši. Pobíral invalidní důchod ve výši 350 – 500 Kčs. Zemřel v roce 1975.
Soudruzi netrestali jen jeho jako nepoddajného sedláka, ale mstili se i jeho dětem. Promítlo se to do jejich potíží s přijetím na školy i do průběhu jejich vojenské prezenční služby. Dobromil i Přemysl museli nastoupit k Pomocným technickým praporům. Dobromil byl povolán 28. února 1953 a dva roky strávil u PTP
na Ostravsku. Přemysla povolali 31. října 1953 a sloužil u PTP na různých místech dvacet šest měsíců.
Když se zajímali o možnost studovat, bylo jim sděleno, že se napřed musí něčemu vyučit a prokázat kladný poměr k současnému lidově demokratickému zřízení. Tak se stalo, že Dobromil, který chtěl studovat veterinářství, dosáhl maturity až prostřednictvím dálkového studia. Bylo to v době, kdy otec ještě na své
usedlosti samostatně hospodařil, a právě proto bylo na něho pohlíženo jako na
odpůrce socializace vesnice. Není divu, že se to pak odrazilo v posudcích jeho
syna.
Doklady o těchto potížích jsou velmi výmluvné a není třeba je doplňovat nějakým dalším komentářem. Navíc ilustrují mnohé obdobné situace, protože většina selských dětí se musela v padesátých letech pro svůj původ potýkat se stejnými nesnázemi.
Když bylo Dobromilovi konečně umožněno, aby si podal žádost na Vysokou
školu veterinární v Brně, obdržel 18. září 1950 odpověď podepsanou tamním
rektorem prof. dr. V. Jelínkem: Sděluji vám, že hlavní přijímací komise zamítla
Vaši žádost o přijetí na vysokou školu, protože jste dosud dostatečně neprokázal
svůj kladný poměr k budování socialismu v naší vlasti.
Současně dovoluji si Vám poraditi, abyste rozhodnutí hlavní komise Vysoké
školy veterinární považoval za přátelské odkrytí Vašich nedostatků, které se
snažte intenzivnější prací odstranit ve Vašem novém zapojení se do budovatelských úkolů pracujícího lidu. V tom Vám přeji plného zdaru! 6)
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
104
9:29
StrÆnka 104
S L Á N S K Ý
O B Z O R
Jiný doklad mu pak sděloval, že školský referát ONV z místa Vašeho bydliště
nedoporučil Vaši přihlášku ke studiu na vysoké škole.7) Protože se nechtěl podvolit této místní mstě, podal odvolání na ministerstvo školství, věd a umění, které mu však oznámilo, že rozhodnutí přijímací komise nemůže změnit.
To se opakovalo v dalších letech při jeho opětovných snahách dostat se na vysokou školu. Stalo se tak i v roce 1952, kdy se snažil dostat na Vysokou školu
zemědělskou a bylo tomu tak i později. Jeho selský původ a odmítavý postoj jeho
otce ke združstevňování bylo stigma, které soudruzi nepromíjeli.
Nakonec se s touto věcí obrátil na prezidentskou kancelář a 11. července 1955
obdržel odpověď z ministerstva zemědělství. Stálo v ní:
Z kanceláře prezidenta republiky byla nám postoupena vaše stížnost na nepřipuštění k dálkovému studiu vysoké školy zemědělské.
Ve svých životopisných údajích sám uvádíte, že jste synem 28 ha zemědělce.
Poněvadž jste nedávno prodělával základní vojenskou službu, nejsou Vám jistě neznámy zásady budování našeho lidově demokratického zřízení a výstavby
socialismu v naší zemi.
Je přitom naprostou samozřejmostí, že musíme trvat na tom, aby veškeré odpovědné funkce v našem státním aparátě zastávali příslušníci vládnoucí dělnické
třídy, drobných a středních rolníků.
Proto především jim dáváme k tomu potřebný základ vyššího vzdělání, které za
kapitalistického řádu jim bylo odpíráno, neboť tehdy mohl studovat jen ten, kdo
měl peníze, kdo byl hmotně zabezpečen.
I když jsme v 10 letech trvání našeho lidově demokratického zřízení již několikanásobně počet posluchačů na našich středních a vysokých školách zvýšili, nestačíme ještě uspokojit touhu mnoha tisíců zájemců po vyšším vzdělání. Proto nelze vyhovět všem žadatelům o připuštění ke studiu na vysokých školách.
Při tomto výměru dáváme pochopitelně přednost žadatelům z řad dělníků, drobných a středních rolníků.
Z uvedených důvodů nelze nyní Vaší žádosti vyhovět.8)
Dobromil Podpěra musel roky čekat až do částečného uvolnění politických poměrů v roce 1968, kdy se mu konečně podařilo dostat na Vysokou školu zemědělskou v Praze-Suchdole, kterou dálkově absolvoval.
Teprve pád komunistického režimu v listopadu 1989 přinesl částečnou nápravu ve formě rehabilitací, odškodnění a restitucí. Dnes na neprobylickém statku hospodaří nejmladší z Podpěrových dětí, Dobromilův bratr Jiří. Avšak těžkými křivdami poznamenané životy, zničené zdraví, pohřbené životní perspektivy
a často naprosté zplundrování někdejších prosperujících zemědělských usedlostí se už nedají vrátit do stadia, kdy začala tato zkáza. To už lze jen dokumentovat a připomínat jako otřesné memento.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:29
A
StrÆnka 105
P O J E D N Á N Í
105
Božena Franková
FRANTIŠEK ŠEBESTA
František Šebesta pocházel z Plchova, byl synem Jindřicha a Josefy Šebestových z čp. 3. Jindřich s Josefou měli tři děti: Františka, Jiřinu a Jindřicha. Vyrůstaly v prosperujícím hospodářství a rodinném souladu. Láska k půdě a všemu živému, co se narodilo a rostlo na dvoře a poli, je provázela už od útlého
dětství.
Otec Jindřich Šebesta (1881–1930) byl rozvážný hospodář, který se v obci a širokém okolí těšil dobré pověsti. S jeho jménem se setkáváme téměř ve všech současných spolcích. Nejvíce se angažoval v Sokole a Sboru dobrovolných hasičů.
Zastával čestné místo v představenstvu Občanské záložny v Slaném i čestné
místo ve správním výboru Společného cukrovaru v Klobukách. Zemřel předčasně ve věku 48 let. Hospodářství se ujímá jeho čtyřiadvacetiletý syn František.
V letech 1922 – 1926 studoval na Střední hospodářské škole v Roudnici nad
Labem. Vojenskou službu absolvoval v poddůstojnické škole a v hodnosti poručíka odešel do civilu. Ještě v roce 1930 se oženil s Marií Svobodovou z Malíkovic. Také ona pocházela z prosperujícího hospodářství.V jejich harmonickém
manželství se narodily děti Stanislav (1933), Marie (1935) a Anna (1941). Manželé společně hospodařili na 40 ha. Na dvoře měli dva páry koní, 19 kusů hovězího a stejný počet vepřového dobytka a plno drůbeže a holubů. Pro matku a nezletilého bratra Jindřicha zajišťoval podle notářské smlouvy František Šebesta
bydlení na vejminku s ošacením a stravou. Pro mladou dvojici, která zakládala
společnou domácnost, to sice bylo velké zatížení a náročný úkol, ale oni ho rádi
splnili.
František Šebesta se stejně jako jeho otec vypracoval na dobrého hospodáře.
Zaváděl ve svém hospodářství nové metody a kupoval moderní stroje. Časem si
zakoupil traktor, který mu tvrdou a lopotnou práci v zemědělství usnadňoval. Na
část vybavení byl nucen si vypůjčit peníze, které dlouho splácel. V obci převzal
funkci velitele Dobrovolných hasičů a psal obecní kroniku. Měl pěkný rukopis,
který si zachoval až do pozdního věku. Doma si vedl podrobné účetnictví o vydání v hospodářství i domácnosti.
Své politické postoje dal najevo už v mladistvém věku, kdy strhal v obci plakáty zvoucí občany k oslavě l. máje. Plakáty vylepili komunisté a František byl
za tento čin v r. l936 potrestán, neboť výlep plakátů byl povolený. Předvolán byl
do Slaného k JUDr. Popperovi. K činu se přiznal a jako náhradu škody zaplatil
178 Kč.
V říjnu 1938 byl povolán na mimořádné vojenské cvičení. Zachoval se dopis,
ve kterém velitelství divize v Košicích žádá o uvolnění na dobu tří týdnů, aby
mohl dokončit sklizeň úrody. I z toho je vidět, jak mu především záleželo na prosperitě hospodářství.
Na konci války v květnu 1945 je povolán důstojnickým sborem ze Slaného
k pomoci při zajišťování pořádku. V roce 1946 měl možnost odkoupit zkonfiskovaný nepojízdný motocykl. Plánoval, že po opravě bude stroj používat k rychlým
cestám za úkoly, které vykonával ve Slaném. Z Plchova v té době nebylo možno
užít jiného spojení. Motocykl řádně odkoupil od Fondu národní obnovy v Praze.
Přestože měl vlastnický list o řádné koupi, neušel řevnivosti a závisti některých
místních občanů. To se pak projevilo po roce 1948, kdy se k moci dostali komunisté, u nichž měl vroubek už z období první republiky. V roce 1951 motocykl
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
106
9:29
StrÆnka 106
S L Á N S K Ý
O B Z O R
Faksimile dopisu Františka Šebesty z vězení ze dne 26. 12. 1956.
poznávací značky: DKW čísl. SL–1043 propadl ve prospěch státu, zastoupeného
ONV Slaný. Stalo se tak v souvislosti s nezaplacením finanční pokuty, kterou Šebesta dostal za nesplnění dodávek mléka.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:29
A
StrÆnka 107
P O J E D N Á N Í
107
V deníku Svoboda ze dne 24. 12. 1948 se mimo jiné dočítáme, jak instruktor
KSČ z ONV Slaný nabádá přítomné občany na schůzi v Plchově k ostražitosti proti kulakům, kteří zatajují plochy polí a neplní předepsané dodávky. Mezi jinými
neplniči je uveden i František Šebesta. Z přítomných padesáti členů KSČ při hlasování nikdo nebyl veřejně pro a nikdo nebyl proti. Instruktor jen podotkl: „Tak
daleko zavedlo členstvo třídní neuvědomělost a vliv vesnických boháčů...“
Od roku 1950 je rodina Františka Šebesty neustále kontrolována a vystavena
útokům za nesplnění neúměrně vysokých dodávek mléka, masa, vajec i sena,
bez ohledu na to, zda má k jejich splnění vhodné podmínky. Finanční sankce se
stupňují. V dodatcích přípisů se objevují dovětky: ... svým jednáním ohrozil jste
výživu národa nebo nesplněním dodávek ohrozil jste splnění 5letého plánu atp.
František Šebesta musí odevzdat traktor do STS Beřovice, vrátit lovecký lístek
a prodat loveckou pušku panu Matějkovi z Kutrovic. V lednu 1951 mu je sděleno, že musí v obci Milý (obec je asi l0 km vzdálena od Plchova) vysadit 0,80 ha
chmelnic.
Proti všem nařízením a příkazům František Šebesta čestně bojuje a odvolává
se různými sděleními, jak je na tom v hospodářství, píše o neúrodě, nedostatku
pracovních sil. Veškerou práci už zajišťuje sám jen s manželkou a synem. Je na
něho uvalena exekuce, které čestně čelí. Nakonec pod tlakem všech těchto okolností předává hospodářství státním statkům a zůstává zde pracovat jako zaměstnanec.
Hysterie však nekončí, ba naopak se stupňuje. František Šebesta je povolán
před lidový soud do Slaného. Okresní prokuratura (č. j. Pt 94/56) vydává rozsudek lidového soudu ze 17. 7. 1956 T 107/56 podle § 135 odst. 1, 2 trestního zákona podle § 273 tr. z., jímž je František Šebesta odsouzen ke čtyřem měsícům
s nástupem ihned. Opět se odvolává a odvolání dokládá přípisem státních statků
a tím, že v době žní nemůže nastoupit. Dostává odklad tří měsíců a 31. října trest
nastupuje. Z doby věznění se zachovaly tři dopisy, z nichž jeden uveřejňujeme.
Ani po návratu z vězení František Šebesta neskládá ruce do klína. Začíná
shromažďovat podklady k rodinné kronice. Dopisuje si s příbuznými, píše na
farní úřady a hledá v matrikách. V roce 1970 mu umírá manželka.
V roce 1973 jsem se osobně s panem Františkem Šebestou setkala na váze
u chlévů v Plchově, kde byl jako důchodce zaměstnán. Byl již skoro sedmdesátiletý, ale se stálým zájmem o okolní dění. V té době se ve Třebízi opravoval Cífkův statek. Podruhé jsem se s jménem Františka Šebesty setkala, když se jejich
statek v Plchově boural. Do muzea jsme si odtud přivezli holubník a pár zemědělských strojů, a hlavně posbírali různé písemné materiály, které se povalovaly po dvoře. Dnes mi hodně pomohly k sepsání této vzpomínky.
Poznámky:
Ke stati o Františku Hořejším:
1) Otruby byly tehdy částí Spojených obcí
Trpoměch a Votrub s Lidicí, což trvalo až
do začátku roku 1920, kdy byla
odloučena jako samostatná obec Otruby
s Lidicí. V současnosti jsou Otruby místní
městskou částí Slaného. (viz Pamětní
kniha obce Trpoměchy L.P. 1916;
Protokol obce Trpoměchy od 1. června
1905 – 1920)
2) Rod Hořejších byl v Beřovicích
usedlý po mnoho generací; do současnosti
se v obci dochoval kamenný kříž
postavený Jiřím Hořejším roku 1794.
Oldřiška – provdaná Kšandová –
hospodařila na statku v Bysni, zemřela
8. prosince 1966. Bohumil měl
hospodářství v Brníkově
u Libochovic.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
StrÆnka 108
108
3) viz dopis, zvoucí ku valné hromadě dne
30. 1. 1910, či platební listiny sboru z let
1911 a 1912 (archiv rodiny)
4) Slánský obzor 1997, ročník V., str. 45,
vydáno 1998
5) Pamětní kniha obce Trpoměchy
L. P. 1916; Protokol obce Trpoměchy od
1. června 1905 – 1920
6) Mezi jeho spolužáky z vyššího ročníku
(začali studovat ve školním roce
1912 – 1913, maturovali v 1915) patřil
i Josef Mašín z Lošan u Kolína. Školu
absolvovali ze širšího příbuzenstva též
Adolf Důras z Humen u Slaného (v letech
1869 – 1870), Vladislav Důras z Kralup
(v letech 1883 – 1884), Bohumil Hořejší
z Beřovic u Slaného (od školního roku
1905 – 1906, maturoval r. 1908 – zemřel
během první světové války) a také bratr
Bohumil Hořejší (od školního roku
1920 – 1921), který maturoval r. 1924.
(viz Almanach Zemské Vyšší školy
hospodářské v Roudnici nad Labem,
založené v roce 1864, Roudnice 1927)
7) Almanach zemědělských škol
v Roudnici nad Labem. Díl III. Za léta
1935 – 1948, Roudnice 1949, str. 22
8) Později svým dětem vyprávěl, že mu
jeho maminka Karolína s sebou dala
vyleštěnou kovovou destičku (zrcátko)
v měkkém koženém pouzdře, aby mu
v levé náprsní kapse chránila srdce před
kulkou.
9) V Matrice sboru dobrovolných hasičů
Votruby s Lidicí je jako činný člen
sboru zapsán na listě č. 52 (archiv
rodiny).
10) Pod vedením pana Fafaly, bývalého
důstojníka kavalerie, trénoval s ostatními
mladíky v blízkých Lidicích.
11) Prvním předsedou OSRD Slaný byl
zvolen př. Rudolf Franc – od roku
1908 – 1911 (od 6. prosince), druhým př.
Václav Krupička – od roku 1911 – 1914
(př. Krupička byl zvolen na svoji práci
čestným předsedou), třetím př. František
Podhora od roku 1914 – přes dobu
válečnou zastupován př. Václavem
Krupičkou, místopředsedou Němečkem
a družkou Horovou až do konce roku
1918, čtvrtým př. Vladimír Hora – od
roku1918 – 1921, pátým př. Čeněk Torn –
od roku1921 – 1924, šestým př. František
Hořejší – od roku 1924 – 1926, sedmým
př. František Šťastný – od roku
1927 – 1928, osmým př. Vladimír
S L Á N S K Ý
O B Z O R
Kasalický – od roku 1929 – 1930, devátým
př. Václav Kocourek – od roku
1931 – 1932, nynějším předsedou je
př. Alois Ušák. (Naše Stráž, ročník XXVI.,
číslo 37 ze dne 8. 9. 1933)
12) Naše Stráž, ročník XXVI., číslo 37 ze
dne 8. 9. 1933
13) Rodina Durasova byla spřízněna mj.
s rodinou Adolfa Durase z Humen, jehož
syn Oldřich se stal šachovým mistrem
a dcera Božena, vynikající zpěvačka
a herečka, se provdala za sochaře Jana
Štursu. Podle Zdislava Tietze – Durasové
kvůli svému francouzskému původu po
generace si do života přinášejí českou
hloubavost a francouzský vtip. (Slánský
obzor 1997, ročník V, str. 122, vydáno
1998)
14) V dobovém tisku je mj. zmiňován jako
skrutátor na valné hromadě Občanské
záložny ve Slaném, konané 18. března
1928 (Svobodný Občan, číslo 6. ročník
LVII., 23. 3. 1928), či jako sčitatel hlasů
na řádném valném shromáždění
Občanské záložny v Slaném v březnu
1935 (Naše Stráž, ročník XXVIII., číslo 13,
dne 30. 3. 1935).
Jeho tehdejšími kolegy byli: Josef Čížek,
Jar. Jirkovský z Klobuk, dr. Mirko Haken,
Otokar Peters ze Slaného, Fr. Viedeman
a Václ. Dlouhý ze Slaného, Mir. Hampejs
z Trpoměch, Jindřich Hulínský, Václav
Hampejs z Trpoměch.
15) viz „Stručné dějiny města Slaného –
1934 – Adresář města Slaného“, kde je
František Hořejší – statkář v Otrubech
uveden jako člen revidujícího výboru
Okresní hospodářské záložny.
16) Do revidujícího výboru záložny byl
zvolen na místo pana Hořejšího pan Vlad.
Jirásek z Beřovic (Svobodný Občan –
ročník 64, číslo 7, dne 5. 4. 1935; Naše
Stráž, ročník XXVIII., číslo 14, dne 6. 4.
1935).
17) Naše Stráž, ročník XXIX., číslo 18, dne
26. 4. 1936
18) Naše Stráž, ročník XXX., číslo 18, 1937
19) V ustavující schůzi ředitelstva dne
30. 3. 1939 byl zvolen starostou pan
František Hořejší z Otrub. Místostarostou
pan František Podhora z Třebusic,
dozorcem pokladny pan Václav Tvrdek
z Luníkova. V této schůzi se rozloučil
bývalý starosta pan František Sedláček
ze Zlonic. (Svobodný Občan, ročník LXIX.,
číslo 7, dne 12. 4. 1940)
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:29
A
StrÆnka 109
Stráž Národní Jednoty, 29. 3. 1941
59. řádná valná schůze Okresní záložny
hospodářské ve Slaném, závěrečný projev
starosty Františka Hořejšího. (Stráž
Národní Jednoty, 29. 3. 1941)
22) Slánský obzor – ročník LIV. – 1946,
Slánský obzor 1939 – 1947
Jeho kolegy v Okresní hospodářské
záložně v letech 1934 – 1946 byli:
Rudolf Dundr, statkář v Poštovicích,
Václav Fojt, statkář ve Vraném, Fr. Holec,
Karel Hornický ze Zlonic, Frant. Hort
z Řisut, Zdeněk Charvát z Humen,
Antonín Jakeš z Řisut, Václ. Vlad. Jirásek
z Beřovic, František Klíma ze Zlonic,
František Koula z Královic, František
Kraisingr, Emil Kurka – statkář
v Řisutech, Václav Linda ze Zlonic, Josef
Linda ze Žižic, Antonín Lukáš z Řisut,
Jindřich Marek, statkář a maj. dolů
v Jedomělicích, Alois Rubeš, rolník
v Hobšovicích, Jos.Rubeš z Pálče, Václ.
Rubeš z Hořešovic, František Sedláček,
statkář v Zlonicích, Jos. Slavík Šlapánice,
Josef Strouhal Lisovice, Jos. Střeska
z Vraného, Bohumil Šaroch z Týnice,
Oldřich Šťastný z Želenic, František
Štorek-Zeman ze Žižic, Jarosl. Těšínský
Knovíz, Josef Tlustý, statkář ve
Vinařících, F. Veselý, Jaroslav Váňa,
statkář v Jarpicích
23) Ve stavu úřednictva nastala změna
tím, že bezplatní volontéři pp. Miloslav
Jaroch a Václav Zvánovec dnem 22. srpna
1940 přestali u nás vykonávati praksi
v důsledku návštěvy abiturientského
kursu při zdejší obchodní akademii.
(Stráž Národní Jednoty, 29. 3. 1941)
24) Zemědělská nemocenská pojišťovna
(pro politický okres Slaný) v Slaném,
Masarykovo náměstí 135; Funkcionáři:
starosta představenstva Karel Krisl,
náměstek starosty Jan Přibyl, starosta
dozorčího výboru Josef Řezáč, náměstek
Václav Marvan. Představenstvo: Václav
Hlinovský, Josef Hrubý, Václav Krupička,
Jan Kupa, František Moudrý, Antonín
Siebert, Václav Suchopárek, Petr Štětina,
Josef Valer, František Veselý. Dozorčí
výbor: Bohumil Baňka, Václav Důras,
František Hořejší, Richard Jelínek,
Vladimír Jirásek, Vladimír Kasalický,
František Kopič, František Podhora, Josef
Zábranský, Alois Ušák. (Stručné dějiny
města Slaného – 1934 – Adresář města
Slaného)
20)
21)
109
P O J E D N Á N Í
Valná hromada okresní odbočky
Zemědělské jednoty pro okres Slaný se
konala 23. 2. 1935.
Volby byly vykonány aklamací
a předsedou opět zvolen p. Václav
Krupička a členy výboru p. Jindřich
Marek, Václav Čacký, Karel Krisl, Antonín
Vít, Jindřich Jágr, František Hořejší,
Josef Důras, Antonín Paur, Josef Husák,
Vlad. Kasalický, Josef Štulík, Karel
Kohoutek, František Navrátil, Josef
Krupka, Jaroslav Paur, Josef Slavík,
MUDr. Karel Šupík, ing. Jiří Šorel, Čeněk
Torn, Václav Tvrdek, Emil Důras,
Jaroslav Zábranský, Josef Zlonický,
Josef Rubeš a Josef Protiva. Přehližiteli
účtů p. Jiří Bílý a Josef Kylies. (Naše
Stráž, ročník XXVIII., číslo 9, ze dne 2. 3.
1935)
26) Jménem Hospodářského sboru
okresu slánského byli svoláni všichni
důvěrníci zemědělských složek
a korporací na den 29. 7. do
přednáškového sálu Okresní záložny
hospodářské ve Slaném. Schůzi zahájil,
za omluveného předsedu Hospodářského
sboru, př. Hořejší František z Otrub.
(Naše Stráž, ročník XXVII., č. 31, 3. 8.
1934, str. 5)
27) Jednací protokol 1948–1953 místní
akční výbor Národní fronty ve Slaném
založeno 13. 4. 1948; 4. 5. 1948 akční
výbor v Otrubech – zasíláme kart. lístek
Františka Hořejšího, který byl vyloučen
z Musejního spolku – č. jednací 97.
28) Naše Stráž, ročník XXV., číslo 12, dne
18. března 1932
29) Naše Stráž, ročník XXVI., číslo 9,
24. 2. 1933 str. 2; Naše Stráž, ročník
XXX., číslo 10, dne 6. 3. 1937
30) Nejaktivnějšími členy okresní
organizace Republikánské strany ve
Slaném byli Václav Čacký, Podlešín,
Čížková Marie, Vrbičany, Fiedler Antonín,
Páleč, V. Hora, Svinařov, Husák Josef,
Tmáň, Jan Chrudimský, Slaný, Kasalický
Vladimír, Hobšovice, Kemr Václav,
Netovice, poslanec Jan Malypetr
(předseda poslanecké sněmovny, resp.
předseda vlády), František Navrátil,
Otruby, Čeněk Pekárek, Zvoleněves,
Bedřich Procházka, Ledce, Josef Prošek,
Vrbičany, František Šebesta, Plchov, Ant.
Šrajer, Páleč, Josef Štulík, Řisuty, Al.
Ušák, Žižice, Jan Weinlich, Slaný. Mezi
agrárníky, kteří byli aktivní nejen v rámci
25)
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
StrÆnka 110
110
okresní organizace, ale – stejně jako
František Hořejší – i v Okresní
hospodářské záložně, se řadili František
Bayer – Tuřany–Libovice, Čejka Karel –
Třebíz, Fingerhůt (Fingerhut) Jaroslav –
Olšany, Václav Krupička – Lidice, Linda
Václav – Zvoleněves, JUDr. Jan Malypetr
– Klobuky, František Podhora – Třebusice,
Strouhal Josef – Vrané, Václav Šebek ze
Žižic, Čeněk Torn – majitel usedlosti
v Podlešíně a krajský a župní tajemník
republikánské strany, Václav Tvrdek –
Luníkov.
31) Pan František Hořejší nekandidoval za
rolnickou stranu zemědělskou do
Poslanecké sněmovny ani do Senátu.
(Naše Stráž, ročník XXVIII., číslo 14, dne
6. 4. 1935)
32) Okresní důvěrník př. František Hořejší
vzpomněl pietním způsobem úmrtí pana
předsedy Antonína Švehly. Usneseno
doporučiti městu Slanému, aby některou
z významných ulic svých jmenovalo
Švehlovou. (Naše Stráž, ročník XXVII.,
č. 6, 9. 2. 1934)
33) Naše Stráž, 9. října 1937, str. 6; viz též
Naše Stráž 5. 3. 1938: František Hořejší
... tlumočil úmysl Okresní organisace
postaviti ve Slaném pomník Antonínu
Švehlovi a zdůraznil, že se tak stane za
finanční podpory všech zemědělců
a příslušníků strany.
34) Naše Stráž, 23. července 1938,
strana 3
35) Dusík – odborný list o výživě rostlin
a hnojení, ročník IV., číslo 2. z roku 1930
36) Architekt doc. dr. Karel Caivas (25. 8.
1897 v Lanškrouně – 10. 3. 1977 v Praze)
působil jako soukromý docent na ČVUT,
poté jako docent architektury
zemědělských staveb. Je autorem knihy
„Stavitelství v potřebách zemědělce“, která
vyšla v roce 1947 (zde je na str.104 a 364
vyobrazena stáj „v Otrubách“ u Slaného –
stáj pro 100 kusů hovězího dobytka
postavená v roce 1932). Mezi jeho
nejvýznamnější projekty patří léčebný
dům ve Frant. Lázních, velkostatky hr.
Černína v Petrohradě a v Bezejovicích,
nákladové nádraží na Žižkově, kavárna
Palace Hotelu v Praze aj.
37) Stavbu prováděl Jan Nedvěd ze Zlonic
(známý později pracemi v národopisném
muzeu v Třebízi), který původně –
v prosinci 1931 – zpracoval kompletní
návrh řešení celého statku (archiv rodiny).
S L Á N S K Ý
O B Z O R
F. Hořejší si však vybral řešení navržené
K. Caivasem.
38) Pamětní kniha města Slaného,
str. 413 – 414
39) Zápisy do městské kroniky schválené
letopiseckou komisí 1938
40) popsané válečné události jsou
zaznamenány dle svědectví Květuše
Bartoníčkové (KB), dcery Františka
Hořejšího.
41) Stráž Národní Jednoty 21. 2. 1941
42) V březnu 1939 president Dr. Hácha se
rozhodl zříditi výbor Národního
souručenství. Z našeho kraje byl jmenován
do tohoto výboru Alois Ušák ze Žižic.
Náměstkem generálního tajemníka
Národního souručenství v Praze byl
jmenován Čeněk Torn, tajemník bývalé
republikánské strany ve Slaném.
Okresním vedoucím Národního
souručenství pro Slánsko jmenován
statkář František Hořejší z Otrub. Město
Slaný – Pamětní kniha část II., dne 14. 1.
1952, str. 36 – 37
43) Stráž Národní Jednoty 21. 2. 1941
44) viz tamtéž
45) viz tamtéž
46) Na statku Hořejších byl umístěn ruský
štáb. KB vzpomíná, že rodiče dali
k dispozici celý dům mimo jedné
místnosti, ve které celá pětičlenná rodina
bydlela.
47) Bílek Jiří: Pomocné technické prapory,
str. 10 – 11.
48) Na podzim 1951 se začal vytvářet další
systém výběru politicky nespolehlivých pro
službu v Pomocných technických
praporech, ale nikoliv branců, nýbrž
vojáků i nevojáků v záloze. Vlastní
vyhledávání osob prováděly místní národní
výbory ve spolupráci s veliteli stanic SNB
a místními politickými činiteli. Na jaře
1952 se vyhledávání a povolávání politicky
nespolehlivých na výjimečné vojenské
cvičení změnilo ve skutečnou instituci,
v jejímž rámci armáda začala hrát pouze
roli vykonavatele. Povolávala na cvičení ty
osoby, které byly uvedeny na seznamech,
bez možnosti prověření oprávněnosti jejich
zařazení i jakýchkoliv změn. Vojenská
správa měla zájem na co největším počtu
pracovních sil, zejména ve vojenském
stavebnictví. Organizační a mobilizační
správa dokonce přijímala zvláštní opatření
a naléhala na Ministerstvo národní
bezpečnosti, aby vyhledávání „kulaků
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
S T A T Ě
9:29
A
StrÆnka 111
P O J E D N Á N Í
a fluktuantů“ urychlilo. Poslední lehké
PTP (kulacké), byly vytvořeny z branců
podzimního nástupního termínu a osob
povolaných na výjimečné vojenské cvičení
k 1. září 1952.
Bílek Jiří, Pomocné technické prapory,
str. 28, 30 – 31.
49) To se stalo například v květinářství
paní Kotmelové ve Slaném.
50) Dcera Květuše si pamatuje, že
maminka psala v únoru 1953 otci na
Slovensko, jakou mají nouzi. Otec jí
v dopise odpověděl, aby šla za jedním
řezníkem do Slaného, který mu dlužil
111
peníze za jalovici. Maminka tak učinila,
ale dotyčný řezník vše zapřel.
51) Již při odvedení do PTP se nechali
někteří otrubští komunisté slyšet, že se
Fr. Hořejší zpátky nevrátí. Rodinu to vedlo
k domněnkám, že měl kdesi
v dokumentech uvedeno „Návrat
nežádoucí“.
52) Dokumenty týkající se smrti F. H. jsou
v archivu rodiny.
53) Žádost byla pod zn. III/2 – 35/54 K5e.
zaslána Okresním národním výborem ve
Slaném dne 26. listopadu 1954 jako
Důvěrné! (archiv rodiny)
Ke stati o Podpěrových z Neprobylic:
Alexej Čepička (1910 – 1990),
komunistický politik, zeť Klementa
Gottwalda, v různých ministerských
funkcích, člen politbyra ÚV KSČ. Nesl
značnou část odpovědnosti za
komunistické praktiky po únoru 1948
(zejména v justici a v armádě) a za
politické procesy.
2) Oběžník č. 1/48 Ústředního akčního
výboru NF všem krajským, okresním
a místním akčním výborům NF
z 8. března 1948. Fond OAV NF Slaný,
SOkA Kladno.
3) Přehledy o nuceném výkupu
zemědělských strojů JZD okr. Slaný
1948 – 1950, sig. ZN. 616, SOkA Kladno.
Dobromil Podpěra koupil mlátičku a další
stroje v době krize na hypotéku. Když
došlo k nucenému výkupu strojů,
mlátička nebyla ještě splacena a po
odebrání strojů a hospodářství nebyla
doplacena. Asi v roce 1960 začala
spořitelna dlužnou částku vymáhat. Bylo
nutné zaplatit nejen dluh, ale i značné
penále. Zaplaceno bylo o 50 % více, než
činila odhadní cena odebraných strojů
před měnovou reformou v roce 1953.
4) Doklady o povinných dávkách, o jejich
nesplnění, o formách postihů z toho
vyplývajících, o exekucích, předvolání
k lidovému soudu, o trestním stíhání
a pod. se nalézají v rukou členů
postižených rodin a ve fondu OAV NF
Slaný, SOkA Kladno.
5) Magnetofonový záznam vyprávění
ing. Dobromila Podpěry pořízený ve
Vlastivědném muzeu ve Slaném 23. 7.
2003, v archivu Zory Dvořákové.
1)
6) Sdělení rektorátu Vysoké školy
veterinární v Brně adresované Dobromilu
Podpěrovi 18. 9. 1950, v majetku
ing. Dobromila Podpěry.
7) Sdělení téže školy témuž adresátovi,
bez data, tamtéž.
Dodatečně ing. Dobromil Podpěra doplnil
údaje o potížích, jakým byl vystaven on
i jeho sourozenci, když se chtěli dostat
na školy a dosáhnout vyššího vzdělání.
Protože Dobromil marně několikrát žádal
o přijetí na VŠ, vystudoval alespoň
dálkově v letech 1959 až 1962
zemědělskou technickou školu
v Rakovníku, na níž maturoval. Na
Vysokou školu zemědělskou byl přijat až
v roce 1968 a ukončil ji v roce 1973. Jeho
bratr Přemysl (roč. 1933) absolvoval
slánské gymnázium, na němž maturoval
v roce 1952. Jeho další studia však byla
znemožněna, takže v letech 1961 – 1964
dálkově vystudoval ZTŠ v Rakovníku
a maturoval tu. Bratru Vítovi (ročník
1939) po dokončení základního vzdělání
nebylo umožněno ani vyučit se kovářem.
Teprve koncem šedesátých let absolvoval
pětiletou strojní průmyslovku v Plzni.
Sestra Jarmila (ročník 1942) po
absolvování Mistrovské zemědělské školy
ve Slaném mohla v letech 1961 – 1964
dálkově studovat na ZTŠ v Rakovníku.
Jejich nejmladší bratr Jiří volil totéž
řešení a v letech 1962 – 1965 dálkově
absolvoval ZTŠ v Rakovníku.
Z tohoto přehledu je zřejmé, že tyto
selské děti v padesátých letech 20. století
nemohly na studia ani pomyslet.
Teprve až ve volnějších politických
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
StrÆnka 112
112
poměrech šedesátých let jim bylo
umožněno vystudovat alespoň dálkově
střední školy.
8) Dopis ministerstva zemědělství v Praze
K článku o Františku Šebestovi:
Písemnosti, z nichž bylo čerpáno, jsou
uloženy v Národopisném muzeu
ve Třebízi.
S L Á N S K Ý
O B Z O R
z 11. července 1955 adresovaný
Dobromilu Podpěrovi, Luníkov 3,
p. Slaný, v majetku ing. Dobromila
Podpěry.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
StrÆnka 113
113
P O R T R É T N Í
G A L E R I E
ZDENĚK VÍŠEK
Osudy slánského
patriota Karla Čížka
a jeho rodiny
* 27. BŘEZNA 1881
† 3. ŘÍJNA 1959
Historické ohlédnutí
Třebaže vrchní ředitel Městské spořitelny Karel Čížek patřil mezi nejvýraznější osobnosti meziválečného společenského a hospodářského života ve Slaném,
v současné době jeho jméno oslovuje pouze starší či nejstarší generace slánských občanů. Ředitel Karel Čížek, člověk mnohostranných kulturních a společenských zájmů, byl významnou postavou slánského regionu v době první Československé republiky. Jeho životní cesta nebyla však spjata pouze s minulostí
Slánska či Slaného. Mnohdy bolestné životní osudy Karla Čížka a jeho rodiny
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
StrÆnka 114
114
S L Á N S K Ý
O B Z O R
jsou provázány s dramatickými a tragickými osudy českého národa v době druhé světové války i v čase nástupu poúnorové diktatury.
Rodinné kořeny
Karel Čížek se narodil ve Slaném 27. 3. 1881. Byl sedmým dítětem truhláře
a hostinského Aloise Čížka1) a Františky Čížkové, rozené Volfové (1847–1931).
V manželství Aloise a Františky Čížkových se narodilo celkem dvanáct dětí,
z toho osm se dožilo dospělosti.2) Věkem, povahou i kulturními zájmy byl blízký
Karlu Čížkovi především o dva roky mladší bratr Josef (1883 – 1945).
Karel a Josef Čížkovi vyrůstali ve Slaném v místech dnes již neexistujícího
hostince „U kříže“ 3), jehož majitelem byl jejich otec Alois Čížek. V tomto hostinci se v osmdesátých a devadesátých letech předminulého století scházela neformální slánská společnost „Všehlušice“. Členy této intelektuálně zaměřené společnosti byli kromě spisovatele a dramatika Václava Štecha (1859 – 1947) též
fotograf František Duras (1852 – 1931), malíř Ferdinand Velc (1864 – 1920), učitel Václav Slunéčko (1860 – 1902) a sbormistr Karel Manšingr (1865 – 1914).
Všichni byli svou prací, uměleckou činností i životem spjati s městem Slaným.
Příležitostnými hosty této společnosti byli i pražští přátelé Václava Štecha Jindřich Mošna, člen činohry Národního divadla, a spisovatel Ignát Herrmann. Toto
umělecky inspirativní prostředí mělo výrazný vliv na utváření lidského zrání
obou sourozenců.
Léta studentská
Po ukončení školní docházky na slánském nižším gymnáziu (1896) osmnáctiletý Karel Čížek 15. 7. 1899 absolvoval tříleté studium na Českoslovanské obchodní akademii v Praze. Studentem této významné pražské střední školy byl
i Karlův mladší bratr Josef, jehož spolužákem se stal i budoucí spisovatel Jaroslav Hašek. Tuto zajímavou skutečnost dokládá i dochované studentské tablo
z roku 1902.
Zaměstnání
Dne 9. 5. 1902 byl Karel Čížek po předchozí službě placeného praktikanta
slánské Občanské záložny (1899 – 1902) prozatímně přijat na místo příručího
Městské spořitelny ve Slaném. Po třech letech získává toto místo definitivně.
V září 1911 byl jmenován účetním Městské spořitelny, ale v lednu 1912 náhle
ze Slaného odchází z nejasných – možná osobních – důvodů na pozici vedoucího úředníka Městské spořitelny v Heřmanově Městci ve východních Čechách. Již
9. 5. 1912 byl však na základě výběrového řízení zvolen pokladníkem a vedoucím úředníkem opět v Městské spořitelně ve Slaném. Spořitelna v Heřmanově
Městci se s Karlem Čížkem 15. 6. 1912 rozloučila následujícími slovy:
Ujišťujeme Vás svou důvěrou, kterou jste si svým taktním chováním, jakož i plněním svých povinností plně získal, přejeme Vám i ve vašem rodišti hojně zdaru
ku veškeré další činnosti s prosbou, byste i nás zachoval v milé své paměti.
Karel Čížek patřil mezi výkonné a schopné pracovníky Městské spořitelny,
proto jeho kariérní vzestup pokračoval i v dalších letech. Dne 1. 4. 1914 byl jmenován vedoucím úředníkem a pokladníkem s definitivou. O čtyři roky později
(22. 5. 1918) se stává sedmatřicetiletý Karel Čížek ředitelem slánské Městské
spořitelny. Toto společensky a ekonomicky významné postavení zastával do dub-
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
StrÆnka 115
P O R T R É T N Í
G A L E R I E
115
na 1938, kdy v důsledku reorganizace slánské spořitelny – po vzniku její pobočky v Novém Strašecí – byl jmenován vrchním ředitelem. Na trvalý odpočinek odešel z tohoto postu 1. 4. 1942, krátce po svých jednašedesátých narozeninách.
Karel Čížek vždy sledoval nejen prosperitu vlastního finančního ústavu, který
po čtvrt století úspěšně řídil, ale i prosperitu a rozvoj rodného města, jehož významným občanem dlouhá desetiletí nepochybně byl.
Rodina Karla Čížka
Do svazku manželského vstoupil třiatřicetiletý Karel Čížek 28. 4. 1914 v Praze na Smíchově sňatkem s Věrou Maříkovskou. Učitelka Věra Maříkovská (narozena 24. 1. 1885), dcera soudního rady Karla Maříkovského, pocházela z Rychnova nad Kněžnou. V tomto manželství se narodily dvě děti – syn Aleš (23. 5.
1915) a dcera Alena (16. 12. 1919). Rodinný život Věry a Karla Čížkových byl
šťastný a spokojený, avšak v roce 1938 byl tragicky narušen nastupujícím válečným konfliktem.
Přátelství rodiny Čížků
s Olgou Scheinpflugovou
Připomínáme-li osudy rodiny Karla Čížka, nelze opomenout pevné přátelství
Věry Čížkové a slánské rodačky Olgy Scheinpflugové 4), významné české herečky
a spisovatelky. O generaci starší Věra Čížková byla pro Olgu Scheinpflugovou,
jež ve věku devíti let roku 1911 ztratila matku, patrně více než jen přítelkyní. Jejich vzájemné přátelství přetrvalo celá desetiletí a skončilo až úmrtím Olgy Scheinpflugové na jaře 1968. Zvláště přátelský vztah měla Olga Scheinpflugová
k oběma dětem manželů Čížkových – Aleškovi a Alence. Zajímavým dokladem tohoto vztahu je i jedna z prvních básní šestnáctileté Olgy, jež napsala po svém odchodu do Prahy roku 1918 a kterou věnovala tehdy tříletému Aleškovi 5).
Činnost Městské spořitelny ve Slaném
Městská spořitelna ve Slaném byla otevřena 1. 2. 1898 pod dobovým názvem
Spořitelna městská. Stala se tak po Občanské záložně (1864) a Okresní hospodářské záložně (1882) dalším slánským finančním ústavem. Hlavní zásluhu na
založení Městské spořitelny měl poslední slánský purkmistr Antonín Prügl 6). Ve
vedení výboru spořitelny se do konce první světové války postupně vystřídali tehdejší slánští starostové – Antonín Formánek (1900 – 1904), František Bouček
(1904 – 1905), Václav Baňka (1905 – 1911), Antonín Krecar (1911 – 1913) a Jan
Zoula (1913 – 1919). Po vzniku Československé republiky roku 1918 byla slánská Městská spořitelna v únoru 1919 pověřena – jako desítky jiných městských
spořitelen – realizací tzv. Rašínovy měnové odluky a ředitel Karel Čížek byl v této
souvislosti jmenován vládním komisařem pro kolkování bývalé rakousko-uherské měny. Ve dvacátých letech městská spořitelna výrazně podporovala půjčkami, hypotékami i sponzorskými dary stavební ruch ve Slaném.7)
V květnu 1930 byla zahájena stavba nové budovy Městské spořitelny na Husově třídě ve Slaném. Tato stavba architekta Jana Rejchla z Hradce Králové byla
15. 11. 1931 slavnostně předána veřejnosti. Nová budova spořitelny, osazená
sousoším Spořivosti akademického sochaře Václava Nejtka (1899 – 1957), kromě
významu ekonomicko-správního, který byl rozhodující, měla též význam společensko-kulturní8).
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
StrÆnka 116
116
S L Á N S K Ý
O B Z O R
Budova městské spořitelny ve Slaném, jejímž ředitelem byl Karel Čížek v letech
1918 – 1942.
Ředitel spořitelny Karel Čížek se z titulu své funkce i jako uznávaný odborník
v oblasti peněžnictví zúčastnil i tří mezinárodních kongresů spořitelen – v Krakově (1933), v Paříži (1935) a v Záhřebu (1937).
Spořitelna vedle vlastní ekonomické činnosti9) též podporovala společenské,
kulturní a charitativní akce ve Slaném, na které jen v období 1919 – 1931 věnovala více než 900 000 Kč. Zásluhou finančního přispění spořitelny byla rovněž
vydána v kritickém roce 1938 ročenka Pohledy do kulturních dějin Slaného
a Slánska10), která je dodnes cenným zdrojem informací o minulosti města.
Pamětní kniha Karla Čížka
Jiným pramenem k poznání minulosti Slaného, pramenem nezvyklým a ve
dvacátém století již téměř unikátním, je Pamětní kniha Karla Čížka, jež formou
rukopisných záznamů zachycuje osudy příslušníků rodiny Čížků, případně i jejich přátel na pozadí společenských, ekonomických a kulturních proměn Slaného v letech 1918 – 1954. Pro svou přesnost, podrobnost a spolehlivost může být
považována za vhodný doplněk slánské městské kroniky, či dokonce za paralelní, neoficiální městskou kroniku.
Z mnohasetstránkového rukopisu Pamětní knihy připomeňme přímou citací
alespoň osobitý záznam o návštěvě prezidenta T. G. Masaryka ve Slaném dne
10. 9. 1921:
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
StrÆnka 117
P O R T R É T N Í
G A L E R I E
117
Prezident přijel se svými hosty, Angličany, stanuv u okresního domu. Zde tvořili špalír legionáři a sokolové. Hlášení legionářů měl bratr Srb z Jemník a sokolů
bratr Vít, náčelník. Legionář bratr Ježek trápil hosta recitací dlouhé básně. Host
navštívil okresní dům, radnici, sirotčinec, jel autem přes Háje do nové dívčí školy.
Zde dvě členky Sokola podaly mu uzlíček s koláči, které napekla sestra Rusová.
Byly dobré. Podal jsem mu jeden na ochutnání. Prezidenta to bavilo, vzal rád tuto
vzpomínku posvícenskou. Pak navštívil nemocnici a odjel do Hnidous. Byl toho
dne krásný čas. Masarykovi se ve Slaném líbilo a my jsme byli také spokojeni, že
se přivítání nám povedlo. Komunisti to negovali.
I dnes jsou zajímavé některé další záznamy v této kronice. Karel Čížek zanechal například svědectví o přítomnosti významných kulturních osobností ve Slaném – zaznamenal návštěvu básníka a politika Viktora Dyka (1920), představení herečky Olgy Scheinpflugové (1931) a příjezd básníka Machara (1934), přítele
prozaika a slánského rodáka Karla Scheinpfluga. Josef Svatopluk Machar tehdy
ve Slaném literárním večerem oslavil své sedmdesáté narozeniny. Za zmínku
stojí i připomenutí účasti předsedy poslanecké sněmovny Jana Malypetra při
slavnostním odhalení pomníku Bedřicha Smetany na slánských Hájích 28. 9.
1928.
Kronika Karla Čížka je ale též svědectvím o narůstajícím pocitu národního
ohrožení ve druhé polovině třicátých let. Zaznamenává vítězství Henleinovy Sudetoněmecké strany v parlamentních volbách 1935, průběh květnové i zářijové
mobilizace 1938, mnichovský diktát 30. 9. 1938 i následný příchod českých
uprchlíků z pohraničí do Slaného.
Mnichovská katastrofa měla pro Karla Čížka však i tragickou osobní dimenzi.
V důsledku neblahého politického vývoje na podzim 1938 odešel dobrovolně ze
života jeho syn Aleš.
Osud Aleše Čížka
Jediný syn Karla Čížka se narodil v době první světové války 23. 5. 1915 ve
Slaném. Byl člověkem spíše humanitního založení, se zájmem o historii a ekonomii, ale také o přírodu a cestování. Po maturitě na slánském gymnáziu (1934)
byl přijat ke studiu na právnické fakultě Karlovy univerzity. Do života čestného,
ale citlivého třiadvacetiletého Aleše tragickým způsobem zasáhly mnichovské
události 1938.
Mnichov, který poznamenal politicky a duchovně český národ na dlouhá desetiletí, se okamžitě a bezprostředně dotkl především desetitisíců rodin Čechů
i německých antifašistů, kteří opouštěli zabrané pohraničí. Leckoho se zmocnila hluboká deprese, zda lze žít v okupované a ponížené zemi. K nim patřil i Aleš
Čížek, jehož úvahy ho dovedly k tragickému vyústění.
Student práv Aleš Čížek 23. 11. 1938 ukončil svůj život poté, co v Praze vyslechl
rozhlasovou zprávu o dalším zabírání českých vesnic na Chodsku německými nacisty. Náhlá a tragická smrt Aleše Čížka bolestně ranila především jeho rodiče
a devatenáctiletou sestru Alenu. V dopise na rozloučenou Aleš Čížek uvedl:
Drazí, moji milí rodiče a Aleno!
Loučím se s Vámi. Děkuji Vám za tolik lásky a shovívavosti, kterou jste mi prokázali. Odcházím z tohoto světa, který mne nemohl utěšiti a dáti důvod, abych
dále žil... Viděli jste poslední dobou, jak jsem se trápil, jak jsem trpěl vším tím, co
se dálo kolem nás. Nežli nežít svobodně, raději nežít... Odcházím s čistým svědomím, neprovedl jsem nic nečestného, nic, co by se příčilo mravům ani konvenci...
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
StrÆnka 118
118
S L Á N S K Ý
O B Z O R
Portrét Aleše Čížka od Václava
Nejtka (1938)
Děkuji Vám ještě jednou za vše. Děkuji též všem, kteří pro mne vykonali dobro
a měli mne rádi.
Líbá Vás Aleš
Posledního rozloučení s Alešem Čížkem 26. 11. 1938 se v pražském strašnickém krematoriu účastnily desítky občanů ze Slaného i z Prahy. Pohřbu byla přítomna rovněž Olga Scheinpflugová, která později připomněla památku Aleše Čížka v Lidových novinách smuteční básní Mrtvému Alešovi 11), jež je pravděpodobně
jediným literárním ohlasem jeho tragické smrti v českém písemnictví.
Mrtvému Alešovi
Ty mladý, horoucí, tesklivě usměvavý,
proč rozhodl ses pro vítězství smrti,
jež vždy tak málo na životě spraví,
a vždycky někoho zlomí a zdrtí.
Ty mladý, čestný a pošetilý,
pročs neuvážil, že přec s tím,
kdo zmírá,
odchází naděje, odchází víra,
odchází ze světa kus živé síly!
Ty mladý, horoucí, čestný a citlivý,
Za tuhle zemi, jež Ti dražší byla
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
StrÆnka 119
P O R T R É T N Í
G A L E R I E
119
než život, matka, jež tě porodila,
ať Tě náš český Pán Bůh políbí!
Ty mladý, horoucí a citlivý,
jak popel tvůj se bude chvět
až ti, kdož zažijí spasení
budoucí,
Tvé mladé smrti přijdou povědět.
Věř, všechny křivdy čas vítězně vyřídí.
Až zase naše loď pozdraví volnou vodu,
s písněmi svobody, za mrtvých doprovodu,
Ty, chlapče, musíš mít své místo na přídi!
K úmrtí Aleše Čížka písemně kondoloval též spisovatel Karel Čapek, který však
o Vánocích 1938 podlehl jako vážně nemocný tíživé atmosféře pomnichovské republiky. Pohřbu Karla Čapka na Vyšehradě 29. 12. 1938 se zúčastnili i Věra
a Karel Čížkovi.
Slánský regionální list Světlo 2. 12. 1938 o zemřelém napsal: Pan Aleš Čížek
byl muž nevšedního nadání. Bystrý pozorovatel života, zejména jeho otázek hospodářských, byl prodchnut národním duchem sokolským. Věčná škoda, že národ
ztrácí i takovéto schopné mladé lidi, kteří mají být jeho nadějí. Skláníme se před
bolem zdrcených rodičů, pana vrchního ředitele Čížka a jeho ušlechtilé manželky,
v tiché úctě.
Doba nacistické okupace
15. 3. 1939. Německé vojsko na rozkaz Hitlera obsadilo Čechy a Moravu. Je pošmourný den, sněží. Do Slaného dojeli Němci o osmé hodině. Lidé jsou zděšeni.
Vojáci v autech projíždějí s namířenými puškami. Hitler v Praze přenocoval na
Hradě.
16. 3. 1939. Vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. Konec samostatnosti české.
Modlíme se Svatý Václave, nedej nám zahynouti. Počasí je špatné, padá sníh, prší
a mrzne.
Těmito pochmurnými slovy zachytil ve své kronice Karel Čížek, rovněž předválečný starosta slánského Sokola12), počátek nacistické okupace, která českému národu způsobila dosud nepoznaná utrpení. Mezi českými rodinami, které
přinesly oběti nejvyšší, byla i jeho rodina.
Karel Čížek nebyl za druhé světové války účastníkem aktivního protinacistického odboje, podílel se však na organizování národně obranných akcí české kultury, jež za okupace upevňovaly vlastenecké a morální vědomí české veřejnosti.
Za připomenutí stojí především projev Karla Čížka 7. 9. 1941 u příležitosti odhalení busty skladatele Antonína Dvořáka před Hudební školou ve Slaném či
dlouholetá práce ve vedení Muzejního a literárního spolku Palacký, jehož byl
v době války Karel Čížek předsedou.
Závažný přelom v životě tohoto slánského patriota nastává na jaře 1942, kdy
odchází po čtyřiceti letech práce v Městské spořitelně do trvalé výslužby. Vedení
spořitelny se 31. 3. 1942 rozloučilo se svým bývalým ředitelem následujícím listem:
Pane vrchní řediteli, plných čtyřicet let jste sloužil spořitelně, nadán životní
energií a průbojností s touhou po vyniknutí, kterážto snaha korunována velkým
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
StrÆnka 120
120
S L Á N S K Ý
O B Z O R
úspěchem, že jste byl jmenován již v 31 letech svého věku vedoucím úředníkem.
Ve vedení ústavu jste vždy našel cestu schůdnou, cestu k prosperitě spořitelny
a vybudoval tak ústav náš prvotřídní v celém okrese. Za vašeho působení postavena nová budova spořitelny, sfuzovala spořitelna v Novém Strašecí a postavena
tam nová budova pobočky, takže spořitelna jest v každém směru na výši doby.
Vaše činnost po zásluze byla oceněna na schůzi ředitelství dne 27. března 1942
a ve schůzi výboru dne 30. března 1942.
Děkujeme Vám, pane vrchní řediteli, za všechnu práci vykonanou pro spořitelnu a přejeme Vám do dalších let života stálé zdraví, dlouhé žití a spokojenost.
Toto jistě upřímně míněné přání představitelů slánské spořitelny ale zůstalo
nenaplněno.
Z tísnivé reality okupačních let Karel Čížek unikal především vlastní rukopisnou tvorbou i neúnavnou prací pro slánské muzeum.
Zajímavá, tiskem však bohužel dosud nevydaná je především jeho studie Slánské obrázky a vzpomínky, psaná v letech 1943 – 1944 a přinášející cenné literární portréty tehdejších muzejních pracovníků – učitele Františka Fořtíka
(1876 – 1961), ředitele měšťanské školy Jaroslava Rusa (1883 – 1966), odborného učitele Jana Jungmanna a některých dalších.
Karel Čížek zvláštní pozornost věnoval i svému bratru Josefovi a jeho příteli
Josefu Kyliesovi, kteří se ale na sklonku války stali oběťmi nacistické perzekuce.
Josef Čížek a Josef Kylies
Bratr Karla Čížka Josef se narodil ve Slaném 16. 3. 1883. Po studiích na slánském nižším gymnáziu a pražské Českoslovanské obchodní akademii převzal po
smrti svého otce roku 1914 rodinný dřevařský podnik, který po dlouhá desetiletí úspěšně řídil.
Josef Čížek byl člověkem mnohostranných společenských, kulturních a sportovních zájmů. Jako cvičitel se podílel na činnosti slánského Sokola, stal se
amatérským malířem – samoukem, fotografem i výtvarným kritikem. Ještě
v době první republiky byl sběratelem ústní lidové slovesnosti i obhájcem pravosti Rukopisů. Aktivně se rovněž podílel na organizování nejrůznějších výstav
v městském muzeu. O vztahu Josefa Čížka k slánskému muzeu později Jaroslav
Rus ve vzpomínkovém medailonku napsal: Museum bylo Josefu Čížkovi přímo posvátným, obětoval pro ně všechny volné chvíle, ať se jednalo o pomoc hmotnou,
uměleckou, hospodářskou, agitační, vždy byl pomocníkem nejochotnějším a nejbeznáročnějším.13)
Dne 12. 9. 1944 byl Josef Čížek bez udání důvodu ve Slaném zatčen gestapem
a vězněn v Kladně společně se svým přítelem Josefem Kyliesem. Později byl deportován do Malé pevnosti v Terezíně, kde 17. 4. 1945, na samém prahu svobody, zahynul.
Obdobný osud měl i nejbližší přítel Josefa Čížka Josef Kylies, který se narodil
19. 3. 1890 ve Studeněvsi na Slánsku. V době první republiky se stal ve Slaném
ředitelem Hospodářského družstva. Podobně jako Josef Čížek byl Josef Kylies
cvičitelem Sokola, spoluorganizátorem kulturního života ve Slaném i amatérským malířem. Dne 20. 9. 1944 byl na základě udání zatčen gestapem a 12. 10.
1944 deportován do Terezína, kde v obtížných podmínkách vytvořil soubor několika set výtvarných skic, jež dodnes podávají svědectví o utrpení vězňů terezínské pevnosti. Těsně před porážkou nacistického Německa byl 4. 5. 1945 ze
zdravotních důvodů z Terezína propuštěn. Následkům věznění však podlehl
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
StrÆnka 121
P O R T R É T N Í
G A L E R I E
121
o rok později. Josef Kylies zemřel ve Vinohradské nemocnici v Praze 16. 6. 1946
ve věku padesáti šesti let.14)
Po válce
Osvobození Československa a porážku nacismu uvítal celý český národ; květen 1945 pochopitelně vítal i Karel Čížek, který po Mnichovu ztratil za tragických
okolností jediného syna a na samém konci války i bratra.
Socializující politický vývoj po roce 1945 a zvláště po únoru 1948 však nebyl
příliš nakloněn společenským vrstvám, které byly po komunistickém převratu
1948 označovány jako „buržoasní“ či „reakční“. Mezi takto označované vrstvy
patřila i rodina bývalého vrchního ředitele Městské spořitelny Karla Čížka.
V roce 1945 byl Karel Čížek přijat na zkrácený úvazek jako odborný pracovník slánského muzea, s kterým aktivně spolupracoval již od roku 1921. Jeho
společenský vliv se však začal v této době postupně vytrácet.
Po komunistickém převratu 1948 nebyl Karel Čížek, člověk převážně apolitický, vystaven přímým represím poúnorové moci, byl ale postižen některými administrativními zákroky nového režimu.
V květnu 1953 byl Karlu Čížkovi – pravděpodobně jako akt jakési třídní odvety „lidově demokratického“ státu – výrazně omezen starobní důchod a jeho rodina se ocitla ve vážných existenčních problémech, o čemž podává hořké svědectví
27. 5. 1953 již připomínaná rodinná kronika: Od 1. 6. 1953 vyměřuje se moje
penze na Kč 700 měsíčně. To je odměna lidové správy za moji veřejnou činnost.
Finanční situaci rodiny Karla Čížka ještě výrazně zhoršila měnová reforma,
k níž komunistické vedení přistoupilo již o čtyři dny později. Toto ekonomické
opatření, které bylo důsledkem hospodářských nezdarů komunistické moci, bolestně pocítila celá československá společnost, včetně dělnictva, směřovalo však
především proti majetku „zbytků vykořisťovatelských vrstev“, jak oficiální propaganda označovala příslušníky zámožnějších předúnorových sociálních skupin. Z tíživé situace, v jaké se ocitli manželé Čížkovi, morálně a hmotně vypomohly především Olga Scheinpflugová a její sestra Božena Konrádová (1901 –
– 1984). O jejich pomoci Karel Čížek napsal: 23. 6. 1953 paní Božena Konrádová
přivezla první pomoc od paní Olgy Scheinpflugové 1 000 korun, abychom mohli být
živi. Ty dobré duše přišly první.
Na počátku padesátých let byl Karel Čížek rovněž donucen přestěhovat se
z bytu v Městské spořitelně, který z titulu své bývalé funkce užíval, do stísněných bytových prostor nedaleko slánského vlakového nádraží.
Na obranu ponižovaného Karla Čížka, jenž pro ekonomický a kulturní rozvoj
Slaného tolik vykonal, se však v roce 1953 postavil pražský historik Zdeněk
Wirth15) i tehdejší vedení slánského muzea.
Roku 1955 Karel Čížek z rodinných důvodů odešel ze Slaného ke své dceři Aleně do Prahy. Jeho odchod ze Slaného, kde prožil dosavadních sedmdesát čtyři
let svého života, byl nepochybně hořký a smutný.
Poslední léta v Praze
Poslední roky svého života prožil Karel Čížek v Praze, kde se společně s manželkou Věrou věnoval péči o dospívající vnučku Renatu (narozena roku 1944 ve
Slaném) v době nepřítomnosti její matky Aleny v Československu, která se svým
manželem Oldřichem Zíchou, obchodním zástupcem pražského Centrotexu, pobývala v druhé polovině padesátých let v Nizozemí.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
StrÆnka 122
122
S L Á N S K Ý
O B Z O R
Karel a Věra Čížkovi udržovali v Praze společenské kontakty především s Boženou Konrádovou a jejím manželem Edmondem Konrádem (1889 – 1957), divadelním kritikem a historikem. Velmi přátelské vztahy pochopitelně udržovali Čížkovi i s Olgou Scheinpflugovou, jejíž umělecká vystoupení v Praze často navštěvovali. Jedno z těchto představení popsal Karel Čížek ve svém deníkovém záznamu 18. 5. 1956 takto: Večer s Věrou v knihovně na večeru Olgy Scheinpflugové – předváděla ukázky nového dramatického umění, např. z Romea a Julie, Macbetha, Krále Leara apod. Podání bylo umělecky skvělé. Úvodní slovo měl dr. Edmond Konrád.
Z osobní korespondence, z deníku a z informací pamětníků je možno usuzovat, že poslední léta života Karla Čížka v Praze byla po prožitých otřesech z let
1938 – 1945 a 1948 – 1953 snad klidná a spokojená.
Smrt Karla Čížka
Karel Čížek, který zemřel ve věku sedmdesáti osmi let 3. 10. 1959 v Praze,
prožil relativně velmi dlouhý život. Narodil se v době, kdy existence RakouskoUherska se zdála býti věčnou a neotřesitelnou, a odešel v čase prvních krizí komunistických režimů ve střední a východní Evropě. Byl svědkem vypuknutí první světové války, v níž ztratila jeho manželka Věra bratra. Byl ale též svědkem
vzniku Československé republiky 1918 a jejího následného dvacetiletého rozvoje. Bolestně pocítil období nacistické okupace i nástupu poúnorové moci.
Bývalý vrchní ředitel Městské spořitelny ve Slaném Karel Čížek prožil dosti nevšední život naplněný společenskými úspěchy i prohrami, rodinným štěstím
i tragickými událostmi, vždy si ale dokázal navzdory nepříznivým ranám osudu
uchovat činorodou aktivitu, osobní noblesu a občanskou slušnost.
V pozůstalosti Věry Čížkové, vdovy po Karlu Čížkovi, se zachovalo několik
kondolenčních dopisů, mezi nimi i listy Olgy Scheinpflugové a Boženy Konrádové. Ocitujme alespoň jediný, lidsky dojímavý dopis Boženy Konrádové, zaslaný
8. 10. 1959 z Františkových Lázní.
Drahá mámo,
ráno jsem Vám psala dopis a v poledne jsme dostaly tu krutou zprávu. Kdyby přišla dřív, byla bych se k Vám rozjela, abych Vám byla nápomocna v tak těžké době...
Drahý pan ředitel má pozemskou pouť za sebou, odešel, a buď již nic neví, anebo je mezi našimi drahými, kteří ho předešli. Tak i tak je mu lépe než Vám, kterým bude žít s ranou v srdci po jeho odchodu. Obdivovala jsem Vás, jak statečně
jste snášela všecku trýzeň a práci, kterou přináší tak těžká a dlouhá nemoc, a věřím ve Vaši duševní sílu, že se nepoddáte žalu, ale překonáte nápor bolesti.
Vždyť máte ještě velký úkol na světě: být živa pro Alenku a Reničku, která na
Vás tak visí, a v neposlední řadě i pro nás, jimž jste drahá od našeho dětství
a mládí, jimž jsou všechny vzpomínky spjaty s Vámi a která jste nám v době našeho osiření všemožně nahrazovala teplo mámina srdce. Neklesejte a nevzdávejte, hleďte svým duchem překonati i tuto bolest z největších.
Myslím na Vás stále, nikdy nepřestanu být vděčna panu řediteli, že byl otcovským naším přítelem a že založil mou budoucnost.
Jsem s rukypolíbením
Vaše Božena
Karel Čížek byl pohřben v rodinném hrobě v první části slánských hřbitovů,
kde byla již roku 1938 uložena urna s popelem jeho syna Aleše. Je zde uložen
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
StrÆnka 123
P O R T R É T N Í
G A L E R I E
123
i popel manželky Karla Čížka Věry, která zemřela v Praze 18. 6. 1970 ve věku
osmdesáti pěti let. V Praze též zemřela 5. 8. 2000 její dcera Alena16), absolventka slánské obchodní akademie, která se roku 1942 provdala za ing. Oldřicha Zíchu (1915 –1974).
Život Karla Čížka
Osobnost Karla Čížka a pohnuté osudy příslušníků jeho rodiny po nástupu
stalinistické moci v únoru 1948 i po jejím znovuupevnění po roce 1969 upadly
v zapomnění, neboť životní příběh této „buržoasní“ rodiny se příliš nehodil do komunistického, třídně zjednodušeného schématu výkladu dějin.
Na počátku 21. století jsme však ve Slaném svědky postupného oživení zájmu
veřejnosti o postavu Karla Čížka.
Například redaktor Slánských listů Libor Dobner připomněl ve svém článku
29. 5. 2001 hospodářskou činnost předků Karla Čížka, jméno Karla Čížka i jeho
syna Aleše zaznělo na vzpomínkovém večeru uspořádaném v přednáškové síni
Vlastivědného muzea u příležitosti stého výročí narození Olgy Scheinpflugové
3. 12. 2002.
Zásluhy ředitele Karla Čížka o rozvoj Městské spořitelny zmínila v srpnovém
čísle Slánské radnice 2003 odborná pracovnice muzea Ivana Hušáková, Karla
Čížka jako organizátora meziválečného kulturního života ve Slaném představila
ve své přednášce 22. 10. 2003 Božena Franková, ředitelka slánského muzea.
Život slánského rodáka a patriota Karla Čížka, úspěšného bankovního ředitele a významného podporovatele kulturních a společenských aktivit, by mohl být
inspirujícím příkladem nejen pro slánskou veřejnost, ale i pro celou českou společnost, která v nových ekonomických podmínkách po roce 1989 stále nejistě
hledá svoji identitu, své morální i politické ukotvení.
Poznámky:
1) Alois Čížek (1841 – 1914), slánský
hostinský a později majitel dřevařského
závodu. Byl synem truhláře a hostinského
Josefa Čížka (1797 – 1865), který se roku
1820 trvale usadil ve Slaném, a vnukem
Václava Čížka (1772 – 1852), chalupníka
z Tuchlovic.
2) V manželství Františky a Aloise
Čížkových (sňatek 1866) se narodily tyto
děti: Marie (1867 – 1951), manželka
továrníka Viléma Michla, Alžběta
(1871 – 1946), manželka šlechtice Stockara
z Bernkopfů, Božena (1873 – 1959), Anna
(1877 – 1959), Eleonora (1879 – 1969),
manželka Dr. Rudolfa Smetáčka a matka
dirigenta Václava Smetáčka (1906 – 1986),
čestného občana města Slaného, Karel
(1881– 1959), Josef (1883 – 1945) a Julie
(1888 – 1960).
Již v raném dětství zemřely čtyři dcery –
Františka (1875 – 1878), Františka
(1885 – 1885), Zdeňka (1886 – 1888)
a Žofie (1890 – 1890).
3) Bývalá slánská restaurace „U kříže“ se
nacházela v dnešní Záfortenské ulici.
Roku 1851 zde získal hostinskou koncesi
truhlář Josef Čížek. Po jeho smrti
provozoval hostinec do roku 1893 syn
Alois Čížek. Restaurace „U kříže“ zanikla
na konci třicátých let 20. století a dům,
ve kterém stávala, byl zbořen v rámci
asanačních úprav roku 1970 (viz Slánské
listy 29. 5. 2001).
4) Olga Scheinpflugová (3. 12. 1902 –13. 4.
1968), slánská rodačka, významná
herečka a spisovatelka, manželka Karla
Čapka (viz Slánský obzor 2002).
K seznámení Olgy Scheinpflugové a Věry
Čížkové došlo již před první světovou
válkou v nájemním domě čp. 651, který
společně obývaly rodiny Čížků
a Scheinpflugů. Tento dům na dnešní
Wilsonově třídě, tehdy Nádražní ulici, byl
zbořen roku 1970 (viz Slánské listy 29. 4.
2003). V nedatovaném dopise Věře
Čížkové z počátku třicátých let Olga
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
StrÆnka 124
124
Scheinpflugová krátce vzpomněla na své
mládí v tomto domě takto: Kéž bych se
ještě jednou mohla cítit dvanáctiletou
holkou, která kouká z vašeho přízemí na
študenty na promenádě.
5) Alešku, ty časy rychle letí,
spousta dnů těch rychle přeletí.
Pak chytnu Tě můj kluku v objetí
a padne dlouhá pusa vzápětí.
A budu hladit vlásky Tvoje jemné
a opálené, chytré tvoje čílko,
zas budu hledět na Tvoje oči temné
a k sobě tisknout drobné tvoje tílko.
Můj chlapečku, zda vzpomeneš si na mne,
to asi ne, zapomněl jsi zas.
Avšak řekni drahé tvojí mámě,
řádek pár by napsala mi zas.
Řekni, že ji zdravím, že ji líbám,
na ni že myslím celý den,
ve škole i večer,když se dívám
zamyšleně šedým oknem ven.
Vyhlídka má vede na Vltavu,
věř však Alši, já ji nevidím.
Na okenní tabuli kladu hlavu
a o dobrých, drahých duších sním.
Není místo také v celém světě,
ať se jak chce celá Praha změří,
jak když ve večerní toialetě
stiskla jsem knoflík vašich dveří.
A pak když jste otevřít mi spěli,
tys vždy vstříc mně za maminkou spěl,
a připravený k odchodu již celý
mne mile vítal Váš pan ředitel.
Věř Alši, pak pozoruji zase,
že místo dveří tvrdé okno mám,
a pod okny mi divně usmívá se
ta krásná Praha, kam se podívám.
A přec už se ta Praha nezdá cizí,
však kluku můj, ať tě to potěší,
ať obraz můj Ti z duše nevymizí,
ať poznáš mne zas, drahý Aleši.
Tato dosud nepublikovaná báseň Olgy
Scheinpflugové z roku 1919 byla poprvé
veřejně přednesena na vzpomínkovém
večeru 3. 12. 2002 studentkou slánské
obchodní akademie Vladimírou Šálenou.
Jiným příkladem tohoto přátelského
S L Á N S K Ý
O B Z O R
vztahu dvacetileté Olgy je tištěná dedikace
na titulní straně pohádkového výboru
z roku 1922 Barevné pohádky: Věnuji tuto
sbírku pohádek Aleškovi a Alence
Čížkovým ve Slaném, aby se o ně rozdělili
s ostatními dětmi.
6) Antonín Prügl (1829 – 1919), poslední
slánský purkmistr v letech 1871–1880
a 1889 – 1900, zakladatel Městské
spořitelny 1898 (viz Slánská radnice
11/2003).
U příležitosti otevření nové budovy
Městské spořitelny v listopadu 1931 se
u jeho hrobu na slánských hřbitovech
konalo za účasti Karla Čížka vzpomínkové
shromáždění.
7) Městská spořitelna poskytla např. roku
1922 v rámci hypotečních půjček
občanům a institucím více než čtyři
miliony korun, o pět let později téměř
dvacet milionů Kč a v roce 1936 již výše
poskytnutých hypoték dosáhla částky
třiceti šesti milionů Kč.
8) Vznik a vývoj Městské spořitelny
zachytil Karel Čížek ve svém článku pro
Slánský obzor roku 1931, kde rovněž
popsal výstavbu nové budovy spořitelny
na Husově třídě v letech 1930 – 1931.
9) V Městské spořitelně bylo roku 1918
uloženo na 6 664 vkladech téměř osmnáct
milionů korun, o deset let později se počet
vkladových účtů zvýšil na 18 971, na
kterých bylo vloženo 70 352 131 Kč.
V roce 1938 počet vkladů stoupl na
25 858 a celkové množství uložených
peněz dosáhlo částky téměř 97 milionů
korun.
10) Pohledy do kulturních dějin Slaného
a Slánska, jubilejní ročenka Městské
spořitelny 1938. Do tohoto
reprezentativního sborníku přispěli
odbornými studiemi např. historik Rudolf
Urbánek, dramatik Václav Štech
a spisovatel Karel Scheinpflug.
11) Lidové noviny 4. 12. 1938
12) Karel Čížek byl starostou slánského
Sokola v letech 1931–1935.
13) Památku Josefa Čížka připomněl
Jaroslav Rus v Slánském obzoru 1945
článkem „Sedm se jich nevrátilo“.
14) Osobnost Josefa Kyliese byla
připomenuta v rozsáhlém článku Josef
Kylies zemřel! v Slánském obzoru 1946,
z novějších pramenů připomeňme např.
studii Blanky Stehlíkové v Terezínských
listech 28/2000 či stať Marie Hrošové
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
StrÆnka 125
G A L E R I E
125
o perzekuci slánských občanů za druhé
světové války v Slánském obzoru 2001.
15) Zdeněk Wirth (1878 – 1961), český
historik umění, teoretik a organizátor
památkové péče, od roku 1946 předseda
Národní kulturní komise. Autor knihy
Barokní gotika XVIII. století v Čechách,
spoluautor publikace Pohledy do
kulturních dějin Slaného a Slánska.
Dne 13. 6. 1953 Zdeněk Wirth ve svém
dobrozdání, adresovaném pravděpodobně
tehdejšímu MNV ve Slaném, ocenil
činnost Karla Čížka jako významného
organizátora kulturního života ve Slaném
již od roku 1921. Mimo jiné tehdy uvedl:
Sledoval jsem kulturní činnost Karla Čížka,
bývalého ředitele Městské spořitelny ve
Slaném, a mohu potvrditi, že jeho práce
v tomto ústavě byla vždy zaměřena
k prospěchu města i okresu v oboru
sociálním i kulturním.
Z jeho popudu a účinnou pomocí Spořitelny
byla zbudována v Slaném hudební škola,
přemístěno a nově instalováno
Městské museum, postaveny pomníky
Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka.
Od roku 1921 pracoval Karel Čížek
dodneška v museu a od roku 1931 je
konservátorem ministerstva školství
a osvěty ve slánském okrese pro památky
historické a umělecké, v roce 1934
uspořádal výstavu v museu...
Z tohoto stručného výčtu je zřejmo, že
Karel Čížek byl duší kulturního života ve
Slaném a že jeho vliv a iniciativa v tomto
směru daly městu vysoký program
osvětové činnosti.
16) Trvalým připomenutím postavy Aleny
Čížkové je ve Slaném stylizovaný reliéf
sochaře Václava Nejtka ve vstupním
prostoru tehdy Městské, nyní České
spořitelny na Husově třídě, který
zachycuje moment slavnostního poklepání
základního kamene spořitelny v červnu
1930, jehož se též účastnila tehdy
dvanáctiletá Alena.
Dcerou Aleny Zíchové (1919 – 2000), roz.
Čížkové je ilustrátorka knih pro děti
Renata Frančíková (narozena 1944 ve
Slaném), která dnes žije v Praze.
P O R T R É T N Í
Nevydané prameny:
Rodinný soukromý archiv písemností
Karla Čížka, který se nachází v majetku
paní Olgy Černušákové. Z tohoto archivu
byly použity s laskavým svolením
majitelky archivu všechny v textu
neoznačené citace.
Tištěné prameny:
Slánský obzor 1931, 1945, 1946
Odborná literatura:
Pohledy do kulturních dějin Slaného
a Slánska, Slaný 1938
Terezínské listy 28/2000
Slánský obzor 2001, 2002
Regionální tisk:
Slánské listy 2001, 2003
Slánská radnice 2003
Poděkování:
Autor tohoto článku velmi děkuje vnučce Josefa Čížka paní Olze Černušákové ze Slaného
za zpřístupnění písemné pozůstalosti Karla Čížka a za poskytnutí důležitých pramenů,
fotografií a informací, bez nichž by tento článek nemohl být napsán. Poděkování za pomoc
a spolupráci patří též slánskému muzeu a Knihovně Václava Štecha.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
StrÆnka 126
126
S L Á N S K Ý
O B Z O R
I R E N A V E V E R K O VÁ
Ludvika Smrčková,
první dáma českého
skla
* 23. ÚNORA 1903
† 20. LEDNA 1991
Zaujala mne myšlenka obrody slavné tradice českého skla a toužila jsem poskytnout krásně tvarované sklo všem lidem.1) Těmito slovy shrnula Ludvika Smrčková svoji celoživotní uměleckou činnost. Sklo, jeho průzračnost, křehkost, třpytivost a vláčnost v procesu výroby, se stalo neoddělitelnou součástí jejího
profesionálního života.
Ludvika Smrčková vyrůstala uprostřed tří sourozenců2) v rodině železničního
úředníka. Otcovo zaměstnání přivedlo rodinu Smrčkových do Kladna, kde se
Ludvika narodila ve služebním bytě blízko kladenského nádraží v Kročehlavech
na Výhybce. V krátké době, v roce 1908, se stal otec přednostou stanice v Otvovicích, kde rodina žila do roku 1915. Nejranější vzpomínky dětí proto patřily krajině a přírodě kolem Zákolanského potoka: Maminka nás na procházkách lesem
a v lukách učila znát květiny, zvířátka a motýly.3)
Po absolvování základního vzdělání nastoupila v roce 1915 na kladenskou reálku. Tehdy již byla rozhodnuta věnovat se výtvarnému umění. Zájem o obor
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
StrÆnka 127
P O R T R É T N Í
G A L E R I E
127
podpořil i její tehdejší profesor kreslení a deskriptivní geometrie Stanislav Kulhánek 4), který svůj volný čas věnoval vlastní umělecké tvorbě.
Ludvika Smrčková si během studia na střední škole osvojila německý jazyk
a z francouzského jazyka, na jehož výuku byla kladenská reálka specializována
od svého vzniku, složila 17. června 1921 maturitní zkoušku. Lze tedy předpokládat, že tento jazyk zvládla nejlépe.
Pro následné studium si Ludvika vybrala Uměleckoprůmyslovou školu v Praze,
současně v letech 1921– 1925 studovala na Filozofické fakultě UK v Praze. V letech 1925 – 1927 byla posluchačkou Vysokého učení technického v Praze. Během
studia se stala žačkou takových vynikajících pedagogů, jako byli Emanuel Dítě 5),
Vratislav Brunner 6) a František Kysela 7). Každý ze zmiňovaných umělců jí předal
své zkušenosti z různých odvětví. U Emanuela Dítěte studovala figurální malbu,
Vratislav Brunnner ji zasvětil do tajů grafiky a užitého umění a František Kysela
předal své posluchačce znalosti v oblasti monumentální malby.
Zpočátku, snad ještě pod vlivem profesora Kulhánka, se věnovala knižní grafice a knižní vazbě. Původně jsem si přála být malířkou obrazů a ilustrátorkou
hlavně dětských knih. Osud rozhodl trochu jinak. ... Po úspěchu mého broušeného poháru v Paříži v roce 1925 jsem byla požádána ministerstvem, abych se věnovala více umělecké tvorbě skla.8)
Ještě jako studentka se zúčastnila zmiňované výstavy dekorativního umění
v Paříži v roce 1925, kde získala stříbrnou medaili. Toto bienále rozhodlo o dalším směru její tvorby. Přestože na výstavě zaujala její knižní vazba, která se zčásti dostala do pražského Uměleckoprůmyslového muzea a zčásti byla odkoupena
Národní knihovnou v Paříži, vznikaly během 20. a 30. let návrhy knižních vazeb
spíše v rovině soukromé. Mnohdy se jednalo o návrhy pro vlastní knihovnu
a práce na objednávku pro soukromníky z Litomyšle, kde tehdy působila jako
středoškolská profesorka.9) Takřka symbolicky ukončila autorka tuto oblast
tvorby v roce 1937 v Litomyšli prací pro sjezd přátel krásné knihy. K této příležitosti byla zde vydána soukromě i různými institucemi řada bibliofilských tisků, mj.
výňatky z románu Drašar Terezy Novákové ... knížka Výbor z grafiky Ludviky Smrčkové ... Umělecké památky v Litomyšli od Aloise Jiráska ... Tyto poslední práce
z oboru knižní vazby jsou příznačně prostým, ale citlivým řešením, jež respektuje
ráz knihy a přihlíží k jejímu obsahu.10)
První úspěchy z oboru sklářské výtvarné techniky inspirovaly mladou autorku k dalšímu odbornému studiu: ... jeden křišťálový pohár provedený Moserem
v Karlových Varech je příčinou, že jsem se stala sklářskou výtvarnicí. Tehdy naši
i zahraniční odborníci poznali podle toho poháru, že by moje srdce mělo sloužit
sklu.11) Mladá výtvarnice si začala systematicky prohlubovat odborné technologické znalosti ze sklářského oboru: A tak jsem si ještě pro správnou přípravu návrhů, dobře technologicky proveditelných materiálů, prohloubila technologické
vzdělání praxí ve sklárnách, studiem odborné literatury.12) Díky svým dobrým jazykovým znalostem měla přístup i k zahraniční odborné literatuře. Nepromarnila ani možnost procestovat mezi světovými válkami zahraniční výstavní síně, kde
našla další zdroj inspirace pro vlastní tvorbu.
Bylo pro ni typické, že všechny návrhy pečlivě rozkreslovala. Jak sama uvádí,
základem byla pro ni vždy kresba, od níž se odvíjela další práce se sklem. Vedle
invence jí nikdy nechyběla síla realizovat nápad i po technické stránce.
Po počátečním úspěchu v Paříži se mladá výtvarnice zúčastnila soutěže vypsané Svazem československého díla na foukané sklo. Autorka v soutěži uspěla
a její hladká tenkostěnná nápojová souprava byla doporučena do výroby. V roce
1928 byla souprava realizována nižborskou sklárnou Rücklů, vystavena na vý-
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
128
9:29
StrÆnka 128
S L Á N S K Ý
O B Z O R
stavě Soudobé kultury v Brně a začala se prodávat v Krásné jizbě. Zmiňovaná
nápojová souprava ukázala, že cesta Ludviky Smrčkové je správná. Její sklo
vždy splňovalo požadavky estetické, funkční i výrobní. V tomto směru je třeba
umělkyni pokládat za průkopnici moderního českého sklářství. Svými díly mnohokrát dokázala, že je schopna nejen navazovat na minulost, ale citlivě rozvíjet
českou sklářskou tradici vlastním uměleckým projevem. Díky Ludvice Smrčkové patřilo meziválečné Československo mezi první země, kde se systematicky
rozvinula spolupráce výtvarníka s průmyslovým odvětvím.
Návrhy z období mezi světovými válkami zahrnují nápojové sklo, unikátní
mísy a vázy. I přes jednoduchost a užitkovost nesly v sobě konečné výrobky ráz
jisté slavnostnosti. Práce z této doby se vyznačují jednoduchými lapidárními tvary. Kromě tenkostěnného skla pracuje autorka se silnostěnnými formami, členěnými fasetovým brusem13).
V období 1928 – 1938 vytvořila takřka padesát unikátních broušených prací.
Svými díly, která si občas dávala zhotovit na vlastní náklady, pravidelně obesílala
mezinárodní výstavy (Stockholm 1931, Brusel 1935, Paříž 1937), kde získala nejen
mezinárodní renomé, ale i vysoká ocenění a vyznamenání. Její umění měli možnost
zhlédnout i na černém kontinentě, kam pronikla jako první česká umělkyně.
Jak již bylo řečeno, v meziválečném období hodně cestovala a „cestovní skicáře“ se jí staly zdrojem inspirace jak pro malbu, tak pro tvorbu užitého umění.
Velký otisk v umění zanechaly malířčiny cesty do Skandinávie, zachycené na
mnoha obrazech prezentovaných na výstavách v Litomyšli, Praze i v Kladně.
Stejně mistrně zachytila českou krajinu s kostelíky, loukami a rybníky.
Od počátku měla v její tvorbě osobité postavení květina, v mnoha případech
jednoduché polní kvítí, jehož prosté tvary originálně zdobily skleněné servisy.
Takového originálního souboru si povšimla před mnoha lety v jednom rozhovoru redaktorka, kterou upoutal skleněný soubor talířků zdobených drobnými
květy. Autorka jí tehdy odpověděla: To je myšleno pro šest osob. A každá z osob
má svůj motivek, opakující se na mělkých, hlubších, kompotových i jídelních talířcích. Vidíte, tady je například planá růžička, tady konvalinka, nu a tady – dokonce bodlák!14)
Ve stejném rozhovoru přibližuje Ludvika Smrčková techniku rytí diamantem,
kterou v našem sklářském průmyslu prosadila právě ona. Z jejích úst zní postup
velmi jednoduše, přestože se jedná o namáhavou a kolektivní práci výtvarníka
a rytce, který koneckonců je posledním realizátorem, dávajícím vždy nápadu definitivní ztvárnění. To já si nejdříve vymyslím a navrhnu tvar skla, pak si je dám
vyrobit, a pak na ně bělobou vyzkouším přesně umístění a velikost motivu, který
si pro něj představuji. Pak udělám podle toho naprosto přesný a podrobný návrh
tužkou a podle něho se ručně ryje do skla diamantem.15)
Obdivuhodný byl Smrčkové cit pro materiál. Vlastnosti skla nejen ctila, její
umělecké pojetí ještě podtrhovalo jeho krásu a přednosti. Brus v jejím pojetí nebyl záležitostí dekorativní, ale podtrhoval tvar a optickou brilanci. Mé broušené
sklo zvyšuje zase jedinečné vlastnosti olovnatého křišťálu, které vytváří duhové
lesky a vysoký lom světla.16)
Léta druhé světové války nebyla, jak bychom mohli předpokládat, obdobím
umělecké stagnace. Byla zasvěcena přípravám na toužebně očekávaný mír. Nedostatek kvalitních sklářských surovin ji přivedl i k nouzovým řešením, jako
byla práce s bublinkovým sklem či leptání a pískování. Autorka se soustředila
na přípravu nových tvarů s vědomím, že v poválečném světě nebudou podmínky pro zavádění náročných druhů skel. V tomto období se zaměřila na květinové vázy, drobné doplňkové sklo a plakety (např. s motivem Pražského Jezulát-
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
StrÆnka 129
P O R T R É T N Í
G A L E R I E
129
ka). Předměty byly navrhovány v duchu nových technik a nových tvarů. Preferují se přirozené vláčné obrysy křivek, vlnitě zabrušované tvary. Tyto nové
aspekty se projevují již na výstavě v New Yorku (1939), kde bylo představeno jak
broušené, tak hutnické sklo. Při realizaci výrobků spolupracovala i s dalšími
sklárnami v Růženíně, Poděbradech a Dobroníně.
Ryté sklo, které lákalo výtvarnici od mladých let, předpokládalo již výše zmiňovanou perfektní spolupráci s rytci. Ve 40. letech měla Ludvika Smrčková konečně štěstí na dva, kteří bezezbytku dokázali realizovat její představy. Prvním
z nich byl tehdy mladý student Adolf Matura17). Spolupráce byla navázána ještě
v době války a trvala až do konce 50. let. Během této doby vzniklo 254 rytých děl.
Za vrchol spolupráce je považována váza Trnky (1956), vybroušená pro 11. Trienále v Miláně. Druhou významnou spolupracovnicí byla Milada Smolařová, která se specializovala na rytí diamantem. V tomto případě se pokoušela Ludvika
Smrčková o experimentální techniky (např. tečkování), ty však v českém výtvarném umění nikdy nezdomácněly.
Rok 1948 se stal pro Ludviku Smrčkovou zlomovým. Definitivně přestala působit jako pedagog středních škol a začala se věnovat pouze umělecké tvorbě.
Pro český sklářský průmysl, jenž si vydobyl v meziválečném světě dobré jméno
i díky Ludvice Smrčkové, znamenalo její rozhodnutí postavit se do čela výtvarné
skupiny znárodněných skláren, požehnání. Stala se výtvarnicí tehdejšího národního podniku Inwald, sdružujícího několik dřívějších sklářských závodů. Její
jméno a zkušenosti znamenaly, alespoň pro odběratele v zahraničí, jistou záruku prvorepublikové kvality. Práce umělkyně se však změnila. Ze samostatně tvořící výtvarnice se stal organizátor a garant výstav, veletrhů, vzorkových kolekcí
i propagačních materiálů. Svoje dlouholeté pedagogické zkušenosti uplatnila
i v této funkci při spolupráci s mladými výtvarníky a stipendisty, které měla za
úkol zapojit do procesu výroby a seznámit s prací v tomto odvětví průmyslu.
I tuto práci plnila precizně. Mladým výtvarníkům pomáhala zvládat sklářské řemeslo a ctít materiál stejně tak, jak se to musela naučit ona sama.
Deset let působila jako, moderně řečeno, výtvarník manažer. Působila ve Skloexportu, pracovala pro Umělecké sklo v Novém Boru a po dobu šesti let působila jako expert v Ústředním výtvarném středisku pro průmysl skla a jemné keramiky při Ministerstvu průmyslu v Praze, později ÚBOK. Tato práce ji pravděpodobně zcela neuspokojovala, protože v roce 1958 definitivně ukončila zaměstnanecký poměr, aby se mohla věnovat vlastní tvůrčí práci.
Zralá umělkyně vtělila své znalosti a umění do originálních návrhů. V roce
1960, kdy dosáhla důchodového věku, zcela ukončila svoji spolupráci s průmyslem. Nově vychovaná generace sklářských výtvarníků pokryla požadavky
průmyslové výroby. Ludvika Smrčková realisticky pochopila situaci a vydala se
vlastní uměleckou cestou. Zvolila si dvě témata – ryté sklo a sklo pro prezentování květin na velkých zahradnických výstavách. Stejně jako v minulosti dala si
některé své návrhy zhotovovat na vlastní náklady, aby mohla obesílat jednotlivé
výstavy. Její cesta uplatňování rytého skla se v kontextu tendencí 60. let může
jevit jako osamocená. Přesto autorka, spolupracující s rytci v ateliéru v Novém
Boru, vytvořila řadu originálních vedut měst a historické motivy Prahy. Některá
díla byla vytvořena na zakázku jako ceny soutěží (Děčínská kotva 1973, Cena
Ministerstva školství – soutěž knihvazačů).
V neposlední řadě je třeba připomenout ucelený soubor prací s motivem lidické růže. Oblíbený autorčin květinový motiv dostal nový smysl. Poprvé jsem
použila růže jako symbolu nových Lidic hned po založení Růžového sadu. První
váza s řezbou růže a nápisem Lidice byla darem československých obránců míru
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
StrÆnka 130
130
S L Á N S K Ý
O B Z O R
Stély s motivem růží, 1974
na konferenci v Tokiu. Od roku 1962 jsem vytvořila malé suvenýry s růží, větší
vázy s rytinami, velké vázy z křišťálu vrstvené červeným rubínem s motivem růže.
Do muzea v Lidicích jsem darovala jednu z těchto váz a jednu s růží zalitou ve
skle. Váz s lidickou růží jsem vytvořila mnoho a dostaly se do celého světa. Tragický osud Lidic se mě velmi bolestně dotkl, protože na kladenské reálce se mnou
studovali chlapci z Lidic a znala jsem i statečného lidického faráře, který dobrovolně zemřel s ostatními. Přála jsem si, aby mé sklo s růží bojovalo za mír proti
válce.18) V katalogu Národní galerie se připomínají celkem dvacet dva kusy upomínkových váz a pohárů s touto tematikou z let 1960 – 1982.19)
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
StrÆnka 131
P O R T R É T N Í
G A L E R I E
131
I v důchodovém věku získala Ludvika Smrčková několik velkých zakázek. Připomeňme alespoň soubor skla z šedesátých let pro Pražský hrad (kde autorka
volila rozmanité techniky tak, aby odpovídaly diferencovaným funkcím jednotlivých předmětů) či mnohadílný soubor pro hotel Jalta v Praze.
Jak jsme uvedli výše, byly od mládí pro umělkyni nejinspirativnější květiny.
Nacházíme je jako častý dekor na vázách i na jídelních soupravách. Poslední léta
umělecké tvorby se jim však autorka věnovala programově. Jestliže v minulosti
tvořila vázy na květiny, s postupujícím věkem se váza, květina a aranžování řezaných květin staly leitmotivem její tvorby. Začala systematicky spolupracovat
se zahradníky a architekty. Sama se z této lásky vyznala následujícími slovy:
Každá květina, pro kterou vázu dělám, je určena jen jí. Její vzrůst, barva a tvar
musí vyniknout. A právě tak váza. Barevnost a tvar tvoří celek – musí tam být dost
vody, aby mohla kytička dlouho žít.20) Takto vytvořené vázy se objevovaly pravidelně nejen na olomouckých výstavách, ale i za hranicemi.
Její účast v Erfurtu na IGA 1966 natolik zaujala, že Středisko čs. kultury v Berlíně uspořádalo výstavu Květiny a sklo, která měla u návštěvníků neobyčejný
ohlas. I v tomto oboru lze připsat Ludvice Smrčkové prvenství. Její spolupráce se
zahradníky byla oceněna i v řadách odborné veřejnosti. Sama hodnotila tento
úspěch následovně: Má výstava Květiny a sklo – spolupráce jednoho výtvarníka se
zahradnickými odborníky – byla uspořádána vlastně poprvé nejen v NDR, ale
v celé Evropě. Proto byla vyhledávána odborníky i ostatními návštěvníky výstavy.
Nevšední zájem byl o dvě složky výstavy – různé druhy, tvary, barvy i techniky
skla, i o speciální úpravu květin. Pozornost zvláště budily, a to nejen u zahradnických odborníků, ale zejména u milovníků květin, modely skleněných nádob pro pěstování květin v hydroponii, které vznikly spoluprací se zahradnickými odborníky
z Olomouce...21) Při instalaci této zajímavé expozice použila autorka vázy a mísy
vyrobené snad všemi dostupnými technikami, čímž představila jednak bohatou
škálu sklářských výrobků, jednak předvedla exponáty ve všech jejich funkcích,
od jejich využití v rodinném interiéru až po speciální výstavní doplňky.
Ludvika Smrčková si udržela svůj umělecký kredit i ve změněných společenských poměrech po druhé světové válce. Její práce pravidelně reprezentovaly
tehdejší Československou republiku na výstavách EXPO 58 v Bruselu (získala
sedm velkých cen a zlatých medailí) a její výrobky pro Mosera sklidily zaslouženou pozornost i v Montrealu na EXPO 67.22)
Během let, kdy se programově věnovala symbióze skla a květiny, vzniklo více
než dvě stovky návrhů váz a přes dvacet souborů váz a misek provázaných tvarovou podobností. Některé z nich byly vyrobeny v malých průmyslových sériích.
V jednom článku v roce 1978 najdeme o tehdy populární olomoucké výstavě Flora zmínku, která nás utvrzuje o dlouhodobé a systematické spolupráci sklářské
výtvarnice a zahradníků. Architektura forem skla v souladu s přírodní stavbou je
reakcí na poznání přírodního řádu účelnosti, motivem výsledné citlivé kompozice.23) Díky tomu se tehdejší výstavy změnily v umělecké celky. Připomeňme výstavu Holandské květiny a české sklo (r. 1970), Symfonie květin a skla z Československa (r. 1972) či v neposlední řadě Růže a sklo (r. 1975).
Pracovitost Ludviky Smrčkové až do vysokého věku byla obdivuhodná. Během
svého života se zúčastnila takřka pěti set výstav doma i v zahraničí. Sama pak
uskutečnila více než šedesát souborných výstav ze svého díla, a to pro domácí
i zahraniční zájemce.
Ludvika Smrčková zemřela, poněkud v zapomnění, v Praze v roce 1991. Dosud se nenašel nikdo, kdo by souborně zhodnotil nejen celé její dílo, ale i jeho
postavení v české kulturní historii. I bez dosud chybějící fundované monografie
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
StrÆnka 132
132
S L Á N S K Ý
O B Z O R
lze tvrdit, že Ludvika Smrčková je zakladatelkou moderního uměleckého českého užitkového skla a svojí prací formovala cesty českého uměleckého skla především v první polovině dvacátého století. Jako světově známá autorka využívala své styky se zahraničím a snažila se systematicky a pravidelně prezentovat
práce československých sklářů doma i v zahraničí, zvláště pak v padesátých
a šedesátých letech 20. století. Šlo o práce těch řemeslníků, jejichž um přivedl
autorčiny výtvarné záměry k perfektní řemeslné dokonalosti.
Poznámky:
1) In: Holubová, Miroslava: Ludvika
Smrčková, Nakladatelství
Československých výtvarných umělců,
Praha 1961, s. 7.
2) Marie (22. 2. 1900 – 1910?), Antonín
(25. 8. 1901 – 17. 6. 1970), Františka
(8. 5. 1905 – 13. 3. 1991)
3) In: Holubová, Miroslava: Ludvika
Smrčková, Nakladatelství
Československých výtvarných umělců,
Praha 1961, s. 7.
4) Stanislav Kulhánek (1885 – 1970), malíř
a grafik, vyhledávaný ex librista. Po celý
život učil na kladenské reálce. Podrobněji
– Veverková, Irena: Stanislav Kulhánek,
ke 110. výročí narození, in: Muzejní listy,
r. 1995. č. 13 – 14, s. 2 – 6.
5) Emanuel Dítě (1862 – 1944), malíř
figurálních a oltářních obrazů, v letech
1903 – 1925 profesor UPŠ v Praze.
6) Vratislav Brunner (1886 – 1928), malíř,
grafik a karikaturista. 1926 – 1928 vedoucí
speciální školy pro kreslení a malbu na
UPŠ v Praze. Čelný představitel hnutí za
krásnou českou knihu.
7) František Kysela (1881 – 1941), malíř,
grafik, sklářský, jevištní a kostýmní
výtvarník. Působil na UPŠ v Praze
1924 – 1926, 1930 – 1932 rektor. Zasáhl
do vývoje skla, tapisérie a české
scénografie.
8) In: Klempera, Josef: S národní umělkyní
Ludvikou Smrčkovou o skle, SOA Praha,
SOkA Kladno, sbírka novinových
výstřižků o Ludvice Smrčkové.
9) Ludvika Smrčková získala v roce 1926
kvalifikaci středoškolské profesorky a od
roku 1928 působila na učitelských
ústavech v Příboře, Litomyšli a Kladně.
Poslední učitelské místo měla v Praze na
gymnáziu. V roce 1948 definitivně
opustila pedagogickou dráhu a začala se
věnovat pouze výtvarné práci.
10) In: Umění a řemesla, r. 1983, č. 3, s. 63.
11) In: Sklo a květiny, Vlasta, 27. 6. 1973,
s. 8 – 9.
12) In: Klempera, Josef: S národní
umělkyní Ludvikou Smrčkovou o skle,
SOA Praha, SOkA Kladno, sbírka
novinových výstřižků o Ludvice Smrčkové.
13) Faseta – vybroušená a vyleštěná
hladká ploška na brusu drahých kamenů
14) In: List paní a dívek, r. 1942, č. 915,
s. 8.
15) Tamtéž.
16) In: O skle Ludviky Smrčkové
s Ludvikou Smrčkovou, Domov, r. 1978,
č. 6, s. 12.
17) Adolf Matura (1921 – 1979), sklářský
výtvarník, absolvent sklářské odborné
školy, student VŠUP Praha. Později
výtvarník ÚBOK Praha. Vlastní tvorba –
broušené a lisované sklo.
18) In: O skle Ludviky Smrčkové
s Ludvikou Smrčkovou, Domov, r. 1978,
č. 6, s. 13.
19) In: Ludvika Smrčková, sklářské dílo,
1923 – 1983, Královský letohrádek,
Katalog výstavy, listopad – prosinec 1983,
Národní galerie v Praze, s. 27.
20) In: Umění pro květiny, Květy, 3. 9.
1966, č. 35, s. 34.
21) In: Květiny, Ovocnářství a zelinářství,
r. 1966, č. 9, s. 2.
22) V roce 1963 jí byl udělen titul
zasloužilá umělkyně a v roce 1978,
u příležitosti 75. narozenin, titul národní
umělkyně.
23) In: Štefka, Zdeněk: Symbióza skla
s květinou, Domov, r. 1978, s. 33.
Prameny:
SOA Praha, SOkA Kladno, Fond
Kladenská reálka.
SOA Praha, SOkA Kladno, Sbírka novin
a výstřižků o Ludvice Smrčkové.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
StrÆnka 133
P O R T R É T N Í
G A L E R I E
133
Literatura:
Adlerová, Alena: Současné sklo, Odeon,
Praha 1979.
Drahotová, Olga: České sklo, Odeon,
Praha 1970.
Šindelář, Dušan: Současné umělecké
sklo v Československu, Obelisk, Praha
1970.
Výstavní katalogy:
Výstava skla Ludviky Smrčkové,
1923 – 1958, Brno 1959.
Holubová, Miloslava: Ludvika Smrčková.
Nakladatelství československých
výtvarných umělců. Praha 1961.
Ludvika Smrčková, sklářské dílo
1923 – 1978. K 75. narozeninám. Svaz
českých výtvarných umělců.
Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze.
Galerie Václava Špály. Severočeské
muzeum Liberec.
Ludvika Smrčková, sklářské dílo
1923 – 1983. Královský letohrádek
listopad – prosinec 1983. Národní galerie
v Praze.
Národní umělkyně Ludvika Smrčková.
Výběr z díla 1923 – 1983. Kladno – zámek
1983.
Národní umělkyně Ludvika Smrčková,
výběr ze sklářské tvorby. Středočeská
galerie, Galerie výtvarných umění
v Kladně. 1985.
Novinové články:
Adlerová, Alena: Sklo Ludviky Smrčkové.
In: Domov, r. 1970, č. 4, s. 11 – 16.
Bojarová, O.: Žena, která dává radost, in:
Naše vesnice, 26. 12. 1969, s. 16.
Dvořáková, Zora: Krajina dětství Ludviky
Smrčkové, in: Svoboda, Příloha 29. 11.
1975, s. 11.
Heteš, Karel, Sklo Ludviky Smrčkové, in:
Domov. r. 1961. č. 1. s. 20 – 21.
Hofmeisterová, Jana: Sklo Ludviky
Smrčkové, in: Mladá fronta, 16. 4. 1970,
s. 4.
Hornung, Otto: Die Zauberin von Dejvice,
in: Berliner Zeitung, 17. 5. 1967, s. 5.
Hostáň, Jan: Příklad Ludviky Smrčkové,
in: Lidové noviny, 21. 9. 1941, s. 7.
Květiny, in: Ovocnářství a zelinářství,
r. 1966, č. 9, s. 2.
Laštuvková, Milada: Květiny nejsou jen
růže, in: Svoboda, 29. 10. 1966, s. 5.
Markalousová, Milada: Ludvika Smrčková
když netvoří, in: Večerní Praha, 1. 12.
1969, s. 5.
Národní umělkyně Ludvika Smrčková,
in: Zpravodaj ONV Praha 6, r. 1979, č. 1.
s. 16.
Návštěva v atelieru Ludi Smrčkové, in:
List paní a dívek, č. 915, 1942, s. 8.
O skle Ludviky Smrčkové s Ludvikou
Smrčkovou, in: Domov, r. 1978, č. 6.
s. 12 – 13.
Provazník, Zdeněk: Básníkem skleněné
krásy, in: Rudé právo, nedělní příloha,
14. 2. 1965, nestránkováno.
Sklářská výstava Ludviky Smrčkové, in:
Československá sklářská revue, r. 1949,
č. 4, s. 58 – 59.
Sklenář, V.: Skleněný sen Ludviky
Smrčkové, in: Kladenská záře, 6. 7. 1962,
s. 3.
Štefka, Zdeněk: Symbióza skla s květinou,
in: Domov, r. 1978, č. 4,. s. 31 – 34.
Štětinová, Dagmar: Sklo a květiny, in:
Vlasta, 27. 6. 1973, s. 8 – 9.
Umění pro květiny: in: Květy, 3. 9. 1966,
s. 34.
Vinter, Vlastimil: Knižní vazby Ludviky
Smrčkové, in: Umění a řemesla, r. 1983.
č. 3, s. 61 – 63.
Výstava obrazů prof. Ludviky Smrčkové,
in: Stráž českého východu, 9. 4. 1938,
s. 4.
Žena, sklo a květiny, in: Vlasta, 7. 4.
1976, s. 15.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
StrÆnka 134
134
S L Á N S K Ý
O B Z O R
Z P R Á V Y
IVO RUBÍK
Zákulisí slánské
mediální kauzy
z roku 2003 pohledem
starosty města
Byl jsem požádán redakcí Slánského obzoru, abych pro potřeby této ročenky
a jejích čtenářů popsal zákulisní dění v našem městě v souvislosti s vyhlášením
vedení radnice v červnu roku 2003, nazvaného Program nulové tolerance vůči
neslušnosti v královském městě Slaném (dále jen Program). Zprvu jsem byl z nabídky rozpačitý, neboť jsem si myslel, že se tyto věci do převážně historicky zaměřeného tisku nehodí. Posléze jsem ovšem pochopil, že opak je pravdou. Zhruba po dobu půl roku byl totiž Slaný v centru pozornosti celé republiky. A pokud
by se mi podařilo, jako do problematiky nejvíce zasvěcenému člověku, vystihnout podstatné a charakteristické rysy onoho fenoménu, mohlo by to být zdrojem poučení a informací pro další generace. Je evidentní, že vyhlášením Programu jsme, aniž to bylo naším úmyslem, vystihli něco, co netrápí jen nás jako
představitele slánské samosprávy, ale že se nám podařilo dotknout problémů zajímajících velkou část občanů České republiky.
O co se vlastně jednalo? Předem se čtenářům omlouvám, že budu psát velmi
osobně a politicky značně otevřeně.
Pro mne byl rok 2003 nesmírně obtížný. Po volbách v listopadu 2002, v nichž
jsem byl zvolen na další období starostou města, jsem se dostal do takového pracovního víru a časového přetížení, že mi do konce května 2003 nezbýval čas ani
na to, abych včas odpovídal lidem na korespondenci a jejich žádosti. Můj předchozí zástupce, zkušený praktik pan Karel Ležák, ve funkci skončil. Noví místostarostové (pánové Jaroslav Hložek a ing. Pavel Bartoníček) do svých funkcí
nastoupili se zpožděním, až po rozvázání pracovních poměrů ve svých zaměstnáních, a několik měsíců jim trvalo, než se seznámili se základním chodem města. Ing. Petr Kolačkovský, dlouholetý tajemník, naštěstí ve svém postavení zůstal. Do přelomu roku 2002 a po většinu první poloviny roku následného téměř
veškeré rozhodování spojené s řízením města tak zůstalo prakticky na nás dvou.
A to všechno v období, které určitě vejde do historie.
Dne 1. ledna 2003 byla zahájena další etapa tzv. reformy veřejné správy, kterou zcela nepokrytě pro její nepřipravenost ze strany vlády a parlamentu nazývám „deformou“. Společně s klíčovými pracovníky městského úřadu jsme museli řešit celou řadu nesmírně obtížných problémů. Pokud bychom se dopustili
větší systémové chyby, napravovalo by jí několik generací Slaňáků po nás.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
Z P R Á V Y
9:29
StrÆnka 135
135
Když největší nápor pominul a místostarostové se zorientovali, začal ve mně
postupně sílit velký neklid. Měl jsem pocit, že „něco“ je v našem státě (a tudíž
i ve Slaném) špatně. Několik dnů jsem se pokoušel myšlenky zachytit na papír
a postupy radnice, kterými jsme se chaoticky a bez řádu snažili reagovat na nejrůznější problémy, sjednotit a provázat. Důležité byly i právní konzultace a dlouhé diskuse s občany města. Když jsem byl s obsahem textu víceméně spokojený, zase jsem nemohl přijít na odpovídající pojmenování. Prostě nadpis. Zčistajasna mne napadlo – Program nulové tolerance vůči neslušnosti v královském
městě Slaném a Program nulové tolerance vůči narůstající byrokracii v České republice! To bude asi nejvýstižnější. Mohu odpřísáhnout, že teprve po medializaci některých řešení problémů z Programu jsem se seznámil s tím, že prakticky
stejný název již několik let přede mnou použil proslulý starosta New Yorku pan
Rudolph Giulliani pro boj radnice s kriminalitou. A po něm nynější primátor Ústí
nad Labem pan Gandalovič, který se s panem Giullianim osobně zná. Vzpomínám si, že jsem po víkendu přišel na radnici, postupně požádal nejbližší spolupracovníky o schůzku a nechal jim (každému zvlášť) text přečíst. Názory na obsah článku, určeného k otištění v městském bulletinu Slánská radnice, byly
jednotné – „Máme podobné pocity. Jdeme do toho!“ Tak vznikl Program, který
vzbudil velké pozdvižení a zájem nejširší veřejnosti. Článek byl podepsán starostou, oběma místostarosty a tajemníkem.
Cituji z úvodního textu: V našem státě není vše tak, jak bychom asi chtěli. Česká povaha způsobuje, že zákony jaksi platí jen pro někoho, případně jsou od toho,
„aby se mohly obcházet“. Příliš často se uplatňují stará moudra – „když nemám
já, tak ať sousedovi chcípne koza“ či „co je za mým prahem, to mne nezajímá“.
Jako by se slušnost z naší společnosti vytrácela. Říkáme: „To přece není možné!
Opravdu se s tím musíme smiřovat?“ Pojďme společně se pokusit, alespoň v našem královském městě, vyvrátit dojem, že dodržování společenských norem
a slušnost se nevyplácí. Lidé, kteří dodržují zákony a vyhlášky, platí daně, musí
vědět, že mají přednost před těmi, kteří konají opak.
Na základě principů výše napsaného jsme ve vedení města připravovali několik
měsíců tohoto roku soubor postupů, které nyní postupně uvádíme „v život“. Předcházelo tomu třídění myšlenek, právní rozbory a početné konzultace mezi mnohými lidmi. Česká republika je sice právním státem, ale zároveň legislativní džunglí.
Na několika následujících stránkách následoval konkrétní výčet hlavních
principů, jimiž se městský úřad a bezpečnostní složky města začaly důsledně řídit při souboji s neslušností (a byrokracií). Velice důležité bylo, že radnici podpořil okresní velitel Policie ČR pan Hrotík a zejména velitel obvodního oddělení
ve Slaném pan Milan Krupka, který se okamžitě k Programu přihlásil. Nezůstali jsme v donkichotském souboji s větrnými mlýny sami. I když Program ve své
první verzi obsahoval 18 bodů (nyní ještě o něco více) a v některých postupech
jsme byli pravděpodobně první v republice, kteří zákonná řešení nepravostí otravující život každému slušnému občanu uvedli v život, pozornost vzbudil zpočátku pouze jeden:
• na občany, kteří si neplní povinnosti vůči městu v nájemném, jsou podávány
soudní žaloby bez ohledu na výši dluhu. Od tohoto okamžiku si nesmí být
nikdo, kdo dluží byť jen měsíční částku, jistý, že na něj nebude okamžitě podána žaloba. V případě neuhrazení povinné částky bude město
v každém případě trvat na vystěhování a exekuci majetku. První případy vystěhování neplatičů „na ulici“ již proběhly. Každých čtrnáct dnů budou takto
vystěhovávány další a další. Do té doby, dokud v našem městě zůstane jediný takový případ.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
136
9:29
StrÆnka 136
S L Á N S K Ý
O B Z O R
Po třech měsících jsem do dalšího čísla Slánské radnice zaslal text, který vystihuje vše podstatné z tehdejších reálií. Reagoval jsem v něm na neuvěřitelnou
mediální „masáž“, kterou jsem společně s kolegy z radnice tehdy zažíval. Nebyly
výjimkou dny, kdy jsem měl třicet telefonátů od novinářů, několik rozhovorů
v televizi a rádiích a desítky mailových reakcí a dopisů. Pro pochopení čtenářů
Slánského obzoru si dovolím článek převzít téměř celý a následně doplnit dalšími údaji a zkušenostmi.
Žijeme v mediálním světě. Ukázalo se to i poté, kdy jsme v červnovém čísle bulletinu Slánská radnice, který je určený výhradně pro občany našeho města, uveřejnili článek o souboru právních kroků radnice nazvaných trochu vzletně – nulová tolerance vůči neslušnosti. Aniž jsme to zamýšleli, strefili jsme se zřejmě do
něčeho, co „pálí“ mnohé občany této země. A to, že slušný člověk dodržující zákony začíná mít pocit odstavení na vedlejší kolej. „Program“ je poměrně rozsáhlý,
přesto se vedou diskuse jen o jeho části. „Dovolili“ jsme si totiž vystěhovat i několik rodin neplatičů z městské ubytovny pravděpodobně romského původu. A to je
asi pro příznivce tzv. pozitivní diskriminace něco jako červený hadr pro býka. Proč
píši – pravděpodobně? Nedokáži rozlišovat lidi podle barvy pleti. Z mého pohledu
zkušeností člověka, který se celý svůj profesionální život zabývá tropickou
a cestovní medicínou, je to rasistický přístup. A zřejmě to tak cítí i sami Romové.
Podle statistické ročenky z roku 2001 (jediné oficiálně platné údaje v ČR) se ve
Slaném k romské národnosti přihlásilo 12 občanů. Všichni ostatní domněle považovaní bílými „rasistickými“ pseudoochránci lidských práv za Romy jsou tedy
Češi. Protože se aktivně připojila zástupkyně ochránce lidských práv Anna Šabatová, která má za manžela největšího obhájce pozitivní diskriminace pro Romy
v ČR Petra Uhla, a posléze profesionální anarchista a squatter Jakub Polák se svojí životní družkou dr. Janou Chalupovou (bývalá vedoucí oddělení milostí prezidenta Václava Havla), tématu se chopila média. Každá podle svého. Jedni novináři ve své neznalosti stvořili virtuální představy a na ně navazující komentáře
(klasikou se stal případ údajně vystěhované těhotné ženy s malými dětmi, ze které se během pár dnů staly dokonce tři ženy – přičemž ve skutečnosti neexistuje
žádná), druzí se snažili o objektivní přístup a psali korektně, někteří zcela nepokrytě a vědomě lhali. Zkrátka klasická mediální kampaň v mediálním světě začátku třetího tisíciletí. Co na tom, že opravdová skutečnost je jiná? Důležité je, že
píšeme a točíme a lidé čtou a dívají se. Jenomže se to trochu tvůrcům kampaně
vymklo z rukou. Na obranu Slaného se postavila řada občanů a k našemu zásadovému postupu se přidávají další a další samosprávy. Z textu původně určenému jen a jen občanům Slaného se stal mediální hit. Týdně na úřad přicházejí dopisy a mailové vzkazy od občanů z celé republiky, volají novináři, filmují
zpravodajové ze všech tří televizí, přijíždějí delegace z ostatních měst. A čtenáři
nejrůznějších tiskovin jsou zahrnuti spoustou často zbytečných slov. Přitom podstata sporu se dá vystihnout dvěma větami: My se svými slovy a činy snažíme říkat – „Každý občan má veškerá práva a veškeré povinnosti“. Tvůrci mediální kampaně nám slovy a činy vzkazují – „Někteří občané mají veškerá práva a jen
některé (případně žádné) povinnosti“. Nic více a také nic méně. Pokud bychom se
nechali ukřičet lidmi hájícími výše zmíněný druhý přístup, domnívám se, že by
naše společnost ztratila další díl své svobody. Každý člověk je schopen svobodně
volit podle svých zájmů, tužeb a potřeb z různých nabízených alternativ. Jeho svoboda a práva jsou však ohraničena právě a jedině svobodou a právy jiného jedince. Součástí této svobody je odpovědnost. Jen ten, kdo ctí odpovědnost, může
být ve svém důsledku skutečně svobodný. Pozitivní diskriminace bere lidem svobodu rozhodování, dělá z lidí nesvéprávné bytosti, které jsou ve svých rozhodnu-
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
Z P R Á V Y
9:29
StrÆnka 137
137
tích řízeni sociálními inženýry lidských duší (a práv), a není pro společnost z dlouhodobého měřítka řešením. Tím musí být jen a jen snaha „vyměřovat všem stejně“.
Pokusím se odpovědět na několik otázek, které mi dáváte:
Proč noviny stále píší jen o Romech, když byli prokazatelně vystěhováni i neplatiči z řad ne-romů?
Protože je to některým neznalým novinářům podsouváno pseudoochránci lidských práv, část z nich se i pravděpodobně přímo účastní řízené kampaně na
obranu tzv. pozitivní diskriminace pro Romy.
Proč se domníváte, že se jedná o mediální kampaň?
Z několika na sobě nezávislých zdrojů víme o návštěvách pana Uhla (bývalý generální ředitel ČTK a zmocněnec pro lidská práva a ředitel odboru pro lidská práva na Úřadě vlády a současný nezávislý žurnalista) na nejrůznějších státních úřadech se žádostmi o zakročení proti „vzpurné“ samosprávě ve Slaném. Část
novinářů se nám svěřila o opakovaných nátlakových telefonátech ze strany paní
Šabatové a pana Poláka (mnohokrát denně a často i o víkendu).
Proč nulová tolerance, přece nemůžeme být všichni netolerantní?
Nejsme netolerantní. To je nám podsouváno. Používání slova netolerantní má
„záporné vnímání“. My jsme vyhlásili nulovou toleranci vůči neslušnosti. A to je
„kladné sousloví“. Samozřejmě, pokud se shodneme, že je neslušné neplatit nájem, odhazovat odpadky mimo vyhrazená místa, zneužívat sociální podporu státu, vjíždět autem na chodníky, krást, programově nectít zákony a tak dále, a tak
podobně.
Proč nepožadujete na novinářích opravy zjevných nesmyslů a nepravd,
které občas napíší?
Nemá to význam. Nedělali bychom nic jiného. Nemá valného smyslu požadovat
opravy lží, když nápravy bychom se v lepším případě dočkali za několik týdnů,
v tom horším a očekávaném nikdy. Nic není starší než včerejší noviny. Slaňáci většinou vědí, o čem je řeč, a mohou se jenom smát nesmyslům v novinách typu –
„ubytovna Mexiko je umístěna v lese na okraji města“. Či bezobsažnému používání slov, o kterých jejich uživatel nemá ponětí, co vlastně znamenají. Příkladem
je slůvko „ghetto“ opakovaně vyslovené v souvislosti s naší ubytovnou paní Šabatovou, panem Polákem, novinářem z Britských listů panem Kotrbou... Ghetto pochází z hebrejského ghett a znamená odloučení. Od 16. století se vnímá jako uzavřená část města se zvláštním režimem. A to tedy rozhodně městská ubytovna
není. Ba opak je pravdou. Je v bezprostřední blízkosti centra Slaného, na hlavní
komunikaci a problémy s ní spojené vyplývaly právě z její maximální otevřenosti
(zneužívanou tzv. hůře přizpůsobivými občany).
Jak je to se závěry ombudsmana dr. Motejla? Porušilo město při vystěhování zákony či ne?
Zprávu tvořila a psala paní Šabatová na základě svého šetření. Pan Motejl ji podepsal. Zpráva obsahuje 14 stran, z kterých je většina věnovaná slohovému cvičení na téma pozitivní diskriminace a minimálně v jedné části překračuje zákonem
stanovené kompetence veřejného ochránce práv (toto bylo trefně vytknuto kanceláři ombudsmana zástupcem primátora Kladna ing. Jiránkem, ale i starostou Berouna ing. Besserem). Nicméně ve věcné části zprávy se jasně píše, že vystěhová-
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
138
9:29
StrÆnka 138
S L Á N S K Ý
O B Z O R
ní neplatičů bylo v souladu se zákonem. Na druhou stranu městu Slanému byly
směrovány tři výhrady (to neznamená porušení zákonů): nemáte romského terénního pracovníka (jedná se o zákonnou možnost, nikoliv povinnost), nemáte zaveden tzv. institut zvláštního příjemce sociálních dávek (zákon to od 1. 1. 2003 sociálním odborům umožňuje, ne ukládá), konáte špatnou sociální práci. Co se týká
poslední výhrady, je to tvrzení proti tvrzení. Paní Šabatová není nadřízena našemu sociálnímu odboru. Tím je Krajský úřad. A ten jednoznačně vyhodnotil terénní
práci městských sociálních pracovnic na prvním místě mezi pěti nejlepšími v celých Středních Čechách. Dále se ale již k panu Motejlovi nechci oficiálně vyjadřovat. Pan ombudsman byl nedávno ve Slaném, na místě se přesvědčil, že skutečnost je často jiná, než mu říká pan Polák a paní Šabatová, a shodli jsme se, že
pokračující medializace řešení problému nijak neprospívá.
Jak to bude s ubytovnou dále?
Účelem městské ubytovny je poskytnout lidem přístřeší v nouzi, má sloužit
k překlenutí aktuálního sociálního problému. Pomocnou ruku podáme každému.
Musí ovšem také o pomoc aktivně stát a nesmí nám do dlaně obrazně napsáno plivat. Lidé, kteří si pomoci města nevážili, byli vystěhováni. Šanci vrátit se zpátky
mají, ale musí uhradit všechny částky, které občanům našeho města dluží. Zbylí,
pokud budou i nadále platit úhradu za ubytování a nebudou porušovat ubytovací
řád například nepořádkem, ničením zařízení ubytovny, rušením nočního klidu,
ubytováváním neohlášených osob, zůstanou v ubytovně do té doby, než se jim jejich životní situaci podaří vyřešit. Město v průběhu uplynulých deseti let věnovalo
do opakovaných rekonstrukcí a oprav ubytovny téměř 8 miliónů korun. Většina
z investic byla zničena částí ubytovaných. Třetí sekci budovy jsme museli dokonce zazdít a znepřístupnit. Po vystěhování se situace radikálně změnila k lepšímu
a zdá se, že současné osazenstvo ubytovny si začíná uvědomovat, že donekonečna se jim pomáhat nemůže a že trpělivost při neustálém obnovování ničeného zařízení má své meze. Věřím, že nyní nebudeme již přinuceni uzavřít zbylé dvě části ubytovny. V současnosti uzavřenou část bychom chtěli přetvořit na azylový dům
pro matky s dětmi.
Nyní se pokusím zachytit některé skutečnosti, které jsem tehdy do tisku otevřeně nenapsal.
Onou městem údajně vystěhovanou romskou těhotnou ženou byla paní Nataša R. Skutečně byla vystěhována na ulici, ale romským vlastníkem nemovitosti
naproti městské ubytovně! Ten ji vystěhoval na základě soudního rozsudku, který mám k dispozici. Obsah svědeckých výpovědí je velice výmluvný. Jedná se
o nepřizpůsobivou osobu, která bydlí v soukromém bytě bez nájemní smlouvy.
Soud rozhodl o vystěhování bez náhradního ubytování. (O několik měsíců později zdemolovala místnost azylového domu v Žatci a se svým druhem s kriminální
minulostí a přítomností ukradli zařízení, které posléze byli donuceni betrestně
vrátit.) Zástupkyně ombudsmana toto velmi dobře věděla. Přesto nezorientovaným novinářům podstrčila „nezvratný“ fakt o nelidskosti radnice a slánského starosty hrající na city čtenářů – „vidíte, stěhují i těhotné matky“. V průběhu několika dnů se ukázalo, že je to lež. Jen mizivé množství novinářů napsalo opravný
text. Na popud bratra známého romského aktivisty pana Milana Ščuky jsem poslal reakci do ČTK. Pan Ščuka mi zatelefonoval, představil se, označil sebe za
hlavního organizátora mezinárodního romského setkání v ČR a k mému překvapení řekl následující: „Pane starosto, věřím tomu, co jste mi řekl. Prosím Vás, napište ještě dnes do ČTK. Nenechávejte to bez odpovědi. Tito lidé (myšleno aktivisté
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
Z P R Á V Y
9:29
StrÆnka 139
139
typu Poláka, Uhla, Šabatové...) nám Romům jen škodí. Tím, že věci nadsazují
a široce medializují, vytvářejí ve většinové společnosti rovnítko mezi Romem a nepřizpůsobivým a neplatičem. A to není pravda.“ Poslechl jsem jeho radu a sedl
k počítači. Mezitím si moji kolegové dopisovali a telefonovali s redaktory Lidových
novin, kteří tuto kauzu nejvíce „živili“.
Odpověď redaktora Martina Zvěřiny byla neuvěřitelná: „Mohu si psát, co chci,
a žádnou opravu nenapíši.“ (Šéfredaktor LN pan Veselin Vačkov odpověděl o několik měsíců později na zaslaný dopis podobným způsobem.) Tento novinář ve
Slaném nebyl a s nikým z radnice před napsáním svého článku nemluvil. Dodnes jsem žádného redaktora Lidových novin, které mají v záhlaví – Nezávislý
deník založený 1893 –, osobně neviděl. Těmto novinám při stávajícím obsazení
redakce již nemohu věřit.
Novinových článků vyšlo veliké množství a určitě by stálo za to zadat na základě „slánské kauzy“ sociologickou studii věnovanou novinářské a profesionální
etice. Zaznamenali jsme opakované články a reportáže v MF Dnes, Právu, Kladenském deníku, Blesku, Metru, Hospodářských novinách, LN, Reflexu, Respektu, Týdnu, Slánských listech, Moderní obci, internetových novinách Neviditelný pes, Britské listy, Internet Dnes a dalších, časopisech Romano Gendalos,
Romano Vodi, Amaro Gendalos, Romano Hangos, České televizi (hlavní zpravodajství, regionální zpravodajství, redakce dokumentaristiky), televizi Prima (hlavní zpravodajství), televizi Nova (hlavní zpravodajství)... Účastnili jsme se rozhlasových diskusí souhrnně o několikahodinové délce v českém vysílání BBC, ČRo 2,
ČRo 6, Rádiu Classic, ČRo Region, zprávy o situaci ve Slaném přebíraly prakticky všechny hlavní rozhlasové stanice.
Značným poučením pro nás, zvláště pro místostarostu Hložka, byla více než
celostránková reportáž redaktorky MF Dnes paní Jany Blažkové. MF Dnes se do
té doby snažila o seriózní popisnou žurnalistiku. Minimálně komentovala a zveřejňovala svůj názor a prostor pro vyjádření důsledně poskytovala všem stranám. Na pravidelné tiskové konference radnice s novináři (každých čtrnáct dnů)
již více než rok dojížděla paní Lída Vondráková. Paní Blažková nikdy ve Slaném
nebyla a najednou si domluvila schůzku s panem Hložkem. Jeden a půl hodiny
si povídali s tím, že místostarostovi řekla, že o všem ví, protože se nechala informovat paní Vondrákovou. Když si posléze kolega Hložek, velmi mírný pán,
přečetl reportáž, začal pobíhat jako lev v kleci a prohlásil, že jestli ji ještě uvidí,
tak ji snad shodí ze schodů. Článek byl opravdu neuvěřitelný. Tolik nesmyslů
a lží pohromadě se v seriózním deníku často nečte. Právě v tomto článku se objevila věta o „ubytovně Mexiko umístěné v lese a za městem“ s jasným návodem
pro čtenáře, že je to ghetto. Na následné pravidelné tiskovce městského úřadu
paní Vondráková na přímý dotaz pana Hložka popsala, jak to proběhlo. Na poradě byla do Slaného překvapivě vedoucím oddělení zaslána tato novinářka, která nevěděla prakticky o Slaném a vývoji kauzy nic. Od své kolegyně si žádné informace nevyžádala. Co jsme si o tom mysleli? Že se tak stalo na objednávku
„kohosi“.
Velkým rozčarováním pro některé přespolní novináře ženoucími se za senzací
bylo, když jsem jim osvětlil užívání názvu Mexika pro městskou ubytovnu. Účelově totiž začali dávat název do hanlivých souvislostí s ubytovanými, kteří jsou
ve značné části pravděpodobně romského původu. Podsouvali tak, ať už vědomě
či nevědomě, svým čtenářům rasistický přístup radnice a obyvatel Slaného. Když
obdrželi informaci, že se jedná o pomístní název uváděný v katastrálních mapách již více než sto let, bylo to pro ně překvapivé zjištění. Čas pracoval pro nás.
Novináři snažící se o seriózní přístup (a těch byla většina) postupně poznali, že
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
140
9:29
StrÆnka 140
S L Á N S K Ý
O B Z O R
jim aktivisté lžou a že pravdivěji je informuje radnice. A žurnalisté „účeloví“ se
sami zdiskreditovali. U svých kolegů, ale zejména u veřejnosti. Její reakce na
mediální kampaň byla bouřlivá. Internetová podoba deníku Lidových novin zaznamenala během několika hodin takový příval diskusních příspěvků (přes
1200), které drtivě podporovaly stanovisko slánské radnice nebo jmenovitě starostu, že redakce raději diskusi uzavřela. Stejně jednoznačně dopadlo i hlasování pomocí zpráv z mobilních telefonů o tom, zda starosta je muž na svém místě
či nikoliv.
Velice zajímavé bylo, že nejobjektivněji tehdy psal tisk, který se netají tím, že
je bulvární. A to Blesk. Realisticky situaci popsal magazín Týden slovy svého redaktora Karla Vrány, který mezi ubytovanými v Mexiku jednu noc přespal. Jeho
článek se stal předmětem žaloby. Zveřejnil v plné nahotě část rozhovoru s vystěhovaným Ivanem G., který umístil svoji postel před ubytovnu a z ní poskytoval rozhovory novinářům. Když novináři odjeli do redakcí sepsat své články či sestříhat televizní záběry, šel se vyspat ke svým příbuzným. Ráno se opět přesunul
do postele na ulici.
Pan Vrána toto jako první popsal, včetně vyhrožování fyzickým útokem mně
osobně a mé rodině. Státní zástupkyně paní Kopečná si v Brně článek přečetla
a na pana G. podala žalobu. Během několika měsíců byl odsouzen k osmi měsícům vězení s podmínkou na dva roky. Tento muž jednoznačně doplatil na manipulaci svého jednání ze strany aktivistů v oblasti lidských práv. Určitě bylo pro
něj velmi lákavé stát se mediální hvězdou. Je pravděpodobné, že o zneužívání
své osoby pro cíle někoho jiného neměl ani ponětí. Je to prostý člověk. Nikdy
předtím ani potom jsem s panem G. neměl žádné problémy. Stále se spolu přátelsky bavíme.
„Zajímavý“ způsob práce zpočátku předvedla televize. Novináři všech deníků
i ostatních médií byli do Slaného zváni panem Jakubem Polákem. Jeho strategie spočívala v tom, že začal se svojí družkou paní Chalupovou okupovat místnost na Mexiku a očekával, že pracovníci městského úřadu a strážníci je budou
před kamerami a tiskem násilím tahat ven. V podstatě opakoval postupy protestu Johna Lennona a Yoko Ono (tzv. postelové rozhovory). I když za jiným účelem. K tomu i přizvával další občany, většinou vizuálně s charakteristickými
romskými rysy, kteří se pohybovali před ubytovnou při příjezdu novinářů jako
kompars. Radnice ovšem nereagovala podle jeho očekávání. Žádné násilí nepoužila. A co teď s tím? Před Mexikem stojí hodiny desítky pozvaných novinářů
prahnoucích po senzaci, a ono se nic neděje! Redakcemi vyslaní mediální pracovníci museli nějak odůvodnit svůj pracovní čas a služební cestu z Prahy do
Slaného. Nahráli si tedy rozhovory s lidmi před ubytovnou a pranic je nezajímalo, že se částečně jednalo o lidi, kteří tam nepatřili a problém se jich netýkal.
A teď honem na radnici. Za starostou. Natočit reakci, aby byla reportáž tzv. vyvážená.
„Hlad“ novinářů po senzacích byl tak velký, že nám dokonce jednou vytrhli
dveře na městském úřadě ze zámku. Pokládali mi otázky, které vycházely z předchozích natočených rozhovorů, jejichž obsah jsem neznal, a které byly plné účelových lží a hraných emocí. Odpovídal jsem po pravdě. Natočilo se asi osm minut rozhovoru. Reportáž v televizi byla zhruba tříminutová a moje reakce
sestříhané do téměř jednotlivých slov. Na pozadí obrázků s hovořícím starostou
a jinými reáliemi komentátorka lidem vysvětlovala, co vlastně onen starosta říká.
Celkově asi 15 vteřin. Pochopil jsem, o co jde. A příště se začal těmto „objektivním interview“ vyhýbat. Stejně jako moji kolegové. Díky této taktice postrádali
reportéři reakci radnice a bez ní by nevyváženost zpravodajství byla příliš do očí
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
Z P R Á V Y
9:29
StrÆnka 141
141
bijící. Proto začali omezovat „stopáž“ i panu Polákovi a tzv. náhodným občanům
(komparsistům a aktivistům v oblasti lidských práv) před ubytovnou. Řekl bych,
že o situaci v médiích nejvíce vypovídá fakt, že tímto způsobem natáčela veřejnoprávní Česká televize!
Soukromá televizní stanice Nova považovaná do té doby mnou a mnohými dalšími za bulvární odmítla zprvu do Slaného na základě telefonátů pana Poláka
a některých Romů přijet. S tím, že ji to nezajímá. Příznačné bylo, že mnozí neplatiči údajně žijící jen ze sociálních dávek státu vlastnili mobilní telefon s adresářem na nejrůznější redaktory. Pro ČT jsem dosud natočil čtyři interview, stejně tak jako u Novy a Primy. Profesionální úroveň redaktorů pražských zpravodajských redakcí vyznívá jednoznačně pro zaměstnance Novy. Očekával bych
pravý opak.
Popsaná novinářská selhání jsou pro českou, stále ještě nevyzrálou demokracii velmi nebezpečná. Po získaných zkušenostech jsem přesvědčen, že část novinářů v hlavních zpravodajských denících ČR je součástí mediální skupiny (či
skupin), „najaté“ a „zaktivizované“, ať už za peníze či na základě svého životního
názoru, další skupinou stojící v pozadí, která má politické cíle a je schopna takto ovlivňovat veřejné mínění. Obsah jejich politického boje je legitimní, ale problematický je zvolený způsob. Nevystupují před nejširší veřejností průhledně
a otevřeně v rámci stávajícího politického systému stran, ale skrytě se schovávají v nejrůznějších účelových iniciativách a jednorázových skupinách. Na radnici jsme jim začali žertem říkat Bratrstvo kočičí pracky. Můžeme jen doufat, že
členy Bratrstva je málo lidí a že se to netýká vlastníků médií. I když indicie
i v tomto ohledu jsou velmi vážné.
Kdo patří mezi Bratrstvo ze slánské kauzy, kde v podstatě šlo o souboj kolem
zavádění pozitivní diskriminace pro část obyvatel republiky? Z několika stran
jsme měli potvrzené opakované schůzky a kontakty mezi manželi Petrem Uhlem
a Annou Šabatovou a životními druhy Jakubem Polákem a Janou Chalupovou.
Ti byli v trvalém spojení s redaktorem Britských listů Štěpánem Kotrbou.
Od zdrojů z ministerstva financí víme o minimálně jedné návštěvě pana Uhla
s cílem dosáhnout „pozastavení“ státních dotací do Slaného v rámci nátlaku na
naši samosprávu. Jakub Polák zaktivizoval současného tzv. nezávislého senátora za oblast Slánska a Litoměřicka Zdeňka Bártu (ve skutečnosti kandidoval za
Čtyřkoalici). Zprvu jsem toto spojení nechápal. Pak mi ho bezděčně potvrdil sám
pan Bárta. Znají se z doby disentu před listopadem 1989 a akcí na chalupě Václava a Olgy Havlových tzv. Hrádečku. Do Slaného mi to přijel říct, varovat a potvrdit současný poslanec za ČSSD a starosta obce Podsednice pan Kopecký.
Ze zasvěcených zdrojů víme, že o kauze společně diskutovali s exprezidentem
Václavem Havlem. Ten je však údajně žádal, aby toho nechali. O tom, že exprezident situaci zpovzdálí sleduje, svědčí nezvratitelný fakt. Nadace Vize 97 manželů V. a D. Havlových poslala 10 tisíc Kč na částečnou úhradu dluhu jedné vystěhované rodiny. Podobnou částku po prohrané mediální bitvě poslali na
sklonku roku 2003 tajně i P. Uhl a A. Šabatová.
K této základní skupině s trvalejšími vazbami se jednorázově přidával z Britských listů vyhnaný redaktor Tomáš Pecina, který na mne a kolegy podal žalobu
pro podezření ze spáchání trestných činů porušování správního řádu a zákona
o přestupcích. Policie ČR po vyšetření žalobu odložila jako nedůvodnou.
Ostatně T. Pecina šikovně, i když pro zasvěcené průhledně, podněcoval svými
příspěvky diskusi na městském internetovém fóru Slánsko. Tím vyprovokoval dílem občany, kteří si již dále nechtěli nechat „štípat dříví na hlavě“argumenty jemu
podobných aktivistů, dílem xenofobní přispěvovatele a skutečné rasisty z celé re-
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
142
9:29
StrÆnka 142
S L Á N S K Ý
O B Z O R
publiky (přezdívky D’Artagnan, FŇ, Anonymka, Ostravák a další tři čtyři anonymové, dle počítačových IP adres nikdo z nejvíce přispívajících nebyl ze Slaného).
Následně začali pánové Kotrba a Polák připravovat žalobu na radnici pro podněcování rasové nesnášenlivosti na internetu. Počátek konce jejich mediálního
souboje se starostou a slánskou radnicí nastal v okamžiku, kdy brněnská redakce zpráv ČT (odlišný tým od pražské skupiny) natočila reportáž z tiskové konference ombudsmana, kde před kamerami pan Polák nezvládl svoje emoce.
Zkrátka to přehnal. Po zveřejnění televizní reportáže v hlavním vysílacím čase,
která byla objektivní, ale vyzněla pro aktivisty a kancelář ombudsmana spíše nepříznivě, zaslali Polák s Kotrbou protest proti „zkreslenému a účelovému zpravodajství“ a začali ČT vyhrožovat žalobou. Televize se stáhla a natočila reportáž
o svobodě slova.
V diskusi stanovisko slánské radnice podpořili ministr informatiky pan Vladimír Mlynář a novinář a spisovatel Ondřej Neff. Kromě velké a zřetelné podpory
od radních, zastupitelů a obyvatel Slaného a ostatních měst ČR nám vyjadřovala jednoznačnou sympatii celá řada představitelů desítek samospráv, doslova od
Moravy k Čechám. K nim se řadí i mnozí význační politici a novináři, třebaže si
to často netroufli říci či napsat naplno. Senátoři zarazili snahy pana Bárty zpolitizovat problém a přenést jej do Parlamentu.
Ministr vnitra pan Gross vyhlásil svůj Program nulové tolerance vůči kriminalitě. Prezident Václav Klaus několikrát prohlásil to, co si myslí značná část
obyvatel – že institut ombudsmana je dobrá trafika pro určité osoby a je to obrovská a drahá byrokratická mašina s mizivým efektem. A v závěru roku 2003
přijal prosincový kongres největší opoziční strany (ODS) usnesení, které – vyjadřuje podporu politice „nulové tolerance“ vůči kriminalitě úspěšně prosazované
řadou primátorů a starostů ODS. Toto usnesení bylo pro mne překvapením. Na
kongresu jsem byl přítomen, stejně jako cca 600 dalších, ale nevystoupil jsem
v žádné diskusi, neměl jediný příspěvek a usnesení jsem ani náznakem neinicioval. Bylo odhlasováno naprosto jednoznačně.
Chceme-li skutečně potlačovat xenofobní postoje, neměli bychom vydávat
otázku dodržování práva a sociální příčiny za rasový konflikt. Obsah této velmi
logické věty si nechtějí připustit nejen aktivisté za lidská práva a rasovou diskriminaci, ale není ani v nejmenším jasný některým romským terénním sociálním pracovníkům a novinářům. Ve snaze získat pro sebe a své etnikum co nejvíce výhod od většinové společnosti, jsou schopni napsat cokoliv. Uvedu příklad
neuvěřitelné nehoráznosti. Málokdo ví, že o situaci ve Slaném se diskutovalo
i v Radě vlády ČR pro záležitosti romské komunity. Tu vede místopředseda vlády ČR a předseda nejmenší současné vládní strany US-DEU PhDr. Petr Mareš.
Od něj jsem 13. října 2003 dostal pozvánku na jednání jeho Rady. Přiložena byla
i tzv. situační zpráva Romů z města Slaný, ubytovny Mexiko v Ouvalově ulici.
Obsah této zprávy sepsalo pět pracovníků Romského občanského sdružení
z Karlových Varů a Rokycan. Cituji z textu (gramatické chyby jsem neopravoval):
Tato ubytovna a její romští obyvatelé jsou i častým terčem útoků ze strany skinhead. O těchto útocích existují písemné záznamy z policejních a lékařských zpráv.
S tohoto průzkumu je evidentní, že město Slaný používá svůj program nulové tolerance výhradně proti zde žijící romské komunitě. Je patrné, že tato diskriminační
politika = vědomí byrokratický rasismus najde své následovníky i v jiných městech a obcích České republiky.
Vedení radnice, zástupci bezpečnostních složek ve městě ani představitelé
městské nemocnice neznají jediný příklad skupinového násilí ve Slaném zmíněného typu. Ani nevíme o tom, že by nějaká skupina skinheadů se v blízkosti na-
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
Z P R Á V Y
9:29
StrÆnka 143
143
šeho sídla či u nás vyskytovala. Tyto poznatky města potvrdila i paní Lenka Hoffmanová (bývalá pracovnice odboru styku s veřejností Kanceláře prezidenta
V. Havla), která se mnoho let zcela nezištně zabývá pomocí sociálně slabým občanům a situaci ve Slaném dobře zná. Známe se pět let a jsme v častém kontaktu. Je to jediná osoba ve slánské kauze „stojící“ mimo městský úřad, které
jsem věřil. Na rozdíl od svých bývalých přátel a kolegů nikde v médiích nevystupovala a skutečně se snažila pomoci a nalézt kompromis.
Odmítl jsem svoji účast na jednání Rady vlády ČR. Mrazí mě však v zádech,
když si uvědomím, že nejvyšší orgány naší republiky jednají na základě zpráv
nejrůznějších nátlakových a lobbistických skupin a zcela oficiálně jim „dopřávají sluchu“. Ztrácím jakékoliv iluze o objektivním řízení naší země. Nechápu, proč
vůbec vláda dopustí, aby taková úzce zaměřená Rada existovala? Vždyť se jedná o jasnou diskriminaci všech ostatních etnik žijících na území ČR. A zdá se mi
skandální, že vláda ještě činnost různých nátlakových skupin (Bratrstev kočičí
pracky) prostřednictvím různých fondů financuje. Stačí si přečíst tiráž časopisu
Amaro Gendalos (Naše zrcadlo) tištěného na křídovém papíře. Je tam napsáno –
vychází s finanční podporou vlády ČR, odpovědný redaktor Jakub Polák. Obsah
některých čísel Amaro Gendalos je téměř fašistický a nesmírně útočný. Za hranicí vkusu a práva. Například v čísle 10 z roku 2003 (polovina textů z 21 stran
je věnována Slanému a jeho starostovi) je na titulní straně uvedena parafráze inzerátu: Slaný nabízí ubytování v útulném sběrném táboře nepřizpůsobivým neplatičům. Kamenolom a střelnice v místě. Ozbrojený dozor zajištěn. Ideový dohled:
dr. Rubík, starosta. Zn. Zvláště vhodné pro Romy.
Myslím, že stojí za to popsat způsob práce některých pracovníků Kanceláře
veřejného ochránce práv (dále VOP). Jednoho dne se před mojí kanceláří objevila paní Šabatová s dvojicí mladých žen, které představila jako pracovnice VOP.
S paní Šabatovou se znám osobně více než dva roky, přesto zahájila velmi agresivně. Oznámila, že byla na Mexiku, náš přístup je nesprávný, a tak zahájila
kontrolu postupů radnice ve věci vystěhovaných Romů. Upozornil jsem ji, že
podle platné legislativy musí předem oznámit vedení úřadu zahájení kontroly,
nemá oprávnění se pohybovat bez vědomí radnice po objektu ubytovny a zákon
jí jednoznačně zakazuje se zabývat postupy samosprávy. Zákon o VOP jí dává
pravomoc jen v oblasti kontroly výkonu státní správy. A že dělá závěry před
vlastním šetřením a bez znalostí problému. Vystěhováni byli prokazatelně všichni neplatiči bez ohledu na etnickou příslušnost a barvu pleti. U této diskuse byl
přítomen i místostarosta Hložek. V závěru oboustranně emotivně vedeného rozhovoru jsme zástupkyni ombudsmana nabídli jednoměsíční ubytování v Mexiku
zdarma, aby se mohla v praxi dobře seznámit s problematikou a nemusela ji řešit od „zeleného stolu“. Pro jejího řidiče jsme slíbili zajistit ubytování v soukromí
a pro služební auto značky Audi 6 hlídané parkoviště. Byla tak překvapena, že
se nezmohla na odpověď.
Po několika týdnech přišla z kanceláře VOP již zmiňovaná zpráva, kterou paní
Šabatová nechala podepsat ombudsmanovi dr. Motejlovi. Kromě toho, že ve
zprávě účelově manipulovala s fakty a průběhem našeho rozhovoru (jednoznačně jsme se na tom později shodli s panem Hložkem), vyplynulo z ní, že radnice
žádný zákon nepřekročila. Ba naopak. „Svaté“ rozhořčení manželů Šabatové
a Uhla však zastřelo střízlivost uvažování a způsobilo, že onou zprávou překročila zákon kancelář VOP. Zabývala se v ní mimo jiné i ideovým rozborem novinového článku Program nulové tolerance vůči narůstající byrokracii v ČR ze
Slánské radnice, což s předmětem šetření nemělo vůbec žádnou souvislost
a bylo jednoznačně mimo zákonem danou pravomoc VOP. A přestože zákon
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
144
9:29
StrÆnka 144
S L Á N S K Ý
O B Z O R
o VOP ukládá ombudsmanovi povinnost zachovávat mlčenlivost, předali znění
zprávy tisku. Tím se z toho před uzavřením šetření stala věc veřejná.
Na tyto skutečnosti zareagoval nejpříměji náměstek primátora Kladna
ing. Dan Jiránek, který panu Motejlovi napsal otevřený dopis. V něm ho vyzval,
ať okamžitě zamezí překračování zákonů ze strany kanceláře VOP, nebo si bude
na její práci stěžovat paradoxně ombudsmanovi (což zákon nelogicky umožňuje)
či zašle stížnost Poslanecké sněmovně. A dr. Motejl se možná nevědomě a určitě nechtěně dostal do mediálního tlaku, který do té doby neznal a byl ho ušetřen. Rozvířený problém se snažil řešit rozumně.
Nikdo z nás, včetně pana Motejla, ale nepočítal s úporností Bratrstva. Na pořad dne přišlo radou města ukončení smluvního vztahu o ubytování mezi městem a paní Horváthovou. Jak se později ukázalo, v místnosti byla bez smlouvy
a vědomí města také nastěhovaná její dcera paní Foldýnová s dětmi. V podstatě
jako squatterka. Toho využil pan Polák a začal podávat Okresnímu soudu
v Kladně návrhy na předběžná opatření. Soudkyně všechna podání odmítla jako
nedůvodná. Paní Horváthová řízená aktivisty (pravidelně se scházeli v jejím bytě
na Mexiku) odmítla dobrovolně opustit ubytovnu. Začala další etapa medializace. Telegramem od městského úřadu ohlášený termín vystěhování, „postelové
scénky“ pana Poláka, paní Chalupové a pana Bárty před novináři. Zdánlivá nečinnost úřadu. Nový telegram atd. Profesionální úředníci města mezitím pracovali. Objednali stěhovací firmu na pátek ráno. Zajistili přítomnost strážníků
a další náležitosti dané zákony.
V úterý mi na mobil zavolal pan Motejl, zda-li bych souhlasil se schůzkou
s paní Šabatovou. Odmítl jsem s tím, že této paní již nedůvěřuji a že by to nebylo ku prospěchu řešení problému. Domluvili jsme se tedy, že pan Motejl přijede v pátek v deset hodin sám. Jednoznačně jsme si slíbili, že o schůzce nebudeme informovat nikoho. Obsah a účel našeho setkání jsme nezmiňovali. Domníval
jsem se, že se bude jednat o reakci města na další zprávu paní Šabatové, která
se týkala odejmutí sociálních dávek jednomu z místních obyvatel, romskému aktivistovi. Podle pracovnic odboru sociálních věcí totiž z jeho strany došlo ke zneužití sociálního systému státu, a dávky proto odejmuly. Nadřízený Krajský úřad
rozhodnutí potvrdil. Paní Šabatová ovšem konstatovala opak. V oficiální reakci
jsem její závěry prudce odmítl s tím, že jsem dodal kanceláři VOP důkazy.
Ve čtvrtek jsem řídil auto a málem jsem se vyboural. Z rozhlasu slyším z pravidelně se opakujících zpráv, že zítra (v pátek) mám schůzku s panem Motejlem,
kde budeme probírat situaci rodiny Horváthových. Nejprve jsem si myslel, že informace unikla z mojí kanceláře, kdy některý z místostarostů mohl tisku bezděčně předat termín schůzky. Později se ale potvrdilo, že o schůzce hovořil před
novináři pan Polák, když poskytoval jeden ze svých rozhovorů před ubytovnou.
Blesklo mi hlavou: kdo jiný o schůzce mohl tedy vědět?
Zavolal jsem panu Motejlovi na mobil. Byl jsem velmi rozhořčený. Paní Šabatovou stále bránil, chvíli jsme diskutovali, zda schůzku prostě nezrušíme. Pak
jsme to nechali být. Druhý den ráno se zdánlivě nic do vzájemného setkání nedělo. Nákladní vůz objednané stěhovací firmy se cestou do Slaného porouchal.
Nebylo jasné, zda k vystěhování dojde.
Přiblížila se hodina schůzky. Začali jsme si s panem Motejlem povídat. Většinou obecně o problému neplatičů, legislativním systému v ČR a zahraničí, zneužívání sociálních dávek některými občany, jednou jsme i okrajově zmínili paní
Horváthovou. Najednou se otevřely dveře a pan tajemník mne požádal, abych na
chvíli vyšel ven. Oznámil mi, že majetek rodiny Horváthových byl bezproblémově naložen a z ubytovny vystěhován. Vrátil jsem se do místnosti.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
Z P R Á V Y
9:29
StrÆnka 145
145
O několik minut později zazvonil mobilní telefon pana Motejla. Ombudsman
ho po krátkém pohledu na displej tentokráte vzal, i když v průběhu rozhovoru
se nám mobily rozsvěcely několikrát, ale ani jeden z nás volajícím neodpovídal.
Po krátkém rozhovoru, kdy pan Motejl jen poslouchal, zavěsil. Viditelně otřesen
mne obvinil, že jsme vše zorganizovali tak, aby k vystěhování rodiny došlo za
jeho přítomnosti. Obvinění jsem odmítl a upozornil jsem ho na způsob sjednávání naší schůzky. Zdůraznil jsem, že se jedná o shodu okolností. Zklamaně
jsme se rozloučili.
K našemu oboustrannému překvapení přede dveřmi do kanceláře starosty
stály desítky novinářů a pracovníků televizí, kteří dorazili po začátku schůzky,
a čekali na pana Motejla. Moje sekretářka je odmítla do ukončení schůzky vpustit dovnitř. Nejprve se „vrhli“ na ombudsmana a o něco později na mne. Tolik
mikrofonů a kamer před sebou jsem ještě nikdy neměl. Zodpověděl jsem všechny dotazy.
Po odchodu novinářů jsme se spolupracovníky zhodnotili trochu hektický
pracovní týden a šel jsem domů. Slánská mediální kauza pomalu končila. Neúspěšní aktivisté poté, kdy pochopili, že své věci – zavádění pozitivní diskriminace pro Romy – provádějí medvědí službu, se přestěhovali jinam. A po několika dnech se o problém přestali zajímat i novináři.
V městské ubytovně Mexiko bydlí nyní jen ti, kteří nemají žádné dluhy na nájemném nebo dodržují splátkový kalendář. Výpovědi z ubytovny s následným vystěhováním dostalo sedm rodin neplatičů. U ubytovny je již několikátý měsíc pořádek a klid, jakého jsme nikdy předtím nebyli schopni dosáhnout. Na obranu
rovného principu přístupu k občanům zastávaného Slaným se postavila veřejnost,
významná média, desítky ostatních českých měst, nepřímo prezident republiky
a některé politické strany. Za půl roku fungování Programu významně poklesla
kriminalita a vandalismus, podařilo se zbrzdit příliv nepřizpůsobivých občanů do
Slaného a o více než třetinu se snížily veškeré dluhy občanů vůči městu.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
146
9:29
StrÆnka 146
S L Á N S K Ý
O B Z O R
M I L A N H L AV E Š
Vladimír Jelínek
SKLÁŘSKÝ VÝTVARNÍK A MALÍŘ,
* 5. 2. 1934, ŽIŽICE U SLANÉHO
Text otiskujeme u příležitosti výstavy, která se konala ve Vlastivědném muzeu
ve Slaném ve dnech 16. 9. – 5. 10. 2003 k životnímu jubileu Vladimíra Jelínka.
České sklo, které má za sebou staletí bohatého vývoje, je ve světovém měřítku pojmem. Jedním z jeho nejslavnějších období byla druhá polovina dvacátého
století, kdy se z designu vyprofiloval nový obor sklářské tvorby – tzv. ateliérové
sklo. Jedním z řady výrazných sklářských umělců, kteří si získali uznání odborné i laické veřejnosti, je již více než čtyřicet let Vladimír Jelínek. V rámci jeho
práce se mu podařilo skloubit různé polohy designu a ateliérového skla.
Vladimír Jelínek prožil své dětství v harmonickém prostředí Žižic nedaleko
Slaného. Ve Slaném poté začal navštěvovat místní gymnázium, ale výtvarný talent jej brzy zavedl do severočeského Kamenického Šenova. Tamní Státní odborná škola sklářská, kde Jelínek navštěvoval oddělení rytého skla, byla v té době
jedním z důležitých středisek již zmíněného revolučního procesu změny přístupu k pojetí moderního skla. Jedním z pedagogů Vladimíra Jelínka byl proslulý
sklářský výtvarník René Roubíček.
Ve studiu Vladimír Jelínek záhy pokračoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru skla a monumentální malby u prof. Josefa Kaplického.
Zaujalo ho zejména tvarování žhavé skloviny u sklářské pece ve spolupráci se
sklářskými mistry. Společně se spolužáky z ateliéru se zapojil do inovace výroby
sklárny Uměleckých řemesel ve Škrdlovicích u Žďáru nad Sázavou. Některé ze
studentských prací uspěly ve výběrovém řízení a byly představeny na světové výstavě EXPO v Bruselu roku 1958, která byla mezníkem ve vývoji českého i světového uměleckého skla. Vladimír Jelínek v těchto i dalších návrzích skla uplatnil své malířské nadání, projevující se častým používáním kontrastů barevných
sklovin, nebo naopak jemnými pavučinovými kompozicemi rytými diamantovým
hrotem do povrchu tenkostěnných váz a talířů.
Na počátku šedesátých let, kdy byl Vladimír Jelínek výtvarníkem národního
podniku Moravské sklárny v Karolince u Vsetína, vznikly tvarově vyvážené nápojové soubory s leptanými lineárními dekory, které dodnes překvapují jednoduchou elegancí.
Možnosti zpracování skla v huti Vladimíra Jelínka později inspirovaly k tvorbě váz s asymetricky umístěnou vpichovanou dutinou, které vyústily v sérii objektů, připomínajících vodou omleté průsvitné kameny s bublinami vzduchu ve
hmotě. V této koncepci výtvarník na konci šedesátých let pokračoval těžkými
masivními vázami pro známou karlovarskou sklárnu Moser, které byly pojetím
spíše osobitými objekty navrženými s citem pro hmotu než užitkovými předměty. Rastr na povrchu skla, jenž vznikl za tepla otiskem měděného síta, lákal k dotýkání. Vázy měly prosté tvary, umožňující soustředit pozornost na vnitřní prostředí, barvu skla a optické hry. Velké vyleštěné čočkovité výbrusy obnažovaly
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
Z P R Á V Y
StrÆnka 147
147
Vladimír Jelínek
shluky nepravidelných bublin, uzavřené kolem středové dutiny. Bubliny vznikly
pomocí zatavených skleněných střepů. Kolekci tří těchto výrazně barevných váz
ocenili v roce 1970 Bavorskou státní cenou se zlatou medailí na Mezinárodním
veletrhu řemesel v Mnichově. Pro sklárnu Moser Vladimír Jelínek v průběhu let
navrhl také sérii slavnostních nápojových souborů z broušeného skla.
Autor dlouhodobě působil jako sklářský designér v pražském Ústavu bytové
a oděvní kultury (ÚBOK) a vytvořil tam bezpočet návrhů pro sklářský průmysl.
Mnohé z nich získaly prestižní ocenění. Například pivním sklenicím pro pivovar
König v německém Duisburgu udělila roku 1969 porota mezinárodní soutěže na
strojně vyráběné nápojové sklo první cenu. Soutěž byla tehdy obeslána zhruba
pěti tisíci návrhy.
Obdivovatele sklářského umění zaujaly i foukané a ručně tvarované nádoby
a objekty s plastickými otisky stylizovaných květů, rukou, rtů nebo očí, efektně
viděnými hmotou skla skrze vybroušenou čočku. Se sklem Vladimíra Jelínka se
lidé setkávají také v řadě veřejně přístupných prostor. Od roku 1965 pracoval
například na výzdobě vlakového nádraží v Chebu, polikliniky na pražském Zahradním Městě a v Praze 4, nemocnice v Motole, kaple Martinického paláce, areálu Čs. televize, katedry žurnalistiky UK, atletických stadionů a mezinárodní telefonní a telegrafní ústředny v Praze, závodu Aero Vodochody, automobilového
muzea v Mladé Boleslavi atp. Na EXPO v Montrealu 1967 vystavil monumentální skleněnou plastiku. Vitraje a další realizace do architektury výtvarník navrhoval většinou ve spolupráci s ing. arch. Jiřím Bártou. Mnohé z nich jsou dodnes na svém místě.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
148
9:29
StrÆnka 148
S L Á N S K Ý
O B Z O R
V posledních letech se Vladimír Jelínek věnuje především rytému sklu. Figurální kompozice často ryje do obou stran křišťálových bloků a dociluje tak působivých prostorových efektů. Zajímají ho ladné křivky ženských aktů, které rozkládá do jednoduchých segmentů. Některé z postav ovlivnila podoba pravěkých
idolů či klasické umění. Další graficky cítěné motivy se dotýkají otázek života
a smrti. Vladimír Jelínek se však nezabývá pouze sklem. V jeho malbách a grafice se objevují zamyšlené pohledy na krajinu s brázdami rozoraných polí, vlnící
se trávou, klíčícími rostlinami a podobně. Niterné krajinné motivy na obrazech
jsou sice povětšinou imaginární, přesto jejich tvorbu podporuje podnětné prostředí malé vsi nedaleko Slaného, kde nyní Vladimír Jelínek žije a pracuje.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
StrÆnka 149
Z P R Á V Y
149
PATRIA,
SPOLEČNOST PRO OCHRANU
KULTURNÍHO DĚDICTVÍ
(zpráva o činnosti v roce 2003)
Podobně jako v minulých letech se společnost PATRIA soustředila na vydávání ročenky Slánský obzor. V roce 2003 redakční rada (Božena Franková, Ivana
Hušáková, Jana Krotilová, Václav Moucha, Irena Veverková, Zdeněk Víšek) pod
vedením Zory Dvořákové připravila k tisku v pořadí již jedenáctý ročník. Dosud
se podařilo zachovat původní strukturu obsahu ročenky (Statě a pojednání –
portrétní galerie – zprávy – kronika) i odbornou a dokumentační hodnotu příspěvků.
Dokladem toho je kromě zájmu ze strany odborných a vědeckých institucí
i přidělení čísla ISSN 1214 – 3847 v mezinárodním číslování periodických tisků,
přidělené Národní knihovnou v Praze.
Od roku 2002 se na vydávání ročenky finančně rovným dílem podílí Vlastivědné muzeum ve Slaném a Oblastní archiv v Praze, pod jehož správu přešel
Okresní archiv v Kladně.
K obsahové stránce Slánského obzoru je třeba poznamenat, že přes veškeré
úsilí se redakční radě nepodařilo získat kvalitní článek s přírodovědnou tematikou.
Dosud nedotčeno zůstalo téma perzekuce sedláků na Slánsku v padesátých
letech. Redakční rada proto požádala historičku a zkušenou autorku literatury
faktu dr. Zoru Dvořákovou, aby se tohoto úkolu ujala. V průběhu roku se uskutečnilo několik setkání s členy a pamětníky postižených selských rodin. Jejich
vyprávění a sdělení podložená písemnými doklady a doplněná údaji, které získala dr. Z. Dvořáková studiem archívních dokumentů, již dnes ukazují, že jde
o téma velice rozsáhlé. V ročence Slánský obzor číslo 11 zatím bude publikována studie o perzekuci tří rolnických rodin na Slánsku.
Z technických a hlavně finančních důvodů je nutno rozsah ročenky regulovat
tak, aby nepřesáhla 200 stran. Z toho důvodu některé příspěvky budou uveřejněny později. Do budoucna vypouštíme rubriku Blahopřání, neboť ta v minulých
ročnících splnila záměr, aby v ní byla připomenuta životní jubilea (nad šedesát
let) zakládajících členů společnosti PATRIA.
V průběhu roku členové předsednictva (spolu s členy redakční rady jsou
v předsednictvu účastni: Květuše Bartoníčková, Miroslav Hýka, Miloslav Jaroch,
Jiří Schmied, Pravoslav Vebr a Jaroslav Vykouk a od 3. 12. 2003 také Olga Judlová a Karel Ležák) byli pravidelně Z. Dvořákovou informováni o práci redakční
rady na přípravách dalšího ročníku Slánského obzoru.
Předsednictvo se podílelo na řešení aktuálních otázek, souvisejících se zachováním našeho kulturního dědictví. Členka předsednictva Božena Franková spolupracovala na odhalení pamětní desky Janu Malypetrovi v Klobukách. Při slavnostním aktu 9. 8. 2003 promluvil o politikovi J. Malypetrovi člen redakční rady
Zdeněk Víšek. Osobnost Jana Malypetra ocenil ve svém projevu rovněž předseda poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Lubomír Zaorálek.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
150
9:29
StrÆnka 150
S L Á N S K Ý
O B Z O R
V průběhu roku byla opravena fasáda rodného domu Olgy Scheinpflugové,
takže bude moci být osazena připravená pamětní deska. Irena Veverková na
podkladě archívních dokumentů připravila pro Magistrát města Kladna text pro
pamětní desky věnované památce dvou transportů spoluobčanů židovského původu z Kladenska a Slánska vypravených z Kladna. Desky budou dvě – jedna
bude umístěna přímo na budově v místě bývalého shromaždiště, druhá v prostorách Magistrátu města Kladna.
Společnost PATRIA uspořádala 28. května 2003 v malé galerii Vlastivědného
muzea v Slaném v pořadí již třetí setkání kronikářů, které zahájila ředitelka muzea Božena Franková a dále řídila Zora Dvořáková. Zasedání 25 kronikářů se
účastnil také starosta města Slaného Ivo Rubík. Na programu byla instrukce
Václava Mouchy o práci kronikáře při náhodném archeologickém nálezu (účastníci obdrželi tyto instrukce i v písemné podobě), o deseti letech obnoveného
Slánského obzoru hovořila Irena Veverková, Jana Krotilová se zabývala významem dokumentace drobné průmyslové výroby a podnikatelské činnosti v obcích
a Zora Dvořáková o odrazu vnitřní a mezinárodní situace v obecních kronikách.
PATRIA podpořila žádost investičně správního odboru při MěÚ v Slaném pro
přidělení grantu Společnosti OF, který by umožnil opravu litinových křížů ve
městě – žel bez úspěchu.
V první srpnový den jsme se rozloučili v obřadní síni na slánských hřbitovech
se zakládajícím a dlouholetým členem předsednictva PATRIE JUDr. Miroslavem
Hýkou, který nás opustil po delší nemoci 28. 7. 2003 ve věku 82 let. Na jeho přítomnost na našich zasedáních jsme se vždy těšili pro jeho znalosti a zkušenosti
a to nám bude chybět. Když redakce Slánského obzoru věnovala k jeho osmdesátinám krátké laudatio [Slánský obzor č. 8 (108), 2000, s. 199], netušila jeho
brzký odchod. Jeho památku uchováme vždy v dobré paměti.
Společnost PATRIA dobře spolupracovala s vedením města a v průběhu celého roku byla v kontaktu se starostou města RNDr. Ivo Rubíkem. O účetnictví
Společnosti se svědomitě staral ing. Jiří Schmied, úřední agendu a jednatelské
záležitosti vykonávala PaedDr. Irena Veverková. V průběhu roku se redakční
rada Slánského obzoru sešla jedenáctkrát, předsednictvo čtyřikrát.
PhDr.Václav Moucha, předseda
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
StrÆnka 151
151
K R O N I K A
Z KRONIKY
KRÁLOVSKÉHO MĚSTA
SLANÉHO ZA ROK
2002
Rok 2002 byl pro Královské město Slaný úspěšný a zároveň náročný k řešení
řady stávajících problémů. V tomto roce se konaly dvoje volby. Ve dnech 14.
a 15. června se uskutečnily volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
K volbám se dostavilo 56 % voličů. Nejvíce hlasů obdržela ČSSD (32,07%) druhá byla ODS (28,01 %). Komunální volby proběhly 1. a 2. listopadu. Vyhrála
ODS, a získala tak 13 mandátů ze 27 možných.
Město spolu s 9 spádovými obcemi (Blahotice, Dolín, Kvíc, Kvíček, Lotouš, Netovice, Otruby, Trpoměchy a Želevčice) mělo v tomto roce 15 503 obyvatel (7 538
mužů a 7 965 žen). Narodilo se 109 nových slánských občánků a 118 slánských
občanů zemřelo. Nový domov ve Slaném našlo 325 přistěhovaných občanů a 332
se jich ze Slaného odstěhovalo.
V tomto roce byla dokončena výstavba 26 řadových domů v lokalitě Na Vyhlídce. V této lokalitě bude postaveno ještě osm rodinných domků. Stavební práce pokračovaly také v bývalých vojenských kasárnách, kde se přestavují některé objekty na zónu bydlení v zeleni. Z památkově chráněných objektů proběhla
náročná rekonstrukce Wiehlova domu ve Wilsonově ulici a byla zahájena první
etapa obnovy barokní sýpky (Vinopalny) v ulici Palackého. Plánovaná rekonstrukce si vyžádá několik milionů, a proto je oprava rozdělena do několika etap.
Rodinné domky se staví na několika místech ve městě. Nové byty vznikají v půdních vestavbách.
Ve Smečenské ulici byly opraveny chodníky a obnoveno nové osvětlení. Havarijní zeď u Letního kina byla zrušena a upraven byl chodník a terén. V Dolíně se
nově otevřela prodejna smíšeného zboží a v budově bývalého obecního domu se
upravují prostory na tři bytové jednotky. Rekonstrukcí inženýrských sítí prošly
ulice Velvarská a Kynského. Nově byla vydlážděna ulice Na Hradbách. Základní
škola Na Hájích má zmodernizovanou školní jídelnu a Gymnázium V. B. Třebízského rekonstruovalo stávající tělocvičnu a zahájilo stavbu školní auly. Největším investičním úkolem města byla rekultivace uzavřené skládky komunálního
odpadu a rekonstrukce havarijních rozvodů tepla a teplé vody z hvězdicové kotelny. Na starých Hájích byla vysazena lipová alej.
V zasedací síni firmy MCE Voest Alpine proběhlo zasedání Personální unie,
což je sdružení největších zaměstnavatelů ve Slaném. Kromě ředitelů firem Linet,
F. X. Meiller, MCE Voest Alpine, Mitsubishi Electric se jednání zúčastnil také
starosta RNDr. Ivo Rubík a ředitelka Středního odborného učiliště ve Slaném
Mgr. Šárka Veselá.
Pro motoristy byla otevřena Stanice technické kontroly v blízkosti továrny F. X.
Meiller. Do města vstoupila norská zahraniční firma Umoe Schat-Harding, která má ve výrobním programu výrobu námořních záchranných systémů.
Událostí závěru roku bylo otevření restauračního a hotelového komplexu Hejtmanský dvůr na Masarykově náměstí a nové obchodní pasáže Martinický dvůr
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
152
9:29
StrÆnka 152
S L Á N S K Ý
O B Z O R
v čp. l. V téže době byly zahájeny práce na přestavbě autobusového nádraží, výstavbě kruhové křižovatky a nového obchodního domu LIDL.
Příjemným zjištěním je záchrana a rekonstrukce Hemerkova renesančního zámečku v Ouvalově ulici. Téměř před úplným zánikem koupila objekt firma JMT CZ
a. s. a postupně zajistila rozpadající zdivo a zahájila celkovou rekonstrukci. K největším úspěchům roku patří bezesporu zakoupení hotelu Grand ve veřejné dražbě
hotelu naším městem. Na záchranu chátrající budovy byly zahájeny přípravné práce. Došlo k nasvícení dalších objektů klášterního kostela Nejsv. Trojice.
V podnikání průmyslové, zemědělské a obchodní činnosti je ve Slaném evidováno 46 subjektů. Ubytování nabízely: Hotel Atlas, Hejtmanský dvůr, pension
Union, ubytovna Prima, ubytovna Acidotechna, privát Miroslav Fišer a privát Na
Skalkách v Čelakovského ulici.
Bezpečnost ve městě zajišťuje Policie ČR – obvodní oddělení, Městská policie
a prevence kriminality.
Ve městě je registrováno 50 různých spolků, svazů, sportovních klubů a zájmových organizací, kterým na činnost přispívá Městský úřad.
Byla dokončena rekonstrukce budovy Městského divadla a ve spolupráci se
společností OSKAR CZ. s. r. o. Brno vydal Městský úřad Slaný publikaci Divadlo a divadelnictví v královském městě Slaném.
Po komunálních volbách v listopadu byl opět do funkce starosty Královského
města Slaného zvolen RNDr. Ivo Rubík. Rada města byla zvolena ze zástupců
ODS: RNDr. Ivo Rubík, ing. Pavel Bartoníček, ing. Miroslav Hampl, Karel Ležák,
JUDr. Tomáš Richtr a Marek Zouzalík, za KDU–ČSL: Vojtěch Kočka, MUDr. Bohumil Vašek a za US–DEU: Jaroslav Hložek.
Leden:
l. ledna byl již tradičně odpálen v l8 hodin novoroční ohňostroj. Členové Klubu českých turistů uspořádali Tříkrálový pochod na Řípec.V piaristické kapli se
konal Novoroční koncert pěveckého sboru Chorus Carolinus, a koncem měsíce
klavírní recitál Karla Košárka. V Městském divadle hrálo Divadelní sdružení CD 94
hru na motivy knih Alexandra Dumase Tři mušketýři. Knihovna V. Štecha uskutečnila pro mladé čtenáře čtení z knihy Hany Doskočilové O Mamě Romě a rómském pánbíčkovi. Ing. arch. Eva Volfová přednášela v malé galerii muzea na
téma Památková péče v prostředí historického města.
Únor:
Orchestr Beta ZUŠ v Slaném odjel na týdenní turné do italské Verony a jihofrancouzského města Mandelieu u Cannes. V knihovně V. Štecha četly děti z knihy Kamila Bednáře O Faustovi, Markétce a ďáblovi. V Dividýlku hrála dixielandová skupina Citron Gang. Starosta RNDr. Ivo Rubík se sešel s občany a diskutovali o problémech našeho města. V piaristické kapli vystoupil na koncertu
prof. Václav Snítil se členy své rodiny. PhDr. Václav Moucha přednášel na téma
Archeologické zajímavosti na Slánsku. S dramaturgem a scenaristou Ivo Pelantem si občané povídali v knihovně V. Štecha na Čaji o páté. V Městské hvězdárně ve Slaném přednášel Mgr. Jakub Haloda na téma Minerály a drahé kameny
na slánské hvězdárně.
Březen:
Středočeské divadlo Kladno zahrálo pro děti pohádku Jana Wericha Lakomá
Barka. Knihovna V. Štecha se zúčastnila celorepublikové akce Březen – měsíc Internetu. Město Slaný podpořilo vyvěšením tibetské vlajky na budově městského
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
K R O N I K A
StrÆnka 153
153
úřadu Den pro Tibet. V klubu Dividýlka předvedl své umění francouzský bluesový zpěvák Benjamin Tehoval. V chrámu sv. Gotharda zazněla poprvé ve Slaném
Stabat Mater Antonína Dvořáka. Zazpíval zde pražský zpěvácký spolek Hlahol
a chrámový sbor z Modřan. V Integrované střední škole se uskutečnil Den zdraví,
pořádaný OHES Kladno. Ve Vlastivědném muzeu byla zahájena výstava Hračky
dětem a uskutečnila se beseda s Františkem Frolíkem, autorem výstavy Autogramy a rukopisy významných rodáků ze Slaného a okolí. Klub veteránů amerických
vozidel připravil ve Slaném akci „Po stopách konce války“. V městském divadle
byla uvedena komedie se zpěvy Kaviár nebo čočka v úpravě Libora Dobnera.
Duben:
Kulturní festival Dny japonské kultury byl zahájen výstavou ve Vlastivědném
muzeu fotografa Zdenka Thomy Kouzlo japonských zahrad, v Galerii Antik probíhala výstava Japonské inspirace a v knihovně V. Štecha výstava Tradiční japonské hračky a loutky. V kapli muzea se uskutečnil koncert, na kterém zazněla světová premiéra skladby Vega japonského skladatele Kazuhiko Hattoriho.
Bohumil Planka, předseda Společnosti pro studium japonského meče Nihonto,
přednášel na téma Japonský meč – zbraň nebo umělecký předmět v malé galerii muzea. Dny japonské kultury pokračovaly na školách různými přednáškami,
předváděla se vazba květin Ikebana, v restauracích se podávala japonská jídla.
Slánští turisté připravili tradiční pochod: Za Havlíčkem do Bílého Aujezdce.
Týden Země připravil již tradičně Dům dětí a mládeže Ostrov.
Květen:
V městském divadle proběhla Slavnostní sokolská akademie u příležitosti
140. výročí vzniku Sokola. Na slánské ploché dráze se jelo Mistrovství České republiky juniorů jednotlivců. Na Masarykově náměstí se konala okresní soutěž ve
vyprošťování osob z havarovaných vozidel „O putovní pohár ředitele hasičského
záchranného sboru“. V ulicích města proběhl Květinový den a uskutečnil se Majáles slánských gymnazistů. l8. května byl zahájen 4. ročník Husitských slavností. Na koncertu v kapli muzea hrál profesor Václav Rabas. Město se zúčastnilo VII. Všeobecné regionální výstavy v Kladně. Slánsko se představilo souborem zvonic a zvoniček. V malé galerii muzea přednášela Mgr. Blanka Rozkošná
na téma: Židé ve Slaném.
Červen:
V galerii Vlastivědného muzea byla zahájena výstava sochaře a malíře Vladimíra Preclíka. Po zahájení výstavy následoval koncert na Masarykově náměstí
Pražské mobilní zvonkohry. Na zvonkohru koncertoval carillonista a varhaník
Radek Rejšek. Dům dětí a mládeže Ostrov připravil Atletickou olympiádu škol
slánského regionu.Vlastivědné muzeum hostilo skupinu archeologů z Maďarska. V piaristické kapli se předávala maturitní vysvědčení a konaly se absolventské koncerty. V městském divadle se uskutečnila přehlídka Festivalu neprofesionálních komorních a symfonických orchestrů.V knihovně V. Štecha
besedovala slánská rodačka, ředitelka Královédvorské zoologické zahrady,
RNDr. Dana Holečková. V galerii Vlastivědného muzea byla zahájena výstava
prací oboru truhlář Středního odborného učiliště v Slaném.
Červenec:
Svaz bojovníků za svobodu a Československá obec legionářská v Kladně společně položily věnce u příležitosti 85. výročí bitvy u Zborova k památníku legio-
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
154
9:29
StrÆnka 154
S L Á N S K Ý
O B Z O R
nářů na slánském hřbitově. V Lidicích u Slaného se konal již 5. Lidický dvůr
s bohoslužbou slova v kostele sv. Jakuba.
Městský úřad Slaný vydal sedm druhů nových pohlednic s motivy Slaného
a Slánska, které připravil fotograf Pavel Vychodil.
Srpen:
V srpnu vypukly přívalové deště, které na mnoha místech způsobily povodně.
Slánští občané pomáhali především zatopeným Kralupům. Na pomoc zatopeným
oblastem jeli pomáhat hasiči, vojáci slánské posádky, ale i řada dobrovolníků z řad
občanů. V letním kině bavil nejmenší diváky Michal Nesvadba s pořadem Michal
je pajdulák. Byla zahájena rekonstrukce vozovek a inženýrských sítí v několika ulicích. V galerii muzea byla zahájena výstava pastelů ing. Miloslava Radoměřského.
V Lidickém kostele sv. Jakuba se uskutečnil Půlnoční koncert při svíčkách.
Září:
V Neratovicích zemřel v nedožitých 89 letech dlouholetý slánský kronikář, zasloužilý učitel a speciální pedagog Mgr. Jaroslav Šrajer. V galerii Ikaros Antik vystavoval své obrazy, rámy a design Milan Novák. V bývalém hotelu Pošta se konal večer podzimního festivalu Hudba v pohybu. V kostele Nejsv. Trojice se konal
koncert duchovní hudby smíšeného pěveckého sboru Schola od svatého Jana
Křtitele ze Šumperka. Studenti prodávali srdíčka s logem slunce v rámci humanitární akce Život dětem. V piaristické kapli vystoupil na koncertu KPH Komorní orchestr Dvořákova kraje. V Dividýlku vystoupili Old Timers Jazz Band a Pulpeho Sirotci k 40. výročí založení Jazz Clubu Slaný.
Říjen:
Uskutečnil se festival Varhany znějící. Tři úspěšné varhanní koncerty zazněly
v kostele sv. Gotharda, v kapli muzea a v kostele Nejsv. Trojice ve Smečně. V galerii Ikaros Antik vystavoval grafik Zdeněk Mézl. Infocentrum připravilo druhou
trasu edice Putování Slánskem nazvanou Vycházka na Smečno. V knihovně
V. Štecha proběhl Týden knihoven a s návštěvníky Čaje o páté besedoval redaktor Českého rozhlasu PhDr. Václav Cibula. Ve Vlastivědném muzeu byla zahájena výstava malíře Tomáše Vosolsobě z Velvar. O hospicu a umění doprovázet
besedovali v knihovně V. Štecha MUDr. Marek Sekera a MUDr. Marie Goldmannová. Mateřská škola na Hlaváčkově náměstí připravila pro své děti a rodiče v altánku Na Hájích Uspávání broučků s lampiónovým průvodem.
Listopad:
Sportovní šachový klub Slaný v Domě dětí a mládeže Ostrov uspořádal šachový turnaj. V městském divadle zahráli Václav Vydra, Naďa Konvalinková
a Jana Boušková hru Roberta Thomase Turecká kavárna. Integrovaná střední
škola připravila kuchařský kurs s názvem Čtyři dny s mistrem kuchyně. B.
a S. DUO Simony a Radovana Hečkových vystoupilo na koncertu KPH v kapli
muzea. V hotelu Atlas proběhlo zahájení Jazzových dnů ve Slaném. Následovaly koncerty v městském divadle a piaristické kapli muzea. Milovníci umění a divadla se sešli ve školním klubu Bunkr v Základní škole v Rabasově ulici na festivalu Slánské křižovatky.
Prosinec:
V přednáškové síni muzea se uskutečnilo vzpomínkové odpoledne na herečku, spisovatelku a slánskou rodačku Olgu Scheipflugovou k jejím nedožitým
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
K R O N I K A
StrÆnka 155
155
stým narozeninám. Taktéž ji vzpomněla knihovna V. Štecha nepřetržitým čtením
z jejího díla. V muzeu proběhl týden adventního předvádění různých vánočních
technik a zdobení. V kapli muzea se uskutečnilo několik vánočních koncertů.
V Husově domě ve Vepřkově ulici se konal adventní koncert pěveckého sboru
Rosa z Roztok u Prahy. V knihovně V. Štecha četly děti z knihy Jacka Londona
Bílý tesák. Junák Slaný přivezl do Slaného Betlémské světlo. V klubu Dividýlka
předvedl svůj tradiční vánoční pořad „Vánoce v Dividýlku“ divadelní soubor Dividýlko Slaný.
Podle záznamů kronikářky O. Judlové zpracovala Božena Franková
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
156
9:29
StrÆnka 156
S L Á N S K Ý
O B Z O R
V L A S T A S C H E Y B A L O VÁ
O Wilsonově třídě
V souvislosti s výstavou věnovanou Wilsonově třídě, kterou uspořádalo slánské
Vlastivědné muzeum v roce 2003, redakce Slánského obzoru požádala o vzpomínku pí Vlastu Scheybalovou, roz. Provazníkovou, která tu ve 20. a 30. letech
dvacátého století prožila své dětství a mládí. Vlasta Scheybalová je autorkou vzpomínkové knížky Patriška ze Slaného, vydané nakl. Ateliér IM v roce 2001.
Ve Wilsonově třídě jsem se narodila v bytě najatém ve třetím domě pod divadlem a zamilovala se do ní už asi při prvním pohledu z kočárku. Když jsme pak
o pár let později koupí vlastního domu potvrdili, že se tu usazujeme natrvalo, ve
stěhovací den jsem proskákala všechny dolejší místnosti kolem dokola i napříč,
a navíc jsem ještě na zkoušku několikrát projela dlouhou chodbu na koloběžce.
V domě, kde jsem se narodila, bydlel jeho majitel pan Kropáček, bývalý lakýrník, který si užíval slastí odpočinku nad novinami v křesle u okna a občas cestou vedle ke Kolbábkovům, kde v létě měli nahoře na zahradě kuželník a několik stolů k obsluze. Dole čepovali jistě nejstudenější pivo ve městě, protože sudy
jim stály ve sklepě postaveném na skále a hořejší šenkovna v zimě bývala na
bodu mrazu. Po panu Kolbábkovi jeho místo přijal jeho zeť pan Zíma. Pamatuji
ho věčně usměvavého, přešlapujícího u mokrého pultu v teple podšívaném kabátku a ve chvílích klidu ruce schovávané v podpaží. Mluvíval se mnou jako se
svou nejváženější zákaznicí, když už povyrostlá jsem k nim chodívala pro naši
večerní várku. Podle maminčiny zásady dopřát pokud možno výdělek všem našim sousedům, šla jsem občas až dolů k „Rybičkám“, jak se už tenkrát říkalo
hostinci, jehož název byl „U Zlatého Kapra“. Moje sestra si ještě pamatuje dobu,
kdy tam šenkovaly dvě paní v dlouhých černých sukních, upjatých živůtkách
a se sametkami kolem krku. Ač už nemladé, běhaly čiperně s každým džbánkem
dolů do sklepa.
Hned přes dvůr doleva od nás, už na rohu s katovnou, bylo v přízemí vysokého činžáku Libecajtovo řeznictví. Kupovali jsme tam jejich skvělou teplou sekanou, tenkrát se jí říkalo fašírka. Bývalo tam plno hlaholu a smíchu. Vpředu
si kolem několika stolů ve všedních dopoledních pochutnávali muži v montérkách na výborné dršťkové polévce a občas i na černé zabijačkové. Voníval celý
krám.
Ve stejné budově přes chodbu bylo hokynářství paní Albíny Buřilové a ve světnici za ním její manžel provozoval holičské řemeslo pro slušnou řadu stálých zákazníků. Paní Albína byla rázná žena, která si nic nenechala líbit, a tím pádem
měla zboží vždy čerstvé a byl jej plný krám. Ale můj zájem se tenkrát soustřeďoval na pravou stranu pultu, na němž měla vyložené bílé krabice s rozmanitými bonbony, lízátky, pišingry, gumovými panáčky, čokoládami a jinými mlsotami. Asi jsem byla její nejlepší zákaznicí na bílé a růžové kokosové koule. Ale
kupovala jsem tam i rohlíky loupáčky, jimž podobným jsem pak už nikdy a ni-
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
K R O N I K A
StrÆnka 157
157
kde ve světě nenašla. V květnu 1945 paní Albína vyšla z krámku s bílým polštářem, položila jej pod hlavu jednoho z právě došlých ruských vojáků, který se
živ a zdráv vracel ze světové války, ale našel smrt nesmyslně divokým závodem
na motorkách po naší ulici právě u chodníku paní Albíny, která si pak dala ruce
v bok a ostře vynadala všem ostatním, kteří tu okouněli.
Od našeho nového sídla přes ulici, pod domem pana Kropáčka, měl pan Kubišta zavedeno dámské krejčovství. Odváděl dobrou práci a naše maminka též
patřila mezi jeho občasné zákaznice. Dále usměvavá bábinka Pokorná měla krámek se zeleninou a ovocem. V sezóně mívala spoustu třešní, velkých černých
chrupavek rozložených na ošatkách nestrpěla žádnou nahnilou ani jinak poškozenou, pečlivě je probírala. Tenkrát se první zralé plody připevňovaly po pěti
nebo deseti ke dřívku. Byla to vzácná pochoutka, hodně drahá. Vždycky jsem si
oddychla, když těch třešní později byl nadbytek.
Pod zeleninou sídlila slečna Dřevová, její výkladní skříň pestře zaplněná rozestavenými klobouky a čepicemi, všechny, myslím, její vlastní výroby. Slečna jezdila pravidelně do Prahy pro nové módní nápady, sama měla dobrý vkus a dovedné ruce i postřeh, co komu sluší, a neváhala navrhnout výstřednější a dražší
módu pro trvanlivější modely.
Do následující budovy jsem chodila v doprovodu maminky za dětských let
dost často a nerada. Jak by ne, když vzduch už od dveří byl cítit desinfekcí a nikdy jsem nevěděla, co strašidelného mě zase čeká v ordinaci pana doktora Jiřího Stehlíka či paní doktorky, odborné dětské lékařky. Až na to píchání injekcí
a očkování byli oba moc hodní; v tom domě přečkávali čas, než jim bude dostavena vila ve Vepřkově ulici.
Pod nimi bylo Pelcmanovo potravinářství. Mívali za pultem nahoře láhve vín,
ovocných šťáv, moštů, octa v dolejších fochách pak pytlíky s cukrem a krupičkou a hrachem, čočkou, kávou a ostatním. Nad pultem visely girlandy česneku
a cibule a několik druhů salámů a před pultem vždy sud s báječnými naloženými okurkami a druhý se zelím. Čerstvé koření všeho druhu jim dodávaly několikrát ročně krásně krojované Slovačky s nůší na zádech.
Poslední obchod v řadě bylo Netušilovo pekařství. Zlatovlasá paní vpředu prodávala chléb a housky – žemle – rohlíky, které po skousnutí zůstávaly stejně vysoké, a i sladké koláče a dalamánky, a vzadu za krámem to všechno pan Netušil pekl. Pracoval už od půlnoci a ráno byly fochy v krámě plné a do večera
vyprázdněné.
V činžáku Žižkovy ulice tenkrát bydlel muž nemladý – nestarý, s ochromenou
paní, ležící v rohu na posteli. Měli jen tu jednu sedničku a v ní verpánek a obuvník – mistr dělal boty, až se srdce smálo. Měly jsme od něj se sestrou bílé kozačky, tenkrát velice v módě – a spravoval i staré křampy za pár korun tak důkladně, jako dělal ty nové. Přitom se bavil s manželkou, pečlivě ji ošetřoval,
k práci si zpíval, a z obou vyzařovala dobrá pohoda.
Přes silnici na rohu nynější Stehlíkovy ulice sídlila rodina doktora Rubeše. Byl
to vážný pán a dobrý otec svých dvou dětí. Bohužel maminka jim zemřela brzy
a o rodinu pak pečovala až do své smrti hospodyně slečna Mařenka jako o svoji vlastní.
Vedle Rubešova domova míval kdysi dávno notářskou kancelář pan notář Otakar Zdrůbek a posléze dr. Jaroslav Sternwald. Byl všestranně sečtělý a náš tatínek se s ním rád někdy za dlouhých letních večerů procházel pod lipami a spolu hovořívali o místních a světových záležitostech a těšili se na konec války. Paní
notářová byla sestrou filmového režiséra Františka Čápa, který se později proslavil natočením filmů „Muži bez křídel“ a hlavně nesmrtelné „Babičky“. V domě
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
158
9:29
StrÆnka 158
S L Á N S K Ý
O B Z O R
byla spousta fotografií z rodinného života i filmařského prostředí. Vzpomínám na
jednu, která zachycovala pana režiséra vláčícího po mokré trávě za ruce herečku Jiřinu Štěpničkovou, aby její oblečení pro roli bláznivé Viktorky dostalo patřičný „punc“. Ve Sternwaldově domě tenkrát též bydlela paní Angrová s dcerou
Helenou, ke které moje sestra chodila na hodiny klavíru. Později k nim z Prahy
přibyla vnučka a neteř Milenka, osiřelá po tragické smrti obou rodičů v autohavárii. Nalezla u nich teplý domov. Bohužel zlatovlasá slečna Helena, když už několik let učila v nové Hudební škole, kam jsme k ní chodila i já, zemřela ještě
mladá na srdeční slabost. Milenka vystudovala obchodní akademii a jako studentka a brzy poté manželka právníka dr. Hýky denně spěchávala kolem našeho domu, milá a usměvavá. Babička se v její domácnosti dožila vysokého věku.
Dnes již všichni odpočívají na slánském hřbitově.
Výše na rohu Vepřkovy ulice v dvoupatrovém činžáku měl rodinný byt a ordinaci pan doktor Jan Bub, který se navždy zapsal zlatými písmeny do mého srdce. V sedmi letech, po prodělaném záškrtu, a navíc pak ještě obrně ve chvíli, kdy
mně podle sestřiny vzpomínky už začaly modrat špičky prstů, včasnou přítomností a rychlým zákrokem mi zachránil život.
Naproti přes Vepřkovu ulici už ovšem stál okresní soud. Úřad měl už od dřívějška v domě námi zakoupeném pronajato celé první patro a muselo to tak zůstat až do začátku války, takže jsem tenkrát horní pokoje ani nezahlédla, a tedy
mě přirozeně fascinovaly. Byla jsem zvědava vidět dveře vsazené do naší společné zdi jako průchod k největší místnosti, kde prý bylo zvýšené pódium, na kterém úřadoval pan soudce v taláru.
Jedné noci mě vzbudilo zuřivé klepání na okno ze dvora. Od našeho zadního
vchodu už rázně kráčel zástupce pořádku a v jeho sevření, zmítající se, jakýsi
zarostlý chlapík, jemuž se zřejmě podařilo dostat se k nám přes zeď, vysokou
snad pět metrů. Když se přiblížili, slyšela jsem strážníka říkat tatínkovi: „Pane
Provazník, máte štěstí, že jsme ho chytli, schovával se tam v domku už od soboty.“ Od té doby tatínek na noc dílny vždycky zamykal a maminka se pokaždé
podívala pod postel, než si do ní lehla.
Bývala vpravdě výjimečná, naše Wilsonka. Už imposantní zjev Okresního úřadu, sídla a působiště pana hejtmana, jí přidával na vážnosti. Široká silnice vydlážděná světle šedými kostkami tvořila malebný kontrast k syté zeleni košatých
lip, které jako by jí držely čestnou stáž až k nádraží. Chodníky se pyšnily vkusným vzorkem z růžových a světle modrých dlažek a nadto se po deštích měly na
slunci blýskat jak vyleštěné. Ty dávné české lípy, svědkové moudrosti našich
předků a jejich odkaz, byly naší chloubou. Odbývaly se tu nedělní promenády
a šťastné maminky tu tlačívaly miminka v nazdobených kočárcích. Pod košatými korunami jsme nacházeli úlevu od žhavého slunce i stříšku před deštěm.
Dopřávaly nám nahlédnout do radostí i trampot ptačích rodinek, pozorovat, jak
sobě i maličkým upravují život, naslouchat jejich koncertům. A ti neposední zpěváčkové nás naučili už v raném věku přijmout zodpovědnost za přežití těch, kteří s námi zůstávali přes zimu. Zbýval nám i čas potěšit se pohledem na pilné včeličky kolem lipových květů a ty, zase plně rozvité, nám poskytovaly ještě další
požitek – jejich jedinečnou sladkou vůní byly prostoupeny i naše ložnice; okna
zůstávala otevřená celou noc.
Aut se tenkrát objevovalo jen málo. Pekař rozvážel ranní housky na kole
v nůši, mlékař až ke dveřím dodával své zboží z vozíku koníkem taženém, podomní obchodník měl sklad vyložený na kárce, kterou táhl hodný tlustý pes. Dvakrát denně tu k nádraží projížděl poštovní vůz s uniformovaným kočím. Krásná
bujná kobylka nás jistě měla ráda, cestou si často radostně zařehtala.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
K R O N I K A
StrÆnka 159
159
Pěšky velkou početní přesilou tu proudily po ránu zástupy povětšině studentů z okolí, dopravovaných sem dvěma vlaky ve stejnou dobu z opačných směrů.
Měli jsme tu na vzdělání budoucích generací více škol než mnohá větší města,
nevím, zda jsme to kdy dostatečně ocenili. Každopádně ty hordy studentů obého pohlaví se cestou z nádraží ohromně bavily, smály, hádaly, pokřikovaly, dupaly a klusaly, až se chvělo okno, za kterým jsem na špičkách stávala a pozorovala je; snad z každého z nich přímo vyzařovala dychtivost a chuť do života. Byla
jsem moc hrdá, když v první den, s taškou na zádech, jsem se do toho chumlu
vmísila a pak na léta se stala jeho součástí.
Kdyby mně dobrá víla chtěla vyplnit jen jedno přání, přála bych si, aby dnešní osazenstvo Wilsonky nebo snad i mého celého města prožilo aspoň týden v našich časech, v té pro nás nejšťastnější době, a na tu si stejně jako my uchovalo
hřejivou vzpomínku.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
160
9:29
StrÆnka 160
S L Á N S K Ý
O B Z O R
Z REGIONÁLNÍ
LITERATURY VYDANÉ
V LETECH 2002–2003
Jaroslav Vykouk: SKULPTURY V KLADNĚ. Publikace vydaná Magistrátem
města Kladna formou přehledného soupisu seznamuje zájemce se skulpturami
na území města Kladna. Text je doplněn situačními plánky jednotlivých městských čtvrtí se zakresleným umístěním skulptur. V knize najdeme 79 položek
doplněných fotografiemi autora. Publikace formátu A5 je tištěna na kvalitním
křídovém papíru v rozsahu 72 stran.
OSUDY LIDICKÝCH DĚTÍ. Knihu vzpomínek lidických žen a dětí, vytvořenou autorskou dvojicí Jolanou Mackovou a Ivanem Ulrychem, vydalo nakladatelstvím VEGA-L v Nymburku pro Památník Lidice. Texty jsou doplněny
podobenkami jednotlivých dětí a každý příběh je zakončen fakty o dalších životních osudech přeživšího dítěte. Epilog tvoří osud uměleckého odkazu sochařky
Marie Uchytilové, bronzový pomník lidických dětí. Kniha o 101 straně je doplněna řadou černobílých fotografií.
Bohumil Svozil: KRAJINY ŽIVOTA A TVORBA OTY PAVLA. Tato poslední
monografie završuje dlouholetý autorův zájem o Otu Pavla. V minulosti, jako
editor, uvedl několik Pavlových knížek na český knižní trh. Kniha vyšla k 30. výročí úmrtí Oty Pavla a zároveň je první monografií o Pavlovi po jeho smrti. Součástí je úplná bibliografie díla Oty Pavla. Vydalo nakladatelství Akropolis, 240
stran.
Michal Burian – Aleš Knížek – Jiří Rajlich – Eduard Stehlík: ATENTÁT.
Moderním způsobem, za použití řady archivního a fotografického materiálu, je
popsána operace Anthropoid v letech 1941–1942. Kniha je neocenitelným zdrojem faktografických údajů nejen o jednotlivých osobách, o tragickém osudu Lidic, ale i kaleidoskopem válečné doby. Vydalo Ministerstvo obrany ČR, Praha,
2002.
Jaroslav Vyšín: KLADNO (Hledání poezie). Vydalo Vydavatelství a nakladatelství Luděk Hofman, Praha 5. Průvodní slovo Jiří Kovařík. Autorem knihy je
kladenský fotograf, který prostřednictvím svých barevných fotografií dokázal najít poezii i v průmyslovém městě, jakým Kladno stále ještě je. Fotografie jednak
přibližují výhradně kladenskou městskou zástavbu se zaměřením na zdejší dominanty – kostel a radnici, jednak zajímavě zachycují Kladno ve všech čtyřech
ročních obdobích. Počet stran 98, křídový papír.
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
StrÆnka 161
K R O N I K A
161
Vladimír Liška: ZÁHADY KLADENSKA, SLÁNSKA A OKOLÍ. Publikaci vydalo Vydavatelství Gelton, Nové Strašecí. Autor, vystudovaný historik, zakladatel Československé archeoastronautické asociace se věnuje publicistice a literatuře faktu. V knize pojednává o čtrnácti událostech z minulosti Kladenska (např.
Jak a kde vládla kněžna Libuše?, Ztraceným světem kladenských havířů, Lidické nokturno děsu), Slánska (např. Tajemství „Kamenného pastýře", Město husitských nadějí, Tajemný rozervanec Karel Toman), ale i Rakovnicka (Záhadné
kamenné řady). Na základě srovnávacích analýz z různých pramenů se snaží
dopátrat pravdy. Výsledek svého bádání předkládá čtenáři, aniž by mu své závěry vnucoval. Brožovaná publikace o 118 stranách, text doplněn 16 doprovodnými černobílými snímky a 1 plánkem. K dostání v knihkupectvích na Kladensku, Slánsku a Rakovnicku.
VLASTIVĚDNÝ SBORNÍK PODŘIPSKO, č. 12 – 2002. Vydává Podřipské
muzeum Karla Rozuma a výbor Společnosti Podřipského muzea v Roudnici nad Labem.
Sborník je členěn do šesti tematických oddílů:
I. Historie
– Řeckokatolická církev v českých zemích v období let 1948 – 1968.
– Vývoj obecného školství na Roudnicku v letech 1869 – 1939.
II. Přírodní vědy
– Bobr evropský na řece Labi.
– Dvě problematické lokality okolí Roudnice nad Labem.
III. Osobnosti
– Klementina Kalašová – vpravdě duše elitní.
– Roudnický rodák významným bulharským právníkem (Hynek Mayer 1855 –
– 1930).
– P. Václav Krolmus – průkopník muzejní práce na Podřipsku.
– Prof. Ing. Antonín Štér, odborník na meliorace.
IV. Vzpomínky, materiály
– Libochovice na konci druhé světové války.
– Redakční zpráva v mladočeských novinách Podřipan z 11. 8. 1893.
– Článek (část) archiváře a muzejníka Jaroslava Dobra publikovaný v novinách Svobodný Máchův kraj z 12. 4. 1946.
– Nová vodní elektrárna.
V. Recenze
VI. Zprávy a oznámení
VLASTIVĚDNÝ SBORNÍK KRALUPSKA. Městské muzeum v Kralupech nad
Vltavou, r. 2002/2.
Druhé číslo přináší čtenářům dvě statě Otakara Špecingera, obě věnované
hudbě. První, pod názvem Čtyři století velvarské písně, úsměvně přibližuje historii vzniku písně Ó Velvary, kde jsou mé tolary. Druhý příspěvek je věnován
českému pěvci Josefu Lvovi (Král českých pěvců Josef Lev).
Jan Racek přináší další informace o životě Floriána z Gryspechu. Tentokrát ho
představuje jako stavebníka. Josef Stupka připomíná nejen staré hroby na mi-
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
162
9:29
StrÆnka 162
S L Á N S K Ý
O B Z O R
nickém hřbitově, ale zároveň přispěl i článkem s trochu tajemným názvem Tajné chodby v okolí Kralup.
VLASTIVĚDNÝ SBORNÍK KRALUPSKA. Městské muzeum v Kralupech nad
Vltavou, r. 2003/1.
Sborník je tentokrát komponován monotematicky s přihlédnutím k 750. výročí Kralup nad Vltavou. Úvodní článek napsal pod stejným názvem Jan Racek.
Další statě jsou věnovány historii hasičů (Josef Stupka: Historie dobrovolných
hasičů v Kralupech). Stejný autor připomněl kult sv. Jana Nepomuckého v Kralupech. Otakar Špecinger vyzdvihl nejen význam Vltavy pro tuto oblast (Vltava
a Kralupsko), ale i vznik průmyslové chemické výroby (Kralupy nad Vltavou –
z vesnice městem průmyslové chemie). Jaroslav Kočí na závěr uvažuje o budoucnosti regulace řeky a nebezpečí povodní. Článek je aktuální reakcí na srpnové povodně v roce 2002. (Dolní Vltava pod Prahou – Úvahy po povodních ze
srpna 2002).
Osudy kralupských obyvatel symbolicky zastupuje stať Zuzany Brettschneiderové: Josef Rosenzweig – Moir, v níž je připomínán tento vlastivědný pracovník, zastánce anarchistického hnutí v habsburské monarchii.
POSEL Z BUDČE, almanach poutníků na staroslavnou Budeč. č. 20, 27. září
2003.
Almanach je věnován v úvodu básníku Ivanu Slavíkovi, jehož život se uzavřel
o Vánocích 2002.
Otto M. Urban je autorem statě z Okoře přes Kováry do Zákolan, což je téma
věnované zrodu moderní české krajinomalby.
Historicko-místopisná črta nazvaná Budeč je přetisk brožury téhož názvu
z roku 1897 z pera Vácslava Švarce.
Z dalších statí jmenujeme Ve stínu kalicha (Kladensko v 1. pol. 15. století od
Zdeňka Kuchyňky), Eva Volfová popisuje zaniklou kapli Nejsvětější Trojice v Novém Strašecí.
Některé články jsou věnovány svatováclavskému miléniu, svatováclavské legendě a Pavla Žvachtavá napsala vzpomínku o stochovském faráři Karlu Procházkovi jako národopisci a sběrateli.
Almanach rovněž obsahuje informace o regionálních publikacích a některé
další aktuality.
Irena Veverková, Miroslav Oliverius
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
StrÆnka 163
163
K R O N I K A
REFERENDUM
O PŘISTOUPENÍ ČESKÉ REPUBLIKY
K EVROPSKÉ UNII
Prezident republiky Václav Klaus dne 9. července 2003 svým oznámením,
publikovaným ve Sbírce zákonů pod č. 206/2003, vyhlásil výsledky referenda
o přistoupení České republiky k Evropské unii (dále jen „přistoupení“) konaného ve dnech 13. a 14. června 2003.
Počet hlasujících v referendu o přistoupení byl
4 457 206.
Celkový počet hlasů „ANO“ byl
3 446 758 (77,33 %).
Celkový počet hlasů „NE“ byl
1 010 448 (22,67 %).
Přistoupení České republiky k Evropské unii bylo v referendu schváleno.
Referenda se mohl zúčastnit každý občan České republiky, který alespoň druhý den konání referenda dosáhl věku 18 let a nenastaly u něj překážky výkonu
hlasovacího práva vyjmenované zákonem č. 114/2003 Sb., o provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii a o změně některých zákonů.
V celé České republice oprávnění občané hlasovali v celkem 14 765 okrscích
a Český statistický úřad zpracoval výsledky ze všech okrsků. Bylo vydáno
4 560 399 hlasovacích obálek (55,21 %).
Ve Středočeském kraji se hlasovalo ve 2 047 okrscích. Z 920 724 oprávněných občanů si obálky vyzvedlo 531 459 občanů (57,72 %). Celkový počet platných hlasů byl 519 734 hlasů. K přistoupení se kladně vyjádřilo 391 764 občanů, 127 970 občanů bylo proti přistoupení.
V okrese Kladno se hlasovalo ve 210 okrscích. Ze 122 277 oprávněných občanů si obálky vyzvedlo 66 035 občanů (54,00 %). Celkový počet platných hlasů byl 64 501 hlasů.
Pro přistoupení bylo 47 703 občanů, proti hlasovalo 16 798 občanů.
Výsledky hlasování v jednotlivých obcích
okresu Kladno
Název města
obce/
Počet
okrsků
Opráv.
občané
Vydané
obálky
Účast
v%
Platné
hlasy
Hlasy
„ANO“
Hlasy
„NE“
Běleč
Běloky
Beřovice
Bílichov
Blevice
Brandýsek
Braškov
Bratronice
BUŠTĚHRAD
1
1
1
1
1
1
1
2
2
245
105
239
130
224
1 347
702
621
1 911
135
84
150
84
131
734
473
376
1 066
55,10
80,00
62,76
64,62
58,48
54,49
67,38
60,55
55,78
132
84
147
80
124
709
465
365
1 052
96
60
108
58
91
533
362
263
798
36
24
39
22
33
176
103
102
254
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
StrÆnka 164
164
Název města
obce/
S L Á N S K Ý
O B Z O R
Počet
okrsků
Opráv.
občané
Vydané
obálky
Účast
v%
Platné
hlasy
Hlasy
„ANO“
Hlasy
„NE“
Cvrčovice
1
Černuc
3
Doksy
1
Dolany
1
Drnek
1
Družec
1
Dřetovice
1
Dřínov
1
Hobšovice
1
Horní Bezděkov
1
Hořešovice
1
Hořešovičky
1
Hospozín
1
Hostouň
1
Hradečno
2
Hrdlív
1
Hřebeč
1
Chržín
1
Jarpice
1
Jedomělice
1
Jemníky
1
Kačice
1
Kamenné Žehrovice 1
Kamenný Most
1
KLADNO
57
Klobuky
2
Kmetiněves
1
Knovíz
1
Koleč
1
Královice
1
Kutrovice
1
Kvílice
1
Kyšice
1
Ledce
1
Lhota
1
Libochovičky
1
Libovice
1
Libušín
2
Lidice
1
Líský
1
Loucká
1
Makotřasy
1
Malé Kyšice
1
Malé Přítočno
1
Malíkovice
2
Neprobylice
1
Neuměřice
1
Olovnice
1
473
724
915
151
134
703
327
213
244
383
189
105
408
769
367
313
070
170
193
271
160
930
306
294
094
775
211
393
432
104
83
66
463
324
460
35
198
018
356
67
103
248
229
191
270
103
282
354
291
380
636
106
83
461
179
130
118
273
131
68
194
449
240
223
648
100
115
167
111
518
814
168
27 960
381
126
257
246
69
49
46
298
192
311
29
124
1 050
266
49
75
147
163
141
176
63
166
245
61,52
52,49
69,51
70,20
61,94
65,58
54,74
61,03
48,36
71,28
69,31
64,76
47,55
58,39
65,40
71,25
60,56
58,82
59,59
61,62
69,38
55,70
62,33
57,14
48,97
49,16
59,72
65,39
56,94
66,35
59,04
69,70
64,36
59,26
67,61
82,86
62,63
52,03
74,72
73,13
72,82
59,27
71,18
73,82
65,19
61,17
58,87
69,21
283
364
615
106
83
455
172
130
113
286
129
67
185
440
234
218
642
99
113
158
110
498
804
163
27 284
377
121
250
240
66
49
45
289
188
300
29
123
1 015
260
49
73
146
161
134
174
63
163
240
189
250
457
82
55
350
125
84
86
201
96
50
116
337
182
150
517
68
88
126
86
350
568
114
20 362
281
83
158
167
51
32
29
204
121
215
20
82
732
195
26
39
105
121
90
118
39
97
184
94
114
158
24
28
105
47
46
27
67
33
17
69
103
52
68
125
31
25
32
24
148
236
49
6 922
96
38
92
73
15
17
16
85
67
85
9
41
283
65
23
34
41
40
44
56
24
66
56
1
1
57
2
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
StrÆnka 165
165
K R O N I K A
Název města
obce/
Otvovice
Páleč
Pavlov
Pchery
Pletený Újezd
Plchov
Podlešín
Poštovice
Pozdeň
Přelíc
Řisuty
Sazená
SLANÝ
Slatina
SMEČNO
Stehelčeves
STOCHOV
Stradonice
Studeněves
Svárov
Svinařov
Šlapanice
Třebichovice
Třebíz
Třebusice
Tuchlovice
Tuřany
Uhy
UNHOŠŤ
Velká Dobrá
Velké Přítočno
VELVARY
Vinařice
Vraný
Vrbičany
Zájezd
Zákolany
Zichovec
Zlonice
Zvoleněves
Želenice
Žilina
Žižice
Okres Kladno
Počet
okrsků
Opráv.
občané
Vydané
obálky
Účast
v%
Platné
hlasy
Hlasy
„ANO“
Hlasy
„NE“
1
568
1
150
1
77
2
1 389
1
342
1
135
1
241
1
166
2
322
1
264
1
237
1
217
22
12 295
1
323
2
1 373
1
417
7
4 373
1
80
1
262
1
202
1
501
1
146
1
402
1
137
1
353
3
1 743
1
384
1
286
4
2 947
1
976
1
629
4
2 361
3
2 128
2
512
1
158
1
80
1
409
1
76
5
1 649
1
670
1
133
1
554
2
415
210 122 277
390
105
52
761
227
96
138
119
223
161
156
114
6 847
165
717
231
2 292
35
125
112
319
76
234
95
216
1 150
263
127
1 820
604
381
1 380
1 204
290
73
56
244
67
864
351
74
385
231
66 035
68,66
70,00
67,53
54,79
66,37
71,11
57,26
71,69
69,25
60,98
65,82
52,53
55,69
51,08
52,22
55,40
52,41
43,75
47,71
55,45
63,67
52,05
58,21
69,34
61,19
65,98
68,49
44,41
61,76
61,89
60,57
58,45
56,58
56,64
46,20
70,00
59,66
88,16
52,40
52,39
55,64
69,49
55,66
54,00
371
102
50
749
214
95
131
118
218
157
152
111
6 701
160
705
226
2 235
35
122
108
316
76
230
95
212
1 132
261
124
1 783
587
374
1 341
1 173
283
71
56
243
66
851
344
74
376
227
64 501
247
69
44
496
161
65
76
95
136
123
109
71
5 163
123
486
161
1 631
26
94
73
236
54
161
67
143
794
183
99
1 448
455
268
1 010
862
210
44
44
166
45
610
226
54
264
164
47 703
124
33
6
253
53
30
55
23
82
34
43
40
1 538
37
219
65
604
9
28
35
80
22
69
28
69
338
78
25
335
132
106
331
311
73
27
12
77
21
241
118
20
112
63
16 798
Vysvětlivka: Názvy obcí napsáné velkými písmeny (např. SLANÝ) označují města.
Miroslav Oliverius
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
StrÆnka 166
166
S L Á N S K Ý
O B Z O R
VOLBY
DO ZASTUPITELSTEV OBCÍ
V OKRESE KLADNO
V ROCE 2003
V minulém ročníku Slánského obzoru jsme čtenáře informovali, že ve dnech
1. a 2. listopadu 2002 se nekonaly volby do zastupitelstva v obci Pozdeň, neboť
zde žádná volební strana v zákonném termínu pověřenému úřadu – Městskému
úřadu ve Slaném – nepodala přihlášku své kandidátní listiny k registraci.
Doplňovací volby byly vyhlášeny ministrem vnitra a ve jmenované obci se konaly dne 29. března 2003. Byla zaregistrována kandidátní listina jedné volební
strany: Sdružení nezávislých kandidátů.
Výsledky voleb:
Obec
Pozdeň
Počet
členů
zast.
Počet
okrsků
Zapsaní
voliči
Vydané
obálky
9
2
322
238
Účast Odevzdané
v%
obálky
73,91
238
Z důvodu snížení počtu členů zastupitelstva obce Přelíc pod zákonnou hranici ministr vnitra vyhlásil nové volby v této obci na 27. září 2003. Městským úřadem Slaný byla zaregistrována kandidátní listina jedné volební strany: POHODA
– sdružení nezávislých kandidátů.
Výsledky voleb:
Obec
Počet
členů
zast.
Počet
okrsků
Zapsaní
voliči
Vydané
obálky
Přelíc
7
1
272
133
Účast Odevzdané
v%
obálky
48,90
133
Děkuji za upřesnění výše uvedených údajů Ing. Aleně Burešové, vedoucí správního odboru Městského úřadu Slaný.
Miroslav Oliverius
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
StrÆnka 167
167
OBSAH
Na prahu 11. ročníku obnoveného Slánského obzoru
(3)
STATĚ A POJEDNÁNÍ
Jana Krotilová: Inventáře selských gruntů v Třebízi
v 16. a 17. století (4)
Zdeněk Kuchyňka: Druhý život Budče (Zamyšlení nad jednou
historickou tradicí) (9)
Libor Dobner: Po stopách Thálie, Kapitoly z nejstarší historie divadla
a divadelnictví na Slánsku (22)
Vladimír Přibyl: Slánský bulvár aneb Wilsonova ulice ve Slaném (35)
Ivana Hušáková: K historii peněžních ústavů ve Slaném (47)
Mojslava Sehnalová: Kladenská profesionální divadelní scéna
a revoluční rok 1948 (53)
Jiří Kovařík: Franz Hummelberger a Poldina huť (63)
Václav Krůta: Zřízení venkovní služebny německé tajné státní policie
(Gestapa) v Kladně (74)
Perzekuce selského stavu na Slánsku po roce 1948 (92)
Květuše Bartoníčková: František Hořejší (93)
Zora Dvořáková: Podpěrovi z Neprobylic (100)
Božena Franková: František Šebesta (105)
PORTRÉTNÍ GALERIE
Zdeněk Víšek: Osudy slánského patriota Karla Čížka a jeho rodiny (113)
Irena Veverková: Ludvika Smrčková, první dáma českého skla (126)
ZPRÁVY
Ivo Rubík: Zákulisí slánské mediální kauzy z roku 2003
pohledem starosty města (134)
Milan Hlaveš: Vladimír Jelínek, sklářský výtvarník a malíř (146)
PATRIA, společnost pro ochranu kulturního dědictví (Zpráva
o činnosti v roce 2003) (149)
KRONIKA
Z kroniky Královského města Slaného za rok 2002 (151)
Vlasta Scheybalová: O Wilsonově třídě (156)
Z regionální literatury vydané v letech 2002–2003 (160)
Referendum o přistoupení ČR k Evropské unii (163)
Volby do zastupitelstev obcí v okrese Kladno v roce 2003 (166)
OBZOR_11.qxd
15.7.2005
9:29
StrÆnka 168
Tato ročenka mohla vyjít díky finančnímu přispění
Městského úřadu ve Slaném a finanční spoluúčasti Státního okresního
archivu v Kladně (SOA Praha).
Kontaktní adresa:
Vlastivědné muzeum, Masarykovo náměstí 159, 274 01 Slaný
Státní okresní archiv v Kladně, Nám. Starosty Pavla 11, 272 00 Kladno
Internetová adresa:
www.slanskyobzor.cz
SLÁNSKÝ
OBZOR
ROČENKA
SPOLEČNOSTI PATRIA,
VLASTIVĚDNÉHO MUZEA
VE SLANÉM
A STÁTNÍHO OKRESNÍHO
ARCHIVU V KLADNĚ
Uspořádala Zora Dvořáková
Obálku navrhl Václav Kučera
Odpovědná redaktorka Růžena Skálová
Sazba a realizace Josef Ženka, Praha 8
Tisk ETIS s. r. o., Jihlava
Náklad 500 výtisků
ISSN 1214–3847