Stáhněte si veletržní listy ve formátu pdf, velikost 1,3MB.

„Lidé, kteří poslouchají jsou ti, kteří
čtou, ti co nečtou ani neposlouchají.“
uvedla včera na vrub rostoucího zájmu o zvukové knihy majitelka a producentka vydavatelství Audiostory Jindřiška Nováková.
Společně s ní o budoucnosti a současnosti zvukových knih besedovali ředitel vydavatelství Popron Alan Piskač
a Stefan H. Ehlers, vlastník společnosti Audiobooks-open-Demand Produktions-und Verlags KG, společnosti
Hörbuch – Vertrieb KG a distribuční společnosti European Audio Book Distribu-
>
>
Stefan H. Ehlers při besedě.
Část expozice čestného hosta prezentuje i výběr audioknih.
tion Ltd. Ehlers obšírně poinformoval
publikum o pozici audioknih na současném evropském trhu. Vedle Německa
jich vychází velké množství především
ve skandinávských zemích, výrazně
méně pak ve Francii, Itálii a zemích jihozápadní Evropy. Ve Spolkové republice
přispívá k jejich rozmachu i prodej zhruba na tisícovce benzínových pump.
U nás jsou zvukové knihy zatím především k mání v prodejnách a hudebními
nosiči a pomalu nabývá na významu jejich prodej v knihkupectvích. Alan Piskač uvedl, že na českém trhu je v současnosti zhruba pět set titulů, ročně přibude necelých sto, k čemuž je ovšem
třeba připočíst i tituly archivního humoru. Naproti rozvíjejícímu se zájmu o zís-
kávání audio nahrávek elektronickou
cestou, setrvává u nás dle Jindřišky Novákové stále spíše zájem o klasickou
podobu nosičů s obalem a estetickým
bookletem. Zatímco v Německu tvoří
zhruba třetinu produkce detektivky, je
u nás stále velký zájem o české pohádky
a klasické ověřené tituly. To Jindřiška
Nováková připisuje dlouholeté tradici
poslouchání kvalitních rozhlasových slovesných pořadů. Zajímavou novinku pro
obchodníky se zvukovými knihami představuje stánek Audiostory v podobě zvukového stojanu. Ten v prodejnách umožňuje zákazníkovi jednoduchou formou
vyslechnout ukázky z nabízených titulů,
jakoby listoval v běžných knihách.
IKml.
V rámci kampaně na podporu
četby knih vyhlásila společnost Svět knihy na sklonku
minulého roku literární soutěž na
téma Můj literární hrdina.
Na veletrhu proběhlo v pátek dopoledne vyhlášení výsledků soutěže. Celkem se sešlo 596 prací, které byly rozděleny do tří kategorií podle věku. V první
kategorii žáků I. stupně se se svými hrdiny z knih Artura Ransomeho umístil Jáchym Baláž z Dolních Břežan, v kategorii
žáků druhého stupně nejlepší práci napsala Lucie Procházková z Prahy 4, která si za nejoblíbenější hrdiny vybrala
hned všechny aktéry z knih Geralda Durrella. V kategorii středních škol, kde byla
opravdu velká konkurence a řada textů
byla již na úrovni skutečně spisovatel-
>
Vítězové soutěže: L. Procházková, J. Baláž a M. Zajíčková.
ské, se vítězkou stala Monika Zajíčková
z Přerova nad Labem, jíž do života zasáhla literární hrdinka Kitty z románu Jonathana Strouda.
Pro společnost Svět knihy byl zájem
i úroveň většiny prací potvrzením, že
kampaň Rosteme s knihou i podobné
soutěže mají skutečně smysl.
JaCh
U kulatého stolu v komorním sále bylo včera v pravé poledne pořádně horko.
Rozproudila se tu totiž živá debata na téma postavení nezávislých nakladatelů.
nás nakladatelství neživí. Máme čtyři
V průběhu diskuse, které se zúčastnili
děti a děláme to jako koníčka,“ přidala
tuzemští i zahraniční nezávislí nakladase do diskuse Tereza Horváthová z dotelé, zaznělo nejčastěji slovo peníze a
slova rodinného nakladatelství Baobab.
knihkupci. Nedostatek financí a ne vždy
Ze svých zkušeností ještě dodala, že se
fungující spolupráce s prodejci, je nejjim osvědčil vlastní prodej na různých
větším problémem malých českých naakcích, například koncertech. Z vyjádřekladatelství. „Pokud chcete vydávat výní zahraničních hostů vyplynulo, že ani
tvarně náročné knihy, tak se celá vaše
v Dánsku, Německu nebo Francii nemají
nakladatelská činnost omezí jen na shámalá nakladatelství na růžích ustláno.
nění financí. A nakonec, když se takové
Dobré zkušenosti však mají například
knihy dostanou do prodeje, tak nám je
s vytvořením asociace, která nakladateknihkupci vrátí s tím, že se neprodávají
le sdružuje a pomáhá jim hájit jejich zájdost rychle. Taková kniha nám pak zůmy. „O to by se u nás měl starat Svaz
stane ležet ve skladu a čtenářům je v občeských knihkupců a nakladatelů, ale
chodě řečeno, že je náklad vyprodán,“
bohužel tomu tak vždy není. Nová nadapojmenovala konkrétní problémy Iva Pece nebo asociace je podle mého názoru
cháčková z nakladatelství Meander. „My
nereálná,“ odpověděl Michal Rydval
takové potíže nemáme jenom proto, že
z nakladatelství Agite/Fra na otázku, zda
i u nás by vznik takovéto instituce situaci
vyřešil. „V Rakousku se alespoň mohou
opřít o příspěvek státu, zatímco my musíme žádat o peníze na každý nový projekt a obávám se, že lepší to nebude,“
vyslovila nepříliš optimistickou prognózu Iva Pecháčková. Joachimu Dvořákovi
z nakladatelství Labyrint mnohem více
vadí, že se knihy stále častěji prodávají
v nákupních centrech, kde není ani odborná obsluha. „Lidé, kteří sem chodí
nakupovat, si pak už nenajdou cestu do
klasického knihkupectví,“ říká Dvořák.
Jak tedy z diskuse vyplynulo, problémů, které trápí nezávislé nakladatele, je
více a jedno setkání je samozřejmě nevyřeší. Zda se situace vylepší je palčivou
otázkou i velkým úkolem do budoucna.
JMa
Wolfgang a Martina Kochovi se se svým labelem Hörkultur pohybují na trhu teprve dva roky – i to jim však stačilo k tomu, aby získali německou Cenu za audioknihu. „Nepovídej?“, říkáte si možná právě překvapeně, a právě o povídání, tedy
o mluveném slovu, zde také samozřejmě bude řeč. Tato švýcarská společnost,
jejíž ambiciózní literární produkce je součástí expozice čestného hosta Světa
knihy, německy mluvících zemí, se totiž zaměřuje výhradně na audioknihy, stejně jako přibližně 500 dalších vydavatelství v německy mluvícím regionu.
a nabízejí nové publikace v knižní podoV Německu, Rakousku a Švýcarsku
bě a ve formátu audio zároveň. Stále
se zvukové verze literárních děl již dobčastěji to platí také o vydavatelích dětské
rých deset let těší rostoucí oblibě. Prodej
literatury. Své místo si však nacházejí
audioknih každým rokem stoupá. Nejtaké menší labely, které nejsou součástí
větší prodejci dnes dosahují čísel, která
nakladatelského sektoru, jako je např.
lze směle srovnávat s tištěnými bestselSolo či Blancke. Výsledkem je velká rozlery či dokonce hudebními nosiči. Nejen
manitost nabídky – minulý rok bylo v něhudebním studiím, ale také mnichovskémecky mluvících oblastech vydáno více
mu vydavateli audioknih Hörverlag patří
než 17 000 nových titulů. Mezi oběma
zlaté a platinové desky, které jsou udíleprotilehlými póly, jimiž jsou „čtení jedny hudebním průmyslem titulům, které
ním hlasem“ na jedné straně a „rozhlapřekročily 100 000 a 200 000 prodaných
sová hra“ na straně druhé, zbývá velký
kusů. V tomto konkrétním případě se
prostor pro experimentování: jedním
jednalo o knihy s Harry Potterem – Poz nich je poezie po boku popu. Básně od
tter vítězí nad popem.
té doby zaznamenávají citelný comeČím jsou audioknihy tak přitažlivé?
back.
„Celý přístup k poslechu nahrávek se
Audioknihy však dobře poslouží také
změnil. Média, jako jsou CD a přehrávatěm, kdo touží po vědomostech. Díky
če jako například MP3, poskytují maxiautentickým záznamům a hlasům soumální možnou nezávislost co se času
časných svědků se dějiny stávají přía místa týče“, vysvětluje berlínský medistupnějšími než v písemném podání.
ální odborník Jo Groebel. Audioknihy
Cestopisné audioknihy zvou posluchatak ideálně vyhovují době, která si tolik
če na cesty v pohodlí jeho vlastního dozakládá na pohyblivosti. Zároveň jsou
mova. Příručky a rádce pomáhají v prapřitom atraktivní pro lidi, kteří rádi vyucovním životě. Jak ukazuje studie Svazu
žívají nové technologie. Podrobný poněmeckých nakladatelů a knihkupců –
hled a také náhled do budoucího vývoje
Börsenverein, jsou to především mladí
evropského trhu s audioknihami nabídli
posluchači audioknih, kteří mají největší
v pátek Stephan Ehlers a Alan Piskač
zájem o vyvážený podíl informací a záv rámci hlavního tématu Světa knihy,
bavy. Audioknihy jsou dnes běžnou
jímž jsou „Literatura a multimédia“. Progsoučástí dětských pokojíčků a celých 88
ram uspořádal Svět knihy ve spolupráci
procent dětí ve věku 5 až 9 let je ve vols Frankfurtským knižním veletrhem, kteném čase jejich posluchači. Těžko byrý audioknihám věnuje každý rok zvláštchom hledali lepší důkaz o úspěchu toní fórum.
hoto média a o jeho vyhlídkách do buTéměř všechny velké nakladatelské
doucna.
domy, jako např. Diogenes, už založily
Sybille Fuhrmann
svá vlastní oddělení pro audioknihy
Premia Bohemica je cena za mimořádný přínos k šíření věhlasu české literatury
ve světě udělovaná každoročně některému zahraničnímu bohemistovi. Cenu vyhlašuje Obec spisovatelů za podpory Českého literárního fondu. Letos byla
cena udělena německému překladateli, esejistovi, editorovi a kritikovi Eckhardu
Thielemu, který do němčiny přeložil osm románů Karla Čapka, dále díla Jaroslava Seiferta, Vítězslava Nezvala či Karla Hynka Máchy.
Život této velké literární osobnosti nebyl vůbec jednoduchý. Ve třinácti letech Eckhard Thiele onemocněl obrnou. Třikrát dlouhodobě pobýval v Jánských Lázních.
Zde se naučil česky a začal číst českou literaturu. Oslovila ho generace tehdejších
mladých autorů jako Josef Škvorecký, Milan Kundera či Bohumil Hrabal. Snažil se je
propagovat mezi německými studenty. Dostavil se předvídatelný následek. V roce
1964 nepustili Eckharda Thieleho ke státnicím na Lipské universitě z důvodu občanské nespolehlivosti. Od té doby se plně věnoval překladům nejen z češtiny, ale i ruštiny a polštiny. Doktorát získal až po pádu berlínské zdi.
Dnes je Eckhardu Thielemu 63 let a žije v Berlíně. V uplynulém období dokončil
obří desetiletý úkol, ke kterému jej uprosil bývalý český velvyslanec v Německu Jiří
Gruša, a to přeložit a redakčně připravit reprezentativní průřezový soubor německých
překladů české literatury – tzv. Českou knižnici. Česká knižnice obsahuje 33 knih většinou románových děl, ale též několika filozofických svazků či souborů korespondence. Vznikl tak unikátní obraz české kultury na německém knižním trhu. V rámci předání ceny Premia Bohemica, bylo jedno kompletní vydání české knižnice věnováno panem Thielem katedře germanistiky Filosofické fakulty Univerzity Karlovy.
>
Svazky České knižnice.
Bohužel cenu Premia Bohemica nemohl Eckhard Thiele převzít osobně. Už 30 let
mu jeho zdravotní stav nedovoluje vycestovat do zahraničí. Přesto zaslal Obci spisovatelů velmi svěže a dokonalou češtinou napsaný děkovný list. Vážený pane Thiele,
my děkujeme za vše, co jste pro českou literaturu učinil!
RaŠ
Pod názvem Panorama současné španělské literatury, setkání literárních kritiků proběhl v pátek ráno kulatý stůl zasvěceně moderovaný významnou českou hispanistkou prof. PhDr. Annou Houskovou Csc. V rámci časových možností se debata pokusila poskytnout co nejzevrubnější pohled na stav, vývoj a tendence španělské poezie a prózy dneška.
Zúčastnění se shodli na obrovské šíři
a takřka nepostižitelnosti témat. Otázkám poezie se věnoval profesor univerzity Alicante Angelo L. Prieta de Pauly,
který především zdůraznil důležitý zlom
v tvorbě španělských básníků po politických změnách počátku 80. let. Na rozdíl
od předchozí generace, generace roku
68, se noví tvůrci více věnují znovunalézání a obhajobě svého já. Zdůrazňují, že
poezie nemůže žít pouze z básnických
motivů, a snaží se více vycházet z každodenního života a dění a života „na ulici“. Próza se pak stala předmětem úvah
profesora autonomní univerzity v Barceloně Fernanda Vallseho. Vyjádřil velký
optimismus v tom, že „od poloviny
19. století nezažila španělská literatura
třicet, čtyřicet let s tolika kvalitními romány a prózami jako v současnosti. Připomněl rovněž, že současné španělské
prózy nejsou v poslední době už pouze
ze španělského prostředí, ale s důkladnou znalostí bývají umísovány i do jiného prostředí. Na druhou stranu si posteskl, že španělská média až tak důkladně neodlišují kvalitní literaturu od literatury spotřební a způsobují tak určitý
zmatek u čtenářů. V souvislosti s osob-
> prof. PhDr. Anna Housková, Csc., prof. Angelo L. Prieta de Pauly a prof. Fernando Vallse.
ností prof. Fernanda Vallseho zmínila
prof. Housková podnětnou myšlenku:
„Fernand Vallse vydal v roce 1983 knihu
Výuka literatuře za frankismu, která by
byla jistě zajímavá i pro české čtenáře
s ohledem na naše zkušenosti s minulostí.
IKml.
PODĚKOVÁNÍ
ORGANIZÁTORŮ VELETRHU
„Gogole Book Search vidí sám sebe jako technologickou společnost, nezabývá
se obsahem. My sami jej nevlastníme ani vlastnit nechceme.“ uvedl na včerejší
odpolední prezentaci Jens Redner, ředitel pro Google Book Search pro Evropu,
Střední východ a Afriku.
Podle jeho slov je záměrem společnosti pomoci zvýšit zisky nakladatelům
a zlepšit dostupnost informací o knihách
pro čtenáře. Google Book Search nabízí
dva programy. Pomocí programu Partner je při zadání indexovaných slov do
internetového vyhledávače možno zjistit
nejen, ve kterých knižních titulech se dotyčná informace nachází, ale i kdo je
jejich vydavatelem, eventuálně kde je
možné publikace zakoupit. Z nalezených knih přitom lze prolistovat maximálně dvacet procent obsahu, není
možné je stahovat ani kopírovat. V programu Knihovna lze obdobné informace
naleznout ve dvanácti renomovaných
světových knihovnách. Jak Redner zdůraznil, pětatřicet procent dotazů přichází
denně na Google Boook Search úplně
poprvé. Z toho je patrno, že čtenáři zdaleka nepátrají jen po masově rozšířených titulech, ale shánějí informace zcela specifické, což zásadně zvyšuje informativní význam této služby. Další výhodou je pak její snadná dostupnost pro
miliardu lidí, kteří jsou po celém světě
k internetu připojeni.
IKml.
Porota Obce překladatelů se rozhodla udělit ceny za nejhorší překlady v loňském roce takto:
Anticenu Skřipeček (za nebeletristický překlad z angličtiny) knize, resp. překladateli Josefu
Bartoňovi za Bojové techniky starověkého světa (nakl. D-Consult, Deus).
Skřipec pak připadl za umělecký překlad z angličtiny knihy Davida Baldacciho Hrátky o hodinu – překladatel Ivan Brož (vydalo nakladatelství Mladá fronta) a překladu ze švédštiny knihy
Augusta Strindberga Romantický sakristián na Rånö – překladatel Otakar Franczyk (vydal
Host). Oceněným není k čemu blahopřát, snad jen doporučit bedlivěji sledovat práci překladatelů.
patří Střední škole pro knihkupce
a nakladatelské pracovníky
za obětavou pomoc při přípravě
veletrhu a aktivní účast na něm.
Svět knihy, s.r.o.
Každým rokem se na knižní veletrh Svět knihy vrací řada tradičních zahraničních
vystavovatelů. Ale pokaždé se objeví i nějaká nová země s premiérovou účastí.
V letošním roce tak máme díky podpoře Japan Foundation možnost seznámit se
s japonskou literaturou a knižní produkcí. Na stánku je vystaveno na 500 knih
zejména beletrie a dětské literatury. Velká část z nich je v anglickém jazyce,
takže jsou srozumitelné domácím návštěvníkům.
Součástí japonské prezentace byla
i přednáška přední české japanoložky
doc. Zdenky Švarcové na téma staré japonské literatury. Japonská literatura je
pozoruhodná tím, že se nepřerušeně vyvíjela od 8. do 19. století. Do jejího přirozeného vývoje nezasáhly ani válečné
konflikty ani období různých „pálení
knih“ či perzekuce literárních autorů, jak
to bylo běžné pro většinu evropských
literatur. Naopak v dobách, kdy mohlo
být japonské písemnictví jakkoliv
ohroženo, například místními boji
o moc, vždy se našel nějaký osvícený
mecenáš či dokonce sám císařský dvůr,
který nechal knihy z ohrožených klášterů a oblastí opsat či schovat na bezpečných místech.
Písemnictví přišlo do Japonska z Číny
přes Korejský poloostrov. Všechny tyto
oblasti tehdy používaly stejné písmo. Z Číny a Koreje, které byly v sedmém a osmém
století velmi neklidné, utíkala do Japonska do bezpečí řada vzdělanců a ti s sebou přinášeli i kulturu a písemnictví. A od té doby se japonská literatura vyvíjela dvojjazyčně.
Čínsky psaná díla byla doménou mužů z nejvzdělanějších elit, japonsky psaná díla
pak byla přístupná prostým lidem. Čínština tehdy byla druhým úředním jazykem na
území Japonska. Po dlouhá staletí byla základní formou japonské literatury poezie.
Próza se objevovala velice málo spíše v pokleslejší formě deníků různých dvorních
dam, později pak deníků z cest. Muži prózu poslouchali maskováni za závěsy a často
se jí vysmívali. Zajímavou literární formou, která se objevovala v dlouhém období staré japonské literatury, byla řazená báseň. Ta vznikala na setkáních básníků, kteří měli
s její tvorbou zkušenosti. K prvnímu připravenému trojverší přidávali přítomní básníci
další podle přesných pravidel na předem domluvená témata. Vše zaznamenával zapisovatel, který musel mít úhledné písmo, a pro účely řazených básní měl připraveny
krásné papíry. A dopředu byl domluven i počet trojverší, kterých bývalo až několik set.
IKml.
Čtou dnešní děti dost? Jak je ke čtení přitáhnout? Co můžeme udělat pro to,
aby místo k televizi usedali raději ke knize? Na tyto otázky se pokusil odpovědět
Alec Williams ve svém pátečním workshopu nazvaném A stále čtou.
jak to dopadne. Takový způsob vedení
„Správná kniha je ta, kterou dítě právě
ke čtení je pro dítě přirozený,“ říká Alec
čte,“ začal svou přednášku britský nezáWilliams a dodává, že na autorech pak
vislý školitel, který se může pochlubit
je, aby knihu napsali už od prvních strádlouholetými zkušenostmi v oboru. „Je
nek tak poutavě, aby dětského čtenáře
na nás dospělých, abychom děti ke kniokamžitě zaujala. „Jakmile totiž dětskéhám podnítili. Tím ale nechci říct, že byho čtenáře nespoutáte dějem hned, pak
chom je měli ke čtení nutit. Ve školách
ti méně trpěliví už na další stránku neotose to bohužel někdy děje, a to je samozřejmě chyba. Děti by si měly číst pro radost a my bychom s nimi o knihách měli
hovořit. Tím je totiž ke čtení motivujeme.“ Pro zdůraznění svých slov požádal
Alec Williams diváky v sále, aby si navzájem povídali o knize, která je naposledy
zaujala a zároveň tak u svého souseda
vzbudili o danou knihu zájem. Po chvíli
se skutečně rozproudila živá diskuse,
kterou přednášející ukončil tím, že právě
takto bychom měli diskutovat o knihách
i s dětmi, a už z pozice rodičů, učitelů
nebo knihovníků. „Je třeba děti do čtení
zapojit. Já jsem například svému synovi,
který se ke čtení stavěl odmítavě, přečetl
z knihy jen začátek, uvedl jsem ho do
děje a pak jsem se vymluvil na to, že musím jít něco dělat. Svým čtením jsem ho
tak vtáhl do děje, že si knížku už sám
z vlastní vůle dočetl, protože chtěl vědět,
Literární kavárna byla včera
odpoledne svědkem autorského čtení švýcarské spisovatelky
Eleonore Frey. Vystoupení této
renomované autorky bylo součástí literárního programu „DAS
BUCH“ v rámci prezentace čestného hosta veletrhu – Německa,
Rakouska a Švýcarska. Eleonore Frey představila čtenářům
svou knihu Sedmnáct věcí, kterou ona sama označuje za životopis. A skutečně, její čtení ze
života mladé dívky Niny jako by jí
mluvilo přímo z duše. Sympatická šedovlasá dáma zaujala posluchače také svým příjemným
projevem. I bez nahlížení do
ukázky českého překladu každý
vytušil, o čem je právě řeč.
Sedmnáct věcí Eleonore Frey
stálo za poslech a věřme, že i za
překlad knihy do češtiny. JMa
V roce 2008
se na Vás těšíme
od 24. do 27. dubna
v Průmyslovém paláci.
čí.“ Závěrem zajímavého pojednání o vlivu dospělých na čtení dětí dodal Alec
Williams, že podle jeho zkušeností neexistuje dítě, které nemá o čtení zájem,
jsou jen děti, kterým rodiče nenašli tu
správnou knihu. „Věřte mi, každé dítě se
může stát čtenářem,“ ukončil charismatických Brit svou přednášku a všem přítomným nezbylo než s ním souhlasit.
JMa
„The people who listen are those who
read. Those who don’t read don’t listen either,“ was the owner and producer of the Audiostory publishing
house Jindřiška Nováková’s comment on the growing interest in
audiobooks.
She was one of the panel debating the
future and the present of audiobooks. Its
other members included director of the
Popron label Alan Piskač and Stephan H. Ehlers, owner of the Audiobooks-on-Demand-Produktions-und-Verlags KG, the Horných – Vertrieb KG
company and the European Audio Book
Distribution Ltd. company. Mr. Ehlers offered a detailed account of the position
Wolfgang and Martina Koch have only been on the market with their label
Hörkultur for two years – and have already been awarded the German
Audiobook Prize. “Say that again?” might be the astonished response and of
course, saying and talking is what it’s all about – the Swiss company, which is
also showing its ambitious literary productions as part of the German-language
guest appearance at BookWorld, is dedicated entirely to audiobooks, together
with around 500 other labels in the German-speaking region.
>
>
S. H. Ehlers during debate.
Within the framework of its campaign for the support of book reading, Svět knihy Ltd.
has organised a literary competition
at the end of last year, entitled My Literary Hero.
On Friday morning the book fair
hosted the competition’s award ceremony. A total of 596 works was entered
in the competition and these were divided into three age categories. In the
first category of younger-school-age
children the 1st place was awarded to
Jáchym Baláž from Dolní Břežany with
his heroes from Arthur Ransome’s
books. In the older-school-age children
category, the best work was written by
Lucie Procházková from Prague 4,
whose favourite heroes are all the characters from Gerald Durrell’s books. The
competition in the secondary-school
A part of the central exposition is dedicated to a selectionge audiobooks.
enjoyed by audiobooks at the contemporary European market. Besides Germany many audiobooks are also published in Scandinavia. The number of
these books published in France, Italy
and countries of South-Western European is significantly smaller. In Germany
their booming sales are facilitated by the
fact that they are on offer at petrol stations. In the Czech Republic audiobooks
are generally only available in music
stores and their sales in bookshops are
rising. Alan Piskač said that at present
there are some five hundred titles available on the Czech market, with some
one hundred new titles appearing every
year, not including re-editions of older
records of comedian performances. Although in general there seems to be
growing interest in acquiring audio-
>
books through electronic means, Jindřiška Nováková said that Czech audience
seems to be more interested in the traditional form of records, with original cover
and esthetic booklet. While in Germany
almost two thirds of the total production
consist of detective stories, in the Czech
Republic most buyers remain interested
in children’s stories and other well-established titles. Jindřiška Nováková believes this to be the result of the longstanding tradition of listening to
high-quality spoken-word programmes
produced by the radio. An interesting
new feature for the sellers of audiobooks
is the audiostory stand in the form of a
records holder. This enables the customer to listen to samples of the works
offered in a very simple way, reminiscent
of browsing through traditional books.
Children’s competition winners: L. Procházková, M. Zajíčková and J. Baláž.
category was great and many texts manifested high literary standards – eventually Monika Zajíčková from Přerov nad
Labem was chosen as the winner,
whose life was influenced by the character of Kitty from Jonathan Stroud’s novel.
The interest on the part of children, as
well as the high quality of most of the
submitted works, seem to prove that the
Growing with the Book campaign and
the related competitions are truly meaningful.
JaCh
At high noon yesterday a round table was held in the small theatre to discuss a
hot topic indeed. It hosted a very lively debate centred on the situation of independent publishers.
don’t encounter this kind of obstacles,
The two words that could be heard
but only because our livelihood doesn’t
most frequently in the course of the dedepend on publishing. We have four
bate, which was attended by both dochildren and only do it as a hobby,” remestic and foreign independent pubmarked Tereza Horváthová from the
lishers, were money and booksellers.
truly family publishing house Baobab.
Lack of finance and somewhat problemShe also added from experience that it is
atic co-operation with the sellers seem
good to sell your own books at various
to be the biggest problem of small
events, for example concerts. It became
Czech publishers. “If you want to pubobvious from information offered by forlish books that are of high artistic quality,
eign guests that the situation of small
then all your work as a publisher conpublishers from Denmark, Germany or
sists of trying to find the necessary fundFrance is not easy either. From their exing. And in the end, when these books fiperience they suggested the setting up
nally reach the bookshelves, booksellof an association of small publishers,
ers return them with the argument that
which helps advocate its members’ inthey don’t sell fast enough. Such a book
terests. “This should be the job of the
can be then lying in our warehouse and
Association of Czech Booksellers and
the readers are told by the shops that it
Publishers, but unfortunately that is not
is already out of print,” Iva Pecháčková
the case. The creation of a new foundafrom Meander publishers pinpointed
tion or association is, in my opinion, not
some of the biggest problems. “We
very realistic,” was the answer of Michal
Rydval from the Agite/Fra publishing
house to the question of whether such
an association could help in the Czech
Republic. “In Austria they can at least
rely on a state subsidy, while we must
apply for money for each new project,
and I’m afraid that this will not get any
better,” was Iva Pecháčková’s far from
optimistic prognosis. J. Dvořák from
Labyrint publishers sees a much bigger
problem in the fact that a growing number of books is sold through supermarkets, which have no trained staff. “People who go shopping there no longer
find their way to bookshops,” said Dvořák.
The discussion made it clear that the
number of independent publishers’
grievances is great and that these will
obviously not be solved in the course of
a single meeting. Whether or not the situation will improve thus remains a great
problem and also a great challenge for
the future.
Sound versions of literature have
been increasingly popular for a good ten
years now in Germany, Austria and Switzerland. More and more audiobooks are
sold every year. The top sellers now
cross the counter in numbers that need
fear no comparison with print bestsellers
or even with music recordings. Not just
the music studios, but audiobook producers Hörverlag in Munich also have
the gold and platinum discs lined up that
are awarded by the music industry when
a title sells more than 100,000 or
200,000 copies. This happened with
readings of the Harry Potter books – Potter beats pop.
What makes audiobooks so attractive? “Without doubt, listening has
changed. Media like the CD and players
like the MP3 give the greatest possible
independence in terms of time and
place”, is how the Berlin media expert Jo
Groebel tries to explain it. This means
audiobooks are perfectly suited to a time
when mobility is so important. And they
are also attractive to people who want to
use the new technologies. Detailed insights and a preview of the development
of the European audiobook market were
provided by Stephan Ehlers and Alan
Piskač on Friday as part of the
BookWorld key focus “Literature and
Multimedia”. The event was organised
by the BookWorld in co-operation with
the Frankfurt Book Fair which dedicates
a special forum to audiobooks every year.
Almost all the big mainstream publishing companies like Diogenes and in-
creasingly children’s book publishers
too have now set up their own audiobook departments and offer new publications in parallel presentation as books
and in audio format. But smaller labels
not from the publishing sector, such as
Solo or Blancke, are also finding their
niche. The result is diversity – more than
17,000 new titles were produced in the
German-speaking region last year. Between the poles of a “one-voice reading”
and a “radio play” format, there is plenty
of room for experiment: poetry meets
pop is one of them. Since then, poems
have made a comeback.
But those who are eager to learn are
also well served by the audiobook.
Thanks to original soundtracks and the
voices of contemporary witnesses, history can be accessed more directly than
through the written word. Travel audiobooks take the listener on a journey in
the comfort of his own home. How-to
manuals help to keep in shape for career
needs. It is above all young audiobook
listeners who want both information and
entertainment in equal measure, as
shown by a study from the German
Publishers & Booksellers Association –
Börsenverein. Audiobooks are now an
established feature in children’s bedrooms. Already today, 88 per cent of 5 to
9-year-olds listen to audiobooks in their
free time. There could hardly be better
proof of the success of the medium and
of its prospects for the future.
Sybille Fuhrmann
Premia Bohemica is an award for exceptional contribution to the spreading of
the renown of Czech literature in the world, presented to a foreign Bomemicist.
The prize is awarded by the Writers’ Guild, with support from the Czech Literary
Fund. This year the prize was awarded to the German translator, essayist, editor
and critic Eckhard Thiele, who has translated into German eight novels by Karel
Čapek, as well as works by Jaroslav Seifert, Vítězslav Nezval or Karel Hynek
Mácha.
The life of this great literary figure was by no means easy. When he was thirteen,
Eckhard Thiele fell ill with polio and went on three long-term stays to the Jánské
Lázně spa. During this time he learned Czech and started reading Czech literature.
He was most interested in the generation of the then young authors, such as Josef
Škvorecký, Milan Kundera or Bohumil Hrabal, who he promoted among other German students. The result was to be expected – in 1964 Eckhard Thiele was prevented
from attending the state examination at the Leipzig University for alleged civil unreliability. Since that time he concentrated fully on translations, not just from the Czech
language, but also from Russian and Polish. He received his doctorate only after the
fall of the Berlin Wall.
>
Volumes of the Czech library.
Today Eckhard Thiele is 63 years old and lives in Berlin. Only recently has he completed the enormous ten-year task, to which he was moved by the former Czech ambassador to Germany Jiří Gruša, who asked him to translate and edit a representative
cross-section of German translations of Czech literature – the so-called Czech library.
The Czech library contains 33 books, most of them novels, but also several philosophical volumes or volumes of correspondence. Thereby a unique picture of Czech
culture at the German book market was created. In the course of the Premia
Bohemica awards ceremony, one complete set of the Czech library, dedicated by Mr.
Thiele, was presented to the German Studies Department of the Charles University’s
Arts Faculty.
Unfortunately, Eckhard Thiele was unable to accept the Premia Bohemica Award in
person. For the past 30 years his health has prevented him from traveling outside
Germany. Despite this fact he has sent the Translators’s Guild a letter of acknowledgment, written in perfect and very vital Czech. Dear Mr. Thiele, thank you for everything
you have done for Czech literature!
On Friday morning the Panorama of Contemporary Spanish Literature, Meeting of Literary Critics took place – a round table chaired by an erudite moderator and Spanish studies expert from the Czech Republic, Professor Anna Housková.
Within its allocated time the debate attempted to offer as detailed look as possible at the current situation, development
and tendencies of today’s Spanish poetry and prose.
All the participants agreed that the
number of themes is huge, and therefore practically impossible to address.
Poetry was the topic of Mr. Angelo
L. Prieta de Pauly, professor of the University of Alicante, who emphasised the
important shift in the work of Spanish
poets following the political changes in
the early 1980s. Unlike the previous generation – the ’68 generation – emerging
authors focus on rediscovering and vindicating their own self. They stress that
poetry can only live on poetic themes,
while at the same time attempting to find
more inspiration in the everyday life and
in the events that take place “on the
street”. Prose was the central theme of
the address of the Barcelona Autonomous University’s professor, Mr. Fernando Valls. He expressed his optimistic
view that “since the mid-19th century
Spanish literature has never enjoyed
thirty, forty years of high-quality novels
and prosaic works, such as we are experiencing at the moment.” He also said
that the more recent contemporary
Spanish novels are no longer set exclu-
sively in the Spanish environment, but
that they often choose other geographic
locations, manifesting their detailed
“Google Book Search sees itself as a technological company, which is not concerned with the content. We don’t own it and don’t want to own it,” Jens Redner,
director of Google Book Search for Europe, Middle East and Africa said at yesterday afternoon’s presentation.
ticular service. Another advantage is its
According to his words the objective
easy availability for the billion of people
of the company is to help the publishers
connected to the internet worldwide.
increase their profits and improve the
IKml.
availability of information about their
books to readers. Google Book Search
offers two programmes. When the indexed words are entered in the internet
search engine, the Partner programme
enables its user not only to find out
which book titles include the information in question, but also who is their
publisher or even where these publications can be bought. In the book results a maximum of twenty percent of
content can be browsed, and they are
not available to download or copy. The
Library programme enables its user to
find similar information in twelve renowned libraries of the world. Redner
emphasised that thirty five percent of the
queries received daily by Google Book
Search are unique. This tells us that the
readers look not only for mass titles, but
that they are also searching for very specific information, which significantly increases the information value of this par-
knowledge of these places. On the other
hand, Mr. Valls expressed his regret that
the Spanish media do not make careful
enough distinction between quality and
consumer literature, the result being
confusion on the part of the readers.
Professor Housková has offered the following interesting thought regarding
Mr. Fernando Valls: “In 1983 Fernando
Valls published his book Teaching of Literature in the Francoist Period, which,
considering our own historical experiences, would no doubt be also interesting for the Czech readers”.
IKml.
Every year the BookWorld book fair welcomes back numerous traditional foreign exhibitors. However, every year there are also countries appearing for the
first time. This year, support from the Japan Foundation has enabled us to get
better acquainted with the Japanese literature and book production. The stand
features 500 books, mostly fiction and children’s literature. A large share of
these is in the English language, making them more accessible to the Czech audiences.
The Japanese presentation also included a lecture by the leading Czech
Japanologist Ms. Zdenka Švarcová on
the topic of old Japanese literature.
What makes Japanese literature especially interesting is the fact that it had
continually developed from the 8th to the
19th century. Its natural development had
not been cut short by any armed conflicts, various “book burning” periods or
persecutions of literary authors, as had
been the case in most European literatures. At times when Japanese literature
came under threat, for example in the
form of local power struggles, there always emerged some enlightened patron
or even the emperor’s court, who had
the books kept in the endangered monasteries transcribed and preserved at
safe places.
Literature came to Japan from China through the Korean peninsula. In those days
all these regions used the same writing. In the 7th and 8th centuries, when the times
were very troubled in China and Korea, numerous scholars went to Japan in search of
safety, bringing with them their culture and literature. Since those days Japanese literature developed in two linguistic directions. Works written in Chinese were the domain of men from the best-educated elite, while works in Japanese were accessible
even to the simple folks. In that period Chinese was Japan’s second official language.
For many centuries the basic form of Japanese literature was poetry. Prose appeared
very rarely and often adopted the form of somewhat “trashy” diaries of ladies-in-waiting and later also travel diaries. Men listened to prose hiding behind curtains and frequently mocked it. An interesting literary form that appeared in the long period of old
Japanese literature was the so-called renga poetry. This was created at meetings of
poets who were experienced in its writing. To the first prepared tristich the present poets kept adding others according to exact rules, and on a pre-agreed topic. All this
was recorded by a registrar, whose writing must have been neat and who had beautiful papers prepared for the poems. The total number of tristichs was also set in advance and could amount to several hundred.
Do today’s children read enough? How can we make them attracted to reading?
What can we do to make them choose a book rather than the TV screen? Alec
Williams tried to find answers to these questions during his Friday workshop entitled So That They Keep Reading.
discuss with one another any book that
“Any book that the child is reading is
they had recently enjoyed reading and
the right book,” said the independent
to make their neighbour interested in
British lecturer, who has longstanding
that book. After initial uneasiness a lively
experience in the field, at the start. “It is
debate ensued, which was cut short by
up to us, the adults, to draw children to
the lecturer, who said that this is precisebooks. By that I don’t mean to say that
ly the way we should be speaking about
we should force them to read. Unfortubooks with our children, be it in the posinately this sometimes happens at schotion of parents, teachers or librarians.
ols and this is, of course, a mistake. Chil“We must get children involved in readren should read for fun and we should
ding. I myself have read to my son, who
speak with them about books, because
was refusing to read, only the beginning
by doing that we give them motivation to
of a book, introducing him to the story
read.” To emphaand then leaving him with the excuse
sise his words Alec
that I have some work to do. By my reaWilliams asked the
ding I got him involved in the story to
members of the
The Translators’ Guild jury has decided to award the prizes for the worst translations of 2006 as follows:
such an extent that he finished the book
public present to
The Little Pince-Nez anti award (for non-fiction translation from English) goes to the book (translator) Josef Bartoň for
his translation of the Ancient World’s Martial Arts Techniques (published by D-Consult, Deus).
The Pince-Nez for literary translation from English was awarded to David Baldacci’s book Hour Game – translated by
Ivan Brož (published by Mladá fronta) and for the translation from Swedish of August Strindberg’s “Romantický sakristián na Rånö” – translated by Otakar Franczyk (published by Host). No congratulations to the winners this time, only perhaps a recommendation to put the translators’ work under greater scrutiny.
Yesterday afternoon the Literary Café bore witness to the author’s reading of the Swiss writer
Eleonore Frey. The performance
of this renowned author was part
of the literary programme entitled „DAS BUCH“, held within the
framework of the presentation of
the book fair’s guest of honour –
Germany, Austria and Switzerland. Eleonore Frey introduced
to readers her book entitled Seventeen Pieces, which she herself
calls a biography. And indeed,
her reading about the life of the
young girl called Nina seemed to
be stemming straight from her
soul. The very likable grey-haired
lady has also charmed the listeners with her gentle manner. Even
without consulting the Czech
translation everybody could feel
what the author was reading
about. Eleonore Frey’s Seventeen Pieces was definitely worth
a listen and, it would seem, also
worth a Czech translation of the
book.
all by himself, because he wanted to
know how it will end. This way of leading
a child to reading is natural,” said Alec
Williams and added that it is then up to
the authors to write their books in such a
way that they immediately attract the little readers’ attention from the very first
pages. “Because if the child reader is
not attracted to the story immediately,
the less patient ones will not turn to the
next page.” Alec Williams concluded his
interesting excursion into the adult’s influence on children’s reading by saying
that according to his experience all children are interested in reading, but there
are some whose parents failed to find
the right book for them. “Trust me, every
child can become a reader,” said the
charismatic Briton at end of his lecture
and all those present could not but agree with his words.
Vydal: Svět knihy, s.r.o. v Nakladatelství Jalna • redakce: Jana Chalupová, Ilja Kučera ml., Jana Marxtová, Radek Šofr • technická redakce: Jiří Sládeček • překlad: Lukáš Houdek • návrh titulu: Kateřina Bobková • grafika, typografie a sazba: A.N.R.Y. • tisk: MHTisk,
s.r.o. • uzávěrka 4. 5. 2007. / Published by Svět knihy (BookWorld), Ltd. in Jalna publishers • Editorial staff: Jana Chalupová, Ilja Kučera
ml., Jana Marxtová, Radek Šofr, Jiří Sládeček • Translation: Lukáš Houdek • Cover graphic design: Kateřina Bobková • Graphic design,
typography and typesetting: A. N. R. Y. • Print: MHTisk, s.r.o. • Deadline 4/5/2007 • Neprodejné – Not for sale