Tisícina milimetru

VÍTKOVICKÉ
NOVINY
Tisk zaměstnanců skupiny VÍTKOVICE MACHINERY GROUP
CÍSLO 5 /
Tisícina milimetru k úspěchu
Vítkovice Gearworks investovaly za poslední
dva roky okolo 200 milionů korun do nových
strojů a zařízení, díky nimž mohou s přesností
na tisícinu milimetru vyrábět pro automobilky,
lodní průmysl, těžbu plynu a ropy či transport
a skládkování sypkých hmot.
strana
Vítkovická skupina na
Hannover Messe 2015.
strana
3
Dohoda o spolupráci mezi
českým a maďarským
klastrem.
2
strana
Pohled do historie: stadion ve
Vítkovicích - sídlo Zlaté tretry.
2
strana
4
Kostra z české oceli pro
elektrárnu v polském Opole.
strana
5
VÍTKOVICE MACHINERY GROUP
2
EDITORIAL
Pavel Borský,
generální ředitel
Vítkovice
Gearworks
Vážení kolegové, milí čtenáři,
každý měsíc, týden i den stojíme před výzvami,
které nás mohou zabrzdit, nebo naopak posunout
raketovou rychlostí do zajímavých segmentů
strojírenství a na nové trhy. V tomto čísle
Vítkovických novin je právě o takových
příležitostech i místech na světě řeč. Společnost
Vítkovice Gearworks je v naší strojírenské skupině
jednou z těch, které jsou svou podstatou určeny
k tomu, aby nalézaly nové možnosti a nabízely
řešení na míru zákazníkům prakticky odkudkoli na
světě.
Díky uzavřenému výrobnímu cyklu dokážeme ve
skupině zajistit všechno, od výkovku až po
elektrárnu. Zapojením vlastních projekčních
a projektových týmů, které při vývoji a realizaci
využívají špičkové technologie a postupy, se
posouváme na žebříčku dodavatelů na vyšší příčky.
Vítkovice Gearworks za poslední dva roky viditelně
technologicky "omládly a zesílely". Dnes jsme
schopni za vraty našich hal ukázat doslova
přehlídku špičkových strojů k přesnému obrábění.
Tisícina milimetru je u nás naprosto běžným
měřítkem. Jsme schopni vyprojektovat nové
zařízení, celé ho vyrobit, dodat na místo, smontovat
a uvést do provozu. Projektujeme jak do fáze basic,
tak i do fáze detail designu, tedy kompletně celé na
klíč. Naposledy to byl dosud nejkomplikovanější
drticí systém, který zatím nikdo nikde nevymyslel.
My jsme ho připravili pro projekt uhelné elektrárny
Yunus Emre v Turecku, kde je již v chodu. A jdeme
dál. K novým převodovkám se zvláštním ozubením,
k výrobkům pro automobilový průmysl.
Vítkovice Gearworks jsou sice typickým
představitelem produkce s vlastním know-how, ale
zdaleka ne jediným. Špičkovou práci teď předvádějí
kolegové z Mechaniky, IT Solutions i Heavy
Machinery třeba v Pákistánu. Za pár týdnů či měsíců
se budeme bavit o tomtéž umu v souvislosti se
Saúdskou Arábií. Čeká nás finiš turecké elektrárny
i úplně nové výzvy hned za rohem, v sousedních
evropských zemích, jako je Polsko.
Vlastní know-how se v naší skupině uplatňuje
v klasické energetice, povrchové těžbě, zařízení
válcoven a oceláren, technologiích pro petrochemii,
ekoinženýringu, jaderné energetice a dalších
a dalších průřezových oborech. Ve světě se v nich
stále něco děje. Tak si přejme, aby nadcházející léto
vůbec nebylo klidné a abychom nelétali do ciziny
jen na dovolenou.
Vítkovická skupina na
Hannover Messe 2015
Veletrh v Hannoveru tradičně
představuje významné prezentační
místo pro vítkovickou skupinu.
Průmyslový veletrh v německém Hannoveru je
jednou z nejvýznamnějších příležitostí, jak se ukázat
v Evropě se špičkovou strojírenskou produkcí. "Jedná
se o obrovský oborový veletrh, proto je prestižní na
něm být. Navíc je pro nás na strategickém území, kde
máme spoustu stálých obchodních partnerů.
V Německu se dobře prezentuje značka Vítkovice
Machinery Group (VMG) i u nových partnerů, protože
už o nás slyšeli," vysvětluje na základě osobní
zkušenosti Michal Schmidtmeyer z Vítkovice Heavy
Machinery.
Skupina VMG měla v polovině května na Hannover
Messe zastoupení v podobě
originálních produktů pro
energetiku a zařízení pro
námořní program. Na 80
čtverečních metrech se
prezentovala zejména hlavní
hřídelí větrné elektrárny
a pastorkem.
Reálné ocelové exponáty zaujaly. "Všichni příchozí
jasně pochopili, jak velké produkty v rámci VMG
vyrábíme. Bylo zřetelné, že opravdové výrobky
zaujmou mnohem více, než jakákoliv prezentace,
animace či polepy sebelepších fotografií na stánku,"
hodnotí M. Schmidtmeyer.
Letošní ročník hannoverského veletrhu se pyšní
novým rekordem. Z více než 220 tisíc příchozích bylo
přes 70 tisíc návštěvníků ze zahraničí.
Na CNG se pohodlně jezdí už i v Ústí
Skupina Vítkovice Machinery Group provozuje už 20
vlastních plnicích stanic CNG. Do konce roku jich budou
více než tři desítky. V polovině května se CNG plnička
rozběhla také v Ústí nad Labem. Umístěna je na refýži
Benziny a otevřeno má od časného rána do noci. Motoristé
se tak k plnění CNG dostanou téměř 24 hodin denně
a stojan najdou standardně mezi ostatními na stanici.
Základní technické parametry ústecké plničky rovněž dávají
záruku pohodlného a rychlého doplnění paliv: výkon
kompresoru je 320 m3 za hodinu a vstupní tlak 22 barů.
Dohoda o strategické spolupráci
Národní strojírenský klastr (NSK) a maďarský strojírenský klastr (SWHEC)
podepsaly v prvních květnových dnech strategickou dohodu o spolupráci,
která má vést k prosazování společných zájmů a rozšiřování byznysu
členských firem na obou stranách.
Česko a Maďarsko mají kus společné historie, obor
strojírenství nevyjímaje. Proto bylo jen otázkou času,
kdy se mezi oběma zeměmi začnou opět propojovat
oborové organizace a průmyslová sdružení. Dohoda
strojírenských klastrů, kterou svou účastí při podpisu
v květnu podpořili jak český ministr průmyslu
a obchodu Jan Mládek, tak ministr zahraničních věcí
a zahraničního obchodu Péter Szijjártó, je ukázkovým
dokumentem. "Podpisu předcházela vzájemná jednání
tady i v Maďarsku a naše účast na loňském maďarském
jaderném sympoziu," uvádí manažer NSK Ladislav
Mravec.
Jaderná energetika stále v centru zájmu
Teď chtějí strojaři společně rozvíjet špičkové
technologie včetně těch pro jadernou energetiku.
"Obsahem dohody je výměna informací, vyhledávání
společných tržních příležitostí, ale i špičkové vzdělávání
budoucích strojařů," přiblížil L. Mravec.
Maďarsko chce především dostavět svou jadernou
elektrárnu Paks (Paksi Atomerőmű). Leží přibližně pět
kilometrů od stejnojmenného města ve středním
Maďarsku. Je jedinou atomovou elektrárnou nacházející
se na území Maďarska, ale svými čtyřmi reaktory (VVER
typ 213) pokrývá téměř 40 procent celkové výroby
elektrické energie v zemi a do roku 2025 by se měla
rozšířit o další dva reaktory. Maďarská vláda jedná
s Evropskou unií o dostavbě a o zabezpečení dodávek
jaderného paliva. "Pro nás je podstatné, že elektrárna
Paks, která se začala stavět v polovině 70. let minulého
století, má řadu českých technologií a je v ní obsaženo
naše know-how," upozorňuje manažer NSK s tím, že by
to mohla být zajímavá příležitost pro český průmysl.
Na snímku podepisuje strategickou dohodu o spolupráci
strojírenských klastrů za maďarskou stranu Hüse István, za
českou Ladislav Mravec (vpravo). Nad nimi stojí ministři
obou zemí, Péter Szijjártó a Jan Mládek.
since 1828
3
Skupina Vítkovice Machinery Group se tradičně zabývá dodávkami technologií na základě vlastního technického řešení.
To přesahuje hranice - geografické, ale i ty, které omezují pokrok. Nejlépe je to viditelné na velkých projektech, které
běží ve složitých zeměpisných podmínkách a musí fungovat i uprostřed zemětřesení.
V žáru Pákistánu s kouzlem zahalených žen
Když jste v Pákistánu, jste vlastně pořád
jednou nohou v Evropě a vládne vám
britská královna. Pákistán je součástí
Commonwealth, tedy Společenství
národů - volného sdružení Spojeného
království Velké Británie a Severního
Irska a jeho bývalých kolonií a dominií
(samosprávných celků). Civilizace je tu
už 5 000 let. Evropa to ale přece jen
není. Vlastní know-how tu tak musí
správný vítkovičák mít nejen pro práci,
ale i pro život.
jedny z největších solných dolů na světě, úrodná území
i ropná naleziště, zásoby zemního plynu a uhelné doly.
Druhá nejlidnatější muslimská země s druhou nejvyšší
horou na světě (K2) se chce pochopitelně rozvíjet.
Dvě procenta krásek
Všechno je jinak
"Teď je tu tak 44 stupňů. To je ještě docela dobré, čeká
nás oteplení. Příští týden má být mezi 47 a 50 stupni Celsia,
to už jsou podmínky, které omezují tempo práce.
Nemůžete lidi přetáhnout. Už jsem viděl, jak kolabovali
i domácí," říká Ladislav Lašák, který je v Pákistánu zase na
další měsíc na supervizi na obřím projektu válcovny
barevných kovů, kterou skupina Vítkovice Machinery
Group generálkuje a výrazně modernizuje pod taktovkou
dcery Vítkovice Mechanika.
Češi do toho!
Výroba součástí pro pákistánskou válcovnu začala
v listopadu 2013. Od loňska se expeduje spousta nových
strojů, opravuje, co opravit lze, inovuje a buduje všechno
včetně nových dělicích a žíhacích linek. Práce je víc, než se
původně čekalo, protože Češi to umí, a tak dodají všechny
systémy, opraví pece, doplní informační technologie a řídící
centra kontilití - zkrátka všechno pro moderní válcovnu za
více než šest miliard korun. Stavební práce jsou přirozeně
věcí pákistánských firem. "Opravujeme válcovnu někdy ze
70. let minulého století a celou tu dobu fungovala. Když se
rozebírají jednotlivé technologie, všude je vidět Vyrobeno
v Československu. A taky značka Vítkovice. Tak je asi
pochopitelné, že si Pákistánci vybrali jako hlavního
dodavatele zase nás," popisuje L. Lašák. Staronová
válcovna mosazi a měděných slitin bude mít kapacitu 1,2
milionu tun ročně - to je více než trojnásobek toho, co
zvládala dosud. Vyrábět se tu budou válcované plechy ze
slitin mědi pro všechna odvětví průmyslu, které se využijí
většinou přímo na domácím trhu.
Rozsah prací je obrovský. "Nic takového jsem ještě
nezažil, a to už jsem toho dělal v životě v oboru válcoven
opravdu dost," upozorňuje vítkovický supervizor. Ve
Vítkovicích Mechanika je sice jen dva roky, se skupinou
Vítkovice ale už předtím dlouhá léta spolupracoval
a válcovny a ocelárny jsou mottem celé jeho kariéry.
Kontrakt takového rozsahu a v tak náročných
klimatických a geologických podmínkách je ale novum
i pro L. Lašáka. V oblasti, kde se rodí nové špičkové
zázemí pro zpracování barevných kovů, se jen před
zhruba dvěma roky otřásla země silou 8,7 stupně
Richterovy stupnice. "Všechno znovu a znovu staticky
posuzujeme, vyztužujeme a posilujeme na parametry,
které by vydržely i takové zemětřesení. Když se to
povede, bude to obrovská reference, to nás žene
dopředu," vypráví po dalším horkém pracovním dni
muž, který má v tuto chvíli sice po směně, ale rodinu
nějakých pět, šest tisíc kilometrů daleko. "Samozřejmě,
že mi chybí. Občas musím domů, alespoň na tři nebo
čtyři dny. V natolik odlišných podmínkách téhle země
chybí člověku i tak obyčejné věci, jako je normální rohlík
nebo chleba. Je to úplně jiný kraj a jiný mrav," hodnotí
pragmaticky L. Lašák.
Brána do velkého zajímavého světa
Na pracovním place potkává celkem čtyři desítky
krajanů nejen z Vítkovic, ale i z několika jiných českých
dodavatelských firem. Parťákem do nepohody je prý
Tomáš Cechel, mnohem mladší kolega z Vítkovic Heavy
Machinery. "Dokazuje na každém kroku, že když mladý
člověk chce a překoná strach z neznáma, může v oboru
vynikat," chválí zástupce sesterské firmy L. Lašák s tím,
že takové lidi budou Vítkovice Machinery Group
potřebovat, protože Pákistán bude chtít obnovit
a doplnit další kapacity. Z úspěšné dodávky první továrny
může být "vstupní brána" pro dodávky dalších závodů.
V Pákistánu (oficiálně v Islámské republice Pákistán) jsou
"Kromě urdštiny jako oficiálního jazyka, který já ale
skoro vůbec neumím, se tu mluví anglicky. Na
manažerské úrovni," poukazuje L. Lašák na jazykovou
bariéru, která ale zase tak moc nevadí, protože
v Pákistánu vás skoro nikam nepustí bez doprovodu
ochránců: "Já prý vypadám skoro jako místní, takže
můžu vyřizovat i nákupy materiálu. Pečují tu o nás, což
ale taky znamená, že se starají i o naši bezpečnost."
Všichni Češi na stavbě válcovny respektují zdejší
kulturu a její pravidla. Vždyť sem budou jezdit minimálně
ještě několik měsíců, než se zcela zaškolí pákistánská
obsluha válcovacích tratí. "Chceme tu mít dobrou pověst
i pozici," vysvětluje supervizor společnosti Vítkovice
Mechanika. Přes všechny zvláštnosti oceňuje krásu
rozlehlé země sousedící s Indií, Čínou, Afghánistánem
a Íránem. Ale třeba s hodnocením žen je to prý trochu
problém. "Buď je nevidíte vůbec, nebo jen oči. Faktem
ale je, že těch krásných očí a krásných žen jsou jen asi tak
dvě procenta," uzavírá technik, který zjevně zvládá
know-how Vítkovic i vlastního života v cizí zemi.
VLASTNÍ
KNOW-HOW
KLASICKÁ ENERGETIKA
POVRCHOVÁ TĚŽBA
ÚPRAVA A ZPRACOVÁNÍ
MATERIÁLU
ZAŘÍZENÍ OCELÁREN A VÁLCOVEN
PETROCHEMIE
EKO ENGINEERING
MOSTY A OCELOVÉ KONSTRUKCE
HALOVÉ SYSTÉMY
HROMADNÉ PRODUKTY
JADERNÁ ENERGETIKA
Tisícina milimetru k úspěchu
Vítkovice Gearworks investovaly za poslední dva roky
okolo 200 milionů korun do nových strojů a zařízení, díky
nimž mohou s přesností na tisícinu milimetru vyrábět pro
automobilky, lodní průmysl, těžbu plynu a ropy či transport
a skládkování sypkých hmot. "Přibyly dva CNC soustruhy revolverový soustruh s Y osou a dále horizontální frézka
s otočným stolem, speciální frézovací stroj na produkci
ozubených kol nebo forem na autokarosérie podle
3D modelů, který unese až 15 tun, a také odvalovací fréza,
která má čtyřmetrový průměr a obrábí vnější i vnitřní
ozubení kol," vyjmenovává Miroslav Matějek, vedoucí
útvaru investice a údržba Vítkovice Gearworks. Součástí
investic byla také jedna z největších cementačních pecí ve
střední Evropě (o ní Vítkovické noviny psaly opakovaně).
"Nejpodstatnější na všech investicích je to, že jsme
posílili produkci s vysokou mírou přidané hodnoty.
Můžeme dělat špičkové výrobky s vlastním know-how,
které se samozřejmě ve světě prodávají za zcela jiných
podmínek než běžná sériová výroba," míní ředitel
společnosti Vítkovice Gearworks Pavel Borský. Firma
dodává například speciální dlouhé nápravové hřídele nebo
kulovou dráhu složenou ze 36 segmentů. Vyvinula a nabízí,
a to právě díky strojům na super přesné obrábění,
převodovku se zvláštním ozubením sloužící k pohonu
kolesových rypadel, zakladačů a skládkových strojů. Umí
připravit vše od projektové dokumentace přes základy pro
stroje až po dodávku samotných zařízení. Těží přitom
z vazeb ve skupině, kde jí v rámci obchodní a komunikační
strategie Metal Evolution patří významné místo v pilíři
výrobků s vlastním technickým řešením.
4
VÍTKOVICE MACHINERY GROUP
Pohled do historie: stadion ve Vítkovicích - sídlo Zlaté tretry
První úvahy o výstavbě moderního sportovního
areálu ve Vítkovicích pocházejí z roku 1935, kdy
vedení podniku vyšlo vstříc opakovaným žádostem
Sportovně společenského klubu Vítkovice. Za účasti
tehdejšího generálního ředitele Oskara Federera se
26. června 1937 konalo slavnostní poklepání
základního kamene na místě, kde měl vyrůst vůbec
nejmodernější stadion v republice, který by prioritně
sloužil vítkovickým zaměstnancům.
V prostoru ohraničeném halami staré ocelárny,
ulicí Závodní a Zengrovou (dnešní Rudnou) měla být
kromě fotbalového stadionu s lehkoatletickou dráhou
postavena i dvě tréninková hřiště, plavecký bazén
a střelnice. Projekční dokumentaci zhotovila na
požádání trojice pražských architektů Josef Kincl-Lev
Krča-Stanislav Tobek. Jelikož Vítkovické těžířstvo
usilovalo, aby sportovní stánek měl evropskou úroveň,
přispělo v září 1937 architektu Krčovi na studijní cestu
do Berlína, kde měl získat poznatky o nejnovějších
trendech při projektování stadionů. Jeho podrobný
grafický elaborát se pak stal vítkovickým majetkem.
Hned po jeho návratu v lednu 1938 byly zahájeny
přípravné práce. Do úpravy terénu se zapojilo na 250
dělníků. Dominantní stavbou se stala ocelová
konstrukce tribuny s termobetonovou výplní, kterou
vyrobila vítkovická mostárna. Tvořilo ji 23 nosníků. Na
jejich produkci bylo spotřebováno 47 vagonů oceli.
Celkové náklady na výstavbu přesáhly 11 milionů
Položení základního kamene sportovního stadionu
ve Vítkovicích. Před mikrofonem generální ředitel
Oskar Federer.
Výstavba stadionu.
korun. Průběh prací byl v kompetenci vedoucího
podnikového stavebního oddělení Antonína Beránka,
který později pracoval řadu let jako funkcionář
vítkovického fotbalového a hokejového oddílu.
Stadion měl být slavnostně otevřen ve dnech 27. a 28.
října 1938, čímž by podnik oslavil dvacáté výročí
vzniku Československa a současně s předstihem i sto
desáté výročí svého založení.
Podle vypracovaného programu se měli
představitelé Vítkovického těžířstva, vládní ministr,
starosta města Ostravy Chalupník (původně slévač
a zástupce vítkovických kovodělníků) a představitelé
sportovního klubu shromáždit před závodním hotelem
a odtud jít společně ke stadionu, kde by přesně v 11
hodin. začaly vztyčením státní vlajky a fanfárami
oslavy. Po vypuštění dvou tisíc holubů měla zaznít řada
projevů. Smělé plány narušily podzimní politické
události a následná změna ve vedení podniku. Stadion
byl nakonec kolaudován až 15. dubna 1939 bez
okázalého programu a většího zájmu veřejnosti.
Bezprostředně poté se stal sídlem Německého
sportovního klubu, jehož členové měli výhradní právo
k jeho využití.
Po válce se stadion opět otevřel všem
zaměstnancům i široké veřejnosti. Velkým lákadlem
pro návštěvníky byly mezinárodní motokrosové závody
na ploché dráze v září 1946 a zejména dvoudenní
čtvrtý ročník Masarykových her v roce 1947, které se
prvně konaly v Ostravě a přilákaly více než 24 000
nadšených diváků. Desetitisícové návštěvy zažívali
v padesátých letech vítkovičtí fotbalisté v čele
s reprezentanty Josefem Bicanem a Jaroslavem
Vejvodou. Vítkovický stadion byl svědkem mnoha
rekordů a mimořádných výkonů jak českých atletů
(Emil Zátopek, Jarmila Kratochvílová, Jan Železný), tak
zahraničních sportovců (Sergej Bubka, Asaf Powel,
Usain Bolt). Nelze opomenout ani získání
mistrovského titulu vítkovických fotbalistů v roce
1986.
Vítkovický sportovní stánek prošel postupně řadou
změn. Tou první bylo postavení nové reprezentativní
vstupní brány v letních měsících 1958 před konáním
Letních slavností vítkovických oddílů. V roce 1971
byla na stadionu položena moderní tartanová dráha,
čímž areál dosáhl světového standardu při konání
lehkoatletických závodů. Náklady byly hrazeny
z devizových prostředků České tělovýchovné
organizace. O dva roky později byly kvůli možnosti
konání sportovních akcí ve večerních hodinách
zahájeny projekční práce na výrobu čtyř osvětlovacích
stožárů. Výrobu zajistil tehdejší vítkovický závod 65
(Mostárna Lískovec) v rámci investiční akce ,,VŽKG
sobě a společnosti", povrchová úprava materiálu byla
v kompetenci závodu 4 (Válcovny trub). Vztyčení
stožárů (hmotnost každého přesáhla 27 tun, délka
činila 50 metrů - z toho samotné světelné rampy byly
dlouhé 10 metrů) zajistily v roce 1975 po získání
souhlasu hlavního architekta města Ostravy Hutní
montáže s. p. s pomocí speciálních jeřábů typu Jones
a Krupp. Každý stožár nesl 42 svítidel. Jejich instalaci
Montáž konstrukce tribuny.
Mezinárodní běžecké závody v roce 1965.
zajistila elektroúdržba závodu 3 (Těžká mechanika).
Náklady na celkovou realizaci dosáhly 7 milionů
korun. V letech 1986-1987 bylo na travnaté ploše
nainstalováno elektrické vyhřívací zařízení jako vůbec
první svého druhu v republice.
Stadion byl také využíván pro různé společenské
akce. Třeba v roce 1948 se na něm konaly jubilejní
oslavy u příležitosti výročí 120 let od založení
podniku, v šedesátých a sedmdesátých letech zde
vítkovické učiliště pravidelně zahajovalo svůj školní
rok.
V posledním desetiletí zde společnost Vítkovice
Cylinders organizovala několik ročníků turnaje malé
kopané s mezinárodní účastí pod názvem Kovářský
perlík.
V roce 2012 bylo rozhodnuto o rekonstrukci
stadionu, který by splňoval podmínky pro pořádání
atletických soutěží a jiných sportovních akcí nejvyšší
mezinárodní kategorie. Opět se ke slovu dostala
vítkovická mostárna. Hlavní konstrukce nosných rámů
byla prováděna v provozech dceřiné společnosti
Vítkovice Power Engineering - PJ 813 Ocelové
konstrukce, průvlaky mezi nosnými rámy, tribunové
nosníky pod sedadly včetně ztužení, veškeré dodávky
lávek se zábradlím, žebřů a nosné konstrukce pro
velkoplošné obrazovky a výsledkové tabule dodala PJ
817 HARD Jeseník. První velkou veřejnou zkouškou
bylo pořádání 54. ročníku atletického mítinku Zlatá
tretra 26. května 2015.
Rekondiční pobyty s ČPZP pokračují i letos
Česká průmyslová zdravotní pojišťovna (ČPZP) zajišťuje i v letošním roce pro
zaměstnance skupiny Vítkovice, kteří jsou jejími pojištěnci, léčebně
rehabilitační péči v rámci rekondičních pobytů. Na letošní rekondice vydá
třetí největší zdravotní pojišťovna v ČR téměř pět milionů korun.
"Rekondiční pobyty trvají sedm dnů a jsou
zaměřeny zejména na pohybový aparát, bolesti zad,
kloubů ale i dýchací problémy. Součástí je rovněž hlubší
zdravotní vyšetření k odhalení některých rizikových
faktorů. Za tím účelem jsou vybíráni i příslušní
poskytovatelé zdravotní péče," vysvětluje Emil Rakus,
který má rekondiční pobyty v ČPZP na starost.
Pro vítkovické zaměstnance byly pro letošek
nasmlouvány v Lázních Darkov a Priessnitzových
lázních.
Česká průmyslová zdravotní pojišťovna přispívá
svým pojištěncům, kteří jsou zaměstnanci skupiny
Vítkovice, nejen na léčebnou péči, ale z části také na
ubytování a stravování během těchto rekondičních
pobytů. Zbylé náklady hradí zaměstnavatel.
Kromě rekondičních pobytů ČPZP spolupracuje se
skupinou na doplňkových rekondičních aktivitách, jako
jsou například Dny zdraví a provedení specializovaných
zdravotních vyšetření pro vybranou skupinu
zaměstnanců. "Tato vyšetření jsou spojená s rozborem
základních fyziognomických ukazatelů jednotlivých
účastníků a jejich motivací ke zdravému způsobu
života. Celá akce má vést ke zdravějšímu stravování
a častějšímu pohybu. To jsou totiž základní stimuly
k eliminaci rizikových faktorů, které nás ohrožují,"
upřesňuje E. Rakus.
ČPZP je jednou z mála zdravotních pojišťoven, které
přispívají i na rekondiční programy pro své pojištěnce
zaměstnané zejména v podnicích průmyslového
charakteru. Rozsahem této péče je pojišťovna jediná
v České republice. Rekondiční pobyty ČPZP poskytuje
od roku 1994.
since 1828
5
Kostra z české oceli
Husarský kousek se podařil Vítkovicím Power Engineering (VPE). Zvítězily
v silné evropské konkurenci a začátkem května uzavřely smlouvu
o výrobě a dodávce sekundárních ocelových konstrukcí 5. a 6. bloku
elektrárny v polském Opole.
Podpisem kontraktu VPE úspěšně završily proces, ve
kterém se snažily v tendru prosadit před domácími Poláky
i konkurenčními společnostmi z několika evropských zemí.
"Díky této obchodní zkušenosti se zapíšeme na seznam
dodavatelů pro nadkritiku, tedy pro elektrárny o vysokém
výkonu. V Opole jde o dva nové kotle, každý o výkonu
zhruba 880 megawatt. Dodávat pak můžeme nejen
v Polsku, ale tuto referenci budeme mít pro celou Evropu.
Je to krok do vyšší třídy dodavatelů, mezi evropskou
špičku," uvádí Pavel Czene, ředitel mostárny VPE. Opole je
navíc velmi sledovaným projektem, Polsko do dvou nových
kotlů v elektrárně investuje celkem 69 miliard korun
a dostavbu si prosadilo i přes nevoli EU k masivnímu
využívání polských uhelných zdrojů.
Do roka a do dne
Skupina VMG oceněna
za spolupráci se středním
odborným školstvím
roštu kotle elektrárny Belchatow, objem zakázky byl ale
tehdy mnohonásobně menší," připomíná projektová
manažerka VPE Michaela Kořistková.
4 + 2 posílí Polsko
Celý projekt elektrárny u Opole je největší energetickou
investicí v Polsku za posledních zhruba dvacet let. Čtyři
bloky elektrárny už stojí, dva přibudou nyní. V Polsku je 90
procent elektrické energie vyráběno v tepelných
elektrárnách, v nichž je zdrojem energie až na výjimky uhlí.
Palivem v těchto elektrárnách je převážně (z asi 60 procent)
černé uhlí. V letech 1982 až 1990 byla v Polsku budována
jaderná elektrárna Žarnoviec, která měla mít čtyři jaderné
reaktory a instalovaný výkon 1600MW. Její stavba však
byla bez náhrady zastavena.
Předmětem dodávky VPE je skoro 12 tisíc tun ocelových
konstrukcí. Odběratelem je v tomto případě polská
společnost Mostostal Power Development, investorem
polská obdoba našeho ČEZ, tedy PGE (Polska Grupa
Energetyczna). O obchodním významu projektu pro
skupinu Vítkovice Machinery Group svědčí mimo jiné to, že
dodávky bude zajišťovat zhruba stovka firem. Mostárna
VPE se dostala mezi ně a předčila i odštěpené původní
součásti koncernu Mostostal.
Polský kontrakt zahrnuje zejména ocelové konstrukce
budovy předehřívání vzduchu. Vyrábět se budou
v mostárně od letošního července do poloviny září 2016.
"Podobnou zakázku jsme měli v Polsku naposledy v roce
2004, kdy jsme dodávali ocelové konstrukce nosného
Skupina VMG získala ocenění od Francouzsko-české
obchodní komory. V kategorii Spolupráce velkých podniků
se středními odbornými školami nebo učilišti jí patří 1.
místo. Komora v letech 2008 a 2009 vyhlásila a udělila
ceny společnostem a osobnostem za nejkvalitnější projekty
v oblasti společenské odpovědnosti a pro rok 2015 zvolila
problematiku
středního
odborného
vzdělávání
a učňovského školství.
"Česká republika patří historicky k zemím s vysokým
podílem průmyslu na celkovém HDP. Zatímco opěvujeme
a veřejně proklamujeme kvalitu zdejší průmyslové výroby,
dochází v posledních dvaceti letech k postupnému poklesu
zájmu o tradiční průmyslové profese a řemesla a přesunu
mladší generace do oblasti služeb. Má-li si Česká republika
dlouhodobě udržet vysokou úroveň průmyslové výroby
a nadále ji rozvíjet, je více než žádoucí usilovat o propagaci
a popularizaci tradičních průmyslových profesí. Již dnes řada
výrobních závodů upozorňuje na nesoulad mezi nabídkou
a poptávkou na trhu práce v oblasti kvalifikovaných
absolventů technických oborů," konstatuje komora.
Úspěch v anketě Podnikový právník roku
Ocenění Podnikový právník roku
2015 v kategorii obchodní
(závazkové) právo získala Jaroslava
Lopourová, právnička společnosti
Vítkovice, a.s. V anketě, kterou
tradičně pořádá Unie podnikových
právníků ČR, se udělovalo ocenění
celkem v osmi kategoriích.
Unie podnikových právníků ČR, která v letošním roce
slaví čtvrt století své existence, již počtvrté ocenila
nejlepší podnikové právníky. Držitelé cenu převzali
v prostorách České spořitelny na Starém Městě v Praze.
O vítězích letošního ročníku rozhodla na podkladě
návrhů členů unie, zaměstnavatelů i veřejnosti
šestičlenná odborná porota. Ocenění Podnikový právník
uděluje unie proto, aby propagovala a popularizovala
práci podnikových právníků a posilovala jejich dobré
jméno a společenský význam.
Slavnostního vyhlášení se kromě pořadatelů
a oceněných zúčastnili také například Dagmar Kuchtová,
generální ředitelka Svazu průmyslu a dopravy ČR,
náměstek ministra spravedlnosti Petr Jäger nebo také
zástupci akademické obce či právnických profesních
komor.
Co pro vás znamená úspěch v letošní anketě?
Moc mě to potěšilo a samozřejmě si ho cením.
Nejedná se však jen o osobní záležitost, Vítkovice stály už
při zakládání Unie podnikových právníků v devadesátých
letech. Tento profesní spolek není institucionalizovanou
komorou, jakou je komora notářská, advokátní,
soudcovská či exekutorská. Takové zázemí "podnikoví
právníci" nemají. UPP ČR je na druhé straně od roku
1999 členem Evropské unie podnikových právníků
(European Company Lawyers Association, ECLA),
založené v roce 1983 se sídlem v Bruselu, která sdružuje
tisíce firem a desetitisíce podnikových právníků, resp.
"corporate lawyers" ve světě.
Vítkovická skupina uzavírá obchody se
zákazníky z celého světa. Říká se, že když se
sejdou tři právníci, mají minimálně čtyři právní
názory…
Ústřední postavou smluvní činnosti v obchodní
společnosti má být vždy obchodník. Z mého pohledu je
obchodník nejnáročnější profesí a nejvýznamnější
složkou obchodní společnosti. Je to osoba, která kromě
své náročné specializace musí umět zajistit, aby smlouva
zahrnovala hlediska výrobní, technická, ekonomická,
právní atd. Pustíte-li do přímého kontraktačního jednání
právníky, smlouvy se často ani nedočkáte. Právník by měl
být v kontraktačním procesu šedou eminencí
obchodníka, který musí dbát jako špičkový tenista
o úroveň svých úderů s podporou všech specializovaných
profesí ve společnosti. Nemůže váhat jako Buridanův
osel nad ideální kupkou sena tak dlouho, až pojde hlady.
Musí s odbornou péčí najít spolu se smluvním partnerem
natolik ostrou jehlu v kupce sena, aby se s ní dal ušít
a realizovat závazkový vztah, jehož výsledkem je zisk.
Jak těžké je skloubit rozdílné národní právní
normy do výsledné podoby smlouvy, se kterou
souhlasí všechny strany? Nebo to funguje tak, že
podmínkou jedné ze stran je uzavření kontraktu
dle obchodního práva dané země?
I v obchodě platí staré indické přísloví, že jedna ruka
netleská. A všechno, co je možné, je možné různým
způsobem. Zákonem každého závazkového vztahu je
především smlouva mezi obchodními partnery, odrážející
profesionalitu podnikatele zastupovaného erudovanými
obchodníky a manažery. Rozhodné právo je nadstavba,
která se řeší s právníky.
Jak dlouho jste ve Vítkovicích a proč jste
zvolila právo v obchodní společnosti pro výkon
Ilustrační fotografie ze slavnostního předávání cen.
právnické profese v obchodní společnosti a ne
možná tradičnější právnické profese?
Dávno tomu, jak by řekl klasik, co jsem nastoupila do
společnosti Vítkovice ve specializaci zaměřené od
počátku na obchodní právo a mezinárodní obchod. Není
to obor svázaný rigidními pravidly, je nesmírně tvůrčí
a každý den jinak barevný, s jinými lidmi, s jinými
problémy, na různých místech, dokonce i v různých
zemích. Představu svobody, která je skutečně tvůrčí,
nemusí se pokořovat před penězi klienta, není nucena
v zájmu osobního komerčního úspěchu k lámání právní
kultury a etiky, jsem mohla naplnit právě v tomto oboru
a tomto zaměstnání.
Chtěla jste být vždy právničkou?
Zejména díky médiím si dnes řada lidí pod pojmem
právník představuje člověka bez morálky, "rýžujícího"
balíky peněz, podvodníka "šikovně" zneužívajícího
právo. Skutečnost je taková, že právo není elitní obor pro
pár vyvolených. Právní normy jsou určeny pro
každodenní život a mají pomáhat tam, kde běžná lidská
zkušenost potřebuje podporu. Ve smyslu profesionální
pomoci a ochrany tedy ano, chtěla.
VÍTKOVICKÉ NOVINY vydává VÍTKOVICE HOLDING, a.s., / Ruská 2887/101, 706 02 Ostrava / IČ: 25816039 / evidenční číslo MK ČR E 12764 / tel +420 595 956 000 / www.vitkovice.cz /
Redakční zpracování: EK Media s.r.o. / Redakce: Eva Kijonková - [email protected], Radka Feber - [email protected] / Editor: Oldřich Babický - [email protected] /
Své příspěvky a náměty zasílejte mailem na uvedené e-mailové adresy/ FOTO: archiv, Jiří Zerzoň.
6
DOLNÍ VÍTKOVICE
NÁSTAVBA VP 1 SE JMENUJE BOLT,
STEJNĚ JAKO SLAVNÝ ATLET
Bolt Tower čili Šroubová věž. Tento název nese od
24. května nástavba Vysoké pece č. 1 v Dolních
Vítkovicích, kterou navrhl architekt Josef Pleskot.
Architektonické pojetí dominanty symbolizuje
opětovné zapálení ohně nad vysokou pecí. Stavba,
která ve světě nemá obdoby, získala kmotra, který
již pár let také nemá ve světě sobě rovného Usaina Bolta. Čas jeho běhu na 100 metrů 9:58
sekundy budí respekt. Uznávaný atlet při návštěvě
Ostravy, před startem mítinku Zlatá tretra, pokřtil
a podepsal svého jmenovce.
Sdružení Dolní oblast Vítkovice (DOV) vyhlásilo o název nově otevřené
nástavby soutěž pro veřejnost. Přišlo v ní přes tisíc námětů, ze kterých DOV
vybralo vítězný název Daniela Hladkého "Bolt Tower". Odkazuje chytře na
tvar samotné nástavby - na šroub.
Jakmile sdružení DOV zjistilo, že mezi návrhy veřejnosti je také "Bolt
Tower", dovtípilo se a kontaktovalo Boltova manažera Rickyho Simmse.
"Ani jsme nedoufali, že nám vyjdou vstříc. Jsme doslova nadšení," říká
k dalšímu vývoji ředitel DOV Petr Koudela.
Průběh křtu pak byl velice spontánní. Usain Bolt sám potvrdil, že takovou
stavbu ve světě ještě nikde neviděl. Na pec vystoupal po 16. hodině
skipovým výtahem a užíval si postupné rozjasnění výhledu na Dolní Vítkovice
i na celou Ostravu. Po prohlídce nejvyššího bodu nástavby pece se před zraky
fotografů podepsal na zavěšený tubus nesoucí celou konstrukci. V kavárně
nástavby následně podepsal i křestní list Bolt Tower a tričko DOV. Následoval
sestup a s nadsázkou pojatá zkouška nabytých hutnických znalostí. Vítěz
mnoha atletických mítinků i v tomto případě uspěl a získal "výuční list"
s titulem "Manažer hutních procesů".
CENNÝ PODPIS
Tričko s logem DOV získalo na hodnotě. Podpis Usain
Bolt se cení. Sledujte soutěž o tričko s autogramem
slavného atleta v příštích číslech Vítkovických novin
a vyhrajte stejně jako on.