XX. KONGRES ODS

Transkript

XX. KONGRES ODS

XX. KONGRES ODS
Praha 2009
Obalka20KongresCMYK 7.4.2010 16:32 Stránka 1
edice Knihovna ODS č. 24
Občanská demokratická strana
Vydává ODS Publishing, s.r.o., Jánský vršek 13, 118 00 Praha 1
tel.: 234 707 111, fax: 234 707 102
e-mail: [email protected], www.ods.cz
24
XX.
KONGRES
ODS
21.–22. listopadu 2009
Clarin Congress Hotel Praha
20KongresZLOM 8.4.2010 12:15 Stránka 1
XX.
KONGRES
ODS
Clarion Congress Hotel Praha
http://www.ods.cz/akce/kongresy/20.kongres/
OBSAH
ÚVODNÍ PROJEV PŘEDSEDY ODS MIRKA TOPOLÁNKA
ZPRÁVA PŘEDSEDY ODS MIRKA TOPOLÁNKA
VYSTOUPENÍ A POZDRAVY HOSTŮ A POLITICKÝCH PARTNERŮ
5
8
27
PROJEVY MÍSTOPŘEDSEDŮ ODS A PŘEDSEDY SENÁTU PČR
PROJEV 1. MÍSTOPŘEDSEDY ODS DAVIDA VODRÁŽKY
PROJEV MÍSTOPŘEDSEDY ODS PETRA BENDLA
PROJEV MÍSTOPŘEDSEDY ODS PETRA GANDALOVIČE
PROJEV MÍSTOPŘEDSEDY ODS IVANA LANGERA
PROJEV MÍSTOPŘEDSEDY ODS PETRA NEČASE
PROJEV PŘEDSEDY SENÁTU PČR PŘEMYSLA SOBOTKY
PROJEVY V SEKCI OBRANA SVOBODY
39
39
42
45
48
51
55
58
PROJEVY V SEKCI ČR V EVROPĚ A VE SVĚTĚ
77
• Naděžda Kavalírová
• Václav Klaus
• Karel Schwarzenberg
• Cyril Svoboda
• Ondřej Liška
• Rostislav Senjuk
• Jan Černý
• Michal Tomasz Kamiński
• Ivan Langer
• Tomáš Vaněk
• Petr Štěpánek
• Zdeněk Lhota
• David Kafka
• Jan Skopeček
• Zdeněk Zajíček
• Marek Benda
• Jaroslav Kubera
• Tomáš Úlehla
• Pavel Žďárský
• Martin Kupec
• Ivan Langer – závěrečné slovo
• Jan Zahradil
• Jan Vidím
• Petra Škopová
• René Franěk
• Oldřich Vojíř
• Jiří Oberfalzer
• David Kafka
• Tomáš Úlehla
• Ivo Strejček
• Alexandr Vondra
• František Nesvadba
• Monika Hašková
27
28
29
31
32
33
36
37
58
60
62
63
65
66
68
69
70
72
73
74
75
77
78
81
83
84
86
88
88
90
91
92
93
PROJEVY V SEKCI VZDĚLANÁ A KONKURENCESCHOPNÁ ZEMĚ
95
• David Vodrážka
• Petr Bratský
• Pavel Drobil
• Daniel Petruška
• Jiří Pospíšil
• Petr Bendl
• Michal Doktor
• David Kafka
• Tomáš Úlehla
• Václav Mencl
• Tomáš Jirsa
• Bedřich Moldan
• Walter Bartoš
• Jaroslava Wenigerová
• Miloš Vystrčil
• Josef Slovák
• Tomáš Vaněk
• Marie Kousalíková
• Petr Nečas
• Marek Šnajdr
• Tomáš Julínek
• Martin Kocourek
• Hynek Fajmon
• Boris Šťastný
• David Kafka
• Milan Cabrnoch
• Vítězslav Jonáš
95
99
100
104
104
107
110
113
113
114
115
116
117
120
120
121
122
123
123
125
127
130
134
136
140
141
143
MIREK TOPOLÁNEK: ZÁVĚREČNÝ PROJEV
USNESENÍ 20. KONGRESU ODS
ZPRÁVY
PŘÍLOHY
145
146
150
176
ZPRÁVA O ČINNOSTI POSLANECKÉHO KLUBU ODS
V POSLANECKÉ SNĚMOVNĚ
192
ZPRÁVA O ČINNOSTI SENÁTORSKÉHO KLUBU
196
ZÁKONODÁRNÉ INICIATIVY SENÁTORSKÉHO KLUBU ODS
VIZE 2020 – DOKUMENTY K DISKUSI
197
206
ÚVODNÍ PROJEV PŘEDSEDY ODS
5
ZAHÁJENÍ KONGRESU
MIRKA TOPOLÁNKA
Vážení přátelé, milí hosté, delegátky a delegáti,
vítám vás na řádném 20. kongresu ODS. Symbolicky také skoro přesně dvacet
let od začátku pádu komunistického režimu v naší zemi. Když se podíváme kolem
sebe, nebudeme si zřejmě namlouvat, že pozůstatky totality a nesvobody úplně pominuly. Potýkáme se s nimi v rovině materiální i duchovní, nebo chcete-li morální. Jsem si jist, že bez naší strany bychom jich kolem sebe viděli a cítili neskonale více. Ano, jsem hrdý, že ODS je ve svých osmnácti letech věku jasnou zárukou
svobody. Nebo přinejmenším přes všechny problémy doposud byla. Nadcházející
kongres bude zejména hledat odpovědi na otázky, zda touto zárukou bude ODS
i nadále, zda k tomu dostane i dost silný, potřebný mandát od voličů, zda si ho zaslouží a za co si ho zaslouží, zda je tedy také stranou Odpovědnou, zda je stranou
Dospělou, zda je stranou Standardní, zda umí překonat obtíže, zda dosáhne toho,
aby i v dalších dvaceti letech hodnoty naši stranou reprezentované stejně výrazně
určovaly charakter naší země. Takže ODS. Odpovědnost, dospělost, standardnost.
Je to sen, nebo jsme toho opravdu schopni? Média demonstrují se škodolibostí sobě vlastní, a to nejenom v posledních dnech, že jsme spíš všeho schopni…
Mimochodem, napadá mě, sny. Mám teď hodně, ale přece jenom trochu méně,
práce, než ve vládě, ale o tu hůř spím. Občas mívám dokonce poměrně živé sny.
Zdálo se mi nedávno o tomto kongresu. Viděl jsem sál ozdobený modrými třepetalkami, spoustu světel, samé usměvavé tváře. Delegáti měli modré vlajky, plakáty zesměšňující naše soupeře a velebící naše kandidáty do parlamentních voleb.
Řečníci se předháněli v návrzích, jak obohatit náš program. Každé vystoupení bylo odměněno frenetickým aplausem. Přijali jsme jednomyslné programové vize do
roku 2020 a volební program, který média vzápětí označila za neporazitelný. V závěru celý sál skandoval jméno lídra. A tady jsem se v polospánku zpotil, protože
jsem pochopil, že se nejedná o náš kongres. Neskandovalo se Mirek, Mirek, ale
four years more, four years more… Vybavil se mi zřejmě mimoděk zážitek z republikánského kongresu před pěti šesti lety. Velká bombastická a nakašírovaná
estráda na podporu George Walkera Bushe. Předem domluvená vystoupení předem vybraných speakeru typu Giulliani, Schwarzenegger a také, světe, div se, demokrat Zell Miller. Představte si na Kongresu ODS vystoupení Davida Ratha, velebícího Mirka Topolánka a Julínkovu reformu. Definitivně jsem se probudil při
oslavném projevu Miroslavy Němcové. U mé postele stál a skandoval Tlustý se
Schwippelem. Fuj, to byla noc… Tak takový tedy náš kongres, bohužel, nebo snad
i bohudík, nebude.
6
XX. KONGRES ODS, PRAHA, 21.–22. LISTOPADU 2009
Měl jsem i jeden strašidelný. Hejno dezorientovaných, zklamaných, naháněním
velrybářů unavených velryb se rozhodlo hromadně, dobrovolně zemřít. Hledaly nějakou opravdu, ale opravdu mělkou mělčinu, aby trápení bylo co nejdelší. Ztratily totiž víru v moře, sama sebe, nevěřily už svému vůdci, řekněme třeba Moby
Dickovi. Chtěly spáchat sebevraždu. K čemu by ale potom byli velrybáři bez velryb, chtělo se mi v tom snu zvolat. Bylo to děsivé. Velryby chtěly v jakémsi momentu zpátky na moře. Bylo však pozdě. Příliv je hnal na břeh. Tam stáli lovci. Ke
krvavé práci jim na břehu moře hrály dvě kapely. Kapelník té jedné měl na tvídovém saku moje příjmení. Ne, ne, tam není napsáno Topolánek. To je TOP a nějaké číslo… Ta druhá muzika byla odporně znějící dechovka a kapelník měl oranžovorudý plášť koňských handlířů. Hráli falešně a i tak vypadali. Celá scéna byla
svým naturalismem a fatalismem jak vystřižená z knihy Kronika ohlášené smrti
marxisty Garcii Marqueze. Pryč se sny. Takový tedy náš kongres, naštěstí, a jsem
o tom přesvědčen, taky nebude. Přes všechny problémy JSME odpovědní, JSME
dospělí a JSME standardní. I v těch sporech, i v těch pochybnostech, i navzdory
frustraci. Nebo aspoň máme pud sebezáchovy...
Jsem realista. Problémy řeším, když nastanou. Minulý rok jsem tady definoval
zásadní problémy ODS. Provedl analýzu, stanovil diagnózu. Navrhl jsem metodu
krizového řízení, vy jste vybrali tým krizových manažerů. Já tento tým vedu. Cílem bylo stabilizovat stranu, pokusit se po prohraných podzimních volbách vrátit
jako rovnocenný soupeř ČSSD a uspět ve volbách. Tyto cíle byly splněny, evropské volby jsme vyhráli. Premiér a ministři za ODS sehráli důstojnou roli v úspěšné vládě, stejně jako v předsednictví Evropské unie. Lidé na nás byli hrdí a byli
po čase hrdí i na to, že jsou Češi. Politika je jízda na tygru, říká se. Pád na zem
byl o to tvrdší, oč méně byl zasloužený. Ale nejenom pro nás. I pro celou veřejnost. Nemáme právo být ubrečení, ublížení, zklamaní. Aspoň ne dlouho. Mandát
jsme dostali na dva roky. Máme před volbami. Měnit management v této chvíli je
naplnění mého druhého snu. Kvůli boji o pozice míříme do opozice. V tom lepším
případě. Je to cesta do pekel. V tom horším i dál. Ano, možná až tam.
Události, které následovaly po nesmyslném svržení vlády, jsme nemohli ani předvídat, ani jim zabránit. ODS nenese jakoukoliv odpovědnost za pád vlády, tím méně za neuskutečněné volby. Přesto jsme sami sebe uvedli do pocitů frustrace, neúspěchu či obviňování. Slovy Paroubka, resp. Cromwella: to nebyl zločin, to byla
chyba. Chybu, lépe řečeno podraz, udělal náš soupeř. Jiří Paroubek udělal tu chybu, že shodil vládu uprostřed předsednictví. Udělal tu chybu, že nedodržel slovo
a zabránil předčasným volbám. On je zodpovědný za všechnu tu frustraci a nedůvěru občanů v politiky. Máme ho za to vše odměnit tím, že začneme zpochybňovat
sami sebe a uvolníme mu cestu k vládnutí? Chceme opakovat úprk od našich programových priorit v krajských koalicích s ČSSD? Co si od toho kdo slibuje? Že ho
vítězný Paroubek pak vezme jako junior partnera do velké koalice místo komunistů? Děkuji pěkně. Takovou budoucnost pro ODS a pro tuto zemi opravdu nechci.
7
Sám přiznávám, že jsem na dva týdny také podlehl pocitu zmaru a ptal se sám
sebe, zda to všechno má ještě vůbec cenu. Ale teď jsem zpátky. Jsem zpátky. Jsem
připraven předložit svou vizi a vyslechnout vaše programové návrhy a rozhodnutí,
jak dál. Jsem připraven je realizovat a vést vás k volbám. Kdybych necítil odpovědnost, kdybych necítil sílu to dokázat, mohl jsem už být třeba eurokomisařem.
Bylo by to pro mě nepochybně pohodlné a jisté řešení. Daleko pohodlnější a jistější než to, co mě čeká nyní zde.
A tím opravdu nemíním vidinu mého odchodu. Naopak si myslím, že v ODS
musí v dohledné době dojít ke generační výměně. Ale k opravdové generační výměně, ne ke kosmetické změně na postu předsedy. Aby ale mohlo dojít ke generační výměně, musejí si noví lídři říci o své místo na slunci. Musejí napřed něco
ukázat. Musejí ukázat své nápady, své vize, musejí ukázat svoji přidanou hodnotu pro naši politiku. Kde jinde mohou dostat šanci než na ideovém kongresu? Případně poté při práci na volební kampani? Ano, noví lidé musejí nahradit starou
gardu. Ale musejí si to vybojovat v otevřeném souboji. A já tu teď žádného takového bojovníka v lesklé zbroji a s otevřeným hledím nevidím.
Náš kongres musí a má definovat ideovou pozici ODS s výhledem dalších deseti dvaceti let. Musí a má představit voličům odpovědnou a vítěznou vizi svobody a prosperity již do jarních voleb. Nerad bych totiž měl další sen, aby se naše
role, naše hodnoty a naši voliči stali pouhými kulisami v pohádce o hodném králi Miroslavovi a knížeti Karlovi. To MY přece chceme bránit svobodu a soukromí
občanů. To MY chceme bránit jejich bezpečí. To MY chceme, aby byli hrdí na
svou zemi. To MY jim chceme dát příležitost dosáhnout vzdělání a uplatnění. Sakra chceme, nebo nechceme? Víme to? Jestli to víme, tak je to jen na nás. To není
už jen o krvi, slzách a potu. To je o spoustě krve, litrech slz a kýblech potu. Tak
pojďme do toho. Vítejte v pekle? Ne, vítejte na Kongresu ODS.
8
ZPRÁVA PŘEDSEDY ODS
MIRKA TOPOLÁNKA
Vážené dámy, vážení pánové, nadepsal jsem tu svoji dnešní zprávu předsedy:
2020: Slušný a moderní stát, slušná a moderní ODS
Co pro mě znamená vůdcovství
Scházíme se tady na konci roku, který byl snad nejturbulentnější nebo nejhorší v polistopadové historii České republiky. Dosud nikdy naše země nemusela čelit tak hluboké a vleklé globální krizi. Dosud nikdy nemusela čelit tak hluboké
a vleklé krizi politické. Dosud nikdy nebyly víra občanů v budoucnost a důvěra
v politiku na tak nízké úrovni jako dnes.
Toto vše jsou objektivní fakta. Fakta, která mohou být důvodem k frustraci. Fakta, která mohou i vás vést k nevíře v budoucnost, k nevíře, že ODS jde správnou
cestou. Fakta, která mohou i vás vést k jisté rezignaci. Řekl jsem úmyslně, že mohou vést, ne že vedou. Protože nás sebenepříznivější vnější okolnosti přece nesmějí vést k frustraci, k nevíře, k rezignaci. Protože naším posláním přece není
vymlouvat se na okolnosti, dát se vést či svést na scestí. Naším posláním je vést.
Ukazovat cestu a vést nás a v případě mandátu i veřejnost po ni. Tedy pokud známe cíl, pokud máme vizi toho cíle.
Právě v těch nejtěžších chvílích poznáme, na co opravdu máme. V těch nejtěžších chvílích se rodí příští vítězství. V těch nejtěžších chvílích se ukáže, kdo je
kdo. Teď a právě teď máme šanci předvést, že ODS si zaslouží vést tuto zemi. Právě teď a v této chvíli mám já šanci ukázat, že si zasloužím vést vás. Jak řekl John
C. Maxwell: „Pesimista si stěžuje, že fouká vítr. Optimista čeká, až foukat přestane. Vůdce napíná plachty.“
V této zprávě chci proto nejen popsat situaci. Popsat to, co se za uplynulý rok
stalo ve společnosti, v politice, v České republice, v Evropě a ve světě. Chci také
navrhnout řešení. Co dál s touto zemí. Co dál s ODS. Budu však také klást otázky.
Otázky, na které budeme a musíme všichni hledat odpovědi v jednotlivých sekcích tohoto ideového kongresu: Jak chceme bránit svobodu v České republice? Jak
jí zajistíme odpovídající postavení v Evropě a ve světě? Jak ji učiníme vzdělanou
a konkurenceschopnou? Jak budeme čelit novým civilizačním výzvám? A konečně jaké změny musejí proběhnout uvnitř ODS, abychom vůbec měli šanci všechny tyto plány uskutečňovat, abychom byli hodni je uskutečňovat?
Pouze kongres může na tyto otázky dát autoritativní odpovědi. Mým úkolem je
ukázat směr, ukázat cíle. Ale jedině vy, delegáti tohoto kongresu můžete rozhodnout, jak máme ony cíle naplňovat. Jediné, co po vás chci a o co vás žádám, o co
9
vás prosím, je, abyste při tomto rozhodování nevycházeli pouze ze situace, jaká je.
Dívejte se dopředu. Vycházejte z toho, jaká by tato země mohla být. Nezapomínejme na to, že cílem politické strany není pouze uchopit moc. To je pouze prostředek. Cílem politické strany hodné toho jména je uskutečňovat své ideály, ideály,
pro jejichž realizaci dostaneme od občanů mandát. Nenechme se proto svázat obavami, nenechme se svázat strachem o moc dotlačit k prázdnému populismu. To není náš styl. Škodili bychom tím této zemi. Kromě toho náš soupeř je v tom podstatně lepší.
Použil jsem tu citát o vůdcovství od amerického pastora Johna C. Maxwella. Ten
citát vystihuje velice přesně formální stránku vůdcovství. Vůdcovství však musí
mít také obsah. A zde si vypůjčím slova velkého básníka Johanna Wolfganga Goetha: „Jestliže se chováme k lidem podle toho, kdo jsou, škodíme jim. Jestliže se
k nim chováme podle toho, jací by mohli být, pomáháme jim dosáhnout na jejich
limity.“
Ano, my nemůžeme cílit na průměr či podprůměr, my musíme směřovat k limitům. V první řadě k těm vlastním.
A naše limity nejsou vůbec nízko. To, že dnes cítíme jakousi politickou kocovinu, není způsobeno tím, že jsme udělali něco špatně. Je to způsobeno tím, že se příliš poddáváme situaci, kterou zavinili jiní. Nepoddávejme se jí. Tento rok přece nezačal shozením vlády uprostřed předsednictví, nezačal zradou v našich vlastních
řadách, nezačal nesplněním slibu o konání předčasných voleb. Připomeňme si tento rok. Připomeňme si ho objektivně, bez zbytečného pesimismu a sebemrskačství.
Krize, krize a jen krize?
Tento rok začal českým předsednictvím EU pod vedením ODS, začal zvládnutím plynové krize. Je tu snad v tomto sále někdo, kdo v té chvíli nebyl hrdý na to,
že je Čech? Je tu snad v tomto sále někdo, kdo v té chvíli nebyl hrdý na to, že je
ódéesák? Nevěřím, že je tu někdo takový.
Tento rok také přinesl pokračování světové ekonomické krize. Je tu v tomto sále někdo, kdo by nebyl hrdý na to, že Česká republika jako jedna z mála zemí relativně odolávala finanční krizi a dopadům té ekonomické? Je tu snad v tomto sále někdo, kdo by nebyl hrdý na to, že občanští demokraté ve vládě prosadili reformy,
které účinně působily proti této krizi? Nevěřím, že je tu někdo takový.
Tento rok také proti všemu očekávání přinesl růst popularity vlády a pokles popularity předsedy ČSSD, ale také prezidenta republiky. Pro mnohé to bylo nepříjemné překvapení, protože kvůli krizi a předsednictví očekávali pravý opak. Kdo
v tomto sále si myslí, že za pádem vlády nestál ve skutečnosti právě tento překvapivý posun? Možná, že v tomto případě tu je někdo takový – a pak se to nepochybně projeví v jeho kongresovém vystoupení.
10
Tento rok sice začal ekonomickou krizí a končí protahovanou krizí politickou,
ale ne naší vinou. Ani subjektivní, ani objektivní. Ani vinou našich špatných kroků, ani vinou naší nečinnosti. My jsme nefňukali, když foukal vítr, ani jsme pasivně nečekali, až foukat přestane. My jsme pořád napínali plachty. Ne vždy se to
povedlo. Ale sakra, alespoň jsme to pokaždé zkusili.
Šli jsme tvrdohlavě do řešení oné plynové krize. Navzdory tomu, že si její řešení chtěly pro sebe přivlastnit těžké evropské váhy, jsme to byli my, kdo se prosadil v těžkých jednáních v Rusku a na Ukrajině.
Po ostudném 24. březnu, kdy ti, kteří shodili vládu, nechali moc ležet doslova
na ulici, jsme se prali ne za sebe, ale za to, aby se tato země dočkala co nejrychleji řešení. Aby se co nejrychleji dočkala konce politické krize – a zejména, aby
neutrpěla další politickou ostudu.
Přinejmenším to druhé se nám povedlo. Prosadili jsme do čela vlády premiéra
Jana Fischera. A on dokončil české předsednictví se ctí. Dnes tento úspěch berou
všichni jako samozřejmost. Ale vůbec žádná samozřejmost to v té chvíli nebyla.
Byli jsme to my a pouze my, kdo v triumvirátu ODS, ČSSD a prezident republiky
cítil skutečnou odpovědnost za pověst České republiky v Evropské unii.
Ano, nepovedlo se nám dospět k předčasným volbám. Ale drželi jsme plachtu
do poslední chvíle. Politika není zcela racionální, není vždycky spravedlivá, není
úplně řiditelná. To, co udělal Jiří Paroubek, když po pár hodinách zrušil své veřejně dané slovo, jsme nemohli nijak ovlivnit. Nemohli jsme nijak ovlivnit ani to,
co udělali Vlastimil Tlustý a Jan Schwippel. Nemohli jsme nijak ovlivnit, že prezident, kterého jsme dvakrát s obrovským úsilím a proti odporu mnohých prosadili na Hrad, se otevřeně postavil proti nám.
A máme snad kvůli tomu fňukat? Máme čekat, až přestane foukat? Já říkám
NE! Říkám: „Pojďme a napněme plachtu. Napněme vlajku ODS! Napněme ji hrdě a vysoko! Globální ekonomika je v krizi, česká politická scéna je v krizi, ale
přesto, či právě proto, ukažme, že my v krizi nejsme!“
Od euforie k frustraci a zase zpět
Ne, my nejsme v krizi. Navzdory tomu, co se o nás říká v médiích. Navzdory tomu, co probíhá na našich vlastních diskusních fórech. Ano, i na nás doléhá tíha
frustrace. Našich více než třicet tisíc členů je také součástí veřejnosti. Veřejnosti, která si oškliví politiku a politiky jako nikdy předtím. Je to pochopitelné, je to
přirozené. Ale my s tím musíme umět bojovat.
Uplynulý rok byl pro nás rokem těžkých zkoušek. Pád vlády, které jsme věnovali ohromnou spoustu času, energie a sebeobětování, logicky vyvolal vzestup jistého nihilismu. Dokázali jsme se ale vzchopit. Dokázali jsme se rychle zvednout
a zorganizovat. A obstáli jsme v prvním testu, jímž byly volby do Evropského
11
parlamentu. Byl to sice jen test, protože sněmovní volby jsou něco úplně jiného,
ale bylo to důležité. V první řadě bylo důležité vyhrát. Po těžké drastické porážce
v krajských volbách a poté, co se mocenské poměry na české politické scéně obrátily proti nám, jsme potřebovali vydřít toto vítězství.
Podařilo se to. A stejně důležité jako zvýšit si sebevědomí bylo snížit sebevědomí našemu sokovi. Bylo důležité ukázat, že ne všechno mu u české veřejnosti
projde. Bylo důležité mu ukázat, že peníze v kampani nejsou všechno. Bylo důležité mu ukázat, že i když je ODS zrovna poněkud v problémech, jsme pro ČSSD
pořád přinejmenším rovnocenným soupeřem.
Náš soupeř vsadil v evropské i následující sněmovní kampani na osvědčené
zbraně. Vsadil na populismus, demagogii, podpásové osobní útoky. To vše podporované mohutnou marketingovou mašinérií s rozpočtem, za který by ČSSD skoro
mohla vyplatit třinácté důchody ze svého.
My jsme vsadili naopak na řešení, na věcnost, naše kampaň byla daleko uměřenější a místo síly peněz jsme do ní spojili nebo zapojili sílu dobrovolníků. Byla
by to a byla to velice dobrá kampaň a všichni, kteří se na ní podíleli, zaslouží obrovské poděkování. Právě oni se nejvíce mohou cítit podvedeni a frustrováni. Ale
věřím, že tomuto pocitu nepodlehnou a že do toho půjdou znovu. My všichni jsme
přece ten Modrý tým!
Měli jsme velice slušnou šanci vyhrát. Od pádu vlády do léta jsme vymazali náskok ČSSD v preferencích. A i když nás oslabil vznik nové pravicové strany,
TOP 09, v celkových součtech to pro středopravicovou vládu vypadalo dobře. Je
tu snad někdo, kdo si myslí, že Jiří Paroubek torpédoval konání voleb, protože se
opravdu bál rozhodnutí Ústavního soudu, a ne právě tohoto obratu v poměru sil
mezi pravicí a levicí? Myslím, že je to jasné.
Ten okamžik, kdy předseda ČSSD opět porušil dané slovo, pro nás měl být okamžikem morálního vítězství. Okamžikem, kdy jsme si měli říci: „My to takhle nenecháme. My už konečně učiníme přítrž takovému hazardování s Českou republikou, s důvěrou občanů v demokracii, s vyhlídkami na slušnou budoucnost této
země.“ Měl to být okamžik napínání modré plachty.
My jsme ale místo pocitu odhodlání upadli do deprese. Místo do protivníka jsme
se pustili do bratrovražedného boje. Připouštím, že na tomto nedorozumění mám
i svůj díl viny. Jde o moje tolik diskutované složení poslaneckého mandátu. Nemyslím tím ale, že by chyba byla v samotném odstoupení. Naopak. Vy všichni ,nebo aspoň většina, si jistě pamatujete, že takovou situaci jsem již zažil. Že jsem před
volbami v roce 2006 zcela vědomě a dobrovolně rok a půl neměl žádnou ústavní
funkci. Umožnilo mi to více pracovat s ODS, pro ODS, umožnilo mi to více pracovat na programu, umožnilo mi to více pracovat s veřejností. A rozhodně mě to nepřipravilo o možnost prezentace politických názorů. Umím s touto situací žít a není to pro mě nic nového.
12
Totéž platí i dnes. Necítím nějaký úbytek mediální pozornosti, někdy bohužel.
Vliv diskuse ve Sněmovně na veřejné mínění se všeobecně přeceňuje. Na to, abych
tak jako ostatní dostal svých deset vteřin ve večerních zprávách, nemusím přece
deset hodin poslouchat řeči Paroubka, Ratha, Sobotky, myšleno samozřejmě Bohuslava, a spol.
Navíc tentokrát má to celé i morální rozměr. Chtěl jsem dát jasně najevo, že
s paroubkizací české politiky nemám nic společného. Že ODS není jako ČSSD. Že
nelze házet všechny politiky do jednoho pytle. Že ODS a já osobně své sliby plníme. Že tento rozměr mého rozhodnutí nevynikl, pokládám právě za svou chybu.
Pokládám za chybu, že jsem vám své rozhodnutí dostatečně neobjasnil. Přímo v té
chvíli to bylo těžké, nebyl na to čas. A v následné debatě se mi to ne docela podařilo.
Problém tedy není v tom, že nesedím ve Sněmovně, ale v tom, že okolnosti mého odchodu, zejména nedostatek informací, posílily pocity frustrace a beznaděje
v ODS. To nás objektivně srazilo na pár týdnů dolů. Za to se hluboce omlouvám.
Omlouvám se za svou náladu. Jak řekl velký manažer Jack Welch: „Nálada vůdce je nakažlivá.“ Omlouvám se tedy za svou slabost, kdy jsem dva týdny opravdu
vážně přemýšlel, jak dál. A jestli vůbec chci jít dál. Jestli v situaci, tak jak se vytvořila a po všech těch letech, jestli mám ještě sílu napínat plachtu. Jestli mám
ještě na to, být váš vůdce, nebo zda třeba sám tak trochu nečekám, až přestane
foukat.
Odpověď máte zde. Už jsem to dnes jednou řekl. Jsem tu. A jsem připraven nejen napnout plachtu, ale také, slovy Johanna Wolfganga Goetha, jednat podle toho, jací bychom mohli být a pomáhat nám v dosahování limitů.
Tento rok pro nás začal euforií. Poté se zlomil do frustrace. Zakončeme ho i díky tomuto kongresu opět, když ne v euforii, tak alespoň pozitivně!
Tento rok si přece zaslouží být oslaven. Zaslouží si být oslaven prací. Zaslouží
si být oslaven prací ve prospěch svobody. Prací ve prospěch demokracie. Prací ve
prospěch prosperity. Prací ve prospěch budoucnosti. Myslím tím jak práci pro tuto zemi a pro její občany, tak práci pro ODS a její členy.
Dlouhý pochod za hodnotami
My máme co slavit. Slavíme dvacet let svobody. Slavíme jubilejní 20. kongres
ODS. A oslavme i budoucnost, předložme naši vizi pro Českou republiku do roku
2020. Vizi slušného a moderního státu.
Jsme po celou dobu u toho. Po celých dvacet let jsme stranou, která jediná má
nejen dost vůle, ale i dost síly k obraně svobody v této zemi. Chceme jí zůstat, anebo se chceme stát stranou druhého řádu? Stranou, která umí dělat politické
obchody, ale neumí dělat politiku? Stranou, jejímž tmelem nejsou ideály, ale tech-
13
nologie moci? Stranou, která nerozšiřuje prostor svobody pro občany, ale privatizuje sama sebe?
Chceme zůstat stranou, která bojuje s populistickým větrem, vanoucím nejen z české kotliny, nejen z evropského kontinentu, ale nyní už i ze Spojených států amerických? Nebo budeme v horším případě fňukat a v lepším čekat, až ten vítr ustane? Já
jsem opakovaně pro to napnout plachty. Děláme to ostatně dvacet let. A podle toho,
s jakým úsilím, s jakou vůlí a opravdovostí to děláme, se vyvíjí i život v této zemi.
My přece jsme stranou aktivních lidí. My jsme stranou, která i v politice věří,
že určující je strana nabídky, ne strana poptávky. Stranou, která věří v odpovědnost. Stranou, která věří, že rozhoduje síla myšlenky, ne momentální většina.
Stranou, která věří, že ideály zavazují a že myšlenky mají důsledky.
Nevymlouvejme se, že něco nejde, že to tak „lidé nechtějí“. A nedělejme něco,
o čem víme, že je špatné jen proto, že to tak údajně „lidé chtějí“. Takovou politiku dělat neumím, nechci a nebudu. Umím, chci a budu dělat politiku založenou
na osobní odpovědnosti. Založenou na pravdě, za kterou osobně ručím. Politiku,
která se snaží lidem pomáhat v tom, aby sami dosáhli svých limitů. Politiku, která lidem nenabízí almužny a žití přítomností, ale otevírá jim možnosti a dveře do
budoucnosti. Politiku, která se nepřizpůsobuje, ani nediktuje. Politiku, která nežije jen z podstaty, nerve se jen o to, co tu je, nehraje hry s nulovým součtem, ale
vytváří nové příležitosti a šance.
Toto pro mě znamená vůdcovství
Z tohoto úhlu pohledu tu chci také stručně zhodnotit dějiny naší polistopadové
svobody. Jak se žilo v této zemi? Jaká v tom byla role ODS? Jaká v tom byla role
našich hodnot a ideálů?
Bez nároku na úplnost historického popisu bych oněch dvacet let rozdělil na
pět etap.
První etapou byly Roky obnovy, léta 1990–1993
Byly to roky budování parlamentních a tržních institucí, obhajoby „svobody
a kapitalismu“, prosazování tržních reforem. Byly to roky naděje, optimismu, ale
i ochoty k utahování opasků. Byla to zlatá éra novodobé české pravice. Tím nemyslím jen polistopadovou éru. Ani nikdy za první republiky neměla pravicová
politika takovou masovou a spontánní podporu, nikdy předtím se nepodařilo, aby
pravicové, liberální ideje utvářely celospolečenský étos. Byly to roky, kdy se podařilo uskutečnit důležité reformní kroky k budoucí prosperitě. Z těchto úspěchů
těží Česká republika dodnes.
14
Po první etapě ale přišla Druhá etapa, nazval bych ji Roky
úpadku v letech 1994–1997
Charakteristikou této doby bylo postupné opouštění reformního étosu, růst strachu ze sociálních dopadů reforem a zároveň nárůst neodůvodněného uspokojení.
Nedokázali jsme využít příhodné společenské situace k urychlení reforem, naopak jsme je postupně úplně zastavili a ostrá rétorika jen cudně zakrývala fakt, že
budujeme klasický socialistický stát blahobytu. Obrovskou chybou této doby navíc byla rezignace na budování právního státu. Nechali jsme si tak z ruky vyrazit jednu z nejmocnějších zbraní každé pravicové strany, jíž je vláda zákona a naopak dovolili, aby později byla mnohokrát použita proti nám. Právem, protože
dodnes na občany doléhají problémy, na jejichž počátku stála naše tehdejší
nečinnost.
Toto období, kdy nám docházel dech, bylo zakončeno pádem vlády, který nebyl
zaviněn ani opozicí, ani jednotlivci ve vlastních řadách, ale odporem koaličních
partnerů a faktickým rozštěpením ODS. Přišla první vážná politická krize České
republiky nazvaná Sarajevský puč.
Pak už vcelku zaslouženě přišla Třetí etapa – Roky hanby
v letech 1998–2002
Oslabená a ponížená ODS dostala ještě v roce 1998 šanci. I přes naši prohru
měla levice ve Sněmovně menšinu. Učinili jsme tehdy strategicky zásadně chybné rozhodnutí, i když vynucené chováním nelevicových stran a dané pachutí zrady. Místo rozšiřování našeho koaličního potenciálu, místo prozíravého budování
protiváhy sílící levici jsme učinili politický obchod, který se pro nás ukázal v delším horizontu jako nevýhodný, v dané chvíli možná pocitově výhodná a jediná varianta bránící hrozící marginalizaci strany. Opoziční smlouva nám mravně zlomila páteř, posadila levici definitivně do sedla a dostala ODS do izolace. ODS měla
sice vliv, což se počítá, ztratila poprvé hodnověrnost, což ji poznamenalo. Zato před
ČSSD se perspektivně otevřely hned tři možnosti: spolupracovat směrem ke středu, směrem doleva, nebo velkým obloukem s ODS. Opoziční smlouva vytvořila pro
nás mocensky velice nepříznivou situaci, se kterou se vypořádáváme dodnes. Navíc ohrozila i naši budoucnost, protože od nás odvrátila politické i mimopolitické
spojence a znamenala devastaci, světe, div se, občanské společnosti. Nechali jsme
si dokonce ukrást i samotný termín občanské společnosti. To není žádné pravdoláskové ptydepe. Ani sprosté slovo. V kapitalismu je tato přirozená struktura odjakživa živým pramenem pravicové politiky. My žijeme z lidí aktivních, přemýšlivých, schopných unést vlastní odpovědnost a zapojit se do mnoha různých aktivit.
Naopak levice potřebuje málo strukturovanou, snadno manipulovatelnou masu, na
15
kterou zabírá její marketingové vymývání mozků. My jsme jí umetli cestu a výsledkem byla zasloužená a hanebná prohra v roce 2002.
Následovala Čtvrtá etapa, nazval bych ji – Roky naděje
v letech 2003–2006
Po druhé porážce ve sněmovních volbách v řadě přišla v ODS katarze a změna
vedení. Pro Českou republiku to byla ambivalentní doba. Na jedné straně světová konjunktura a úspěšné reformy z počátku 90. let přinesly slušný ekonomický
růst. Na druhé straně přišla legislativní smršť namířená proti občanským svobodám. Množství nových zákonů znamenalo růst byrokracie, nových povinností, zvyšování daní. Stát se začal rekordně zadlužovat. Daleko rychleji než za Zemanova
kabinetu, který přitom vládl v obtížnějších podmínkách.
Ve stínu této špatné politiky se však už vzmáhala nová naděje. ODS se vrátila
ke svým kořenům, ke svým původním hodnotám, k Poděbradským artikulům. Zároveň se nám dařilo hledat a nacházet širší občanskou podporu, rozšiřovat náš koaliční potenciál a nabízet naše pravicové zboží v přitažlivějším obalu. Vytvořili
jsme propracovaný politický program, jehož základní teze jsou stále platné. Začali jsme – i když bohužel nedokončili – personální obnovu a profesionalizaci strany. Právem jsme pak dosáhli historického volebního vítězství.
Následovala Pátá etapa – Roky bojů v letech 2006–2009
Po těžkých bojích a neuvěřitelných obstrukcích ze strany levice se nám podařilo
doslova ze země vydupat trojkoaliční vládu. Vládu s křehkou podporou, vládu heterogenní, ale vládu odhodlanou a schopnou dohody. Tento kabinet, přes všechny potíže, které provázely jeho práci, pokládám za dlouhodobě obrovský přínos pro českou
politiku. Pokládám ho za obrovský přínos, protože poprvé za dvacet let tu došlo k rehabilitaci koaliční spolupráce. A vlastně nejen za dvacet let, protože ani první republika neoplývala právě nejlepšími zkušenostmi s vládní spoluprací stran. Byla to
vláda, která plnila, co slíbila, která dokázala i v těžkých podmínkách připravit a prosadit návrhy zákonů ze svého programového prohlášení. Po dlouhých letech, kdy byla česká politika ve spárech klientelismu a úzkých lobbistických zájmů, kdy byla hodnotově naprosto vyprázdněná, tak došlo k renesanci politiky jako takové. A věřím, že
historici to jednou ocení, když už to nedokázala ocenit česká média. Ale možná to
ocení i novináři, pokud si někdy udělají čas a budou jednotlivé éry hodnotit nikoli
podle dobových tanečků a fám, ale systémově, na základě relevantních faktů.
Tato vláda dokázala za 27 měsíců prosadit maximum nutného, ale také možného z reforem. Přibrzdila hrozivé zadlužování. Začala boj s korupcí. Zlepšila
16
právní a podnikatelské prostředí. Stabilizovala zdravotnictví a učinila veřejné finance odolnější vůči krizi. Bohužel hodně toho už také nestihla. Taky toho dost
pokazila. Zejména už nedostala čas dotáhnout do konce boj s korupcí, změnit společenské klima a vrátit občanům víru v demokracii. Její pád navíc znamenal začátek nejhorší politické krize a krize důvěry v historii České republiky.
Sami si odpovězte, do jaké míry jsme v uplynulých 20 letech naplňovali ony
dva vůdcovské principy, které se prolínají tímto mým vystoupením. Kdy jsme opravdu vší silou napínali plachtu, kdy jsme jen pasivně čekali, až přestane foukat, kdy
jsme fňukali a stěžovali si na vítr? A kdy jsme hledali limity, kdy jsme jednali podle toho, jaká může být budoucnost, ne podle toho, jaká je současnost?
Nyní tedy vstupujeme do další éry. Do éry, která rozhodne, zda navážeme na roky 1990 až 1993 a 2003 až 2009. Nebo zda se vrátíme někam k rokům 1998–2002.
Či zda bude ještě hůř a začneme se vracet před rok 1989. Přinejmenším hodnotově, když už je to snad ne úplně možné systémově. Proto bych rok 2010 nazval rokem rozhodnutí.
Ano, rok 2010 je rokem rozhodnutí
Příští rok se konají volby, které určí, jak to dále bude s ODS, s pravicí a s touto zemí. Samozřejmě, že o každých volbách se mluví jako o volbách zlomových,
zásadních, fatálních a tak podobně. A to také vždycky jsou, přinejmenším proto,
že volby rozhodují o změně vlády. Ale vždy jsou tu i nějaké specifické důvody. Z jakých důvodů jsou zásadní a přelomové volby v příštím roce?
Tyto volby jsou zásadní, protože opět mohou rozhodnout o tom, zda se komunisté
vrátí či nevrátí k moci. Jsou zásadní, protože ukáží, zda vznik TOP 09 celkově posílí, či oslabí pravici. Jsou zásadní, protože ukáží, zda ODS chce hrát o všechno,
chce hrát o vítězství, nebo se spokojí s rolí slabšího partnera ve velké koalici. Nakonec, ale ve skutečnosti v první řadě, jsou tyto volby zásadní proto, že v příštích
čtyřech letech musí naše země opravdu provést nutné reformy a modernizační změny. Musí se z konzumně orientované společnost proměnit na společnost investující
do budoucnosti a do vzdělání. Musí zastavit růst dluhů. Musí obhájit své místo v euroatlantických strukturách. Musí posílit a definitivně ukotvit svobodu a demokracii. Nebo také to vše nemusí. To v případě, že ty volby nevyhrajeme.
Proto tedy rok rozhodnutí. Rok, kdy se rozhodne, jaká bude další etapa. Já
bych rád léta 2010–2020 nazval Roky nových šancí. Vy možná taky. Podívejme
se na to, co můžeme a musíme my sami udělat, aby tomu tak bylo.
Zvolili jsme jako horizont našeho uvažování rok 2020. Jednak to zapadá do
tohoto dvacítkového výročí: 20 let svobody, 20. kongres ODS, Vize 2020. Jednak to má i praktické důvody. Desetileté období na jedné straně přesahuje krátký horizont jednoho volebního období. Na druhé straně je to ještě doba, do
17
které ještě lze seriózně dohlédnout a neutíkat buď k nesmyslným, či alibistickým předpovědím.
Jaká tedy má být naše vize pro Českou republiku do roku 2020? Vy jste ve svých
kongresových materiálech dostali koncepty této vize, rozdělené podle jednotlivých
bloků. A právě v těchto blocích se bude dále diskutovat, bude se debatovat o tom,
jak je dále rozvinout, budou se hledat konkrétní řešení a podobně. Na závěr pak
přijmeme na základě této diskuse usnesení, která pro nás budou vodítkem v naší
politické činnosti pro další období, podkladem pro sestavování programu a budou
představovat onen silný mandát do následujících měsíců.
Na mně nyní je, abych překlenul prostor mezi konceptem a ideovou debatou.
Pokud nemám pouze provolávat hrdelní výkřiky, což se na ideový kongres nehodí, nemohu se vyhnout jisté popisnosti. Nicméně pokusím se ji maximálně omezit. Nechci vás definitivně znudit a uspat. Chci vás nadchnout. Což na tomto kongresu možná půjde stěží, ale chci se o to pokusit. Opět si tu vypůjčím slova Johna
C. Maxwella: „Vést druhé je záležitost srdce, ne hlavy.“
Ostatně zpráva předsedy beztak nemůže nahradit programovou debatu. Je na
mně, abych zde určil směr cesty, východiska a cíle. Ale konkrétní kroky k dosažení těchto cílů musíme přijmout společně a po obsáhlé diskusi. Proto budu daleko spíše klást otázky než nabízet hotové odpovědi.
Obrana svobody
Začnu touto sekcí, tímto blokem. Jaká je naše základní svoboda? Svoboda daná nám všem bez rozdílu od narození? Je to bezpochyby svoboda odporovat zlu. Je
to svoboda, kterou nám žádný tyranský režim nevezme. Ale na druhé straně nám
ji ani demokracie nezaručí. Zárukou této svobody jsme my sami. Každý z nás musí mít odvahu postavit se proti zlu. Musíme mít odvahu vystoupit a nemlčet, když
se děje bezpráví, když se děje křivda, když se děje zločin. Je nutné si to připomínat i dvacet let po listopadu 1989. Je nutné si to připomínat, aby naše děti za dvacet let mohly také slavit život ve svobodě. Aby měly co slavit.
Jak řekl americký prezident a jeden z otců zakladatelů Thomas Jefferson: „Vše,
co potřebuje tyranie, aby získala pevnou půdu pod nohama, je, když lidé dobré vůle zůstanou zticha.“ Moje první otázka pro kongresovou debatu tedy zní: „Co jsme
ochotni udělat, co uděláme pro to, aby zlo nevítězilo?“
Druhou otázkou je vztah svobody a bezpečí. Musíme bránit svobodu před zločinci, tyranskými režimy a teroristy. Ale musíme se také bránit před státem, který ve jménu ochrany našeho bezpečí ohrožuje naše občanské svobody. Oba tyto
aspekty svobody postihují slova státníka Benjamina Franklina, které znáte: „Kdo
se vzdá svobody kvůli bezpečí, nezaslouží si ani svobodu, ani bezpečí.“
18
Moje druhá otázka proto zní: „Co uděláme pro to, aby český stát účinně
bránil bezpečí doma i ve světě a zároveň neomezoval občanské svobody?“
A to je samozřejmě o každém kamerovém systému ve městě, o tom velkém bratrovi, kterého někdy definujeme velmi složitě. Další svobodou hodnou našeho zájmu je ochrana soukromí. Nemůžeme mlčky přihlížet tomu, jak levičáci, populisté
a radikální aktivisté neustále rozšiřují definici veřejného zájmu. Samozřejmě na
úkor zájmů soukromých. Bohužel se to děje i za přispění médií, která v každém
kroku na omezení nadbytečných zásahů do soukromí vidí snahu ochránit podvodníky a tuneláře.
Zde nemusím sahat k citaci zahraničních myslitelů. Stačí použít jeden z našich
Poděbradských artikulů: „Soukromí je nedotknutelné a budeme ho chránit“. Má
třetí otázka je tedy jasná: „Co uděláme pro ochranu soukromí?“
Dalším bodem je vztah svobody a odpovědnosti. Musíme bojovat proti všeobecnému úpadku osobní odpovědnosti. Musíme bojovat proti tomu, že dvacet let od
listopadu 1989 si šedesát procent lidí myslí, že jejich štěstí má zaručit vláda. Musíme bojovat proti neodpovědnosti politiků, kteří se vymlouvají právě na tyto průzkumy veřejného mínění. Kteří říkají, že budou bránit tuto zemi před reálnými
hrozbami jen v případě, že s tím většina bude souhlasit. Musíme žádat po novinářích, aby spolu se svobodou slova přijali i odpovědnost za zásahy do individuálních svobod. Musíme bránit expanzi soudců, kteří překračují mantinely dělby moci ve státě a činí rozhodnutí, za jejichž dopady neodpovídají.
Bez odpovědnosti jsou všechny demokratické instituce prázdnou skořápkou
a ústava cárem papíru. Bez odpovědnosti není skutečné svobody. S velkým povděkem zde použiji slova našeho velkého státníka Václava Bendy: „Neexistuje absolutní a zcela neodpovědná svoboda, protože každá taková svoboda se velmi rychle obrací v otroctví.“
Moje čtvrtá otázka pro kongres zní: „Co uděláme pro to, aby odpovědnost
v této zemi přestala ztrácet půdu pod nohama?“
Pátým aspektem svobody, o němž se budeme bavit, je otázka tolerance. Tento
princip je v posledních letech chápán poněkud jednostranně. Tedy jako tolerance
většiny k menšině. Zapomíná se už na toleranci menšiny k hodnotám většiny. Což
zpětně podkopává ochotu a vůli většiny k toleranci opačné. Jsem přesvědčen, že
k tomu, abychom dosáhli skutečné tolerance k menšině, musíme začít více zdůrazňovat respekt k většinovým hodnotám, k hodnotám naší civilizace. Pak chtějme po většině více tolerance. Tolerance přece znamená vládu zákona. Zákon, který měří spravedlivě a každému stejně, který zaručuje každému stejná práva
a povinnosti, z principu také vylučuje diskriminaci.
Nechť si tedy každý činí, co je mu libo, pokud tím neomezuje druhé. K tomuto
pojetí tolerance se hodí klasické liberální krédo: „Moje svoboda se rozmáchnout
končí u sousedovy brady.“ Zlovolný zásah sousedova obličeje nelze omluvit žádnou kulturní odlišností či potřebou pozitivní diskriminace. Už ta slova „pozitivní“
19
a „diskriminace“ jsou ve zjevném rozporu. Moje pátá otázka tedy zní: „Co uděláme pro to, aby princip tolerance nebyl vytlačen principem diskriminace, byť pozitivní?“
Konečně šestým – a hodně obsáhlým – debatním okruhem spojeným se svobodou je efektivní stát. Je smutnou pravdou, že moderní demokratické státy disponují mohutnou byrokratickou mašinérií, která ve jménu páchání dobra zotročuje
lidi daleko efektivněji než středověcí vladaři. Trefně to vystihl Ronald Reagan:
„Co se hýbe, je třeba zdanit. Když se to ještě hýbe, je třeba to zregulovat. Když se
to přestane hýbat, začněme to dotovat.“
Zvykli jsme si na pečovatelský stát. Zvykli jsme si na to, že nám dává vše, co
chceme. Ale pozor, jak řekl americký konzervativní politik Barry Goldwater: „Vláda, která je dost silná na to, aby vám dala všechno, co chcete, je také dost silná
na to, aby vám to všechno vzala.“ Proto na závěr bloku věnovaného svobodě kladu svou šestou otázku: „Co uděláme pro to, abychom efektivně bránili svobodu občanů před expanzivním státem?“
Obrana svobody je základní hodnotou ODS i základní hodnotou sametové revoluce. Svoboda a odpovědnost jsou ale stále více vytlačovány populismem a neodpovědností. Bránit svobodu, bránit nové cestě do otroctví, i v tom
vidím vůdcovství.
Česká republika v Evropě a ve světě
Druhou ideovou sekcí je postavení České republiky v Evropě a ve světě. Začnu Evropskou unií.
Občanská demokratická strana je, a já to často říkám na sněmech, jednou z nejpravicovějších relevantních stran v celé Evropě. Dokazuje to mimo jiné i naše příslušnost k ECR Group, k britským konzervativcům a reformistům v Evropském
parlamentu. Tuto frakci jsme spolu s britskými toryi a polskou stranou Právo a spravedlnost zakládali. Vedle britských konzervativců jsme v ní nejkonsolidovanější
stranou s nejdelší historií. Napravo od nás už je v Evropské unii jenom zeď. Nebo nevýznamná, okrajová uskupení.
Říkám to zde proto, abych hned v zárodku utnul flagelantské nářky nad tím, jak
údajně v EU nebo doma zrazujeme naše pravicové hodnoty. Kdo to říká, tak buď
vůbec nebere v potaz českou, ale hlavně evropskou realitu. Nebo to říká se zlým
úmyslem. ODS je unikátním projektem mimo jiné a také právě proto, že na rozdíl
od ostatních tzv. pravicových stran široko daleko je autentickou liberálně-konzervativní formací bez znaku nacionalismu a populismu. Říkám zatím.
Evropa prostě nejsou Spojené státy. Demokraté, v USA považovaní za levici, by
v Evropské unii zaujali místo nalevo vedle toryů a ODS, ale daleko před stranami
Evropské lidové strany. Republikáni na kontinentu žádní nejsou – jakkoli je po-
20
važujeme za své ideové spojence. Taková je situace. My nad ní nefňukáme. Ani
nečekáme, až přestane foukat. Odvážně jsme napnuli plachtu a založili ECR Group.
Co více bychom teď měli dělat? Vystoupit z EU? A jak bychom si tím pomohli?
Naši mezinárodní realitu určuje zejména vztah mezi EU a Ruskem. Jak řekl
Wellington: „Střední Evropa, to je ten podivný prostor mezi Německem a Ruskem.“ My se z tohoto prostoru nemůžeme nijak zázračně vymknout. A mělo by nás
velice znepokojovat, když významní politici jezdí demonstrovat svou podporu ruskému režimu. A to jak čeští, tak mnozí evropští. Je to přece režim autoritativní. Je
to režim, který nechává lidem jen takovou svobodu, aby si nad nimi udržel kontrolu. Je to režim, který neuznává svobodu slova v evropském pojetí. A nakonec
ani svobodu podnikání.
Naprosto chápu obavy Václava Klause před silným Bruselem. Ale naprosto nerozumím jeho obdivu k silné Moskvě. Nemůžeme nahradit Brusel Moskvou. To by
byla sebevražda. Naší jedinou šancí je aktivně působit v Evropské unii. Aby se
sama nezměnila v impérium. Aby nepokukovala po Rusku. Protože právě to mnozí evropští politici dělají. Často ti samí, kteří prosazují tužší integraci a federalizaci, kteří razí heslo „big is beautiful“. Naším zájmem je, aby EU byla prostorem
svobody a tvořila Rusku protiváhu. O to se maximálně snažíme, seč nám síly stačí, možná nejsou velké, ale dají se skládat. Centralistická unie je pro nás potenciální hrozbou. Závislost na Rusku je pro nás hrozbou aktuální. Potřebujeme být
ukotveni v evropském civilizačním prostoru. Cenou, daní za to jsou různá bruselská omezení včetně Lisabonské smlouvy.
Moje první otázka pro zahraniční sekci tedy zní: „Co můžeme a musíme udělat pro zachování svobody v evropském prostoru, pro zabránění v posunu do sféry ruského vlivu a jakou cenu jsme ochotni platit za členství v EU?“
Když se podíváme za Evropskou unii, pak naším hlavním zájmem je udržet pozornost USA k tomuto regionu. Dosavadní přístup nové americké administrativy,
která více sází na vztahy s Ruskem a Asií, je pro nás nebezpečný. Je v tom kus ironie. Když se bývalý prezident Bush dovolával spojenectví s Evropou, Evropa se
k němu obracela zády. Teď, kdy nastoupil mnohými evropskými politiky vysněný
prezident Obama, vzkazuje jeho vláda Evropanům: „pomožte si sami“. Poslední
vyjádření Zbignieva Brzezinskeho to dokumentují naprosto jasně.
Toto není politika, která by nás mohla těšit. Prozíravá zahraniční politika nemůže být založena na primitivní aritmetice: Asie jde nahoru, Evropa dolů, musíme se proto spojit s Asií. Euroatlantická vazba, která poutá EU a USA, je přece
něčím daleko víc než znaménkem momentálního hospodářského růstu. Jistě, hospodářská rovnováha se mění v neprospěch západní civilizace. Ale rozpad euroatlantické vazby by tento propad jedině urychlil. Musíme udělat vše pro to, aby k tomu nedošlo. Potřebujeme americké spojenectví. A to jak v bezpečnostní, tak
ekonomické sféře. Evropa se nikdy bez Spojených států sama neubránila. A globální změny ekonomické síly, kdy se stále více prosazují země, které s námi ne-
21
sdílejí stejné civilizační hodnoty, dále podtrhují potřebu hospodářské spolupráce.
Zde je tedy moje druhá otázka pro zahraniční sekci: „Co uděláme pro zachování a posílení euroatlantické vazby?“
Ve třetím koši zahraničně politických problémů zbývají ještě takové otázky jako energetická bezpečnost, mírové mise, liberalizace světového obchodu, migrace, ochrana ovzduší... Nebudu je už zde podrobně probírat. Všechny tyto otázky
spojuje vztah mezi svobodou a bezpečností. Proboha, jenom se přestaňme štítit
jedné z nejkonzervativnějších hodnot a tou je zachování prostředí pro život. Proto
za třetí položím zahraniční sekci hromadnou otázku: „Jak promítneme naši oddanost svobodě do řešení všech zahraničně politických a bezpečnostních
problémů?“
Zahraniční politika je obvykle stranou hlavního mediálního zájmu i stranou zájmu voličů. My však dobře víme, že záruky naší svobody, bezpečí a prosperity vždy
ležely, leží a budou ležet za hranicemi České republiky. Prozíravá zahraniční
politika, udržování a posilování spojeneckých vazeb, uvědomování si citlivosti multipolární rovnováhy mezi EU, USA, Ruskem a Čínou a tak dál,
obrana lidských práv ve světě, to je pro mě vůdcovství.
Vzdělaná a konkurenceschopná země
Třetí sekcí je vzdělaná a konkurenceschopná země. Tuto sekci považuji za klíčovou. Je to sekce ekonomická. Jsem si jist, že otázky obrany svobody a zahraniční politiky zvládáme s naprostým přehledem. Ale podpora vzdělání, výzkumu a inovací, onen znalostní trojúhelník, znovu prosté slovo, je pro nás stále tak trochu
novinkou. Přitom zde leží klíč k budoucnosti. Zde leží klíč k zachování naší svobody a zvýšení hospodářské síly.
Jestliže na globální úrovni prohráváme v konkurenci s Čínou či Indií, je to právě proto, že nedokážeme tak jako v minulých stoletích využívat naši hlavní komparativní výhodu. Sázka na inovace, na investice do výzkumu a vzdělání, učinila
Evropu dříve světovou mocností. To dnes platí ještě více než ve středověku. V globální ekonomice se dále zesilují naše komparativní nevýhody: nedostatek nerostných surovin, drahá pracovní síla, vysoké sociální standardy.
Co s tím budeme dělat? Nechceme a nemůžeme jít cestou snižování mezd a sociální ochrany pracovníků. Nerostné suroviny si nikde neopatříme. Jedinou schůdnou cestou jsou investice do vzdělání, do vědy, do inovací. Nemá smysl bojovat
o zachování výrob s nízkou přidanou hodnotou. Naopak. Laciné montovny ať se
přesouvají dále na východ. Pro naše pracovníky musíme připravit lepší příležitosti a k tomu právě využijeme uvolněný prostor a potenciál.
Potřebujeme reformy vysokého školství, vědy a výzkumu. Za prvé musíme mít
daleko větší množství studentů bakalářských oborů, kteří budou schopni pracovat
22
v sofistikovaných výrobách a službách. Za druhé potřebujeme špičkové výzkumné univerzity, které poskytnou vzdělání na nejvyšší úrovni a dají vzniknout novým
objevům, patentům a vynálezům. A za třetí potřebujeme větší sepětí mezi výzkumem a praxí, potřebujeme větší spolupráci firem a univerzit. Tak aby se vědecké
poznatky proměnily v nové technologie, aby se zvyšoval inovační potenciál země.
Za čtvrté potřebujeme zavést systém celoživotního vzdělávání dospělých. Jen tak
je možné udržet si dostatečně kvalifikovanou pracovní sílu.
Samozřejmě jedna věc je připravit samotné reformy, druhá uvést je do praxe.
Kromě toho základním předpokladem pro splnění našich cílů v oblasti vzdělání
a konkurenceschopnosti je dostatek peněz. A to nejen veřejných, ale hlavně a především soukromých. K tomu všemu potřebujeme mít širokou podporu občanů, studentů a akademiků. Už jsme na to narazili. Proto se sekce vzdělávání a konkurenceschopnosti ptám: „Jaká bude naše strategie, náš postup, naše řazení
kroků, abychom mohli v praxi naplnit náš cíl modernizovat Českou republiku, zvýšit její vzdělanost a inovační potenciál?“
Hlavní brzdou, která brání větším investicím do vzdělání a vědy, je orientace
společnosti na okamžitý konzum. Přitom je tisíciletími ověřeno, že každá společnost je tak bohatá, do jaké míry dokáže odložit svou spotřebu a investovat tyto prostředky do vlastní budoucnosti. Přeměnit rozmařilou konzumní společnost
státu blahobytu na rozumnou společnost, která své zdroje neprojídá, ale
investuje je, v tom vidím vůdcovství.
Nové civilizační výzvy – řešení pro budoucnost
Čtvrtou sekcí jsou nové civilizační výzvy – řešení pro budoucnost. Dalo by se
také říci, že jde o sekci věnovanou předpokladům dlouhodobé, makroekonomické
stability země. Jde o staré známé evergreeny. O reformy důchodového systému, sociálního systému, pracovního trhu, zdravotnictví, o fiskální reformu.
Tyto otázky tvoří dlouhodobě páteř politického soupeření. Pokládám to za smutný doklad neodpovědnosti a populismu levice. Levice není ochotná připustit, že
zajištění dlouhodobých předpokladů stability a prosperity země nemůže být obětováno ideologickým předsudkům a snaze koupit si vítězství v příštích volbách.
Není ochotná učinit s námi férovou dohodu. Dohodu, z níž by neprofitovala žádná
strana, ale ze které by dlouhodobě profitovali všichni čeští občané.
Jsem si jist, že tato sekce přinese realistická řešení zmíněných okruhů problémů. Co mě ale trápí, je právě široká podpora těchto kroků, aby se systém neměnil
po každých volbách. Zatím jsme se zasekli dokonce i u mírných, parametrických
změn v důchodovém systému. Změn, které i ČSSD už jednou odsouhlasila. Naše
úspěšná zdravotní reforma se stala politickým propadákem. Za stabilizaci veřejných financí nám nikdo nezatleskal. Jistý úspěch jsme měli jen se sociální reformou, která vyloučila část černých pasažérů.
PROJEVY HOSTŮ
23
Proto se podobně jako sekce vzdělání a konkurenceschopnost ptám sekce nové civilizační výzvy: „Jaké navrhneme řazení kroků, jejich objasňování
a prosazování, abychom nepohřbili jak nutné reformy, tak naše politické šance?“
Na tom, že neustálé odkládání reforem je špatné, se víceméně shodnou všichni.
V soukromých rozhovorech dokonce i sociální demokraté. Zároveň však cynicky
dodávají, že rozhodně nic takového prosazovat nebudou, protože „lidé to nikdy nepřijmou“. Zde se vrátím ke Goethovi. Vůdcovství pro mě opravdu znamená vidět svět, jaký by mohl být, ne takový jaký je. Znamená pro mě snahu lidem neškodit, ale umožnit jim dojít až na samý limit možností.
Možná to na první pohled vypadá na „mission impossible“, ale není tomu tak.
Jestliže platí, že politika je uměním možného, pak to přece nemůže znamenat, že
se bude dělat jen to, co projde přes spojení průměru s podprůměrem. Musíme se
snažit, abychom vždy dali dohromady většinu složenou z nadprůměru a průměru.
Nemůžeme se příliš vzdálit od našich voličů, to demokracie neodpouští. Ale musí nám jít o to, abychom táhli zemi alespoň o malý kousek vzhůru, nad její momentální možnosti, nad její momentální průměr. Hlavně ne dolů.
Vnitřní záležitosti ODS
Když jsem tu zmínil „mission impossible“, je to možná vhodný úvod k bloku
vnitřní záležitosti ODS. Samozřejmě žertuji. Ale vše, co tu bylo řečeno o našich
plánech a vizích, zmizí v propadlišti, pokud ODS nebude schopná tyto cíle naplňovat. Jestliže chceme moderní a slušnou zemi, musí být také ODS moderní a slušnou stranou. Jestliže prosazujeme ve veřejném životě svobodu a odpovědnost, musí se tyto hodnoty prosazovat i v naší vlastní straně.
Půjdu rovnou k věci. Naším nejakutnějším problémem je přijímání černých duší. Potažmo regionalizace, privatizace politiky ODS. A chci jasně říci, že tady nejde o nějaký boj Topolánka s regionálními kmotry, jak ho nazývají média. Já nekádruji regionální politiky. Já nemíním zasahovat do pravomocí regionů. Já nijak
nezpochybňuji, že každý region má své místní vůdce, má ty, kteří za něj mluví.
A neptám se: „Kdo za vás mluví?“ Ptám se: „Byli vaši zástupci vybráni na základě svobodné a férové soutěže, nebo ne? Respektujete potřebu jednotné celostátní
politiky, nebo ne? Jste solidární s ostatními regiony, nebo ne?“ To jsou podstatné
věci. Pokud to takto nefunguje, je třeba to změnit. Ne proto, že se mi nelíbí Franta nebo Pepa, ale protože jinak čeká ODS katastrofa.
Změny, které navrhuje grémium, částečně výkonná rada i já, jsou systémové
a rozhodně nejsou motivovány nějakými mými osobními pocity. Ostatně v platnost
beztak vstoupí až po volbách. Ve kterých buď uspějeme – a pak mou pozici nikdo
a nic nezpochybní v dané chvíli, nebo nezvítězíme a budeme v opozici. A pak odejdu sám a bez nějakého donucování.
24
Konkrétní podobu nutných změn musíme ještě dopracovat. Ale chci tu otevřeně sdělit mou představu o jejich principech.
1. Otázka zbavení členství. Je nepochybné, že musíme zůstat demokratickou stranou, z níž se nevylučuje na základě nelibosti vůdce s tím či oním. Na druhé
straně se jasně ukázalo, že pokud místní sdružení nevyloučí člena, který si podle stanov i silně většinového názoru vyloučení zaslouží, nemáme žádný nástroj,
jak zjednat nápravu. Je proto třeba možnosti vylučování doplnit. Stejně je třeba řešit otázku délky karanténní doby, po kterou se dotyčný nemůže přihlásit
znovu.
2. Otázka kongresových delegátů z řad poslaneckého a senátního klubu. Je třeba
provést změnu tak, aby podmínkou bylo, že delegáti jsou členy klubu a zároveň
byli zvoleni za ODS. Abychom se vyhnuli účasti těch, kteří za nás sice byli zvoleni, ale již nás opustili.
3. Otázka černých duší. Zde rychlé a snadné řešení neexistuje. Respektive každé
řešení se dá obejít. V zásadě jsou dvě možnosti. Jednak invazivní. V případě,
kdy se náhle zvýší počet členů místního sdružení na čtyřnásobek a jde o jasný
podvod, tak výkonná rada musí využít své pravomoci a odebrat licenci. Není nikdo jiný. Neinvazivní metody spočívají v návrhu různých kvót a stropů. Jsem
k jejich dopadu skeptický. Obcházení nezabrání, slušné šikanuje a reguluje. Co
se týká delegací na kongres, bylo by dobré přijmout změny v tom smyslu, jak
jsou navrženy, že počty delegátů se neodvíjejí od počtu členů, ale od velikosti
regionu, od počtu voličů v posledních volbách. Ať už absolutních, nebo lépe relativních, vztažených k celkovému počtu voličů v regionu, tzn. počet voličů v regionu a počet námi získaných voličů v regionu. Ten princip zamezuje náborům
a řeší i určitou motivaci, přičemž nediskriminuje regiony, které například prohrají volby, ale přitom získají ten počet voličů. Počet delegátů kongresu by pak
mohl být pevně stanoven na pět set, to je víc jak dnes. Mimo jiné proto, aby se
regiony necítily tímto opatřením diskvalifikovány.
4. Konečně čtvrtým problémem, na který upozorňoval už Václav Klaus, je regionalizace ODS. Ta se kvůli v podstatě administrativnímu rozdělení země rozpadla
na čtrnáct různých organizací. Ty často prosazují své vlastní zájmy na úkor zájmů společných, mají různé programy a přístupy, a dokonce chtěly mít i své
vlastní kampaně v celostátních volbách. V tom je potřeba zjednat pořádek. Aniž
by centrum zasahovalo do místních záležitostí, je třeba zajistit, aby v zásadních
věcech ODS vystupovala jednotně, aby uměla všude prosazovat svůj celostátní
program. S tím souvisejí i takové otázky, jako je profesionalizace manažerské
sítě či jednotná pravidla pro nominace, jednotné volební a jednací řády a nezbytně nutná míra centralizace zaručující přežít.
Jsem přesvědčen, že všechny tyto návrhy jsou návrhy rozumné. Nemáme přece
pouze problémy mezi centrem a regiony. I mezi regiony panuje řevnivost, ty bohatší a s větším počtem členů mají tendenci přehlížet ty chudší a méně početné.
PROJEVY HOSTŮ
25
Musíme zajistit, aby všude v ODS platila stejná pravidla, abychom uměli garantovat občanům stejnou politiku v Praze jako na Severní Moravě, aby zde byla nějaká
základní solidarita mezi regiony. Jinak jako významná celostátní síla prostě skončíme. Pochybuji, že by to bylo v zájmu samotných regionů. Nemluvě o tom, že když
nezajistíme uvnitř strany pro všechny svobodu a rovné možnosti uplatnění, pak nám
ty nejperspektivnější lidi nakonec odláká Karel Schwarzenberg TOP 09.
Znovu opakuji, nechci nikoho kádrovat nebo ostrakizovat. Jen bojuji za otevřenost ODS. Použiji zde další citát o vůdcovství. Tentokrát jde o slova Theodora
Roosevelta: „Nejlepší vedoucí je ten, kdo má talent vybrat ty správné lidi
a dostatek důvěry dát jim příležitost, aby ukázali, co umí.“ A to stávající struktura ODS na všech stupních ne vždy zaručuje. Je správné to změnit? Určitě ano.
Pravice 2020
Je to dlouhé, uznávám. Ale nebojte, už se blížím k závěru. Chci tu ještě říci pár
slov o budoucnosti pravice. Obšírně jsem se tomu věnoval už na minulém kongresu. Tak teď už jen stručně a na základě nových skutečností. Ostatně ony nové
skutečnosti nijak neoslabily to, co jsem říkal loni. Naopak to podtrhly.
Musíme si opravdu uvědomit, že skončila doba, kdy jsme mohli počítat s rozdělením levice na systémovou a nesystémovou. Do boje se spojenou ČSSD a KSČM
nemůžeme jít nikdy sami. Kromě opory v občanské společnosti a malých stranách,
o což se snažíme, potřebujeme i silné parlamentní spojence.
Naším nejpřirozenějším partnerem je náš největší konkurent – TOP 09. Samozřejmě, že nám to výrazně ztěžuje možnost zvítězit ve volbách. Daleko více než dříve se rozdělují pravicové hlasy. Doplácíme na to, že nespokojenost s politikou je
větší než kdykoli v minulosti. Obrací se proti oběma velkým stranám. Ale při tradičně větší citlivosti pravicových voličů více postihuje nás než ČSSD. A dodávám,
že každá naše chyba, že každé naše zaváhání v dosahování cílů, o kterých jsem tu
mluvil, naši nevýhodu zvětšuje.
Jaké jsou naše možnosti? Rozdělil bych je na taktické a strategické, nebo krátkodobé a dlouhodobé, chcete-li. Krátkodobě musíme klást daleko větší důraz na
rehabilitaci demokratické politiky a na boj s korupcí. To jsou problémy, které lidi trápí ze všeho nejvíce, dokonce více než krize. Právem. A každá nová strana,
s níž lidé nemají žádné zkušenosti, z této spontánní vlny profituje. Proto se opravdu snažme o to, udělat si pořádek ve vlastních řadách. A nezaplétejme se s ČSSD,
nezavdávejme ani tu nejmenší záminku ke spekulacím o velké koalici. To by bylo smrtící.
Dlouhodobě pak vidím jedinou cestu. Musíme, pokud to bude možné, uskutečnit náš dlouhodobý plán a spojit celé středopravé spektrum pod jednu střechu. Je
škoda, že se nám to nepodařilo již nyní a přicházíme tak o voliče. Ale můžeme být
26
rádi, že i přes silnou pozici TOP 09 a naši rozhádanost z poslední doby držíme vyrovnanou pozici s ČSSD. A že v celkových součtech nad levicí mírně vedeme. Ale
dlouhodobě nemáme šanci. Preference ČSSD i KSČM jsou velice stabilní a jejich
spolupráce v případě úspěchu téměř jistá. Naše neschopnost k sobě připoutat nesocialistické strany by pak vedla k rozdrobení a tříštění sil. Pokud bychom navíc
byli podezřelí, že to hrajeme na velkou koalici, dostaneme se znovu do izolace.
Mohlo by se stát, že nebudeme schopni zabránit nejen vládě levice, ale ani opakování koalice ČSSD se středopravými stranami.
Řekl jsem v úvodu, že naším posláním je vést. Pokud chceme být nadále lídrem pravice, musíme se poučit. Ze všech chyb z 90. let i ze všech našich chyb
dnešních. Musíme umět zúročit výsledky tohoto ideového kongresu a uplatnit je
v naší politice. Včetně těch z pátého bloku: ODS musí sloužit k prosazování obecných hodnot a idejí, ne soukromých zájmů. A musíme si udržet svou pozici lídra
pravice. Nejde tu jen o nás. Jestliže největšími problémy v očích občanů jsou korupce a stav politiky, pak řešení je dvojí. To jednodušší, které nabídne ČSSD, bude sázet na populismus a vládu pevné ruky. To naše, obtížnější ,sází na vůdcovství
a slušný stát. Naše řešení klade na občany větší nároky, ale je pro ně dlouhodobě
výhodnější. Udělejme všechno pro to, aby se prosadilo.
Závěr jsem si nechal otevřený. Přece jenom jsem musel počítat s tím, že v úvodu dojde k něčemu, na co budu muset reagovat. V závěru tedy jenom vyzývám.
Pojďme, proboha, pojďme se spojit na tom, na čem jsme vznikli, co reprezentujeme a co chceme reprezentovat i do budoucna. Napněme plachty, pojďme společně,
všichni společně představit našim občanům naši Vizi 2020, pojďme vyhrát volby.
VYSTOUPENÍ HOSTŮ A POLITICKÝCH PARTNERŮ
27
VYSTOUPENÍ HOSTŮ
A POLITICKÝCH PARTNERŮ
Vystoupení předsedkyně KPV Naděždy Kavalírové
Vážený pane předsedo, vážení delegáti kongresu, vážení hosté, dámy a pánové,
není pro mě jednoduché vystoupit po projevu, který jste teď zaslechli. Slova inspirující, moudrá, kritická, hodnotící, mnoho otázek bylo položeno, na které budete hledat do zítra odpověď. V mém projevu je jediná otázka, na kterou budu chtít
od vás, ve vašich závěrech, slyšet taky odpověď. A ještě něco. Když jsem si připravovala mé vystoupení dnes tady, tak jsem měla pět verzí. Byly kritické, byly
tvrdé, ale teď vidím, že to, co jsem zvolila, je rozumnější, protože to tvrdé a kritické tady bylo vysloveno. Kéž by do všech hlav vás delegátů a nejenom delegátů,
ale v této zemi – ta slova zapadla. Kéž by každý občan v této zemi o nich takto uvažoval, protože bez této i vlastní sebekritiky by to doopravdy byla cesta do pekel,
a to si dovolit nemůžeme. A vy, kteří jste převzali určitým způsobem záštitu nad
bývalými politickými vězni, si to dovolit vůbec nemůžete. A teď mi dovolte, abych
přečetla to, co jsem přijala jako šestou verzi.
Dovolte mi, abych vás pozdravila nejen svým jménem, ale i za členy Konfederace politických vězňů ČR, kterým velmi záleží na tom, aby představitelé našich
demokratických politických stran co nejlépe rozhodli o své veřejné činnosti ve prospěch nás všech. Současně děkuji za pozvání na vaše zasedání a za možnost říci
vám pár slov.
Také vyřizuji pozdravení od těch muklů a muklyň, kteří jsou vašimi členy nebo sympatizanty a kteří věří ve vaše dobré úmysly s touto zemí a jejími občany.
Pokud mně paměť neselhává, zúčastnila jsem se řady vašich konferencí či kongresů od Luhačovic počínaje. Obecně jsem mluvila o osudu politických vězňů
50. let, o našich problémech a věřila, že je vnímáte a že nám, starším nejméně o tři
generace, pomůžete tyto problémy řešit. Škoda, že stranou vašich zájmů zůstal dosud neschválený PS PČR zákon o třetím odboji.
Zde mě ale dovolte poděkovat za schválení Topolánkovou vládou Nařízení vlády č. 135/09 Sb. o jednorázovém odškodnění ke zmírnění některých křivd – jedná se o dovolenou v době věznění. Toto schválení je respektováno úřednickou vládou a jeho platnost bude realizována od 1. 1. 2010.
Vaše sněmování následuje jen několik málo dní po četných oslavách a vzpomínkových akcích na dobu před dvaceti lety, kdy jsme se dočkali velkého daru
svobody. Především díky studentům z Národní třídy ze dne 17. 11. 1989, kteří
onen veliký proces přerodu z totality do svobody zahájili.
K dosud nevyřešeným problémům, např. majetkovým: nevrácený majetek círk-
28
vím, různým spolkům, např. Orel, Sokol, Junák, dovoluji si připomenout např. zcizený majetek zemědělských rodin a rodů, který byl legalizován upravenými komunistickými zákony. Kontinuita zákonů z minulosti do přítomnosti je trestuhodná a je příčinou nepostižitelnosti skutečných viníků, dnes ještě žijících soudců,
prokurátorů a dalších likvidátorů z řad Lidových soudů.
Zde si dovolím odbočit – v mém hodnotícím projevu ve Španělském sále Pražského hradu ke 20. výročí založení Konfederace politických vězňů ČR jsem prohlásila, že jedním odsouzením Brožové-Polednové se tato vina nemůže žádným
způsobem smazat.
Ano, soud lidu – petice pracujících z různých národních podniků i zneužití školních dětí, dožadujících se hrdelního potrestání dr. Milady Horákové a jejich druhů a další nezákonnosti. Svědčí o tom dobová dokumentace.
Mezi vámi delegáty je zastoupena především mladá generace. V době komunistických represí z 50. let jste ještě nebyli na světě, ale o té době víte z literatury, od rodičů, prarodičů, účastníků 1. a 2. světové války. Proto pochopení té doby
a vyrovnání se s nevyřešenými problémy je tak obtížné. To ovšem neznamená, že
naše minulost by vás měla rozdělovat, ale naopak sjednotit, abych mohla bývalým
politickým vězňům předat vaše poselství.
Tady kladu jedinou otázku, ta zní: „Ptám se, jak to poselství bude znít?“ A vy
máte zodpovědnost do zítra na to odpovědět.
Když vy, členové kongresu, nenajdete společnou cestu, jak demokratickými prostředky vyřešit hospodářské, společensko-etické problémy země, ale také problémy, které máte mezi sebou, ku prospěchu všech, kteří vám důvěřují, tak na druhé
straně politického spektra číhají dravci, kteří hravě zlikvidují dokumentační materiály nejen v ABS a beztrestnost skutečných viníků z let 1948–1989 zvítězí nad
láskou a pravdou.
Nevěřím, že o to neusilujete. Prosím, nezklamte nás, bývalé politické vězně.
A až budete zítra končit, nezapomeňte na moji otázku.
Písemný pozdrav prezidenta republiky ČR
Václava Klause
Vážení delegáti,
i když již rok nejsem Vaším čestným předsedou, osud Občanské demokratické strany mi není lhostejný. I když jsem na kongres jako prezident nebyl pozván, dovolte mi
pozdravit Vás touto formou. Váš kongres probíhá v době, kdy oslavujeme 20. výročí
zhroucení komunismu a znovunabytí svobody. Celá dvě desetiletí to byla právě ODS,
která téma svobody nejen nejhlasitěji proklamovala, ale pro svobodu v naší zemi také nejvíce udělala. Na naši ideovou pevnost a zásadovost veřejnost slyšela, a především díky tomu se ODS stala jednou z rozhodujících sil na naší politické scéně.
29
Téma svobody zůstává aktuální i dnes. Svět, ve kterém žijeme, naše evropské
i širší okolí, míří spíše opačným směrem. Volný trh je poškozován nadměrnými
a zcela zbytečnými regulacemi, lidská aktivita a tvořivost jsou paralyzovány štědrostí sociálního státu, nové technologie umožňují stále detailnější kontrolu soukromí, obzvláště kolem různých environmentálních témat vyrůstají nová radikální levicová hnutí. Stále užší politická integrace Evropské unie omezuje naše vlastní
rozhodování.
Toto všechno by měla pravicová politická strana vidět nejjasněji a říkat nejhlasitěji. Pokud se témata tohoto typu z praktické politiky stávajících parlamentních stran vytratí, nebo zůstanou pouze formálním ornamentem, za kterým nic nenásleduje, najdou si ventil v jiných politických seskupeních. Hrozí také, že tato
témata uchopí jedinci nabízející jednoduchá, radikální a nedemokratická řešení
a že na ně s politikou nespokojení lidé budou slyšet.
Nespokojenost jistě v mnoha případech vzniká z věcí virtuálních, mediálních
a do naší reality uměle vnášených. Ale příležitost k tomu dává absence idejí a nedostatek skutečného zaujetí reálnými tématy naší současnosti u mnoha dnešních
politiků. Ve veřejnosti narůstají radikální nálady, ale ty nevyřeší zákazy a kriminalizace extremistických skupin. Vyřeší ho pouze jasná, ideově pevná a srozumitelně podaná demokratická alternativa. Velmi bych si přál, aby taková alternativa
byla artikulována na pravé straně politického spektra.
Dnes je ze všech stran slyšet slovo krize. Míní se tím krize ekonomická. Existuje však i krize politická, která naleptává a eroduje náš veřejný prostor. Té bychom se měli obávat více než cyklických hospodářských recesí.
Přeji Vám při hledání odpovědí na tyto a další otázky naší nejednoduché současnosti hodně invence a sil. Přeji Vám nalezení schopných mužů a žen, pro něž
politika bude primárně službou veřejnosti, a nikoli prostředkem k naplňování privátních zájmů. Jen tak lze vrátit politice důvěru veřejnosti. Jen tak bude mít silnou důvěru i Občanská demokratická strana. Jen tak se i já – ačkoli již členem
nejsem – budu i nadále cítit občanským demokratem.
Vystoupení předsedy přípravného výboru TOP 09
Karla Schwarzenberga
Vážené dámy, vážení pánové,
především bych vás rád uklidnil – vzhledem k tomu, že už je po jedné hodině,
nebudu dlouho mluvit, aby vaše oprávněné přání konečně jít k obědu vám bylo
splněno.
Za druhé bych chtěl opravdu srdečně poděkovat za toto pozvání, které mě opravdu potěšilo. Cituji pana předsedu Topolánka: „Pozve-li mne svobodná osmnáctiletá k sobě, tak jsem z toho vždycky velice šťastný a vítám to. K tomu je ještě mod-
30
rooká, to se mi také líbí. Takže svobodná osmnáctiletá modrooká je vždy lákavá.
Ale přesto, poněvadž vypadá tak lákavě, tak každý její přítel nebo ten, kdo by rád
byl její přítel… mám o ni někdy obavy. Nejsem si tak úplně jist, jestli je už ve
všem dospělá, ačkoliv to je motto dnešního kongresu. A především mám z jedné
velké věci veliké obavy.
V posledních týdnech a dnech byla média plná rozporů v řadách ODS. Kdybych byl velice sobecký, tak bych řekl: „No, to je báječné, to nám nahání další voliče a příznivce TOP 09.“ Ve skutečnosti je ale náš společný úkol zamyslet se nad
stavem této země a uvědomit si, že pro další zdárný vývoj České republiky je silná demokratická pravicová strana nezbytná. A jenom a především v době, kdy je
v demokracii normální střídání politických směrů u moci, bych aktuální personální obsazení považoval za přímé ohrožení tohoto státu. Musím vás proto velmi
prosit, abyste svorně drželi při sobě, abyste si uvědomili tu velikou zodpovědnost,
kterou velká demokratická strana jako ODS v této republice má, a každý z vás podle toho jednal. My potřebujeme, jako pochopitelně menší strana, silného partnera
do budoucnosti. Jaká bude koalice po volbách, to ví sám Pán Bůh. No, jak víte,
všechny spekulace o koalicích před výsledkem volebního večera jsou liché. Možná že se vesele budeme scházet v opozičních kuloárech, to vše je velice dobře možné. Ale je ještě čas, abychom si začali opravdu uvědomovat vážnost situace a dali se do práce.
Byl to, nemýlím-li se, velký pruský vojevůdce Helmut von Moltke z 19. století, který ostatně bohužel zvítězil u Hradce Králové. Byl to opravdu nadaný stratég
a ten dal svého času tu směrnici odděleně pochodovat, ale společně se bít. A to
vzhledem k situaci v naší zemi, vzhledem k hluboké, nejen k hospodářské, nejen
politické, ale především také k morální krizi, ve které naše republika a společnost
je. Je to opravdu na pořadu dne. A bude to také na šest měsíců nebo kdykoliv volby nastanou a jakýkoliv výsledek zde potom bude. Myslím, že jsme před tím rádi
vzpomínali na tu dobu, kdy jsem spolu s kolegou Ondřejem Liškou, s kolegou Cyrilem Svobodou pod premiérem Topolánkem tvořili vládu a myslím, že to byla dělná vláda, že na to můžeme být společně hrdí. Myslím, že tato kombinace je možná a prospěšná také v budoucnu. Ale nikdo nám to nemůže zaručit, dokud se my
nebudeme snažit a dokud svým voličům budeme poskytovat obraz stran, které jsou
nejednotné, které se perou mezi sebou a které nestojí svorně za svým vedením a za
těmi cíly, které si vytyčily, a upřednostňují místní, lokální či osobní zájmy před
zájmy státu, republiky (neboť i politická strana je nutná v demokracii).
Dámy a pánové,
smíme být pouze služebníci státu, služebníci republiky. Nesmíme nikdy připustit, že nám naše či vaše strana je důležitější než český stát, než Česká republika, tak, jako to bylo v minulosti. V tomto smyslu – ale věda nutnost, že k udržení demokracie jsou nutné silné demokratické strany a také otevřené diskuse – jsou
osobnosti v čele těch stran, které mají odvahu a jdou do boje, což je nutné. V tom-
31
to smyslu vás dneska zdravím, přeji vám velký úspěch při vašem sjezdu. My ho
budeme mít příští týden, doufám, že se nám oběma podaří.
Vystoupení předsedy KDU-ČSL Cyrila Svobody
Vážení občanští demokraté, milý Mirku Topolánku, dámy a pánové,
děkuji za pozvání na váš programový kongres. Je mně ctí vás oslovit.
Dámy a pánové,
my, křesťanští demokraté, jsme slíbili po volbách nevstoupit do koalice, jejíž
důvěra by se opírala o vůli komunistů v jakékoliv formě, a zároveň se zavazujeme
nevstoupit do vlády, která by se opírala o přeběhlíky. Podpora komunistů je politicky a mravně nepřijatelná a přeběhlictví do jiných stran a uskupení často páchne korupcí a vydíráním.
V tom se, vážení občanští demokraté, jistě shodneme. Proto je reálná i naše povolební spolupráce.
To je důvod, proč vám sděluji základní postoj nás, křesťanských demokratů.
Vnímáme vážně a odpovědně touhu a volání po změně politiky. Apel ke změně
má takovou sílu, že jen zakládání nové strany ze starých politiků se zdá jako naděje na správnou změnu. Volání po změně vede k tomu, že vláda, která z mnoha
i dobrých důvodu nic nerozhoduje, je vnímána jako naděje na změnu k lepšímu.
My víme, že to tak není, že ani jedno, ani druhé není samo o sobě zárukou pozitivní změny.
Nesmíme podcenit pocity a zdání. Musíme nabídnout reálnou změnu. Nesmíme umožnit budoucí zklamání občanů.
Naše heslo je to v nás. Usilujeme v každém z nás probudit to lepší. Rozhodli
jsme se svést zápas o charakter naší demokracie. Po vsetínském sjezdu a odchodu některých našich členů to je dnes možné.
Začali jsme s klíčovými změnami. Trváme na regulaci hazardu v naší zemi. Není možné, aby obce a stát poslouchaly provozovatele loterií, kasin a heren a jim se
přizpůsobovaly, jak a do jaké míry má být hazard omezen. Stát a obce mají chránit veřejný zájem a těmto subjektům pravidla určit. Veřejná moc nese odpovědnost nejen za podnikatelské prostředí, ale i za negativní dopady hazardu do společnosti, do života jednotlivých lidí.
Jsme proti tendru na odstranění starých ekologických zátěží. Není možné, aby
stát dal příslib 50, 70 nebo 114 miliard korun z veřejných prostředků, aniž by problém vyřešil. Nepřejeme si, aby nám vznikla kauza jako Diag Human, kdy soukromý subjekt po státu nárokuje 13 miliard korun za procesní kroky státu, protože spor neukončil na samém začátku.
Předkládáme změnu pravidel výběrových řízení u veřejných zadavatelů. Je nutné zavést povinnost vítěze výběrového řízení odkrýt smlouvu tím, že nebude chrá-
32
něna obchodním tajemstvím. Smlouva mezi vítězem a veřejným zadavatelem musí být svléknutá do naha, aby byl znám každý její detail. Je třeba zakázat akcie na
majitele. Za každé situace vůči veřejné moci mohou vystupovat subjekty, jejichž
vlastnická struktura je průhledná. Musí být znám konečný vlastník.
Konečně to znamená zavést trestněprávní odpovědnost právnických osob, aby
se podvodník nemohl vyhnout trestní odpovědnosti s poukazem na kolektivní rozhodování firmy.
Demokracie je tam, kde je světlo, a ne tma.
Demokracie je tam, kde každý nese odpovědnost i svým majetkem.
Demokracie je tam, kde platí pravidla pro všechny.
Dodržovat Masarykovo pravidlo: nebát se a nekrást je politika, po které občané
volají. Učinili jsme sebereflexi. Na cestu jsme se vydali a budeme rádi, když najdeme podporu i u vás. Kdo je schopen takových radikálních kroků, bude připraven též
ke krokům reformním po volbách a reformy naléhavě potřebujeme. Jsme proti pocitům a zdáním. Nabízíme reálnou naději. O ni nám jde. Žádáme vás o spolupráci
a podporu. Jde o životní zájem historických politických stran. Jde o naši zem.
Vystoupení předsedy Strany zelených Ondřeje Lišky
Vážený pane předsedo, dámy a pánové,
děkuji vám za pozvání na Kongres ODS. Přijal jsem je rád, a to tím spíš, že tento kongres má podtitul „20 let svobody“. Z věcí, které nás spojují, je to především
důraz kladený na otázku svobody. Jsme ostatně strany demokratické.
K parlamentní demokracii – a tím spíš k té založené na proporčním volebním
systému – nevyhnutelně patří kompromis. Kompromis, který nemá vždy nutně rozměr vzájemného ústupku, ale který může být i pozitivní, tvůrčí.
ODS a Strana zelených mají za sebou tři roky společného vládnutí a ministři
navržení těmito stranami jsou také členy současného kabinetu Jana Fischera. Naše spolupráce je jak uvnitř ODS, tak uvnitř SZ s odstupem času hodnocena různě.
Musím říci, že předtím, než jsem šel na dnešní jednání, jsem znovu prostudoval
některé texty sumarizující a hodnotící období 2006–2009 z hlediska dosažených
výsledků. A znovu jsem si potvrdil názor, který jsem zastával už dříve. Mělo to
smysl. Udělal se kus dobré práce pro občany České republiky. I když závěr bude
navždy spojován s poměrně velkou ostudou, ale tu si na vrub musí připsat někdo
úplně jiný než ODS nebo Strana zelených – a nemusím jistě říkat kdo.
Naše spolupráce a ti, kdo ji zosobňovali, mají své kritiky – a to i poměrně ostré kritiky. Přiznávám, že i já měl jako člen vlády Mirka Topolánka řadu vážných
výhrad – například k pochybnému způsobu řešení kauzy Čunek, k otázce radaru,
ke způsobu komunikace s tzv. přeběhlíky, k některým personálním otázkám. Pozitiva však ve zpětném pohledu podle mého názoru převažují, byť teď určitě není
33
vhodný čas ani příležitost je vypočítávat. Koneckonců – a to si řekněme otevřeně
– já bych dost možná jmenoval jiná pozitiva než vy. Tehdy před třemi lety však
každopádně nebyla lepší volba. Všechny ostatní varianty byly horší než ta, kterou
jsme zvolili.
V žádném případě bych si nedovolil vměšovat se do výběru kandidátů ODS do
jakýchkoliv funkcí, jeden okamžik našeho společného vládnutí v tomto směru zmínit musím. Ano, mám na mysli volbu prezidenta republiky. A jsem přesvědčen, že
řada z vás – byť by to možná neřekla veřejně, a už vůbec ne při takové příležitosti, jako je Kongres ODS – by se mnou souhlasila, že zvolit hlavou státu Václava
Klause byla chyba. V posledních týdnech a měsících se to, myslím, ukázalo více
než zřetelně. Mrzí mě, že jsme v takto důležité otázce nenalezli v rámci tehdejší
koalice shodu.
Volební systém ČR i ODS potřebuje menší strany a bylo by chybou ODS, kdyby ruku v ruce se sociálními demokraty uzavřela záhubný obchod a změnila volební systém ve prospěch velkých stran. Naopak vládní návrh, který jsme společně s ODS připravili, byl dobrým kompromisem ku prospěchu kvality demokracie
v ČR. Věřím, že se k němu vrátíme.
Říkám otevřeně, že ODS pro nás není a ani nemůže být jediný potenciální politický partner. V parlamentní demokracii to koneckonců jinak nejde. U příležitosti 20. kongresu ODS je však třeba uznat, že vaše strana ušla v posledních letech velký kus cesty a při zachování všech charakteristik, které ji dělají
konzervativní, liberální a demokratickou, se zároveň stala politickou silou, s níž
se dá rozumně diskutovat např. o otázkách evropské integrace a ochrany životního prostředí. Hypotetickou povolební spolupráci se „starou“ ODS pod vedením
dnešního prezidenta si představit neumím. Současná ODS pro mě představuje stabilní a vlastně nepostradatelný prvek na politické mapě, který naše země potřebuje ke své vnitřní stabilitě a normálnímu demokratickému vývoji.
20 let od sametové revoluce je vlastně právě tento fakt ten nejdůležitější.
Vystoupení předsedy Strany soukromníků ČR
Rostislava Senjuka
Dámy a pánové,
hodlám být stručný, ale přesto vás chci informovat o důvodech, pro které jsme
s Vaší stranou podepsali smlouvu o vzájemné předvolební a povolební spolupráci.
Před 17 lety jsem odcházel z politiky a i z Federálního shromáždění ČSFR
s uspokojením a naivním pocitem dobře vykonané práce. Byl jsem přesvědčen, že
Velkým restitučním zákonem, jehož jsem byl jedním z hlavních autorů, jsem navždy zabránil návratu starých pořádků do Čech. Mladická naivita mne s konečnou
platností opustila v loňském roce, kdy levicové síly svržením vlády slavily vítěz-
34
ství nad logikou a prosperitou. V mých obavách mne utvrdil i kolega z let polistopadových a tehdejší předseda Sdružení podnikatelů ČR a Strany podnikatelů, živnostníků a rolníků zde přítomný Rudolf Baránek a nynější místopředseda Strany
soukromníků. Obavy se naplnily. Jsme přímými svědky toho, že exponenti předlistopadového dění a hlavně jejich myšlenky se dostávají ke slovu a do mocenských
postavení.
Z pohledu soukromníků vývoj po rozpadu federace postrádal dlouhodobou koncepci a jednotlivé vlády řešily a hasily vnitřní problémy státu „ad hoc“. Orientace byla spíše ven než dovnitř. Nekoncepčními rozhodnutími trpěla celá společnost
a nejvíce se to projevilo v oblasti ekonomiky a práva. Absence jasných a všude
platných stabilních pravidel nás doprovodila až k hospodářské krizi. Vláda ODS
Mirka Topolánka mne poprvé velmi příjemně překvapila, že odmítla populistické
a z dlouhodobého hlediska neúčinné ekonomické nástroje na oslabení krize a já
jsem poprvé přestal pohlížet na ODS jako na levicovou, za kterou jsem ji od roku
1992 považoval. V tehdejších dobách totiž mnohdy přispěla k dnešnímu nárůstu
levičáctví nečinností nebo růžovo-oranžovými kompromisy. Ale přes chvályhodné
a vítané snažení vlády Topolánka v začátku krize veškeré výkyvy nejvíce dopadaly na ty, kteří měli být v ohnisku pozornosti a péče státu, tedy soukromníci a firmy. Vytvářejí hodnoty, pracují, plní státní rozpočet a v podstatě z něj nečerpají.
Celou dobu od listopadu 1989 se nejen k těmto osobám stát choval macešsky.
Nekrmí, ale zařezává zlatou slepici. Vlády měly priority makroekonomické, ale nikoliv národní. Vlády konaly a činily kroky a opatření, ale nevysvětlovaly jejich důvody. Mnozí politikové prosazovali především své vlastní osobní zájmy ale ne spolu s ostatními, ale na úkor ostatních. Proto nyní žijeme ve společnosti, která uznává
jen jednoho boha – peníze. Společnost již dnes nemá další ideály! Důsledkem toho je paradoxně to, že většina společnosti pohrdá politiky bez ohledu na to, z jaké strany jsou, a nemá respekt k žádným pravidlům, které politici stanovují pomocí zákonů. Tím je ale oslabován stát jako instituce a všechny jeho funkce.
Následkem je snížení významu společenských hodnot a pravidel a jejich dodržování se dnes pro velkou skupinu obyvatel jeví jako poškozování zájmů vlastních
i vlastní rodiny. Systém tedy vychovává a nutí ke kriminalitě.
Vědomi si všech těchto faktorů jsme iniciovali založení právě s již zmíněným
Rudolfem Baránkem na sklonku minulého roku Strany soukromníků, která shodně navazuje na ideály stavovských stran první republiky a na ideje, které v roce
1992 přinesly ve volbách do ČNR 3,15 %, což bylo 203 600 hlasů, které by nyní
reprezentovaly kvórum 5 %. Tyto ideály jsme pokusili rozšířit mezi domácími soukromníky a firmami. Při tomto snažení jsme se zhusta setkávali s vašimi členy jak
na nejnižších úrovních, tak i na úrovních nejvyšších.
Mohu vám sdělit, že jsem s radostí zjišťoval, že současná ODS není tou arogantní stranou, jakou jsem znával z roků těsně po 1989. Na všech úrovních jsme
se setkávali se souhlasem podstatně více než s odporem. Zjistili jsme, že naše
35
vlastní aktivita, která měla a má primárně zabránit nástupu levice a ochránit české podnikatelské prostředí a jeho členy, se ve spoustě bodů shoduje s názory členů ODS, ač většina z nich není ODS verbalizovaná a mnohé jsou pro ODS zjevně
nové. Proto jsme se rozhodli, že přistoupíme na výzvu vašeho předsedy a nebudeme štěpit pravici vlastní kandidaturou do předčasných voleb, nejde nám totiž o personální angažmá, ale o cíle. Proto plně podpoříme ODS. To je také důvod, proč tu
dnes stojím.
Nemohu se ale zpronevěřit tomu, abych některé důvody akcentoval, neboť vás
chci vyzvat k jejich společné podpoře.
Náš stát měl od roku 1989 mnoho makroekonomů lepších, či horších, neměl ale
ani jediného národohospodáře. Makroekonomové řešili anonymní průběh křivek
nabídky a poptávky, aniž by za těmito grafy viděli Českou republiku a jeho občana. Politici privatizovali pro samu privatizaci a nedošlo jim, že privatizace českého státního podniku do vlastnictví státního podniku jiného státu není privatizací,
ale je zločinem proti vlastnímu národu. Privatizace do cizích rukou mnohdy zlikvidovala celá odvětví, např. cukrovary, závody elektrotechnické až po vodárny
a podniky komunikací nebo banky. Z takovéhoto postupu jsem nabyl přesvědčení, že český stát považuje vlastní občany za méněcenné ve srovnání s jakýmkoliv
cizincem. Tyto způsoby by měly být jednou provždy odmítnuty. I v rámci EU existujeme jako samostatný státní útvar s nezastupitelností vlastní suverenity. Měli
bychom ji budovat a hájit.
Dlouhodobé koncepce a rozvoj státu by měla tvořit instituce projektanta národního hospodářství. Jednotlivé resorty by schválený trend měly respektovat a podporovat. Nevymýšlíme nic nového, takovou koncepci přijaly země jihovýchodní
Asie, tzv. asijští tygři již v roce 1955. Dlouhodobá koncepce rozvoje a její dodržování jim přinesla neuvěřitelný rozmach v předchozích desetiletích.
Zásadní podíl na rozvoji státu by měla nést ta odvětví, kterými naše republika
disponuje v největší míře. Naše nerostné bohatství není velké, ale ty kterými disponujeme, využijme.
Třetí, možná snad největší, výhodou naší republiky je vzdělaný a invenční národ. Jeho potenciálu a znalostí jsme dosud nevyužívali. Snížení rozpočtů vědeckých institucí a škol nám ještě více omezí inteligenční růst národa. Vědění a výnosy z něj by měly být v budoucnu dle našeho názoru jedním z hlavních zdrojů
příjmů této republiky. Za každým pokrokem stojí pouze a jenom úroveň znalostí.
Zatím tu leží ladem. S tím samozřejmě souvisí pohled na jednotlivce jako na základ zdravé a fungující společnosti i záchranná síť pro ty, kteří se nemohou aktivně bránit sami.
Soukromníci a celá střední vrstva, přes deklarovanou podporu nikdy žádnou neobdržela, je na ústupu. Současná generace soukromníků je vyčerpána a unavena
z nekonečných bojů se státem. Podpora nemusí být jen v oblasti materiální, možná podstatně větší podporou je jejich společenské uznání jako tvůrců hodnot
36
celého systému. Dosud se jim dostávalo jen hanlivého označení „podnikatelů – rozumějme zlodějů, kteří jsou na svobodě jen díky liknavosti příslušných státních
orgánů“. Mnozí z nich uvažují o odchodu z vlastní země právě ne kvůli materiálním podmínkám, ale díky dehonestaci celé naší třídy. Odchod schopných lidí zažila tato země mnohokrát a nezapomeňme, že za každým odchodem schopných, následovala období temna počítána nejméně na desetiletí. Myslím si, že tolik času
nemáme.
Dlouhodobá koncepce veřejných financí a ekonomika státu vůbec je dalším bodem. Zde se nejvíce projevuje zkratkovité a ad hoc rozhodování. Mějme ale na paměti, že účetní řešení, která v současnosti zvítězila, zcela opomíjejí zajištění trvalých zdrojů státního rozpočtu, možná je i do budoucna likvidují. To není ani
koncepční, ani rozumné a bude nutné přístup od základu změnit.
Dámy a pánové,
jen velmi kuse jsem se zmínil o některých tématech, která nás donutila vrátit
se do politiky. Doufám, že na jejich zapracování do vašich koncepcí a následně
i do zákonů se s vámi budeme aktivně podílet. Pevně věřím, že naše spojení Vám
následně i nám přinese více než jen výše uvedených pět procent voličů.
Na závěr mi dovolte, abych vám popřál v průběhu celého vašeho kongresu moudrost v rozhodování, tolerantnost a koncepčnost v třídění názorů a nám všem ve spolupráci mnoho úspěchů do nadcházejících nelehkých zítřků.
Vystoupení předsedy US-DEU Jana Černého
Dámy a pánové, vážení delegáti,
je mi ctí a nesmírným potěšením, že mohu po 12 letech jako první oficiální představitel Unie svobody – DEU pozdravit Kongres Občanské demokratické strany.
To, že zde stojím a hovořím k vám, je důkaz, že se nám všem společně podařilo zahrnout příkopy vzájemné nedůvěry a nevraživosti, které nás léta dělily, a které, a to je na tom to nejhorší, umožnily nástup levice do vlády, ať už to bylo formou opoziční smlouvy nebo formou přímé účasti Unie svobody v socialistické vládě.
Za což se chci vám zde i celé české pravicové veřejnosti omluvit.
Jsem velmi rád, že naše rozdělení je minulostí a že rozpory mezi námi, které byly více v osobních animozitách našich představitelů, než v rozdílu programů, jsou
zapomenuty.
V uplynulém roce Unie svobody realisticky zhodnotila své postavení a rozhodla se přijmout vaši výzvu podpořit pravicový blok. Nechceme totiž nadále tříštit síly před rozhodujícím bojem o další směrování České republiky, kterým bezesporu příští parlamentní volby jsou a kde bude záležet na každém hlasu.
Jsem rád, že se nám podařilo dosáhnout programové shody, jejímž výsledkem
je zahrnutí některých našich programových priorit do vašeho volebního programu,
37
a že tím padla i poslední překážka naší budoucí spolupráce. Spolupráce na programových shodách, spolupráce při prosazování základních principů pravicové politiky, na kterých nám všem záleží.
Za toto jednání, která byla velmi otevřená a konstruktivní, chci vašemu vedení
i vám poděkovat.
Vážení přátelé,
jsem dalek toho radit vám, co máte v ODS dělat, nicméně chtěl bych zde vyslovit jednu prosbu.
V tuto chvíli, pominu-li vznikající TOP 09, je ODS jedinou relevantní pravicovou politickou stranou na naší politické scéně, která je schopná postavit se konsolidované levici, a proto se k vám právem upínají naděje všech pravicově smýšlejících občanů.
To je pro vás nesmírný závazek.
Prosím vás, myslete na to při svém jednání, nejen na tomto kongresu, ale každý den, vždyť jde skutečně o hodně.
Jde přece o budoucnost naší země a našich dětí.
Nedopusťte návrat komunistů k moci, jak už se to někde stalo po krajských
volbách.
Dámy a pánové,
dokázali jste překonat rozpory mezi námi, dokažte překonat i rozpory uvnitř ODS
a pojďme konečně přesvědčivě vyhrát parlamentní volby. To jediné má totiž smysl.
Přeji vám příjemný den a těším se na další spolupráci mezi ODS a US-DEU.
Projev předsedy skupiny Evropských konzervativců
a reformistů v Evropském parlamentu a polského
poslance Michala Tomasze Kamińskeho
Vážený pane předsedo, vážení hosté, milí kolegové,
jsem velmi poctěn a mnoho to pro mě znamená, že zde dnes mohu být s vámi – s pro
mě drahými přáteli z ODS – jako lídr naší společné frakce v Evropském parlamentu.
Vlastně bych ani neměl říkat, že tu jsem s přáteli, ale s bratry. Od malička mě
mí rodiče učili, abych o Češích mluvil jako o našich českých bratrech.
Vaše nádherné hlavní město je jasným důkazem toho, čím Češi přispěli a stále
přispívají do Evropy. A důkazem toho, jak mnoho dali Češi Polákům. Vždyť to právě byla česká princezna Doubravka, která je matkou prvního polského krále Boleslava Chrabrého.
Dnes je rok 2009. A právě tento podzim si připomínáme události, které našim
oběma národům přinesly svobodu a suverenitu. Před dvaceti lety jsme byli svědky pádu systému, který se udržoval také jen díky popírání dvou velmi důležitých
hodnot – lásky ke svému národu a svobodného trhu.
38
Měli jsem opravdu velké štěstí, že v 80. letech měl Západ dvě silné osobnosti,
které plně chápaly zlo komunismu a které věděly, že se zlem se žádné kompromisy nedělají. Těmi lidmi byla Margaret Thatcherová a Ronald Reagan – těm také
dlužíme za naše vítězství a nabytou svobodu.
Je proto velmi symbolické, že dnes největší pravicová strana v České republice a v Polsku mají společnou parlamentní frakci s britskými konzervativci, stranou Margaret Thatcherové a Winstona Churchilla.
A naše spolupráce má již své výsledky. Již nyní je jasné, že se ostatním nepodařilo zahnat nás do kouta a že skupina Evropských konzervativců a reformistů je
efektivním nástrojem k ovlivnění evropské politiky.
Konečně může v Bruselu a Štrasburku naplno zaznít náš hlas – hlas, který chce
více svobody, více demokracie a solidarity ve společné Evropě. Naši europoslanci se svou každodenní prací snaží o to, aby se méně regulovaná a méně ideologická Evropa stala realitou, se kterou se naši občané opravdu ztotožní. Chtěl bych
vám říci, jak moc je cenný příspěvek europoslanců za ODS k úspěchům celé frakce. Zástupci ODS v Evropském parlamentu nás všechny inspirují svou tvrdou prací a profesionalismem. Jsem hrdý, že mohu říci: „Čeští bratři, buďte hrdí na své
zástupce v Evropě!“
My máme v Polsku problémy s tím, že pravice je nejednotná a neefektivní. Od
počátku devadesátých let je pro nás ODS příkladem zralé, moudré a účinné pravicové politiky. A ona moudrost a výkonnost se tento rok potvrdila – v osobě Mirka Topolánka, který vedl vaši zemi i celou Evropu ve velmi těžkých časech.
Velmi věřím ve vás a ve váš úspěch. A přeji vám úspěch, protože to není jen
v českém zájmu, ale v zájmu všech vašich sousedů v Evropě.
39
PROJEVY MÍSTOPŘEDSEDŮ
A PŘEDSEDY SENÁTU PČR
Projev 1. místopředsedy ODS Davida Vodrážky
Vážené delegátky, vážení delegáti, milí hosté,
před rokem jsem byl na tomto místě zvolen do funkce 1. místopředsedy Občanské demokratické strany. Byl to rok náročný nejen pro mne, ale i pro celou
ODS. A je na místě bilancovat.
Za poslední rok jsme dokázali velké věci, ale zažili i velká zklamání. Vím, že
se to dotklo každého z nás, věnovali jsme velké úsilí vládní odpovědnosti a následné snaze o stabilizaci námi nezaviněného chaosu. A každý z nás svou měrou
přispěl k volební kampani. Vím, kolik práce se za tím skrývá a velice to oceňuji.
Své úsilí chceme napnout do budoucnosti. Aby se to podařilo, nemůžeme opomenout minulost, zhodnotit úspěchy, ale i prohry. A samozřejmě též skládat účty.
Jak jsem řekl už při svém zvolení, bylo mým cílem ve funkci prvního místopředsedy pracovat zejména na zlepšení vnitřního chodu ODS. Proto jsem věnoval
hodně času regionům. Přijel jsem hlavně naslouchat, získávat nové podněty, nejen mluvit. Chtěl bych, aby se některé regiony, které to tak cítí, zbavily pocitu, že
s nimi Praha – ať již jako regionální organizace či přímo vedení strany – málo
komunikuje.
Moderní strana potřebuje moderní komunikační kanály. Proto jsme rozšířili
a zkvalitnili možnosti elektronické komunikace. Zavádíme mimo jiné intranet pro
členy, daleko více využíváme internet, vstupujeme do komunitních sítí a multimediálních kanálů, jakými jsou Facebook, Twitter či YouTube. Novou kvalitu komunikace přináší také interaktivní prostředí portálu Moje ODS či webová televize ODS.tv.
Manažerská síť rovněž prochází reorganizací, bude efektivnější a levnější. Lidských sil i peněz nám totiž bude v nadcházející volební kampani třeba.
A konečně bych chtěl zmínit letošní novinku, kterou je činnost Modrých týmů.
Inspirovali jsme se působením dobrovolníků v západních zemích a tisíce lidí se
dobrovolně zapojily do naší kampaně. Úspěch Modrých týmů je nesporný a já bych
chtěl všem jejich členům z tohoto místa upřímně poděkovat. Věřím, že s nimi můžeme počítat i do další kampaně!
Dámy a pánové,
nyní, dříve než přejdu k programovým záležitostem, bych se chtěl zamyslet nad
tím, co v dnešní době znamená – a co v minulosti znamenalo – být ódéesákem.
A řekněme si rovnou, že to nebylo v české společnosti nikdy jednoduché.
Do ODS jsem vstoupil v roce 1998 a tehdy – a vlastně i dnes – to znamenalo
mimo jiné hájit pravdu o naší transformaci proti demagogické politice socialistů.
40
Být ódéesákem znamenalo také hájit do posledního dechu tehdy zatracovaného Václava Klause. Klaus byl zosobněním prvních úspěšných osmi let transformace a pošpinit Václava Klause znamenalo poplivat ODS a osmiletou práci na proměně naší ekonomiky, která, ač měla své chyby, posunula Českou republiku na
dosah Západu.
Být ódéesákem také znamenalo hájit pro mnoho lidí nestravitelný a nepochopitelný krok zvaný „opoziční smlouva“ – tedy kritizovat socialisty a současně držet Miloše Zemana v křesle premiéra.
Být ódéesákem znamenalo dvakrát podpořit Václava Klause v prezidentských
volbách.
Být ódéesákem znamenalo smířit se s kompromisem, tedy s našimi koaličními
partnery z KDU-ČSL a Strany zelených, a vysvětlovat to lidem ve svém okolí.
Být ódéesákem znamenalo obhajovat reformy, které se někomu zdály málo hluboké a jiným zase příliš tvrdé. Třicetikorunové poplatky u lékaře by mohly být
symbolem této polovičatosti, která nebyla naší chybou či chybou ministra Julínka, ale prostě nestabilní a zablokované situace na politické scéně, která nám tehdy neumožňovala jít v reformách dál. I to musel ódéesák obhajovat.
Být ódéesákem znamenalo hájit výstavbu spojeneckého radaru i proti demagogické kampani komunistů a socialistů.
Být ódéesákem po dlouhá léta znamenalo být ve straně s nejvíce proevropskými voliči, která však ústy některých svých představitelů Evropskou unii nejvíce
kritizuje. Řekněme si rovnou, že tento rozpor nám odrazoval mnohé pravicové voliče, kteří hledali alternativu u menších středových stran. V tomto ohledu být členem ODS do loňska znamenalo balancovat mezi Mirkem Topolánkem a Václavem
Klausem. Dnes je situace pro naše členy a voliče mnohem jasnější.
Být ódéesákem ale také znamená být spojen se stranou, která polarizuje, jejíž image mezi lidmi je image strany pro nejbohatší lidi, pro arogantní podnikatele, kteří nechtějí platit daně a solidarita je pro ně neznámé slovo. Náš program, který bohužel
málokdo čte, je postaven jako program pro všechny, od studentů přes zaměstnance,
podnikatele až po seniory. Být členem ODS znamená aktivně tento program bránit
a trpělivě bořit falešný obraz naší strany, který bohužel někteří z našich představitelů ještě přiživují. Věnujme prosím pozornost zlepšování naší image v regionech.
Loni jsem zde od řečnického pultu říkal, že ODS musí sestoupit z nadoblačných
výšin. Bral jsem to – a beru stále – jako svůj hlavní úkol ve vedení strany. Za rok
ve funkci 1. místopředsedy jsem se hodně dozvěděl hlavně o virtuálním světě médií, ve kterém vedení strany takřka každodenně musí žít. Zatímco na komunální
úrovni záleží na skutečných problémech a pozitivní či negativní výsledky práce
jsou vidět takřka hned, na úrovni vedení se snažíte nezapadnout do pseudoproblémů přiživovaných či vytvářených médii.
Z nadoblačných výšin musíme sestoupit všichni a nepřipouštět nadále, abychom
byli tak snadným terčem pro naše oponenty. Všichni bychom si měli obléci sebe-
41
reflexní vesty, podívat se na sebe z odstupu a kriticky. Z našich chyb v komunikaci těží nejen socialisté, ale také malé středové strany, které nám nemohou konkurovat programem, zkušenostmi ani tradicí (i když některé ji mají v názvu). Navrátit důvěru v politiku musíme všichni, nikdo si z toho nesmí udělat živnost. Pokud
nebudou na férové a věcné politické soutěži důsledně trvat velké politické strany,
budou hulvátství a osobní útoky pokračovat. Trvejme na věcné politické soutěži, na
souboji idejí a argumentů, nikoli urážek a pomluv. ODS má i zde co napravovat,
prosím, zamysleme se nad tím, jak působíme navenek. Fakt, že máme pravdu, je
přinejmenším stejně důležitým, jako to, že ji sdělujeme kultivovanou formou.
Do voleb nám zbývá několik měsíců. Čím bude tento čas naplněný? Většina občanů sleduje politickou scénu se značnou nedůvěrou – nebo ji raději nesleduje
vůbec. Momentální popularita úřednického premiéra Fischera je důkazem poptávky po věcné a neideologické politice schopné naslouchat. To nám dnes, bohužel, nejde. A právě zde je prostor pro ODS, pro konsensuální a věcnou politiku.
Ta by měla spočívat, podle mého názoru, v realistickém přijetí světa, jaký je. ODS
by měla být strana otevřená novým myšlenkám i novým lidem. ODS by si neměla
hrát na to, že – řečeno lidově – snědla všechnu moudrost. Máme řešení, víme vše
nejlépe, nestojí nám za to diskutovat s našimi oponenty a brát jejich věcné argumenty vážně. Přitom dokud nezměníme volební systém na většinový (což bych si
osobně velmi přál a budu za to i nadále bojovat), nelze lidem opakovaně slibovat,
že jen my známe řešení. Vzpomeňme na kompromisy s rovnou daní, zdravotnickou reformou, ekologickou daňovou reformou atd. Politika je umění kompromisu.
ODS by si měla především dnes začít klást otázky. Řeknu vám ty, které si
kladu já.
Ptám se, jak udělat politiku přístupnější pro lidi, jak lidi přesvědčit, že se jich
politika týká?
Ptám se, jak udělat politiku konkrétnější, hmatatelnější, více zaměřenou na
reálné a pro lidi představitelné věci?
Ptám se, jak podporovat chytrou ekonomiku, energetiku a dopravu? Jak udělat
náš život lepší a – nejen materiálně – bohatší?
Ptám se, jak strategicky uvažovat o budoucnosti České republiky?
Ptám se konečně, jak si z programu našich soupeřů vzít to podstatné, co odráží skutečné potřeby lidí a odpovědět na to konzervativním jazykem? O tom je
věcná politika.
Čeká nás další supervolební rok. Bude více než kdy jindy důležité, abychom
byli jednotní, vyřešili si své vnitřní spory zde a navenek působili jednotně a odhodlaně. Kampaň, která nás čeká od jara, by měla aktivně reflektovat reálná témata současnosti a budoucnosti, být dostatečně otevřená novým nápadům, novým
lidem, novým řešením. ODS musí změnit styl, kterým působí na veřejnost. Ne-smíme ztratit své pozice mezi mladými voliči a výzvou pro nás jsou rodiny a aktivní senioři.
42
Nesmíme se zakopat v ideologických pozicích z devadesátých let a nevidět, že
svět se posunuje. Instinktivní odpor například vůči ekologii nebo evropské integraci moderní pravicové straně nesluší. Musíme dát najevo, jaký máme k těmto tématům přístup a jakou formou je chceme uchopit.
Ano, bavme se o tom, co by nás mohlo v hypotetickém případě potkat při přehlasování v Evropské unii, ale zachovejme si cit pro to, co je důležité. Až se budeme příště pohoršovat nad nějakou evropskou směrnicí, která nám zakáže žárovky, uvědomme si, že nesrovnatelně větší nebezpečí může přijít z našeho vlastního
Parlamentu ovládaného socialisty a komunisty. Tomu je v našich silách zabránit.
Soustřeďme se na to, ne na boj s bruselskými větrnými mlýny.
Vážené dámy, vážení pánové, ODS si prošla před tímto kongresem nelehkým
obdobím vnitřního pnutí, které nás před voliči poškozuje. Co nyní rozhodně nepotřebujeme, je opakování kongresu prakticky uprostřed volební kampaně. To ODS
určitě neprospěje. ODS teď potřebuje vedení, které má odvahu a energii vést stranu v těžké předvolební situaci.
Potřebujeme dobrého předsedu.
A jaký by měl být ten dobrý předseda ODS?
Dobrý předseda musí umět nabídnout vizi, nikoli jen sám sebe.
Dobrý předseda se musí osvědčit, musí umět vyhrávat volby.
Dobrý předseda – jako potenciální premiér – musí být osobnost evropského
a světového formátu.
Dobrý předseda musí budit respekt, nejen zvědavost.
Předsedu, který se bude vždy a za všech okolností kontrolovat, nevypustí z úst
hrubé slovo či nemístnou poznámku, takového nemáme.
Předsedu, který je konsensuálním komunikátorem, takového nemáme.
Předsedu, který jezdí o dovolené chalupařit k nám do Horní Dolní, takového
věru nemáme.
Máme ale Mirka Topolánka.
Máme Mirka Topolánka, který nás v mnohém štve, ale splňuje to důležité, co
má předseda strany mít. Má srdce. A jako jediný má podle mě v tuto chvíli schopnost vést ódéesku dál.
Projev místopředsedy ODS Petra Bendla
Vážený pane předsedo, milé kolegyně, milí kolegové, dámy a pánové,
silný a pevný člověk se pozná ne podle toho, že neprochází krizemi a složitými
obdobími. Silný a pevný je ten, kdo se dokáže s těžkostmi vyrovnávat. Jsem přesvědčen, že to stejně tak platí i pro politické strany. ODS teď je v situaci, kdy se ukáže buď jako silná strana, která se umí vypořádat s vnějšími i vnitřními problémy,
anebo ztratíme ještě mnohem víc, než dosud naznačovaly i ty nejčernější prognózy.
43
Příčiny současné složité situace vidím jak uvnitř, tak vně samotného organismu ODS. Nebudu znovu opakovat, jaké politické rány jsme letos utržili. Jsem přesvědčen, že po všech těch politických kotrmelcích a rozběhnuté, ale nedokončené kampani se pochybnosti a jisté rozčarování dostavit musely. Je to přirozené.
Často jsem v posledních dnech slyšel od lidí v ODS, že pociťují frustraci. Zaznamenal jsem hodně rozdílné názory. Jedni chtějí vyměnit Topolánka, druzí ho
brání, další rezignovaně krčí rameny nebo jen mávnou rukou. Všude jsem ale také slyšel upřímná slova odhodlání: „musíme přece vyhrát ty volby“, „možná nevíme jak, ale musíme to zlomit“, „jsme jedinou zárukou, že se k moci nevrátí komunisti“. Věřím, že situace je podobná ve všech krajích. Pojďme společně využít
toho pozitivního potenciálu a odhodlání. Pojďme o tom přesvědčit sebe i lidi kolem. Pojďme společně poslat Paroubky a Rathy se soudruhy Filipy tam, kam patří. Jinak může tato země skončit bankrotem. Ohrožená nebude jen ekonomika.
Stejně velké nebezpečí vidím pro politiku i společnost. Věřte mi, že jako opoziční
zastupitel Středočeského kraje nemaluju jen čerty na zeď. Letošní výročí 20 let od
revoluce dostává u nás v kraji symbolický význam vážného a reálného mementa.
Znovu ožívají stíny, které známe z totalitní éry. A to opravdu nepřeháním.
Mezi lidmi v kraji se znovu objevuje strach. Vyslovit odlišný názor nebo se postavit politice krajského gubernátora každý najednou opatrně zvažuje a nakonec
raději mlčí. Nemylme se, že je to jen záležitost krajského úřadu, kde probíhá už
třetí nebo čtvrtá vlna personálních výměn. Atmosféra obav se šíří dávno mezi starosty, šéfy všech příspěvkových organizací a také mezi jejich podřízenými. To už
je několik tisíc lidí.
Pro konkrétní příklad zvrácené Rathovy politiky dnes opravdu nemusím chodit
daleko. Na kongres jsme dnes dorazili až z jednání krajského zastupitelstva. Hejtman je na naši žádost musel svolat, a tak je svolal naschvál na dnešní sedmou hodinu ranní, aby vyloučil názor veřejnosti, aby ztížil přístup médiím, aby oslabil jakékoli projevy nesouhlasu, aby nám zkomplikoval život. A ukázal tak svou zdánlivě
neomezenou sílu. Komunistický soudruh před lety by to neudělal lépe.
Musíme najít cestu, jak lidem vysvětlit, že pokud se tohle nezastaví, tak bude
opravdu zle. A to v celé zemi.
Vrátím se zpět k ODS. Před 14 dny jsem oslovil členy ve středních Čechách několika předkongresovými otázkami. Do dnešního dne mi přišlo více než 300 odpovědí. Nebudu vyjmenovávat všechny výhrady. Ty ještě v průběhu dne asi uslyšíme. Zkusím říct, co pozitivního jsem z této odezvy vyvodil – co bychom tedy měli
udělat:
• jednat čitelně, srozumitelně a jednotně
• zlepšit mediální obraz
• vypořádat se se skandály některých členů
• přijít s dlouhodobou a jasnou strategií
44
Opravdu si nemůžeme dovolit setrvat dlouho v našich vlastních bolestech. Nemůžeme se sami sebou zaobírat příliš dlouho. Uteklo by nám to podstatné. Využijme právě tyto dva dny, abychom se pokud možno dokázali sjednotit a semknout.
Řešení vnitřních problémů nespočívá jen v úpravách pravidel. Vždycky se dá
najít skulina. A Češi bývají v hledání těchto skulin velmistry. ODS se musí naučit trestat. Ano, zní to možná nepopulárně, ale na stejném principu je přece založen právní stát. Od nás se navíc očekává, že budeme lepší než jiné instituce, že
budeme naším příkladem určovat směr. Nesmí v případě vážných chyb jednotlivých politiků zafungovat pověstný jánabráchysmus. Pud sebezáchovy politické
strany přece velí se s vážnými problémy co nejrychleji vypořádat. Mám za sebou
jednu zkušenost ze středních Čech. Nebylo lidsky jednoduché vysvětlit a prosadit, že politik, kterého policie zadržela opakovaně za volantem s alkoholem v krvi, na kandidátce figurovat prostě nesmí.
Udělat si pořádek doma. To je cesta, jak získat zpět ztracenou důvěryhodnost. Musíme zpřehlednit proces přijímání členů. Zavést moderní správu databáze členů. Zabránit účelové obměně jednacích řádů. Dosáhnout toho, aby se daná pravidla respektovala na všech úrovních. Určitě musíme na tomto kongresu diskutovat o tom,
jak nově určit klíč k rozdělení počtu delegátů kongresu pro jednotlivé regiony.
Všichni nahlas či skrytě připouštíme, že se současná politika vyprázdnila. Podíl na tom jistě má z velké části náš největší protivník, který umně zaměňuje skutečnou odpovědnou politiku za prázdná hesla a lákavé populistické sliby. Svůj díl
na tom možná mají i média. Víc než po pravdě, skutečnosti a závažných tématech
často prahnou po skandálech, spekulacích a dramaticky vyhlížejících událostech.
Skoro se vsadím, že se média budou daleko víc než o politický program zajímat na
tomto kongresu o to, co jsme tu jedli a kdo se s kým pohádal.
Ale jaký na tom máme podíl my? Určitě menší než sociální demokracie, ale jistě také nezanedbatelný. Jako pravicová strana se obracíme k voličům, kteří upřednostňují racionální a věcný pohled na svět. Máme tím pádem i větší odpovědnost
za to, abychom do české politiky přinášeli pevný program, silné názory a vize – tedy právě zmiňovaný obsah.
Ten nelze nahradit prostými výměnami tváří ve vedení strany, nebo dokonce jen
jejich zpochybněním. Nemůžeme hovořit poctivě o tom, že má letošní kongres přinést zásadní zprávu či vzpruhu pro nás i pro voliče a nesoustředit se více na vážně myšlenou politickou nabídku. Nehovořím přitom o dobře marketingově vyhlížejících tezích, mluvím o co nejzřetelnější představě, kam chceme směrovat naši
zemi, co chceme prosazovat, ale také jaké hodnoty pro nás i nadále budou stěžejní a jaké budeme v každodenních politických sporech prosazovat. Potřebujeme to
sami pro sebe znovu formulovat.
Věřím, že máme zažité Poděbradské artikuly.
Víme, že musíme hájit svobodu jednotlivce, že ctíme soukromý majetek, že jsme
pro konkurenci, pro otevřený trh, pro nižší daně, pro skutečnou solidaritu a odpo-
45
vědnost, jsme pro nezadluženou budoucnost, pro menší míru státního dirigismu,
efektivní a štíhlou veřejnou správu. To víme.
Teď musíme z těchto hodnot postavit srozumitelnou vizi 2020 a úspěšný volební program pro příští rok.
Letošní výročí 20 let od sametové revoluce nás podle mého názoru k takovému
vyjádření zavazuje. Lidé v průzkumech veřejného mínění hodnotí toto období vlastně velmi rozpačitě. Vede je k tomu možná jejich současná těžší finanční situace,
obraz nestabilní politické scény a možná i zpochybnění dalších institucí, které v letošním roce prožíváme. Objektivně bychom přitom měli poslední dvacetileté období chválit. Žijeme v demokracii, ve svobodě, naše životní úroveň i ekonomika
do nedávné doby rostly. S odstupem vedle sebe téměř nelze položit kvalitu života
v totalitním a moderním demokratickém státě. Jasná nabídka, jak si ODS představuje tuto zemi za 10 let, má podle mého soudu reálnou šanci veřejnost oslovit
a dát jí potřebný pevný bod či naději. Můžeme to jistě sami předem zlehčovat a říkat, že taková „obecná“ vize nikoho nezajímá. Dlouhou dobu jsme ale nikoho neslyšeli vyjádřit takový dlouhodobý program. Podle mého názoru je teď nejen správný, ale i nejvyšší čas.
A hned v druhém kole se musíme začít bavit o tom, jak tuto vizi naplnit a dát
jí potřebnou důvěryhodnost. Je na nás, abychom ukázali, že ODS zůstává stále nejsilnější a nejschopnější stranou v přípravě i realizaci odborného a kompetentního
pravicového programu. Bude jistě záležet na prvním místě na vedení, ale stejně
tak i na tom, aby se všichni členové ODS zbavili pochybností a nejistoty a pro
naplnění takové vize se pořádně pustili do práce. Sami pro sebe a následně pro
veřejnost oživme původní smysl politiky. Pak můžeme zahájit vítěznou volební
kampaň.
Do role místopředsedy ODS jsem vyrostl v komunální a regionální politice.
Denně se setkávám se starosty malých obcí i větších měst a také s běžnými občany. Nepřestal jsem poslouchat jejich názory a diskutovat s nimi.
Politika pro mě nebyla a není výtahem k moci, a už vůbec ne cestou k penězům.
Vnímám odpovědnost za další vývoj našeho kraje i státu a chci pozitivně ovlivňovat věci kolem sebe. To je pro mě politika.
Projev místopředsedy ODS Petra Gandaloviče
Přijeli jsme na kongres v atmosféře, která je označována za rozkol v ODS. Myslím, že se o žádný rozkol nejedná. Jedna část ODS se bojí, že se stávajícím vedením nevyhrajeme příští volby, a přijela s návrhem zvolit do konce února vedení
nové. Druhá část má také strach, že se stávajícím vedením nevyhrajeme příští
volby, ale větší obavu má z případné změny krátkou dobu před volbami, a proto
podporuje status quo.
46
To není žádný rozkol, to je prostě rozdílný názor na řešení složité situace, do
které jsme se vlivem řady okolností dostali. V demokratické straně se rozdílné názory rozhodují hlasováním. Jedná-li se o personální záležitosti a toto je personální věc, bývalo zvykem hlasovat tajně. Tento kongres si to však bohužel nepřeje, je
to škoda, ale i toto hlasování je třeba respektovat.
Co vidím jako problém, je argumentace používaná v posledních dnech před kongresem. Způsob, jakým pan předseda napadl vlastní stranu, nelze nazvat jinak než
střelením se do vlastní nohy. Jistěže ne vše je u nás v pořádku, ale určitě to není
nijak zásadně horší než u jiných stran. Jenom my sami jsme ale způsobili, že všechny ostatní strany proti nám vypadají jako Rychlé šípy.
Ano, je pravda, že k nabírání členů před minulým kongresem docházelo, a to nejen v Ústeckém kraji. V našem kraji bylo tehdy zamířeno proti mně, to je nezvratný
fakt. Je i fakt, že některá místní sdružení ve snaze mi pomoci zvolila stejný nesprávný
způsob boje. Zdůrazňuji znovu, že se od takových praktik kohokoli distancuji. Já
jsem ke svému zvolení na minulém kongresu černé duše nepotřeboval, stejně jako
jsem je nepotřeboval dva roky předtím. Svou politiku jsem vždy zakládal na argumentech a slušném chování a sami posuďte, jak to fungovalo, když jsem v minulých
volbách kandidoval proti tehdejšímu předsedovi vlády Paroubkovi.
Není proto překvapivé, že sám podporuji návrh na změnu principu delegování,
aby se v budoucnu už nikomu nevyplatilo uměle zvyšovat členskou základnu.
Jinak se stejná věc může stát příště ve vašem regionu, namířena proti vám.
Daleko závažnějším obviněním z vlastních řad je onen vliv údajných kmotrů.
Jsem přesvědčen, že situace zdaleka není tak strašlivá, jak ji v médiích pan předseda prezentuje. Vyhrocení této věci krátce před kongresem je spíše hledáním zástupného problému. Obviňovat některé regiony, že mají vydiskutovaný názor, se
kterým na kongresu vystupují, je stejně absurdní jako obviňovat jiné regiony, které hlasovaly jako jeden muž proti zařazení takové samozřejmosti, jako je tajné hlasování. Používat příklad štvanice proti Miladě Horákové považuji za další z nevkusných Mirkových mediálních úletů.
Budeme-li se navzájem obviňovat (a zdůrazňuji, že by to muselo být navzájem)
z toho, kdo je víc na koho napojen, odvrátíme tím pozornost od věcných témat a celou situaci naopak zhoršíme. Přece právě tam, kde se nediskutuje o věcných tématech, kde spolu nesoutěží lidé s různými názory na řešení různých problémů, je
prostor pro ty, komu jde jen o to protlačit tam či jinam svého člověka.
Hovoří se o ideově vyprázdněné ODS – já bych spíše řekl nediskutující ODS.
Kolik věcných otázek bylo za poslední období ať již v naší vládě, nebo v Parlamentu rozhodnuto, aniž bychom je v členské základně projednali. My jsme mnohdy ani dopředu neinformovali své starosty či ty, kterých se to týká. Namátkou to
bylo například zvýšení platů ve veřejné sféře od začátku tohoto roku. My se shodneme na základních programových tezích, ale v konkrétních a praktických věcech
47
se můžeme lišit a právě v diskusi můžeme najít řešení. Navíc je to nejlepší
způsob, jak najít schopné a odborně zdatné osobnosti.
Je samozřejmě těžké všechno projednávat se všemi členy strany. Nová technika nám však už dnes umožňuje pořádat různé videokonference i sms ankety. Více
musíme diskutovat i ve výkonné radě. Kolikrát jsme ale z úst našeho předsedy slyšeli „to vám neřeknu, to byste hned pustili do novin“. Takový nedostatek respektu k vlastním voleným představitelům je do budoucna nepřijatelný. Navíc často se
ta věc do médií stejně dostala přímo z grémia nebo z tzv. okolí předsedy.
Je odpovědností předsedy a celého grémia, aby jednání orgánů strany odpovědně připravovali a nastolovali projednání skutečných věcných problémů. Členové výkonné rady vědí, o čem hovořím. Mnohdy je obtížné i samotné předávání
informací dolů do členské základny, neboť se jedná neorganizovaně, nejsou k dispozici písemné návrhy s odůvodněním a usnesení se tvoří na místě.
Totéž platí pro materiál Vize 2020, který máme projednávat. Čím vzdálenější
horizont a čím obecnější formulace, tím je samozřejmě jednodušší se na nich shodnout. Bojím se, že na celé řadě větiček bychom se v jejich obecnosti shodli i s jinými stranami. Nezpochybňuji potřebu dlouhodobějšího programu, v jiných zemích se tomu říká platforma strany nebo manifesto. Nemyslím však, že na tomto
kongresu můžeme takový zásadní dokument schválit – pokud to má být opravdu
vize na dlouhé období, není možné jej dostat den před kongresem.
Čas od času jezdím jako host na jednání CDU do Saska, kde se snažíme udržovat politické přeshraniční vztahy. Vzpomínám, jak jsem byl přítomen jednání
o programu strany a jak i v okresní organizaci tento program projednávali slovo od
slova a na vyšší orgány posílali své připomínky.
I naši členové musí mít čas a prostor o navrženém materiálu jednat. Pokud je
v něm například daňová asignace, je to tak zásadní téma, že si nedovedu představit věnovat mu několik minut mezi ostatními příspěvky. Kapitola o zdravotnictví také nepochybně stojí za větší pozornost již proto, jaký osud měla naše
zdravotní reforma v minulých letech. Doporučuji proto, abychom návrh projednali a pokusili se určit oblasti, kde bude třeba ještě rozhodnout mezi alternativami. Nechme jej potom projít diskusí ve straně a najděme mechanismus, jak
jej definitivně schválit.
Většina z vás naprosto oprávněně říká, že v této době musíme hovořit především
o vizi 2010. Plně souhlasím. Volební program pro příští volby musí být konkrétní,
férový k voličům a členové ODS se na něm musejí podílet minimálně podobným
způsobem jako u dlouhodobé vize. Jaké řešení nabídneme pro to, aby bylo možné
sestavit příští rozpočty bez děsivých schodků? Budeme škrtat? Kde a koho se to
nejvíce dotkne? Připustíme vyšší daně a které? Nebudeme dělat nic a smíříme se
po několik let s vysokými schodky s tím, že budeme věřit, že hospodářský růst je
v dalších letech umožní snížit? K ekonomickým otázkám jsme se v minulé době
vyjadřovali velmi nesystémově a naše kroky nejsou veřejností chápány. Jednou
48
se bojíme nějaké dávky snížit, či dokonce (jak jsem již uvedl) sami zvýšíme platy
ve veřejné sféře v době nastupující krize, jednou mluvíme opačně.
Naše situace je podstatně složitější než u našich soupeřů. Socialisté vystačí se
sliby a lžemi o dividendách z ČEZu, TOP naopak sbírá smetanu odpovědných voličů, před kterými se může účelově prezentovat jako tzv. antipopulistická strana.
Vlastním přičiněním jsme navíc z Mirka Kalouska udělali jediného mluvčího pravice ve Sněmovně, jak jej označují média.
Důležitým zdrojem inspirace pro náš program by měly být závěry Národní ekonomické rady vlády. Sestavení tohoto orgánu byl velmi správný krok Mirka Topolánka, bohužel v chaosu kolem pádu vlády se na něj jaksi zapomnělo. Jedním z doporučení je významné navýšení výdajů na vzdělání, vědu a výzkum a já doufám,
že se jím v našem programu budeme řídit.
Na tom, jaký program napíšeme, bude hodně záležet naše šance vyhrát příští
volby. Nebude to ale jenom o programu. Stranu vedou osobnosti a hlavně v jejich
rukou leží odpovědnost za výsledek. Jde i o styl politiky a obraz před veřejností.
Na regionálních sněmech jsem vás seznámil se svým návrhem uspořádat na začátku příštího roku mimořádný volební kongres, ze kterého by vzešel formou jakýchsi primárek náš lídr pro parlamentní volby a celé nové vedení strany.
Představování kandidátů, jejich vizí a projektů by bylo jistě velmi podrobně sledováno médii a i veřejností. V souvislosti s ODS by se konečně psalo o programových otázkách, a nikoli taková špína jako v minulých dnech. Bojíte se, že by takové soupeření kandidátů způsobilo nejednotný obraz strany a vzájemné útoky? Horší
než teď to už být stejně nemůže. Opakuji svou tezi z úvodu mého vystoupení.
Jsme demokratická strana. Možná máme spory a problémy. Jsme však schopni je
vyřešit hlasováním a postupovat dál podle jeho výsledku. Myslím, že ani jedno z hlasování z úvodu našeho jednání to nebylo. Symbolicky jistě ano, věcně nikoli.
Projev místopředsedy ODS Ivana Langera
Hezké odpoledne,
ten klip skončil pozvánkou na website www.paroubeknamars.cz. Proč nevyužít
každé příležitosti k dobré politické reklamě? Nicméně chtěl jsem začít trošku jinak. Já si myslím, že kdybych teď nechal v tomto sále hlasovat o tom, kdo by chtěl
poslat Jiřího Paroubka na Mars, tak budou hlasovat všichni pro. Kdybych se zeptal,
kdo je v tomto sále spokojený, tak to nebude asi nikdo. A to je přesně atmosféra, ve
které se nacházíme, a nemá smysl si cokoliv nalhávat. Mluvili o tom v různých polohách moji předřečníci. Nicméně ta atmosféra kolem mne vede k tomu, že část
z nás přichází s různými nápady, podněty, myšlenkami, které jsou postaveny na
emocích. Na potřebě – pojďme teď rychle něco udělat – je potřeba něco udělat –
mám nápad. A oproti tomu je tady část nás, kteří říkají – fajn, nápady jsou bez-
49
vadný, emoce jsou potřebný, intuice je nezbytná, ale dřív, než něco uděláme, tak si
to pořádně promysleme. A proto jsem si nazval svůj příspěvek Intuice, nebo profesionalita. Chtěl bych na úvod zopakovat to, co je podstatou politické strany, a to
z pohledu cíle a prostředků. Možná budu ve svém příspěvku tentokrát nudný a omlouvám se za to, já tady nebudu moralizovat. Nebudu říkat, co bychom, kdybychom,
co je teoreticky potřeba udělat, protože jsem zvyklý ty věci skutečně dělat.
Cíl politické strany je jasný – prosazování hodnot a programu je prostředkem
k vítězství ve volbách a získání moci. Nestyďme se za to, protože čím větší úspěch
ve volbách budeme mít, tím větší podíl na moci budeme mít, tím větší možnost dosažení cíle, a to je prosazení programu a hodnot, které budeme současně mít.
Ten příspěvek se jmenuje Intuice, nebo profesionalita; Emoce, nebo profesionalita; Emoce, nebo racionalita – jak chcete. Nicméně je tam to „nebo“. A já vím,
že ve spoustě z nás teď klíčí spousta báječných nápadů. Jeden z nich tady prezentoval Petr Gandalovič před chvílí a já se k němu vrátím velmi rád. Nicméně
bych rád, abychom si uvědomili, že intuice je pouze předpoklad pro úspěch, že
emoce, nápady okamžitě vzniklé, jsou pouze předpoklad pro úspěch, zatímco garancí úspěchu je profesionalita. A ta profesionalita v politice znamená to, co určitě všichni víme, a já vám teď nebudu říkat nic nového. Jsou to hodnoty. Je to program, osobnosti a já dodávám politický marketing, chcete-li dobrá kampaň.
Tedy na otázku intuice, nebo profesionalita; emoce, nebo racionalita – já odpovídám intuice a profesionalita. V čem podle mne spočívá? Myslím si, že vedle hodnot, programu, osobností je právě třeba se podívat na kampaň a na marketing. Průzkum trhu, segmentace, zacílení, umístění – to jsou věci, které jsou prakticky
normální v okamžiku, kdy pracujeme profesionálně. A právě proto, abychom mohli zapracovat profesionálně, tak jsem si pro vás připravil tři SWOT analýzy.
Ta první je ODS. Podívejte se na silné stránky, na příležitosti, na slabé stránky, na hrozby. Až budeme přicházet s báječnými nápady, co bychom měli udělat, na co bychom se měli zaměřit, tak zkusme tu intuici velmi jednoduše podrobit této analytické metodě – tedy profesionalitě. Podívejme se na SWOT analýzu
našich soupeřů – sociální demokracie. I toto je základní předpoklad, abychom
ve volbách a v politice mohli uspět. Znát nejenom své silné a slabé stránky, ale
to samé znát i v případě našich soupeřů a podle toho se taky chovat. Podle toho
realizovat svoji politiku, kampaň, rétoriku vystoupení, včetně tohoto kongresu.
No a podívejme se na SWOT analýzu také TOP 09. Karel Schwarzenberg je strašně milý člověk, TOP 09 je náš potencionální partner, ale je také soupeř. A my
si musíme udělat jeho analýzu, abychom věděli, kde jsou jeho silné a kde slabé
stránky, a abychom vlastním konáním, vlastním vystupováním neubližovali sami sobě a nepomáhali našemu, věřím, budoucímu partnerovi. Jaká je strategie
podle mne, a omlouvám se za tu suchopárnost mého vystoupení – bez žádných
emocí, bez žádných velkých vizí. Posilme silné stránky, využijme příležitosti,
minimalizujme hrozby. Strategie proti soupeřům – jaké překvapení. Oslabme je-
50
jich silné stránky, neumožněme využití příležitostí, které mají, a maximalizujme
jejich slabé stránky.
Opravdu je takovýto přístup v naší práci, v naší politice, v naší komunikaci normální? A pokud ano, tak věřím, že podle toho se také budeme všichni chovat nejenom zde dnes na kongresu, ale po kongresu, zejména směrem k blížícím se parlamentním volbám v květnu. Co z toho plyne? Opět žádné překvapení. Máme dva
soupeře. Sociální demokracie nám bere voliče, respektive odrazuje naše voliče,
a TOP 09 v čele s milým panem Schwarzenbergem nám bere naše voliče. Co máme tedy udělat? Postavit se sociálním demokratům velmi profesionálně, velmi promyšleně v tom, aby nám neodrazovali naše voliče a topce, aby nám je nesebrala.
Nicméně z těch SWOT analýz, vážené kolegyně a kolegové, vyplývá ještě jedno, a to je tam za mnou napsáno. Že vedle dvou soupeřů máme další hrozbu, a to
je hrozba třetího soupeře – a to jsme my.
Já si vzpomínám, že na každém kongresu, na každém místním sněmu se hovoří o potřebě komunikace, o potřebě diskuse. O tom, jak jsme si vlastně sami hrozbou. Ale my jsme, když se podíváte na ty tři SWOT analýzy, sami sobě hrozbou,
pokud se nerozhodneme jít podle správné strategie. A ta správná strategie podle
mě je jednoduchá. Můžeme se tady pohádat a pohádejme se, umyjme hlavu Topolánkovi. No, v mém případě máte problém. Můžeme si umýt hlavy navzájem – bezvadný, ale ať už si budeme myslet cokoliv, jestli odsud nevyjde signál, že se umíme sice pohádat, že máme rozdílné názory, ale že jsme jeden partner, tak ani do
té kampaně nechoďme. Dejme jasný signál našim přátelům, kteří tady byli před
chvílí, že jsme tady, že jsme silní, a udělejme všechno pro to, abychom Paroubka
poslali na Mars. To můžeme udělat, a to bychom měli udělat.
Diskutujme o Vizi 2020. Je pro mě překvapivé, že ti z nás, kteří byli zodpovědní
za její přípravu, se teď od ní odtahují. No proč ne – je to zásadní dokument – a pojďme o něm hovořit, pojďme, když ho nepřijmeme dnes, pojďme najít mechanismus,
jak ho můžeme přijmout. Nicméně potřebujeme takovou dlouhodobou vizi, ale neprodleně udělejme jednu věc. Sestavme nebo znovu obnovme volební tým, okamžitě začněme pracovat na volebním programu a okamžitě nastartujme kampaň.
Ten příspěvek se jmenuje Intuice, nebo profesionalita a já jsem říkal emoce,
nebo racionalita. Jaký je to nápad svolat v únoru příštího roku volební kongres. Je
to projev emocionality, nebo racionality, nebo dokonce emocionality a racionality? Prosinec, leden, únor strávíme ne hádkami, my se nehádáme přece, primárkami – tedy sami sebou. V březnu si zvolíme nové vedení, to během března napíše nový volební program, sežene desítky milionů korun na volební kampaň, vymyslí
geniální strategii. V dubnu povedeme báječnou kampaň a 8. května vyhrajeme volby? Já v tento projekt nevěřím a říkám vám to jako člověk, který strávil měsíce na
přípravě a realizaci kampaně k volbám, které nakonec nebyly. Já v tento projekt
nevěřím a neodsuzuji ho proto, že byl zde vznesen, ale nevěřím mu proto, protože
to jsou emoce. To je ta intuice. Tam z mého pohledu chybí ona profesionalita. Pří-
51
spěvek jsem si nazval Intuice, nebo profesionalita a odpovídám intuice a profesionalita. To, co jsem říkal, to, co jste měli možnost vidět za mnou, tak možná pro
mnohé z nás není nic nového, potom ale prosím chovejme se logicky podle toho,
vezměme rozum do hrsti a spojme intuici a emoce s tou racionalitou a profesionalitou. Jinak nemá smysl se o nic vůbec pokoušet a můžeme možná ušetřit pár desítek nebo stovek milionů korun vyhozených za zbytečnou kampaň, která stejně
k výsledku nepovede.
Projev místopředsedy ODS Petra Nečase
Sociální demokraté nedělají žádné prudké pohyby, sociální demokraté pokračují v latentní sofistikované volební kampani, sociální demokraté se zaměřují na
volby v květnu.
Podívejme se nyní na Občanskou demokratickou stranu, všechny průzkumy, relevantní průzkumy z posledního období ukazují naprosto vyrovnaný souboj mezi
občanskými demokraty a stranou sociálně demokratickou. Převaha ODS, nebo
ČSSD se v těchto průzkumech pohybuje v rámci statistické chyby. Vláda vedená
občanskými demokraty bravurně zvládala české předsednictví. Občanští demokraté výrazně vyhráli evropské volby s devítiprocentním náskokem a občanští demokraté jsou naštvaní na Mirka Topolánka. I voliči občanských demokratů jsou
naštvaní na Mirka Topolánka, v mnohém oprávněně. Ale již Masaryk říkal: „Rozčilení není program“. Já se tedy raději budu odkazovat na T. G. Masaryka, než
abych tady nahlas řekl tu strašnou větu. Podívejme se na sociální demokraty, jak
se v horší situaci, než jsme my, chovají rozumně, zaměřují se na volby a všechny
personální otázky nechávají na řešení až po výsledku voleb. Já tuto hroznou větu
neřeknu. Raději se odkážu na toho Masaryka. Já jsem totiž přesvědčen, že přišel
čas, abychom se zachovali skutečně dospěle, abychom se zachovali politicky zrale a abychom se zachovali odpovědně.
Dámy a pánové,
Občanská demokratická strana má vzdělané voliče. My jim prostě musíme ukázat, že jsme stranou, která vidí dál než jenom za nejbližší roh, která má delší programovou perspektivu, než je perspektiva jednoho jediného volebního období. Je
tady legitimní a relevantní námitka, že důležitější než Vize 2020 je volební program 2010. Ano, mimo vší pochybnost, ale to také znamená, že musíme okamžitě
začít pracovat na novém volebním programu, že ho musíme mít hotový někdy do
února, protože i z technologických lhůt ho mít později je velmi riskantní. Mimochodem, běhají tady řeči o nějakém kongresu, tak to dejte do kontextu i s tímto
údajem. Ale to přesto neznamená, že bychom měli rezignovat na dlouhodobější
vizi a mimochodem politicky správně využít časového termínu naprosto nečekaného odkladu předčasných voleb.
52
Já jsem přesvědčen, že naší politické straně tato širší programová, chcete-li vizionářská ideová, diskuse chybí. Chybí a je dobře, že využíváme tohoto časového
období. Byly tady rozdány materiály, někdo si od tohoto pultu stěžoval, že byly rozeslány až ve čtvrtek, to je skutečnost. Mimochodem ten, kdo si stěžoval, svůj příspěvek v kategorii zemědělství dodnes nedodal, to je jen poznámka pod čarou.
A musela ho za něj dělat hlavní kancelář. Já chci říct ale jednu, podle mého názoru, zásadní věc. Ten materiál je diskusní text, má pouze vymezit základní okruhy debaty. Není to materiál, který si dělá jakoukoliv ambici, aby byl jako celek
takto schválen, pouze se pokouší vypointovat problémy, o kterých máme diskutovat. Já jsem přesvědčen, že tato ideová diskuse nemá skončit tímto kongresem.
Řekl bych, že ten správný krok, který by kongres měl udělat, je zvolit, respektive
zmocnit výkonnou radu, aby tak udělala ona. Může to udělat přímo kongres, zvolit čtyři pracovní skupiny pro tato čtyři tematická témata, pro tyto sekce, zmocnit
VR, aby spustila práci těchto čtyř tematických skupin, které předloží texty výkonné radě, dejme tomu, na začátku tohoto roku, v lednu, kdy definitivní podobu
schválí výkonná rada. Myslím si, že tím velice správně vytvoříme prostor, aby ty
čtyři pracovní skupiny založené i na základě zástupců z regionů vedly tuto debatu, kterou podle mého hlubokého přesvědčení opravdu potřebujeme a která vytvoří
mimochodem i velmi dobrý rámec a jakousi startovací rampu pro vypracování volebního programu pro volby v roce 2010. My tuto debatu opravdu potřebujeme.
Dámy a pánové, protože ODS z hlediska dlouhodobého programu ji naposledy
vedla snad někdy v 90. letech, od té doby jsme se omezovali pouze na horizont jednoho jediného volebního období. Doba, společnost a ekonomika se od 90. let prostě změnila a my to musíme reflektovat. Dnes jsme například na rozdíl od té doby
pevnou součástí Evropské unie a Severoatlantické aliance. Na druhé straně naše
přináležitost k západnímu civilizačnímu kontextu není samozřejmost, která je navždy daná. Všímejte si, jak se přemalovávají mocenské silokřivky v Evropě, všimněte si, jak se mění třeba chování momentálně americké administrativy vůči Evropě. Všimněte si, jak na východ od nás je nové emancipované Rusko, prostě tyto
věci musíme diskutovat. Nenastal konec dějin tím, že jsme vstoupili do Evropské
unie, případně do Aliance. Další příklad, na tuto zemi se dnes a denně valí záplava nových regulací, které jsou tu zdůvodňovány harmonizací evropského práva, tu
zdůvodňovány bojem proti klimatickému oteplení. Ukazuje se, že prostě musíme
nastavit mez, kdy tyto regulace, které jsou velmi často škodlivé pro naše občany,
škodlivé pro naše firmy, škodlivé pro tuto zemi, musíme kriticky znovu a znovu podrobovat kritickému pohledu a automaticky je nepřijímat jenom proto, že si to přeje EU nebo jenom proto, že údajně je tím chráněno klima před údajným oteplením.
Máme moderní informační technologie, které způsobují potencionální vpád do soukromí lidí, jaký nepamatujeme za posledních padesát let, když pominu samozřejmě totalitní režimy. Opět ochrana svobody, ochrana elementárního lidského soukromí je podle mého názoru důležitou otázkou, nemluvě o tom, že velmi často otázka
53
boje s organizovaným zločinem, boje s mezinárodním terorismem je často zneužívána právě k tomuto invazivnímu vpádu do lidského soukromí.
Dnes a denně se naši občané přesvědčují o tom, že v globalizované ekonomice
prostě pracovní příležitosti zaniknou kliknutím jedné myši a přesunou se stovky
nebo tisíce kilometrů daleko. Ukazuje se, jakou slepou uličkou byla politika budování montoven ze strany sociální demokracie. Je prostě evidentní, že budoucnost naší země spočívá v kvalifikované pracovní síle, v kvalitním vzdělávacím
systému, v podpoře vědy, výzkumu a inovací. A snad největší výzvou, dámy a pánové, pro naši zemi mimo vší pochybnost je demografický vývoj. V této zemi bude v roce 2030 více než jedna třetina obyvatel starší 60, v roce 2050 bude 1 milion našich spoluobčanů starších 80 let. To je mimochodem třikrát tolik co dnes.
Každý rok přibývá 40 tisíc nových starobních důchodců. Jenom do roku 2030 ve
věkové kategorii 25–64 let ubude fyzicky v této zemi 750 000, čili tři čtvrtě milionu osob. Tento vývoj má samozřejmě velmi závažný dopad na výdajovou stránku
státního rozpočtu v důchodovém a zdravotním systému, ale také na příjmovou stránku, protože prostě ubude daňových poplatníků. To je velmi velká výzva, ale my ji
navíc musíme řešit v kontextu vývoje veřejného dluhu, veřejného zadlužení, které je velmi alarmující a které bych označil za veřejného nepřítele číslo jedna.
My ale máme na co navazovat. Ukazuje se, že přes krátké působení vlády, ve
které byla ODS v uplynulých letech, reformy, které se podařily prosadit, tak ty reformy zkrátka fungují. Pracovní neschopnost během dvou let klesla v této zemi
o 45 %. V roce 2008 jsme zaznamenali rekordní nárůst reálné čisté mzdy rodin
s dětmi v důsledku daňových změn, které jsme provedli. Specializovaná lékařská
péče zaznamenala třicetiprocentní nárůst ve specializovaných pracovištích po zavedení poplatků. Desítky miliard korun jsme ponechali podnikům a občanům v jejich kapsách díky daňovým změnám. A současně jsme desítky miliard korun díky reformním opatřením dokázali ušetřit. Nezaměstnanost, ano, v důsledku globální
ekonomické krize teď atakuje půlmilionovou hranici nezaměstnaných, ale dámy
a pánové, pořád patříme mezi šest zemí v rámci EU s nejnižší nezaměstnaností.
Povedl se nám velmi chytrý a inteligentní tah, kdy jsme přesunuli daňové zatížení z přímých daní do daní nepřímých, především do daně z přidané hodnoty
a spotřební daně. A kdo sleduje výběr daní v tomto roce, tak jednoznačně vidí, že
celkový objem vybraných daní u DPH a spotřební daně se ve svém nominálním
objemu prakticky nebude lišit od loňského roku, i když máme krizi, tzn. že jsme
učinili naše rozpočty odolnější vůči výkyvům ekonomického cyklu a vůči ekonomické krizi. V těchto programových debatách, ať již o volebním programu na příští rok, nebo o Vizi 2020, čili onom dlouhodobém programu, samozřejmě velmi často budeme vystavováni, já tomu pracovně říkám tzv. kritériu pravicovosti, které
bych chtěl i ve světle toho, co jsem tady řekl, ukázat dál na některých faktech.
Netýrejme sami sebe. Nebičujme se za něco, co prostě není pravda, a nenadávejme sami sobě. V polovině 90. let, kdy byla ODS naposledy ve vládě před tím-
54
to vládním angažmá, byl zaveden daňový systém, ve kterém u daně z příjmu fyzických osob bylo zavedeno šest daňových pásem a v nejvyšším daňovém pásmu
se zvyšovalo 44 %. Dnes máme rovnou daň 15 % ze superhrubé mzdy. Dnes máme korporátní daň 20 %. Sociální dávky v polovině 90. let pobíralo 90 % českých
rodin, dnes je pobírá pouze 45 %, čili polovina toho, co v 90. letech. Abych to řekl úplně polopatě a úplně jasně, tak to vysvětlím na čtyřech otázkách. Kdy myslíte, že byla vyšší daňová progrese? Když končil ve vládě premiér Václav Klaus, nebo když končil ve vládě premiér Miloš Zeman? Pro mnohé z vás překvapivě, A je
správně. Kdy myslíte, že byla vyšší korporátní daň? Když končil ve vládě premiér Václav Klaus, nebo když končil ve vládě premiér Vladimír Špidla? A je správně. Kdy byl měkčí důchodový systém? Když končil ve vládě premiér Václav Klaus,
nebo když končil ve vládě premiér Vladimír Špidla? A je správně. A poslední, kdy
myslíte, že byl vyšší podíl státního sektoru na hrubém domácím produktu, jinými
slovy, vyšší postátnění ekonomiky. Když končil ve vládě premiér Václav Klaus, nebo když končil ve vládě premiér Miloš Zeman? A je správně. Já v žádném případě teď nechci útočit na pana prezidenta Václava Klause. Já si vždy budu vážit toho všeho dobrého, co udělal pro tuto zemi, co udělal pro Občanskou demokratickou
stranu, že si budu vážit těch chvil, kdy jsem mohl spolupracovat v jeho blízkosti
a kdy to jakýmsi způsobem pro mne byla vysoká politická škola. Já tím chci říct
úplně něco jiného. Nemáme důvod, dámy a pánové, se nechat od kohokoliv v programových věcech peskovat. Nemáme se zač stydět v programových věcech. Nemáme důvod nechat se od kohokoliv známkovat z pravicovosti. Ta fakta, která jsem
uvedl, mluví jednoznačně pro vás. Míra pravicovosti politiky se neměří pravicovostí rétoriky, ale konkrétními politickými opatřeními. Buďme si, prosím vás, tohoto vědomi a buďme v tomto sebevědomí, protože na něj máme právo. Každý, kdo
se trochu pohyboval kolem českého předsednictví v EU, prostě musí suše chladnokrevně analyticky konstatovat, Občanská demokratická strana v tu dobu, kdy
byla ve vládě, byla nejpravicovější politickou stranou, která byla ve vládě v rámci EU. Co ještě chceme více? Nikdy jsme prostě nezradili své ideály a neuděláme
to ani kdykoliv v budoucnu. Já tím prostě chci říci, že v této zemi není nikdo, ale
opravdu nikdo, ale fakt myslím, že vůbec nikdo, kdo by měl tu autorizaci dávat
nám certifikát z toho, zda jsme dost pravicoví anebo ideoví, prostě jsme to jenom
my sami a jediní. Kdo má právo nám tento certifikát vystavit, tak to jsou voliči.
Dámy a pánové, bavili jsme se zde krátce o Vizi 2020, dovolte mi, abych řekl
něco k programu, který podle mého názoru budeme muset začít psát k volbám roku 2020 už od pondělka po skončení tohoto kongresu, to je mimo vší pochybnost.
Tak abych řekl i několik poznámek k tomuto volebnímu programu. Jsem hluboce
přesvědčen, že volby na jaře příštího roku rozhodne pozice jednotlivých politických stran ve vztahu k problému korupce. Korupce je to, co pálí lidi více než to,
zda nějaká daňová sazba je 15 nebo 17 procent. Budou-li lidé věřit, že strana, která je u moci, nekrade, nebo že minimalizuje prostor pro kradení a pro korupci, tak
55
té straně dají důvěru. Budou-li mít opačný názor, tak jí prostě důvěru nedají. My
musíme dát jasný signál, že korupce je pro nás to největší zlo. To, co rozleptává
základy tohoto státu, to, co torpéduje 4 základní pilíře politiky ODS, to znamená
prozápadní orientaci, tržní ekonomiku, parlamentní demokracii založenou na systémech soutěže politických stran a také ochrany pro lidskou svobodu. Protože korupce, dámy a pánové, nás odhání od západu. Je to typické orientální chování, které nás žene do náruče východu. Korupce deformuje svobodný trh, korupce ohrožuje
prostor pro lidskou svobodu a korupce rozleptává základy demokratického státu.
Já jsem hluboce přesvědčen o tom, že důvěryhodný boj s korupcí musí být klíčovým bodem, klíčovým pilířem našeho volebního programu, máme-li být úspěšní.
Můžeme, dámy a pánové, slíbit vyrovnané rozpočty během osmi let. Můžeme mít
geniální řešení systému daní, důchodu či zdravotnictví. Můžeme mít skvělý prvotřídní projekt reformy vzdělávacího systému, ale pokud nepřesvědčíme občany
a své voliče, že jsme proti korupci, tak nám tyto sebelepší plány budou úplně na
nic. Já jsem přesvědčen, že prostě nemůžeme dopustit situaci, aby Paroubci a Filipové a dodám také Kalouskové byli bráni jako ti, kdo se proti korupci staví a kdo
proti ní bojují a my ne, aby oni v tomto byli důvěryhodnější. To je prostě nepřijatelné a tento stav nemůžeme dopustit. Jsem přesvědčen, že v tomto musíme být
důvěryhodnější. A teď si řekněme velmi otevřeně, týká se to celé ODS, protože na
rozdíl například od daní, od důchodového systému, problém korupce prorůstá celou naší společností, všemi strukturami. Netýká se pouze celostátních politiků
ODS, týká se regionálních a místních politiků ODS. Musí přesvědčit celá ODS, že
chce proti korupci vystupovat. Myslím si, že v tomto prostě musíme být k sobě
otevření. Tady nás čeká práce, ale pokud přesvědčíme voliče, že chceme tento problém řešit, ne že jsme andělé, nikdy jsme nebyli a nikdo by nám to neuvěřil, ale
že tento problém chceme řešit, tak jsem přesvědčen, že budeme věrohodnou politickou stranou a volby vyhrajeme.
Projev předsedy Senátu PČR Přemysla Sobotky
Dámy a pánové, vážení přátelé,
před několika dny jsme si připomínali 20. výročí pádu komunismu v této zemi.
Ať se to našim politickým protivníkům líbí, či nelíbí, jsem přesvědčen o tom, že
četní členové v té době ještě neexistující ODS v listopadu 1989 sehráli v rámci
Občanského fóra opravdu významnou roli, a proto máme být na co hrdí!
Následný vznik ODS byl potom historickou nutností, kdy v zájmu skutečné politické a ekonomické transformace této země bylo nutné zabránit bývalým komunistům z roku 1968 v jejich pokusech o oprášení starých ekonomických a politických konceptů, podobně i kavárenským liberálům, kteří si chtěli dokonce vystačit
jen s heslem „nejsme jako oni“. Zůstali bychom totiž při demontáži komunismu
56
v polovině cesty. To se z velké části podařilo, i když zbytek v podobě logického zákazu komunistické strany nás dodnes tlačí jako pověstná kost v krku, na kterou
navíc spoléhají populisté typu Jiřího Paroubka, Davida Ratha či Lubomíra Zaorálka. Přesto buďme hrdí na to, co se nám za tu dobu podařilo prosadit, i když to
není v žádném případě důvod k uspokojení, ale naopak apel k větší snaze tyto lidi a jejich komunistické souputníky v zájmu této země vytlačit.
Při přípravě na tento kongres jsem si četl koncepty svých minulých projevů.
Uvědomil jsem si, že jsem v nich opakovaně mluvil o třech problémech – o nutnosti zůstat věrný ideovým principům, na kterých naše strana vznikla, o potřebě
jednoty, kdy je mimo jiného třeba řešit vnitrostranické spory vždy mezi sebou, a nikoliv přes média, a také jsem zdůrazňoval, že naši političtí protivníci jsou mnohem silnější než dříve a že je proto třeba více pracovat a neusínat na vavřínech
předchozích úspěchů.
ODS jako legitimní dítě sametové revoluce existuje téměř dvacet let a nelze zpochybňovat to, že si vybojovala zcela nezastupitelné místo jak na české, tak na evropské politické scéně. Dalo by se říci, že je svým způsobem nezničitelná. To je
dobrá zpráva. Ta špatná je však o tom, že možnost zničit ODS anebo ji poslat z extraligy do politického suterénu existuje! Jmenuje se sebedestrukce…
Ano, zničit ODS můžeme jen my sami – leností, sebeuspokojením z dosažených
výsledků, politikařením, hloupými aférami, hádkami, nejednotou a halasnými prohlášeními pro média, že v této straně není něco v pořádku. Nezapomeňme na to,
že nic se Čechům nezdá v životě politických stran tak směšné a ubohé jako vnitrostranické hádky! Připomeňme si naši nejnovější historii a strmý propad voličských preferencí ODA, lidovců, Unie svobody, Strany zelených, Špidlových či Grossových sociálních demokratů a mnoha dalších menších stran ve chvíli, kdy ukázaly
veřejnosti nejednotu a rozháranost.
Přemýšlejme proto hned a tady o tom, zda má smysl, aby právě naše strana následovala tyto negativní příklady. Jsem velkým zastáncem vnitrostranické demokracie, ale na druhé straně přemýšlejme i o určité taktice vůči veřejnosti s otázkou,
proč by voličům nemohla udělat svou klidnou akceschopností radost právě ODS?
Místo toho občané i novináři stále více poukazují na podivné praktiky funkcionářů ODS v některých regionech. Nedovolme několika zkompromitovaným politikům, aby táhli celou ODS ke dnu. Uvažujme i o možnosti změn stanov směrem
k posílení očistných mechanismů a posílení naší akceschopnosti proti těmto negativním jevům, které nám škodí.
Přemýšlejme i o tom, že ten, kdo to jen trochu myslí dobře s touto zemí a se svými dětmi a nemyslí jen na svůj momentální dnešní prospěch, měl by si vždy ráno
říci nahlas jména Paroubek, Rath, Zaorálek či Filip, aby si uvědomil, že musí každý den pro tuto zemi – a nikoliv jen pro sebe – něco pozitivního udělat. To není
výzva k hašteřivosti či k malicherné sousedské nenávisti. Já zde nyní apeluji na
členy ODS, aby si uvědomili naši politickou odpovědnost a že hlavní úkol je
57
vyvedení země z hospodářské krize, obnova důvěry občanů v politiku a potvrzení
našeho dosavadního euroatlantického směřování. Toho však dosáhneme, jen když
vyhrajeme volby nad sjednocenou levicí, která, jak dobře víme od jejich vůdce,
očekává i pomoc Marťanů…
Demokracie nejsou jen svobodné volby. Ty, jak víme, v minulosti vyhráli i Hitler a Gottwald. Demokracie je především o politické kultuře, o kvalitě našich životů, nesmíme proto dovolit, aby ti, kteří nám život po boku komunistů aktivně
otravovali v minulosti, ho stejným způsobem kazili nám i našim dětem a vnukům!
58
Ivan Langer
místopředseda ODS a poslanec PČR
Ještě jednou co možná nejpříjemnější odpoledne,
milé kolegyně a vážení kolegové,
dovolte mi, abych se jako první ujal slova, pokud chceme a máme diskutovat nad
dokumentem, jehož název má v sobě ty symbolické číslovky 20 – Vize 2020.
Jako spolupachatel toho názvu chci trochu předem osvětlit, proč vlastně Vize 2020.
Nevím, jestli si to uvědomujete, ale v tomto roce šly do školy děti, které v roce 2020
budou osoby, které budou oprávněny volit, budou požívat všechna práva a povinnosti, budou se potýkat se svými osudy jako lidé, kteří nastupují do svých zaměstnání nebo na svá studia, a naším úkolem a naší odpovědností je právě této generaci
zanechat naši zemi v co možná nejlepší kondici tak, abychom byli schopni se s klidným svědomím v tom roce podívat zpět za sebe a říci si: „Ano, udělali jsme maximum toho, co jsme uměli, udělali jsme maximum toho, co jsme byli schopni prosadit.“ Proto tedy Vize 2020, která současně také ve svém názvu propojuje ono výročí
20 let od pádu totalitního režimu s 20. kongresem Občanské demokratické strany.
O svobodě existuje spousta definic. Ta nejjednodušší definice zní: „Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého.“ A já, při všem respektu k vašim
svobodám, bych chtěl poprosit vás, kteří nechcete hovořit o svobodě a obraně svobody, kdybyste respektovali moji svobodu zde vystoupit tak, abych nemusel přespříliš zatěžovat své hlasivky, ale technické zařízení.
Když se hovoří o svobodě, tak pro každého člověka, který vidí svět optikou liberálně-konzervativní filozofie, tak nepochybně hovoříme o té nejcennější hodnotě, kterou můžeme mít. Svoboda má neskutečné množství podob, rozměrů, nicméně v naší práci, v týmu lidí, kteří připravovali podklady pro vznik tohoto dokumentu,
který má charakter něco jako discussion paper (tedy dokument určený k diskusi),
tak jsme si řekli, že nepůjdeme tou klasickou cestou definice svobody tak, jak jsem
již řekl v úvodu, nebudeme se zabývat přesně tím rigidním dělením svobody tak,
jak ji kromě toho abstraktního pojmu vnímáme v rámci základních práv a svobod.
Tedy řekli jsme si, že když budeme hovořit o obraně svobody, nebudeme se držet
těch základních svobod, jak je známe – svoboda pohybu, svoboda projevu, svoboda slova, svoboda vyznání, svoboda shromažďování, vlastnická svoboda. Rozdělili jsme téma Obrana svobody do následujících podtémat, neboť jsme přesvědčeni, že právě struktura, kterou vidíte za mnou, je struktura rozměrů svobody z pohledu
důležitosti nejen dnes, ale zejména v těch letech následujících, v letech překračujících jedno volební období. Že jsou to přesně ty rozměry svobody, které je třeba chránit, neboť budou aktuální právě v roce 2020.
59
První kapitola Svoboda a bezpečí, druhá kapitola Ochrana soukromí, třetí kapitola Ústavní reformy, čtvrtá Svoboda a odpovědnost, pátá Tolerantní společnost,
šestá Efektivní stát.
Pokud se řekne svoboda a bezpečí, jednoznačně jsme se shodli, a věřím, že to
bude i drtivá shoda v tomto sále, na tom, že vedle sebe existují skutečně dvě hodnoty – bezpečí a svoboda. Nicméně nemohou existovat vedle sebe. Tedy samy o sobě, ale vedle sebe. Naším úkolem je najít co nejoptimálnější vyváženost mezi nimi. Tedy mezi zajištěním bezpečného života pro občany a současně svobodou v těch
mnoha podobách, jak ji známe, zejména tedy nikoliv v dalším rozšiřování se moci státu, dalším rozšiřování pravomoci státu a v žádném případě ne v rozšiřování
pravomocí represivních složek státu.
Pokud jde o ochranu soukromí, svoboda jako taková je neodmyslitelně spjata
s ochranou soukromí. A právě je to dnešní stát, který tou explozí různých právních
norem, různé právní síly, ať už jsou to zákony, nařízení vlády, vyhlášky, dnes a denně zasahuje do soukromí nás a občanů České republiky a naší povinností je hledat taková opatření legislativního charakteru, která budou nesmírně obezřetná ve
smyslu soukromí občanů a budou na prvním místě posuzována tou optikou, zda se
jedná o důvodný či nedůvodný vpád do soukromí a jeho omezení.
Ústavní reformy – myslím si, že uplynulá období nestabilních vlád prakticky
permanentní politické krize jsou jasným důvodem pro to, abychom se vážně zamysleli nad tím, v jaké podobě mají ústavní instituce fungovat v České republice,
jak má fungovat ústavní pořádek, jak mají být vybalancovány ty tři základní moci
státu – tedy moc výkonná, moc zákonodárná a moc soudní. Myslím si, že je naší
povinností zamyslet se nad tím, jak docílit toho, abychom nešli od jedné krize ke
druhé, aby vlády, které vládnou naší zemi, byly dostatečně silné a neodvisely od
jednoho či dvou hlasů, a aby to nebyly umělé politické slepence, které nerespektují jednotlivé politické preference vládních koalic, ale budou přinejmenším garantovat nějakou ideovou spřízněnost koaličních stran.
Svoboda a odpovědnost – to je další okruh, kterému jsme se věnovali a věnujeme v textu, který máte k dispozici. Jsme přesvědčeni, že nemůže existovat svoboda bez odpovědnosti, že není možné hlásit se ke svobodě konáním, čeho si člověk
zlíbí, aniž by za to nesl svoji odpovědnost. Platí to o všech institucích, stejně tak
jako o všech jedincích. A právě proto jsme se pokusili definovat jakýsi rámec toho, jakým směrem by se tento rozměr svobody – tedy svoboda a odpovědnost – měl
promítat do našich programů a nejenom do našich programů, ale také do našeho
praktického každodenního politického jednání.
Tím předposledním okruhem a kapitolou v té hlavní kapitole Obrana svobody
je Tolerantní společnost. Tady mi dovolte, abych odcitoval text, který máte k dispozici, protože jsem přesvědčen, že je to text nesmírně důležitý. „ODS je stranou
tolerantní ke všem menšinám a respektuje jejich pozici ve veřejném životě. Tolerance pro nás znamená uznání odlišnosti i odlišného životního stylu, zároveň však
odmítáme její absolutizaci a zavírání očí před povinnostmi, které každému uklá-
60
dá zákon. Tolerance pro nás není vůlí k pozitivní diskriminaci, vynucováním si
zvláštních výhod na úkor ostatních či ostrakizací menšinám nekonformních názorů. Zákon platí pro každého stejně, ať již pro příslušníka menšiny nebo majority.“
Myslím si, že je z tohoto jasné, jakým způsobem se domníváme, že bychom měli
i nadále vnímat menšiny, ať již v pohledu národnostního, názorového či jiného, co
se skrývá pod tím pojmem tolerantní společnost.
Posledním okruhem, kterému se věnujeme a o kterém jsme přesvědčeni, že
souvisí s obranou svobody, je Efektivní stát, protože pouze efektivní stát může zajistit vybalancování hodnot, jako je výkon veřejné moci, současně se svobodou
jako takovou – svobodou jedince, svobodou podnikání, respektování nedotknutelnosti jeho soukromí. Myslím, že v této podkapitole stojí za připomenutí oblast,
která se věnuje tomu palčivému fenoménu, o kterém hovořil Petr Nečas, a to je
korupce.
Dnes a denně sledujeme velké výzvy o tom, jak je potřeba bojovat s korupcí.
Nicméně recepty, které jsou nám předkládány, nemají žádný jiný charakter než
ad hoc přijímaných zákonů, které přináší další míru regulace, další míru omezení svobodného podnikání, svobodného života lidí, další posilování represivních
složek tohoto státu. Pro nás je a mělo by být nejlepším způsobem, jak bojovat proti korupci, omezování moci státu, boj proti byrokracii, deregulace našich životů
a zejména transparentnost výkonu veřejné moci. Já vím, že to pro mnohé, zejména v médiích, nepůsobí příliš atraktivně, ale chceme-li se systémově vypořádat
s fenoménem korupce, potom se musíme zamýšlet nad samotnou podstatou, kde
tedy vzniká. A korupce je tam, kde o našich životech rozhoduje někdo jiný, než
jsme my sami, a rozhoduje netransparentním a nekontrolovatelným způsobem.
Vážené kolegyně a kolegové, pokusil jsem se ve stručnosti vám vymezit okruhy, kterými jsme se zabývali v pracovní skupině, která připravovala tuto kapitolu
dokumentu Vize 2020. Já se velmi těším na nadcházející diskusi, velmi věřím, že
se kromě těch obecných formulací soustředíme i na ty konkrétní, protože svoboda
není jen éterický pojem, ale má praktickou podobu v životě každého z nás. A kdo
jiný než politická strana a politici pravicové strany, která se hlásí k liberálně-konzervativnímu vidění světa, by měli mít svobodu jako svou základní životní, ale i politickou, hodnotu a své praktické konání by měli zaměřit na její ochranu.
Děkuji za pozornost a těším se na nadcházející diskusi.
Tomáš Vaněk
místopředseda OS Praha-západ
Dobrý den, dámy a pánové,
jmenuji se Tomáš Vaněk a jsem z ODS Praha-západ a po takových těch obecných projevech na téma svobody, obrany svobody a vizí bych si vybral jeden takový úplně maličký, detailní příklad o svobodě volby a svobodě volby v praxi.
61
Jak jistě víte, několikrát tu již bylo zmíněno, že žárovky jsou úplná drobnost. Já
se vás pokusím přesvědčit o tom, že to žádná drobnost není a že je to vlastně taková esence pravicové a levicové politiky. Možná, že víte, možná, že nevíte, ale od
roku 2012 si už žádnou žárovku v Evropské unii nekoupíte. Já bych jenom velice
stručně zmínil, o co vlastně jde a proč vlastně z věcného hlediska (přestože se
mnou někteří možná souhlasit nebudou) je to z technického hlediska naprostý nesmysl. Na jedné straně máme zakázané rtuťové teploměry kvůli rtuti, na druhé máme nařízené rtuťové zářivky.
Pokud jde o využití energie, tepelná energie, kterou spotřebuje ta žárovka, je
z hlediska ostatních věcí zcela nepatrná a navíc o to, co víc svítíte, musíte méně
topit. Nicméně nelze vyloučit, že Evropská unie chce zakázat i topení elektřinou
a měli bychom se na to připravit.
Pokud to vezmeme z hlediska ekonomického, nejde o nic jiného než o prohibici, tj. o státem nařízený zákaz jednoho výrobku, který vede k růstu cen, k deformaci trhu, ke vzniku černého trhu (nepochybuji, že asijští obchodníci nám žárovky dodávat budou), a zajištěný kšeft pro vybrané firmy. A samozřejmě o ty úspory,
o kterých se stále mluví, příliš mnoho nejde. Nepochybně nejste sami, kteří se setkali s tím, že ty tzv. úsporné žárovky, aby se nezničily, svítí pořád na rozdíl od těch
neúsporných. Takže neušetříme nic.
Jde tady tedy kromě ekonomického nařízení o svobodu volby. Protože občané
většinou umí velice dobře počítat, nešly ty úsporné žárovky tak na odbyt, takže se
to prostě občanům muselo nařídit. A to, co je znepokojivé, vidím v tom, že tu zase máme někoho, jakousi avantgardu pokroku, která ví lépe než občané, co je pro
ně dobré, a pokud to občané nechápou, tak se jim to prostě nařídí.
O co tedy jde? Nejde o nic jiného než o reformaci trhu, o kšeft pro vybrané firmy, a ta ruka v naší kapse je zcela úmyslně zelená. Jak k tomu vlastně došlo? Došlo k tomu tak (vysvětlím na konci), že kdosi cosi v Bruselu podepsal, je to už poměrně dávno a dnes se k tomu už raději nehlásí. A my si musíme uvědomit, a na
to musíme dát pozor, že takový postup bude po ratifikaci Lisabonské smlouvy ještě jednodušší, protože vetovat nepůjde již téměř nic. Na druhé straně, jistě se mnou
budete souhlasit, že pokud by někdo takový dobrý nápad měl u nás a rozhodovalo se o něm v našem Parlamentu, myslím si, že by neměl ani odvahu tento nápad
přednést a kdyby ho přednesl, asi by ho už nikdo nikam nezvolil. Jde o drobnost?
Nejde o drobnost. A nejde ani jen o ty žárovky. Jde o zásady pravicové politiky,
tj. zda občanům ponecháme, nebo neponecháme svobodu volby, jestli budeme omezovat regulace, nebo je nějakým způsobem schvalovat, a jestli budeme omezovat
vliv státu nebo tedy Evropské unie, nebo ho budeme podporovat. O tom mluvíme,
to slibujeme a nepochybně to bude součástí vize do roku 2020. Ale občan bedlivě sleduje ne to, co říkáme, ale co děláme. A co ho asi napadne, když si 10x,
20x denně rozsvítí, co ho asi napadne, když si bude muset kupovat jakési úsporné žárovky 50x dražší? Napadne ho asi toto, a za ty písmenka si dosaďte sami, co
62
myslíte. A uvědomte si, že tuto drobnost si občan bude říkat ne jednou za rok, ale
20x denně.
To se stalo za doby naší koaliční vlády, a jak tu vidíte na volebním projevu našeho současného předsedy, je to jednoznačně na nás a nemůžeme svalovat vinu na
nikoho, ani na koaliční partnery ani ne na opozici.
Co je tedy zásadní chybou v této věci? Proč ztrácíme voliče? Nejsme totiž schopni dodržet jednu zcela zásadní věc, kterou si pamatuje každý. A to jest jednotu slov
a činu. A pokud bychom toto uměli, myslím, že by to stačilo k velice přesvědčivému volebnímu vítězství.
A teď jen pro ty, kteří si to nepamatují nebo nevědí. K zákazu žárovek nebo
k jednoznačnému jejich povolení zákazu došlo na Evropské radě již v březnu roku 2007 a Českou republiku tam zastupoval Mirek Topolánek.
Petr Štěpánek
publicista
Vážený pane předsedo, milé dámy, vážení pánové,
přesně před dvaceti lety jsem touto dobou stál na Václavském náměstí a z plna
hrdla – mimo jiné – křičel: Svobodné volby! Jak jsme na tom v této souvislosti ve
dnech 20. výročí sametové revoluce? S odvoláním na údajné materiální jádro ústavy, zrušil Ústavní soud samotné arci-materiální super-jádro nikoli pouze ústavy,
ale přímo samotné demokracie, totiž právě ty svobodné volby. Zvláštní.
Tenhle logický nonsens, který cestu nadřazuje cíli a formu obsahu, mne vede
k zamyšlení: Jak jsme na tom aktuálně s politickými, chcete-li mocenskými standardy? Podle teorie má mít demokratická moc tři nohy – zákonodárnou, výkonnou
a soudní.
Ano, máme řádně zvolenou Poslaneckou sněmovnu, ale momentálně nevíme,
kdo je v ní vlastně v koalici a kdo v opozici. Hodně to připomíná Evropský parlament a málem to svádí k domněnce, že už jsme vlastně ideální evropská země. Pardon, to byl vtip. Špatný vtip.
Ano, máme řádně ustavenou vládu s důvěrou, ale nevíme, koho vlastně reprezentuje. Oč méně toho taková vláda dělá a vůbec může dělat, o to je – paradoxně
– populárnější. Zvláštní.
A moc soudní? Ústavní soud už ani nepřipomíná třetí komoru Parlamentu, spíš
nejvyšší radu jakýchsi ajatolláhů, vznášejících se nade vším a nade všemi. Někoho to uvádí přímo v nadšení. Zvláštní.
Suma sumárum: tři mocenské pilíře demokracie mají aktuálně podobu dvou protéz a jednoho přerostlého chapadla. Standardní rovnováha mocí neexistuje, zato
se zrušením voleb otevřel více než půlroční prostor k permanentním útokům na
etablované politické strany. Co myslíte, jde tu o právo, anebo něčí politické
63
zájmy? To vše na pozadí současných mediálních orgií Pravdy a Lásky. Přičtěme
k tomu faktor Paroubek a neštěstí je dokonáno. Jak z toho ven? Ve své složitosti je
to vlastně docela jednoduché: Vraťme se k tradičním politickým a mocenským standardům. A nebude-li zbytí, nebojme se některé vztahy redefinovat.
Standardní mechanismy ostatně potřebuje i samotná ODS. Nebo je to snad normální, že někteří z nás největší díl své politické energie věnují ostřelování vlastního předsedy? A nic na tom nemění, že v některých jednotlivostech třeba i mají
pravdu. Dělá tohle normální politická strana krátce před nejdůležitějšími volbami? Nota bene po vyhraných volbách evropských? Nezbláznili jste se někteří? Paroubek i Schwarzenberg – a taky Randák – z vás musejí mít radost. A kde máte
nějakého lídra? Copak předsedou může být někdo, na koho to zbyde? Navíc po
prapodivném skoro-puči? To žijete v iluzi, že za takto instalovaným předsedou se
pak ODS sjednotí jako jeden muž? Nebo spíš chcete dělat Paroubkovi menšího
bratra ve velké koalici?
Zažil jsem toho v ODS už hodně, mimo jiné také všech 21 dosavadních kongresů. Jen tak mimochodem – docela by mě zajímalo, kolik je nás tady v sále podobných pamětníků. S jistou znalostí věci si proto troufám tvrdit: Ve standardní
politické straně se účty skládají po volbách, ne před nimi. Zásadním problémem
ODS není její předseda, jakkoli občas problémy dělá, ale nestandardní nábory členů a především samotní náboráři. A myslím, že není náhoda, že nejhlasitější volání po volebním kongresu zaznívá převážně právě z regionů oplývajících černými dušemi. Osoba předsedy je samozřejmě důležitá, ale standardní politická strana
stojí a padá s členskou základnou. V té je přece naše síla. Ale když říkám členská základna, myslím skutečné členy, ne velrybářské atrapy.
Dámy a pánové, potřebujeme standardní mechanismy, naše země i ODS. Můžeme zvítězit, když budeme jednat jako standardní politická síla. Prohrajeme, když
budeme sami sobě navzájem podrážet nohy.
À propos – ještě jednu věc jsme před dvaceti lety na Václaváku křičeli: V jednotě je síla! Pamatujete se ještě?
Zdeněk Lhota
předseda OS Jičín a poslanec PČR
Dámy a pánové,
od roku 1989 uplynuly dvě desetiletí. Připomínáme si 20 let od pádu železné
opony. Opony, v jejímž uvěznění byl sevřen lidský potenciál, slavné okamžiky našich předků byly sraženy na kolena, na cestu k vlastnímu úpadku.
Jmenuji se Zdeněk Lhota. Jedna z pěti dnešních sekcí nese název Obrana svobody. Sotva spočítám tisíce hodin a stovky podkladů, po dobu více než deseti let,
čtvrtiny vlastního života, jež jsem plně podřídil jedinému cíli. Pomoci těm, v něž
64
jsem spoléhal, že jim neleží na srdci nic jiného než právě obsah toho, co je nazýváno svobodou. Proč to zmiňuji?
Náhlé procitnutí až velký třesk by se dal nazvat okamžik, kdy i já, jako nový
poslanec, jsem stanul na půdě Poslanecké sněmovny. Tak například, když Vlastimil Tlustý, řvoucím a současně sípějícím hlasem oznamoval na klubu, že za ztrátu postu ministra financí nastane rozvrat ODS, nové Sarajevo, konec všeho, až na
to, že znovu povstane. V těžkých chvílích tak, jak by to mělo být, přispěchal na
pomoc první místopředseda a první muž Prahy. Od té doby, bylo to poprvé a naposled, ho tam nikdo neviděl.
Dalším z bezprostředně a intenzivně vnímaných okamžiků se stala volba prezidenta. Zatímco jedni, ve víře idey, doslova potili krev za jeho znovu zvolení, poštou údajně putovaly i nábojové kulky. Poděkování za toto úsilí na sebe nenechalo
dlouho čekat. Do všech, kteří do následné obhajoby vložili nejvíce, bylo vzápětí
kopnuto jako do posledních prašivek.
Útrpný obraz všech předchozích střípků je završen svržením vlády uprostřed
našeho předsednictví v EU. Právě zde jsme mohli jasně prokázat, jak moc si ceníme a čím vším je pro nás vlastní svrchovanost.
Na úvod jenom připomínám, že stačí pár takovýchto činů. Můžeme se lopotit
jak chceme, tvořit a prezentovat vize. Jaké? Důvěra potenciálních voličů je rázem
pryč. To všechno je jenom vrcholek ledovce.
I pod okolnostmi uvedených událostí je i dnes třeba zrekapitulovat, co o svobodě vlastně víme? Samostatnost Československé republiky byla díky našim předkům vybojována roku 1918. Dvacet let nato z nás byl učiněn protektorát. Vzápětí
nato bylo po otrokářství nacismu nastoleno otrokářství komunismu. Po nově získané svobodě zde od roku 1998 do roku 2006, s hlasovací podporou komunistů,
vládla levice. Na pokusy o obnovu plně svobodné společnosti se nám po odečtení
osmi nedostalo ani dvanácti let. V celé naší historii se pokusům o svobodu
dostalo jenom několik hubených desítek let. K tomu zakořeněnost komunistického myšlení. Druhou ze tří klíčových otázek, která se nabízí ve vztahu k běžnému
občanovi, je tedy ta, kde, kdy a od koho jsme se měli svobodě naučit?
Mluvíme-li o svobodě, máme tím na mysli samozřejmě volnou soutěž stran, svobodu slova, pohybu, ochranu lidských práv. Je to ale to jediné? Neméně zásadním
mezníkem je i stav veřejných financí, respektive výdajů. I zde jenom krátký pohled do trendů světové historie. Zatímco před první světovou válkou pro země, kde
byla svoboda hlavní hodnotou, se pohybovaly výdaje okolo 10 %, tak po první světové válce je to již 25 %. Více štěstí a větší svobody pro lidi, znělo z úst a řad levicových intelektuálů jako zdůvodnění pro další výdaje. Pod těmito hesly výdaje
po druhé světové válce eskalují mnohdy až na 50 %. Jako by to nebylo dost, stále to nestačí. Navíc, dál a dál, jsou kumulovány dluhy. Zní to už jenom jako hra
virtuálních čísel. Pomineme-li obludnost působení na lidské myšlení, spousta
lidí to bere již jako praktický návod. Jaké jsou skutečné a faktické dopady?
65
Ze všeho nejprůkaznější pro naši zemi považuji současnou strukturu obyvatelstva. Před sto lety se plných šedesát procent obyvatel plahočilo na polích, aby
dokázalo nasytit své nejbližší. Jako by se už úplně zapomnělo, co je prvopočátkem
životní úrovně. Dnes produktivní sféru, včetně všech služeb či zdravotnictví tvoří
už ani ne 34 %. To na straně jedné. Na straně druhé je to již plných 53 % obyvatel, jež jsou tvořeny státními zaměstnanci, justicí, bezpečnostními složkami, důchodci či nezaměstnanými. Mezi oběma skupinami je jenom pro rok 2010 rozpočtová díra 163 mld. Čistě matematicky musí být každému laikovi zřejmé, že
tyto poměry, nastavené v letech 1998 až 2006, fungovat nikdy nemohou.
Byly popsány světové trendy, neudržitelná situace našich podmínek, v holé podobě tak, jak jsou. Před závěrem mi dovolte jenom jednu jednoduchou otázku. Kdo
z přítomných by za volebního výsledu 100 na 100 v roce 2006, v situaci kdy několik jednotlivců kvůli vlastním ambicím shodí vládu v nejméně vhodném okamžiku, v situaci koalice například s lidovci, kdo z přítomných se snaží odvracet to
nejhorší a kdo z nás si přišel jenom kopnout?
Dámy a pánové,
čas pro můj příspěvek je bohužel neúprosný. Dovolte mi proto už jen bodově
připomenout, že přechody k demokracii se skládají ze tří fází. Fáze přípravná, fáze přechodová, fáze stabilizovaná. Mnoho lidí považuje naši demokracii za stabilizovanou. Je to však velký omyl! Skutečnost je taková, že nyní se nacházíme teprve ve fázi přechodové.
A aby toho nebylo málo, stejně jako hospodářské cykly, tak i demokracie prochází fázemi rozkvětu a úpadku. Podle těchto fází se nacházíme v předvečer úpadku. Má-li nastat systém a řád, musíme začít nejprve každý u sebe – a u nás doma.
Změna volebního zákona je zcela nevyhnutelná, stejně podpora tohoto kroku ve
shodě s racionálnější částí levice.
Karel Rašín, první ministr financí, jasně říkal, že rozkvětu lze dosáhnout pouze cestou rozšíření soukromého sektoru. Edmund Burke, zakladatel konzervatismu říká: „Politickými prostředky nelze vybudovat na zemi ráj, peklo však ano…“
Lidé v roce 1989 pozvedli národní vlajku. Pozdvižená vlajka je nositelem právě těchto zcela jasných a srozumitelných myšlenek. To je vize, to jsou kořeny! Nyní jde jenom o to, kdo se za ně chce se skutečným nasazením postavit!
David Kafka
poslanec PČR
Dámy a pánové, dobrý večer,
já bych vás od filosofických úvah rád vrátil zpátky k tématu, o kterém máme
mluvit. Včera jsem měl příležitost poprvé se seznámit s konceptem Vize 2020 a je
to dobrý odchozí text. Přesto si myslím, že to není text, který bychom mohli dnes
66
zodpovědně projednat a schválit. Sám jsem navrhl už po prvním čtení už čtyři změny, do každé sekce nějakou, a zdaleka si nemyslím, že bez důkladné diskuse nad
každou větou lze dojít k cíli, který by byl hodný tohoto shromáždění. Abychom tuto diskusi mohli vést, máme k dispozici i řadu dalších velmi dobrých studií, například práce Univerzity Karlovy, které se týkají horizontu roku 2020. A k podpoře svého stanoviska bych ještě řekl, že jsem se účastnil prací na různých
koncepčních materiálech (stejně jako mnozí z vás), takže bych si dovolil navrhnout tento procedurální postup.
Za prvé, abychom vzali koncept Vize 2020 tak, jak jsme ho dostali na stůl nebo do e-mailu, abychom ho vzali na vědomí. Za b), abychom na tomto plénu už navržené změny nediskutovali, protože si stejně myslím, že diskuse v poloprázdném
sále je málo efektivní a abychom tyto změny – které se sešli autorům jednotlivých
sekcí – abychom je prodiskutovali v oněch pracovních skupinách, které k nim byly vytvořeny. A aby vedoucí těchto pracovních skupin tento sněm pověřil předložit je do 15. února 2010 už v čistopise. Pokud by tento procedurální návrh neprošel, tak si dovolím přece jenom přičinit jeden věcný návrh do tématu Ochrana
svobody – navrhuji do této pasáže vložit jeden nový odstavec, který by se mohl
jmenovat Modernizované soudnictví, protože vymahatelnost práva je stále jednou
z hlavních brzd rozvoje naší společnosti, což se určitě musí změnit. Hodně se na
tom již udělalo, ale myslím si, že bychom tam měli dát ještě další větu, že se budeme zasazovat o další zrychlení a zefektivnění soudních řízení, že budeme prosazovat větší používání mimosoudních prostředků k vypořádání sporů a že základním cílem musí být předvídatelnost soudních rozhodnutí.
Jan Skopeček
OS Beroun
Vážené delegátky a delegáti, kolegové, hosté,
scházíme se na v pořadí již dvacátém kongresu Občanské demokratické strany,
a to symbolicky nedlouho po oslavách dvacátého výročí pádu komunismu. Tato silná symbolika nás vybízí k ohlédnutí se nejen za vývojem naší země jako celku, ale
i k hodnocení vývoje Občanské demokratické strany samotné. Ohlednutí se a hodnocení vlastní minulosti však musí probíhat při vědomí, že jsme se sešli na kongresu předvolebním, tedy na kongresu, který by nás měl především nasměrovat
k úspěchu v nadcházejícím volebním klání, pro jehož úspěch je každý z nás povinen udělat maximum možného. Budoucí úspěch však není možný právě bez poučení se z chyb minulých.
Za uplynulých, jednoznačně pozitivních, dvacet let vděčí česká společnost z velké části právě Občanské demokratické straně. Dominantní pravicové straně, která
si jako nejvyšší a nejdůležitější hodnotu svého politického programu a snažení zvolila svobodu.
67
Zcela správně tuto nejpodstatnější část identity jakéhokoliv autentického pravicového myšlenkového proudu zdůrazňujeme i v samotném pojmenování právě
probíhajícího kongresu. Budeme-li ale chtít uspět v nadcházejících volbách a především pak i v delším horizontu politického vývoje naší země, nesmí být pojem
svobody zužován pouze na prázdný termín používaný ve volebních kampaních. Musí mít svůj obsah, který se projeví v naší každodenní politice.
Ohrožení svobody – znovu nabyté před dvaceti lety – vidím v několika dnes sílících fenoménech. Jde především o stále rostoucí vliv státu na životy každého
z nás. Prostřednictvím vlády přerozdělíme v České republice v roce 2009 více jak
44 % veškerého vyrobeného produktu. I když za naší vlády došlo k mírnému poklesu tohoto ukazatele, musíme si při vědomí nám nepřejících vnějších podmínek
přiznat, že to úspěch není. Jsme v rozpacích, když máme hájit snižování daní, protože víme, že to dlouhodobě nedobrá rozpočtová situace nedovoluje. Ano, snižovat
daně bez odpovídajícího snížení vládních výdajů dlouhodobě možné není. Musíme a je naší povinností říci občanům České republiky, že si dlouhodobě a neúnosně žijeme nad poměry. Musíme jim říci, že probíhající celosvětová ekonomická krize není důsledkem selhání volného trhu, ale selháním vládních ambicí
ekonomiku řídit.
Další ohrožení svobody k nám míří díky stále hlubší evropské integraci. Větší
váhu a podíl na moci získávají země, které malý stát, nízké daně, svobodné podnikání a občanskou svobodu v žádném případě nepreferují. O tom se ostatně musí dennodenně přesvědčovat naši poslanci a senátoři, kdy dominantní část přijímané legislativy tvoří harmonizace s evropským komunitárním právem. Zcela určitě
se o tom ale přesvědčí občané, které budou další a další regulace stále více svazovat. Naše ideové měknutí v této oblasti se pro nás může stát fatální. Nevidět ohrožení naší svobody právě v tendencích evropské integrace je dle mého názoru neodpustitelný omyl některých našich vrcholných představitelů.
Zásadním rizikem pro naši svobodu je i celosvětový fenomén politické korektnosti. Už i my samotní se neubráníme nešvaru nenazývat věci pravým jménem, rezignujeme na skutečná témata, rezonující v naší společnosti a jako témata náhražková si často volíme dávno vybojované bitvy. Že se tak otevírá v lepším
případě prostor pro naše konkurenty, v horším pak pro stále sebevědomější extremisty, je nasnadě.
Jak tedy vyhrát nadcházející volby a zůstat hlavní pravicovou silou v České republice i v budoucnu? Je to odvaha se vrátit a především znovu sebevědomě prezentovat ideje, které ODS vždy definovaly, je to odvaha pojmenovat věci pravými
jmény a nabídnout společnosti racionální řešení. Určitě to ale není prázdná marketingová politika a vyhýbání se na první pohled nevděčným tématům. Jen tak neztratíme svoji přirozenou voličskou podporu.
Česká republika potřebuje stranu, která bude střežit a hájit svobodu jednotlivce. Je to dokonce naší povinností. Nikdo jiný to totiž za nás neudělá.
68
Zdeněk Zajíček
Dobrý večer, vážené dámy, vážení pánové, hosté,
„kdo není schopen svým spoluobčanům sloužit, ten se jim snaží vládnout“, to
řekl Ludwig von Mises na úvod své knihy o byrokracii. Ano, tento světoznámý rakouský ekonom na počátku 20. století vedl disputace o tom, jestli tržní hospodářství a kapitalismus je správný oproti receptům totalitních a socialistických režimů
a tento princip dělení mezi službou občanům a mezi vládnutím je tu stále. Stále
musíme mít na paměti základní teze, které si připomínáme, že chceme malý stát,
štíhlý stát, stát, který nebude lidem překážet v jejich aktivitě, v jejich invenci, který je bude rozvíjet. Stát, který je nebude příliš regulovat, který jim nebude bránit
v jejich rozvoji. Pokud už máme ale některé kompetence státu, které stát musí vykonávat ať už sám, anebo prostřednictvím delegovaných institucí, pak si musíme
být vědomi toho, že bychom měli vykonávat veřejnou správu a pravomoci státu
efektivně. Ano, chceme efektivní stát, a pokud mluvíme o efektivním státu, musíme mluvit o šesti vrcholech hexagonu. Ano, to je naše vize, jak správně a dobře
vykonávat veřejnou správu v podmínkách českého státu. Jedním z těch vrcholů
hexagonu je občan. Ano, informovaný a znalý občan s právním vědomím je přínosem pro veřejnou správu. Zbytečně úřady neobtěžuje, ví, co potřebuje a velmi rychle jde k věci.
Druhým klíčovým vrcholem je úředník, primátor, ministr, kdokoliv takovou veřejnou správu vykonává. Kvalifikovaný a vzdělaný úředník je pro nás absolutní
prioritou. Bez právního řádu a kvalitního právního řádu, který potřebujeme vylepšit, se neobejdeme, protože podle špatných zákonů se těžko orientuje občan,
ale také úředník, a o tom si myslím, že právě vy, kteří sedíte v sále a jste na různých úrovních ve svých funkcích, víte své. Informační a komunikační technologie
je čtvrtý vrchol hexagonu. Bez moderních nástrojů, kterými jsme schopni moderní veřejnou správu provázet a agendy vykonávat, se neobejdeme. Víme přesně, co
chceme, víme, kam jdeme. Bez organizace státu, organizační struktury vlastních
úřadů a celé sítě úřadů se také neobejdeme. A samozřejmě veřejnou správu za
šesté nelze vykonávat bez peněz. A to myslím, že také známe – to, jakým způsobem se proplácí výkon agendy státu na územních samosprávách, ale také na úrovni státu samotného. Hexagon je pro nás vize, se kterou chceme vykonávat efektivně pravomoci státu. To místo, které rozhoduje o tom, jak efektivně budeme
vykonávat pravomoci státu, je ale Parlament. Ano, je to 281 poslanců a senátorů,
kteří mohou dopustit to, co se dostane do právního řádu a v jaké kvalitě. Je jen na
nás, abychom právě jim včas zpracovali veškeré podklady pro to, aby mohli správně rozhodovat.
Dovolte mi se ještě obrátit k oblasti informačních, komunikačních technologií.
Je to nástroj, který je moderní, ale také efektivní. Díky moderním informačním
technologiím budeme schopni vědět, co stát skutečně dělá. A věřte mi, protože
jsem se několik let teď věnoval tomu, jak má vypadat moderní veřejná správa, že
69
budu říkat pravdu. V tuto chvíli skutečně nevíme, a neví to nikdo z nás, co stát
dělá, jaké kompetence má. Za jakých podmínek je vykonává, ať už pravomocí jednotlivých úředníků, anebo peněz, které na to vynakládá. A to je špatně, protože
jsou to peníze, které jsou nám svěřeny, svěřeny daňovými poplatníky. Egon je symbol moderního efektivního státu z pohledu informačních a komunikačních technologií. My víme, že potřebujeme univerzální kontaktní místa – Czech Pointy. Myslím si, že je znáte. Nejenom tím, že poskytujete službu na těchto místech, ale možná,
že jste si sami nechali udělat výpisy z jednotlivých rejstříků. Jsou to datové schránky, které právě zavádíme, které mají smysl, protože zjednoduší komunikaci úřadu
s občany, ale také občanů a firem s úřady. Už více jak pět set tisíc transakcí, které se učinily, hovoří za své. Máme 95% úspěšnost doručování prostřednictvím datových schránek, ale potřebujeme také systém základních registrů, abychom mohli sdílet informace, abychom občany neobtěžovali zbytečným dokládáním věcí,
které už stát dávno ví, které už nepotřebuje pro výkon svých pravomocí vědět. Anebo si je může získat jinak, protože jenom tak bude platit heslo: „Obíhají data a neobíhá občan“. Musíme myslet na kontrolu a bezpečnost, ale v této koncepci, nové
koncepci eGovernmentu České republiky myslíme právě i na to. Myslíme na to,
že každý občan nejméně jednou ročně musí dostat informaci o tom, kdo, kdy a proč
jeho osobní údaje používal, kdo, kdy a proč osobní údaje občana měnil. Jenom tato fyzická kontrola každého občana, toho, co stát dělá, v jaké kvalitě a kdy, je úspěchem, který si samozřejmě všichni přejeme.
Poslední věc se týká korupce – již tady dnes byla mnohokrát zmiňovaná. Myslím si, že náš přístup, který zahrnuje prevenci, průhlednost a postih, je správný.
Nelze dominanci klást jenom na represi. Musíme korupci předcházet a jediná možnost, jak korupci předcházet, je nepřijímat takové zákony, které korupční prostředí vytvářejí anebo podporují. Buď takový zákon vůbec nepřijmout, a pokud jakýkoliv takový zákon přijmout, tak hned na začátku při jeho přijímání identifikovat
místa, která mají v sobě zakořeněn korupční potenciál. O to bych osobně doplnil
naši protikorupční strategii. A myslím si, že to musíme udělat včas, protože jinak
samozřejmě v dalším souboji neobstojíme.
Marek Benda
poslanec PČR
Dobrý podvečer,
musím říci, že je mi lehce smutno, když sleduji tuto debatu a vzpomínám na ten
minulý kongres a to, co mu předcházelo a co po něm následovalo – všechny ty nekonečné diskuse o kořenech, které máme hledat, a o tom, jak jsme se odchýlili
a neodchýlili, a o tom, kde je naše skutečné místo na české pravicové scéně. A dnes
tady nevidím ty diskutéry, kteří tak volali po modrých kořenech, že by dnes stáli
a bavili se o tom, co má být naše programová vize do roku 2020. Jsou to ti samí li-
70
dé, kteří na tom dělají těch posledních pět deset let. Ti zase píší ten materiál a neslyším žádné protihlasy, neslyším, že bychom tady dnes stáli zásadně nad tématem
svobody (a já docela věřím, že se nám ho podařilo vyvážit), bavili se o tom, kdo je
více liberálem a kdo chce více té svobody, kdo je více tím konzervativcem a chce
více toho řádu a té svobody, možná absolutní. Najednou tady ty volače po modrých
kořenech, po našich zásadách, nějak nevidím, nějak mi tady schází.
Já jsem, když jsme začínali dělat ten materiál, definoval jednu větu, říkal jsem:
„Potřebujeme napsat materiál do řad ODS, abychom si znovu vzpomněli, že jsme
stranou určenou, a ne stranou určenou k porcování veřejných zakázek.“ To já myslím, že je ten důležitý signál, který chceme říci tímto prvotním textem. Že opravdu
to, na čem nám záleží, to, co je naším cílem, je svobodný občan, který si sám rozhoduje, a stát zasahuje jenom v těch věcech, kdy je to nutné a nezbytné. Dnes ráno tady proběhla – a to se dostávám k části těch ústavních reforem a definice zastupitelské demokracie, k důrazu, který na něj klademe – dnes ráno tady proběhla obskurní
debata o tom, jestli se, dokonce na žádost třetiny, mají některé otázky hlasovat tajně. Já myslím, že je to prostě absolutní nepochopení a že si některé termíny fakt musíme znovu vydefinovávat. Co to je zastupitelská demokracie? To není ani vláda lidových Sovětů, kde odjíždím s mandátem, který musím naplnit, ale není to ani vláda
skrytých usnesení, o kterých hlasuji tajně. Je to přesně systém, ve kterém na vymezenou dobu, ať je to jeden kongres, nebo čtyři roky na radnici, regionu nebo v Poslanecké sněmovně, mám vymezený mandát a všichni kromě personálních otázek vidí, jak jsem s tím mandátem nakládal. A po těch čtyřech letech mi řeknou: „My vám
ho dáme znovu“, nebo mi řeknou: „My vám ho znovu nedáme“. Ale tohle bychom si
měli uvědomovat, když vymýšlíme takové věci, jako jsme vymýšleli dnes ráno.
A poslední větu, kterou jsem chtěl k tomu textu říci. Ten text je snahou, abychom každé své rozhodování na jakékoliv úrovni testovali právě tímto testem svobody, abychom věděli, že každá kamera, každý kamerový systém, který někde instalujeme, každá databáze, každý registr, který někde instalujeme, každé další
opatření, každá vyhláška, každý zákon, někomu zasahuje do jeho svobod. Velmi
jsme se tady věnovali otázce veřejného zájmu a nezbytnosti jeho vymezení. Musíme vědět, že ano, chceme stíhat lidi zlé a špatné, ale obtěžujeme-li slušné občany nad míru toho, kdy stíháme ty zlé a špatné, děláme velikou chybu a ničíme společnost. A takhle bychom měli testovat každé své rozhodnutí ve svém životě.
Jaroslav Kubera
senátor a primátor Teplic
Dobrý den,
nevěděl jsem, kam se přihlásit. Pak jsem zjistil, že je to vlastně jedno, protože
vše souvisí se vším.
Shodou okolností jsem právě 17. listopadu splnil nařízení EU a instaloval jsem
do sklepa úspornou žárovku. Zkomplikoval jsem si tím život. Od té doby chodím
71
do sklepa sám. Úsporka se totiž rozsvítí až ve chvíli, kdy jsem na třetím či čtvrtém
schodě. Pustit za těchto okolností do sklepa babičku nebo ženu by bylo účelné
pouze v případě, že bych se jich chtěl zbavit, což zatím nechci. Vím, že tím porušuji antidiskriminační zákon, ale snad mi to feministky odpustí. Utěšuje mě, že už
brzy Brusel zakáže „úsporky“ a nařídí „ledky“. Už teď se připravuje výměna všech
semaforů za ledkové, protože jsou osazeny žárovkami, a úsporky by zřejmě výrazně zpomalily dopravu.
Ptáte se, jak to souvisí s dnešním kongresem? Velmi.
Po roce 1989 jsme vyhnali socialismus oknem a on se nám pomalu, ale jistě
vlamuje dveřmi. Tím se dostáváme k úloze ODS a obraně svobody. Je poměrně jasně a stručně popsána v preambuli stanov. Právě skutečnost, že ODS často nedodržuje svůj základní dokument, kterým stanovy bezpochyby jsou, je jednou z hlavních příčin našich obtíží. Stačí připomenout, kolik neosocialistických zákonů
vzniklo za naší pomoci. Nebudu je vyjmenovávat. Můžete si je najít ve Sbírce zákonů. Ostatně mnozí s nimi přicházejí do styku při své každodenní práci. Chodníkový zákon k nim rozhodně nepatří, milí starostové ODS. Ten je naopak v naprostém souladu s preambulí stanov.
K dalším příčinám patří to, že mnoho zákonů vzniká za výrazného přispění ODS
na objednávku, a to tak, že se nejprve vymyslí byznys, a pak se napíše zákon nebo podá pozměňovací návrh. Správně by tomu mělo být přesně naopak. Jestli je
nějaký zákon nezbytný, není nic špatného na tom, že jeho realizace prospěje byznysu. Všimněte si slova nezbytný. Často totiž přijímáme zákony a také obecně závazné vyhlášky, protože jsou potřebné i přesto, že nejsou nezbytné. A jak je známe, potřeby, kromě velké potřeby, jsou nekonečné. Mimochodem potřeby jsou
hlavní příčinou veřejných i osobních dluhů. Jednou z neukojitelných potřeb je potřeba regulovat. Této potřebě kupodivu podléhají leví i praví, červení i zelení (ti
obzvlášť). Došlo to tak daleko, že někteří se rozhodli regulovat teplotu na planetě.
Nevadilo by, kdyby regulovali za své. Oni ale regulují za peníze těch, kteří v poroučení větru dešti nevěří. Pro ODS z toho vyplývá úkol relativně jednoduchý a současně nesmírně obtížný: Bojovat za regulaci regulací. Pokud se jí to podaří, má volební vítězství téměř v kapse, a tím nejlépe přispěje k obraně svobody.
Druhou nutnou podmínkou pro naše vítězství ve volbách je vyřešení vnitřních
problémů, které jsou nemalé. V ODS existuje poměrně silná skupina lidí, které pracovně nazývám „velkokoaličníci“. Jejich cílem je zajistit si vliv a ministerská křesla bez ohledu na výsledek voleb. Toho lze dosáhnout poměrně snadno tak, že ODS
a ČSSD budou mít většinu v Poslanecké sněmovně za všech okolností. Pak si stačí rozdělit ministerstva a v případě, že jich bude nedostatek, nějaká další zřídit. Využívají k tomu nestabilitu, která v ODS panuje, a nespokojenost členské základny.
První krok je zbavit se Mirka Topolánka. Toho lze dosáhnout tak, že se využije
jeho výrok o silném mandátu a poté, co bude odhlasováno tajné hlasování o důvěře, je jasný jeho výsledek. Následovat bude volební kongres, který zvolí nového
72
předsedu nakloněného velké koalici a místopředsedy, kteří předtím zajistili hlasy
pro nového předsedu. 1. etapa nevyšla, ale ještě není konec kongresu.
Plán má ovšem drobné trhlinky. Volební kongres znamená také volbu výkonné
rady a také nové kandidátky pro volby do Poslanecké sněmovny, a ani výsledek
volby místopředsedů není stoprocentně jistý. Pokud i přesto tento plán vyjde, bude to mít pro ODS katastrofální následky. Ohlas na takový kongres bude negativní. Pokud by došlo k velké koalici, bude to mít katastrofální následky pro Českou
republiku. Silný mandát nepotřebuje Mirek Topolánek, silný mandát potřebuje
ODS. Mohou jí ho dát jen a jen voliči. Chovejme se tak, abychom si ho zasloužili.
Tomáš Úlehla
poslanec PČR
Dobrý podvečer, dámy a pánové,
je moc dobře, že příspěvky, které tu jsou (a Jarda Kubera samozřejmě nasadí
vždy tu správnou laťku i atmosféru), se ubírají v atmosféře, která ráno možná nebyla úplně tak samozřejmá. Já si myslím, že pokud si zachováme i určitý humor
a nadhled, tak je to nejlepší krok k tomu, abychom v ODS nemuseli příliš plýtvat
hesly řešení, a jak řekl Jarda, zasloužili si mandát jako ODS přirozeně.
Já jsem zažil zajímavou zkušenost 17. listopadu ve Vídni, a tak mě napadlo, že
bych malou metaforou přispěl o tomto odpoledni v diskusním fóru, protože kdybychom šli po té lince 39, 89, 2009, tak od Albertova přes Národní třídu jsem se
náhodou ocitl na konferenci ve Vídni, kde shodou okolností stávkovali studenti
a také trochu ochromili centrum. Ale nikdo se nemusel bát, že dostane pendrekem
a ani nemuseli studenti příliš používat některé špatné zkušenosti svých rodičů k tomu, aby argumentovali. Ale co bylo krásné, že v podstatě chtěli bojovat za to, co
tu dnes zaznělo. Aby pedagogové nebyli uzurpováni na svých právech a mohli poskytovat jakési své plnohodnotné zkušenosti této mladé generaci.
Bylo to velmi bouřlivé, myslím si, že svoboda samotná se v Rakousku projevuje již několik let, a bylo vidět, že ti studenti, protože to nebyli jen rakouští občané, vědí, co chtějí a každý to bral jako přirozenou záležitost. Já si myslím, že v našem státě jsme se naučili trochu uhýbat, že laciným bulvárním heslem v novinách
bývá zpolitizovaná policie, ale proč? Není to určitě tím, že bychom to tak chtěli,
a občas se nám to trošku vymyká. Je to jakési protekcionářství, které samo o sobě
se velmi těžce odbourává a moderátor této diskuze by o tom asi věděl nejvíce z nás
v tomto sále, jak je složité přesvědčit i mladé lidi, kteří jdou pro dobrou věc nejen
za vzděláním, ale přirozeně i za kariérou. Protože každý kdo něco dobře dělá, by
měl být postupně oceňován výše a výše, tak mají také svou vizi.
Jestliže my se bavíme o Vizi 2020, tak bychom si měli vnitřně každý sám zhodnotit, jak jsme schopni k tomu přispět, a že o svobodě pouze hovořit je málo.
73
Jednou jsem slyšel takovou poznámku (nejde o mou osobu, ale poznámka se mi líbila): „Pane, vy jste pravicový, jen když nejde o vás nebo o vaši rodinu.“ Řekl bych,
že je to jedno z takových životních kréd, které když si každý z nás odnese, a upřímně si dokážeme vyargumentovat, jaký máme názor na tento problém, tak to může
přinést to pozitivum, o kterém není potřeba dlouho hovořit. Já bych tedy chtěl říci, že bych si přál, aby přirozené projevy veřejného mínění, které se tady dějí, skutečně již byly pouze v tom rozsahu, že chceme, abychom zajišťovali prosperitu nejen sobě a celému národu, ale abychom Evropské unii nemuseli uhýbat pohledem,
pokud se účastníme různých jednání jako politici nebo businessmani. Myslím si,
že Masarykovo „nebát se a nekrást“ bude platit hodně dlouho.
Zaznívala tu poměrně zajímavá témata přede mnou, proto nebudu dále již nic rozvíjet, ale chtěl jsem jen říci, že 17. listopad by se mohl stát jakousi pro nás magickou výzvou k tomu, abychom si alespoň jednou ročně vzpomněli, za co jsme bojovali, proč máme připnuté trikolory a abychom byli skutečně hrdí, že jsme Češi. Já
hrdý jsem a myslím si, že ODS tomu velmi přispívá. Tak si to nepokazme a těším se,
že po vítězných volbách v příštím roce budou kongresy mnohem důstojnější.
Pavel Žďárský
starosta MČ Praha 19
Máte před sebou návrh změny stanov. Já mám takové heslo, že je příliš, když je
něco složité a příliš se to dopočítává – tak někde už je to vypočítaný. Ale asi nemám pravdu. Před rokem jsme jich měli na stole 27. Já věřím v to, že tento kongres bude tak stabilní a nepřipustí tyto změny. Demokracie je strašně těžká věc.
Základním článkem, bez čeho by nebylo vůbec nic, je místní sdružení. V těchto
pravidlech je dehonestováno, jako kdyby bylo nesvéprávné. My víme, okolo koho
se to točí. Bylo to těžký. Tomáš mi o tom povídal, že slyší přes tu uličku věci, které jsou nedůstojné. Ale právě proto my si musíme se svobodou poradit, tak prosím
pěkně, neměňme to. Neměňme Ústavu, když to potřebujeme, protože vezměte si,
že příště tam nemusí být Mirek s Paroubkem, může tam být někdo úplně jiný. A celý národ nebude chtít volby. Zaplať Pán Bůh, že tu pojistku máme, i když teď nás
to tedy trochu naštvalo.
Zásada svobody, která je uváděna v lidských právech, je – vesměs nesmí být
bráněna. Na to mysleme, protože velmi rychle bychom se mohli dostat do problému se zákonem. A kdo si přečte naše stanovy, tak bychom mohli velmi rychle přestat existovat. Stačí, když to naplní třetí bod a někdo to Pecinovi položí na stůl.
Buďme opatrní, dobře to studujte a doufám, že lidi ze strany vyhazovat nebudeme.
Já jsem měl osobně spor s Václavem Klausem v letech 1991, 1993 nebo 1994, už
nevím. Klaus řekl: „Proto jsme občanská, abychom byli otevřeni všem občanům.“
A věřte, nebo nevěřte, první dva roky neměly místní rady, místní sdružení vůbec
74
žádný vliv na to, když někdo přišel a vyplnil přihlášku. No to to vypadalo tedy, to
vám musím říct. Nakonec jsme to předělali, tenkrát jsem to dělal s Marvanovou,
a myslím, že teď je to v pořádku. Ale ty věci, které jsou vymyšlené, tak jsou právě proto, abychom byli otevření a demokratičtí, tak na to vždycky mysleme.
Jenom bych se chtěl zeptat Mirka, co si mám myslet o tom, když v České televizi řekl na to, že někdo navrhne hlasování o důvěře: „Ti lidé dost riskují, tak to
dělat nebudou.“ Mně to vůbec nevadí, že riskuju, já se nikoho nebojím, protože
major Zich, který z VKR po mně dupal půl roku, ten Mirkovi nesahá ani po kotníky. Jsem zvědav, jak já riskuji, ale budu se bránit.
Martin Kupec
svoboda je základem hodnot. Přijatá pravidla svobodu neomezují, ale umožňují a zavádějí. Přesně před 20 lety v listopadu 1989 vznikla volba, jakou cestou se
vydat a jak a do jaké míry se svobodou nakládat. Během této listopadové revoluce se svoboda stala přímým cílem politického jednání.
Vývoj velmi rychle ukázal nezbytnost obhajoby svobody, potřebu bojovat za pravdu proti komunistické lži, která kázala mír, ale horečnatě zbrojila, která prosazovala princip bratrství a porozumění mezi národy, ale v řadě zemí, a to včetně té
vlastní, podporovala útlak a v neposlední řadě hlásala spravedlnost a přitom zakládala gulagy. Naše země v té době svobodná de facto nebyla a o odpovědnosti
tehdejších našich vládců se dá hovořit ve velmi omezené míře, protože ti se totiž
cítili odpovědní a věrni především své ideologii a až v druhé řadě vůči státu.
Tehdejší oficiálně nevyřčené a v praxi uplatňované heslo: „Mám-li moc, mám
pravdu“ se stalo základem krize tehdejšího politického systému a dodnes má dopady do myšlení a způsobů jednání řady politiků. Když se k této do určité míry
pojmenované arogance moci přidají ekonomické obtíže, stává se to velmi rychle
základem krize celé společnosti.
Otázku, zda člověk je, nebo není svobodný, si lidé kladli už mnohem dříve. Již
od středověku se touto otázkou zabývali všichni významní filosofové či myslitelé.
Naše vlastní svoboda je pro nás většinou velmi cenná, avšak svobodu těch druhých už můžeme často vnímat jako překážku či nebezpečí. Proto je velice často
cílem výše postavených nebo vládnoucích rozšířit svou svobodu a naopak omezit
svobodu těch druhých.
Na druhou stranu svoboda ovšem neznamená, že si člověk může dělat, co chce!
To, že člověk může jednat podle svého, s rozmyslem, je základem svobody. Odpovědnost a fakt, že ručíme za důsledky svého jednání, jsou základem svobody. Odpovědnost a obava z důsledků našeho jednání je proto často jedním z důvodů, proč
se člověk své svobody vzdává. Utíká od vnější svobody ke svobodě vnitřní, svobo-
75
dě bez vnějších projevů a vnějších názorů. A právě před dnes vzpomínanými
20 lety se významná část společnosti probudila ze svého vytvořeného vnitřního
světa, ze svých vnitřních svobod, a začala žádat svobodu vnější, tedy v době, kdy
se tak svoboda stala cílem politického jednání.
Ivan Langer
místopředseda ODS a poslanec PČR
Závěrečné slovo
V uplynulých dnech jsem absolvoval zhruba deset besed na gymnáziích Olomouckého kraje. Měl jsem možnost se potkat s cca dvanácti, až patnácti stovkami
mladých lidí. Ani jeden se nenarodil, a to byla vždy moje první kontrolní otázka,
před 17. listopadem 1989. Cucáci. To se mi chtělo říci a tiše jsem záviděl až do
jednoho okamžiku. A to do okamžiku, kdy jsem dostal otázku: „Tak vy říkáte, pane poslanče, že vám je 42 let a že před dvaceti lety vám bylo o 20 méně, a hovoříte o svobodě. To znamená, že polovinu svého života jste svobodný. Měnil byste
se mnou?“ Vypadala hezky, když se mě na to ptala a já jsem se nad tím vážně zamyslel a původně jsem chtěl říci, že vyměním. Ale pak jsem si uvědomil, že to není pravda, protože bych neměnil. Neměnil bych proto, že jsem rád, že jsem měl
možnost si na vlastní kůži, možná ne tak jako mí rodiče, už vůbec ne tak jako mí
prarodiče, užít toho, co to znamená nebýt svobodný.
A my jsme tady v sále takový zvláštní mix lidí, z nichž drtivá většina si pamatuje na to, co to je být nesvobodný. Zahlédl jsem tu pár mladých tváří, které se narodily sice před 17. listopadem 1989, ale rozhodně si z něj kromě matčina prsu
nemohou pamatovat téměř vůbec nic. To je úžasná kombinace, to je úžasná příležitost pro to, aby přinejmenším ti, kteří si pamatují, si to nejenom nechávali pro
sebe a pamatovali, ale aby to sdělovali těm ostatním. Je to nesmírně těžké, protože zkušenost je nesdělitelná. A to jsem si mimo jiné uvědomil také při těch besedách na gymnáziích. Bylo velmi složité sdělit něco, co ti mladí lidé neprožili. Možná jste si všimli v dnešních novinách (tištěná média i v éře internetu nějakou chvíli
existují a existovat budou) velkého inzerátu, který doprovází události 17. listopadu a spojuje je s kongresem Občanské demokratické strany – 20 let svobody spojuje s 20. kongresem ODS. To ústřední heslo tam je: „Svoboda není samozřejmost“.
Já bych si velmi přál, abychom si tuto věc, tento fakt, velmi pečlivě uvědomovali
a abychom tak, jak na to upozorňovalo 10 vystupujících v rámci tohoto tématu, nezapomněli. Že obrana svobody je naší povinností, že obranu svobody můžeme provádět na každé úrovni správy věcí veřejných. Že debata o veřejném zájmu, zda zakázat, nebo nezakázat požívání alkoholu na veřejném prostranství, je přesně tou
debatou o nezbytné míře regulace. Jestli ti, kteří se jako já umí na veřejném prostranství napít, přiměřeně opít, ale nenarušovat veřejný pořádek, mají být regulo-
76
váni, či nikoliv. Myslím si, že obrana svobody by tedy měla být i nadále základní
hodnotou, základním principem každodenní politiky Občanské demokratické strany, že bychom se za to neměli stydět, že bychom to měli, tak jak to zaznělo ve vystoupení jednoho z mých předřečníků, učinit klíčovým vzorcem, podle kterého se
posuzuje cokoliv, co nám kdokoliv bude říkat, že máme dělat ve jménu veřejného
zájmu.
V rámci rozpravy zazněl také procedurální návrh Davida Kafky na tomto kongresu nedokončit projednávání dokumentu Vize 2020. To je nepochybně možné,
osobně si říkám, že to můžeme udělat, nicméně pak bych byl velmi rád, aby přinejmenším ti, kteří zde teď vystupovali, si zapamatovali e-mailovou adresu
[email protected], napsali mi své kontakty tak, abychom v následujících
týdnech a měsících mohli alespoň tu část dokumentu Vize 2020, která se nazývala Obrana svobody, dopracovat, dokončit tak, abychom byli schopni z toho dokumentu vytvořit první dokument, který má krátkodobější charakter, a to je volební
program pro volby v květnu 2010. Dovolte mi, abych vaším jménem poděkoval
všem, kteří se podíleli na přípravě této části dokumentu, i těm, kteří v této části
diskuze ke kapitole Obrana svobody vystoupili.
77
PROJEVY V SEKCI ČR
V EVROPĚ A VE SVĚTĚ
Jan Zahradil
poslanec EP
Česká republika v Evropě a ve světě je téma, o kterém jsem přesvědčen, že nebude kontroverzním tématem tohoto kongresu. Je nesporné, že o zahraniční politice, bezpečnostní politice a evropské politice České republiky, a to v podání ODS,
bylo napsáno v minulých deseti letech tolik materiálu jako snad o žádném jiném
tématu a že pozice ODS v této věci a v těchto tématech jsou velmi dobře vydefinovány. ODS je zcela nepochybně strana proevropská, ale je to strana eurorealistická, je to strana transatlanticky orientovaná a je to strana národní, která se nebojí termínu národní zájem. Dovolte mi, abych zdůraznil v rámci tohoto tématu
tedy pouze dva body nebo dvě subtémata. K ostatním, předpokládám, se mohou
vyjádřit do diskuse přihlášení řečníci.
Jedno téma bych nazval ODS jako reformní síla v Evropě nebo v Evropské unii.
V kontextu členských zemí EU, zejména nových členských zemí EU, je ODS ojedinělou politickou silou, která nepodlehla dnes převažujícímu kontinentálnímu
pohledu na evropskou integraci, který podporuje další posilování evropských institucí a další přenos pravomocí z národní úrovně na evropskou úroveň. To neznamená, že tyto politické souboje vyhráváme. Můžeme je velice často prohrát a také
je prohráváme, ale zároveň to neznamená, že bychom se jich měli vzdát. Naopak
to znamená, že musíme pracovat na vytvoření a udržení takové politické platformy, která nám poskytne odpovídající sílu v rámci rozložení politických sil na evropské scéně. První krok jsme udělali letos po evropských volbách, mimo jiné jsme
tím splnili usnesení 17. kongresu ODS z roku 2006, kdy jsme ustavili novou skupinu v Evropském parlamentu, skupinu evropských konzervativců a reformistů,
jejíž předseda Michal Kamiński měl dnes tu čest tady vystoupit a všechny vás oslovit. Musíme v této aktivitě pokračovat. Co tím mám na mysli? Musíme kromě té
europarlamentní skupiny usilovat i o vytvoření celoevropské aliance podobně smýšlejících politických stran, které se budou hlásit k eurorealismu a které budou vycházet z politického programu právě oné zmíněné europarlamentní frakce. A musíme také pokračovat v zakládání politické nadace, evropské nadace, která nám
pomůže tyto myšlenky propagovat a posilovat na evropské úrovni. Já proto předložím usnesení, kterým by Kongres ODS měl vyslovit souhlas s angažmá ODS a jejím aktivním přístupem při zakládání jak té celoevropské aliance politických stran,
tak té politické nadace, které jsem zmínil, a požádám vás, abyste toto usnesení
podpořili. To je jeden bod, o kterém se chci zmínit.
78
Druhý bod spočívá v situaci v Evropské unii po ratifikaci Lisabonské smlouvy,
která je dnes už skutečností. Včera jsme byli svědky nominace, respektive jmenování dvou konkrétních osob do dvou konkrétních politických funkcí zřízených
Lisabonskou smlouvou, tedy funkce tak zvaného evropského prezidenta, lépe řečeno předsedy evropské rady a tak zvaného evropského ministra zahraničí, v tomto případě ministryně, neboli stálé představitelky pro zahraniční a bezpečnostní
politiku. Já nebudu zmiňovat ta jména, protože ona nejsou důležitá. Stačí říci, že
do dvou údajně vysokoprofilových funkcí byli s nejmenší pochybou jmenováni dva
nízkoprofiloví lidé. Co to znamená? Znamená to podle mého názoru jasný důkaz
toho, že v budoucnu bude Evropská unie i nadále především konglomerátem národních států, že silné národní státy budou hrát daleko silněji národní kartu, národní politiku a své vlastní národní zájmy, než tomu bylo doposud. Ostatně si velmi dobře dokázali své pozice ošetřit právě v nových rozhodovacích procedurách
v Lisabonské smlouvě a že se Česká republika, česká exekutiva, česká legislativa podle toho musí umět zařídit. Bude to klást nároky na Českou vládu a já doufám, že to bude vláda pod kontrolou ODS, která bude muset umět sjednotit doposud roztříštěný meziresortní přístup jednotlivých ministerstev k evropské
problematice a bude jej muset umět silněji koordinovat. Bude to klást vysoké nároky na současné i budoucí poslance a senátory, kteří si musí uvědomit (a k tomu
je tímto mimo jiné také vyzývám z tohoto místa), že parlamentní diplomacie bude
hrát v budoucnu daleko důležitější roli než doposud a že v jejich rukou, v rukou
české Poslanecké sněmovny, českého Senátu a jejich příslušných výborů, bude
mimo jiné poměrně velká pravomoc a možnost některé regulační tendence, které
tady byly už kritizovány a které k nám přicházejí z evropské úrovně, pozastavit,
zbrzdit, nebo úplně eliminovat.
Dámy a pánové,
tyto dva body jsem považoval za důležité tady vypíchnout. Samozřejmě, téma Česká republika v Evropě a ve světě je daleko komplexnější, týká se také imigrační politiky a našeho přístupu k ní, týká se energetické bezpečnosti, týká se našich spojeneckých závazků. Bezesporu se týká i našeho stavu a přístupu k celé koncepci
protiraketového obranného štítu a já věřím a doufám, že ti z vás, kdo se přihlásili
k diskusnímu příspěvku v rámci této sekce, budou k těmto tématům hovořit.
Jan Vidím
poslanec PČR
Obrana vlasti – Vize 2020
Obrana vlasti, tedy zajištění vnější bezpečnosti republiky je jednou z klíčových
rolí státu, rolí nepřenositelnou do soukromoprávní sféry.
79
Při formulaci východisek pro efektivní a současně funkční způsob zajišťování
celistvosti a nedotknutelnosti území a obyvatel republiky je pochopitelně správné
nahlédnout do moderní historie a hledat v ní inspiraci, vždyť hrdinství a odvaha
československých legionářů stála u vzniku samostatného československého státu
a nefalšované vlastenectví Čechů a Slováků bojujících během 2. světové války jak
ze Západu, tak z Východu proti nacistickému teroru určitě musejí být vzorem pro
českého vojáka jedenadvacátého století. Stejně tak je ale nezbytné pokukovat po
funkčních a fungujících současných armádách podobných zemí (rozlohou i geopolitickou situací), u kterých nedošlo ke čtyřicetiletému přerušení svrchovanosti
velení, jako tomu bylo u naší armády, která byla během komunistické diktatury
zcela podřízena v rámci tzv. Varšavského paktu velení sovětské Rudé armády.
Pokud se tedy tímto necháme inspirovat, pak obrana naší vlasti v příštích deseti a více letech by měla vycházet z následujících 5 premis.
1. Základním východiskem bylo, je a bezesporu bude naše aktivní a troufám si tvrdit i aktivistická spoluúčast na kolektivní obraně uvnitř Severoatlantické smlouvy, uvnitř NATO. Jestliže v roce 2020 oslavíme jedenadvacáté výročí našeho členství v tomto „klubu obranyschopných“, musíme se velmi zásadně postarat uvnitř
tohoto společenství, aby skutečně bylo co slavit. Vždyť již dnes se toto obranné
souručenství demokratických a svobodných zemí západní Evropy a Severní Ameriky stává více místem sdílení informací a méně místem konkrétní vojenské akce.
A jsem přesvědčený, že právě my, země s tak neblahou zkušeností se zradou spojenců, bychom měli v orgánech NATO velmi silně a velmi nahlas vyžadovat udržování akceschopnosti, flexibility a loajality spojeneckých armád. Stejně tak je
v zájmu republiky, ale i celé Aliance, aby v roce 2020 byly našimi aliančními partnery Ukrajina a Gruzie, proto je naší povinností toto rozšíření prosazovat.
Jednou větou – aktivní a loajální partnerství uvnitř
rozšířené NATO
2. Dalším neoddiskutovatelným prvkem při obraně vlasti je politicko-vojenský
vztah k Ruské federaci. Imperiální zájmy této světové velmoci (a tou RF je, ať se
nám to líbí, nebo ne) jsou k České republice poněkud majetnické, v myslích některých ruských generálů jsme jistě spíše vazaly než suverénními partnery. A protože existuje v naší zemi nemalá pátá kolona těchto zájmů, komunisté bývalí, současní i budoucí, je nezbytné, aby reprezentace republiky stále dostatečně nahlas
a dostatečně srozumitelně o těchto ruských zájmech mluvila, a to i na půdě mezinárodních organizací, především však na půdě NATO. Vždyť je-li zcela otevřeně
předmětem cvičení armády Ruské federace jaderný útok na Polsko, tedy jednoho
z našich sousedů a současně aliančních partnerů, pak kdo jiný než právě my spolu s dalšími zeměmi bývalého tzv. sovětského bloku bychom měli ve struktuře
Aliance proti tomuto prosazovat přinejmenším štábní plánování obranné vojenské
operace. Současně je ale nezbytné s Ruskou federací a jejími ozbrojenými silami
80
spolupracovat tam, kde existuje společný jmenovatel. Absolutně totiž platí věta,
že RF je pro nás i pro celou Alianci partnerem. Není tedy sice spojencem, ale
v žádném případě nesmí být protivníkem.
Jednou větou – ostražitá spolupráce s Ruskou federací
3. Dalším významným hybatelem v otázkách vnější bezpečnosti naší vlasti je bezesporu Evropská unie. Na základě Evropské bezpečnostní strategie jako klíčového dokumentu EU v této oblasti se budeme i v následujících letech spolupodílet na vytváření společných evropských vojenských jednotek připravených k nasazení a jistě
budeme také účastni ve vojenských operacích EU, přinejmenším na úrovni důstojníků ve štábech velení. Čeho se však musíme vyvarovat, co musíme prosazovat ve všech
strukturách EU, aby nedocházelo k duplicitě. Duplicitě s aktivitami NATO. Neboť je
to bezesporu právě NATO, které v druhé polovině minulého století a na počátku třetího tisíciletí jasně prokázalo svoji vojensko-obrannou schopnost a je naprosto nepřijatelné, aby o ni byla Aliance nekomunikací mezi NATO a EU připravena.
Jednou větou – úzká a funkční domluva uvnitř EU, která
nesmí ohrozit akceschopnost NATO
4. Čtvrtou premisou pak musí být velmi těsná spolupráce se Spojenými státy. Byť
USA jsou našimi spojenci uvnitř NATO, pak máme-li celou řadu velmi specifických smluv i vojenského charakteru s našimi sousedy, je zcela pochopitelné, že
totéž můžeme a musíme mít i se spojencem, který nikdy v historii naši zem nenechal „na holičkách“, stál v druhé dekádě minulého století u vzniku samostatného
Československa, pomáhal jej ve čtyřicátých letech osvobozovat a svým tlakem na
Sovětský svaz byl bezesporu nejvýznamnějším hybatelem pádu komunismu i u nás.
Proto je v životním zájmu naší vlasti velmi úzce spolupracovat s USA v oblasti
vojenství, a to jak na vědecké a výzkumné bázi, tak i možnou účastí amerických
vojáků na základně protiraketové obrany na našem území.
Jednou větou – těsná, nikoliv však exkluzivní
a rovnoprávná spolupráce s USA
5. A konečně předpoklad poslední, pouze však pořadím, nikoliv významem, je
vztah nás všech, kteří tvoříme společenskou atmosféru a o volbách si vybíráme své
reprezentanty, ke „svým vojákům“. Prestiž Armády České republiky je vysoká a je
na nás všech, aby tomu bylo i nadále. Tomu však ale musí také odpovídat rozpočtový rámec, ve kterém se budou naši vojáci pohybovat. Proto je nezbytné vyslovit
veřejný závazek, že podíl výdajů na českou armádu v následujících letech nepoklesne pod 5 % z objemu výdajů celého státního rozpočtu. Jen s takovou jistotou
je totiž naše armáda schopna spolu s partnery v NATO a EU plánovat a především
reálně zajišťovat obranu vlasti.
81
Jednou větou – sebevědomá česká armáda s vysokou
prestiží a stabilním zdrojovým rámcem
Takže jak zajistíme obranu naší vlasti do roku 2020?
No přece aktivním a loajálním partnerstvím uvnitř rozšířené NATO; ostražitou
spoluprací s Ruskou federací; úzkou a funkční domluvou uvnitř EU, která nesmí
ohrozit akceschopnost NATO; těsnou, nikoliv však exkluzivní a rovnoprávnou spoluprací s USA a sebevědomou českou armádou s vysokou prestiží a stabilním zdrojovým rámcem. Docela jednoduché, že…
Petra Škopová
Vstup do EU v roce 2004 pro nás znamenal mnoho příležitostí, ale časem se objevují i některá ohrožení. Ve svém příspěvku se chci zaměřit na vztah EU a ČR
v oblasti zemědělství a výroby potravin.
Evropa snižuje svůj podíl na světové produkci potravin. Pokles probíhá výrazněji v nových zemích EU. U některých komodit jsou nové členské země na 1/3 své
produkce z roku 1993 (např. v Polsku a ČR brambory). Horší situace je v živočišných komoditách. Pokles jejich produktů má za následek výrazné snížení spotřeby rostlinných produktů a tím tvorbu relativní nadprodukce.
Co může být příčinou těchto disproporcí? Možná jsou to nesprávně zpracované
a naplňované strategie SZP včetně tvorby, nebo spíše netvorby strategií v jednotlivých státech EU. EU nezachytila, nebo jen velmi pomalu vlivy globalizace a rychlost těchto změn. Přežije ten, kdo se umí rychle přizpůsobit, a to v systému dnešní byrokratické EU je velmi těžké.
V Evropě existují velmi velké rozdíly v intenzitě zemědělské produkce a rozhodně to není z důvodu přírodních podmínek dané země. Pokud porovnáme produkci v eurech na hektaru tak se dozvíme, že ČR je na 20. místě z 25 států EU
s produkcí cca 1000 m2/ha oproti prvnímu Holandsku s produkcí 12000 m2/ha.
Pokud porovnáme vývoj komodit v posledních 10 letech, tak vepřového masa produkujeme o cca 35 % méně, hovězího masa o 50 % méně, cukrovky o 30 % méně a pšenice také o 30 % méně. Větší produkce je v drůbežím mase a řepce. Stavy krav a prasnic jsou na polovině stavu z roku 1992.
To je jen pár čísel na úvod do problematiky. Zajisté to nemá dopad na stav zboží
v nadnárodních ani lokálních řetězcích maloobchodu. Na co to ovšem má vliv jsou pracovní místa na venkově – a Evropa chce udržet a rozvíjet život ve venkovských oblastech, a dále to má významný vliv na naši soběstačnost ve výrobě potravin. Není to fráze a pokud se někdo snaží toto bagatelizovat, možná by se měl rozhlédnout po světě
a zjistí, že např. země, jako je Japonsko nebo Čína, mají ve svých národních programech
zajištění potravinové soběstačnosti a s ohledem na nevýhodné domácí podmínky
skupují zemědělskou půdu po světě – možná i u nás. Dostatek vlastní výroby základ-
82
ních potravin je strategickým úkolem každé zodpovědné vlády. Možná to není tak znatelné z pohledu roku 2009, kdy ceny zemědělských komodit klesají, ale světové zásoby mléka a obilí jsou na svých minimech, takže se dá očekávat nárůst poptávky a cen.
Jaké můžeme čekat trendy?
• růst světové populace až na 11 mld. lidí
• rozšiřování oblastí sucha více na sever
• ohromné výkyvy počasí, které ničí úrodu
• zvyšující se životní úroveň Asie, a tím větší spotřeba, potravin na obyvatele
Analýza Ministerstva zemědělství doporučuje úroveň soběstačnosti u hlavních
potravin (obiloviny, mléčné výrobky, maso) na úrovni 80–85 %. Již dnes např. ve
vepřovém mase jsme na úrovni cca 60 %. Také Evropa začíná mít problémy a je
např. čistým dovozcem hovězího a skopového masa.
Např. dostatek hovězího dobytka zaručuje ekonomicky ideální péči o naše pole a louky. Každý systém by měl být alespoň v základu ekonomicky soběstačný
a štědré dotace na mulčování pastvin místo pasení nemusí mít dlouhého trvání
s ohledem na ekonomický vývoj v Evropě.
Společná zemědělská politika se musí zamyslet nad systémem vyplácených dotací a zajistit Evropě konkurenceschopnost při produkci bezpečných a kvalitních
potravin.
Čeští zemědělci začínali v roce 2004 na 25 % úrovně přímých plateb starých
členských zemí. Takové postavení pro zemědělce z ČR a dalších devíti nově vstupujících zemí si v roce 2002 vymohla Francie a vlády vstupujících států podmínky stvrdily v přístupových smlouvách. Letos, pět let po vstupu, mají tuzemští farmáři nárok na 60 % výše plateb z unijních prostředků, dalších 30 % jim může
dorovnat stát ze svého rozpočtu.
V současnosti osm zemí EU dostává ze SZP více, než do ní odvádí. Na prvním
místě je Španělsko (čistý zisk 2,5 mld. EUR), následované Francií (2,1 mld.), Řeckem (2 mld.) a Irskem (1,3 mld.). Na druhém konci spektra se nacházejí největší
čistí plátci vedení Německem (3,2 mld. EUR), poté následuje UK (1,3 mld.), Itálie (1,3 mld.) a Nizozemsko (1,1 mld.).
Zdá se, že v protikladu s cíly SZP zemědělské podpory nezabezpečují redistribuci od bohatých regionů směrem k chudším. SZP mnohdy přelévá peníze do bohatých západoevropských regionů (např. Francie) místo do chudších jižních a východních (např. Polsko). Důvod, proč SZP nezabezpečuje tuto redistribuci je ten,
že nejvyšší podpory jdou stále na produkty, které se vyrábí převážně v původních
šesti zakladatelských státech (hovězí, jehněčí, obilniny, cukr, mléko…).
Podle odhadů pouhé zavedení tržních opatření bez přímých plateb zvedlo příjmy farmářů až o třetinu. Zemědělci velkou část zisku používají na plnění požadavků evropské legislativy.
Toto vše mě vede k zamyšlení nad nutností mít zpracovanou strategii potravinové bezpečnosti ČR a také garantovat podmínky pro takto stanovený rozsah pro-
83
dukce. Výroba potravin je ohromnou příležitostí pro budoucnost a může zajistit stabilitu venkovského prostoru a zajímavá pracovní místa. V prvovýrobě sice pracuje „jen“ 100 000 lidí, ale na tuto výrobu je navázáno další cca 500 000 pracovních míst. Pokud chceme dobře spravovat naši zemi, musíme zajistit i v oblasti
zemědělské a potravinářské výroby srovnatelné podmínky s okolními státy. Např.
Francie dnes přidá svým zemědělcům více jak 1 mld. m2 na dorovnání cen mléka.
U nás se rozhoduje o dorovnání plateb v úrovni 2 mld. Kč. Jak dlouho to mohou
naši producenti vydržet, když se mléko dodává na stejný trh?
Možná je škoda, že jsme se tématu potravinové bezpečnosti nevěnovali v době,
kdy jsme jako ODS řídili Mze. Silné politické strany by měly mít vize a pro naplnění vizí vytvořit podmínky. Již několik let apeluji na to vytvořit v ODS odborné
sekce, které by se společně s odborníky na dané téma zabývaly stávajícím stavem
a možným vývojem. Na základě této diskuze můžeme vytvořit zajímavý program,
který bude řešit více reálné problémy a zaujme voliče více než jen prázdná politická hesla. Pokud se ODS chce odlišit od ostatních stran, měla by více pracovat
s odborností a možná by to přivedlo více členů a příznivců do řad ODS. Věřím, že
i změny v některých oblastech tomuto trendu nahrávají a má šanci na úspěch.
René Franěk
člen OR Nymburk
V souvislosti s principem flexibility v evropské integraci je možné setkat se s pojmy, jako jsou například diferenciace, vícerychlostní Evropa, Evropa „àla carte“,
tvrdé jádro a periferie, koncentrické kruhy, variabilní geometrie, klauzule flexibility, užší, zesílená nebo posílená spolupráce, konstruktivní abstence atd.
Vícerychlostní pojetí EU má nyní slušnou naději na získání podpory:
a) Francouzi by se rádi zbavili problémových států ze střední Evropy.
b) Britové by pravděpodobně rádi využili odpojení od rychlíku vedeného Německem,.
c) Návrh by nalezl podporu zcela jistě i v Polsku.
d) Návrh by mohl být vysvobozením pro některé nové členské státy, které se staly
v podstatě koloniemi západoevropských členských států. Například v Bulharsku
dochází pravidelně v denní době k výpadkům elektrické energie, protože rozhodující část produkce vykoupí Německo, které je schopno zaplatit cenu, která je
pro bulharské podnikatele nedostupná.
Nespokojené bude asi Německo, protože tím ztrácí možnosti diktovat ostatním
politiku podle německých zájmů.
Alexandr Vondra od devadesátých let varuje před pojetím Evropy (àla carte),
obává se koncepce vícerychlostní Evropy, ve které by nemohl pokračovat ve svých
intrikách. Údajně bychom za takových okolností neměli vliv na dění v EU. Pominulo by pojetí politiky založené na principu: Nechme si kálet na hlavu, hlavně
84
když zůstaneme u jednacího stolu, možná si dokonce jednou mocní a bezohlední
vyslechnou, co bychom chtěli.
Proces sjednávání Lisabonské smlouvy prokázal, že my své zájmy na rozdíl od
Polska a Velké Británie v průběhu jednání tak jako tak nedokážeme prosadit.
Pak si musíme položit otázku: Nebylo by pro nás lepší pokračovat ve stylu, který začal prezident Václav Klaus? Požadujeme evropskou integraci, která umožňuje členským státům vyškrtnout to, co považují pro sebe za nevýhodné a škodlivé,
požadujeme Evropu, ve které je spolupráce založena na dobrovolnosti. Ukazuje se
totiž, že nové regulace mohou platit pro některé státy a pro jiné může být akceptován „opt-out“.
V současné podobě, jestliže nám nevyhovuje pojetí integrace, které Lisabonská
smlouva nastolila, mohla by být východiskem koncepce Evropy „àla cart“, integrace v podobě jídelního lístku, ze kterého si každý členský stát vybere, na co bude mít chuť. Odpovídalo by to daleko více evropským dějinám a umožnilo by to
zachovat pestrost tradic evropských národů.
Unifikace a zglajchšaltování jsou zbytečné a nesmyslné: Rozdíly mezi jednotlivými kantony ve Švýcarsku či mezi jednotlivými státy americké federace
jsou mnohem větší, než co povoluje nesmyslných 30 000 právních předpisů
platných v EU. Jak ekonomická konkurenceschopnost, tak politická neakceschopnost způsobené současným pojetím integrace odsouvají již nyní EU na
vedlejší kolej světového dění. Toto zaostávání Evropy se ještě prohloubí v důsledku Lisabonské smlouvy.
Návrh usnesení: Kongres ODS žádá grémium, výkonnou radu, poslance a senátory zvolené za ODS, aby ve všech jednáních o budoucnosti EU i v konkrétních
legislativních opatřeních EU prosazovali pro členské státy možnost volby v podobě Evropy „àla carte“, (podle jídelního lístku – každý si může navolit, co je pro
něho výhodné).
Oldřich Vojíř
poslanec PČR
ODS by se měla vydat cestou praktického moderního konzervatismu, který zasáhne všechny vrstvy obyvatel, staví na tradicích a nabízí moderní přístupy řešení současných témat.
Každý člověk při svých úvahách, zamyšleních, plánováních, pracích, zkrátka
při své každodenní činnosti je velmi spokojen, pokud se mu jeho plány podařilo
splnit a jeho práce se mu daří. Přál bych si, aby se celá naše společnost díky dobře nastaveným podmínkám vyvíjela harmonicky, a aby každý občan naší země měl
příležitost se realizovat v takové oblasti, kde se cítí být schopný, potřebný, úspěšný. Aby se tak stalo, je nutné nastavit srozumitelná pravidla vytvářející férové kon-
85
kurenční prostředí, v němž schopnější, vzdělanější, zručnější, zkušenější, dravější má větší příležitost uspět než líný, nevzdělaný.
Žijeme rovněž v seskupení států Evropy. Když jsme do tohoto společenství vstupovali, byl to především prostor pro rozvoj hospodářství. Dnes se z tohoto společenství stává sjednocující se byrokratická jednotka, která si díky Lisabonské smlouvě upevní postavení.
Proto musíme pro naši prosperitu vytvářet prostor doma, v EU a ve světě. Naším zájmem musí být nejen Kanada a USA, ale rovněž státy Jižní Ameriky, Asie
a také Afriky.
V rámci hospodářské politiky EU a zahraniční aktivity musíme prosadit, aby:
1. Lisabonská smlouva neomezovala naši státnost ani naše hospodářské zájmy.
2. Nedošlo k unifikaci hospodářského prostoru (různorodost je hnacím motorem
růstu ekonomik).
3. Nedocházelo k sjednocování daní (což se již například u spotřební daně děje).
4. Zvítězil volný trh nad národním protekcionalismem.
5. Nedocházelo k omezování vstupu na zahraniční trhy – administrativními opatřeními, nebo vyžadováním reciprocity např v oblasti trhu s energiemi apod.
6. Zvýšením politicko-obchodní aktivity v zahraničí se více otevřel prostor pro
naše podnikatele.
7. Byl zrušen zákaz pracovat občanům ČR v zemích EU dříve než v roce 2011
(Německo, Rakousko).
8. Jednotlivé země EU nevyužívaly státní podpory, které deformují volný trh a vytvářejí prostor pro národní protekcionismus.
9. Se ČR zapojila do výstavby dopravních a energetických evropských sítí.
10. EU odstoupila od diskriminující zemědělské politiky a umožnila volnější trh,
kde se prosadí ti schopnější, kvalitnější producenti.
V rámci vnitřního trhu vytvořit podmínky vedoucí k obratu negativních ekonomických trendů, což znamená:
1. Zastavit hospodářskou a rozpočtovou krizi, stabilizovat veřejné výdaje, zvýšit
rozpočtovou kázeň a přijmout zákonná opatření ke snížení povinných výdajů
ze SR.
2. Zavést motivační modely v oblasti sociální pomoci a důchodovém a zdravotním pojištění.
3. Zjednodušit daňové předpisy, motivačně nastavit odpisy investičního majetku, aby se vyplatilo investovat, sazby daně udržovat pod 20% hranicí.
4. Snížit regulaci omezující podnikání od zakládání firem přes jejich správu, včetně podmínek pro zaměstnávání.
5. Sjednotit odvod daně ze mzdy a sociálního pojištění, zjednodušit výpočet odvodů převodem sazeb na nově definovanou hrubou mzdu.
6. Zlepšit úpadkové právo – postavení věřitelů – jednání správců konkurzní podstaty – rozhodování soudů.
86
7. Prosazovat energetickou stabilitu a nezávislost jako nutnou podmínku pro
dostupnost ušlechtilých forem energií.
8. Jedny z mála státních obhajitelných investic jsou investice do dopravní infrastruktury, tyto investice nesnižovat a dostavět klíčové trasy dálnic a železnic.
Neopomenout také vodní cesty a rozvoj letecké dopravy.
9. Snížit byrokracii, minimalizovat zákazy a zásadně změnit zákon o veřejných
zakázkách, a tím omezit korupci a šedou ekonomiku.
10. Veřejná správa musí sloužit občanům, její internetizace je cesta správným směrem, je však nutné celý projekt dotáhnout do dokonalosti. Některé činnosti je
přitom možno zpoplatnit nebo odstátnit.
11. Zdravý hospodářský růst – je zaručen domácími a zahraničními investicemi,
podmínky pro investory jsou kvalitní infrastruktura, vzdělaná a zručná pracovní síla, vymahatelné právo, minimum byrokracie, jednoduchý daňový systém.
12. Snížení nezaměstnanosti je klíčovým projektem pro každou ekonomiku i společnost, efektů je okamžitě několik, nižší výdaje státu na sociální dávky, vyšší
příjmy z daní, sociálního a zdravotního pojištění. Pro samotného občana je to
možnost seberealizace a zvýšení pocitu soběstačnosti a odpovědnosti za sebe
sama a svou rodinu.
13. Dostupnost vzdělání, kvalitní síť vzdělávacích zařízení a rozumná spoluúčast
na získávaní vyššího vzdělání je klíčem k získaní kvalitního a žádoucího zaměstnání nebo samostatného podnikání. Propojení hospodářské sféry s vědou,
výzkumem a školstvím je nutností a přináší vyšší multiplikační efekt
vynaložených prostředků.
Jiří Oberfalzer
senátor
Dámy a pánové,
mluvili jsme zde hodně o svobodě, o liberalizaci, o zbavení se přebujelého státu, o odstraňování nadbytečných regulací. Se vším jednoznačně souhlasím, důležité však je uvědomit si, jaké konkrétní kroky děláme pro to, abychom dosáhli
těchto cílů. A myslím si, že zejména pokud jde o regulace a o naše postavení v Evropě, tak jsme udělali vše pro to, aby se zhoršilo.
Schválením Lisabonské smlouvy jsme totiž otevřeli volnou bránu pro jakékoliv
další regulace, neboť v nějakých 60 až 70 oblastech bude Evropa rozhodovat většinovým hlasováním. Uvědomme si, co to znamená – znamená to, že 14 jiných zemí může rozhodnout o tom, co my povinně musíme dělat, ačkoliv to třeba zásadně nechceme. Myslím si, že je třeba si toto říci na rovinu a je třeba si říci, že v EU
nadále bude Česká republika víceméně druhořadou zemí. V režimu prostého hlasování absurdně vzato na tom budeme relativně lépe, protože zde půjde o prostou
87
většinu 14 členských zemí, ale je celá řada oblastí, kde se hlasuje kvalifikovanou
většinou, a to požaduje 65 % obyvatel. Čili těch 14 zemí, které prosazují nějakou
věc, musí mít za sebou 65 % svého obyvatelstva. Když si spočítáte procenta obyvatel jednotlivých členských zemí, tak velké evropské země reprezentují 62 %
obyvatel, je to Velká Británie, Německo, Francie, Itálie, Španělsko, stačí jim třeba ještě Holandsko a už mají tuto procentní kvótu hotovou. Těch dalších pár zemí
samozřejmě budou hledat mezi těmi zeměmi, kterým to buď konvenuje, anebo kterým je to jedno. To nezní tak strašidelně, ale je zde ještě opačný efekt. Například
Francie s Německem reprezentuje téměř 40 % obyvatel, to znamená, že vládne
blokační minoritou právě pro získání té kvalifikované většiny v určitém rozhodování. Mám-li to říci jednoduše, bez Francie a Německa v Evropě nebude nic a cokoliv se nebude Francii a Německu líbit, tak nikdo jiný neprosadí.
Takové jsme tedy nastavili podmínky Lisabonskou smlouvou, a proto beru veškeré fráze, které se týkají regulací a jejich povinného odstraňování, jako ryzí formalitu, která je bez obsahu. Nemohu se ubránit, abych se zmínil o ještě jedné podstatné věci, a to je o jednání před Ústavním soudem. To jednání mělo mnoho
aspektů, ale ten podstatný je, že na rozdíl od německého občana, kterého Ústavní soud do budoucnosti víceméně ochránil svou interpretací Lisabonské smlouvy,
zejména restriktivní interpretací a některými kroky, které jsme navrhovali i našemu Ústavního soudu, ten však jimi opovrhl. Je to zejména otázka aktivního souhlasu parlamentu národního s jakýmkoliv přenosem dalších kompetencí, tzv. pasarelou. Německý Ústavní soud řekl, že není myslitelné, aby se převedly
kompetence prostým mlčením, neboli nevyslovením nesouhlasu, že musí být aktivní souhlas parlamentu. Náš Ústavní soud konstatoval, že tento náš požadavek
je nelegitimní, neboť oni nemohou nic nařizovat, nemohou nic interpretovat, a zejména nemohou usnášet na něčem, co nebylo v petitu. Hned v dalším našem podání, což byla stížnost proti novele jednacího řádu právě proto, že potvrzuje tu pasivní roli parlamentu při přenášení kompetencí. Ústavní soud konstatoval, že to
prostě není možné.
Nicméně když jsme dávali návrhy na posouzení Lisabonské smlouvy, Ústavní
soud do svého nálezu velice snadno a hravě umístil celou řadu opatření, která nebyla v petitu, tudíž by podle jeho vlastní interpretace k nim nikdy nemělo dojít.
Jde o to, že nesmíte dávat doplňující podání při projednávání nějakého vašeho návrhu, že toto podání nesmíte připravovat déle než v horizontu týdnů, rozhodně ne
měsíců, že prezident nesmí otálet s podpisem a podobně. Jsou to, myslím, nehorázné požadavky a nehorázná stanoviska Ústavního soudu a on se tímto způsobem
de facto sám pasoval na ústavodárce, což je nepřípustné. Ústavní soud České republiky zkrátka naši svrchovanost, tj. svobodu v EU, neochrání a měli bychom tedy uvažovat o tom, jestli bychom – stejně jako se Ústavní soud pokouší omezovat
pravomoce zákonodárců a ústavodárců v jedněch osobách – neměli omezit pravomoce Ústavního soudu, protože tady nám předvedl, že vlastně není, jak už zde
88
tady padlo, třetí komorou parlamentu, ale dokonce už stojí i nad oběma komorami parlamentu. Myslím si, že je to na pováženou, že bychom my, zákonodárci, o tom
měli přemýšlet a měli bychom i my stanovit Ústavnímu soudu limity toho, co může a kam si může dovolit zajít.
David Kafka
poslanec PČR
Ještě jednou dobrý večer,
já bych se vrátil k textu, který jsme dostali, a sice k části Evropská integrace,
pasáž Čerpání z evropských fondů. Podle mého názoru by se první odstavec této
pasáže měl vypustit, protože se zabývá minulostí, a nikoliv tématem, tzn. rozvojem
do roku 2020. Místo toho si myslím, že naopak do této pasáže je potřeba doplnit
filozofii, se kterou budeme vstupovat do dalšího plánovacího období, které začíná
rokem 2014 – například pokračování investic do infrastruktury a další potřeby,
které naše země bude mít. To je první věc.
A druhá věc je pasáž, která se jmenuje České předsednictví EU. Tato pasáž je
také nadbytečná, protože se týká věcí, které se už staly a které nemají do roku
2020 už žádnou budoucí hodnotu. Čili prosím, aby se dvě části vypustily a jedna
část, aby se přidala.
Tomáš Úlehla
poslanec PČR
Dobrý podvečer ještě jednou,
myslím, že téma o Evropě má své místo a že jsme si každý v ODS, kdo se tady
tímto tématem zabývá nebo se přímo angažuje, docela užili, nejenom s veřejností.
Ale protože pocházím z komunální sféry a byl jsem starosta města Zlína a mám trvalé zájmy i angažmá v různých institucích, tak samozřejmě mi není jedno, jaký
obrázek si vytváříme. Já myslím, že zatím si držíme tu správnou linku, abychom
uchovávali českou identitu ve všech směrech, takže jsem si tady jenom poznačil
zase dvě krátká hesla a sice, že Evropská unie je systém, do kterého prostě Česká republika patří, a já vždy vysvětluji, že pokud samozřejmě chceme hrát i ve fotbalu evropské poháry, tak musíme uznat, že prostě branka vstřelená na hřišti soupeře platí za dvě, i když v naší lize je to jinak nebo v našem českém poháru (protože
jsem bývalý fotbalista), a myslím si, že v tomto smyslu je potřeba to respektovat.
Určitě bych chtěl říct, že takové to dřívější zvedání prstu i panem prezidentem, že
vlastně ty subvence, které každá obec v dnešní době ráda získá, jsou jakýmsi projevem, možná bych řekl i slabosti té municipality, tak to jsem nikdy nesdílel, pro-
89
tože vím, že když už prostě jednou ty peníze odvedeme a je šance dostat z toho něco do chalupy, jak se říká, zpátky domů, tak je určitě spíše úspěchem, když se nám
daří čerpat tady ty dotace a je to vlastně vždy jakýmsi maximem dosažení možného, pokud i v regionálních operačních programech a podobně můžeme realizovat
věci, které bychom prostě bez těchto peněz neměli šanci vůbec vyzískat z hlediska třeba státního rozpočtu. A to už nemluvím o rozpočtech obecních.
Myslím si, že podstatnou otázkou evropských záležitostí a České republiky je
český byznys, že bychom se asi měli zaměřit i na podporu českých firem a pomáhat jim při exportu. Já věřím, že ODS na jaře vyhraje volby a že naši ministři budou pokračovat v proexportní politice, protože máme tradice, na které je možno navazovat. Já si myslím, že ten svůj příspěvek, kdybych ho měl dát v písemné podobě,
asi bych skutečně nazval „Navázat na tradice“, protože český průmysl má mnoho
oborů, resortů a odvětví, na která můžeme být pyšní. Proto bych se chtěl z tohoto
místa přimluvit za to, abychom v té Vizi 2020 skutečně pamatovali na to, že oživíme české firmy. Samozřejmě vstup zahraničního kapitálu v určitých fázích je nezbytný. Myslím si, že na úrovni Evropy nám to může pomoci, ale že bychom měli
umožnit našim podnikatelům s hrdě vztyčenou hlavou konkurovat mnohdy sice silným nadnárodním firmám, nicméně cítím tak malinko, že už asi u nás všech i v podvědomí odezněla nálada zvýhodňovat zahraniční investory. Czech Invest svou práci dělá, abych řekl standardně, ale chtěl bych tam vidět více rukopis ODS. Myslím
si, že náš exministr Martin Říman jako velmi tvrdý ministr nastavoval ty podmínky seriózně a korektně, neměl jednoduchou situaci (to také vysvětluji na různých
setkáních s podnikateli), protože holt jsme neměli ve volbách 51 %. Ale myslím si,
že populismus není na místě a jak říkají staří Baťovci (já pocházím ze Zlína): „Pláč
a slzy, úspěch brzy“, takže bychom skutečně měli těm lidem říkat, že ještě není doba, kdy budeme zvedat laťku životní opět nahoru, ale že se budeme skutečně muset ještě všichni porvat o to, abychom od obyčejného živnostníka až po majitele větší firmy nebo akcionáře docílili úrovně, kterou si představujeme od roku 1989
všichni, jak by měla vypadat, ale tušíme, že to není úplně jednoduché.
To je vše, co jsem chtěl k tomuto říct. A pokud se Česká republika v Evropě
kdekoliv zatím vyskytla, tak samozřejmě dělala dobré jméno. Já si myslím, že můžeme právem navštěvovat různé instituce (já v pondělí mám zrovna zasedání Výboru životního prostředí v Paříži) a že zejména v oblastech, jako je odpadové hospodářství, ochrana vod, ochrana ovzduší (o tom bych možná ještě hovořil pak
v některé další ze sekcí), jsou zrovna témata, která umíme vydiskutovat a nejen to,
umíme to podložit dlouholetými zkušenostmi a třeba i českých firem, českých expertů. Takže na toto jsem chtěl apelovat a myslím si, že důstojné postavení v mnoha oborech již máme, a to nehovořím o kultuře, sportu atd. Takže ODS by měla
rozhodně do Vize 2020 zařadit podporu českému podnikání a dostatečně to prezentovat tam, kde je to možné, abychom co nejrychleji pozvedli tu ekonomickou
hospodářskou laťku tam, kam patří.
90
Ivo Strejček
poslanec EP
Paní předsedající, pane předsedající, dámy a pánové,
já bych ve svém vystoupení v rámci tohoto bloku zmínil asi dva nebo tři body,
z nichž první bude trochu veselý a trochu smutný. Vidím tady Sašu Vondru a slyšel jsem, že bude vystupovat jako další z řečníků. Sašo, já jsem trochu rád a trochu nerad, že nejsi českým eurokomisařem. Trochu rád jsem proto, že si myslím,
že bude užitečnější, když budeš v České republice, protože ty sám dobře víš, že je
docela jedno, jestli českým eurokomisařem bude pravičák, nebo levičák prostě
proto, že produkce legislativy z Evropské komise je taková, že ideové zaměření eurokomisaře příliš nerozhoduje. Trochu nerad jsem proto, že jako člověk s disidentskou minulostí máš jaksi odpor proti establishmentu pod kůží a jednou z nočních můr Evropské komise a Barossa by mohlo být, abys tam náhodou nesepsal
nějakou chartu. Co by mohlo být docela zajímavé, by mohly být mejdany s Magorem Jirousem v garážích Evropské komise, ale to si myslím, že se dá udělat tady.
Tak to je ta první a možná veselejší poznámka.
Druhá, a to se prosím odvolávám na text vize na straně pět, kterou mám k dispozici, a to jsou daně. Jedním z úkolů české daňové politiky nebo české zahraniční politiky by mělo být zcela nekompromisně obhajovat nedotknutelnost přímých daní. Já vím, že znalci mezi vámi řeknou, že k něčemu takovému nemůže
dojít, protože Evropská komise ani evropské instituce nesmějí přistoupit k harmonizaci sazeb přímých daní. Problém ovšem je, že Lisabonská smlouva umožňuje, a v kotlích Evropské komise se to již vaří, harmonizovat základ daně právnických osob. Tento návrh je připraven, a protože jsme stranou ekonomicky znalou,
tak víme, že daň je vypočítána jako násobek nebo součin základu a sazby, a tudíž
je úplně jedno, jestli regulujete sazbu, nebo regulujete základ. Myslím, že úkol pro
českou zahraniční politiku v Evropské unii je dbát o to, aby tato suverenita dotknuta nebyla a aby měli odvahu vetovat tento návrh.
Do Vize 2020 jistě patří i úvaha o roli české koruny. Je škoda, že se toho ještě
nikdo na tomto pódiu neujal, protože česká koruna podle všech ukazatelů, které
v této chvíli můžeme mít uprostřed finanční a ekonomické krize k dispozici, česká koruna je hlavním důvodem a hlavní příčinou, která českou ekonomiku ochránila před nejhoršími dopady finanční krize, a tedy následně i ekonomické. A to
i přes kurzové riziko, které je tak často kritizováno, neboť právě ono kurzové riziko pomohlo české ekonomice, aby ji uchránilo od rizikových finančních instrumentů. Tedy české banky je nepoužívaly. Kurzové riziko ochránilo české spotřebitele od toho, aby nerozumně, například jako Maďaři, přijímali hypotéky v jiných
měnách než ve své vlastní. Sto procent hypoték nebo téměř sto procent hypoték
v České republice je v české měně. Totéž se stalo s českými pojišťovnami či podílovými fondy. I ty byly díky kurzovému riziku ochráněny od rizikových finan-
91
čních instrumentů. Česká úvěrová expanze v letech 2005 až 2007 byla také díky
kurzovému riziku ochráněna. Kdyby byli bývali Irové a Španělé věděli, co se stane s jejich ekonomikou, pak by zcela nepochybně tak žhavě euro jako jednotnou
měnu nepodporovali.
Poslední bod, který bych chtěl zmínit, je imigrační politika. Díky Lisabonské
smlouvě bude imigrační politika povinnou součástí, povinnou politikou pro všechny členské státy. A tudíž úkolem české zahraniční politiky, a tedy úkolem, já doufám, ODS, by mělo být udržet imigrační politiku a přerozdělování imigračních kvót
na bázi dobrovolnosti. To byly tři poznámky, které jsem vám slíbil říci. První se týkala eurokomisaře, druhá se týkala oslavy české koruny, a měli bychom si české
koruny vážit, a třetí se týkala varování před povinnými imigračními kvótami. A pak
mi dovolte ještě jednu osobnější poznámku, protože si myslím, že v této chvíli sem
na toto pódium patří. Se spoustou podnětů, návrhů a připomínek mi pomáhal jihomoravský Robert Kocián. A protože vím, že Robert Kocián je špičkovým kandidátem a lídrem Brňanů na brněnského primátora, pak chci Brňanům vzkázat:
„Vyberte si tohoto člověka, protože je to pracovitý, schopný, mladý a velmi vzdělaný člověk.“ Roberte, děkuji za pomoc.
Alexandr Vondra
senátor
Dámy a pánové, hezký dobrý večer,
to, co říkal Ivoš Strejček, je trochu pravda. Až ta komise dostane posvěcení
v parlamentu, myslím v Evropském parlamentu, tak se se zájemci podělím o kádrový posudek, který na mě komise sama vypracovala. Já se tady odpíchnu od toho, co jsme diskutovali dopoledne. Jedna třetina z nás říká, že má strach, že prohrajeme volby, když se nevymění vedení. Dvě třetiny z nás říkají, že mají obavy,
že volby prohrajeme, když vedení vyměníme. Co je společným jmenovatelem obou
názorů? Strach, že volby prohrajeme? Opravdu chceme, abychom se zítra rozešli
a začali volební klání s poraženeckou náladou? Říkám ne. To si nesmíme dovolit.
Proč? Protože potřebujeme ODS silnou – jednotnou stranu s vizí, která ví, čeho
chce dosáhnout.
Obavy jsou namístě, ale hlavně z toho, co se děje kolem nás a co se děje ve světě. Jsou namístě obavy z toho, co se děje v Americe. Amerika je krizí, věřím, že
dočasně osláblá. Její prezident Obama hodně mluví, ale málo vede, a nedrží slovo, jak jsme poznali nedávno my s radarem a jak naposledy poznali Němci s Opelem. Dostal Nobelovu cenu míru, aniž by cokoliv dokázal, jen za to, že něco slíbil.
Možná za to, že se kloní před Putinem nebo ajatolláhy v Teheránu. Anebo za to,
co ještě neudělal – za budoucí stažení amerických strategických prostředků
z Německa?
92
Můžeme mít ještě větší obavy z toho, že Rusko se znovu, i když zatím jinak a jinými prostředky než tanky, tlačí do Evropy a neváhá vydírat ekonomicky v energetice, plynem a ropou, anebo i strašit, jako nedávným vojenským cvičením kousek za
hranicemi Polska. Můžeme mít také obavy z toho, co se bude dít dál v Evropě. Osm
těžkých a bolestných jednání o Lisabonské smlouvě ukázalo, že evropská integrace
narazila na své limity a možnosti. Bude-li se dál zvětšovat odcizení mezi občany a elitami, může se naše strategické ukotvení v Evropě, tolik potřebné, oslabit.
A můžeme mít obavy také z toho, jak jsou média u nás soustředěna na oslabování českých ústavních a politických institucí, Parlamentem počínaje a soudy a prezidentem konče. Můžeme mít obavy z toho, jak je v médiích zpochybňována naše
armáda a její role v zahraničí. A můžeme mít obavy i z toho, že socialisté chtějí
seškrtat rozpočet armády takovým způsobem, že může zavřít krám.
Dámy a pánové, ODS je jediná strana, která byla a zůstává naší zárukou pevného ukotvení a jednoznačného směřování na Západě, v Evropě i v Alianci. Dnes
po dvaceti letech stojíme znovu na jakési pomyslné křižovatce. Musíme jít pevně,
rozhodně a nesmějí se nám klepat kolena. Jsou to naši voliči, kteří jsou proevropští, kteří podpořili vstup do Evropské unie a očekávají, že to budeme my, kteří se dokážou v Evropě prosadit a kteří dokážou obhájit naše české zájmy. Potřebujeme silnou a jednotnou ODS. Prosadili jsme důslednou demokratickou kontrolu
nad přenášením pravomocí do Bruselu. A musíme vyhrát volby, abychom dokázali využívat tyto nástroje, které jsme prosadili. Musíme vyhrát volby, abychom dokázali zabránit daňové harmonizaci, jak tu bylo několikrát řečeno. Byli jsme to také my, kdo dovedl tento stát do atlantické Aliance, a musíme být silní a jednotní
a vyhrát volby, aby v nadcházejících jednáních o novém strategickém konceptu
NATO nedošlo k oslabení transatlantické vazby. A může k němu dojít.
Musíme být silní, abychom dokázali zajistit energetickou bezpečnost našeho
státu v těžkých dobách, kdy polovina Evropy je každou zimu vystavována politickému nátlaku a vydírání. A musíme vyhrát volby, abychom dokázali uhájit i silnou armádu a její roli při ochraně bezpečnosti jak našich občanů, tak členů
Aliance. V jednotě je síla, zaznělo tu. Zítra se budeme rozcházet a možná se budou někteří cítit jako vítězové a někteří se budou cítit jako poražení. Potřebujeme
však jednotu a jednota mezi námi bude tehdy, když vítězové ukážou velkorysost
a poražení respekt. Věřím, že to dokážeme a že vyhrajeme.
František Nesvadba
člen KRK
Dobrý večer, pane předsedající, dámy a pánové,
já bych se chtěl věnovat té části tohoto bodu, který se týká toho, že chceme být
reformní stranou v Evropě. Domnívám se, že to je naprosto potřeba, i když se
93
domnívám, že jsme trošku zaspali. Lisabonská smlouva je výrazným krokem k federalizaci – rozhodně neřeší to, co se v tom dokumentu uvádí, a to je deficit demokracie. Domnívám se, že pokud se ten deficit neprohloubil, tak rozhodně neklesl. Jmenování evropského prezidenta sedmadvaceti lidmi hovoří samo za sebe.
Není vůbec žádná demokratická kontrola takovýchto významných funkcí. Domnívám se, že má-li evropská integrace směřovat někam pozitivním směrem, toto prostě musí skončit. A budou-li se v Evropské unii takovéto posty rozdělovat, musíme aspoň my, když už to Lisabon nepřikazuje, v našem Parlamentu o tom diskutovat
a dávat jasná stanoviska, jací lidé by takové funkce měli zastávat. Bohužel tato
diskuse se nevede ani o tak důležité funkci, jako je český eurokomisař. Teprve potom, co ho jmenujeme, se dozvíme, že tento člověk byl původně podezřelý z toho,
že v opilosti měl někoho srazit. Jestliže toto podezření není vyvráceno, domnívám
se, že takový člověk nemá na takovém postu co dělat. Ale bohužel, jestliže se jméno kandidáta poslední týden před jmenováním čtyřikrát změní, svědčí to pouze
o tom, že jako země vystupujeme v rámci Evropské unie velice nekonzistentně a že
jsme slabí. To se prostě musí změnit.
Domnívám se, že lapálie se žárovkami, banány, to jsou lapálie, nicméně náš minulý eurokomisař, pan Špidla, si se zcela vážnou tváří řekl, že by ženy měly brát
mateřskou ve výši průměrného platu do šesti let. A já jsem přesvědčen, že ono to
neprošlo náhodou právě proto, že tam chybí ta demokratická kontrola. Klidně to
mohlo projít a mohlo to celou Evropu zruinovat. Domnívám se, že současné směrování Evropské unie je špatné, a přeji lidem, kteří to mají na starosti, aby udělali, co mohou, aby to aspoň částečně zvrátili.
Monika Hašková
poslankyně PČR
Vážené delegátky, vážení delegáti, milí hosté,
já jsem se hlásila do této diskuse ve chvíli, kdy jsem měla pocit, že bych měla
vystoupit, abych naplnila pomyslnou kvótu ženských řečníků u tohoto pultíku, aby
to nevypadalo, že tady v ODS ženy nejsou. Ony tady opravdu jsou. Jsou to ale ženy výjimečné, protože přes to všechno, co je ženám často podsouváno, jak rády
mluví a nerady naslouchají, tyto ženy mnohem raději naslouchají a zkrátka jenom
tolik nemluví. Přesto tedy mám takové jedno téma k té Evropské unii. Já vím, že
ODS je často přisuzována nálepka, že jsme euroskeptici a že jsme takoví jako vyloženě euronegativističtí, dokonce že jsme proti Evropě. Mnohokrát tady zaznělo,
že je tady pojem, který se nazývá eurorealismus a já jsem jenom chtěla poprosit
a apelovat na všechny, kteří mohou při každé příležitosti stále dokola opakovat,
stejně tak jako ti, kteří se nám snaží podsunout, že jsme proti Evropě a že jsme
destruktivní, aby opakovali, že si pouze dovolujeme kritizovat některé tendence
94
v EU, kterých se obáváme, že mohou být v budoucnosti škodlivé a že je bude velice složité odbourávat.
Myslím si, že je důležité vytrvat. Já vím, že je to únavné. Já se také snažím některé neustále přesvědčovat, že je to tak a tak a stále potom slyším ten názor: „No
jo, vy jste ale ta strana euroskeptická a vy jste proti a vy byste měli vystoupit, nebo jste tam vůbec neměli chodit.“ Já myslím, že je velmi důležité zdůrazňovat, že
jsme proti tomu, aby byly zaváděny různé kontroly, které si dokážeme na národní
úrovni udělat lépe a flexibilněji. A co hůř, aby byly zaváděny dokonce dozory nad
těmito kontrolami, případně regulace dozoru nad těmito kontrolami, případně kontrola dozoru regulace nad těmito kontrolami a tak dále.
95
PROJEVY V SEKCI VZDĚLANÁ
A KONKURENCESCHOPNÁ ZEMĚ
David Vodrážka
1. místopředseda ODS
Životní prostředí
Problematiku životního prostředí nevidíme izolovaně jako „pouhou“ agendu Ministerstva životního prostředí. Životní prostředí se dotýká všech oblastí života. Problematika dopravy je nedělitelnou součástí péče o zlepšení životního prostředí, stejně jako průmysl a energetika.
Zvyšuje se podíl bezemisních zdrojů energie na celkové spotřebě energie. V roce 2020 dosáhne podíl jádra v energetickém mixu 20 %, podíl fosilních paliv bude snížen pod 30 %. Úsporami energií, systematickým snižováním energetické náročnosti průmyslu a lokálním využitím alternativních zdrojů odlehčíme životnímu
prostředí. Stát bude podporovat spolupráci průmyslu s vědci na uplatnění technologie CCS na zachycování a ukládání CO2.
Finanční zdroje EU využijeme na projekty ochrany životního prostředí a na vývoj environmentálních a energeticky úsporných inovativních technologií. Vznikne integrovaný systém energetického využívání odpadu.
Budou vytvořeny podmínky pro investice a rozvoj elektromobility, bude vybudována kompletní infrastruktura pro využívání elektromobilů v denním městském
provozu.
Ekonomika a podnikání
Česko má potenciál se stát silnou a dynamicky se rozvíjející znalostní ekonomikou, zemí s nízkými daněmi a důrazem na zvýhodnění práce a podnikání.
Trh bude volný a svobodný, zneužití monopolního a kartelového postavení se
naopak stane takřka nemožným. Prostředí pro práci a podnikání bude velmi
liberální, v reálném čase budou předpisy vymahatelné a byrokracie malá, ale
efektivní.
Stát nebude poskytovat podporu vybraným, ale bude pečovat o ekonomické
prostředí jako takové. Malé firmy se neobejdou bez velkých a naopak, nebude se
mezi nimi volit, komu pomoci a koho naopak zatížit.
Fondy EU změní svoji formu. Dokončíme naše druhé programovací období,
které bude mít jediný operační program, vybrané projekty prospějí znalostní ekonomice a podpoří nás v dalším růstu, nedopadnou na nás zpět jako bumerang.
V roce 2020 tak bude naše ekonomika typologicky totožná s ostatními členy
EU.
96
Inovace a konkurenceschopnost
Stát sám o sobě hodnoty nevytváří, ty vytvářejí lidé svými nápady, znalostmi
a odvahou hledat nová řešení, svým úsilím, které vkládají do vytváření nových hodnot, a tvrdou prací.
Naše vize počítá s tím, že si to stát uvědomí a bude svou roli omezovat na minimální míru, určí pravidla spravedlivé a férové soutěže, avšak nebude se vměšovat do soukromých vztahů.
Česká ekonomika se přeorientuje na vysoce inovativní činnosti s vysokou přidanou hodnotou. Na dobu montoven budeme jen s úsměvem vzpomínat, jejich éra
se totiž uzavřela spolu s překonanou hospodářskou krizí.
Vláda přestala podporovat investice vedoucí k rozvoji neinovativního průmyslu
bez přidané hodnoty, prostředky naopak nasměrovala do vzdělání a výzkumu. Inovace nikdy nevzniknou samy od sebe na základě přání vlád, ale jen a pouze v hlavách vzdělaných, na sobě tvrdě pracujících lidí. Stát jim k tomu připraví cestu.
Rozvoj regionů
Vztah státu a samosprávy se do roku 2020 plně ustálí. Pilířem místního rozvoje bude obec, která byla a je základní jednotkou regionu. Regiony nekopírují hranice krajů, rozvinou se přirozené regiony spojené vzájemnou historickou zkušeností a znalostním potenciálem.
Bude fungovat plně rozvinutá síť mikroregionů, které lépe vystihují přirozenou
sounáležitost lidí žijících na území České republiky. Viditelnost a identita regionů je podmínkou jejich vyšší konkurenceschopnosti nejen v ČR, ale i ve světě.
Vyřeší se převod peněz mezi státem a místní sférou, splní se všechny hlavní
principy: systém bude respektovat snahu obce či regionu o vlastní rozvoj, který
bude podporovat. Platby na výkon státní správy budou odpovídat nákladům. Zároveň bude natolik solidární, aby malé a znevýhodněné obce nebyly nedostatkem
prostředků paralyzovány.
Rozvoj venkova
Venkov nebude pouze místem k přenocování pracujících z měst, bude prostředím pro kvalitní a plnohodnotný život jeho obyvatel. Toho dosáhneme vytvářením
podmínek pro rozvoj životní úrovně, sociálního, společenského a kulturního života místních obyvatel.
Environmentální, ekonomické a sociální zdroje budou zachovány pro budoucnost. Zemědělství je rovněž strategickým odvětvím, příští generace budou mít zajištěnou potravinovou soběstačnost.
Budeme plně respektovat obecné zásady liberální a spravedlivé konkurence na
vnitřním trhu i trhu EU. Stát umožní rozvoj odvětví bez zásahů poškozujících svobodné podnikání a život na venkově.
97
Krajina si uchová svůj přirozený ráz, zabezpečení ochrany před povodněmi bude samozřejmostí. Využitím modernizace, inovace a výzkumu bude fungovat podnikatelské prostředí s vysokou přidanou hodnotou lidské práce a schopností konkurovat svou kvalitou.
Vzdělání – cesta k úspěchu
Vzdělávání je cesta k úspěšnému prožití osobního a profesního života. Smyslem politiky ODS je proto takové prostředí, ve kterém si občané najdou svoji vlastní vzdělávací cestu.
Stát nebude regulovat ty, kteří vzdělávají, ale bude motivovat občany, informovat a hodnotit vzdělávací instituce tak, aby i v oblasti vzdělávání bylo liberální
a konkurenční prostředí. Bude garantovat bezpoplatkový standard v oblasti základního a středního školství, univerzitní studium bude kombinací veřejného a privátního statku, proto společně se zavedením balíčku podpory studentů zvážíme
rozsah a podobu spoluúčasti.
Vzdělání se neomezí jen na budovy škol a univerzit. Bude plně propojeno s ekonomikou a společností, firmami i dalšími institucemi. Zajistí se tak jeho dynamická
adaptace na aktuální potřeby, zároveň se nebude vyvíjet ve skleníku státních regulací. Do vzdělávání se zapojí všechny generace, čímž se zvýší potenciál celé naší země.
Do takto fungujícího systému se stát nebude bát velkoryse investovat, vzdělávací sektor bude opravdovou a trvalou rozpočtovou prioritou.
Kultura a média
Kultura je svobodnou sférou občanských aktivit, státní zásahy ji mohou uchovávat a podporovat, nesmí jít o snahu ji řídit. Nebude však stranou veřejného zájmu, vždyť byla v těžkých historických chvílích významnou oporou národa a zdrojem jeho nadějí.
Veřejná podpora nejen v oblasti kultury a médií bude směřovat na konkrétní
projekty a aktivity plnící veřejnou službu. Stát nebude brát zásadní ohled na právní formu jejího poskytovatele při splnění předem daných podmínek. Ochrana a kultivace památkového fondu stejně jako živá kultura jsou nástroji pro zvýšení image, prestiže a atraktivity naší země. Právní stimulace umožní široké zapojení občanů
a firem do podpory kulturního dědictví i živého umění formou mecenášství a daňových asignací. Technologický rozvoj umožní plně liberalizované prostředí i u elektronických médií.
Dokončená transformace vztahu státu s církvemi na základě odluky a narovnání majetkových vztahů se stanou cestou k plnému rozvinutí tradiční role církví:
morální autority a sociálních i charitativních aktivit. Zároveň poskytne prostor pro
plně svobodné vyjádření náboženského cítění.
98
Věda a výzkum
Zvýšený důraz na znalostní ekonomiku bude doprovázen vysokými výdaji na vědu, výzkum a inovace, na nichž se z poloviny podílí soukromý a z poloviny státní
sektor. Financování vědy bude posíleno jak přímými investicemi státu do vědeckých pracovišť, tak daňovou či jinou podporou firem, které investují do výzkumu.
Do financování vědy zapojujeme konkurenci, svobodnou aktivitu lidí i soukromé peníze. Jestliže naším cílem je zvýšení kvality života občanů, pak inovace
a vzdělání jsou prostředky k jeho dosažení. Ve vědě podporujeme excelenci, nikoli průměr, dáme peníze těm, kteří mají výsledky, nikoli jen dobře napsané projekty.
Stát současně bude motivovat firmy k investicím do výzkumu a inovací. Ve financování aplikovaného výzkumu budou zvýhodněni ti, kteří dokáží výsledky rychleji proměnit v inovace.
Moderní doprava
I v roce 2020 budeme menší, otevřenou ekonomikou závislou na dynamickém
exportu a importu. Fungující a rozumné podmínky pro transfer zboží budou motorem, který udrží naše hospodářství v pohybu.
Infrastruktura zajistí propojení se všemi sousedy, stejně jako propojení všech
klíčových center naší země. Její hladké fungování nám zajistí vyšší konkurenceschopnost a poskytne komparativní výhodu vůči ostatním zemím regionu. Síť
2000 km dálnic a rychlostních silnic se bude dále rozvíjet podle dlouhodobých
plánů bez zbytečných administrativních průtahů. Železniční koridory budou svou
kvalitou a rychlostí konkurovat letecké dopravě v regionu. Rychlá a efektivní doprava je zároveň maximálně ekologická.
V autobusové a železniční dopravě bude fungovat otevřený trh jako cesta k lepším službám pro cestující. Pro její chod budou přijata jasná pravidla při financování z obecních a státních zdrojů. Systematickým postupem v oblasti prevence,
komunikace i legislativy se zajistí doprava bezpečná pro všechny, a to i za použití inteligentních dopravních systémů a modernizované infrastruktury.
Moderní zemědělství
Zemědělství a venkov se ani v roce 2020 neobejdou bez státu. Sloučená či úzce kooperující ministerstva zemědělství, místního rozvoje a životního prostředí vzájemně propojí působnost zákonů i finančních podpor pro venkov. Dramaticky klesne počet vyhlášek a zákonů, rovněž i počet zaměstnanců ve státní správě.
Zemědělská politika bude stát na ochraně vlastnictví, podpoře férového podnikání, zdravé konkurence a posilování odpovědnosti všech podnikatelů a obyvatel
venkova k obci a krajině. Narovnáním majetkových vztahů se uvolní ruce svobodnému rozvoji venkova.
99
Reformované politiky EU týkající se venkova a zemědělství nebudou klást
zásadní rozdíly mezi „starými“ a „novými“ členy a budou jedním ze zdrojů pro další modernizaci. Zmizí výjimky a nerovnosti, posílí se role volného trhu, který našim zemědělcům dá konkurenční výhody nad ostatními.
I světový trh s potravinami se bude dále liberalizovat, chudší země nám sice
nebudou konkurovat, ale Evropa už přestane svými dotacemi ničit přirozenou produkci jinde ve světě.
Petr Bratský
poslanec PČR
Slavíme 20 let svobody a nerušeného vývoje demokracie u nás a přesto se stalo jakousi módou či dokonce „národním sportem“ žehrání na vše okolo nás.
Zvláště v poslední době zaznívají i slova o jisté „vyprázdněnosti politiky“, míněno zejména ideové.
Dovolte, abych vám jednu vizi nabídl. Vizi znalostní společnosti v mnohem konkrétnějším a pro běžného občana představitelnějším balení. Nazvěme ji třeba „nobelizací“ České republiky. Co je dostatečně smělým cílem pro české školství, vědu a výzkum do roku 2020? Je to jedna Nobelova cena? Dvě? Tři? Nebo pět???
Proč jsme za dvacet let obnovené svobody a politicky nesvazovaného rozvoje
nezískali ani jednu další „Nobelovku“? Máme šanci na nějaké v příštích 10 letech? Co pro to musíme udělat? Tah na nobelovskou bránu může být jednou z obecněji srozumitelných a atraktivních vizí našeho programu, nikoliv však jedinou. Můžeme se například chytit i mezinárodně srovnatelného ukazatele -–podílu celkových
výdajů na vzdělání, vědu a výzkum v poměru k celkovému HDP země. V příštím
roce klesneme pod 4 % HDP. Zatímco průměr EU je mezi 5–6 % (přibližně polovina zemí) a ti nejlepší stabilně sahají po 8 % (Dánsko, Švédsko). Je třeba přejít
od politických proklamací ke skutečným rozpočtovým činům a doopravdy přizpůsobit program ODS jedenadvacátému století. Navrhuji zakotvit do našeho programu Vize 2020 zvýšení podílu výdajů na vzdělání k HDP až na 8 %. České školství i věda jsou chronicky podfinancovány, přestože se skoro každá vláda ohání
tím, že je pro ni vzdělání prioritou. Máme mnoho nadšených, aktivních a pracovitých pedagogů a bylo by jich ještě více, kdybychom uměli adekvátně ocenit jejich
tvořivou práci.
Příklady ze světa ukazují, že všude tam, kde vsadili na masivní investice do
vzdělání obyvatelstva, vědy a výzkumu, přišlo vzápětí zvýšení kvality života i ekonomické výkonnosti. Podíl celkových veřejných výdajů na vzdělávání na celkovém objemu veřejných výdajů v Evropské unii zaznamenal v posledních letech vysoké tempo.
U nás naopak klesáme.
100
Například žáci a studenti severských zemí obsazují přední příčky evropských
srovnávacích žebříčků v nejrůznějších ukazatelích a spolu s vysokým počtem patentů jsou základem dnešní i příští prosperity svých zemí.
Nesmíme se bát ani hledání dalších zdrojů mimo státní rozpočet. Kontroverzní
školné samo o sobě problém neřeší. Musí ho proto doprovázet řada dalších systémových opatření na úrovni posílení rozpočtů, zapojení firemního sektoru, daňových úprav, dostupných půjček, sociálních i prospěchových stipendií, nastavení
parametrů akreditací, dořešení státních maturit a dalších kvalitativních kroků ve
školství.
Jsem přesvědčen, že skutečně masivní podporou vzdělávání, vědy a výzkumu
fakticky naplníme hned tři naše Poděbradské artikuly přijaté již v roce 1998 – a to
Levný stát, Nezadlužená budoucnost a Solidarita zodpovědných. Pojďme lidem
ukázat, že se s těmito výzvami umíme úspěšně poprat. Odborníci jsou v kurzu,
„vláda odborníků“ je médii velebena, my musíme umět nabídnout ty své – znovu
a ještě lépe se vrátit k odborným komisím. Tak se rodí efektivní stínové vlády a stínoví ministři i premiéři, kteří následně usedají do skutečných vládních křesel
s propracovanou vizí.
Na závěr bych rád přednesl tento návrh usnesení:
Kongres ukládá výkonné radě zapracovat do programu ODS Vize 2020 tento cíl:
ODS se zasadí o zvýšení podílu celkových veřejných výdajů na vzdělávání, vědu a výzkum na 8 % HDP.
Pavel Drobil
člen VR a předseda OS Karviná
Bohužel je pryč doba, kdy ODS v občanech České republiky vyvolávala jasné
asociace bez ohledu na jejich voličské preference. Občané musí opět dostat nedvojsmyslný signál, proč ODS volit. A jedním z důvodů, proč volit ODS, by mělo
být jasné sdělení – je to nejkompetentnější politické uskupení pro řešení ekonomických problémů a pro formulaci ekonomických témat obecně.
ODS tedy musí obnovit své postavení reformní strany. Strany, jež přináší subjektům v českém ekonomickém prostředí naději a důvěru a jejíž politika je předvídatelná.
Strana, která není dostatečně čitelná a hodnotově a programově odlišitelná od
ostatních hráčů na politickém poli, nemůže pomýšlet na volební vítězství.
101
A nyní mi dovolte několik tezí k některým oblastem našeho ekonomického
života:
Podnikání
Jedním z faktorů, které ekonomiku Česka ohrožují nejvíce a v letech následujících ji bez nadsázky mohou zcela paralyzovat, je rostoucí státní dluh. Proto navrhuji jako jedno z prvních a nejpotřebnějších opatření, které bychom měli přijmout
k zastavení tohoto děsivého vývoje, přijetí zákona o snižování státního dluhu.
Takový zákon by měl přesně s časovým omezením vymezit způsob a nakládání
s prostředky, které stát v roli akcionáře, získá z dividend ze svých podílů ve firmách.
Podpora podnikání v Česku se již pomalu začala přetvářet od boomu selektivních pobídek k přístupu mnohem konzervativnějšímu, efektivnějšímu a ve své podstatě také spravedlivějšímu.
Malé a střední firmy se u nás za posledních dvacet let staly významnými zaměstnavateli a spolutvůrci HDP. V období hospodářské krize si je ale třeba víc než
kdy jindy uvědomit, nakolik jsou tyto podniky závislé na prosperitě firem velkých.
Nehodlám proto následovat politická prohlášení o nutnosti podpory jedné či druhé kategorie firem. Je jasné, že malé firmy rostou s velkými a velké by bez malých
těžko prosperovaly.
Programy podpor
Namísto administrativně náročných a selektivních podpor je třeba motivovat
k podnikavosti jako takové.
Stávající programy podpor by měly být zaměřovány zejména na rozvoj technologií, inovace, vzdělávání a aplikovaný výzkum. S tím souvisí i přístup a postoj
k čerpání tzv. strukturálních fondů EU dnes i v budoucnu. Je třeba si uvědomit,
že objem prostředků, které máme v tomto programovacím období šanci vyčerpat,
nám již nikdy nebude nabídnut. „Projíst“ tyto peníze na jednoúčelových a neefektivních projektech by se nám v následném srovnání konkurenceschopnosti s dalšími evropskými ekonomikami vrátilo jako bumerang. Pro příští programovací období bychom pak měli být schopni vytvořit jeden operační program pro celou
Českou republiku namísto dnešních 24. Vyhneme se tak oprávněným výtkám, že
již samotná komplikovanost systému je první překážkou oprávněných žadatelů
k podání projektu.
Export
Silně proexportně orientovaná ekonomika ČR potřebuje pro udržení dosažených
teritorií a navazování dalších kontaktů trvalou podporu státu zejména v diplomatické oblasti a také při poskytování garancí proti kurzovým rizikům. Je třeba vyčlenit dostatečné množství prostředků na státní garance pojistných rizik. Výdaje
102
na zajištění pojistných garancí přitom patří mezi jedny z nejefektivněji využitých
prostředků státní pokladny. Je nutné garantovat jejich otevřenost všem výrobním
odvětvím.
Terciární sféra
Oblast služeb u nás stále nedosahuje podílu na tvorbě HDP, který by odpovídal
reálným možnostem a dispozicím naší ekonomiky.
Podpora rozvoje sféry služeb může být vnímaná jako významná také v souvislosti s možným řešením dopadů zvyšující se nezaměstnanosti, která poroste
ještě minimálně v průběhu roku 2010. Motivační programy v maloobchodu
a v oblasti služeb ve formě speciálních vzdělávacích programů, přístupů k úvěrům na zřízení vlastních provozoven živnostníků, přímého prodeje zemědělských
produktů, podpory infrastruktury na snížení nákladů na dopravu, mohou přispět k zaměstnávání lidí, kteří přišli v důsledku hospodářské recese o práci,
případně jim přímo nabídnout podporu pro zahájení vlastní podnikatelské
činnosti.
Energetika a ekologie
Události posledních let zvýraznily skutečnost, že energetika není běžný obor
podnikání. Daleko spíše na ni musíme nahlížet jako na výrazně strategický sektor, v němž se sbíhají ekonomické, zahraničně-politické a stále více i bezpečnostní zájmy státu.
Vzhledem ke geografické pozici ČR je naším klíčovým zájmem silná, v maximální možné míře soběstačná a odolná energetika. Významnou roli hraje, a troufám si tvrdit, že v budoucnosti hrát bude, výkon vlastnických práv státu ve významných energetických společnostech, které jsou s to energetické zájmy ČR
naplňovat. Energetika je tak nejvíce ze všech oborů podnikání především odpovědností státní politiky.
Jakou politiku by měla prosazovat ODS? Musí zajistit dostatek energie pro
podniky a domácnosti, bezpečnost dodávek energie a omezení škodlivého vlivu
domácí produkce energie na životní prostředí. Tedy dostupná, spolehlivá a čistá
energie, to musí být cíl energetické politiky ODS. K tomuto cíli vede několik
cest:
1. V dlouhodobém měřítku je pro nás jediným věrohodným řešením kombinace jaderné energie a nových čistých technologií při využití domácích zdrojů.
2. ODS musí i nadále silně podporovat rozvoj jaderné energetiky jako jednoho z pilířů výroby a dodávky elektřiny. Za strategicky významnou – a to i z pohledu zahraniční a bezpečnostní politiky – považuji otázku výběru použité technologie v nových jaderných zdrojích. Tu je nutné posuzovat striktně podle kritéria maximální
energetické bezpečnosti, diverzifikace dodávek a zahraničněpolitických zájmů ČR.
103
3. Je nezbytné, abychom konečně stanovili jasnou představu o podílu
jednotlivých typů obnovitelných zdrojů energie (OZE) na cílech pro výrobu elektřiny a tepla, popř. dopravě. Je žádoucí podporovat pouze ty OZE, které nejsou
během svého celého životního cyklu závislé na dotacích či regulacích výkupních
cen. Zdroje pro ekonomickou podporu rozvoje obnovitelných zdrojů je pak nezbytné zajistit zejména mimo veřejné rozpočty.
4. Jednou z největších výzev nejen pro ČR, ale celou EU je rychle stárnoucí energetická infrastruktura a s ní související potřeba investic. Pro ČR je klíčový další rozvoj síťové infrastruktury v kontextu zemí střední Evropy.
5. ČR má stále rezervy v oblasti energetické účinnosti. ODS by se měla jasně
přihlásit k politice dosahování maximálních úspor energie v hospodářství i v domácnostech.
Mají-li stávající evropské dotace vůbec nějaký obhajitelný smysl, tak jistě ne
v dotování mnohdy tržně nekonkurenceschopných OZE, nýbrž v investicích do
úspory tepla v budovách, užívání efektivních spotřebičů, úsporné rozvodné soustavy, zavádění ekologicky přívětivé dopravy, především pak ve velkých městech.
6. Společná energetická politika EU: S nástupem nové Komise je důležité, jak
bude dále společná energetická politika EU rozvíjena. Bude-li „společnou“ v budování nedeformovaného vnitřního trhu s energiemi a ve zbavování závislosti na
nespolehlivých politických režimech, pak si zaslouží naši podporu. Pokud ale
bude energetická politika EU slabá či pokud sklouzne do prosazování partikulárních zájmů některých členských států, bude význam domácí soběstačné energetiky ještě několikanásobně vyšší.
Vzdělávání
Technické školství, které mělo v ČR mnohaletou tradici a bylo dobrou vizitkou absolventů po celém světě, se dlouhodobě potýká s nezájmem a (z toho vyplývajícím) úpadkem. Pro vybudování znalostní ekonomiky s vysokým podílem
inovativních přístupů v řízení podniků i samotné výrobě a s průběžnou podporou aplikovaného výzkumu přímo ve firmách je kvalitní technické školství základním předpokladem.
Je rovněž evidentní, že stát i kraje, na které bylo střední (a tedy i učňovské)
školství převedeno, vždy budou v nabídce oborů i absolventů pokulhávat za reálnými potřebami podniků a trhu práce obecně. Svůj díl odpovědnosti budou muset převzít velké soukromé firmy, tedy průmysl jako takový.
V mnoha ohledech je kvalita vzdělávacího systému v technických oborech
a energetice klíčem k úspěchu naší země v budoucnu.
Vzdělání, vážené dámy a pánové, je totiž náš jediný skutečně obnovitelný
zdroj!
104
Daniel Petruška
poslanec PČR
Dámy a pánové,
jmenuji se Daniel Petruška a jsem garantem sekce rozvoje regionu. Musím přiznat,
že nemám zkušenosti z krajské politiky, nicméně si myslím, že to mi právě dává možnost určitého nadhledu. S pokorou, ale i drzostí sobě vlastní jsem se ujal této výzvy
a děkuji za nominaci do tohoto týmu. A rád bych navázal na pana kolegu Vystrčila
a sdělil mu, že chci svoje vystoupení pojmout jako pracovní. Rád bych vás seznámil
s tím, jakým způsobem se budu chtít s tímto tématem vypořádat. Domnívám se, že se
to týká rozvoje regionu – je potřeba stanovit pracovní skupinu, která připraví pracovní materiál, a doufám, že budu mít příležitost s tímto materiálem objet celou naši republiku a představit ji vám, členům ODS, v jednotlivých regionech. Samozřejmě že se
budu snažit využít zkušeností právě našich zkušených politiků, kteří na krajích dlouhá léta působili nebo působí.
Zároveň bych také rád připomněl, že historicky ODS nějak významně nepodporovala vznik krajů v té podobě, jak si je dnes představujeme. A já bych tady na tomto
místě chtěl říci, že region se, alespoň v mém úhlu pohledu, nerovná kraji automaticky. Já si myslím, že tato území, ty regiony, mohou být větší než stávající kraje, nebo naopak menší. Já bych rád vycházel z předpokladu, že základní stavební jednotkou každého regionu je obec, protože tak, jako si myslím, že každý člověk je schopen si nejlépe
říci, co mu vyhovuje a co je pro něj nejlepší, a nepotřebuje k tomu nějakou nadstavbu
nad sebou, aby o něm rozhodovala, tak i obce vědí, jakým způsobem se chtějí ve svém
nejbližším okolí v tom svém regionu rozvíjet. Proto mi dovolte, abych vás touto cestou
požádal o spolupráci. Já s kolegy z jednotlivých regionů samozřejmě budu mluvit a budu se snažit vytvořit funkční pracovní skupinu, nikoliv příliš velkou, ale také ne malou tak, aby tam byli lidé, kteří jsou schopni pro ten materiál něco přinést. Rád bych
zabránil tomu, aby naše vize rozvoje regionů vedla k tomu, že rozdělíme republiku na
14 samostatných jednotek, které spolu nebudou spolupracovat, nebo mezi sebou budou nezdravě soupeřit. A pokud dostanu vaši důvěru, tak se budu snažit v tomto duchu připravit i volební program, který není tou vizí na deset let dopředu, ale který bude konkrétní, který přinese konkrétní nabídky obyvatelům těch regionů a měl by být
obsažen v našem volebním programu pro příští parlamentní volby.
Já vám děkuji za pozornost a těším se na spolupráci s vámi.
Jiří Pospíšil
poslanec PČR
Dobrý večer, dámy a pánové,
někteří z vás jsou možná překvapeni, proč já, který vždy hovořím o justici a reformě justice, hovořím nyní o vědě a výzkumu. To téma mi bylo zadáno před čtr-
105
nácti dny, ale protože považuji vědu a výzkum za mimořádně důležité a klíčové téma pro každou moderní liberálně-konzervativní politickou stranu, tak jsem se tohoto úkolu zhostil. A jsem připraven do budoucna toto téma podrobně a kvalitně
zpracovat. Ostatně téma justice již zpracováno bylo. Tam všechno máme připravené. Teď je otázka to všechno doprosadit, zatímco na téma vědy a výzkumu můžeme ještě leccos připravit.
Já to říkám i s tím, že se trošku omlouvám. Nechci zde číst dlouhý a rozsáhlý
obecný projev. Já to téma, protože ho mám na starosti čtrnáct dní, začínám rozpracovávat a počítám s tím, že v řádech týdnů bude toto téma podrobně zpracováno a zkonzultováno s odborníky. Spíš tedy načrtnu některé obecné okruhy, které
si myslím, že by měly být v takovém dokumentu zahrnuty a které budou třeba zítra diskutovány také v rámci oné sekce.
Musím říci, že, a asi většina z vás to ví, se v posledních dvou měsících velmi
intenzivně pohybuji v akademickém prostředí, zvláště na úrovni univerzity a konkrétně jedné fakulty Západočeské univerzity. A poté, co vidím v praxi, jak funguje vysokoškolské prostředí, a zdůrazňuji nejenom na Západočeské univerzitě, kterou považuji za svou alma mater a velmi kvalitní univerzitu, tak docházím k závěru,
že opravdu je třeba, aby se elity této společnosti tématu vědy a výzkumu a obecně vysokoškolskému vzdělávání a vysokým školám začaly seriózně věnovat. Je
zkrátka na našem rozhodnutí, zda budeme společností s tzv. znalostní ekonomikou
postavenou na produktech, které mají vysokou přidanou hodnotu na základě i činnosti vědy a výzkumu, anebo zda budeme ekonomikou, která bude orientována na
produkci věcí vymyšlených někde jinde než na území České republiky. Samozřejmě věda je, více než co jiného, globální, ale aby Česká republika v této oblasti hrála aktivní roli, tak pro to budeme muset něco udělat i ze strany státu. Zkrátka zastávám tezi, byť jsem liberál, tak stát má podporovat určitou formou vědu, a to
vědu, která má podle mého názoru zvláště strategický charakter.
Bylo by dobré v zítřejším bloku podrobně rozdiskutovat některé okruhy, které
s tímto tématem souvisí. Na prvním místě se domnívám, že bychom měli diskutovat
téma financování vědy. To znamená, jak má stát a obecně veřejné subjekty přispívat
na financování vědy. Už to bylo naznačeno panem místopředsedou Vodrážkou, v oblasti financování vědy určitě budeme zastávat princip plurality. To znamená, stát nemá platit všechnu vědu. Věda má být financována vícezdrojově. A my bychom se měli bavit o tom, jakým poměrem mají ty jednotlivé zdroje být zastoupené. Co má být
na státu, co na jiných částech veřejného sektoru a co případně má být financováno
z oblasti byznysu. Je to podle mého názoru velmi důležité. A já sám mám k tomuto
tématu více poznámek, se kterými vás teď nechci obtěžovat. Ale financování vědy
považuji za úplně klíčový bod materiálu, který má vzniknout. Myslím si také, že právě podstatná část vědy má schopnost, alespoň tak to já vidím v praxi, se financovat
v systému tržních vztahů. Věda si má podle mého názoru hledat a nacházet zákazníky tam, kde je to možné. Samozřejmě jsou oblasti, kde to možné není, a tam právě
106
bude nutné zastoupení státního nebo obecně prospěšného sektoru. Určitě tam, kde
jde o obory důležité, ovšem obory, které se sami těžko financují, ale mají význam,
například z důvodu zahraničně-politických nebo z důvodu kulturního dědictví státové ochrany, tak tam by určitě měl stát hrát svoji aktivní roli. Nicméně měli bychom
si říci zdroje, měli bychom si říci právě k této struktuře zastoupení jednotlivých částí a měli bychom si říci, zda globálně celou vědu financovat z veřejných či státních
peněz a v jaké podobě bychom měli zapojit byznys. Ostatně dneska již to je, ale podle mého názoru však ne stále dostatečně.
Druhé důležité téma vedle financování, které bych rád rozdiskutoval zítra v sekci, je téma subjektu toho, kde ta věda má být dělána. A zde se domnívám, že je
třeba zdůrazňovat, alespoň z mého pohledu, velmi důležité propojení vědy a výzkumu s terciárním vzděláváním. To znamená, věda a výzkum bude do budoucna,
stejně jako je, realizována z velké části v rámci vysokého školství. Je k tomu mnoho důvodů, proč by podle mého názoru k tomu mělo docházet, snad ten hlavní, vysoké školství zkrátka je výrazným rezervoárem nových talentů, budoucích vědců,
kteří kontinuálně mohou ze studentských škamen takříkajíc přejít mezi jednotlivé vědecké týmy a postupně se vypracovat až do pozic renomovaných akademiků.
To je důležité téma, které já zde říkám, ale co je klíčové, a o tom bych rád zítra
vedl diskusi, je, zda primární je instituce ve vědě a výzkumu, ať je to vysoká škola nebo to může být Akademie věd nebo jiná instituce, případně jednotlivec při financování a obecné podpoře. A zde se domnívám, že naší filosofií by měla být podpora konkrétních jednotlivců. To znamená odbožštit instituce a vrátit se
k jednotlivcům, protože klíčové pro podporu jednotlivých projektů jsou právě tito
inovativní jednotlivci, kteří často vytvářejí základ vědeckých týmů. Nikoliv tedy
instituce. To téma, které bych rád otevřel, jak tu podporu nasměrovat, abychom
formálně nepodporovali pouze jednotlivé instituce plošně, ale zaměřili to opravdu
cíleně na ty, kteří konkrétně vědu vyvíjejí a dosahují v ní určitých výrazných výsledků. Co je důležité, a co jsem si také poznamenal, a na co bych se chtěl do budoucna při přípravě tohoto materiálu zaměřit, je otázka, která souvisí s úvahou jak
„měřit vědu“. To znamená, jak hodnotit toho, kdo je vědeckým pracovníkem a vyvíjí určitou činnost. Rád bych se o tom zítra bavil na našem dopoledním jednání.
Má zkušenost jako pozorovatele, který dneska ve vědeckém prostředí vykonává jakousi funkci „manažera“, to znamená osoby, která sama vědu nedělá, ale řídí instituci, na které se částečně věda dělá, tak moje zkušenost je, že cítím velkou kritiku v odborné obci s grantovým systémem. Já jsem si tu udělal poznámku. Je třeba
se bavit o tom, zda dnes není grantová inflace. Zda opravdu přidělování grantů vede k posilování vědeckých aktivit jednotlivých odborníků a vědců, anebo zda dneska při rozsáhlé administrativě grantových systémů, při složitosti systému, jsou to
věci, které spíše samotný vývoj brzdí. Já to nekritizuji, pouze vstřebávám informace v té krátké čtrnáctidenní době z vědeckých kruhů, mám pocit, že bychom se
o tom měli bavit a případně ten systém inovovat.
107
Co je důležité, a co zde chci zdůraznit, je otázka vůbec samotného hodnocení
vědce podle toho, kolik má vědeckých výstupů. Zkrátka a dobře, je to jeden z nešvarů české vědy, kdy dotyčný odborník je hodnocen podle mechanického počítání jednotlivých vědeckých výstupů bez toho, že by bylo zkoumáno, nakolik ten vědecký výstup má nějaký konkrétní přínos. Často se také hovoří o tzv. citačním
šílenství. To je také téma, které bych zde chtěl zdůraznit.
Poslední okruh, který by měla mít ODS rozpracovaný a nabídnout na něj jasné
odpovědi, je otázka vědy a praxe. To znamená zabývat se rolí státu ve vztahu k soukromému sektoru, který se chce zapojit do vědy. Zde se domnívám, že stát má mít
roli informační a zprostředkovatelskou, poskytnout informační systém soukromému sektoru, kde se soukromý sektor může do vědeckých projektů zapojit. A samozřejmě funkci motivační – je to v daňovém systému a v dalších možnostech, jak
podpořit ty podnikatelské subjekty, které mají chuť se zapojit do různých vědeckých projektů.
Dámy a pánové, já se omlouvám, že v mém projevu nebylo možné ani vyčerpat
to téma. Můj projev byl spíše určitým upozorněním na určitý okruh problémů, které by měly být zpracovány v rozsáhlém, kvalitním, komplexním materiálu. Budu
vděčný za každý podnět a každou informaci. Je to téma, kterého se nově uchopuji. Ale jak jsem již řekl, považuji to za strašně důležité. Konzervativně-liberální
strana musí mít jasný program, jak podporovat vědu a výzkum, zvláště na území
státu, jako je Česká republika, která má malé nerostné suroviny, která je relativně malá a která by vědě a výzkumu mohla nabídnout svoji výraznou pozici. Čekám na podněty od vás a jsem připraven na zítřejší diskusi.
Děkuji vám, že jste mě vyslechli.
Petr Bendl
místopředseda ODS
Hezký dobrý den, dámy a pánové,
nejprve k obecným tezím. Česká republika je v srdci Evropy. Ať se nám to líbí, nebo nelíbí, vždy budeme tranzitní zemí. Přes nás půjde zboží ze severu na jih,
ze západu na východ a opačně. Zkrátka jsme součástí Evropy a Evropské unie,
musíme počítat s tím, že zboží bude transferovat přes nás. Zároveň musíme počítat s tím, že jsme poměrně malá ekonomika, silná v oblasti strojírenství, takže část
přepravní zátěže bude souviset i s kvalitou výroby, zejména v Čechách.
Proto musíme mít moderní dopravní infrastrukturu. Když říkám moderní, mám
tím na mysli to, že si uvědomujeme, že dopravní infrastruktura je dobrou podnikatelskou pobídkou. Její existence znamená dobré pracovní příležitosti. Její
existence znamená lepší mobilitu lidí za prací. Zkrácení časových vzdáleností
znamená i schopnost lidí dojíždět za prací, a ne nutnost otevírat další průmyslové
108
zóny. Naopak zajistit možnost lidí, aby se rychleji dostali do práce a na jiná místa. Musí být samozřejmě také bezpečná a spolehlivá. Říkám-li také spolehlivá,
mám na mysli fakt, že je třeba věnovat se takzvaným úzkým hrdlům. Místům, kde
vázne doprava ať železniční, či nákladní automobilová. Věnovat se tomu, abychom
systémově zlepšovali prostupnost úzkých hrdel.
Rád bych se dotkl dalšího tématu, tím jsou logistická centra, která budou vznikat v České republice. Všechny intermodální koridory, neboli potkávání jednotlivých druhů přeprav – to je budoucnost nejenom České republiky. Předpokládáme, že budou provozovány na soukromé bázi, není vůbec důvod, aby stát
provozoval taková logistická centra. Je evidentní, že je třeba zařídit tzv. nediskriminační přístup k jednotlivým typům dopravy. Není možné, aby stát zvýhodňoval jeden či druhý segment dopravy. I tam je třeba, aby konkurence po všech
stránkách fungovala.
Veřejná doprava
ODS vždy měla ve svém programu podporu veřejné dopravy. Evidentně nám ale
schází otevřený trh v železniční osobní dopravě. Cestou k lepším službám je otevření tohoto trhu. Musíme pustit na železnici konkurenci, musíme začít vypisovat
průhledná veřejná výběrová řízení na dopravce a dopravní služby. To je jediná cesta, jak zefektivnit železnici po finanční stránce. Jak zajistit modernizaci vozového
parku. Všechno není možné nechat na daňového poplatníka. Musíme pustit privátní investice do dopravy, bez toho se do budoucna zcela určitě neobejdeme. Jasně nastavená pravidla financování, mám na mysli kofinancování veřejné hromadné dopravy z peněz daňových poplatníků, ať už na úrovni státu, regionů či obcí.
Dopravci budou vybíráni v otevřených soutěžích. To je jasný cíl ODS v této
oblasti.
Dopravní infrastruktura
V České republice je zhruba tisíc kilometrů dálnic a rychlostních komunikací.
Víme, že cílová hranice je někde kolem 2 tisíc kilometrů.
Vícezdrojové financování
PPP projekty
Evropské peníze v současné době přicházejí do Státního fondu dopravní infrastruktury v objemu zhruba 30 miliard ročně. Jde o přibližně 1/3 celkových investic do dopravní infrastruktury. V roce 2015 zdroje vyschnou. Skokovou změnou
bychom se dostali k neudržitelné situaci v této oblasti. Proto budeme muset dát
prostor privátním investicím a budeme muset hledat cestu, jakými způsoby zvýhodnit investice do dopravní infrastruktury, protože daňový poplatník po roce 2015
na to těžko bude mít. Ale dopravní infrastrukturu stavět musíme, a to jak železniční, tak silniční.
109
Tlak na snižování nákladů na výstavbu infrastruktury
Na jednu stranu to zní jako klišé. Podle auditovaných údajů se u nás opravdu
nestaví nejdráž. Na stranu druhou musíme udělat maximum pro to, abychom zprůhlednili zejména projektovou část. Musíme najít způsob, jak motivovat ty, kteří
projektují jednotlivé stavby, aby je projektovali v těch levnějších verzích. Nemám
na mysli levnější ve významu méně kvalitní. Kupříkladu mosty se dají dělat různou konstrukcí se stejnou nosnosti. Výsledek pak může být levnější. Je nutné najít způsob, jak projektanty motivovat.
Dlouhodobá perspektiva dalšího rozvoje dopravních sítí
Zapomínáme na transparentní plán nákladů na údržbu existujících komunikací. Na jednu stranu tlačíme na investice, ale stávající rychlostní a dálniční komunikace nejsou dostatečně udržovány. Na údržbu komunikací moc peněz není. Budeme muset udělat hodně pro to, abychom udrželi stav starších komunikací v dobré
kondici.
Obchvaty měst a obcí, příměstská železnice
Téma, které budeme řešit tam, kde jsou velké aglomerace, tam kde je evidentní, že dopravní infrastruktura do budoucna stačit nebude. Železnice patří do České republiky, má své místo zejména tam, kde zažíváme dopravní zácpy. Je to jenom otázka průchodnosti železnice a schopnosti dopravovat větší počet lidí během
krátké doby.
Trestání přestupků
Čím bude rychlejší, tím bude i účinnější. To je jeden z principů, kterému
bychom se měli věnovat. Neměla by existovat možnost smlouvat s policistou o výši pokuty. Měla by být jasně daná pokuta ke konkrétnímu přestupku, abychom se
vyhnuli korupci na straně jedné. Na straně druhé padni, komu padni.
Plošná povinnost používání zimních pneumatik
Myslím, že ta nás do budoucna čeká. Rozumnou a v okolních státech vyzkoušenou variantou je povinnost používat zimní pneumatiky v jasně vymezeném zimním období. Statistiky už dnes ukazují, že většina řidičů je už na zavedení takové
povinnosti připravená. Zimní pneumatiky zvyšují významným způsobem bezpečnost na silnicích v zimních měsících.
Liniové řízení dopravního proudu
Dopravní informatika a informace na silnici, aby řidič věděl, co se před ním
odehrává na straně jedné, na straně druhé zařízení poskytující informace o situaci obecně, například o počasí a podobně.
110
Mýtný systém
Věřím, že do budoucna bude satelitní či kombinovaný. Česká republika se bude muset přizpůsobit okolním zemím. Je třeba, aby byl mýtný systém kompatibilní, aby nebylo výhodné jednostranně jezdit přes Českou republiku.
Železniční doprava
Živé a mrtvé dopravní cesty
Naším cílem musí být otevření trhu na železnici. Potřebujeme živou dopravní
cestu. V moderních vlacích, v dálkové přepravě by mělo být do budoucna samozřejmostí internetové připojení, abychom lidi udrželi u železniční dopravy.
Vodní doprava
Splavnění Labe a Vltavy představují dlouhodobý dluh ČR. Musíme najít prostředky a zejména politickou sílu na splacení tohoto dluhu. Baťův kanál musí být
v jižní části spojen s řekou Moravou a bude splavný až do Hodonína.
Letecká doprava
Není důvod, aby stát provozoval letiště. Myslím, že až bude ekonomická situace výhodná, vrátíme se k privatizaci či k pronájmu.
Stejně tak není důvod, aby stát do budoucna vlastnil leteckého dopravce. Proč
bychom měli mít takový podnik v majetku státu?
Schengen je místem pro velké investice do budoucna, pracovní příležitosti, pohyb zboží a všechno, co s tím souvisí. Proto této oblasti musíme věnovat pozornost.
Michal Doktor
poslanec PČR
Ekonomika a podnikání – já bych rád dodal daně jako základní nástroj projekce, ale především skutečné realizace liberálních myšlenek v reálném životě, v reálné ekonomice. Mým krédem je vám všem dobře známá věta: „Jsem pro volný trh,
nejsem pro byznys.“ Naše země si musí udržet důstojné, v mnoha ohledech příkladné, místo v kontextu evropského srovnávání a také v kontextu evropské, ale
i světové konkurence a světové soutěže. Ano, jsme součástí obchodně ekonomického – bohužel uměle, nikoliv sterilně prefabrikovaného politického, v tomto příkladě tedy bohužel – pseudomonolitu EU. ODS je poslední z těch, kdo by snad
mohl rezignovat na vlastní politiku a definici národních cílů a já doufám, že k ničemu takovému nesměřujeme. Dominující země EU, a nemohu nevyslovit příklad
Francie a Německa, využily atmosféru krize k zesílení protekcionismu a k prosazení selektivních nástrojů hospodářské politiky.
111
Svůj příspěvek jsem nazval Ekonomika ČR už zítra a vyslovuji na konci otazníky a vykřičníky. A ptám se vás ihned v úvodu svého vystoupení: „Budeme svůj
program, námi definované cíle na této ideové konferenci nebo na tomto kongresu,
hájit, střežit, prosazovat reálnou politikou už zítra, opravdu tak budeme činit? Nebo si dopřejeme luxus selektivních úchylek a zítra, pozítří si dopřejeme ještě pár
radostí, pár drobných radostí – tu v oblasti daně z příjmu, tu v oblasti DPH, případně v oblasti spotřebních daní?“ Pohlédněte, prosím, na to, kolik útoků je, a považte, kolik bude vedeno na dnes platný námi prosazený model rovného zdanění
fyzických osob, který navíc kritizují i někteří z vás. Paroubek opakovaně velí k zavedení druhé progresivní sazby, přičemž očekávaný výnos činí zhruba 5 miliard
korun. Nabízí se v tuto chvíli naprosto unikátní a velmi poučné srovnání. Pominuli náklady spojené se systémy stavebního spoření, důchodového a životního pojištění, pak zbývající výjimky a odlišnosti představují rovněž zhruba 5–6 miliardový
potenciál. Každý z vás by měl vědět, že u přijímání každé z těch výjimek, které
dnes neumíme zrušit, ODS v minulosti byla. Drobnými radostmi, odpusťte mi, prosím, ten výraz, ale opravdu drobnými radostmi některých některým, vidinou krátkodobé výhody, jsme si vyrobili překážku, která nám dnes láme vaz. Překážku, na
zdolání které jsme nenašli sami sílu v sobě.
Cíl definuji takto: Ubránit, podtrhuji ubránit, 15% sazbu daně z příjmu pro fyzické osoby bez ohledu na příjmovou situaci, zrušit většinu výjimek a osvobození
deformujících ekonomiku a vyvolávající naprosté nespravedlnosti, říkám-li většinu, pak připomínám a zdůrazňuji, že pro reformu důchodového, vzdělávacího
a systému zdravotní péče budeme některé spíše zesilovat a významně potřebovat.
Souhlasíte-li s tímto návrhem a mým postojem, případně hodnocením, mohu si odpustit zbytečně dlouhý úvod a příklady v oblasti DPH. Ptám se vás ale stejnou
otázkou: „Dovolíme si ještě zítra, pozítří luxus selektivních radostí některých některým namísto sbližování sazeb a chystání prostoru pro sazbu jedinou?“ Pakliže
zítra budeme pokračovat, zdůrazňuji, nikoliv začínat, ale začínat v drobení prostoru, pak k cíli nikdy nedojdeme – sami sobě se staneme soupeři, tak jako jsme
soupeři v oblasti daně z příjmu. Cíl definuji takto. Zavedení jediné sazby DPH sice 15 % s tím, že by měla být vedena strohá a přísná, zdůrazňuji strohá a přísná,
debata o sazbě 0 % a položkách zde zařazených. Pro oblast spotřebních daní zde
položím jediný příklad a mnohé z vás nepotěší. „Bude ODS i nadále stranou, která mimoděk přehlíží a ještě zesiluje fakt, že pivo je v České republice zdaňováno
a víno nikoliv?“ Tento příklad je ukázkou vědomě páchané distorze, vědomě páchnou poslanci Parlamentu České republiky při svém rozhodování. Projekcí politiky, myslím, neslučitelné s programem ODS, přesto se na ni nadále podílíme. Ptám
se vás: „A co zítra? Chceme se pokoušet daňově ovlivňovat priority chování voličů? Má ODS raději výrobce a konzumenty vína a méně ráda pivaře?“ Já odpovídám, že já osobně si nechci vybírat z ničeho z toho. Odpovídám, že ODS by měla
měřit všem stejně. Jednoduché a spravedlivé daně, to je heslo, které uhájíme vždy
112
a před každým subjektem ekonomiky, před jakýmkoliv druhem činnosti. Integrovaná daň tří patnáctek, kterou jsme vyhlásili na minulém kongresu i na minulé
ideové konferenci. 15% daň z příjmu fyzických osob, 15% daň z příjmu právnických osob a 15% sazba daně z přidané hodnoty s výjimkou 0 % a výjimečným zařazením některých komodit, případně lidských činností do této sazby. Musím se
s dovolením vyjádřit, respektive negativně vyjádřit k dokumentu, který je v tuto
chvíli touto částí debaty. Já musím říct, že sám za sebe absolutně odmítám koncept daňových asignací, to je pseudomecenášství, to nemá s pravým mecenášstvím
nic společného. Chceme-li uvažovat o posílení pravého mecenášství, pak prosím
uvolněme prostor odpočitatelné položky snižující základ daně, ale na daně nesahejme. To je instrument velmi vážený a také velmi snadno zneužitelný.
Dovolte slovo závěrem k daním. Daně v České republice jsou o dva procentní
body nižší nežli složená daňová kvóta v sousedním Německu. Tuto výhodu musíme nadále uchránit a spíše posilovat, nikoliv ztratit. Problémem České republiky
je to, co za vybrané daně, za získané zdroje dokážeme, spíše nedokážeme využít,
jak dokážeme s těmito daněmi naložit. Tři, respektive dvě krátké zmínky v závěru mého vystoupení. Tou první jsou zdroje v ekonomice. Náš stát má výjimečnou
pozici i v tom, že nemá přebytek vlastních aktiv, nemá velké objemy majetku, který je možné, podotýkám i rozumné odstátnit, tedy privatizovat. Zároveň však nelze přehlížet potenciál majetku dlouhodobě blokovaného. Příklad první, naprosto
alarmující. Nedokončené vyrovnání se s církvemi. Nechci zde vyvolávat debatu,
zda stojím na té či na oné straně, ale definitivní ano i ne by tento majetek uvolnilo do reálné ekonomiky, protože to, že stojí mimo reálnou ekonomiku, je evidentní ztrátou a luxusem, který si nemůžeme dovolit. Příklad druhý. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových svou majetkovou angažovanost neustále
zvyšuje, jeho saldo vyjádřené aktivy, respektive majetkem, který spravuje ve své
bilanci, je stále vyšší. Tento zde ztrácí cenu, kterou může i opět zde v tomto příkladě využít právě a jenom reálná ekonomika. Stát nemá vlastnit nic, co nepotřebuje pouze pro zajištění svých základních funkcí. Efektivní stát zkrátí každé trápení s čímkoliv, co činit nemá či neumí na minimum jen tím, že se těchto činností
zbaví a nebude vlastnit takový majetek.
Padla zde zmínka o veřejném dluhu. Víte, veřejný dluh je sice správné považovat za veřejného nepřítele číslo jedna, je to nepochybně stav nežádoucí a nechtěný, je však neživý. Dluh je neživý, tvoří jej živí lidé. Sám dluh je anonymus,
dluh tím, že ho projektují lidé odpovědní za vládnutí – je nezbytné jim v tom zabránit. Je nutné omezit, ztížit zadlužování země v době recese a zakázat v době
ekonomického růstu. My jsme po hříchu toto dopustili, Česká republika a sousední
Německo patří k těm výjimkám, k těm jednotlivým zemím, které v době ekonomické prosperity mezi lety 2002–2007 svůj absolutní dluh v přepočtu k rostoucímu hrubému domácímu produktu zvýšili. To jsou promarněná léta a ztracené peníze a ztracené zdroje.
113
David Kafka
poslanec PČR
V pasáži životní prostředí doporučuji, aby se druhá věta úvodního odstavce doplnila takto: „Životní prostředí se dotýká všech oblastí života.“ A to doplnění by
znělo: „A to nemůže znamenat, že se zájmy rostlin a živočichů budou nadřazovat
nad zájem člověka a obce.“ Do téže pasáže doporučuji vřadit ještě odstavec:
„Chceme zlepšit péči hospodaření s vodou a s vodními zdroji jako se strategickou
surovinou budoucnosti.“ A do posledního odstavce pasáže životní prostředí navrhuji, aby se slovo elektromobilita nahradilo slovem alternativní pohony, protože si
myslím, že obecnější formulace bude lepší.
Do pasáže ekonomika a podnikání doporučuji do třetího odstavce zařadit větu,
která by říkala, že je třeba zjednodušit stavební a územní řízení, zákon o veřejných zakázkách a další, aby nebyly překážkou v podnikání, jako je tomu dnes.
Konečně do pasáže moderní zemědělství na konec úvodního odstavce doplnit
větu: „Předpokládá se rozvoj pěstování geneticky modifikovaných potravin a chovu geneticky upravených zvířat.“
Tomáš Úlehla
poslanec PČR
Já si myslím, že předřečník tady definoval hodně témat, která musíme zohlednit, ale já bych ještě chtěl říct o tématu „Vzdělání a konkurenceschopnost“, že je
to v podstatě řešení pro budoucnost, takže se to tak trochu překrývá. Tím bych stáhl svůj příspěvek ve čtvrté sekci, protože jsem měl na mysli především sdělení, že
bychom si v podstatě měli do těch vizí a tezí skutečně dát sami pro sebe, ale i pro
naše voliče, že vzdělání je v podstatě asi nejcennější osobní majetek (pokud se to
na patřičné kvalitní úrovni podaří plošně v naší zemi zabezpečit prostřednictvím
patřičné vědy, výzkumu a příležitosti ke vzdělání, pak docela cenný národní poklad). To je samozřejmě s trochou nadsázky. Já si myslím, že slova globalizace, klima, ochrana klimatu apod. v naší straně jsou diskutovaná témata, která nemá smysl tady znovu opakovat. Nicméně jako člověk, který se pohybuje více než čtvrt
století v oblasti životního prostředí a mám k tomu co říci, protože je to můj hlavní
zdroj obživy, to odborné posuzování, tak bych byl rád, abychom nezapomněli (já
jsem teď přijel, jak jsem se již zmínil v předešlém příspěvku, z vídeňské konference, která se jmenovala „Value and recovery“), že bychom skutečně měli dávat
i ten důraz na znovuvyužívání surovinové základny. Myslím si, že je to i pro veřejnost zajímavý signál a zejména tam, kde se ODS musí chovat ekonomicky, řekl bych uvědoměle pravicově, nemůže podléhat pouze davovému šílenství motivovanému levicí a měli bychom skutečně klást patřičný důraz na to, že energetická
úspornost je samozřejmě vždy úspornost ekonomická a že v podstatě některé ty
114
další komodity, které potom musíme nějakým způsobem dostávat do oběhu třeba
v energetice nebo v nakládání s odpady, si zasluhují pozornost, která bez vědy a výzkumu není dobře zajistitelná. Také jsem dostal některé podněty od našich kolegů z měst a obcí, kteří při nedávno projednávaném zákoně o vodách měli dobrou
a podnětnou připomínku, aby se na vodu a na nakládání s vodami nahlíželo jako
na veřejný zájem a v tomto smyslu souhlasím s kolegou Kafkou, že člověk by neměl kvůli stromu oželet, téměř bych řekl, na hranici mnohdy ohrožení třeba majetku, života i zdraví, logické požadavky a přizpůsobit pobyt na Zemi především
modernímu způsobu života. Stejně tak si myslím, že bychom tam měli a mohli zapracovat ještě jednu věc. A tím skončím. Už jsem tady jednou citoval Baťu (promiňte mi to, jsem zlínský patriot), který vydal v roce 1935–36 zajímavé prohlášení k tehdejší ekonomické krizi a tvrdil, že ekonomická globální krize (nebo
hospodářská) v podstatě neexistuje, ale že je to krize morální, protože většinou se
ta krize odvíjí celosvětově, a já myslím, že bychom to uměli patřičnou metaforou
přizpůsobit současné situaci od toho, že selže morálka jako taková. A já myslím,
že manažeři velkých bank a ti, kteří umožnili nadhodnocené zástavy majetku oproti čerpání financí a pak se tvářili překvapeně (asi by věděli, o čem hovořím), a myslím si, že tady, pokud se hovoří o různém trendu a odkazu pro budoucnost, pak si
myslím, že i v tomto sektoru, jako je bankovnictví a finance pro budoucnost, bychom měli nastavit ta pravidla tak, aby ta morální krize a bída, jak říkal Tomáš
Baťa, neměla prostor. Většinou se totiž pak setkáme s tím (já jsem sám podnikatel), že virtuální peníze a fiktivní peníze a fiktivní obraty dnes způsobují, že pro
české investory není dostatečně příznivé prostředí k tomu, aby mohli investovat
ve vlastní zemi a vytvářet vlastní pracovní příležitosti. Proto se vrátím na ten začátek a myslím, že věda a výzkum ve všech resortech a především tam, kde je potřeba udělat zodpovědnou analýzu, má své místo a že tak, jak jsme dostali (a vy
určitě se mnou) maily, kdy nějaká mladá generace nebo skupina budoucích vědců se domnívá, že nepodporujeme dostatečně tento resort, nemá pravdu. Je potřeba to s nimi pouze vykomunikovat a myslím si, že ODS naopak tady příkladným
způsobem několik let prokazuje, že vědu a výzkum považujeme za velmi důležitou oblast lidského konání. Takže děkuji za pozornost. Tímto se oficiálně stahuji
z příspěvku v sekci čtyři. Budu se těšit až na sekci pět a přeji vám příjemný večer na kongresu.
Václav Mencl
poslanec PČR
Vytvářet kvalitní prostředí pro život znamená chránit životní prostředí nikoliv
likvidací následků výroby a naší spotřeby, ale zabraňovat vzniku znečištění. To
znamená mít nízkoemisní energetiku, průmysl a dopravu. Tedy podporovat vývoj
115
environmentálních a energeticky úsporných technologií, včetně nových jaderných
technologií.
Česká republika má dva relativně velké problémy, které musí do roku 2020 vyřešit: kvalitu ovzduší a nakládání s komunálními odpady. Podpora jaderné energetiky je proto přirozeným a velmi efektivním způsobem, jak zlepšit kvalitu ovzduší a zároveň snížit emise skleníkových plynů. Stejný význam mají úspory energie
při výstavbě a provozování budov, v domácnostech, systematické snižování energetické náročnosti průmyslu. Integrovaný systém nakládání s odpady včetně
jejich energetického využití je chytré řešení pro nové desetiletí.
Kvalitní doprava usnadňuje náš každodenní život. Potřebujeme dobrou infrastrukturu a nízkoemisní automobily. Pro zkvalitnění infrastruktury využijeme finanční zdroje EU, vytvoříme podmínky pro investice do výzkumu a rozvoje nízkoemisní dopravy, včetně elektromobilů a nemotorové dopravy v městském provozu.
K tomu všemu potřebujeme rozumnou veřejnou správu, která v ochraně životního prostředí slouží a neobtěžuje. Ministerstvo životního prostředí, které bude ministerstvem dohody, ne restrikce a sankcí.
Tomáš Jirsa
senátor
Všem přítomným děkuji za statečnost, že jsme to doteď vydrželi. Musím říci, že
ten zredigovaný text je mnohem lepší než ten původní, který jsme dostali při vstupu. Nicméně stále si myslím, že potřebuje diskusi. Například můj příspěvek by
byl, že formulaci „potřebujeme rozumnou veřejnou správu“ bych nahradil „potřebujeme takovou veřejnou správu, která nebude závislá na tom, kdo je ministrem
životního prostředí“. Protože výkon státní správy v oblasti životního prostředí je
dnes opravdu nepředvídatelný, protože závěry jsou závislé na naprosto subjektivním uvážení daného rozhodovacího pracovníka.
Můj pohled na ochranu životního prostředí je motivován dvěma zkušenostmi.
Jednak tím, že jsem senátorem v jižní části Šumavy, kde parta fundamentalistických ekologistů ponechala tisíce hektarů staletých stromů v tzv. režimu „bezzásahovosti“ a výsledkem je, že si namnožili kůrovcovou kalamitu, až pandemii. Dnes
naopak masivně kácejí tak, že to v historii národního parku nemá obdoby, aby tu
kůrovcovou kalamitu, kterou si namnožili, zastavili.
Druhý faktor jsou zelené zákony, které nám Poslanecká sněmovna i díky hlasům ODS posílá do Senátu. A Senát je pak musí vracet zpátky, resp. prezident je
nepodepisuje. Jsou to zákony, které dávají Straně zelených a nevládním organizacím prostřednictvím jimi ovládaného Ministerstva životního prostředí obrovskou
moc a bohužel vedení ODS tyto zákony, pro mě ze zcela nepochopitelných důvodů, podporuje. S naším exministrem životního prostředí panem Františkem
116
Bendou jsme se pokusili našemu expertnímu týmu navrhnout několik zásad, podle kterých, jak si myslíme, by politika ODS ve vztahu k životnímu prostředí měla
být řízena.
Ochrana přírody je věcí občanů a nikoli výsadou anonymních sil a samozvaných elit. Naděje pro ochranu přírody je v uplatňování demokratických nástrojů,
v respektování ústavních práv, v přímém rozhodování krajů, obcí a občanů.
Ochrana přírody nesmí být nástrojem potlačování občanských svobod, pravomocí samospráv a mocenským prostředkem potlačování demokracie. O ochraně
české krajiny se musí rozhodovat v českých obcích a krajích, a ne v Bruselu. Minulý týden jste si možná přečetli zprávu, že Evropská komise zahájila řízení s Českou republikou ohledně splouvání horního toku Vltavy. To mě teda podrž.
V největší možné míře prosazovat tržní nástroje ochrany životního prostředí před
hyperregulací ze strany státu. Při pohledu na výsledky péče Ministerstva životního prostředí o Šumavu bych shrnul možný program do jedné věty: zrušit Ministerstvo životního prostředí a jeho kompetence převést pod ostatní resorty.
Bedřich Moldan
senátor
Nemusím zdůrazňovat, že jsem nesmírně potěšen tím, že ODS začíná velmi dobře chápat, že ochrana životního prostředí a environmentální politika je skutečně
především konzervativní záležitost a že se pokusíme, aby tyto otázky nebyly nadále usurpovány levicí. Chtěl bych k tomu velmi přispět, ale dovolte mi, abych se
dneska dotkl jiného tématu, a to je totiž věda a výzkum.
Víme všichni velmi dobře, že vzdělanostní veřejnost je především závislá na
tom, aby fungovaly instituce, které řídí vědu a výzkum. Institucionální organizace vysokoškolského vzdělávání a výzkumu a vývoje by měla maximálně podporovat jejich návaznost a odbourávat veškeré existující a potencionálně možné bariéry spolupráce. Řešením nemůže být jenom jakékoliv organizační opatření samo
o sobě, avšak vytvoření jednoho efektivního ústředního orgánu státní správy, který by spravoval vysokoškolské vzdělávací a výzkumné instituce, reflektoval mezinárodní vývoj a rozumně implementoval harmonizační principy, využíval převažujícího obdobného právního postavení institucí veřejné vysoké školy, veřejné
výzkumné instituce v podpoře vzájemné spolupráce a využíval k tomu především
motivačním způsobem veřejné finanční prostředky, by mohlo rozvoj na národní
úrovni významně podpořit. Přitom je možno plně zachovat, případně rozvíjet autonomii institucí. Současná situace, kde se o tyto věci stará jednak MŠMT, které
je ústředním orgánem státní správy pro vysoké školy, vědní politiku, výzkum a vývoj, včetně mezinárodní spolupráce, a zároveň existují další instituce, včetně Rady pro výzkum, vývoj a inovace, není vyhovující. Proto si dovolujeme navrhnout,
117
kolega Hálek a já, aby výzkum a vývoj dostal nový ústřední orgán státní správy,
který by měl v názvu potvrzené místo ve státní struktuře. Bylo by možné upravit
kompetence Rady pro výzkum a vývoj tak, aby se odstranila stávající dvoukolejnost v řízení výzkumu a vývoje a obecně by se posílila spolupráce vysokých škol
a institucí výzkumu a vývoje. Jestliže se podíváme na příklady ze zahraničí, musíme si všimnout, že právě ty nejvyspělejší země mají ve své struktuře centrální
správy jedinou instituci, která se právě těmito věcmi zabývá. Takovým vynikajícím příkladem je Dánsko, které se již několik málo let po zavedení této reformy
dostalo na jedno z čelných míst ve světě, nikoliv jenom v Evropě v oblasti konkurenceschopnosti.
Walter Bartoš
poslanec PČR
kongres ODS je vždy příležitostí jednak ke kritickému ohlednutí, ale zejména
k pohledu vpřed. Je příležitostí k rekapitulaci toho, co se nám podařilo, co bylo
chybou, co nedotažeností nebo co jsme nedostatečně účinně realizovali. Je ale především místem k formulaci vizí pro příští období.
Není to poprvé, co před vás delegáty předstupuji jako člověk garantující oblast
vzdělávání, je nasnadě, že se ve svém projevu budu zabývat právě tématy školství
a vzdělávání. A to nikoli z pohledu ryze odborného – nebojte se, nechci vás zavést
do školních škamen. Mám v úmyslu jednak alespoň stručně analyzovat to, co se
nám z našeho programu podařilo prosadit, co se nám nepodařilo nebo co jsme ve
svém programu sice považovali za důležité, ale z nějakého důvodu jsme se o naplnění své představy ani nepokusili. Současně, a to především, chci ale připomenout alespoň ty nejzákladnější teze či politická programová východiska, která bychom (a to nejen v příštím předvolebním půlroce) neměli opomenout.
Co tedy lze považovat v dávnější i nedávné minulosti ODS za podstatné? O co
bychom měli usilovat, a to nejen v oblasti vzdělávání?
Devadesátá léta…
Vzpomínám-li na tuto dobu, zdá se mi, že ve srovnání se současností byla ODS
jasněji či jednoznačněji ideově vyhraněná. Tím nechci volat po tom, že bychom se
měli slepě vrátit ke všemu z devadesátých let. Toho jsem dalek. Jsem ale přesvědčen, že stojí za to vrátit se k některým základním principům modifikovaným
na dnešní dobu a reagujícím na současné výzvy. Myslím si totiž, že tehdy formulované principy – například princip posílení vlivu rodiny; princip vzdělávací volby; princip definování veřejné služby v oblasti vzdělávání, na kterou stát přispívá
stejně bez rozdílu, zda se jedná o školu veřejnou, soukromou a církevní; friedma-
118
novský princip, kde peníze následují žáka tam, kde se vzdělává, tzn. alokace peněz daňových poplatníků podle výsledku vzdělávací volby; princip, který nemáme ani mezi sami sebou ujasněný, ale který vyplývá z toho, co jsem již řekl, a totiž, že stát přispívá primárně na vzdělání občanů, nikoliv na školy a na platy učitelů,
princip kontroly veřejnosti při nakládání s prostředky daňových poplatníků nebo
princip autonomie škol, posílení pravomocí ředitelů a omezení moci školských byrokratů – ty podle mne platí i dnes. A ke škodě věci ani jeden z uvedených principů se nám tehdy nepodařilo beze zbytku prosadit. Byť jsme to byli my, kdo například prosadil zákon o financování privátního školství.
Posledních deset let…
V bezprostředně minulém období se možnosti prosazovat na poli vzdělávání politiku ODS přece jen zlepšily. Na rozdíl od koaličních partnerů našich vlád jsme
pro oblast školství a vědy v předstihu připravili ucelený programový dokument
a byli jsme připraveni jej realizovat. Bohužel jsme však možná až příliš lehce opustili možnost ovlivňovat tuto významnou oblast z pozice exekutivy. Je to škoda a při
debatách s občany se to i těžko vysvětluje.
Možná i proto se nám nepodařilo účinně a s dostatečným politickým efektem
pro ODS reagovat ani na výzvy posledního období – například aplikace, pro politiku ODS, vlastního principu rovnosti šancí či prosazení stimulace pro privátní
subjekty v oblasti inovací, výzkumu a vývoje.
Mimochodem, termín rovnost šancí rozhodně neznamená totéž, co marxistický
a komunisty prosazovaný požadavek „všem stejně“. Za požadavkem rovnosti šancí se skrývá takový model, kdy každý má šanci se prosadit, pokud na sobě pracuje. V praxi to například znamená podporu dětí a studentů z nízkopříjmových rodin (tedy vyrovnání jejich jistého handicapu, mít rovnou šanci), jak o tom například
píše Milton Friedman ve stati The role of government in education z roku 1955.
Tedy žádné levičáctví – aby mi bylo rozuměno. Toto téma musí být naším tématem
a nesmíme si jej nechat ukrást, je to téma navýsost konzervativní. Poučme se ze
zkušeností anglických konzervativců, kteří o toto téma přišli před více než deseti
lety, a to byl také jeden z možných důvodů, proč už od té doby nesedí na Downing
Street 10.
Pokud tedy shrnu výsledky (efekty) politiky ODS na poli školství a vědy za poslední léta, není taková bilance rozhodně něčím, co by nás mělo naplňovat uspokojením.
A jaký může být pohled vpřed?
Z principu jsem optimista a osobně jsem přesvědčen – a doufám, že nejsem osamocen – že oblast vzdělávání je pro občanskou společnost důležitým tématem,
tzn. že i pro ODS do budoucna to je priorita vážně míněná.
119
Podle mého soudu, musí být oblast vzdělávání pro ODS integrální součástí její politiky. Tedy pokud si opravdu, nejen proklamativně, stojíme za tím, že vzdělávání je jednou z klíčových podmínek k úspěšnému prožití osobního i profesního
života a smyslem politiky ODS je proto usilování o vytvoření takového prostředí,
ve kterém si občané mohou zvolit pro ně optimální vzdělávací cestu.
Co můžeme v rámci politiky ODS nabídnout?
V obecné rovině praktickou aplikaci již zmíněných principů. Tedy například:
Klientský přístup, znamenající, že občan jako klient má právo si vybrat vzdělání podle svých očekávání, přání a potřeb. Znamená to omezení regulací, které tomu brání.
Princip rovnosti šancí, mimo jiné podpora a příležitost pro ty, kteří jsou nikoli
vlastní vinou znevýhodněni, v případě vysokoškolských studentů prosazení
„balíčku podpor“ (stipendium, půjčky, odložené platby). Mimochodem v těchto
modelech mají právě děti z nízkopříjmových rodin daleko větší šanci se prosadit.
Podpora příležitostí k celoživotnímu vzdělávání, současně – zejména ve středním odborném a vysokoškolském vzdělávání – propojení vzdělávání s ekonomikou
a firmami, tedy podpora dynamické adaptace vzdělávání na aktuální potřeby.
Jaké jsou podmínky realizace politiky ODS
v oblasti vzdělávání?
Tou první podmínkou je shoda na detailech našeho programu. Vím, že to nebude jednoduché, protože školství (podobně jako fotbalu) jak známo všichni rozumíme. Všichni jsme totiž chodili do školy a víme, jak se to má správně dělat… Slibuji ale, že se vynasnažím být účinným koordinátorem očekávané různosti názorů
a věřím, že se společně, podobně jako v minulosti, dobereme dobrého výsledného
dokumentu.
Druhou podmínkou je přesvědčit naše potenciální voliče, že to, co nabízíme, je
pro ně, a to nejen v oblasti školství, přínosné. To není snadné. Zvláště pokud se
nechceme snížit k prvoplánovému populismu nebo jen nevážně míněným předvolebním slibům.
Třetí související a podstatnou podmínkou je vyhrát volby. Mít tedy vůbec možnost své představy realizovat. Na chtění tuto podmínku naplnit se nepochybně
shodneme, nicméně je jasné, že jen chtění stačit nebude. To musíme každý z nás
bez ohledu na specializaci či profesní preference poctivě před volbami odpracovat. A říkám-li poctivě, mám zde na mysli nejen práci usilovnou, ale rovněž (dnes
možná zejména) práci vyznačující se táhnutím všech za jeden společný provaz
ODS.
Poslední, nicméně nikoli nepodstatnou podmínkou pak je, pokud budou naplněny první tři podmínky, mít vůli pro ODS prosadit exekutivní pravomoc oblast
vzdělávání řídit.
120
Osobně jsem přesvědčen, že naplnění oněch podmínek, i když dnes opticky
nepůsobíme vždy jako strana v dobré kondici, je v našich možnostech.
Sám za sebe pak slibuji, že pro jejich splnění udělám maximum.
Jaroslava Wenigerová
předsedkyně OS Ostrava
Co musíme udělat, co já považuji za velmi důležité. Víme, že školy procházejí
určitými změnami, které směřují k tomu, aby naši žáci opouštěli školy hlavně připraveni pro život. Včera tady zaznělo několik, řekla bych, hesel, několik moudrých slov moudrých lidí, a proto mi dovolte, abych já zde z tohoto místa použila
známého Jana Amose Komenského z jeho Všenápravy: „Učme lidi učit se, ne aby
se učili, ale aby věděli, ne aby věděli, ale aby přiložili ruku k dílu!“ A máme-li
vychovávat aktivní mladé lidí, musíme mít pro to připraveny učitele. A tady se domnívám, že podpora státu není zcela ještě taková, jaká by měla být. A to nejen
v otázce dalšího vzdělávání, finančního ohodnocení pro ty výborné učitele a samozřejmě i v takové podpoře, jak mi tomu říkáme, podpůrných systémů, protože
školy se potýkají s celou řadou negativních jevů. Bez těchto podpůrných systému,
školských poradenských pracovišť, psychologů, sociologů, se nemohou ty školy
samy posunout dopředu, byť se o to velice snaží.
A to, co řekl pan poslanec Bartoš – můžeme školství říkat, že je naší prioritou
tisíckrát, a říkáme to vždycky, ale pokud nevyhrajeme volby a nebudeme usilovat
o Ministerstvo školství, pak toto bude pouze soupis našich zbožných přání. Takže
já věřím, že vůle po vítězství tu je, že pro to všechno uděláme, program dobře dopracujeme a tento program pak budeme moci po těchto volbách realizovat.
A závěrem jedna velmi pozitivní zpráva. Jsem velmi ráda, že paní ministryně
Kopcová, která byla námi nominována do funkce ministryně školství, konečně tato ministryně prosadila metodické doporučení k výuce novodobých dějin, zejména dějin po roce 1945, takže dnes všichni učitelé už mají natolik důkladné informace včetně metodických materiálů, audio, video, že nikdo už nemůže říci, že neví
co a jak. Já si myslím, že je to velmi dobrá zpráva i pro tento kongres.
Miloš Vystrčil
předseda RS ODS Vysočina
Erudovaný přístup, to znamená, že k věci budeme přistupovat ze znalosti té věci. Pokud chceme něco říkat o rozvoji regionů, tak prvně bychom si měli uvědomit, že tady už někdo před námi cosi vytvořil, že existuje jistá typologie regionů,
že existují lidé, kteří se dlouhodobě regiony zabývají, a že je docela naivní najed-
121
nou si definovat své regiony a své myšlenky, protože minimálně od těch, kteří se
tím dlouhodobě zabývají, potom nemůžeme sklidit nic jiného než určité pochybnosti. Takže moc prosím, když budeme formulovat naše vize, tak berme v úvahu
to, co již existuje, a berme v úvahu věci, které jsou napsány v učebnicích a které
platí. Je to stejné, jako kdybychom chtěli dělat své ekonomické teorie a pořádně
se neseznámili s tím, jaký je rozdíl mezi přímou a nepřímou daní.
Druhou věcí a druhou zásadou, o které chci mluvit, je, že my nežijeme ve vzduchoprázdnu. Je to tak, že existují již jisté programové dokumenty, dokonce jsou to
dokumenty, u kterých jsme se zavázali, že je budeme plnit. Jsou to evropské dokumenty, ať se nám to líbí, nebo ne, které něco říkají o koncepcích regionálního
rozvoje. Jsou to naše vlastní dokumenty, jsou to dokumenty, z nichž některý se třeba nazývá Strategie regionálního rozvoje České republiky na roky 2007–2013. A je
docela takové legrační, když my potom ty dokumenty a tyto věci, které jsme svojí
vládou i schvalovali, potom nebudeme zohledňovat a budeme tvořit vizi, která se
jich nedotkne a která na ně nenavazuje. Takže to je má druhá zásada, můj druhý
návrh. Prosím vás, když děláme nějakou vizi, když se zabýváme nějakým problémem, tak si uvědomme, že nežijeme ve vzduchoprázdnu, že tady už něco existuje
a že je dobré se o to opřít, zvláště když je to potom třeba i částečně naše dílo.
A třetí věc je teprve to, co máme dělat my, to znamená, potom se teprve zabývejme naší rolí. Zabývejme se tím, jak vlastně můžeme ovlivnit to, co kolem nás
existuje, protože ODS nikdy nebude tím, kdo bude jediný, kdo bude říkat, jak a co
se má stát. Bavme se tedy o tom, co je reálné a co bychom chtěli prosadit s tím, že
budeme respektovat to okolí, budeme respektovat to, co kolem nás existuje, a budeme používat správné pojmy. Takže to je takové mé sdělení, mé vystoupení. Já
jsem mezitím, co jsem mluvil, tady překlikal i určitou prezentaci, která právě měla dokumentovat tu existenci všech těch věcí a těch zásad, které existují. A nás
chci všechny společně vyzvat, abychom se při formulování Vize 2020 chovali odpovědně a chovali realisticky.
Josef Slovák
člen SV
Já bych rád upozornil na jeden segment školství, který v současné době je určitě v krizi, a to je dobrý řemeslník a jak ho vychovávat. Kvalita řemeslníků v České republice v posledních dvaceti letech výrazně klesla, zájem o tyto studijní či
učební obory klesá. Rád bych se pochválil s tím, jak jsme se ve Zlínském kraji pokusili částečně vyřešit motivaci tady těchto žáků. Tři roky již vedeme úporný boj
o každého učně a zavedli jsme systém stipendií, kdy žáci dostávají každý rok
300 Kč, 400 Kč a 500 Kč. Tato stipendia se nám vyplatila, žáků přibývá a přidaly se i firmy. To znamená, že i firmy financují učňovské školství. Myslím si, že
122
tento příklad je možný modelovat úplně stejně, ale měly by začít samozřejmě firmy. My bychom k tomu jenom přidávali v České republice další finance. Myslím
si, že i v našem programu by mělo platit, že řemeslo má zlaté dno.
Tomáš Vaněk
místopředseda OS Praha-západ
Já bych měl jenom dvě stručné poznámky, jednak k životnímu prostředí, jednak k vědě a výzkumu. Já jsem velice rád (protože jsem profesí vědecký pracovník také v oboru životního prostředí), že jsme se konečně toho životního prostředí
chopili. Nicméně bychom si měli neustále uvědomovat, že ochrana životního prostředí je, z toho pravicového hlediska, vysoce konzervativní záležitost a že by měla být záležitostí občana, který v místě žije, místních správ a samospráv, a nikoliv
různých aktivistů, přivážených po stovkách autobusy, jak se často děje. V tomto
směru bychom měli dbát i o legislativu. Byla zde také zmínka o boji proti klimatické změně. Já bych si dovolil upozornit, že tvrzení, že vědci jsou zajedno, v žádném případě není pravda, vědci nejsou zajedno. A my bychom měli velice dbát na
to, jak budeme vynakládat finanční prostředky tak, aby byly efektivní.
V tuto chvíli to vypadá, že přizpůsobení se klimatické změně je daleko efektivnější a odpovědnější než poroučení větru, dešti. V této souvislosti tady byl zmíněn carbon capture neboli ukládání kysličníku uhličitého, což je, abych řekl s jistou nadsázkou, obludný výmysl německých zelených, kteří potřebovali vyřešit
problém, jak budou snižovat produkci CO2, což chtěli tím, že nahradí jaderné elektrárny elektrárnami uhelnými. Dovolil bych si upozornit, že tento proces sám o sobě spotřebuje 40 % energie, což znamená kromě zvýšené ceny také o 40 % větší
těžbu uhlí a případně tedy vápence na odsiřování, čili je pro životní prostředí vyloženě nebezpečný. A ani nemluvím o tom, že ten kysličník uhličitý pod zemí také může někdy uniknout, což se stalo asi před dvaceti lety v Africe a odneslo to,
tuším, asi dvacet tisíc lidí. Poslední věc k životnímu prostředí je role Ministerstva
životního prostředí. Obávám se, že opravdu asi není možné jej zrušit, jak včera navrhoval senátor Jirsa, a což bych samozřejmě velice podporoval, tak je alespoň potřeba, abychom si uvědomili, že v tuto chvíli jde o opravdu velice silové ministerstvo a že je tedy potřeba, v případě volebního vítězství, ve které doufám, jej obsadit.
A velice stručná poznámka k vědě a výzkumu – je zajímavé, že pokud jde o vědu a výzkum, tak tady stále neexistuje konkurence, kterou bychom měli jako pravicová strana podporovat. Vy můžete založit soukromou vysokou školu, ale nemůžete založit soukromou vědecko-výzkumnou instituci. A to je to, co by bylo potřeba
– abychom měli i na trhu vědy a výzkumu konkurenci, která by jistě pomohla zvýšit efektivitu.
123
Marie Kousalíková
náměstkyně primátora hl. města Prahy
Bylo zde řečeno, že hodnoty vytvářejí lidé. Říkám, hodnoty vytváří vzdělaní
lidé a já si myslím, že my jsme v hluboké minulosti patřili mezi velmi vzdělané
státy, mezi velmi vzdělané národy. Nejsem si jistá, jestli už je tomu tak i nyní. My
stále ve svých volebních programech opakujeme krásné věty o vzdělání, já jsem
si zde asi tři vytáhla, co bychom měli v našem školství a pro naše vzdělání udělat.
Měli bychom podporovat mnohostranné možnosti vzdělání jak dětí, mládeže, ale
i celoživotní vzdělání dospělých. Měli bychom zajistit, aby školy nebyly jen místem pro několikahodinovou výuku, ale všestranným zařízením s širokou škálou aktivit. Měli bychom se zasadit o zvýšení profesionality a společenského postavení
pedagogů a s tím související i finanční ohodnocení. To máme ve volebních programech, ale já si nejsem jistá, jestli toto skutečně děláme. Kdy jsme naposledy
měli ministra školství? Nepovažujeme tuto problematiku za okrajovou? Co jsme
udělali v rámci úprav školského zákona? Já mám pocit, že v poslední době jsme
to byli my, kdo navrhoval úpravy školského zákona, a spíš jsme v oblasti regionálního školství udělali absolutní chaos. Přitom regionální školství je to nejdůležitější v té oblasti vzdělávání, protože to dodává kvalitní nebo nekvalitní studenty do toho dalšího vysokoškolského vzdělávání. A já si myslím, že bychom se měli
více snažit konat než psát krásné volební programy tak, aby naše země, naše Česká republika, měla skutečně vzdělané a dobré občany.
Já jsem vždycky při setkání se studenty, které zahajuji, říkala takovou větu. Říkala jsem: „Vzdělání je to, co si člověk nemůže koupit, to, co musí získat velkým
úsilím a svojí pílí a o to je právě cennější než cokoliv jiného.“ Ani to už teď není
pravda. Nepřipadá vám, že bychom s tím měli něco udělat?
Petr Nečas
místopředseda ODS
Dámy a pánové, vážené delegátky kongresu, vážení delegáti kongresu,
dovolte mi stručnou informaci o tomto čtvrtém tématu, nebudu ani v prezentaci ani ve svém vystoupení opakovat to, co mají všichni v podobě tištěného materiálu, to by bylo zbytečné. Pouze zdůrazním některé důležitější věci s tím, že se ve
svém vystoupení zaměřím na oblasti, které se týkají především reforem sociálního systému a našich vizí v této oblasti. Po mně vystoupí Tomáš Julínek a Marek
Šnajdr, kteří vás seznámí s oblastí zdravotnictví a potom Martin Kocourek, který
vás seznámí s problematikou veřejných rozpočtů.
124
Já bych chtěl zdůraznit, že klíčovým aspektem této nové civilizační výzvy je demografický vývoj a jasné sdělení, které ve Vizi 2020 ODS říká naprosto otevřeně
a jasně – a sice, že je absolutní nezbytností, vzhledem k demografickému vývoji,
dokončit reformu důchodového systému. A my jdeme i tak daleko, že říkáme naprosto otevřeně občanům České republiky, že v případě, že k této reformě nedojde, tak se důchodový systém v časovém horizontu zhruba 20 až 30 let v podstatě
zhroutí. Říkáme to natolik otevřeně, že přímo nabízíme české veřejnosti pravdivou větu, která zřejmě nebude příliš populární, nicméně to na její pravdivosti nemění vůbec nic, a sice jasné sdělení generaci dnešních čtyřicátníků a mladším generacím než dnešní čtyřicátníci, že pokud si individuálním způsobem nebudou
dlouhodobě spořit na období svého důchodu, tak ze státního důchodového průběžného systému budou v podstatě v budoucnosti odsouzeni k velice nízkým důchodům. Je to sdělení, které nebude populární, ale je hluboce pravdivé. Každý,
kdo tvrdí něco jiného, tak je lhář a my bychom měli tuto tezi velmi výrazně hájit.
Do důchodového systému se bude muset více angažovat každý z nás cestou individuální, cestou dobrovolnou, cestou soukromých prostředků. Na penzi se bude
muset spořit již od raného mládí, musí se snížit ona extrémní závislost českých
penzistů na státem organizovaném průběžném pilíři, protože, dámy a pánové, ta je
i v evropském kontextu v naší zemi naprosto extrémní. 95 % čistých příjmů podle statistiky českých důchodcovských domácností pochází ze státem organizovaného průběžného pilíře. Takto extrémně vysokou závislost na státem organizovaném průběžném systému „pay as you go“ nenajdete nikde jinde v rámci Evropské
unie. A toto naše sdělení, podle mého názoru, je v této oblasti klíčové.
Pak samozřejmě důraz na prohlubování adresnosti sociálního systému, na vazbu z hlediska aktivity člověka, striktního dodržování pravidel, tzn. jasného řešení, že vedle práv v sociálním systému (v uvozovkách) máme především povinnosti. A tyto povinnosti musí každý občan striktně dodržovat, protože ty sociální dávky
se nerodí, není to „Mana“, která padá z nebe, ale jsou to peníze nás, daňových poplatníků. Chceme také klást důraz na flexibilní trh práce, protože jedině ten umožní pružné vytváření a zánik pracovních příležitostí a zvýší zaměstnanost.
Vzhledem k tomu, že výdaje v sociální oblasti tvoří prakticky téměř 40 %
výdajů státního rozpočtu a zhruba 30 % příjmů státního rozpočtu, je evidentní, že tato sociální oblast je z hlediska reforem naprosto kruciální, z hlediska reformy veřejných financí. A chceme-li skutečně dosáhnout stavu, že Česká republika v časovém
horizontu zhruba 8 let bude mít vyrovnané rozpočty, tak o to důležitější je reforma výdajové stránky státního rozpočtu. A z tohoto pohledu reforma těch 40 % výdajů čili
sociálního systému (a na to je naše Vize 2020 zaměřená), a jak jsem již řekl, především zdůrazňuje onen aspekt důchodové reformy a onu větu, která naprosto pravdivě vykresluje občanům České republiky středního a mladšího věku pravdu, která je
zjevná a kterou jenom řada našich politických soupeřů lživě popírá.
125
Tolik stručně k problematice reformy sociálního systému a já bych teď poprosil Marka Šnajdra a Tomáše Julínka a posléze Martina Kocourka, aby se ujali
svých částí.
Marek Šnajdr
1. náměstek ministryně zdravotnictví
Milé delegátky, milí delegáti, vážení hosté,
když zde pan předseda ve svém úvodním projevu zmiňoval některé v 90. letech
nedotažené potřebné reformy, s jejichž důsledky neprovedení se potýkáme dodnes,
pak zdravotnictví je toho krystalickou ukázkou.
Po pravicí započaté, avšak nedokončené reformě a transformaci zdravotnictví
nastoupily socialistické vlády, které sice nebyly schopny vyřešit žádný z neduhů
čs. zdravotnictví, o to více však populisticky zvyšovaly iluzi, že stát vše zařídí, zaplatí a dokonce je zodpovědný za zdraví každého z nás. Pod touto propagandou
haslo reformní úsilí a kupily se neřešené problémy. Výsledkem bylo omezování péče, rostoucí pořadníky, čekací doby a moderní péče dostupná jen pro vyvolené. Po
volebním vítězství v roce 2006 jsme přebírali zdravotnictví v krizi, zadlužené, rozvrácené Rathovým militarismem a orientované na všechny zájmové skupiny vyjma
pacienta.
Jsem hluboce přesvědčen, že málokde se nám podařilo za poslední tři roky prokázat naši zodpovědnost, odvahu a výsledky tak jasně jako ve zdravotnictví. V čem
myslím? Rekapitulujte prosím se mnou, není toho málo:
Překazili jsme cílenou Rathovu likvidaci soukromého zdravotnictví a ambulantních lékařů.
Ukázali jsme, že jsme dobří hospodáři a odstranili dluhy zanechané po socialistech. Možná jste zapomněli, ale Všeobecná zdravotní pojišťovna dlužila ještě
v roce 2006 zdravotnickým zařízením miliardy po lhůtě splatnosti, státní fakultní
nemocnice byly synonymem insolvence, hospodařily s vysokou ztrátou a potýkaly
se s dluhy z minulosti.
To vše je dnes pryč, pojišťovny mají přebytky a rezervy, státní nemocnice jsou
prosperující podniky, kde se hodně investuje a inovuje. Protože jsme byli zodpovědní, zdravotnictví je dnes ve finančně nejlepší kondici za posledních 10 let. Dokonce již rok odolává dopadům hospodářské krize tak, že ji žádný zdravotník a především pacient nezaznamenal.
České zdravotnictví je díky léčbě ODS nejstabilnějším prvkem ekonomiky a veřejných financí, po hluboce deficitním státním rozpočtu, důchodovém účtu a zadlužených krajích je systém zdravotního pojištění jediný nezadlužený pilíř veřejných financí.
126
Zdravotnictví nám všem ukazuje cestu, odolali jsme pokušení vše utratit a dnes
sklízíme plody, nerozhazovačnost se vyplácí a pomáhá.
Vláda ODS byla první, která začala skutečně prosazovat pacientská práva, kvalitu a bezpečí péče. Přestože se nám to jeví jako samozřejmé, zákonné právo pacientů nahlížet do své zdravotní dokumentace jsme prosadili až my.
Významně jsme omezili rozsáhlé a pro české zdravotnictví tak typické zneužívání péče. Takto ušetřené finanční prostředky jsme investovali ve prospěch chronicky a vážně nemocných spoluobčanů a do záchrany životů. Fakta o dramatickém
nárůstu počtu léčených pacientů, nových technologiích, lécích a zkrácených
čekacích dobách na operace nás plně opravňují k tvrzení, že jsme našim občanům
zajistili nejlepší dostupnost moderní zdravotní péče v historii ČR.
Prokázali jsme sociální zodpovědnost a zavedli do zdravotnictví ochranný prvek – limit spoluúčasti, který chrání vážně a chronicky nemocné pacienty před neúměrnou spoluúčastí. Jen za rok 2009 dostane skoro 200 tisíc pacientů od zdravotních pojišťoven zpět část svých prostředků vynaložených přes limit. Pacientů,
kteří v minulosti, i přes socialistické proklamace, se na své péči neúměrně spolupodíleli.
Za těmito fakty a větami jsou desetitisíce zachráněných, prodloužených a zkvalitněných životů našich pacientů a spoluobčanů, na jejichž potřebnou a účinnou
léčbu nebyly v minulosti peníze. Byla to právě ODS, která povrchní „paralenovou“
solidaritu socialistů nahradila skutečnou solidaritou s vážně nemocnými.
To však nestačí, musíme jít dál. Naše dosavadní výsledky jsou silným mandátem a dobrým argumentem k naší důvěryhodnosti. Nejsou však úplným výsledkem. Přesto a možná i díky těmto našim úspěchům se celá řada zdravotníků, občanů, ale – a to si přiznejme – řada z nás ptá? Potřebujeme vůbec nějaké reformy?
Odpověď zní jednoznačně ano. Fakta jsou neúprosná.
Rezervy pojišťoven dojdou díky aktuální hospodářské krizi již v průběhu příštího roku. Na zdravotnictví dopadá nejen globální ekonomická krize, ale rovněž
domácí stav veřejných rozpočtů. Při dnešní tristní rozpočtové situaci již není nikdo, kdo by uvěřil socialistům, že zadlužený stát je schopen zásadně zvýšit svou
účast na financování zdravotnictví.
Některé jevy, které nazýváme civilizační a o kterých jsme si mysleli, že ohrožují náš důchodový, sociální a zdravotní systém ve výhledu 20 let, se dramaticky
projevují již dnes. Rychle přibývá důchodců, nezaměstnaných a ubývá ekonomicky aktivních občanů (plátců pojistného). Na druhou stranu věda a výzkum nabízejí neustále nové léčebné metody a posouvají možnosti medicíny, avšak za cenu
vysokých nákladů…
Tyto pomyslné nůžky mezi zdroji a potřebami se rychle rozevírají, závěry jsou
neúprosné. Pokud neprovedeme opravdové a strukturální změny velmi brzy, již
v roce 2011 nebudeme mít dost peněz na financování stávajícího standardu
127
zdravotní péče a nebudeme schopni zajistit kvalitní zdravotní služby pro naše spoluobčany efektivně, účinně a včas. Má-li být program ODS důvěryhodný a smysluplný, musíme v něm dát jasnou odpověď, jak chceme tomuto nebezpečí čelit.
Potřebujeme zásadně modernizovat systém všeobecného zdravotního pojištění
a nalézt odvahu stanovit, jaký rozsah zdravotní péče má být hrazen z povinného,
solidárního systému a co již je zodpovědností občana. Bez tohoto kroku není možné hovořit o zavedení jakéhokoliv připojištění, a to z jednoduchého důvodu, nebylo by co pojišťovat.
V naší cestě pro moderní a vstřícné zdravotnictví chceme: Posílit práva, ale
i osobní odpovědnost občana za své zdraví. Občan a pacient je ten, na kterého a pro
kterého se systém orientuje a uzpůsobuje.
Garantovat občanům právo volby a zachování konkurence – je zdravá a úspěšná všude jinde, nedejme se ošálit tím, že ve zdravotnictví ne. Právo výběru lékaře, pojišťovny, ale taky rozsahu pojištění musí být naším principem.
Zavést do systému větší spravedlnost – racionální a zodpovědné chování pojištěnce se musí vyplácet, to nezodpovědné naopak připlácet.
Potřebujeme prosadit nový způsob financování dlouhodobé sociálně-zdravotní
a ošetřovatelské péče o naše seniory. Stávající resortismus je neudržitelný.
A v neposlední řadě ekonomicky motivovat občany ke spoření a k účasti na komerčním připojištění.
Žádný vyspělý stát nemá na to, aby z omezených veřejných zdrojů hradil vše,
banality i ty nejnáročnější výkony. Česká republika v tom není výjimkou, byť se
nám levice snaží tvrdit opak.
Možná se nám může zdát náš princip „Banality za své, špičková a nákladná péče pro každého z veřejného pojištění“ málo solidární. Ujišťuji Vás, že alternativou
je pouze opak, známe jej z Rathových vyhlášek z let 2005 a 2006 a myslím, že o jeho asociálnosti a nespravedlnosti nikdo nepochybuje. Děkuji vám za pozornost.
Tomáš Julínek
senátor
Vážené kolegyně a kolegové, dámy a pánové,
budu v podstatě rekapitulovat a chci jednoznačně zdůraznit, že ODS koncept
řešení pro zdravotnictví má. Jak pro tu krátkodobou záležitost, jak o ní hovořil Marek Šnajdr, tak i vizi na delší období. Zdravotnictví podobně jako sociální systém
je ohroženo stárnutím populace a je to velký problém.
Uvidíte, že prostě se dá na Ministerstvu zdravotnictví za použití hloupých
30 korun a správných opatření s tímto resortem něco udělat. Teď jen několik
slidů, které fakticky reprezentují činnost ODS v tomto resortu, a já myslím, že ty
128
sloupečky jsou hodně výmluvné. Tady vidíte třeba situaci v přímo řízených nemocnicích. Tak se nám podařilo, tak jak o tom hovořil Marek, změnit hospodářské
výsledky přímo řízených nemocnic. Toto je dopad regulačních poplatků s jasným
regulačním efektem pouhých 30 korun. Vidíte ale, že počet hospitalizovaných, na
to chci upozornit v tom prostředním sloupečku, stoupl z logických důvodů, že když
se zkrátila ošetřovací doba, tak se víc lidí mohlo dostat k péči, mohlo víc lidí dostat důležité výkony, nemuseli tak dlouho čekat. Tady jsou jednoznačné efekty na
náklady na léky z veřejného zdravotního pojištění. A tady vidíte, jak zareagovali
lidé na 30 korun za položku na recept a přestali si z veřejného zdravotního pojištění kupovat Paralen, tak jak jsme o tom hovořili. To prostě nestačí. To opravdu
můžeme vykrýt a udělat rezervu na rok 2010, a tím to končí. Můžeme ještě, kdybychom na tom rezortu byli déle, udělat další a další opatření i exekutivního charakteru, ale zase to nepomůže. Prostě bez změny zákonů a bez zásadní reformy se
to zdravotnictví bude potácet a vždycky, když se objeví taková krize, jako se objevila nebo i jiný podnět, tzn. narůstání spotřeby například ve zdravotním sektoru
nebo špatná regulace tohoto sektoru, vždycky to zdravotnictví půjde do dluhu a půjde do cyklické krize. Tady vidíte, jaké je takové typické rozložení v nákladech na
jednotlivé skupiny a představte si, že ti, kteří jsou ve věkových skupinách od těch
50 výš, budou spotřebovávat více a více péče, a to bude dramaticky růst a ten kopec na závěr, v rámci těch vyšších věkových skupin, bude vyšší a vyšší a nebudou
peníze na to, aby se to ufinancovalo. Dokonce ty prognózy, které jsme dělali, hovoří o tom, že ta kritická situace nastane dřív než v důchodovém systému, který je
průběžný, má stejné charakteristiky jako ten zdravotní, ale tady to nastane daleko
dřív. Já jsem musel hledat starší prezentace, hledat, co jsme odprezentovali na
fórech jak stranických, tak odborných, takže toto jsou hodně staré slidy, to je z roku 2004. A tady jsme už jasně analyzovali, proč systém zdravotnictví, a to nejen
náš, ale i ty evropské, není udržitelný, že prostě to není možné, že tyto faktory budou působit silně a že ty systémy, které jsou nastaveny z minulého století, prostě
nejsou schopny zvládnout rozvoj medicíny a zvýšenou poptávku tak, jak
vidíte na těch slidech.
Tady vidíte, proč ty systémy nejsou vyhovující a nemůžou to zvládnout. A také
proto dochází k deficitům a prosím vás, to není česká záležitost. Česká republika
se liší jenom tím, že podobně jako Holandsko, podobně jako Švýcarsko, podobně
jako určitý pokus v Maďarsku jsme byli jediní, kteří jsme předložili progresivní
návrh, který v Evropě byl obdivován, ale vždycky takový návrh, i když je dobře
odborně vystavěn, narazí na politický odpor. Proto je strašně důležitá politická
podpora, širší podpora, která tady je. Tady vidíte koncept taky z roku 2002 a 2003
tak, jak jsme ho s odborníky připravili, viděli jste to v našich publikacích. Já bych
jenom stál o to, abyste se s tím konceptem seznámili. Toto je předneseno na konferenci ještě před volbami v roce 2006, na brněnské konferenci, kde jsme si jasně stanovili náš návrh. Vážení kolegové, samozřejmě to neznamená, že je to patent
129
na rozum, ale prosím vyjděme z toho návrhu, oponujme ho a snažme se eventuálně přinést kvalifikované oponentní návrhy, popřípadě změny a dá se na nich
dohodnout. Potřebujeme samozřejmě odborná fóra. V Modré šanci potom najdete
přímo ten text, který popisuje jasnou změnu zdravotnictví.
Chci zdůraznit, že žádná strana v České republice nemá koncept a ODS ho má.
Toto jsou body, které už vidíte ve Vizi 2020, a jsou to zásadní principy, které dávám k diskusi o dalších krocích, nejenom o té reformě základního systému tak,
aby fungoval, ale o dalších krocích, které mohou zajistit udržitelnost zdravotního
systému, reflektovat stárnutí populace. Zvlášť bych zdůraznil ten poslední bod,
který je důležitý, že prostě není udržitelné, aby zdravotnictví mohlo žít z roku na
rok, aby bylo postaveno na průběžném systému, ale musí být kombinováno se spořením nebo s nějakou podobou tohoto spoření. My jsme tu podobu připravili, je
dokonce v zákonech, které skončily před branami Sněmovny. Tyto zákony prošly,
prošly celým procesem – legislativní radou vlády, vládou. Jsou to stovky paragrafů, stačí to vzít a dát do Sněmovny, popřípadě jenom aktualizovat podle situace.
Dá se to tam samozřejmě dohodnout a dávat po částech. Bylo by to lepší, kdyby to
bylo naráz z hlediska efektivity, nicméně to už je vyjednávání v koaličních skupinách. Vždycky, když budeme hovořit o zdravotnictví, tak moc prosím, abychom už
téměř hovořili o změně věcného záměru toho a toho paragrafu, o změně přímo paragrafu, pokud se nejedná o nějaký zásadní odlišný návrh základních tezí. Tyto teze, to není výmysl Tomáše Julínka nebo nějakých odborníků, to je opravdu sledování celosvětových trendů v této oblasti a ty principy jsou obecné a na těchto
principech jsou postaveny všechny reformy zdravotnictví v celém světě. Jenom
každý má jinou výchozí situaci, každý má jiné podmínky, každý se nachází v jiné
politické situaci. A já bych moc prosil, abychom se – já se ještě vrátím k tomuto
slidu – abychom se seznámili s tímto návrhem.
Zároveň v tom materiálu Vize 2020 máte zdůrazněno, že zdravotnictví je nesmyslně pojímáno jako spotřební, jako pouze spotřební sektor a není vnímáno jako sektor ekonomiky s vysokou přidanou hodnotou, s vysokým podílem vysokoškoláků, který samozřejmě z tohoto principu, podobně jako IT technologie, může
hrát významnou roli z hlediska hospodářství České republiky a může být konkurenční výhodou pro Českou republiku, protože věřte nebo nevěřte, mnohé země mají stejný problém, zaostávají za námi, a když tuto konkurenční výhodu uchopíme,
tak můžeme z toho profitovat. Protože proč by se tady Rakušáci neléčili? A já jim
předpovídám docela smutnou budoucnost tak, jak je třeba postaven rigidní rakouský
systém. A jsme tady k dispozici, stačí jenom modernizovat náš systém, přeskočit to
období, které je už absolvováno pomocí Němců nebo Rakušanů, tak jak často slýchávám. A je potřeba jít rovnou ve směru těch moderních trendů – především dávám vám za příklad Holandsko, protože ten náš návrh je velmi podobný.
Tady vidíte, jak zdravotnictví navzdory krizi vytvářelo vlastně jakousi hodnotu,
co se týče hospodářství, tak jak řekl Marek Šnajdr: „To nevydrží.“ To, co jsme
130
vytvořili opatřeními pouhými 30 korunami, bude vyčerpáno v roce 2010 a v roce
2011 zase nastane další cyklická krize, a to proto, že nebyly přijaty reformní zákony a protože se nepodařilo je prosadit ve Sněmovně a protože vlastně chyběly
dva hlasy – Hovorka a Zubová. Koaliční partner nedodržel koaliční prohlášení vlády, ale prostě taková je politika a my to musíme pořád vracet na stůl, ale pokud
možno, dámy a pánové, na principu, který už zavedl Baťa. Toto je organizační model jeho nemocnice z 20. let minulého století a on už věděl, že ta hlavní osoba je
ten pacient a ten klient. A takto má vypadat i schéma budoucího zdravotního systému v České republice, ale nejen v České republice, ale i ve světě. Ten pacient musí být uprostřed a to všechno ostatní se k němu musí vztahovat a ten celý systém
ho musí obsluhovat a sloužit mu.
Proto na závěr apel. Prosím obhajujme své projekty, samozřejmě oponujme
a pak jim věřme a musíme si je vzít za své. Nic jiného nám nezbývá, tak aby nám
uvěřili občané, tak abychom to mohli prodat ve volbách, tak abychom to mohli
přetavit třeba ve volební teze, ale musíme si my sami věřit, že projekt máme. A my
ho máme.
Martin Kocourek
ekonomický expert ODS
Dobrý den, vážení delegáti, dámy a pánové,
dovolte, abych vám stručně přiblížil vizi ODS do roku 2020, která se týká oblasti veřejných financí. Na úvod bych chtěl jen zrekapitulovat, že současné rozpočtové problémy a historie českých veřejných financí nám jasně ukazuje, že v České republice chybí jasně formulovaná dlouhodobá rozpočtová strategie a zásady
zdravého rozpočtového hospodaření. Musíme si uvědomit, že jakkoliv v naší ústavě je toho popsáno, obsaženo a chráněno mnoho a mnoho (až člověk často žasne,
co všechno), o povinnosti usilovat o zdravé veřejné finance v ní není ani slovo. Proto jsme přesvědčení, že naše země do budoucna jasně formulovanou dlouhodobou
strategii zásady zdravého rozpočtového hospodaření a základní nástroj typu finanční ústavy velmi potřebuje. A proto přicházíme s touto dlouhodobou vizí pro
oblast veřejných financí.
Jak jsme postupovali? Vycházeli jsme ze strategických tezí, které zní: „Na budoucnost bychom si měli umět vydělat, nikoliv na ni jen ušetřit. Nízká daňová zátěž a rozumné veřejné výdaje jsou dlouhodobým řešením. Daně by měly sloužit,
nikoliv trestat a byrokracie a administrativa by měly obsluhovat, nikoliv obtěžovat.“ Jakkoliv tyto strategické teze mohou znít banálně, triviálně, pokud si je uvědomíme v jistém kontextu, tak nás v naší vizi budou dlouhodobě navádět.
131
Jaké jsme použili principy pro tvorbu naší vize? Principy jsou tři základní. Prvním principem je usilovat o takový vývoj hospodaření soustavy veřejných rozpočtů, který umožní v dlouhodobém horizontu dosahovat vyrovnaného výsledku hospodaření. Druhým principem je dbát o takový vývoj celkového veřejného dluhu,
který nebude mít v budoucnu vliv na stabilitu veřejných financí. A konečně třetím principem je povinnost provádět takovou politiku, jež bude odpovídat přiměřenému stupni stability, případně předvídatelnosti změn daňových sazeb v budoucnosti. Opět jakkoliv nám tyto věty připadají povědomé, musíme si uvědomit,
že v tom je podstata sporu mezi konzervativní a liberální stranou a socialisty na
straně druhé. Pokud se budeme důsledně držet těchto tří základních principů
rozpočtové kázně a odpovědnosti, jsme schopni Českou republiku dostat z jejích
rozpočtových problémů a přivést na trajektorii prosperity.
Při sestavování naší vize jsme vycházeli z následujících zásad. Při sestavování
návrhu státních rozpočtů se bude postupovat prostřednictvím metody fiskálního
cílení. Od roku 2020 se při sestavování státních rozpočtů bude dodržovat pravidlo
pro stanovení salda státního rozpočtu, které zjednodušeně říká: „Zprůměrují se
dva poslední růsty HDP, od nich se odečte navržené saldo státního rozpočtu, a to
musí být menší nebo rovno třem.“ Je to pravidlo, které říká, že rozpočtové hospodaření v dobách růstu, masivního růstu, by mělo být přebytkové, v dobách normálního růstu vyrovnané a v době recese případně mírně deficitní. Další zásadou
je, že ve státních finančních aktivech a pasivech bude zřízen rezervní fond cyklických rizik, kam budou převáděny případné cyklické přebytky sald státních rozpočtů a zdroje z tohoto rezervního fondu budou zapojovány do financování výdajů
státního rozpočtu v období recese ekonomiky, a to tak, aby si státní rozpočet nemusel na tyto výdaje půjčovat od bank. Je to analogie, která je běžná v normálních
obchodních společnostech, které si v lepších časech vytvářejí rezervy na časy horší. Další zásadou, kterou jsme dodržovali, je, že fiskální politika musí přispívat
k nízké a předvídatelné úrovni inflace a úrokových sazeb, což je opět pro ekonomickou veřejnost podstatná informace tak, aby mohla odpovědně dlouhodobě plánovat. Dalšími zásadami, které jsme dodržovali, je, že těžiště daňové zátěže, respektive další restrukturalizace daňové zátěže, bude spočívat v nepřímých
a majetkových daních. Další zásadou je, že správa, výběr a struktura sazby daní
budou neustále zpřehledňovány, sjednocovány a zjednodušovány. Výdaje státního
rozpočtu budou restrukturalizovány ve prospěch kapitálových výdajů na úkor výdajů běžných a nově se budeme snažit o zavedení zásady, že rozpočtová kázeň a její dodržování bude nově podrobena vyvozování odpovědnosti prostřednictvím
sankčních a motivačních mechanismů vůči těm, kteří o státních rozpočtech rozhodují nebo kteří je připravují. Jako základní nástroje pro realizaci naší vize považujeme: ústavní zákon o rozpočtové kázni a odpovědnosti neboli jakási finanční ústava. Tento návrh ústavního zákona o rozpočtové kázni a odpovědnosti jsme
132
představili v srpnu tohoto roku a bohužel vzhledem k nedostatku času vám jej zde
nemohu podrobněji popsat. Nicméně reflektuje ony principy, ony zásady a onu
strategii, kterou jsem zde zmínil. Dalším nástrojem je dlouhodobá fiskální vize,
kterou se vám zde budu snažit ještě dále popsat. Dalším nástrojem bude zákon
o vyrovnávání salda státního rozpočtu do roku 2017, což je aplikace onoho pravidla o vyrovnaném hospodaření v dlouhodobém horizontu. A konečně modernizovaná rozpočtová legislativa, která se týká zejména rozpočtových pravidel republiky a případně jednacího řádu Poslanecké sněmovny, neboť jak dosavadní
zkušenosti ukazují, při projednávání návrhu státního rozpočtu a předkládání pozměňovacích návrhů, jak při samotném projednávání, tak v průběhu fiskálního roku, existují občas velké zmatky a potom fiskální kázeň není dodržována. Tolik tedy k nástrojům.
Co se týká efektu navržené fiskální vize ODS do roku 2020. V oblasti příjmů je
naše představa taková, že složená daňová kvóta bude dlouhodobě v autonomním
smyslu oscilovat mezi 35 až 37 % HDP, přičemž v roce 2010 to má být 36,5 %.
V oblasti příjmů státního rozpočtu budou dlouhodobě příjmy udržovány na úrovní 27 % HDP. V roce 2010 to má být 27,6 %. A co se týká daňových příjmů státního rozpočtu, budeme usilovat o to, aby byly dlouhodobě udržovány na úrovni
25 % HDP, přičemž v roce 2010 to má být 24,4 %. Jinými slovy, chceme daňovou
zátěž (celkovou) udržovat na nízké úrovni, nicméně v rámci struktury daňových
příjmů, respektive příjmů státního rozpočtu, chceme posílit úlohu daňových příjmů na úkor nedaňových příjmů, které jsou nestabilní, nahodilé a mohou způsobovat cyklické nebo jiné problémy v rámci salda státního rozpočtu, co se týká efektů na straně výdajů. Výdaje budou restrukturalizovány tak, že kapitálové výdaje
státního rozpočtu budou tvořit 14,5 % ze současných zhruba 10 % z jeho celkových výdajů. Podíl běžných výdajů státního rozpočtu se sníží na 85 % ze současných 90 % z jeho celkových výdajů. Nicméně je důležité zdůraznit, že tato vize na
straně výdajů je založena na předpokladu, že do roku 2012 bude prosazena a legislativně provedena zejména penzijní reforma. Pokud by se podařilo provést také reformu zdravotní, určitě by to naši situaci zjednodušilo. Jinými slovy na straně výdajů naše vize je, že chceme, aby výdaje byly restrukturalizovány tak, že
budou posíleny kapitálové výdaje na úkor výdajů běžných neboli provozních. Jinými slovy považujeme za nezbytné, aby státní finance byly spíše investovány, než
spotřebovávány. Co se týká efektu vize a saldo rozpočtu, tak v roce 2012 by měl
být předložen návrh státního rozpočtu tak, aby deficit veřejných rozpočtů dosahoval maximálně 3 % HDP. Poté do roku 2016 by měla probíhat postupná redukce
deficitu veřejného, respektive státního rozpočtu. Návazně návrh státního rozpočtu
na rok 2017 by měl být předložen jako vyrovnaný a návrhy rozpočtů na roky 2018
až 2020 by měly být předkládány za jistých okolností, pokud možno jako mírně přebytkové. Co se týká efektů a dopadů do vývoje státního a veřejného dluhu, naše
133
vize předpokládá, že relativní nárůst veřejného, respektive státního dluhu v poměru k HDP bude zastaven v roce 2012. V roce 2020 by měla být relativní výše
veřejného, respektive státního dluhu v poměru k HDP snížena na úroveň roku
2008. A konečně efekty naší vize ve vztahu k eurozóně. V roce 2012 by mělo být
naplněno Maastrichtské kritérium pro výši deficitu veřejných rozpočtů. Česká republika by se tak hypoteticky mohla stát členem eurozóny od 1. 1. 2015. Nicméně je třeba zdůraznit, že ODS by měla i nadále zastávat přístup, podle kterého by
Česká republika měla přistoupit, respektive vstoupit do mechanismů ERM 2 až
v okamžiku, kdy výnosy přistoupení k eurozóně převýší jeho náklady. A pokud dáme dohromady efekty a předpoklady, dostaneme takovouto tabulku, která je postavená na základě hypotéz vývoje HDP a deflátorů do roku 2020. K této tabulce
bych chtěl říci, že předpokládáme jako jednu z hypotéz, že Česká republika se vymaní z recese, že bude ve fázi konjunktury, která bude kulminovat kolem roku
2015 a 2016 a poté dojde k mírnému cyklickému ochlazení. Co považuji za důležité, co jsme expertně dodávali, je snižování deficitů veřejných rozpočtů, které můžete vidět na 5. řádku v té horní tabulce, kdy pro rok 2011 předpokládáme ještě
deficit veřejných rozpočtů ve výši 4 % HDP a poté již zmíněné 3 % HDP a splnění Maastrichtského kritéria a poté postupné snižování do roku 2016 tak, aby
v roce 2017 byly veřejné rozpočty předkládány jako vyrovnané. V návaznosti na
ony růsty a naše pravidla, která nastavujeme, by v roce 2018 a 2019 mělo být, pokud možno, dosaženo mírného přebytku. Já bych k této tabulce chtěl dodat, že tato tabulka je postavena na expertních předpokladech a hypotézách. Těch expertních předpokladů a hypotéz může být více. Nicméně toto jsme si otestovali jako
jakousi střední hypotézu, která by mohla být podle našeho názoru do budoucna
naplněna, proto tedy ta čísla, která jsou zde uvedena. Z této tabulky zároveň plynou jakési imaginární výdajové stropy, do kterých budou muset zapadnout všechny výdajové priority, které tady prezentují moji ostatní kolegové. Také z ní plyne
ono mnou zmíněné, že v roce 2020 by měl být státní, respektive veřejný dluh pod
úrovní roku 2008.
Závěrem bych chtěl jen zdůraznit, že jakkoliv si někteří kolegové při tvorbě vize stěžovali, že měli na jejich práci na vizi trochu málo času, tak my jsme byli trošku v jiné pozici. Byli jsme v trošku jiné pozici proto, neboť naše dlouhodobá vize jednak vychází z toho, že tyto vize si děláme v podstatě od roku 2003, jakkoliv
byly vždy plánovány na osmileté období (novinkou je teď ono desetileté období),
a dále jsme si ověřili, že můžeme vycházet stále ze stejných principů, strategií a zásad, z jakých jsme vycházeli v minulosti – že tyto zásady, principy a strategie můžeme používat i pro naši budoucnost. V tomto ohledu jsem velmi rád, že mohu kongresu potvrdit, že ODS v rámci rozpočtové politiky zůstává ve svých názorech
konzistentní a v tomto ohledu bychom měli být i do budoucna pro naši veřejnost
čitelní a zárukou prosperity a tato vize by to měla prokázat.
134
Hynek Fajmon
poslanec EP
Vážený pane předsedo, dámy a pánové,
dnes se bavíme o střednědobém programu ODS pro Českou republiku. Časový horizont, který jsme si stanovili, je rok 2020. Někteří máme pocit, že je to hodně, někteří, že málo. Podle mého soudu je to ale horizont rozumný. Rok 2009 pomalu končí
a rok 2020 nejsou ani tři volební období, je to pouhých 10 let. Myslím si, že diskuse
o výhledu přesahujícím jedno volební období je pro ODS potřebná a správná.
Rád bych připomněl, že máme stále v platnosti politický program z roku 1995
a také tzn. Poděbradské artikuly. Oba tyto programové dokumenty jsou stále v platnosti a myslím si, že by stálo za to je i dnes číst a šířit mezi členskou základnou
a zvláště mezi novými členy. Naše základní programové postuláty, jako je malý, ale
silný stát, nedotknutelnost soukromí a nízké daně a další věci, které jsme v těchto dokumentech definovali, jsou stále platné a budeme z nich i nadále vycházet.
Nyní ale potřebujeme reagovat na hlavní výzvy, které stojí před českou společností
v nadcházejících 10 letech. Jaké jsou to výzvy? Podle mého soudu je to jediná
komplexní výzva. Je to otázka, jak dostat hospodaření českého státu do rovnováhy v situaci, kdy česká populace prudce stárne. To je dle mého soudu nejdůležitější téma pro nadcházející desetiletí. Je zřejmé, že pokračovat v žití na dluh, které prosadily vlády ČSSD, není dále možné. Důvod je jednoduchý, úroky a splátky
existujícího dluhu jsou již dnes obrovské a během krátké doby, pokud se tento
trend nezmění, budou pokrývat celou část nemandatorních výdajů státního rozpočtu. Je velkou otázkou, zda nám budou investoři ochotni dále půjčovat peníze a za
jakých podmínek. Dluhovou cestou nemůžeme dále jít, protože tato cesta vede do
Maďarska, na Litvu nebo do Argentiny, směrem ke státnímu bankrotu.
Vůbec proto nerozumím všem včerejším a dnešním řečníkům, kteří zde horovali pro nové veřejné výdaje, nic takového není na pořadu dne. My se musíme bavit o tom, jak budeme splácet dluhy a jak budeme šetřit, a nikoliv o tom, jak budeme více utrácet. Bohužel to mnohým z nás stále ještě nedochází. Nejde pouze
o samotný deficit veřejných financí, ale také o to, že demografický vývoj české populace je velmi nepříznivý a náš hlavní úkol je toto vysvětlit české veřejnosti. Zatímco v roce 1989 žilo v ČR 2 253 000 dětí ve věku od 0 do 14 let, tak nyní již je
to pouze 1 480 000 dětí. Naopak starších osob přes 65 let bylo 1 292 000 a loni
už 1 556 000. Uvědomme si, že do důchodu se nyní chystají silné ročníky, které
se narodily v době poválečného baby boomu, a tito lidé budou chtít prožít kvalitní stáří. Jak těmto lidem kvalitní stáří zajistíme, je hlavní otázkou, která před námi stojí. Délka života se od roku 1989 v České republice prodloužila o více než
135
5 let. To je jasný důkaz, že demokracie funguje mnohem lépe než komunismus
a ČR se během 20 let téměř dotáhla na nejvyspělejší západoevropské země v tomto ukazateli. Zbývá nám již dotáhnout pouze zhruba dvouletý rozdíl, a pokud by se
podařilo udělat pořádek na českých silnicích a omezit počet každoročně zabitých
lidí, tak bychom udělali velký krok k tomu, aby i ČR se stala dlouhověkou společností, kde normální bude dožívat se nejen pro ženy, jež se dožívají 80 let, ale
i pro muže, kde je to zatím pouze zhruba 75 let. Demografická data jsou neúprosná, kdo je nezná, nemůže dělat rozumnou politiku. Musíme vysvětlit veřejnosti, že
matematika v demografických údajích se nedá ošálit a že musíme zvyšovat věk
odchodu do důchodu.
Naši přátelé z konzervativní strany v Británii měli nedávno kongres a sdělili
svým spoluobčanům, že hodlají zvýšit věk odchodu do důchodu na 67 let. Nová
německá vláda uvažuje o zvyšování věku do důchodu v Německu nad 65 let. Jsou
to mnohem bohatší státy, než je ČR a nemohou si dovolit chodit do důchodu před
65 lety. Myslíme si my, že v daleko složitější situaci a s menšími rozpočty můžeme udržovat takto nízký věk odchodu do důchodu, který máme? Já jsem přesvědčen o tom, že nemůžeme. Musíme podle mého soudu udělat v těchto věcech pořádek a věk odchodu do důchodu společně se zvyšováním věku dožití zvyšovat.
Musíme podpořit a zvýhodnit ty osoby, které dobrovolně již nyní chodí do důchodu později. To jsou naši přirození voliči a spojenci, takových lidí je hodně a tito
lidé musí být podpořeni tím, že budou mít mnohem vyšší důchody, než je tomu doposud. Rovněž bude potřeba se podívat na systém vdovských důchodů a důchodů
invalidních. Chtěl bych připomenout, že Maďarsko, které nedávno zkrachovalo,
mělo 800 tisíc invalidních důchodců. Byl to jeden z klíčových důvodů, proč se Maďarsko nevyhnulo státnímu bankrotu.
Nechci zde raději uvádět, kolik osob je u nás evidováno v této kategorii, ale zatím to k tomuto číslu nedospělo. Ale i tak je to naše číslo velmi vysoké a je velkou
otázkou, zda skutečně všichni jsou invalidní. Přísný dohled nad čerpáním všech typů důchodů musí být základem pro rozumné hospodaření. Pokud tyto kroky neuděláme, přenese se automaticky břemeno nákladů na stárnutí populace na dnešní produktivní populaci a nevyhneme se prudkému zvyšování daní. Toto nemůžeme
připustit, protože v takovém případě by české hospodářství nebylo konkurenceschopné v mezinárodním měřítku a příliv zahraničního kapitálu by se úplně zastavil. Náklady na stárnutí populace proto musíme spravedlivě rozložit mezi všechny
generace a říci toto veřejnosti. A tyto jednoduše a z matematických údajů, které jsou
všem nám veřejně dostupné, odvodit a obhájit je před lživými návrhy o možnostech
13. důchodů a podobné nesmysly, které navrhuje sociální demokracie. ODS musí
podpořit kulturu aktivní dlouhověkosti, a nikoliv pasivního spoléhání se na stát.
136
Boris Šťastný
poslanec PČR
Vážené delegátky, vážení delegáti,
kde víc než ve zdravotní politice ODS platí prohlášení našeho předsedy Mirka
Topolánka, že se nacházíme na rozcestí.
Tým Tomáše Julínka představil před několika lety ve formě tezí sice ucelený,
ale v praxi složitě aplikovatelný koncept, který spíše než reálnou koncepci připomíná čistě akademickou, teoreticky-ekonomickou studii. Myšlenka jejího prosazení do praxe se ukázala jako zcela utopistická ještě dříve, než vznikla její paragrafovaná verze.
Tato studie by sice v izolovaném, laboratorním prostředí možná mohla fungovat, ale pouze pokud by se ji podařilo prosadit a realizovat jako kompaktní celek.
Díky jejímu nulovému koaličnímu potenciálu se však hned na počátku ukázalo,
že pokud i malá část nebude realizována, pokud vypadne kamínek z mozaiky, celý systém se hroutí, protože je těžko kompatibilní se systémem stávajícím.
Není síly, která by zvrátila můj názor a Tomáši, není to v žádném případě střet
osobní, ale střet vizí, že tvůj koncept je ve stávajícím, nikoli většinovém, volebním systému politicky naprosto neprosaditelný, a tudíž v praxi neproveditelný. Jeho nedopracovaností do praktických podmínek a jeho tvrdohlavým prosazováním
jsme zbytečně ztratili celé jedno volební období, prohráli krajské i senátní volby,
a pokud na něm budeme trvat i dále, tak zcela jistě prohrajeme i všechny další
volby. Proti sobě jsme popudili pacienty, akademickou obec i odbornou zdravotnickou veřejnost.
Pokud například 90 % akademiků odmítá převod univerzitních nemocnic na
akciové společnosti nebo pokud naprostá většina veřejnosti se obává privatizace
zdravotních pojišťoven, tak je fatální politickou chybou podobné návrhy prosazovat silou, i kdybychom byli o této cestě přesvědčeni sebevíce, a to zdaleka mnozí
z nás nejsme. Jen ztratíme další čas, další voliče, další volby. Zdravotnictví (a celou zemi) pak bude řídit sociální demokracie, která neprovede reformy žádné, naopak její socialistické vize povedou k finančnímu zhroucení systému a zhoršení
kvality a dostupnosti péče. Na tomto poškození pacientů přitom bude mít zřetelnou vinu i ODS, která prosazovala neprosaditelné.
Jedinou možnou cestou je představit koncept úplně nový, který také zajistí finanční stabilitu zdravotnictví, bude disponovat koaličním potenciálem, bude pro
většinu veřejnosti srozumitelný, předvídatelný a přijatelný a každá příští vláda ho
nebude chtít okamžitě měnit.
Jakou strategii pro prosazení takového cíle zvolit?
Strategie budoucí zdravotní politiky ODS
1. Nabídnout občanům vstřícnou zdravotní politiku založenou na garanci stability, jistoty a bezpečí.
137
2. ODS musí garantovat finanční stabilitu českého zdravotnictví a nezadlužování
budoucích generací.
3. Pacient a jeho role v systému zdravotní péče zůstane i nadále ústředním prvkem reformních kroků.
4. ODS se v budoucnu vyvaruje prosazování pro občany obtížně pochopitelných
a mnohoznačně vysvětlitelných návrhů, které v minulosti vedly např. k obavám
z nedostupnosti péče, z divoké privatizace a z dramatického zvyšování spoluúčasti.
5. ODS konečně začne být ve zdravotní politice vstřícná – převratný krok je předem deklarovaná vůle k širší politické dohodě ve prospěch občanů, a to v tématech přesahujících několik volebních období.
6. ODS bude nositelem konkrétních, snadno pochopitelných a snadno prezentovatelných unikátních návrhů ve prospěch občanů.
7. ODS bude budovat podporu lékařského stavu, akademické obce a odborné zdravotnické veřejnosti vůbec.
8. ODS bude své zdravotnické vize prezentovat prostřednictvím kompetentních,
mediálně zdatných a veřejností akceptovaných politiků, kteří nejsou úzce spojeni s neúspěšným tažením předchozí reformy.
Obdrželi jsme podkladový materiál, který v oblasti zdravotnictví je plný obecných a nekonkrétních vět.
Já jsem však přesvědčen, že je třeba předložit konkrétní a realizovatelnou vizi
a o té vést diskusi, tady je:
Zdravé zdravotnictví
1. Chceme zdravé zdravotnictví pro všechny
• Zachováme systém veřejného solidárního zdravotního pojištění s přerozdělením
prostředků směrem k nemocným.
• Zachováme systém zdravotních pojišťoven jako veřejnoprávních institucí,
nastavíme však nová pravidla pro jejich úspornější chod. Současně přineseme
reformní změny, na základě kterých budou pojišťovny moci transparentně soutěžit o své klienty.
• Zaručujeme, že kvalita a dostupnost zdravotní péče nebude jakkoli omezena sociálně slabým. Úkolem zdravotnictví je však léčit, nikoli hodnotit sociální situaci pacientů a v závislosti na ní rozlišovat podmínky jejího poskytování a úhrady.
Důsledně proto zajistíme, že to bude sociální – nikoli zdravotní – systém, který
bude účinně řešit konkrétní sociální situaci konkrétního pacienta.
Zachováme
nedotknutelnost soukromého vlastnictví ve zdravotnictví. Pro
•
všechna zdravotnická zařízení budou platit rovné podmínky, bez ohledu na
typ a vlastníka.
138
• Prostřednictvím atraktivních daňových zvýhodnění budeme motivovat pa•
•
cienty k zdravému životnímu stylu, prevenci a motivaci k nadstandardní
spoluúčasti.
Budeme řádným hospodářem – nedopustíme, aby zdravotní systém zadlužoval
budoucí generace.
Všem zdravotníkům vytvoříme adekvátní podmínky k práci a dalšímu vzdělávání a takové odměňování jejich práce, aby se za své platy nemuseli stydět.
2. Jsme otevřeni férové politické dohodě v zájmu občanů
• Chceme ukotvit ve zdravotnictví takový základ, který se nebude měnit po každých volbách. Jsou oblasti, kde v zájmu celé společnosti je smysluplné hledání politických kompromisů na více volebních období. V takových případech se
vždy musí domluvit vládnoucí i opoziční strany. ODS bude iniciátorem a suverénním mediátorem takové dohody.
S
• ostatními parlamentními stranami budeme hledat povolební dohodu o reformě systému veřejného zdravotního pojištění. Podporujeme zachování systému
veřejného zdravotního pojištění se současným zavedením citlivě nastavených
motivací pacientů z hlediska čerpání zdravotní péče.
• Nabídneme také povolební dohodu o míře a konstrukci spoluúčasti pacienta.
Definujeme, co je nadstandard. Tím také pevně zakotvíme standardní rozsah
péče hrazené ze systému veřejného zdravotního pojištění. Rozdělení péče na
základní (standardní, hrazenou z prostředků veřejného zdravotního pojištění)
a péči nadstandardní (nehrazenou) se stane základem pro vznik komerčního připojištění.
• Nabídneme povolební dohodu o zdravotní péči o seniory. Dohodu o systému,
organizaci a financování následné péče, zdravotně-sociální péče, domácí péče
a hospicové péče pokládáme za naši zásadní prioritu pro několik příštích volebních období.
3. Pacient bude důležitým a váženým zákazníkem
• Zdravotnictví potřebuje jasná pravidla. Každý pacient bude jasně vědět, jaká
má práva a povinnosti a jaká práva a povinnosti má zdravotnické zařízení, ve
kterém je léčen.
• Pacient bude také vědět, na jakou péči má nárok, v jakém rozsahu a termínech
a jaká péče je plně hrazena ze zdravotního pojištění. Bude znát míru spoluúčasti a způsob, jak se na její rizika připojistit.
• Budeme pokračovat v posilování práv pacienta ve zdravotním systému a zlepšení jeho informovanosti.
• Soustředíme se na zásadní zkvalitnění přístupu zdravotnického personálu všech
úrovní k nemocným.
139
• Důsledně budeme bojovat s elitářstvím a korupcí při poskytování zdravotní
péče.
4. Budeme účinně reagovat na postupující stárnutí
obyvatelstva
• Zdravotně zajištěné stáří je naší prioritou. Seniory a invalidy ochráníme sociálně únosným limitem spoluúčasti na zdravotní péči. Systém ochranného limitu
nově zásadně zjednodušíme. Každý občan si bude moci náklady své spoluúčasti
snadno sám spočítat.
• Zavedeme nový typ dobrovolného ošetřovatelského připojištění a související daňová zvýhodnění. Takové připojištění pomůže budoucím seniorům lépe zvládnout náklady na zdravotní a zdravotně sociální ošetřovatelské služby v souvislosti s jejich stářím.
• Účinnou podporou domácí péče dáme seniorům skutečnou možnost se rozhodnout, kde chtějí v případě dlouhodobé nemoci stonat – zda v léčebně nebo
doma.
• Nezapomeneme na nevyléčitelně nemocné. Zavedeme státem garantovaný systém
financování hospicové péče. Podporována bude jak lůžková, tak i stacionární
a domácí hospicová péče.
5. Zajistíme dostupnější a kvalitnější péči pro všechny
• Zásadním způsobem posílíme roli praktických lékařů coby základního kamene
fungujícího zdravotnictví. Každý občan bude osobně znát svého praktického
lékaře, ten na něj bude mít čas a bude se mu věnovat. Jen tak se stane jeho
skutečným osobním a rodinným lékařem. Praktické lékaře proto budeme lépe
motivovat v jejich práci. To samé bude platit pro ostatní lékaře v první linii –
pediatry, gynekology a stomatology.
• Podpoříme zajištění lékařské pohotovostní služby praktickými lékaři a pediatry, a tím zlepšíme dostupnost zdravotní péče našim spoluobčanům.
• Pacient bude pozitivně motivován, nikoli nucen, obrátit se nejprve na
lékaře primární péče, dříve než požádá o pomoc specialistu či nemocnici.
• Cíleně podpoříme vzdělávání praktických lékařů, stomatologů a v dalších
oborech, kde se nedostává lékařů.
Fakultní
nemocnice transformujeme na síť neziskových univerzitních nemoc•
nic. Na jejich řízení a kontrole se bude společně podílet stát, univerzita a kraj.
• Budeme pokračovat v koncentraci specializované a superspecializované péče
do míst, kde je soustředěn zkušený a vzdělaný personál a využívány nákladné
a účinné technologie.
140
• Podpoříme rozvoj jednodenní péče, například jednodenní chirurgie. Řadu vý-
konů, při kterých je nyní pacient hospitalizován několik dnů, lze provést v jednom dni, což je pro pacienta komfortnější a pro zdravotní systém ekonomicky
výhodné.
• Zvýšíme dostupnost lékárenské péče nad rámec běžné otevírací doby – v každém okrese podpoříme vznik pohotovostní lékárenské služby. To povede k zvýšení dostupnosti předepisovaných léčiv, podpoře samoléčby a eliminaci zbytných návštěv u lékaře. Nadužívání této péče bude regulováno pohotovostním
poplatkem.
6. V jednoduchosti je krása
• Sjednotíme systém výběru zdravotního a nemocenského pojištění. Oba typy pojištění budou spravovány zdravotními pojišťovnami. Tím bude lékař i pacient motivován k zefektivnění léčby a pracovní neschopnost nebude nadužívána.
• Zásadním způsobem zjednodušíme, zpřehledníme a zkrátíme proces registrace
a tvorby cen a úhrad léčivých přípravků.
• Při zachování soutěže o ceny změníme motivační mechanismy směrem k racionálnějšímu zacházení s léčivy. Zachováme regulační prvek spotřeby léčiv formou pevné spoluúčasti pacienta ve všech lékárnách. Jednotné ceny na všechna léčiva hrazená ze systému veřejného zdravotního pojištění zprůhlední systém
pro pacienty. Povinností lékárny i zdravotnického zařízení bude vystavit veřejně přístupný přehledný ceník léčivých přípravků.
• V souvislosti s regulačními poplatky budeme hledat dlouhodobě udržitelný
model tak, aby systém byl účinný, sociálně přijatelný, co nejjednodušší pro
pacienty i lékaře a nebyl populisticky měněn každého půl roku. Regulační
poplatky se stanou příjmem systému zdravotního pojištění.
Dámy a pánové,
zde jsem představil jasnou, konkrétní a především realizovatelnou vizi budoucí zdravotní politiky ODS. Nyní je na nás, jak s ní naložíme.
David Kafka
poslanec PČR
Po uceleném vystoupení Borise Šťastného mi dovolte jen několik drobných glos
k textu, který jsme dostali jako koncept Vize 2020.
V pasáži moderní sociální systém, tedy v sekci 4, bych doporučoval na konec
odstavce prvního doplnit větu, že: „Chceme směřovat ke spojení resortu zdravotnictví s resortem práce a sociálních věcí pod jedno ministerstvo, současně posilo-
141
vat roli samospráv v těchto oblastech.“ Myslím si, že důvodů, proč vznáším tento
návrh, už tady bylo řečeno poměrně dost.
Do pasáže důchodová reforma bych doporučoval vtělit ještě jeden bod, který by
zněl: „V přechodu penzijního systému vyjednat podporu v evropských fondech v dalším plánovacím období.“ Co se týče výzvy a trendů ve zdravotnictví (to je další pasáž), zde si dovolím jen několik velmi drobných návrhů, a sice že by se do této pasáže přidal bod: „Budeme podporovat výzkum a vývoj ve zdravotnictví a ve farmacii,
budeme podporovat rozvoj placených zdravotnických služeb pro cizince.“
A třetí bod: „Pro mladé lékaře a jejich první uplatnění umožníme vznik pokladenského systému s omezeným počtem míst jako okrajovou a doplňkovou formu
zdravotnické péče.“ Do pasáže budeme vycházet z následujících tezí.
Do 4. bodu bych doplnil ještě dvě slova čili za jasně nastavená pravidla bych
doplnil: „čárka, léčebné standardy“ a poslední slovo „státu“ v této větě bych
škrtnul.
Konečně bych navrhoval, aby se pasáž zdravé veřejné finance ze sekce 4 vyňala a aby se z ní udělala samostatná sekce. Myslím si, že to je problematika velmi specifická a do této nové sekce by se mohla přičlenit i pasáž „rozvoj regionů“,
která je dosud v sekci 3, protože se stejně zabývá jenom rozpočtovými otázkami
a otázkami rozpočtového určení daní.
Milan Cabrnoch
poslanec EP
Na počátku 90. let byl založen systém zdravotnictví postavený na povinném veřejném zdravotním pojištění, svobodné volbě lékaře a pojišťovny a různých právních a vlastnických formách poskytovatelů zdravotní péče. Tyto principy jsou správné a není třeba je měnit.
Systém se však více jak deset let nerozvíjel a nereagoval na změny jak v medicíně, tak ve společnosti. Reformou, která je nezbytná a neodkladná, nerozumíme
změny principů, ale rozvoj a zlepšení stávajícího systému.
Tuto reformu budeme provádět rozhodně a bez odkladů, ale postupně a citlivě
tak, aby se s ní všichni mohli vyrovnat a nevznikly žádné problémy. Všechny chystané změny řádně projednáme s veřejností i odborníky. Před realizací změn je
potřeba je řádně vysvětlit a zajistit jejich podporu u odborné i obecné veřejnosti
stejně jako u koaličních partnerů.
Posílíme postavení pacienta
Občan – pojištěnec – pacient stojí v centru celého systému zdravotnictví. Jde
o jeho zdraví, on za ně nese odpovědnost, on zdravotní péči platí, nikdo nemá právo rozhodovat za něho.
142
Zachováme svobodnou volbu lékaře i svobodnou volbu zdravotní pojišťovny. Zachováme více zdravotních pojišťoven a otevřeme cestu pro komerční připojištění.
Všechny zdravotní pojišťovny zůstanou otevřené všem pojištěncům.
Posílíme postavení pacienta tak, aby se stal důstojným a respektovaným partnerem lékaře. Zajistíme, aby pacient dostával ve srozumitelné formě všechny informace o své nemoci a léčbě, stejně jako informace o svém zdravotním pojištění.
Zajistíme občanům přístup k informacím o zdravotní péči poskytované v jednotlivých zdravotnických zařízeních a také o její kvalitě, aby si každý mohl svobodně
a informovaně vybrat, kde se bude léčit.
Zajistíme, aby měl každý pojištěnec přehled o tom, kolik peněz pojišťovně
odvádí a kolik a na co z pojištění čerpá, jak pojišťovna s jeho penězi hospodaří.
Stejně tak bude mít pojištěnec přehled o tom, kolik peněz zaplatil na poplatcích
a doplatcích.
Umožníme zdravotním pojišťovnám, aby zvýhodnily pojištěnce, kteří se chovají odpovědně ke svému zdraví a ke spotřebě zdravotní péče.
Dostupná zdravotní péče pro každého
Zachováme vysokou míru solidarity ve zdravotním pojištění.
Zajistíme, aby pacienti se závažnými chronickými nemocemi nemuseli na svou
léčbu nadměrně doplácet. Zachováme limit pro poplatky a doplatky.
Vyjmenujeme péči hrazenou z veřejného pojištění. Musí být jasné, na co a za
jakých podmínek má pojištěnec nárok. Každý musí mít právo koupit si vedle
péče hrazené z pojištění i další služby. Na péči, která z pojištění hrazená není, se
bude každý moci připojistit.
V žádné zemi na světě nemůže veřejné zdravotní pojištění zaplatit vše. Zajistíme, aby byla z pojištění plně hrazena především léčba vážných nemocí, úrazů a další nákladná zdravotní péče. Zajistíme kvalitní a dostupnou zdravotní péči pro všechny staré občany.
Pokud nebudeme společně bránit zbytečnému plýtvání a neposílíme solidaritu
s vážně nemocnými, nebudeme mít dost peněz na léčení těch nejvážnějších onemocnění. Omezíme plýtvání penězi vydávanými zbytečně na léky, které nikdo neužívá a na péči, která není potřebná.
Vysoká kvalita zdravotní péče
Stát bude investovat do vědy a výzkumu v medicíně i technice tak, aby si česká
věda a české zdravotnictví udržely své vynikající postavení v Evropě i ve světě.
Budeme investovat do prevence. Navrhneme zvýhodnění pro ty, kdo se aktivně
účastní preventivních programů včetně pravidelných preventivních prohlídek.
Zajistíme vysoce kvalitní očkování pro všechny děti bez poplatků. Posílíme preventivní programy proti nejčastějším příčinám předčasných úmrtí.
Budeme investovat do vzdělávání lékařů a zdravotníků.
143
Dlouhodobá péče
Vytvoříme dlouhodobou péči spojením části sociálních služeb a části služeb
zdravotních. Navrhneme jednotné financování této dlouhodobé péče.
Budeme podporovat péči o staré a dlouhodobě nemocné spoluobčany tak, aby
mohli žít co nejdéle doma, ve svém prostředí. Budeme podporovat ty, kdo doma
pečují o své dlouhodobě nemocné a staré blízké. Rozšíříme terénní a ambulantní
služby, spojíme jejich sociální a zdravotní část a navrhneme jejich jednotné financování. Otevřeme odbornou diskusi o možnosti odděleného financování pro
dlouhodobou péči.
Zvýšíme kvalitu dlouhodobé péče v lůžkových zařízeních pro ty občany, kteří
již nemohou být ošetřováni doma. I v těchto zařízeních musí být život důstojný až
do samého konce.
Organizace zdravotní péče
Budeme klást důraz na primární péči. Budeme dále podporovat postgraduální
vzdělávání lékařů v primární péči s cílem vyřešit problém způsobený stárnutím
těchto lékařů a zajistit dostupnost primární péče pro všechny obyvatele.
Prosadíme subsidiaritu v čerpání zdravotní péče. Specialisté budou řešit pouze ty případy, které nemohou vyřešit lékaři primární péče, v nemocnicích se budou léčit pouze ti, kdo nemohou být léčeni ambulantně.
Trváme na svobodě podnikání a nedotknutelnosti soukromého vlastnictví i ve
zdravotnictví. Zajistíme, aby i ve zdravotních službách rozhodovala kvalita a cena
péče, a ne právní forma zdravotnického zařízení. Všechna zdravotnická zařízení
musí mít rovné postavení před zákonem a rovný přístup k veřejným prostředkům.
Vítězslav Jonáš
senátor
Já se moc omlouvám, jsem si vědom, že vystupuji posléze, co už to bylo probráno v jiné sekci. Nicméně jaderná energetika je předmět politického boje a myslím si, že je strašně dobře se o tom zmínit. Ty myšlenky samozřejmě zkrátím a navrhnu řešení do naší Vize 2020.
Asi nemusím připomínat, že společnost žádá kvalitní a spolehlivé zásobování
elektřinou. Politická reprezentace se musí chovat odpovědně a vnímat většinové
a menšinové názory. Blíží se ale doba, kdy elektřina bude jedním z rozhodujících
faktorů geopolitických vztahů a já se plně ztotožňuji s tvrzením, že příští válka bude o energie. Odpovědný politik musí myslet na energetickou budoucnost mnohonásobně převyšující jeho politickou životnost, musí být odpovědný k lidem – voličům, musí hledat řešení, která znamenají, že nám neujíždí vlak rozvoje, že jsme
schopni vyrábět a zásobovat se bezpečnou, spolehlivou a přiměřeně drahou elek-
144
třinou-energií. ODS musí jasně říci, že už nepřipustí v budoucím programovém
prohlášení jakékoliv zpochybnění jaderné energie nebo zastavení jejího rozvoje či
blokaci na dobu určitou. Přece dosavadní zkušenosti s jadernou energetikou, výhledy pro budoucí období, týkající se nasazení pokročilých technologií, a pečlivě
zhodnocená odborná stanoviska dávají nám, politikům, právo, jak jadernou energetiku akceptovat.
Vědomí o podpoře jaderné energetiky v ČR je až o 70 procent pro, umožňuje
transformovat politickou objednávku do objednávky společenské. Jaderná energie
významně posiluje energetickou nezávislost ČR, jak to vnímá naše společnost. Léta trvající celosvětové váhání nad energetickou renesancí jaderné energetiky umožňuje špatné interpretace naší energetické budoucnosti a demagogické chování odpůrců jaderné energetiky. Atributem tohoto boje je lidově řečeno „dělat z komára
velblouda“. Existuje totiž tolik významně škodlivých věcí a technologií, že musí
být nutně podezřelé to silné soustředění se na jaderné technologie. Teze – nepotřebujeme jaderné elektrárny, nemůžeme vyvážet naše životní prostředí nebo nadbytek elektřiny z jaderných elektráren – je přece absurdní. Bez exportu a importu energie by se svět zastavil. Politik musí umět vysvětlit, že export elektřiny je
normální stejně jako export aut, potravin vždy s významným podílem energií na
jejich produkci. Je-li politika průhledná, pak je společenská a politická objednávka směrem k jaderné energii v souladu.
Ve Vizi 2020 proto již nepřipustíme, jak jsem říkal, zpochybnit jadernou energetiku. My se musíme k tomu jasně vyjádřit, k této vizi, proto musíme v naší Vizi 2020
konkretizovat motivační prvky v legislativní úrovni. Není přece možné přenechat
(a hlavně připustit) našim politickým soupeřům vnášet populistické návrhy finančních kompenzací městům a obcím např. z jaderného účtu, který samozřejmě slouží naprosto k něčemu jinému a řeší konec palivového cyklu a definitivní uložení vysoce radioaktivního odpadu. A musíme samozřejmě v naší vizi říct, jak to řešit,
a myslím, že to řešení máme. Máme řešení z odvodu ekologické daně a nesmíme jenom řešit samostatně jadernou energetiku, ale musíme kompenzovat i obce v uhelných lokalitách. A právě tato legislativa bude průhledná, musíme to jasně říct našim občanům, že máme zájem, aby se neuplácelo za jadernou energetiku, ale aby
systémově to bylo řešené v našich zákonech. Já jsem připraven tohle pomoci řešit
v naší vizi a v našem volebním programu a doufám, že vy mně v tom pomůžete.
MIREK TOPOLÁNEK: ZÁVĚREČNÝ PROJEV
145
MIREK TOPOLÁNEK:
ZÁVĚREČNÝ PROJEV
Pozorně jsem naslouchal diskusi, která předčila, myslím i četností zájemců, mé
očekávání. Ten cíl byl naplněn tím, že jsme vyvolali diskusi o kontroverzních tématech a určitě jsme neodpověděli na všechny otázky. Možná jsme některé ani nepoložili. Kdyby tady teď stál Václav Klaus, řekl by, ať se posloucháme, ať se čteme. Pro kolegu Jonáše: Právě moje vláda zahájila proces vlivu stavby na životní
prostředí na Temelíně, právě moje vláda založila bratislavské a pražské jaderné
fórum, právě za mé vlády se v EU začala znovu otevírat diskuse o jaderné energetice a přestalo tohle evropské tabu.
Bylo strašně povzbuzující slyšet a poslouchat potenciální ministry vlády, která
bude po volbách, ve kterých ODS získá 51 %. To by bylo velmi zajímavé. Možná
ještě lepší pro mě jako pro člověka, který se uchází o post lídra ve volbách a chce
po vyhraných volbách vládnout, bylo zajímavé slyšet potencionální ministry pro
vládu, kterou si přejeme – to je středopravicová formace. To znamená pro vládu,
že ODS vyhraje volby. A slyšel jsem tady několik projevů, což také bylo dobře, potencionálních ministrů velké koalice. Je dobře, že máme takto široké spektrum lidí, že jsme schopni pokrýt všechny možnosti. Ale přestanu žertovat.
Chtěl bych poděkovat všem zpracovatelům podkladu pro diskusi. To nebyl žádný sofistikovaný materiál, který bychom chtěli dávat ven. Tohoto „discussion paperu“, když to řeknu česky, jak to padlo na grémiu. Děkuji všem gestorům sekcí,
že ty podklady připravili a tu diskusi oživili základním příspěvkem. To je jedna
věc.
Ukazuje se, že diskuse zdaleka není ukončena. Vize 2020 a speciálně program
2010 si zaslouží daleko hlubší a sofistikovanější diskusi, možná daleko odbornější, možná méně excitovanou tímto kongresem. A tady já navrhuji aby kongres za
prvé uložil Výkonné radě, potažmo Grémiu Občanské demokratické strany, aby
kongres uložil výkonné radě organizaci Ideové konference ODS v měsíci lednu tak,
aby se definitivně mohl ten materiál dopracovat a abychom mohli diskutovat věci, se kterými půjdeme do voleb v roce 2010. To pokládám za zásadní. Jsem velmi rád, že se nám podařilo i v tom čase po zmařených volbách, po ukradených volbách, připravit materiál pro diskusi, která vyvolala takový zájem.
Já vám děkuji a těším se na ideovou konferenci.
146
PRAHA 21. – 22. 11. 2009
I. Technická část usnesení
Vnitřní záležitosti 20. Kongresu ODS
20. KONGRES ODS:
1. Zapisovatelkami určuje Ivonu Fišerovou a Kateřinu Pokornou.
2. Schvaluje Jana Bürgermeistera a Tomáše Kladívka za ověřovatele zápisu.
3. Volí volební komisi ve složení: Petr Maroš, Marek Vrbka, Tomáš Linda, Vladimír Záleský, Zdeněk Kubr, Libor Nowak, Jiří Martinák, Jaromír Odstrčil, Petr
Baloun, Bohumil Zoufalík, Martin Engel, Karel Krejza, Jan Tesař, Jan Trčka, Jan
Vidím, předsedou volební komise byl zvolen: Jan Vidím.
4. Volí mandátovou komisi ve složení: Martin Kupec, Richard Svoboda, Petr Šindelář, Jan Pajer, Jan Stejskal, Marek Veselý, Radek Průcha, Petr Tupec, Josef Mištera, Jan Skopeček, Kateřina Bartošová, Vít Dvořák, Ilona Šebíková, Jan Cabrnoch, předsedou mandátové komise byl zvolen: Milan Cabrnoch.
5. Volí návrhovou komisi ve složení: Tomáš Hajdušek, Dagmar Nepeřená, Luboš
Pastor, Josef Klapal, Vladimír Richter, Radim Chytka, Michal Šmucr, Čestmír
Doubrava, Miroslav Doležal, Jan Bürgermeister, Jana Marcová, Alexandr Vondra,
Milan Šmíd, Radovan Macháček, Tomáš Julínek, předsedou návrhové komise byl
zvolen: Tomáš Julínek.
6. Bere na vědomí zprávu mandátové komise o usnášení schopnosti 20. kongresu ODS.
7. Schvaluje Jednací řád 20. kongresu ODS s doplněním v bodě 15.
8. Schvaluje upravený Volební řád 20. kongresu ODS.
9. Schvaluje Program 20. kongresu ODS.
10. Ruší část 2.2.2. technické části usnesení 19. kongresu ODS ze dne 7. 12. 2008
v Praze.
II. Stanovy
20. KONGRES ODS:
Schvaluje změny Stanov:
Čl. 3 – Členství:
Odst. č. 4 – zánik členství, nový bod:
„Členství ve straně zaniká z důvodu závažného porušení povinností stanovených v článku 3, odst. 8 na návrh příslušné regionální rady zrušením členství Výkonnou radou ODS.“
Odst. č. 7 – lhůta pro případný nový vstup do strany – novelizace:
147
„V případě, že došlo ke zrušení členství místním sněmem nebo Výkonnou radou
ODS na návrh příslušné regionální rady, může být případný nový vstup do strany
uskutečněn až po uplynutí lhůty tří let od okamžiku ukončení členství.“
Čl. 8 – Kongres strany
Odst. č. 2 (složení kongresu) – v bodě a) se nahrazuje stávající text „členové Parlamentu ČR a Evropského parlamentu“ textem „členové parlamentních klubů“
Celé znění bodu a)
„delegáti s hlasem rozhodujícím: předseda, první místopředseda, místopředsedové, členové výkonné rady, členové vlády, členové parlamentních klubů, delegáti
oblastí zvolení na oblastních sněmech podle klíče stanoveného výkonnou radou.“
Textem „členové parlamentních klubů“ se obdobně nahrazuje stávající text „poslanci, senátoři“ v následujících bodech:
čl. 6, odst. 5, písm. d
III. Volby
20. KONGRES ODS:
Volí člena Výkonné rady ODS za Pražský region: Milana Richtera.
IV. Zprávy
20. KONGRES ODS:
1. Schvaluje zprávu předsedy ODS Mirka Topolánka.
2. Schvaluje zprávu o činnosti Výkonné rady ODS od 19. Kongresu ODS.
3. Schvaluje zprávu Kontrolní a revizní komise ODS.
4. Bere na vědomí zprávu o činnosti Smírčího výboru ODS.
5. Bere na vědomí zprávu o činnosti Poslaneckého klubu ODS.
6. Bere na vědomí zprávu o činnosti Senátorského klubu ODS.
7. Bere na vědomí zprávu o činnosti Poslaneckého klubu ODS v EP.
8. Bere na vědomí zprávu hlavního manažera o hospodaření ODS za období od
19. kongresu ODS.
IV. Politická část usnesení
1. Preambule
20. KONGRES ODS:
1. Považuje uplynulých 20 let života české společnosti ve svobodě a demokracii
přes všechny problémy současné politiky i nepříznivé dopady ekonomické krize
148
za jedno z nejlepších období novodobé české historie. Vážíme si aktivit všech, kteří před dvaceti lety přispěli k pádu totalitního režimu a všech, kteří pozitivně ovlivnili a ovlivňovali vývoj českého státu v dalších letech. ODS cítí odpovědnost za
další politický vývoj v České republice. Uvědomuje si, že jako nejsilnější pravicová strana je po dvaceti letech nejviditelnější a možná i jedinou hrází proti návratu komunistů k moci, proti nebezpečným populistickým slibům levice, proti neodpovědné správě státu a dalšímu zadlužování, proti omezování svobody jednotlivců
a proti zužování prostoru pro rozmanité občanské aktivity.
2. Oceňuje spolupráci ODS s občanským sdružením Mladí konzervativci a doporučuje ji nadále rozvíjet.
3. Vyslovuje poděkování RNDr. Petru Duchoňovi, Doc. RNDr. Nině Škottové, CSc.
a Doc. MUDr. Jaroslavu Zvěřinovi, CSc. za jejich kvalitní práci v Evropském parlamentu.
4. Děkuje voličům ODS za podporu a všem členům ODS za kvalitně odvedenou
práci při volební kampani a volbách do Evropského parlamentu.
5. Je zavázán Konfederaci politických vězňů za její stálou podporu politice ODS.
Kongres ODS vyzývá všechny členy ODS, zvláště pak poslance a senátory, aby se,
zejména legislativní cestou, trvale zasazovali za odstraňování křivd komunistického režimu a nedopustili jeho návrat v jakékoliv podobě.
2. 20. KONGRES ODS:
1. Považuje ideový koncept Vize 2020 za základní strategický materiál pro vnitrostranickou diskusi o programových prioritách ODS. Ukládá předsedovi, grémiu a VR ODS:
1. Projednat dokument s členskou základnou. Výstupy z diskuse budou předmětem jednání a dopracování VR ODS.
2. Zpracovat programové teze pro volební období 2010–2014 navazující na dokument Vize 2020.
2. Ukládá předsedovi ODS svolat do konce února 2010 ideovou konferenci s programem Vize 2020 a programové teze pro volební období 2010–2014.
3. Ukládá VR ODS potvrdit kandidátní listiny sestavené pro předčasné volby do
Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR i pro volby v řádném termínu. Výjimku může udělit VR ODS na základě návrhu regionálního sněmu.
4. Ukládá VR ODS, aby do konce února 2010 pro nominaci delegátů na Kongres
ODS v roce 2010 stanovila klíč, který by zohlednil počet hlasů získaných pro ODS
v jednotlivých oblastech ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
5. Ukládá vedení ODS zařadit do volebního programu tuto prioritu: reformu
důchodového systému.
3. K evropské politice
20. KONGRES ODS:
Konstatuje, že vznikem frakce EKR (Evropští konzervativci a reformisté) v Evropském parlamentu po volbách v červnu 2009 za aktivní účasti ODS bylo napl-
149
něno usnesení 17. kongresu z roku 2006. KONGRES ODS souhlasí s aktivní účastí ODS na dalších plánovaných krocích, kterými jsou:
1. Založení celoevropské aliance politických stran, vycházejících z principů EKR.
2. Založení evropské nadace, určené k propagaci principů EKR.
Za návrhovou komisi:
předseda Tomáš Julínek
150
ZPRÁVY
ZPRÁVA VÝKONNÉ RADY 0DS
ZA ROK 2009
Zpráva shrnuje činnost Výkonné rady ODS od 19. kongresu ODS. Součástí této
zprávy je stručná charakteristika činnosti grémia jako vrcholného politického orgánu mezi jednáními Výkonné rady ODS a informace o činnosti Hlavní kanceláře
ODS jako výkonné složky.
I. Jednání Výkonné rady ODS
Výkonná rada ODS se od minulého kongresu sešla ke třinácti jednáním. Všechna jednání výkonné rady se uskutečnila v Praze a od června přímo v novém sídle
ODS „Albatrosu“.
Výkonná rada pracovala ve složení: desetičlenné grémium (od září po kooptaci
J. Zahradila jako místopředsedy ECR s hlasem poradním jedenáctičlenné grémium)
a 40 členů výkonné rady z regionů zvolených kongresem. Počet členů výkonné rady
se odvozuje od počtu členů každého jednotlivého regionálního sdružení, přičemž na
každou započatou tisícovku členů region navrhuje jednoho svého zástupce ve výkonné radě.
V souladu se Stanovami ODS se jednání výkonné rady účastnili hlavní manažer, předseda Kontrolní a revizní komise ODS a předseda Smírčího výboru ODS,
po dobu účasti ODS ve vládě pak rovněž členové vlády. Podle potřeby a projednávané agendy byli zváni i další hosté.
V roce 2009 probíhala jednání výkonné rady podle zavedeného obsahového schématu zahrnujícího zprávu předsedy o aktuální politické situaci, včetně obsáhlé
rozpravy, zprávy z Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu ČR, informace z Evropského parlamentu, případně informace z vlády a zprávy z regionů. Pravidelným
bodem byla i příprava volební kampaně pro volby do Evropského parlamentu a pro
mimořádné volby do Poslanecké sněmovny. Součástí programu jednání výkonné
rady byly rovněž otázky hospodaření ODS, chodu hlavní kanceláře a problematika členské základny, včetně udělování či odnímání licencí místním sdružením.
II. Základní okruhy pozornosti Výkonné rady ODS
1. ODS ve vládě a v čele Evropy (předsednictví Rady EU)
Politická situace na začátku roku 2009 vyžadovala provedení určitých personálních změn ve vládě. Nezbytný byl odchod Jiřího Čunka, ostatní změny byly nutné z důvodu zabránění pádu vlády.
ZPRÁVY
151
ODS i nadále pokračovala na vládní i parlamentní úrovni v prosazování reforem
a změn v souladu se svým volebním programem. Jednalo se především o reformu
veřejných financí, jejíž důležitost se projevila již při vzniku světové finanční krize. VR ODS uvítala ustavení Národní ekonomické rady vlády (NERV) jako jednoho z klíčových nástrojů pro zvládnutí dopadů přetrvávající světové hospodářské
krize. V rámci protikrizového plánu bylo pro ODS důležité udržení zaměstnaneckých míst, nastartování proexportních opatření a snížení ceny práce. V této souvislosti se podařilo prosadit snížení odvodů ze sociálního pojištění, což ve svém
důsledku znamenalo finanční úsporu pro všechny příjmové skupiny.
Vláda pod vedením ODS zvládla bez problémů nejen nástup do čela Rady EU,
ale i nastalé problémy s dodávkou ruského plynu přes Ukrajinu a krizi na Blízkém
východě. Přes tyto celoevropsky a celosvětově složité problémy se vláda plně věnovala řešení domácích, především ekonomických problémů. Aktuální politický
vývoj ukázal, že naše volba témat pro předsednictví (ekonomika, energetika a vnější vztahy EU) byla založena na dobré znalosti problémů současné Evropy. Ministři ODS v rámci jednání v EU kladli důraz především na čtyři základní svobody
pohybu – zboží, služeb, kapitálu a osob.
Jednání o umístění radarové základny USA na našem území se vzhledem k vývoji politické situace v ČR zpomalilo a následně zastavilo v důsledku rozhodnutí
nové politické reprezentace USA. ODS v tomto směru i nadále, plně v souladu
s Usnesením 19. kongresu, vyvíjela iniciativu. Usnesením kongresu se kluby ODS
v Parlamentu ČR řídily také při projednávání Lisabonské smlouvy a při její ratifikaci.
Vyslovení nedůvěry vládě uprostřed historicky prvního českého předsednictví
Radě EU zastavilo všechny naše dobře nastartované aktivity jak v domácí politice, tak i v rámci celé Evropy. Vzniklá situace, kterou zavinily ČSSD a KSČM ve
spolupráci s několika přeběhlíky, velice poškodila ČR v očích celé Evropy (ztráta prestiže, pokles cen akcií, ekonomické ztráty, pokles ratingu státu).
Ministři ODS ještě před odchodem z vlády vypracovali přehled výsledků vlády
vedené Mirkem Topolánkem a označili ty úspěchy, které je nutné i nadále zdůrazňovat (aktivita v ekonomické a hospodářské sféře, reforma zdravotnictví, justice a vnitřních věcí, vyjednávání o radaru s americkou stranou, úspěchy v roli předsednické země EU, konstruktivní přístup v situaci po pádu vlády a při přípravě
předčasných voleb).
ODS očekávala, že po pádu vlády bude sestavením nové vlády prezidentem pověřen předseda vítězné politické strany z voleb 2006. Toto řešení však vzhledem
k rozložení sil v Poslanecké sněmovně nebylo možné a ODS byla nucena přistoupit k jednání o jiném formátu vlády a o konání předčasných voleb. V rámci politických jednání o nové vládě i o termínu předčasných voleb vystupovala ODS jako spolehlivý a státotvorný partner, který ctí úmluvy sjednané demokratickými
politickými subjekty. Výsledkem těchto jednání byl vznik úřednického kabinetu,
jehož předsedu vybrala a nominovala ODS.
152
Volby plánované původně na 9. a 10. října 2009 zrušil svým rozhodnutím Ústavní soud ČR na základě žaloby poslance Miloše Melčáka. I v této situaci ODS postupovala tak, aby bylo nalezeno co nejrychlejší a ústavně plně konformní řešení. Následné neuskutečnění předčasných voleb do Poslanecké sněmovny v novém termínu
jde plně na vrub ČSSD a Jiřího Paroubka, který zcela v rozporu s politickou dohodou, jež vznikla po zrušení říjnových předčasných voleb Ústavním soudem, rozhodl, že poslanci sociální demokracie nebudou hlasovat pro rozpuštění Sněmovny.
2. Výkonná rada a volby do Evropského parlamentu
Nově zvolená výkonná rada se hned na svém prvním zasedání zabývala přípravou voleb do Evropského parlamentu (EP) plánovaných na červen 2009. Dle schválených dokumentů se věnovala sestavení kvalitní kandidátní listiny, odborné přípravě kandidátů i vlastní volební kampani. Projednávány byly především tyto body:
• zvolení lídra kandidátky ODS
• pověření grémia přípravou a sestavením kandidátky ODS
• schválení materiálu Strategie pro volby do EP
• schválení kandidátní listiny ODS
• schválení hlavního hesla a volebního programu
• schválení schématu kontaktní volební kampaně („Městečko řešení“)
• příprava setkání volebního štábu a vedení ODS s kandidáty do EP (23. 3. v hotelu Olympik)
• schválení rozpočtu na centrální volební kampaň
• školení kandidátů v Hradci Králové
• využití nově vzniklého Modrého týmu v kampani
Výkonná rada se pravidelně věnovala přípravě pozitivní, ale i negativní volební
kampaně a všestranné podpoře našich kandidátů. Členové výkonné rady byli pravidelně informováni předsedou volebního štábu Janem Zahradilem o přípravě a následně i o průběhu kampaně a o všech potřebných materiálech. Pozornost byla věnována i odborné přípravě kandidátů.
Výkonná rada se následně pečlivě zabývala analýzou našeho velice dobrého volebního výsledku. Konstatovala i některé nedostatky, které je potřeba před dalšími volbami odstranit (malá aktivita našich členů, neregulovaná individuální preferenční kampaň, nedostatek témat pro určité cílové skupiny, nedostatky v činnosti
manažerské sítě).
3. Výkonná rada a předčasné volby do Poslanecké sněmovny
ODS v době svého působení ve vládě projednávala v rámci koalice, ale i parlamentní opozice možné změny volebního zákona pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (PSP). Diskuse se vedla o systému, který by nevyloučil malé
strany, ale zajistil by vítězi voleb určitý bonus pro sestavení silné a akceschopné
vlády. Pádem vlády byla tato diskuse přerušena a jakékoli změny volebního zákona byly již bezpředmětné.
ZPRÁVY
153
Představitelé ODS a její vyjednávací tým se v této situaci plně věnovali vytvoření dohody o nové vládě a optimálním termínu konání mimořádných voleb. Na
základě této dohody zahájila ODS bezprostředně přípravu volební kampaně. Výkonná rada se v této souvislosti věnovala především těmto tématům:
• schválení termínů a Pravidel pro sestavování kandidátek pro volby do PSP ČR
v roce 2009
• anketa pro členy VR a následně pro vedení regionů o důležitosti jednotlivých
volebních témat
• příprava volebního programu a jeho jednotlivých kapitol na základě priorit ODS
a ve spolupráci s občany (Program psaný občany)
• kvalitativní a kvantitativní předvolební výzkumy
• konkretizace oslovení jednotlivých cílových skupin voličů
• jednání a diskuse s garanty jednotlivých programových kapitol
• schválení lídrů a kandidátek ODS za jednotlivé regiony
• setkání s předními kandidáty do PSP, diskuse o našich prioritách a příprava volební kampaně (hotel Panorama)
• spolupráce s dalšími pravicovými subjekty (Unie svobody – Demokratická unie,
Strana soukromníků ČR) a neziskovými organizacemi
• grafické ztvárnění a jednotná linka kampaně
• schválení materiálu Základní pravidla individuální kampaně
• zopakování úspěšné kontaktní kampaně s voliči – Městečko řešení
• spolupráce se zahraničními experty
• pravidelná práce s médii a prezentace ODS na sociálních sítích
• příprava argumentů proti programu ČSSD
• zapojení členů Modrého týmu
V důsledku zrušení voleb Ústavním soudem ČR a následného nedodržení dohody o rozpuštění Sněmovny (a stanovení termínu nového) ze strany ČSSD ukončila VR ODS veškeré kampaňové aktivity. Veškeré smluvní závazky spojené s předvolební kampaní, které bylo možné zrušit, byly zrušeny. Vyrobené materiály byly
ponechány k využití členské základně či ke zvážení jejich využití v očekávané jarní kampani.
4. Další okruhy problémů projednávané Výkonnou radou ODS
Lednová výkonná rada se na svém zasedání věnovala usnesení 19. kongresu
a úkolům z něho vyplývajících (registrace novely Stanov ODS, zadání vzorových
jednacích řádů pro všechny složky ODS a závazného volebního řádu). Projednávala složitou situaci v Poslaneckém klubu ODS a neloajální postup několika našich poslanců při projednávání důležitých vládních materiálů.
Únorová výkonná rada se zabývala složitou situací uvnitř vládní koalice a jejím
dopadem na projednávání zákonů v PS. Problematické bylo zejména schválení několika pozměňovacích návrhů k vládou předložené legislativě, které nebyly v souladu s programem ODS.
154
Na základě usnesení kongresu a po krátké diskusi odsouhlasila výkonná rada
rozdělení kompetencí členům vedení ODS (příloha č. 1).
Výkonná rada se zabývala koalicemi ODS a ČSSD na krajské úrovni a konstatovala, že toto spojení nám nepřináší žádné výhody. Výkonná rada poukázala na
nezodpovědnost, se kterou ČSSD v krajích plýtvá veřejnými finančními prostředky, což poukazuje na její nepřipravenost a nekompetentnost.
Jedním z diskutovaných bodů byl i návrh novely volebního zákona pro volby do
PS PČR. Diskutovaly se varianty, které by umožnily sestavit po volbách silnou vládu (zrovnoprávnění počtu hlasů za mandát, bonus pro vítěze voleb).
Březnová výkonná rada za účasti nové ministryně zdravotnictví Daniely Filipiové diskutovala materiály připravené pro jednání vlády a Parlamentu v této oblasti. ODS trvá na správnosti zavedení poplatků ve zdravotnictví a jejich pozitivním dopadu na jeho financování.
Výkonná rada vyslechla podrobné informace ze setkání vedení ODS s předsedy
regionálních sdružení. Nejdůležitějšími diskutovanými body na setkání byly realizované předvolební průzkumy, Národní protikrizový plán vlády, interní a externí komunikace ODS a rozpočet ODS na rok 2009.
Na 26. března byla svolána mimořádná výkonná rada v reakci na vyslovení nedůvěry Topolánkově vládě. Výkonná rada odsoudila tento neuvážený politický krok
jako čin poškozující Českou republiku. Výkonná rada zároveň zvolila vyjednávací tým pro následná jednání mezi politickými stranami a pověřila jej prosazováním předčasných voleb do PSP v co nejbližším možném termínu.
Další mimořádná výkonná rada, jejíž jednání se uskutečnilo 6. dubna 2009, vyslechla informace vyjednávacího týmu o jednáních koaličních stran s ČSSD o variantách řešení vzniklé situace: Koaliční vládě nebude umožněno dokončit úspěšné
předsednictví Radě EU, je připravena dohoda o úřednické překlenovací vládě,
která by zemi dovedla k mimořádným volbám a do PS by předkládala i návrh rozpočtu na rok 2010. VR po obsáhlé diskusi schválila Předběžnou dohodu o přechodu k předčasným volbám a o vzniku překlenovací vlády. Zároveň prohlásila,
že ODS nemá žádné stranické personální požadavky.
Řádná dubnová výkonná rada ocenila práci premiéra a našich ministrů ve vládě, poděkovala jim za dosažené výsledky a za plnění našeho volebního programu.
V diskusi se věnovala přípravě Volebního programu ODS pro mimořádné volby do
PS (anketa o našich prioritách a důležitosti jednotlivých volebních témat). Rozhodla o sumarizaci, grafickém ztvárnění a výstupech jednotlivých volebních materiálů pro cílené voličské skupiny.
Květnová výkonná rada schválila sestavení profesionálního volebního štábu
pod vedením místopředsedy Ivana Langera. Byl schválen harmonogram přípravy volebního programu. Modrý tým bude znovu aktivně využíván v podzimních
volbách.
Červnová výkonná rada konstatovala, že volby do EP pro ODS dopadly dobře,
ale že je nutné začít neprodleně pracovat na přípravě další kampaně (pro volby do
ZPRÁVY
155
PS). Bude potřeba aktivizovat členskou základnu, soustředit se na nerozhodnuté
voliče a snažit se sjednotit pravici v náš prospěch. Místopředseda P. Nečas podal
informace z jednání o tezích volebního programu s garanty jednotlivých programových oblastí, které proběhlo 3. června. VR doporučila jednotlivým regionům
nominace na lídry kandidátních listin a při dalším zasedání schválila předložené
kandidátní listiny tak, jak byly navoleny regionálními sněmy.
VR byla rovněž informována o návštěvě lídra britských konzervativců Davida
Camerona v Praze a o vystoupení ODS z frakce EPP-ED v EP. V EP vzniká nové
pravicové uskupení, do něhož se ODS aktivně zapojí.
Červencové výkonné radě byl představen tým zahraničních expertů v oblasti politického marketingu, kteří měli v předvolebním období působit v roli odborných
konzultantů volebního štábu. Krátce prezentovali a vysvětlili svou představu o vedení a náplni volební kampaně.
Zářijová výkonná rada reagovala na tvrdě vedenou volební kampaň proti ODS
ze strany ČSSD, ale i některých médií. VR rovněž diskutovala způsoby, jak se pozitivně vymezovat vůči TOP 09 a udržet si svůj voličský potenciál. Konstatovala,
že ani po předběžném opatření Ústavního soudu ČR ve věci konání předčasných
voleb ODS nesmí měnit svou volební strategii, musí dále nabízet svá řešení a udržet motivaci členské základny i rozrůstajícího se Modrého týmu. Naše kampaň byla postavena na kompetentnosti, odpovědnosti a nabízených variantách pro řešení problémů. Předseda ODS informoval VR o schůzkách předsedů politických stran
s prezidentem a možném dalším politickém vývoji.
Na 16. září byla opět svolána mimořádná výkonná rada, která se zabývala situací vzniklou po zrušení voleb Ústavním soudem a nedodržení všech dohod o termínu konání mimořádných voleb ze strany ČSSD. Diskutovala se strategie pro nejbližší týdny, náš postoj k Fischerově vládě, situace v PS a připravenost na jakýkoliv
termín voleb. Důležitým bodem diskuse byla i hrozba rozpočtového provizoria pro
rok 2010, jež by ještě více poškodilo ekonomiku státu. Nejdůležitějším úkolem
PS je nyní přijetí rozumného státního rozpočtu a schválení legislativních změn, které umožní redukovat hrozící deficit.
Výkonná rada poděkovala všem za odvedenou práci v zahájené a dobře probíhající kampani ODS. Konstatovala, že získaný čas musí ODS využít pro svou konsolidaci, upevnění své organizační struktury a vyřešení odkládaných problémů
v některých oblastních sdruženích. Byl určen termín a místo konání 20. kongresu
ODS a klíč pro volbu delegátů z oblastních sdružení.
Říjnová výkonná rada analyzovala přípravu a průběh zahájené a následně zrušené volební kampaně a konstatovala, že vše bylo činěno na vysoké profesionální
úrovni. Přesto je stále co zlepšovat (využívat průzkumy a analýzy, efektivně nakupovat média, zlepšit práci v oblasti PR, zacílit se na konkrétní voličské skupiny,
navzájem lépe a ochotněji komunikovat, rozvíjet spolupráci s regiony a členskou
základnou – projekt „Moje ODS“, mít dobře pracující programový tým). VR schválila Pravidla pro senátní volby v roce 2010.
156
Výkonná rada se dlouze zabývala programovou i organizační přípravou 20. kongresu ODS. Přes všechny naše letošní úspěchy jsme se dostali do složité politické
situace, která bude jistě diskutována na kongresu. ODS by se měla vrátit k základním ideovým konceptům, na kterých byla budována, a připomenout hodnoty,
na kterých stojí. Diskuse o nich bude probíhat na kongresu a bude rozdělena do
5 základních okruhů:
• Obrana svobody
• ČR v Evropě a ve světě
• Vzdělaná a konkurenceschopná země
• Nové civilizační výzvy – Řešení pro budoucnost
• Vnitřní záležitosti ODS
Zástupci regionů se budou podílet na redakční přípravě vstupních materiálů pro
strukturovanou diskusi jednotlivých programových okruhů. Diskuse na kongresu
a konkrétní závěry z něho by měly ODS nasměrovat do budoucna a ukázat voličům, že je schopna problémy pojmenovat, analyzovat, a především je řešit.
(Přehled Usnesení VR – viz příloha č. 2)
5. Vnitrostranické řízení
Problematika vnitřního života strany byla obsahem každého jednání VR. Nejdůležitější témata jednání:
• práce a další vzdělávání manažerské sítě
• finanční řízení strany
• problematika místních sdružení, licence atd.
V letošním roce manažerská síť spolupracovala s politickou reprezentací na dvou
volebních kampaních. Důraz byl kladen na sdílení a přenos informací, zvyšování
kvalifikace, včasnou a pečlivou přípravu voleb a aktivní řešení případných problémů. Manažeři absolvovali další školení zaměřené na volební kampaň a s ní spojené manažerské dovednosti.
Oblastí hospodaření a finančního řízení se VR zabývala na několika svých jednáních, a to především v těchto oblastech:
• plnění Centrálního rozpočtu k 31. 12. 2008 (únor)
• schválení Centrálního rozpočtu ODS na rok 2009 (březen)
• informace o Výroční finanční zprávě ODS za rok 2008
• plnění Centrálního rozpočtu ODS k 30. 6. 2009 (září)
• nastavení základních parametrů volebního rozpočtu ODS pro volby do PS
• nemožnost rozdělení slíbených 20 milionů Kč na regiony z důvodu centrálních
smluvních závazků na přerušenou volební kampaň do PSP
• stanovení minimální výše členských příspěvků na rok 2010 (říjen)
• plnění rozpočtu I-IX/2009 (listopad)
Podrobnosti k této oblasti obsahuje samostatná Zpráva hlavního manažera o hospodaření od 19. kongresu ODS.
157
ZPRÁVY
VR se zabývala rovněž problematikou působení místních sdružení ODS. Z hlediska faktografického bylo v období od ledna 2009 do listopadu 2009 uděleno
29 nových licencí MS, odebrány byly 4 licence MS a byl konstatován zánik 21 MS.
V letošním roce proběhl také audit členské základny Ústeckého regionu a na základě jeho závěrů VR odebrala licenci 3 místním sdružením. Závažnější problémy řešila VR v několika místních sdruženích (MS Litvínov, nové MS Karlovy Vary, MS Veverská Bitýška, audit členské základny v MS Prostějov).
(Přehled Vnitřních usnesení VR – viz příloha č. 3)
(Přehled licencí – viz příloha č. 4)
III. Charakteristika činnosti Grémia ODS
Grémium si ve své činnosti plně uvědomovalo veškerou odpovědnost vyplývající ze Stanov ODS. Většinou se scházelo dvakrát týdně (od minulého kongresu se
uskutečnilo celkem 59 jednání). Jednání se soustředila jak na analýzu aktuální
politické situace a z ní vyplývající formulování politických kroků, postojů a cílů,
tak na komunikaci se všemi parlamentními kluby a s vedením jednotlivých
regionů.
Grémium se průběžně zabývalo přípravou voleb do EP a podílelo se na předávání informací všem našim kandidátům. S velkým nasazením se věnovalo krizi
vzniklé po pádu vlády, přípravě mimořádných voleb do PS PČR a rovněž situaci,
která vznikla nejprve po předběžném opatření Ústavního soudu, následném zrušení voleb a snaze najít alternativní řešení. Grémium věnovalo rovněž velkou pozornost přípravě programu a konkrétních materiálů pro pravidelná zasedání výkonné rady a následně i 20. kongresu ODS. Grémium se průběžně věnovalo i situaci
uvnitř ODS a problémy v jednotlivých oblastech byly řešeny i za aktivní účasti jednotlivých jeho členů.
IV. Činnost Hlavní kanceláře ODS
Činnost Hlavní kanceláře ODS (HK) v období od 19. do 20. kongresu ODS se
odvíjela především od harmonogramu voleb plánovaných na rok 2009. HK zajišťovala veškerý servis spojený s přípravou a realizací centrální předvolební kampaně před volbami do Evropského parlamentu a následně působila v roli komplexního zázemí centrálního volebního štábu a realizovala centrální linii
předvolební kampaně před neuskutečněnými volbami do Poslanecké sněmovny.
HK rovněž zajišťovala mnoho úkolů s volbami nepřímo souvisejících, jež vyplývají z dlouhodobého projektu modernizace strany. Zcela zásadní v tomto ohledu
bylo zřízení nového sídla HK ODS v budově Polygon House (Albatros) na pražské
Pankráci. Mimo to bylo ovšem již realizováno či započato mnoho dalších projek-
158
tů, jejichž cílem je profesionalizace a zefektivnění administrativního zázemí strany (manažerská síť, hlavní kancelář), zintenzivnění práce s členskou základnou,
zapojení nejnovějších komunikačních kanálů a moderních technologií do fungování strany a využití sítě dobrovolníků pro zvýšení voličského potenciálu ODS.
Krom toho HK samozřejmě zabezpečovala standardní činnosti spojené s běžným
provozem strany a povinnosti vyplývající ze stanov a dalších nařízení. Do této oblasti spadala rovněž příprava podkladových materiálů pro jednání Výkonné rady
ODS a grémia, řízení manažerské sítě, komunikace s členskou základnou a veřejností, příprava tiskových konferencí a mediálních výstupů, příprava analýz, publikací a periodik, udržování vztahů s partnerskými stranami a organizacemi v zahraničí, zajištění webové prezentace strany a údržby IT technologií či organizace
mnoha akcí včetně 20. kongresu ODS. K činnosti jednotlivých sekcí HK ODS viz
níže přehled (zahraniční, politická, mediální a IT sekce).
K určitému posunu došlo rovněž v oblasti personálního obsazení a profesionalizace aparátu strany. Novým šéfem mediální sekce se stal Mgr. Martin Kupka a jeho zástupcem Jakub Stadler. V předvolebním období, před volbami do EP i plánovanými volbami do PS, byl sestaven centrální volební štáb, který připravoval
pro grémium a následně i pro výkonnou radu všechny potřebné informace a materiály pro rozhodování o způsobu a náplni volebních kampaní a jehož členové zaštítili jednotlivé oblasti a prvky předvolební kampaně. V souvislosti s tím byl vždy
sestaven tým zaměstnanců HK, který tvořil zázemí štábu a realizoval úkoly vyplývající z jeho činnosti.
Jedním z důležitých úkolů v předchozím roce bylo také další rozšíření členské
základny ODS a také nově vzniklého týmu dobrovolníků (Modrý tým). Tento úkol
byl plněn v součinnosti s manažerskou sítí a lze konstatovat, že vývoj počtu členů
ODS pokračoval ve vzestupném trendu, jako tomu bylo v minulých letech. Na
20. kongresu ODS je v důsledku toho rekordní počet delegátů, kteří reprezentují
33 661 členů, evidovaných v 1445 místních sdruženích. Počet členů se v průběhu letošního roku zvýšil o 2856 členů.
(Stav členské základny – viz příloha č. 5)
Modernizace ODS – realizované projekty
1) Novinky v komunikaci s voliči
Stejně jako v předchozích letech pokračuje snaha otevřít ODS co nejvíce voličům a občanům ČR. V této souvislosti je především nutné sledovat moderní
trendy v komunikaci a snažit se oslovit jednotlivé skupiny občanů způsobem jim
vlastním.
Velmi progresivní je v oblasti komunikace prostředí internetu. HK ODS proto
v minulém roce i v souvislosti s předvolebními kampaněmi zaměřila svou pozornost na využití nových komunikačních kanálů, které dnešní internet nabízí. Vedle klasických webových stránek začala nově využívat také sociálních sítí – Facebook a Twitter – a jako jedna z prvních politických stran v ČR spustila svůj YouTube
ZPRÁVY
159
kanál pod adresou tv.ods.cz. Důraz byl kladen na provázanost všech těchto kanálů a rovněž jejich napojení na stávající weby ODS, které byly inovovány. Například původní videoprodukce vytvářená pro internetovou televizi ODS tak byla využívána i na stávajícím zpravodajském webu zpravy.ods.cz.
2) Nakladatelství ODS Publishing, s. r. o.
V tomto roce bylo také nově založeno vlastní nakladatelství ODS, což umožňuje prodej publikací a reklamních předmětů ODS. Nakladatelství významným způsobem usnadňuje fungování Hlavní kanceláře ODS. Přebírá vydávání periodik
a dalších publikací a výrazným způsobem posunulo dosavadní koncepci vnitrostranického měsíčníku (Listy ODS).
3) e-shop ODS
Na 20. kongresu bude spuštěn internetový obchod s propagačními předměty
a publikacemi ODS. E-shop umožňuje případným podporovatelům a sympatizantům strany podpořit ji zakoupením těchto předmětů a propagovat ji jejich
užíváním.
4) Zefektivnění práce s členskou základnou, projekt Moje ODS
V tomto roce byl zahájen také projekt, který má zásadním způsobem změnit práci s členy strany. Byly zahájeny práce na vzniku nového intranetu (interní webové stránky), v němž by měl každý ze členů ODS mít svůj účet, který by sloužil ke
snadnějšímu přístupu k informacím o plánovaných akcích, interních záležitostech,
organizaci a dalších aktualitách. Intranet bude rovněž místem, kam budou moci
své informace a sdělení (usnesení, zápisy) vkládat také jednotlivé orgány ODS
a manažerská síť. Vznikne tak jedno centrální místo, v němž bude soustředěna
veškerá vnitrostranická komunikace, a to nejen ve směru z centra ke členům, ale
i naopak. Projekt Moje ODS tak posouvá péči o členskou základnu o další stupeň
výš a přináší větší kontrolu nad dodržováním povinností vyplývajících ze stanov
a dalších nařízení pro jednotlivé orgány či manažerskou síť.
5) Modrý tým
Zcela ojedinělým projektem na české politické scéně, s nímž ODS přišla v tomto roce, je vznik organizované a z centra ODS koordinované skupiny dobrovolníků a sympatizantů pod názvem Modrý tým. ODS jej založila v dubnu letošního roku a již v září měl tento tým více jak 5000 členů. Je nutné podotknout, že se nejedná
o paralelní členskou základnu, nýbrž o skupinu lidí, kteří se nechtějí aktivně zapojovat do politiky (nechtějí být členy strany), přesto s ODS sympatizují, chtějí ji
veřejně podpořit a pomoci v rámci její předvolební kampaně. Jak kampaň před
volbami do EP, tak kampaň před neuskutečněnými volbami do PS prokázala, že
velká část této skupiny lidí chce pro ODS pracovat a podílet se na jejím úspěchu.
6) Novinky v řízení strany
• Videokonference – v tomto roce také v rámci ODS bylo propojeno všech
14 regionálních sdružení tzv. videokonferencí. Ta umožňuje pořádání porad a dalších jednání na dálku bez nutnosti přesouvat se do místa konání dané akce. Pomocí videokonference tedy mohou probíhat například porady manažerů, regionál-
160
ních volebních štábů, odborných komisí, grémia atp. na dálku z jednotlivých regionálních kanceláří.
• CRM systém (Customer relationship management – systém řízení vztahů se zákazníky/voliči) je základem pro jednotnou a řízenou komunikaci s příznivci a voliči ODS. Umožňuje uchovávání a vedení centrální databáze a historie kontaktů,
které vstupují do interakce s ODS na oblastní, regionální a centrální úrovni, ať již
prostřednictvím dotazů zaslaných e-mailem, webovým formulářem, nebo telefonicky. Vzniká tak unikátní databáze a historie kontaktů umožňující nasazení marketingových volebních kampaní a současně vytváří jednotnou komunikaci celé
strany. Využití nalézá taky při odpovídání dotazů, které přicházejí od členů i občanů. Veškerá taková komunikace se archivuje, je možné používat univerzální odpovědi na dotazy, případně upravovat šablony odpovědí na různé otázky. Tento
systém je významné ulehčení komunikace a přispívá k otevřenosti ODS směrem
k vlastním členům i potencionálním voličům.
Volby do Evropského parlamentu
HK ODS vytvořila stěžejní zázemí pro přípravu a realizaci předvolební kampaně před volbami do Evropského parlamentu, a to jak po formální, tak obsahové
stránce. Přípravy na tuto kampaň byly zahájeny s počátkem roku 2009, kdy vznikl volební štáb v čele s lídrem kandidátky ODS do EP Janem Zahradilem.
Přípravná fáze předvolební kampaně před volbami do EP zahrnovala především
tyto činnosti:
• zpracování série předvolebních průzkumů veřejného mínění
• příprava grafického manuálu voleb
• organizace seminářů a školení pro kandidáty (hotel Olympik Praha, Hradec
Králové)
• příprava formátu a harmonogramu kontaktní kampaně
• příprava volebního programu
• příprava Průvodce pravicového kandidáta o EP ve spolupráci s CEVRO
institutem
• zpracování harmonogramu inzerce a outdoorové reklamy
• příprava předvolební webové prezentace ODS
Kampaň byla zahájena 4. května 2009 na pražském Staroměstském náměstí otevřením tzv. Městečka řešení. To bylo nosným prvkem celé kontaktní části kampaně. Tour městečka byla rozdělena do dvou částí – české a moravské, které vedli
lídr Jan Zahradil (Čechy) a dvojka kandidátky Evžen Tošenovský (Morava). Městečko, jehož součástí byly vedle standardních míst s propagačními materiály a občerstvením také stánky odborníků, jejichž úkolem bylo pomáhat občanům s řešením jejich problémů zejména v ekonomické a sociální oblasti, navštívilo celkem
53 měst ČR. Tour byla doprovázena ještě menšími setkáními s občany v městech
a obcích geograficky blízkých místu konání městečka. Kontaktní kampaň ještě zahrnovala také dva velké koncerty na Václavském náměstí v Praze.
ZPRÁVY
161
Velký důraz byl před volbami do EP kladen na prezentaci ODS na internetu.
Kromě klasického předvolebního webu byl spuštěn a průběžně aktualizován také
speciální web, který byl hlavním prvkem negativní kampaně v podání ODS (viz
níže). Mimoto byly v kampani využity také nové komunikační kanály, jako je
Facebook, Twitter či YouTube. Zkušenosti se všemi těmito prvky kampaně na internetu byly následně dobře zúročeny i v kampani před volbami do PS. Stejně tak
byl jako osvědčený formát kampaně využit i koncept Městečka řešení.
Předčasné volby do PS PČR
Záhy po volbách do Evropského parlamentu bylo nutné začít s přípravami předvolební kampaně pro předčasné volby plánované na 9. a 10. října 2009. Volební
štáb pod vedením místopředsedy Ivana Langera byl postaven na osmi pilířích tvořených jednotlivými složkami předvolební kampaně:
Přípravná fáze předvolební kampaně probíhala v letních měsících a s ohledem
na mimořádnost voleb byla jejím cílem krátká, avšak o to intenzivnější a efektivnější předvolební kampaň.
Jedním z předpokladů pro dosažení tohoto cíle bylo vytipování nového sídla
Hlavní kanceláře ODS, které by lépe vyhovovalo potřebám volebního štábu a všech
sekcí HK podílejících se na kampani. Pro tento účel bylo pronajato jedno z pater
budovy Polygon House (Albatros) na pražské Pankráci, kam následně přesídlila
celá HK. Moderní kanceláře splňují veškeré nároky, jež vyžaduje efektivní součinnost sekcí HK, a daleko lépe vyhovují pořádání takových akcí, jako je zasedání výkonné rady, tiskové konference, jednání grémia a dalších orgánů strany.
Záhy po přestěhování do nového sídla započaly všechny segmenty předvolební
kampaně pracovat na přípravných činnostech:
1) Oblast výzkumů a analýz
• cílem výzkumů byla především segmentace potenciálních voličů ODS, zmapování postavení ODS, vytvoření a ověření základní strategie kampaně, ověření
programových priorit a silných a slabých míst ODS a její konkurence, testování grafiky a sloganů a fázování kampaně podle aktuálních nálad
na
• základě těchto cílů realizována série výzkumů, které daly odpovědi na požadované otázky
výstupy
analytického týmu: Průvodce pravicového kandidáta, Vysvětlivky pro•
gramu ČSSD
• jedním z výsledků oblasti výzkumů veřejného mínění také kampaň na vybrané
cílové skupiny (prvovoliči, ženy atp.)
2) Oblast médií + PR a komunikace
• příprava klasické inzerce a tzv. „redakční“ celostránkové inzerce v tisku, příprava volebních novin, spolupráce na obsahové stránce předvolebních webů
a internetové prezentace ODS, příprava obsahu outdoorové reklamy
komunikace
s členy ODS a členy Modrého týmu – Novinky ODS, zasílání
•
informačních e-mailů a sms
162
• mediální aktivity – tiskové konference, tiskové zprávy a poznámky, komunika-
ce s novináři
3) Modrý tým (MT)
• MT se v přípravné fázi soustředil především na rozšíření počtu členů (speciální náborová kampaň založená i na vlastní aktivitě členů stávajících), posílení
kooperace členů MT a „týmového ducha“ (setkání členů v jednotlivých krajích
s lídry a představiteli ODS, celostátní setkání na konci prázdnin), přípravu členů na předvolební kampaň (kurzy komunikačních dovedností, argumentáře)
a prezentaci před veřejností (tour internetové kavárny Modrého týmu po českých kempech, pomoc členů Modrého týmu při odstraňování škod po povodních na Moravě)
4) Kreativa
• příprava volební grafiky a grafického manuálu, příprava náhledů outdoorové reklamy, inzerce, programových dokumentů a dalších propagačních předmětů
• spolupráce na vytváření strategie kampaně a její přitažlivosti pro voliče – např.
projekt paroubeknamars.cz atp.
5) Kontaktní kampaň
• příprava harmonogramu a náplně šestitýdenní centrálně řízené kontaktní
kampaně
• převzat a rozšířen koncept Městečka řešení
• celkem tři týmy (2x Čechy, 1x Morava), pokrytí 100 měst – dosud největší cenrálně řízená kontaktní kampaň
• městečko zahrnovalo: tematické stany s konzultanty, pódium (každý tým doprovázen hudební produkcí), stan Modrého týmu s internetovou kavárnou, hrad
pro děti
• součástí projektu opět doprovodné mítinky v okolních městech místa konání
Městečka řešení
6) Internet a sociální sítě
• na oblast internetu kladen velký důraz i na základě výzkumů veřejného mínění, umožňuje komunikaci s voliči mnoha různými způsoby
• aktivity ODS na internetu dosáhly v letošním roce největších rozměrů ve srovnání s historií i s ostatními politickými stranami
• v přípravné fázi byly především nastartovány aktivity v sociálních sítích typu
Facebook či Twitter – založeny profily všech lídrů, stránka ODS na facebooku
dosáhla podpory téměř 14 000 lidí
důležitá
byla rovněž příprava předvolebního webu ODS (spuštěn 19. 8., zahrno•
val rovněž 14 podstránek jednotlivých regionů a zcela unikátní složku zábavy
s možností stahování log, her a zvonění do mobilního telefonu) a doprovodných
webů (www.cssdprotivam.cz, web předsedy ODS, web projektu Paroubek na Mars)
• součástí prezentace ODS na internetu nově také YouTube videokanál tv.ods.cz
s vlastní videoprodukcí (zpravodajské spoty, spoty kandidátů, zábavná videa),
jež byla využita i pro vlastní web ODS
163
ZPRÁVY
7) Back Office
• zázemí pro veškeré přípravné aktivity, podpora zaměstnanců, kteří na kampani
podíleli nepřímo
• příprava a školení manažerské sítě na horkou fázi předvolební kampaně, společné soustředění ve Znojmě
Součástí přípravné fáze předvolení kampaně byla rovněž tvorba předvolebního
programu. V rámci projektu „Program psaný s občany“ se na tvorbě předvolebního programu ODS mohli podílet sami voliči, kteří mohli zasílat své podněty, z nichž některé byly následně do programu zahrnuty. Program byl představen netradičním způsobem (prezentace převážně méně známými kandidáty, doplněná
animovanými spoty Jiránka) 31. srpna ve Slovanském domě.
V průběhu léta již byly realizovány také dvě doprovodné kampaně – billboardová kampaň v Chorvatsku pro české turisty s odlehčenou tematikou a kampaň
předsedy ODS Mirka Topolánka na jižní Moravě s názvem Léto s Topolem (kontaktní kampaň s účastí na mnoha kulturních či sportovních akcích, setkání s podnikateli a dalšími spolky atd.).
Samotná horká kampaň byla spuštěna 1. září 2009 Městečky řešení v Praze, Brně a Ústí nad Labem. Trvala pouze do 15. září a za tuto dobu se uskutečnilo celkem 35 mítinků (městeček), jichž se zúčastnilo na 25 000 osob. Důraz byl kladen
na součinnost všech složek kampaně a navzdory tomu, že neproběhla ani celá první fáze kampaně, měla hladký průběh a nedošlo k větším komplikacím.
Činnost jednotlivých sekcí HK ODS v roce 2009
1. Zahraniční sekce
• činnost zahraniční sekce ODS se v roce 2009 soustředila na následující aktivity:
• účast ve volební kampani ODS ve volbách do Evropského parlamentu a příprava na předčasné volby do Poslanecké sněmovny.
• udržování stávajících a rozvoj dalších mezinárodních kontaktů strany.
• organizační, odborné a technické zajištění akcí, cest, návštěv a delegací zahraničně-politického charakteru.
Volby do Evropského parlamentu
Zahraniční sekce od počátku spolupracovala s volebním štábem pro volby do
Evropského parlamentu na programové části kampaně i na jejím technickém zajištění. Adéla Kadlecová byla členkou volebního štábu. Zahraniční sekce spolupracovala jak s týmem Jana Zahradila, který v rámci kampaně objížděl Čechy, tak
s týmem Evžena Tošenovského, který objížděl Moravu.
Vyvrcholením kampaně byl dvoudenní pobyt lídra britských konzervativců v Praze ve dnech 29.–30. května 2009, který přijel podpořit předsedu ODS Mirka
Topolánka a lídra ODS ve volbách Jana Zahradila.
164
V pořadí druhé volby do EP v České republice se uskutečnily 5.–6. června 2009
a ODS v nich s převahou zvítězila, když obdržela celkem 741 946 hlasů, což znamenalo zisk 31,45 % odevzdaných hlasů. ODS získala devět mandátů, což je stejný počet jako v minulém volebním období při celkovém snížení počtu mandátů pro
ČR z 24 na 22. Volby tak pro ODS skončily velkým úspěchem, když jsme zaznamenali nárůst celkového počtu hlasů odevzdaných pro ODS ve volbách do EP oproti zisku před pěti lety a také procentní navýšení. Lídr kandidátky Jan Zahradil společně s dvojkou kandidátky Evženem Tošenovským získali dohromady 170 tisíc
preferenčních hlasů.
Druzí sociální demokraté zaostali za Občanskou demokratickou stranou o devět
procent i přes jejich velmi ostrou a negativně vedenou kampaň. Stejně jako před
pěti lety i tentokrát Občanská demokratická strana potvrdila roli nejsilnější české politické strany v Evropském parlamentu pro legislativní období 2009–2014.
Vítězství ODS ve volbách znamenalo úspěšné završení vzniku nové pravicové a nefederalistické frakce v Evropském parlamentu.
Neuskutečněné předčasné volby do PS PČR
Zahraniční sekce se podílela i na přípravě předčasných voleb do PS PČR, které se nakonec neuskutečnily. Adéla Kadlecová připravovala programovou část týkající se zahraniční politiky, Jakub Kajzler měl na starosti zahraniční poradce
z USA.
Bilaterální vztahy
Bilaterální vztahy byly až do pádu vlády úzce koordinovány s kabinetem předsedy vlády v rámci programu premiéra, po pádu vlády poskytovala zahraniční sekce předsedovi ODS plný servis a podporu při naplňování zahraničně-politických
cílů ODS.
Dne 19. 6. se předseda ODS zúčastnil ve Vídni konference „Sociální spravedlnost v Evropě neboli Etika hospodářské krize a její důsledky“, která proběhla pod
záštitou velvyslance Jana Koukala v prostorách české ambasády ve Vídni.
Ve dnech 5.–8. 10. se Jan Zahradil zúčastnil zasedání výroční konference Britské konzervativní strany v Manchesteru, kde pronesl k delegátům zdravici jménem ODS.
Dne 23. 10. se předseda ODS Mirek Topolánek setkal s viceprezidentem Spojených států amerických Joe Bidenem, který navštívil Prahu, aby zde jednal o dalších plánech USA na poli mezinárodní spolupráce a ujistil Českou republiku, jako spojence USA, o pokračující spolupráci mezi zeměmi.
Dne 16. 11. vystoupil Mirek Topolánek na mezinárodní konferenci „4th Energy
Forum“ v Budapešti. Současně se potkal na bilaterálním jednání s předsedkyní
Maďarského demokratického fóra paní Ibolyí David a setkal se s předsedou FIDESZ
Viktorem Orbánem.
Dne 16. 11. se Mirek Topolánek setkal v Praze na bilaterálním jednání s náměstkyní pro Kontrolu zbrojení a mezinárodní bezpečnost Ellen Tauscher, která
ZPRÁVY
165
působí u ministryně zahraničních věcí USA Hillary Clintonové. Jednání s ní navazovala na setkání s Joe Bidenem a diskuse se vedla především ohledně nové formy protiraketové obrany Evropy.
Dne 18. 11. Mirek Topolánek přivítal v Praze pana Pedra Fuentes Cida, mluvčího kubánské organizace politických vězňů. Pedro Fuentes Cid byl již v roce 2007
Mirkem Topolánkem oceněn medailí na Úřadu vlády za svůj postoj a boj s komunismem na Kubě.
V průběhu roku 2009 se předseda ODS Mirek Topolánek setkával s velvyslanci, kterým končila diplomatická mise jako např. s bývalým velvyslancem Německa panem Helmutem Elfenkamperem, velvyslancem Spojených států amerických
panem Richardem Graberem či bývalou velvyslankyní Spojeného království Velké Británie a Severního Irska paní Lindou Duffield. Současně se setkal s novými
velvyslanci, kteří začali v České republice působit.
Multilaterální vztahy
1) Pražská deklarace
Ve dnech 28.–29. března 2009 se v Praze uskutečnilo setkání za účasti sedmi
politických stran, které vyústilo v podpis tzv. Pražské deklarace společných hodnot a politických cílů. Deklarace obhajuje reformní a nefederalistické uspořádání Evropské unie a stává se významným dokumentem před avizovaným založením
nové frakce v EP.
2) Evropští konzervativci a reformisté
Na konci června 2009 byla v Evropském parlamentu ustavena za přispění Občanské demokratické strany a jejích devíti zvolených europoslanců nová nefederalistická frakce. Pro novou frakci byl zvolen název Evropští konzervativci a reformisté, v angličtině European Conservatives and Reformists. Frakce má nyní
54 členů a celkem je v ní zastoupeno 8 zemí. Členy jsou europoslanci z Konzervativní strany z Velké Británie, Právo a spravedlnost z Polska, Občanské demokratické strany z České republiky, Maďarského demokratického fóra z Maďarska,
strany Za vlast a svobodu z Lotyšska, Křesťanské unie z Nizozemí, Listu Dedecker z Belgie a Polské volební akce z Litvy. Vedení nové frakce bylo zvoleno na zasedání ve Štrasburku dne 15. července 2009 v tomto složení: předseda Michal Kaminski a místopředsedové Jan Zahradil, Timothy Kirkhope, Adam Bielan.
Založení nové frakce v Evropském parlamentu znamená důležitou formální institucionalizaci nefederalistické reformní politiky v EU jako alternativy k doposud dominantnímu eurofederalistickému proudu, reprezentovanému rozhodujícími stranami zejména ve frakcích EPP a PSE. Občanská demokratická strana tak
získala možnost aktivně prosazovat svůj dlouhodobě formulovaný eurorealistický
program a do budoucna hodlá v této aktivitě pokračovat.
3) „Study Days“ v Praze
Občanská demokratická strana ve dnech 8.–11. září hostila Study Days Evropské konzervativní a reformní skupiny v Evropském parlamentu. Europoslanci zde
166
diskutovali o politických prioritách nově vzniklé frakce, dále se věnovali
otázce utváření komise, geopolitické roli EU ve 21. století a vedení politických
kampaní.
4) Příprava zasedání IDU
Hned na začátku roku 2010 bude Občanská demokratická strana v Praze pořádat pracovní zasedání šéfů volebních kampaní jednotlivých členských stran zastoupených v International Democrats Union, kde je Občanská demokratická strana členem. Již nyní pracovníci zahraniční sekce Martin Frélich a Jakub Kajzler
vedou jednání se sekretariátem IDU v Norsku o organizačním zabezpečení a programu akce.
2. Politická sekce
Volební program
Politická sekce se podílela na přípravě volebních programů před volbami do Evropského parlamentu i do Sněmovny. V prvním případě šlo o přípravu podkladů
i zpracování části finálního textu, v druhém případě šlo zejména o přípravnou část.
Členové sekce se také zapojili do organizačního zajištění spolupráce garantů k jednotlivým tematickým okruhům pro volby do PS.
Analýzy
Mezi průběžné aktivity politické sekce patří zpracovávání analýz, zejména návrhů konkurenčních politických stran. Vytvořené materiály poté slouží jako podklady či finální materiály určené pro distribuci jak dovnitř strany, tak navenek.
Analytické materiály jsou vytvářeny jak na ad hoc bázi, tak v pravidelném intervalu ve formě tematických argumentářů.
Komplexní dokumenty
Vedle jednotlivých analytických materiálů vznikají i ucelené dokumenty, většinou se zaměřením na výstupy konkurenčních politických stran. Mezi takové materiály patří komplexní analýzy volebních programů či protikrizových návrhů, zejména ČSSD.
Vlastní materiály
Politická sekce se podílí také na vytváření propagačních a jiných materiálů ODS.
Jedná se jak o tištěné, tak elektronické výstupy.
Volební geografie
V rámci politické sekce byla vypracována před volbami do Sněmovny volební
geografie České republiky na úrovni dat za přebírací místa (tzn. celkové součty za
obce se shodnou obcí s pověřeným obecním úřadem).
a. Zpracovány volby:
I. do PS PČR 2002
II. do PS PČR 2006
III. krajské 2008
IV. do EP 2009
ZPRÁVY
167
b. Výstupy ve formě:
I. plošných kartogramů vyjadřujících územní podporu ODS
II. politických map znázorňujících vítěze sledovaných územních celků
(viz výše)
III. analýz:
1. koncentrace voličské podpory ODS
2. trendů a změn v rozložení voličské podpory ODS
IV. Vytipování problematických a „silných“ měst a obcí pro potřeby plánování volební kampaně
Průvodce pravicového kandidáta
Politická sekce se rovněž převažující měrou podílela na vytvoření Průvodce pravicového kandidáta, jak před volbami do Evropského parlamentu, tak před volbami do Sněmovny.
Výzkumy veřejného mínění
Pod politickou sekci spadalo také zpracování výzkumu veřejného mínění jak
z otevřených, tak vlastních zdrojů. Mezi vlastní výzkumy patřily: povolební výzkum
po eurovolbách, programový výzkum, celostátní předvolební výzkum, předvolební krajský výzkum a trackingy. Byly rovněž provedeny některé ad-hoc výzkumy na
politické strany, cílové skupiny, apod.
Reakce
Členové politické sekce se částečně podílejí i na kontaktu s veřejností. Odpovídají na některé dotazy veřejnosti a připravují podkladové materiály pro mediální sekci při komunikaci s novináři.
ODS v síti
Politická sekce byla také garantem a realizátorem řady internetových projektů
ODS. Internetové aktivity ODS dosáhly v letošní předvolební kampani zatím největších rozměrů v historii ODS. Byly využity takřka všechny nejmodernější kanály internetové komunikace a dá se konstatovat, že aktivity ODS v této oblasti byly v mnoha ohledech srovnatelné s aktivitami tradičních západoevropských
politických stran.
1) Volební stránky ods.eu
Před volbami do Evropského parlamentu byly spuštěny volební stránky ods.eu,
které přinášely návštěvníkům aktuální informace z průběhu kampaně. Jednalo se
o aktuální reportáže jednotlivých kandidátů, články, hry nebo on-line rozhovory.
2) Volební stránky ods.cz
V srpnu 2009 došlo ke spuštění speciálních předvolebních stránek ODS. Jejich
struktura vycházela ze dvou základních principů – zaměření na celostátní kampaň
ODS a informace o ní a vytvoření čtrnácti regionálních podstránek každého regionu. Důraz byl kladen na aktuální informovanost o celostátní kampani, ale i o jednotlivých regionálních kampaních. Obsah celostátní části byl vytvářen v Hlavní
kanceláři ODS, obsah regionálních podstránek vycházel z informací dodaných jednotlivými regiony.
168
Novou složkou v kampani ODS byla možnost mobilní zábavy, v níž bylo možné
stahování jednotlivých log, her či zvonění. Tak jako v kampani do EP došlo k vytvoření počítačových her zaměřených na mladší voličskou generaci.
Návštěvnost předvolebních stránek ODS v září 2009: 105 840 unikátních návštěvníků
3) www.cssdprotivam.cz
Projekt internetové stránky ČSSD proti Vám byl spuštěn v kampani před volbami do Evropského parlamentu na jaře 2009. Kontinuálně se v něm pokračovalo i v kampani ODS k předčasným parlamentním volbám. Texty publikované na
cssdprotivam.cz lze rozdělit do tří základních oblastí: texty vyhraňující se vůči programovým cílům ČSSD, texty vyhraňující se vůči aktuálním kauzám ČSSD a reakce na aktuální politickou situaci. V několika případech došlo k přejímání informací z www.cssdprotivam.cz i do médií.
Návštěvnost stránek cssdprotivam.cz v září 2009: 163 542 unikátních
návštěvníků.
4) www.facebook.com/ods.cz
Facebookový profil ODS (facebook.com/ods.cz) začal být aktivně udržován a aktualizován od července 2009. Po celou dobu předvolební kampaně rostl počet podporovatelů ODS na Facebooku. Ve srovnání s ČSSD má ODS v současné době více než třicetkrát vyšší počet podporovatelů. Strmý růst počtu podporovatelů
facebookové stránky ODS ustal po zastavení inzerce.
V souvislosti se spuštěním nových předvolebních stránek proběhla v HK ODS
v srpnu 2009 dvě školení pro lídry ODS v parlamentních volbách v obsluze a fungování facebookových profilů a stránek. Všem lídrům byly zřízeny facebookové
profily, které si poté sami aktivně spravovali. Zprávy o facebookových aktivitách
politiků ODS tvořily nedílnou součást pozitivních informací o kampani ODS a je
v zájmu všech lídrů, aby v nich aktivně pokračovali i v době, kdy předvolební kampaň ODS byla zastavena.
Počet podporovatelů ODS na Facebooku je srovnatelný například s britskými
konzervativci.
ODS v současnosti podporuje více než 13 000 občanů registrovaných
na Facebooku, britské konzervativce přes 16 000.
5) www.paroubeknamars.cz
V souvislosti s předvolební kampaní Paroubek na Mars, jež běžela v kinech po
celé ČR, došlo ke spuštění internetových stránek paroubeknamars.cz a navazující facebookové stránky, která zaznamenala kladné ohlasy z řad především mladší
generace.
Počet podporovatelů této facebookové stránky přesáhl 27 tisíc lidí.
6) www.youtube.com/tvods
V předvolební kampani došlo k inovaci YouTube kanálu ODS, který změnil svou
grafiku i obsahovou strukturu. Obsahově se zaměřil nejen na oficiální videa ODS,
ale i na videa se zábavnou tématikou.
ZPRÁVY
169
V současnosti je nejsledovanějším politickým kanálem v ČR s více než
450 tisíci zhlédnutími.
7) www.letostopolem.cz
V souvislosti s kampaní předsedy ODS Mirka Topolánka po Jihomoravském kraji Léto s Topolem vznikla zvláštní stránka věnovaná jeho osobní kampani.
8) twitter.com/odscz
V předvolební kampani ODS byl využit i komunikační kanál Twitter, na němž
byly zveřejňovány krátké informace a odkazy o předvolební kampani ODS.
3. Mediální sekce
(Sledované období 19.–20. kongres ODS – tj. 5. 12. 2008 – 21. 11. 2009)
Mediální sekce
• Zajišťuje každodenní kontakty s novináři, zprostředkovává reakce politiků pro
média.
• Spolupracuje s dramaturgií a redaktory diskusních a zpravodajských pořadů televizních a rozhlasových stanic při jejich obsazování politiky ODS (včetně vlastní akvizice při prosazování některých témat).
– ODS dosáhla v období od 5. 12. 2008 do 21. 11. 2009 617 účastí představitelů ODS v hlavních televizních a rozhlasových diskusních pořadech. Z toho bylo 55 účastí v nedělních TV debatách (OVM, Nedělní
partie).
• Na požádání zpracovává přípravu pro mediální vystupování politiků ODS s využitím databáze ANOPRESS a dalších zdrojů – včetně grafických podkladů (ve
spolupráci s analytickým oddělením).
• Spolupracuje při zajištění umístění článků či rozhovorů představitelů ODS do
tisku.
A) Tiskový servis
Mediální sekce:
• Podílí se na navrhování reakcí, témat komunikace a zpracování textů tiskových
prohlášení a zpráv. Ve sledovaném období bylo zpracováno 262 dokumentů.
Organizuje
tiskové konference – VR ODS, individuální, k mimořádným akcím.
•
Ve sledovaném období bylo uskutečněno 89 tiskových konferencí.
• Pravidelně předkládá na zasedání Grémia ODS aktuality mapující dění na politické scéně s doporučením jednotných stanovisek či komentářů.
• Zajišťuje pravidelnou distribuci komunikačních výstupů zástupcům médií přes
mediální elektronické databáze. V mediální databázi je v současné době
na 500 e-mailových adres zástupců médií.
B) Komunikační prostředky
Mediální sekce:
• Zajišťuje vydávání tištěných komunikačních prostředků ODS při využití vlastního grafického a zlomového grafického pracoviště.
170
• Zajišťuje aktualizaci, vydávání a distribuci elektronických komunikačních pro-
středků (elektronická podoba publikací, bulletinu a dalších materiálů).
a) Tištěné komunikační prostředky
Mediální sekce:
• Zhotovuje publikace dokumentující politiku ODS.
– V uvedeném období byl vydán dokumentační sborník (z kongresu),
celkem 21. publikace v ediční řadě Knihovna ODS.
• Informační bulletin Listy ODS, nosič pro interní komunikaci dovnitř členské základny ODS, je distribuován poštou všem členům ODS v nákladu odpovídajícím
počtu registrovaných členů ODS.
• Listy ODS jsou v elektronické podobě archivovány na internetových stránkách
ODS.
– Ve sledovaném období bylo vydáno 8 čísel bulletinu s rozsahem od
16 do 24 stran.
(více k nové koncepci Listů ODS v sekci ODS Publishing, s.r.o.)
b) Elektronické komunikační prostředky
• Distribuce monitoru RTA.
• Pravidelná distribuce informací (prohlášení, zprávy) dovnitř struktury ODS (členové politických orgánů, regionální a oblastní kanceláře ODS) formou Aktuální
informace ODS (fleetsheet).
• Rozesílání elektronických Novinek.
V elektronické databázi je shromážděno cca 14 000 e-mailových adres, na které lze rozesílat příslušné materiály. Rozesláno bylo 42 vydání Novinek.
c) Internet
• Zpravodajský portál www.zpravy.ods.cz je každodenně aktualizován o nejnovější zprávy, prohlášení, články, rozhovory, výstupy v elektronických médiích, anonce akcí, fotoaktuality a další informace.
• Zpravodajský portál je oddělen od domovské stránky ods.cz, na které jsou oficiální informace o ODS.
– V uvedeném období bylo na zpravodajském portálu umístěno celkem
2614 dokumentů.
C) Práce pro kampaň před neuskutečněnými volbami do PS PČR
Mediální sekce v přípravě kampaně zásadním způsobem rozšířila rozsah svých aktivit. Odpovědná byla za přípravu následujících výstupů:
• volební noviny JASNĚ
• celostránková „redakční“ inzerce v tisku
• volební webové stránky
• interní komunikace (Novinky ODS, e-maily, SMS)
• mediální aktivity (tiskové konference, tiskové zprávy, poznámky)
a) Volební noviny Jasně
• Nová forma volebních novin ve stylu blízkém bulvárním listům.
ZPRÁVY
171
• Oslovení co nejširší skupiny čtenářů, které je obtížné oslovit jinými formami in-
zerce v běžně prodávaném tisku.
Forma
se vyznačovala dominantním postavením fotografií a velkých titulků, gra•
fických prvků bulváru (tzn. střídání barev černé, žluté, červené).
• Podobě a zacílení listu odpovídal i název novin Jasně, který koresponduje s názvy podobných titulů Blesk, Aha! nebo týdeníku Šíp.
• Obsah volebních novin se zaměřil především na kritiku kroků a politiky ČSSD,
významný prostor zaujímala prezentace pozitivních projektů ODS a prezentace
volebních lídrů ODS.
Náklad
2,5 mil. výtisků, distribuováno do schránek, vyšlo jedno číslo.
•
b) Celostránková „redakční“ inzerce v tisku
• Nově využívaná efektivní forma oslovení voličů v podobě inzerce co nejbližší
běžným redakčním stranám novin jak po grafické stránce, tak po stránce obsahové a textové.
Kritika
politiky ČSSD a prezentace pozitivních kroků a návrhů ODS.
•
Každý
týden
vyšla jedna taková strana v Blesku, MF DNES, Právu, Lidových
•
novinách nebo Deníku.
• Celkem 4 kompletní emise, tedy 4 nové celostránkové inzerce v mutacích seriózní a bulvární.
c) Volební webové stránky
• Oficiální spuštění proběhlo 19. srpna 2009.
• Předvolební webová prezentace na adrese www.ods.cz byla postavena zejména na aktualitách ze všech 14 regionů, zábavě a interaktivním zapojení návštěvníků.
• Cílem nového konceptu bylo co nejvíce představit kandidáty ODS, návštěvníky
stránek pobavit a zapojit je do jejich tvorby.
Nové prvky:
1. Lišta pro vzkazy návštěvníků/podporovatelů
• Každý může sám namluvit či jen napsat svůj důvod, proč bude volit ODS.
2. Posílena multimédia
• TV ODS
• zpravodajská i zábavná videa z regionů
• každý týden se objevil nový animovaný vtip Vladimíra Jiránka – Modrá etuda
nebo Oranžová etuda
• na stránce regionů byly videoportréty jednotlivých krajských lídrů (natočené
Filipem Renčem)
3. Zábava
• ke stažení mobilní hry a vyzvánění
• zpravodajská i zábavná videa z regionů
• možnost vytvoření vlastní originální tapety či zvuku (inspirace Jiřím Paroubkem
a ČSSD)
4. Program psaný s občany
• do 21. 8. 2009 mohli občané vyplnit dotazník Programu psaného s občany
172
d) Interní komunikace
1. Novinky ODS
• Elektronický bulletin, přehled nejzajímavějších a nejvýznamnějších příspěvků
publikovaných na zpravodajském webu ODS; vydáván pravidelně každý týden.
• Součástí Novinek ODS je od června tohoto roku Argumentář, souhrn vysvětlujících formulací a argumentů vždy k jednomu dílčímu aktuálnímu tématu, které mohou členové ODS využívat při politických debatách na všech úrovních.
• Novinky jsou rozesílány prostřednictvím e-mailu cca 14 000 registrovaným zájemcům; registrovat se lze na webu ODS, o službě byla informována celá členská základna.
• Rozesláno bylo 18 vydání Novinek ODS, v úvodu předvolebního období proběhla aktivizační vlna, jejímž prostřednictvím se podařilo rozšířit okruh odběratelů Novinek.
2. Aktuální sdělení
• Hromadné rozesílání informačních e-mailů a SMS představitelům ODS a členské základně.
• Prostřednictvím těchto kanálů se dostávají veškeré důležité informace, podklady či návrhy společných vyjádření zástupcům ODS ve všech regionech; od června posláno 26 informativních e-mailů.
3. Motivační SMS
• Krátké textové zprávy s citáty významných osobností posílány každý den ráno
do mobilních telefonů.
• Pro inspiraci, vědomí sounáležitosti a pozitivní naladění v období vysokého volebního nasazení.
• Celkem bylo od června odesláno 46 zpráv.
4. Monitoring článků a významných informací z tisku
• Mediální monitoring týkající se ODS, denně rozesílaný pro interní potřebu dovnitř ODS.
Archiv
monitoringu je přístupný na webu ODS
•
e) Mediální aktivity
• V průběhu předvolební kampaně Mediální sekce ODS uspořádala 27 tiskových
konferencí, 2 pracovní setkání politiků ODS s novináři a vydala 106 tiskových
zpráv.
• Nově pro informování novinářů využíváno hromadně rozesílané SMS.
• Uspořádání netradičních tematických akcí – pro připomenutí výročí okupace
Československa vojsky Varšavské smlouvy ODS připravila samostatné mediální akce v prostředí budovy bývalého Federálního shromáždění, a to včetně
pietního aktu na místě upálení Jana Palacha na Václavském náměstí.
D) ODS Publishing, s.r.o.
Významným mezníkem v činnosti mediální sekce bylo založení vydavatelství ODS
Publishing v červenci 2009. Plní tyto hlavní úkoly:
• Vytvoření nové koncepce Listů a po schválení předloženého návrhu organizačně, obsahově a graficky zajišťovat jejich produkci.
ZPRÁVY
173
• Poskytovat a vytvářet potřebné podklady – grafické, fotografické i textové – pro
aktuální akce ODS, ostatní sekce HK a v rámci svých kapacit i pro další představitele strany dle jejich požadavků.
1. Koncepce Listů ODS
Vedení strany začátkem roku 2009 potvrdilo, že vnitrostranický bulletin ODS by
měl být pro odběratele atraktivnější, čtivější, měl by kromě aktuálních politických
informací poskytovat například živější komunikaci s představiteli regionů a další
témata, která mohou být pro čtenáře přínosná. Představitelé ODS Publishing předložili návrh celkové grafické a obsahové koncepce, po jejím schválení začaly Listy ODS vycházet od července 2009 v nové grafické a obsahové podobě.
Listy nadále vycházejí s měsíční periodicitou a jsou centrálně distribuovány poštou všem členům ODS v nákladu odpovídajícím počtu registrovaných členů ODS;
v elektronické podobě jsou všechna čísla bulletinu ve formátu PDF k dispozici na
internetových stránkách ODS.
Kromě zavedených politických informací a textů byly zavedeny nové pravidelné rubriky, které by měly Listy oživit, zpestřit a poskytnout maximum informací
ze současnosti i historie. Například s cílem zprostředkovat obeznámenost s působením, úspěchy a problémy starostů (event. jiných zastupitelů za ODS) a zároveň
představit místní podnikatele z řad členů nebo příznivců ODS byly zavedeny návštěvy jednotlivých regionů. Podnětné jsou rovněž odborně a zároveň čtivě zpracované historické exkurzy pojaté z málo známých úhlů pohledu. V další z nových
rubrik – Naši politici v civilu – představujeme význačné představitele ODS v jejich původní profesi, osobním příběhu, rodinném zázemí… Novinkou jsou rovněž
články z kulturního dění, reportáže. V těchto oblastech se podařilo navázat spolupráci s bohatým okruhem fundovaných externistů.
Na rozdíl od původního pojetí Listů jejich nová forma počítá i s inzercí, která by
výhledově měla pokrýt i část nákladů.
Výrobu Listů zajišťují čtyři stálí pracovníci – hlavní editorka, redaktorka, grafik
a fotograf.
Společně tento tým zajišťuje:
• informace o aktuálním dění v ODS
• komunikaci s představiteli ODS a prezentaci jejich článků k aktuálním tématům
• oslovování externistů a odborníků k aktuálním tématům nebo zajímavým reportážím
• vlastní texty, rozhovory, reportáže, podklady pro prezentaci představitelů ODS
• vlastní fotografie, případně jejich výběr z otevřených zdrojů a osobních kontaktů
• grafické zpracování
2. Spolupráce s jednotlivými složkami ODS, vytváření a poskytování
podkladů
Grafik ve spolupráci s fotografem a celým týmem připravuje tiskové podklady,
často přímo kontaktuje ohledně výsledné podoby vhodnou tiskárnu.
174
Fotograf ODS Publishing zajišťuje fotodokumentaci z veškerých oficiálních akcí – zasedání výkonného výboru, grémia, významných jednání Poslanecké sněmovny i Senátu, tiskových konferencí apod. Fotografie jsou k dispozici mediální sekci, IT, pro webové stránky, pro předvolební tiskoviny, inzeráty, propagační
materiály, publikace dokumentující politiku ODS, sborníky z kongresů a ideových konferencí. ODS Publishing též poskytuje i fotografie pro aktuální potřeby
politiků včetně komunálních zastupitelů. Pro tyto účely je k dispozici i obsáhlý
fotoarchiv.
4. Sekce informačních technologií a internetu
Služby v oblasti informačních a komunikačních technologií (IT/ITC) v rámci
Hlavní kanceláře ODS zajišťuje IT sekce, kterou stejně jako v předchozích letech
tvoří čtyři pracovníci.
Z běžných činností zajišťuje IT sekce HK ODS:
• provoz počítačové sítě ODS
• vývoj a správu webových prezentací ODS a intranetu
• spravuje centrální databázi členů
• spravuje videokonferenční síť ODS
• spravuje webhosting a mailhosting ODS
• zajišťuje IT podporu na akcích ODS a manažerské síti
• koordinuje další související IT služby jako například evidenci software licencí,
nákup a údržbu hardware, provoz kopírek, správu telefonní ústředny, mobilních
zařízení, sms brány, direkt mailingových aplikací a další.
Vzhledem ke stěhování hlavní kanceláře do nových prostor budovy Albatros bylo nutné zajistit přípravu nových prostor pro normální pracovní činnost ostatních
sekcí HK a volebního štábu a současně dále zajišťovat paralelní provoz IT služeb
v budově na Jánském vršku.
V období od 19. kongresu se IT sekce podílela na realizaci následujících
projektů:
a) Videokonferenční síť
Během tohoto období vybudovala ODS efektivní videokonferenční síť, která pokrývá vedle hlavní kanceláře, jakožto centrálního bodu, regionální kanceláře v Brně, Ostravě, Olomouci, Zlíně, Pardubicích, Hradci Králové, Liberci, Ústí nad Labem, Chebu, Českých Budějovicích a Jihlavě. Konferenční systém POLYCOM
umožňuje bezpečnou a šifrovanou on-line komunikaci tváří v tvář a představuje
efektivní nástroj pro koordinaci činností v rámci celé ODS. Videokonferenční porady byly hodnoceny jako vysoce efektivní nástroj například při komunikaci volebního štábu směrem do regionů během podzimní volební kampaně. Dále je videokonferenční systém používán při pravidelných poradách manažerské sítě, při
jednáních orgánů ODS, například grémia, nebo naposledy při jednání politických
sekcí při přípravě kongresu.
ZPRÁVY
175
b) Internet
Modrý tým (www.modrytym.cz)
V průběhu kampaně do Evropského parlamentu se IT sekce podílela na vzniku
a realizaci projektu podporovatelů ODS – Modrý tým – a to zejména realizací a naprogramováním kompletní webové prezentace týmu včetně interní a administrativní zóny webu s mnoha funkcemi.
Centrální web ODS
V lednu 2009 byla spuštěna inovovaná podoba centrální prezentace ODS na adrese www.ods.cz. Došlo k modernizaci vzhledu webu a zpřehlednění obsahové
části. V rámci stránek byl vytvořen i speciální archiv ODS kde lze dohledat všechny výstupy představitelů ODS nebo orgánů ODS zpětně od roku 1991 (pokud byly do elektronické podoby uloženy).
Volební web
V rámci kampaně do Poslanecké sněmovny se IT sekce podílela na realizaci
předvolebního webu (www.ods.cz/volby2009). Pro web byla vytvořena speciální administrativní zóna, která umožnila zapojení všech regionálních volebních
štábů přímo do plnění obsahu volebního webu.
Léto s Topolem (www.topolanek.cz)
Pro podporu letní kampaně předsedy ODS „Léto s Topolem“ jsme navrhli a zpracovali novou podobu osobní stránky předsedy ODS Mirka Topolánka na www.topolanek.cz.
E-shop ODS
U příležitosti 20. kongresu ODS byl pod heslem „Modrá sluší“ na adrese
http://eshop.ods.cz spuštěn speciální internetový obchod ODS pro příznivce,
přátele a členy umožňující zakoupení originálních předmětů s logem ODS.
c) CRM systém
IT sekce se v roce 2009 podílela na implementaci a zprovoznění systému CRM
(Customer relationship management system), který představuje základ pro jednotnou a řízenou komunikaci ODS směrem k občanům a voličům. CRM systém v podmínkách politické strany slouží především k centrálnímu managementu dotazů
a připomínek občanů, které zasílají směrem do ODS ať již e-mailem, z webových
formulářů, nebo telefonicky.
d) DMS systém
Ve spolupráci s Ekonomickou sekcí ODS se IT sekce v rámci hlavní kanceláře
podílela na zavedení systému DMS (Document Management System) ELO, který
umožňuje elektronickou archivaci důležitých dokumentů, faktur atd.
Praha, 21. 11. 2009
Jan Kočí
hlavní manažer ODS
176
PŘÍLOHY
PŘÍLOHA Č. 1
Rozdělení kompetencí vedení ODS
Ing. Mirek Topolánek
předseda ODS
Ing. David Vodrážka
1. místopředseda
• kompetence 1. místopředsedy ODS vyplývají ze Stanov ODS – zastupuje předsedu strany na základě jeho pověření ve vymezených záležitostech a v době
jeho nepřítomnosti při jednáních ve všech záležitostech
• 1. místopředseda ODS se bude věnovat zlepšení fungování komunikace ODS
dovnitř strany i navenek
• v jeho kompetenci bude fungování Hlavní kanceláře ODS a zodpovědnost za
vnitřní fungování strany, komunikace s regiony, problematika sporů uvnitř ODS
MUDr. Mgr. Ivan Langer
místopředseda ODS
• zodpovědný za analytickou činnost
• zodpovědný za vzdělávání členské základny a profesionalizaci manažerské sítě
• zodpovědný za komunikační strategii a média
Ing. Petr Bendl
místopředseda ODS
• zodpovědný za komunikaci s regiony, resp. krajskou reprezentací ODS a samosprávou
Mgr. Petr Gandalovič
místopředseda ODS
• odpovědný za vnější vztahy a meziresortní komunikaci ministerstev
RNDr. Petr Nečas
místopředseda ODS
• zodpovědný za programatiku ODS, přípravu volebního programu ODS, komunikaci se zástupci zaměstnanců a práci odborných komisí
PŘÍLOHA Č. 2
Přehled usnesení VR
Usnesení Výkonné rady ODS ze dne 19. 1. 2009
a) k politické situaci v ČR
1) VR ODS přeje Václavu Havlovi brzké uzdravení.
PŘÍLOHY
177
2) VR ODS podporuje změny, které premiér provedl ve svém kabinetu a oceňuje práci odcházejícího ministra zdravotnictví Tomáše Julínka a ministra dopravy Aleše Řebíčka. Děkuje jim za nasazení, se kterým prosazovali program
ODS a potřebné reformy.
b) k ekonomické situaci
VR ODS vítá ustavení Národní ekonomické rady vlády jako jednoho z prostředků zvládnutí dopadů světové finanční krize.
VR ODS tímto děkuje všem jejím členům, kteří se bez ohledu na své politické preference rozhodli pracovat v této radě.
c) k předsednictví ČR Radě EU
VR ODS vyslovuje uznání vládě ČR za aktivní a konstruktivní přístup v otázce plynové krize a krize na Blízkém východě. Aktuální politický vývoj ukázal, že
volba témat ekonomiky, energetiky i vnějších vztahů Unie za české priority předsednictví EU byla založena na důkladné znalosti problémů, kterým musí současná Evropa čelit.
d) k volbám do EP:
VR ODS zvolila lídrem kandidátky ODS do EP Jana Zahradila.
a) VR ODS konstatuje, že ČSSD se v současné situaci chová nezodpovědně a populisticky jak při návrzích na řešení ekonomických problémů, tak ve vztahu k předsednictví ČR v Radě EU.
Vládnutí ČSSD v krajích ukazuje její nepřipravenost a nekoncepčnost, lze jej charakterizovat slovy – rozvrat, chaos, personální čistky.
ODS je zděšena nezodpovědností, se kterou ČSSD v krajích plýtvá veřejnými finančními prostředky.
b) VR ODS je zneklidněna některými výroky francouzského prezidenta N. Sarkozyho, které naznačují příklon k protekcionismu při řešení současných ekonomických potíží. Takový postoj by byl v rozporu se 4 základními svobodami EU –
volným pohybem osob, služeb, kapitálu a zboží.
c) VR ODS schválila prvních deset míst na kandidátní listině ODS pro volby do
EP a pověřila grémium, aby sestavilo zbytek kandidátní listiny. TK, na níž budou
kandidáti představeni, se koná v úterý 10. 2. ve 13 hod. v Kaiseršteinském paláci.
a) VR ODS konstatuje, že hlasování o nedůvěře vládě vyvolané ČSSD uprostřed
historicky prvního českého předsednictví EU bylo naprosto bezprecedentním krokem. Bylo to vítězství zloby, zášti a neodpovědnosti.
ČSSD je tak plně odpovědná za:
• oslabení naší autority při výkonu předsednictví EU
• poškození pověsti a pozice ČR v zahraničí
• zhoršení ekonomického obrazu ČR právě během probíhající světové ekonomické recese včetně možných následných komplikací
178
b) VR ODS schvaluje dosavadní postup grémia a poslaneckého klubu ODS a je
přesvědčena, že jediným správným řešením situace je co nejrychlejší uspořádání
předčasných voleb cestou přijetí zvláštního ústavního zákona.
c) VR ODS prohlašuje, že očekává postup prezidenta republiky v duchu ústavních zvyklostí a pověření předsedy nejsilnější strany sestavením vlády.
d) VR ODS je znepokojena prohlášením prezidenta republiky, který podmínil pověření k sestavení vlády shromážděním 101 poslaneckých podpisů, aniž
však vyloučil komunistické hlasy.
e) VR ODS konstatuje, že žádný člen ODS, s výjimkou předsedy, nemá mandát
přijmout pověření k sestavení vlády.
f) VR ODS jmenuje vyjednávací tým ve složení Mirek Topolánek, David Vodrážka, Petr Tluchoř.
g) VR ODS považuje společné hlasování s komunisty pro nedůvěru vládě vedené předsedou ODS za neslučitelné se členstvím v ODS a vyzývá poslance Vlastimila Tlustého a Jana Schwippela, aby okamžitě vystoupili z řad ODS a vzdali se
poslaneckého mandátu. Pokud tak neučiní, žádá místní sdružení ODS Rakovník
a Zadní Třebáň k vyloučení Vlastimila Tlustého a Jana Schwippela z ODS, a to do
15. dubna 2009.
a) VR ODS schvaluje dosavadní průběh jednání pověřených zástupců o řešení
situace po pádu vlády a potvrzuje jejich další mandát pro vyjednávání.
b) VR ODS vidí jako jediné racionální východisko ze situace, které bude odpovědné vůči všem občanům ČR, předčasné volby, ze kterých vzejde nová vláda s politickým mandátem, a to v nejbližším možném termínu.
c) VR ODS proto vyzývá poslance a senátory zvolené za ODS, aby podpořili přijetí zákona, který umožní rozpuštění PS PČR.
d) VR ODS schvaluje Předběžnou dohodu o přechodu k předčasným volbám
a o vzniku překlenovací vlády.
e) VR ODS konstatuje, že ODS bude hlasovat pro důvěru překlenovací vládě
a nemá žádné stranické personální požadavky.
a) VR ODS děkuje premiéru M. Topolánkovi a ministrům ODS za dobře odvedenou práci ve vládě a oceňuje dosažené výsledky jejich vládnutí.
b) VR ODS bere na vědomí zprávu o aktuální politické situaci předsedy M. Topolánka.
c) VR ODS bere na vědomí informaci Jana Zahradila o volebním programu
ODS pro volby do EP v červnu 2009.
d) VR ODS bere na vědomí prezentaci volebního hesla pro volby do EP v červnu 2009 „Řešení místo strašení“.
e) VR ODS vítá odstartování otevřené debaty k volebním prioritám ODS do podzimních parlamentních voleb.
PŘÍLOHY
179
a) VR ODS se zabývala přípravou předčasných podzimních voleb a pověřila vedením volebního štábu a přípravou kampaně místopředsedu ODS Ivana Langera.
b) VR ODS pověřila přípravou volebního programu pro podzimní předčasné volby do PS PČR 1. místopředsedu ODS Davida Vodrážku.
c) VR ODS podporuje návrh na intenzivní spolupráci se zahraničními konzultanty při podzimních předčasných volbách do Poslanecké sněmovny PČR.
a) Jsme nadále přesvědčení, že nejlepším řešením jsou volby v plánovaném říjnovém termínu.
b) Budeme respektovat rozhodnutí Ústavního soudu, ať už bude jakékoli.
c) Jako odpovědní politici jsme připravili řešení i pro případ, že Ústavní soud
10. září dá za pravdu Melčákově stížnosti nebo rozhodnutí odloží.
d) Tím řešením je schválení ústavního zákona, který ODS prosazovala už v minulosti a který umožní rozpuštění Poslanecké sněmovny na základě ústavní většiny
poslanců.
1) Znovu zdůrazňujeme, že je to řešení standardní a dlouhodobé, je plně v souladu s Ústavou, neomezuje volnou soutěž politických stran a nedává žádný prostor k pochybnostem.
2) Podle expertního týmu by v takovém případě mohly být volby 6. a 7. listopadu.
3) Věříme, že toto řešení podpoří po dnešním večerním jednání nakonec všechny politické strany.
e) Věříme, že cíl Ústavního soudu je shodný se zájmem naším a zájmem občanů
– mít zvolenou Poslaneckou sněmovnu ústavním způsobem s plnohodnotným mandátem. V této souvislosti nestojíme na opačném pólu než Ústavní soud.
f) Současnou ústavní krizi ODS nezpůsobila. Jejím skutečným začátkem bylo vyslovení nedůvěry vládě. Ti, kteří vládu shodili, neměli připravené žádné řešení pro
další měsíce. Současná zmatečná situace je dalším následkem tohoto kroku.
g) Navzdory různým názorům a politické orientaci pokládáme za nezbytně nutné
postupovat v této situaci společně, zodpovědně a zabránit tak negativním dopadům ústavní krize na český politický systém i na hospodářskou situaci státu.
h) Pro případ voleb, které by se uskutečnily v novém termínu v letošním roce,
schválila Výkonná rada ODS i pro tyto volby shodné kandidátní listiny s těmi, které již byly předloženy pro volby v původně plánovaném říjnovém termínu.
a) ODS děkuje všem voličům, kteří ji vyjadřovali podporu. Děkuje všem svým kandidátům, členům i příznivcům za nasazení ve volební kampani.
b) I s odstupem jednoho dne pokládáme včerejší názorový obrat Jiřího Paroubka
a jeho ČSSD za důkaz neodpovědného postoje, neúcty k základním politickým dohodám a jejich aktérům.
180
1) Důvody, které Jiří Paroubek pro svůj názorový veletoč uváděl, pokládáme za
zástupné. V souvislosti s jeho předchozími zcela odlišnými postoji mu není možné důvěřovat.
2) ODS pokládá pro tento okamžik debatu o dalších předčasných volbách za
druhořadou. Na prvním místě teď musí stát vážná debata o rozpočtu a nezbytných legislativních opatřeních.
c) VR ODS vyzývá vládu, aby:
1) Nepředkládala Sněmovně návrh rozpočtu s deficitem 230 mld. Kč.
2) Urychleně předložila do Poslanecké sněmovny návrh legislativních kroků
na příjmové a výdajové straně státního rozpočtu umožňující redukovat deficit.
3) Spojila se schválením těchto legislativních kroků hlasování o důvěře.
4) Předložila nový návrh rozpočtu s maximální úrovní deficitu ve výši 170 mld. Kč.
a) VR ODS dnes schválila návrh programu 20. kongresu ODS jako kongresu
nevolebního, programového a ideového.
Půjde o 20. kongres ODS přesně 20 let od listopadové revoluce 1989.
Od svého založení byla a je ODS nejviditelnějším nositelem a zastáncem hodnot
demokracie a svobody, které prosadila právě listopadová revoluce.
20. kongres ODS se chce vrátit k těmto hodnotám. Na jejich kontinuitě hodláme
představit současnou vizi České republiky pro další desetiletí – Vizi 2020 – která nabídne řešení pro Českou republiku v následujících oblastech:
1. Obrana svobody
2. ČR v Evropě a ve světě
3. Vzdělaná a konkurenceschopná země
4. Nové civilizační výzvy – Řešení pro budoucnost
Tomu bude také odpovídat členění kongresové diskuse.
b) VR ODS doporučuje poslancům ODS v PSP:
1) Schválit rozpočet v 1. čtení dle vládního návrhu.
2) Nepodporovat individuální pozměňovací návrhy, tzv. dělení „medvěda“.
PŘÍLOHA Č. 3
Přehled vnitřních usnesení VR
Vnitřní usnesení Výkonné rady ODS ze dne 19. 1. 2009
a) VR ODS děkuje hlavnímu manažerovi J. Kočímu a celému organizačnímu
a manažerskému týmu za kvalitní organizaci 19. kongresu ODS.
b) VR ODS pověřila grémium sestavením kandidátky ODS pro volby do EP
2009.
PŘÍLOHY
181
c) VR ODS provedla z pověření 19. kongresu jazykovou redakci úpravy
Stanov ODS a předala Stanovy Hlavní kanceláři k zaregistrování.
d) VR ODS pověřila Republikový smírčí výbor vypracováním návrhu vzorového Jednacího řádu a závazného Volebního řádu. Gescí pověřila 1. místopředsedu D. Vodrážku a termín pro předložení Výkonné radě k diskusi určila do
9. 2. 2009.
e) VR ODS schválila termíny svých zasedání pro 1. pololetí roku 2009.
f) VR ODS na základě informací o výsledcích auditu členské základny Ústeckého regionu:
1) Odebrala licenci MS ODS Mariánské Radčice a konstatovala jeho neexistenci a odebrala licenci MS ODS Horní Jiřetín.
2) Doporučuje OS ODS Most omluvit se a vrátit členské příspěvky všem neplatně přijatým občanům.
3) Upozorňuje, že jednání Oblastního sněmu OS ODS Most dne 1. 12. 2008 je
neplatné.
4) Doporučuje OS ODS Most svolat nový oblastní sněm.
5) Žádá OR ODS Most, aby navrhla hlavnímu manažerovi ukončení pracovního poměru s oblastní manažerkou OS ODS Most Libuší Švendovou.
6) Odebrala licenci MS ODS Litvínov z důvodu dlouhodobého porušování Stanov ODS.
7) VR ODS vyzývá všechny členy ODS a zájemce o členství v ODS Ústeckého
regionu, aby přestoupili popř. požádali o vstup do ODS v místě svého trvalého
bydliště nebo pracoviště.
g) VR ODS vzala na vědomí informaci O. Vlasáka o zklidnění situace v oblasti
Rychnov n. Kněžnou.
h) VR ODS schválila udělení licencí následujícím MS:
Region
Oblast
Místní sdružení
Praha
Praha 5
Klamovka
i) VR ODS vzala na vědomí informaci o zániku MS (pokles členů pod 3):
Region
Oblast
Místní sdružení
Ústecký
Teplice
Ledvice
Jihomoravský
Znojmo
Miroslav
a) VR ODS vzala na vědomí rozdělení kompetencí vedení ODS.
b) VR ODS schválila prvních deset míst kandidátní listiny ODS pro volby do
EP v roce 2009.
c) VR ODS zmocnila grémium k doplnění kandidátky od 11. místa výše. Grémium sestaví celou kandidátku do nejbližšího jednání VR ODS, nejpozději však
ke dni odevzdání kandidátek.
d) VR ODS jmenovala volebním zmocněncem pro odevzdání kandidátní listiny ODS pro volby do Evropského parlamentu v roce 2009 hlavního manažera
Bc. Jana Kočího a náhradníkem 1. místopředsedu Ing. Davida Vodrážku.
e) VR ODS vzala na vědomí plnění centrálního rozpočtu ODS k 31. 12. 2008.
182
f) VR ODS schválila udělení licencí těmto MS:
Region
Oblast
Místní sdružení
Olomoucký
Šumperk
Dubicko
Jihomoravský
Brno-venkov
Jinačovice
g) VR ODS vzala na vědomí informaci o zániku MS (pokles členů pod 3):
Region
Oblast
Místní sdružení
Středočeský
Mladá Boleslav
Ptýrov
Jihomoravský
Brno-venkov
Prštice
h) VR ODS prodloužila Republikovému smírčímu výboru termín na vypracování návrhu vzorového Jednacího řádu a závazného Volebního řádu do červnového zasedání Výkonné rady ODS.
a) VR ODS jmenovala volebními zmocněnci pro delegování členů a náhradníků do okrskových volebních komisí pro volby do Evropského parlamentu v roce 2009 oblastní manažery a jejich náhradníky předsedy místních sdružení.
b) VR ODS žádá příslušné místní rady, aby jmenovaly do 30. 4. 2009 člena a náhradníka do okrskových volebních komisí pro volby do EP.
c) VR ODS schválila návrh centrálního rozpočtu ODS na rok 2009.
VR ODS schválila termín pro konání regionálních sněmů pro sestavení kandidátních listin ODS pro volby do Poslanecké sněmovny PČR do 30. června 2009.
a) VR ODS schválila „Pravidla pro sestavení kandidátních listin ODS pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2009“ (v příloze).
b) VR ODS stanovila termín pro konání oblastních sněmů do 14. 6. 2009.
c) VR ODS pověřuje grémium okamžitým vytvořením programového týmu a volebního štábu pro volby do PSP.
d) VR ODS schválila udělení licencí těmto MS:
Region
Oblast
Místní sdružení
Královéhradecký
Rychnov nad Kněžnou Slatina nad Zdobnicí
Plzeňský
Plzeň-sever
Kozolupy
Úlice
Ústecký
Most
Mariánské Radčice
Korozluky
Bečov
Teplice
Modlany
Jihomoravský
Vyškov
Olšany
Hamiltony
Zlínský
Vsetín
Francova Lhota
PŘÍLOHY
183
e) VR ODS vzala na vědomí informaci o zániku MS (pokles členů pod 3):
Region
Oblast
Místní sdružení
Karlovarský
Karlovy Vary
Nové Hamry
Olomoucký
Olomouc
Babice
a) VR ODS určila 7. června jako termín pro první kolo připomínek k závaznému Volebnímu řádu a vzorovým Jednacím řádům, které byly připraveny Republikovým Smírčím výborem. Materiály budou členům VR předány e-mailem.
b) VR ODS schválila na základě Usnesení OS Praha 5 ze dne 22. 4. 2009
navrácení pravomocí Oblastnímu sdružení ODS Praha 5 k nakládání s finančními prostředky.
Pověřuje hlavního manažera J. Kočího, aby ve spolupráci s oblastním manažerem Prahy 5 zajistil převod podpisových práv k bankovním účtům.
c) VR ODS schválila udělení licencí těmto MS:
Region
Oblast
Místní sdružení
Zlínský
Zlín
Slopné
Ústecký
Chomutov
Otvice
Spořice
Olomoucký
Šumperk
Zábřeh
Ústecký
Most
Horní Litvínov
d) VR ODS vzala na vědomí informaci o zániku MS (pokles členů pod 3):
Region
Oblast
Místní sdružení
Vysočina
Žďár nad Sázavou
Křoví
Olomoucký
Prostějov
Víceměřice
e) VR ODS vzala na vědomí informaci o zániku MS (z důvodu sloučení
členské základny s MS Přerov 1):
Region
Oblast
Místní sdružení
Olomoucký
Přerov
Přerov
f) VR ODS odebrala licenci z důvodu opakovaného porušení Stanov ODS:
Region
Oblast
Místní sdružení
Jihomoravský
Brno-venkov
MS Veverská Bitýška
g) VR ODS přerušila jednání o odebrání licence MS Prostějov-město do
svého příštího zasedání.
a) VR ODS jmenovala zmocněncem pro registraci krajských kandidátních listů pro volby do PS PČR v roce 2009 hlavního manažera J. Kočího.
Náhradníky jmenovala VR příslušné regionální manažery.
b) VR ODS doporučila jednotlivým regionálním sdružením s výjimkou regionu
Vysočina nominaci na lídra kandidátní listiny.
184
Praha – David Vodrážka
Středočeský kraj – regionální sněm již zvolil do čela regionální kandidátky
Petra Bendla. VR volbu akceptovala.
Jihočeský – Jan Bauer
Plzeň – Jiří Pospíšil
Karlovarský – Miloš Patera
Ústecký – Petr Gandalovič
Liberecký – Zdeněk Mach
Královéhradecký – Jozef Kochan
Pardubický – Daniel Petruška
Moravskoslezský – Pavel Drobil
Olomoucký – Ivan Langer
Jihomoravský – Mirek Topolánek
Zlínský – Petr Nečas
Vysočina – bez doporučení
c) VR ODS schválila udělení licencí těmto MS:
Region
Oblast
Místní sdružení
Olomoucký
Šumperk
Petrov nad Desnou
Praha
Praha 3
Jarov 2
d) VR ODS vzala na vědomí informaci o zániku MS (pokles členů pod 3):
Region
Oblast
Místní sdružení
Středočeský
Mělník
Chvatěruby
Moravskoslezský
Bruntál
Horní Město
Olomoucký
Olomouc
Hlubočky
e) VR ODS ukládá provést stop stav členské základny v obou MS Prostějov
k datu 15. 6. 2009.
f) VR ODS ukládá hlavnímu manažerovi provézt audit členské základny v obou
MS Prostějov.
g) VR ODS ukládá 1. místopředsedovi ODS Davidu Vodrážkovi, aby situaci
monitoroval a na příští VR podal podrobnou informaci.
a) VR ODS schválila kandidátní listiny pro volby do PS PČR 2009.
b) VR ODS schválila rozdělení dotace z HK jednotlivým regionům na přípravu
volební kampaně pro volby do PS PČR 2009.
c) VR ODS schválila základní pravidla individuální kampaně voleb do PS PČR
2009.
d) VR ODS určila náhradníkem volebního zmocněnce 1.místopředsedu ODS
Davida Vodrážku.
e) VR ODS bere na vědomí zánik MS:
Region
Oblast
Místní sdružení
Vysočina
Jihlava
Krahulčí
PŘÍLOHY
185
a) VR ODS bere na vědomí plnění schváleného centrálního rozpočtu ODS za
1. pololetí roku 2009.
Neprodleně po zveřejnění termínu voleb do PS PČR bude VR předložen centrální rozpočet s případnými návrhy změn, který bude reflektovat aktuální situaci.
b) VR ODS schválila základní parametry volebního rozpočtu pro volby do PS PČR.
Neprodleně po zveřejnění termínu voleb do PSP ČR bude VR předložen volební
rozpočet s případnými návrhy změn, který bude reflektovat aktuální situaci.
c) VR ODS schválila udělení licence těmto MS:
Region
Oblast
Místní sdružení
Pardubický
Svitavy
Sklené
Plzeňský
Rokycany
Bušovice
Moravskoslezský
Nový Jičín
Rybí
Moravskoslezský
Opava
Šilheřovice
Plzeňský
Domažlice
Poběžovice
d) VR ODS vzala na vědomí informaci o zániku MS z důvodu poklesu členů
pod 3 po dobu 3 měsíců:
Region
Oblast
Místní sdružení
Pardubický
Svitavy
Bělá u Jevíčka
Ústecký
Šluknovsko
Rybniště
Moravskoslezský
Opava
Štěpánkovice
Moravskoslezský
Opava
Vítkov
a) VR ODS bere na vědomí, že HK ODS není schopna v současné době vzhledem
k probíhajícím jednání o přerušení volební kampaně vyčíslit aktuální ztrátu.
Výkonnou radou ODS konanou 14. 7. 2009 schválený příslib dotací regionům
na přípravu volební kampaně není možné v současné době splnit. Důvodem je
skutečnost, že HK ODS musí přednostně dostát svým závazkům ze smluvních
vztahů.
b) VR ODS bere na vědomí, že ihned poté, co bude HK ODS schopna vyčíslit aktuální ztrátu, předloží na VR návrh upraveného volebního rozpočtu i s návrhem výše dotací pro regiony na volební výdaje pro volby do PS PČR.
c) VR ODS určila termín a místo konání nevolebního 20. kongresu ODS na
21. a 22. 11. 2009 v Clarion Congress Hotelu Praha.
VR ODS určila termín pro konání oblastních sněmů a volbu delegátů kongresu do 8. 11. 2009.
VR ODS stanovila klíč pro delegování členů ODS na kongres v poměru 1:100
podle stavu členské základny k 16. 9. 2009.
VR ODS schvaluje účastnický poplatek pro delegáty kongresu ve výši 1000 Kč.
Členové VR mají právo pozvat na kongres 2 hosty.
186
d) VR ODS vzala na vědomí informaci o zániku MS z důvodu poklesu členů
Region
Oblast
Místní sdružení
Středočeský
Benešov
Vodslivy
Chocerady
Dolní Kralovice
a) VR ODS vyzývá regionální sdružení, aby nominovala po 1 zástupci do redakční skupiny každé kongresové sekce k přípravě kongresového dokumentu,
a jednotlivá regionální sdružení, aby na regionálních sněmech nominovala své
zástupce do pracovních komisí kongresu (mandátové, návrhové, volební).
b) VR ODS ukládá Grémiu ODS předložit na příští jednání VR seznam programových garantů.
c) VR ODS bere na vědomí informaci o průběhu zakládání nové celoevropské
politické platformy s názvem SCRE a o účasti ODS v tomto projektu.
d) VR ODS bere na vědomí, že Grémium ODS souhlasilo s další spoluprací
ODS se Stranou soukromníků ČR.
e) VR ODS schválila Pravidla pro vytvoření kandidátek ODS pro volby do Senátu Parlamentu ČR v roce 2010 (v příloze).
f) VR ODS stanovila nejpozdější termín 19. 10. 2009 jako určující pro stav členské základny v jednotlivých MS pro počty delegátů na sněmy volitelů pro senátní volby 2010 či pro počty delegátů na sněmy pro sestavení kandidátních
listin pro komunální volby 2010 tam, kde je více MS partnerem pro jednu radnici.
g) VR ODS stanovila na rok 2010 minimální výši členských příspěvků pro:
1) výdělečně činné členy 300 Kč
2) důchodce, studenty, ženy na mateřské a rodičovské apod. 100 Kč
h) VR ODS stanovila termín pro uhrazení členských příspěvků do 31. 3. 2010.
i) VR ODS schválila udělení licence těmto MS:
Region
Oblast
Místní sdružení
Praha
Praha 8
Březiněves
Středočeský
Nymburk
Hradištko
Královéhradecký
Hradec Králové
Věkoše
Olomoucký
Jeseník
MS ODS pro Jeseník
j) VR ODS vzala na vědomí informaci o zániku MS z důvodu poklesu členů
Region
Oblast
MS
Královéhradecký
Rychnov nad Kněžnou Panská Habrová
187
PŘÍLOHY
PŘÍLOHA Č. 4
Přehled licencí MS
Licence místních sdružení ODS 2009
VR ODS 19.1.
UDĚLENÍ LICENCÍ
region Praha
oblast Praha 5
MS Klamovka
ZÁNIK LICENCÍ
region Ústecký
region Jihomoravský
oblast Teplice
oblast Znojmo
MS Ledvice
MS Miroslav
ODEBRÁNÍ LICENCÍ
region Ústecký
oblast Most
region Ústecký
oblast Most
region Ústecký
oblast Most
MS Mariánské Radčice
MS Horní Jiřetín
MS Litvínov
VR ODS 9. 2.
UDĚLENÍ LICENCÍ
region Olomoucký
oblast Šumperk
oblast Brno-venkov
MS Dubicko
MS Jinačovice
ZÁNIK LICENCÍ
region Středočeský
oblast Mladá Boleslav
oblast Brno-venkov
MS Ptýrov
MS Prštice
VR ODS 20. 4.
UDĚLENÍ LICENCÍ
region Královéhradecký
region Plzeňský
region Plzeňský
region Ústecký
region Ústecký
region Ústecký
region Ústecký
region Zlínský
oblast Rychnov n. Kněž. MS Slatina nad Zdobnicí
oblast Plzeň-sever
MS Kozolupy
oblast Plzeň-sever
MS Úlice
oblast Most
MS Mariánské Radčice
oblast Most
MS Korozluky
oblast Most
MS Bečov
oblast Teplice
MS Modlany
oblast Vyškov
MS Olšany
oblast Vyškov
MS Hamiltony
oblast Vsetín
MS Francova Lhota
ZÁNIK LICENCÍ
region Karlovarský
region Olomoucký
oblast Karlovy Vary
oblast Olomouc
MS Nové Hamry
MS Babice
188
VR ODS 18. 5.
UDĚLENÍ LICENCÍ
region Zlínský
region Ústecký
region Ústecký
region Olomoucký
region Ústecký
oblast Zlín
oblast Chomutov
oblast Chomutov
oblast Šumperk
oblast Most
MS Slopné
MS Otvice
MS Spořice
MS Zábřeh
MS Horní Litvínov
ZÁNIK LICENCÍ
region Vysočina
region Olomoucký
region Olomoucký
oblast Žďár n. Sáz.
oblast Prostějov
oblast Přerov
MS Křoví
MS Víceměřice
MS Přerov
ODEBRÁNÍ LICENCÍ
oblast Brno-venkov
MS Veverská Bitýška
VR ODS 15. 6.
UDĚLENÍ LICENCÍ
region Olomoucký
region Praha
oblast Šumperk
oblast Praha 3
ZÁNIK LICENCÍ
oblast Mělník
region Moravskoslezský oblast Bruntál
region Olomoucký
oblast Olomouc
MS Petrov nad Desnou
MS Jarov 2
MS Chvatěruby
MS Horní Město
MS Hlubočky
VR ODS 14. 7.
ZÁNIK LICENCÍ
region Vysočina
oblast Jihlava
MS Krahulčí
VR ODS 6. 9.
UDĚLENÍ LICENCÍ
region Pardubický
region Plzeňský
region Plzeňský
region Moravskoslezský
region Moravskoslezský
oblast Svitavy
oblast Rokycany
oblast Domažlice
oblast Nový Jičín
oblast Opava
MS Sklené
MS Bušovice
MS Poběžovice
MS Rybí
MS Šilheřovice
ZÁNIK LICENCÍ
region Pardubický
region Ústecký
oblast Svitavy
oblast Šluknovsko
MS Bělá u Jevíčka
MS Rybniště
189
PŘÍLOHY
region Moravskoslezský oblast Opava
region Moravskoslezský oblast Opava
MS Štěpánkovice
MS Vítkov
VR ODS 16. 9.
ZÁNIK LICENCÍ
oblast Benešov
oblast Benešov
oblast Benešov
MS Vodslivy
MS Chocerady
MS Dolní Kralovice
VR ODS 19. 10.
UDĚLENÍ LICENCÍ
region Praha
region Královéhradecký
region Olomoucký
oblast Praha 8
oblast Nymburk
oblast Hradec Králové
oblast Jeseník
MS Březiněves
MS Hradištko
MS Věkoše
MS ODS pro Jeseník
ZÁNIK LICENCÍ
region Královéhradecký oblast Rychnov n. Kněž. MS Panská Habrová
PŘÍLOHA Č. 5
Stav členské základny k 31. 10. 2009
Základní údaje
K 31. říjnu 2009 měla ODS 33 661 členů, kteří jsou evidováni v 1 455 místních,
92 oblastních a 14 regionálních sdruženích.
Během uplynulého roku se počet členů zvýšil o 2 856 členů. Poměr mužů a žen
je v ODS cca 2:1.
Vývoj počtu členů
počet členů ODS
muži
ženy
meziroční nárůst
33 661
22 259
11 402
2 856
100,00 %
66,13 %
33,87 %
8,48 %
V tomto roce došlo k nárůstu počtu členů. Současný stav představuje 2,1 násobek
oproti historickému minimu v polovině roku 1998 (16 189 členů).
počet členů (ke konci 10. měsíce)
190
Věková skladba
Průměrný věk členů ODS činí 46,1 roku. Členská základna je nepatrně mladší.
Průměrný věk členek ODS je 47,4 roku, u členů dosahuje 45,4 roku.
průměrný věk
46,1
muži
ženy
45,4
47,4
Nejpočetnější věková kategorie je skupina mezi 31 a 40 lety, téměř stejně početná je skupina mezi 41 a 50. Nejmladší generace (18–30 let) představuje 19 %,
32 členů je starších než 90 let.
Relativní zastoupení členů ODS
věková kategorie
relativní zastoupení
18–30
31–40
41–50
51–60
61–70
71–80
81–90
91–100
19,21 %
22,58 %
20,75 %
16,59 %
11,86 %
6,45 %
2,48 %
0,10 %
celkem
33 661
r.z. – muži
r.z. – ženy
65,28 %
70,36 %
68,84 %
67,26 %
60,79 %
57,21 %
53,72 %
34,38 %
34,72 %
29,64 %
31,16 %
32,74 %
39,21 %
42,79 %
46,28 %
65,63 %
Regionální přehledy
Při pohledu na regionální data je zjevné, že nejvíce členů je registrováno v ústeckém RS (5 482).
I v tomto regionu byl největší nárůst členů během uplynulého roku (1 681 členů,
44 %). V šesti regionech došlo k poklesu členské základny.
Počet členů na počet obyvatel je největší též v Ústeckém kraji (0,66 %, tj. 1 člen
na 152 obyvatel), oproti tomu ve Zlínském kraji se o jednoho člena ODS dělí 504
obyvatel. V rámci celé ČR je na obyvatele 0,32 % členů ODS, což odpovídá 1 členu na 311 obyvatel.
191
PŘÍLOHY
region
počet obyvatel
stav
stav
absolutní
relativní
regionu
relativní
k 31. 10. k 31. 10. změna oproti změna oproti k 30. 12. 2008 angažovanost
2008
2009 31. 10. 2008 31. 10. 2008
(ČSÚ)
v ODS
RS Pražský kraj
3 845 4 068
RS Středočeský kraj
3 143 3 107
RS Jihočeský kraj
2 043 2 191
RS Plzeňský kraj
3 053 3 034
RS Karlovarský kraj
747
746
RS Ústecký kraj
3 801 5 482
RS Liberecký kraj
1 216 1 264
RS Královéhradecký kraj 1 367 1 394
RS Pardubický kraj
1 179 1 226
RS Moravskoslezský kraj 2 771 3 146
RS Olomoucký kraj
1 602 1 582
RS Jihomoravský kraj
3 665 4 126
RS Zlínský kraj
1 184 1 173
RS Vysočina
1 189 1 123
celkem
30 805 33 662
223
– 36
148
–19
–1
1 681
48
27
47
375
–20
461
–11
–66
2 857
5,8 %
1 233 211
– 1,1 %
1 230 691
7,2 %
636 328
–0,6 %
569 627
–0,1 %
308 403
44,2 %
835 891
3,9 %
437 325
2,0 %
554 520
4,0 %
515 185
13,5 % 1 250 255
–1,2 %
642 137
12,6 %
1 147 146
–0,9 %
591 412
–5,6 %
515 411
9,3 % 10 467 542
0,33 %
0,25 %
0,34 %
0,53 %
0,24 %
0,66 %
0,29 %
0,25 %
0,24 %
0,25 %
0,25 %
0,36 %
0,20 %
0,22 %
0,32 %
Pozn: Tento přehled vznikl na základě aktuálních informací obsažených
v databázi členské základny, která je spravována oblastními manažery
ODS. Referenční stav k 31.10.2008 vychází z loni prezentovaných údajů.
Data získaná případnou zpětnou rekonstrukcí z aktuálních záznamů se
mohou mírně lišit.
Zpráva Výkonné rady ODS za rok 2009
DMS systém
Ve spolupráci s Ekonomickou sekcí ODS se IT sekce v rámci hlavní kanceláře podílela na zavedení systému DMS (Document Management System) ELO, který
umožňuje elektronickou archivaci důležitých dokumentů, faktur atd.
Praha, 21. 11. 2009
Jan Kočí, hlavní manažer
192
ZPRÁVA O ČINNOSTI
POSLANECKÉHO KLUBU
OBČANSKÉ DEMOKRATICKÉ STRANY
V POSLANECKÉ SNĚMOVNĚ
Zprávu předkládá:
předseda Poslaneckého klubu ODS Petr Tluchoř
Předkládaná zpráva o činnosti Poslaneckého klubu ODS zahrnuje
období mezi XIX. a XX. kongresem ODS, tj. činnost mezi 44. a 65. schůzí
Poslanecké sněmovny v 5. volebním období.
1. Poslanecký klub ODS v období listopad 2008 – listopad 2009
Od konání XIX. kongresu došlo v poslaneckém klubu k následujícím personálním změnám. Dne 24. 3. 2009 rozhodnutím poslaneckého klubu přestal být jeho
členem poslanec Vlastimil Tlustý, a to z toho důvodu, že také jeho hlasem padla
druhá Topolánkova vláda. Dne 15. 9. 2009 rezignoval na svůj mandát poslanec
Karel Sehoř, protože se stal členem Nejvyššího kontrolního úřadu. Na jeho místo
nastoupil poslanec Libor Nowak. Týž den na svůj mandát rovněž rezignoval předseda Občanské demokratické strany Mirek Topolánek. Na jeho místo nastoupila
poslankyně Monika Hašková.
Předsednictvo poslaneckého klubu pracovalo od 25. září 2008 ve složení: předseda Petr Tluchoř, první místopředseda Jan Bürgermeister, místopředsedové Václav
Mencl, Pavel Hrnčíř, Miloš Patera, Zdeňka Horníková a členové Jan Bauer, Petr
Krill a Zdeněk Prosek.
1.1. Hlasování o nedůvěře vládě a nástup Fischerovy vlády
Poté, co se stala Česká republika 1. 1. 2009 předsednickou zemí EU, opozice
zvýšila tlak na vládu s cílem ji svrhnout. Opozice využila nejednotnosti koalice,
rozpadu Poslaneckého klubu Strany zelených a neloajálního postoje poslance
V. Tlustého a vyvolala na 53. schůzi hlasování o nedůvěře druhé Topolánkově vládě. Sněmovna vyslovila vládě nedůvěru v poměru 101 hlasů proti 96.
Topolánkova vláda byla vystřídána překlenovací vládou Fischerovou s tím, že se
Sněmovna a Senát shodly na ústavním zákonu o zkrácení volebního období. Volby se pak měly konat počátkem října. Na podnět poslance Melčáka však Ústavní
soud tento ústavní zákon zrušil, a tím i konání předčasných voleb.
I druhý pokus o konání předčasných voleb počátkem listopadu na základě
novely Ústavy byl neúspěšný, protože sociální demokracie na poslední chvíli od
tohoto záměru ustoupila.
ZPRÁVA O ČINNOSTI POSLANECKÉHO KLUBU ODS V POSLANECKÉ SNĚMOVNĚ
193
1.2 Hlasování o Lisabonské smlouvě a Dohodě mezi Českou republikou
a Spojenými státy americkými o zřízení radarové stanice protiraketové
obrany Spojených států v České republice.
Lisabonská smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství byla do Sněmovny předložena 29. 1. 2008. Po složitém projednávání Sněmovna vyslovila souhlas s její ratifikací na 46. schůzi Sněmovny dne 18. února 2009. Ze 197 přítomných pro návrh hlasovalo 125 poslanců.
Poslanecký klub ODS se na základě usnesení XIX. kongresu rozhodl po obsáhlých diskuzích ponechat hlasování na svobodném rozhodnutí každého poslance.
Ze 79 přítomných poslanců ODS návrh podpořilo 33 poslanců.
ODS nebyla úspěšná v prosazení souhlasu s ratifikací smlouvy s USA o zřízení
radarové stanice protiraketové obrany. Vláda stáhla návrh z projednávání a další
vývoj obranné politiky USA učinil tuto smlouvu zastaralou.
1.3 Hlasování o zákonech
Mezi 44. a 65. schůzí Poslanecké sněmovny bylo ukončeno projednávání 151
zákonů (bez ohledu na stav jejich projednávání v Senátu). O 127 zákonech se rozhodlo hlasováním, 24 návrhů zákonů bylo vzato zpět.
Bylo projednáno 100 vládních zákonů. Z toho 83 návrhů zákonů bylo přijato,
5 nebylo přijato a 12 bylo vzato zpět. Bylo projednáno 18 návrhů zákonů, které
předložili nebo spolupředložili poslanci za ODS. 13 jich bylo přijato, 2 byly
nepřijaty a 3 byly vzaty zpět. Z ostatních poslaneckých návrhů bylo projednáno
28 návrhů zákonů. 16 jich bylo přijato, 6 nepřijato a 6 jich bylo vzato zpět. Byly
projednány dva senátní návrhy zákonů a oba byly přijaty. Z tří návrhů zákonů předložených zastupitelstvem kraje byl přijat jeden návrh a dva byly vzaty zpět.
1.3.1 Hlasování o rozpočtu
Třetí čtení zákona o státním rozpočtu pro rok 2009 proběhlo 10. prosince 2008
na 45. schůzi Sněmovny. Státní rozpočet se schodkem 38,1 miliardy Kč byl přijat
100 hlasy za přítomnosti 194 poslanců. Návrh rozpočtu podpořily koaliční kluby,
nepodpořily jej kluby opoziční. Průběh ekonomické krize učinil tento návrh rozpočtu nerealistickým, a tak na 65. schůzi Sněmovny byla přijata novela tohoto zákona. Ze 117 přítomných poslanců pro návrh hlasovalo 112 poslanců. Návrh většinově podpořily všechny poslanecké kluby kromě klubu Strany zelených, který
se hlasování neúčastnil.
1.3.2 Hlasovací koalice
Vládní koalice měla v hlasování o zákonech jen teoretickou většinovou podporu, která se však ztratila poté, co padla druhá Topolánkova vláda. Nyní nastoupila taktika zadržování, zabránění tomu nejhoršímu, kdy v předvolebním období se
dostává ke slovu populismus.
194
ODS podporuje návrh zákona spolu s:
ČSSD
hlasovací KSČM
koalice KDU
SZ
počet
46
ČSSD
KSČM
KDU
15
ČSSD
KSČM
KDU
SZ
KDU
SZ
KDU
SZ
10
8
6
ČSSD ČSSD ČSSD ČSSD
KSČM
KSČM KSČM
KDU
KDU KDU
SZ
3
3
3
2
2
1
celkem
KSČM sama
SZ
1
0
0
100
ODS je proti návrhu zákona spolu s:
ČSSD
hlasovací KSČM
koalice KDU
SZ
počet
0
ČSSD
KSČM
KDU
1
ČSSD
KSČM
KDU
SZ
KDU
SZ
KDU
SZ
1
13
1
ČSSD ČSSD ČSSD ČSSD
KSČM
KSČM KSČM
KDU
KDU KDU
SZ
0
0
1
0
0
4
celkem
KSČM sama
SZ
1
1
4
27
1.4 Přehled činnosti poslaneckého klubu za druhé Topolánkovy vlády
Koaliční Topolánkova vláda mající podporu ODS, KDU-ČSL a SZ jmenovaná
9. ledna 2007 požádala dne 19. ledna 2007 na 11. schůzi Poslanecké sněmovny
o důvěru. Pro vládu hlasovalo 100 poslanců, proti bylo 97 poslanců a jeden poslanec se zdržel.
Opozice se několikrát pokusila o zvrat vládního uspořádání a vyvolala hlasování o nedůvěře vládě. Prvé hlasování se uskutečnilo na 17. schůzi dne 20. června
2007. Pro vyslovení nedůvěry vládě se ze 198 přítomných poslanců vyslovilo 97,
proti návrhu byl 101 poslanec. K druhému hlasování došlo na 24. schůzi dne
5. 12. 2007. Ze 198 přítomných se pro vyslovení nedůvěry vyslovilo 97 poslanců,
proti byl 101 poslanec. K třetímu hlasování došlo na 31. schůzi dne 30. 4. 2008.
Ze 199 přítomných proti vládě hlasovalo 98 poslanců, návrh nepodpořil 101 poslanec. Ke čtvrtému hlasování o vyslovení nedůvěry vládě došlo na 40. schůzi dne
22. 10. 2008. Ze 196 přítomných pro návrh hlasovalo 96 poslanců, 97 bylo proti
a 3 poslanci se zdrželi.
K pádu vlády pak došlo 24. března 2009 na 53. schůzi Poslanecké sněmovny.
I když vláda pracovala pod velkým tlakem, a za nepříznivých okolností silné opozice, nejednotnosti koaličních partnerů a nastupující finanční a hospodářské krize, podařilo se jí za aktivní pomoci poslaneckého klubu ODS nastartovat reformy
v oblasti financí, veřejné správy, justice a zdravotnictví.
V období druhé koaliční Topolánkovy vlády bylo ve Sněmovně projednáno
271 návrhů zákona. Z toho 174 návrhů bylo návrhů vládních, 24 návrhů bylo předloženo nebo spolupředloženo poslanci ODS, 52 návrhů zákonů bylo předloženo
poslanci jiných poslaneckých klubů, 8 návrhů bylo senátních a 13 návrhů zákonů bylo předloženo zastupitelstvy krajů. Vládní návrhy představovaly více než
64 % všech předložených návrhů.
ZPRÁVA O ČINNOSTI POSLANECKÉHO KLUBU ODS V POSLANECKÉ SNĚMOVNĚ
195
Ze 174 vládních návrhů bylo přijato 163 návrhů zákonů, 4 návrhy nebyly
přijaty a 7 návrhů bylo vzato zpět, povětšinou z formálních důvodů. Pokud se
nebudou brát v úvahu návrhy vzaté zpět, pak úspěšnost vládních návrhů byla
více než 97 %.
Z 24 návrhů předložených poslanci ODS bylo přijato 22 návrhů a 2 návrhy
byly vzaty zpět. Z 52 ostatních poslaneckých návrhů bylo 15 přijato, 32 návrhů
nepřijato a 5 jich bylo vzato zpět. Z 8 senátních návrhů byly přijaty 2 a 6 nepřijato. Ze 13 návrhů krajských zastupitelstev jich bylo přijato 7, 4 byly nepřijaty a 2
návrhy byly vzaty zpět.
2. Závěr
Poslanecký klub prošel od minulého kongresu složitým obdobím, stejně jako celá ODS. Na jedné straně úspěšné předsednictví, vítězné eurovolby, neoddiskutovatelná úspěšnost vládních i poslaneckých návrhů z dílny ODS při legislativní cestě Parlamentem. Na druhé straně pád vlády uprostřed zmíněného předsednictví,
ještě umocněný ostudnou rolí dvou poslanců Tlustého a Schwippela, původně zvolených na kandidátce ODS, neuskutečnění předčasných voleb nejprve z důvodu
bezprecedentního rozhodnutí Ústavního soudu, podruhé pak názorového veletoče
Jiřího Paroubka, zastavení a nemožnost pokračování reformních kroků, spory ohledně Lisabonské smlouvy a hledání východisek z hospodářské krize v mnohém poznamenaly činnost poslaneckého klubu.
Přesto však poslanecký klub zůstává nejsilnějším poslaneckým klubem, a i když
není momentálně ve všech případech schopen pozitivně prosazovat volební program, přesto se mu daří zabraňovat nejkřiklavějším socialistickým výstřelkům.
Hlavním úkolem pro následující období do voleb je jednoznačně v maximální míře bránit demontáži úspěšných reformních opatření přijatých během tříleté účasti ODS ve vládě Mirka Topolánka.
196
ZPRÁVA O ČINNOSTI
SENÁTORSKÉHO KLUBU
SENÁT JAKO HRÁZ POPULISMU
Tomáš Julínek
předseda klubu senátorů
Vážení delegáti,
měl-li někdo po loňských krajských a senátních volbách, ve kterých naplno
triumfoval populismus nejhrubšího ražení, pocit, že už jej v politice nebo veřejném životě nemůže nic překvapit, patrně jenom netušil, jak hluboce ho letošní rok
vyvede z omylu. Na vině je především sociální demokracie pod vedením Jiřího
Paroubka, který už zcela nepokrytě sleduje své přesvědčení, že čím hůře pro zemi, tím větší má šanci posbírat hlasy nespokojených voličů. Vyslovení nedůvěry
vládě uprostřed předsednictví České republiky v Evropské unii a navíc v době stále sílící hospodářské krize, aniž by jeho strůjci byli připraveni převzít zodpovědnost, zmaření předčasných voleb na poslední chvíli, vršení dalších a dalších nesplnitelných slibů, které jen zvyšují antagonismus ve společnosti, stejně jako
naprosto nezodpovědné a už zcela fakticky nebezpečné ekonomické postoje, to
jsou jen ty nejkřiklavější příklady. Své polínko do ohně krize politiky bohužel přiložily do určité míry i hlava státu a Ústavní soud, oba z pozic nikoliv státotvorných,
ale především sebeposilujících.
V tomto kontextu si troufám tvrdit, že zůstal-li někdo navzdory šílenství kolem
sebe konzistentní, spolehlivý a důvěryhodný, byl to senátorský klub ODS a potažmo i Senát. Přitom naše výchozí pozice zdaleka nebyla a není tak jednoduchá, jak
je někdy prezentováno: většinu v horní komoře jsme ztratili a u každého hlasování tak musíme hledat oporu i u jiných politických subjektů zastoupených v Senátu, přičemž samozřejmě tlak na naši vnitřní jednotu je o to větší. Jako velmi prozíravé se z tohoto hlediska ukázalo naše rozhodnutí v předchozím volebním období,
a to nezneužívat síly absolutní většiny. Mohli jsme tak navázat jak na poměrně těsnou spolupráci se senátorským klubem KDU-ČSL a částečně i Klubem otevřené
demokracie, tak na korektní jednání s našimi ideologickými odpůrci z řad sociální demokracie.
Zatímco ve vztahu ke koaliční vládě jsme byli – při vědomí velikých kompromisů, které právě křehká koalice přinášela – velmi loajální a spolehlivou oporou,
s pádem vlády jsme se stali pevnou hrází všemožným socialistickým a populistickým nesmyslům, které ze Sněmovny s už jasnou levicovou většinou přicházejí. Tuto svou blokační roli jsme připraveni plnit i nadále, stejně jako z druhé strany být
iniciativní na poli zákonodárném všude tam, kde je to třeba. Levicový blok v dolní komoře má totiž do voleb jednoznačné zadání: pokud možno rozmetat vše rozumné, co se za poslední necelé tři roky podařilo prosadit.
197
Jsem přesvědčen, že právě dnešní zjitřená doba ukazuje, že Senát je skutečně
důležitou a potřebnou součástí českého ústavního systému, onou pojistkou demokracie proti zešílevší Sněmovně. ODS jako snad jediná opravdu státotvorná strana by proto měla v příštím roce napnout všechny své síly nejen k vítězství ve volbách do Sněmovny, ale i ve volebním klání na podzim, kdy osmnáct senátorů za
ODS bude obhajovat mandát. Pro pravicového voliče je důležitá především konzistentnost a důvěryhodnost politika, jeho schopnost odolávat všem jednoduchým
a líbivým řešením, která ve výsledku ale nic dobrého nepřinášejí.
Z tohoto pohledu byl a je senátorský klub ODS dobrou vizitkou pravicové strany.
I proto by si příští rok zasloužil maximální podporu.
ZÁKONODÁRNÉ INICIATIVY
SENÁTORSKÉHO KLUBU ODS
Senátní tisk č. 188
Návrh senátního návrhu zákona senátorů Vítězslava Jonáše, Jiřího Bise,
Tomáše Julínka, Petra Víchy, kterým se mění zákon č. 243/2000 Sb.,
o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným
celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní),
ve znění pozdějších předpisů
Navrhovateli jsou senátor Vítězslav Jonáš, senátor Jiří Bis, senátor Tomáš Julínek, senátor Petr Vícha.
Historie tisku:
• Tento tisk byl předložen Senátu dne 29. 10. 2009.
Návrh senátního návrhu zákona senátorů Jiřího Bise a Petra Pakosty,
kterým se mění zákon č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů
Navrhovateli jsou senátor Jiří Bis, senátor Petr Pakosta.
Historie tisku:
• Lhůta pro jednání ve výborech končí dnem 7. 12. 2009.
• Organizační výbor přikázal senátní tisk dne 8. 10. 2009.
• Garančním výborem je Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, jehož
zpravodajem je sen. Vítězslav Jonáš, který přijal k tomuto tisku dne 4. 11. 2009
usnesení č. 237, které bylo rozdáno jako senátní tisk č. 155/1.
• Další výbory:
–Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, jehož zpravodajem
je sen. Ing. Ivo Bárek, přijal k tomuto tisku dne 4. 11. 2009 usnesení č. 78, které
bylo rozdáno jako senátní tisk č. 155/2.
198
• Senát zařadil tisk na svou 11. schůzi a projednal jej dne 8. 10. 2009.
• Svým usnesením č. 332, v hlasování č. 68 projednal tento tisk s výsledkem jed-
nání – přikazuje.
Návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Žáka, Jiřího Nedomy
a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů
Navrhovateli jsou senátor Jiří Žák, senátor Jiří Nedoma, senátorka Daniela Filipiová, senátorka Alena Venhodová, senátor Jaroslav Kubera.
Historie tisku:
zpravodajem je sen. Ing. Igor Petrov, který přijal k tomuto tisku dne 24. 9. 2009
• Svým usnesením č. 277, v hlasování č. 101 projednal tento tisk s výsledkem
jednání – přikazuje.
• Svým usnesením č. 331, v hlasování č. 67 projednal tento tisk s výsledkem jednání – odročuje jednání.
Návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Lišky, kterým se mění
zákon č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů
Navrhovatelem je senátor Jiří Liška.
Historie tisku:
• Garančním výborem je Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, jehož zpravodajem je sen. Ing. Jan Hajda, který přijal k tomuto tisku dne 14. 7. 2009
• Svým usnesením č. 192, v hlasování č. 17 projednal tento tisk s výsledkem jednání – přikazuje.
• Svým usnesením č. 330, v hlasování č. 66 projednal tento tisk s výsledkem jednání – schvaluje senátní návrh zákona.
199
Návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Lišky, kterým se mění
zákon č. 108/2009 Sb., o jednorázové peněžní částce nahrazující příplatek k důchodu a zvláštní příspěvek k důchodu a o změně některých
zákonů
Navrhovatelem je senátor Jiří Liška.
Historie tisku:
• Garančním výborem je Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, jehož
zpravodajem je sen. RNDr. Alena Palečková, který přijal k tomuto tisku dne
10. 6. 2009 usnesení č. 22, které bylo rozdáno jako senátní tisk č. 70/1.
– Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, jehož zpravodajem je sen. Jiří
Nedoma, přijal k tomuto tisku dne 14. 7. 2009 usnesení č. 160.
Nedoma, přijal k tomuto tisku dne 14. 7. 2009 usnesení č. 159, které bylo rozdáno jako senátní tisk č. 70/2.
Nedoma, přijal k tomuto tisku dne 16. 7. 2009 usnesení č. 189.
Návrh senátního návrhu zákona senátorů Jana Hálka, Richarda Svobody, Soni Paukrtové a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 111/1998
Sb., o vysokých školách a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých
školách), ve znění pozdějších předpisů
Navrhovateli jsou senátor Jan Hálek, senátor Richard Svoboda, senátorka Soňa Paukrtová, senátor Zdeněk Janalík, senátor Milan Bureš.
Historie tisku:
• Garančním výborem je Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva
a petice, jehož zpravodajem je sen. Mgr. Václav Jehlička, který přijal k tomuto tisku dne 16. 6. 2009 usnesení č. 2, které bylo rozdáno jako senátní tisk č. 56/1.
200
nání – přikazuje.
Návrh senátního návrhu zákona senátora Richarda Svobody o zrušení
rozhlasových a televizních poplatků a o změně některých zákonů
Navrhovatelem je senátor Richard Svoboda.
Historie tisku:
usnesení č. 203.
– Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, jehož zpravodajem
je sen. Mgr. Milan Bureš, přijal k tomuto tisku dne 21. 7. 2009 usnesení č. 60.
je sen. Mgr. Milan Bureš, přijal k tomuto tisku dne 7. 10. 2009 usnesení č. 4, které bylo rozdáno jako senátní tisk č. 52/9.
je sen. Mgr. Milan Bureš, přijal k tomuto tisku dne 16. 6. 2009 usnesení č. 53,
které bylo rozdáno jako senátní tisk č. 52/5.
– Ústavně-právní výbor, jehož zpravodajem je sen. Jiří Oberfalzer, přijal k tomuto tisku dne 7. 10. 2009 usnesení č. 51, které bylo rozdáno jako senátní tisk č. 52/8.
– Ústavně-právní výbor, jehož zpravodajem je sen. Jiří Oberfalzer, přijal k tomuto tisku dne 10. 6. 2009 usnesení č. 32, které bylo rozdáno jako senátní tisk č. 52/2.
– Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, jehož zpravodajem je sen. Ing. Ivo Bárek, přijal k tomuto tisku dne 8. 7. 2009 usnesení č. 58,
– Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.
– Výbor pro záležitosti Evropské unie, jehož zpravodajem je sen. Ing. Bc. Miroslav Krejča, přijal k tomuto tisku dne 16. 6. 2009 usnesení č. 127, které bylo rozdáno jako senátní tisk č. 52/3.
201
– Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, jehož zpravodajem je sen.
MUDr. Zdeněk Schwarz, přijal k tomuto tisku dne 16. 6. 2009 usnesení č. 29, které bylo rozdáno jako senátní tisk č. 52/4.
– Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky, jehož zpravodajem je sen.
Ing. Adolf Jílek, přijal k tomuto tisku dne 27. 5. 2009 usnesení č. 8.
Ing. Adolf Jílek, přijal k tomuto tisku dne 14. 7. 2009 usnesení č. 10.
Ing. Adolf Jílek, přijal k tomuto tisku dne 6. 10. 2009 usnesení č. 11, které bylo
rozdáno jako senátní tisk č. 52/7.
• Svým usnesením č. 338, v hlasování č. 10 projednal tento tisk s výsledkem jednání – vrácen výborům k novému projednání.
Návrh senátního návrhu zákona Stálé komise Senátu pro krajany žijící
v zahraničí, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení
ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky,
ve znění pozdějších předpisů
Navrhovatelem je zástupce komise Senátu Tomáš Grulich.
Historie tisku:
• Garančním výborem je Ústavně-právní výbor, jehož zpravodajem je sen.
Mgr. Soňa Paukrtová, který přijal k tomuto tisku dne 3. 12. 2008 usnesení č. 9,
– Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, jehož zpravodajem je sen. Tomáš Töpfer, přijal k tomuto tisku dne 10. 12. 2008 usnesení č. 11, které bylo rozdáno jako senátní tisk č. 332/2.
• Svým usnesením č. 505, v hlasování č. 11 projednal tento tisk s výsledkem
jednání – přikazuje.
202
nání – schvaluje senátní návrh zákona.
Návrh senátního návrhu zákona, senátora Josefa Novotného, senátora
Petra Víchy a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb.,
o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Navrhovateli jsou senátor Josef Novotný, senátor Petr Vícha, senátor
Jiří Liška, senátor Petr Pithart, senátorka Alena Palečková, senátorka
Soňa Paukrtová, senátorka Václava Domšová, senátor Josef Zoser, senátorka Božena Sekaninová, senátor Martin Mejstřík, senátor Ladislav
Macák, senátor Vítězslav Vavroušek.
Historie tisku:
zpravodajem je sen. Ing. Igor Petrov, který přijal k tomuto tisku dne 7. 1. 2009
zpravodajem je sen. Ing. Igor Petrov, který nepřijal k tomuto tisku dne 17. 9. 2008
žádné usnesení. Průběh jednání je uveden v záznamu z jednání č. 4, které bylo
rozdáno jako senátní tisk č. 239/1.
– Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, jehož zpravodajem je sen. Ing. Ivo Bárek, nepřijal k tomuto tisku dne 17. 9. 2008 žádné usnesení. Průběh jednání je uveden v záznamu z jednání č. 2, které bylo rozdáno jako
senátní tisk č. 239/3.
– Ústavně-právní výbor, jehož zpravodajem je sen. Ladislav Macák, nepřijal k tomuto tisku dne 3. 9. 2008 žádné usnesení. Průběh jednání je uveden v záznamu
z jednání č. 5, které bylo rozdáno jako senátní tisk č. 239/2.
203
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů
Navrhovatelem je Jaroslav Kubera.
Základní informace z Poslanecké sněmovny
Sněmovní tisk 382/0 – Novela zákona o pozemních komunikacích
• Poslanecká sněmovna
Autorem návrhu zákona je Senát
Historie tisku:
• Byl předložen 14. 12. 2007.
Zástupce navrhovatele: Kubera J., Žák J.
Návrh rozeslán poslancům jako tisk 382/0 dne 17. 12. 2007 a zaslán vládě k vyjádření stanoviska 14. 12. 2007.
• Vláda
Vláda zaslala 18. 1. 2008 stanovisko, které bylo jako tisk 382/1 rozesláno
poslancům 18. 1. 2008.
• Organizační výbory
Organizační výbor projednání návrhu zákona doporučil 17. 1. 2008.
Určil zpravodaje Ing. Miloslava Kalu navrhl přikázat k projednání výborům:
Hospodářský výbor
1. Čtení proběhlo 6. 2. 2008 na 27 schůzi.
Návrh zákona přikázán k projednání výborům: Hospodářský výbor, Výbor pro
veřejnou správu a regionální rozvoj
2. Čtení
Návrh zákona prošel obecnou rozpravou 7. 5. 2008 na 30. schůzi.
Návrh zákona prošel podrobnou rozpravou 7. 5. 2008 na 30. schůzi.
3. Čtení proběhlo 18. 2. 2009 na 48. schůzi.
Návrh zákona schválen.
• Senát
Zákon doručen do Senátu 27. 2. 2009.
Zákon Senátem schválen 26. 3. 2009.
• Prezident
Zákon byl doručen prezidentovi k podepsání 1. 4. 2009.
Prezident zákon podepsal 7. 4. 2009.
Hlasování č. 392 – závěrečné hlasování v Poslanecké sněmovně po 3. čtení.
Informace o jednání v Senátu
• Poslanecká sněmovna postoupila návrh zákona Senátu dne 27. 2. 2009.
• Lhůta pro jednání v Senátu končí dnem 30. 3. 2009.
204
zpravodajem je sen. Jiří Nedoma, který přijal k tomuto tisku dne 25. 3. 2009 usnesení č. 83, které bylo rozdáno jako senátní tisk č. 38/1.
– Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, jehož zpravodajem je sen. Ing. Jiří Lajtoch, přijal k tomuto tisku dne 18. 3. 2009 usnesení č. 34,
– Ústavně-právní výbor, jehož zpravodajem je sen. Jiří Žák, přijal k tomuto tisku
dne 18. 3. 2009 usnesení č. 16, které bylo rozdáno jako senátní tisk č. 38/3.
• Svým usnesením č. 132, v hlasování č. 31 projednal tento tisk s výsledkem jednání – schvaluje.
• Vyšlo ve Sbírce zákonů pod číslem 97/2009 Sb.
Návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb.,
Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů
Navrhovateli jsou zástupce Senátu Tomáš Julínek, zástupce Senátu
Jaroslav Kubera.
Základní informace z Poslanecké sněmovny
Sněmovní tisk 16/0 – Novela z. Ústava České republiky
Autorem návrhu zákona je Senát.
Byl předložen 11. 8. 2006.
Zástupce navrhovatele: Kubera J., Julínek T.
Návrh rozeslán poslancům jako tisk 16/0 dne 21. 8. 2006 a zaslán vládě k vyjádření stanoviska 11. 8. 2006.
• Vláda
Vláda zaslala 15. 9. 2006 stanovisko, které bylo jako tisk 16/1 rozesláno poslancům 18. 9. 2006.
• Organizační výbory
Organizační výbor projednání návrhu zákona doporučil 26. 9. 2006.
Určil zpravodaje prof. JUDr. Zdeňka Jičínského, DrSc., a navrhl přikázat k projednání výborům: Ústavně-právní výbor
Poslanecká
sněmovna
•
1. Čtení proběhlo 8. 12. 2006 na 7 schůzi.
Návrh zákona přikázán k projednání výborům: Ústavně právní výbor, Stálá
komise pro otázky Ústavy České republiky
2. Čtení
205
3. Čtení proběhlo 11. 9. 2009 na 60. schůzi.
Návrh zákona schválen.
• Senát
Zákon doručen do Senátu 11. 9. 2009.
Zákon Senátem schválen 11. 9. 2009.
• Prezident
Zákon byl doručen prezidentovi k podepsání 12. 9. 2009.
Prezident zákon podepsal 12. 9. 2009.
Hlasování č. 151 – závěrečné hlasování v Poslanecké sněmovně po 3. čtení.
Informace o jednání v Senátu
• Poslanecká sněmovna postoupila návrh zákona Senátu dne 11. 9. 2009.
• Garančním výborem je Ústavně-právní výbor, který přijal k tomuto tisku dne
9. 11. 2009 usnesení č. 46, které bylo rozdáno jako senátní tisk č. 153/1.
– Stálá komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury, přijal k tomuto tisku dne 11. 9. 2009 usnesení č. 6, které bylo rozdáno jako senátní
tisk č. 153/2.
• Svým usnesením č. 283, v hlasování č. 6 projednal tento tisk s výsledkem jednání – schvaluje.
• Vyšlo ve Sbírce zákonů pod číslem 319/2009 Sb.
206
Tým Vize 2020 sestavil výhled pro Českou republiku na dalších deset let
v oblastech obrany svobody, zahraniční politiky, vzdělanosti a nových civilizačních výzev. Nad tématy diskutovali delegáti 20. kongresu ODS.
Témata, obsažená ve čtrnáctistránkovém dokumentu, budou dále diskutována a rozpracována v regionech a vyústí v ideovou konferenci na přelomu ledna a února roku 2010.
Obrana svobody
„K vítězství zla stačí, když dobří lidé budou sedět se založenýma rukama“ (Edmund Burke)
Svoboda je nejcennější hodnotou pro každého člověka s liberálně-konzervativním viděním světa. Není však samozřejmým a jednou provždy dosažitelným stavem, naopak je ideálem, ke kterému se musíme neustále přibližovat. V dnešním
světě na svobodu číhají mnohá nebezpečí. Jsme si vědomi, že ani dvacet let po pádu komunismu neztratila obrana svobody nic ze své aktuálnosti. Tuto skutečnost
chceme a musíme neustále připomínat.
Svoboda a bezpečí aneb „Svoboda přijde k těm, kdo jí milují“ (G. W. Bush)
Svoboda je pro nás zásadní hodnotou, jejíž uchování považujeme za předpoklad
a výchozí bod všech dalších politických koncepcí. Zároveň si však jsme vědomi, že
svoboda je dnes ohrožena hned ze dvou stran – zevnitř od nekontrolovaně bujícího
státu, který proniká do nejhlubšího nitra našeho soukromí – a zvnějšku od zločinných režimů a těch, co nerespektují práva druhých, kteří ohrožují samu podstatu
naší existence. Úlohou dnešního státu proto musí být vyvážení přirozené potřeby
svobody a její ochrany, kterou mají garantovat kvalitně a efektivně fungující instituce, nikoli nové pravomoci. Naší představou je, že stát má vykonávat tolik pravomocí, ve kterých si člověk neporadí sám – ochrana zdraví a majetku, nikoliv každodenní kontrola a zásahy do jeho soukromí. I dále uznáváme klasickou koncepci
státu – tedy silný stát ve vymezených oblastech obrany, zajištění bezpečnosti a spravedlivého řešení sporů, ale slabý tam, kde si každý občan poradí sám.
Ochrana soukromí aneb „Legislativa je neobhajitelná, pokud se neprokáže, že nelegislativní pravidla chování jsou nejistá, nedostatečná nebo
že plodí zlo, jemuž legislativa může zabránit“ (Bruno Leoni)
Svoboda v klasickém pojetí je neodmyslitelně spjata s ochranou soukromí. Dnešní stát produkuje stovky zákonů, vyhlášek a nařízení, které překáží naším životům.
207
Takové zákonodárství vychází z nesprávného předpokladu, že samotný předpis znamená jeho automatickou aplikaci. Takový přístup však pomíjí jedno – lidskou vůli. Náš přístup vychází z teze, že zákon ještě nikdy člověka lepším neudělal. Proto považujeme za nesmyslné normovat každý krok lidského života a současně nebýt
schopni vynutit ani základní pravidla. Preferujeme méně zákazů a příkazů, které
však budou jasně a bez výjimky vymáhány než nevynutitelné či jen namátkově
vynucované tisíce předpisů. Každý zásah veřejného zájmu do zájmů soukromých
musí být jasně odůvodnitelný soukromými zájmy, resp. jejich neschopností daný
zájem uplatnit. Za nezbytnou pro tento případ považujeme jasnou definici veřejného zájmu.
Ústavní reformy aneb „Demokracie je nejlepší ze všech špatných způsobů vlády“ (Winston Churchill)
Demokracie pro nás není systémem nadvlády většiny. ODS podporuje systém zastupitelské demokracie, který je založen na právech každého, která musí být ctěna a respektována. Zastupitelská demokracie v našem pojetí je zejména systémem
dělby moci, kde nevynáší revoluční konvent tresty smrti ani soudy nepíší ústavy.
Proto chceme a budeme důsledně dbát na oddělení jednotlivých složek moci, na
stanovení jejich jasných kompetencí a vzájemnou rovnováhu. Za předpoklad kontinuálního vývoje společnosti ke svobodě považujeme spravedlivé a předvídatelné rozhodování soudů a posílení vlády práva.
Svoboda a odpovědnost aneb „Neexistuje absolutní a zcela neodpovědná svoboda, protože každá taková svoboda se velmi rychle obrací v otroctví “ (Václav Benda)
Svoboda je neodmyslitelně spjata s odpovědností. Chce-li být člověk skutečně
svobodný, pak musí být připraven nést následky svých rozhodnutí v dobrém i zlém.
Pro to chceme vytvářet podmínky. Základní jednotku společnosti pro nás představuje rodina, jejíž nerušený rozvoj musí být chráněn a podporován. ODS podporuje všechny další instituce nezávislé na státu ať už se jedná o samosprávné orgány,
církve, občanské spolky, odbory, univerzity, či svobodné tržní mechanismy. Úkolem státu je ovšem chránit svobodu jejich působení, nikoli jim diktovat jejich úkoly či zajišťovat nějaké výhody. Garantujeme také nezávislost svobody projevu včetně zcela exekutivou neovlivňovaného tisku za podmínky odpovědnosti za zásahy
do individuálních práv člověka.
Tolerantní společnost aneb „Ateista (či kdokoliv jiný) má právo být slyšen, ale nemá právo být brán vážně“ (Patrick J. Buchanan)
ODS je stranou tolerantní ke všem menšinám a respektuje jejich pozici ve veřejném životě. Tolerance pro nás znamená uznání odlišnosti i odlišného životního
stylu, zároveň však odmítáme její absolutizaci a zavírání očí před povinnostmi,
208
které každému ukládá zákon. Tolerance pro nás není vůlí k pozitivní diskriminaci, vynucováním si zvláštních výhod na úkor ostatních či ostrakizací menšinám
„nekonformních“ názorů. Zákon platí pro každého stejně ať již příslušníka menšiny či majority.
Efektivní stát aneb „Pro většinu lidí je stát velkou fikcí, pomocí níž se
všichni snaží obohatit na úkor všech ostatních“ (Frederic Bastiat)
Svoboda úzce souvisí s efektivitou státu a prosazováním práv, které na něj občan
delegoval. Občan má proto právo na efektivní správu věcí veřejných a na srozumitelné a rychlé informování o vlastních záležitostech. Stát má mít kompetence jen
v oblastech, ve kterých si občan sám neporadí. Stát slouží občanu, nikoliv obráceně. Veřejná správa proto musí být levná, rychlá a srozumitelná, řízená úředníky
s patřičným vzděláním a ochotou jej dále prohlubovat. Nedílnou součástí efektivity státní správy je její odolnost vůči korupci, neboť jen tak poskytuje služby, které
od ní občan oprávněně požaduje. Korupci však neodstraní speciální zákony a nové
pravomoci státu, které oklešťují svobodu a soukromí člověka, ale naopak omezení
nadbytečných regulací, rychlé a efektivní rozhodování a transparentní výkon veřejné správy s využitím moderních informačních a komunikačních technologií, které snižují riziko nekalého jednání při osobním styku. Státní správa jako celek musí být také podrobena zpětné kontrole, zdali nezasahuje do svobod občanů.
Česká republika v Evropě a ve světě
Česká republika je středně velkým evropským státem s malou otevřenou ekonomikou, závislou především na zapojení do celosvětové obchodní výměny. Česká zahraniční politika musí být důsledně realistická, praktická a střízlivá. V případě potřeby však musí projevit dostatek odvahy, ofenzivního jednání a tvořivosti
místo tradičního opatrnického vyčkávání. Stejně jako další země také čelíme výzvám proměnlivého globalizovaného bezpečnostního prostředí. Při řešení bezpečnostních hrozeb a rizik a jejich eliminaci dáváme přednost politickým prostředkům a mírovému řešení. Bezpečnostní politika a obranná politika musí být založeny
na aktivitě, angažovanosti a plnění spojeneckých závazků. I když je hrozba globálního konfliktu v současnosti nízká, patří mezi civilizační hrozby rozšiřování
zbraní hromadného ničení a raketových technologií, dále mezinárodní organizovaný zločin, terorismus, extremismus, nekontrolovaná migrace.
Česká republika je pevnou součástí Západu
ODS považuje pád komunistického režimu před dvaceti lety za návrat zpět do
společenství západní civilizace, kam naše země tradičně patří. Jakékoli pokusy
Ruska získávat větší vliv na bývalé státy sovětského bloku včetně České repub-
209
liky a za pomoci ČSSD a KSČM jsou pro nás nepřijatelné. ODS je pro korektní
vztahy se všemi evropskými státy, Rusko nevyjímaje, hodlá však prosazovat svébytnou politiku vázanou na příslušnost k západní civilizaci. S ohledem na specifickou zkušenost ČR vnímá ODS ochranu lidských práv a odpor proti totalitním
režimům jako přirozenou a samozřejmou součást své politiky, nejen z důvodu stále ještě nedávné zkušenosti naší země s komunistickým bezprávím. Situace na Kubě, v Severní Koreji, Barmě, ale i Číně ve vztahu k Tibetu nám nemůže být lhostejná. Podporujeme humanitární pomoc v zemích s ohroženými obyvateli a vážíme
si působení takových organizací, jako je Člověk v tísni.
Transatlantická vazba je nezastupitelná
Česká republika je nedílnou součástí euroatlantického společenství a sdílí své
bezpečnostní zájmy s ostatními členskými státy NATO a EU. Vzhledem k povaze
těchto hrozeb jim bude ČR schopna nejlépe čelit na základě mezinárodní spolupráce. Z hlediska zajištění bezpečnosti České republiky považujeme euroatlantický bezpečnostní prostor za nedělitelný. V kontextu šířících se bezpečnostních
hrozeb a rizik (mezinárodní terorismus, extremismus, zbraně hromadného ničení)
považujeme posilování transatlantického jádra demokratické civilizace za nezbytné. Podporujeme rozšíření NATO o nové členské státy. Podporujeme účast našich
vojáků v zahraničních misích v rámci spojeneckých sil především při rekonstrukční
a výcvikové práci.
Evropská integrace
Vstup České republiky do Evropské unie byl pro nás strategickým cílem z důvodů ekonomických i politických. Vstupem do EU se nám otevřel velký politický
a hospodářský prostor. Největší vymožeností EU a základem evropské integrace
pro nás zůstává jednotný evropský trh a přijetí té části evropského práva, která
přispěla ke zlepšení právního prostředí v ČR.
ODS reformní silou v Evropě
V kontextu nových členských zemí EU je ODS ojedinělou politickou silou, která nesdílí dnes převažující kontinentální pohled na evropskou integraci, podporující další posilování evropských institucí a přenos pravomocí z národní na evropskou úroveň. Při vyjednávání reformy evropských institucí jsme prosadili
posílení demokratické kontroly nad unijním rozhodováním. Budeme proto tyto nástroje na půdě PS a Senátu PČR důsledně využívat tak, aby se proces evropské integrace dále neodcizoval našim občanům. ODS se zároveň stala hybnou silou nové politické platformy v EU, která zatím působí pod jménem ECR na půdě EP,
vychází z tradic liberální a konzervativní politiky a prosazuje eurorealistický přístup k evropské integraci. Budeme v této aktivitě dále pokračovat, podílet se na
vytváření celoevropské politické aliance podobně smýšlejících politických stran
210
včetně dalších na ně navázaných institucí (nadace apod.) jako alternativy k doposud dominantnímu eurofederalistickému proudu.
Čerpání z evropských fondů
Vstup České republiky do EU nebyl dobře připraven. Vláda ČSSD nedokázala
kvalitně připravit programy pro čerpání evropských peněz v období 2007–2013.
Nastavila složitý a nepřehledný systém (24 operačních programů), který již nebylo možné změnit. Byl zpožděn proces vyjednávání s Evropskou komisí. Všechny
programy se ale našim vládám podařilo dopracovat, vyjednat a uvést do fáze realizace. V současné době jsou registrovány požadavky na 440 mld. Kč z fondů EU,
což představuje již 50 % celkového rozmístění prostředků na celé období. Schváleny již byly projekty v celkové výši 210 mld. Kč, což představuje více než 93 %
rozmístění prostředků na roky 2007–2008. Podařilo se dohnat ztrátu v čerpání prostředků určených na programové období 2004–2006 způsobenou předchozí vládou. Čerpání prostředků určených na programové období 2004–2006 se na přelomu roku 2006/2007 pohybovalo pouze kolem 60 %, dnes se pohybuje kolem
95 %. Předpokládá se, že bude vyčerpáno celých 100 % rozmístění prostředků
tohoto období, a to i díky vyjednání prodloužení čerpání těchto zdrojů.
ODS považuje za nezbytné přehodnotit priority využívání finanční podpory EU.
Pro Českou republiku je stále aktuální obnova infrastruktury, nejenom však technické, ale i kulturní a sociální. Prioritou by měly být investice do úspor energie
(zateplování budov, výměny oken apod.), kvalitnějšího bydlení, informační infrastruktury, obnovy památek a kulturního dědictví, hromadné dopravy, civilní ochrany a integrovaného záchranného systému. Rozhodování o rozdělení většiny prostředků by mělo probíhat na úrovni regionů, měst a obcí, tedy blíže ke konkrétním
potřebám občanů.
Daně si nenecháme nařizovat
Protože ODS podporuje konkurenci daňových systémů, zcela odmítá jakékoli
pokusy harmonizovat na evropské úrovni daně přímé a také na harmonizaci nepřímých daní pohlíží velmi zdrženlivě. Chceme zachovat nejen daňovou, ale i fiskální politiku, včetně zdravotních, sociálních a penzijních systémů, ve výlučné
pravomoci národní vlády a Parlamentu, protože její předání na evropskou úroveň
není pro ČR výhodné.
Imigrační politika
Nesouhlasíme s povinným sdílením imigrační zátěže. Tzv. solidarita při sdílení
imigračních toků je přenášením odpovědnosti některých členských zemí EU za
vlastní neschopnost podstatně reformovat své štědré sociální systémy, které k imigraci vybízejí a jsou její základní příčinou. Je pro nás nepřijatelné, aby tak některé členské země EU přenášely své problémy na další. Odmítáme nedobrovol-
211
né přemisťování migrantů mezi zeměmi EU. Zároveň chceme, aby EU zůstala otevřená dalšímu rozšiřování o ty zájemce, kteří splní kritéria plného členství. Dodatečné kladení překážek do této cesty považujeme za nepřijatelné.
Energetická bezpečnost
ODS prosazuje, aby otázky celoevropské energetické bezpečnosti zůstaly jednou z priorit Evropské unie, tak jak to bylo založeno českým předsednictvím.
Chceme dosáhnout vyšší úrovně spolupráce členských zemí v krizových situacích
a pokračovat ve vytváření jednotného energetického trhu EU. Prosazujeme zahrnutí jaderné energetiky do kategorie bezemisních zdrojů. Posílíme plynovou bezpečnost co nejrychlejší výstavbou plynovodu GAZELA z Německa a zvýšením povinnosti dodavatelů garantovat dodávky v okamžicích krize. Budeme podporovat
budování nových dopravních cest pro import ropy a zemního plynu do EU. Více
propojíme energetické systémy České republiky a Slovenska, což – jak ukázaly
minulé krize – zvýší bezpečnost v obou zemích. Plynová krize mezi Ruskem a Ukrajinou z počátku roku 2009 potvrdila volání České republiky po nutnosti rozložení
energetických zdrojů. Jednou z možností je vybudování přepravních cest ze zemí
Střední Asie do Evropy mimo ruské teritorium.
České předsednictví EU – Evropa bez bariér
České předsednictví zvolilo za své motto „Evropa bez bariér“. Svoje působení zahájilo úspěšně a vysloužilo si respekt a ocenění ostatních členských států EU. Navíc tři hlavní priority předsednictví, tzv. tři „E“ – Ekonomika, Energetika a Evropa
ve světě se ukázaly jako správně zvolené a vysoce aktuální. Průběh všech akcí českého předsednictví byl z vnějšku hodnocen jako mimořádně kvalitně zorganizovaný. Hladký průběh byl důkazem důkladné a dlouhodobé přípravy. Pád a výměna vlády během předsednictví, navíc za prohlubující se hospodářské krize, je v Evropské
unii zcela bezprecedentním krokem, který naši zemi v zahraničí težce poškodil.
Naše a evropská bezpečnost
Vždy budeme podporovat posílení akceschopnosti EU v boji proti mezinárodnímu terorismu a organizovanému zločinu, avšak bez nadbytečného omezování osobních svobod občanů či růstu byrokracie. Klíčové otázky národní bezpečnosti musí zůstat v pravomoci členských států. Chceme také, aby si Evropská unie a USA
v bezpečnostní a politické oblasti nekonkurovaly, ale úzce spolupracovaly. NATO
musí i nadále zůstat páteří bezpečnostní transatlantické vazby. Jakékoliv snahy
o oslabení transatlantického partnerství či o vytváření paralelních vojenských struktur, konkurujících NATO, nebudeme podporovat.
Posilování transatlantické vazby
ODS bude usilovat o to, aby Česká republika zůstala důvěryhodným, spolehlivým a především respektovaným spojencem v NATO a partnerem v EU. Budeme
212
aktivně podporovat udržení a posilování nepostradatelné transatlantické vazby, a to
nejen v NATO, ale i ve vztahu EU-USA, a uchování životaschopné Aliance, která
zůstane základem naší obrany.
Zahraniční operace
Nedílnou součástí realizace obranné politiky ČR bylo a bude působení příslušníků našich ozbrojených sil v zahraničních operacích v rámci úsilí mezinárodního společenství, zejména pod hlavičkou NATO, EU, OSN. Aktivní účast v zahraničních operacích považujeme za účinný prvek zajišťování bezpečnosti ČR a jejích
spojenců. Charakter konfliktů se zásadním způsobem změnil. V současném propojeném světě se konflikty neomezují pouze na místo svého vzniku. Naopak, přenášejí se často do velmi vzdálených oblastí. Konflikty tak dnes nejsou jen hrozbou místní, ale globální a na jejich řešení má zájem naprostá většina zemí světa.
Teroristické organizace jsou schopné páchat teroristické akce kdekoli na světě.
Budeme proto prosazovat, aby cílem naší obranné politiky bylo odhodlání aktivně
této hrozbě čelit, i pokud to znamená zasahovat v místech, kde se takovéto hrozby formují.
Protiraketová obrana
Nová administrativa USA se rozhodla změnit projekt protiraketové obrany v Evropě s důrazem na ochranu před raketami kratšího a středního doletu. Pokračující šíření zbraní hromadného ničení a jejich nosičů, včetně balistických střel, jsou
jasným důkazem toho, že se protiraketová obrana v současném bezpečnostním prostředí stále více stává nutností. Jaderné testy v Severní Koreji, zkoušky nových balistických střel v Íránu, to vše ve spojení s agresivní rétorikou představitelů těchto zemí nemohou zůstat bez adekvátní reakce. Budeme proto podporovat nový
systém protiraketové obrany včetně rozmístění jeho potřebných prvků ve střední
a východní Evropě.
Vzdělaná a konkurenceschopná země
Životní prostředí
Problematiku životního prostředí nevidíme izolovaně jako „pouhou“ agendu Ministerstva životního prostředí. Životní prostředí se dotýká všech oblastí života. Problematika dopravy je nedělitelnou součástí péče o zlepšení životního prostředí, stejně jako průmysl a energetika.
Zvyšuje se podíl bezemisních zdrojů energie na celkové spotřebě energie. V roce 2020 dosáhne podíl jádra v energetickém mixu 20 %, podíl fosilních paliv bude snížen pod 30 %. Úsporami energií, systematickým snižováním energetické náročnosti průmyslu a lokálním využitím alternativních zdrojů odlehčíme životnímu
213
prostředí. Stát bude podporovat spolupráci průmyslu s vědci na uplatnění technologie CCS na zachycování a ukládání CO2.
Finanční zdroje EU využijeme na projekty ochrany životního prostředí a na vývoj environmentálních a energeticky úsporných inovativních technologií. Vznikne integrovaný systém energetického využívání odpadu.
Budou vytvořeny podmínky pro investice a rozvoj elektromobility, bude vybudována kompletní infrastruktura pro využívání elektromobilů v denním městském
provozu.
Česko má potenciál se stát silnou a dynamicky se rozvíjející znalostní ekonomikou, zemí s nízkými daněmi a důrazem na zvýhodnění práce a podnikání.
Trh bude volný a svobodný, zneužití monopolního a kartelového postavení se naopak stane takřka nemožným. Prostředí pro práci a podnikání bude velmi liberální, v reálném čase budou předpisy vymahatelné a byrokracie malá, ale efektivní.
Stát nebude poskytovat podporu vybraným, ale bude pečovat o ekonomické prostředí jako takové. Malé firmy se neobejdou bez velkých a naopak, nebude se mezi nimi volit, komu pomoci a koho naopak zatížit.
Fondy EU změní svoji formu. Dokončíme naše druhé programovací období, které bude mít jediný operační program, vybrané projekty prospějí znalostní ekonomice a podpoří nás v dalším růstu, nedopadnou na nás zpět jako bumerang.
V roce 2020 tak bude naše ekonomika typologicky totožná s ostatními členy EU.
Inovace a konkurenceschopnost
Stát sám o sobě hodnoty nevytváří, ty vytvářejí lidé svými nápady, znalostmi a odvahou hledat nová řešení, svým úsilím, které vkládají do vytváření nových hodnot,
a tvrdou prací.
Naše vize počítá s tím, že si to stát uvědomí a bude svou roli omezovat na minimální míru, určí pravidla spravedlivé a férové soutěže, avšak nebude se vměšovat
do soukromých vztahů.
Česká ekonomika se přeorientuje na vysoce inovativní činnosti s vysokou přidanou hodnotou. Na dobu montoven budeme jen s úsměvem vzpomínat, jejich éra
se totiž uzavřela spolu s překonanou hospodářskou krizí.
Vláda přestala podporovat investice vedoucí k rozvoji neinovativního průmyslu
bez přidané hodnoty, prostředky naopak nasměrovala do vzdělání a výzkumu. Inovace nikdy nevzniknou samy od sebe na základě přání vlád, ale jen a pouze v hlavách vzdělaných, na sobě tvrdě pracujících lidí. Stát jim k tomu připraví cestu.
Rozvoj regionů
Vztah státu a samosprávy se do roku 2020 plně ustálí. Pilířem místního rozvoje
bude obec, která byla a je základní jednotkou regionu. Regiony nekopírují hranice
214
krajů, rozvinou se přirozené regiony spojené vzájemnou historickou zkušeností
a znalostním potenciálem.
Bude fungovat plně rozvinutá síť mikroregionů, které lépe vystihují přirozenou
sounáležitost lidí žijících na území České republiky. Viditelnost a identita regionů je podmínkou jejich vyšší konkurenceschopnosti nejen v ČR, ale i ve světě.
Vyřeší se převod peněz mezi státem a místní sférou, splní se všechny hlavní principy: systém bude respektovat snahu obce či regionu o vlastní rozvoj, který bude
podporovat. Platby na výkon státní správy budou odpovídat nákladům. Zároveň
bude natolik solidární, aby malé a znevýhodněné obce nebyly nedostatkem prostředků paralyzovány.
Rozvoj venkova
Venkov nebude pouze místem k přenocování pracujících z měst, bude prostředím pro kvalitní a plnohodnotný život jeho obyvatel. Toho dosáhneme vytvářením
podmínek pro rozvoj životní úrovně, sociálního, společenského a kulturního života místních obyvatel.
Environmentální, ekonomické a sociální zdroje budou zachovány pro budoucnost. Zemědělství je rovněž strategickým odvětvím, příští generace budou mít zajištěnou potravinovou soběstačnost.
Budeme plně respektovat obecné zásady liberální a spravedlivé konkurence na
vnitřním trhu i trhu EU. Stát umožní rozvoj odvětví bez zásahů poškozujících svobodné podnikání a život na venkově.
Krajina si uchová svůj přirozený ráz, zabezpečení ochrany před povodněmi bude samozřejmostí. Využitím modernizace, inovace a výzkumu bude fungovat podnikatelské prostředí s vysokou přidanou hodnotou lidské práce a schopností
konkurovat svou kvalitou.
Vzdělání – cesta k úspěchu
Vzdělávání je cesta k úspěšnému prožití osobního a profesního života. Smyslem
politiky ODS je proto takové prostředí, ve kterém si občané najdou svoji vlastní
vzdělávací cestu.
Stát nebude regulovat ty, kteří vzdělávají, ale bude motivovat občany, informovat a hodnotit vzdělávací instituce tak, aby i v oblasti vzdělávání bylo liberální
a konkurenční prostředí. Bude garantovat bezpoplatkový standard v oblasti základního a středního školství, univerzitní studium bude kombinací veřejného a privátního statku, proto společně se zavedením balíčku podpory studentů zvážíme
rozsah a podobu spoluúčasti.
Vzdělání se neomezí jen na budovy škol a univerzit. Bude plně propojeno s ekonomikou a společností, firmami i dalšími institucemi. Zajistí se tak jeho dynamická
adaptace na aktuální potřeby, zároveň se nebude vyvíjet ve skleníku státních regulací. Do vzdělávání se zapojí všechny generace, čímž se zvýší potenciál celé naší země.
215
Do takto fungujícího systému se stát nebude bát velkoryse investovat, vzdělávací sektor bude opravdovou a trvalou rozpočtovou prioritou.
Kultura a média
Kultura je svobodnou sférou občanských aktivit, státní zásahy ji mohou uchovávat a podporovat, nesmí jít o snahu ji řídit. Nebude však stranou veřejného zájmu, vždyť byla v těžkých historických chvílích významnou oporou národa a zdrojem jeho nadějí.
Veřejná podpora nejen v oblasti kultury a médií bude směřovat na konkrétní projekty a aktivity plnící veřejnou službu. Stát nebude brát zásadní ohled na právní
formu jejího poskytovatele při splnění předem daných podmínek. Ochrana a kultivace památkového fondu stejně jako živá kultura jsou nástroji pro zvýšení image, prestiže a atraktivity naší země. Právní stimulace umožní široké zapojení občanů a firem do podpory kulturního dědictví i živého umění formou mecenášství
a daňových asignací. Technologický rozvoj umožní plně liberalizované prostředí
i u elektronických médií.
Dokončená transformace vztahu státu s církvemi na základě odluky a narovnání majetkových vztahů se stanou cestou k plnému rozvinutí tradiční role církví:
morální autority a sociálních i charitativních aktivit. Zároveň poskytne prostor pro
plně svobodné vyjádření náboženského cítění.
Věda a výzkum
Zvýšený důraz na znalostní ekonomiku bude doprovázen vysokými výdaji na vědu, výzkum a inovace, na nichž se z poloviny podílí soukromý a z poloviny státní
sektor. Financování vědy bude posíleno jak přímými investicemi státu do vědeckých pracovišť, tak daňovou či jinou podporou firem, které investují do výzkumu.
Do financování vědy zapojujeme konkurenci, svobodnou aktivitu lidí i soukromé
peníze. Jestliže naším cílem je zvýšení kvality života občanů, pak inovace a vzdělání jsou prostředky k jeho dosažení. Ve vědě podporujeme excelenci, nikoli průměr, dáme peníze těm, kteří mají výsledky, nikoli jen dobře napsané projekty.
Stát současně bude motivovat firmy k investicím do výzkumu a inovací. Ve financování aplikovaného výzkumu budou zvýhodněni ti, kteří dokáží výsledky rychleji proměnit v inovace.
Moderní doprava
I v roce 2020 budeme menší, otevřenou ekonomikou závislou na dynamickém
exportu a importu. Fungující a rozumné podmínky pro transfer zboží budou motorem, který udrží naše hospodářství v pohybu.
Infrastruktura zajistí propojení se všemi sousedy, stejně jako propojení všech
klíčových center naší země. Její hladké fungování nám zajistí vyšší konkurenceschopnost a poskytne komparativní výhodu vůči ostatním zemím regionu. Síť 2000
216
km dálnic a rychlostních silnic se bude dále rozvíjet podle dlouhodobých plánů
bez zbytečných administrativních průtahů. Železniční koridory budou svou kvalitou a rychlostí konkurovat letecké dopravě v regionu. Rychlá a efektivní doprava
je zároveň maximálně ekologická.
V autobusové a železniční dopravě bude fungovat otevřený trh jako cesta k lepším službám pro cestující. Pro její chod budou přijata jasná pravidla při financování z obecních a státních zdrojů. Systematickým postupem v oblasti prevence,
komunikace i legislativy se zajistí doprava bezpečná pro všechny, a to i za použití inteligentních dopravních systémů a modernizované infrastruktury.
Moderní zemědělství
Zemědělství a venkov se ani v roce 2020 neobejdou bez státu. Sloučená či úzce
kooperující ministerstva zemědělství, místního rozvoje a životního prostředí vzájemně propojí působnost zákonů i finančních podpor pro venkov. Dramaticky klesne počet vyhlášek a zákonů, rovněž i počet zaměstnanců ve státní správě.
Zemědělská politika bude stát na ochraně vlastnictví, podpoře férového podnikání, zdravé konkurence a posilování odpovědnosti všech podnikatelů a obyvatel
venkova k obci a krajině. Narovnáním majetkových vztahů se uvolní ruce svobodnému rozvoji venkova.
Reformované politiky EU týkající se venkova a zemědělství nebudou klást zásadní rozdíly mezi „starými“ a „novými“ členy a budou jedním ze zdrojů pro další modernizaci. Zmizí výjimky a nerovnosti, posílí se role volného trhu, který našim zemědělcům dá konkurenční výhody nad ostatními.
I světový trh s potravinami se bude dále liberalizovat, chudší země nám sice nebudou konkurovat, ale Evropa už přestane svými dotacemi ničit přirozenou produkci jinde ve světě.
Nové civilizační výzvy – řešení pro budoucnost
Moderní sociální systém
Používáme termín dlouhověkost úmyslně namísto často užívaného termínu stárnutí.
Stárnutí bývá mylně vnímáno jako problém, kterého je potřeba se zbavit, nějak se s ním
vypořádat. Stárnutí přináší komplikace, dopady na důchodový systém, méně produktivních a více potřebných občanů, rostoucí potřebu lůžek v nemocnicích, léčebnách
a ústavech, větší výdaje na léky. Dopady jsou v celém systému veřejných financí.
Nabízíme „nový“ termín dlouhověkost jako výraz pro náš společný úspěch. Stáří není nemoc, ale přirozený výsledek toho, že jsme neumřeli mladí. Žijeme déle
než kdykoli předtím. Je to výsledek lepších životních podmínek, vyšší životní úrovně, lepší vzdělanosti a přístupu k informacím, vyšší bezpečnosti a ochrany zdraví
při práci, zdravějšího životního stylu, kvalitnější a dostupnější zdravotní péče.
217
Důchodová reforma
Reakce na demografický vývoj je snad nejdůležitější dlouhodobou výzvou, které čelíme. Pozitivní jev nejrychleji se prodlužující střední délky života v Evropě
je u nás doprovázen poklesem podílu ekonomicky aktivních lidí.
Čeští penzisté jsou extrémně závislí na státem organizovaném průběžném systému, a to v míře, která je ve vyspělém světě nebývalá. Odmítáme populismus, že
žádná důchodová reforma není zapotřebí. Náš důchodový systém musí být rozvinut do podoby celé řady konkrétních modelů důchodového připojištění, spoření či
investování. A používat tyto nástroje budeme muset od mladého věku.
Má-li důchodový systém v budoucnosti zajistit důstojné stáří, nemůžeme si nalhávat, že vystačíme pouze se státním průběžným systémem. Do důchodového systému budeme muset vkládat více soukromých prostředků, a to na ryze individuální
a dobrovolné bázi. Máme odvahu sdělit dnešním čtyřicátníkům a mladším, že
pokud se budou spoléhat pouze na státní průběžný systém, budou v penzi odsouzeni k životu v chudobě. Kdo tvrdí něco jiného, nezodpovědně lže.
Adresný a spravedlivý sociální systém
Konzervativní politika je mimo jiné založena na sociální soudržnosti s potřebnými. Sociální cítění není výsadou pouze levice, která by si ráda tuto oblast před
veřejností přivlastnila. Významně se však liší přístupy, jelikož rozlišujeme nezodpovědný populismus pod zástěrkou „budování sociálního státu“ a skutečnou solidaritu odpovědných.
Prosazujeme adresný a spravedlivý sociální systém, který pomáhá těm, kteří to
skutečně potřebují. Nechceme uplácet voliče slibováním ekonomicky neúnosného sociálního zabezpečení, které vede k obrovským dluhům, a jak se nyní ukazuje, může v době krize v řadě evropských zemí vést až k hrozbě státního bankrotu.
Toto obelhávání voličů pod bohulibými hesly zvyšování „sociálních jistot“ má za
následek vysokou míru mandatorních výdajů, které jsou nákladným břemenem pro
veřejné finance.
Sociální zabezpečení musí odpovídat ekonomickým možnostem státu, jinak vystavujeme vážnému nebezpečí propadu do chudoby především budoucí, ale i současné generace. Klademe důraz na pomoc sociálně znevýhodněným skupinám.
Sociální systém nesmí být zneužíván, protože pak je zneužívána i naše solidarita. Ti, kdo pobírají sociální dávky, si musí být vědomi, že vedle práv mají i povinnosti. Sociální dávky budeme ještě silněji vázat na aktivitu člověka a striktní dodržování pravidel.
Dáváme přednost nízkým daním a rozšíření svobody volby rodičů při sladění péče o děti a práce. Chceme nechat rodinám více peněz za cenu adresnějšího sociálního systému. Chceme jim nabídnout nové formy péče o děti a posílit možnosti
218
zaměstnávání rodičů malých dětí. Zvýšíme prudce počet částečných pracovních
úvazků a vytvoříme předpoklady pro větší soulad pracovní aktivity a péče o děti.
Preferujeme péči o seniory v domácím prostředí a přirozené komunitě. Vytvoříme moderní, kvalitní a na míru potřeb klienta ušitý systém sociálních služeb, spočívající v rozmanitém spektru terénních a ambulantních služeb, stacionářů a respitních zařízení. Budeme podporovat pracovní aktivity seniorů a vhodné bydlení
pro seniory.
Pružný pracovní trh
Nejen v době krize je nutné vytvářet podmínky pro zvyšování zaměstnanosti.
Sociální systém musí vytvářet prostředí, kdy práce i za nízkou mzdu je
výhodnější než pobyt na sociálních dávkách. Pracovní trh musí být motivující, zvýhodňující aktivitu a trestající pasivitu při hledání nového pracovního
místa.
Celosvětové zkušenosti ukazují, že čím pružnější je trh práce, tím nižší je nezaměstnanost. Naše pracovní právo je nepružné, diktované odbory. Svým duchem
neodpovídá 21. století, což se projevuje především v době krize. Proto navrhneme
změnu pracovního práva tak, aby bylo umožněno snadnější zaměstnávání a vytváření nových pracovních míst.
Chceme podporovat všechny formy zaměstnávání a speciálně ty, které povedou
ke zvýšení zaměstnanosti rodičů s malými dětmi, starších spoluobčanů, zdravotně
postižených nebo studentů.
Zdravotnictví jako konkurenční výhoda pro ČR
Hrozba krize veřejných rozpočtů především v oblasti sociální a zdravotní je
společným evropským problémem. V České republice se tyto hrozby spíše bagatelizují nebo zametají pod koberec. Navzdory nákaze populismem přicházíme s nezbytnými řešeními.
Výzvy a trendy ve zdravotnictví
Poptávka po zdravotních službách vzrůstá s vývojem společnosti a je živena především širokou nabídkou nových medicínských postupů a zvýšeným očekáváním
občanů. Tento trend bude v následujících letech pokračovat a bude dramaticky
umocněn stárnutím populace. Financování zdravotnictví musí projít významnými
změnami.
Průběžný systém postavený na výběru zdravotní daně nedává šanci ekonomicky aktivním, aby zajistili dostatek prostředků pro léčení svých starších spoluobčanů. Je to problém již dnešních třicátníků.
Moderní technologie a léky nepochybně přispívají ke zlepšení zdravotního stavu, ale jsou v souhrnu mnohem dražší než ty předchozí. Limity a omezený přístup
k této péči je nepřijatelný. Jedinou správnou reakcí je vytvoření natolik flexibil-
219
ního zdravotního systému, aby v něm bylo možné hodnotit přínos nových postupů
v porovnání s jejich cenou.
Lidé mají vyšší nároky na kvalitu služeb a pohodlí při jejich čerpání, vyžadují
informace. Je nesporné, že toto chování uvědomělého spotřebitele se týká jen části občanů, ale jejich podíl se bude významně zvyšovat a tím i poptávka po zdravotních službách.
Budeme vycházet z následujících tezí:
• Musíme postavit občana do centra pozornosti a umožnit mu roli odpovědného
spotřebitele. Základními jistotami je zachování povinné účasti ve veřejném zdravotním systému i solidarity. Avšak anonymní platba zdravotními pojišťovnami
bez možnosti spolurozhodování vede zvláště při krizi veřejného rozpočtu ke
„zdravotnictví na příděl“.
• Aby občané měli možnost rozhodnout, komu půjdou jejich peníze ať přímo nebo skrze zdravotní pojištění, musíme:
– zajistit kombinaci zdravotní daně s paušálním pojistným (mimo jiné také jako důležitý prvek pro konkurenci zdravotních pojišťoven),
– umožnit výběr zdravotních plánů v rámci veřejného zdravotního pojištění (též
konkurence zdravotních pojišťoven),
– umožnit široký výběr připojištění v rámci veřejného systému,
– umožnit kontrolu a spolurozhodování prostřednictvím osobního účtu,
– umožnit kombinovat soukromé zdroje s veřejnými v bezpečném prostředí osobního účtu,
– zavést a rozšiřovat podíl zdravotního spoření v rámci průběžného systému
zvláště pro mladou generaci.
Nezbytným
předpokladem jsou jasně nastavená pravidla pro všechny zúčastně•
né a účinná kontrola státu.
• Zdravotně sociální služby budou stále získávat na významu se stárnutím populace. Budou vyžadovat zvláštní financování. Naší cestou je financování založené na možnostech kombinovat prostředky z různých zdrojů na osobním účtu se
zvláštním doplňkovým pojištěním.
Zdravotnictví je neprávem nahlíženo jako odvětví ekonomiky, kde dochází pouze ke spotřebě. Z velké části se však jedná o mezispotřebu, kdy „produkt“ zdravotních služeb slouží např. k vyššímu podílu práceschopné populace. Navíc sektor zdravotních služeb s podílem vysoce kvalifikované síly může podobně jako IT
odvětví přinášet vysokou přidanou hodnotu pro hospodářství země. Může tím významně přispět k růstu HDP. Rozvoj kvality služeb umožní jejich prodej i do zahraničí. Potenciál České republiky je v této produkci velký. Typické české devótní vyčkávání s reformními kroky nás připravuje o konkurenční výhodu
v Evropské unii.
220
Zdravé veřejné finance
Veřejný dluh je veřejným nepřítelem číslo jedna. V naší Ústavě je toho popsáno, obsaženo a chráněno mnoho, nicméně o povinnosti usilovat o zdravé veřejné
finance v ní není ani slovo. Jsme přesvědčeni, že naše země jasně formulovanou
dlouhodobou strategii, zásady zdravého rozpočtového hospodaření a základní nástroj typu „finanční ústavy“ velmi potřebuje, a proto přichází s dlouhodobou vizí
pro oblast veřejných financí.
Náš postup bude vycházet z následujících tezí a principů:
Na budoucnost bychom si měli umět vydělat, nikoliv na ni jen (u)šetřit.
Nízká daňová zátěž a rozumné veřejné výdaje jsou dlouhodobým řešením. Nízké daně snižují motivaci k daňovým únikům, lidem zůstane více peněz pro vlastní využití a firmám pro vlastní rozvoj. Nízké daně jsou trvalou ekonomickou pobídkou pro zahraniční investory, aby zde umístili svoje výrobní kapacity.
Aby měly sloužit, nikoliv trestat úspěšné lékaře, profesory, IT specialisty a další vysoce kvalifikované profese prohloubením daňové progrese.
Byrokracie a administrativa by měly obsluhovat, nikoliv obtěžovat.
Budeme usilovat o takový vývoj hospodaření soustavy veřejných rozpočtů,
který umožní v dlouhodobém horizontu dosahovat vyrovnaného výsledku hospodaření.
Chceme dbát o takový vývoj celkového veřejného dluhu, který nebude mít v budoucnu vliv na stabilitu veřejných financí.
Budeme provádět takovou politiku, jež bude odpovídat přiměřenému stupni
stability, případně předvídatelnosti změn daňových sazeb v budoucnosti.
Budeme se držet následujících zásad:
Sestavování návrhů státních rozpočtů bude prováděno prostřednictvím metody
fiskálního cílení.
Od roku 2020 při sestavování státních rozpočtů bude dodržováno následující
pravidlo pro stanovení salda státního rozpočtu:
((HDPsc(r)+HDPsc(r-1)/2) – navržené saldo SR <= 3 %
Ve státních finančních aktivech a pasivech bude zřízen rezervní fond cyklických
rizik, kam budou převáděny případné (cyklické) přebytky sald státních rozpočtů.
Zdroje z tohoto rezervního fondu budou zapojovány do financování výdajů státního rozpočtu v období recese ekonomiky.
Fiskální politika musí přispívat k nízké a předvídatelné úrovni inflace a úrokových sazeb.
Těžiště daňové zátěže, resp. její další restrukturalizace, bude spočívat v nepřímých daních.
Správa, výběr, struktura a sazby daní budou neustále zpřehledňovány,
sjednocovány a zjednodušovány.
221
Výdaje státního rozpočtu budou restrukturalizovány ve prospěch kapitálových
výdajů na úkor výdajů běžných.
Rozpočtová kázeň a její dodržování bude nově podrobena vyvozování odpovědnosti prostřednictvím sankčních a motivačních mechanismů.
Použijeme následující nástroje:
• ústavní zákon o rozpočtové kázni a odpovědnosti („finanční ústava“)
• dlouhodobá fiskální vize
• zákon o vyrovnaném státním rozpočtu do roku 2017
• modernizovaná rozpočtová legislativa (Rozpočtová pravidla, Jednací řád PSP)
EDIČNÍ ŘADY ODS
Knihovna ODS
1. I. Ideová konference ODS
2. X. Kongres ODS
3. Rukověť krajské legislativy
4. XI. Kongres ODS
květen 1999
prosinec 1999
září 2000
říjen 2000
5. Základní koncepční teze stínové vlády
červen 2000
6. II. Ideová konference ODS
červen 2000
7. Kronika ODS
duben 2001
8. III. Ideová konference ODS
duben 2001
9. Gratulatorium Václavu Klausovi
červen 2001
10. XII. Kongres ODS
11. Resortní dokumenty stínové vlády
12. XIII. Kongres ODS
listopad 2001
květen 2002
prosinec 2002
13. Poziční dokumenty stínové vlády ke vstupu do EU
květen 2003
14. IV. Ideová konference ODS
květen 2003
15. XIV. Kongres ODS
listopad 2003
16. XV. Kongres ODS
prosinec 2004
17. XVI. Kongres ODS
listopad 2005
18. XVII. Kongres ODS
listopad 2006
19. XVIII. Kongres ODS
listopad 2007
20. V. Ideová konference ODS
21. XIX. Kongres ODS
duben 2008
prosinec 2008
22. Sborník projevů VIZE 2020
únor 2010
23. Sborník konferencí VIZE 2020
únor 2010
24. XX. Kongres ODS
prosinec 2009
Clarin Congress Hotel Praha
Vychází v nákladu 200 Ks
Vydává ODS Publishing, s.r.o.
Jánský vršek 13, 118 00 Praha 1
tel.: 234 707 111
fax: 234 707 102
e-mail: [email protected]
www.ods.cz
Foto Luděk Krušinský
duben 2010

XX. KONGRES ODS

Transkript

Podobné dokumenty

XIX. KONGRES ODS

MDM-report-Czech Rep-CZ-01-09-2014.indd

Politika by se měla dělat s nadšením Politika by se měla dělat s

PDF - Slovenská štatistická a demografická spoločnosť

Evropské směrnicE pro kontrolu a prEvEnci lEgionářské nEmoci

zde - Metal Breath Production

Jak vystoupit z EU

Mumiální hermetické léčení

PDF, 1375 kb

zde - Fragmenty

Vliv evropeizace na české politické strany

Politics in Central Europe

otcové zakladatelé české liberálně-konzervativní politiky