koln-S O--ko - prosinec 2005 - Základní a mateřská škola Dolní

Komentáře

Transkript

koln-S O--ko - prosinec 2005 - Základní a mateřská škola Dolní
2. číslo – prosinec 2005
☺
V minulém čísle jsme vás seznámili se jmény našich
redaktorů.Tak tohle jsou oni:
Jídelnománie
Určitě většina z vás se stravuje ve školní jídelně. Musím vás upozornit na pár závažných
věcí, týkající se stravování. Určitě to každý dobře znáte. Máte za sebou velice namáhavý den.
Na svém kontě pětku ze zeměpisu a čtyřku z matematiky. Je prostě den „blbec“ a vy máte
obrovský hlad. Už tak jdete na obět pozdě a v tom to přijde! Na obědě je fronta až ven. Velcí
žáci slibují malým, že jestli je nepustí před sebe dostanou pichanec vidličkou do zadnice.
S naprostou podrážděností se postavíte na konec té dlouhé řady a nadáváte, proč zrovna vy
jste museli být tak dlouho po škole a dopisovat cvičení ze zeměpisu. V tom do vás někdo
žduchne. Máte takový vztek, že je vám jedno, kdo vedle vás stojí, prostě musíte jim to
oplatit. A už to jede! Všichni žáci se vší silou žďuchají a předbíhají. Ještě, že je tam dozor.
Rozsoudí na smrt znepřátelené bojovníky o tak vzácné jídlo, kterého by se dneska vůbec
nemuseli dočkat. Nakonec vás opět pošle zpátky na konec řady za předbíhání. Přitom sami
učitelé předběhnou celou tu řadu a jdou se najíst jako první k předem vyhrazenému stolu.
V jídelně je obvykle tak narváno, že někteří žáci nemají kde sednout, ovšem učitelé mají
vyhrazený svůj stůl. Sedí u stolu a v klídečku a v pohodě obědvají mezi prvními, kdežto vy
stojíte hladoví, unavení, celí zmačkaní se slinama stékajícíma z úst na pokraji svých sil! Když
se tohle to stalo mě, měla jsem chuť vzít pilku a alespoň učitelům nařezat nohy od židle. Né
že bych byla tak zákeřná, ale hlad dělá divy! Po půlhodinovém čekání na vás dojde řada a vy
ač tak hladoví, hlady už skoro nevidíte si nesete poctivě ukořistěný talíř mladšímu
spolužákovi z rukou. Když už konečně máte pocit, že se můžete v klidu najíst, v tom vám na
hlavu přiletí něco záhadného a vy zjistíte, že je to kus cizího žvance. V tu chvíli ztrácí nervy i
učitelé (konečně došlo i na ně) a kromě příborů a talířů lítají vzduchem i pohlavky. Většina
z nás chodí z jídelny otrávení nebo z příborem v zadnici. Jiní zase s pocitem jistého
uspokojení, že mohli většině lidí znepříjemnit další minuty života.
Proto se ptám: „Kde je morálka a řešení?“ Tímto chceme abyste si uvědomili, že jídelna není
ústav pro duševně choré ani bitevní pole, nýbrž místo kde se civilizovaní lidé dvacátého
prvního století chodí najíst. Proto prosíme o zlepšení chování nejen v prostorách jídelny,
jelikož hrozí zavření školy, z důvodu výskytu žaludečních vředů a pocuchání nervů. (pan
učitel Tetera by mohl vyprávět.) Věříme, že si tento článek vezmete k srdci a ne ke
konečníku.
Předem děkujeme!
Vaše poradkyně pro rozežranou pubertu inženýrky čtyřbarevné
Každým rokem, se naši žáci účastní literární a výtvarné soutěže „Ahoj z prázdnin“.
Vybrali jsme pro vás několik opravdu zdařilých prací. Posuďte sami.
Potápění
Když jsem jednou byl u moře a hrozil žralok bílý, tak jsem se nebál. Plaval jsem a potápěl
se. Viděl jsem rybky a našel mušličky. Když jsem se zase jednou potopil, uviděl jsem pod
vodou starou chorvatskou nádobu. Vypadala jako velký kámen. Nemohl jsem ji vytáhnout.
Tak jsem ji tam nechal. Možná tam ještě je. Asi ji našel jiný potápěč.
Adam Bogdanovič
2.třída
.
Mé prázdniny s Brayenem.
Osnova: 1.Příjezd Brayena
2. Zážitky s Brayenem
3. Odjezd Brayenem
.
O prázdninách k nám přijel z Ameriky Brayen. Je to vlastně můj strýc, jelikož jsi vzal tetu
z Havířova. Táta ho přivezl z letiště a my doma jsme byli nervózní, jak ho uvítat. Každý z nás
měl v ruce anglicko-český slovník. Konečně dorazil a první slovo, co jsem od něj slyšel
bylo:“Hello Aleš.“Byl jsem šťastný a mamka ho hned pohostila. Pak nám Brayen rozdal
dárky a ptal se po pivu Radegast a slivovici. Potom jsme si povídali a vše nám překládala
moje sestra Petra.
Ráno jsme šli na ranč a cestou jsme mu ukazovali rozestavěné domy a stavby. Moc se mu
stavby líbily, byl úplně nadšený. Odpoledne jsme jeli do Havířova. Nejdříve jsme šli na pizzu
a pak na bowling. Já jsem pořád prohrával. Brayen shodil všech deset kuželek a jeli jsme
domů. Večer Brayen vařil krevety. Je to jeho specialita. Vařil to všechno dvě hodiny. Ke
krevetám podával brambory, zelí, kukuřici. Příloha byla mexická omáčka.
Druhý den jsme jeli na vodní lyže. Byl jsem na tom poprvé, párkrát jsem spadl do vody,
ale Brayenovi to šlo. Největší zážitek jsem prožil se svou rodinou i s Brayenem v Polsku ve
Wisle v aquaparku. Tam jsem se vydováděl na všech tobogánech, v sauně a ve vířivých
vanách. Velice se nám to líbilo.
Myslím, že to byly opravdu krásné prázdninové dny s Brayenem. Těším se, až přijede na
další prázdniny.
Aleš Surma
ZŠ a MŠ Dolní Domaslavice
11 let, VI.třída
Dolní Domaslavice 297
áš klub Angel
Osnova:1. založení klubu
2. líbivé dobrodružství
3. stezka odvahy
4. čas jít spát
Klub Angel jsme založily minulý rok, my čtyři kamarádky. Daly jsme si přezdívky
Jesica, Wiky, Wamp a naše hlavní vůdkyně Angel .Z přístavku u starého domku jsme si
vybudovaly klubovnu.Blízko ní je krásně rozkvetlá louka, které říkáme kopretina, protože jich
je plná.
Jedno letní odpoledne jsme se sešly s plánem, že budeme stanovat. Připravily jsme si
deky, spacáky do dvou stanů, kde budeme spát ve dvojicích. Blízko je také les, kolem kterého
se pohybuje sousedův pes.Vždy na nás někde vyskočí, vrčí, štěká nebo kňučí. Trochu strach a
vidina dobrodružství nás přivedly na myšlenku naplánovat na večer stezku odvahy.
Naše vůdkyně rozvěsila praporky z krepového papíru, kde na nás čekaly čtyři otázky a
na ty jsme písemně odpovídaly. Byla už tma a my jsme vyrazily k lesu. Já a Wiky jsme šly za
první dvojicí, když vtom něco zašramotilo a z lesa vyběhla kočka. Wiky se lekla až spadla na
zadek. Byly v nás malé dušičky, ale za to dobrodružství to stálo. Odpověděly jsme na otázky a
cesta nás vedla kolem strašidelného psa až ke klubovně. Ten večer jsme vyhrály všechny a
porazily svůj vlastní strach.
Bylo už kolem jedenácté hodiny večer, když jsme se odebraly ke spánku. Nemohly
jsme usnout. Zavěsily jsme baterky a hrály karty. Nevím to jistě, ale asi až půlnoc nám
zavřela oči a my usnuly.
Kamila Geletová
ZŠ a MŠ Dolní Domaslavice
11 let, VI.třída
Dovolená na Slovensku
Osnova:
1. úvod
2. šťastně jsme dorazili
3. příhoda
Já, bratr, taťka a mamka jsme se rozhodli, že si vyjedeme na dovolenou na Slovensko.
Když jsme dojeli na místo, začali mamka s taťkou vybalovat stan. Já s bratrem jsem se
zatím šel podívat na bazény.
Přišli jsme k bazénům a stalo se, co se nemělo stát. Bratr hned chtěl vyzkoušet vodu. Já
jsem sice chtěl taky, ale mamka nám to zakázala.Tak jsem se šel podívat na nějaké stánky
s občerstvením. Najednou se podívám, kde je bratr a on nikde. Na koupališti bylo tolik lidí, že
jsem ho nemohl najít a tak jsem chodil a hledal. Najednou ho vidím, jak jde do bazénu, kde
byla hloubka 1,8 m. Tak jsem utíkal, abych ho zastavil.Bohužel jsem byl asi 500m daleko.
Naštěstí jsem ho dohnal a skočil za ním do vody. Plavčík vůbec neregistroval, že se někdo
topí. Pak jsem ho vytáhl z vody jako mokrou slepici. Osušili jsme se a šli ke stanu. Tam už
mamka s taťkou seděli a jedli oběd a my jsem se přidali. Večer jsem jim vyprávěl tu příhodu,
jak se bratr topil ve vodě. A tak to naštěstí všechno dobře dopadlo.
Lukáš Pich
ZŠ a MŠ Dolní Domaslavice
11 let, VI.třída
Jak jsem byla doma sama
Osnova: 1. Těším se
2. Zábava bez rodičů
3. Smutek z návratu rodičů
Na tento prázdninový den jsem se těšila už dlouho. Věděla jsem, že zrovna toho dne
jedou rodiče s bratrem nakupovat a pak se staví ještě u tety. Dlouho jsem prosila mámu,
abych mohla zůstat doma sama. Nakonec se mi to splnilo.
Rodinka už odjíždí a pro mě začíná skvělý den. Nejprve si pustím televizi, ale jako
vždy mě televize omrzí. Jdu ven se nadýchat čerstvého vzduchu, jenže tu mě napadlo vzít si
mého kolouška Montika domů. Montik doma už sice byl, ale nikdy ve druhém patře našeho
domu.Znovu jsem pustila televizi, dala křupky na stůl, aby Montik neměl hlad. Byla to
paráda, chipsy po celém bytě. Ale co pes Azorek a koťátko Mikeš? Montika jsem zavřela do
bratrova pokoje, potom přivedla Azora a hráli jsme televizní hry. Nakonec přišel na řadu
Mikeš. Byla legrace! Každé zvíře v jednom pokoji. Kolouškovi jsem udělala na chodbě
překážkovou dráhu, na konci byly jeho oblíbené chipsy. Koťátko zůstalo v ložnici, kde mělo
plno mléka. Pejsek si hověl zavřený v mém pokoji a měl tam plno kostí a granulí. A tak jsem
si hrála se všemi třemi. Doma byl rachot a nepořádek. Kdyby to viděla máma! Už se stmívalo,
chystala jsem se, že odvedu zvířátka. A najednou zvonek!!! A bylo dokonáno.
Rodiče s bratrem s úsměvem za dveřmi. Já rychle běžela nahoru. Zvířátka dala do
svého pokoje, jen Azora pustila. Celou noc jsem s nimi spala. Pak jsem byla za nepořádek
vyhubována, ale stejně jsem toho našeho mejdanu nelitovala.
Denisa Chlebková
ZŠ a MŠ Dolní Domaslavice
11 let, VI.třída
Bouřka v horách
Osnova: 1.Naše dovolená na Šumavě
2.Bouřka
3.Velké prádlo
Tento rok jsme se nemohli dohodnout, kam pojedeme na dovolenou. Já jsem chtěla jet
k moři. Mamka s taťkou ale obhajovali Šumavu. Tak jsme nakonec jeli do horského střediska
Kvilda na Šumavě. Utužit svaly a nadýchat se čerstvého vzduchu. Ubytování bylo moc hezké.
Každý den jsme vyrazili poznávat hory, které nás obklopovaly. Byl krásný den a my vyrazili
k prameni Vltavy, aniž bychom tušili, co nás čeká.
Nadšeni naším výletem jsme se vraceli na chatu. Když už jsme byli v polovině cesty nazpět,
zastihla nás bouřka. Bum,bum,ozýval se hrom a do toho svištěly blesky. Šli jsme co
nejrychleji, ale stejně jsme bouřce neunikli. ,,Maminko, mě teče do bot voda a jsem celý
promočený!“ Vřeštil brácha .Z jeho zářivě zelené pláštěnky mu stékala voda přímo do tenisek
a mě vlastně taky, protože jsem cítila, že tam mám malý rybníček.
,,Co když do nás udeří blesk!“ Běduje maminka. Tatínek si samozřejmě hrál na hrdinu a dělal,
že mu bouřka vůbec nevadí. Když jsme dorazili k naší chatě mokří jako vodníci, mraky se
protrhaly a začalo svítit sluníčko.
Celý večer jsme strávili tím, že taťka půjčil ždímačku od pana vedoucího a pak s mamkou
myli a ždímali naše boty a oblečení. Já jsem fénem sušila doklady a taky promočeného
„Palackého“, který by byl jinak nepoužitelný. V pokoji to vypadalo, jako kdybychom prali
prádlo za celý týden. Alespoň máme na co vzpomínat.
Lenka Kubická
8.třída
Můj zážitek z prázdnin
Houby
Jo, jo. To se lehce řekne:,, Zajdu si do lesa na hřiby“, ale najít takový hřib je dost těžká
věc. O tom víme své, já a má kamarádka Míša. A proto vám popíšu celý náš příběh
od začátku až do konce. Doufám, že pochopíte naše konečné rozhodnutí.
Už jsme se nemohly dívat na to, jak všichni naši kamarádi chodili z lesa s košíky
plnými hřibů, a tak jsme se rozhodly, že se do lesa na ty hřiby zajdeme podívat taky. Byly
jsme přesvědčené, že přijdeme s plným košíkem a všichni nás za to pochválí, a proto jsme si
vzaly raději dva. Jeden velký a druhý menši.
Vyrazily jsme asi kolem osmé hodiny, abychom předběhly všechny houbaře, které
napadla stejná myšlenka. Nikým neviděny jsme se vkradly do lesa a začaly pomalu šmátrat
ve křoví. Asi tak po hodině jsme se vymotaly se zajetí větví a bodavého jehličí. Jaké
překvapení nás ale čekalo, jsme ani netušily. Když jsme se rozkoukaly, zjistily jsme, že jsme
za domem jednoho z našich kamarádů, ke kterému trvá cesta nanejvýš deset minut. Řekly
jsme si:,,Ale co, času máme dost.“ Jo, času dost, ale hřiby v košíku zatím žádné. Trochu
znechucené naší neschopností najít jeden malý hřib jsme se vrhly na keřík ostružin, o kterém
víme, že jsou na něm ty nejlepší kousky v okolí. Po menší svačince jsme se vydaly po okraji
lesa až do míst, kde ještě ani jedna z nás nebyla. Já se už bála, že jsme se ztratily, ale Míša mi
dodávala odvahu a ujistila mě, že bezpečně ví, kde právě bloudíme. Chvíli jsem jí nevěřila.
Po chvíli jsem si také uvědomila, že jsme kousek od místa, kde se scházíme s našimi
kamarády. No jo. Kde jsme, to jsme věděly, ale když jsme se podívaly do prázdných košů, tak
nám zabylo nějak smutno po krásných hříbcích, které nosili z lesa naši kamarádi.
Vrhly jsme se znovu do hlubokých lesíků, ve kterých jsme se místy až plazily, protože
dotěrné větve nám nedaly ani na chvíli pokoj. Právě potom, když jsme se dostaly ze spárů
divokých porostů a podívaly se na hodinky, zjistily jsme, že je jedenáct hodin a my jsme asi
ve čtvrtině naší plánované túry a taky, že naše košíky zejí prázdnotou, kromě jablek, které
jsme si vzaly jako občerstvení. Pokračovaly jsme dál po cestě a rozhodly jsme se stavit
do lesa domem. Našly jsme tam jako všude v lese úplné NIC. Po zastávce u Míši doma jsme
se vydaly na cestu k domovu. Když jsme vtrhly do lesa a trochu se porozhlédly, tak Míša
přímo zařvala:,,Mám tě“, a skočila někam mezi roští, které se válelo po zemi. Chvíli mi trvalo
dostat se k ní. Jelikož mě zajímalo co Míša našla, tak ve snaze dorazit k ní co nejdřív jsem se
hnala mezi větvemi, které mi uštědřily pár nemilosrdných ran po těle. Po šťastném shledání
mi Míša ukázala krásný hřib. Já jsem se jen zasmála a řekla:,,Miki, to je ale satan.“ Když jsem
dokončila větu, tak Míša celá smutná položila hřib zpátky na zem. A šly jsme dál a dál.
Ve dvě hodiny po poledni jsme už byly celé nešťastné, a protože nám kručelo v břiše
od hladu, rozhodly jsme se ukončit naši neúspěšnou výpravu procházkou kolem potoka.
Po cestě jsem potkaly našeho kamaráda Adama, který právě relaxoval procházkou
po lese. Musel se našim prázdným košíkům vysmát, protože on sám je dobrý houbař. Když
jsme dorazily domů, byly čtyři hodiny odpoledne. Místo košíků plných hřibů jsme domů
donesly akorát houby. A to doslova. Když jsme spočítaly, že jsme neúspěšným chozením
po lese strávily něco málo přes osm hodin daly jsme si s Miki ruku na to, že do lesa už
nevkročíme.
Michaela Brandysová, IX.B
U splavu
Už si sice nevzpomínám, ale byl to asi čtvrtek, když jsme se s mojí nejlepší kamarádkou
Mitajtou jely projet na kolech do Hradiště, jelikož nás tam čekali naši kamarádi.
Venku bylo krásně, sluníčko pěkně hřálo a na obloze nebyl žádný mráček.Rozhodly jsme se
nejdřív zajet podívat ke splavu.To jsme ještě netušily, že tam potkáme mladíky, které jsme
ovšem neznaly.Začali se koupat, ale my jsme si řekly, že se koupat nebudeme.
Chodily jsme jen po kraji splavu, kde bylo po kotníky vody.Když jsme chodily sem a tam,
Míšu napadlo se zhoupnou na větvi jako Tarzan.Byla tam větev jako vystřižená z džungle.
Při zhoupnutí jste přeletěli nad hlubokou vodou směrem ze splavu Hned jsem Míši
radila:“Nelez na to, protože ti uklouznou ruce a spadneš do vody.“A taky jsem jí poradila, ať
je strčí do písku, že jí to pak nebude tolik klouzat. Ale Míša na to:“Hleď si svého, já se jdu
houpat jako v džungli.“ Odešla k větvi, skočila na ni a už letěla a přitom
řvala:“jabadabadúúúúú“.Po chvíli jí ovšem ruce sklouzly po větvi a Míša padala do hluboké
vody. Když vyplavala na hladinu, řvala na celou dědinu:“Sakra,to ale studííííííí !“ Říkala jsem
si, že přece nebudu takový mamlas jako ona a chtěla jsem její číslo zopakovat, ale bez pádu
do vody. Po hupsnutí na větev následovalo křupnutí suché větve a poté i velký pád do ledové
vody, stejný jako už předvedla Míša. Kluci se smáli ještě asi hodinu, ale že by nám pomohli
ven z vody tak to ne.My se pak naštvaly a celé mokré sedly na svá kola a jely rychlostí blesku
k našim kamarádům.
Zjistili jsme, že místo houpání na větvích dáme na jiný sport a to na jízdu na kole, protože to
nám jde znamenitě. Není co dodat, jen možná to, že raději nechceme vědět, kdo byli Ti
záhadní návštěvníci splavu.
Michaela Halvoníková - 9.B
Můj zážitek z prázdnin
Houby
Jo, jo. To se lehce řekne:,, Zajdu si do lesa na hřiby“, ale najít takový hřib je dost těžká
věc. O tom víme své, já a má kamarádka Míša. A proto vám popíšu celý náš příběh
od začátku až do konce. Doufám, že pochopíte naše konečné rozhodnutí.
Už jsme se nemohly dívat na to, jak všichni naši kamarádi chodili z lesa s košíky
plnými hřibů, a tak jsme se rozhodly, že se do lesa na ty hřiby zajdeme podívat taky. Byly
jsme přesvědčené, že přijdeme s plným košíkem a všichni nás za to pochválí, a proto jsme si
vzaly raději dva. Jeden velký a druhý menši.
Vyrazily jsme asi kolem osmé hodiny, abychom předběhly všechny houbaře, které
napadla stejná myšlenka. Nikým neviděny jsme se vkradly do lesa a začaly pomalu šmátrat
ve křoví. Asi tak po hodině jsme se vymotaly se zajetí větví a bodavého jehličí. Jaké
překvapení nás ale čekalo, jsme ani netušily. Když jsme se rozkoukaly, zjistily jsme, že jsme
za domem jednoho z našich kamarádů, ke kterému trvá cesta nanejvýš deset minut. Řekly
jsme si:,,Ale co, času máme dost.“ Jo, času dost, ale hřiby v košíku zatím žádné. Trochu
znechucené naší neschopností najít jeden malý hřib jsme se vrhly na keřík ostružin, o kterém
víme, že jsou na něm ty nejlepší kousky v okolí. Po menší svačince jsme se vydaly po okraji
lesa až do míst, kde ještě ani jedna z nás nebyla. Já se už bála, že jsme se ztratily, ale Míša mi
dodávala odvahu a ujistila mě, že bezpečně ví, kde právě bloudíme. Chvíli jsem jí nevěřila.
Po chvíli jsem si také uvědomila, že jsme kousek od místa, kde se scházíme s našimi
kamarády. No jo. Kde jsme, to jsme věděly, ale když jsme se podívaly do prázdných košů, tak
nám zabylo nějak smutno po krásných hříbcích, které nosili z lesa naši kamarádi.
Vrhly jsme se znovu do hlubokých lesíků, ve kterých jsme se místy až plazily, protože
dotěrné větve nám nedaly ani na chvíli pokoj. Právě potom, když jsme se dostaly ze spárů
divokých porostů a podívaly se na hodinky, zjistily jsme, že je jedenáct hodin a my jsme asi
ve čtvrtině naší plánované túry a taky, že naše košíky zejí prázdnotou, kromě jablek, které
jsme si vzaly jako občerstvení. Pokračovaly jsme dál po cestě a rozhodly jsme se stavit
do lesa domem. Našly jsme tam jako všude v lese úplné NIC. Po zastávce u Míši doma jsme
se vydaly na cestu k domovu. Když jsme vtrhly do lesa a trochu se porozhlédly, tak Míša
přímo zařvala:,,Mám tě“, a skočila někam mezi roští, které se válelo po zemi. Chvíli mi trvalo
dostat se k ní. Jelikož mě zajímalo co Míša našla, tak ve snaze dorazit k ní co nejdřív jsem se
hnala mezi větvemi, které mi uštědřily pár nemilosrdných ran po těle. Po šťastném shledání
mi Míša ukázala krásný hřib. Já jsem se jen zasmála a řekla:,,Miki, to je ale satan.“ Když jsem
dokončila větu, tak Míša celá smutná položila hřib zpátky na zem. A šly jsme dál a dál.
Ve dvě hodiny po poledni jsme už byly celé nešťastné, a protože nám kručelo v břiše
od hladu, rozhodly jsme se ukončit naši neúspěšnou výpravu procházkou kolem potoka.
Po cestě jsem potkaly našeho kamaráda Adama, který právě relaxoval procházkou
po lese. Musel se našim prázdným košíkům vysmát, protože on sám je dobrý houbař. Když
jsme dorazily domů, byly čtyři hodiny odpoledne. Místo košíků plných hřibů jsme domů
donesly akorát houby. A to doslova. Když jsme spočítaly, že jsme neúspěšným chozením
po lese strávily něco málo přes osm hodin daly jsme si s Miki ruku na to, že do lesa už
nevkročíme.
Michaela Brandysová, IX.B
Opravdu náročný den na dovolené
O letošních prázdninách jsem trávila s rodinou deset dnů u moře v městě Podgoře.
Do Chorvatska jsme cestovali autobusem s cestovní kanceláří WES. Cesta probíhala
bez jakýchkoli komplikací. Sice jsem asi po pěti hodinách cesty nevěděla kam s nohama, a to
nemluvím o zadku, který už ani necítila. Prostě jsem se naštvala a roztáhla jsem si karimatku
v uličce autobusu, kde jsem si lehla a dokonce se mi podařilo i usnout. Asi po osmi
přerušovaných hodinách spánku jsem se zase vrátila zpátky k sestře na sedadlo. V tom
okamžiku jsem zjistila, že sluníčko za skly autobusu krásně hřeje a to bylo důsledkem toho, že
už jsme v Chorvatsku. Nicméně před sebou jsme ještě měli minimálně čtyři hodiny cesty.
Teď už mi cesta ubíhala poměrně rychleji, jelikož jsem si prohlížela krásnou hornatou a
hlavně čistou krajinu kolem. Zanedlouho nastal vytoužený okamžik, a to: opustit autobus!
Řidiči autobusu nás vysadili i se zavazadly na náměstí v menším městečku Podgoře. Podgora
je město pod horami mezi Dubrovníkem a Tučepi. Zanedlouho nás přišel náš delegát přivítat a
ubytovat. Bydleli jsme v apartmánech a ten náš měl výhodu, jelikož jsme měli terasu
s výhledem na moře a krajinu kolem.
Dva dny uběhly u moře jako voda a ten třetí byl opravdu nejnáročnější. Hned ráno
při přípravě na snídani jsem šlápla pravděpodobně na vosu, která mě bodla do chodidla. Už to
mě parádně vytočilo. Po půlhodině jsem přestala ječet a nadávat, protože mi mamka řekla, ať
toho nechám, že se to nedá poslouchat. Druhý šok byl hned po snídani, vylezla jsem ven jen
v plavkách, protože jsem se chystala na pláž. V tom okamžiku přiletěla ošklivě velká, zelená
cikáda, která si ze mě udělala přistávací plochu a přistála mi rovnou na obličeji. No to byla
málem moje smrt, protože já se hmyzu a podobné havěti strašně štítím! Tohle jsem díky bohu
přežila ve zdraví. Když už jsme konečně dorazili na pláž, roztáhla jsem si lehátko a uvelebila
jsem se na něm, protože slunce krásně hřálo a já se chtěla opalovat. Krásně si hovím a nic mi
nechybí. V tom okamžiku proletí racek a ten drzoun měl tolik odvahy, aby si dovolil ulevit si
na moje krásně vyhřáté bříško. V tu chvíli jsem se už opravdu naštvala a začala jsem vyvádět
jako malé dítě. Měla jsem pocit,že se celý svět spiknul proti mně. Ještě ráno jsem byla
odhodlaná jít provozovat vodní sport Padasailing, ale po těchto po těchto zážitcích jsem
neměla náladu ani odvahu. A tak jsem tenhle adrenalinový sport odložila na další den. Zbytek
dne už probíhal poklidněji. Večer jsem se šla osprchovat a ve sprše jsem zjistila, že celý den
chodím na zadku s ošklivou přísavkou. Po tom, co jsem ji spatřila, následoval výkřik. Ten
samozřejmě všichni ignorovali. Jakmile jsem tu příšeru sundala, osprchovala jsem se a
vyčerpaná jsem se rozhodla, že půjdu radši spát než se mi zase něco stane. Den jsem úspěšně
ukončila parádním „drškopádem“ o postel.
Naštěstí se mi nic nestalo a další den byl zase normální a pohodový. I přesto jsem byla
s dovolenou spokojená a zážitků bylo víc než dost.
Petra Wrublová 9.B
Jak jsme slavili Halloween
Halloween je vlastně starý keltský svátek, který byl oslavou konce léta. Začíná se slavit posledního
října po západu slunce a trvá až do východu slunce 1.listopadu.
24.října v 18.00hod se za iniciativy pedagogů MŠ a 1. stupně na naší škole poprvé konal pravý
Halloween. Tohoto projektu se zúčastnily děti MŠ a 1. - 5. ročníku ZŠ. Nedílnou součástí
Halloweenu byla i vlastní výroba strašidelných masek a kostýmů. Všichni se převlékli a
„halloweenské" strašení se rozeběhlo v plném proudu. Nejvíce všechny zaujala maska „Dýně“ od
Daniela Walaszka. Průvod strašidýlek s lucernami se za doprovodu rodičů a pedagogů vydal od
školy k hotelu Albo. Cestou jsme vykoledovali pamlsky. Lucerny z dýní navodily při večeři magickou
atmosféru a podávala se dětmi oblíbená pizza, různé pochutiny, které napekly maminky, babičky a
učitelky. Rej masek ukončilo večerní promítání a nejodvážnější děti zůstaly spát na Halloweenskou
noc ve škole. Všechny děti byly odměněny diplomem.
Zapojení žáků šesté třídy do projektu
Chtěli bychom vám oznámit, že tito žáci ze šesté třídy M.Šamaj, V.Petrová, D .Čelovský,
T. Mojžíšková, H ‚Wrublová M.Tkáčová, V.Kropová, M.Pašek, V.Polochová, L.Piskořová
L.Pich, K.Pavloková, I. Šrebrová, T.Uhlíř, P.Dona a M. Pavlok se zúčastní projektu
„KOMUIKACE TROCHU JIAK“. Projekt bude probíhat během příštího půl roku.
Hlavním zaměřením projektu je využití ICT, jako prostředku komunikace mezi školami
regionu, případně i škol v Polsku a na Slovensku, spolu a využitím znalostí ze zeměpisu,
občanské výchovy, dějepisu a další předmětů.
Projekt bude mít dvě části: soutěž mezi třídními kolektivy škol a zpracování úkolů. Žáci se
tak budou učit tvořivě využívat ICT k reprezentaci výsledků své práce, rozpoznávat a
formulovat společenské problémy v minulosti i současnosti, zjišťovat a zpracovávat
informace nutné pro jejich řešení.
Úkoly budou tématicky zaměřeny na problematiku dění ve městě nebo obci, kde škola sídlí.
O průběhu soutěže vás budeme informovat.
Každý z nás si 17.listopadu užíval volného dne, protože byl v naší zemi státní svátek.
Protože víme, že mnozí vůbec neví, proč právě tento den je tak důležitý v našich
dějinách zopakujte si s námi.
17.listopad
Rok 1939
datum 17.11. je v české historii spojen především se studentstvem a jejich manifestacemi
proti okupaci českého státu.Tento den se v mohutnou manifestaci změnil pohřeb Jana
Opletala, který byl smrtelně zraněn německými vojáky při zásahu proti průvodu na oslavu
vzniku republiky. Studenti na sebe vzali roli nositele svědomí českého národa!!
Rok 1989
Patnáctitisícový průvod studentstva z Vyšehradu míří do centra Prahy s důvodem uctění
památky J.Opletala a protestu proti komunismu.Průvodu byl
ovšem zablokován vstup na Václavské náměstí a to v Národní třídě, kde režim nasazuje
červené barety i obrněné transportéry.Vše skončilo brutálním zmlácením všech
zúčastněných.Na 600 lidí bylo zraněno.I když se snažil režim vše ututlat, nepodařilo se mu to
a vláda v ČSSR se jim pomalu vymkla z rukou.V následujících dnech se ke stávkujícím
studentům přidali i herci a posléze také ostatní občané země,což znamenalo konec
komunismu v Čechách.
2.pedagogická rada
Dne 15.11.2005 proběhla na naší škole již 2. pedagogická rada. Na ní naši kantoři probírali
chování i známky, nás, žáků.
Také proběhly konzultace pro rodiče, které někteří z vás pocítili na vlastní kůži nebo uši
☺.Jsou mezi námi ovšem i tací, jejichž „rodičové“ na třídní schůzce nebyli (možná si ušetřili
zbytečné nervy) nebo na ni raději ani nešli nebo jsou jejich potomci neprůšviháři
(nebo šprtíci ☺). Každopádně už máme v ŽK průběžné známky za 1. čtvrtletí. Čas opravit si
je máme jen do ledna, takže ŽÁCI MAKEJTE !!!!! Ať se dostanete na vaše vysněné školy
nebo učiliště (nepřipadám vám doufám jako vaši rodiče ☺)
Papapa váš Korzet
Úspěchy našich žáků
Dne 1.11.2005 se uskutečnila florbalová olympiáda Moravskoslezského kraje v Kopřivnici.
Soutěže se účastnili kluci z okresního výběru. Hoši z naší školy soutěžili samozřejmě za okres
Frýdek – Místek. A jedná se tyto kluky : Petr Fojtík, Michl Hruška, Martin Klus, Jakub Siuda,
Ondřej Němčík, Kamil Tomíček.
Konečné pořadí soutěže vypadalo takto: 1. místo - Karviná
2. místo - Bruntál
3 . místo - Ostrava
4. místo - Frýdek - Místek
5. místo - Nový Jičín
6. místo - Opava
Přejeme naším sportovcům hodně úspěchů při dalších soutěžích.
Další zajímavou aktivitou naších žáků byla soutěž zvaná MALOVA+É VÁ+OCE. Této
soutěže se zúčastnili naši šikovní malíři, no a ti nejšikovnější byli pozváni na vernisáž, která
se konala ve frýdeckém zámku.
Konečné umístění :
1. místo - Lucie Uhrová v kategorii 6 - 9 let
1. místo - Denisa Chlebková v kategorii 10 - 13 let
2. místo - Karolína Pavloková v kategorii 10 - 13 let
Samozřejmě i naším malířkám přejeme hodně úspěchů.
Markéta Kurowská z 8. třídy se zúčastnila písemné soutěže v jazyce německém.
Zpracovala téma Meine Ferien (Mé prázdniny). Sice se neumístila na předním místě, ale
přesto jsme rádi, že reprezentovala naši školu v nelehké soutěži. A můžeme jí také prozradit,
že odměna dorazí do školy v prosinci.
Redaktorka Pepča
Výstava ovoce a zeleniny
Ve dnech 18.- 24.10. se konala na naší škole tradiční výstava ovoce a zeleniny. Žáci přinesli
mnoho plodů, které vypěstovali na svých zahrádkách. Za to je také moc chválíme. Avšak
doufáme, že k exemplářům nepřišli nečestným způsobem. Jako například zakoupením či
dokonce uloupením výstavních kousků v obchodě nebo dokonce krádeží na cizích
zahrádkách. Jsme přesvědčeni o opaku.
Přikládáme fotografie z výstavy:
Sbírám, sbíráš, sbíráme teplejší
bundy máme i papír odbíráme
do papírny odvážíme!!!
V měsíci říjnu, listopadu a prosinci žáci naší školy donášejí papír i plastové láhve. Papír se
vybírá každý pátek u kotelny od 7,15 – 7,25 hodin.
Papír nemusí být tříděný!!!
A teď o plastových láhvích.Ty se vybírají, protože se s těchto láhví vyrábí izolační vata, která
se používá na vycpání zimních bund. Láhve nesmí být od oleje, alkoholických nápojů a
čistících prostředků!!!
Nebuďte leniví a třiďte odpad!!! Chráníme tak naši už tak
zdevastovanou přírodu. Udělejte něco pro ni, ona nám to
určitě vrátí.
Taneční kroužek
Vede ho paní učitelka Racková, která se pokusí naučit deváťáky nějaké tance.
V tomto případě jí přeju hodně štěstí, protože většina jsou dřeva!
Zatím se pokouší nacvičit muzikál Pomáda. Do hlavních rolích se zatím někdo moc nehrne.
Zatím se přihlásili Veronika Marková a Petr Fojtík. Vzápětí však Petr couvnul! Tvrdí, že
tancovat neumí. No uvidíme Petře, jak ti to pújde?
Někteří žáci v tanci velmi nadaní avšak odmítají hlavní role, protože to není jejich styl.
Například Vendula Němcová a Nikola Kičmerová. Do kroužku však chodí i jedinci, kteří
nemají příliš dobrou pověst. Proto jsem se velmi divila, že se přihlásili a nechodí raději za
KOPAČKU. Myslím si, že by nás na tento kroužek měla doprovázet i paní učitelka
Foukalová, aby devítka byla kompletní. V tomto kroužku se však ukázalo i dohazovačství
některých jedinců. Tyto žáky nebudu jmenovat, protože už tak mám strach o své zdraví!
Kvído a Vendelín
ejoblíbenější zvířata 8.třídy
Chápeme, že každé zvíře je jiné a je těžké rozhodnout mezi vaším pejskem nebo kočičkou.
Ale o to více nás zajímalo, které zvíře je nejoblíbenější. V 8. třídě byly opravdu zajímavé
nominace na nejoblíbenější zvíře, jako je třeba blecha nebo koza. Přesto zvítězil zdravý
rozum a blecha ani koza se na příčku vítězů nedostala.
ejoblíbenějším zvířetem osmé třídy se stal:
a prvním místě:
Pes-Německý ovčák
Těsně na druhém místě: Pes-Labrador
a třetím místě:
Pavouk-Sklípkan
a stejnou otázku jsme se zeptali i třídního učitele osmé třídy Mgr.Pavla
Tetery
Jeho odpověď zněla: Má rád všechny zvířata, ale když bych si měl vybrat nejoblíbenější
zvíře tak je to kočka.
A zvíře, které vám nahání strach?
Odpověď zněla velice odborně: Jako biolog se neštítím žádného zvířete, ale strach mi nahání
medvěd.
Sklípkan
Sklípkana jsme si vybrali,protože je to velmi zajímavé zvíře.Velice nás překvapilo, že se
v příčce nejoblíbenějších zvířat umístil na třetím místě. Sklípkana má mnoho lidí, kteří ho
obdivujou, ale smutné je, že velká většina lidí ho moc nemusí nebo se ho dokonce štítí. Ani
naší učitelé ho nemusí, zejména paní učitelka Palicová nebo paní učitelka Řeháková.
Terárium
Terárium vybíráme podle velikosti pavouka. Pro pavouky mezi prvním až třetím svlíkáním
je nejvhodnější krabička od filmů nebo sklenička. Při dalším svlékáním pavouka se malá
sklenička vymění za větší až postupně vyměníme sklenici za terárium. V terárium je důležité
udržovat určitou teplotu a vlhkost.
Potrava
Potrava musí byt živá. Krmíme je moučnými červy, cvrčky nebo myšími holátky.V teráriu by
měl být vršek od láhve, ve kterém je voda.
Chování sklípkana z mého pohledu není náročné. Hodí se pro alergiky na roztoče. Jestli vás
tento článek zaujal a chtěli by jste si sklípkana pořídit, tak vám ho zcela doporučuji. Lze si ho
i ochočit, ale i život neochočeného sklípkana v teráriu je velmi zajímavý a moc hezky se
pozoruje.
Tereza a Silvik
Rozhovor s paní učitelkou
Alenou Čelovskou
OTÁZKY:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
Máte ráda své povoláni? JO
Kterou třídu učíte nejraději? Momentálně asi pátou někdy 9.A
Kterou třídu naopak učíte nerada? Neřeknu, nemám důvod.
Která třída je podle vás lepší 9.A nebo 9.B? Chováním 9.A, učením jak kdy.
Co učíte raději chemii nebo matematiku? Záleží na žácích jak reagují.
Vy jako zkušený pedagog by jste nám mohla posoudit jestli je učení dnešní doby
lehčí nebo složitější než kdysi? Já bych řekla, že je teď složitější, protože se snažíme
o logické myšlení, kdysi se to prostě žáci nabiflovali.
7. Sledujete v televizi realityshow Big Brother a Vyvolení? Velmi málo, podle času,
spíš ne.
8. Jaký myslíte, že mají tyto pořady vliv na žáky? Myslím si, že něco takového by
nemělo být dostupné hlavně mladším žákům.
9. Učila byste raději ve městě nebo vám vesnice vyhovuje? Radši na vyšším stupni
jako kdysi, ale už jsem si zvykla škoda, že někteří žáci si nemůžou zvyknout na mně.
10. Co vás dokáže při vyučování dost vytočit? Jak to tam napíšu tak to mám na talířku.
11. Co vás naopak dokáže potěšit? Spolupráce s žáky.
Interview s kuchařkami
Ptaly jsme se vedoucí jídelny a školních kuchařek
Jste spokojena s prací svých podřízených?
p. vedoucí L. Moráňová: Ano jsem. Určitě.
Jak dlouho už pracujete ve školní jídelně?
p. O. Gorošová: Dvanáct roků.
Jak se vám líbí moderní vybavení školní kuchyně?
p. H. Novotná: Dobře.
Jíte ve škole obědy?
p. K. Bérešová: No, všechno.
Kdo a podle jakých zásad sestavuje jídelní lístek?
p. vedoucí L. Moráňová: Jídelní lístek sestavuji s paní kuchařkou Olgou.
Používáme soubor receptur pro školní stravování, který má 3 díly.
Jaké jídlo podle vás strávníkům nejvíce chutná?
p. O. Gorošová: No. Tak nejlepší jsou omáčky s knedlíkem.
Přibrala jste nějaké to kilo v práci navíc?
p. H. Novotná: Jistě, nějaké to kilíčko přibylo.
Co si myslíte o hromadném stravování ve školní jídelně?
p. K. Bérešová: No. Když chodíte ve 12 hodin všichni najednou, tak jste
chudáci, protože si nemáte kde sednout a vychutnat si jídlo.
,,Maitky“
Průšvihy
Jak jistě víte, proběhly u nás v úterý 4.10. a 15.11. třídní schůzky. Ptal jsem se žáků, jak to
u nich vypadalo po příchodu rodičů domů. Taková Lenka Tkáčová dostala domácí vězení
za vyrušování. Ale nebylo to jen tak. Seděla totiž s Petrem Krestou, který se do ní zřejmě
zamiloval a pak už měl ve vyučovací hodině čas jen na její oči a to vyučující znepokojilo.
A to ve chvíli, kdy převzal od své milované runovou abecedu, která sloužila pro tajné
dopisování mezi důvěrnými lidmi.
Vše bylo vyřešeno rozsazením této dvojice do jiných lavic opačných stran. No uvidíme,
jestli se to zlepší.
Další jsou klasické odpovědi: Moc jsem se neučil a měl špatné známky, tak jsem dostal zákaz
na počítač.
Jiný žák dostal zákaz televize a chození ven na týden.
Našel se dokonce výprask opaskem a ale co se mi líbilo nejvíc tak to byla násilná demontáž
PC ve vlastnictví žáka a tak byla zpětná montáž nepravděpodobná
.
Padají nové rekordy!
Denis Citnar, coby žák naší školy, dosáhl ke dni 18.10. 27 neomluvených hodin. Naší
výchovnou poradkyní Věrou Řehákovou bylo řečeno, že po dvaceti neomluvených hodinách
se musí kontaktovat sociálka. Později byl však omluven na 8 z nich..Řešila to celá sborovna a
byla pozvána i maminka.V ředitelně školy se rozhodlo, že hodiny neomluví. Takže mu zbývá
19 neomluvených hodin. No uvidíme, jak to bude dál.
Tomáš Potůček se porval s Ondrou Němčíkem. Začalo to ve třídě a pak to přešlo až na
chodbu. Prý to vyprovokoval Ondra svými přímými nadávkami na Tomáše. To už Tomáš
nevydržel a strhla se tam ona slavná bitka. Pokračovala i potom kdy do souboje zasáhl p.uč.
Tetera a padaly před ním i silná slova. Uvidíme, jak se to bude odvíjet dál. Všem vás budeme
informovat.
Naše velmi známá žákyně šesté třídy Veronika Kropová známá jako „Kropka“, dokázala, že
pro svou lásku udělá vše.V měsíci říjnu a listopadu měl tu čest získat si její obdiv náš ještě
známější žák Tomáš Pecina, redakcí nazván jako „Pecoš“. Nevíme sice jak je to doopravdy,
protože Tom pořád zatlouká, ale po tom co slýchávám od již zmiňované „Kropky“ se zdá, že
tady panuje opravdová láska. No asi se více sblížili, protože z jistý tajných zdrojů víme, že už
spolu provozovali nejeden polibek.Taky se zdá, že od svého miláčka získala jeho telefonní
číslo,t akže to vypadá, že v tom nějaká ta jiskřička bude. No nechme se překvapit.
Taky jste si určitě všimli, že mám oholenou hlavu. Pro ty co neví, kdo má tuhle rubriku
na starosti - jmenuji se Jarek Pašek zvaný „Žalud“ neboli Kůůůře. Připomínky na můj účes
sdělujte paní učitelce Foukalové a my je rádi otiskneme,v naší (mé) rubrice.
Když hoši deváté třídy v pondělí v pracovních činnostech natírali vitríny na druhém stupni a
měla je na starosti paní učitelka Kubická, tak si někteří nezbedníci házeli pantoflem jako by
byla přestávka. Když tu vyučující hochy napomenula větou:Hoši nechte toho, protože to
po někom hodíte. No a jeden žák, přesněji řečeno Michal Zelený odpověděl:No, třeba
po tobě.Já nevím ,jak se to odehrávalo potom , ale myslím, že mu to tak lehce neprošlo.
Výzkum na naší škole ukázal, že nejučůranějšími žáky naší školy jsou Tom Pecina a Domin
Horák, oba z deváté B. Každou hodinu chodí vesele na WC a přijde jim to docela v pořádku.
Pánové chodíte často? Vzkaz pro vás:složíme se vám na pampersky. A nezapomeňte, že
na problémy s prostatou je tu Prostenal.
Kůůůře

Podobné dokumenty