Nguyễn Trãi

Nguyễn Trãi
Déšť
Jsem ve své pracovně, jsem sám, je noc a pusto
a naslouchám, jak déšť zašustil clonou hustou.
Poutníky jistě mrazí. Kapka dopadá – a zas.
Jako když noční hlídka odklepává čas.
A prší přes bambus. Déšť tluče do tabule v okně,
zvon tluče z kláštera, jenž usíná a mokne.
Já znám svou nespavost, a tak jsem svazek básní vyhledal.
Déšť ustal, ale zazněl znovu. Prší smutně dál.
Jan Komárek, 2011
1
Autorem básně1 na přední straně je, jak už název mé práce napovídá, Nguyễn Trãi (1380–
1442), básník, myslitel, státník a diplomat, bezpochyby jedna z nejvýznamnějších postav
vietnamské historie i literatury. Společně s vůdcem povstalců (a pozdějším panovníkem) Lê
Lợiem a jeho generály se výrazně podílel na osvobození Vietnamu (tj. Đại Việtu) od nadvlády
čínské dynastie Ming v první polovině XV. století. Pro vietnamskou literární historii je krom
samotné literární hodnoty jeho spisů velmi podstatným také fakt, že podstatná část jeho
básnické tvorby je dnes nejstarším známým nefragmentárním dílem zachyceným ve
vietnamštině (tj. v jižních znacích, chữ nôm).2 Prosazováním národního jazyka Nguyễn Trãi
též na jiném poli než válečném značnou měrou přispěl k vymezení vietnamské národní
identity vůči Číně. Jako literát byl velmi produktivní, a tak i když část jeho spisů byla zničena,
dílo dodnes zachované je rozsáhlé a žánrově velice bohaté. Zde uvádím nejznámější z jeho
dochovaných spisů:
Kniha geografie (Dư địa chí) – pojednání o geografii, ale také o historii, politice a
hospodářství zachycené v klasické čínštině. Vzniklo pro poučení mladého krále Lê Thái
Tônga.3
Sbírka básní v národním jazyce (Quốc âm thi tập) – 254 básní v jižních znacích, jež se svou
formou liší od Nguyễn Trãiových básní v čínštině, a stávají se tak základem pro vznik
tradičních vietnamských básnických forem.4
Sbírka vojenských spisů (Quân trung từ mệnh tập) – soubor čínsky psaných dopisů
adresovaných čínským vojenským velitelům a rozkazů či povzbuzení určených pro vojsko
povstalců.
Ức Traiova básnická sbírka (Ức Trai thi tập) – Nguyễn Trãiovy básně v klasické čínštině. Ức
Trai je pseudonym.
1
Jediná Nguyễn Trãiova báseň přeložená do češtiny, či přinejmenším jediná publikovaná. Pochází ze sbírky Ức
Trai. Přeložil Ivo Vasiljev a přebásnila Jana Štroblová: Nový Orient, roč. 18, č. 4, s. 110.
2
O‘Harrow , Stephen: Nguyen Trai’s Binh Ngo Dai Cao 平吴大誥 of 1428: The Development of a Vietnamese
National Identity, The Journal of Asian Studies, vol. 10, no. 1, s. 173.
3
Chuong Thau – Phan Dai Doan: Two typical figures: Nguyen Trai and Nguyen Binh Khiem, Vietnamese
studies, vol. 15, no. 56, s. 63.
4
Nguyen Do – Hoover, Paul: Introdction, in Beyond the court gate: selected poems of Nguyen Trai, s. vii.
2
Velké provolání o porážce5 Wu6 (Bình Ngô đại cáo) – nejdelší a nejslavnější Nguyễn Trãiova
báseň, zaznamenaná v klasické čínštině. K jejímu sepsání byl Nguyễn Trãi pověřen Lê Thái
Tổem (Lê Lợiovo chrámové jméno), který v básni sám vystupuje v pozici mluvčího, tedy
hlasatele porážky Wu. Bình Ngô đại cáo bývá považováno za historicky druhé vyhlášení
vietnamské nezávislosti, přičemž jako první se uvádí čtyřverší z XI. století Hory a řeky Jižní
říše (Nam quốc sơn hà) připisované slavnému vojevůdci Lý Thường Kiệtovi.
Léta před invazí
Nguyễn Trãiův otec, Nguyễn Phi Khanh, narozený 20 km jižně od Thăng Longu (dnešní
Hanoje) ve vesnici Nhị Khê, byl vzdělanec, který skončil na druhém místě v úřednických
zkouškách, a získal tak titul Bảng nhãn.7 Díky jeho širokému vzdělání mu bylo dovoleno vzít
si za ženu Trần Thị Thái, nejstarší dceru vysokého úředníka, aristokrata Trần Nguyên Đána,
již Nguyễn Phi Khanh vzdělával jako domácí učitel v Trần Nguyên Đánově sídle v Thăng
5
Slovo bình bývá do západních jazyků většinou překládáno jako „pacifikace“. O’Harrow, Stephen: op. cit., s.
165 používá termín „laying low“, který považuje za přesnější, neboť pacifikaci by podle něj spíše vyjadřoval
vietnamský termín an; navíc Vietnamci Číňany pouze odrazili – říci, že je „pacifikovali“, by bylo asi příliš silné.
S ohledem na O’Harrowův překlad a stylistickou stránku věci volím slovo „porážka“. Překlad Vasiljevův,
„Velké prohlášení po vítězství nad Mingy“, a obdobný překlad Müllerové, „Velké prohlášení o vítězství nad
Mingy“, jsou velmi volné.
6
Slovo Ngô (čínsky Wu) v názvu básně označuje čínské agresory. Jak známo, wu, stojící v protikladu k wen,
kultuře, je ve staré čínské filosofii výrazem pro princip násilí. Podle jedné z teorií tak ve Vietnamu mohli být
expandující Číňané nazýváni od dob nadvlády dynastie Wu ve III. století, což bylo pro Vietnam (tj. čínskou
prefekturu Giao Châu) velmi kruté období, jak o tom píše Hlavatá, Lucie, et alii: op. cit., s. 37. Proti tomuto
výkladu namítá O’Harrow, Stephen: op. cit., s. 166–167, že relativně krátké období nadvlády dynastie Wu, jež
navíc ani neovládala celou Čínu, nemohlo mít takovou důležitost, aby podle něho byli Číňané nazýváni ještě o
1200 let později. O’Harrow předkládá dvě teorie. Jedna spojuje termín Wu přímo s mingskou dynastií, jejíž
zakladatel Ču Jüan-čang si ještě před vyhnáním Mongolů a získáním statusu Syna Nebes říkal „Král z Wu“.
Druhá, kterou O’Harrow považuje za nejpravděpodobnější s ohledem na další Nguyễn Trãiovu tvorbu, vztahuje
znak Wu ke stejnojmennému čínskému království z období Válčících států (403–221 př. Kr.), který soupeřil se
státem Jüe – a jüe se vietnamsky vyslovuje việt, pročež paralela je nasnadě.
7
O tomto faktu však existují pochybnosti, neboť ve vietnamských kronikách Khâm định Việt sử Thông giám
cương mục a Đại Việt sử ký toàn thư je jako bảng nhãn odpovídajícího roku uveden jiný člověk. Viz O’Harrow,
Stephen: op. cit., s. 161.
3
Longu.8 Tímto činem sice nabyl osobní prestiže, avšak prohřešil se proti tehdejším morálním
zákonům, neboť jeho manželka pocházela z královské rodiny a takovýto „nerovný“ sňatek byl
vládnoucím rodem Trần považován za urážku. Nguyễn Phi Khanhovi tak bylo znemožněno
získat místo ve státní správě a musel se vrátit do své rodné vsi, kde si otevřel školu.9
Trần Nguyên Đán zastával u dvora vysokou pozici, jíž byl odměněn poté, co pomohl
králi Trần Nghệ Tôngovi potlačit povstání Dương Nhật Lễho. Roku 1385 kvůli rostoucímu
vlivu Lê Quý Lyho (tj. pozdějšího panovníka Hồ Quý Lyho) u dvora složil úřad a odebral se
na odpočinek na místo skryté v horách zvané Côn Sơn, které se nachází v dnešní provincii
Hải Dương. V rodokmenu Trần Nguyên Đánově, a tedy i Nguyễn Trãiově z matčiny strany,
se objevuje například hrdina válek s Mongoly Trần Quang Khải, jehož otcem byl sám
panovník Trần Thái Tông.10
Nguyễn Trãi se narodil roku 1380 v Thăng Longu. Když Trần Nguyên Đán odešel ode
dvora do Côn Sơn, pětiletý Nguyễn Trãi ho náledoval. V Côn Sơn žil do roku 1390, kdy Trần
Nguyên Đán zemřel.11 Ve svém pozdějším životě se Nguyễn Trãi ke svému dětství v Côn
Sơn často upínal, tato jeho životní perioda a touha po návratu do ní se stala jedním ze
základních motivů jeho poesie. Nguyễn Trãi ani Trần Nguyên Đán nebyli první, kdo si tamní
lesy a bystřiny zamiloval – v první polovině XIV. století v Côn Sơn žil buddhistický mnich
Huyền Quang, který zde roku 1334 dosáhl nirvány.12
V deseti letech se Nguyễn Trãi přestěhoval k otci do Nhị Khê, kde se pod jeho
vedením začal intenzivně vzdělávat v oblasti vojenství, medicíny, konfuciánské filosofie,
buddhistické teorie a další čínské a vietnamské literatury.13 Studoval dílo významných osob
vietnamské historie, jako byli Trần Hưng Đạo, Tuệ Tĩnh, Trần Nhân Tông, Trương Hán Siêu
a Chu Văn An.14 Nejspíše právě touto dobou se v mladém Nguyễn Trãiovi začalo probouzet
silné vlastenecké cítění a také jeho pozdější filosofické krédo nhân nghĩa,15 tedy kombinace
8
O’Harrow, Stephen: op. cit., s. 161.
9
Hữu Ngọc – Vũ Khiêu: Nguyễn Trãi, in Renowned Vietnamese intellectuals: prior to the 20th century, s. 48.
10
Nguyễn Khắc Viện – Hưu Ngọc: op. cit., s. 226, 211.
11
Hữu Ngọc – Vũ Khiêu: op. cit., s. 48–49.
12
Cam Hong Truong: Nguyễn Trãi - His Life and Achievement [online].
13
Müllerová, Petra: Vietnam, s. 47.
14
Hữu Ngọc – Vũ Khiêu: op. cit., s. 49.
15
Chuong Thau – Phan Dai Doan: op. cit., s. 66–68.
4
lidskosti (vietnamsky nhân, čínsky žen) a spravedlnosti (nghĩa, i), jež Mencius považoval za
dvě nejvyšší ctnosti.16
V roce 1400, kdy Nguyễn Trãiovi bylo dvacet let, se Hồ Quý Lymu po mnohaletém
úsilí podařilo odstranit své odpůrce prohlásit se panovníkem Vietnamu (jemuž dal jméno Đại
Ngu). Ve stejném roce Hồ Quý Ly vyhlásil úřednické zkoušky, jichž se zúčastnil také mladý
Nguyễn Trãi a díky znalostem, jež mu předal otec, se umístil na prvním místě17 a získal
prestižní titul Thái học sinh a vysokou pozici ve státní správě.18 Nguyễn Phi Khanhe neměla
dynastie Hồ zač trestat, naopak mu bylo nabídnuto nově zřízené místo náměstka ministra
školství, jež přijal.19 Ve světle těchto událostí je zajímavé sledovat pozdější Nguyễn Trãiův
postoj vůči dynastii Hồ, o němž napovídají některé jeho písemnosti. V dopisech mingským
vojenským velitelům se dočítáme o „chybách“ a „nesplněných závazcích“ dynastie Hồ, v
Bình Ngô Đại Cáo se píše o její „nešetrné politice“, jež „vzbudila odpor“. Nutno však doplnit,
že v obou případech se jedná o texty sledující politické cíle a autorova osobnost je v nich do
značné míry potlačena – dopisy i Bình Ngô Đại Cáo byly přece psány v Lê Lợiově jménu.
Hanit minulou dynastii se jistě vyplácelo jak před Mingy, kteří ji vyvrátili, tak před obyvateli
Đại Việtu, jimž právě začínala vládnout dynastie jiná, „lepší“.
Léta za okupace
Mingové, podporovaní vietnamskými přívrženci rodu Trần, vtrhli do Đại Ngu roku 1406, kdy
se Hồ Quý Lymu ještě podařilo jejich útok odrazit, avšak o rok později už vietnamský
panovník kapituloval, neboť především v oblasti delty Rudé řeky mu chyběla podpora
vlastního lidu, který ho vnímal jako uzurpátora trůnu (ze stejného důvodu v počátku své vlády
učinil sídelním městem Tây Đô v jižnější oblasti Thanh Hóa).20 Pod čínským dohledem měl
dále vládnout loutkový král z rodu Trần. Hồ Quý Ly se svou rodinou a vyššími úředníky byl
odvlečen do Číny.21 Mezi čínskými zajatci byl také Nguyễn Phi Khanh. Nguyễn Trãi se před
odvlečením zachránil útěkem a v přestrojení se (v doprovodu svého bratra Nguyễn Phi
16
Wu, Joseph S.: Mencius, in Velké postavy východního myšlení: Slovník myslitelů, s. 46–47.
17
O’Harrow, Stephen: op. cit., s. 162.
18
Hữu Ngọc – Vũ Khiêu: op. cit., s. 50.
19
Müllerová, Petra: op. cit., s. 47.
20
Hlavatá, Lucie, et alii: op. cit., s. 73.
21
Müllerová, Petra: op. cit.., s. 47.
5
Hùnga)22 za otcem vydal a zastihl ho na hranici23 v Nam Quan24, kde mu však otec
řekl:„Synu, jsi schopný vzdělanec. Učiň, co můžeš, abys smyl hanbu z naší země a pomstil
mne, chceš-li mi být řádným synem. Čemu prospěje následovat mne a plakat jako malé
dítě?“25 O rok později Nguyễn Phi Khanh v Číně zemřel.26
Nguyễn Trãi se z namquanské hranice skutečně vrátil. Co se s ním ale dělo
následujících deset let, není příliš jasné. Někteří27 vědci píší o stažení se do ústraní, jiní28
přímo o domácím vězení v Đông Quanu (jméno Hanoje za mingské nadvlády). Svérázně tento
problém vyřešil Hựu Ngọc, který píše: „Chycen do nepřátelské sítě (Nguyễn Trãi) odmítl
kolaborovat a unikl jejich sevření…“29 Jinde30 Hựu Ngọc a Vũ Khiêu spojují toto období se
známou Nguyễn Trãiovou básní o „chatrči jižně od města, kde je dost vody, ale málo jídla“.
V jiné básni, věnované příteli, píše Nguyễn Trãi také o chudobě, ale též o „deseti letech čtení
knih“ a stěžuje si, že „ačkoli má jazyk, nemůže mluvit“.
Po deseti letech, během nichž Číňané nešetrně využívali přírodní zdroje An Namu (tj.
Vietnamu za mingské nadvlády) a násilně se pokoušeli sinizovat jeho obyvatele, roku 191731,
se Nguyễn Trãi rozhodl opustit nečinnost a začít naplňovat pověření, jež přijal od otce.
Opustil tedy Đông Quan a v horské oblasti Lam Sơn v dnešní provincii Thanh Hóa se spojil
s vůdcem tehdy ještě lokálního povstání Lê Lợiem – budoucím vietnamským panovníkem, o
němž Nguyễn Trãi po jeho smrti napsal: „Žil ve strastiplné době, ale obrnil se trpělivostí. Žil
v lesích a horách obdělávaje půdu. Násilnictví útočníků probudilo jeho hněv. Pohroužil se
zcela do studia válečné strategie.“32 O Lê Lợiově sepjetí s přírodou se Nguyễn Trãi
přesvědčil, už když se s ním prvně setkal – Lê Lợi právě porcoval poražené prase a při tom
22
Nguyễn Khắc Viện – Hưu Ngọc: op. cit., s. 227.
23
Vasiljev, Ivo: Nguyen-Trai, in Nový Orient, roč. 18, č. 1, s. 25.
24
Nguyễn Khắc Viện – Hưu Ngọc: op. cit., s. 227.
25
Chuong Thau – Phan Dai Doan: op. cit., s. 59. O’Harrow, Stephen: op. cit., s. 163 uvádí: „‚Pozoruji znamení
Nebes a ty mi říkaji, že za dvacet let od této chvíle opravdový pán povstane na Západě. Musíš zocelit své srdce a
následovat ho, abys očistil hanbu národa a pomstil mne; vskutku to je nejvyšší synovská úcta.‘“
26
Nguyễn Khắc Viện – Hưu Ngọc: op. cit., s. 227.
27
Müllerová, Petra: op. cit., s. 47.
28
Hữu Ngọc – Vũ Khiêu: op. cit., s. 51.
29
Nguyễn Khắc Viện – Hưu Ngọc: op. cit., s. 232.
30
Hữu Ngọc – Vũ Khiêu: op. cit., s. 51.
31
Ibidem, s. 54. Nguyen Do – Hoover, Paul: op. cit., s. viii uvádí rok 1920, avšak o této informaci, stejně jako o
některých dalších údajích obsažených v předmluvě a o správnosti některých jejich překladů Nguyễn Trãiových
básní, si dovoluji pochybovat.
32
Nápis pochází ze stély z Vĩnh Lăngu. Převzato z Hữu Ngọc – Vũ Khiêu, op. cit., s. 54.
6
holýma rukama jedl. Přestože byl bohatým statkářem, zřejmě si uchoval mnohé ze způsobů
horského etnika Mường, z něhož velmi pravděpodobně pocházel.33 Nguyễn Trãi se Lê
Lợiovou obhroublostí nenechal odradit; ačkoli povstání proti Mingům a dynastii Trần tehdy
propukalo více, rozhodl se propůjčit svůj talent právě tomu v Lam Sơn. Nguyễn Trãi, člověk
vybraných mravů a neobyčejně schopný literát, který navíc „v kapse přinesl plán porážky
Číňanů“34, se Lê Lơiovi také brzy zalíbil, a tak co chybělo jednomu, doplnil druhý, a vice
versa.
Tak se Nguyễn Trãi stal Lê Lợiovým rádcem, propagátorem a zástupcem
v diplomatických stycích a snad bychom ho mohli vnímat také jako hlavního stratéga a
ideového vůdce celého povstání. Od svého příchodu vedl v povstaleckém ležení kurzy
vojenského umění pro důstojníky a zavedl výcvik vojáků.35 Svou strategii, jak vypudit ze
země okupanty, která upřednostňovala „dobývání lidských srdcí před dobýváním pevností“,
shrnul ve spisu Plán porážky Wu (Bình Ngô sách), jenž se nám nedochoval. Srdce rolníků
Nguyễn Trãi dobýval psaním a šířením mnohých propagandistických textů,36 jimiž se je snažil
přesvědčit, že jedině Lê Lợi je Bình Định Vương37 (tj. „Král Pacifikátor“). Podle legendy
Nguyễn Trãi zajistil legitimitu svého a Lê Lợiova postavení vůdců vietnamského lidu
s využitím neobyčejného důvtipu: nechal do listů v korunách stromů rostoucích nad řekami a
prameny napsat hroty smočenými v medu slogan „Lê Lợi pro lid, Nguyễn Trãi pro Lê Lợie“,
později mravenci med snědli i s částí listu pod ním, čímž do něj znaky vykousali – listy pak
spadaly do vody, jež je roznesla po kraji, a lidé, kteří je nalezli, to považovali za božské
znamení a přidávali se k povstalcům.38
Neopominutelnou součástí Nguyễn Trãiovy činnosti během konfliktu jsou
diplomatická jednání s čínskými generály. V dopisech, pravděpodobně „doručovaných“ do
čínských ležení vystřelením šípu, k němuž byly připevněny,39 Nguyễn Trãi využívá všech
možných prostředků k tomu, aby nepřítele přesvědčil, že boj proti Vietnamu je marný a
nemorální. Cituje klasické knihy, vypichuje příhodné události z čínské historie, upozorňuje na
33
Lieberman, Victor: Strange parallels: Southeast Asia in global context, c. 800–1830, s. 376–377.
34
Chapuis, Oscar. A history of Vietnam: from Hong Bang to Tu Duc. S. 101.
35
Vasiljev, Ivo: op. cit., s. 25.
36
Chuong Thau – Phan Dai Doan: op. cit., s. 59–60.
37
Chapuis, Oscar: op. cit., s. 101.
38
Cam Hong Truong: op. cit. Legenda koluje v několika verzích lišících se různými podrobnostmi. Tak
například Nguyen Do – Hoover, Paul: op. cit., s. ix uvádí slogan „Lê Lợi bude vaším králem, Nguyễn Trãi bude
vaším spasitelem“, Chapuis, Oscar: op. cit., s. 101 slogan „Lê Lợi je králem, Nguyễn Trãi je jeho služebníkem“.
39
O’Harrow, Stephen: op. cit., s. 165.
7
nestabilní vnitropolitickou situaci v Číně, zastrašuje, vysmívá se (aniž by však překročil jistou
míru slušnosti či sklouzával k bezduché nadávce) a především logicky argumentuje. V této
korespondenci a později s ještě větším důrazem v Bình Ngô đại cáo se objevuje jedna ze
základních Nguyễn Trãiových tezí, totiž že Vietnam je stejně suverénní zemí jako Čína. A jak
zdůrazňuje Alexander L. Vuving, rovnocenné postavení Severu a Jihu zde není jako u Lý
Thường Kiệta dáno „pouze“ geografickým faktorem („Hory a řeky jižního státu jsou místem,
kde přebývá jižní císař“)40 a vůlí Nebes („V nebeské knize je to tak jasně stanoveno“), nýbrž
také faktorem kulturním a vůlí lidu.41 Také Lê Lơiův projev velkorysosti vůči Číně, totiž
v dopisech přislíbené propuštění válečných zajatců (jimž navíc věnovali zásoby, koně a lodě;
zajatců bylo celkem 300 000)42, k němuž došlo po dobytí Đông Quanu a osvobození země
roku 1427, podle O’Harrowa posílil představu o Lê Lơiově rovnocennosti nepříteli.43
Zjednodušenou představu dokonalého splynutí intelektuální síly severu Vietnamu, již
zastupuje Nguyễn Trãi, a vojenské síly jihu (tj. dnešního středu) Vietnamu ztělesněné Lê
Lợiem, kritizuje ve své práci Keith W. Taylor. Podle Taylora An Nam nebyl semknutý v boji
proti okupantům, nýbrž rozdělený na několik oblastí, mezi nimiž panovalo určité napětí. Tato
tenze byla nejsilnější mezi oblastí delty Rudé řeky, kde měli Mingové vysokou popularitu a
odkud zároveň pocházel Nguyễn Trãi, a jižní oblastí dnešních provincií Nghệ An, Thanh Hóa
a Hà Tĩnh, odkud vládl Hồ Quý Ly a kde také později začalo Lê Lợiovo povstání. Podle
Taylorovy interpretace vyhnání Číňanů neznamenalo pro mnohé severovietnamské
intelektuály osvobození, nýbrž naopak dobytí barbarskými venkovany z jihu. Nguyễn Trãi byl
pak, navzdory tomu, že svými názory značně vybočoval, prohlašován za reprezentanta všech
obyvatel severu. Ke zmírnění rivality mezi těmito dvěma regiony došlo podle Taylora za až
vlády slavného Lê Thánh Tônga44 – a byl to právě Lê Thánh Tông, kdo očistil Nguyễn
Trãiovo jméno poté, co je pošpinily události popsané níže.
40
Překlad tohoto a následujícího verše převzat z Hlavatá, Lucie, et alii: op. cit., s. 59.
41
Vuving, Alexander L.: The References of Vietnamese States and the Mechanisms of World Formation,
ASIEN, no. 79, s. 69.
42
Hữu Ngọc – Vũ Khiêu: op. cit., s. 58.
43
O’Harrow, Stephen: op. cit., s. 171.
44
Taylor, Keith W.: Surface orientations in Vietnam: Beyond histories of nation and region, The Journal of
Asian Studies, vol. 57, no. 4, s. 955–956.
8
Léta po porážce Wu
Po vyhnání mingských vojsk usedl Lê Lợi na trůn a Nguyễn Trãi zůstal v jeho službách.
Nadále se věnoval diplomatické korespondenci s Čínou, s níž Đại Việt obnovil tributární
vztah (mimo jiné jako součást tributu musel od nynějška posílat dva zlaté obrázky padlých
čínských generálů).45 Stanovoval regule úřednických zkoušek a dohlížel na jejich konání.
Intenzivně se věnoval výchově korunního prince, zůstal také Lê Thái Tổovým rádcem,
prosazoval demobilizaci armády a vystupoval proti nepoctivým mandarínům. Svou
neústupností ve věcech morálky proti sobě poštval velkou část dvora, a dokonce upadl
v nemilost u samotného císaře, který ho nechal na nějaký čas uvěznit pro podezření z přípravy
spiknutí. Podobně (a mnohdy podstatně hůře) dopadli i další Lê Lợiovi blízcí spolupracovníci
z doby odboje proti Mingům. Po propuštění z vězení se Nguyễn Trãi
částečně stáhl
z veřejného života, za vlády Lê Thái Tổova nástupce Lê Thái Tônga učinil ještě jeden pokus o
realizaci svých ideálů (sám Lê Thái Tổ doporučil svému synovi Nguyễn Trãie znovu
povolat)46, ale znechucen poměry u dvora se nakonec vrátil do místa, kde vyrůstal – do Côn
Sơn.47
V Côn Sơn vznikla velká část Nguyễn Trãiovy básnické tvorby. Již nepíše o stesku po
domově, nýbrž o krásách přírody, o klidném životě s rodinou, ale také o úzkosti ze stárnutí a
nesplněných závazcích vůči své zemi. Odsuzuje svůj předchozí život jako pošetilou honbu za
slávou a ziskem, své dřívější jednání nazývá somnabulismem a s odporem vzpomíná na svou
někdejší pýchu.
Události týkající se Nguyễn Trãiovy smrti jsou v různých pramenech líčeny rozdílně.
Za nejvěrohodnější výklad ze zdrojů mně dostupných považuji výklad Chapuisův, který si zde
dovoluji cele citovat: „Roku 1442 otřásl prestiží monarchie tragický skandál – ‚Případ ze
statku Lệ Chi‘. Během inspekce svých vojsk v Chí Linh se Lê Thái Tông zátavil na návštěvě
u starého Nguyễn Trãie, který žil poblíž na odpočinku s půvabnou konkubínou Nguyễn Thị
Lộ. Té noci, ačkoli ‚droit de cuissage‘ nebylo ve Vietnamu tradicí, Nguyễn Thị Lộ musela
mladému králi posloužit. Byl s ní natolik spokojen, že si ji druhý den odvedl s sebou do
paláce. Dorazili do Bắc Ninh a zůstali na statku Lệ Chi. Za úsvitu Nguyễn Thị Lộ vyskočila
z postele hystericky křičíc o pomoc. Lékař vběhl dovnitř, kde našel postupně chladnoucího
45
Chapuis, Oscar: op. cit., s. 104.
46
Cam Hong Truong: op. cit.
47
Hữu Ngọc – Vũ Khiêu: op. cit., s. 59–61.
9
krále. Pokusy o jeho oživení byly marné. Lê Thái Tông zemřel vyčerpáním ve svých dvaceti
letech. Dvůr odsoudil Nguyễn Thị Lộ k smrti a Nguyễn Trãie s celou jeho rodinou do třetí
generace nechal popravit.48 Jednalo se o bezprecedentní potrestání, jež Nguyễn Trãiovi
zajistilo unikátní postavení [ve vietnamských dějinách]. Přispěl k založení dynastie Lê a
k nezávislosti Annamu. Řečeno slovy konfuciánů byl otcem národa a jako taková byla jeho
osoba nedotknutelná. Jednání dvora muselo být leda podmíněno hlubšími, temnějšími motivy.
A skutečně, podle některých zpráv byla v paláci právě aktuální otázka nástupnictví. Královna
Tuyên Từ a Lê Thái Tôngovy další manželky bojovaly každá za vlastního potomka. Princi
[Nghi] Dânovi bylo následnictví odepřeno, neboť jeho matka se dopustila jistých chyb. Jiná
konkubína, Huệ Phi, byla potrestána za provozování černé magie, jíž chtěla omámit
přelétavého [Lê] Thái Tônga. Další, Ngô Tiệp Dư, byla těhotná deset měsíců bez jediné
známky blížícího se porodu. Maje podezření na zlé duchy ji Lê Thái Tông nechal připoutat ke
sloupu ve svém parku a rozkázal lučištníkům střílet na její lůno. Díky zásahu Lê Thanga49,
králova bratrance, byla ušetřena trestu smrti a poslána do královských stájí, kde měla žít dále.
Později, po Nguyễn Trãiově intervenci, byla propuštěna do opatrovnictví Nguyễn Thị Lộ.
Když Ngô Tiệp Dư konečně porodila svého syna, který se později stal proslulým Lê Thánh
Tôngem, Nguyễn Thị Lộ oběma pomohla uprchnout. Smyslná Nguyễn Thị Lộ měla toho času
na starosti vyučování etikety pro dvorní dámy. Podle některých zdrojů byla už tehdy [Lê]
Thái Tôngovou oblíbenkyní. Tudíž jestli Nguyễn Thị Lộ poznala krále v Nguyễn Trãiově
domě poprvé, či ne, se zdá být irelevantní. V každém případě již byla zapletena do různých
palácových intrik, takže spojení její osoby s královou smrtí nebylo překvapením. Co se
Nguyễn Trãie týče, byl považován za překážku ambicím královny Tuyên Từ stát se regentem
po Lê Thái Tôngově smrti.“50
Roku 1464 bylo vyšetřování případu na žádost Nguyễn Trãiových přátel obnoveno.51
Nguyễn Trãi byl posmrtně zproštěn viny a král Lê Thánh Tông, jemuž kdysi zachránila život
Nguyễn Trãiova konkubína, rozkázal shromáždit všechny Nguyễn Trãiovy spisy,52 které
nebyly zničeny po jeho popravě. Prohlásil, že „duše tohoto velkého muže září jako jitřenka“.53
48
Jak uvádí Nguyen Do – Hoover, Paul: op. cit., s. x, přece jen byla udělena výjimka jedné z Nguyễn Trãiových
pěti konkubín, jež byla právě těhotná a později porodila Nguyễn Trãiova syna jménem Nguyễn Anh Vũ.
49
U tohoto jména nejsem s to doplnit diakritiku. Chapuis ji vynechává u všech vietnamských jmen.
50
Chapuis, Oscar: op. cit., s. 105–106.
51
Müllerová, Petra: op. cit., s. 48.
52
Nguyen Do – Hoover, Paul: op. cit., s. x.
53
Chuong Thau – Phan Dai Doan: op. cit., s. 69.
10
Závěrem
Nguyễn Trãi je osobnost, o níž platí rčení, že život a dílo jedno jsou. Události, o nichž zde
píši, byly už před šesti stoletími popsány samotným Nguyễn Trãiem v jeho literárním díle a je
třeba říci, že o poznání poutavěji. Jeho spisy ukrývají mnoho dosud nerozluštěných tajemství
ohledně jeho životních peripetií a názorů. Tak například v několika básních se výslovně
zmiňuje o své cestě do Číny, o níž ve většině jeho biografií nepadne ani zmínka, neboť
historici netuší, kdy a proč se do Číny mohl ubírat. Troufám si proto tvrdit, že není možné
v českém či obecně západním prostředí vytvořit vědeckou práci uspokojivě postihující
Nguyễn Trãiův život a náhled na svět, dokud nebudeme mít k dispozici širší a skutečně
zdařilý překlad jeho díla, a znovu podotýkám – především jeho básní, které jsou svými
autobiografickými rysy a volnější svázaností s dálněvýchodní literární tradicí snáze přístupné
modernímu čtenáři. Ivovi Vasiljevovi a Janě Štroblové patří poklona za překlad dvou ukázek
z Nguyễn Trãiovy tvorby, jež u nás vyšly roku 1963 časopisecky, ale skutečnost, že na ně
dodnes nikdo nenavázal, je dosti smutná. Snad jednou i český čtenář bude moci potvrdit slova
Paula Hoovera a Nguyen Doa, že „pokud je řádně přeloženo, obstojí Nguyễn Trãiovo dílo
vedle Tu Fuova a Li Poova, vskutku i vedle velkých básníků minulosti.“
11
Použité zdroje
Cam Hong Truong. Nguyễn Trãi - His Life and Achievement [online]. Translated by Steven Hale on 8th of June
1997, published on the 23rd of February 2006. [cit. 12. května 2011]
<http://www.nguyentrai.net/home/index.php?option=com_content&task=view&id=25&Itemid=20>
Chapuis, Oscar. A history of Vietnam: from Hong Bang to Tu Duc. London: Greenwood, 1995. 216 s.
Chuong Thau – Phan Dai Doan. Two typical figures: Nguyen Trai and Nguyen Binh Khiem. Vietnamese studies,
1982, vol. 15, no. 56 – The Confucian scholars in Vietnamese history, s. 57–69.
Fairbank, John K. Dějiny Číny. Praha: Lidové noviny, 2010. 672 s.
Hlavatá, Lucie, et alii. Dějiny Vietnamu. Praha: Lidové noviny, 2008. 360 s.
Hữu Ngọc – Vũ Khiêu. Nguyễn Trãi: L’une des plus belles Figures de l’histoire et de la litterature
Vietnamennes. Hà Nội: Langues étrangères, 1980. 116 s.
———. Nguyễn Trãi. In Renowned Vietnamese intellectuals: prior to the 20th century. Hà Nội: Thế Giới, 2004,
s. 48–62.
Lieberman, Victor. Strange parallels: Southeast Asia in global context, c. 800–1830. Cambridge
(UK): Cambridge University Press, 2003. 489 s.
Müllerová, Petra. Vietnam. Praha: Libri, 2004. 128 s.
Nguyễn Khắc Viện – Hữu Ngọc. Vietnamese literature. Hà Nội: Foreign Languages, 1980. 1048 s.
Nguyễn Trãi. Beyond the court gate: selected poems of Nguyen Trai. Edited, translated and preface writen by
Nguyen Do and Paul Hoover. Denver: Counterpath Press, 2010. 170 s.
———. Dopis vrchnímu veliteli mingských vojsk Wang Tchungovi. Přeložil a úvod napsal Ivo Vasiljev. Nový
Orient, 1963, roč. 18, č. 8, s. 228–229.
———. Déšť. Přeložil Ivo Vasiljev a přebásnila Jana Štroblová. Nový Orient, 1963, roč. 18, č. 4, s. 110.
O’Harrow, Stephen. Nguyen Trai’s Binh Ngo Dai Cao 平吴大誥 of 1428: The Development of a Vietnamese
National Identity. The Journal of Asian Studies, March 1979, vol. 10, no. 1, s. 159–174.
Dostupné též z <http://freedomforvietnam.files.wordpress.com/2010/05/nguyen-trais-binh-ngo-dai-cao200702752.pdf>
Taylor, Keith W. Surface orientations in Vietnam: Beyond histories of nation and region. In The Journal of
Asian Studies, November, 1998, vol. 57, no. 4, s. 949–978.
12
Vasiljev, Ivo. Nguyen-Trai. Nový Orient, 1963, roč. 18, č. 1, s. 24–25.
Wu, Joseph S. Mencius. In Velké postavy východního myšlení: Slovník myslitelů. Uspořádal Ian P. McGreal.
Praha: PROSTOR, 1998, s. 46–49.
Vuving, Alexander L. The References of Vietnamese States and the Mechanisms of World Formation. In ASIEN,
April 2001, no. 79, s. 62–86.
Dostupné též z <http://www.asienkunde.de/content/zeitschrift_asien/archiv/pdf/Vuving79.pdf>
13