Rozborová část plánu péče (text)

Transkript

Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky
Správa Chráněné krajinné oblasti Český kras
Karlštejn 1/85, 267 18
Rozbory
Chráněné krajinné oblasti
Český kras
k 31. 12. 2008
2
OBSAH
1. Identifikační údaje ...................................................................................................5
1.1. Výnos (nařízení vlády) ...................................................................................5
1.2. Mezinárodní význam ......................................................................................5
2. Charakteristika území..............................................................................................6
2.1. Geologie a geomorfologie .............................................................................6
2.2. Pedologie ........................................................................................................8
2.3. Klimatologie....................................................................................................8
2.4. Hydrologie ......................................................................................................8
2.5. Flóra a vegetace .............................................................................................8
2.6. Fauna.............................................................................................................11
2.7. Vývoj osídlení ...............................................................................................12
3. Ochrana přírody ....................................................................................................14
3.1. Předmět ochrany CHKO ..............................................................................14
3.2. Zonace CHKO ...............................................................................................14
3.3. Maloplošná zvláště chráněná území ..........................................................15
3.4. Soustava Natura 2000 ..................................................................................20
3.5. Památné stromy ...........................................................................................22
3.6. Rostlinná společenstva ...............................................................................26
3.7. Významné druhy rostlin...............................................................................30
3.8. Významné druhy živočichů .........................................................................38
3.9. Invazní a expanzivní druhy..........................................................................50
3.9.1. Významné invazní druhy rostlin ..............................................................50
3.9.2. Významné invazní druhy živočichů .........................................................51
3.10. Neživá příroda ............................................................................................54
3.11. Územní systémy ekologické stability (ÚSES) ..........................................64
3.12. Krajinný ráz.................................................................................................74
3.13. Monitoring, výzkum ...................................................................................83
3.14. Práce s veřejností ......................................................................................85
4. Lidské činnosti ovlivňující stav přírody a krajiny ....................................................90
4.1. Lesní hospodářství ......................................................................................90
4.1.1. Vlastnictví lesů ........................................................................................90
4.1.2. Charakteristika lesů v jednotlivých zónách..............................................90
4.1.3. Členění lesů dle kategorií a PLO ............................................................91
4.1.4. Zastoupení SLT v CHKO ........................................................................91
4.1.5. Zastoupení věkových stupňů ..................................................................93
4.1.6. Zastoupení dřevin ...................................................................................94
4.1.7. Genové zdroje lesních dřevin..................................................................96
4.1.8. Zhodnocení zdravotního stavu lesních porostů.......................................96
4.1.9. Stav lesnické plánovací dokumentace ....................................................97
4.1.10. Jiné okolnosti ovlivňující současný stav lesa ........................................98
4.1.11. Současný způsob hospodaření.............................................................99
4.2. Zemědělství ..................................................................................................99
4.3. Myslivost.....................................................................................................114
4.4. Rybníkářství a sportovní rybářství ...........................................................117
4.4.1. Sportovní rybářství................................................................................117
4.4.2. Rybníkářství ..........................................................................................118
4.5. Vodní hospodářství....................................................................................119
4.6. Výstavba .....................................................................................................132
4.7. Doprava a inženýrské sítě .........................................................................139
3
4.8. Průmysl ...................................................................................................... 142
4.9. Zacházení s odpady................................................................................... 142
4.10. Těžba nerostných surovin a rašeliny..................................................... 146
4.11. Rekreace a turistika................................................................................. 152
5. Vyhodnocení dosavadního plánu péče ............................................................... 158
6. Seznam použitých zkratek .................................................................................. 160
7. Použitá literatura................................................................................................. 162
Přílohy
7.1. Textové přílohy
č. 1 Výnos o zřízení CHKO Český kras
č. 2 Přehled katastrálních území CHKO Český kras
č. 3 Podrobná specifikace evropsky významných lokalit
č. 4 Charakteristika prvků ÚSES
č. 5 Přehled průzkumů a výzkumů v CHKO Český kras
č. 6 Model přirozené druhové skladby lesních porostů
č. 7 Přehled rybníků a vodních nádrží v CHKO Český kras
č. 8 Přehled bývalých rybníků a vodních nádrží v CHKO Český kras
č. 9 Přehled vodovodů, kanalizací a čistíren odpadních vod
č.10 Výčet nemovitých kulturních památek
7.2. Mapové přílohy
č. 1. Přehledová mapa
č. 2. Zonace CHKO Český kras
č. 3. MZCHÚ, památné stromy
č. 4. Natura 2000 v CHKO Český kras
č. 5. Krajinné prostory
č. 6. Kategorizace lokalit se zástavbou
č. 7. Vlastnictví lesů
č. 8. Kategorie lesa
č. 9. Hranice honiteb
č.10. Krasové, skupiny, jeskyně
č.11. Těžba nerostných surovin (CHLÚ,dobývací prostory)
č.12. Turistické stezky
č.13. ÚSES
č.14. Správní členění
4
1. Identifikační údaje
1.1. Výnos (nařízení vlády)
Chráněná krajinná oblast Český kras byla vyhlášena výnosem Ministerstva kultury ČSR pod
čj. 4.947/72-II/2 ze dne 12. dubna 1972 (viz příloha 1). Celková rozloha CHKO činí 12 823 ha a
v současnosti zaujímá část území dvou okresů (Beroun, Praha-západ) a část území obvodu
Praha 5. Nejnižším bodem oblasti je hladina Berounky u Hlásné Třebaně (199 m n. m.) a
nejvyšším bodem vrchol Bacín severovýchodně od obce Vinařice (499 m n. m.). Celkový počet
dotčených katastrálních území činí 41 (viz příloha 2), z toho je 12 úplných katastrů a 29
katastrálních území je hranicí CHKO děleno. Tyto plochy spadají pod správu 37 obcí a dvou
městských částí.
Posláním chráněné krajinné oblasti je ochrana všech hodnot její krajiny, jejího vzhledu a
jejích typických znaků i přírodních fenoménů a vytváření vyváženého životního prostředí.
Český kras je především jedinečné území z hlediska světové geologie, stratigrafie siluru a
devonu a výzkumu vývoje života v těchto obdobích historie Země. Je to rovněž největší
vápencové území v Čechách se zachovalými rozsáhlými plochami společenstev skalních stepí,
lesostepí a listnatých lesů s velmi bohatou přirozenou květenou a zvířenou. Pestrost přírody je
zde výrazně ovlivněna říčním a krasovým fenoménem. Pro mnoho druhů rostlin a bezobratlých
živočichů je Český kras jediným výskytištěm v Čechách.
1.2. Mezinárodní význam
CHKO Český kras má světový a evropský význam zejména z geologického a
paleontologického hlediska. Nachází se zde řada přirozených i člověkem vytvořených
skalních odkryvů s význačnými stratigrafickými profily a paleontologickými nalezišti ze
starších prvohor. Nejvýznamnější z nich je světový stratotyp hranice silur/devon na Klonku u
Suchomast, vyhlášený v roce 1972. Význam CHKO Český kras z geologického hlediska je
uveden v kapitole č. 3.10.
V rámci vytváření soustavy Natura 2000 bylo na území CHKO Český kras vyhlášeno 7
evropsky významných lokalit. Ptačí oblast zde vyhlášena nebyla. Význam CHKO Český kras
z hlediska vytváření soustavy Natura 2000 je uveden v kapitole č. 3.3.
V roce 2000 byla Národní přírodní rezervace Karlštejn, ležící v CHKO Český kras, oceněna
Diplomem Rady Evropy.
5
2. Charakteristika území
2.1. Geologie a geomorfologie
Geologický podklad území Českého krasu tvoří převážně vápencová souvrství uložená v moři
prvohorní pražské pánve. Jedná se dnes o elipsovité území, jehož delší osa sahá od Brandýsa
nad Labem do Starého Plzence u Plzně. Mořská sedimentace probíhala nepřetržitě od ordoviku
do středního devonu. V ordovickém útvaru se střídavě usazovaly písčité a jílovité sedimenty,
které odpovídají střídání prostředí mělkého moře s bohatým přínosem úlomků z pevniny
s obdobími klidnějšího ukládání v hlubším prostředí. V sedimentech nejvyššího ordoviku jsou
uchovány nepřímé stopy po velkém kontinentálním zalednění jižní polokoule. Po celkovém
oteplení ještě na konci ordoviku, při kterém roztály ledovce, došlo celosvětově ke zdvihu mořské
hladiny a tím i k celkovému prohloubení moří. Začátkem siluru se usazovaly všude na světě
kromě tropických oblastí černé břidlice s převažujícími vymřelými planktickými graptolity.
Prakticky celosvětové rozšíření černých břidlic svědčí o celkově nízkém obsahu kyslíku
v atmosféře (o 65–35 % dnešní úrovně), které způsobilo, že vody moří hlubší než 100 m byly
v té době prakticky bez kyslíku a nevhodné pro život. Od středního ordoviku se začal na
geologické stavbě pražské pánve významně uplatňovat celosvětově unikátní podmořský
bazaltový vulkanismus. V pražské pánvi byl v ordoviku v činnosti rozsáhlý komárovský
vulkanický komplex a ve středním siluru vzniklo několik vulkanických center, z nichž
nejvýznamnější bylo v oblasti dnešního Svatého Jana pod Skalou. Tato podmořská sopka
vytvořila ve svrchním siluru ostrov, na kterém rostlo jedno z nejbohatších společenstev
nejstarších suchozemských rostlin na světě. V okolí vulkanických center došlo k nápadnému
změlčení moře, k velkému rozvoji bentických organismů - mlžů, hlavonožců, břichonožců,
ramenonožců a korálů, a k usazování vápenců. V poněkud hlubších částech pánve, kde
dosahovaly až ke dnu povrchové mořské proudy, došlo k rozvoji prostředí hlavonožcových
vápenců, které jsou v pražské pánvi celosvětově nejvýznamnější. V nejhlubších částech pánve
se zprvu usazovaly ještě černé břidlice, které ve svrchním siluru nahradily vápence, střídající se
s vápnitými břidlicemi. Karbonátová sedimentace pokračovala ve střední části pánve bez
přerušení prakticky až do středního devonu. Dočasně byla ve středním devonu několikrát
zatlačena přínosem jílového až písčitého materiálu, který vedl k ukládání vápnitých a písčitých
břidlic až pískovců. Během devonu se pražská pánev dostala následkem pohybu
kontinentálních desek do rovníkové zóny, což umožnilo další bohatý rozvoj organismů
v tropickém moři. Na některých vystupujících částech dna pánve vznikaly útesy tvořené
z vápnitých řas, stromatopor a útesotvorných lilijic a osídlené především množstvím korálů,
mechovek a ramenonožců.
Koncem středního devonu moře ustoupilo a uloženiny byly v průběhu horotvorných
pochodů následujícího variského vrásnění stlačeny do jednoduchých vrás jz–sv. Zhruba
v místech, kde dno pánve zaklesávalo v době sedimentace pod tíhou usazenin, došlo ke vzniku
směrných přesmyků, podél kterých byly nasunuty starší vrstvy na mladší. Podobně vznikly i
ojedinělé severo-jižní zlomy, které se uplatňovaly už v průběhu usazování sedimentů v pánvi.
Po zvrásnění byla geologická stavba dále porušena četnými příčnými zlomy severozápadně–
jihovýchodního směru.
Po těchto procesech bylo území dnešního Českého krasu po období asi 270 miliónů let
souší a docházelo k postupnému zarovnávání variského horského reliéfu, k vytváření
peneplénu – paroviny. Až v nejmladším období druhohor – ve svrchní křídě – bylo toto území
naposledy zalito mořem. Jeho usazeniny se zachovaly ve výplních některých povrchových
krasových jevů a v souvislých částech pokryvů severně a severovýchodně od vlastní chráněné
krajinné oblasti.
V období třetihor pravděpodobně tekla přes území Českého krasu severozápadním
směrem mohutná řeka, která se v prostoru dnešní Bíliny vlévala do podkrušnohorských pánví.
Tato řeka zanechala v Českém krasu písčité a štěrkovité náplavy v oblasti Kosoře, Mořiny, Litně
a v polesí Koda. Do tohoto období spadá rovněž počátek vzniku krasových jeskyní.
6
Během čtvrtohor se vyvinul reliéf do podoby, kterou známe dnes. Došlo k zahloubení řeky
Berounky a jejích oboustranných přítoků a vzniku kaňonovitých údolí. Na dně těchto údolí pod
krasovými prameny vznikaly a místy ještě vznikají travertinové kupy a kaskády.
Český kras jako paleontologicky významné území proslavil již v 19. století původem
francouzský badatel Joachim Barrande (1799–1883), který především z této oblasti popsal
několik tisíc druhů zkamenělin z mnoha dodnes klasických nalezišť ve svém 22 svazkovém díle
“Systême Silurien du Centre de la Bohême”. Mezi nejznámější Barrandova naleziště patří
Koněprusy, Lištice, Loděnice, Budňanská skála v Karlštejně, Lochkov a Radotínské údolí.
Mnoho druhů zkamenělin – trilobitů, tentakulitů, graptolitů, ostnokožců, mlžů, hlavonožců,
ramenonožců, mechovek, korálů a dalších – bylo poprvé popsáno právě podle nálezů
z Českého krasu.
Hojnost zkamenělin a nepřerušené ukládání sedimentů v ordoviku, siluru a v devonu
učinily z Českého krasu rovněž významnou oblast z hlediska světové stratigrafie prvohor.
Některé geologické odkryvy byly vyhlášeny jako globální hraniční stratotypy - standardy pro
mezinárodní korelaci hranic geologických jednotek s celosvětovou platností. V roce 1972 na
Mezinárodním geologickém kongresu v Montrealu byl na skalnatém svahu návrší Klonk u
Suchomast vyhlášen globální stratotyp, se kterým se na celém světě srovnává hranice mezi
prvohorními útvary silurem a devonem. Byl to vůbec první hraniční stratotyp dvou útvarů, který
byl kdy vyhlášen.
Tektonicky jen nepatrně porušené ordovické až středně devonské usazeniny ve středních
Čechách, obsahující velké bohatství zkamenělin, mají mimořádný a celosvětový význam pro
geologii a pro výzkum vývoje života v prvohorách. Proto byl Český kras společně s ordovickou
částí pražské pánve navržen ještě před koncem tisíciletí Českým geologickým ústavem do
seznamu konvence UNESCO o světovém dědictví.
Převažujícím typem reliéfu je mírně zvlněná pahorkatina. Rozsáhlá denudační plošina ve
výšce okolo 400 m n. m., která je o málo převyšována zaoblenými vrchy a krátkými hřbety, je
proříznuta hlubokým kaňonovitým údolím Berounky. Krátké a málo vodnaté přítoky Berounky
vytvořily údolí s nevyrovnaným spádem.
Na silurské a devonské vápence jsou vázány četné formy krasového reliéfu. Krasové jevy
zde nejsou sice tak početné a mohutně vyvinuté jako v Moravském krasu, ale přesto vtiskly
krajině zvláštní ráz. Krasové procesy zde byly podstatně ovlivněny velkou pestrostí ve složení
hornin. Rozvoji krasu bránil i nedostatek vody. Krasovění naopak usnadňovalo množství
poruch, které se staly místem soustředění krasových vod a jejich korozního působení. Na
poruchách a na jejich křížení se vytvářely vertikální dutiny i hluboko pod erozní bází danou
úrovní Berounky.
Přes nepříznivé faktory dané geologickými podmínkami jsou v Českém krasu na první
pohled patrné charakteristické krasové formy. Jsou to především kaňon Berounky a hluboká
údolí charakteru krasových roklí (údolí Kačáku, Císařská rokle, Kodská rokle, údolí Bubovického
potoka a Karlického i Radotínského potoka). Vedle drobných škrapových polí a závrtů nechybí
ani jeskyně a rozsáhlejší jeskynní systémy. Větších jeskyní je známo dodnes pouze několik,
zato drobnějších dutin bylo objeveno přes 250. Nejznámější a nejvýznamnější je jeskynní
systém Koněpruských jeskyní na Zlatém koni s celkovou délkou chodeb přes 2 km. V oblasti
Koněprus jsou další četné jeskyně na území dnešní národní přírodní památky Kotýz.
K nejznámějším z nich patří jeskyně Ve vratech, Jelínkův most, Děravá jeskyně a Kozí díry.
Druhou oblastí intenzivnějšího zkrasovění je okolí Srbska, kde je vedle řady drobných dutin
i známý jeskynní systém na Chlumu. K velkým jeskyním patří Barrandova jeskyně nad údolím
Berounky a jeskyně Martina v národní přírodní rezervaci Koda. V jámovém lomu Čeřinka u
Bubovic je nejhlubší známá jeskyně v Čechách – jeskyně Arnoldka (111 m pod povrchem).
Ačkoliv její dno leží 71 m pod úrovní Bubovického potoka, vzdáleného necelých 140 m, nenese
známky zaplavování.
Propadání povrchových vod do podzemní krasové cirkulace se děje dnes vzácně na
několika málo místech a v malém rozsahu v údolí Bubovického potoka, Propadlých vod,
v Tetínské rokli a v Císařské rokli. Je zde několik krasových vývěrů. Největší je Kodská
vyvěračka, známá je Ivanka ve Svatém Janu pod Skalou a Měňanská vyvěračka. Na vývěrech
krasových vod dochází k tvorbě sladkovodních vápenců - pěnovců. K té stále dochází
7
v Císařské rokli, v Kodské rokli, v údolí Bubovického potoka i u krasového vývěru
v Nesvačilech.
2.2. Pedologie
Půdní poměry oblasti jsou pestré. Klimazonálně patří území k oblasti s hnědozemním
půdotvorným procesem. Vliv matečné horniny jako půdotvorného činitele je velmi silný. Na
vápencích vznikají jednak rendziny nebo vápnité hnědozemě, vyskytují se i zbytky fosilních půd
vzniklých v tropickém třetihorním podnebí – terra rosa. Na říčních terasách jsou podzoly a na
kyselých horninách (břidlice, křemence) hnědý ranker až málo vyvinuté hnědozemě.
V omezeném rozsahu se vyskytují gleje.
2.3. Klimatologie
Jádro Českého krasu i jeho západní část patří do oblasti mírně teplé, mírně suché s mírnou
zimou, severovýchodní pražská část náleží do teplé a suché oblasti. Průměrná roční teplota činí
8–9°C, průměrný roční úhrn srážek dosahuje 530 mm. Srážkové maximum připadá na
červenec. V zimních měsících jsou srážky minimální, sněhová pokrývka je nízká a vytrvává jen
krátce. Díky pestrosti terénu a charakteru rostlinného pokryvu se zde výrazně uplatňují
mikroklimatické vlivy.
2.4. Hydrologie
Páteř krajiny tvoří řeka Berounka a její přítoky. Hydrogeologická prozkoumanost oblasti je
nerovnoměrná, většina vrtů se používá účelově k získání pitné vody a provádí se blízko území
její spotřeby. Specifický odtok všech povrchových toků CHKO se pohybuje v rozmezí 1,4–
2,2 l/s km2 a objemový součinitel ročního odtoku představuje 9–12 % ročních vzdušných
srážek. Z toho vyplývá, že na ztráty připadá 88–91 % a zbytek je průměr odtoku. Část srážkové
vody je tedy infiltrována do půdy, odtéká do nespojité puklinové krasové zvodně podzemních
vod, které jsou odvodňovány Berounkou. Celkový odtok z území Českého krasu je tedy zhruba
3,9 l/s·km2 a výpar činí 77 % ročních srážek. Z hlediska dlouhodobého specifického odtoku je
CHKO klasifikována jako oblast se zvýšeným odtokem podzemních vod.
2.5. Flóra a vegetace
Z botanického hlediska celé území CHKO spadá do samostatného fytogeografického okresu
Český kras. Složení květeny a vegetace zde bylo a je ovlivněno pestrým geologickým
(převážně vápencovým) podkladem, specifickou geomorfologií krajiny, sousedstvím teplejších a
sušších regionů xerotermní květenné oblasti a v neposlední řadě i lidskou činností a osídlením.
Krasový fenomén souvisí se zvláštním zvětráváním vápenců a jejich jednostranným
chemismem stejně jako se specifickým vývojem půd. Říční fenomén Berounky a jejích větších
přítoků zvyšuje celkovou stanovištní pestrost a znásobuje účinek krasového fenoménu.
Pro oblast je charakteristický výskyt jednak teplomilných a suchomilných
submediteránních druhů rostlin, jednak druhů středoevropské lesní květeny. Prolínání těchto
dvou nejvýznačnějších různorodých prvků je umožněno tím, že denudací byly obnaženy
tvary, které vznikly při dávném variském vrásnění. Na některých místech jsou totiž vrstvy
vápenců, které původně sedimentovaly ve vodorovné poloze, skloněny v úhlu kolem 30º
8
k jihu. Na takových lokalitách se kombinují dva faktory: velice mělký půdní profil, tvořený
pouze primitivní protorendzinou, protože vytvořené půdní částice neustále sklouzávají po
hladkých vápencových plotnách, a velice teplé mikroklima na příznivě skloněném jižním
svahu, který absorbuje sluneční záření, dopadající po velkou část roku kolmo na tento úklon
svahu. Za těchto podmínek se nemohou trvale uchytit dřeviny středoevropského listnatého
lesa a vzniká zde přirozené, ekologicky podmíněné bezlesí. Hovoříme proto o xerotermní
hranici lesa. To umožnilo existenci řady reliktních stanovišť – skalních stepí, xerotermních
trávníků a lesostepí, které mozaikovitě zpestřují mírně zvlněnou krajinu habrových doubrav.
S výjimkou nevýznamných a menších nalezišť v rámci křídové tabule je Český kras jediným
větším územím v České kotlině, na němž jsou v úplných vývojových sériích a ekologických
řadách vyvinuta společenstva světlomilných xerofilních rostlin.
Několik desítek zdejších rostlinných druhů dnes náleží v rámci České republiky
k ohroženým až kriticky ohroženým. Rostou zde druhy fytogeograficky významné
s hraničním rozšířením v Českém krasu, jako čilimník řezenský (Chamaecytisus
ratisbonensis) a zimostrázek alpský (Polygaloides chamaebuxus). Vyskytují se tu i druhy
význačné svým reliktním rozšířením, např. rudohlávek jehlancovitý (Anacamptis pyramidalis)
v rezervaci Karlštejn, na Herinkách lipnice bádenská (Poa badensis), na více lokalitách
včelník rakouský (Dracocephalum austriacum), hlaváček jarní (Adonanthe vernalis), trýzel
škardolistý (Erysimum crepidifolium), kavyl tenkolistý (Stipa stenophylla), hadí mord nachový
(Scorzonera purpurea) a řada dalších. V šípákových doubravách a na skalních stepích tu
roste apomiktický jeřáb krasový (Sorbus eximia), endemit Českého krasu.
K nejzajímavějším společenstvům patří šípákové doubravy s dřínem. Tvoří rozvolněné,
většinou zakrslé porosty na velmi mělkých půdách vápenců. Kromě dubu pýřitého (Quercus
pubescens) v nich roste řada dřevin převážně keřového vzrůstu, jako jsou jeřáb muk (Sorbus
aria), jeřáb břek (S. torminalis), dřín (Cornus mas), svída krvavá (Swida sanguinea), hlohy
(Crataegus spp.), růže (Rosa spp.), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), dřišťál obecný
(Berberis vulgaris), skalník celokrajný (Cotoneaster integerrima), řešetlák počistivý
(Rhamnus cathartica) a další. Bohatý je i výskyt bylin a trav často velmi nápadných, jako
např. třemdava bílá (Dictamnus albus), sasanka lesní (Anemone sylvestris), hrachor chlumní
(Lathyrus lacteus), kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum), vstavač
nachový (Orchis purpurea), rudohlávek jehlancovitý (Anacamptis pyramidalis), rozrazil
klasnatý (Pseudolysimachion spicatum), oman srstnatý (Inula hirta), prvosenka jarní (Primula
veris), hadí mord nachový, lněnka bavorská (Thesium bavaricum) a mnoho jiných.
Na šípákové doubravy navazují na plošinách s odvápněnou půdou, často fosilní tzv.
“terra fusca”, mochnové doubravy s acidofilními druhy jako např. kostřava ovčí (Festuca
ovina) a souborem druhů, které indikují jílovité nepropustné půdy, jako je mochna bílá
(Potentilla alba), srpice barvířská (Serratula tinctoria), bukvice lékařská (Betonica officinalis),
svízel severní (Galium boreale) apod.
Z přirozených lesních společenstev jsou nejrozšířenější habrové doubravy s výskytem
četných vzácnějších druhů rostlin, jako je např. lilie zlatohlavá (Lilium martagon), medovník
meduňkolistý (Melittis melissophyllum), orlíček obecný (Aquilegia vulgaris), lýkovec jedovatý
(Daphne mezereum), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), okrotice dlouholistá
(C. ensifolia), kruštík širolistý (Epipactis helleborine), prstnatec bezový (Dactylorhiza
sambucina), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia). V rezervaci Karlštejn a v Karlickém údolí
se v nepočetných populacích vyskytuje i zvonovec lilioliostý (Adenophora liliifolia).
V komplexu vrchů Mramor a Šamor roste na jediné lokalitě vstavač mužský (Orchis
mascula). Lokálně se na vhodných lokalitách vyskytuje silně ohrožený kruštík růžkatý
(Epipactis muelleri) a ohrožený kruštík tmavočervený (Epipactis atrorubens), jako např.
v připravovaném chráněném území Na Voskopě.
Plošně mnohem menší jsou zbytky vápnomilných bučin s charakteristickým výskytem
okrotice červené (Cephalanthera rubra). Jde o lesy velké vědecké hodnoty, protože buk
v nich dosahuje nejnižšího přirozeného rozšíření ve středních Čechách.
Na strmých svazích s hrubou pohyblivou sutí rostou javory mléč a klen (Acer
platanoides, A. pseudoplatanus), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), v podrostu líska (Corylus
avellana), bez černý (Sambucus nigra), meruzalka srstka (Ribes uva-crispa) a významný
9
druh sutí meruzalka alpská (Ribes alpinum). Na tyto suťové svahy často navazují dna roklí,
kde převládá javor klen a javor mléč s lípou malolistou a někdy s vtroušeným bukem.
Nápadný je v nich především jarní aspekt v podrostu s dymnivkami (Corydalis cava,
C. intermedia, C. solida), jaterníkem trojlaločným (Hepatica nobilis), orsejem jarním (Ficaria
bulbifera), kyčelnicí devítilistou (Dentaria enneaphyllos), pitulníkem žlutým (Galeobdolon
luteum), vzácněji s omějem vlčím (Aconitum vulparia). Ojediněle se tu vyskytuje oměj pestrý,
Aconitum variegatum (mezi Hostímí a Sv. Janem) a zapalice žluťuchovitá, Isopyrum
thalictroides (na Voškově).
Pozoruhodný je výskyt druhů květeny skal a skalních stepí ve dvou extrémních
podobách, jednak květeny osluněných vápencových a diabasových skal a skalních stupňů
s nevyvinutými půdami, jednak květeny stinných vápencových skalnatých srázů.
Strmé, především k jihu exponované skalní stěny hostí z nápadných a dnes většinou
ohrožených druhů, např. koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), kosatec
bezlistý český (Iris aphylla subsp. bohemica), chrpu chlumní (Centaurea triumfettii), tařici
skalní (Aurinia saxatilis), devaterníček šedý (Rhodax canus), včelník rakouský, vlnici
chlupatou (Oxytropis pilosa), bělozářku liliovitou (Anthericum liliago), lociku vytrvalou
(Lactuca perennis), svízel sivý (Galium glaucum), sesel sivý (Seseli osseum) a další.
Vlhčí a stinné vápencové stěny a srázy poskytly útočiště druhům s optimem rozšíření
v evropských horách. Pro tato společenstva je charakteristický výskyt pěchavy vápnomilné
(Sesleria albicans), lomikamene vždyživého (Saxifraga paniculata), lomikamene trsnatého
(Saxifraga rosacea), dvojštítku hladkoplodého (Biscutella laevigata), zimostrázku alpského a
hvozdíku sivého (Dianthus gratianopolitanus). Druhově bohatá společenstva pěchavy
vápnomilné s devaterníčkem šedým a penízkem horským (Thlaspi montanum) nebo
společenstva kostřavy walliské (Festuca valesiaca) na hlubších rendzinových půdách mají
své klasické lokality v dnešní národní přírodní rezervaci Karlštejn.
Vzhledem k propustným horninám a půdám se v Českém krasu nevyvinula rozsáhlejší
mokřadní společenstva. Pouze podél řeky Berounky rostou pobřežní společenstva s lesknicí
rákosovitou (Phalaris arundinacea) a stále se rozrůstající porosty vrb, převážně stromových
vrb křehkých a vrb bílých. Podél některých širších údolí kultivovaných potoků, např.
v Radotínském údolí vznikly kosením blatouchové louky, které bez péče zarůstají vysokými
bylinami.
Vedle cévnatých rostlin je Český kras známý především výskytem řady druhů hub.
Travinné xerothermní porosty jsou význačné výskytem četných druhů břichatkovitých hub,
porosty lesostepí a teplomilné doubravy výskytem lanýžů, některých hub smržovitých i
mnoha druhů žampiónů a bedel. Mezi jinými druhy tu lze nezřídka nalézt například ohrožený
hřib satan (Boletus satanas). Suťové lesy a bučiny naproti tomu charakterizuje množství
dřevních hub.
Zajímavé jsou i výskyty řas, lišejníků a především vápnomilných mechorostů. Bryoflóra
území vzhledem k pestrosti stanovišť i vzhledem k obecně větší druhové bohatosti
mechorostů na vápencovém podkladě činí kolem 337 druhů (60 játrovek, 2 hlevíky a 275
mechů). Z tohoto počtu patří téměř čtvrtina mezi ohrožené druhy, jako je např. klaminka
tupolistá (Anomodon rugelii), krondlovka zelená (Fissidens viridulus), děrkavka tlustožeberná
(Grimmia teretinervis), zobanitka směstnaná (Rhynchostegium confertum) a kápěnka
(Seligeria calcarea). Na výslunných skalách a stepích jsou často zastoupeny druhy
submediteránní, jako např. mozolka vonná (Mannia fragrans), třásnatka šupinatá
(Crossidium squamiferum), pározub bledožlutý (Didymodon luridus), krasatka přeslenitá
(Eucladium verticillatum), děrkavka istrijská (Grimmia tergestina), bokoplodka kostrbatá
(Pleurochaete squarrosa) nebo termovka hustá (Weissia condensa). Na zastíněných skalách
a sutích se mezi jinými nacházejí i ohrožené druhy vápnomilka přerušovaná (Pedinophyllum
interruptum), podhořanka lesklá (Porella arboris-vitae), klaminka dlouholistá (Anomodon
longifolius), hájovka Vaucherova (Cirriphyllum tommasinii), pározub zprohýbaný (Didymodon
sinuosus), trněnka tlustožeberná (Eurhynchium crassinervium), trněnka aksamitová
(Eurhynchium flotowianum), krondlovka nejmenší (Fissidens gracilifolius), úzkolistec štíhlý
(Rhynchostegiella tenella). Zajímavým fenoménem jsou společenstva travertinových kaskád,
kde se mechorosty podílejí jako živá složka na jejich stavbě. Nacházíme zde druhy jako
10
hrubožebrec proměnlivý (Palustriella commutata), pobřežnice Fabbroniova (Pellia
endiviifolia), prutník hvězdovitý (Bryum pseudotriquetrum) nebo krasatka přeslenitá
(Eucladium verticillatum).
Pro svou pestrost a ojedinělost byl Český kras odedávna klasickým místem rozvíjejícího
se botanického výzkumu. Byla zde například pro vědu popsána řada nových rostlinných
druhů. Z vyšších rostlin jsou to např. rozrazil zubatý (Veronica dentata) a kavyl Ivanův (Stipa
joannis). V první polovině 20. století se Český kras stal u nás kolébkou rostlinné sociologie.
Studie přírodních poměrů Velké hory, organizovaná ve 40. letech J. Klikou, byla první
kolektivní studií přírodovědců různých oborů v Čechách. Ve druhé polovině 20. století zde
byla mimo jiné uskutečněna i rozsáhlá studie sukcesního zarůstání opuštěných polí,
organizovaná týmem geobotaniků Karlovy univerzity v Praze. Přes značné množství
nashromážděných poznatků však ucelené a kritické zpracování květeny i vegetace dosud
chybí.
2.6. Fauna
Český kras zahrnuje území tvořené převážně prvohorními usazeninami s četnými krasovými
jevy. Díky erozní činnosti Berounky a jejích přítoků, jejichž údolí mají kaňonovitý ráz, se zde
vytvořil velmi pestrý a členitý reliéf s množstvím rozmanitých biotopů. Kromě zemědělské krajiny
převažují společenstva listnatých lesů (dubové háje s bohatě rozvinutým bylinným patrem či
rozvolněné šípákové doubravy na suchých jižně orientovaných stráních) a stepní společenstva,
významné jsou také organismy vázané na kras. Mokřady a vodní biotopy tvoří plošně jen malý
zlomek rozlohy CHKO Český kras, jejich krajinotvorný význam je však nesporný. Rozmanitost
zdejší přírody má původ také v lidské činnosti (např. intenzivní pastva nebo rozptýlené dobývání
kamene). Bez zásahu člověka by většinu území pravděpodobně tvořily druhově chudé,
převážně bukové lesy.
Ve fauně Českého krasu tedy převažují druhy lesní a stepní. Celkově je zde chudá
zvířena vodní a mokřadní.
Ze savců zde můžeme potkat např. jezevce lesního (Meles meles), lišku obecnou
(Vulpes vulpes) či kunu skalní (Martes foina). Velkou vzácností je původní populace sysla
obecného (Spermophilus citellus) u Loděnic. Mezi drobnými zemními savci, hmyzožravci a
hlodavci jsou zastoupeni všechny běžné lesní, polní a synyntropní druhy. Významný nález
byl učiněn v devadesátých letech minulého století: v nivě Karlického potoka a Kačáku byl
chycen hraboš mokřadní (Microtus agrestis). Tento druh je považován za chladnomilný prvek
české fauny, glaciální relikt, což je pro jinak teplomilnou faunu Českého krasu významný
objev.
Bohatý je ve zdejším krase výskyt letounů. Již téměř 40 let je intenzivně sledována
fauna netopýrů na zimovištích, v poslední době i v letních úkrytech. Bylo zde zjištěno 20
druhů letounů, mezi nejvzácnější nálezy patří vrápenec velký (Rhinolophus ferrumequinum,
jeden exemplář v 50. letech). Zimoviště v jeskyních a štolách Českého krasu jsou
nejvýznamnější ve středních Čechách.
V poslední době se v Českém krase značně rozšířilo divoké prase (Sus scrofa),
z nepůvodních druhů se vyskytuje daněk skvrnitý (Dama dama), muflon (Ovis musimon),
psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides) a podél řek se šířící norek americký (Mustela
vision).
Ptačí fauna je díky bohatým hnízdním příležitostem početnější než v sousedních
oblastech. Ptáci jsou zastoupeni běžnými druhy lesní (nikoliv horské) a parkové krajiny,
důležité jsou druhy skalní a stepní (za zmínku stojí každoroční zimní výskyt zedníčka
skalního). Na vodní ptactvo je CHKO Český kras chudá. Do roku 1999 byly v CHKO Český
kras pozorovány 184 druhy ptáků, z toho 125 druhů v CHKO prokazatelně hnízdilo.
Zajímavou skupinou jsou plazi a obojživelníci, jejichž výskyt odpovídá poměrům teplé
zemědělské krajiny. V Českém krasu se i přes silné znečištění vod vyskytuje mlok skvrnitý, 3
druhy čolků a 7-8 druhů žab. Kromě ještěrky obecné (Lacerta agilis) se v území
11
s nevápencovým podkladem vzácně vyskytuje i ještěrka zelená (Lacerta viridis). Její výskyt
představuje z biogeografického hlediska propojení mezi známým rozšířením na Křivoklátsku
a ve středním Povltaví. Významný je i řídký, ale víceméně plošný výskyt užovky hladké
(Coronella austriaca).
Rybí fauna je poměrně bohatá na původní druhy především na potoce Kačáku. V roce
1989 bylo při odlovu elektrickým agregátem pod Hostimí zjištěno 9 druhů ryb, mezi nimi i
úhoř říční (Anguilla anguilla) a vranka obecná (Cottus gobio). V řece Berounce bylo
zaznamenáno přes 40 druhů ryb, mnohé z nich sem však byly vysazeny.
Velmi bohatá je fauna bezobratlých, i když mnoho skupin je dosud nedostatečně
prozkoumáno. Dobře prostudované skupiny (měkkýši, motýli, některé čeledi brouků) dokazují
složením svého druhového spektra výjimečnost oblasti. Mnohé teplomilné druhy zde
dosahují hraničních bodů svého rozšíření a některé druhy tu mají i jediné známé výskyty na
území České republiky.
Pokud jde o hmyz, objevují se zde význačné druhy lesostepní a druhy xerotermních
trávníků a skalních stepí s bohatou květenou. Jde o teplomilné a suchomilné druhy rozšířené
jinak hlavně v jižní a jihovýchodné Evropě. Mnohé skupiny hmyzu jsou zde vázány na
specifická stanoviště, např. na kamenité sutě, vápencové skály, větší množství lesní
opadanky, ztrouchnivělé dřevo apod. Do této skupiny patří mimo jiné i draví brouci, např.
střevlíkovití a drabčíkovití.
Tradici má v Českém krasu průzkum motýlů. Podle současných znalostí jde o
mimořádně bohaté území, z něhož je doposud známo přes 1800 motýlích druhů. Vedle
mnoha nenápadných a často obtížně rozlišitelných druhů zde žijí i velcí a nápadní motýli,
jako otakárci, batolci, martináči, bělopásci a další. Ještě před několika lety se tu na více
lokalitách vyskytoval i celorepublikově ustupující okáč skalní (Chazara briseis), který byl
v roce 2004 potvrzen pouze na skalních stepích Kotýzu a dnes je již pravděpodobně
vyhynulý.
Zvlášť úzký vztah k vápencovému podkladu mají měkkýši. Vedle hojného hlemýždě
zahradního (Helix pomatia) a nápadně zbarvené páskovky žíhané (Cepaea vindobonensis)
se zde vyskytuje více než 100 většinou drobných a nenápadných druhů, včetně endemitů
(kuželovka skalní /Pyramidula pusilla/, ovsenka skalní /Chondrina avenacea/, vřetenka lesklá
/Bulgarica nitidosa/).
2.7. Vývoj osídlení
Zhruba před 180 000 lety do míst, kterým říkáme Český kras, poprvé zavítal tehdejší typ
člověka. Tím okamžikem začala dlouhá a od 5. tisíciletí před Kr. nepřetržitá přítomnost lidí nejen
v tomto prostoru, ale i v jeho bezprostředním okolí. Člověk započal využívat bohatosti zdejší
krajiny pro lov, sběračství a od mladší doby kamenné navíc ještě pro pastevectví a zemědělství.
S rozvojem a změnami ve společnosti začalo docházet k čím dál většímu ovlivňování vývoje
přírody a krajiny. V obdobích, kdy byla budována hradiště a rozšířila se výroba kovů (především
bronzu a později také železa) docházelo k postupnému (a od střední doby bronzové po časný
latén k prudkému) odlesňování. Otevřené bezlesé plochy byly využívány k chovu ovcí a koz,
zakládání dalších osad a polí. Z hlediska archeologického jde o desítky lokalit, často ležící uvnitř
rezervací v rámci CHKO, s celorepublikovým nebo i evropským významem. Specifikem tohoto
prostoru je využívání četných jeskyní (zkoumaných převážně paleontology a speleology)
v různých obdobích od paleolitu až po středověk.
Mezi významné archeologické lokality patří nejvyšší bod Českého krasu vrch Bacín
severně od obce Vinařice, kde byly v krasových puklinách uskutečněny nálezy středního
paleolitu, mezolitu, kultury se šňůrovou keramikou, pozdní doby bronzové a zjištěny lidské
kosti provázené nálezy keramiky starší doby železné. Na volné ploše pod širým nebem tu
bylo zjištěno několikanásobné využívání od pravěku do současnosti. Jinou významnou
lokalitou je hradiště na vrchu “Střevíc” v nadmořské výšce 330–385 m. Valové opevnění na
jižní straně je dochováno v remízku a v lese ve formě volně spadaných kamenů.
12
Další skupina nálezů je známa z intravilánu obce Korna, kde jsou nálezy z mladší doby
bronzové a středověku (tvrz), z katastru obce Koněprus (pozdní bronz), z Kosoře (osídlení
kulturou lineární keramiky, mladého a pozdního bronzu, laténu). V prvních stoletích našeho
letopočtu osídlení z dosud neobjasněných důvodů dočasně ustoupilo. Další doklady osídlení
Českého krasu jsou uvnitř historických jader obcí, kdy písemné zmínky pocházejí převážně
z 11. a 12. století. Na počátku historické doby patřilo zalesněné a málo osídlené území
k rozsáhlé lovecké oblasti českých knížat. Jedním z jeho správních středisek byl
přemyslovský hrad Tetín, ze kterého se dochovaly do dnešní doby jen pozdější kostely
uprostřed bývalého valového opevnění.
Dnes na území CHKO žije asi 9000 trvale bydlících obyvatel. Oblast je z hlediska
regionálních vztahů vázaná na hlavní město Prahu, které tvoří její východní hranici. Území
má venkovský charakter. Mezi zdejší významné kulturní památky patří klášterní soubor ve
Svatém Janu pod Skalou, který připomíná nejstaršího poustevníka v Čechách, sv. Ivana.
Výsostné postavení v krajině Českého krasu má hrad Karlštejn, který patří ke světovým
uměleckým památkám a je rovněž vyhledávanou turistickou atrakcí.
13
3. Ochrana přírody
3.1. Předmět ochrany CHKO
Předmět ochrany CHKO je obecně definován ve zřizovacím výnosu, kde je uvedeno poslání
oblasti: „Posláním oblasti je ochrana všech hodnot krajiny, jejího vzhledu a jejích typických
znaků i přírodních zdrojů a vytváření vyváženého životního prostředí; k typickým znakům
krajiny náleží zejména její povrchové utváření, včetně vodních toků a ploch, rozvržení a
využití lesního a zemědělského půdního fondu, její vegetační kryt a volně žijící živočišstvo a
ve vztahu k ní také rozmístění a urbanistická skladba sídlišť, architektonické stavby a místní
zástavba lidového rázu.“
Předmětem ochrany jsou všechny hodnoty krajiny a její vzhled, zastoupené přírodě
blízké a polopřirozené ekosystémy a v nich se vyskytující zvláště chráněné či regionálně
významné druhy rostlin a živočichů. K typickým hodnotám krajiny náleží zejména její
povrchové utváření, včetně podzemních prostor, síť vodních toků a rozmístění vodních
ploch, rozvržení a využití lesních a zemědělských pozemků, rozmístění a urbanistická
skladba sídel, architektonické památky a stavby lidového rázu. Předmětem ochrany je dále
charakteristická vegetace s významným podílem přírodě blízkých a polopřirozených lesních,
skalních, stepních a lučních ekosystémů, vázaných na krasový a pahorkatinný reliéf, včetně
druhů rostlin a živočichů pro uvedené ekosystémy charakteristických, chráněných či
regionálně vzácných.
3.2. Zonace CHKO
Podle ustanovení § 25 odstavce 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny,
v platném znění (dále jen zákon o ochraně přírody), se: „hospodářské využívání chráněných
krajinných oblastí se provádí podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a
zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány a vytvářeny optimální ekologické funkce
těchto území“.
Základní ochranné podmínky platné pro zóny CHKO jsou zakotveny v § 26 zákona
o ochraně přírody a krajiny.
V CHKO Český kras byly dle kritérií přírodních hodnot k bližšímu určení způsobu
ochrany přírody vymezeny 4 zóny odstupňované ochrany přírody. Je vylišeno 137 segmentů
zón (I. zóna 20, II. zóna 82, III. zóna 33, IV. zóna 2 segmenty). Hranice zón jsou vedeny po
jasně vylišitelných liniích v terénu, ale ne vždy po hranicích parcel. Vymezení zón je
zakresleno v základních mapách v měřítku 1:10 000 a uloženo na Správě CHKO Český kras.
Zonace CHKO Český kras byla schválena dne 24.4.1995 Ministerstvem životního prostředí
ČR protokolem pod č. j. OOP/2162/95 a nebyla dosud měněna.
Zonace CHKO Český kras je zakreslena v mapové příloze č. 2.
Tab. č. 1: Zastoupení jednotlivých zón v CHKO Český kras (dle GIS)
PUPFL
Mimo
PUPFL
Celkem
I. zóna
(ha)
%
II. zóna
(ha)
%
III. zóna
(ha)
%
IV. zóna
(ha)
%
Celkem
(ha)
%
2757
20,8
2052
15,5
118
0,9
0
0,0
4927
37,3
563
4,3
1723
13,0
5418
41,0
594
4,5
8298
62,7
3320
25,1
3775
28,5
5536
41,9
594
4,5
13225
100
I. zóna
Do I. zóny CHKO jsou zařazeny přírodě blízké ekosystémy udržované v žádoucím stavu
vhodným managementem. Převážně se jedná o přírodě blízké lesní ekosystémy, dále o
14
skalní a stepní, částečně i luční ekosystémy s výskytem zvláště chráněných druhů. Jedná se
zejména o zvláště chráněná území nebo jejich návrhy a nejhodnotnější části nadregionálního
a regionálního ÚSES.
II. zóna
Do II. zóny je zařazena převážná část lesních porostů mimo MZCHÚ, částečně pozměněné
lesní porosty při okrajích větších komplexů a mozaika lesních ekosystémů pozměněných a
přírodě blízkých zvláště ve východní části CHKO. Dále jsou zařazeny ucelené extenzivní
polopřirozené louky a pastviny s vyšší druhovou rozmanitostí často s výskytem zvláště
chráněných druhů organismů. Spíše výjimečně se vyskytuje rozptýlená nebo jednotlivá
zástavba (zejména chatové osady) a některé malé obce (např. Solopisky, Hostim).
III. zóna
Do III. zóny jsou zařazeny člověkem pozměněné ekosystémy, které jsou běžně hospodářsky
využívané. Ve III. zóně převládá zemědělská krajina, s ornou půdou, méně s loukami či
pastvinami. Do této zóny jsou zařazeny také téměř všechny obce a plošně významné lomy.
Lesy se ve III. zóně téměř nevyskytují, přítomny jsou jen plošně nevýznamné remízy
v zemědělských pozemcích.
IV. zóna
Do IV. zóny jsou zařazeny pouze 2 segmenty, část soustředěné zástavby v Hlásné Třebani a
velké souvislé plochy zemědělských pozemků s rozvíjející se zástavbou na sever od
Třebotova.
Zonace v Českém krasu byla navržena tak, aby jednotlivé zóny (zejména první a třetí) tvořily
větší, pokud možno souvislé celky. Druhá zóna pak tvoří mnohde rozšířené ochranné pásmo
MZCHÚ.
Schválená zonace CHKO z roku 1995 vyhovuje potřebám ochrany nejcennějších území a
uplatněné principy vymezení zón CHKO s výjimkou IV. zóny zůstávají. V zonaci by bylo
vhodné a z hlediska Správy CHKO Český kras i žádoucí provést poměrně významné
metodické změny (zejména vylišení IV. zóny v některých obcích nebo jejich částech,
částečně i změny ve vymezení I. a II. zóny v dobývacích prostorech), ale současný způsob
projednávání zonace (dle platné legislativy) brání provedení dílčích změn. Změny by se
projevily lokálně, celkový rozsah I. a II. zóny by se významně neměnil a posun by nastal
hlavně v počtu a velikosti segmentů IV. zóny (významné zvětšení IV. zóny).
Potřeba ochrany EVL se nedostává do střetu se stávající zonací, všechny EVL
(s výjimkou EVL Štoly Velké Ameriky) jsou téměř zcela na území I. zóny CHKO (okrajové
části ve II. zóně a malé výběžky i ve III. zóně). Přesto by bylo žádoucí sjednotit zonaci a
vymezení EVL a dosáhnout stavu, že všechny EVL (s výjimkou EVL Štoly Velké Ameriky)
budou plně v I. zóně.
3.3. Maloplošná zvláště chráněná území
Na území CHKO Český kras je vyhlášeno celkem 19 zvláště chráněných území. Z toho jsou
2 v kategorii národní přírodní rezervace na celkové ploše 2046 ha, 4 jsou v kategorii národní
přírodní památka na celkové ploše 88 ha, 8 je v kategorii přírodní rezervace na celkové ploše
468 ha a 5 v kategorii přírodní památka na celkové ploše 31 ha.
Celková plocha zvláště chráněných území v CHKO je 2633 ha, tj. cca 20 % plochy
CHKO. MZCHÚ jsou zakreslena v mapové příloze č. 3.
15
NPR Karlštejn
Vyhlášení: Výnos Ministerstva kultury č. 24.029/55 - IX. z 26.4. 1955, Výnos Ministerstva
kultury ČSR č. 14.200/88-SÚOP z 29.11. 1988
Výměra: 1547 ha
Katastrální území: Bubovice, Budňany, Hlásná Třebaň, Hostim, Mořina, Srbsko u Berouna,
Svatý Jan pod Skalou
Předmět ochrany: Nejtypičtější a nejrozsáhlejší ukázka přírody Českého krasu
Plán péče s platností 2006-2015 zpracovala Správa CHKO Český kras, schválen MŽP v roce
2006 pod č. j. 51598/ENV/06-2864/620/06.
Geodetické zaměření: ano
Zápis do katastru nemovitostí: ne
Zřizovací výnos neobsahuje seznam pozemků ale pouze odkaz na mapy, které se
pravděpodobně nedochovaly, a povšechný popis průběhu hranice.
NPR Koda
Vyhlášení: Výnos Ministerstva školství, věd a umění č. 32.946/52-IV/5 z 13.3. 1952, Výnos
Ministerstva kultury ČSR č. 14.200/88-SÚOP z 29.11. 1988
Výměra: 499,08 ha
Katastrální území: Korno, Srbsko u Karlštejna, Tetín, Tobolka
Předmět ochrany: Kaňonovité údolí se stepními a hajními porosty a pěnovcovými kaskádami
Plán péče s platností 2001-2010 zpracoval Doc. Švihla a kol. (Správa CHKO Český kras),
schválen MŽP pod č. j. 19599/01-OOP/6201/01
Geodetické zaměření: ne
Zřizovací výnos má značné nepřesnosti a nedostatky ve výčtu pozemků.
NPP Zlatý kůň
Vyhlášení: Výnos Ministerstva kultury ČSR č. 17.864/72 z 29.12.1972
Výměra: 37,06 ha
Katastrální území: Koněprusy
Předmět ochrany: Soustava krápníkových jeskyň s fosiliemi a zbytkem penězokazecké dílny
Plán péče s platností 2003-2012 zpracoval Mlejnek a kol., schválen MŽP pod č. j. 27673/03620/5649/03
NPP Černé rokle
Vyhlášení: Vyhláška KNV Středočeského kraje č. 262 z 22.9.1970
Výměra: 12,87 ha
Katastrální území: Kosoř, Radotín
Předmět ochrany: Konkordantní uložení hraničních vrstev mezi silurem a devonem
Plán péče s platností 2005-2014 zpracoval Mgr. Samek a kol., schválen MŽP v roce 2005
pod č. j. MŽP/29211/0-620/4686/04.
NPP Klonk
Vyhlášení: Usnesení KNV Středočeského kraje č. 32 z 8.2. 1977
Výměra: 8,91 ha
Katastrální území: Suchomasty
Předmět ochrany: Klasická lokalita Barrandienu, světově uznávané rozhraní siluru a devonu
Plán péče s platností 2006-2015 zpracoval Ing. Matějka, schválen MŽP v roce 2006 pod č. j.
65193/ENV/06-3565/620/06
16
NPP Kotýz
Vyhlášení: Vyhláška ONV Beroun z 17.4. 1986
Výměra: 31,00 ha
Katastrální území: Koněprusy, Tmaň
Předmět ochrany: Vápencový ostroh s krasovými jevy a skalní stepí
Plán péče s platností 2005-2014 zpracoval Ing. Šamonil a kol. (Správa CHKO Český kras),
schválen MŽP v roce 2005 pod č. j. MŽP/26792/04-620/4299/04.
Obr. 1: NPP Kotýz
PR Karlické údolí
Vyhlášení: Výnos Ministerstva kultury ČSR 18.009/72 z 29.12.1972.
Výměra: 214,11 ha
Katastrální území: Mořinka, Dobřichovice, Vonoklasy
Předmět ochrany: Hluboké údolí s lesními, lesostepními a stepními společenstvy
Plán péče s platností 2001-2010 zpracoval Raušová a kol. (Lesprojekt Stará Boleslav s.r.o.),
schválen Správou CHKO Český kras v roce 2002 pod č.j. 0300/02.
PR Radotínské údolí
Vyhlášení: Výnos Ministerstva kultury č. 8.200/75 z 17.9.1975
Výměra: 107,16 ha
Katastrální území: Radotín, Zadní Kopanina, Kosoř
Předmět ochrany: Krasové území s pestrými společenstvy stepí a lesostepí
Plán péče s platností 2002-2018 zpracoval RNDr. Vacek, schválen Správou CHKO Český
kras pod č.j. 500/02...
17
Skutečná výměra dle plánů nesouhlasí s výměrou uvedenou ve zřizovacím výnosu
(130,2346 ha).
PR Staňkovka
Vyhlášení: Vyhláška Národního výboru hl. m. Prahy č. 5/1988 z 4.7.1988
Výměra: 44,47 ha
Katastrální území: Radotín
Předmět ochrany: Zbytek dubového porostu s teplomilnou flórou
schválen Správou CHKO Český kras v roce 2002 pod č.j. 2423/02.
PR Voškov
Vyhlášení: Výnos Ministerstva kultury ČSR č. 18.357/72 z 29.12. 1972
Výměra: 29,88 ha
Katastrální území: Běleč, Karlštejn-Poučník
Předmět ochrany: Bučiny a suťové porosty s bohatým bylinným patrem
schválen Správou CHKO Český kras pod č.j. 715/03
PR Kulivá hora
Vyhlášení: Výnos Ministerstva kultury ČSR č. 17.978/72 z 29.12.1972
Výměra: 22,23 ha
Katastrální území: Třebotov
Předmět ochrany: Významná lesní a rostlinná společenstva Českého krasu
schválen Správou CHKO Český kras pod č.j. - (dne 15. 6. 2001)...
PR Kobyla
Vyhlášení: Usnesení ONV Beroun č. 61/66 z 27.10.1967, vyhláška Správy CHKO Český
kras z 1.11.1999
Výměra: 19,63 ha
Katastrální území: Koněprusy, Keňany, Suchomasty
Předmět ochrany: Geologicky významný odkryv Očkovského přesmyku, jeskyně
s paleontologickými nálezy, stepní a lesostepní vegetace na karbonátových horninách
Plán péče zpracoval Ing. Vladimír Švihla a kol., schválen Správou CHKO Český kras pod č.j.
– (1. 11. 1999) neodpovídá platné metodice.
Geodetické zaměření: ano (s navrženou úpravou hranice a vymezením ochr. pásma)
PR Tetínské skály
Vyhlášení: Výnos Ministerstva kultury ČSR č. 3.400/74 z 22.2. 1974
Výměra: 16,1 ha
Katastrální území: Tetín u Berouna
Předmět ochrany: Krasový fenomén se zbytky skalních perialpinských stepí na skalních
stěnách v údolí Berounky
Plán péče s platností 2003-2012 zpracoval Ing. Matějka, schválen Správou CHKO Český
kras 31. 3. 2003 pod č.j. 690/03.
18
Geodetické zaměření:ne
PR Klapice
Výměra: 16,17 ha
Předmět ochrany: Stráň s teplomilnou doubravou, šipákem a bohatým bylinným patrem
Plán péče s platností 2001-2010 zpracoval Mgr. Samek, Ing. Šamonil, schválen Správou
CHKO Český kras 31. 3. 2003 pod č.j. 691/03.
PP Krásná stráň
Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Český kras z 16. 6. 2003
Výměra: 20,2 ha
Katastrální území: Karlík
Předmět ochrany: Cenná lokalita s unikátní stepní a lesostepní vegetací s výskytem
dřínových doubrav na svazích suchých, teplých oblastí jižní části Českého krasu, kde se
vyskytují zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů.
Plán péče s platností 2001-2010 zpracoval Raušová a kol. (Lesprojekt Stará Boleslav s.r.o.),
schválen Správou CHKO Český kras 11. 3. 2002 pod č.j. 501/02.
PP Špičatý vrch – Barrandovy jámy
Vyhlášení: Výnos Ministerstva kultury ČSR č. 4.752/70-II/2 z 3.8. 1970
Výměra: 2,70 ha
Katastrální území: Loděnice u Berouna
Předmět ochrany: Významná lokalita zkamenělin
Plán péče s platností 2009 - 2018 zpracoval Ing. Matějka, je v připomínkovém řízení
PP Lom Kozolupy
Vyhlášení: Usnesení KNV Středočeského kraje č. 83 z 7.10.1981
Výměra: 2,00 ha
Katastrální území: Kozolupy
Předmět ochrany: Významná paleontologická lokalita
PP Hvížďalka
Výměra: 1,31 ha
Předmět ochrany: Opěrný geologický profil hranice ludlow-přídol, klasické naleziště
zkamenělin hlavonožců
PP Zmrzlík (leží v CHKO jen menší částí)
19
Výměra: 16,35 ha, z toho v CHKO Český kras 4,0 ha.
Katastrální území: Radotín, Zadní Kopanina
Předmět ochrany: Zbytek staré zemědělské krajiny s mozaikou pastvin, zalesněných roklí a
mokřadů
Plán péče není (zajišťuje Magistrát HLMP)
Počet MZCHÚ v CHKO Český kras je poměrně vysoký, jejich celková výměra (více než
2600 ha) je významná a podílem 20 % na výměře CHKO patří k jedné z nejvyšších v rámci
všech CHKO. Většina MZCHÚ byla vyhlášena již poměrně dávno, v posledních deseti letech
se podařilo vyhlásit jen PP Krásná stráň. Počet MZCHÚ není v CHKO úplně uzavřený,
dlouhodobě je v jednání vyhlášení PR Na Voskopě a PP Syslí louky. Problémem, na který
bude třeba soustředit pozornost, jsou závažné nedostaky ve zřizovacích výnosech starších
MZCHÚ, zejména v NPR Karlštejn a NPR Koda. V jednání je celková změna zřizovacícho
předpisu NPR Karlštejn (dle schváleného plánu péče) zahrnující i změny vymezení NPR a
připravuje se návrh nového vymezení NPR Koda. Správou CHKO dříve připravovaný návrh
(Vanovické skály) bude řešen při změně vyhlašovacího předpisu jako rozšíření NPR Koda,
neboť je územím navazujícím na tuto NPR. Nové zaměření a dle jeho výsledků i nové
vyhlášení podle současných požadavků (pomocí seznamu souřadnic lomových bodů
v systému S-JTSK) potřebuje i většina ostatních (hlavně starších MZCHÚ) v CHKO Český
kras. Vzhledem k nejasnostem v současné evidenci pozemků v KN (vedené většinou na
digitalizovaných mapách 1:2880) je vhodné s novým vymezením počkat až budou k dispozici
nové digitální katastrální mapy v S-JTSK.
3.4. Soustava Natura 2000
Natura 2000 je soustava chráněných území, které vytvářejí na svém území podle jednotných
principů všechny státy Evropské unie. Cílem této soustavy je zabezpečit ochranu těch druhů
živočichů, rostlin a typů přírodních stanovišť, které jsou z evropského pohledu nejcennější,
nejvíce ohrožené, vzácné či omezené svým výskytem jen na určitou oblast (endemické).
Vytvoření soustavy Natura 2000 ukládají dva nejdůležitější právní předpisy EU na ochranu
přírody – směrnice 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků („směrnice o ptácích“) a
směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě
rostoucích rostlin („směrnice o stanovištích“). Na základě směrnice o ptácích jsou
vyhlašovány ptačí oblasti – PO (v anglickém originále: Special Protection Areas – SPA) a
podle směrnice, o stanovištích evropsky významné lokality – EVL (v anglickém originále
Sites of Community Importace – SCI). Dohromady ptačí oblasti a evropsky významné lokality
tvoří soustavu chráněných území Natura 2000. V CHKO Český kras nejsou žádné ptačí
oblasti vyhlášeny.
Evropsky významné lokality jsou stanoveny nařízením vlády č.132/2005 (novela
371/2009 Sb.) v rámci národního seznamu evropsky významných lokalit v počtu devíti
v CHKO Český kras (viz tab. č. 2). Podrobná specifikace stanovených EVL je v příloze 3.
Tab. č. 2: Přehled evropsky významných lokalit v CHKO Český kras
Jméno lokality
Rozloha
(ha)
Karlštejn-Koda
2658,02
Předmět ochrany – typ přírodního stanoviště soustavy Natura
2000 a druhy chráněné EU
(* hvězdička označuje prioritní stanoviště a druhy)
3270 Bahnité břehy řek s vegetaci svazů Chenopodion rubri p.p. a
Bidention p.p
40A0* Kontinentální opadavé křoviny
6110 Vápnité nebo bazické skalní trávníky (Alysso-Sedion albi)
20
Karlické údolí
524,94
Kulivá hora
37,74
Kotýz
28,89
Štoly Velké
36,14
Ameriky
Radotínské údolí 109,44
Zlatý kůň
105,72
6190 Panonské skalní trávníky (Stipo-Festucetalia pallentis)
6210 Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých
podložích (Festuco-Brometalia)
7220* Petrifikující prameny s tvorbou pěnovců (Cratoneurion)
8210 Chasmofytická vegetace vápnitých skalnatých svahů
8310 Jeskyně nepřístupné veřejnosti
9150 Středoevropské vápencové bučiny (Cephalanthero-Fagion)
9170 Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum
9180* Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích
91H0* Panonské šípákové doubravy
91I0* Eurosibiřské stepní doubravy
4068 zvonovec liliolistý (Adenophora lilifolia)
1689 včelník rakouský (Dracocephalum austriacum)
1078* přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria)
1083 roháč obecný (Lucanus cervus)
1308 netopýr černý (Barbastella barbastellus)
1324 netopýr velký (Myotis myotis)
40A0* Kontinentální opadavé křoviny
6210* Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých
podložích (Festuco-Brometalia), význačná naleziště vstavačovitých
6510 Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion,
Brachypodio-Centaureion nemoralis)
7220* Petrifikující prameny s tvorbou pěnovců (Cratoneurion)
8160* Vápnité sutě pahorkatin a horského stupně
8210 Chasmofytická vegetace vápnitých skalnatých svahů
8230 Pionýrská vegetace silikátových skal (Sedo-Scleranthion, Sedo
albi-Veronicion dillenii)
9130 Bučiny asociace Asperulo-Fagetum
9150 Středoevropské vápencové bučiny (Cephalanthero-Fagion)
91I0* Eurosibiřské stepní doubravy
4068 zvonovec liliolistý (Adenophora lilifolia)
6190 Panonské skalní trávníky (Stipo-Festucetalia pallentis
8160* Vápnité sutě pahorkatin a horského stupně
1308 netopýr černý (Barbastella barbastellus)
1324 netopýr velký (Myotis myotis)
5130 Formace jalovce obecného (Juniperus communis) na
vřesovištích nebo vápnitých trávnících
6110 Vápnité nebo bazické skalní trávníky (Alysso-Sedion albi)
6190 Panonské skalní trávníky (Stipo-Festucetalia pallentis)
9130 Bučiny asociace Asperulo-Fagetum
1324 netopýr velký (Myotis myotis)
21
Mramor
127,46
Suchomastyzámeček
0.02
1303 vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros)
1303 vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros)
Obr. 2: Včelník rakouský
3.5. Památné stromy
Na území CHKO Český kras je vyhlášeno pouze 9 památných stromů. Druhové složení není
pestré, jedná se jen o duby letní a lípy srdčité. Všechny památné stromy rostou jednotlivě
(s výjimkou skupiny dvou lip v Mořině), není chráněna žádná alej.
Seznam památných stromů na území CHKO Český kras je uveden v tab. č. 3.
Kromě již vyhlášených památných stromů se na území CHKO vyskytují další jedinci
nadstandardních dimenzí, zvláštní svým tvarem a estetickým působením či jiným způsobem
zajímaví. Jejich počet není velký, Správa CHKO Český kras má v evidenci údaje o sedmi
významných stromech. Stav všech významných stromů je pravidelně sledován a v případě
jejich ohrožení by mohlo dojít k jejich vyhlášení za památné.
Ošetřování památných stromů
U všech památných stromů je průběžně sledován jejich zdravotní stav a Správa CHKO
Český kras nechala v minulosti u některých stromů provést odborné ošetření. Většinou byl
prováděn zdravotní řez, odlehčení koruny nebo ošetření dutin. Vzhledem k jejich počtu
neprovádí Správa CHKO Český kras ošetření památných stromů každoročně; za období
předchozího plánu péče bylo do péče o ně vloženo cca 150 000 Kč.
Většina památných stromů se nachází ve zdravotním stavu odpovídajícím jejich věku a
charakteru a nevyžaduje akutně ošetření.
22
Obr. 3: Dub na Vráži
23
Tab. č. 3: Památné stromy
Číslo Název
ÚSOP
4203 Bubovický dub
Druh
Ks
dub letní
1
4196
Dub u dvou bratří
(Sedmi bratří)
dub letní
1
1976
Budňany
291/1
480
4187
Dub u Měňanského dub letní
mlýna
1
1986
Měňany
866
365
4186
Lípy v Mořině
lípa malolistá 2
1978
Mořina
943/7
466,
231
4176
Dub u Suchomast
dub letní
1
1986
Suchomasty
97/1
422
3560
Dub na Vráži
dub letní
1
1990
Vonoklasy
390/1
524
4199
Lípa u Hlásné
Třebaně
Dub u Litně
lípa malolistá 1
1986
Hlásná Třebaň
237
215
dub letní
1986
Liteň
852
309
4192
1
Rok
KÚ
vyhlášení
1986
Bubovice
Parcela Obvod Výška
(cm)
(m)
80/2
353
18
24
Stáří
Stav
Vitální strom, některé větve
v koruně velmi slabě prosychají, na
kmenu několik silných pahýlů po
zlámaných větvích.
16
350 Dožívající strom. Vzhledem
k tomu, že těsně vedle vede
turistická značka a naučná stezka,
je nutná stálá kontrola a včasné
odstranění suchých větví. Jiné
zásahy neperspektivní.
20
250 Strom zdravý, vitální. Ve výši 4 m
pahýl po odlomené větvi. Nutné
zvážit způsob ošetření dutiny např.
instalace stříšky.
20, 16 220, 100 Obě lípy v dobrém zdravotním
stavu, většina velkých větví má
ulámané konce, které jsou zakryté.
16
260 Koruna částečně proschlá. Na svůj
věk v dobrém zdravotním stavu.
14
400 Souvislá velká dutina zabírá celý
vnitřek kmene do výše 6-8 m,
otevřená na kmenu více otvory po
pahýlech odlomených větví.
Vnitřek stromu vypálený. Dosud
vitální strom, bez známek
napadení dřevokaznými houbami.
16
90
Vitální, zdravý strom.
20
220
150
Krásný vitální zdravý strom, rovný
kmen, perspektivní.
3.6. Rostlinná společenstva
Následující přehled vegetace Českého krasu je zpracován dle Katalogu biotopů ČR (Chytrý
a kol. 2000). Podkladem ke zpracování byly zejména závěrečné zprávy z mapování
přírodních stanovišť v letech 2000–2004, rozlohy biotopů v území jsou uvedeny v tab. 4.
Tab. č. 4: Rozlohy biotopů v CHKO Český kras
Biotop
V1F
V1G
V2C
V4AB
M1.1
M1.4
M1.5
M1.7
M4.1
M6
R1.3
S1.1
S1.2
S1.5
S2A
S3A
S3B
T1.1
T1.3
T1.4
T1.5
T1.6
T1.10
Rozloha
(ha)
21,40
0,20
0,30
7,54
22,20
2,01
0,91
2,17
0,48
0,64
0,56
11,47
0,49
0,01
0,59
0,00
0,01
284,94
3,85
18,91
23,03
7,90
0,69
T3.1
T3.2
T3.3C
T3.3D
T3.4B
T3.4C
T3.4D
T3.5B
T4.1
T4.2
T5.5
T6.1A
T6.1B
T6.2A
T6.2B
T8.1A
K1
K2.1
K3
K4A
K4C
L1
L2.2A
L2.2B
L2.3B
42,00
9,35
4,57
99,18
9,41
0,67
141,90
5,36
6,61
25,11
0,04
0,01
4,12
1,85
2,53
0,05
2,71
8,34
291,94
2,05
0,46
0,38
28,67
27,36
0,51
L3.1
L4
L5.1
L5.3
L5.4
L6.1
L6.4
L6.5B
L7.1
X1
X2
X3
X4
X5
X6
X7
X8
X9A
X9B
X10
X11
X12
X13
X14
2216,53
261,45
63,94
203,95
0,31
409,90
115,07
248,67
54,37
163,12
230,89
68,65
3,83
156,21
170,82
41,15
8,31
684,07
176,40
48,52
113,06
81,20
77,01
5,74
V1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod
Vodní vegetace je vázána především na řeku Berounku a dále na několik rybníků ležících
roztroušeně v okolí sídel, celkově dosahuje v krasovém území malé rozlohy. V CHKO se
nevyskytují žádné ochranářsky významné porosty vodní vegetace. Kromě stojatých vod
(často s Potamogeton sp.) se do této jednotky řadí také společenstva pomalu proudících
úseků řeky Berounky (s Myriophyllum spicatum).
V4A Porosty aktuálně přítomných vodních makrofyt
Na dolním úseku Loděnického potoka pod Hostimí s přirozeným charakterem koryta jsou
větší porosty Fontinaletum antipyreticae.
V4B Stanoviště s potenciálním výskytem makrofyt nebo se zjevně přirozeným či přírodě
blízkým charakterem koryta
Některé úseky řeky Berounky vykazují přírodě blízký charakter koryta. Vegetace makrofyt
buď zcela chybí nebo je druhově velmi chudá. Tento charakter vykazuje i většina toku
Loděnického potoka kromě úseku pod Hostimí, kde se vyvinul biotop V4A.
26
M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod
Dominuje Phragmites australis, z dalších druhů byla častěji zaznamenána Typha latifolia.
Výskyty mimo litorální polohy je třeba kriticky prověřit (degradované louky).
M6 Bahnité říční náplavy
Bahnité říční náplavy se periodicky obnovují kolísáním hladiny a narušováním dřenicemi
v úzkých pruzích na březích řeky Berounky. Kromě toho se po povodni v roce 2002 na
Berounce vytvořilo několik štěrkových ostrovů, které se postupně zazemnily a zarostly
vegetací od sukcesního stadia s jednoletkami až po vrbové porosty v současné době.
V budoucnu se předpokládá opětovný návrat k iniciálním stadiím působením dynamiky řeky.
R1.3 Lesní pěnovcová prameniště
Maloplošná vegetace, většinou tvořená pouze mechorosty bez přítomnosti cévnatých rostlin.
Nejvýznamnější porosty jsou v Kodské a Císařské rokli. Ochranářsky cenné společenstvo,
přímo ohrožené sešlapem a nepřímo znečištěním toků a vodohospodářskými úpravami.
S1.1 Štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin
Charakteristické společenstvo krasových oblastí, často v mozaice se suchými trávníky.
Typický je výskyt Asplenium ruta-muraria, A. trichomanes, Geranium robertianum, Saxifraga
paniculata. Kromě skalních výchozů se vyskytuje běžně i v lomech. Nejvýznamnější jsou
skály v kaňonu Berounky a jejích přítoků, především Loděnického potoka. Český kras patří
mezi nejvýznamnější oblasti v ČR, rozloha tohoto biotopu zde tvoří 13 % z rozlohy v celé
ČR.
T1.1 Mezofilní ovsíkové louky
Plošně nejrozšířenější bylinné společenstvo, časté zejména v okolí sídel. Z větší části jde o
druhově chudé porosty, ovlivněné orbou, hnojením nebo naopak absencí údržby. Druhově
bohaté segmenty jsou obvykle maloplošné, mnohdy jde o podrost extenzivních sadů.
Jednotka tvoří přechody k vlhkým (T1.4) i suchým (T3) trávníkům. Nejčastěji zjištěné druhy
jsou Arrhenatherum elatius, Achillea millefolium, Knautia arvensis.
T1.4 Aluviální psárkové louky
Druhově chudé porosty v nivách Berounky, Kačáku nebo Karlického potoka. Typické je
zastoupení Alopecurus pratensis, Symphytum officinalis, Sanguisorba officinalis. Vinou
absence údržby jsou louky většinou degradované.
T1.5 Vlhké pcháčové louky
Louky pramenišť a podél potoků s Cirsium oleraceum, C. canum, Caltha palustris, Geranium
pratense. Často trpí ponecháním ladem, pak zarůstají dřevinami nebo přecházejí v jednotku
T1.6 Vlhká tužebníková lada s Geranium palustre, Petasites hybridus, Filipendula ulmaria,
Phragmites australis.
T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou
Nezapojené společenstvo osluněných vápencových a diabasových skal. Charakteristický je
výskyt Festuca pallens, Seseli osseum, Sedum sp. div. aj. Na lomových stěnách se vyskytuje
v ochuzené podobě. Nejvýznamnější je výskyt v kaňonu Berounky a jejích přítoků,
především Loděnického potoka, ale i na Zlatém koni a na Kotýzu. Český kras patří mezi
nejvýznamnější oblasti, biotop zde zaujímá téměř jednu pětinu svého celkového výskytu
v ČR.
T3.2 Pěchavové trávníky
Vegetace stinných vápencových skal se Sesleria varia, Anthericum ramosum, Helianthemum
canum, Saxifraga paniculata. V některých lomech obohaceno výsadbami původních i
nepůvodních druhů. Nejvýznamnější je výskyt v kaňonu Berounky a jejích přítoků, především
27
Loděnického potoka a na Kotýzu. Český kras je nejvýznamnější oblastí v ČR, biotop zde
zaujímá téměř polovinu svého celkového výskytu.
T3.3 Úzkolisté suché trávníky
Stepní porosty s Festuca valesiaca, F. rupicola, Stipa sp. div., Carex humilis, Bothriochloa
ischaemum a celou řadou širolistých bylin. Jde o různá společenstva podle podkladu, sklonu
i orientace, často v mozaice s křovinami nebo skalami. Nejvýznamnější výskyty jsou na
„pleších“ – bezlesých temenech kopců v NPR Karlštejn, na Zlatém koni a v Radotínském
údolí.
Jednotky T3.1, T3.2 a T3.3 patří mezi nejcennější vegetaci Českého krasu, spolu
s doprovodnou vegetací sukulentů a efemér (T6.2) a teplomilnými doubravami, především
L6.1. Jsou to druhově velice pestré trávníky s množstvím ohrožených druhů. Druhotné
porosty (především T3.3, stejně tak významné T3.4) je třeba pravidelně udržovat pastvou
nebo alespoň odstraňováním náletových dřevin, víceméně přirozené výskyty stačí
monitorovat, příp. nepravidelně odstraňovat dřeviny.
T3.4 Širokolisté suché trávníky
Vegetace mírnějších svahů a hlubších půd, zřejmě žádné porosty nejsou primárním
společenstvem. Dominuje Brachypodium pinnatum, Bromus erectus, Salvia pratensis,
Fragaria viridis, Agrimonia eupatoria. Často jde o druhově chudé trávníky na úhorech.
Jednotka je silně ohrožena zarůstáním dřevinami, jen minimum lokalit je obhospodařováno,
značná část dřívějších ploch již zarůstání podlehla.
T4 Lesní lemy
Velmi heterogenní porosty. Vymapované segmenty bude třeba kriticky zhodnotit, významná
část jich zřejmě patří spíše k jiným jednotkám (např. mezofilní lemy na úhorech). Pro Český
kras jsou typické Suché bylinné lemy (T4.1) s Dictamnus albus, Geranium sanguineum či
Trifolium alpestre, ale vyskytují se zde i typické Mezofilní bylinné lemy (T4.2) s Melampyrum
nemorosum a Trifolium medium. Kromě primárních výskytů suchých lemů jde především o
sukcesní stadia, ohrožená zarůstáním dřevinami i údržbou (seč, pastva).
T6 Vegetace efemér a sukulentů
Většinou jde o drobné plošky, které jsou integrální součástí společenstev skal a
nezapojených trávníků. Jen zřídka se vyskytují větší porosty, které se dají zachytit
v mapování (obvykle v mozaice). Specifická jsou společenstva na diabasech, která mnohdy
tvoří přechod mezi acidofilní (T6.1) a bazifilní (T6.2) vegetací. Český kras je významnou
oblastí jednotky T6.2, která zde zaujímá téměř třetinu svého výskytu v ČR.
K2.1 Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů
Druhově chudé porosty na březích Berounky i menších toků s Salix fragilis, S. viminalis,
S. triandra.
K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny
Běžné společenstvo lesních plášťů, polních remízků i suchých strání. Šíří se na úkor
trávníků, které jsou obvykle ochranářsky cennější, na části ploch je žádoucí keře vymístit a
obnovit zde suché trávníky. Postupující sukcesí dochází k přerůstání stromy a vývoji k lesu.
K4 Nízké xerofilní křoviny
Maloplošné výskyty, často nemapované jako součást mozaiky teplomilných doubrav a
suchých trávníků. Vyskytuje se především jako podobě porostů Cotoneaster integerrimus na
skalních lokalitách, zčásti jde o primární vegetaci.
28
L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy
Obvykle liniové porosty olší podél vodních toků, s chudým nitrofilním podrostem. Vzácné
jsou zachovalé lokality, např. v údolí Šachetského potoka s meandry a rozlivy s výskytem
Gagea sp. div., Corydalis sp. div. aj.
L3.1 Hercynské dubohabřiny
Nejrozšířenější přírodní biotop v CHKO, pokrývá mírné svahy s jižní i severní orientací a
vlhčí polohy na plošinách. Dominantními dřevinami jsou dub zimní a habr, na prudších
svazích přistupuje lípa srdčitá. Dubohařiny jsou mnohdy rozšířeny v podobě rozsáhlých
porostů především v centrální části území, ale vyskytují se i jinde dosti obecně. Jsou
ohroženy útlumem tradičního lesnického hospodaření, které podporovalo vyšší zastoupení
habru a dubu na úkor buku. Velmi rozšířené nízké a sdružené tvary lesa byly v minulosti
světlejší a příhodnější pro mnohé ohrožené druhy rostlin a bezobratlých. V posledních
několika letech probíhá výzkum a příprava na experimentální obnovu historických způsobů
obhospodařování.
L4 Suťové lesy
Vegetace strmých svahů a nezamokřených den údolí. Vzhledem k nepřístupnému terénu jde
o nejvíce zachovalé lesní porosty. Charakteristickou vlastností je akumulace na živiny
bohatého humusu v hrubozrnné suti, na což jsou vázány nitrofyty jako kakost smrdutý
(Geranium robertianum). Suťové lesy pokrývají roztroušeně údolí Loděnického, Bubovického
a Budňanského potoka, v menší míře i Císařskou a Kodskou rokli, údolí Karlického,
Radotínského a Mlýnského potoka.
L5.3 Vápnomilné bučiny
Vyskytují se ve stinnějších polohách, jak na severních svazích, tak na ostatních blíže ke
dnům údolí, s těžištěm především v NPR Karlštejn. Buk má na mnoha místech vysoký
potenciál zmlazení, dokazující spolu s půdními profily vyšší rozšíření bučin (nejenom
vápnomilných) v období před začátkem intenzivního zemědělského a lesnického
obhospodařování ve srovnání se současností. Oproti doubravám a dubohabřinám jsou
bučiny směrovány v ideálním případě k samovolnému vývoji s minimem lesnických zásahů
nebo alespoň k dlouhému obmýtí nad 140 let. Vzhledem ke své časté maloplošnosti mohou
být vápnomilné bučiny ohroženy vlivy v okolí vlastního biotopu – odlesnění, těžba vápence
(například v lokalitě Na Voskopě).
L6.1 Perialpidské bazifilní teplomilné doubravy
Šipákové doubravy patří k nejzajímavějším a nejcennějším společenstvům Českého krasu,
jsou to druhově velice bohaté porosty s množstvím ohrožených druhů. Vyskytují se
především v centrální části CHKO, v NPR Karlštejn, NPR Koda, PR Karlické údolí, PR Kulivá
hora, PR Radotínské údolí a na vrchu Strážiště. Český kras je nejvýznamnější oblastí
výskytu šipákových doubrav v ČR. Šipákové doubravy jsou ohroženy postupným
zastiňováním a sukcesním posunem ve směru k mezofilnějším společenstvům dubohabřin,
s tím souvisí i expanze jasanu ztepilého. V minulosti byly totiž podstatně více hospodářsky
využívány člověkem, obhospodařovány historickými způsoby ve tvaru nízkého nebo
sdruženého lesa a nejspíše i na většině plochy vypásány lesní pastvou. V posledních
několika letech probíhá výzkum a příprava na experimentální obnovu historických způsobů
obhospodařování.
L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy
Na plošinách s odvápněnou půdou, pravděpodobně antropicky podmíněná jednotka. Český
kras představuje pro mochnové doubravy území s regionálním významem pro střední Čechy.
Ohrožení mochnových doubrav je obdobné jako u šipákových, stejně tak i snaha o
experimentální obnovu historických způsobů obhospodařování.
29
L6.5 Acidofilní teplomilné doubravy
Obvykle rozvolněné porosty dubu zimního na kyselých břidlicích. Charakteristický je
souběžný výskyt teplomilných (Vincetoxicum hirundinaria, Polygonatum odoratum,
Anthericum ramosum) a acidofilních druhů (Veronica officinalis, Festuca ovina, Melampyrum
pratense).
Obr. 4: Šipáková doubrava a stepní trávník s třemdavou bílou
3.7. Významné druhy rostlin
CHKO Český kras leží na hranici hercynské a panonské květenné oblasti, což spolu
s převážně vápencovým geologickým podkladem, rozmanitostí reliéfu a dlouhodobým
osídlením krajiny člověkem způsobuje velkou druhovou diverzitu zdejší flóry. Díky své
odlišnosti a regionální významnosti byl v rámci České republiky vylišen samostatný
fytogeografický okres číslo 8 – Český kras, který patří mezi nejxerofytnější fytogeografické
okresy ČR. Fytogeografický okres Český kras pokrývá drtivou většinu území CHKO, mimo
CHKO zasahuje především severovýchodním směrem na území Prahy a mírně i západně až
za Litavku. Na území CHKO drobně zasahuje okres 7 – Středočeská tabule svým
podokresem 7d – Bělohorská tabule. Stručný popis květeny Českého krasu je uveden
v kapitole 2.5. V následujícím textu jsou uvedeny informace o nejvýznačnějších druzích
v pořadí dle jejich významu.
Český kras je významný především výskytem suchomilných a teplomilných druhů
rostlin. V celých Čechách jedinečný je výskyt Anacamptis pyramidalis a Dracocephalum
austriacum. Další druhy zde mají těžiště rozšíření v Čechách – například Helianthemum
canum a Quercus pubescens. Velice hodnotný je i bohatý výskyt více rozšířených druhů
(Saxifraga rosacea subsp. sponhemica, Iris aphylla, Aconitum lycoctonum). Český kras hostí
i svého endemita z okruhu jeřábu muku – jeřáb krasový (Sorbus eximia), zřejmě jsou zde i
30
další druhy z tohoto okruhu. Další významnou skupinou jsou druhy středoevropské lesní
květeny.
V minulosti bylo v Českém krasu množství druhů do přírody vysazeno, a to jak
exotických (Dianthus praecox, Hyacinthella leucophaea, Pulsatilla slavica, Helleborus viridis),
tak domácích (Linum austriacum, Veratrum nigrum, Allium flavum, Globularia bisnagarica,
Aster alpinus), které se ovšem v Českém krasu jinak nevyskytují. O původnosti některých
taxonů se pak dodnes vedou spory (Linum flavum – NPR Karlštejn, PR Radotínské údolí, PR
Klapice, Phyllitis scolopendrium – ještě donedávna údolí Bubovického potoka).
Celkem roste v Českém krasu více než 100 ohrožených a zvláště chráněných druhů
rostlin a hub (viz tab. č. 5 a 6).
Mnoho ohrožených a zvláště chráněných druhů je vázáno na kulturní krajinu a
obhospodařování člověkem, byť to na první pohled nemusí být zřejmé, neboť obdobná
stanoviště v menším plošném rozsahu se vyskytují i přirozeně díky výjimečným geologickým
a pedologickým podmínkám. Druhy jsou ohrožené právě proto, že historické způsoby
hospodaření z krajiny téměř vymizely. Zjednodušeně lze vylišit tři základní nejvýznamnější
skupiny vázané na obhospodařování člověkem – druhy skalních a suchých trávníků
ovlivňovaných pastvou, druhy vázané na historické formy hospodaření v lese a plevele:
1) Skalní a suché trávníky byly v minulosti silně ovlivňovány nebo dokonce přímo
vytvořeny vyklučením lesa a pastvou ovcí a koz, která od 50. let 20. století v podstatě
vymizela. Jedná se o druhy Dracocephalum austriacum, Anacamptis pyramidalis, Daphne
cneorum, Poa badensis, Saxifraga rosacea subsp. sponhemica, Saxifraga paniculata, Iris
aphylla, Adonis vernalis, Myosotis stenophylla, Gagea bohemica subsp. bohemica, Orchis
morio, Scorzonera purpurea, Dictamnus albus, Allium strictum. Na tyto druhy negativně
působí sukcesní změny stanoviště – zapojování drnu a zarůstání dřevinami.
2) Doubravy a dubohabřiny či lipiny byly v minulosti obhospodařovány mimo jiné jako
pařeziny, v lesích se páslo, hrabalo stelivo. Na tyto činnosti jsou alespoň částečně vázány
Adenophora liliifolia, Dactylorhiza sambucina, Orchis mascula a další druhy orchidejí
světlých lesů. Jedná se o druhy rostoucí v Českém krasu v rozvolněných světlých lesích
s nízkým zápojem stromového, keřového i bylinného patra, ačkoliv jinde v ČR rostou spíše
na loukách. Zvláštním případem jsou okrotice bílá a mečolistá, které rostou v rozvolněných
mezofilních lesích, ovšem nejbohatší populace jsou v bývalých výsadbách na úhorech.
3) Vzácné teplomilné plevele jsou vázány na polní hospodaření, ovšem přežívají pouze
v místech s nižší intenzitou používání herbicidů, převážně na okrajích polí. Do této skupiny
patří Adonis aestivalis, Adonis flammea, Aethusa cynapium, Ajuga chamaepitys, Anagallis
foemina, Aphanes arvensis, Bifora radians, Caucalis platycarpos, Conringia orientalis,
Gagea villosa, Galium spurium, Galium tricornutum, Lycopsis arvensis, Nigella arvensis,
Silene noctiflora, Stachys annua, Torilis arvensis, Veronica triloba.
Další významnou skupinou jsou druhy naopak vázané na stinné humózní listnaté lesy
s dostatkem mrtvého dřeva. Mezi tyto druhy patří Corallorhiza trifida.
Tab. č. 5: Přehled zvláště chráněných a ohrožených druhů rostlin
Název druhu
česky
bělozářka
liliovitá
blatěnka vodní
černucha rolní
česnek tuhý
Název taxonu
latinsky
Anthericum
liliago
Limosella
aquatica
Leucojum
vernum
Nigella arvensis
Allium strictum
čistec roční
dejvorec
velkoplodý
drchnička
Stachys annua
Caucalis
platycarpos
Anagallis
bledule jarní
početnost/
vitalita
Vitální druh
jedna lokalita
Jediná kolonie, stovky
ex., asi nepůvodní
vzácně
1(-2) lokalita (-y),
stovky ex.
vzácně
vzácně
vzácně
31
Ochrana
ČS
popis biotopu druhu
§3
C3
Skalní stepi
x
C3
řeka Berounka
§3
C3
x
§2
C1
C2
Lužní les v nivě Loděnického
potoka
polní plevel
Skalní trávníky
x
x
C2
C2
polní plevel
polní plevel
x
C3
polní plevel
Název druhu
česky
modrá
dřín obecný
Název taxonu
latinsky
foemina
Cornus mas
dub pýřitý
Quercus
pubescens
Biscutella
laevigata subsp.
varia
Scorzonera
purpurea
Adonis vernalis
dvojštítek
hladkoplodý
měnlivý
hadí mord
nachový
hlaváček jarní
hlaváček letní
hlaváček
plamenný
hořinka
východní
hrachor
panonský
chlumní
hrachor
různolistý
hvězdnice
chlumní
hvězdnice
zlatovlásek
hvozdík pyšný
hvozdík sivý
chrpa chlumní
jazyk jelení
kuřička
štětinkatá
kyvor lékařský
len žlutý
§3
C4
Teplomilné doubravy, lesostepi
Teplomilné doubravy, lesostepi
§3
C4
Pěchavové skalní trávníky
Cca desítky ex.
§3
C2
Vitální druh, cca
stovky ex.
více lokalit
jedna lokalita, desítky
až stovky ex.
vzácně
§3
C2
suché trávníky na Komárkově
lesostepi
suché trávníky
x
x
C2
C1
okraje polí
okraj pole
x
C1
polní plevel
lokálně roztroušený
§1
C2
šípákové doubravy
Několik ex.
§2
C1
Opuštěný lom
Vitální druh, tisíce ex.
§3
C3
suché trávníky
Aster linosyris
Vitální druh
§3
C3
Skalní stepi a suché trávníky
Dianthus
superbus
Dianthus
gratianopolitanus
Centaurea
triumfettii
Phyllitis
scolopendrium
1 ex.
§2
C2
světlé lesy, NPR Karlštejn
cca stovky trsů
§2
C2
Vitální druh, lokálně
hojný
Asi 5 trsů
§3
C3
Skalní trávníky, výjimečně
narušená místa
Skalní a suché trávníky
§1
C1
cca 200 jedinců
hojný
vzácně
řádově tisíce až
desetitisíce ex.
x
§3
C2
C3
Vlhké spáry mezi balvany a
skalky v údolí Bubovického
potoka do povodně roku 2002
skalní trávníky a lesostepi
§2
§2
C3
C2
Stovky-tisíce ex.
§2
C2
Stinné humózní bučiny
Cca desítky až
stovky ex.
jediná historická
lokalita, v současnosti
neověřena
Desítky-stovky ex.
§2
C2
§1
C1
Suchý trávník na Doutnáči
§3
C3
jediná lokalita
§2
C2
Bukové lesy, vlhčí
dubohabrové lesy
Zastíněný dubohabrový lesík
Vitální druh
§3
C3
stovky ex.
§2
C2
vzácně
x
C2
vzácně
x
C3
Suché trávníky, rozvolněné
lesy, polní plevel
skalní trávníky
§1
C1
Tomáškův lom
§3
C2
vysazený, lesostepi a suché
Adonis aestivalis
Adonis flammea
Conringia
orientalis
Lathyrus
pannonicus
subsp. colinus
Lathyrus
heterophyllus
Aster amellus
Stipa pulcherrima
Pulsatilla
pratensis subsp.
bohemica
Corallorhiza
trifida
Iris aphylla
subsp. aphylla
Festuca
amethystina
kruštík
tmavočervený
křivatec český
pravý
křivatec rolní
popis biotopu druhu
C3
kavyl sličný
koniklec luční
kruštík
modrofialový
kruštík růžkatý
ČS
§3
Sorbus eximia
Stipa pennata
kostřava
ametystová
Ochrana
hojný
hojný
Vitální druh
jeřáb krasový
kavyl Ivanův
korálice
trojklaná
kosatec bezlistý
početnost/
vitalita
Epipactis
purpurata
Epipactis
muelleri
Epipactis
atrorubens
Gagea bohemica
subsp. bohemica
Gagea villosa
Minuartia
setacea
Ceterach
officinale
Linum flavum
jedna lokalita
Cca stovky ex.
32
Lesostepi, opuštěné lomy,
teplomilné doubravy
acidofilní skalní trávníky
Název druhu
česky
Název taxonu
latinsky
početnost/
vitalita
Ochrana
ČS
popis biotopu druhu
lilie zlatohlávek
lipnice
bádenská
lomikámen
trojprstý
Lilium martagon
Poa badensis
Vitální druh
Cca desítky ex.
§3
x
C4
C2
trávníky v NPR Karlštejn, PR
Radotínské údolí, PR Klapice
Dubohabřiny, bučiny
Skalní trávníky
Saxifraga
tridactylites
§2
C3
Skalní trávníky a kolejiště
lomikámen
trsnatý
Saxifraga
rosacea subsp.
sponhemica
Saxifraga
paniculata
Daphne cneorum
Periodicky ve
stovkách až tisících
ex.
stovky ex.
§2
C2
skalní trávníky
stovky ex.
§2
C3
Pěchavové skalní trávníky
cca 4 trsy
§1
C1
Melitis
melissophyllum
Muscari
comosum
Muscari
tenuiflorum
Cephalanthera
damasonium
Cephalanthera
rubra
Cephalanthera
longifolia
Lemna trisulca
Vitální druh
§3
C3
x
C3
Vitální druh
§3
C2
Okraj listnatého lesa u Lištice
a Karlické údolí
Dubohabřiny, teplomilné
doubravy
okraj bývalého, dnes
zavezeného lomu
Vitální druh
§3
C3
Cca desítky až stovky
ex.
stovky ex.
§2
C2
§3
C3
jedna lokalita
x
C4a
Inula germanica
jedna lokalita
§2
C2
Aconitum
variegatum
Aconitum
lycoctonum
Carex buekii
Cca 50–100 ex.
§3
C3
Vitální druh
§3
C4
Kodská rokle v NPR Koda,
původnost sporná
Stráň na kraji lesa v údolí
Loděnického potoka
Suťové lesy
jedna lokalita
x
C4a
řeka Berounka
Matteucia
struthiopteris
Gymnadenia
conopsea
Clematis recta
jedna lokalita
§3
C3
druhotný výskyt u Třebotova
3 ex.
§3
C3
Vitální druh
§3
C3
Velká hora, teplomilná
doubrava
Lesostepi, teplomilné doubravy
několik trsů
§1
C1
Cca desítky ex.
§1
C1
více lokalit
x
C4a
Lycopsis
arvensis
Bupleurum affine
vzácně
x
C4a
jedna lokalita, dosud?
§1
C1
Dactylorhiza
sambucina
Veronica triloba
Cca desítky ex. na
několika lokalitách
vzácně
§2
C2
roku 1997 nalezen na
Doutnáči, později nepotvrzen
Acidofilní teplomilné doubravy
x
C2
polní plevel
Veronica
catenata
jedna lokalita
x
C3
Liteň rybník Obora
lomikámen
vždyživý
lýkovec vonný
medovník
velkokvětý
modřenec
chocholatý
modřenec
tenkokvětý
okrotice bílá
okrotice
červená
okrotice
dlouholistá
okřehek
trojbrázdý
oman německý
oměj pestrý
oměj vlčí mor
ostřice
Buekova
pérovník
pštrosí
pětiprstka
žežulník
plamének
přímý
podmrvka jižní
pomněnka
úzkolistá
potočník
vzpřímený
prlina rolní
prorostlík
prutnatý
prstnatec
bezový
rozrazil
trojlaločný
rozrazil vodní
Notholaena
marantae
Myosotis
stenophylla
Berula erecta
1 ex.
33
doubravy, včetně výsadeb
vápnomilné bučiny
Rozvolněné doubravy a
výsadby
rybník Louže u Vonoklas
pikrity u Roviny u Hlásné
Třebaně
rybník v Měňanech, Mlýnský
rybník, rybník Musílek, rybník
u Trousílkova mlýna 400 m
z od osady Kala, rybník u
Mejstříkova mlýna, Stříbrný
potok, potok u východního
okraje Bykoše
polní plevel
Název druhu
česky
rudohlávek
jehlancovitý
sasanka lesní
silenka noční
skřípina
kořenující
skřípinec
jezerní
sleziník
hadcový
střevíčník
pantoflíček
svízel
pochybný
svízel trojrohý
šáchor hnědý
šmel okoličnatý
štěničník
paprskující
švihlík krutiklas
tajnička
rýžovitá
tařice skalní
tis červený
tořice rolní
třemdava bílá
třezalka
ozdobná
včelník
rakouský
vemeník
dvoulistý
vratička
měsíční
vstavač
kukačka
vstavač mužský
vstavač
nachový
vstavač
osmahlý
zběhovec
trojklaný
zimostrázek
alpský
zvonek
boloňský
zvonovec
liliolistý
žluťucha lesklá
žluťucha
smrdutá
Název taxonu
latinsky
Anacamptis
pyramidalis
Anemone
sylvestris
Silene noctiflora
Scirpus radicans
Schoenoplectus
lacustris
početnost/
vitalita
cca 1000 ex.
Vitální druh
vzácně
výskyt do povodně
v roce 2002
více lokalit
Ochrana
ČS
popis biotopu druhu
§2
C1
Xerotermní trávníky
§3
C3
Lesostepi, teplomilné doubravy
x
x
C4a
C2
polní plevel
u Berounky u Srbska
x
C4a
Asplenium
cuneifolium
Cypripedium
calceolus
Galium spurium
několik trsů
§2
C2
v posledních 20
letech nepotvrzen
vzácně
§2
C2
rybník v polích SV od
Třebotova, rybník Louže se
smrky u Vonoklas, rybník
Obora
pikrity u Roviny u Hlásné
Třebaně
teplomilné doubravy
x
C4a
polní plevel
Galium
tricornutum
Cyperus fuscus
Butomus
umbellatus
Bifora radians
vzácně
x
C1
polní plevel
dvě lokality
dvě lokality
x
x
C3
C3
Mlýnský rybník, Berounka
Mlýnský rybník, Berounka
vzácně
x
C2
polní plevel
v posledních 20
letech nepotvrzen
dvě lokality
§1
C1
trávníky
x
C3
řeka Berounka, rybník u Korna
Vitální druh
ojediněle
vzácně
Vitální druh
§3
§2
x
§3
C4
C3
C1
C4
1–2 lokality
§2
C1
cca dva tisíce ex.
§1
C1
Skály
druhotný výskyt u Černošic
polní plevel
Skalní stepi a xerotermní
trávníky
Suchý trávník na Velké hoře a
zřejmě i v Černých roklích
Skalní trávníky
vzácně
§3
C3
světlé listnaté lesy
Spiranthes
spiralis
Leersia
oryzoides
Aurinia saxatilis
Taxus baccata
Torilis arvensis
Dictamnus albus
Hypericum
elegans
Dracocephalum
austriacum
Platanthera
bifolia
Botrychium
lunaria
Orchis morio
Nestálý počet
§3
C2
cca 20–50 ex.
§2
c2
Orchis mascula
Orchis purpurea
několik ex.
Vitální druh, hojný
§3
§2
C3
C2
Orchis ustulata
Jediný ex.
§2
C1
Skalní stepi, iniciální stadia
zarůstání opuštěných lomů
suché trávníky bývalých
pastvin
teplomilné doubravy, Mramor
doubravy, lesostepi
Xerotermní trávník
Ajuga
chamaepitys
Polygala
chamaebuxus
Campanula
bononiensis
Adehophora
liliifolia
Thalictrum
lucidum
Thalictrum
foetidum
vzácně
x
C2
polní plevel
několik lokalit, vzácně
§3
C3
roztroušený, cca
stovky ex.
Cca 40 ex.
§3
C2
§1
C1
x
C3
§3
C2
rozvolněné teplomilné
doubravy
Skalní a suché trávníky,
lesostepi
okraje cest a paseky
v dubohabřině
Jánská, pravý břeh Kačáku u
fotbalového hřiště
Skalní stepi, lesostepi
jedna lokalita
Desítky-stovky ex.
34
Komentáře k vybraným druhům
Aconitum lycoctonum – roste v suťových lesích, téměř ve všech výrazněji zaříznutých
údolích potoků protékajících lesy.
Aconitum variegatum – roste na jediné lokalitě v hluboce zařízlém inverzním údolí
Loděnického potoka u Svatého Jana pod Skalou v NPR Karlštejn. Netypický druh pro
termofytikum, rostoucí jinak převážně v horách a podhůří. Riziko zarůstání dřevinami.
Adenophora liliifolia se vyskytuje na čtyřech mikrolokalitách na okrajích lesních cest nebo
pasek v NPR Karlštejn, na každé v počtu několika málo jedinců, většinou nekvetoucích.
Jedině na lokalitě jižně od haldy lomu Čeřinka kvete asi 15 rostlin. Větší populace
s proměnlivým počtem cca 20–100 nekvetoucích jedinců je v mladé lipové habřině v PR
Karlické údolí. Vitalitu zvonovce snižuje přílišný zápoj stromového patra na všech
lokalitách (kromě lokality jižně od haldy lomu Čeřinka) a okus zvěře na všech lokalitách
kromě předchozí jmenované a té v Karlickém údolí (kde jsou schválně ponechány na
zemi kmínky a větve z prořezávky).
Adonis flammea – velká populace na kraji pole jihovýchodně od Lištiny.
Adonis vernalis – roste v suchých trávnících na bývalých pastvinách zhruba na 10 lokalitách
v NPR Karlštejn nebo v její těsné blízkosti v celkovém počtu stovek jedinců. Je jedním ze
symbolů pastevní krajiny termofytika. Trpí zarůstáním bývalých pastvin dřevinami, část
lokalit je v současné době opět obhospodařována pastvou z titulu ochrany přírody.
Obr. 5: Hlaváček jarní
Allium strictum roste na jediné lokalitě – bazaltové Merhoutově skále u Lištice v I. zóně
CHKO. Nálezy z Karlického údolí uváděné v literatuře je třeba ověřit.
Anacamptis pyramidalis se vyskytuje v Českém krasu v několika málo populacích v suchých
trávnících, z nichž pouze 4 čítají přes stovku kvetoucích jedinců, ostatní pouze jednotky či
desítky jedinců. Většina lokalit leží v NPR Karlštejn, ovšem 2 významné lokality leží mimo
území NPR Karlštejn – U Soudného dubu v I. zóně CHKO a Čeřinka ve II. zóně CHKO.
35
Vitalitu rudohlávku snižuje zapojený mechový pokryv a kompetice s dominantními travami
a především křovinami.
Asplenium cuneifolium – druh vázaný na ultrabazické pikrity u Roviny u Hlásné Třebaně.
Bupleurum affine – panonský druh, byl nalezen pouze jedinkrát v historii na vrchu Doutnáč
v NPR Karlštejn v roce 1997, nález od té doby nebyl potvrzen.
Cephalanthera damasonium se vyskytuje vzácně až roztroušeně v suchých až mezofilních
světlých listnatých lesích.
Cephalanthera longifolia roste na jediné lokalitě Na Barvínku částečně v NPR Karlštejn a
částečně v I. zóně CHKO v mochnové doubravě a přiléhající lipové výsadbě na bývalém
poli jižně od střelnice, včetně jižní části severně od hájovny U dubu v Budňanech. Je
udávána též z Radotínského údolí a z vápnomilné bučiny na lokalitě Černidla u Loděnice.
Vadí jí zastínění, zřejmě jí prospívá pařezinové hospodaření.
Cephalanthera rubra roste na několika lokalitách ve vápnomilných bučinách v NPR Koda
(bučiny Na Svislých, bučiny západně od Domášova), NPR Karlštejn (Herinky, Boubová,
jižní svahy v jz části Velké hory) a jižní části CHKO (Kobyla, Mramor, Vysoká skála).
Z literatury uváděné lokality v NPR Karlštejn (Velká hora a Doutnáč) a v PR Radotínské
údolí je třeba ověřit. Silná populace na Voskopě u Koněprus byla z větší části zničena
těžbou v lomu VLČS.
Corallorhiza trifida roste ve stinných humózních bučinách a dubohabřinách v NPR Karlštejn a
NPR Koda. U jediné populace v acidofilní doubravě na Vysoké stráni se v posledních
letech nepodařilo potvrdit výskyt. Většinou v malých populacích o několika jedincích,
výjimečně počet jedinců přesahuje stovku.
Dactylorhiza sambucina se vyskytuje na několika lokalitách v acidofilních teplomilných
doubravách na nevápencových horninách, především břidlicích. Nejvýznamnější výskyt je
na Vysoké stráni v NPR Karlštejn, další v PR Karlické údolí. Ojedinělé nálezy jsou
v lokalitě Políčko u Hlásné Třebaně ve II. zóně CHKO. Kdysi se vyskytoval na svazích Na
Barvínku nad Budňanským potokem. Prstnatec bezový je ohrožený zřejmě zastíněním
stromovým a především keřovým patrem.
Daphne cneorum se v CHKO Český kras vyskytuje na jediné zřejmě původní lokalitě u
Lištice na okraji dubohabřiny v těsné blízkosti NPR Karlštejn ve II. zóně CHKO. Asi 3
rostliny lýkovce byly vysazeny na konci 20. století V. Bylinským v Karlickém údolí, kde
přežívají dosud. Výskyt na původní lokalitě včetně následné umělé výsadby z roku cca
1983 na Střední hoře není v současnosti potvrzen. Větší populace je těsně za hranicí
CHKO na Branžovech.
Dianthus gratianopolitanus roste na severně orientovaných skalních stěnách nad Berounkou
v PR Tetínské skály a Na Vanovicích ve II. zóně CHKO. Populace mohou být ohroženy
zarůstáním skal křovinami a stromy, které pak zastiňují skalní plošky a terásky. Výjimečně
byl nalezen v opuštěných lomech. Literární údaj z Kulivé hory je třeba ověřit.
Dianthus superbus je v literatuře uváděn z Velké hory (Dostál 1942). Počátkem osmdesátých
let rostl v počtu tří trsů u křižovatky lesní cesty vedoucí do „Kalhot“ v NPR Karlštejn. Dnes
zde přežívá poslední trs.
Dracocephalum austriacum se v Českém krasu vyskytuje ve skalních trávnících v několika
životaschopných populacích, čítajících několik set jedinců, a dále v několika malých
čítajících jednotky či desítky jedinců. Většina lokalit leží v NPR Karlštejn a NPR Koda,
zbylé v PR Karlické údolí a PR Radotínské údolí. Jeho jediný další výskyt v ČR je na jižní
Moravě (pouzí cca 3 jedinci). I přes půdní a vlhkostní extrémnost stanoviště lokality
včelníky zarůstají pozvolna dřevinami – především křovinami, ale i stromy, zejména
jasany.
Epipactis atrorubens roste vzácně v lesostepích, teplomilných doubravách a opuštěných
lomech v NPR Koda, NPR Karlštejn, PR Karlické údolí, těsně za hranicí PR Kulivá hora,
NPP Černé rokle.
Epipactis muelleri – jediná lokalita hustém dubohabrovém lesíku u Vonoklas ve II. zóně
CHKO. Je třeba zjistit příčiny ústupu populace. Uváděn z několika lokalit v okolí Vonoklas,
nutno prověřit současný výskyt
36
Epipactis purpurata – vlhčí dubohabrové a bukové lesy, na Stydlých vodách v NPR Karlštejn
a jihovýchodně od Roblína ve II. zóně CHKO.
Festuca amethystina je známá z literatury pouze z vrchů Doutnáče (Kubíková 2005) a Velké
hory (Dostál 1942) v NPR Karlštejn, údaje je třeba ověřit.
Gagea bohemica subsp. bohemica roste na výchozech diabasu (essexitického alterovaného
bazaltu) v Hlásné Třebani na lokalitě Políčko ve II. zóně CHKO. Počet zjištěných
kvetoucích jedinců kolísal v posledních 25 letech mezi 5 a cca 600 (v roce 2009),
sterilních jedinců jsou zde řádově tisíce. Lokalita nejspíše kdysi bývala pastvinou, dnes
zarůstá křovím, především trnkou a šípkem. Další lokalita je v Bělči.
Iris aphylla – roste v suchých až skalních trávnících v údolí Loděnického potoka a Berounky
v NPR Karlštejn, v PR Radotínské údolí, na Doutnáči (pravděpodobně vysazen) a v lomu
Na Chlumu (vysazen). V literatuře uváděný výskyt v PP Špičatý vrch-Barrandovy jámy je
třeba ověřit. Na Velké hoře v NPR Karlštejn zřejmě vyhynul.
Lathyrus heterophyllus se vyskytuje v několika exemplářích u opuštěného lomu v NPR
Karlštejn, na další lokalitě taktéž v opuštěném těžebním areálu (lom Paraple) zřejmě
vyhynul.
Lathyrus pannonicus subsp. collinus se vyskytuje roztroušeně v rozvolněných šípákových
doubravách a jejich okrajích v NPR Karlštejn, PR Karlické údolí, PR Kulivá hora a
ojediněle na dalších lokalitách. Vitalita populací by mohla být dlouhodobě ohrožena
zvyšováním zápoje šípákových doubrav, především zarůstáním křovinami.
Mercurialis ovata – dle Květeny ČR nalezena v Českém krasu pouze v roce 1820, jiné údaje
jsou nedoložené a pravděpodobně mylné, docházelo k záměnám za M. perennis
f. ovatifolia
Myosotis stenophylla – roste vzácně ve skalních a suchých trávnících v NPP Kotýz, NPR
Karlštejn, PR Karlické údolí, PR Radotínské údolí.
Notholaena marantae – druh vázaný na ultrabazické pikrity u Roviny u Hlásné Třebaně,
jediná další lokalita tohoto druhu v ČR leží u Mohelna.
Orchis mascula roste v teplomilných doubravách na vrchu Mramor ve dvou podlokalitách.
Vitalita populací je snižována zástinem stromového a keřového patra, které jsou za
účelem péče prořeďovány.
Orchis morio se vyskytuje v suchých trávnících na bývalých pastvinách, na dvou dlouhodobě
známých lokalitách – na Čabraku u Mořinky ve II. zóně CHKO na území EVL Karlické
údolí, na jihovýchodním okraji Tobolského vrchu v NPR Koda a na nově objevené lokalitě
v PR Kobyla. V posledních 20 letech populace silně ustupují, na další lokalitě na okraji
NPR Koda u Korna již zcela vymizela.
Poa badensis – roste v jediné populace v rozvolněných skalních trávnících na lokalitě Liština
v NPR Karlštejn. Jedna z mála lokalit v Čechách.
Saxifraga paniculata – hojnější druh než S. rosacea, kromě severně orientovaných skalních
stěn nad Berounkou v PR Tetínské skály a okolí se vyskytuje ještě v NPR Karlštejn, NPR
Koda (v Tomáškově lomu a Císařské rokli), NPP Kotýz, na Bacíně v I. zóně CHKO, v PR
Radotínské údolí a vysazená PR Kobyla.
Saxifraga rosacea subsp. sponhemica (syn. S. decipiens) – roste na severně orientovaných
skalních stěnách nad Berounkou v PR Tetínské skály a okolí, Tomáškově lomu, PR
Voškov, NPR Karlštejn (Kozelská rokle, Alkazar), vysazen byl v PR Kobyla. Populace
mohou být ohroženy zarůstáním skal křovinami a stromy, které pak zastiňují skalní plošky
a terásky.
Scorzonera purpurea – roste na jediné známé lokalitě v suchých trávnících na Komárkově
lesostepi v NPR Karlštejn. V nedávné minulosti byla uváděna i z Doutnáče.
Sorbus eximia je endemický taxon Českého krasu, roste asi ve 200 exemplářích
v lesostepích NPR Karlštejn a NPR Koda.
Stachys annua – roste na asi 10 lokalitách jako polní plevel. Vzácných polních plevelů je
v Českém krasu zhruba desítka druhů, žádný z nich není zvláště chráněný.
Stipa pennata se vyskytuje pomístně relativně hojně v suchých trávnících od Radotínského
údolí po Kotýz.
37
Stipa pulcherrima – Velká hora v NPR Karlštejn, Kodská stěna v NPR Koda a PR
Radotínské údolí.
Menší množství údajů je k disposici o bezcévných rostlinách. Především oblast Karlštejnska
byla v minulosti zkoumána mykologicky, známy jsou zdejší výskyty ohrožených druhů hub ve
smrkových výsadbách (konflikt ochrany vegetace a druhů hub).
Tab. č. 6: Přehled doposud zjištěných chráněných druhů hub
Název druhu
česky
hřib
Fechtnerův
hřib královský
káčovka
ploská
kukmák dřevní
lanýž letní
loupavka
vápencová
muchomůrka
císařka
náramkovitka
žlutozelená
ouško
citronové
pavučinec
nancyský
pazoubek
zelený
rudoušek
tmavý
Název taxonu
latinsky
Boletus fechtneri
Ochrana
ČS
popis biotopu druhu
§1
EN
světlé listnaté lesy
Boletus regius
Biscogniauxia
simplicior
Volvariella
caesiotincta
Tuber aestivum
§1
§1
EN
EN
listnaté lesy
suché stráně, na řešetláku
§2
VU
Hysterangium
calcareum
Amanita
caesarea
Floccularia
straminea
Otidea concinna
§3
trouchnivějící kmeny listnatých
stromů
Světlé doubravy, pod
povrchem
listnaté lesy, pod povrchem
§1
EN
§1
CR
mykorhizně vázaná na dub a
buk
lesy, trávníky
§2
CR
listnaté lesy
Cortinarius
nanceiensis
Microglossum
viride
Rhodocybe
obscura
§2
EN
listnaté lesy
§2
EN
vlhká místa v lesích
§1
CR
druhotné smrčiny
§1
3.8. Významné druhy živočichů
Český kras je velice významným zoologickým územím. Na území CHKO je v současné době
potvrzen výskyt 122 zvláště chráněných druhů živočichů (podle kategorizace § 14 odst. 1
vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. a přílohy č. III této vyhlášky), přičemž v kategorii kriticky
ohrožené je zařazeno 23 druhů živočichů, v kategorii silně ohrožené se nachází 57 druhů a
v kategorii ohrožené 42 druhů. Dále se zde nacházejí nechráněné druhy uvedené
v Červeném seznamu ohrožených druhů bezobratlých České republiky (Farkač et. al. 2005),
v Červeném seznamu mihulí a ryb České republiky (Hanel & Lusk 2005), a v Červeném
seznamu obratlovců České republiky (Plesník et. al. 2003).
Zkratky použité v následujících tabulkách:
KO - kriticky ohrožený druh
SO - silně ohrožený druh
O - ohrožený druh
RE - regionally extinct (pro území ČR vymizelý)
CR - critically endangered (kriticky ohrožený)
EN - endangered (ohrožený)
VU - vulnerable (zranitelný)
NT - near threatened (téměř ohrožený)
LC - least concern (málo dotčený)
DD - data deficient (taxon, o němž nejsou dostatečné údaje)
NE - not evaluated (nevyhodnocený)
38
BEZOBRATLÍ
český název
batolec
batolec
bělopásek dvouřadý
čmelák
chrobák pečlivý
chrobák vrubounovitý
chroust mlynařík
krajník hnědý
krajník pižmový
modrásek černoskvrnný
mravenec
mravenec
otakárek fenyklový
otakárek ovocný
ploskoroh pestrý
prskavec
prskavec
rak bahenní
rak kamenáč
roháč obecný
svižník
svižník
tesařík obrovský
velevrub malířský
velevrub tupý
zdobenec
zlatohlávek chlupatý
zlatohlávek skvostný
latinský název
Apatura iris
Apatura ilia
Limenitis camilla
Bombus lapidarius
Copris lunaris
Sisyphus schaefferi
Polyphylla fullo
Calosoma inquisitor
Calosoma sycophanta
Maculinea arion
Formica gagates
Formica pratensis
Papilio machaon
Iphiclides podalirius
Libelloides macaronius
Brachinus crepitans
Brachinus explodens
Astacus leptodactilus
Austropotamobius torrentium
Lucanus cervus
Cicindela campestris
Cicindela sylvicola
Cerambyx cerdo
Unio pictorum
Unio crassus
Gnorimus nobilis
Tropinota hirta
Potosia aeruginosa
395/1992
O
O
O
O
KO
O
O
O
O
KO
O
O
O
O
KO
O
O
O
KO
O
O
O
SO
KO
SO
SO
SO
O
Červená
kniha
CR
EN
EN
EN
CR
VU
VU
EN
CR
EN
EN
EN
VU
EN
EN
Fauna bezobratlých Českého krasu je velmi bohatá, ale i přes značný zájem zoologů dosud
poměrně málo prozkoumaná. Dobře prostudované skupiny (měkkýši, motýli, některé čeledi
brouků) prokazují složením svého druhového spektra výjimečnost oblasti. Mnohé teplomilné
druhy zde dosahují hraničních bodů svého rozšíření a některé druhy tu mají i jediné známé
výskyty na území České republiky.
Dosud známé výsledky hodnotí jako nejcennější část fauny Českého krasu četné
teplomilné druhy, a to jak lesní, vyžadující k životu vyrovnanou vlhkost a poměrně malé
kolísání teplot, tak také živočichy stepní, přizpůsobené ke snášení vysokých teplotních
rozdílů mezi dnem a nocí i mezi létem a zimou. Jistou raritou je nález masařek s horským
typem rozšíření (Povolný, 1989), který slibuje další poznatky v tomto směru i z jiných
živočišných skupin.
Zvlášť úzký vztah k vápencovému podkladu mají měkkýši. Současný stav malakofauny
Českého krasu je dán spolužitím společenstev různého stáří i ekologických nároků. Bohatá
lesní fauna postglaciálního původu zde žije s prvky pleistocénních stepí a perialpinských
formací. K nim přistupují postglaciální xerothermní (stepní) přistěhovalci i moderní prvky
kulturních stepí, které sem pronikly mnohdy zcela nedávno.
Recentní malakofauna Českého krasu představuje více než 100 druhů měkkýšů a tvoří
soubor společenstev teplých pahorkatin se silným podílem xerotermních druhů a příměsí
druhů submontánních. Vedle hojného a i jinde rozšířeného hlemýždě zahradního (Helix
39
pomatia) a nápadně zbarvené páskovky žíhané (Cepaea vindobonensis) se zde vyskytuje
více než 100 většinou drobných a nenápadných druhů. Kuželovka skalní (Pyramidula pusilla)
má v Českém krasu jedinou oblast výskytu v Čechách. Ovsenka skalní (Chondrina
avenacea) je známá v celé České republice jen odsud. Významný je i neoendemit vřetenka
lesklá (Bulgarica nitidosa), žijící dále i v sousedním Křivoklátsku.
Pokud jde o hmyz, objevují se zde význačné druhy lesostepní a druhy xerotermních
trávníků a skalních stepí s bohatou květenou. Jde o teplomilné a suchomilné druhy rozšířené
jinak hlavně v jižní a jihovýchodné Evropě. Z význačnějších xerotermních střevlíkovitých
druhů v území žije střevlíček Notiophilus germinyi, nalézaný v okolí Karlštejna, Srbska a
v Radotínském údolí, vzácní střevlíci rodu Harpalus, dále noční druh Bradycellus verbasci
žijící na kořenech rostlin, a z druhů světlých lesů a křovinatých strání je pozoruhodný např.
střevlíček Molops elatus. Pestře černooranžově zbarvený je lesostepní střevlíček Lebia
cruxminor, v území dosud zjištěný jen na vrchu Strážiště. Jiné skupiny hmyzu jsou vázány na
určité druhy rostlin a některé z nich pouze na jediný druh živné rostliny. Z brouků jsou to
především mandelinky, tesaříci, nosatci a kůrovci. Dosti rozšířený je v Českém krasu
potemník Platydema violaceum, považovaný na území Čech za vzácného brouka.
Z chráněných brouků byli v Českém krase také na několika lokalitách zjištěni krajník hnědý
(Calosoma inquisitor) a krajník pižmový (C. sycophanta), tesařík obrovský (Cerambyx cerdo),
roháč obecný (Lucanus cervus) či zlatohlávek skvostný (Potosia aeruginosa). Vyskytuje se
zde i stále vzácnější vrubounovitý brouk Sisyphus schaefferi, nebo druh Meloe decoratus ze
všeobecně ohrožené čeledi majkovitých.
Tradici má v Českém krase průzkum motýlů. Podle současných znalostí jde o
mimořádně bohaté území, z něhož je doposud známo přes 1800 motýlích druhů. Vedle
mnoha nenápadných a často obtížně rozlišitelných druhů zde žijí i velcí, nápadně zbarvení
motýli, jako např. otakárek fenyklový (Papilio machaon), otakárek ovocný (Iphiclides
podalirius), batolec duhový (Apatura iris), bělopásci, babočky, martináči, okáči, perleťovci a
další. Ještě před několika lety se tu na více lokalitách vyskytoval i celorepublikově ustupující
okáč skalní (Chazara briseis), který byl naposledy v roce 2004 potvrzen již pouze na skalních
stepích Kotýzu u Koněprus. Řada druhů motýlů má na území Českého krasu jediné známé
výskytiště v Čechách, případně i v celé České republice (uvést je možno např. předivku
Kessleria alpicella, zavíječe Pyrausta castalis či píďalku Entephria nobiliaria).
Rovněž z početného řádu blanokřídlých se v Českém krasu vyskytuje mnoho druhů
vázaných na xerotermní nelesní stanoviště a jinde v Čechách mnohdy neznámých. Jsou to
především některé druhy samotářských včel, čmeláků, vos, hrabalek, kutilek, zlatěnek,
lumků, lumčíků a mravenců. Podobně je tomu s četnými druhy obrovského řádu
dvoukřídlých. Z ostatních skupin hmyzu zde mimo jiné žijí význačné druhy kobylek a sarančí
(zejm. reliktní Stenobothrus crassipes a vzácný druh Chorthippus vagans), ploštic a křísů.
Stepní ruměnice Pyrrhocoris marginatus se tu vyskytuje na jediné lokalitě v Čechách. Na
příhodných stanovištích se roztroušeně vyskytuje ploskoroh pestrý (Libelloides macaronius),
kriticky ohrožený zástupce z řádu síťokřídlých. PR Radotínské údolí je také jedinou českou
lokalitou cikády Cicadetta tibialis.
Z pavouků se v CHKO Český kras vyskytují např. vzácný teplomilný pavouk stepník
rudý (Eresus cinnaberinus), sklípkánci Atypus affinis a Atypus piceus, skákavka rudopásá
(Philaeus chrysops), nápadně veliká černá skálovka Gnaphosa lucifuga žijící pod kameny,
šestiočka Segestria bavarica žijící na skalnatých stanovištích nebo slíďáci Alopecosa sulzeri
a Tricca lutetiana.
Ve vodách Českého krasu žijí také někteří významní zástupci korýšů. Kriticky ohrožený
rak kamenáč (Austropotamobius torrentium) je hojný v Radotínském potoce, velevrub tupý
(Unio crassus) a velevrub malířský (Unio pictorum) zase v Berounce. V zatopených lomech
Velká a Malá Amerika se vyskytuje rak bahenní (Astacus leptodactylus), ten ovšem není
původní, byl zde vysazen.
40
OBOJŽIVELNÍCI
Červená
český název
latinský název
395/1992 kniha
čolek obecný
Triturus vulgaris
SO
LC
čolek velký
Triturus cristatus
SO
EN
mlok skvrnitý
Salamandra salamandra
SO
VU
ropucha obecná Bufo bufo
O
LC
ropucha zelená
Pseudepidalea /Bufo/ viridis SO
NT
skokan hnědý
Rana temporaria
LC
skokan skřehotavý Pelophylax /Rana/
ridibundus
KO
NT
skokan štíhlý
Rana dalmatina
SO
NT
mezinár.
směrnice EU úmluvy
Habitat II.+ IV Bern III.
.
Bern II.
Bern III.
Bern III.
Habitat IV.
Bern II.
Habitat V.
Bern III.
Habitat V.
Habitat IV.
Bern III.
Bern II.
Z obojživelníků, kterých se v ČR vyskytuje 21 druhů, bylo v Českém krasu zjištěno pouze 8
pravidelně se vyskytujících druhů. U dalších druhů (Mesotriton alpestris, Bombina bombina)
se jedná o nejasný výskyt.
Rozmnožování mloka skvrnitého (Salamandra salamandra) bylo v Českém krasu v roce
2000 potvrzeno pouze na 9 potocích, které tomuto druhu slouží k rozmnožování. V NPR
Karlštejn se jedná o Budňanský potok, kde se rozmnožuje na jeho přítocích (Volfova rokle a
přítok od Dubu sedmi bratří), Bubovický potok, kde se rozmnožuje na Bubovických
vodopádech a na izolovaném místě v Královské studánce a na potoce v Šanově koutě, kde
dochází k rozmnožování v umělé nádržce na zavlažování. V NPR Koda to jsou potoky
Císařský a Kodský, kde se nacházejí nejpočetnější, stabilní a dobře prosperující populace.
V PR Karlické údolí se jedná o dva přítoky Karlického potoka a o lokalitu, kde dochází
k rozmnožování nepravidelně studánka Pod hradištěm. Dalším potokem, ve kterém dochází
k rozmnožování mloka je Šachetský potok v PR Klapice, kde se nachází stabilní dobře
prosperující populace tohoto druhu. Dalšími místy, kde dochází k rozmnožování mloka, je
Mořinkovský potok pod Čabrakem v k. ú. Mořinka a potok Švarcava, kde bylo nalezeno
pouze několik larev, což bylo zapříčiněno nevhodným vybetonováním části potoka, kde se
mlok skvrnitý rozmnožoval (přítok z Třebotova). Přes veškeré úsilí věnované tomuto druhu
se nepovedlo jeho rozmnožování potvrdit na potocích a přítocích Kačáku a Všeradického
potoka, odkud jsou známé nálezy z dřívějších dob.
Z dalších ocasatých obojživelníků se v Českém krase nachází v početných populacích
čolek obecný (Lissotriton vulgaris), především v zatopených lomech bez rybí osádky a ve
větších lesních kalištích, a čolek velký (Triturus cistatus), jehož rozmnožování bylo potvrzeno
od roku 2000 pouze na 9 lokalitách. Stabilní populace čolka velkého jsou známé pouze
z lomových jezírek v lomu Homolák a Paraple a z polního rybníčka na Hradinském kopci u
Vonoklas. Mezi významné lokality pro tento druh lze počítat i rybník Obora u Litně, rybníček
nad Měňanami, Velký Korenský rybník a požární nádrž pod Mořinkou. Ojediněle byl tento
druh zaznamenán v rybníku Na Břesnici na hranicích NPR Karlštejn a na koupališti ve
Všeradicích, v posledních letech zde ale nebyl potvrzen.
Posledním druhem ocasatého obojživelníka, který byl zaznamenán z území Českého
krasu je čolek horský (Mesotriton alpestris). Český kras neposkytuje tomuto druhu optimální
podmínky pro výskyt a jeho souvislé rozšíření pouze zasahuje k hranicím CHKO (Brdy,
Křivoklátsko). Přesto jsou z Českého krasu známá dvě konkrétní pozorování. První pochází
z roku 1984 od Srbska (Záruba) a druhé z roku 2000 z rybníčku Na Břesnici u Srbska
(Veselý). Přestože se od té doby nepovedlo výskyt tohoto druhu z území CHKO Český kras
potvrdit, nelze jej vyloučit a to především z důvodu mnoha známých lokalit ležících poblíž
hranic CHKO (např. lokalita lom Nový Čížovec ležící 500 m od hranic CHKO – v roce 2007
došlo k zasypání lomového jezírka).
Z obojživelníků mají větší druhové i početní zastoupení tzv. bezocasatí obojživelníci –
žáby. Český kras hostí stále ještě početné populace ropuch obecných (Bufo bufo) a ropuch
zelených (Pseudepidalea viridis), i když u obou druhů dochází v posledních letech ke
snižování početnosti (okolo 40-50 %). Největší zásluhu na tomto poklesu mají především dva
41
negativní faktory, a to přerybnění rybníků a vysychání periodických loužích a jezírek
v bývalých lomech. Hnědí skokani jsou v Českém krasu zastoupeni dvěma druhy, skokanem
hnědým (Rana temporaria) a skokanem štíhlým (Rana dalmatina), který je všeobecně
považován za teplomilnější druh. V posledních letech dochází k šíření skokana štíhlého i na
zastíněné lokality v lesních prostředích, kde docházelo k hromadnému rozmnožování
skokana hnědého, který z těchto lokalit postupně ustupuje. V současné době je v Českém
krasu znatelná převaha skokana štíhlého nad skokanem hnědým. Skupinu tzv. zelených
skokanů v Českém krasu zastupuje skokan skřehotavý (Pelophylax ridibundus), jehož
početnost zaznamenala v posledních osmi letech značný nárůst. Tato skutečnost se
projevuje jak nárůstem početnosti známých populací, tak i obsazením dříve neznámých
lokalit, dokonce i malých rybníčků. Budoucím velkým problémem na nových lokalitách může
být genetická příslušnost jedinců. Největší populace tohoto druhu se nacházejí v řece
Berounce a jejich přítocích a na větších rybnících, jako je rybník Obora u Litně a Velký
Korenský rybník. Posledním druhem obojživelníka zjištěným v CHKO Český kras je kuňka
obecná (Bombina bombina), která na tomto území byla v dřívějších letech běžná, ale od roku
1970 je zaznamenáván výrazný pokles početnosti a již od roku 1999 není z Českého krasu o
tomto druhu žádný záznam. Poslední záznam pochází z let 1998 – 1999, kdy ještě díky
lidské péči přežívala malá nepůvodní populace v Karlštejně.
RYBY
český název
vranka obecná
latinský název
Cottus gobio
Červená
395/1992 kniha
O
VU
mezinár.
směrnice EU úmluvy
Habitat II.
Vody protékající CHKO Český kras patří podle hodnocení jakosti vody do IV. třídy – jako
silně znečištěná voda. Středem CHKO protéká řeka Berounka, ve které bylo zaznamenáno
přes 40 druhů ryb, z nichž mnohé sem byli vysazeny (viz nepůvodní druhy). Přirozenou rybí
faunu si stále ještě udržují především její přítoky Kačák (tzv. Loděnický potok), Karlický a
Radotínský potok.
Nejbohatší rybí faunu ze všech přítoků má potok Kačák, kde bylo v roce 1989 pomocí
agregátu zjištěno celkem 9 druhů ryb. V roce 2003 zde byl prováděn podrobný ichtyologický
průzkum, při kterém bylo zjištěno v úseku od soutoku s Berounkou až po obec Loděnice
celkem 8 druhů ryb. Jednalo se o jelce tlouště (Leuciscus cephalus), jelce proudníka
(Leuciscus leuciscus), vranku obecnou (Cottus gobio), pstruha obecného (Salmo trutta m.
fario), hrouzka obecného (Gobio gobio), plotici obecnou (Rutilus rutilus), mřenku
mramorovanou (Barbatula barbatula) a okouna říčního (Perca fluviatilis). Z toho vyplývá, že
při druhém ichtyologickém průzkumu Kačáku došlo ke snížení počtu vylovených druhů ryb o
jeden druh, o úhoře říčního (Anguilla anguilla), který je běžný v řece Berounce. Dalším
druhům ryb, které se vyskytují v Berounce, nebo do ní byly vysazeny, brání v pronikání do
středního toku pevný jez v osadě Kozel, který je pro většinu ryb nepřekonatelný.
V roce 2004 byl prováděn odlov pomocí agregátu takév Karlickém potoce. Zde byl
vyloven pouze pstruh obecný. Množství vylovených pstruhů různého staří a velikosti svědčí o
přerybnění potoka tímto druhem. Došlo tím k vymizení dalších druhů ryb (mřenky, střevle a
hrouzka), které byly dříve z tohoto potoka známé.
Posledním, z ichtyologického hlediska zajímavým potokem na území CHKO, je
Radotínský potok. Zde se výlov pomocí agregátu konal v roce 1993 a potom v roce 2005.
V roce 2005 zde bylo zaznamenáno 7 druhů ryb. Z toho dva druhy tzv. nepůvodní – pstruh
duhový (Oncorhynchus mykiss) a siven americký (Salvenus fontinalis). V jednom případě se
dokonce jednalo o křížence pstruha obecného potočního a sivena amerického. Tak jako
v Karlickém údolí, tak i zde se projevuje přerybnění potoka pstruhem obecným (viz
kap. Rybářství).
42
PLAZI
český název
ještěrka obecná
ještěrka zelená
slepýš křehký
užovka hladká
užovka obojková
užovka podplamatá
zmije obecná
latinský název
Lacerta agilis
Lacerta viridis
Anguis fragilis
Coronella austriaca
Natrix natrix
Natrix tessellata
Vipera berus
395/1992
SO
KO
SO
SO
O
KO
KO
Červená
kniha
NT
CR/EN
LC
VU
LC
EN
VU
směrnice EU
Habitat IV.
Habitat IV.
Habitat IV.
Habitat IV.
mezinár.
úmluvy
Bern II.
Bern II.
Bern III.
Bern II.
Bern III.
Bern II.
Bern III.
Z 11 druhů plazů, kteří se vyskytují na území ČR, bylo v CHKO Český kras zaznamenáno 7
druhů. Nejhojnějším a nejrozšířenějším druhem je slepýš křehký (Anguis fragilis), který se
vyskytuje na většině území ve stabilních populací. Dalším druhem, který je rozšířen na
většině území Českého krasu je ještěrka obecná (Lacerta agilis), jejíž početnost však
v posledních letech výrazně klesá (na mnohých lokalitách dochází k početnímu úbytku nebo
zde dokonce vymizela úplně). Druhou ještěrkou, kterou lze v Českém krase najít, je velká
ještěrka zelená (Lacerta viridis), která se zde vyskytuje pouze na lokalitě PR Krásná stráň
(zde tvoří stabilní životaschopnou populaci) a v těsné blízkosti této lokality v Karlickém údolí
(tato populace je ovšem nepočetná). Před pěti lety byl potvrzen výskyt tohoto druhu i těsně
za hranicí CHKO v Berouně.
Z hadů je nejběžnějším druhem na celém území užovka obojková (Natrix natrix). Na
říční kaňon Berounky je vázán výskyt velmi vzácné užovky podplamaté (Natrix tessellata),
která zde tvoří spolu s navazujícími populacemi v CHKO Křivoklátsko nejvýznamnější oblast
výskytu tohoto druhu v ČR. Podobně i u tohoto druhu je v posledních letech zaznamenáno
snižování početnosti, které se projevuje především na přítoku Berounky, říčce Litavce.
Dřívější výskyt tohoto druhu byl znám až od Popovic, kdežto v současné době její výskyt
sahá pouze před Králův Dvůr. Velmi negativním faktorem, který může v budoucnu ohrozit
populaci užovky podplamaté na Berounce, je výstavba cyklistické stezky podél Berounky.
Dalším významným druhem hada je užovka hladká (Coronella austriaca), která obývá suché
a slunné stráně (v Českém krasu jsou to stepi, lesostepí, skalní stepi). V potravě tohoto hada
převažují jiné druhy plazů, především ještěrky. Díky svému zbarvení (především klikaté čáře
na hřbetě) bývá zaměňována s naším jediným jedovatým hadem zmijí obecnou (Vipera
berus). Zmije je nalézána především u řeky Berounky. Zde se však jedná o splavené jedince
ze sousední CHKO Křivoklátsko, kde se nacházejí stabilní populace tohoto druhu. Jediná
známá stálá lokalita zmije obecné v Českém krase se nachází na hranicích CHKO u
Berouna, ale ani z této lokality nejsou v poslední době žádná hlášení o výskytu tohoto druhu.
Po povodních v roce 2002 bylo možné podél Berounky najít i ještěrku živorodou (Zootoca
vivipara), ale již od roku 2003 nebyl tento druh v Českém krasu zaznamenán.
PTÁCI
latinský název
Oenanthe oenanthe
395/ Červená směrnice
1992 kniha
EU
mezinárodní úmluv
SO
EN
Bern II, Bonn II
Saxicola rubetr
O
LC
Bombycilla garrulus
Riparia riparia
Ciconia ciconia
O
O
O
NT
NT
Birds I
čáp černý
Ciconia nigra
SO
VU
Birds I
čečetka zimní
čejka chocholatá
Carduelis flammea
Vanellus vanellus
český název
bělořit šedý
bramborníček
hnědý
brkoslav severní
břehule říční
čáp bílý
NT
VU
43
Bern II, Bonn II
Bern II
Bern II, Bonn II, AEWA
Bern II, Bonn II, AEWA,
CITES II
Bern II
Bern III, Bonn II, AEWA
datel černý
dudek chocholatý
hohol severní
holub doupňák
hvízdák euroaijský
chřástal polní
chřástal vodní
jeřábek lesní
jestřáb lesní
jiřicka obecná
kalous pustovka
kalous ušatý
kavka obecná
konipas luční
kopřivka obecná
kormorán velký
Dryocopus martius
Upupa epops
Bucephala clangula
Columba oenas
Anas penelope
Crex crex
Rallus aquaticus
Tetrastes bonasia
Accipiter gentilis
Delichon urbica
Asio flammeus
Asio otus
Corvus monedula
Motacilla flava
Anas strepera
Phlacrocorax carbo
koroptev polní
Perdix perdix
krkavec velký
krutihlav obecný
ledňáček říční
lejsek bělokrký
lejsek černohlavý
lejsek malý
lejsek šedý
lelek lesní
krahujec obecný
křepelka polní
kulík říční
labuť velká
luňák červený
luňák hnědý
mandelík hajní
morčák velký
moták pilich
moták pochop
ostříž lesní
pěnice vlašská
pisík obecný
potápka malá
racek chechtavý
Corvus corax
Jynx torquilla
Alcedo atthis
Ficedula albicollis
Ficedula hypoleca
Ficedula parva
Muscicapa striata
Caprimulgus europaeus
Accipiter nisus
Coturnix coturnix
Charadrius dubius
Cygnus cygnus
Milvus milvus
Milvus migrans
Coracias garrulus
Mergus merganser
Circus cyanus
Circus aeruginosus
Falco subbuteo
Sylvia nisoria
Actitis hypoleucos
Tachybaptus ruficollis
Larus ridibundudus
Acrocephalus
rákosník velký
arundinaceus
Phoenicurus
rehek zahradní
phoenicurus
rorýs obecný
Apus apus
skalník zpěvný
Monticola saxatilis
skorec vodní
Cinclus cinclus
skřivan lesní
Lullula arborea
slavík obecný
Luscnia megarhnchos
slípka zelenonohá Gallinula chloropus
sluka lesní
Scolopax rusticola
sova pálená
Tyto alba
sýček obecný
Athene noctua
O
NC
EN
EN
VU
VU
VU
VU
VU
VU
NT
VU
LC
NT
VU
VU
EN
O
NT
O
SO
SO
VU
VU
VU
NT
NT
VU
LC
EN
VU
NT
VU
VU
CR
CR
RE
CR
CR
VU
EN
VU
EN
VU
VU
SO
SO
SO
SO
SO
SO
O
SO
SO
SO
SO
O
SO
SO
SO
KO
KO
KO
KO
SO
O
SO
SO
SO
O
SO
O
KO
SO
O
O
SO
SO
44
Birds I
Birds II/1
Birds I
Birds I
Birds I
Birds II/2
Bern II
Bern II
Bern III
Bern III, AEWA
Bern III
Bern II, Bonn II, CITES II
Bern II
Bern II, CITES II
Bern II
Bern II
Bonn II, AEWA
Bern II, AEWA
Birds II/1;
Bern III
III/1
Bern III
Bern II
Birds I
Bern II
Birds I
Bern II, Bonn II
Bern II, Bonn II
Birds I
Bern II, Bonn II
Bern II, Bonn II
Birds I
Bern II
Bern III, Bonn II
Birds I
Birds I
Birds I
Bern II, Bonn II
Birds I
Birds I
Birds I
Birds I
Bern II, Bonn II
Bern II
Bern II, AEWA
Bern III, AEWA
VU
Bern II, Bonn II
RE
LC
EN
LC
NT
VU
EN
EN
Bern II
Bern II
Bern III
Bern II, Bonn II
Bern III, AEWA
Bern II, CITES II
Bern II, CITES II
Birds I
Birds II/1
strakapoud malý
strakapoud
prostřední
strnad luční
strnad zahradní
sýkora parukářka
ťuhýk obecný
ťuhýk šedý
včelojed lesní
vlaštovka obecná
volavka popelavá
vrabec polní
vrána obecná
výr velký
zedníček skalní
žluna šedá
žluna zelená
žluva hajní
Dendrocopod minor
VU
Dendrocopos medius
O
VU
Miliarria calandra
Emberiza hortulana
Parus cristatus
Lanius collurio
Lanius excubitor
Prnis apivorus
Hirundo rustica
Ardea cinerea
Passer montanus
Corvus corax
Bubo bubo
Tichodroma muraria
Picus canus
Picus viridis
Oriolus oriolus
KO
KO
VU
CR
LC
NT
VU
EN
LC
VU
LC
NT
EN
O
O
SO
O
O
KO
SO
VU
LC
LC
Bern II
Birds I
Birds I
Birds I
Birds I
Bern II
Bern III
Bern III
Bern II
Bern II
Bern II
Bern II
Bern III, AEWA
Bern III
Birds II/2
Birds I
Bern II, CITES II
Birds I
Bern II
Bern II
Bern II
Přestože jsou ptáci jednou z nejvíce probádaných skupin obratlovců, ucelená práce o nich
z Českého krasu zatím zcela chybí. To je dáno především umístěním Českého krasu mezi
Prahou a Berounem, kdy především starší ptáčníci často zajížděli do Krasu pro své úlovky,
které později sloužily jako preparáty v různých muzeích a školách, mnoho z nich končilo i
v soukromých sbírkách jako velké rarity (např. linduška rudokrká /Anthus cervinus/, buřňáček
malý /Hydrobates pelgicus/, kavče žlutozobé /Pyrrhocorax graculus/ atd.), nebo naopak
ukazují na stav přírody v minulosti, kdy zde běžně hnízdili bělořiti šedí (Oenanthe oenanthe),
skalníci zpěvní (Monticola saxatilis) nebo mandelíci hajní (Coracias garrulus). V pozdějších
dobách nastala exploze kroužkovatelů, kteří do Českého krasu začali zajíždět a kroužkovat
zde ptáky. Velký přínos v tomto směru měl především Jindřich Štefan ze Srbska, který na
svoji osobu navázal mnoho kroužkovatelů z Prahy. Tato vlna kroužkování ovšem záhy
opadla a v dnešní době se v Českém krasu kroužkuje přibližně 300–400 ptáků ročně.
Do roku 2007 v Českém krase hnízdilo pravděpodobně 126 druhů ptáků a dalších 58
druhů bylo zaznamenáno při tahu či různých potulkách (v České republice byl k 15. 6. 2004
ve volné přírodě ČR potvrzen výskyt 403 druhů ptáků /seznam ptáků ČR – sestavený
Faunistickou komisí ČSO/). Vzhledem k charakteru území Českého krasu jsou zde
zastoupeni především lesní ptáci (s výjimkou horských druhů), ptáci obývající parkovou
krajinu a mezi nejdůležitější patří druhy skalní a stepní. Naopak zde prakticky nenajdeme
zástupce vodních a mokřadních ptáků. Jejich přítomnost je vázána především na tok
Berounky a na dva až tři větší rybníky s porosty rákosin.
V období tahu a zimování se na Berounce zdržují malá hejna kachen divokých (Anas
platyrhynchos) čítající dohromady stovky jedinců, dále zde lze zastihnout při zimování
několik jedinců poláka velkého (Aythya ferina) a poláka chocholačky (Aythya fuligula).
V posledních pěti letech došlo k nárůstu počtu zimujících morčáků velkých (Mergus
merganser), kormoránů velkých (Phalacrocorax carbo) a volavek popelavých (Ardea
cinerea). V těchto letech byli při zimním sčítání vodních ptáků zaznamenáni i jednotliví ptáci
kopřivky obecné (Anas strepera), hvízdáka eurasijského (Anas penelope), morčáka
prostředního a malého (Mergus serrartor, M. albellus) a hohola severního (Bucephala
clangula). Mezi významné rybníky, a to jak v době hnízdění tak i v době tahu, patří rybník
Obora u Litně, kde každoročně hnízdí kromě kachny divoké, lysky černé (Fulica atra) a
potápky malé (Tachybaptus ruficollis) i labuť velká (Cygnus olor) a několik párů motáka
pochopa (Circus aeruginosus). Za tahu zde byly pozorovány i oba druhy našich čírek (Anas
crecca a A. querquedula), kopřivka obecná (Anas strepera), lžičák pestrý (Anas clypeata) a
ostralka štíhlá (Anas acuta). Další skupinou ptáků, která je v Českém krase zastoupena
pouze nepatrnou částí svých druhů, jsou bahňáci, z nichž hnízdění bylo potvrzeno pouze u
45
kulíka říčního (Charadrius dubius - ojediněle je hnízdění zaznamenáváno doposud) a u čejky
chocholaté (Vanellus vanellus), která již v současné době jako hnízdící druh z Českého
krasu zcela vymizela. Dalším druhem, který při dobrých podmínkách v Českém krase
ojediněle vyhnízdí na řece Berounce je pisík obecný (Actitis hypoleucos). Především po
povodních v roce 2002 a 2003 hnízdilo na náplavách Berounky několik párů. Posledním
bahňákem hnízdícím v Českém krasu je sluka lesní (Scolopax rusticola), která vyhledává
spíše podmáčené lesy. Velmi podobnou skupinou z hlediska biotopových nároků jsou
krátkokřídlí. V Českém krase je nejrozšířenější slípka zelenonohá (Galinulla chloropus) a
lyska černá (Fulica atra). Naopak velmi vzácní jsou v Českém krasu praví chřástali. Byly zde
zaznamenány zatím pouze dva druhy, a to chřástal polní (Crex crex) a chřástal vodní (Rallus
aquaticus), ale ani u jednoho z nich nebylo prokázáno hnízdění.
Z ochranářského hlediska jsou velmi významnou skupinou ptáků dravci. Ze sokolovitých
dravců zde běžně hnízdí poštolka obecná (Falco tinnunculus) a velmi ojediněle, ale
pravděpodobně každoročně dochází k zahnízdění ostříže lesního (Falco subbuteo).
Z jestřábovitých dravců v Českém krase hnízdí v dostatečném počtu káně lesní (Buteo
buteo) a oba druhy rodu Accipiter - jestřáb lesní (Accipiter gentilis) i krahujec obecný
(Accipiter nisus). Početní stavy krahujců se v současnosti zvyšují a lze je běžně pozorovat i
v obcích. Za nejcennější nález lze považovat doložené hnízdění luňáka červeného (Milvus
milvus) a pravděpodobné hnízdění luňáka hnědého (Milvus migrans). Mezi vzácné hnízdící
druhy patří i včelojed lesní (Pernis apivorus), hnízdící v počtu do 10 párů. Nejinak je tomu u
motáků, z kterých hnízdí v Českém krase pouze moták pochop (Circus aeruginosus) v počtu
do 5 párů, a na tazích každoročně zaznamenávaný moták pilich (Circus cyaneus).
Mezi měkkozobé se řadí zde běžně hnízdící druhy holuba domácího (Columba livia
domestica) a holuba hřivnáče (Columba palumbus). V menší míře hnízdí ve starých
bučinách holub doupňák (Columba oenas). V poslední době se do vesnic velmi rozšířila
hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto). Naopak hrdlička divoká (Streptopelia turtur)
z krajiny Českého krasu jako hnízdící druh pomalu mizí. Stále běžná je zatím kukačka
obecná (Cuculus canorus). Sovy jsou v Českém krasu zastoupeny běžnými lesními druhy
jako jsou puštík obecný (Strix aluco) a kalous ušatý (Asio otus). V poměrně slušných počtech
hnízdí i naše největší sova výr velký (Bubo bubo), kdežto hnízdění zbývajících sov nebylo
poslední dobou v CHKO potvrzeno (sova pálená /Tyto alba/, sýček obecný /Athene noctua/).
Velmi vzácným hnízdícím druhem je lelek lesní (Caprimulgus europaeus), který hnízdí
nepravidelně v počtu do dvou párů. Na výškových budovách v několika vesnicích hnízdí
rorýs obecný (Apus apus), kterého prozradí spíš jeho hlas. Ze skupiny srostloprstých hnízdí
v Českém krasu hned dva druhy. Podél potoků a řeky Berounky je to ledňáček říční (Alcedo
atthis) a poslední dobou stále častěji pozorovaný dudek chocholatý (Upupa epops). Třetí
druh, který dříve hnízdil v Českém krase, byl mandelík hajní (Coracias garrulus), a to v NPR
Koda v dutinách buků a dubů, ale po vykácení zdejších doupných stromů již v Českém krasu
nebyl pozorován. Poslední velkou skupinou nepěvců jsou šplhavci, kterým vyhovují staré
bučiny s množstvím dutin a potravy v podobě larev parazitujících pod kůrou stromů.
Z významných šplhavců lze jmenovat oba dva druhy žlun, a to jak žlunu zelenou (Picus
viridis), která je rozšířena po celé CHKO, tak i podobnou žlunu šedou (Picus canus), která
hnízdí hlavně v bučinách. Na většině vhodných lokalit najdeme i našeho největšího šplhavce
datla černého (Dryocopus martius), který v Českém krase vyhledává k hnízdění starší bučiny
s občasnými stromy modřínů. Na zarůstajících pastvinách a loukách s lučními mravenci
najdeme i krutihlava obecného (Junx torquilla). Rod Dendrocopos zastupují v Českém krase
běžně rozšířený strakapoud velký (Dendrocopos major), roztroušeně se vyskytující
strakapoud prostřední (Dendrocopos medius) a náš nejmenší šplhavec strakapoud malý
(Dendrocopos minor).
Poměrně hojně jsou v Českém krase zastoupeni pěvci lesních, ale i nelesních
přírodních biotopů. Z čeledi skřivanovití se zde běžně na loukách vyskytuje skřivan polní
(Alauda arvensis), kdežto na stepích, nebo výsypkách po těžbě kamene lze pozorovat
vzácnějšího skřivana lesního (Lullula arborea). Druhem, který v Českém krasu hnízdil do
80. let, byl chocholouš obecný (Galerida cristata). V současné době nejsou o tomto druhu
46
z Českého krasu udávané žádné prokazatelné pozorování. Nejbližší hnízdní lokalitou tohoto
druhu je předměstí Prahy u hypermarketu Tesco Zličín, kde každoročně hnízdí 2-5 párů.
Další skupinou jsou vlaštovkovití, které jsou v Českém krasu zastoupeny třemi druhy.
Dva z nich jsou synantropní jiřička obecná (Delichon urbica) a vlaštovka obecná (Hirundo
rustica). K citelnému snižování početnosti dochází zvláště u druhého druhu, z mnohých
tradičních míst dokonce již zcela vymizel. Příčin vymizení je hned několik. Především
přeměna velkých kravínů ve skladovací prostory a tudíž i uzavření vletových otvorů. U jiřičky
je situace o něco lepší, stále ještě hnízdí ve všech vesnicích Českého krasu, i když i u tohoto
druhu došlo k rapidnímu snížení početnosti (což dokazuje studie Veselý J. a Janda P
„Vlaštovka a jiřička - synantropní ptáci Českého krasu“, 2008). Na mnohých tradičních
hnízdištích, na kterých dříve jiřička hnízdila v počtu několika desítek párů, najdeme
v současné době jedno až dvě hnízda. Hlavní příčiny jsou dvě: první je obava lidí z ptačí
chřipky a s tím související nechutí sdílet obydlí s jakýmkoliv ptačím druhem a druhým
problémem jsou opravy fasád a starých budov. Tyto opravy jsou finančně náročné a při
zahnízdění jiřiček pak dochází k poškození fasád. Posledním zdejším hnízdícím druhem
vlaštovkovitých je břehule říční (Riparia riparia), která vyhledává k hnízdění kolmé břehy
pískoven. V Českém krase se v současné době nacházejí pouze dvě životaschopné
populace tohoto druhu. Na jedné (pískovna Běleč) je pro tento druh zpracován plán péče na
zachování kolonie.
Z konipasovitých je v CHKO zastoupen konipas bílý (Motacilla alba), který hnízdí běžně
ve vesnicích a jiných zástavbách Českého krasu. Dalším druhem běžně hnízdícím podél
tekoucích vod je konipas horský (Motacilla cinerea). Konipas luční (Motacilla flava)
v současné době v Českém krasu nehnízdí a je znám pouze z přeletů. Mezi další
konipasovité patří málo známá linduška lesní (Anthus trivialis), u které je zaznamenáván
velký pokles početnosti. Mezi velmi zajímavé pěvce patří také skorec vodní (Cinclus cinclus),
který zde hnízdí v počtu 3–5 párů na dvou potocích - na Kačáku (Loděnice) a na potoce
Radotínském. V mimohnízdní době zalétává i na jiné potoky. Velmi podobný biotop obývá i
běžně rozšířený střízlík obecný (Troglodytes troglodytes). Běžným, ale velmi nenápadným
ptačím druhem hnízdícím především v lesích s bohatým podrostem je pěvuška modrá
(Prunella modularis).
Velmi hojně druhově zastoupenou skupinou ptáků v Českém krasu jsou pěvci
drozdovití. V lesích i zahradách v obcích běžně hnízdí červenka obecná (Erithacus
rubecula), kos černý (Turdus merula), drozd zpěvný (Turdus philomelos), rehek domácí
(Phoenicurus ochruros) a v poslední době i rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus) a
slavík obecný (Luscinia megarhynchos). V posledních pěti letech zde bylo doloženo hnízdění
drozda kvíčaly (Turdus pilaris) a zaznamenán hnízdní úbytek drozda brávníka (Turdus
viscivorus). Jako hnízdící druhy zcela vymizeli bramborníček hnědý (Saxicola rubetra),
bramborníček černohlavý (Saxicola torquata) a velmi překvapivě i bělořit šedý (Oenanthe
oenanthe), který zde dříve běžně hnízdil na mnohých místech.
V čeledi pěnicovitých najdeme zástupce ptáků obývající jak lesy, tak křoviny a
v neposlední řadě i mokřady. A právě mokřadní biotopy jsou v Českém krasu zastoupeny
pouze v nepatrném množství, proto i mokřadních ptáků zde najdeme méně než třeba
v sousedním CHKO Křivoklátsko. V rákosinách podél potoků hnízdí cvrčilka zelená
(Locustella naevia). Tam, kde jsou i keře, lze po ránu nebo večer zaslechnout i větší cvrčilku
říční (Locustella fluviatilis). Rákosníci jsou zde zastoupeni rákosníkem obecným
(Acrocephalus scirpaeus) a rákosníkem zpěvným (Acrocephalus palustris) a po několika
letech zde znovu objeveným druhem rákosníkem proužkovaným (Acrocephalus
schoenobaenus). Naopak hnízdění našeho největšího rákosníka velkého (Acrocephalus
arundinaceus) v Českém krase nebylo za posledních dvanáct let prokázáno. Z druhů
obývajících křoviny hnízdí v Českém krase všech pět druhů našich pěnic. Potěšující je nárůst
populace naší nejvzácnější pěnice vlašské (Sylvia nisoria). K lesním hnízdícím druhům
můžeme řadit jak sedmihláska hajního (Hippolais icterina), tak i tři druhy budníčků a oba
druhy králíčků, králíčka obecného (Regulus regulus), i ohnivého (Regulus ignicapillus), kteří
již obývají Český kras pouze v minimálním množství. Je to dáno jejich vázaností na
jehličnaté lesy, které z Českého krasu mizí a jsou nahrazovány původními listnatými lesy.
47
Stejně jsou na tom i sýkory parukářka (Parus cristatus) a uhelníček (Parus ater). Z lejsků zde
běžně hnízdí lejsek šedý (Muscicapa striata) a v bučinách lejsek bělokrký (Ficedula
albicollis), kdežto jeho příbuzný, s kterým se často kříží, lejsek černohlavý (Ficedula
hypoleuca), je v Krasu znám pouze z několika odchytů. Při kontrole hnízdních budek v letech
2000–2004 byl několikrát nalezen především samec lejska černohlavého v páru se samicí
lejska bělokrkého. Velkou raritou v Českém krase je lejsek malý (Ficedula parva). V lesích
všech typů běžně hnízdí brhlík lesní (Sitta europaea) a šoupálek dlouhoprstý (Certhia
familiaris), zatímco šoupálka krátkoprstého (Certhia brachydactyla) se dosud v Českém
krasu nepovedlo odchytit, i když byl několikrát prokazatelně slyšen.
Velmi zajímavá skupina ťuhýků je v současnosti v Krasu zastoupena ťuhýkem obecným
(Lanius collurio), který v dosti vysoké hnízdní hustotě obývá křovinaté stráně, staré sady a
podobná místa. Ojediněle zde hnízdí také velký ťuhýk šedý (Lanius excubitor). Další dva
druhy ťuhýků - malý a rudohlavý (Lanius minor a L. senator), sem dříve zalétaly a
pravděpodobně i hnízdily.
Mezi krkavcovité patří řada druhů, které se v poslední době značně rozšířily a začaly
hnízdit i ve vesnicích, nebo na jejich okrajích. Jedná se o straku obecnou (Pica pica) a sojku
obecnou (Garrulus glandarius). V poslední době po celém území dochází k šíření největšího
našeho krkavcovitého ptáka krkavce velkého (Corvus corax). Naopak stavy vrány obecné
(Corpus corone) a kavky obecné (Corpus monedula) se snižují. Zvláště u kavky došlo
k rapidnímu poklesu početnosti. V současné době je z CHKO známé hnízdění pouze
v Tomáškově lomu, kde hnízdí okolo 20 párů.
Z významných zrnožravých pěvců Krasu lze jmenovat s vysokou hustotou hnízdícího
zvonohlíka zahradního (Serinus serinus) a od roku 2001 prokázaní hnízdění čečetky zimní
(Carduelis flammea). V posledních pěti letech nebylo potvrzeno hnízdění strnada zahradního
a lučního (Emberiza hortulana a Miliaria calandra).
SAVCI
český název
křeček polní
netopýr Brandtův
latinský název
Cricetus cricetus
Myotis brandtii
netopýr brvitý
Myotis emarginatus
netopýr černý
Barbastella barbastellus
netopýr dlouhouchý Plecotus austriacus
netopýr hvízdavý Pipistrellus pipistrellus
netopýr nejmenší
Pipistrellus pygmaeus
netopýr parkový
Pipistrellus nathusii
netopýr pestrý
Vespertilio murinus
netopýr rezavý
netopýr řasnatý
netopýr severní
Nyctalus noctula
Myotis nattereri
Eptesicus nilssonii
netopýr stromový
Nyctalus leisleri
netopýr ušatý
netopýr večerní
Plecotus auritus
Eptesicus serotinus
netopýr velkouchý Myotis bechsteinii
netopýr velký
Myotis myotis
395/ Červená
směrnice EU mezinár. úmluvy
1992 kniha
SO
Habitat IV
SO
Bern II, Bonn II,
KO
VU
Habitat II, IV
Eurobats
KO
SO
SO
Bern II, Bonn II,
SO
DD
Habitat IV
Eurobats
Bern II, Bonn II,
SO
DD
Habitat IV
Eurobats
Bern II, Bonn II,
SO
DD
Habitat IV
Eurobats
SO
SO
SO
Bern II, Bonn II,
SO
DD
Habitat IV
Eurobats
SO
SO
Bern II,
SO
DD
Habitat II, IV
Eurobats
Bern II, Bonn II,
KO
VU
Habitat II, IV
Eurobats
48
netopýr vodní
netopýr vousatý
plch velký
plšík lískový
sysel obecný
tchoř tmavý
veverka obecná
Myotis daubentonii
Myotis mystacinus
Glis glis
Muscardinus avellanarius
Spermophilus citellus
Mustela putorius
Sciurus vulgaris
vrápenec malý
Rhinolophus hipossideros KO
vrápenec velký
vydra říční
zajíc polní
Rhinolophus
ferrumequinum
Lutra lutra
Lepus europaeus
SO
SO
O
SO
KO
O
DD
CR
DD
NE
EN
KO
CR
SO
VU
NT
Bern III
Habitat IV
Habitat II, IV Bern II
Habitat V
Bern III
Bern III
Bern II, Bonn II,
Habitat II, IV
Eurobats
Bern II, Bonn II,
Habitat II, IV
Eurobats
Habitat II, IV Bern II, CITES I
Bern III
Savci patří mezi nejvíce prozkoumané obratlovce v CHKO Český kras, a to zejména
netopýři. Probádanost, množství zjištěných druhů a jejich znalost je důsledkem především
nevelké vzdálenosti Českého krasu od Prahy a morfologických a geologických podmínek
tohoto území. Již přes 40 let zde probíhá zimní sčítání netopýrů na zimovištích. V současné
době se na území CHKO Český kras a v jejím okolí provádí zimní sčítání netopýrů v 77
podzemních prostorách. V době aktivity netopýrů, to značí od dubna do října, se provádějí po
Českém krasu odchyty netopýrů a jejich monitorování pomocí bat-detektoringu. Po
vyhodnocení výsledků bylo v CHKO zjištěno celkem 20 druhů letounů a na zimovištích
celkem 17 druhů. Mezi nejvzácnější patří jediný prokázaný výskyt zimujícího vrápence
velkého (Rhinolophus ferrumequinum) v Čechách ve druhé polovině 20. století, nebo nález
velké letní kolonie samic s mláďaty netopýra severního (Eptesicus nilsonnii) v Karlštejně.
Jedná se o první nález letní kolonie tohoto druhu ve středních Čechách.
Z hmyzožravců najdeme v Českém krase oba druhy našich ježků - ježka západního
(Erinaceus europaeus) i ježka východního (E. concolor). Běžně se zde vyskytují bělozubka
šedá (Crocidura suaveolens) a rejsek obecný (Sorex araneus), roztroušeně po celém území
rejsek malý (Sorex minimus) a u potoků rejsek vodní (Neomys fodiens). Podobnou skupinou,
ale systematicky velmi vzdálenou, jsou hlodavci. Mezi nejvýznamnější hlodavce Českého
krasu patří zástupci plchů, a to plch velký (Glis glis) a v současnosti ubývající plšík lískový
(Muscardinus avellanarius). Zajímavostí je výskyt hraboše mokřadního (Microtus agrestis)
v nivách větších potoků, jeho početnost je však minimální. Za zmínku stojí jediná přežívající
populace kriticky ohroženého sysla obecného (Spermophilus citellus) na Syslích loukách u
Loděnic, která čítá okolo 60 exemplářů.
V Českém krase lze narazit i na králíka (Oryctolagus cuniculus), který zde byl
v dřívějších dobách velmi rozšířený a to zejména v činných lomech. Okolo roku 2000 však
Český kras zasáhla vlna onemocnění myxomatózou a početnost králíka se snížila na
minimum, na mnohých místech došlo k úplnému vyhynutí. Do současné doby se populace
nevzpamatovala. Z šelem v Krasu žijí zástupci dvou čeledí. Čeleď psovití s jedním
všeobecně rozšířeným druhem liškou obecnou (Vulpes vulpes) a čeleď lasicovití s 9 druhy.
Běžnými druhy jsou hranostaj (Mustela erminea), lasice kolčava (Mustela nivalis), kuna
skalní (Martes foina) a jezevec lesní (Meles meles), který v podmínkách Krasu nachází
ideální podmínky. V poslední době značně ubývajícím druhem je tchoř tmavý (Mustela
putorius), příbuzný tchoř světlý (Mustela eversmannii) byl v Českém krasu potvrzen pouze
jednou. V lesích je široce rozšířena kuna lesní (Martes martes). Vydra říční (Lutra lutra)
obývala před povodněmi v roce 2002 řeku Berounku pod Černošicemi. V současné době je
tento druh znám pouze ze stop, které podél Berounky a Kačáku zanechávají migrující
jedinci, většinou samci. Poslední šelmou obývající Český kras je nepůvodní, z farem uniklý
norek americký (Mustela vison). Tento nezvaný host v krajině Českého krasu působí velmi
negativně (viz 3.9.2. Významné invazní druhy živočichů).
49
3.9. Invazní a expanzivní druhy
Invazním druhem rozumíme takový druh, který je na našem území geograficky nepůvodní a
současně se zde samovolně šíří. Invazní druhy by se neměly zaměňovat s druhy
expanzivními, které jsou u nás původní a dokáží masivně osídlovat nová, pro ně ne vždy
přirozená stanoviště. V obou případech však jde o druhy, které mohou negativně ovlivňovat
přirozené ekosystémy – vytlačují původní druhy a mnohdy zcela potlačí celé společenstvo.
Z hlediska ochrany přírody jsou významné především druhy vstupující do
(polo)přirozených společenstev (tzv. neoindigenofyta), jež mají výrazný vliv na jejich
strukturu a složení.
3.9.1. Významné invazní druhy rostlin
Invazní rostliny mohou negativně ovlivňovat rozsáhlé plochy biotopů a zcela změnit jejich
druhové složení kompeticí o živiny, vodu nebo světlo, nebo obohacováním stanoviště o
produkované látky (dusíkaté sloučeniny, růstové inhibitory).
V CHKO Český kras jsou nejohroženější společenstva suchých trávníků, která mohou
být invazí naprosto zničena. Rizikový je především trnovník akát (Robinia pseudacacia),
pámelník bílý (Symphoricarpos albus) a celík obrovský a celík kanadský (Solidago gigantea
a S. canadensis). Do budoucna je třeba vyhodnotit riziko dalších druhů z čeledi bobovitých
vysazovaných mysliveckými hospodáři – žanovec měchýřník (Colutea arborescens),
štědřenec (Laburnum anagyroides) a čimišník stromovitý (Caragana arborescens).
Trnovník akát fixuje pomocí symbiotických bakterií vzdušný dusík a obohacuje půdu o
dusíkaté sloučeniny a zároveň pomocí růstových inhibitorů blokuje především klíčení většiny
ostatních druhů. Akát se šíří klonálně kořenovými výmladky, a to především po odstranění
hlavního kmene. Proto je důležité akát likvidovat velmi systematicky – pravidelným ošetřením
po mnoho let (výjimkou není více než 10 sezón). Druhou cestou je jeho ponechání na dožití
v zapojených lesních porostech, kde v zástinu jeho semenáčky nejsou schopny dlouho
přežívat. Největší lokality akátu jsou především v přípražské části CHKO v okolí Radotína,
Černošic a Dobřichovic, na svazích nad Berounkou mezi Klapicí a Lety. V zásadě roste
v okolí nebo na přímo uvnitř všech maloplošných chráněných území na území CHKO Český
kras. Další lokality jsou například na Kodské stěně, v okolí Císařské rokle, na Čeřince, na
Šanově koutě, na Tetínských skalách, v okolí Malé Ameriky a Solvayových lomů, na
Voškově a jinde.
Mezi významné invazní dřeviny způsobující likvidaci suchých trávníků v současnosti
patří pámelník bílý (Symphoricarpos albus), který byl vysazován mysliveckými hospodáři
nebo v rámci břehových úprav vodních toků. Pámelník se intenzivně šíří na lokalitách
suchých trávníků podzemními výběžky, velmi obtížně se likviduje. Typickou lokalitou je
Cikánka I, kde se šíří z vlhčí rokle do stráně se suchými trávníky. Dále se vyskytuje
především v přípražské části – v území mezi Dobřichovicemi, Roblínem, Třebotovem,
Černošicemi a Radotínem, ale i na Kodě a na Tetínských skalách. Úplná likvidace pámelníku
kosením a chemickými prostředky se zatím nedaří.
Žanovec měchýřník (Colutea arborescens), štědřenec (Laburnum anagyroides) a
čimišník stromovitý (Caragana arborescens) jsou nepůvodní dřeviny vysazované
mysliveckými hospodáři. Představují spíše případnou hrozbu do budoucna, lze předpokládat
jejich schopnost osidlovat xerofilní stanoviště díky fixaci dusíku kořenovými symbionty. Výše
jmenované dřeviny se vyskytují především na bývalých pastvinách, následně využívaných
jako bažantnice. Typickou lokalitou je Šanův kout.
Dalšími problematickými keři, zřejmě v počáteční fázi invaze, jsou mahónie cesmínolistá
(Mahonia aquifolium), opletka čínská (Fallopia aubertii) a kustovnice cizí (Lycium barbatum).
V CHKO se nacházejí rozsáhlé porosty nepůvodní borovice černé (Pinus nigra), jejichž
výsadbou byly zničeny mnohé lokality stepní vegetace. Borovice se nezmlazuje v zápoji, šíří
se však na odkryté lomové stěny a suché trávníky. Jelikož jde o jehličnan, je likvidace
poměrně snadná.
50
Především v přípražských územích se šíří bělotrn kulatohlavý (Echinops
sphaerocephalus). Jeho iniciálními plochami uchycení jsou narušená místa díky výstavbě
například liniových staveb. Z nich se šíří do neobhospodařovaných suchých trávníků.
V současné době se vyskytuje především v Radotínském údolí a jeho okolí, na Klapici, u
Vonoklas, u Černošic, ale už i na Kobyle, na Kodě a na Tetínských skalách.
Celík kanadský (Solidago canadensis) a celík obrovský (S. gigantea) se šíří na
ruderalizovaná místa (skládky, výkopy) ze zahrádek a invadují i do přírodních společenstev
(suché i mezofilní trávníky, světlé lesy). Produkují veliké množství semen a tvoří kompaktní
monodominantní klonální porosty. Likvidují se na Cikánce I a v údolí Bubovického potoka u
Kubrychtovy boudy.
Dalším významně postiženým biotopem jsou nivy vodních toků. Zde jsou nebezpečné
hlavně křídlatky (Reynoutria sp. div.) a netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera), lokálně i
topinambur (Helianthus tuberosus) a štětičky (Virga spp.). Křídlatky jsou dlouhodobě
likvidovány na několika lokalitách, daří se jejich ohniska držet pod kontrolou, takže se
nerozšiřují, nebo byly dokonce na některých zlikvidovány. Likvidace netýkavky žláznaté by
měla smysl jedině v případě koordinované akce podél Berounky a jejích přítoků na velkém
území i mimo CHKO Český kras, neboť netýkavka se velmi efektivně šíří semeny a splavuje
se vodou.
Netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora) se šíří do lesních porostů s chudým
bylinným patrem – především v jehličnatých výsadbách, ale i výsadbách na zemědělské
půdě nebo na nevápencových horninách. V porostech s bohatým bylinným patrem se
nevyskytuje. Její likvidace přímo není možná, ale snad vymizí po přeměně jehličnatých
porostů na porosty se stanovištně odpovídajícími listnáči po rozvolnění zápoje.
Na narušených plochách (v okolí komunikací, na skládkách, opuštěných polích)
prosperuje rukevník východní (Bunias orientalis), předpokládá se možnost jeho šíření do
okolních hodnotnějších biotopů. Zdá se, že v posledních letech se na ruderalizovaných
místech šíří. Známé výskyty v okolí Mořiny a závodu Lomů Mořina, v okolí Srbska, v okolí
Tobolky.
Na některých vlhčích loukách v okolí sídel představují dlouhodobé riziko (pro degradaci
stanoviště i zdravotní) populace bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum).
Jeho likvidace se daří pomocí pravidelného odstraňování biomasy před vykvetením a
použitím růstových disruptorů.
Ochranářským problémem jsou i masivně se šířící původní druhy, označované jako
expanzivní. Nejproblematičtější je jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a třtina křovištní
(Calamagrostis epigejos), ohrožující především stepní a lesostepní společenstva.
3.9.2. Významné invazní druhy živočichů
Raci
Ve vodních plochách a tocích Českého krasu zatím nebyl potvrzen výskyt žádného z druhů
raků pocházejících z amerického kontinentu (rak signální - Pacifastacus leniusculus, rak
pruhovaný - Orconectes limosus). Přesto je třeba je zmínit jako riziko, které představují pro
populace původních druhů raků, především svojí rezistencí vůči račímu moru a možností
jeho přenosu.
Amur bílý – Ctenopharyngodon idella
Nepůvodní druh, pocházející z Dálného východu. Poprvé k nám byl dovezen v roce 1961 na
Třeboňsko. Od roku 1972 je vysazován běžně do rybníků na celém území ČR. Jeho
rozšíření je dáno pouze vysazováním, protože v našich vodách se nerozmnožuje. Patří mezi
velmi cenné hospodářské ryby, a to především ve vodách bohatých na porosty vodních
rostlin. V nádržích zatím nebylo prokázáno působení větších škod. Přesto je lze očekávat
v podstatném omezení vodních porostů, a tudíž může docházet ke ztrátám vhodných úkrytů
pro další druhy ryb a pro larvy obojživelníků. Jeho výskyt v Českém krase je znám
především z rybníků, kam jej vysazují rybáři.
51
Střevlička východní – Pseudorasbora parva
Nepůvodní druh pocházející z Číny. Do ČR se dostala poprvé v letech 1981 a 1982 jako
nechtěná příměs s dovozy plůdků z Maďarska. Poté se začala rychle šířit po celém území
ČR. Tento malý invazní druh může škodit především původní ichtyofauně, a to jak potravní
konkurencí, tak i možným přenosem parazitů. Podle posledních výzkumů přenáší střevlička
východní na slunku obecnou infekční onemocnění vyvolané patogenem Sphaerothecum
destruens, které zamezuje úspěšnému rozmnožování slunky a způsobuje u ní vyšší
mortalitu. V Českém krasu byl zaznamenán výskyt střevličky východní v řece Berounce.
Karas stříbřitý – Carassius auratus
Nepůvodní invazní druh pocházející z Asie, se k nám dostal v 60. letech z Maďarska.
V současné době se rozšířil takřka po celém území ČR, kde vytvořil velmi početné a stabilní
populace. Tento druh škodí především svojí rozpínavostí a potravní konkurencí dalším
druhům původních ryb a obojživelníků. Vysoká koncentrace jedinců výrazně negativně
ovlivňuje jak bentos, tak i kvalitu vody. Proto je tento druh invazní ryby nežádoucí především
v malých rybníčcích a tůních. V Českém krasu byl na mnohých místech vysazen do rybníků,
ale i do malých tůněk podél vodních toků.
Tolstolobec pestrý – Aristichtys nobilis
Nepůvodní teplomilný druh ryby pocházející z Asie, byl v roce 1964 dovezen z bývalého
Sovětského svazu na Vodňansko. V podmínkách ČR je jeho výskyt závislý na umělém
rozmnožování a následném vysazování jeho násad. O jeho škodlivém vlivu na místní faunu
(především ryby a obojživelníky) není nic známo. Přesto může potravně konkurovat larvám
obojživelníků. Jeho výskyt v Českém krasu je pouze ojedinělý, vysazen byl na několika málo
rybníccích. V současné době je pravděpodobně již vychytán.
Tolstolobik bílý – Hypophalmichthys molitrix
Platí pro něj totéž co pro tolstolobce pestrého, se kterým bývá často uměle křížen. Jeho
výskyt v Českém krasu je pouze ojedinělý, vysazen byl na několika málo rybnících.
V současné době je pravděpodobně již vychytán.
Sumeček americký - Ameiurus nebulosus
Nepůvodní druh pocházející ze Severní Ameriky, byl do ČR dovezen poprvé v roce 1890 na
Třeboňsko. Ovšem jako rybářsky významný druh se neuplatnil. Vzhledem k omezeným
znalostem nelze hodnotit jeho konkurenci původním druhům. Přesto lze předpokládat
potravní i prostorovou konkurenci jak s původními druhy ryb, tak i obojživelníků; především
larvy obojživelníků mohou tomuto druhu sloužit jako potrava. V Českém krasu byl
zaznamenán výskyt sumečka v řece Berounce.
Pstruh duhový - Oncorhynchus mykiss
Nepůvodní druh, jehož přirozený areál se nachází v úmoří Tichého oceánu u Kamčatky a od
Aljašky až po Mexiko. Do ČR se poprvé dostal v roce 1880 přes Německo do Sušice. Jako
významná ryba pro sportovní rybolov se velmi často vysazuje jak do řek, tak i do potoků, kde
může jako dravec značně negativně působit jak na místní menší druhy ryb, tak i na vodní
bezobratlé. V potocích, které slouží k rozmnožování mloka skvrnitého je jeho přítomnost
velmi omezujícím negativním faktorem. V Českém krasu se vyskytuje v řece Berounce a na
jejích větších přítocích, jako jsou Radotínský potok, Karlický potok, Kačák ad., kam jej
vysazují sportovní rybáři.
Siven americký – Salvelinus fontinalis
Nepůvodní druh dravce, který byl do ČR dovezen 1885. Co se týká jeho negativního vlivu na
přirozená společenstva živočichů, platí pro něho totéž co pro pstruha duhového. Siven
americký je navíc schopen hybridizace s pstruhem obecným. V Českém krasu se vyskytuje
52
v řece Berounce a na jejích větších přítocích, jako jsou Radotínský potok, Karlický potok,
Kačák ad., kam jej vysazují sportovní rybáři.
Želva bahenní – Emys orbicularis
Tato želva sice je původním druhem fauny ČR, ale její areál rozšíření nikdy nezasahoval do
Českého krasu. V poslední době dochází stále k častějším nálezům této želvy v řece
Berounce, a to především v úseku od Hlásné Třebaně po Černošice. Je zde reálná
domněnka, že zde želvy záměrně vypouští nezodpovědný chovatel želv, což sebou nese
další negativní faktor, kterým je původ zmíněných jedinců. Pro místní faunu představuje tato
masožravá želva určité nebezpečí. V Českém krasu byl zaznamenán výskyt v řece
Berounce, odkud je hlášeno cca 10 nálezů.
Želva nádherná – Trachemys scripta
Původem americký druh, který se rychle rozšířil vinou nezodpovědných chovatelů prakticky
po celé ČR. V podmínkách ČR zatím ve volné přírodě není známo rozmnožování tohoto
druhu a je i vysoce nepravděpodobné. Želva nádherná představuje jako masožravý druh
velké nebezpečí pro místní druhy ryb a obojživelníků. Velmi negativně se její výskyt může
projevit i ve složení místní entomofauny. V Českém krasu byl zaznamenán výskyt v řece
Berounce, odkud je hlášeno cca 10 nálezů za rok.
Jelen sika – Cervus nippon
Původní vlastí siky je východní a jihovýchodní Asie. Do ČR byl poprvé dovezen roku 1890
nebo 1891 do obory Kluk u Poděbrad. Potom se dále rozšiřoval do obor, kde docházelo
k občasným únikům, takže v mnohých oblastech již vytvořil prosperující trvalá stáda. Za
největší nebezpečí je považována prokázaná spontánní hybridizace s jelenem evropským.
Velké škody působí siky i na lesních porostech. Jeho výskyt je zaznamenán v okolí Kody,
Všeradic a Nesvačil, zatím nebylo zaznamenáno rozmnožování ve volné přírodě.
Daněk evropský – Dama dama
Původní vlastí daňka je Malá Asie odkud byl dovezen na mnohá místa. Na území ČR se
dostal poprvé pravděpodobně v roce 1465 do obory na Vyškovsku. V našich podmínkách
daňci škodí především na polních kulturách. Jeho výskyt je zaznamenán v okolí Kody,
Všeradic a Nesvačil.
Muflon – Ovis musimon
Na území Českého krasu se v současné době pohybuje 7-10 stád tohoto druhu, v počtu od
6-15 jedinců v jednom stádu. Muflon jako stádový býložravec působí v krajině Českého krasu
velké škody na lesostepní a stepní květeně. Proto je pravidelně povolováno snížení jeho
počtu.
Norek americký – Mustela vison
Původně severoamerický druh, který se k nám dostal někdy mezi 20. až 30. lety 20. století
do farmových chovů. Odtud se pak rozšířil, a to jak úmyslně, tak i neúmyslně, do volné
přírody. V současné době je rozšířen na většině území ČR, kde představuje značnou hrozbu
pro místní druhy živočichů. Počínaje konkurenčním tlakem s místními druhy kunovitých
šelem a konče možným vyhubením celých místních populací obojživelníků, plazů, raků a
jiných bezobratlých. V Českém krasu působí velmi negativně jeho přítomnost na místní
populaci užovky podplamaté (Natrix tessellata). Proto je jeho přítomnost v krajině Českého
krasu velmi nežádoucí a je potřeba jeho populaci minimalizovat. V Českém krasu se
vyskytuje hlavně v okolí Berounky jejích přítoků. Odhadovaná početnost jeho populace čítá
cca do 10 dospělých exemplářů, kteří se zde již běžně množí.
Psík mývalovitý – Nyctereutes procyonoides
Původní vlastí psíka je Dálný Východ. K nám se dostal v polovině 50. let 20. století z Polska.
V současné době je z území ČR známo mnoho zástřelů a dá se mluvit o jeho plošném
53
rozšíření. V interakci se dá přirovnat k norkovi americkému, s tím že jeho potravou se stávají
i větší druhy obratlovců. Jeho přítomnost v krajině Českého krasu je velmi nežádoucí a je
potřeba jeho přítomnost tlumit. Jeho výskyt je hlášen ze všech honiteb v Českém krase.
Výskyt invazních a nepůvodních druhů živočichů není na území CHKO žádoucí, a to ani
v případě, kdy daný druh nepůsobí zjevné větší škody. Většina druhů se však šíří
nekontrolovatelně a neovlivnitelně. Největším problémem se jeví výskyt norka amerického a
škody jím působené - dnes je to již téměř celorepublikový problém, a jako k takovému by se
k němu mělo i vhodně přistupovat.
3.10. Neživá příroda
Neživá příroda se svým geologickým, paleontologickým, stratigrafickým, tektonickým,
geomorfologickým, speleologickým, archeologickým a krajinářským významem je v CHKO
Český kras jedním z hlavních motivů ochrany.
V následujícím přehledu jsou abecedně uvedeny nejvýznamnější lokality neživé přírody
v Českém krasu vyjma jeskyní, které tvoří zvláštní podkapitolu.
Budňanská skála
(v NPR Karlštejn, č. ZCHÚ 164)
(stratigrafie, paleontologie, tektonika)
Významný geologický odkryv zachycující hranici mezi silurem a devonem ve vápencovém
vývoji. Významná paleontologická lokalita. Příklad disharmonického vrásnění.
Císařská rokle
(v NPR Koda, č. ZCHÚ 177)
(hydrogeologie, geologie)
Krasový pramen s aktivní tvorbou sladkovodního pramenného vápence vytvářejícího v rokli
hrázky a kaskády.
Černá rokle u Kosoře
(v NPR Černé rokle, č. ZCHÚ 2449)
(stratigrafie, paleontologie)
Mezinárodně významný profil v prvohorních devonských vápencích a břidlicích (hranice
lochkov/prag), naleziště zkamenělin.
Hlásná Třebaň
(v CHKO Český kras)
(geologie)
Rozsáhlý skalní výchoz tvořený ložní žilou silurského diabasu s kontaktní přeměnou okolních
ordovických břidličnatých hornin.
Hostim
(geomorfologie, stratigrafie)
Rozšířené údolí potoka Kačáku v málo odolných prachovcích ze srbského souvrství
středního devonu s fosíliemi suchozemských rostlin.
Hvížďalka
(přírodní památka, č. ZCHÚ 1111)
(stratigrafie, paleontologie)
Výchoz prvohorních hornin (silur) v zářezu cesty. Klasická Barrandova lokalita.
54
Klonk
(národní přírodní památka, č. ZCHÚ 639)
(stratigrafie)
Světový stratotyp hranice mezi staroprvohorními útvary silurem a devonem definovaný na
základě vůdčích fosílií, zejména devonského trilobita Warburgella rugulosa rugosa a
devonského graptolita Monograptus uniformis.
Obr. 6: NPP Klonk
Kobyla
(přírodní rezervace, č. ZCHÚ 219)
(tektonika, paleontologie, speleologie, archeologie)
Lom s obnaženým očkovským přesmykem, podle kterého jsou starší silurské horniny
nasunuty na mladší devonské. V Chlupáčově sluji učinil krasový badatel Jaroslav Petrbok
archeologické a paleontologické nálezy.
Kotýz
(geomorfologie, hydrogeologie, stratigrafie, speleologie, archeologie)
Skalní ostroh spodnodevonských vápenců s četnými jeskyněmi. V Děravé jeskyni nález
rytiny kozoroha na břidličné destičce ze starší doby kamenně. Na temeni pozůstatky valů
hradiště z doby železné.
Lomy Amerika
(geologie, paleontologie, zoologie)
Jámové lomy propojené podzemním systémem chodeb dříve využívaných k těžbě vápence.
Významné evropské zimoviště netopýrů.
55
Lom Kozolupy
(paleontologie, stratigrafie)
V lomu odkryty rozsáhlé vrstevní plochy vápenců ze svrchního siluru umožňující studium
ekologických vztahů v prvohorním moři.
Radotínské údolí
(paleontologie, stratigrafie, speleologie)
Mezinárodně významný profil v devonu. Staré lomy na dekorační slivenecké vápence,
klasické naleziště zkamenělin, krasové jevy.
Sulava u Černošic
(v CHKO Český kras)
(geologie, stratigrafie, paleontologie)
Ve staré pískovně odkryty pískovce a štěrky nanesené řekou v průběhu mladších třetihor.
Paleontologicky doloženo.
(geologie, paleontologie, stratigrafie, archeologie, hydrogeologie)
Kupa stratigraficky významných sladkovodních vápenců z holocénu s krasovým pramenem a
Ivanovou jeskyní. Je to nejmladší česká jeskyně a naše největší jeskyně ve sladkovodních
vápencích. Nad obcí se tyčí skála budovaná spodnodevonskými vápenci.
Špičatý vrch – Barrandovy jámy
(paleontologie)
Odkrytý přechod od ukládání sopečných hornin k vápencům na dně silurského moře.
Klasická Barrandova paleontologická lokalita.
Tetínské skály
(speleologie, geologie, tektonika, hydrogeologie, archeologie)
Budované silurskými a devonskými vápenci s četnými krasovými jevy. Významná tektonika
(tzv. tetínské nasunutí) a archeologie. Na skále stojí částečně odtěžené hradiště z dob
Přemyslovců a zbytky středověkého hradu.
Zlatý kůň
(paleontologie, stratigrafie)
Názorně odkrytý spodnodevonský vápencový korálový útes. Světově významné naleziště až
500 druhů zkamenělin, převážně mořských bezobratlých živočichů.
Nejvýraznější geomorfologické objekty na území CHKO Český kras
Kaňony, krasové rokle a údolí
kaňon řeky Berounky jako celek, údolí Kačáku, Tetínská rokle, Císařská rokle, Kodská rokle,
údolí Suchomastského potoka, údolí Radotínského potoka, jz. část Černé rokle u Kosoře
Kuesta
na pravém břehu Kačáku ve Svatém Janu pod Skalou
56
Skalní defilé
Svatojánská stěna ve Svatém Janu pod Skalou, Šanův kout, jižní stěny vrchu Kotýz u
Tmaně, část Radotínského údolí
Skalní převisy
horní a dolní abri na levém břehu Berounky pod přítokem Kačáku
Skalní práh
uprostřed Tetínské rokle, údolí Bubovického potoka u Bubovických vodopádů
Skalní plotny
údolí Berounky 150 metrů JV od Srbska, v oblasti Vanovic
Jeskyně v CHKO Český kras
Charakteristika a vznik jeskyní
Díky pestré geologické stavbě se na území České republiky nachází mnoho přírodních
podzemních dutin – jeskyní a propastí. Většina z nich má mimořádný význam, neboť
představují nejen pozoruhodné geologické, geomorfologické a mineralogické fenomény, ale
jsou v nich zachovány i doklady o vzniku a vývoji života a vývoji lidské kultury. Proto jsou
jeskyně již od samých počátků přírodních věd objektem výzkumů a o něco později i ochrany.
V Českém krasu jsou krasové jevy vázány převážně na ostrovy organodetritických a
útesových vysokoprocentních devonských vápenců, v menším rozsahu na souvrství méně
čistých vápenců silurských. Vápencová tělesa jsou od sebe oddělena břidlicemi a vulkanity,
místy jsou překryta relikty platformních křídových sedimentů i mocnými polohami tercierních
a kvarterních štěrkopísků, rozčleněna údolími a zlomovými zónami, které tvoří překážky
v tvorbě a vývoji jednotné krasové hydrografie a souvislých jeskynních systémů. Český kras
je proto tradičně považován za kras neúplný (merokarst).
S charakteristicky vyvinutými krasovými kaňony Berounky, Kačáku, Císařské a Kodské
rokle kontrastují relativně malé délky jeskynních systémů. Převažují nepříliš dlouhé sluje,
chodby a nehluboké propasti. Větší části podzemních prostor jsou zcela vyplněny jeskynními
sedimenty. Není zde známa jediná jeskyně s volným podzemním tokem.
Na povrchu jsou ojedinělá škrapová pole, skupiny závrtů a krasové hltače. Krasové
ponory jsou nepříliš výrazné na rozdíl od několika krasových vývěrů.
Krasové jevy vznikaly patrně již od mladších prvohor, prošly velmi složitým vývojem.
Dnešní stav jeskyní podmíněný zaklesáváním erozní báze Berounky v průběhu mladších
třetihor a starších čtvrtohor je často jen výsledkem rozšíření a přemodelování starších dutin.
Mnohé z procesů, které vedly ke vzniku jeskyní v Českém krasu, nejsou dosud úplně
poznány a názory na některé otázky vývoje jeskyní se značně liší. Někteří vědci se přiklánějí
k nové hypotéze vzniku jeskyní Českého krasu. V roce 2004 tuto hypotézu popsal vědec
Karel Žák takto: V souvislosti se vznikem říční sítě v terciéru se začal uplatňovat proces,
který byl v rámci Českého krasu pravděpodobně vůbec nejvýznamnějším procesem vzniku
jeskyní, a který je aktivní dodnes. Je to oběh části říčních vod velkých alochtonních řek
v krasovém prostředí. Rozhodující vliv zde pravděpodobně mělo natlačování „hladových“
říčních vod do krasového prostředí při zvýšených stavech vody v řekách. Jeskyně jak
v předchozím období, tak i v mladším terciéru vznikaly korozí převážně ve freatické, tedy
trvale zaplavené oblasti pod stálou hladinou podzemních vod nebo při hladině podzemních
vod. Význam měla směsová koroze při míšení říčních vod a krasových vod. Vznik jeskyní
v úrovni dnešní hladiny Berounky a pod touto úrovní dodnes probíhá, jak lze pozorovat
například v jeskynních systémech po obou březích Berounky mezi Srbskem a Karlštejnem.
Pro vznik jeskynních systémů uvedeným mechanismem není lokální erozní báze žádným
omezením, některé jeskyně proto zasahují hluboko pod dnešní hladinu Berounky. S vývojem
kaňonovitých říčních údolí v kvartéru se začal výrazněji uplatňovat i vznik méně rozsáhlých
jeskynních systémů korozí infiltračními vodami. Ty však zpravidla vstupují do podzemí
57
plošně přes mocný sedimentární pokryv a nikoliv v soustředěných ponorech. Jeskynní
systémy typu ponor-vývěr, kterými by se kromě vody pohyboval i klastický materiál, jsou
proto v Českém krasu výjimkou. Tyto specifické faktory a procesy způsobily, že jeskyně
Českého krasu jsou typické velmi nepravidelným průběhem s četnými změnami průřezů a
směrů chodeb, s běžnými korozními komíny a kopulemi a s velmi pestrou sedimentární
výplní. Morfologie některých jeskyní naznačuje vícefázový vznik s tvorbou počátečního
systému korozí ve freatickém prostředí, následným zaplněním sedimenty, a potom další
remodelací jeskyně buď při stálé hladině podzemní vody, nebo ve vadózní oblasti. Během
dlouhodobého vývoje krasu mohla být výšková pozice některých krasových jevů ovlivněna i
neotektonickými pohyby, které nepochybně probíhaly ještě na počátku kvartéru. Na jejich
velikost a na jejich význam pro dnešní pozici krasových jevů nepanuje dosud jednotný názor.
Tolik ve stručnosti nová teorie na vznik jeskyní v Českém krasu.
Dlouhému vývoji podzemních forem Českého krasu také odpovídá mimořádně bohatý a
významný paleontologický obsah jejich sedimentárních výplní minimálně středoevropského
významu.
Většina slují Českého krasu byla osídlena nebo jinak využívána lidmi již od staršího
paleolitu, a proto jsou tyto jeskyně významné také z hlediska archeologického a historického.
Dělení jeskyní Českého krasu do krasových skupin
K prvnímu systematickému zpracování jeskyní Českého krasu došlo ve čtyřicátých letech 20.
století. V. Homola rozdělil pro evidenční účely tehdejšího Státního archeologického ústavu a
Úřadu pro ochranu přírody v roce 1943 Český kras na menší celky, které nazval krasovými
skupinami. Za Český kras Homola považoval celé území budované paleozoickými vápenci
pražské pánve Barrandienu, a proto je jeho území větší než jsou současné hranice CHKO
Český kras. Hlavním cílem rozdělení Českého krasu do krasových skupin bylo vytvořit celky
v terénu jednoznačně definované, takže jako hranice skupin posloužily výrazné
geomorfologické prvky jako vodní toky či hřebenové a údolní linie, ale i budovy, silnice a
železnice. Toto dělení se vžilo a bylo běžně beze změn používáno. Dílčí změny a přesnější
definici hranic krasových skupin provedli jeskyňáři pod vedením Václava Cílka teprve v roce
1988, publikováno to bylo v roce 1990. Český kras tak dělíme do 22 krasových skupin
označovaných číslicemi 10 až 31 (viz mapa č. 10).
Evidence jeskyní
Evidence jeskyní v Českém krasu je i přes veškeré snahy poněkud problematická. Je to
způsobeno mnoha faktory, například nárůstem počtu objektů, generační obměnou aktivních
jeskyňářů, mnohokolejností evidence a dokumentace, což vede k označení jedné jeskyně
více názvy a evidenčními čísly. Na počátku nového tisíciletí byla tedy evidence jeskyní
Českého krasu v neutěšeném stavu, kdy více než jedna třetina všech známých lokalit byla
problémová. Na půdě České speleologické společnosti byla proto rozhodnutím
předsednictva v roce 2003 zřízena pracovní skupina, jejímž cílem je vypracovat evidenci
jeskyní tak, aby dosáhla shody mezi základní databází JESO (jednotná evidence
speleologických objektů na úseku ochrany jeskyní v AOPK ČR), evidencí jeskyní Správy
CHKO Český kras a evidencí jeskyní jednotlivých základních organizací České
speleologické společnosti. Situace sice ještě stále není ideální, ale byly učiněny určité
pokroky.
Každá jeskyně v Českém krasu má svoje evidenční číslo, které se však dosud zapisuje
poněkud nejednotně:
1) 1234 Starší evidenční číslo jeskyně znamená, že jde o jeskyni číslo 34 ve 12. krasové
skupině Českého krasu.
2) 12-034 V současnosti nejpoužívanější evidenční číslo jeskyně, které znamená totéž jako
v předcházejícím případě, tedy že jde o jeskyni číslo 34 ve 12. krasové skupině
Českého krasu.
58
3) 212-34 První číslice znamená, že jde o oblast Českého krasu, další číslice znamenají
totéž co v předcházejících případech.
4) 212-034 Stejné jako v předcházejícím případě. První číslice znamená, že jde o oblast
Českého krasu, další číslice znamenají, že jde o jeskyni číslo 34 ve 12. krasové
skupině Českého krasu.
5) 212034 Totéž jako v předcházejícím případě, pouze bez pomlčky.
6) 12-034/A, 12-034/B Pokud má jeskyně více vchodů, je za číslem jeskyně lomítko a vchod
se označuje velkým písmenem abecedy.
K 1. říjnu 2007 bylo v Českém krasu evidováno celkem 676 speleologických objektů
s celkovou délkou 21 944 metrů. V následující tabulce jsou seřazeny jeskyně Českého krasu
podle délky (uvedeny jeskyně dlouhé více než 25 metrů). Tato tabulka se však může
v závislosti na případných objevech nových jeskyní nebo nových prostor v již objevených
jeskyních Českého krasu měnit.
Tab. č. 7: Nejdelší jeskyně Českého krasu (podle K. Žáka 2004)
Pořad
í
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
Evid. číslo
11-007
25-029
24-026
23-007
24-020
15-005
21-001
23-010
14-007
26-002
18-023
20-003
14-017
24-029
11-040
24-028
23-052
17-002
25-025
12-003
14-032
11-014
24-006
20-007
14-001
18-038
24-005
30-001
25-024/B
18-016
24-027
18-021
18-036
21-015
13-004
21-013
17-005
21-045
Název jeskyně
Koněpruské jeskyně
Ementál
Arnoldka
Systém Srbské j. – Netopýří j.
Čeřinka
Martina
Nad Kačákem
Barrandova
Terasová
Na Javorce
Panama
Krápníková v Šanově koutě
BUML
Únorová propast
Novoroční
Večerní (odtěžena)
Fialová
Podtraťová
Dynamitka
Nová na Damilu
Elektrifikační II
Nová propast na Zlatém koni
Amerika II
Schülerova
Portálová
Malá Panama
Amerika I
Svatoprokopská (odtěžena)
Marie
Ctiradova (částečně odtěžena)
Pavoučí (oděžena)
Jezerní propast (vchod zavalen)
Lucie (odtěžena)
Nová Aragonitová (též Průlez)
Turské maštale (torza jeskyněk)
Stará Aragonitová
Kostelík
Lilijicová
59
Lokalizace
Zlatý kůň
U Srbska
lom Čeřinka
lom Na Chlumu
lom Čeřinka
Kodské polesí
údolí Kačáku - jih
skály Na Bříči
Kavčí lom
Javorka a okolí
Lom Homolák
Šanův kout
Kruhový lom
Lomy Amerika
VČS - západ
Lom Čeřinka
Lom Na Chlumu
Tomáškův lom
Beranův lom
Damil, Modrý lom
U Kruhového lomu
Zlatý kůň
Lomy Amerika
V Kozle
Kavčí lom
Lom Homolák
Lomy Amerika
Prokopské údolí
Beranův lom
Lomy Homolák
lom Čeřinka
lom VČS - východ
lom VČS - východ
Solvayovy lomy
Tetínská rokle
Solvayovy lomy
Tomáškův lom
Svatojánská skála
Délka (m)
2000
1884
1360
1230
630
445
380
366
360
293
285
280
274
268
200
190
190
180
180
156
150
150
138
130
130
127
120
120
120
120
118
100
99
89
87
86
85
83
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
17-006
13-006
18-013
11-021
18-017
27-014
11-023
14-002
21-054
29-019
11-007/G
23-032
23-016
11-006
13-011
18-019
20-008
31-002/A
14-027
15-015
14-012
23-013
15-004
10-001
24-025
15-012
12-001
17-018
23-001/B
26-001
23-015
12-002/A
11-007/D
11-029
18-034
21-008
13-007
12-004
19-001
14-021
23-009
25-008
30-002/B
24-122
21-025
13-023
12-002/B
18-024
15-009
17-004
21-012
14-014
13-024/B
13-016
11-025
11-024
27-001
19-003/B
Tomáškova propast
Tetínská chodba
Jatka 86 (odtěžena)
Propast ve VČS (odtěžena)
Šárka (odtěžena)
Čtrnácti pomocníků (zavalena)
V prostoru Liščích děr (odtěžena)
Systém Traťová -Kontrarevoluční
Arnika
Nedělní
U žáby
Patrová
Myší díry
Liščí díry (odtěžena)
Bišilu
Suchomasty 3B (odtěžena)
Kavčí okno (též Okno)
Dvorecká (odtěžena)
Zdenina
Plší
Martinova (odtěžena)
Galerie
Ve stráni
Pod kapličkou
Deštivá
V Kodském polesí
Propast na Damilu
Augustová
Propast u První sluje
Na Javorce I
Princova
U tunelu 1
Dědkova díra (též Pomocná)
Únorová (odtěžena, zbývá torzo)
Paleojeskyně (odtěžena)
Pod křížem (též Nejvyšší)
Sedmisálová
Ve štole (odtěžena, zavalena)
Na Mramoru
Komín v Montánce (
Kalcitová (též Krystalová)
Blátivá (zavalena)
Klukovické j., část B
Dubová
Nová Větrná
Oblézačka
U tunelu 2
Jeskyně Š.V. (Špatný Vliv)
Austrálie
Pavoučí (též Pod Střevícem)
V Solvayových lomech (odtěžena)
Volarská
Tetínská propástka 2
Šachovnice
Renáta (odtěžena)
Lomařská
Propast u Trněn. Újezda (odtěž.)
Na Vysoké skále, vchod B
60
Tomáškův lom
Tetínská rokle
Lom Homolák
VČS - západ
Lom Homolák
Branžovy
VČS - západ
U Srbska
Propadlé vody
Zlatý kůň
Hájkova rokle
skály Na Bříči
VČS - západ
Tetínská rokle
Červený lom
V Kozle
Dvorecký lom
Kruhový lom
Domášov
Kruhový lom
skály Na Bříči
Kodská rokle
Koukolova hora
Lomy Amerika
U Panenky Marie
Damil, Modrý lom
Tomáškův lom
Lom Na Chlumu
Javorka a okolí
Skály Na Bříči
Damil, Modrý lom
Zlatý kůň
VČS - západ
lom VČS - východ
Tetínská rokle
Damil, Modrý lom
Mramor a Šamor
Kavčí lom)
Lom Na Chlumu
Petzoldův lom
Prokopské údolí
Boubová
Údolí Kačáku
Tetínská rokle
Damil, Modrý lom
Červený lom
plošina Kody
Tomáškův lom
Solvayovy lomy
Kavčí lom
Tetínská rokle
Tetínská rokle
VČS - západ
VČS - západ
Lom Starý Čížovec
Vysoká skála
80
79
78
77
76
75
75
71
70
70
70
70
65
63
60
60
60
60
58
57
57
56
56
55
53
51
50
50
50
50
50
50
50
49
49
48
45
45
42
42
40
40
40
40
40
38
38
38
35
35
35
34
34
34
32
32
31
31
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
21-014
25-009
17-003
24-041
21-073
13-005
11-013
22-001
29-006
14-003
21-009
18-030
11-010
13-022
21-029
24-022
24-048
11-034
24-023
11-001
24-066
18-003
21-004
21-011
25-001
20-014
11-015
23-037
24-021
25-012
11-030
14-018
Stydlé vody III (odtěžena)
Sloupová (odtěžena)
Se sondou
Pekelná kapsa
V lomu Alkazar
Komín proti Turským maštalím
Bezejmenná propast
Jeskyně Sv. Ivana
Na Cikánce
Holubí
Maštale
Dvojitá (odtěžena)
U turniketu
Římsová
Děravá
Liščí
Rybízový komín
Boháčova sluj (odtěžena)
Propast s okny
Ve vratech
Rozlomená
Chlupáčova sluj
Na průchodě
Stydlé vody
Pytlácká
Puklinová
V jz. výběžku Kotýzu
Pastevčí
Ptačí
Petzoldka
Májová (odtěžena)
Jeskyně P.T. (První Tráva)
Solvayovy lomy
Petzoldův lom
Tomáškův lom
Lomy Amerika
Lom Alkazar
Tetínská rokle
Zlatý kůň
pěnovce Svatý Jan
Kruhový lom
lom VČS - východ
Zlatý kůň
Tetínské skály
Solvayovy lomy
Lomy Amerika
Lomy Amerika
VČS - západ
Lomy Amerika
Kotýz
Lomy Amerika
Lom Kobyla
Údolí Kačáku
Solvayovy lomy
U Srbska
Prostřední skála
Kotýz
U Srbska
Lomy Amerika
Petzoldův lom
VČS - západ
Kruhový lom
30
30
30
30
30
30
30
30
29
28
28
28
27
27
27
27
27
26
26
25
25
25
25
25
25
25
25
25
25
25
25
25
Nejvýznamnější jeskyně v Českém krasu
Aragonitová jeskyně v Císařské rokli (16-003)
Jeskyně leží pod vodopádovou stěnou Císařské rokle nad krasovým pramenem. Byl zde
objeven aragonit. Jeskyně je dlouhá 15 metrů a vchod je dnes částečně zavalen.
Arnika (21-054)
Je to 70 metrů dlouhá propasťovitá jeskyně vyvinutá při hranici krasových a nekrasových
hornin se zajímavou hydrogeologickou situací. Byla objevena v roce 1995 členy ZO ČSS
1-05 Geospeleos. Jeskyně slouží jako ponor přívalových vod a stopovými zkouškami byla
potvrzena komunikace s vývěrem ve Svatém Janu pod Skalou.
Arnoldka (24-026)
Byla objevena v roce 1972 při odstřelu v lomu Čeřinka. Je dlouhá 1360 metrů a hluboká
111 m. Je to nejhlubší propasťovitý jeskynní systém v Českém krasu na dně s občasným
jezerem s kolísající hladinou. Hydrogeologické poměry nebyly dosud uspokojivě objasněny.
Axamitova brána (11-001)
Je to největší skalní brána v Českém krasu. Byla vytvořena v mocné žíle hrubě krystalického
kalcitu. Zřejmě se jedná o zkrasovělou hydrotermální korozní dutinu. Z původní podoby
pukliny zůstal zachován pouze skalní most o rozměrech 6x4,5x2,5 metru. Na dně Axamitovy
brány je propasťovitá jeskyně Ve vratech dlouhá 16 metrů. V jeskyni proběhlo několik
archeologických výzkumů.
61
Barrandova jeskyně (23-010)
Jeskynní systém o délce 366 metrů s výškovým rozpětím 44 metrů. Vchod se nachází ve
strži vzniklé na tektonické poruše. Jeskyně má přirozený vchod s vykazujícími znaky
paleoponoru. Byla známa od nepaměti, o čemž svědčí archeologické nálezy ve vchodové
partii jeskyně.
Ementál (25-029)
Jeskyně dlouhá 1884 metrů, objevená v roce 1988. Jde o rozsáhlý, bohatě vyzdobený
jeskynní systém. Prolongační a dokumentační práce zde tajně prováděla ZO ČSS 1-04 Zlatý
kůň pod vedením Alexandra Komaška. Jeskyně byla zatajena i před orgány státní ochrany
přírody. Jeskyně je uzavřena ocelovým poklopem a Správa CHKO Český kras od něj dosud
nemá klíče.
Chlupáčova sluj (18-003)
Jeskyně v lomu Kobyla dlouhá jen 25 metrů. V jeskynních výplních byl nalezen bohatý
paleontologický, zoologický a archeologický materiál. Je to poslední jeskyně, kde pracoval
známý krasový badatel Jaroslav Petrbok (1881–1960). Ten jeskyni nazval na počest svého
žáka a pozdějšího významného vědce Iva Chlupáče.
Jeskyně Sv. Ivana (22-001)
Nachází se ve Svatém Janu pod Skalou. Je to nejdelší travertinová jeskyně a zároveň
nejmladší jeskyně v České republice. Původně to byla přírodní dvousíňová jeskyně vzniklá
v holocenních travertinech (dnes označovaných spíše jako sladkovodní nebo pramenné
vápence). Byla uměle upravena a nad jeskyní byl vystavěn kostel a klášter. Jeskyně
Sv. Ivana je aktivní vývěrovou jeskyní, dříve údajně léčivého pramene zvaného Ivanka.
Jeskyně sloužila jako poustevna sv. Ivana, později jako podzemní kostel a v jedné síni je
klášterní krypta. Délka jeskyně činí 30 metrů. Jeskyně je významnou geologickou,
stratigrafickou a historickou lokalitou.
Jezerní propast (18-021)
Jeskyně odkrytá těžbou v roce 1991 ve Velkolomu Čertovy schody. Po odčerpání vody
z jezera se objevila prostora o rozměrech 60x12x10 metrů. Stěny jeskyně jsou pokryty
kalcitovými povlaky s krystaly kalcitu o velikosti až 10 cm.
Kodská jeskyně (15-001)
Jeskyně je tvořena tunelovitou horizontální chodbou 16 metrů dlouhou na jižním okraji
Kodské rokle. Za příhodných klimatických podmínek se zde tvoří ledová výzdoba. Význačná
archeologická lokalita s bohatou historií výzkumu, která je však poznamenána nedokonalou
nebo ztracenou dokumentací.
Koněpruské jeskyně (11-007)
Největší jeskynní systém v Čechách. Bohatá krápníková výzdoba. Významné
paleontologické a archeologické nálezy. Jeskyně byly objeveny těžbou v lomu v roce 1950 a
zpřístupněny veřejnosti od roku 1959. Mají tři patra s výškovým rozdílem 70 metrů a
celkovou délkou chodeb 2 km. V 15. století zde byla penězokazecká dílna.
Krápníková jeskyně na Šanově koutě (20-003)
Jeskyně je dlouhá 280 metrů a tvoří jí většinou řada chodeb menšího průřezu. Stropy
v západní části jeskyně tvoří nekrasové silurské diabasy a jejich tufy a tufity. Krápníková
výzdoba v jeskyni je chudá. Byly zde učiněny archeologické nálezy.
Marie (25-024)
Jeskyně v Beranově lomu dlouhá 120 metrů byla objevena v roce 1987 členy ZO ČSS 1-06
Speleologický klub Praha. Jsou zde převážně těsné prostory, ale i několik dómovitých
prostor s bohatou krápníkovou výzdobou. Unikátní je zasintrovaná kostra hada v puklině.
62
Martina (15-005)
Jeskyni objevili v roce 1975 jeskyňáři v lese v Kodském polesí. Jedna z mála jeskyní, která
nebyla objevena těžbou v lomu. Je zde Obří dóm o rozměrech 41x20x7 metru, jedna
z největších jeskynních prostor v Českém krasu. V jeskyni je poměrně hojná a bohatá
krápníková výzdoba. Ve vchodu jeskyně byl prováděn archeologický výzkum.
Na Javorce (26-001)
Jeskyně se nachází na vrchu Javorka u Karlštejna. Od roku 1997 zde byly zásluhou členů
ZO ČSS 1-11 Barrandien učiněny nejvýznamnější objevy jeskynních prostor v Českém
krasu. Jeskyně má dva vchody propojené teprve v roce 2005. Pro jeskyni jsou
charakteristické vertikální či šikmé různě se křížící hluboké pukliny. Krápníková výzdoba je
místy bohatá.
Na průchodě (21-004)
Jeskyně se nachází v kaňonu Kačáku u Svatého Jana pod Skalou. Je dlouhá jen 25 metrů.
Má velký portál a dvě okna ve strmé skalní stěně. Významná archeologická lokalita.
Nad Kačákem (21-001)
Jeskyně dlouhá 380 metrů s velkým vstupním portálem o rozměrech 5x4x70 metrů. Ve
vstupní části jeskyně byly v sedimentech vykopány archeologické a paleontologické nálezy.
Jeskyně je pracovištěm ZO ČSS 1-11 Barrandien a probíhají zde prolongační práce.
Palachova propast (24-020)
Byla objevena při těžbě vápenců v roce 1969 v lomu Čeřinka. Propast je tvořena komplexem
převážně strmě ukloněných chodeb a puklinovitých komínů. Je zde zajímavá sintrová
výzdoba, zejména keříčkovité pizolitové výrůstky. Je zde extrémní množství zvodnělých
jílovitých sedimentů.
Panama (18-023) a Malá Panama (18-038)
Obě jeskyně jsou v koněpruské oblasti ve vrchu Plešivec a mají bohatou krápníkovou
výzdobu. Jeskyně Panama byla objevena v roce 1992 a má délku 285 metrů a jeskyně Malá
Panama byla objevena v roce 2001 a má délku 128 metrů. Obě jeskyně spolu sousedí, ale
nejsou dosud propojeny. O propojení se intenzivně snaží členové ZO ČSS 1-04 Zlatý kůň.
Podtraťová jeskyně (17-002)
Jedna z geneticky nejzajímavějších propasťovitých jeskyní Českého krasu s denivelací 107
metrů, přičemž hloubka pod hladinou je 67 metrů. Jeskyně byla vytvořena v téměř kolmo
ukloněných vápencích. Hladina jezera je v podstatě shodná s hladinou Berounky. Byl zde
prováděn speleopotápěčský průzkum. Geneze jeskyně nebyla dosud jednoznačně
objasněna.
Srbské jeskyně (23-007) a Netopýří jeskyně (23-003)
Jeskynní komplex se nachází v lomu Na Chlumu u Srbska. Obě jeskyně byly propojeny
v roce 2003 a mají celkovou délku chodeb 1230 metrů. Je zde významné zimoviště
netopýrů. V jeskynních výplních se nacházejí unikátní kosterní nálezy zejména obratlovců.
Suchomasty 3A (18-018)
Drobná, asi 60 metrů dlouhá, zcela zahliněná jeskyně, v jejíž výplni bylo nalezeno více než
60 druhů třetihorních obratlovců dokladujících velmi starý původ krasových jevů.
Terasová jeskyně (14-007)
Je dlouhá 323 metrů. Nachází se v opuštěném vápencovém lomu Montánka u Tetína. Je to
členitý, převážně horizontální systém menších chodeb, síní a plazivek. Jeskyně má chudou
sintrovou výzdobu a je z větší části vyplněna kvartérními říčními klastickými sedimenty.
63
Tetínský vývěr (13-001)
Občasný vývěr podzemních krasových vod. Podzemní prostory, kudy voda protéká, nejsou
známy. Zkoumání chemismu vod a stopovací zkoušky naznačují, že vývěr nemá spojitost
s Tetínskou roklí ani s Kodským polesím, ale spíše s pramenem pod Domášovem. Při
mimořádně vysokých stavech vody v řece tvoří i dočasný ponor říčních vod.
Tomáškova propast (17-006)
Propast odkrytá těžbou v dnes již opuštěném vápencovém Tomáškově lomu. Vertikální
rozpětí je 35 metrů. Na dně jeskyně je jezero na úrovni hladiny řeky Berounky. Propast často
využívají speleologové ke speleoalpinistickému výcviku.
Turské maštale (13-004)
Jeskyně byla téměř celá odtěžena. Nyní zde zbývá deset samostatných jeskyněk otevřených
osmnácti vchody o celkové délce 87 metrů. V dnes již odtěžených částech jeskyně byly
objeveny významné archeologické nálezy.
3.11. Územní systémy ekologické stability (ÚSES)
Stávající ÚSES v CHKO Český kras byl vymezen v roce 1999 a je průběžně dopracováván
v rámci účasti Správy CHKO v procesech územního plánování obcí a komplexních
pozemkových úprav.
Podklady a činnosti využité v rámci vymezení, dopracovávání a popisu ÚSES CHKO
Český kras byly zejména tyto:
-
-
Generel ÚSES CHKO Český kras a okolí (Terplan Praha 1994), dále jen „Generel“
Územně technický podklad – ÚSES na úrovni nadregionální a regionální
(Ministerstvo pro místní rozvoj ČR ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí
ČR, 1996)
Plán ÚSES okresu Praha – západ (Ing. Milena Morávková, 1998)
Výsledky protokolárních jednání se zástupci 41 měst a obcí (říjen až prosinec 1998)
Schválené územní plány a jejich změny
Separátní jednání v rámci příprav územních plánů a jejich změn, komplexních a
jednoduchých pozemkových úprav
Biologická hodnocení k záměrům dle ust. §§ 45i a 67 zákona
Výsledky průzkumů prováděných při mapování Natura 2000
Výsledky monitoringu prováděných Správou (herpetologický, ornitologický a další)
V roce 1999 bylo na základě výše uvedených podkladů a s využitím vlastních poznatků
Správy provedeno komplexní vymezení ÚSES v CHKO. Zákresy byly provedeny do
základních map v měřítku 1:10.000 a posléze do map katastrálních v měřítcích 1:2.880,
1:2.000 nebo 1:1.000. Aktuální stav ÚSES v CHKO byl naskenován ze základních map
v měřítku 1:10.000, a zdigitalizován v GIS v roce 2009.
V současnosti je vymezený ÚSES zapracován do schválených územních plánů
následujících měst, městysů a obcí: Beroun, Bubovice, Bykoš, Hlásná Třebaň, Karlštejn,
Koněprusy, Liteň (k.ú. Liteň, k.ú. Běleč), Loděnice, Měňany, Mořina (k.ú. Mořina, k.ú. Trněný
Újezd), Srbsko, Suchomasty, Tmaň, Vinařice, Vráž, Všeradice, Vysoký Újezd (k.ú.
Kozolupy), Zadní Třebaň, Černošice, Dobřichovice, Choteč, Chýnice, Kosoř, Lety, Ořech,
Roblín, Třebotov a hlavní město Praha (k.ú. Radotín a k.ú. Zadní Kopanina).
Vymezený ÚSES je dále za aktivní účasti Správy zapracováván do připravované
územně plánovací dokumentace (v různém stadiu rozpracovanosti) těchto obcí: Nesvačily,
Svatý Jan pod Skalou, Tetín, Vonoklasy.
64
Územní plán dosud nemají ani nepřipravují obce Korno, Mořinka a Karlík. Zde Správa
vychází z vymezení, které bylo s těmito obcemi protokolárně projednáno v prosinci 1998.
Vymezený ÚSES byl rovněž zapracován do plánu společných zařízení v rámci
komplexních pozemkových úprav v k.ú. Chýnice a k.ú. Tetín a jednoduchých pozemkových
úprav v k.ú. Dobřichovice a k.ú. Vonoklasy.
Realizace částí prvků ÚSES z prostředků PPK nebo v rámci péče o majetek státu byla
zatím provedena v k.ú. Tetín (2 akce), k.ú. Vinařice, k.ú. Běleč, k.ú. Liteň, k.ú. Loděnice a
k.ú. Korno.
Stručný přehled jednotlivých prvků ÚSES v CHKO Český kras
Přehled biocenter
Tabulka č. 8 obsahuje přehled všech v současnosti vymezených biocenter na území CHKO.
Výměry jsou uvedeny podle údajů katastru nemovitostí.
Tabulka č. 8: Přehled výměr a struktury biocenter v CHKO Český kras (v hektarech)
název
celkem
orná p.
ttp
ostatní
sad,
zahra- plocha
da,
vinice
22
KarlštejnKoda
2695,3
1
215,50
161,23
23,96
242,25
67,17
1410
Velký háj
226,00
4,29
6,07
5,60
21,48
1413
Karlické
údolí
276,27
0
5,19
0
1414
Radotíns
ké údolí
181,49
3,34
41,12
1530
Voškov
29,88
0
1531
Škrábek
88,62
nemá
Zlatý kůň
katego
rie
číslo
nadreg
ionální
region
ální
celkem regionální
lokální
vodní
plocha
Les
zast.
plocha
I. zóna
II. zóna
III.
zóna
v MZCHÚ mim
CH
1978,51
6,69
2427,3
1
221,00
47,00
2028,71
0,50
187,85
0,21
109,45
116,55
0
74,11
5,76
0,12
265,01
0,19
276,27
0
0
214,11
3,96
16,78
2,05
113,97
0,27
143,39
0
0
104,90
0
0
0
0
29,88
0
29,88
0
0
29,88
0,69
10,51
0,35
23,95
1,00
52,12
0
38,60
21,62
0,92
0
219,40
4,84
18,97
0,19
90,06
0,91
104,21
0,22
77,00
98,02
44,38
86,77
1021,6
6
13,16
81,86
10,10
158,03
4,58
753,04
0,89
674,59
236,19
45,3
509,77
100
Klonk
17,00
0
4,57
0
0,17
0,75
11,51
0
8,91
7,97
0,12
8,91
101
Nad
Maruškou
–Musílek
34,39
0
3,82
0
0,36
2,88
27,33
0
0
31,89
2,50
0
102
Louky
Bykoš
14,77
0
13,90
0
0
0,87
0
0
0
0
14,77
0
103
Háj
10,92
0
1,63
0
0,10
0,02
9,17
0
0
10,92
0
0
104
Telín
23,57
0
0
0,13
0
0
23,44
0
23,57
0
0
0
105
Bacín
28,05
0
7,90
0
0,92
0
19,23
0
19,89
8,16
0
0
106
Mlýn
Měňany
2,14
0,72
0,49
0
0,05
0,88
0
0
0
1,36
0,78
0
107
Mramor
35,26
0
0
0
0,23
0
35,03
0
35,26
0
0
0
108
Rybník
Obora
8,39
0
0
0
0,31
6,94
1,14
0
0
8,39
0
0
109
Rybník
Běleč
4,73
0
3,40
0
0,31
0,17
0,85
0
0
4,73
0
0
65
3
2
6
110
Doubek u
Vonoklas
3,41
0
0
0
0
0
3,41
0
0
3,41
0
0
0
111
Strž u
Solopisk
7,66
0
0
0
0
0
7,66
0
0
7,66
0
0
0
112
Nad
Švarcavo
u
9,15
0
0
0
0
0
9,15
0
0
9,15
0
0
0
113
Babka
5,46
0
0
0
0
0
5,46
0
0
5,46
0
0
0
114
Kulivá
hora
22,23
0
0
0
0
0
22,23
0
22,23
0
0
22,23
0
115
V
Rukavičk
ách
7,68
0,30
3,61
0
1,73
0,08
1,96
0
0
7,68
0
0
0
116
Svatá
Kateřina
14,34
0
0
0
0,05
0
14,29
0
0
14,34
0
0
0
117
Mlýn
Choteč
4,08
0
3,26
0
0
0,82
0
0
0
4,08
0
0
0
118
Krupná
5,22
0
0,18
3,46
1,58
0
0
0
0
5,22
0
0
0
119
Nad
Poučníke
m
4,46
1,52
0
0
0
0
2,94
0
0
4,46
0
0
0
120
Na
Herinkác
h
3,98
0
0
0
0
0
3,98
0
0
3,98
0
0
0
120 A
U
Berounky
Poučník
2,97
2,97
0
0
0
0
0
0
0
0
2,97
0
0
121
Na
kamenicí
ch
6,70
0
6,26
0
0,04
0
0,40
0
0
0
6,70
0
0
121 A
Klučický
mlýn
3,92
3,92
0
0
0
0
0
0
0
0
3,92
0
0
122
Velký
vrch
8,57
0,03
2,32
0
1,94
0
4,28
0
0
0
8,57
0
0
123
Dolní
Vlence
8,49
0,42
3,25
0,68
0,67
0,48
2,90
0,09
0
0
8,49
0
0
124
Za
Mýtkem
3,23
0
0,26
0
0
0
2,97
0
0
3,23
0
0
0
celkem lokální
300,77
9,88
54,85
4,27
8,46
13,89
209,33
0,09
109,86
142,09
48,82
31,14
0
celkem ÚSES
4017,7
4
238,54
297,94
38,33
408,74
85,64
2940,88
7,67
3211,7
6
599,28
141,12
2569,62
65,58
Popisy jednotlivých biocenter
V následujících popisech jsou uvedeny nejdůležitější údaje charakterizující jednotlivá
biocentra na území CHKO. U zvláště chráněných druhů dle ust. § 48-50 zákona č. 114/1992
Sb. a dle příloh č. II. a III. vyhlášky č. 395/1992 Sb. ve znění vyhlášky č. 175/2006 Sb. je
uveden stupeň jejich ochrany, vedle českého též kurzivou psaný vědecký (latinský) název, u
evropsky významných druhů ve smyslu přílohy II. Směrnice 92/42/EEC (dále jen „Směrnice o
stanovištích“) též jejich kód, případně prioritu ochrany, u ptáků uvedených v Příloze I.
Směrnice o ptácích 79/409/EHS (dále jen „Směrnice o ptácích“) pak symbol **.
66
NRBC 22 „Karlštejn – Koda“ (2.695,31 ha; 216–487 m n.m.)
Jediné NRBC v rámci CHKO. Bylo vymezeno na podkladě ÚTP z roku 1996. Jde o
biocentrum smíšeného typu s převahou lesů (cca 73 %). Na území NRBC se nacházejí NPR
Karlštejn, NPR Koda a PR Tetínské skály a dále lokalita Vanovické skály, která je součástí
připravovaného rozšíření NPR Koda.
NRBC se z podstatné části kryje s EVL CZ0214017 Karlštejn – Koda, proto pro něj platí
obdobná popisná data. Nalézá se zde 5 typů prioritních a 19 typů dalších evropsky
významných stanovišť, rostou zde 2 druhy rostlin v zájmu evropských společenství zvonovec liliolistý (Adenophora liliifolia, kód 4068) a včelník rakouský (Dracocephalum
austriacum, kód 1689) a nejméně 30 druhů živočichů uvedených v přílohách směrnice o
stanovištích.
Na území NRBC je přírodě blízkých 54 % výměry lesů, z nich 22 % se přirozeně
zmlazuje. Převládají dubové habřiny, velmi cenné jsou lesostepní šípákové doubravy a
bučiny, které se vyskytují převážně na severních svazích. Nepůvodní dřeviny, zejména smrk
a borovice černá, tvoří 4,5 % lesních porostů.
Územím NRBC protéká řeka Berounka (která tvoří osu NRBK K 56) a významný vodní
tok Loděnický potok (Kačák). Malé vodní toky mají výrazně krasový charakter.
V korytě Kodského potoka a zejména v bezejmenném toku v sousední Císařské rokli se tvoří
pěnovcové kaskády, zatímco Bubovický a Budňanský potok se v dolní části toku ztrácejí
v podloží a stávají se tak zde občasnými vodotečemi. Bezejmenný tok pramenící v lokalitě
Domášov pod NPR Koda téměř zcela zanikl v důsledku odběru pitné vody pro obec Tetín.
V NRBC se vyskytuje rozsáhlá škála lesostepních a stepních společenstev včetně
skalních stepí, suchých trávníků a mezofilních trvalých travních porostů. Tyto plochy jsou
v současnosti ohroženy šířením agresivnějších druhů dřevin a bylin, zejména v důsledku
rostoucích atmosférických depozic dusíku. Orná půda je v NRBC z větší části zatravněna.
Do NRBC je zařazen v současnosti stále provozovaný Kruhový lom u Srbska a
postupně rekultivované výsypky kolem tohoto lomu, a to s perspektivou začlenění do
biocentra po ukončení těžby.
Na území NRBC bylo zjištěno nejméně 40 druhů rostlin a nejméně 75 druhů živočichů
chráněných podle české nebo evropské legislativy; jejich přehled je podán v kapitolách 3.4,
3.7 a 3.8.
Rizikové faktory: Do NRBC 22 „Karlštejn – Koda“ byla zařazena zastavěná území Obce
Svatý Jan pod Skalou a osady Hostim u Berouna včetně zástavbových území stanovených
ÚP Beroun a návrhem ÚP Svatý Jan p. Skalou. Hlavní rizikovými faktory v NRBC jsou šíření
invazních a expanzivních druhů dřevin (trnovník akát, jasan ztepilý) a bylin (např. ovsík
vyvýšený, netýkavka žlaznatá, v poslední době též slunečnice topinanbur), pobytová
rekreace (chaty, zejména v NPR Koda), nelegální turistika a táboření mimo vyhrazené cesty
a místa včetně pálení ohňů, zanechávání odpadků, ničení zařízení atd., jízdy na kolech a na
koních mimo vyhrazené trasy, nelegální motorismus (vjezdy a parkování osobních
automobilů především rekreantů a rybářů, jízda na terénních motocyklech a čtyřkolkách),
úmyslné ničení lesních porostů při krádežích dřeva, kontaminace malých vodních toků
z obcí, vypouštění předčištěných vod z obecních čistíren odpadních vod (Bubovice, Tetín),
vyplavování látek z orné půdy v okolí NRBC, opakující se požadavky na úpravu koryt a
břehů vodních toků a na kácení břehových porostů (Berounka, Loděnický potok, Budňanský
potok) a odstraňování náplavů zejména z Berounky.
RBC 1410 „Velký háj“ (226,00 ha; 200–360 m n.m.)
RBC bylo vymezeno na základě ÚTP, ÚP hlavního města Prahy a Plánu ÚSES pro okres
Praha – západ a projednáno s Obcí Kosoř, Městem Černošice a s Hlavním městem Prahou
(k.ú. Radotín). Na jeho území se nacházejí PR Staňkovka, PR Klapice a NPP Černá rokle.
Lesy tvoří 83 % výměry biocentra. Cenná je tolitová doubrava, která pokrývá většinu
území PR Staňkovka a šípákové doubravy s ploškami stepí v PR Klapice. V lesích nad
67
Radotínem se hojně vyskytují vedle dubů borovice lesní a modřín, místy však též nepůvodní
borovice černá.
Součástí RBC je tok Šachetského potoka (přítok Radotínského potoka), jehož hluboce
zaříznuté údolí od sebe odděluje hřeben s PR Klapice od NPP Černá rokle.
Rizikové faktory: V současnosti je část cenných lesních porostů na území PR Staňkovka
ohrožena záměrem na jejich vykácení pod elektrovodem 400 kV. RBC Velký háj dále
ohrožováno zejména zástavbou při okrajových částech biocentra (nejvíce v k.ú. Kosoř) a
pokračující těžbou štěrkopísků v pískovně Kosoř s navazujícím zavážením vytěženého
prostoru ne pokaždé vhodným materiálem.
RBC 1413 „Karlické údolí“ (276,27 ha; 240–410 m n.m.)
RBC bylo vymezeno na základě ÚTP a zejména Plánu ÚSES pro okres Praha – západ. Na
jeho území se nacházejí PR Karlické údolí a PP Krásná stráň. RBC se z podstatné části
nachází na území rozsáhlejší EVL CZ0214002 „Karlické údolí“, kde se vyskytuje celkem 21
evropsky významných stanovišť a 2 druhy v zájmu evropských společenství (zvonovec
liliolistý - Adenophora liliifolia, kód 4068 a včelník rakouský - Dracocephalum austriacum, kód
1689).
Lesy tvoří rozhodující část biocentra (96 %). Lesní porosty s přírodě blízkou druhovou
skladbou tvoří 32 % PR Karlické údolí, mimo PR je zastoupení přirozených porostů nižší.
Převažují kamejkové doubravy, dále se zde nachází na severovýchodním svahu okroticová
bučina. PP Krásná stráň je tvořena převážně lesostepí.
Nivou hluboko zaříznutého údolí protéká Karlický potok, jehož koryto je však bohužel
pozměněno zejména činností chatařů. V horní partii RBC se nachází několik menších
podmáčených luk. Jeden z levostranných přítoků je zajímavý výskytem petrifikujících
pramenů s tvorbou pěnovců (prioritní evropsky významné stanoviště, kód 7220). Karlický
potok pramení mimo CHKO, v horní části povodí převládá zemědělská půda a v současnosti
se zde buduje rozsáhlá obytná zástavba a golfový areál.
Rizikové faktory: Hlavním rizikovým faktorem pro RBC je vznik satelitní zástavby v obci
Vysoký Újezd, jejímž důsledkem bude zejména zvýšená zátěž Karlického potoka
kontaminanty. Vodní režim potoka bude značně ovlivněn vypouštěním odpadních vod
z budované ČOV, odběrem závlahové vody pro golfové hřiště a ukončením těžby v lomu
Holý vrch, odkud je potok dotován vypouštěnými důlními vodami. Dalším výrazně negativním
faktorem je pobytová rekreace v několika desítkách rekreačních chat přímo v RBC a v jeho
bezprostředním okolí. Velmi škodlivé jsou zejména parkování motorovými vozidly o
víkendech a v prázdninových měsících u chat přímo v nivě potoka, které je spojeno i
s některými bezohlednými činnostmi (např. mytí aut), a zásahy chatařů do koryta toků
(nelegální úpravy často s použitím odpadů – např. plechy, přehrazování potoka ploty atd.).
Lesní společenstva jsou ohrožována invazními druhy rostlin a poškozením zvěří, zejména
muflony. V RBC vznikají rovněž nepovolené skládky.
RBC 1414 „Radotínské údolí (181,49 ha; 250–360 m n.m.)
RBC bylo vymezeno na základě ÚTP, ÚP hlavního města Prahy a Plánu ÚSES pro okres
Praha – západ a projednáno s obcemi Kosoř a Ořech a s Hlavním městem Prahou (k.ú.
Radotín a k.ú. Zadní Kopanina). Na jeho území se nachází PR Radotínské údolí, PP Zmrzlík
a EVL CZ0114001 „Radotínské údolí“, jejímiž předměty ochrany jsou včelník rakouský
(Dracocephalum austriacum, kód 1689) a přástevník kostivalový (Callimorpha
quadripunctaria, kód 1078, prioritní).
Lesy zaujímají 63 % výměry RBC, převládají různé typy doubrav včetně málo
rozsáhlých šípákových, v údolích Radotínského a Mlýnského potoka se nalézají habrové
javořiny s lípou velkolistou. Jako příměsi v doubravách se vyskytují borovice lesní a modřín
opadavý, z nepůvodních druhů smrk a podél Mlýnského potoka je vysázena omorika.
68
Další významnou složkou RBC jsou trvalé travní porosty (23 %), které zde tvoří celkou
škálu typů od skalních stepních a suchých trávníků přes mezofilní pastviny až po podmáčené
louky podél vodních toků. Uvádí se, že na xerotermních trávnících se vyskytuje 30
ohrožených druhů rostlin dle červeného seznamu. Část travních porostů je využívána jako
pastviny pro chov koní. Více jak 9 % tvoří ostatní plochy, jedná se převážně o skály a o
křovinami zarostlé bývalé pastviny.
Hlavním vodním tokem v RBC, který protéká hlubokým ostře zaříznutým údolím, je
Radotínský potok, který pramení mimo území CHKO, a tvoří regionální biokoridor.
Rizikové faktory: Hlavními riziky pro RBC jsou nelegální motorismus, nepovolené skládky,
znečišťování Radotínského potoka nad biocentrem, snahy o zásahy do dna a břehů vodních
toků, zarůstání podmáčených luk a habrových javořin ruderálními plevely a rozsáhlý chov
koní na travních porostech spojený s umisťováním různých staveb, poškozováním půdního
povrchu a s hipoturistikou mimo vyhrazené trasy na území biocentra.
RBC 1530 „Voškov“ (29,88 ha; 213–359 m n.m.)
RBC Voškov bylo vymezeno na základě ÚTP a projednáno s Městysem Liteň a Obcí Zadní
Třebaň. Kryje se s PR Voškov a je celé vedeno v katastru nemovitostí jako les. Nachází se
na příkrém východně až severovýchodně exponovaném svahu nad pravým břehem
Berounky. Lesy jsou tvořeny suťovými javořinami, místy bučinami, dubohabřinami a
šípákovými doubravami.
RBC je významným zimovištěm užovek, zejména kriticky ohrožené užovky podplamaté
(Natrix tessellata), ale rovněž silně ohrožené užovky hladké (Coronella austriaca) a ohrožené
užovky obojkové (Natrix natrix).
Rizikové faktory: RBC je ohroženo zejména zarůstáním invazními dřevinami a prozatím
odloženými záměry na „očištění“ a následné zasíťování skal nad železniční tratí a na
výstavbu protihlukových stěn podél této trati, které by biocentrum zcela odřízly od Berounky
a znemožnily by tak migraci užovek do zimovišť a zpět.
RBC 1531 „Škrábek“ (88,62 ha, 290–358 m n.m.)
RBC bylo vymezeno na podkladě ÚTP a Plánu ÚSES okresu Praha – západ a projednáno
s Obcí Choteč.
Biocentrum je tvořeno z 59 % lesem. Vyskytují se zde kvalitní suťové lesy, jasanové
olšiny, dubohabřiny a šipákové teplomilné doubravy. V biocentru se také nachází souvislý
porost nepůvodního smrku.
Zbytek biocentra tvoří ostatní plochy (křoviny, vytěžené hliníky atd.) a trvalé travní
porosty, menší část pak tvoří koryto a údolnice Radotínského potoka., úzkolisté a širolisté
suché trávníky.
Rizikové faktory: Hlavní rizika spočívají v provádění terénních úprav, ve vzniku nepovolených
skládek a v postupné ruderalizaci a degradaci porostů v údolnici potoka.
RBC „Zlatý kůň“ (219,40 ha; 277–475 m n.m.)
RBC bylo vymezeno Správou v roce 1998 na podkladě Generelu, zatímco v ÚTP je přes
NPP Zlatý kůň a NPP Kotýz navržen pouze regionální biokoridor. Důvodem vymezení
Správou je rozsáhlý soubor biotopů v zájmové části krajiny, které svým stavem a velikostí
umožňují trvalou existenci přirozených a přírodě blízkých ekosystémů. Vymezení bylo
projednáno s obcemi Tmaň, Koněprusy, Suchomasty a Měňany.
Biocentrum zahrnuje území NPP Zlatý kůň, NPP Kotýz a PR Kobyla, součástí biocentra
jsou rovněž EVL CZ0214003 „Zlatý kůň“ a EVL CZ0214037 „Kotýz“. V biocentru se nachází
celkem 11 typů evropsky významných stanovišť a biotopy 3 druhů v zájmu evropských
společenství - přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria, kód 1078, prioritní),
kriticky ohrožené druhy netopýr velký (Myotis myotis, kód 1324) a vrápenec malý
69
(Rhinolophus hipposideros, kód 1303) a mnoho dalších významných druhů rostlin a
živočichů, jejichž přehled je podán v jiných kapitolách.
Stávající skladba druhů pozemků a kultur v RBC dle katastru nemovitostí (47 % les,
41 % ostatní plochy, 8 % trvalé travní porosty, 2 % orná půda, 2 % jiných kultur) neodpovídá
skutečnosti; 10 ha v lokalitách Kobyla a Kotýz vedených jako pozemky určené k plnění
funkcí lesa jsou ve skutečnosti bývalé pastviny, které v současnosti pokrývají stepní a
lesostepní společenstva, jejichž zachování je v zájmu ochrany přírody. Obdobný charakter
má i cca ½ výměry ostatních ploch. Blíže je tento problém rozebrán ve schválených plánech
péče o obě uvedená MZCHÚ.
Lesy v RBC vyjma v předchozím odstavci uvedených faktických bezlesí mají charakter
dubohabřin, místy se vyskytují šípákové doubravy, bučiny a suťové lesy.
V RBC se vyskytuje celá škála rozmanitých stepních a lesostepních společenstev,
štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin, rozličné suché a xerotermní trávníky, mezofilní
louky či druhově bohaté pastviny. Například ve vrcholové partii Zlatého koně bylo zjištěno
více jak 300 druhů bylin. V RBC je rovněž popsán výskyt řady druhů mechorostů.
Součástí RBC je také část údolnice Suchomastského potoka v okolí osady Havlíčkův
mlýn s mokřadními rostlinným společenstvy a s biotopy některých zvláště chráněných druhů
obojživelníků a plazů. Do RBC byl záměrně zařazen v současnosti stále provozovaný
Velkolom Čertovy schody – západ včetně postupně rekultivovaných etáží a výsypek kolem
tohoto lomu, a to s perspektivou rekultivace a začlenění do biocentra po ukončení těžby.
V RBC se nacházejí přístupné Koněpruské jeskyně, dále se zde nalézá řada
rozmanitých krasových jevů, přírodních a umělých podzemních prostor. Zlatý kůň a Kotýz
jsou významnými geologickými a paleontologickými nalezišti a archeologickými lokalitami.
V biocentru je zřízena naučná stezka „Zlatý kůň“ se širokou geologickou, paleontologickou,
botanickou, zoologickou, historickou a další tematikou.
Rizikové faktory: Těžba vápenců v sousedním Velkolomu Čertovy schody (zejména část
východ) spojená s negativními jevy (prašnost, hluk, vibrace a otřesy, plynné emise atd.) a se
zásahy do okolního horninového proštředí. Výroba vápna a mletých vápenců, zejména
plánovaná výstavba nové pece s rizikem dalšího navýšení depozic zejména oxidů dusíku,
jehož následkem může být postupná degradace až zánik stávajících společenstev
v důsledku šíření invazních nebo agresivních druhů dřevin (např. jasan ztepilý, trnovník
akát), trav (např. ovsík vyvýšený) a dalších bylin. Nekontrolavaná turistika včetně táboření,
pálení ohňů a zanechávání odpadků, zejména v lokalitách Kobyla a Kotýz. Nežádoucí
terénní úpravy v údolnici Suchomastského potoka. Nelegální motorismus (zejména na
Kobyle). Časté využívání zajímavých lokalit k filmování (lom na Kobyle, Aksamitova brána na
Kotýzu). Nepovolené skládkování (Kobyla, úpatí Zlatého koně a Kotýzu, niva
Suchomastského potoka). Poškozování travního drnu černou zvěří (nejvíce na loukách
v okolí PR Kobyla).
Přehled a popis lokálních biocenter na území CHKO Český kras je podrobně uveden
v příloze č. 4.
Přehled biokoridorů
Délky, které jsou uvedeny u jednotlivých biokoridorů, zahrnují pouze úseky na území CHKO.
Vztahuje-li se popis biokoridoru též na jeho části mimo CHKO, je to vždy zvlášť zdůrazněno.
U zvláště chráněných druhů dle ust. § 48-50 zákona č. 114/1992 Sb. a dle příloh č. II. a III.
vyhlášky č. 395/1992 Sb. ve znění vyhlášky č. 175/2006 Sb. je uveden stupeň jejich ochrany,
vedle českého též kurzivou psaný vědecký (latinský) název a u evropsky významných druhů
ve smyslu přílohy II. Směrnice 92/42/EEC též jejich kód, případně prioritu ochrany, u ptáků
uvedených v Příloze I. Směrnice o ptácích 79/409/EHS (dále jen „Směrnice o ptácích“) pak
symbol **.
70
NRBK K 54 „Údolí Loděnického potoka vlevo“ (2,10 km)
NRBK byl vymezen na podkladě ÚTP a projednán s Obcí Loděnice. Spojuje NRBK 22
„Karlštejn – Koda“ s lesními celky v údolí Loděnického potoka severně od Loděnice (mimo
CHKO), které jsou součástí Přírodního parku Povodí Kačáku. Na území CHKO prochází
biokoridor I. a II. zónou, PP Špičatý vrch, přechodně chráněnou plochou „Syslí louky u
Loděnice“ a EVL CZ0214017 „Karlštejn – Koda“. Nedaleko hranice CHKO prochází
biokoridor též PP Branžovy s výskytem kriticky ohroženého lýkovce vonného (Daphne
cneorum). V ÚTP je tento NRBK charakterizován jako mezofilní hájový.
V prostoru Špičatého vrchu na obou stranách silnice jsou rozptýleny rekreační objekty
chatové osady „Fort Adamson“.
Přímo v ose biokoridoru a v jejím bezprostředním okolí se nachází jediný biotop kriticky
ohroženého druhu sysla obecného (Spermophilus citellus, kód 1335) na území CHKO.
Údržba tohoto biotopu vyžaduje speciální management a připravuje se k vyhlášení jako
přírodní památka.
Rizikové faktory: Zarůstání luk náletem dřevin, nelegální motorismus a vznik nepovolených
skládek (obojí ve spojení s pobytovou rekreací v chatách a se značnou návštěvností
okolních turisticky atraktivních lokalit), poškozování travního drnu černou zvěří, křížení se
silnicí Bubovice – Loděnice a její blízkost, mimo CHKO nedořešené křížení biokoridoru
s dálnicí D5.
NRBK K 55 „Herinka – směr Křivoklátsko“ (0,75 km, fragment)
NRBK byl vymezen na podkladě ÚTP a trasován v souladu s ÚP Města Berouna. Prochází
LBC 120 „Na Herinkách“ a je segmentem rozsáhlého stejnojmenného lesního celku převážně doubravy s příměsí lípy malolisté. Součást II. zóny. Jde o biokoridor, který má
spojovat regiony Českého krasu a Křivoklátska.
Rizikové faktory: Nevyřešené křížení NRBC K 55 s dálnicí D 5, které se nachází
bezprostředně za hranicí CHKO.
NRBK K 55 „Tok Berounky Beroun - Srbsko“ (3,10 km mimo biocentra; 5,35 km celkem)
NRBK byl vymezen na podkladě ÚTP a projednán s Městem Beroun (k.ú. Beroun a k.ú.
Hostim) a obcemi Tetín a Srbsko. Vodní biokoridor širšího významu, který spojuje NRBC 22
„Karlštejn – Koda“ a celé území CHKO se sousedním Křivoklátskem. Prochází EVL
CZ0214017 - Karlštejn – Koda a zahrnuje tři evropsky významná stanoviště (kódy 3240,
3260 a 3270). Biokoridor prochází I., II. i III. zónou; do jeho osy zasahují ochranná pásma
NPR Karlštejn a PR Tetínské skály.
Předmětný úsek biokoridoru začíná na hranici CHKO pod železničním mostem
v Berouně cca 50 m pod ústím Litavky; po 2,30 km vstupuje v lokalitě „Na ostrově“ na území
NRBK 22 Karlštejn – Koda, a pokračuje uvedeným biocentrem do obce Srbsko, kde z tohoto
biocentra vystupuje. Poslední 0,80 km dlouhý úsek prochází Srbskem a končí opět na hranici
NRBC 22 na úrovni stávající čistírny odpadních vod.
Osa biokoridoru zahrnuje koryto Berounky a příbřežní zónu. V biokoridoru se vyskytují
četné štěrkopískové náplavy, tvořící ostrůvky a jesepy.
Rozsah (cca 15 ha mimo NRBC 22, šířka v ose 40 – 70 m), výskyt specifických biotopů,
stanovišť, na vodu vázaných druhů a celkový charakter NRBK K 55 dává tomuto biokoridoru
faktický význam a funkčnost biocentra.
Rizikové faktory: Neuvážené zásahy do koryta Berounky a do jejích břehů. Častý nelegální
motorismus podél obou břehů (parkování vozidel rybářů, zakázané pojezdy po komunikaci
od Berouna do osady Kozel), jehož důsledkem jsou četné nálezy přejetých jedinců
obojživelníků a plazů. Obdobné riziko přináší s sebou hojně navštěvovaná cyklostezka podél
levého břehu Berounky, využívaná rovněž k bruslení. Znečištění řeky, vznik nepovolených
skládek, odkládání vraků motorových vozidel. Potenciálními riziky jsou stále ještě ne úplně
71
opuštěné záměry na zesplavnění Berounky, na úpravy vodního režimu toku výstavbou údolní
nádrže nad Berounem nebo na zřízení silničního spojení v říční nivě.
NRBK K 56 „Tok Berounky Srbsko–Hlásná Třebaň (3,40 km mimo biocentra; 6,75 km
celkem)
NRBK byl vymezen na podkladě ÚTP a projednán s Městysem Karlštejn a s obcemi Srbsko,
Liteň (k. ú. Běleč), Hlásná Třebaň a Zadní Třebaň. Vodní biokoridor širšího významu, který
spojuje NRBC 22 Karlštejn – Koda a území CHKO s dolním Poberouním. Prochází EVL
CZ0214017 - Karlštejn – Koda, I., II. i III. zónou; zasahují do něj ochranná pásma NPR
Karlštejn, NPR Koda a PR Voškov. Podél osy biokoridoru byla při zpracování územního
plánu Městyse Karlštejn vymezena v aktivní inundační zóně Berounky dvě lokální biocentra
LBC 120A a LBC 121A.
Osa biokoridoru je tvořena korytem Berounky a příbřežní zónou. Karlštejnský jez, který
původně sloužil jako vzdouvací objekt pro vodní Klučický mlýn (posléze též malou vodní
elektrárnu) byl v 80. letech rekonstruován. Jez není vybaven rybím přechodem a tvoří tak
dílčí překážku volného pohybu některých druhů živočichů v toku. Podél pravého břehu
Berounky je v současnosti plánována výstavba cyklostezky ze Srbska do Karlštejna.
Rizikové faktory: Neuvážené zásahy do koryta Berounky a do jejích břehů. Blízkost silnice
Srbsko – Karlštejn – Hlásná Třebaň (četné nálezy přejetých jedinců obojživelníků a plazů),
po vybudování cyklostezky vznikne další nebezpečí přejetí jedinců živočichů. Znečištění
řeky, vznik nepovolených skládek. Potenciálními riziky jsou stále ještě ne úplně opuštěné
záměry na zesplavnění Berounky (v lokalitě Klučický mlýn u stávajícího karlštejnského jezu
by v tomto případě byly vystavěny plavební komory) a na úpravy vodního režimu toku
výstavbou údolní nádrže nad Berounem.
NRBK K 56 „Údolí Berounky vlevo“ (5,90 km mimo biocentra; 9,30 km celkem)
NRBK byl vymezen na podkladě ÚTP a projednán s obcemi Hlásná Třebaň, Mořinka, Lety,
Vonoklasy a s Městem Černošice. Biokoridor spojuje NRBC 22 „Karlštejn –Koda“ s RBC
1413 „Karlické údolí“ a RBC 1410 „Velký háj“, prochází I., II. a III. zónou, PR Karlické údolí,
PP Krásná stráň, PR Staňkovka a EVL CZ0214002 „Karlické údolí“. V ose biokoridoru jsou
dále vymezena lokální biocentra LBC 111, LBC 112, LBC 113 a LBC 114.
NRBK je v ÚTP specifikován jako teplomilný doubravní. V ose biokoridoru převládají
dubohabrové lesy, pouze na dvou místech přechází přes ornou půdu a trvalé travní porosty.
V lesních porostech se nachází podél osy biokoridoru několik zatravněných lokalit a řada
světlin. V lokalitě Čabrák, která se nalézá blízko osy biokoridoru, roste silně ohrožený
vstavač obecný (Orchis morio).
Rizikové faktory: Zarůstání travních porostů a světlin křovinami, nepovolené skládky,
nelegální motorismus (zejména parkování) a zátěž území v důsledku pobytové rekreace,
místy poškozování drnu černou zvěří. Křížení se silnicemi Hlásné Třebaň – Mořina, Mořina –
Lety, Karlík – Vysoký Újezd a Černošice – Solopisky.
NRBK K 56 „Údolí Berounky vpravo“ (2,25 km mimo biocentra; 3,75 km celkem)
NRBK byl vymezen na podkladě ÚTP a projednán s Městysem Karlštejn a s obcemi Liteň
(k.ú. Běleč) a Zadní Třebaň. Biokoridor má spojovat NRBK 22 „Karlštejn – Koda
s Podbrdskem. Na území CHKO prochází PR Voškov, I., II. a III. zónou, RBC 1530 a LBC
118 a 119.
Předmětný úsek biokoridoru je v ÚTP charakterizován jako mezofilní hájový.
NRBK K 56 není plně funkční. Vedle již zmíněného přerušení zástavbou v Krupné je
biokoridor přerušen nebo zúžen vložením mezi zástavbu na několika místech mimo CHKO
(k.ú. Zadní Třebaň, k.ú. Lhotka). Při přípravě územního plánu Obce Zadní Třebaň bylo
napojení biokoridoru na RBC 1530 „Voškov“ přeloženo do stávající podoby, přijaté řešení
72
však problémy s přerušeními zástavbou odstranilo pouze částečně. Rovněž lokální biocentra
LBC 118 a LBC 119 byla vymezena při přípravě územního plánu Městyse Karlštejn zejména
z důvodu naplnění metodických předpisů.
Rizikové faktory: Vedle již zmíněného přerušení biokoridoru v Krupné a jeho ne právě
optimální návaznosti mimo území CHKO se jedná zejména o stále přetrvávající zájem o
další zástavbu a terénní úpravy (i nepovolené) v okolí Krupné, vznik nepovolených skládek,
poškozování lesních porostů při krádežích dřeva a škody na travním drnu způsobené černou
zvěří.
NRBK K 117 „Velký háj – Radotínské údolí“ (2,00 km mimo biocentra; 5,25 km celkem)
NRBK byl vymezen na podkladě ÚTP a ÚP hlavního města Prahy. Prochází I., II. a III.
zónou, PR Staňkovka, PR Radotínské údolí, PP Zmrzlík a EVL CZ0114001 „Radotínské
údolí“.
Biokoridor spojuje RBC 1410 „Velký Háj“ (zde odbočuje z NRBK K 56) s RBC 1413
„Radotínské údolí“, odtud pak směřuje k severu mimo území CHKO. Úseky tohoto NRBK
117 uvnitř obou RBC jsou popsány výše.
Mimo RBC prochází biokoridor smíšeným lesem (dub, habr, borovice lesní) vyvinutým
keřovým patrem na převážně severozápadně exponovaném svahu nad cementárnou
v Radotíně. Biokoridor je botanicky a zoologicky málo prozkoumán.
Rizikové faktory: Prachové imise z blízkých lomů a cementáren, nepovolené skládky.
RBK 1187 „Radotínský potok“ (1,65 km mimo biocentra; 5,45 km celkem)
RBK byl vymezen na podkladě ÚTP a projednán s obcemi Chýnice, Choteč a Ořech a
s městskými částmi Praha 13 a Praha 16. LBK prochází I., II. a III. zónou, PR Radotínské
údolí, stejnojmennou EVL CZ0114001, hydromorfními částmi RBC 1531 „Škrábek“, RBC
1414 „Radotínské údolí“ a LBC 117 „Mlýn Choteč“.
Radotínský potok pramení mimo území CHKO nad obcí Ptice, horní část jeho povodí je
intenzivně zemědělsky využívána (vysoké zornění, živočišná výroba) a hustě osídlena
(město Rudná, několik větších obcí), nalézají se zde rovněž průmyslové zóny, povodím
prochází dálnice D5. Potok je recipientem městské ČOV Rudná. V horní části povodí se
vyskytuje řada starých zátěží.
Na území CHKO protéká Radotínský potok 30 – 70 m širokou nivou, která se pod
vrchem Škrábek stále ostřeji zahlubuje, v prostoru RBC 1414 se pak již vytvořilo kaňonovité
údolí s příkrými svahy. Pod LBC 117 koryto obtéká bývalý vodní mlýn; v zářezu pod svahem
se nalézá 1,5 m vysoký umělý vodopád. V nivě se na více místech dochovaly fragmenty
původního lužního lesa (vrby, olše, jasan ztepilý, duby, místy též javory a jilmy) s příměsmi
nepůvodních dřevin, zejména smrků. Část údolnice pokrývaly dříve ovsíkové louky,
v důsledku déletrvajícího neudržování však postupně degradují a zarůstají ruderálními a
nitrofilními plevely, rozšířen je zde značně zejména devětsil lékařský.
Pod RBC 1414 není biokoridor dále vymezen. Potok zde protéká kamennou dlažbou
částečně upraveným korytem s četnými náplavy souběžně se silnicí Zadní Kopanina –
Radotín až k cementárně, pod cementárnou pak upraveným korytem zastavěnou částí Prahy
5 - Radotína až ke svému ústí do Berounky.
Rizikové faktory: Znečištění potoka pocházející z horní části povodí. Zásahy do toku a nivy
potoka včetně terénních úprav a kácení břehové zeleně. Zátěže v důsledku pobytové
rekreace, hipoturistiky a cykloturistiky v údolnici (důsledek blízkosti Prahy). Nelegální
motorismus, časté případy odkládání autovraků a autobaterií spojené s rizikem úniku
nebezpečných kapalin. Nepovolené skládky. Šíření ruderálních a nitrofilních plevelů v nivě.
73
RBK 1190 „Zlatý kůň – Koda“ (1,55 km mimo biocentra, 2,09 km v CHKO, 2,48 km celkem)
RBK byl vymezen na podkladě ÚTP a projednán s obcemi Koněprusy a Tetín. Dovymezení
0,55 km dlouhého úseku mezi silnicí Tetín – Tobolka a Kodou bylo provedeno jako společné
zařízení v rámci KPÚ Tetín. RBK spojuje RBC „Zlatý kůň s NRBC 22 „Karlštejn – Koda“, 0,54
km dlouhým úsekem prochází LBC 122 „Velký vrch“; 0,39 km se nalézá mimo území CHKO,
jinak biokoridor prochází II. a III. zónou.
Biokoridor prochází od Zlatého koně k převážně lesní partii Velkého vrchu (podrobněji
viz LBC 122) s vložkami travních porostů a fragmenty skalních stepí, kde roste ohrožená
chrpa chlumní (Cyanus triumfettii).
Rizikové faktory: Křížení se silnicemi (nebezpečí přejetí migrujících plazů), nepovolené
skládkování (zejména v prostoru Velkého vrchu), přerušení biokoridoru v polní trati mimo
CHKO, nadměrné šíření nepůvodních dřevin a zejména křovin.
Přehled a popis lokálních biokoridorů na území CHKO Český kras je podrobně uveden
v příloze č. 4.
Nedostatky ve vymezení nadregionálních prvků ÚSES
Nedostatky ve vymezení prvků ÚSES na nadregionální úrovni nejsou řešeny Správou
CHKO, neboť podle ust. § 79 odst. 3 písm. a) zákona č. 114/1992 Sb. spadá vymezení a
hodnocení nadregionálního ÚSES do pravomoci Ministerstva životního prostředí. Stávající
vymezení bylo provedeno podle ÚTP.
NRBC 22 „Karlštejn – Koda je vymezeno včetně zastavěných území obce Svatý Jan pod
Skalou a osady Hostim (součást města Berouna); do NRBC jsou zde zařazeny rovněž
plochy, které jsou schváleným ÚP Města Berouna, resp. jeho návrhem pro Obec Svatý Jan
pod Skalou určeny k obytné zástavbě.
NRBK K 56 „Údolí Berounky vpravo“ prochází středem zástavby osady Krupná (součást
Městyse Karlštejn), kde je biokoridor přerušen. Další přerušení nebo zúžení biokoridoru
vložením mezi zástavbu se nacházejí na více místech mimo CHKO v obcích Zadní Třebaň a
Lhotka. Napojení biokoridoru v katastru obce Zadní Třebaň na RBC 1530 „Voškov“ bylo při
přípravě změny územního plánu Obce Zadní Třebaň přeloženo do stávající podoby, přijaté
řešení však problémy s přerušením zástavbou mimo území CHKO odstranilo pouze
částečně.
NRBK K 55 „Herinka – směr Křivoklátsko“ nemá vyřešeno křížení s dálnicí D5 (již mimo
území CHKO). Podle schváleného ÚP Města Berouna je biokoridor trasován podjezdem pod
dálnicí na 14. dálničním kilometru, který však slouží automobilovému provozu (sjezd Bezoun
– východ) a jako propojení biokoridoru je zcela nefunkční.
3.12. Krajinný ráz
Krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně
propojených ekosystémů a civilizačními prvky.
Krajinný ráz je dán přírodní, kulturní a historickou charakteristikou daného území, resp.
vnímatelnými znaky a hodnotami těchto charakteristik a je třeba ho chránit, zejména před
činnostmi, které by mohly snížit jeho přírodní, kulturně-historickou a estetickou hodnotu.
Údaje uváděné v této kapitole byly převzaty z díla Preventivní hodnocení krajinného
rázu CHKO Český kras, které bylo zpracováno v roce 2008 firmou Atelier V (Doc. Vorel).
Specifické rysy krajiny Českého krasu
Území CHKO Český kras je oproti jiným CHKO specifické tím, že zahrnuje jak krajinu
s významným přírodními hodnotami, tak i území se silnou funkcí bydlení a individuální
74
rekreace. Blízkost těsně při okraji Prahy v tradiční rekreační oblasti údolí Berounky a jejích
přítoků vyvolává silné tlaky na rozvoj trvalého bydlení, na rekreaci (zejména tradiční chatové
oblasti u Berounky) a cestovní ruch. Tyto tendence se soustřeďují především podél krajinné
osy Berounky, která je současně dopravní osou. Vývoj území v blízkosti Prahy přinesl na
jedné straně rozvoj příměstských vilových (za první republiky - Černošice, Všenory,
Dobřichovice) a chatových lokalit (první republika i 50. a 60. léta) v koridoru Berounky a na
druhé straně přinesl stagnaci tradičních zemědělských sídel v severovýchodní i jihovýchodní
části CHKO v náhorních zvlněných polohách nad oběma břehy Berounky. Tento vývoj se
projevil i v malé dochovanosti urbanistické struktury venkovských sídel a dochovanosti
menšího množství cenných objektů a souborů lidové architektury v porovnání s jinými
CHKO. Novodobá výstavba a přestavby tradičních objektů přinesly výrazné proměny
charakteru obcí, přičemž samostatnou kapitolou je výstavba chatových kolonií v poměrně
cenných polohách nivy Berounky a v zaříznutých údolích jejích přítoků. Navzdory silně
přeměněné struktuře zástavby (a do značné míry i struktuře osídlení) vyniká ráz krajiny
Českého krasu častou harmonií zástavby a krajinného rámce, mimořádně působivým
zasazením obcí do krajiny (Karlštejn, Hostim, Sv. Jan pod Skalou) a přítomností cenných
objektů historických staveb (statky, zámečky, kostely, klášter) i lidové architektury. Charakter
krajiny s mimořádnými kulturními a historickými hodnotami spoluvytváří hrad Karlštejn a
hradiště Tetín. Základním znakem krajinného rázu (charakteru krajiny) a rámcem prakticky
všech panoramat je charakter georeliéfu a vegetačního krytu na vápencovém podloží a
odkrytí geologického podloží těžbou kamene se specifickou vegetací opuštěných lomů.
Vznikl tak výrazný a nezaměnitelný obraz krajiny s dramatickými až bizarními scenériemi
v kaňonu Berounky a v hlubokých skalných zářezech přítoků. Tento krajinný rámec vytváří
základní rys krajinného rázu a určujícím způsobem harmonizuje krajinné scenérie.
Diferenciace území z hlediska krajinného rázu a stručná charakteristika vymezených
základních jednotek
Na území CHKO Český kras jsou v rámci prostorové a charakterové diferenciace vymezeny
krajinné celky (KC) na úrovni oblastí krajinného rázu a krajinné prostory (KP) na úrovni míst
(souboru míst) krajinného rázu.
Oblast krajinného rázu – krajinný celek, část krajiny s podobnou přírodní, kulturní a
historickou charakteristikou odrážející se v souboru jejích typických znaků, který se výrazně
liší od jiného celku ve všech charakteristikách či v některé z nich a který zahrnuje více míst
krajinného rázu. Je vymezena hranicí, kterou mohou být přírodní nebo umělé prvky nebo jiné
rozhraní měnících se charakteristik.
Místo krajinného rázu – krajinný prostor, část krajiny, homogenní z hlediska přírodních,
kulturních a historických charakteristik a výskytu estetických a přírodních hodnot, které
odlišují místo krajinného rázu od jiných míst krajinného rázu. Je nejmenším hodnoceným
prostorem. Jedná se zpravidla o vizuálně vymezený krajinný prostor (konkávní nebo
konvexní), který je pohledově spojitý z většiny pozorovacích stanovišť nebo o území
vnímatelné díky své výrazné charakterové odlišnosti.
Z definice pojmů vyplývá, že principem delimitace charakterově odlišných segmentů krajiny
(krajinných celků a krajinných prostorů) je prostorová a charakterová diferenciace krajiny.
Chráněná krajinná oblast Český kras je členěna na 4 krajinné celky (KC): střed území
představuje krajinný celek A - Karlštejn-Tetín, jihozápadní část krajinný celek B - KoněprusyLiteň, východní část krajinný celek C - Radotín-Karlík, okrajově od severu do CHKO
zasahuje krajinný celek D - Třebotovská plošina. Krajinné celky jsou dále podrobněji děleny
na krajinné prostory (KP)
75
Krajinný celek A – Karlštejn-Tetín
Krajinný celek Karlštejn-Tetín zaujímá ústřední polohu v CHKO, v její střední a
severozápadní části s velkými ucelenými lesními masivy Karlštejnska a Kody, obklopujícími
kaňon Berounky a hluboce zaříznutá údolí na levém břehu – údolí Kačáku, údolí
Bubovického potoka a údolí Karlštejna.
Přírodní charakteristika
Území patří do Karlštejnské vrchoviny s mírně zvlněným reliéfem se strmými svahy,
s kaňonem Berounky a s hluboce zaříznutými přítoky (na levém břehu delšími). Profil kaňonu
Berounky s terénními terasami dává krajině dramatický charakter a větší měřítko, umožňující
delší pohledy ve směru toku. Měřítko krajiny se zmenšuje v prostorech kaňonů přítoků.
Morfologie terénu a charakter terénních prvků je základem charakteru krajiny.
Charakter přírodních složek je dán nejvýznamnějšími MZCHÚ – NPR Karlštejn a NPR
Koda, vyplňujícími podstatnou část krajinného celku. Jde o území cenná geologicky,
geomorfologicky, paleontologicky, archeologicky i biologicky. Vyskytují se zde jeskyně a
další krasové jevy. Lesní porosty jsou tvořeny převážně různými typy habrových doubrav,
které na jižních a jihozápadních polohách přecházejí v teplomilné doubravy s dubem
šipákem a ve skalní stepi a lesostepi s vzácnou xerotermní květenou a dominantními
travinami – kostřavami a kavyly.
Kulturní a historická charakteristika
Jedná se o území velmi cenné z historického i archeologického hlediska. Nacházejí se zde
archeologické nálezy jeskynních sídlišť starší doby kamenné v Srbsku, Svatém Janu pod
Skalou a Tetíně, laténské hradiště u Korna, středohradištní hradiště „V Kozle“ u Hostimi a
historické hradiště v Tetíně.
Zcela dominantním prvkem v krajině je areál hradu Karlštejn, spolu s nímž jsou
památkově chráněny i obléhací husitská zařízení a pozice nad Haknovým dolem a na Kněží
hoře. V řadě obcí se nacházejí významné kulturní památkově chráněné objekty – zejména
Tetín, Svatý Jan pod Skalou, Srbsko a Karlštejn.
Na východě se krajinný celek stýká s poměrně intenzivní zástavbou urbanizovaného
pásu Poberouní, charakteristického převahou vilové a chatové zástavby částečně v nivě
(Dobřichovice), převážně však na svazích údolí Berounky (Všenory, Řevnice, Zadní Třebaň).
Na západě přiléhá k okrajům zástavby Berouna. Charakter krajiny, její značná nepřístupnost,
absence komunikačního spojení obou břehů a přítomnost rozsáhlých Národních přírodních
rezervací Koda a Karlštejn způsobuje poměrně řídké osídlení a malý rozvoj obcí.
Přestože se jedná o sídelně velice staré území, obce z hlediska zachování jejich
původní urbanistické struktury či dochované lidové architektury nevykazují přílišné hodnoty.
Původní charakter zástavby si z urbanistického hlediska podržely spíše obce drobného
půdorysu, ukryté v údolních prohlubních či kaňonech (Hostim, Svatý Jan pod Skalou a
Sedlec).
Charakter obcí je dán zejména jejich terénní polohou. Ve výjimečné poloze se nachází
Tetín ležící v dominantní poloze na terénní hraně Tetínských skal. Další obce leží buď
v údolí Berounky (Hlásná Třebaň, část Karlštejna) nebo v úzkých sevřených údolích přítoků
Berounky (Srbsko, Hostim, Sv. Jan pod Skalou, Sedlec). Tyto obce se pohledově uplatňují
většinou pouze z blízkých pohledů a z nadhledů a mají poměrně kompaktní zástavbu,
rozvíjející se do poloh, které umožňuje terén.
Vizuální charakteristika interiéru a exteriéru oblasti
Vizuální charakteristika – projev znaků přírodních, kulturních a historických charakteristik
v krajinné scéně – je v KC A velmi výrazná a rozlišitelná. Základním rysem je rozdílnost mezi
charakterem krajiny kaňonu Berounky a jejími hluboce zaříznutými přítoky. Tyto mimořádně
dramatické a rázovité segmenty krajiny jsou provázeny a sceleny velkými souvislými lesními
celky, které lesnatými horizonty uzavírají prostor Berounky. I v tomto prostoru existují
vzájemně vizuálně oddělené úrovně – úroveň říční nivy a strmých srázů nad oběma břehy
76
rozbrázděnými skalními útvary a lomy a úroveň říčních teras, od kterých se zvedají svahy
k terénním horizontům.
Členění krajinného celku
Krajinný celek je dále rozčleněn na 7 krajinných prostorů (KP):
KP A.1 Tetín
KP A.2 Koda
KP A.3 Karlštejn-Srbsko
KP A.4 NPR Karlštejn
KP A.5 Svatý Jan pod skalou
KP A.6 Herinky
KP A.7 Hlásná Třebaň
Krajinný celek B – Koněprusy-Liteň
Krajinný celek zaujímá jihozápadní část Karlštejnské vrchoviny od západní hranice CHKO po
masiv Kody. Je to území, které má charakter náhorní plošiny s vystupujícími výšinami,
zahrnující nejvyšší kóty Českého krasu – Bacín (499 m n. m.), Zlatý kůň (475 m n. m.),
Kobyla (470 m n. m.), Šamor (481 m n. m.), Mramor (470 m n. m.), Strážiště (450 m n. m.).
Na jihovýchodní straně běží hranice CHKO zhruba po rozhraní Karlštejnské vrchoviny a
snížené Hostomické kotliny.
Charakter přírodních složek souvisí v první řadě s charakterem členité zemědělské krajiny
v území silně zvrásněných silurských břidlic a silurských a devonských vápenců s polohami
diabasů při okrajích. Tím je ovlivněn jak mírně zvlněný terén s vystupujícími strmými svahy
výšin a hřbetů, tak i vegetační kryt smíšených lesů s duby s příměsí buku a modřínu, místy
se smrkovými porosty a porosty borovice černé. V některých územích se vyskytují teplomilná
společenstva svahových a skalních stepí (Zlatý kůň, Kotýz).
Nejcennější přírodní hodnoty se nalézají v maloplošných chráněných územích - Národní
přírodní památky Zlatý kůň, Klonk a Kotýz a přírodní rezervace Kobyla. Vyskytují se zde
unikátní geologické jevy s paleontologickým významem - komplex Koněpruských jeskyň,
paleontologická a archeologická lokalita Kotýz, lom na Kobyle s odkrytou významnou
tektonickou poruchou - Očkovským přesmykem. Tyto krasové oblasti jsou i lokalitami cenné
vegetace teplomilných a suchomilných druhů rostlin, která se vyvinula na svahových a
skalních stepích nejenom přirozeně, ale i v důsledku lidské činnosti těžební a pastevní.
Obce v tomto krajinném celku jsou rozloženy podél poměrně husté komunikační sítě a svým
založením spadají do středověku. K nejraněji založeným obcím patří historické Suchomasty,
které mají v současnosti poměrně dochovanou zástavbu v jádru bez vážnějších novodobých
úprav. Vinařice se vyznačují nejen zachovanou urbanistickou strukturou, ale i velice kvalitní
původní zástavbou lidového charakteru. Významnou obcí jak po stránce urbanistické, tak i
z hlediska lidové architektury je Korno, které bylo vzhledem ke svým hodnotám prohlášeno
za vesnickou památkovou zónu.
S výjimkou západního okraje CHKO v prostoru Koněprusy-Suchomasty-Tmaň se jedná
o zemědělské osídlení bez výrazných urbanistických hodnot, charakteristické pro západní
část Středních Čech. Charakteru krajiny, členité modelací terénu a menšími lesnatými celky,
které vymezují ucelené plochy zemědělské půdy, odpovídá charakter zemědělských obcí.
Jsou většinou jasně ohraničené obklopující zemědělskou půdou, mají kompaktní zástavbu
s vnitřními prostorami návsí a dostatkem vysoké zeleně v intravilánu. Kompaktní podoba
zůstává nejenom u obcí ležících v rovném terénu (Tobolka, Měňany, Bykoš), ale i u obcí
postavených v členitějším terénu (Vinařice, Korno, Koněprusy).
Z hlediska prostorového se zástavba neuplatňuje výrazně dominantně, nýbrž je patrná
spíše v kratších pohledech, umožněných členitostí terénu. Zástavba rovněž není situována
77
v dominantních terénních polohách, s výjimkou obce Korno, ležící na terénním zlomu a obcí
Liteň a Nesvačily na rozhraní Karlštejnské vrchoviny a Hostomické kotliny. Některé obce je
možno vnímat uprostřed otevřeného prostoru (Měňany, Tobolka), jiné jakoby sevřené
terénem (Koněprusy, Suchomasty). Osídlení v tomto krajinném celku již nese stopy odtržení
od sídelního pásu Poberouní.
Krajina tohoto krajinného celku má otevřený náhorní charakter, umožňující daleké pohledy
do území Českého krasu i do obklopující krajiny nižších poloh Hořovické brázdy
(Hostomicko). Velké měřítko krajiny je zdrobněno členitostí terénu a menším měřítkem
dílčích krajinných prostorů. Kombinace dálkových pohledů a vnímání menších jasně
vymezených prostorů s členitými horizonty a průhledy do sousedních prostorů je
charakteristickým rysem prostorové scény tohoto krajinného celku. Terénní konfigurace,
charakter geomorfologických tvarů a vegetačního krytu dávají obrazu krajiny rysy
jedinečnosti, což je významná charakteristika krajinného rázu. Krajinu tohoto krajinného
celku je možno celkově charakterizovat jako hospodářsky upravenou, avšak s vyrovnaným
uplatněním přírodních a civilizačních složek.
Členitost krajiny, živost terénního reliéfu, střídání měřítka otevřených a uzavřených partií
krajiny vytváří ve střední části prostoru – ve vyvýšených polohách s lesními porosty – střední
„zrnitost“ krajinné struktury – relativní vyrovnanost podílu malých a velkých ploch. Tento
charakter se však mění na jihozápadním okraji CHKO a na jižním okraji masivu Kody, kde
výrazně zemědělský charakter využití krajiny přináší větší nečleněné plochy polí (okolí
Bykoše, Měňan, Tobolky). Větší ucelené plochy lesů se nalézají ve vyšších polohách území
v prostoru Zlatý kůň-Kobyla, Šamor-Mramor.
Zemědělský charakter vnáší do obrazu krajiny určitý geometrický řád členění pozemků
mezemi, cestami s ovocnými alejemi a polními cestami. Tato geometrizace ovšem nijak
zvlášť nevyniká v členitém terénu se střídáním ploch polí a lesů. Jako silný civilizační prvek
působí nadzemní vedení vysokého napětí, vedené z rozvodny u Tetína. Stožáry tvoří
výraznou součást krajinné scény a jejich účinek je zmírněn do určité míry výše zmiňovanou
členitostí reliéfu a prostorovým rozdělením krajinného celku do menších prostorů.
Významným civilizačním zásahem jsou lomy v prostoru Zlatého koně a Kobyly, které
svým rozsahem vytvářejí šokující negativní krajinnou dominantu. V těchto partiích má
krajinný celek zcela přetvořený charakter. Tento charakter se však výrazněji neuplatňuje
v pohledech ze severu, kde je prostor velkolomu chráněn horizontem Zlatého koně, ani
z jihu, kde je cloněn lesnatým hřbetem Újezdcem (474 m n.m.).
Krajinářsko-estetické hodnoty tkví v několika významných rysech tohoto krajinného
celku. Je to členitost a výraznost pohledových horizontů, vymezujících zřetelné prostory
uvnitř KC. Dále je to členitost krajinného obrazu daná mozaikou ploch a vytvářející barevnost
a živost krajinné struktury.
Vyšší poloha území poskytuje možnost dálkových pohledů s vícenásobnými horizonty.
Poloha na okraji vyvýšené Karlštejnské vrchoviny vytváří možnost pohledů mimo území
Českého krasu. To ovšem umožňuje i pohledové vnímání okraje - siluety Českého krasu
z Hořovické brázdy. Tyto skutečnosti spoluvytvářejí estetický výraz krajinné scény a
rozmanitost krajinářsko-estetických hodnot.
Krajinný celek je dále rozčleněn na 7 krajinných prostorů:
KP B.1 Zlatý kůň
KP B.2 Bykoš
KP B.3 Vinařice
KP B.4 Mramor
KP B.5 Měňany
KP B.6 Tobolka
KP B.7 Běleč
78
Krajinný celek C – Radotín-Karlík
Území leží převážně ve strmých svazích levého břehu údolí Berounky, kde geomorfologický
celek Řevnické brázdy z široké nivy Berounky přechází do náhorní polohy Třebotovské
plošiny. Svahy jsou rozříznuty hlubokými skalnatými údolími toků Karlického potoka a
Švarcavy, které pramení v Třebotovské plošině a jejichž délky jsou cca 8-10 km.
Charakter přírodních složek je dán převahou lesních porostů na svazích údolí Berounky a
řadou významných maloplošných chráněných území. Lesy jsou převážně smíšené s příměsí
borovice, místy se objevují dubové nebo smrkové porosty, přecházející místy v šípákové
doubravy a dubohabrové háje. Takovými příklady jsou PR Radotínské údolí a Karlické údolí
s dalšími lokalitami suťových lesů a enklávami skalních stepí. V přírodní rezervaci Karlické
údolí je chráněn sled lesních společenstev, přecházejících přes lesostepi až k stepním
porostům. Na chudých, případně degradovaných půdách se objevují kyselé doubravy. Místy
se objevují významnější porosty zavlečených akátů.
Pro jižně exponované svahy údolí Berounky je výstižným příkladem přírodní rezervace
Staňkovka jihozápadně od Radotína s uceleným porostem teplomilné doubravy.
Charakteristické jsou i geologické a krasové cennosti s významem geomorfologickým,
paleontologickým i stratigrafickým. Jedná se o stratigrafické a geologické profily Cikánka,
Hvížďalka, Lochkovský profil, Orthocerový lůmek, Černá rokle nebo skalní výchozy Kulivé
hory. Tyto přírodní hodnoty se výrazně podílejí na typickém rázu tohoto krajinného celku a
jsou také typické pro Český kras. V přírodních hodnotách spočívá působivost, bizarnost a
neopakovatelnost krajinné scény a výraznost krajinářsko-estetických hodnot.
Obce na území tohoto krajinného celku náleží svým založením plně rannému středověku. Za
nejhodnotnější obec jak z hlediska urbanistického, tak z hlediska lidové architektury lze
považovat obec Mořinku, která je typickým příkladem středočeské vesnice 19. století.
Původní zástavba je zde dochována téměř intaktně a urbanistická struktura nebyla ničím
narušena. Mořinka je vyhlášena za vesnickou památkovou zónu.
Charakter terénu a dalších přírodních složek silně ovlivnil charakter osídlení v úzkých
hlubokých údolích nebo rozevřenějších polohách údolí. Ve všech těchto případech se jedná
o isolované, od ostatních sídel dosti odtržené obce rozvinuté v závislosti na terénu. Jsou to
kompaktnější obce v otevřenějších polohách - Mořinka, Vonoklasy, Chotěč, do jisté míry i
Solopisky. V sevřených údolích jsou isolované samoty a drobné lokality Kalinův a Rutický
mlýn, Cikánka a Kala.
Zcela odlišný charakter mají obce ležící na hranicích tohoto krajinného celku, event.
k tomuto KC přiléhající. Jsou to buď kompaktní struktury zástavby na hraně Třebotovské
plošiny (Kosoř, Třebotov) nebo kobercově plošné zastavení svahů při vyústění údolí
Švarcavy a Radotínského potoka (Černošice, Radotín). V těchto partiích je již zřejmá blízkost
urbanizovaných území jihozápadních částí Prahy. Tento vliv je pozorovatelný do určité míry i
u obcí Kosoř a Třebotov, dobře dopravně připojených k Radotínu.
Charakter prostorové scény je dán tím, že se jedná o pás strmých lesnatých svahů,
umožňujících výhled pouze jedním směrem - k jihovýchodu do širokého, hustě osídleného
údolí Berounky s výrazným horizontem Hřebenů, vymezujících Řevnickou brázdu na pravém
břehu Berounky.
Do charakteru scény tohoto krajinného celku se tudíž promítá charakter okolní krajiny,
což zdůrazňuje okrajovou polohu CHKO a blízkost silně urbanizované příměstské zóny
velkoměsta. V této souvislosti je třeba považovat lesnatý přírodní charakter tohoto krajinného
celku s výrazným horizontem za významnou hodnotu krajinné scény příměstské krajiny.
79
Krajinný celek má však i vnitřní krajinné prostory hluboce zaříznutých údolí potoků
s členitými toky, skalnatými svahy a charakteristickým vegetačním krytem. Charakter
prostorů je uzavřený s drobnějším měřítkem a dramatickým účinkem skalnatých záhybů.
Převažující přírodní charakter krajiny, prakticky kompaktní zalesnění a terénní
konfigurace vytváří tzv. hrubou zrnitost krajinných složek, ve které se výrazně uplatňují
terénní horizonty – hrany svahů a výšiny na hraně Třebotovské plošiny.
Charakter terénu a vegetačního krytu neumožňuje v tomto krajinném celku výraznější
zemědělské využití, které by se projevilo ve vizuálně vnímatelné geometrizaci krajiny.
Výjimkou z tohoto pravidla je prostor mezi Třebotovem, Chotčí a Kosoří, kde došlo zcelením
polností a zrušením polních cest k vytvoření několikasethektarového bloku argární stepi
téměř bez jakékoli rozptýlené zeleně. Převažující přírodní složky, technické a civilizační
složky se uplatňují zástavbou v oddělených nevelkých lokalitách, ležících v údolích. Vyústění
údolí všech tří potoků do údolí Berounky jsou již silně zastavena (s výjimkou Karlického
údolí). Silným civilizačním prvkem je cementárna a okolní lomy v Radotínském údolí.
Vzhledem k převažujícímu přírodnímu charakteru a dramatické terénní konfiguraci jsou
zde přítomny četné krajinářsko-estetické hodnoty, tkvící v drobnějších, oddělených
scenériích s převážně přírodním charakterem. Výjimkou je prostor Chotče, kde v rozlehlejším
a mělčím údolí se uplatňuje v mnoha pohledových směrech dominanta kostela sv. Kateřiny.
Krajinný celek je dále rozčleněn na 5 krajinných prostorů:
KP C.1 Mořinka
KP C.2 Karlické údolí
KP C.3 Vonoklasy
KP C.4 Radotín
KP C.5 Černošice
Krajinný celek D – Třebotovská plošina
Charakter přírodních složek je dán zemědělským využitím území plochého terénního hřbetu,
spadajícího prudkými svahy do sousedního krajinného celku. Můžeme hovořit o výrazně
přetvořené zemědělské krajině.
Obce nacházející se v tomto celku jsou převážně středověkého založení. Třebotov je
připomínán už ve 13. století, první písemné zmínky o Mořině a Roblíně jsou z roku 1338.
Mořina spolu s Kosoří si podržely původní urbanistickou strukturu středu obce s částečným
dochováním původní zděné zástavby z 19. století. Obzvláště zachovalé objekty zděných
statků drobného měřítka v jádru obce jsou v Kosoři, kde je i hodnotná novobarokní kaple sv.
Anny z roku 1722 a na okraji obce novorenesanční zámeček z roku 1893. V obci Mořina je
památkově chráněn kostel sv. Stanislava s ohradní zdí, židovský hřbitov a obytné budovy
zemědělského dvora č.p. 28. Hodnotná z památkového hlediska je barokní vjezdová brána
s dvojkřídlými vraty a brankou v ohradní zdi mezi objekty č.p. 17 a č.p. 32. Třebotov je
v současné době sídlem, kde převažuje zástavba domy městského typu. Z památkového
hlediska je zde cenný novorománský kostel sv. Martina z let 1866-67 a vodní tvrz z počátku
15. století. V Roblíně je hodnotná osmiboká kaple z roku 1806. V části Bubovice - Mořina
(KP D.1 Mořina) jsou obce v silně odtržené periferní poloze vzhledem k těžištím osídlení.
Mořina do určité míry těží z významu blízkých vápencových lomů i z blízkosti Karlštejna.
Druhá část KC v prostoru obcí Třebotov - Kosoř (KP D.2 Třebotov a KP D.3 Kosoř) již těží
z dobré dostupnosti z Radotína i z napojení přes Ořech na Jihozápadní město. To se také
projevuje na charakteru zástavby obcí s vysokým podílem nové zástavby rodinnými domy.
Z hlediska uplatnění zástavby v krajině nelze hovořit o vysokých pozitivních hodnotách, které
by zvyšovaly cennost krajinného rázu.
80
Charakter náhorní plošiny se odráží i v krajinné scéně a ve vymezení prostorů. Náhorní
prostor působí otevřeným dojmem s dalekými výhledy k severu do krajiny Pražské plošiny.
Prostorové vymezení od západu k jihu se zvýrazňuje až k vystupujícímu masivu Kulivé hory.
Část tohoto KC mezi Bubovicemi a Mořinou má charakter svažitého prostoru, zařezávajícího
se údolími do lesnaté krajiny Karlštejnska. Převaha zemědělských ploch, minimálně
členěných mezemi a s minimálním podílem rozptýlené zeleně vytváří velkoplošnou krajinnou
strukturu (hrubou zrnitost), vizuálně i prostorově spojenou s rozsáhlým územím obdobné
zemědělské krajiny západního okraje Prahy. Charakter plochého hřbetu a nečleněné plochy
polí dávají vyniknout přímým úsekům silnic (zejména Třebotov - Choteč, Na Pískách - Kosoř,
Radotín - Ořech) s doprovody ovocných alejí a trasám vysokého napětí. Zastoupení
přírodních složek je celkově malé, existuje však vizuální kontakt s přírodně cennými
plochami po obvodu terénní plošiny (pohledy do Radotínského údolí a do Černé rokle, na
Kulivou horu). Území KC se nevyznačuje zvýšenými krajinářsko-estetickými hodnotami.
Atraktivnost tkví pouze v dálkových pohledech k severovýchodu, do údolí k obci Choteč a na
kostel sv. Kateřiny.
Krajinný celek je dále rozčleněn na 3 krajinné prostory:
KP D.1 Mořina
KP D.2 Třebotov
KP D.3 Kosoř
V rámci Preventivního hodnocení krajinného rázu CHKO Český kras jsou všechny krajinné
prostory dle soustředěnosti, cennosti a významu znaků a hodnot krajinného rázu rozděleny
do „pásem odstupňované ochrany“ podle nutnosti různé přísnosti ochrany jednotlivých znaků
při hodnocení vlivů navrhovaných záměrů v území:
Pásmo A – Území s nejvyšším stupněm ochrany KR, ve kterém nelze připustit silný zásah
do některého z pozitivních znaků jednotlivých charakteristik krajinného rázu, zejména do
přírodních a estetických hodnot, do MZCHÚ, kulturních dominant, harmonického měřítka a
vztahů a nelze zde připustit takové zásahy, které jsou v souhrnu z hlediska míry zásahu do
hodnot krajinného rázu na hranici přijatelnosti.
Pásmo B – Území s vysokým stupněm ochrany KR, ve kterém lze připustit i silný zásah do
některé z pozitivních znaků jednotlivých charakteristik krajinného rázu, pokud se nejedná o
znak jedinečného významu a lze zde připustit i takové zásahy, které jsou z hlediska míry
zásahu do znaků krajinného rázu na hranici přijatelnosti nebo které by mohly být přijatelné
pouze za splnění určitých podmínek.
Pásmo C – Území se zvýšeným stupněm ochrany KR, ve kterém lze připustit i takový vliv
navrhovaného záměru, který zasahuje silně do několika znaků krajinného rázu současně,
nesmí se však jednat o zásahy stírající znaky krajinného rázu a nesmí se jednat o silné
zásahy do znaků jedinečného významu.
Narušení krajinného rázu
•
•
Nevhodné rozšiřování zastavěného území obcí na vizuálně exponované svahy či
terénní horizonty (např. Srbsko, Karlštejn, Hlásná Třebaň, Třebotov)
Výstavba rodinných domů na příliš malých pozemcích, které neumožňují obklopení
stavby zelení zahrad a tím jejímu propojení s volnou krajinou. Nahuštění staveb na
pozemcích a absence vysokokmenné listnaté zeleně zahrad se negativně projevuje při
blízkých i dálkových pohledech na obce. Dochází k obnažování okrajů vsí, s často
nevzhlednými stavbami. Bez zeleného prstence zahrad nenastává harmonický přechod
81
sídla do krajiny, nýbrž dochází ke kontrastnímu působení urbanizovaného prostoru vůči
volné krajině (např. Tetín, Kosoř, Bubovice, Třebotov).
•
•
•
•
•
•
•
Měřítkově, tvarově nebo barevně vybočující stavby rodinných domů neodpovídající
svým charakterem tradiční venkovské zástavbě Českého krasu. Dochází k vizuálně
výrazně disharmonickým vztahům mezi novou a stávající zástavbou. Nejvýrazněji se
negativně uplatňují rodinné domy s předimenzovaným měřítkem, neodpovídajícím
okolním stavbám. Dalším výrazně rušivým prvkem jsou nevhodné sklony střech nebo
barevně netradiční krytiny (černé, hnědé, fialové, modré atp.), což jsou prvky projevující
se i v krajinném měřítku. Nevhodným prvkem jsou také pestře zbarvené fasády domů, za
použití velmi sytých či zářivých barev (červená, oranžová, modrá, fialová, zelená), které
se při absenci vysoké zeleně zahrad také v krajině výrazně uplatňují. Nejvýrazněji např.
Třebotov, Hlásná Třebaň, Kosoř, Tetín.
Velké plochy orné půdy bez přítomnosti rozptýlené zeleně vytvářejí krajinu velkých
měřítek a hrubého zrna. Taková krajina je nejen ekologicky nestabilní, ale i esteticky
znehodnocená, postrádá lidské měřítko i jakýkoli záchytný bod, který by určoval její
charakter. Zrušením tradičních polních cest je znemožněno krajinou procházet jinak než
po silnicích či přes strniště. Celkovým působením takto znehodnocená krajina ukazuje
krajní zaměření na monokulturní produkci polních plodin za použití velkých strojů, při
resignaci na jakékoli jiné mimoprodukční (ekologicko-stabilizační, rekreační, protierozní,
retenční) či estetické funkce. Příkladem zejména oblast Choteč-Kosoř-Třebotov nebo
Suchomasty-Vinařice-Všeradice-Bykoš.
Neudržované nebo vykácené aleje vysokokmenných dřevin. Aleje, představující
tradiční doprovod silnic i polních cest, jsou velmi cenným a významným krajinotvorným
prvkem v kulturní zemědělské krajině. Kromě vlastního působení v krajině představují
často také optickou bariéru, zakrývající negativní krajinné dominanty. Většina jich je však
v současnosti díky dlouhodobému neudržování ve špatném stavu. Aleje, pokud nejsou
vykácené zcela, jsou prořídlé, přestárlé či odumírající.
Negativní dominanty velkokapacitních zemědělských podniků, skladových areálů a
hnojných plat vymykajících se svými měřítky jakékoli tradiční venkovské zástavbě.
Výraznost jejich působení v krajinném obraze je dále posílena polohou mimo intravilány
obcí, často na vyvýšené poloze při příjezdu do obce. Téměř pravidlem je pak absence
jakékoli krycí zeleně, jak v areálech, tak okolo nich. Jde zejména o zemědělské a
skladové areály v Bykoši, Dolních Vlencích, Měňanech, Suchomastech, Vinařicích,
Mořině a Kosoři a hnojná plata v Tetíně nebo Vonoklasech.
Negativní dominanty bytových domů vniklých převážně v 80. letech, bez předchozího
projednání a souhlasu Správy CHKO. Jde o architekturu výrazem a měřítkem naprosto
cizorodou venkovskému prostředí. Nejvýrazněji se uplatňující objekty bytových domů lze
nalézt zejména v Mořině, Litni, Bykoši, Třebotově a Chotči.
Golfové hřiště v k.ú. Poučník je negativním zásahem do krajinného rázu svou modelací
terénu s množstvím terénních mikrostruktur zcela cizorodých utváření georeliéfu Českého
krasu. Silně rušivě působí dále objekty technického a ubytovacího zázemí umístěné
velmi nevhodně na terénním horizontu, uprostřed hřiště, bez jakékoli návaznosti na
stávají vesnickou zástavbu. Postupným rozšiřováním těchto budov tak zvolna vzniká
zástavba s výrazem nového izolovaného sídla.
Negativní dominanty průmyslových areálů vápenek a cementáren představují
měřítkově i charakterově zcela nevhodné stavby ryze technicistního výrazu. Krajinný ráz
narušují nejen pohledově, ale zvýšeným hlukem a prašností. Radotínská cementárna
však zůstává poměrně pohledově skrytá díky své poloze pod zalesněnými svahy v údolí
82
Radotínského potoka. Vápenka v Tmani se uplatňuje v pohledech z NPP Kotýz a
částečně z NPP Zlatý kůň.
•
•
•
•
Velké vápencové lomy se svými rozměry naprosto vymykají měřítkům jakýchkoli
krajinných útvarů v Českém krasu. Představují výrazný negativní zásah do krajinného
rázu, jak svými rozměry, tak výraznou geometrizací krajinného prostoru (rovnoběžné
lomové etáže, kolmé hladké stěny).
Vedení VVN a VN díky svým rozměrům vždy představují výrazný negativní zásah do
krajinného rázu, který je často ještě zdůrazněn nevhodným vedením po horizontu nebo
přes lesní celky, např. PR Staňkovka (viz kapitola 4.7.).
Stožáry s vysílači mobilních operátorů představují novodobé technicistní dominanty.
Díky jejich častému umísťování na vrcholech a horizontech výrazně potlačují projev
přirozených krajinných dominant. Může také docházet k požadavkům na umístění
vrcholového značení z důvodů bezpečnosti leteckého provozu, které projev objektu
vysílače v krajině ještě více zvýrazní (např. silní zábleskové světlo viditelné v okolní
krajině i ve dne nebo červenobílé pruhové značení).
Regulované vodní toky (včetně toku řeky Berounky) jsou hrubým zásahem do vzhledu i
biologie krajiny. Velká část vodních toků má rovněž silně degradované břehové porosty,
jejich niva je často úplně zorněna. Některé toky se již po samovolné revitalizaci pomalu
zapojují do krajiny. Ekologické funkce vodních toků však zůstávají nadále narušeny.
3.13. Monitoring, výzkum
V CHKO Český kras byla největší pozornost věnována neživé přírodě (geologie,
paleontologie, speleologie, pedologie, hydrologie). Provádí se zde detailní geologické
mapování do map v měřítku 1:25 000, geofyzikální a tektonická měření, ložiskové,
paleontologické, petrologické, hydrogeologické, mineralogické, stratigrafické, montanistické,
karsologické a další výzkumy. Kromě množství dílčích studií zde byly některé tyto obory i
monograficky zpracovány, ovšem většinou v územním vymezení příslušném pro daný obor,
tedy nikoliv na úrovni CHKO Český kras.
Na výzkumy neživé přírody navazuje badání přesahující do využívání krajiny člověkem
(archeologie, změna využívání území v čase, krajinný ráz, územní plánování). Tyto výzkumy
jsou důležité pro pochopení vývoje a podmínek pro předměty ochrany živé přírody.
Velká pozornost byla věnována botanice a některým oborům zoologickým. Pro většinu
oborů zde však chybí monografické studie na úrovni Českého krasu. Z botanických oborů
(včetně mykologie) neexistuje žádné souhrnné inventarizační dílo o flóře hub, řas, lišejníků,
mechorostů či dokonce cévnatých rostlin na úrovni území CHKO Český kras. Inventarizační
průzkumy byly provedeny pouze na části území CHKO. Systematicky byly provedeny ve
většině maloplošných zvláště chráněných území inventarizační průzkumy pouze cévnatých
rostlin, ostatní skupiny jen výjimečně. Nikdy nebyl proveden inventarizační průzkum
cévnatých rostlin celého území NPR Karlštejn, navíc ty provedené na částech území NPR
Karlštejn jsou starší více než 20 let. Obecně většina inventarizačních průzkumů je starší více
než 20 let. Starší inventarizační průzkumy trpí nedostatkem hrubých lokalizací nálezů –
většinou bohužel na celé MZCHÚ. Novější inventarizace jsou naštěstí už lokalizovány
alespoň na kvadrát středoevropského mapování nižšího řádu nebo na segment biotopového
mapování, v poslední době se daří dbát na lokalizaci na bod z GPS s přesností až 10 m
nebo i vyšší.
Zoologické průzkumy nejsou zpracovány formou komplexní inventarizace v naprosté
většině MZCHÚ. U většiny MZCHÚ není zpracována ani inventarizace obratlovců. Zcela
nedostatečná pozornost byla věnována v zásadě všem skupinám bezobratlých kromě motýlů
a částečně brouků, pavouků a měkkýšů.
83
Situaci poznání zlepšuje systematický přístup sběru a ukládání dat v posledních cca 10
letech do datového skladu, přesto ale chybí kritické zhodnocení na úrovni malých i větších
území. Bohužel se některé hrubě lokalizované staré nálezy ukládají některými externisty i
internisty s „bodovou přesností“ a tím dochází k dezinterpretaci nálezů.
Savci patří mezi nejvíce prozkoumané obratlovce v CHKO Český kras, a to zejména
netopýři. Probádanost, množství zjištěných druhů a jejich znalost je důsledkem především
nevelké vzdálenosti Českého krasu od Prahy a morfologických a geologických podmínek
tohoto území. Již přes 40 let zde probíhá zimní sčítání netopýrů na zimovištích. Prvními
průkopníky zde byli doktoři Gaisler, Hanák, Horáček, Nevrlý a Žalman. V roce 1969 se
začalo sčítat na 15 lokalitách po celé ČR. Hlavním úkolem tohoto projektu bylo, a stále je,
sledovat v dlouhodobém horizontu změny v dynamice populací těch druhů netopýrů, které
zimují v podzemních prostorách a jsou tedy relativně snadno kontrolovatelné. První shrnutí
výsledků proběhlo po 5 letech (Gaisler, 1975) s tím, že se počet sčítaných lokalit rozšířil na
téměř dvojnásobek (29). Výsledky tohoto prvního vyhodnocení prokázaly mimořádnost
projektu, a tak další shrnutí na sebe nenechala dlouho čekat (Bárta et al.1981, Gaisler et
al.1981, Řehák 1997, Řehák a Gaisler 1999 atd.). Dalším důležitým letopočtem pro zimní
sčítání netopýrů byl rok 1981, kdy došlo k zásadním změnám v metodice, a to vyloučením
rušivých efektů (jako bylo kroužkování nebo manipulace s obtížně určitelnými exempláři
apod.) a omezením vlastního sčítání pouze na vizuální druhovou identifikaci. To mělo za
následek i změnu ve vedení záznamů, kdy se začala evidovat pouze početnost jednotlivých
druhů na kontrolovaných lokalitách. V současné době je zimní sčítání netopýrů na
zimovištích v ČR prováděno především členy České společnosti pro ochranu netopýrů
(ČESON), za velkého přispění pracovníků Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK
ČR) a členů České speleologické společnosti (ČSS). Na celém území ČR se sčítání provádí
na více než 500 místech, z nichž řada patří mezi významné evropské lokality. Mezi 15
původními modelovými lokalitami byla zastoupena i významná zimoviště netopýrů v Českém
krasu - štoly v lomu Alkazar u Srbska a štoly v lomu Starý Čížovec u Trněného Újezda. Obě
štoly v lomu Starý Čížovec u Trněného Újezda jsou v současné době zasypány a pro
netopýry bohužel nepřístupné. Později se přidávaly další významné lokality - Koněpruské
jeskyně a štoly v okolí Velké a Malé Ameriky, od roku 1998 se v Českém krasu sčítali
netopýři přibližně v 60 podzemních prostorách. K připojení dalších lokalit došlo v roce 2004,
takže v současné době se na území CHKO Český kras a v jejím okolí provádí zimní sčítání
netopýrů v 77 podzemních prostorách. V době aktivity netopýrů, to značí od dubna do října,
se provádějí po Českém krasu odchyty netopýrů a jejich monitorování pomocí batdetektoringu. Po vyhodnocení výsledků bylo v CHKO zjištěno celkem 20 druhů letounů a na
zimovištích celkem 17 druhů. Mezi nejvzácnější patří jediný prokázaný výskyt zimujícího
vrápence velkého (Rhinolophus ferrumequinum) v Čechách ve druhé polovině 20. století,
nebo nález velké letní kolonie samic s mláďaty netopýra severního (Eptesicus nilsonnii)
v Karlštejně. Jedná se o první nález letní kolonie tohoto druhu ve středních Čechách.
Od roku 1999 se díky systematickému mapování biotopů získaly velkoplošné informace
o vegetaci. Nicméně kvalita některých mapových děl především v jihozápadní části CHKO je
špatná z hlediska náplně i prostorové nepřesnosti. To bude postupně odstraněno v průběhu
aktualizace mapování biotopů.
Z užitých oborů se v posledních cca 15 letech rozvíjí lesnický výzkum zaměřený
především na sledování vlivu depozice sloučenin dusíku a dalších látek, predikci vývoje
druhového složení a struktury v čase a také na hodnocení připravovaného pařezinového
hospodaření na vybraných plochách. Byly zde založeny stovky trvalých monitorovacích
ploch.
Většina dosavadních výzkumů se také metodicky soustředila na inventarizaci objektů,
spíše než na hodnocení vlivů nejrůznějších procesů na tyto objekty, hodnocení vývoje stavu
objektů do budoucna a dlouhodobý monitoring.
Pro další ochranářskou práci je nutné sledovat a vyhodnocovat prováděné
managementové zásahy. Stejně tak je důležité monitorovat vliv potenciálně rizikových
činností na předměty ochrany (lesnické a zemědělské hospodaření, těžební a výrobní
průmysl, doprava, výstavba, urbanismus, tlak zvěře, sukcese ad.).
84
Pro Český kras je významná blízkost výzkumných institucí, které tradičně prováděly a
provádějí dlouhodobý výzkum (pražské univerzity, ústavy akademie věd či jejich
předchůdkyň, specializované ústavy typu Ústřední ústav geologický, respektive dnes Česká
geologická služba a další). Pro mnoho oborů se v Českém krasu nacházejí klasické lokality.
Zásadní je proto spolupráce s těmito výzkumnými institucemi. V posledních cca 7 letech se
daří udržovat zejména s botanickými a entomologickými akademickými pracovišti úzkou
spolupráci cílenou na problémy u konkrétních druhů nebo managementových opatření
(populační studie hvězdnice chlumní a včelníku rakouského, vliv pastvy na vybrané
významné druhy rostlin, vegetaci, faunu motýlů).
Přehled inventarizačních průzkumů i relevantních publikovaných zpráv je uveden
v příloze 5.
Obr. 7: Výzkumné plochy pro sledování vlivu pastvy na vegetaci
3.14. Práce s veřejností
Ekologická výchova, vzdělávání a osvěta
CHKO Český kras se nachází v lidnaté oblasti, částečně dokonce na území hlavního města
Prahy. V bezprostřední blízkosti hranice CHKO leží další větší aglomerace, např. Černošice,
Dobřichovice, Řevnice a Beroun. Osou oblasti je řeka Berounka, podél které leží řada obcí.
CHKO Český kras je turisticky velmi exponovaným místem.
Environmentální osvěta mezi místními obyvateli a četnými turisty má tedy pro existenci
CHKO zásadní význam. Paradoxně se však touto činností nikdo na Správě CHKO Český
kras systematicky nezabývá, protože referenti řeší především úkoly týkající se státní správy.
Environmentální výchova, vzdělávání a osvěta však v CHKO Český kras probíhají
různými formami, z nichž nejúčinnější je bezesporu šíření osvěty přímo v terénu, kdy se lidé
seznamují s přírodními i historickými pozoruhodnostmi Českého krasu a tím si uvědomují
jeho jedinečnost a nutnost ochrany.
85
K environmentální výchově, vzdělávání a osvětě široké veřejnosti přispívají:
1) za přispění SCHKO Český kras
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
naučné stezky
terénní informační systém (tabule informující o CHKO Český kras, o NPR Karlštejn, o
NPR Koda atd.)
exkurze (geologické, botanické, pořádané odbornými pracovníky SCHKO)
propagační materiály – tiskoviny (skládačky, plakáty, mapy)
propagační materiály – CD (Český kras, digitální encyklopedie).
sborník Český kras (vydává Muzeum Českého krasu v Berouně), práce v redakční radě
spolupráce se sdělovacími prostředky (tisk, rozhlas, televize)
spolupráce se školami
Evropský den parků – na vytvoření speciální naučné stezky se podílejí všichni pracovníci
SCHKO
Evropská netopýří noc – akce pořádaná ČSOP Nyctalus, odborně spolupracuje zoolog
SCHKO
2) bez přispění SCHKO Český kras
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Hrad Karlštejn
Koněpruské jeskyně – veřejnosti zpřístupněné
Skanzen Solvayovy lomy
Ekocentrum Kavyl ve Svatém Janu pod Skalou
Muzeum Tetín
Muzeum Českého krasu v Berouně
Muzeum Jarmily Novotné a Svatopluka Čecha v Litni
Informační centrum Karlštejn
Informační centrum Beroun
Významní partneři
Česká geologická služba – propagace Mezinárodního roku planety Země formou
geologických exkurzí pro veřejnost
Česká mykologická společnost – pomoc při organizaci Evropského dne parků
Ekocentrum Kavyl (Sv. Jan p. Skalou) – provoz ekocentra, vzájemná propagace akcí
Muzeum Českého krasu v Berouně – vydávání sborníku Český kras
Společnost Barbora o.s. – provoz Skanzenu Solvayovy lomy, vzájemná propagace akcí
Správa jeskyní ČR – pomoc při pořádání exkurzí
ZO 03/01 ČSOP Alkazar – pořádání přednášek na Kubrychtově boudě, základně SCHKO
ZO 11/30 ČSOP Nyctalus – organizace Evropské netopýří noci
ZO ČSS 1-02 Tetín – organizace akcí Setkání jeskyňářů v Českém krasu a jeskyňářského
bálu
Informační centra
Informační centrum (Dům přírody) v CHKO Český kras není. Pokus o zřízení infocentra na
Kubrychtově boudě v minulosti skončil fiaskem. Uvažuje se o tom, že by se v roce 2011 mohl
otevřít Dům přírody ve stávající budově Správy CHKO Český kras v Karlštejně. Předtím by
se však musela postavit nová budova SCHKO také v Karlštejně.
86
Spolupráce se školami a učilišti
Povinná týdenní praxe studentů na pracovišti SCHKO Český kras - studenti se seznámí
s náplní činnosti ve státní správě, pomáhají při jednodušších administrativních úkonech a při
práci v terénu (Církevní střední odborná škola Spálené Poříčí, SOŠ a SOU Kostelec nad
Orlicí).
Seznámení s činností SCHKO, pořádání exkurzí (ZŠ Suchomasty).
Spolupráce s univerzitami
Fakulta humanitních studií UK v Praze – pomoc při organizování exkurzí
Přírodovědecká fakulta UK v Praze – pomoc při organizování exkurzí, oponentský posudek,
odborné konzultace
Terénní informační systém
V terénu jsou umístěny četné informační tabule, zejména jako součást naučných stezek.
Kromě toho je rozmístěno sedm tabulí s podrobnou mapou a textem seznamujícím se
základními údaji o CHKO Český kras.
Samostatná tabule informuje návštěvníky o těžbě vápenců na známé lokalitě Malá
Amerika.
Na nejstarší turistické značené cestě v Čechách je pod vrchem Doutnáč umístěna
informační tabule seznamující s bezzásahovou zónou.
U vstupní brány do hradu Karlštejna je umístěna velkoplošná tabule informující o CHKO
Český kras s mapkou, základními údaji o chráněném území a četnými fotografiemi,
vyhotovená v české a v anglické mutaci.
Označovací tabule jsou na hlavních přístupech do CHKO Český kras a na MZCHÚ
doplněny stručnými informačními tabulemi.
Důležité je udržování stávajících tabulí v dobrém stavu. Nejčastěji tabule trpí zásahem
vandalů, především sprejerů na nejnavštěvovanějších místech CHKO. Občas dochází ke
zcizení tabulí. Vcelku jsou však tabule poškozovány málo.
Naučné stezky
Naučné stezky jsou jedna z forem kulturně výchovného využívání přírodovědecky
hodnotných částí krajiny, zvláště chráněných území. Seznamují návštěvníky
s pozoruhodnými přírodními, krajinnými a historickými zajímavostmi území a přivádějí je tak
k poznání a ochraně přírody a péči o životní prostředí.
Trasa naučných stezek je pečlivě a odpovědně vedena tak, aby bylo možno veřejnosti
ukázat přírodovědecky nejzajímavější objekty a jevy a zároveň uchránit nejcennější části
přírody před následky nežádoucí nebo příliš vysoké návštěvnosti. Usměrňováním a
soustřeďováním návštěvníků na určitou trasu plní naučné stezky též ochranářské cíle.
Naučné stezky na území CHKO Český kras splňují všechny výše popsané aspekty.
Na území CHKO Český kras se zcela nebo částečně nachází celkem šest naučných
stezek. Z toho tři naučné stezky byly zřízeny SCHKO (NPR Karlštejn, Zlatý kůň, Naučná
geologická stezka západní částí Českého krasu). Vodácká naučná stezka Berounka byla
zřízena ve spolupráci SCHKO Český kras a SCHKO Křivoklátsko. SCHKO Český kras
udržuje čtyři naučné stezky (NPR Karlštejn, Zlatý kůň, Naučná geologická stezka západní
částí Českého krasu a Svatojánský okruh) a ve spolupráci se Správou CHKO Křivoklátsko
část Vodácké naučné stezky Berounka.
NPR Karlštejn
V roce 1989 byla vybudována v NPR Karlštejn naučná stezka s hlavní trasou dlouhou
10,5 km, která vede ze Srbska přes vodopády na Bubovickém potoce a vrch Doutnáč do
Svatého Jana pod Skalou a odtud do Hostimi a podél Kačáku k jeho ústí do Berounky. Je
zde celkem 12 tabulí. Kromě toho je zde další větev naučné stezky, která vede z Karlštejna
87
přes dub Sedmi bratří a Karlovu studánku ke Kubrychtově boudě, kde se napojuje na hlavní
tah přicházející ze Srbska. Tato větev z Karlštejna ke Kubrychtově boudě má celkem šest
zastavení a je dlouhá 5 km. Část naučné stezky z Karlštejna do Svatého Jana pod Skalou
vede po trase nejstarší značené turistické cesty v Čechách vyznačené v roce 1889 a
pojmenované na počest Vojty Náprstka.
Svatojánský okruh
Naučná stezka Svatojánský okruh se nachází v NPR Karlštejn. Je dlouhá 4 km. Vede od
kláštera ve Svatém Janu pod Skalou přes vrchol Svatojánské skály s nádherným výhledem
„U kříže“, prochází opuštěnými vápencovými Solvayovými lomy a vrací se zpět ke klášteru
krasovou roklí Propadlé vody. Stezka obsahuje jedenáct zastavení, která přibližují charakter
zdejších biotopů, některé krasové jevy a také druhy planě rostoucích rostlin a volně žijících
živočichů. Stezku vybudovala dnes již zaniklá Společnost pro rozvoj Českého krasu o.s.
Stezka obsahovala také prohlídku dřevěných uměleckých děl galerie v krajině. Tato díla se
však časem rozpadla, a proto bude jeden panel této naučné stezky nahrazen panelem
novým pojednávajícím o rekultivaci lomů.
Zlatý kůň
V roce 2007 byla v koněpruské oblasti, konkrétně v NPP Zlatý kůň a PR Kobyla, vybudována
nová naučná stezka, která nahradila původní z roku 1977. Stezka má hned tři začátky, první
u pokladny Koněpruských jeskyní, druhý při východu z Koněpruských jeskyní a třetí u
parkoviště Koněpruských jeskyní. Od všech tří počátků se návštěvníci dostanou pod vrchol
Zlatého koně a posléze přes něj až k hraně bývalého Císařského lomu, odkud je vyhlídka na
činný vápencový Velkolom Čertovy schody západ. Následuje sestup ze Zlatého koně k jeho
úpatí do Houbova lomu a posléze k parkovišti a přes silnici do přírodní rezervace Kobyla.
Naučná stezka je dlouhá 3,5 km a má celkem 11 zastavení.
Obr. 8: Panel na naučné stezce Zlatý kůň v lomu na Kobyle
88
Naučná geologická stezka západní částí Českého krasu
Stezka přibližuje geologický význam území západní části Českého krasu. Byla vybudována
v roce 1999. Má celkem 17 zastavení. Začíná v Hlásné Třebani a vede do Karlštejna, na
Velkou Ameriku u Mořiny, na Špičatý vrch u Loděnice, do Svatého Jana pod Skalou a dále
přes Hostim údolím Kačáku do osady V Kozle, odtud do Srbska a na Kodu, Tobolku, Zlatý
kůň a Kobylu až do Suchomast. Jednotlivé zastávky jsou v terénu označeny panelem
s uvedením názvu stezky, číslem zastávky a jen krátkou charakteristikou lokality. Připojen je
i anglický abstrakt. K podrobnějšímu popisu sledovaných geologických pamětihodností slouží
tištěný terénní průvodce, o kterého si zájemci mohou zažádat na Správě CHKO Český kras.
Trasa je dlouhá 39 km, a proto není závazná a jednotlivé zastávky na sebe tématicky
nenavazují. Návštěvník si tedy může sám určit pořadí zastávek, anebo si vybrat pouze část
naučné stezky. Stezka je vhodná také pro cyklisty.
Vodácká naučná stezka Berounka
Tato naučná stezka otevřená v roce 1999 vede podél řeky Berounky dvěma chráněnými
krajinnými oblastmi, Křivoklátskem a Českým krasem. Začíná ve Zvíkovci a na území CHKO
Český kras se objevuje za Berounem. Má celkem 13 zastavení, z toho pouze čtyři jsou na
území Českého krasu. Jde o zastávky Tetínské skály, lom Alkazar, hrad Karlštejn a strmý
sráz u Zadní Třebáně. U jezu v Klučicích mezi Karlštejnem a Zadní Třebání vodácká naučná
stezka končí. Na území CHKO Český kras má délku 10 km.
Naučná stezka Koukolova hora – Kotýz
Naučná stezka byla otevřena v roce 2002, měří 4 km a její součástí je deset panelů. Stezka
začíná v osadě Slavíky u Tmaně, odkud vede přes Koukolovu horu, osadu Havlíčkův mlýn a
na návrší Kotýzu, kde končí. Na území CHKO Český kras se nachází pouze závěrečná část
stezky od Havlíčkova mlýna na Kotýz. Stezka je určena pro všechny milovníky přírody a pro
rodinné a školní výlety.
Stráž přírody
Činnost stráže přírody je v posledních letech (zejména po novele zákona OP, která ze
strážců učinila veřejné činitele) ve značném útlumu, do značné míry způsobeném
neexistencí profesionálního strážce na Správě CHKO, který by dobrovolné strážce
metodicky a organizačně řídil. Členové stráže přírody (v posledních letech cca 6-10 aktivních
strážců a cca 2-3 zpravodajové a čekatelé) se nyní věnují zejména zpravodajské a
informační činnosti v terénu a také se významně podílejí na provádění managementu
v MZCHÚ. Přímo v terénu bylo v posledních letech odslouženo pouze cca 30–50 strážních
služeb ročně, což je při vysoké návštěvnosti CHKO a zejména národních MZCHÚ (NPR
Karlštejn a Koda, NPP Zlatý kůň) v centru Českého krasu zcela nedostatečné.
89
4. Lidské činnosti ovlivňující stav přírody a krajiny
4.1. Lesní hospodářství
Lesní hospodářství je jednou z lidských činností, které významně ovlivňují stav přírody a
krajiny v CHKO. Lesnatost CHKO Český kras dosahuje cca 38 %.
4.1.1. Vlastnictví lesů
Vlastnictví lesů v CHKO je velmi různorodé. Nejvýznamnějším vlastníkem lesů v CHKO je
stát, jehož majetek je spravován Lesy České republiky, s. p., Lesní správou Nižbor a Lesním
závodem Konopiště. Organizačně jsou lesní správy Lesů ČR dále rozděleny na revíry
(v rámci CHKO jsou dvě) a Lesní závody na polesí (v rámci CHKO polesí Okrouhlo).
Významně se vyskytují majetky soukromých, velkých i drobných vlastníků, které v rámci
CHKO dosahují obdobného podílu jako státní lesy. Velké soukromé lesní majetky patří
společnosti LESY STEINSKÝCH, s. r. o (LHC Lesy Steinských) a panu Durasovi (LHC TetínKoda). Lesy drobných vlastníků (soukromé i obecní) se vyskytují po celé CHKO. Na území
CHKO se dále vyskytují obecní lesy obcí Srbsko, Všeradice a Městské lesy Beroun, které
mají vlastní LHP.
V majetku státu, kde právo hospodaření má Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
(LHC 820201), je více než 170 ha.
Situace vlastnictví lesů se může v detailu měnit, ale neprobíhá žádné řízení, které by
mohlo vlastnictví lesů v CHKO významně změnit.
Rozložení vlastnictví lesa v rámci CHKO je v mapové příloze č. 7.
4.1.2. Charakteristika lesů v jednotlivých zónách
Do I. zóny jsou zařazena území s nejvýznamnějšími přírodními hodnotami, zejména
maloplošná zvláště chráněná území (národní přírodní rezervace, přírodní rezervace). Do
I. zóny jsou zařazeny i větší celky přirozených lesů mimo MZCHÚ, která mají pro ochranu
přírody klíčový význam. V lesních porostech jsou prováděny zásahy různé intenzity, které
směřují především k udržení chráněných fenoménů nebo zajištění půdoochranné funkce
lesa. V MZCHÚ se ponechává část odumřelého dřeva k přirozenému rozpadu pro posílení
biodiverzity i autoregulačních funkcí ekosystému. Většina porostů má složení blízké
přirozené druhové skladbě. Poměr zastoupených listnáčů se různí od porostů druhově
pestých až po téměř nesmíšené (obvykle se zvýšeným zastoupením dubu nebo habru).
Nepůvodní porosty smrku, borovice, modřínu jsou zde zahrnuty jen z arondačních důvodů.
Ve II. zóně jsou zahrnuty menší lesní celky přírodě blízkých, ale i pozměněných lesů
s převahou listnatých dřevin. Z arondačních důvodů a v místech propojení s hodnotnými
nelesními enklávami se vyskytují i porosty s nevhodnou druhovou skladbou. Druhá zóna je
tvořena převážně porosty s uchovanými přírodními hodnotami, porosty jsou vhodné
k uplatnění principů přírodě blízkého lesního hospodaření. Přirozená obnova je využívána
jen v porostech s příznivou druhovou skladbou.
Ve III. zóně se lesní porosty vyskytují jen výjimečně, obvykle se jedná o malé porosty
uvnitř zemědělských pozemků (remízy) nebo obcí.
Ve IV. zóně se lesy nevyskytují.
Plochy ponechané samovolnému vývoji
V rámci CHKO se vyskytují lesní porosty, které jsou dlouhodobě bez úmyslných lesnických
zásahů. Kromě malých ploch, které se nacházejí na extrémních stanovištích (skály, sutě),
kde by bylo hospodaření neefektivní, jsou samovolnému vývoji ponechány části v MZCHÚ.
V NPR Karlštejn je od roku 2004 uzavřena dohoda s LČR o ponechání lokality Doutnáč
(66,8 ha) samovolnému vývoji. V rámci NPR Koda je připravováno ponechání samovolnému
vývoji lokality Na Svislých (cca 41,25 ha).
90
4.1.3. Členění lesů dle kategorií a PLO
Území CHKO spadá do přírodní lesní oblasti PLO 8 Křivoklátsko a Český kras. Specifické
přírodní podmínky Českého krasu si v rámci OPRL vyžádaly vytvoření podoblasti 8b – Český
kras, která je v OPRL zvlášť popisována a analyzována. Tato podoblast se plošně nekryje
s CHKO Český kras, ale zahrnuje území větší.
Přehled kategorií lesa v CHKO Český kras je zpracován podle platných LHP a LHO
v hektarech porostní půdy. Do všech výsledků odvozených od platných LHP a LHO jsou
zařazeny všechny LHP, které se na základě souhlasu vlastníků podařilo Správě CHKO
Český kras získat.
Do kategorie lesa ochranného podle § 7 odst. 1 písm. a) - lesy na mimořádně nepříznivých
stanovištích je zařazeno celkem 623 ha porostní půdy. Lesy ochranné se v CHKO Český
kras vyskytují na extrémních stanovištích, hlavně na extrémně prudkých svazích na sutích
nebo na skalních výchozech. Lesy hospodářské mají výrazný podíl, zejména na majetcích
soukromých vlastníků (celkem 1446 ha porostní půdy). V CHKO je nejvýrazněji zastoupena
zejména kategorie lesa zvláštního určení. Na území CHKO vyskytují lesy zvláštního určení
podle § 8
odst. 1
písm. c – lesy na území národních přírodních rezervací – 1498 ha*,
odst. 2
písm. a – lesy v I. zónách CHKO a lesy v PR a PP - 753 ha*,
písm. c – lesy příměstské a rekreační – 107 ha*,
písm. e – lesy se zvýšenou funkcí půdoochrannou, vodoochrannou,
klimatickou nebo krajinotvornou - 829 ha*,
písm.f – lesy potřebné pro zachování biologické různorodosti - 834 ha*
porostní půdy.
* Překryv s lesem ochranným není počítán, jsou započítány pouze překryvy subkategorií lesa zvláštního určení.
Rozložení kategorií lesa v rámci CHKO (porostní půda bez souběhu kategorií) je uvedeno
v tabulce č. 9 a v mapové příloze č. 8.
Tab. č. 9: Kategorie lesa v CHKO Český kras
Kate kategorie
les hospodářský
les ochranný
les zvl. určení
celkem
I. zóna
ha
163,40
542,68
2044,20
2750,28
II. zóna
ha
1114,41
77,83
881,37
2073,61
III. zóna IV. zóna
ha
ha
75,77
0
2,91
0
30,33
0
109,01
0
Celkem
ha
1353,58
623,42
2955,90
4932,90
Celkem
%
27,4
12,6
59,9
100
4.1.4. Zastoupení SLT v CHKO
Stanovištně jsou lesy v CHKO Český kras pestré a tato pestrost je dána zejména
různorodým geologickým podložím, méně pak rozdílem klimatických podmínek, ve kterých
se uplatňují mezo- a mikroklimatické rozdíly v závislosti na expozicích a sklonech.
Soubory lesních typů (dané vegetačním stupněm a edafickou kategorií) jsou dále
podrobněji rozlišeny na jednotlivé lesní typy. Za účelem zjednodušení hospodaření jsou
naopak slučováním SLT s podobnými podmínkami a obdobným způsobem obhospodařování
vytvářeny hospodářské soubory, pro něž se sestavují rámcové směrnice hospodaření.
Zastoupení SLT v CHKO Český kras je zpracováno podle vrstvy typologie poskytnuté
z ÚHÚL, pobočka Stará Boleslav dle stavu v roce 2008. Rozdíl v celkové výměře lesů mezi
OPRL a LHP (+LHO) je způsoben tím, že v OPRL jsou typologicky zařazeny i některé
91
plochy, které LHP a LHO hodnotí jako bezlesí, nebo naopak mohlo dojít k novému zařazení
pozemků do PUPFL.
Zastoupení SLT celkově v rámci CHKO a v jednotlivých zónách je uvedeno v tabulce
č. 10.
Tab. č. 10 : Zastoupení SLT v CHKO podle zón
Soubor lesních typů (SLT)
I.zóna
II.zóna III.zóna IV.zóna Celkem
Zkratka Název SLT
ha
ha
ha
ha
ha
0X
Dealpinský bor
49,7
3,8
1,2
54,8
0Z
Reliktní bor
5,4
0,3
0,0
5,7
1A
Javorohabrová doubrava
50,0
16,8
0,0
66,8
1B
Bohatá doubrava
2,1
37,1
4,0
43,2
1C
Vysýchavá doubrava
197,8
207,0
24,7
429,6
1G
Vrbová olšina
0,3
1,1
0,0
1,4
1H
Sprašová habrová
66,0
13,6
0,8
80,4
doubrava
1J
Habrová javořina
17,3
4,0
0,1
21,4
1K
Kyselá doubrava
29,3
146,6
6,7
182,6
1M
Chudá doubrava
1,3
0,0
0,0
1,3
1W
Bazická doubrava
337,8
101,5
8,7
448,0
1X
Dřínová doubrava
248,4
44,0
11,2
303,5
1Z
Zakrslá doubrava
29,8
32,9
0,0
62,7
2A
Javorobuková doubrava
320,5
132,6
0,6
453,8
2B
Bohatá buková doubrava
72,0
136,8
0,6
209,4
2C
Vysýchavá buková
68,5
100,3
16,8
185,5
doubrava
2D
Obohacená buková
92,5
93,9
10,1
196,5
doubrava
2H
Hlinitá buková doubrava
221,1
128,4
13,6
363,1
2I
Uléhavá buková
48,1
177,5
2,3
227,9
doubrava
2K
Kyselá buková doubrava
53,5
123,8
1,2
178,4
2S
Svěží buková doubrava
30,3
159,6
18,5
208,4
2V
Vlhká buková doubrava
6,8
7,4
0,3
14,5
2W
Bazická buková
593,6
405,6
19,5
1018,6
doubrava
3A
Lipodubová bučina
4,3
4,3
3B
Bohatá dubová bučina
47,4
4,2
0,0
51,7
3D
Obohacená dubová
41,4
4,6
0,0
46,0
bučina
3H
Hlinitá dubová bučina
13,2
0,1
0,2
13,5
3J
Lipovájavořina
128,1
59,3
8,9
196,3
3L
Jasanová olšina
6,2
7,2
0,1
13,6
3W
Bazická dubová bučina
63,3
4,0
67,3
NE
neklasifikováno
29,6
16,3
34,3
80,2
Celkem
2875,4 2170,6
184,4
0,0 5230,5
(ha)
%
1,0
0,1
1,3
0,8
8,2
0,0
1,5
0,4
3,5
0,0
8,6
5,8
1,2
8,7
4,0
3,5
3,8
6,9
4,4
3,4
4,0
0,3
19,5
0,1
1,0
0,9
0,3
3,8
0,3
1,3
1,5
100,0
Vegetační stupňovitost
CHKO Český kras je charakterizována na zonálních stanovištích převahou 2. vegetačního
stupně. Výskyt lesních vegetačních stupňů v CHKO:
0 - bory
60,5 ha (1,2 %)
92
1 - dubový
2 - bukodubový
3 - dubobukový
1641,0 ha (31,4 %)
3056,2 ha (58,4 %)
392,7 ha (7,5 %).
Nejběžnějším lesním vegetačním stupněm je stupeň bukodubový, který se vyskytuje na
stanovištích všech expozic a všech podloží. Lesní vegetační stupeň dubový se vyskytuje
také běžně, převládá na slunných expozicích a v nižších polohách. Dubobukový lesní
vegetační stupeň se vyskytuje většinou ve stinných polohách a na stanovištích lépe
zásobených vodou, ve vyšších polohách. Bory se vyskytují pouze na malých plochách na
skalách jako extrémní stanoviště - reliktní bor skalnatý a vápencový bor (v závislosti na
podloží).
Zastoupení edafických kategorií je pestré. Nejčastěji se vyskytují edafické kategorie živné
řady, zejména W, B, H, C a edafické kategorie humusem obohacené řady A a J. Výrazné a
pro oblast typické je i zastoupení extrémní řady (8 %), zejména stanovišť xerotermních.
Kyselá řada je zastoupena v obdobné míře (11 %) zejména na odvápněných spraších a
hlínách, výchozech kyselých hornin a štěrkopískových říčních terasách.
Nejběžněji se vyskytují SLT 2W, 2A, 1W, 1C, 2H a 1X, které mají zastoupení vyšší než
5 % a dohromady tvoří téměř 58 % oblasti. Téměř 90 % oblasti je tvořeno hlavními 14 SLT
(kromě výše uvedených ještě 2K, 2I, 2S, 2B, 2D, 2C, 1K, 3J).
Posun v zastoupení SLT oproti předchozímu plánu péče je důsledkem revize
typologického mapování při tvorbě OPRL, při kterém došlo k dílčím úpravám.
Obr. 9: Habrová doubrava
4.1.5. Zastoupení věkových stupňů
Zastoupení věkových stupňů v CHKO Český kras je zpracováno podle platných LHP a LHO.
Zastoupení věkových stupňů v CHKO je v tabulce č. 11 .
93
Tab. č. 11 : Zastoupení věkových stupňů
Věkový stupeň
0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
CHKO CELKEM
Celkem
ha porostní půdy
20,91
174,39
241,35
200,6
182,06
201,17
148,61
583,21
640,84
701,26
607,07
563,65
390,56
142,82
88,36
38,8
4,07
3,17
4932,9
%
0,42
3,54
4,89
4,07
3,69
4,08
3,01
11,82
12,99
14,22
12,31
11,43
7,92
2,90
1,79
0,79
0,08
0,06
100,00
Z uvedené tabulky je zřejmé nevyrovnané zastoupení věkových stupňů, zejména poměrně
malá plocha 1. až 6. věkového stupně a nadnormální zastoupení 7. až 11. věkového stupně.
Toto věkové rozložení ukazuje, že dříve byl věk porostů méně diferencován než dnes. Došlo
k předržení porostů výmladkového původu, které by při původním výmladkovém způsobu
hospodaření (plně opuštěno až po 2. světové válce) již byly v mýtném věku. Většina starých
listnatých porostů má charakter nepravé kmenoviny. Zastoupení věkových stupňů 16 a 17 je
zanedbatelné. Nejvyšší věk uváděný v LHP (LHO) je 188 let.
4.1.6. Zastoupení dřevin
Současné zastoupení dřevin v CHKO je zpracováno podle platných LHP a LHO (viz tabulka
č. 12) a je porovnáno s rekonstruovanou přirozenou dřevinnou skladbou (viz tabulka č. 13).
Výměry uvedené v tabulkách vyjadřují pouze plochu lesních porostů, která je uvedena v LHP
a LHO, nejsou zde zahrnuty plochy bezlesí ani jiných pozemků určených k plnění funkcí
lesa.
Tab. č. 12 : Zastoupení dřevin (porostní půda dle LHP, LHO)
Dřevina
SM
BO
BOC
JD
MD
ostatní jehličnaté
DB
DBP
Celkem
ha
392,06
337,52
271,95
3,56
170,27
6,45
1934,51
17,45
Celkem
%
7,95
6,84
5,51
0,07
3,45
0,13
39,22
0,35
94
Dřevina
BK
HB
JV (BB, KL)
JS
LP
BRK (MUK)
BR
OS
OL
DBC
AK
ostatní listnaté domácí
ostatní listnaté exoty
Holina
Celkem
Celkem
ha
363,21
662,27
107,76
180,62
244,14
13,51
28,00
5,42
4,90
7,31
93,55
63,87
3,69
20,91
4932,90
Celkem
%
7,36
13,43
2,18
3,66
4,95
0,27
0,57
0,11
0,10
0,15
1,90
1,29
0,07
0,42
100,00
Nejzastoupenější dřevinou je dub, který se vyskytuje na celém území a tvoří jak nesmíšené
porosty, tak směsi, nejčastěji s habrem, lípou a bukem. Smrk se vyskytuje na stinných
stanovištích v údolích nebo na hlubších půdách na plošinách. Borovice a modřín se vyskytují
na celém území rozptýleně, častější je výskyt borovice na slunných expozicích a prudších
svazích. Zastoupení jehličnanů je cíleně snižováno, přeměny jsou prováděny hlavně ve
smrkových porostech a zastoupení smrku je aktuálně nižší (zkreslení v důsledku použití LHP
1998-2007 na LHC Nižbor). Z listnatých dřevin je nejvíce zastoupen dub (38 %). S habrem
(14 %) společně tvoří více než polovinu zastoupení. Více než 1 % se na zastoupení dřevin
v CHKO podílejí dále lípy, buk, javory a jasan. Mezi vzácné dřeviny, přesto však podchycené
v LHP (LHO) patří dub pýřitý, jeřáb břek a jeřáb muk.
Tab. č. 13: Porovnání současné a přirozené skladby lesa v CHKO Český kras
Dřevina
SM
BO
BOC
JD
MD
ostatní jehličnaté
DBz
DBP
BK
HB
JV (BB, KL)
JS
LP
BRK (MUK)
BR
OS
OL
DBC
AK
Zastoupení
v přirozené skladbě
%
1,4
0,4
56,3
2,6
15,5
5,3
7,3
0,6
8,1
0,9
0,7
0,2
-
95
Zastoupení
v současné skladbě
%
7,95
6,84
5,51
0,07
3,45
0,13
39,22
0,35
7,36
13,43
2,18
3,66
4,95
0,27
0,57
0,11
0,10
0,15
1,90
Dřevina
ostatní listnaté domácí
ostatní listnaté exoty
Holina
CELKEM
Zastoupení
Zastoupení
v přirozené skladbě
v současné skladbě
%
%
0,7
1,29
0,07
neuvažována
0,42
100,00
100,00
Poznámky ke konstrukci tabulky
Přibližná přirozená skladba v tomto dokumentu byla stanovena na základě výměr jednotlivých lesních typů
převzatých z typologické mapy a jejich přirozené skladby - viz příloha č. 6. Údaje o současné skladbě jsou
převzaty z LHP. Při popisu porostů v terénu, prováděném v rámci obnovy LHP, nebyl vždy kladen důraz na
přesnou registraci vtroušených dřevin, zejména pak druhů hospodářsky málo významných. Z tohoto důvodu není
výskyt těchto dřevin v LHP vždy plně podchycen.
Přirozená skladba na témže stanovišti vždy kolísala v čase díky rozdílné populační dynamice jednotlivých
dřevin. Některé druhy byly v určitých obdobích v útlumu, jiné naopak na vzestupu, což se měnilo podle toho, které
ovlivňující faktory právě působily. Zastoupení dřevin přirozené skladby by mělo být proto chápáno jako přibližné
číslo, která se pohybuje v určitém rozpětí, přesné hodnoty určit nelze.
Pro zpracování však byly použity údaje jednoznačné bez rozpětí, proto byly údaje pro přirozenou skladbu
pro tento účel stanoveny uvnitř rozpětí tak, jak je v příloze uvedeno. Údaje pro přirozenou skladbu uvedené
v tabulce č. 12 vycházejí z OPRL. Vyjadřují druhovou skladbu na jednotlivých souborech lesních typů, která by
zde pravděpodobně byla dnes, pokud by lesy nebyly dotčeny lidskými zásahy. Skladba se však týká pouze
klimaxového společenstva. I v přírodních lesích se však téměř vždy nacházelo určité procento ploch zasažených
živelními pohromami (požár, polomy ap.), které zarůstaly iniciálními stadii lesa, v nichž dominovaly pionýrské
dřeviny. Postupně pak docházelo ke spontánním změnám druhové skladby a pionýrské dřeviny byly nahrazeny
jinými druhy, které se v konkurenci nejlépe prosadily. Při posuzování procentického zastoupení jednotlivých druhů
v přirozené skladbě je nutné vzít v úvahu, že zastoupení pionýrských dřevin bylo vždy o něco vyšší než výsledky
výpočtu, v kterém nebyly plochy s iniciálními stadii lesa vůbec uvažovány.
Hodnoty v tabulce č. 13 „Porovnání přirozené a současné skladby lesa...“ byly získány výpočtem, při němž
byla k výměrám všech souborů lesních typů přiřazena druhová skladba podle přílohy č. 6. Tím byly stanoveny
plošné a procentické podíly jednotlivých dřevin pro celé území CHKO. Plochy v této tabulce vyjadřují plochu
skutečnou, nikoliv plochu redukovanou.
4.1.7. Genové zdroje lesních dřevin
Genové základny představují významný zdroj geneticky vysoce hodnotného osiva. Na území
CHKO byla vyhlášena genová základna Karlštejn o rozloze 1830 ha. Genová základna byla
určena pro DBZ, BK, JV, LP, JS a BRK v 1. a 2. LVS a byla schválena pro období 19982007.
4.1.8. Zhodnocení zdravotního stavu lesních porostů
Škody abiotickými činiteli
Z abiotických činitelů poškozujících lesy v oblasti je nejvýznamnější sucho. Působení
ostatních abiotických činitelů (vítr, sníh) se projevuje zřídka, v plošně nevýznamném rozsahu
a postihuje zejména porosty jehličnatých dřevin obvykle oslabené působením imisí či
napadené dřevokaznými houbami.
Škody suchem jsou v oblasti vysoké a projevují se ve všech věkových třídách, sucho je i
hlavní příčinou nezdaru zalesnění. Specifické klimatické podmínky (nízké srážky, vysoké
průměrné teploty) ještě místně prohlubuje vliv reliéfu a expozice stanoviště. Nejčastěji jsou
suchem postiženy exponované plochy s mělkým půdním profilem (například údolí Berounky)
a jihovýchodní až jihozápadní expozice, kde se také navíc projevují i suché V až JV větry.
Sucho se nemusí projevit jako primární příčina odumíraní stromů či části porostů, často
spolupůsobí v rámci komplexu dílčích. Poškozeny jsou nejčastěji smrkové porosty na
nepůvodních stanovištích a porosty borovice, ale v posledních letech se zhoršuje poškození i
v listnatých porostech. V roce 2000 bylo patrné i výrazné poškození porostů borovice černé,
jehož primární příčinou byl zřejmě jarní přísušek.
96
Škody zvěří
Poškození porostů zvěří není významné. Projevuje se okus srnčí zvěří a spásání přirozené
obnovy (i bylinného podrostu) muflonem. Poškození mufloní zvěří působí v LHC Lesy
Steinských a v PR Karlické údolí lokálně problémy nejen ve vztahu k obnově lesa, ale i
z hlediska ochrany přírody a je třeba jej monitorovat (viz. kap. 4.3.)
Škody hmyzími škůdci
Z kalamitních hmyzích škůdců se vyskytují lýkožrout smrkový, lýkožrout lesklý, lýkožrout
modřínový, bekyně mniška, bekyně velkohlavá, obaleč dubový a klikoroh borový, ale žádný
z nich nezpůsbuje rozsáhlejší škody. Smrkové porosty, které jsou často oslabeny v důsledku
klimatických podmínek (zejména nedostatku vláhy) mohou být napadeny zejména
lýkožroutem lesklým. Tento druh napadá hlavně mladší porosty nebo se vyskytuje v horní
části kmenů.
Na dubu se běžně vyskytuje obaleč dubový, který je schopen se i přemnožit a způsobit
silné žíry. Silný žír až holožír se vyskytuje nejčastěji ve starších mezernatých porostech,
porostních stěnách a soliterách, ale přechází i do porostů mladších, a to v delších periodách
5 a více let. Škody působí zejména omezením semenných let. Výskyt klikoroha borvého je
běžný, ale nejedná se o závažného škůdce, kontroly se provádějí pro zamezení lokálního
přemnožení.
Z ostatních hmyzích škůdců se na smrku vyskytuje lýkohub matný, běžní jsou i lýkohubi
na borovici (lýkohub sosnový a lýkohub menší).
Škody hnilobami
Prakticky v celé oblasti je hnilobami nejvíce poškozený smrk, jako místně nepůvodní dřevina.
Nejrozšířenějším houbovým parazitem je václavka smrková (Armillaria ostoyae Romagn.
Herink), která napadá smrky i borovice a způsobuje hnilobu ve spodní části napadených
kmenů. Běžně se vyskytuje v porostech starších 80 let a podíl napadených jedinců se
s věkem zvyšuje.
Tracheomykózní onemocnění a hynutí dřevin
Pod pojem „tracheomykóza“ se zahrnují onemocnění starších DB porostů projevující se
postupným prosycháním korun, které vede až k odumření jedinců. Tyto příznaky lze nalézt i
v mladých porostech od věku 40 let, a to především v nedostatečně vychovávaných
dubových porostech se stísněnými korunami. Onemocnění způsobuje zřejmě celý komplex
faktorů, z nichž hlavní jsou nepříznivé klimatické a stanovištní podmínky, dále pak
dlouhodobé poškozování porostů listožravými škůdci, podkorním a dřevokazným hmyzem a
negativní vlivy znečištěného prostředí. Takto oslabené stromy jsou následně napadány
mnoha druhy hub rodu Ophiostoma, které způsobí uhynutí. Tracheomykóza postihuje
přibližně 3-4 % starších dubů.
4.1.9. Stav lesnické plánovací dokumentace
Pro PLO 8 Křivoklátsko a Český kras je OPRL zpracován a schválen Mze č. j. 1889/20005040 na období 2000 - 2019.
Lesní hospodářské plány a lesní hospodářské osnovy jsou zpracovány a schváleny na
období deseti let a přehled o zpracovaných LHP a LHO podává tabulka č. 14
Tab. č. 14 : Přehled zpracování LHP a LHO
Kód
LHC
Platnost
Název LHC
112000 Nižbor (Lesy ČR, LS Nižbor)
od
2008
97
Zpracovatel
do
2017 Lesprojekt Stará Boleslav s. r. o.
Konopiště
108000 (Lesy ČR, LZ Konopiště)
2002
111301
112301
112303
112401
112403
112404
114701
110801
112801
2007
2008
2008
1998
2008
2008
2001
2002
2008
Lesní projekty České Budějovice
2016 a. s.
2006
2015
Mramor - Hatě
Čertovy schody
Tetín – Koda
Městské lesy Beroun
Obecní lesy Všeradice
Obecní lesy Srbsko
Lesy Steinských
LHO Praha, z.o. Zbraslav
LHO Beroun, z.o. Nižbor
Agentura ochrany přírody a
820201 krajiny ČR - Středočeský kraj
Lesprojekt Brno, a.s.
4.1.10. Jiné okolnosti ovlivňující současný stav lesa
Historický vývoj v lesích
Lesy na území CHKO byly od středověku vystaveny významnému civilizačnímu tlaku. Po
skončení kolonizačního období (14. století) lesnatost klesala jen nepatrně. S růstem
populace po skončení třicetileté války a dále po roce 1700 vzrostl i tlak na les. Devastační
charakter tzv. „výběrných těžeb“, převažujících do konce 18. století byl umocněn pastvou,
hrabáním steliva, travařením, lesopolařením příp. loupáním. Pastva měla na stav lesů
výrazný negativní dopad, v průběhu 19. století od ní bylo upouštěno, např. na Karlštejně byla
však ukončena až v roce 1887. Hrabání steliva bylo povoleno až do 2. poloviny 19. století,
např. na panství Třebotov bylo až do roku 1872 povoleno volné hrabání, na panství Karlštejn
bylo hrabání provozováno až do roku 1887. Lesopolaření, kdy sedláci na pasekách pěstovali
mezi řádky oves a brambory bylo také rozšířeno na polesí Třebotov, na Karlštejnsku se
polařilo méně. Loupání dubové kůry na výrobu třísla bylo rozšířeno hlavně na Třebotově.
V 19. stol. se přestal vyplácet chov ovcí a až do 1. světové války se zalesňovaly některé
bývalé pastviny a lesnatost mírně stoupla. K dalšímu nárůstu lesnatosti došlo po polovině
20. století, kdy byly zalesňovány pozemky nevhodné pro zemědělskou produkci.
K cílevědomému hospodaření přiměl majitele velkostatků velmi špatný stav lesů. Prvotní
zařízení spadá do údobí kolem roku 1800 (Velkostatek Liteň 1808, panství Karlštejn 1806).
V tomto období byly lesy na území CHKO tvořeny převážně pařezinami, navíc mnohde
poškozenými a proředěnými pastvou, které měly velmi malé porostní zásoby (kolem
20 m3/ha). Zařízení bylo postupně zaměřeno na převody pařezin na stanovištích s lepší
bonitou, na stanovištích méně příznivých (exponované svahy) bylo počítáno s jejich
zachováním. Výše obmýtí pařezin se pohybovala od 25 do 40 let (na majetku velkostatku
Svatý Jan bylo v pařezinách obmýtí dokonce 12-25 let). Podíl pařezin postupně klesal - na
panství Karlštejn ještě v roce 1864 bylo 100 % pařezin a v roce 1930 více než 50 %.
Současný stav činí asi 60 % nepravých kmenovin.
Z dřevin byl v oblasti nejvíce zastoupen dub zimní, který se v pařezinách vyskytoval
společně hlavně s lípou, břízou a habrem. Na severních expozicích se dále vyskytoval buk a
na jižních expozicích borovice. K výrazné změně dřevinné skladby došlo při převodech
pařezin ve 2. polovině 19. století, kdy byly do porostů uměle vnášeny jehličnany borovice
lesní, modřín a borovice černá. Koncem 19. století začal být využíván smrk, zejména
v chladnějších údolních polohách. Původně nízké zastoupení borovice se významně zvýšilo,
naopak jedle doložená historickým průzkumem na několika lokalitách prakticky vymizela
(nahrazena smrkem). Na začátku 20. století byl také v oblasti na těžko zalesnitelných jižních
svazích zaveden trnovník akát. Zastoupení jehličnanů postupně dosáhlo až 30-40 %, od
poloviny 20. století postupně klesá a jehličnany jsou nahrazovány stanovištně původními
listnáči.
98
4.1.11. Současný způsob hospodaření
Na celém území CHKO Český kras současný způsob hospodaření respektuje schválené
plány péče, jejichž požadavky jsou uplatněny ve všech LHP i LHO. Je vyloučeno užití
intenzivních technologií, nejsou využívány holoseče s výjimkou přeměn SM a BOC
monokultur. Obnova lesních porostů je převážně maloplošná, realizuje se podrostním nebo
násečným s náseky do šíře 1,5 násobku výšky stromu, jsou umisťovány kotlíky. Obnova je
většinou umělá, přirozené zmlazení je přibližně na 10 % porostní plochy. Obnovuje se
sadebním materiálem z PLO 8 (Křivoklátsko a Český kras), výjimečně z PLO 10
(Středočeská pahorkatina). Těží se převážně jehličnaté porosty, významný je podíl nahodilé
těžby, která činí místy až 50 %. Za období 12 let klesla výměra jehličnatých porostů v CHKO
o 4,5 %, t.j. 233 ha. Zastoupení listnáčů stouplo o 5,2 %, tj. 270 ha (rozdíl je způsoben
zalesněním holin). Vysoký je v Českém krasu nezdar zalesnění, který je přibližně 2x vyšší
než v sousedních lesích LS Nižbor mimo CHKO. Příčinou jsou na mělkých půdách
s vápencovým podložím častá suchá období (např. holoseče vykazují v suchých obdobích o
50-100 mm vyšší výpar než sousední kmenoviny).
4.2. Zemědělství
Zemědělský půdní fond
Celková výměra zemědělské půdy v CHKO podle údajů katastru nemovitostí činila v roce
1996, kdy byl zpracován předchozí plán péče, 6.413 ha (48,5 % celkové výměry CHKO). Po
provedení registrace půdních bloků v systému LPIS bylo možné stanovit plochu skutečně
obdělávané orné půdy a trvalých travních porostů, takže reálná výměra zemědělské půdy
v CHKO činí v současnosti 5590 ha (42,3 % z výměry CHKO).
V tabulce 15 je uvedena stávající rozdělění obdělávané zemědělské půdy na území
CHKO Český kras ve srovnání s katastrálním stavem v roce 1996.
Tabulka 15.: Zemědělská půda v CHKO Český kras
kultura
orná půda
skutečně obdělávaná zem. zem. půda dle katastru
půda r. 2008 (ha)
nemovitostí z r. 1996 (ha)
3751
4988
trvalé travní porosty
1229
981
zahrady a sady
600
434
vinice
10
10
celkem
5590
6413
Nižší výměra stávající skutečně obdělávané zemědělské půdy ve srovnání s katastrálním
stavem z r. 1996 o 823 ha je zapřičiněna několika činiteli:
• do bloků systému LPIS byla zahrnuta pouze skutečně obdělávaná půda podle
leteckých snímků převedených do ortofotomap, do výměr bloků tak nebyly započteny
části pozemků v ostrých úhlech, remízy, cesty apod., tj. plochy, které jsou jako
zemědělská vedeny, ale ve skutečnosti nejsou obdělávány
• započteny nebyly větší plochy dlouhodobě neobdělávané, zejména některé bývalé
pastviny
• část zemědělské půdy byla zabrána zejména z důvodu stále pokračující výstavby
99
Orná půda
Výměra skutečně obdělávané orné půdy v CHKO zahrnuté do půdních bloků LPIS činí
3 751 ha při procentu zornění 67,1 %. Procento zornění dle katastru nemovitostí v roce 1996
činilo 77,8 %. Z pohledu zájmů ochrany přírody se jedná o významný posun k lepšímu.
Průměrná výměra bloku orné půdy v CHKO činí 7,4 ha, což je pro krajinu v CHKO i
z hlediska snížení erozní ohroženosti půd přijatelná hodnota. Největší bloky u Třebotova,
Mořiny a Bykoše mají výměry 50–80 ha. Přehled příslušnosti bloků orné půdy k evropsky
významným lokalitám (EVL), k I. zóně, k MZCHÚ a k CHKO celkem je uveden v tabulce 16.
Tabulka 16: Příslušnost bloků orné půdy k EVL, I. zóně, k MZCHÚ a k CHKO
Příslušnost specifikace
EVL
I. zóna
CHKO
MZCHÚ
CHKO
lokalita
počet bloků
Karlštejn - Koda
Šanův kout
Na ostrově (Tetín)
u Tobolky
u Korna
Čihová
celkem Karlštejn - Koda
Radotínské údolí Rutický mlýn
celkem orná půda v EVL
u Korna
u Chlumu (Srbsko)
v Kodě
Rutický mlýn
celkem orná půda v I. zóně
NPR Karlštejn
Šanův kout
NPR Koda
u Korna
v Kodě
PR Radotínské
Rutický mlýn
celkem orná půda v MZCHÚ
celkem orná půda v CHKO
3
4
2
3
3
15
1
16
1
1
1
1
4
2
1
1
1
5
509
úhrnná výměra
(ha)
15,59
9,74
2,45
2,51
41,23
71,52
1,86
73,38
1,50
0,50
1,45
1,86
4,91
15,59
0,50
1,45
1,86
19,40
3750,61
Největší seskupení bloků orné půdy na území NPR (15,59 ha) se nalézá v lokalitě Šanův
kout v k.ú. Hostim. Tato orná půda je v současnosti obdělávána ZD Mořina a nachází se ve
II. zóně. Je předpokládáno, že při příležitosti přehlášení NPR Karlštejn budou tyto bloky
z uvedeného MZCHÚ vyjmuty. V dlouhodobé perpektivě pokládá Správa za vhodné
zatravnění výše uvedených bloků, zejména z důvodu jejich zařazení do EVL Karlštejn-Koda,
což by však vyžadovalo změnu jejich nájemce.
Na území EVL Karlštejn-Koda se nalézá skupina bloků orné půdy v lokalitě Čihová
v k.ú. Budňany o celkové výměře 41,23 ha, rovněž obdělávaná ZD Mořina. Zařazení
uvedených bloků do evropsky významné lokality je problematické, neboť se jedná o vysoce
bonitní hlubokou půdu, jejíž zatravnění se nejeví jako reálné.
Lokalita Na ostrově v k.ú. Tetín (9,74 ha) je zařazena do EVL rovněž problematicky.
Jedná se o vysoce bonitní hlubokou půdu, která je využívána jako orná. Jedná se však o
erozně vysoce ohroženou lokalitu, jejíž zatravnění by bylo žádoucí. Erozní událost při
povodni v r. 2002, ke které došlo na sousedním pozemku, je připomenuta níže.
Trvalé travní porosty
Stávající výměra trvalých travních porostů v CHKO zahrnutých do půdních bloků LPIS (tj.
skutečně obdělávaných) činí 1 229 ha. Jedná se o výměru vyšší, než činila katastrální
výměra z r. 1996 (981 ha). Přírůstek 248 ha trvalých travních porostů je z hlediska zájmů
ochrany přírody a krajiny velmi vítaný. K zatravňování některých ploch bývalé orné půdy
docházelo postupně přibližně od poloviny 90. let minulého století. Z prostředků PPK a MaS
byly zatravněny plochy v lokalitách Vinařice-Háj (13 ha), Domášov (7 ha), u Kody (6 ha),
Šanův kout (4 ha) a pod Tetínem (4 ha). Dále byla zatravněna orná půda na území NPR
Karlštějn v lokalitách Mužíkova pole a V trninách. Poměrně rozsáhlá zatravnění byla
100
realizována nebo jsou v současnosti prováděna zemědělci z ekonomického podnětu (dotační
výhody), nebo za účelem pastevního chovu hospodářských zvířat, zejména na mělkých a hůř
obdělávatelných půdách (např. v k.ú. Hlásná Třebaň, Liteň, Vonoklasy, Koněprusy,
Budňany).
Průměrná výměra bloku trvalých travních porostů v CHKO činí 2,80 ha, na území EVL a
v I. zóně 2,1 ha, v MZCHÚ 2,3 ha.
V současnosti je většina bloků trvalých travních porostů zařazena do některého
z managementů v rámci systému LPIS. Přehled o tom udává tabulka 17.
Tabulka 17: Zařazení trvalých travních porostů do managementů podle bloků LPIS
Management
úhrnná výměra (ha)
Suché trávníky a vřesoviště
171,40
Druhově bohaté pastviny
556,70
Mezofilní a vlhkomilné louky
390,42
Podmáčené louky
62,87
Nezařazeno
47,88
Celkem TTP zařazené do bloků LPIS
1229,27
Přehled o příslušnosti bloků trvalých travních porostů k EVL, I. zóně, k MZCHÚ a k CHKO
celkem je uveden v tabulce 18.
Tabulka 18: Příslušnost bloků trvalých travních porostů k EVL, I. zóně, k MZCHÚ a k CHKO
Příslušnost
Specifikace
počet bloků
úhrnná výměra
EVL
Karlštejn – Koda
Kotýz
Zlatý kůň
Štoly Velké Ameriky
Karlické údolí
Celkem
Celkem
NPR Karlštejn
NPR Koda
NPP Kotýz
NPP Zlatý kůň
PR Kobyla
PR Radotínské údolí
Celkem
Celkem
72
3
9
1
4
5
94
77
16
21
3
6
2
5
53
435
141,84
7,31
24,69
12,00
2,05
10,51
198,40
161.46
46,61
37,78
7,31
22,20
2,98
6,51
123,39
1229,27
I. zóna CHKO
MZCHÚ
CHKO
Erozní ohroženost zemědělských půd
Ohroženost zemědělských půd v Českém krasu vodní erozí se jeví jako poměrně vysoká.
Lze odhadnout, že přirozeným půdotvorným procesem se v podmínkách Českého krasu
vytvoří přibližně 0,4-0,5 t.ha-1.rok-1 půdy, což odpovídá vrstvě mocné 3 mm vzniklé za 100
let. Na základě vyhodnocení k-faktoru erodovatelnosti užívaném ve Wischmeier-Smithově
rovnici bylo pro svažitostní a klimatické podmínky CHKO stanoveno, že 60 % z výměry
zdejších zemědělských půd je erozně ohroženo extrémně (potenciální ztráty ornice
přesahují 7,5 t.ha-1.rok-1), 6 % velmi silně (6,1–7,5 t.ha-1.rok-1), 12 % silně (4,6–6,0 t.ha-1.rok1
), 19 % středně (3,1–4,5 t.ha-1.rok-1) a jen 4 % slabě (1,6–3,0 t.ha-1.rok-1). Ve srovnání
s rychlostí půdotvorného procesu se stávající ztráty ornice jeví jako značné. Činí-li hmotnost
101
5 cm mocné nejnáchylnější povrchové vrstvy ornice přibližně 630 t.ha-1, pak při orientačním
průměrném ročním smyvu 7 t.ha-1.rok-1 by k její úplné ztrátě došlo přibližně za 90 let. Je
však skutečností, že ke ztrátám ornice v rozsahu ztrát potenciálních nedochází každý rok.
Výše uvedené hodnocení se ve světle novějších poznatků jeví příliš hrubé. Z tohoto
důvodu bylo v rámci revitalizačních studií přikročeno k bližšímu stanovení potenciálních ztrát
ornice ze zemědělských půd pro povodí Bubovického potoka, Švarcavy a Stříbrného potoka.
Metody Wischmeier-Smithova a Williamsova (stanovení zanášení vodních toků a nádrží)
byly doplněny modelem SMODERP, který detailněji hodnotí konfiguraci terénu s důrazem na
elementární odtokové plochy a dráhy soustředěného odtoku. Výsledky jsou shrnuty do
tabulky 19.
Tabulka 19: Potenciální ztráty ornice ze zemědělské půdy v povodích malých toků v CHKO
Povodí
výměra zem. stávající stav (t.ha-1.rok-1
ornice)
půdy (ha)
smyv ornice zanášení toků a
nádrží
200
5,0
1,2
Bubovický
potok
Švarcava
883
Stříbrný potok 1344
3,2
2,6
1,3
0,8
návrhový stav (t.ha-1.rok-1
ornice)
smyv ornice zanášení toků
a nádrží
2,0
1,0
1,5
1,6
0,5
0,9
Poznámka: zanášení toků a nádrží dle Williamse je ukazatelem, jaké množství ornice smyté
z povrchu zemědělské půdy se dostane až do vodních toků a nádrží; zbylá část této ornice se
usazuje v nižších partiích povodí.
Z bližších hodnocení tří dílčích povodí, které lze s přijatelnou mírou rizika pokládat za
reprezentativní vzorek erozní situace v CHKO, vycházejí nižší hodnoty potenciálních ztrát
ornice vodní erozí než hodnocení na podkladě k-faktoru erodovatelnosti; pokud bychom
uvažovali prostý průměr tří hodnocených povodí 3,6 t.ha-1.rok-1, pak se průměrná erozní
ohroženost zemědělských půd v CHKO posune do kategorie středně ohrožených. Z tohoto
smyvu se do vodních toků dostane v průměru 1,1 ha-1.rok-1. Z tabulky 19 dále plyne, že
potenciální erozní smyv i zanášení toků a nádrží lze vhodnými opatřeními snížit přibližně na
polovinu.
Ať však vezmeme v úvahu vyšší průměrný potenciální erozní smyv ornice cca 7 t.ha1
-1
.rok dle stanovení podle k-faktoru, nebo jen 3,6 t.ha-1.rok-1 podle modelu SMODERP, jde
v každém případě o hodnoty významně vyšší než je přirozený vznik ornice půdotvorným
procesem, který činí pouze 0,4-0,5 t.ha-1.rok-1.
Erozní proces přináší s sebou transport fosforu, který má velký význam pro utváření
jakosti vod. V povodí Bubovického potoka činí tento transport fosforu vázaného na
erodované částice 7,3 kg.ha-1.rok-1, v povodí Švarcavy 4,6 kg.ha-1.rok-1 a v povodí Stříbrného
potoka 3,8 kg.ha-1.rok-1. Toto množství lze snížit protierozními opatřeními o 40–60 %.
Všechny výše uvedené úvahy se týkají zejména procesu pozvolné plošné, případně
rýhové eroze, ke které dochází víceméně při každé významnější srážce nebo při tání sněhu.
V krajině lze vypozorovat průběh tohoto procesu i tzv. dráhy soustředěného odtoku, do
kterých je plošný smyv soustředěn.
Vedle plošné vodní eroze však existuje nezanedbatelné riziko náhlých erozních
událostí, které se projevují nejčastěji jako výmolová nebo stržová eroze a mohou nabýt
rozsahu až přírodních katastrof. Kvantitativní vyhodnocení ohroženosti zemědělských půd
touto náhlou erozí nebylo na území CHKO zatím provedeno. Lze však uvést kvalitativní
charakteristiku a stručný výčet lokalit, kde je toto riziko nejvyšší. Jedná se nejčastěji o dva
typy lokalit:
1. Mírně svažitá až téměř rovinná území o výměrách desítek až stovek hektarů odtokové
plochy, kde se terén nálevkovitě nebo mísovitě zvolna svažuje k hraně prudkého
svahu, k čelu hlubokého údolí či strže nebo do úvozové cesty. K rozsáhlým náhlým
erozním událostem zde dochází při vysoce intenzivních přívalových deštích. Voda se
102
rychle ve velkém objemu nashromáždí na odtokové ploše a soustředěným proudem o
vysoké kinetické energii odtéká, strhává s sebou ornici i podorničí a zanechává výmoly
a strže. Někdy dojde ke smyvu půdy až na skalní podloží. Riziko náhlé erozní události
roste s procentem zornění odtokové plochy a největší je v době, kdy není půda pokryta
vegetací, zejména po podmítce či po výsevu ozimé řepky. Dalším nepominutelným
činitelem je způsob obdělávání. Málo je známo, že orba a řádkování plodin po
vrstevnici sice omezuje erozi plošnou, ale paradoxně zvyšuje ohroženost erozí
výmolovou a stržovou, protože zpomaluje odtok povrhové vody, která se akumuluje na
odtokové ploše ve větším množství, než je tomu v případě obdělávání po spádnici.
Řešení spočívá ve volbě vhodného sklonu směru obdělávání k vrstevnicím spojené se
stabilizací půdního povrchu v drahách soustředěného odtoku. Ke katastrofické erozní
události naštěstí v posledních letech v CHKO nedošlo, charakter a konfigurace terénu i
zprávy pamětníků však připomínají minulé události. Příklady rizikových lokalit: nad
Císařskou roklí (k.ú. Korno, k.ú. Tobolka), nad Kodskou roklí (k.ú. Tobolka), nad
pramenem Vodice (k.ú. Vinařice, k.ú. Nesvačily), nad Haknoveckou strží (k.ú. Budňany
a k.ú. Mořina), nad Dolním Roblínem (k.ú. Mořina), prameny Bubovického potoka (k.ú.
Bubovice), nad strží u Vonoklas (k.ú. Vonoklasy).
2. Dna údolnic vodních toků, kde k rozsáhlým erozním událostem dochází při povodních.
Riziko vysokých erozních škod zde významně roste u orných půd, zatímco trvalé travní
porosty jsou proti povodňovému eroznímu smyvu odolné. Příkladem je událost, ke
které v CHKO došlo v lokalitě pod Tetínem při povodni na Berounce v srpnu 2002. 4 ha
orné půdy na pravém břehu řeky byly krátce před povodní podmítnuty po sklizni
ječmene. Z pozemku bylo celoplošně smyto přibližně 3/4 orniční vrstvy a vznikl zde
dlouhý výmol se třemi jámami až 3 m hlubokými v místech turbulencí. Směr výmolu
souhlasí s proudnicí bývalého koryta řeky, které bylo v této lokalitě přeloženo v r. 1909.
Je příznačné, že plochy trvalých travních porostů v údolnici v blízkém okolí nebyly při
této povodni prakticky vůbec erozně narušeny. Výše uvedený zdevastovaný pozemek
je nyní z větší části zatravněn, 2 jámy byly upraveny na tůně a podél jam a části
výmolu byla provedena výsadba dřevin. Příklady rizikových lokalit: Na ostrově pod
Tetínem, u ČOV Beroun, levý břeh mezi bývalým Pezoldovým lomem a Karlštejnem
(vše v údolí Berounky), údolnice Stříbrného potoka mezi obcí Měňany a lokalitou
Obora.
Ohroženost zemědělských půd větrnou erozí není pro CHKO kvantitativně stanovena.
Typickými lokalitami, kde se větrná eroze projevuje, jsou otevřené vysoce zorněné planiny
s minimem krajinné zeleně, nejvíce kolem Třebotova, dále u Bubovic, mezi Vinařicemi a
Bykoší, u Tetína a jinde.
Charakteristika zemědělských půd
Utváření půd v CHKO proběhlo v závislosti na složitých geologických poměrech, kdy
dominantním geologicko-petrografickým substrátem jsou vápence, místy v důsledku překrytí
nebo naopak denudace prostoupené kvartérními uloženinami, nivními sedimenty,
štěrkopísčitými říčními náplavy, prvohorními břidlicemi a paleovulkanity. Jako další
půdotvorné činitele se uplatnily zejména složité uspořádání reliéfu, poměrně teplé podnebí
s menším úhrnem srážek a v neposlední řadě původní vegetační kryt. Půdotvorný proces byl
posléze dokončen dlouhodobým obděláváním půd a jejich úpravami.
V CHKO převládají půdy střední, hlinité s přechodem do těžkých jílovitohlinitých (např.
k.ú. Bykoš, Suchomasty, Bubovice, údolnice malých vodních toků). V Českém krasu
nalezneme celou škálu hloubek půdních horizontů od půd velmi hlubokých či hlubokých přes
převládající střední až po mělké s vysokým podílem skeletu, které jsou převážně zatravněny.
O těchto málo bonitních půdách vypovídají i některá pomístní jména, např. Na kamenicích u
Tobolky, Ve psině a Na občinách u Vinařic, Na novinách či V Americe u Litně nebo Kamenný
vrch u Bubovic.
Nejtypičtějším genetickým půdním typem v CHKO je zcela v souladu s dominantním
vápencovým půdotvorným substrátem rendzina, která zaujímá cca 40 % výměry všech
103
zemědělských půd v Českém krasu. Hlavní enklávy převažujícího výskytu rendzin se
nalézají v prostoru vymezeném zhruba obcemi Korno – Liteň – Všeradice – Koněprusy –
Tobolka, dále v obdélníku Kozolupy – Trněný Újezd – Mořina – Bubovice, menší plochy pak
leží např. severovýchodně od Hlásné Třebaně, v okolí Mořinky, Vonoklas, Chotče, Chýnice a
Solopisk. Přibližně 10 % výměry zemědělských je pokryto pararendzinami, které jsou
rozptýleny po celém území CHKO, obvykle v návaznosti na sousední příbuzné rendziny.
Dalšími rozšířenými půdními typy v CHKO jsou hnědozemě (cca 25 %) a hnědé půdy
(cca 15 %), nejvíce jihovýchodně od Mořiny, jižně od Tetína, v okolí Třebotova, Chotče,
Kosoře, Bělče, Bykoše, Tobolky, Měňan atd. Hnědé půdy na píscích (cca 5 %) se nacházejí
podél toku Berounky v údolnici (např. lokalita Na ostrově pod Tetínem) a na přilehlých říčních
terasách v k.ú. Beroun, Hostim, Tetín, Srbsko, Poučník a Hlásná Třebaň. Méně rozšířené
jsou illimerizované půdy (cca 3 %), které se vytvořily zejména mezi Chotčí a Třebotovem a
v okolí Kulivé hory. Plošně málo rozšířené (cca 2 %), ale lokálně charakteristické jsou nivní
půdy, nivní půdy glejové až gleje, které nalezneme v úzkých pásech údolnic podél
Suchomastského, Vodického, Stříbrného, Bubovického, Budňanského, Karlického či
Radotínského potoka, Loděnice (Kačáku), Švarcavy či vodoteče Domášov.
V tabulce 20 jsou uvedeny podíly zemědělských půd na výměrách většiny katastrálních
území v CHKO Český kras a podíly půd s vyšší bonitou. Uvedeny nejsou obce, jejichž
katastry zasahují do CHKO jen okrajově (Všeradice, Zadní Třebaň, Lety) a městské části
(k.ú. Beroun, Radotín a Zadní Kopanina). Údaje jsou zpracovány dle katastrálního stavu
v roce 1996, nezachycují proto blokaci LPIS a mají orientační význam.
Tabulka 20: Podíly zemědělské půdy na výměrách katastrálních území (stav 1996)
Obec (katastrální území)
Bubovice
Bykoš
Hlásná Třebaň
Choteč
Chýnice
Karlštejn (Poučník, Budňany)
Koněprusy
Korno
Kosoř
Liteň (Liteň, Běleč)
Měňany (Měňany, Tobolka)
Mořina
Mořinka
Nesvačily
Roblín
Srbsko
Suchomasty
Tetín
Třebotov
Vinařice
Vonoklasy
Vysoký Újezd (Kozolupy)
podíl zemědělské půdy
na výměře katastru (%)
55
90
70
58
90
24
82
72
74
67
65
68
39
75
43
40
61
11
42
64
75
75
79
z toho půdy s vyšší
bonitou (%)
15
<10
<10
26
37
13
<10
<10
53
<10
<10
12
<10
<10
25
<10
13
<10
33
29
<10
<10
17
CHKO celkem
50
16
Uvažujeme-li podíl zemědělských půd na celkové ploše CHKO 50 %, pak na půdy s vyšší
bonitou připadá orientačně 32 % jejich výměry dle katastru nemovitostí. Zvážíme-li, že bloky
LPIS zahrnují jen skutečně obdělávanou půdu, můžeme předpokládat, že do bloků proto
nebyly zařazovány především málo bonitní, mnohdy i ladem ležící pozemky. Na základě této
úvahy lze odhadnout, že podílí-li se zemědělská půda na ploše celé CHKO 43,5 %, pak na
půdy s vyšší bonitou připadá cca 37 % výměry zemědělských půd. V úvaze lze pokračovat i
104
tak, že půdy vyšších bonitních tříd jsou využívány z větší části jako půdy orné. Činí-li
stávající procento zornění zemědělských půd v CHKO 67,1 %, pak na bonitnější půdy
připadá přibližně 50 % stávajících orných půd.
Zemědělské hospodářské subjekty
Na území CHKO hospodaří 73 zemědělských subjektů, t.j. zemědělské podniky jako
právnické osoby (celkem 10) nebo samostatně hospodařící rolníci (celkem 63). Přehled
nejvýznamnějších z nich je uveden v tabulce 21.
Tabulka 21 : Nejvýznamnější zemědělské subjekty hospodařící na území CHKO
Zemědělský hospodářský subjekt
Zemědělské družstvo Mořina
Agrodružstvo v Bykoši
Velkostatek Tetín spol. s r.o.
Kukburg Holding a.s.
AGROSA a.s.
AGP Beroun – Agropodnik a.s.
Ing. František Zeman
Jan Preisler
Jaroslav Bastl
Ing. Michal Kolář
Milan Kormunda
Jiří Suchý
Josef Linhart
Svatoslav Skořepa
Antonín Bejlek
Rudolf Fiřt
IČO
00103004
47049138
47538856
63079534
00664278
45145610
18596789
18601260
18600727
18600441
12381217
18583644
43173306
43765769
47001283
13255967
Sídlo
Mořina 29, 267 17
Bykoš 10, 167 01
Tetín 1, 266 01
Lesní 100, Vonoklasy, 252 28
Chrášťany 43, 252 19
Pod Hájem 324, 267 01 Králův Dvůr
U Vodárny 293, Liteň - Dolní Vlence, 267 27
Koněprusy 7, 266 01
Srbsko 188, 267 18
Hlásná Třebaň 240, 267 18
Pod Vsí 39, Třebotov, 252 26
Choteč 5, 252 26
Karlštejnská 13, Roblín, 252 26
Hlásná Třebaň 249, 267 18
Třebotov – Solopisky 35, 252 28
Liteň 32, 267 27
Aktuálně je celkem 45 zemědělských subjektů, jejichž hospodářské obvody alespoň zčásti
zasahují na území CHKO, přihlášeno do AEO jako zájemci o podporu z podprogramu
ošetřování travních porostů ve smyslu ust. § 7 nařízení vlády č. 242/2004 Sb. v platném
znění; 28 subjektů přihlášku nepodalo, 22 subjekt nemá na území CHKO trvalé travní
porosty. Do AEO je přihlášeno celkem 901,95 ha trvalých travních porostů ve 400 blocích
LPIS, což činí 86,7 % jejich zblokované výměry na území CHKO.
Rostlinná výroba
Rostlinná výroba v CHKO Český kras je v současnosti poměrně málo intenzivní. Aktuální
ekologicko-výnosová hladina v současnosti činí 3,5 t.ha-1 ekvivalentního výnosu obilnin.
Výnosy jsou značně rozkolísané v závislosti na agrometeorologických podmínkách ročníků,
jak se o tom lze přesvědčit porovnáním jejich průměrných hodnot za roky 2007 a 2008, které
jsou uvedeny níže v tabulce č. 21.
Území CHKO leží převážně ve výrobní oblasti bramborářsko-pšeničné, okrajově sem
zasahuje oblast řepařsko-ječná (okolí Mořiny a Třebotova). Z hlediska lokalizace rostlinné
výroby jej lze rozčlenit do následujících částí (v závorce jsou uvedeny zde hospodařící
významné zemědělské hospodářské subjekty z přehledu dle tabulky 20) :
• severozápadní část – k.ú. Bubovice, Kozolupy, Mořina, Mořinka (ZD Mořina)
• západní část vlevo od Berounky – k.ú. Budňany, Srbsko, Hostim (ZD Mořina,
p. Jaroslav Bastl)
• Třebaňsko - k.ú. Hlásná Třebaň, severní část k.ú. Lety, jihozápadní část k.ú. Mořinka
(p. Ing. Michal Kolář, p. Svatoslav Skořepa)
• západní část vpravo od Berounky – k.ú. Tetín, Koněprusy (Velkostatek Tetín s.r.o.,
p. Jan Preisler)
• údolí Stříbrného potoka – k.ú. Korno, Koněprusy, Měňany, Liteň, Běleč (Agrodružstvo
v Bykoši, p. Ing. František Zeman, p. Rudolf Fiřt)
105
• jihozápadní část – k.ú. Suchomasty, Bykoš, Všeradice, Vinařice (Agrodružstvo
v Bykoši)
• okolí Vonoklas – k.ú. Vonoklasy (ZD Mořina, Kukburg Holding a.s.)
• údolí Švarcavy – k.ú. Roblín, části k.ú. Vonoklasy a k.ú. Třebotov (p. Josef Linhart,
p. Antonín Bejlek, p. Milan Kormunda)
• Třebotovsko – k.ú. Třebotov, Kosoř (p. Milan Kormunda, p. Jiří Suchý, Agrosa a.s.)
• údolí Radotínského potoka - k.ú. Choteč, Chýnice, Třebotov, Zadní Kopanina (p. Jiří
Suchý, Agrosa a.s.)
Struktura plodin pěstovaných na orné půdě je na území CHKO velmi proměnlivá. Pravidelné
osevní postupy zde neexistují. Důvody jsou následující:
• největších pět zemědělských subjektů (ZD Mořina, Agrodružstvo v Bykoši, Velkostatek
Tetín, p. Ing. František Zeman, Agrosa a.s.) zasahuje na území CHKO jen částmi své
půdní držby, přitom podléhají ekonomicky podmíněná tendenci tvořit větší seskupení
půdních bloků osetých v určitém roce stejnou plodinou
• stále se měnící situace na trhu a z toho plynoucí měnící se zájem zejména o technické
plodiny
• rozmanité zaměření zemědělských podniků, například na rostlinnou výrobu bez
hospodářských zvířat (z větších subjektů Ing. František Zeman, dále řada menších
zemědělců) nebo naopak na živočišnou výrobu s pastevním chovem masného skotu
(Velkostatek Tetín s. r. o., p. Ing. Michal Kolář, p. Josef Preisler)
• rozdílné vzdálenosti jednotlivých částí pozemkové držby na území CHKO od center
živočišné výroby (zejména v případech ZD Mořina a firmy Agrosa a.s.)
• u malých zemědělců též větší závislost na různém procentu zornění půdní držby
(podmíněno též vlastnickými a nájemními vztahy), na místních přírodních podmínkách,
na vybavení mechanizací, na kapacitních možnostech uskladnění hnojiv a produktů, na
ustájení zvířat atd.
Tabulka 22: Přehled zastoupení nejdůležitějších plodin a hospodářských výnosů
Plodina
Skupina plodin
zastoupení (%)
Průměrný výnos (t.ha-1 hlavního produktu)
Obilniny (zrno)
řepka (semeno)
Kukuřice (zelená hmota)
víceleté pícniny (seno)
ostatní plodiny
podíl meziplodin
trvalé travní porosty (seno)
50–60
8–12
8–12
10–14
10–16
5–8
x
1994–1999
3,5
2,0
23,0
6,8
x
x
1,8
2007
3,0
1,5
18,0
5,0
x
x
1,3
2008
4,5
2,5
30,0
6,5
X
X
1,7
Ve srovnání s minulostí se v CHKO snížila spotřeba živin v průmyslových hnojivech. Zatímco
před rokem 1989 bylo každoročně průměrně aplikováno na zemědělskou půdu 90–110
kg.ha-1.rok-1 N, 50–60 kg.ha-1.rok-1 P2O5 a 80–100 kg.ha-1.rok-1 K2O, v letech 1994–1999 tato
spotřeba klesla u dusíku na 50–70 kg.ha-1.rok-1 N, fosforem a draslíkem se prakticky přestalo
hnojit. Stávající úroveň dusíkatého hnojení u větších zemědělských subjektů se opět zvýšila
a pohybuje se v rozpětí 70–110 kg.ha-1.rok-1 N, u menších zemědělců je však zpravidla
hluboko pod dolní hranicí tohoto intervalu. Hnojení fosforem se omezuje pouze na
kombinované hnojivo amofos, který používá například ZD Mořina, průměrná dávka u tohoto
subjektu však činí jen cca 5 kg.ha-1.rok-1 P2O5. K poklesu spotřeby průmyslových hnojiv došlo
především z ekonomických důvodů. Potenciálním nebezpečím do budoucna je postupné
vyčerpávání zásob fosforu, draslíku a hořčíku, které se v půdách nashromáždily v období
před rokem 1989.
K výraznému propadu došlo rovněž v používání statkových hnojiv. Zatímco před rokem
1989 bylo aplikováno průměrně 9–12 t.ha-1.rok-1 chlévského hnoje, kterým se hnojilo se
106
v intervalu 3–4 roky průměrnou dávkou 30–40 t.ha-1, v současnosti průměrná aplikace klesla
na 4–6 t.ha-1.rok-1 (tj. na méně než 50 % původního stavu), což vedlo ke snížení aplikačních
dávek, k prodloužení intervalu aplikace nebo k její úplné absenci na plochách vzdálených od
center nebo u zemědělců bez živočišné výroby. Příčina tkví ve výrazném poklesu stavů
hospodářských zvířat a v postupné změně zaměření živočišné výroby na produkci masného
skotu pastevním chovem nebo naopak na čistě rostlinnou produkci bez zvířat. Statková
hnojiva jsou v současnosti v CHKO uskladňována výlučně na polních nebo přídvorských
deponiích.
Za pozitivum lze označit skutečnost, že po roce 1989 v CHKO Český kras vymizelo
kejdové hospodářství, protože zanikly dva blízké kejdové velkokapacitní provozy, tj. vepřín
v Roblíně a drůbežárna ve Svatém Janu pod Skalou-Sedlci.
Chemická ochrana rostlin je v současnosti systémově prováděna jen u větších
zemědělských subjektů. V důsledku toho výrazně stoupla zaplevelenost pozemků, šíří se
některé velmi nebezpečné druhy plevelů, které byly dříve poměrně pod kontrolou: vedle
tradičních pýru plazivého, ovsa hluchého a svízele přítuly především mák vlčí a heřmánky
v obilninách, dále pcháč oset, merlíky, lebedy, laskavec ohnutý, šťovíky, smetanka lékařská
a další. Případy nepovoleného používání biocidů v I. a II. zóně nebo v MZCHÚ nebo
narušení zájmů chráněných zákonem č. 114/1992 Sb. nebyly v posledních letech
zaznamenány.
Živočišná výroba
Živočišná výroba v CHKO a v jejím blízkém okolí je v současnosti poměrně málo intenzivní
(průměrné zatížení zemědělské půdy hospodářskými zvířaty zde činí 0,4 VDJ.ha-1) a
postupně mění svůj charakter. V průběhu 90. let minulého století byly zrušeny provozy
větších středisek (velkokapacitní drůbežárna ve Svatém Janu pod Skalou-Sedlci,
velkokapacitní vepřín v Roblíně, kravíny v Mořině a v Třebotově) i některé menší provozovny
(Chýnice, Bubovice, Hostim, Tobolka). Z větších center živočišné výroby jsou na území
CHKO v současnosti provozovány pouze farma v Měňanech, která náleží Agrodružstvu
v Bykoši, kde je ustájeno 280 VDJ skotu, a drůbežárna v Litni – Dolních Vlencích
(provozovatel AGP Beroun – Agropodnik a.s). V blízkosti hranice CHKO jsou většími
středisky farmy v Kozolupech (ZD Mořina, 700 VDJ skotu), v Bykoši (Agrodružstvo v Bykoši,
250 VDJ skotu) a v Litni (ZD Mořina, 500 VDJ skotu). Provoz těchto středisek ovlivňuje
stukturu rostlinné výroby i na území CHKO prostřednictvím produkce statkových hnojiv a
přídvorskou koncentrací pícních plodin včetně kukuřice na siláž.
Hlavním zaměřením živočišné výroby na území CHKO je v současnosti chov skotu.
V posledních letech se stále více rozšiřuje pastevní chov masných plemen, jehož centra
s přilehlými pastvinami se nacházejí v obcích a katastrálních územích Bykoš (mimo CHKO),
Hlásná Třebaň, Koněprusy, Liteň, Tetín (u hranice CHKO), Třebotov (osada Solopisky) a
Vonoklasy, kde byla činnost započata v roce 2008 firmou Kukburg Holding a.s. jako chov
smíšených stád plemenného skotu, ovcí a koz a bude rozšiřována.
Chov drůbeže (nosnice, kuřice) na území CHKO a v blízkém okolí je v současnosti
provozován vedle již zmíněné drůbežárny v Litni – Dolních Vlencích v původním kravíně ve
Vinařicích, který nyní slouží jako odchovna kuřic. Provoz velkokapacitní drůbežárny AEP
Beroun – Agropodniku a.s. ve Svatém Janu-Sedlci byl zrušen počátkem 90. let minulého
století.
Chov prasat se v CHKO po zrušení velkokapacitního vepřína v Roblíně krátce po roce
1989, který provozovalo tehdejší JZD Českolovensko-sovětského přátelství Chýně, stal
okrajovou záležitostí. Menší počty prasat chovají soukromí zemědělci v Třebotově (p. Milan
Kormunda) a v Roblíně (p. Josef Linhart).
Po roce 1989 se v CHKO rozšířil jako nový fenomén chov a ustájení koní za účelem
provozování jezdeckého sportu. Větší počty koní jsou ustájeny v Třebotově, Zadní Kopanině,
Kozolupech (mimo CHKO), Srbsku, Hlásné Třebani, Karlštejně, Tetíně a v objektu bývalého
Vondrákova statku v k.ú. Beroun, jednotlivá zvířata nebo jejich malé skupinky jsou ustájeny
po celém území CHKO.
107
Pastva ovcí a koz je na území CHKO v současnosti provozována zatím pouze jako
managementové opatření v rámci PPK.
O rozmístění živočišné výroby na území CHKO a v jejím bezprostředním okolí informuje
tabulka 23.
Tabulka 23 : Stavy hospodářských zvířat podle obcí v CHKO a v jejím blízkém okolí
Obec
Bubovice
Bykoš
Hlásná Třebaň
Choteč
Chýnice
Koněprusy
Korno
Kosoř
Kozolupy (Vysoký Újezd)
Liteň
*)
stav zvířat (VDJ)
20
280 *)
100
40
20
150 **)
50
10
700 *)
600 *)
Obec
Měňany
Nesvačily
Roblín
Solopisky
Srbsko
Suchomasty
Tetín
Třebotov
Vinařice
Vonoklasy
stav zvířat (VDJ)
300
20
60
50
70
90
100 *)
60
30
20
**)
mimo CHKO
částečně mimo CHKO
Poznámka: VDJ je označení tzv. velké dobytčí jednotky, což je ekvivalent 500 kg živé hmotnosti
zvířete. Odpovídá 1 kusu dojnice, používá se však pro všechny druhy hospodářských zvířat.
Zemědělské stavby
Na území CHKO a v jejím bezprostředním okolí se nachází několik desítek větších a řada
menších zemědělských staveb a objektů. Zemědělské stavby v CHKO lze rozdělit do
následujících kategorií: původní stavby z období soukromého zemědělství před r. 1948,
stavby vybudované v 50.–90. letech minulého století pro účely zemědělské velkovýroby a
stavby nové vybudované po roce 1989.
Některé zemědělské stavby prošly po roce 1989 rozsáhlými rekonstrukcemi či k nim
byly vybudovány přístavby, jiné jsou alespoň udržovány, další chátrají. Rovněž tak využití
těchto staveb je různé; některé z nich nadále plní svůj původní účel, jiné slouží ryze
nezemědělským činnostem jako provozovny či sklady, několik staveb je v současnosti zcela
opuštěno. Charakter a rozmístění zemědělských staveb v Českém krasu obráží historický
vývoj zdejšího zemědělství a významně se podílí na utváření krajinného rázu na území
CHKO a jejího bezprostředního okolí.
Větší původní zemědělské stavby a areály jsou pozůstatky velkých hospodářských
subjektů minulé doby. Jednalo se o soukromé velkostatky a prebendy katolické církve nebo
některých nadací. Přehled nejvýznamnějších původních zemědělských staveb z období
soukromého zemědělství před rokem 1948 :
• objekt bývalého statku v Bubovicích, nyní v soukromém vlastnictví, není využíván pro
zemědělské účely, stávající stavební aktivity vlastníka a nájemce objektu jsou
předmětem řízení České inspekce životního prostředí
• areál statku v Mořině, nyní sídlo ZD Mořina
• hospodářské budovy u zámku v Tetíně, nyní využívány Velkostatkem Tetín spol. s r.o.
pro ustájení koní, jako jízdárna a skladovací prostory, těsně za hranicí CHKO
• komplex hospodářských budov u zámku v Litni, nyní není zemědělsky využíván
• bývalý statek v Bykoši, nyní sídlo a mechanizační centrum Agrodružstva v Bykoši,
těsně za hranicí CHKO
• hospodářské budovy původně příslušné k zámku v Suchomastech, nyní převážně
skladovací prostory, část budov se nachází těsně za hranicí CHKO
• statek v Koněprusích, využíván soukromým zemědělcem p. Josefem Preislerem
• areál hospodářských budov v Karlštejně-Poučníku, zčásti v soukromém vlastnictví,
nyní není zemědělsky využíván
• statek v Karlštejně-Krupné, nyní využíván k ustájení koní
108
• areál hospodářských budov v Roblíně, nyní využíván soukromým zemědělcem p.
Josefem Linhartem
• bývalý církevní statek v Chotči, nyní využíván soukromým zemědělcem p. Jiřím
Suchým
• bývalý statek v Kosoři, nyní zčásti slouží ustájení jezdeckých koní, nemovitá kulturní
památka, církevní prebenda
• areál statku v Třebotově, nyní využíván soukromým zemědělcem p. Milanem
Kormundou
Menší původní zemědělské areály se na území CHKO nacházejí ve většině obcí. Obvykle se
jedná o uzavřené dvory za obytnými budovami obklopené do čtverce či obdélníka chlévy,
stodolami a skladovacími prostory. Řada z těchto objektů je dodnes využívána soukromými
zemědělci, jiné byly přestavěny pro bydlení nebo rekreační využití. V některých obcích
(Vinařice, Koněprusy, Korno, Nesvačily, Všeradice, Měňany, Liteň, Běleč, Tobolka, Mořinka,
Hlásná Třebaň, Roblín, Chýnice, Zadní Kopanina) se nalézá více takovýchto staveb; ráz
těchto obcí se utvořil tím, že zde hospodařili a v současnosti ve více případech opět
hospodaří menší zemědělské subjekty.
Přehled zemědělských staveb pro účely zemědělské velkovýroby z 50.–80. let minulého
století v CHKO a v její blízkosti:
• areál živočišné výroby v Měňanech (kravín, silážní žlaby, skladová hala a
velkokapacitní seník), provozován Agrodružstvem v Bykoši
• velkokapacitní kravín v Litni, provozován ZD Mořina, za hranicí CHKO
• areál v Litni naproti zámku v držbě firmy Stříbrný potok s.r.o. (dceřinný podnik
Velkostatku Tetín s.r.o.), využíván p. Ing. Františkem Zemanem, těsně za hranicí
CHKO
• drůbežárna Liteň – Dolní Vlence, provozovaná AGP Beroun – Agropodnikem a.s.
• areál živočišné výroby Bykoš, provozován Agrodružstvem v Bykoši, těsně za hranicí
CHKO
• kravín v Suchomastech, provozován soukromým zemědělcem, těsně za hranicí CHKO
• ruiny bývalé drůbežárny u Suchomast, dlouhodobě neprovozováno
• kravín v Koněprusích, provozován soukromým zemědělcem, těsně za hranicí CHKO
• teletník v Koněprusích, neprovozován, těsně za hranicí CHKO
• kravín ve Vinařicích, provozovaný soukromým zemědělcem jako odchovna kuřic
• silážní žlab u Tetína, provozovaný Velkostatkem Tetín spol. s r.o. jako manipulační
plocha pro chemická WC
• hnojné plato u Litně ve správě Pozemkového fondu ČR, v současnosti deponie
výkopové zeminy
• kravín v Hostimi, donedávna sloužil k ustájení koní, nyní neprovozován
• odchovna kuřic Svatý Jan pod Skalou – Sedlec, nyní skladovací prostor ve vlastnictví
AGP Beroun – Agropodniku a.s.
• velkokapacitní drůbežárna Svatý Jan pod Skalou – Sedlec ve vlastnictví AGP Beroun –
Agropodniku a.s., nyní pronajímaná jako sklad
• čistírna osiv Bubovice, provozována ZD Mořina
• velkokapacitní kravín Kozolupy, provozovaný ZD Mořina, za hranicí CHKO
• areál živočišné výroby v Mořině ve vlastnictví ZD Mořina (objekty kravínů, silážní
žlaby), neprovozováno
• hnojné a silážní plato u Mořiny, provozováno ZD Mořina, těsně za hranicí CHKO
• areál mechanizace v Mořině, provozováno ZD Mořina
• kravín v Hlásné Třebani, provozován soukomým zemědělcem p. Ing. Michalem
Kolářem
• ocelokolna Vonoklasy, v současnosti sklad
• hnojné plato u Vonoklas ve vlastnictví Kukburg Holding a.s., v současnosti Obcí
Vonoklasy likvidovaná deponie výkopové zeminy
109
• silážní žlab u Vonoklas (v sousedství hnojného plata), v současnosti chátrá, v úvahách
je jeho rekonstrukce na sběrný dvůr komunálního odpadu
• kravín Solopisky, provozovaný soukromým zemědělcem p. Antonínem Bejlkem
• kravín Třebotov, v současnosti slouží jako provozovna pro ekologickou likvidaci
kancelářské a výpočetní techniky, provozovatel p. František Tauterman
• hnojné plato u Třebotova, v současnosti kompostárna provozovaná T.O.P.UMWELT
s.r.o.
• velkokapacitní vepřín v Roblíně, dříve provozovaný bývalým JZD Chýně, nyní využíván
jako soukromá provozovna a skladovací kapacita, hydroglobus je využit pro osazení
antén mobilních operátorů, areál se nalézá těsně za hranicí CHKO
• kravín a areál živočišné výroby Chýnice, v současnosti využíván k výrobě
zahradnických substrátů a jako školka okrasných dřevin
• areál v Kosoři, v současnosti užíván k nezemědělským účelům (sklad elektroniky)
• areál Praha – Zadní Kopanina, donedávna využíván k ustájení koní, nyní uzavřen
Zemědělské stavby nově vybudované po roce 1989 :
• areál firmy Bílý jednorožec s.r.o. v k.ú. Třebotov a k.ú. Roblín určený k zahradnické
výrobě, hospodářské budovy a objekty foliovníků
• hipologické centrum u Třebotova (stáje, krytá a otevřená jízdárna), provozováno
manžely Krajníkovými
Jiné zemědělské činnosti
Na území CHKO jsou prováděny tyto se zemědělstvím související činnosti:
•
•
•
•
chov koní a jezdecký sport
komerční zahradnická výroba
výroba kompostů a zahradnických substrátů
extenzivní sady a zahrady
Chov koní a jezdecký sport se v CHKO značně rozšířily po roce 1989. Počet ustájených koní
není Správě přesně znám, odhadem se jedná o cca 100–150 zvířat. Chov koní provozován
v rámci hipologických center, farem a penziónů (Třebotov, Zadní Kopanina, Beroun –
Vondrákův statek, Karlštejn-Budňany, Kozolupy), ustájení a péče o koně jsou rovněž
prováděny jako smluvní činnost soukromými zemědělci (Hlásná Třebaň, Srbsko), nebo se
jedná o osobní zálibu vlastníků (Karlštejn, Tetín). V Karlštejně je rovněž chováno několik
párů kočárových koní využívaných pro turistiku. Jezdecký sport s sebou přináší problém
narušování zájmů ochrany přírody v některých MZCHÚ a EVL zaviněných neukázněnými
provozovateli hipologických zařízení i jednotlivci.
Komerční zahradnická výroba je v CHKO prováděna ve třech provozovnách:
• provozovna Bílý jednorožec s.r.o. v k.ú. Třebotov a k.ú. Roblín zaměřená na produkci
drobného ovoce, jahod, zeleniny, hub, květin a dalších produktů určených
k provozování stejnojmenného pohostinství a cukrárny v Praze
• provozovna Ekolia Chýnice, Ing. Vladimír Švec, zaměření na školkařství okrasných
dřevin
• provozovna Vonoklasy, Ing. Vladimír Horský, zaměření na pěstování sukulentů
Výroba kompostů a zahradnických substrátů probíhá v současnosti v následujících
provozovnách:
• kompostárna u Třebotova, provozovatel firma T.O.P.UMWELT s.r.o.
• provozovna Ekolia Chýnice, Ing. Vladimír Švec, výroba zahradnických substrátů
• ekodvůr v Černošicích, využití biologických odpadů ze zahrad, v současnosti mimo
provoz
110
Na území CHKO nejsou v současnosti inzenzivní sady (t.j. hnojené s proorávkou meziřadí a
s prováděním chemické ochrany rostlin). Z minulého období se ve volné krajině zachovalo
několik větších zatravněných sadů (k.ú. Vonoklasy, Poučník, Tetín, Vinařice, Mořinka) a
ovocných alejí. V současnosti není většina sadů oplocena, systémově udržována a
ošetřována, sběr ovoce je obvykle prováděn jen nahodile nebo vůbec. Některé z těchto sadů
již zcela zarostly náletem cizích dřevin (například lokalita „Občina“ u Vinařic). Jediným větším
ošetřovaným sadem je 4 ha udržovaná a oplocená plocha u železniční trati za berounským
nádražím v k.ú. Beroun a k.ú. Tetín, která náleží Českému ovocnářskému a zahrádkářskému
svazu - MO Beroun. Rovněž tento sad, který se nachází ve III. zóně, je zatravněn, jeho další
ošetřování není Správě známo.
Vinařství v Českém krasu
Pěstování vinné révy je v Českém krasu doloženo od 14. století a souviselo se založením
hradu Karlštejna. Vinařství na Karlštejnsku prosperovalo až do poloviny 19. století, vinná
réva se tehdy pěstovala na několika desítkách hektarů na katastru Budňany, Poučník a
Korno. Úplný zánik zdejších vinic v letech 1850–1900 byl způsoben konkurencí levných
italských vín. K obnově vinařství zde došlo až ve 20. letech tohoto století zřízením Výzkumné
vinařské stanice v Karlštejně, kde jsou v současnosti jediné vinice v Českém krasu o celkové
rozloze 10 ha. Výzkumná stanice se zabývá šlechtěním vinné révy, provozem genové banky
odrůd pro celou ČR, výzkumem ochrany vinné révy i technologiemi výroby vína.
Vliv zemědělství na zájmy ochrany přírody a krajiny
Vliv zemědělství předměty ochrany v EVL, I. zóně, MZCHÚ a CHKO
V tabulce 24 jsou uvedeny podíly orné půdy a trvalých travních porostů na výměrách EVL,
I. zóny, MZCHÚ a celé CHKO.
Tabulka 24 : Podíl orné půdy a trvalých travních porostů na výměrách EVL, I. zóny a MZCHÚ
kategorie celkem (ha)
EVL
I. zóna
MZCHÚ
CHKO
3489
3529
2702
13225
z toho
orná půda
trvalé travní porosty
výměra (ha) Podíl (%) výměra (ha) podíl (%)
73
2,0
198
5,7
5
0,1
161
4,6
19
0,7
123
4,6
3751
28,4
1229
9,3
Z tabulky 24 je zřejmé, že výměry orné půdy i její podíl na celkových výměrách území
s prioritním zájmem ochrany přírody je zanedbatelný. K tomu je třeba dodat, že v posledních
10 letech se plocha orné půdy v I. zóně i v MZCHÚ snížila. Výměry trvalých travních porostů
se zde naopak mírně zvýšily.
V současnosti nepředstavuje zemědělská výrobní činnost pro EVL, pro I. zónu či
MZCHÚ žádné výrazné nebezpečí. Z obecněji působících negativních jevů v poslední době
pokračuje zejména šíření některých plevelných druhů pocházejících ze zemědělské půdy do
EVL, MZCHÚ a do biotopů zvláště chráněných rostlin. Naopak šíření nitrofilních druhů rostlin
(vyjma lokalit bezprostředně sousedících s ornou půdou) má svůj původ zejména
v atmosférických depozicích dusíku, t.j. mimo zemědělskou výrobní činnost. Stejně tak je
mnohdy zveličováno nebezpečí úletu nebo „smyvu“ (jedná se o nesprávný výraz, správně
má být odnos látek) průmyslových hnojiv a přípravků na ochranu rostlin. V letech 1996 až
2008 nebyl v CHKO zaznamenán ani jeden případ poškození zájmů ochrany přírody
v důsledku uvedených jevů.
Ne zcela je pominutelné nebezpečí plynoucí z erozního ohrožení pozemků orné půdy
nacházejících se nad některými velmi cennými lokalitami. Přehled lokalit ohrožených náhlými
erozními událostmi je uveden výše. Z plošné vodní eroze představuje pro zájmy ochrany
přírody hlavní ohrožení transport fosforu sorbovaného na smytých půdních částicích, který
v podmínkách CHKO činí 4–7 kg.ha-1.rok-1; z tohoto množství se dostává do vodních toků a
111
nádrží přibližně 30 %. Tento fosfor se v závislosti na řadě dalších podmínek může pomalu
uvolňovat do vodorozpustných forem a stimulovat nežádoucí proces eutrofizace vod.
Vyplavování látek z půdního profilu rovněž nelze podceňovat, protože tyto látky mohou
významně ovlivnit živinný režim stanovišť vázaných na vodní toky a jejich okolí včetně
biotopů zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Stávající relativní odnos dusíku ze
zemědědělské půdy v CHKO se pohybuje mezi 9–13 % vstupů tohoto prvku na zemědělskou
půdu v iontových nebo organických vazbách. Průměrný roční odnos dusíku z orné půdy se
v CHKO pohybuje v intervalu 12–20 kg.ha-1.rok-1, u trvalých travních porostů pak v intervalu
1,5–4 kg.ha-1.rok-1; tyto hodnoty však značně kolísají (zejména u orné půdy) v závislosti na
meteorologických podmínkách jednotlivých ročníků, na pěstovaných plodinách, úrovni vstupů
dusíku a používané agrotechnice.
Řešení ochrany zemědělských půd před působením erozního procesu a před jeho
důsledky a rovněž tak snížení transportu vyplavených rozpuštěných látek vyžaduje
samostatná řešení jednotlivých rizikových území. V současnosti jsou k dispozici komplexní
revitalizační studie povodí Bubovického potoka a Švarcavy a studie protierozní ochrany
povodí Stříbrného potoka.
Vliv zemědělství na obecně a zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů
Zemědělská, zejména pak rostlinná výroba významnou měrou utváří podmínky pro život a
plnohodnotné zachování společenstev rostlin a živočichů. Obecně platí, že pěstování polních
plodin, produkčních trvalých travních porostů a další zemědělské činnosti v krajině mají za
následek omezování biologické rozmanitosti, snižování početnosti a kvality populací většiny
druhů planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů, jejichž důsledkem může být i jejich
úplné vymizení z rozsáhlých oblastí. Jedná se o obecný princip antientropického působení
řízeného vkladu práce a energie do zemědělské soustavy. Na druhé straně však dochází
k nežádoucímu šíření řady druhů nižších organismů jakožto původců chorob rostlin,
živočišných škůdců a plevelů. Všechny tyto druhy se navíc přirozeně geneticky modifikují.
Důsledkem čtyřicetiletého uplatňování zemědělské velkovýroby v CHKO se stalo
snížení biologické rozmanitosti a úbytku populací některých zde dříve hojných druhů rostlin a
živočichů. Jako příklady lze uvést rostliny z čeledi vstavačovitých, které zde v minulosti byly
v lučních nebo pastevních společenstvech běžné. V CHKO pravděpodobně zcela vymizel
švihlík krutiklas (Spiranthes spiralis), který dříve rostl v okolí Hostimi, další vstavačovité
druhy jako rudohlávek jehlancovitý (Anacamptis pyramidalis), vstavač kukačka (Orchis
morio) nebo hlaváček jarní (Adonis vernalis) z čeledi pryskyřníkovitých byly zatlačeny do
několika posledních refugií, která je třeba udržovat specielním managementem. Příčinou je
zánik pastevního chovu ovcí a koz a postupná degradace méně produkčních travních
porostů, jejichž údržba se v podmínkách zemědělské velkovýroby nevyplácí. Z živočichů je
na tomto místě třeba uvést příklad sysla obecného (Spermophylus citellus), jehož jediná
populace v CHKO přežívá v refugiu u Loděnice. Značný úbytek populací v CHKO
zaznamenali i zajíc polní (Lepus europaeus), křepelka polní (Coturnix coturnix), koroptev
polní (Perdix perdix) a další. Příčinou je v tomto případě vznik rozsáhlých celků orných půd a
odstraňování prvků krajinné zeleně. Ve výčtu druhů rostlin a živočichů, jejichž přirozený vývoj
byl na území CHKO uplatňováním velkovýrobního zemědělství významně narušen, by bylo
možné dále pokračovat.
Snižování biologické rozmanitosti v důsledku uplatňování velkovýrobních technologií
v zemědělství se rovněž týká také druhové skladby produkčních trvalých travních porostů.
Zatímco dříve se luční nebo i pastevní společenstva skládala běžně z cca 10 druhů trav,
které doprovázelo i několik desítek druhů dvouděložných rostlin, vysokoprodukční hnojené
porosty obvykle obsahují 2–4 druhy výnosově výkonných trav a 1–2 druhy dvouděložných,
zejména jetelovin. Do produkčních porostů jsou velmi často zařazovány hybridní nebo
polyploidní odrůdy. Tyto porosty jsou velmi náchylné k degradaci.
Jiným problémem, zejména v posledních dvou desetiletích, je šíření některých druhů
agresivních a herbicidům odolných plevelů i mimo zemědělskou půdu, které může mít za
následek degradaci cenných lokalit a biotopů, zejména stepních a lesostepních
společenstev. Tento problém nastal paradoxně v důsledku omezování předtím dlouhodobě
112
prováděných velkovýrobních technologií po roce 1989, zejména omezením užívání přípravků
na ochranu rostlin. V daném případě se jedná o příklad nárůstu entropie v krajině po snížení
dříve vysokých energetických vkladů do zemědělské soustavy. Uvedený negativní jev je
navíc stimulován vysokými atmosférickými depozicemi dusíku na území CHKO a
přemnožením černé zvěře, která dokáže velmi často zcela znehodnotit travní drn na
rozsáhlých plochách.
V neposlední řadě je třeba se ještě zmínit o přetrvávajících problémech spojených
s pěstováním rozsáhlých monokultur jedné plodiny na velkých plochách sdružených bloků
orné půdy. V tomto směru patří k nejrizikovějším plodinám řepka a kukuřice. Jsou známy
negativní dopady těchto monokultur na zdravotní stav zvěře v důsledku jejich spásání.
Monokultury rovněž zvyšují nebezpečí šíření specifických chorob, škůdců a plevelů a zvyšují
tak nároky na používání přípravků na ochranu rostlin. Dalšími s monokulturami spojenými
riziky jsou zvýšená erozní ohroženost půd a v některých případech i hrozba vyššího
vyplavování dusíku z půdního profilu.
Zájmy obecné a zvláštní ochrany druhů rostlin a živočichů byly jedním z hlavních kritérií
při vymezování managementů v rámci AEO. Tyto managementy byly zatím vymezeny na
96,1 % výměry trvalých travních porostů. Při vymezování bylo kromě výše zmíněného dbáno
zejména na bližší zájmy ochrany přírody a krajiny v konkrétních lokalitách (např. z titulu
příslušnosti k EVL, I. zóně či MZCHÚ včetně předmětů ochrany a charakteristiky stanovišť),
přihlíženo bylo k charakteru travních porostů, svažitostním a vlhkostním podmínkám lokality
a k oprávněným zájmům zemědělce. Do AEO byly zařazeny i některé lokality nezemědělské
půdy, které mají charakter trvalých travních porostů, zpravidla suchých trávníků nebo naopak
podmáčených luk, jejichž údržba je v zájmu ochrany přírody a krajiny.
Přírůstek ploch trvalých travních porostů o 248 ha při současném celkovém snížení
výměry využívané zemědělské půdy v CHKO o 823 ha a při zmenšení velikostí půdních
bloků přispěl ke zvýšení pestrosti a členitosti krajiny a zlepšil podmínky pro zvýšení
biologické rozmanitosti procesem přirozené reintrodukce a šíření řady druhů rostlin a
živočichů včetně některých zvláště chráněných druhů, jako jsou například ploskoroh pestrý
(Ascalaphus macaronius), otakárek fenyklový (Papilio machaon), rody čmelák (Bombus sp.),
mravenec (Formica sp.), majka (Meloe sp.), ještěrka obecná (Lacerta agilis), slepýš křehký
(Anguis fragilis), koroptev polní (Perdix perdix), křepelka polní (Coturnix coturnix),
v budoucnu snad i sysel obecný (Spermophilus citellus).
Potenciálně existuje též riziko přenosu vlastností (např. rezistence vůči herbicidům)
z pěstovaných geneticky modifikovaných obilnin na planě rostoucí traviny, prokázaná již
studiemi např. mezi pšenicí (Triticum) a pýrem prostředním (Elytrigia intermedia).
Vliv zemědělství na krajinu
Zemědělství představuje jeden z hlavních plošně působících krajinotvorných činitelů
v CHKO, který působil v dlouhém historickém vývoji. V období 1948–1989 byly na území
CHKO obdobně jako i jinde v republice vytvořeny velké celky orné půdy, zatímco trvalých
travních porostů výrazně ubylo. Tento stav pouze s malými změnami přetrvával i v roce
1996, kdy byl zpracován předchozí plán péče o CHKO. Podle vize zpracovatelů tohoto
dokumentu činila potřeba zatravnění stávající orné půdy (zejména v MZCHÚ, v I. a
II. zónách) cca 332 ha, orgány ochrany přírody však postrádaly dostatečně účinný nástroj na
realizaci uvedené představy. Přesto se podařilo využitím dotačních titulů programu péče o
krajinu nebo jednáním s některými zemědělci zabezpečit zatravnění některých zájmových
lokalit v k.ú. Vinařice, Tetín, Korno, Budňany, Bubovice, Srbsko a Zadní Kopanina.
Správa se rovněž aktivně zúčastnila přípravy a projednávání projektů komplexních
pozemkových úprav v k.ú. Tetín a Chýnice a řady projektů jednoduchých pozemkových
úprav. Této činnosti bylo využito k prosazování záměrů na změny rozložení a tvaru půdních
bloků, k zatravňování vhodných ploch a k rozmisťování prvků ÚSES a zeleně jakožto
společných zařízení do krajiny.
V letech 2003–2007 došlo na území CHKO k zásadnímu obratu, který souvisí
především s dotační politikou v rámci agroenviromentálních programů. Stávající podíl
zemědělské půdy na celkové výměře CHKO ve srovnání s rokem 1996 se po provedení
113
blokace LPIS snížil ze 48,5 % na 42,3 %, přitom podíl orné půdy klesl z 37,7 % na 28,4 %
celkové výměry CHKO. Naopak vzrostl podíl trvalých travních porostů, a to ze 7,4 % na 9,4
% plochy CHKO. Procento zornění zemědělské půdy (stanoveno se započtením výměr sadů,
zahrad a vinic) se významně snížilo ze 77,8 % na 67,1 %. Průměrná výměra bloku orné půdy
v současnosti činí 7,4 ha, trvalých travních porostů 2,8 ha.
Zemědělství poznamenalo krajinu v CHKO rovněž stavební činností. Zde můžeme
vysledovat celou škálu z krajinně-estetického hlediska nejrůzněji posuzovatelných staveb –
od skvostů lidové architektury a rázovitých objektů až po stavby určené k provozování
zemědělské velkovýroby převážně s výrazně negativním dopadem na krajinný ráz Českého
krasu. O řadě těchto staveb již byla zmínka výše.
Ke katastrům nejvíce postiženým neestetickou a v okolní krajině velmi nápadnou
zemědělskou výstavbou patří Měňany (areál živočišné výroby s velkokapacitním seníkem),
Bubovice (čistírna osiv s charakteristickou plechovou věží), Vonoklasy (velmi nápadně
umístěné a chátrající objekty velkokapacitního silážního žlabu a plata na chlévský hnůj, na
kterém je v současnosti skládka materiálů z výkopů), Třebotov (bývalý areál živočišné
výroby, nyní sloužící jinému účelu), Kosoř (bývalý areál živočišné výroby), Liteň (drůbežárna,
v současnosti naštěstí poměrně dobře zakrytá zelení), Mořina (neprovozovaný kravín) a
Svatý Jan pod Skalou (bývalá velkokapacitní drůbežárna, nyní sklad jízdních kol). Blízko
hranic CHKO Český kras stojí další objekty v k.ú. Liteň a Kozolupy (velkokapacitní kravíny),
Bykoš, Suchomasty, Zadní Kopanina (areály živočišné výroby) a Roblín (bývalý
velkokapacitní vepřín se zdaleka viditelným hydroglobem, naštěstí v CHKO a jeho blízkém
okolí jediným). V některých případech dochází bohužel i ke konfliktním situacím. Příkladem
je objekt kompostárny v Třebotově, kde provozovatel přikročil k rozsáhlým nepovoleným
terénním úpravám a k rozšiřování deponií materiálů mimo odsouhlasenou plochu. Drobnější
zemědělské stavby lze v CHKO Český kras najít téměř v každé obci. Mnohé z nich přispívají
k osobitému koloritu a rázu venkova v okolí Prahy (např. Mořinka, Korno, Vinařice, Běleč,
Kosoř a řada dalších).
Zlepšení stávajícího stavu je zdlouhavý a komplikovaný proces. Řada staveb již
neslouží svému účelu, jsou však využívány jako provozovny či sklady a nelze v dohledné
době počítat s jejich odstraněním. Správa CHKO Český kras prosazuje řešení začlenění
nevhodných staveb do krajiny a zmírnění jejich nepříznivého vzhledu v rámci procesu
územního plánování a při rekonstrukcích například ozeleněním okolí těchto staveb, volbou
vhodných barev fasád a nátěrů nebo zavádění vhodných architektonických prvků.
4.3. Myslivost
Český kras byl z hlediska myslivosti znám především jako oblast, kde se vždy lovila kvalitní
drobná zvěř, především zajíc, králík, koroptev, křepelka a bažant. Na lesních pozemcích se
lovil i srnec. Od padesátých let 20. století začalo být loveno také prase divoké, které bylo
dříve chováno jen v oborách. Dále se lovila podle předchozího mysliveckého zákona tzv.
škodná, mezi kterou patřila liška a lasicovité šelmy, zde především jezevec, oba druhy kun a
tchoř. Z ptáků se lovily téměř všechny druhy dravců, sov a havranovitých ptáků. Novelizací
mysliveckého zákona, kdy došlo k odstranění pojmů „užitková“ a „škodná“ zvěř, došlo i ke
změně možných lovených druhů a u mnohých i ke změnám doby hájení a lovu.
Po novelizaci zákona o myslivosti došlo také k vytvoření nových honiteb, změnám
v užívání a obhospodařování honebních ploch a ke snížení (popř. k navýšení) výměr
vlastních honiteb. V současné době je na území Českého krasu celkem uznáno 18 honiteb,
z nichž většina leží v CHKO jen okrajově, pouze několik málo honiteb je v CHKO celou
výměrou. V současné době jsou honitby v oblasti v naprosté většině zařazeny do III. a IV.
jakostní třídy, pouze u honitby Kosoř je pro srnčí zvěř mimo les bonitována II. jakostní třída.
Kromě bonitované zvěře se loví ještě černá zvěř, liška a několik druhů ptáků (např. kachna,
sojka, straka atd.). Za určitých podmínek je možné lovit též zvěř migrující, kterou byli dříve
mufloni, jeleni, případně daňci a siky. V případě muflona a jelena již v rámci CHKO nelze
114
mluvit o migrující zvěři. Muflon se vyskytuje v malém počtu, ale již stabilně v počtu cca 30–40
dospělých jedinců a to ve třech na sobě nezávislých stádech. Tato stáda se pohybují v PR
Staňkovka, PR Karlické údolí, odkud se dostávají až do NPR Karlštejn a 4-6 ex. je trvale
vázáno na NPR Koda a její blízké okolí. Zde působí škody nejen na lese, ale také na
lesostepních lokalitách. Jelení zvěř se v CHKO trvale vyskytuje pouze v jižní části, její stavy
však postupně vzrůstají.
Základní údaje o honitbách jsou uvedeny v tab. č. 25.
Tab. č. 25: Honitby na území CHKO Český kras
HONITBA
UŽIVATEL
les
515
VÝMĚRA (ha)
orná
voda
925
3
v CHKO
12 KOSOŘ /spol./
MS Radotín
celk.
1641
ost.
198
16 STUDÁNKA /spol./
MS Višňovka Dobříč
1618
163
1439
6
0
17 ROBLÍN –
TŘEBOTOV /spol./
18 LESY STEINSKÝCH
- ČERNOŠICE /spol./
19 DOBŘICHOVICE
POLE /spol./
014 KARLŠTEJN
/vlastní/
23 SUCHOMASTY –
MÁLKOV /spol./
30 TETÍN – JAROV
/spol./
31 KONĚPRUSY –
BÍTOV /spol./
32 VINAŘICE /spol./
MS Roblín Třebotov
850
15
833
2
0
Lesy Steinských s.r.o
1526
1084
430
12
0
MS Diana Dobřichovice 740
140
522
39
39
MS Český kras
Karlštejn
MS Hora Suchomasty Málkov
MS Zlatý kůň - Tetín
1169
1124
45
0
0
977
242
734
1
0
612
29
573
10
0
HS Zlatý kůň Koněprusy
MS Ostříž Vinařice
580
102
477
1
0
1719
380
1329
10
0
33 LITEŇ /spol./
MS Liteň
1318
217
1098
3
0
35 STRÁŽIŠTĚ
KORNO /spol./
36 SVATÝ JAN /spol./
HS Stražiště Korno
582
85
468
3
26
část
(406 ha)
část
(65 ha)
část
(276 ha)
část
(1420 ha)
část
(868 ha)
celá
671
323
306
42
0
celá
42 KOZOLUPY I /spol./
MS Svatý Jan pod
Skalou
MS Kozolupy
1468
126
1337
5
0
44 MOŘINA /spol./
MS Mořina
1491
387
1104
0
0
47 TETÍN – KODA
/vlastní/
48 SRBSKO /spol./
24 TMAŇ /spol/
Velkotatek Tetín s.r.o.
711
442
267
0
2
část
(644 ha)
část
(1274 ha)
celá
HS Srbsko
595
1158
210
293
345
853
40
12
0
0
část
(807 ha)
část
(404 ha)
část
část
(1310 ha)
část
(121 ha)
celá
celá
část
(106 ha)
Intenzivní chovy
V CHKO Český kras nejsou žádné obory ani uznané bažantnice, které by sloužily
k intenzivnímu chovu zvěře. Všechny obory leží těsně za hranicí CHKO (Liteň, Tachlovice),
stejná situace je i s bažantnicemi (Liteň).
Normované stavy
V jednotlivých honitbách zvěře jsou normovány stavy těchto druhů: srnec obecný, muflon
obecný, prase divoké, zajíc polní, králík divoký, bažant obecný. Minimální a normované stavy
a odstřel v roce 2007 v jednotlivých honitbách jsou uvedeny v tab. č. 26.
115
Tab. č. 26: Minimální a normované stavy a odstřel v roce 2007
Honitba
12 KOSOŘ
16 STUDÁNKA
17 ROBLÍN – TŘEBOTOV
18 LESY STEINSKÝCH
ČERNOŠICE
19 DOBŘICHOVICE POLE
014 KARLŠTEJN
48 SRBSKO
47 TETÍN – KODA
44 MOŘINA
42 KOZOLUPY I.
36 SVATÝ JAN
35 STRÁŽIŠTĚ KORNO
33 LITEŇ
32 VINAŘICE
31 KONĚPRUSY – BÍTOV
30 TETÍN – JAROV
24 TMAŇ
23 SUCHOMASTY – MÁLKOV
jelen evropský
nor. min. odst.
0
0
0
0
0
0
0
0
0
- 0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
2
0
0
0
0
13
6
0
0
1
0
srnec obecný
nor. min. odst.
87
27
33
80
19
34
31
8
5
125 31
31
muflon
nor. min.
0
0
0
0
0
0
16
16
odst.
0
0
0
9
prase divoké
nor. min.
0
0
0
0
0
0
14
5
ods.
34
20
2
63
zajíc polní
nor. min.
295 72
290 80
150 42
242 76
ods.
29
84
0
0
bažant
nor. min.
344 82
290 80
167 42
272 76
ods.
175
207
82
85
32
71
27
39
69
72
33
25
58
77
25
22
53
58
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
2
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
11
69
32
9
69
47
47
15
31
33
3
6
48
9
119
0
100
171
269
264
113
104
132
171
104
30
207
108
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
140
0
84
149
239
234
70
63
198
188
63
36
126
39
109
0
0
0
0
189
0
0
313
105
0
0
108
3
12
28
8
18
21
16
11
7
16
23
8
7
16
13
6
69
3
5
16
8
28
3
12
21
8
6
15
3
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
116
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
35
0
28
36
74
73
31
29
66
85
29
30
58
30
35
0
28
36
74
73
31
29
66
85
29
30
58
8
4.4. Rybníkářství a sportovní rybářství
4.4.1. Sportovní rybářství
Jakousi páteří CHKO je i z hlediska sportovního rybářství řeka Berounka. Její část, která
protéká v úseku od Berouna až po Prahu–Radotín (protéká CHKO a podél hranic CHKO), je
v tomto úseku toku rozdělená na tři mimopstruhové rybářské revíry (Berounka 1,
Berounka 2, Berounka 3).
Na Berounce protékající vnitřní částí CHKO je vymezen revír Berounka 3, který zahrnuje
úsek toku od jezu v Hýskově (CHKO Křivoklátsko) po jez v Karlštejně–Klučicích. Zde na
tento úsek navazuje revír Berounka 2, který pokračuje (již po hranici CHKO) až k jezu
v Mokropsích. Součástí revíru jsou i část úseku Svinařského potoka (od soutoku
s Berounkou po železniční most v Zadní Třebáni), kde je lov ryb též povolen. Další součástí
revíru Berounka 2 jsou potoky Karlický a Kluček, které jsou chovné a lov ryb je zde zakázán.
Revír Berounka 1 (od jezu v Mokropsích po soutok s Vltavou) zasahuje do CHKO Český
kras pouze svou částí - potokem Švarcava, který je též chovný a lov ryb je v něm zakázán.
Mezi pstruhové revíry spadající do CHKO Český kras patří na prvním místě revír
Kačák 1, jedná se o úsek potoka Kačák od soutoku s Berounkou pod jez v Chrustenicích.
Druhým pstruhovým revírem, který částečně protéká CHKO je Radotínský potok 1, kde jsou
úseky se zákazem lovu ryb. V CHKO se to týká úseku potoka od soutoku s Berounkou po
ústí Šachetského potoka a o náhon u bývalého mlýna pod obcí Chýnice. Posledním
pstruhovým revírem v CHKO je Svinařský potok 1, jehož součástí je i Stříbrný potok (celý
v CHKO), který je chovný a lov ryb je zde zakázán.
Mimopstruhové revíry
Číslo
revír
v CHKO
401001
Berounka 1
401002
Berounka 2
411001
Berounka 3
část (pouze potok
Švarcava)
část (+potoky
Karlický a Kluček)
větší část
délka výměra
(km) (ha)
10
55
Uživatel
13
81
Územní svaz Města Prahy
18
96
MO Beroun
délka
(km)
10
16
16
výměra
(ha)
2
2
5
Uživatel
Pstruhové revíry
číslo
revír
v CHKO
403006
403007
413012
Radotínský potok 1 část
Svinařský potok 1
část
Kačák 1
větší část
Vysazované druhy ryb a jejich množství (rok 2007)
REVÍR
Berounka 1
DRUH a MNOŽSTVÍ
Kapr obecný 9 370 ks
Lín obecný 6 675 ks
Cejn velký 2 000 ks
Bolen dravý 2 000 ks
Sumec velký 600 ks
Candát obecný 3 022 ks
Štika obecná 3 455 ks
Bílá ryba (plotice, okoun atd.) 1 775 ks
117
MO Loděnice u Berouna
Berounka 2
Berounka 3
Radotínský
potok 1
Svinařský
potok 1
Kačák 1
Karas obecný 2 400 ks
Amur bílý 1 100 ks
Úhoř říční 1 350 ks
Jelec tloušť 2 000 ks
Sumec velký 1 080 ks
Štíka obecná 6 440 ks
Bílá ryba (plotice, okoun atd.) 1 750 ks
Amur bílý 1 100 ks
Úhoř říční 1 350 ks
Jelec tloušť 2 375 ks
Parma říční 1 000 ks
Sumec velký 200 ks
Štika obecná 6 000 ks
bílá ryba (plotice, okoun atd.) 4 000 ks
Pstruh potoční 690 ks ve dvou velikostech
Pstruh duhový 600 ks ve dvou velikostech
Pstruh duhový 240 ks
Siven americký 300 ks
Pstruh potoční 5 000 ks
Pstruh duhový 1 000 ks a navíc ještě každoročně 200 až 300 kg
Lipan podhorní 1 000 ks
Z hlediska ochrany přírody je problémem nasazování vysokého počtu lovných ryb rybářskými
organizacemi do vodních toků v CHKO. Všechny tři pstruhové potoky jsou tak přerybněny
pstruhem potočním, že na žádném z nich nedochází k rozmnožování menších druhů
potočních ryb (mřenka, střevle apod.) ani mloků, případně se zde tyto druhy rozmnožují
v omezené míře, ale nedochází již díky predačnímu tlaku pstruha k jejich dalšímu zdárnému
vývoji.
Stejně jako v jiných oblastech jsou i zde rybářskými organizacemi do vod vysazovány
nepůvodní druhy ryb jako amur bílý a dále pstruh duhový nebo siven americký. Současně
s vysazováním ryb z chovů může docházet k přenosům plevelných nepůvodních druhů ryb,
které se mohou chovat jako druhy invazní (např. střevlička východní).
Méně závažným problémem je i nedodržování zákazu vjezdu k řece mezi Srbskem a
Berounem ze strany rybářů.
4.4.2. Rybníkářství
Území Českého krasu nepatří mezi rybníkářské oblasti. K nejvýznamnějším rybníkům patří
rybník Obora u Litně (3,47 ha) a Velký Korenský rybník (1,26 ha). Spolu s rybníkem v Bělči
(0,29 ha) jsou soustředěny okolo Stříbrného potoka. Další rybníky se nacházejí podél
Radotínského potoka (Adrian /0,23 ha/ a Měchurovský rybník /0,38 ha/) a několik průtočných
rybníků je na potoce Švarcava. Většina těchto rybníků je rybochovných. Chová se převážně
kapr, lín a cejn, ale vysazují se i nepůvodní druhy ryb jako je amur bílý nebo tolstolobici.
118
Na většině těchto rybníků dochází z hlediska ochrany přírody ke značnému přerybnění,
především kaprovitými rybami. Velkým problémem je také především odstraňování litorálních
porostů a přikrmování vysazených ryb.
Drobnější vodní plochy jsou většinou bez rybářského obhospodařování. Takovéto malé
tůňky by měly sloužit především pro rozmnožování obojživelníků, většina z nich je však
v dnešní době zarybněna (v mnohých případech karasem stříbřitým).
4.5. Vodní hospodářství
Podzemní vody
V Českém krasu existuje velmi složitý hlubinný i mělký oběh podzemních vod. Nevyskytují se
zde ponorné toky, ale hlubinné krasové vody jsou akumulovány a zvolna (někdy i několik
desítek let) vertikálně a horizontálně protékají složitým systémem puklin, chodeb a kolektorů
rozmanitých směrů a s různou propustností. Podzemní vody mělkého oběhu se pak pohybují
většinou v kvartérních svahovinách, sutích a v údolnicích podél vodních toků. Mělké
podzemní i povrchové vody se často náhle propadají do hlubinného oběhu, na jiných
místech naopak krasové vody vyvěrají ve stálých nebo občasných vývěrech. Určení
geologických povodí jednotlivých toků a vývěrů je obtížné či místy i neproveditelné, existují
zde i lokality s více směry odtoku pozemních vod, například území mezi Tobolkou a Kornem.
Podzemní odtok z Českého krasu je odhadován různými hydrogeology v intervalu
1-2 l.s-1.km-2, což odpovídá celkovému odtoku přibližně 240 l.s-1 tj. cca 7,5 milionu m3 za rok
a přibližně 75–80 % odtéká do vodních toků.
Menší část podzemních vod na území CHKO vyvěrá. Největší vyvěračkou je Ivanka ve
Svatém Janu pod Skalou (cca 15 l.s-1), v uvedené lokalitě jsou i další menší krasové
prameny. Významnými vyvěračkami jsou dále Měňanská, Nesvačilská, Kodská, prameny
v Císařské rokli, v rokli Žlábek či pod obcí Mořinka na úbočí Karlického údolí. Vedle stálých
se na území CHKO vyskytuje několik desítek vývěrů občasných s malou vydatností. Úhrnnou
vydatnost všech krasových vývěrů v CHKO lze odhadnout na 30 l.s-1, což představuje zhruba
13 % podzemního odtoku z Českého krasu.
Stávající povolený odběr podzemních vod jako pitných nebo užitkových na území CHKO
dosahuje 30 l.s-1 (12,5 % podzemního odtoku), perspektivně vzroste na 36 l.s-1 (15 %). Ve
skutečnosti však není povolený odběr z podzemních vod využíván v plném rozsahu, některé
zdroje nejsou v současnosti využívány buď vůbec nebo jen velmi málo (např. studny v bývalé
drůbežárně v Sedlci či u továrny Kerval v Karlštejně), další budou odstaveny v souvislosti
s rozšířením vodovodní sítě. Skutečný objem odběru podzemních vod tak lze odhadnout na
přibližně 20 l.s-1 (cca 8,5 % podzemního odtoku) a dá se předpokládat, že ani v budoucnu
nepřekročí skutečné čerpání podzemních vod 10–12 % z podzemního odtoku.
Tabulka 27.: Přehled významných odběrů podzemních vod v CHKO Český kras od 0,20 l.s-1
z jednoho zdroje. Kurzívou jsou uvedeny ještě nerealizované záměry
lokalita
Bykoš (3 studny)
Suchomasty, u
Dolejšího mlýna
max.
povolený katastrální
povodí
území
odběr
-1
(l.s )
Suchomastský
0,25
Bykoš
potok
Suchomastský
1,00
Suchomasty
potok
zóna,
zásobuje
MZCHÚ
3
2
Nesvačilská vyvěračka
4,00
(zatím 3 vrty)
Nesvačily
Vodický potok
2
Měňany
Dolní Vlence
Měňany
Běleč
Stříbrný potok
Stříbrný potok
3
3
0,20
4,91
119
živočišná výroba
Agrodružstvo v Bykoši
Velkolom a Vápenka Čertovy
schody
obce Nesvačily, Všeradice,
Vinařice, případně další,
zprovoznění 2010
živočišná výroba
Městys Liteň a jeho části
(2 vrty, 2 zářezy)
Domášov
1,97
Tetín
vodoteč
Domášov
2
Obec Tetín
Srbsko, u Berounky
1,00
Srbsko
Berounka
1, op
NPR
Obec Srbsko
Sedlec - drůbežárna
2,20
Svatý Jan
Loděnický potok 3
pod Skalou
Sedlec – u zastávky
0,70
Mořina (4 studny)
0,34
Mořina
0,17
Poučník, u Berounky
Poučník, u Kervala
Poučník, bytovky
2,00
1,90
0,18
Svatý Jan
Loděnický potok 3
pod Skalou
Budňanský
Mořina
3
potok
Budňanský
Mořina
3
potok
Poučník
Berounka
3
Poučník
Berounka
3
Poučník
Berounka
3
nad Karlíkem (2 vrty)
4,16
Mořinka
Karlický potok
2
Třebotov
Švarcava
1, PR
Obec Třebotov
Vonoklasy
potok Kluček
3
Obec Vonokklasy
3
Obec Chýnice
3
Obec Choteč
pod Kulivou horou
(zářez Studené, záložní 3,50
vrty)
Vonoklasy (vrty U
0,43
zastávky a U vodárny)
Chýnice
0,55
Chýnice
Choteč (7 vrtů)
0,60
Choteč
Kosoř (jímací štola, 2
studny)
0,86
Kosoř
CELKEM
30,92
Radotínský
potok
Radotínský
potok
Šachetský potok 3
dříve pro velkokapacitní
drůbežárnu, nyní minimální
využití
nová zástavba Sedlec,
zprovoznění 2010
bytovky OSBD Beroun
bytovky ZD Mořina
Městys Karlštejn
provozovna Kerval s.r.o.
bytovky u nádraží Karlštejn
obce Karlík, Lety, částečně
Dobřichovice a Řevnice
Obec Kosoř
V posledním desetiletí nabývá na území CHKO na významu též využívání energetického
potenciálu podzemních vod. Správa eviduje celkem 20 staveb tepelných čerpadel
využívajících tepelné energie hlubinných vod v hloubkách několika desítek nebo i více než
100 m, ve dvou případech jde pak o odběr tepelné energie z vyvěračky Ivanka ve Svatém
Janu pod Skalou. Největší tepelné čerpadlo o užitném výkonu 198,8 kW dodává 57 % tepla
pro budovu Vyšší pedagogické školy ve Svatém Janu pod Skalou (zbytek připadá na
vytápění zemním plynem) a bylo jím nahrazeno dosavadní topení na pevná paliva.
Povrchové vody
Vodní komponentu krajiny tvoří vodní toky a vodní plochy a dále mokřady, podmáčené a
vlhké pozemky. Celkový úhrn hydromorfních ploch činí 320 ha, což představuje 2,4 % území
CHKO.
Vodní komponenta
vodní toky
rybníky a vodní nádrže stávající
rybníky a vodní nádrže nezavodněné
tůně a zatopené plochy v lomech (odhad)
mokřady, podmáčené a hydromorfní louky, lužní lesy
Celkem
120
celková výměra v CHKO (ha)
119
22
4
10
165
320
Vodní toky
Celé území CHKO spadá do povodí řeky Berounky. Berounka a její přítoky jsou základem
sítě vodních toků. Z přítoků jsou dále popsány nejvýznamnější:
levostranné
Loděnický potok
Bubovický potok (Břesnice) - v dolní části toku a v ústí jako občasný
Budňanský potok - v dolní části toku a v ústí jako občasný
Karlický potok
Kluček
Švarcava
pravostranné
Suchomastský potok
Stříbrný (Bělečský) potok.
Berounka
Berounka je významný vodní tok dle vyhlášky č. 470/2001 Sb. Celková délka toku včetně
Mže činí 245 km, z toho 139 km připadá na část od ústí po soutok Mže s Radbuzou v Plzni.
Územím CHKO protéká Berounka úsekem dlouhým 12,1 km od železničního mostu
v Berouně (50 m pod ústím Litavky) po hranici mezi k.ú. Běleč a k.ú. Zadní Třebaň (200 m
nad lávkou mezi Zadní a Hlásnou Třebaní).
Tabulka 28: Hydrologické ukazatele toku Berounky v profilu Dobřichovice (po proudu mimo
CHKO)
3
Q30
86,4
Q60
58,0
Q90
43,9
Q120
34,9
Q1
275
Q2
402
Q5
601
Q10
771
-1
M-denní průtoky (m .s )
Q150
Q180
Q210
Q240
Q270
Q300
Q330
Q355
28,5
23,5
19,4
16,0
13,1
10,4
7,77 5,32
3 -1
N-leté průtoky (m .s )
3 -1
Q20
Q50
Q100
průměrný průtok 35,7 m .s
959 1.231 1.460
Q364
3,94
Značná variabilita průtoků spojená s rizikem častých povodňových jevů je zapříčiněna
především nerovnoměrností klimatických podmínek rozsáhlého povodí Berounky; Berounka
vzniká soutokem čtyř řek s hydrologicky zcela odlišnými režimy. Průtokovou variabilitu pak
modifikuje proměnlivé uspořádání údolí a nivy tohoto toku, které se různých partiích mění od
kaňonu k úvalu či kotliny. Proměnlivost vodních stavů je pro Berounku charakteristická a
významně se podílí na utváření prostředí v korytě i údolní nivě toku. Povodňová rizika na
dolním toku Berounky plynou zejména z déle trvajících intenzivních dešťů, dála pak
z rychlého tání sněhové pokrývky a z ledových jevů.
Břehy Berounky byly upraveny a zpevněny kamennou dlažbou nasucho v letech
1909-1910; tato dlažba byla posléze přirozeně zazemněna a je zarostlá bylinnou vegetací,
kterou doprovázejí rozmanité druhy vrb, olše lepkavá a řada dalších dřevin. Při zmíněné
úpravě bylo koryto na několika místech přeloženo za účelem získání zemědělské půdy (dvě
lokality pod Tetínem) či stavebních pozemků (Srbsko, Karlštejn).
Čas od času se opakující povodňové události (např. 1981, 1986, 1987, 2002, 2006)
fungují jako přirozený revitalizační činitel, napomáhající návratu koryta a nivy Berounky
k přírodě blízkému stavu. Uvnitř koryta a podél břehů Berounky se vytvořily četné
štěrkopískové náplavy, tvořící ostrůvky a jesepy. Z hlediska zájmů ochrany přírody a krajiny
se jedná o velmi cenné útvary, které nejen dotvářejí krajinný ráz celého údolí Berounky, ale
jsou též biotopem řady zvláště chráněných druhů živočichů a lze zde rovněž studovat
sukcesní proces od první kolonizace čerstvých náplavů z roku 2002, které překryly náplavy
předchozí, po jejich současné postupné zarůstání dřevinami. Nejvýznamnější lokality:
-
-
pod obcí Tetín od úrovně Vondrákova statku po železniční zastávku v Srbsku;
náplavy s četnými tůňkami a s porostem vrb zde nalezneme podél obou břehů řeky,
nachází se zde také jeden větší a několik menších ostrůvků,
pod Srbskem zejména při levém břehu (lokalita s pomístním názvem „V Nákli“),
121
-
místně podél obou břehů v jezové zdrži u Karlštejna,
podél levého břehu ve zdrži nad třebaňským jezem u chatové osady „Plovárna“
v Hlásné Třebani.
Po povodni v roce 2002 nebylo zasahováno do dna, břehů a příbřežních partií Berounky
kromě níže uvedených případů:
-
-
odtěžení štěrkopísků pod lávkou v intravilánu obce Srbsko
opravy nátrží dlažbou na levém břehu nad Srbskem (lokalita Na Bříči)
oprava nátrže na levém břehu naproti bývalému Vitáčkovu mlýnu, která byla
provedena kamenným pohozem, při této akci byly na základě rozhodnutí Správy
zachovány náplavy uvnitř koryta a podél břehů řeky
odstranění náplavů štěrkopísků pod jezem u Klučického mlýna mezi Karlštejnem a
Hlásnou Třebaní spojené s opravou nátrží, výsadbou dřevin, odstraněním skládek a
vytvoření pláže v místě bývalého brodu, která usnadňuje přístup obojživelníkům a
plazům k řece, vše na levém břehu řeky podél podjezí. Náplavy v podjezí; tyto
náplavy se v uvedené lokalitě opakovaně vytvářejí a byly odtěženy především
z důvodu rizika vzniku povodňových jevů v důsledku ledových nápěchů a
ohrožujících zástavbu v obci Hlásná Třebaň.
Obr. 10: Náplavy řeky Berounky
Při povodni v roce 2002 vznikla v lokalitě s pomístním jménem „V Podole“ přirozenou cestou
skupina několika výmolů spojených erozní rýhou sledující přibližně trasu původního koryta
Berounky před úpravou v r. 1909. Ve výmolech se vytvořily občasné tůně, jejichž hladina
koresponduje s vodním stavem řeky. V lokalitě, až do zmíněné povodně využívané jako orná
půda, byly po povodni vysázeny skupiny dřevin, většina plochy (celkem 4 ha) je pak
udržována v rámci programu PPK jako trvalý travní porost.
122
Na území CHKO je tok Berounky zleva recipientem pro vypouštění předčištěných vod
z čistíren odpadních vod Beroun (kapacita 35 000 EO), Srbsko (450 EO) a Karlštejn (2x
1 250 EO), zprava pak z ČOV Tetín (800 EO) zaústěné do Tetínské rokle; cca 200 m pod
hranicí CHKO v k. ú. Zadní Třebaň bude Berounka recipientem pro projektovanou ČOV
Hlásná Třebaň (1 600 EO).
Na území CHKO není na Berounce v současnosti provozováno žádné zařízení pro
využití energetického potenciálu povrchové vody.
Největší odběr povrchových vod z Berounky na území CHKO je povolen pro účely
zavlažování golfového hřiště Karlštejn, a to v maximálním ročním objemu 220 000 m3. Odběr
má sezónní charakter s měsíčními maximy do 60.000 m3, nejvyšší nárazový odběr, který je
dán výkony čerpadel, činí 70 l.s-1, t.j. 1,3 % průtoku Q355. Další odběry vody provádějí drobní
odběratelé pro účely zavlažování zahrad (odhadem 30) s tím, že nárazové čerpání
nepřesáhne v úhrnu 30 l.s-1.
Loděnický potok
Loděnický potok (Kačák) je významný vodní tok dle vyhlášky č. 470/2001 Sb. Celková délka
toku od pramene pod vrchem Džbán na Lounsku po ústí činí 61,1 km, z toho územím CHKO
protéká úsekem dlouhým 7,6 km, který začíná od železničního mostu v Loděnici – Janské a
končí ústím do Berounky u osady Kozel nad Srbskem. Celková výměra povodí Loděnického
potoka činí 271 km2, z toho součástí CHKO je nejnižších 16,42 km2.
Tabulka 29: Hydrologické ukazatele pro tok Loděnického potoka v profilu pod soutokem
s Krahulovským potokem bezprostředně nad hranicí CHKO
-1
Q30
1,480
Q60
1,022
Q90
0,787
Q120
0,633
Q1
15,0
Q2
20,9
Q5
29,8
Q10
37,1
M-denní průtoky (l.s )
Q150
Q180
Q210
Q240
Q270
Q300
Q330
Q355 Q364
0,521 0,432 0,358 0,294 0,237 0,183 0,129 0,072 0,031
3 -1
3 -1
Q20
Q50
Q100
průměrný průtok 0,634 m .s
45,0
56,2
65,4
Loděnický potok patří k málo vodným tokům se specifickým odtokem 2,39 .s-1 a s velkou
variabilitou průtoků v průběhu roku. Povodňová rizika plynou zejména z déle trvajících dešťů
zasahujících celé nebo větší část povodí.
Na území CHKO přitéká Loděnický potok v osadě Jánská (obec Loděnice). Pod
Jánskou byly v údolní nivě provedeny úpravy spočívající ve zřízení jedné menší hloubené
tůně napájené podpovrchovou vodou a ve výsadbách mokřadních druhů dřevin (stromové a
keřové vrby, olše, jasan ztepilý). V místě vtoku tohoto přítoku do Loděnického potoka bude
zřízena biologická čistírna odpadních vod pro několik obcí.
Ve Svatém Janu pod Skalou se do Loděnického potoka zleva vlévá stálý krasový
pramen „Ivanka“ a několik dalších menších vyvěraček. Pod zmíněnou obcí Loděnický potok
meandruje a protéká úzkým kaňonem podél silnice k osadě Hostim. Přibližně v polovině
tohoto úseku se zachovaly zbytky vzdouvacího objektu a náhonu k Johnovu mlýnu v Hostimi,
pod mlýnem pak odpadní koryto, obojí v současnosti bez vody. U Hostimi se údolní niva
nejprve rozšiřuje do prostorné kotliny, následuje vtok do kaňonovitého údolí a u osady Kozel
se Loděnický potok vlévá do Berounky.
Loděnický potok je na území CHKO recipientem pro vypouštění předčištěných vod
z ČOV Bubovice (kapacita do 1 000 EO) a z budoucí ČOV Loděnice (návrhová kapacita
1 000 EO).
Koryto i příbřežní zóna Loděnického potoka jsou v úsecích mimo zastavěná území obcí
většinou v přírodě blízkém stavu, pouze v intravilánech jsou břehy na několika místech
zpevněny kamennými dlažbami (Janská, Sedlec, Svatý Jan pod Skalou, Hostim).
Budoucí odběr povrchových vod na úrovni osady Janská povolený v rozsahu 90.000 m3
ročně pro účely závlahy golfového hřiště u obce Vysoký Újezd, je podmíněn minimálním
123
zůstatkovým průtokem na úrovni Q270 v místě odběru. Odběry pro závlahy zahrad jsou
prováděny v cca 10 případech.
Suchomastský potok
Suchomastský potok je významný vodní tok podle vyhlášky č. 470/2001 Sb. Celková délka
hlavního toku činí 11,0 km, na území CHKO Český kras se nalézá celkem 8,7 km
hydrografické sítě, do které je započtena délka koryt pod oběma prameny potoka a přítoku
od Čertova rybníka u osady Borek.
Tabulka 30: Hydrologické ukazatele pro tok Suchomastského potoka v profilu Suchomasty –
most
-1
Q30
103,0
Q60
66,0
Q90
49,0
Q120
38,8
Q1
4,1
Q2
5,7
Q5
7,1
Q10
9,1
Q150
Q180
Q210
Q240
34,3
30,0
18,3
14,2
3 -1
Q20
Q50
Q100
12,4
15,6
19,7
Q270
11,0
Q300
8,6
Q330
6,8
Q355
4,2
průměrný průtok 43,0 l.s
Q364
2,6
-1
Specifický odtok z horních a středních partií povodí Suchomastského potoka činí 3,27 l.s-1,
což je pro území CHKO poměrně vysoká hodnota, na které je patrné nalepšování průtoků
z plošných odvodňovacích systémů podchycujících zejména pramenné vývěry a dotací
odtoků ze silných vývěrů podzemních vod zejména ve vlhké lokalitě Háj u Vinařic. Riziko
povodní je dáno především přívalovými dešti v horní nálevkovité části povodí s vysokým
podílem orných půd.
Suchomastský potok má dva prameny, které oba leží na území CHKO. Severní pramen
se nachází v lokalitě Háj (LBC 103) nedaleko Vinařic na podmáčených loukách a jeho
údolnice je osou LBK 201, zatímco východní se nalézá pod vrchem Telín u Všeradic. Oba
prameny se stékají na podmáčené louce u Bykoše (LBC 102); v této lokalitě jsou do potoka
zaústěny hlavníky z plošných odvodňovacích systémů, o rozloze 150 ha převážně orné
půdy. V Suchomastech se na potoce nalézají dva rybníky (Musílek a Mlýnský rybník).
Pod Suchomasty protéká potok korytem upraveným kamennou dlažbou z 30. let
dvacátého století vlhkými loukami pod NPP Klonk (LBC 100) ke zrušenému rybníku u
Dolejšího mlýna, který obtéká upraveným korytem s 1,5 vysokým vodopádem a za silnicí
opouští území CHKO. Pod Havlíčkovým mlýnem vytéká Suchomastský potok z CHKO.
Suchomastský potok je v současnosti recipientem ČOV Suchomasty (1 000 EO), ČOV
Tmaň (780 EO), kanalizačního systému průmyslového areálu Vápenky Čertovy schody a
důlních vod vypouštěných z Velkolomu Čertovy schody.
Odběr povrchových vod z tohoto toku je v současnosti minimální.
Stříbrný (Bělečský) potok
Délka hydrografické sítě Stříbrného potoka na území CHKO činí 7,7 km, jeho hlavních
přítoků Korenského potoka a Liteňského potoka pak 3,4, resp. 0,3 km. Plocha povodí v ústí
do Svinařského potoka činí 19,368 km2.
Tabulka 31 : Hydrologické ukazatele pro tok Stříbrného potoka v profilu Běleč – most
(P=10,0 km2, bez Korenského a Liteňského potoka a části povodí pod Bělčí)
-1
Q30
47,0
Q60
33,0
Q90
22,0
Q120
18,6
Q1
3,8
Q2
5,3
Q5
6,6
Q10
8,4
Q150
Q180
Q210
Q240
16,2
13,6
11,4
9,1
3 -1
Q20
Q50
Q100
11,5
14,5
18,3
124
Q270
7,2
Q300
5,6
Q330
4,3
Q355
3,1
-1
Q364
2,0
Specifický odtok z povodí Stříbrného potoka činí 2,07 l.s-1, což odpovídá podmínkám
v Českém krasu. Povodí je ohroženo povodňovými jevy při přívalových deštích (historické
záznamy z počátku minulého století hovoří o krátkodobém kulminačním průtoku 137 m3.s-1).
Stříbrný potok pramení pod vrchem Plešivec Měňanskou vyvěračkou. Pod obcí Měňany jsou
do potoka zaústěny plošné odvodňovací systémy (20 ha), další plošné systémy jsou
zaústěny do vlhké údolnice pod rybníkem Oborák (cca 30 ha). Koryto je zde napřímeno.
Nad osadou Dolní Vlence byly zřízeny tři hloubené tůně a provedeny výsadby
mokřadních dřevin. Koryto je zde upraveno, napřímeno a je lemováno starou výsadbou
hybridních topolů. Pod osadou Dolní Vlence protéká Stříbrný potok upraveným korytem
(lemovaným místy opět hybridními topoly) a hydromorfní údolnicí k Bělči. V tomto prostoru se
nalézají dva v současnosti nefunkční rybníky, které dříve sloužily jako akumulační nádrže
k vodním mlýnům. Nad Bělčí byly zřízeny další tři hloubené tůně a umělý mokřad se třemi
slepými rameny. Pod touto úpravou byl nově jako revitalizační akce vybudován rybník.
Stříbrný potok opouští pod silnicí v Bělči území CHKO.
Stříbrný potok přijímá v Bělči zprava Liteňský potok, který odvádí vodu z městyse Liteň
a je recipientem pro vypouštění splaškových vod (platnost povolení do konce r. 2012).
Liteňský potok protéká územím CHKO jen v krátkém 300 m dlouhém úseku nad svým ústím.
Zleva se do Stříbrného potoka v Bělči vlévá Korenský potok, který sbírá vodu v okolí
stejnojmenné obce.
Bubovický potok (Břesnice)
Délka hydrografické sítě Bubovického potoka na území CHKO činí 6,9 km, plocha povodí
v ústí do Berounky v obci Srbsko je 8,861 km2.
Tabulka 32: Hydrologické ukazatele pro tok Bubovického potoka v profilu Mužíkova pole
(P=3,63 km2, nezapočtena plocha oddělená lomem Čeřinka)
-1
Q30
22,0
Q60
Q90
11,0
Q120
Q1
2,1
Q2
2,9
Q5
3,6
Q10
4,6
Q150
Q180
Q210
Q240
6,0
3 -1
Q20
Q50
Q100
6,2
7,8
9,9
Q270
3,5
Q300
Q330
2,0
Q355
1,0
Q364
0,3
-1
Specifický odtok z horní části povodí Bubovického potoka dosahuje 2,48 l.s-1. Horní část
povodí je vzhledem ke svému tvaru, reliéfu a rozdělení kultur mimořádně ohroženo
povodněmi při přívalových deštích.
Bubovický potok patří k nejzajímavějším tokům na území CHKO. Horní partie jeho
povodí mají nálevkovitý tvar; terén se postupně svažuje pod sklonem několika stupňů do
jednoho místa. Nalézají se zde rozsáhlé plochy orné půdy (z ní je 120 ha odvodněno
plošnou drenáží), zastavěné zemí obce Bubovice i areál letiště.
Potok má dva prameny, které se stékají v obci. Pod obcí je vybudována mechanicko –
biologická čistírna odpadních vod, v současnosti ve zkušebním provozu. Předčištěné vody
z této ČOV nesmí být na základě rozhodnutí Správy vypouštěny do Bubovického potoka, ale
jsou přečerpávány potrubím do Loděnického potoka.
Potok teče z Bubovic do NPR Karlštejn. V lokalitě pod Mužíkovými poli se voda v potoce
v podlesních zhruba 15 letech po většinu roku ztrácí pravděpodobně do hlubinného oběhu.
Tok pokračuje v lese jako občasný údolím vrchem zaplněným na dně vlhkou kamennou sutí
k Bubovickým vodopádům (jen při vyšším stavu vody). V údolí pod Kubrichtovou boudou je
vybudován rybníček pro účely myslivosti, který obsahuje po většinu roku jen málo vody. Tok
pokračuje hlubokým údolím do obce Srbsko, v zastavěném území obce je koryto zpevněno a
zaústěno do Berounky, voda zde však teče jen za prudkého tání nebo při silných deštích.
Budňanský potok
Délka hydrografické sítě Budňanského potoka činí 5,1 km (bez občasného toku v rokli
Haknovec, jehož délka činí dalších 1,2 km), plocha povodí v ústí do Berounky činí 8,717 km2.
125
Tabulka 33 : Hydrologické ukazatele pro tok Budňanského potoka v ústí do Berounky
-1
Q30
Q60
Q90
Q120
Q1
3,1
Q2
3,4
Q5
5,5
Q10
6,9
Q150
Q180
Q210
Q240
Q270
Q300
Q330
Q355
nestanoveno
3 -1
průměrný průtok nestanoven
Q20
Q50
Q100
9,4
11,9
15,1
Q364
Budňanský potok pramení v obci Mořina. Horní část povodí má tvar kotliny, která se místy až
příkře svažuje k lokalitě Stachle, kde kdysi býval vodní mlýn s akumulační nádrží. Nad
Stachlí je v současnosti Obcí Mořina provozována kořenová ČOV, která však má být
přebudována na mechanicko – biologickou. Pod bývalým mlýnem bylo v korytě potoka před
15 lety vybudováno několik objektů hrazení bystřin ve formě dřevěných stupňů a řady prahů
v původně kamennou dlažbou zpevněném dně. V současnosti má proběhnout rekonstrukce
uvedených zařízení. V dolním úseku toku od lokality Dračí skála po ústí je koryto zpevněno
kamennými zdmi, které mají být rekonstruovány a místy znovu vystavěny. Potok zde často
ztrácí vodu a v dolním úseku přes obec teče jen jako občasný. Koryto je na mnoha místech
přemostěno propustky; některé nemají dostatečnou kapacitu při větším průtoku a jsou
trvalou hrozbou pro okolní zástavbu.
Přítok od Haknovecké strže cca 1 300 m dlouhý byl v 19. století opatřen kamennými
objekty hrazení bystřin. Rokle ústí přímo do zástavby bez jakéhokoliv odvedení případné
přívalové vody.
Karlický potok
Hydrografická síť karlického potoka na území CHKO dosahuje včetně bočních přítoků
z krátkých roklí 8,0 km. Výměra povodí k mostu nad obcí Karlík činí 17,10 km2, z toho na
území CHKO se nalézá 6,58 km2.
Tabulka 34: Hydrologické ukazatele pro tok Karlického potoka v profilu Dolní Roblín
(P=13,64 km2)
-1
Q30
65,0
Q60
45,0
Q90
35,0
Q120
28,0
Q1
3,5
Q2
4,4
Q5
5,6
Q10
7,3
Q150
Q180
Q210
Q240
23,0
19,0
16,0
13,0
3 -1
Q20
Q50
Q100
9,6
13,1
17,4
Q270
10,0
Q300
8,0
Q330
5,5
Q355
3,0
Q364
1,5
-1
Specifický odtok z horních a středních partií povodí Karlického potoka činí 2,05 l.s-1.km-2.
Stávající průtok je ještě nadlepšován vypouštěním důlních vod z lomu Holý vrch, které činí
v průměru 9 l.s-1. Hlavní povodňové riziko vzniká při přívalových deští, povodňové jevy však
na Karlickém potoce mohou nastat i v důsledku dešťů déletrvajících.
Karlický potok pramení mimo území CHKO v obci Vysoký Újezd. Horní část povodí po
vtok do CHKO je intenzivně zemědělsky využívána s rozsáhlými plochami orné půdy. Do
toku bude zaústěn výtok předčištěných vod z budoucí ČOV Vysoký Újezd. Vody z této ČOV
budou podle stávajících předpokladů využívány též jako závlaha golfového hřiště Vysoký
Újezd.
V horní části povodí Karlického potoka se nalézá část infiltrační zóny geologického
povodí pramene Ivanka ve Svatém Janu pod Skalou. Doba zdržení této vody v hlubinném
oběhu byla stanovena v průměru na 20 let.
Na území CHKO protéká Karlický potok stejnojmenným údolím, do nějž je z obou stran
zaústěno několik bočních údolnic s občasnými vodotečemi, jedna z nich s pomístním
názvem „Studené“ je zajímavá tvorbou pěnovců.
126
Pod Holým vrchem přetíná tok potoka známou antiklinálu Amerika, směřující od
bývalých lomů nad Mořinou k Roblínu. V antiklinále je zřízeno několik vrtů, o jednom z nich
těsně nad hranicí CHKO bylo dříve uvažováno jako o zdroji pitné vody pro Mořinu, později
jako o zdroji závlahové vody pro golfový areál ve Vysokém Újezdě.
Podél potoka vznikly v 30. letech minulého století chatové osady a potok byl na více
místech nevhodně upraven kamenným zdivem nebo dokonce pomocí plechů či jiného
odpadního materiálu. Pod chatovou osadou Studené se údolí rozšiřuje do kotliny, která byla
dříve mokřadem. Její úprava byla provedena výstavbou náhonu k bývalému mlýnu, do
kterého je nyní potok sveden tak, že jeho dno se nalézá více jak 1 m nade dnem údolí.
Plochá údolnice je zčásti zastavěna rekreačními chatami i několika obytnými stavbami.
V údolnici jsou prováděny odběry surové vody pro vodovodní síť Karlík – Lety –
Dobřichovice). Hlavní vrt s odběrem do 4 l.s-1 zachycuje vodu z hloubky 30 m a více a
nezasahuje tak do odtokových poměrů Karlického potoka, pravděpodobně se jedná o
podzemní jezero fosilní vody.
Území CHKO opouští Karlický potok v obci Karlík, kde protéká úzkým hrdlem mezi
dvěma skalními ostrohy do široké nivy Berounky, do které se vlévá v Dobřichovicích.
Na Karlickém potoce se v CHKO nalézají čtyři zrušené rybníky, které dříve sloužily jako
akumulační nádrže k vodním mlýnům, nyní mají charakter mokřadů a jejich případná obnova
není v zájmu ochrany přírody.
Riziko: zátěž z budoucí ČOV Vysoký Újezd, která byla Správou posouzena v odborném
stanovisku pod č.j. 3261/04 ze dne 10.12.2004.
Kluček
Délka hydrografické sítě potoka Kluček činí 3,2 km, plocha povodí na území CHKO 2 km2,
z toho na část uzavřenou profilem pod obcí Vonoklasy připadá 1,394 km2.
Tabulka 35: Hydrologické ukazatele pro tok potoka Kluček v profilu rybníček pod chatovou
osadou pod obcí Vonoklasy
-1
Q30
9,0
Q60
6,0
Q90
5,0
Q120
4,0
Q1
0,9
Q2
1,1
Q5
1,8
Q10
2,5
M-denní průtoky (1.s )
Q150
Q180
Q210
Q240
3,0
2,5
2,0
3 -1
Q20
Q50
Q100
2,9
4,5
7,7
Q270
1,5
Q300
Q330
1,0
Q355
0,5
Q364
0,0
-1
Specifický odtok z povodí potoka Kluček činí 2,73 l.s-1.km-2, povodňové riziko plyne
především z místních přívalových dešťů.
Kluček pramení na jižním okraji zástavby obce Vonoklasy. Pod obcí potok obtéká
lesnatý vrch a jeho údolí se nezvykle se zařezává napříč hlavním svahem směřujícím
k Berounce.
Na potoce Kluček se nachází menší rybník a dočišťovací nádrž pod ČOV Vonoklasy
(500 EO), jejímž je recipientem.
Švarcava
Povodí Švarcavy nad profilem most pod osadou Solopisky (nad výtokem z CHKO u
Černošic) zaujímá výměru 15,92 km2, z toho se na území CHKO nalézá přibližně polovina.
Délka hydrografické sítě v CHKO činí 8,3 km.
Tabulka 36.: Hydrologické ukazatele pro tok potoka Švarcavy v profilech most pod osadou
Solopisky (M-denní vody), resp. rybník Pekárek (N-leté vody)
-1
Q30
92,0
Q60
Q90
37,0
Q120
Q150
Q180
Q210
Q240
22,0
3 -1
127
Q270
11,0
Q300
Q330
7,0
Q355
4,0
Q364
2,0
Q1
1,5
Q2
1,9
Q5
2,5
Q10
3,0
Q20
4,0
Q50
5,7
Q100
8,0
-1
průměrný průtok 33,1 l.s (profil most
Solopisky)
Specifický odtok z povodí Švarcavy, který činí 2,08 l.s-1, odpovídá přibližně průměru pro celé
CHKO. Hlavní povodňové riziko je tvořeno přívalovými dešti, méně pak dešti déletrvajícími.
Švarcava pramení mimo území CHKO nad osadou Kuchař u Vysokého Újezda. Na
úrovni starého lomu pod Kuchaříkem se často ztrácí voda, koryto bývá v suchých obdobích
roku bez vody až po chatovou osadu u Roblína. Zatímco v horní partii toku je reliéf povodí
plochý, v jeho střední části se tok zahlubuje do údolí s příkrými svahy. Na okraji města
Černošice tok opouští území CHKO. Horní partie povodí a plochá tabule u Třebotova jsou
převážně zorněny a intenzivně zemědělsky využívány. Švarcava přijímá zleva i zprava jen
občasné toky. Na Švarcavě se v CHKO nalézají tři vesměs původně mlýnské vodní nádrže,
z nichž rybník Pekárek byl před 10 lety odbahněn a revitalizován.
Švarcava má v budoucnu sloužit jako recipient pro ČOV Třebotov (1 200 EO). Pod
Kulivou horou je ze zářezu na dně postranní údolnice odebírána surová voda pro zásobování
obce Třebotov (povoleno 3,50 l.s-1), u vlastní Švarcavy se nalézají dva záložní vrty.
Radotínský potok
Radotínský potok je 22,6 km dlouhý vodní tok na území hlavního města Prahy a v jeho okolí.
Celková výměra povodí činí 68,5 km2, z toho na území CHKO se nalézá 30 km2.
Tabulka 37: Hydrologické ukazatele pro tok Radotínského potoka v profilu most u Chýnice
(vtok do CHKO), P = 36,0 km2
-1
Q30
153,0
Q60
Q90
81,0
Q120
Q1
3,9
Q2
Q5
7,8
Q10
10,4
Q150
Q180
Q210
Q240
49,0
3 -1
Q20
Q50
Q100
12,4
19,2
32,5
Q270
31,0
Q300
Q330
20,0
Q355
10,0
Q364
6,2
-1
Tabulka 38: Hydrologické ukazatele pro tok Radotínského potoka v profilu most v Radotíně
(pod výtokem z CHKO), P = 67,3 km2
-1
Q30
337,0
Q60
Q90
139,0
Q120
Q1
9,0
Q2
Q5
10,8
Q10
14,4
Q150
Q180
Q210
Q240
79,0
3 -1
Q20
Q50
Q100
17,1
26,5
44,9
Q270
49,0
Q300
Q330
35,0
Q355
20,0
Q364
9,9
-1
Specifický odtok z celého povodí Radotínského potoka činí 1,84 l.s-1.km-2, z jeho horních
partií (nad územím CHKO) pak 1,94 l.s-1.km-2. Nízká vodnost povodí je zapříčiněna jednak
větší rozlohou povodí nad sledovanými profily, dále pak klimatickými podmínkami teplé
oblasti. Povodňová rizika v případě Radotínského potoka plynou jak z přívalových, tak i
z déle trvajících dešťů.
Radotínský potok pramení mimo CHKO u obce Ptice nedaleko města Rudná. Na území
CHKO vtéká Radotínský potok v lokalitě Malý mlýn u Chýnice. Koryto Radotínského potoka
od Chýnice až pod osadu Cikánka je upravené zejména v historické minulosti, kdy zde bylo
provozováno celkem sedm vodních mlýnů (Malý, Dubečský, Měchorovský, Cvrčkův, Kalinův,
Rutický a Dolejší). Z 18. až 19. století pochází několik náhonů, akumulačních nádrží a také
umělý vodopád u zachovalého Měchurovského mlýna pod obcí Choteč. Všechny tyto úpravy
se již plně začlenily do okolní krajiny a nabyly přírodě blízkého charakteru. V nivě
Radotínského potoka se také vyskytují četné mokřady, podmáčené louky a lužní lesy, jinde
je tok lemován bohatými břehovými porosty původních druhů dřevin.
128
Radotínský potok přijímá zleva Mlýnský potok zvaný též Zmrzlík od Zadní Kopaniny,
zprava pak bezejmenné přítoky u Malého a Dubečského mlýna, v Radotíně pak Šachetský
potok, který pramení pod obcí Kosoř a protéká hlubokým údolím mezi PR Klapice a NPP
Černá rokle. Půl kilometru pod osadou Cikánka Radotínský potok ztrácí svůj přírodě blízký
charakter. V areálu závodu cementáren je potok zčásti zatrubněn, v městské části Radotína
koryto a břehy zpevňuje ponejvíce kamenná dlažba. V úseku mezi dvěma silničními mosty
(ulice K cementárně) je v současnosti připravena realizace revitalizačních opatření, která
mají spočívat především v opravě dlažeb, odstranění skládek a odpadů z toku a okolí,
v osazení kamenů do dna a v ozelenění dna a břehů potoka pomocí výsadeb bylinného
patra do kokosových vegetačních válců a keřových dřevin podél navigace.
Radotínský potok je recipientem předčištěných vod z ČOV Rudná (5 000 EO), ČOV
Nučice (1 500 EO), navrženy jsou další ČOV pro obce Úhonice a Ptice (2 000 EO) a
Tachlovice (800 EO). Tato čistírny se nacházejí, resp. budou nacházet mimo území CHKO,
mají však významný vliv na jakost vody i vodní režim toku v CHKO i v PR Radotínské údolí a
na další zájmy ochrany přírody. Na území CHKO je Radotínský potok recipientem jen menší
ČOV Chýnice (300 EO), ČOV o stejné kapacitě má být zřízena též v obci Choteč. Přítok
Mlýnský potok má být recipientem ČOV pro obytné domy pod Zadní Kopaninou o kapacitě
80 EO.
Rybníky a vodní nádrže
Rybníky zaujímají na území CHKO jen necelých 22 ha (0,16 %). Představují však vedle řeky
Berounky jediné rozsáhlejší souvislé vodní plochy, proto jsou nezastupitelným prvkem
v krajině. Většina rybníků včetně zaniklých plnila v minulosti funkce akumulačních nádrží
k vodním mlýnům, na Suchomastském, Stříbrném, Karlickém potoce, na Švarcavě a nejvíce
na Radotínském potoce jich existovaly dokonce kaskády. Jiné rybníky sloužily a dodnes
slouží jako požární nádrže, dříve též jako zdroje užitkové vody pro potřeby zejména
drobných zemědělců a chovatelů. Některé menší nádrže jsou v současnosti využívány pro
chov sportovních ryb nebo divokých kachen, což však snižuje jejich význam jako biotopů pro
rozmnožování obojživelníků. Rybochovnou nádrží na území CHKO je pouze největší rybník
Oborák, který má však velký litoral mělkou vodou zarostlý rákosem, kde se mohou larvy
obojživelníků relativně nerušeně vyvíjet; tento rybník je rovněž často navštěvován vodním
ptactvem.
V příloze č. 7 nalezneme přehled stávajících rybníků a vodních nádrží na území CHKO
Český kras. V příloze č. 8 je pak uveden přehled bývalých rybníků a vodních nádrží na
území CHKO Český kras. Většina z těchto ploch má charakter a plní funkce mokřadů nebo
podmáčených luk, v těchto případech není z hlediska zájmů ochrany přírody jejich obnova
vhodná.
Mokřady
Hydromorfní plochy představují o něco málo více jak 1,2 % výměry celé CHKO. Nalézají se
v údolnicích podél vodních toků. Mají charakter podmáčených či výrazně vlhkých luk
(mnohdy s příměsí ruderálních bylin nebo i náletu vlhkomilných dřevin), rákosin a též
převážně měkkých lužních lesů tvořených olšinami, vrbinami a jaseninami.
Hydromorfní plochy představují zpestření krajiny v jinak převážně suchém Českém
krasu a jsou rovněž důležitými biotopy zvláště chráněných i jiných vzácných druhů rostli a
živočichů.
Dalším cenným oživujícím prvkem v suchém Českém krasu jsou malé polopřirozené
vodní plochy, které se vytvořily v místech terénních depresí a jsou napájeny především
vývěry podzemní nebo podpovrchové vody, v některých případech však mají spojitost
s blízkými vodními toky. Několik menších tůní bylo v CHKO vytvořeno také uměle. Malé
tůňky se dočasně vytvářejí rovněž na náplavech podél řeky Berounky.
129
Kvalita vody
Hlavním problémem kvality vod v Českém krasu je zátěž dusíkem, a to zejména
v dusičnanové formě. V některých případech (např. v Loděnickém potoce) se připojuje též
zátěž fosforem a železem (to v daném případě pochází z důlních vod vypouštěných
z bývalých dolů na železnou rudu u Nučic do Krahulovského potoka, který se vlévá do
Loděnického potoka zleva těsně nad hranicí CHKO). V povrchových tocích jsou dále často
nalézány fekální a koliformní bakterie, které svědčí ve většině případů o komunálním
znečištění.
Ukazuje se, že na území CHKO je hlavním zdrojem této zátěže, jak je ostatně ve
venkovské krajině obvyklé, plošné znečištění z orné půdy, které se na ní podílí přibližně
60 %. Převážná většina (minimálně 90 %) z této zátěže nepochází z přímo aplikovaných
průmyslových nebo statkových hnojiv, jak je často mylně uváděno, ale jsou důsledkem
procesů mineralizace a nitrifikace v orničního horizontu půdy, ze které se za příhodných
okolností (zejména v zimním a předjarním období) posléze vyplavují do hydrosféry. Následují
zdroje komunální (25 %). V případě typicky bodového zdroje, kterým je vysoce
koncentrovaná živočišná výroba, je podíl na celkové zátěži z pochopitelných důvodů
variabilní.
Schopnost toků zbavovat se zátěže dusíkem procesem samočistící schopnosti je
v CHKO poměrně dobrá, což lze vyčíst zejména z bilancí pro celá povodí. Objektivním
ukazatelem samočistící schopnosti, závislým jen na charakteru toku a povodí a na celkové
jeho zátěži, je index samočištění i, což je součinitel, který udává pravděpodobnost odbourání
jednotlivých částic (iontů) s vázaným dusíkem odbourají na následujícím kilometru toku.
Hodnoty indexu i byly stanoveny pro povodí Karlického potoka. Na různých úsecích toku
se pohybují v intervalu od i=0,09 v horní, nejvíce znečištěné části toku, po i=0,06 v místech,
kde potok opouští území CHKO. Index lze interpertovat tak, že na 1 km toku se z každých
1 000 kg dusíku v iontových vazbách v procesu samočištění odbourá 90, resp. 60 kg.
Znečištění fosforem je rizikové zejména na větších tocích a ve vodních nádržích. Na
rozdíl od dusíku se fosfor nedostává do toků vyplavováním z orničního horizontu, ale
především při erozním smyvu půdních částic a z komunálních zdrojů. Hlavním rizikovým
tokem je Loděnický potok, lze se v letních měsících za nízkých vodních stavů sledovat
některé eutrofizační jevy (např. růst řas, ve slepých ramenech i sinic). Bylo stanoveno, že
28 % zátěže fosforu v Loděnickém potoce zjištěné v profilu Hostim má svůj původ v blízké
obci Loděnice.
Vodovody, kanalizace a čistírny odpadních vod
Zásobování obyvatelstva pitnou vodou a odvádění odpadních vod doznává na území
v posledním desetiletí nemalých změn. Řada obcí zřídila nebo postupně zřizuje či rozšiřuje
vodovodní a kanalizační sítě a budovány jsou rovněž čistírny odpadních vod (viz příloha
č. 9).
Úhrnná kapacita ČOV, které zatěžují vodní toky na území CHKO vypouštěním
předčištěných vod, činí v současnosti 53 480 ekvivalentních obyvatel (EO), z toho na blízké
zdroje mimo území CHKO připadá kapacita 44 880 EO (83,9 %). V dohledné budoucnosti
dosáhne kapacita výše uvedených ČOV 64 960 EO, z toho 53 280 EO (82,0 %) připadne na
blízké zdroje mimo CHKO. Naopak zátěž od 2 480 EO nacházejících se na území CHKO
bude odvedena mimo oblast.
Individuální nebo skupinová likvidace odpadních vod je v CHKO prováděna těmito
způsoby:
- shromažďováním a dílčím předčištěním odpadních vod v žumpách a septicích
s následným vyvážením fekálními vozy k zemědělskému využití či na ČOV;
- zásakem;
- vypouštěním do povrchových vod (v současnosti povoleno v obcích Bubovice a Liteň);
130
-
v malých domovních čistírnách odpadních vod o kapacitách nejčastěji 2–10 EO
(průměrně 4 EO); v CHKO je jich celkem 139.
Odvodňovací systémy
Na území CHKO byla v minulosti vybudována řada odvodňovacích systému jak plošného tak
i bodového charakteru. Některé historické drenáže již nejsou známy či byly později
přebudovány. Největší rozsah odvodňovacích pracích byl prováděn v 70. letech minulého
století. V současnosti odvodňvací systémy ztrácejí svůj hospodářský význam, ale dodnes
ovlivňují odtokové poměry na menších vodních tocích, zejména v jarních měsících.
Přehled realizovaných a připravovaných akcí v rámci revitalizací a zlepšení vodního
hospodářství
Až osud byly na území CHKO realizovány následující revitalizační činnosti a akce za účelem
zlepšení vodního hospodářství oblasti:
Rekonstrukce rybníka Pekárek u osady Kala pod Kulivou horou, který dříve sloužil jako
akumulační nádrž pro Trousilíkův mlýn na potoce Švarcava v k.ú. Třebotov. Provedeno
bylo odbahnění nádrže spojené s opravou hráze. Investorem akce byl vlastník rybníka.
Zřízení obtočného rybníka Běleč v k.ú. Běleč na Stříbrném potoce. Investorem akce byl
vlastník rybníka.
Zřízení rybníka pod obcí Korno v k.ú. Korno na levostranném přítoku Stříbrného potoka
pod stávajícím Korenským rybníkem. Investorem akce byl vlastník rybníka.
Rekonstrukce rybníka na potoce Kluček pod obcí Vonoklasy, oprava hráze a
bezpečnostního přelivu, rozšíření litoralního pásma, výsadby původních druhů dřevin.
Zřízení tří hloubených tůní a umělých slepých ramen na Stříbrném potoce v k.ú. Běleč
nad novým rybníkem spojená se zvýšením hladiny podpovrchové vody pomocí
přehrážek v toku a s výsadbou mokřadních dřevin. Akce na pozemku náležejícím PF
ČR byla zajištěna Správou a realizována s prostředků PPK.
Zřízení tří hloubených tůní spojené s výsadbou mokřadních dřevin na pozemku AOPK ČR
v k.ú. Liten nad osadou Dolní Vlence na Stříbrném potoce. Akce byla zajištěna Správou
a realizována z prostředků péče o MaS.
Zřízení hloubené tůně spojené s výsadbou mokřadních dřevin v lokalitě Janská (k.ú.
Loděnice) na pozemku AOPK ČR nedaleko Loděnického potoka. Akce byla zajištěna
Správou a realizována z prostředků MaS.
Stabilizace výmolů u Berounky pod obcí Tetín, lokalita V Podole (k.ú. Tetín), vzniklých při
povodni v roce 2002, spojená s výsadbou mokřadních dřevin a se zřízením travního
porostu na původní orné půdě zdevastované odnosem ornice. Akce na pozemku
soukromého vlastníka byla zjištěna Správou prostřednictvím občanského sdružení a
realizována s prostředků PPK.
Stabilizace tůně v Měňanech, která spontánně vznikla v místě bývalého hliniště u silnice na
Tobolku (ohrázování, zřízení odtokové strouhy, výsadby). Investorem akce je fyzická
osoba – vlastník pozemku.
V současnosti jsou připravovány, popřípadě rozpracovány následující akce :
Rekonstrukce Mlýnského rybníka v obci Suchomasty na stejnojmenném potoce.
Provedena byla oprava hráze a mostního propustku pod silnicí, v současnosti je
prováděno odbahnění. Investorem akce je Obec Suchomasty, k realizaci jsou využívény
prostředky ze SFŽP.
131
Rekonstrukce rybníka v Kodě na území NPR Koda, v současnosti probíhá jednání o
uvolnění finančních prostředků z Operačního programu Životní prostředí. Bude
provedena oprava hráze a odbahnění. Investorem akce bude Obec Tetín.
Revitalizace dolního toku Radotínského potoka mezi dvěma silničními mosty v ulici
K cementárně v Praze 5 – Radotíně. Provedeno bude odstranění odpadů z koryta toku
a jeho okolí, osazení balvanů a kokosových vegetačních válců do dna, oprava
poškozených míst na navigaci a výsadby bylinného patra a původních druhů dřevin.
Investorem akce je hlavní město Praha.
Rekonstrukce koryta Vodického potoka v obci Nesvačily, oprava poškozeného zpevnění
břehů, odstranění odpadů z koryta. Investorem akce je správce toku Lesy ČR, s.p.
Rekonstrukce hrazení bystřin na Budňanském potoce mezi Mořinou a Karlštejnem (od
lokality Stachle po hájovnu U dubu). Akce je ve stavu projekční přípravy. Správa
prosazuje náhradu již nefunkčních dřevěných dřevěných přehrážek a stupňů, jejichž
životnost v daném případě nepřesáhla 15 let, kamennými skluzy, nikoliv například
gabiony. V rámci akce bude dále provedeno zpevnění poškožených břehů podléhajících
erozním jevům při velkých vodách. Investorem bude správce toku Lesy ČR, s.p.
Zájmové zemí je součástí EVL CZ0214017 – Karlštějn – Koda, I. a II. zóny, ochranného
pásma NPR Karlštejn a NRBC 22 Karlštejn – Koda.
Rekonstrukce dolního toku Budňanského potoka v obci Karlštejn, která bude spočívat
v opravě kamenného opevnění koryta a zpevnění erodovaných úseků břehů.
Investorem akce je správce toku Lesy ČR, s.p.
Migrační překážky
Na území CHKO je na Berounce vybudován pod obcí Karlštejn jez, který původně sloužil
jako vzdouvací objekt pro vodní Klučický mlýn, posléze pro malou vodní elektrárnu; jez byl
v 80. letech rekonstruován. Jezové vzdutí se v závislosti na vodním stavu projevuje 2–2,5 km
proti proudu. Karlštejnský jez není vybaven rybím přechodem a tvoří proto překážku volného
pohybu některých druhů živočichů v toku. Další jez se nalézá na úrovni Zadní a Hlásné
Třebaně cca 300 m po proudu za hranicí CHKO; jezové vzdutí zasahuje do CHKO v úseku
dlouhém přibližně 2 km po úroveň osady Plovárna v Hlásné Třebani.
Území CHKO je z hlediska hydrologického velmi pestré. Vedle vodou nepodmíněných
stanovišť se zde vyskytují rozsáhlá území přímo hydrická, či vodou zásadně ovlivněná.
Nacházejí se zde nivy vodních toků, stojaté vody rybníků, slatinná a přechodová rařeliniště i
vlhké louky. Z hlediska bioty se v území nachází řada zvláště chráněných druhů především
mokřadních rostlin a ptáků, vázaných na vodní či mokřadní ekosystém. Mimořádně cenné
mokřadní biotopy a společenstva jsou často v těsném kontaktu s plochami antropogenně
zcela změněnými a využívanými. Vodní režim vodních a mokřadních ekosystémů je tedy
často lidskými aktivitami narušován.
4.6. Výstavba
Lidová architektura
Členitý masiv Českého krasu spadá svojí lidovou architekturou do oblasti Berounska, jehož
osu tvoří kaňon řeky Berounky. K osídlení tohoto území došlo velice brzy, neboť leží na
významné spojnici Čech s Bavorskem. Zásadní význam pro osídlení kraje mělo založení
královského města Berouna ve druhé polovině 13. století a hradu Karlštejna v polovině
14. století.
132
Vesnice a jejich umístění v krajině
Třebaže území CHKO není příliš rozlehlé a z hlediska přírodních podmínek je poměrně
stejnorodé (geologická stavba, geomorfologie, vegetační kryt), existují zde části krajiny
rozdílné z hlediska podílu a charakteru přírodních složek, z hlediska hospodářského využití a
situování osídlení. Tyto části krajiny jsou charakterizovány jako krajinné celky. V každém
z těchto celků převládá určitý typ situování sídel v krajině.
V krajině jednoznačně převládají kompaktně zastavěné obce oproti samotám (většinou
mlýnům) a menším osamělým skupinám zástavby, které se objevují pouze v hlubokých
údolích přítoků Berounky.
V jihozápadní části CHKO s charakterem členité náhorní zemědělské krajiny se
nacházejí obce s kompaktním půdorysem, většinou bez výrazné siluety, ležící uprostřed polí,
přiléhající k lesnatému svahu apod. (Měňany, Tobolka, Koněprusy). Některé obce jsou
vklíněny do horních mělkých částí údolí pod terénním horizontem a umožňují celkové
vnímání i pohledy do krajiny (Vinařice, Suchomasty). Jsou zde i obce na terénní hraně
(Korno, Nesvačily), avšak i zde jsou skryty pod terénním horizontem. Výraznost členitého
terénu se strmými svahy potlačuje dominantnost zástavby, která se váže k zemědělským
plochám.
V ústřední části CHKO, v údolí Berounky a na Karlštejnsku, se převážně vyskytují obce
v hlubokých údolích nebo v jejich ústích (Srbsko, Hostim, Sv. Jan pod Skalou). Je to poloha
velmi charakteristická pro Český kras. Tato poloha umožňuje vnímání zástavby z nadhledu,
z bližších poloh. Dominantní či siluetární uplatnění nepřichází v úvahu. Protikladem je
výrazné dominantní uplatnění historické obce Tetín na skalách pravobřežní terasy Berounky,
kde se uplatňuje charakteristická silueta zástavby tří kostelů. Kromě těchto příkladů existují i
v severovýchodní části CHKO charakteristické podoby sídel, umístěných v zemědělských
plochách na svazích, skloněných již do údolí Berounky. Jsou to Vonoklasy a Mořinka. Tyto
obce, ač s nevýraznou siluetou a částečně skryty v mělkých údolích, jsou viditelné
v dálkových pohledech na pozadí lesnatých horizontů.
Poslední skupinou vesnic z hlediska jejich uplatnění v obrazu krajiny jsou obce
Třebotovské plošiny, které jsou zřetelné v náhorní rovině s možností vnímání v dálkových
pohledech. Jsou to Bubovice, Mořina, Třebotov a Kosoř, z nichž Mořina a Třebotov mají
výraznější siluetu, leží ovšem již v dosti krajinářsky neatraktivních partiích území a
nevytvářejí významnější estetické hodnoty.
Je možno shrnout, že vesnické osídlení v CHKO vytváří ve většině míst harmonický
soulad s přírodními podmínkami krajiny, a to zejména díky zapojení do terénu a do lesnatých
horizontů. Spolupodílí se tak na vytvoření charakteru krajiny Českého krasu a na kulturních a
estetických hodnotách jeho krajinného rázu.
Charakteristické typologické znaky vesnic v CHKO
Pro Berounsko jsou charakteristické vrcholně středověké vesnice s rozlehlými, pravidelně
vyměřenými čtyřúhelnými formami návsi. V CHKO Český kras se s těmito návsemi
setkáváme v Mořině a v Mořince, kde je náves ve tvaru obdélníku. Méně častým typem je
vesnice se čtvercovou návsí, která je zde zastoupena obcí Nesvačily. Vyskytují se i vesnice
s oválnou, nebo kruhovitou návsí se statky často uspořádanými paprskovitě (Tobolka).
Trojúhelnou návsí se vyznačuje vesnice Bykoš a Srbsko. Mezi těmito základními tvary návsí
se objevují i nepravidelné formy, kdy vesnicí prochází komunikace (Měňany), nebo se do ní
sbíhá více cest (Běleč, Vinařice, Roblín, Choteč). V sevřených údolích jsou vesnice zcela
bez centrálního prostoru – tzv. potočnice (Sedlec, Svatý Jan pod Skalou).
Obvod návsi je obvykle lemován statky. V některých vesnicích se dochovaly ojediněle i
poslední roubené objekty (Korno, Mořinka, Srbsko, Všeradice). Byly to jednoduché domy,
někdy opatřené kožichem, s bedněnými štíty nebo s jednoduše vstřícně skládanými
lomenicemi. Nahoře býval původně kabřinec či valbička. Jediný patrový roubený dům
s pavláčkou nad vstupem se dochoval v Mořince. Součástí usedlosti bývaly zde rámové
nebo pilířové kolny se sýpkovými komorami v podstřeší (Korno). Dokladem existence typu
133
franckých dvorců s charakteristickým roubeným špýcharem stojícím na ohradní zdi jsou
dochované objekty v Mořině (č.p. 27) a v Nesvačilech (č.p. 8).
Stav vesnické zástavby zachycující poměr mezi zástavbou roubenou a zděnou dokládá
Stabilní katastr, v této oblasti v roce 1840. K tomuto roku v řadě sídel převládala zástavba
zděná. Roubená stavení v podobě chalup i statků zmizela většinou v průběhu 2. poloviny
19. století a 1. poloviny 20. století. Jejich štítová orientace převládala až do 2. poloviny
19. století. Ta byla později nahrazována orientací okapovou a to pod vlivem okolních měst,
kde změna orientace proběhla již dříve.
Klasicistní zděná architektura je v kraji zastoupena celkem ojediněle (Korno, Mořinka).
Celkově významnější a dobře zachované jsou soubory historizující a eklektické architektury
ze 2. poloviny 19. století a počátku 20. století, které výrazně ovlivňují celkový vzhled
dnešních vesnic a to v celém pásmu mezi Berounem a Prahou včetně prostoru Hostomické
brázdy. V CHKO Český kras je nejvýraznější vesnicí tohoto typu Korno. Domy i hospodářské
stavby se vyznačují charakteristickými půdními nadezdívkami a eklektickými fasádami
s bohatým dobovým dekorem jako odrazem městské architektury.
Součástí vesnic berounského regionu jsou i domkářské kolonie, které vznikaly při
výpadových cestách, anebo tvořily vlastní čtvrti (Korno). Na okraji vesnice se usazovali také
dělníci a to zvláště po 1. světové válce. Deputátníci, kteří pracovali ve dvorech a na statcích,
bydleli v domech tvořících součást velkostatku (Vinoř, Bykoš).
Prostory návsí a celkový výraz vesnic ovlivňují dochovaná zděná hrazení, která jsou
obvykle tvořena zdí z místního vápence (Tobolka, Běleč, Korno, Mořinka, Nesvačily).
V místech průčelí je zeď rozčleněna zaklenutou půlkruhovou nebo stlačenou bránou
s dvoukřídlými skládanými vraty (Mořinka) a brankou pro pěší vedoucí na zápraží (Korno
č.p. 20).
Téměř všechny návesní prostory jsou dotvořeny kapličkou, většinou čtvercového
půdorysu, se stanovou střechou, na které je zvonička. Návesní kapličky pocházejí převážně
z 18. století až 1. čtvrtiny 19. století (Měňany, Mořinka, Nesvačily, Srbsko, Tobolka,
Vinařice). Součástí mnohých návsí je také pomník padlým z 1. světové války (Korno).
Významnými dochovanými soubory lidové architektury v CHKO Český kras jsou vesnice
Korno a Mořinka, které byly vyhlášeny vesnickými památkovými zónami.
Hodnocení území CHKO z hlediska památkové péče
Oblast CHKO Český kras leží na starém sídelním území. Archeologické nálezy dokládají
osídlení řadou kultur od starší doby kamenné až na práh doby historické. Z archeologických
lokalit vynikají jeskynní sídliště starší doby kamenné (Srbsko, Koněprusy, Sv. Jan pod
Skalou, Tetín), laténské hradiště u Korna, středohradištní hradiště „V Kozle“ u Hostimi a
v podstatě již historické hradiště Tetín.
Rekonstrukce historického postupu osídlení je poměrně složitá, vyžadující zkoumání
řady různých skutečností.
Nejstarší historická zmínka o oblasti je z roku 921, kdy se připomíná hrad Tetín –
správní středisko Podbrdského kraje (tzv. Tetínské župy) v souvislosti se zavražděním sv.
Ludmily. V roce 1000 existovala ves Třebaň a zaniklá ves Dražovice v okolí, připomínaná
v souvislosti se založením Ostrovského kláštera. První písemné zmínky o mnoha obcích
v oblasti pocházejí z 11. a 12. století. Většina zdejších obcí a sídlišť má pak počátek ve
středověku. Sídla často vznikala na místech či poblíž míst mnohem starších osad.
Karlštejnsko je oblastí, která stála u počátků naší státnosti. Na počátku historické doby
patřilo zalesněné a málo osídlené území k rozsáhlé lovecké oblasti českých knížat. Jedním
z jeho správních středisek byl přemyslovský hrad Tetín, ze kterého se dochovaly do dnešní
doby jen pozdější kostely uprostřed bývalého valového opevnění. Počátky Tetína jsou
v pověstech spojovány už s Krokovou dcerou Tetou. Tetín můžeme považovat za jedno
z míst pobytu prvních křesťanů v Čechách a jeden z kořenů české historie. V 11. a 12. století
byl Tetín významným společenským centrem a sídlem správců podbrdského kraje, tzv.
Tetínské župy.
134
Další historicky významnou lokalitou je vrcholně gotický hrad Karlštejn, založený v roce
1348 českým králem a římským císařem Karlem IV. jako místo pro uložení královských
pokladů, sbírek svatých relikvií a říšských korunovačních klenotů. Karlštejn svým významem
daleko přesáhl nejen hranice Českého krasu, ale i celého království a na dlouhou dobu se
stal hlavním centrem širokého okolí.
Z historického hlediska patří v oblasti do trojice nejvýznamnějších míst vedle Karlštejna
a starobylého Tetína Svatý Jan pod Skalou. V legendách se původ názvu uvádí ve spojení
se sv. Ivanem, který sem přišel z Uher a přebýval zde za dob knížete Bořivoje a Ludmily
(okolo roku 880) v jeskyni. Podle jiné pověsti zde založily kostel Čechové po vítězství u
Lodiny. Ostatní pověsti vycházejí z potvrzovacího listu z roku 1205, kdy Břetislav I. dal kapli
sv. Jana pod Skalou klášteru Ostrovskému. Na začátku 13. století byl u legendární jeskyně
vybudován klášter. Do roku 1310 zde bylo při kapli zřízeno proboštství. Od roku 1517 zde
bylo opatství jako náhrada za zničení Ostrovského kláštera husity.
Nejstaršími stavbami v oblasti jsou tetínské kostely – sv. Michaela ze 13. století, který
byl později upravovaný, (dnes kostel sv. Jana Nepomuckého) a kostel sv. Kateřiny, zřejmě
z doby kolem roku 1200. Oba kostely stojí nepochybně na místě starších staveb. Třetí stojící
románskou stavbou v oblasti je rotunda sv. Martina v Karlíku (v baroku k ní byla přistavěna
věž a r. 1899 loď kostela).
Ze 13. století se v oblasti nedochovaly výrazné pozůstatky stavební činnosti. Na sklonku
13. století byl založen hrad na konci ostrohu v Tetíně. Z jeho pravidelné dispozice zbyly
sporé fragmenty.
K výraznému uměleckému obohacení oblasti došlo v roce 1348, kdy byl založen hrad
Karlštejn. Z řady panských sídel – tvrzí, příslušných ke Karlštejnu, se nedochovalo prakticky
nic. Pod Karlštejnem se vyvinulo podhradí – Budňany, kde byl v roce 1351 založen kostel sv.
Palmácia. Roku 1358 zakládá Karel IV. tvrz (hrádek) Karlík. Z významných středověkých
kostelů lze jmenovat např. kostel sv. Stanislava v Mořině (zmínka o něm z r. 1353), kostel sv.
Martina v Třebotově (doložen v roce 1352, v roce 1865 zbořen a nahrazen kostelem
novorománským), kostel sv. Bartoloměje ve Všeradicích (později upravován) a kostel sv.
Petra a Pavla v Litni (pobořen ve třicetileté válce, později barokizován). Z tvrzí, ktreré stály
v oblasti ve 14. století, lze kromě Karlíku jmenovat např. tvrz v Suchomastech a dvě tvrze
(Mladotovská a Valdecká) v Litni.
Patnácté století zanechalo v oblasti zbytky husitských obléhacích opevnění a obležení
Karlštejna v roce 1422. Došlo k pozdně gotickým úpravám hradu Karlštejna a k jeho
významné renasanční přestavbě. Po Mockerově puristické přestavbě na konci 19. století
byly však všechny renesanční úpravy odstraněny. Byly tak zničeny bohaté renesanční
omítky a štíty, které byly nejvýznačnějšími památkami na stavební činnost 16. století
v oblasti.
Staví se nové renesanční tvrze, např. tvrz v Chotči, která byla však přestavěna v baroku
a v 19. století, z původní renesanční tvrze se zachovala jen část. Do doby kolem roku 1600
je datována věž kostela sv. Jana pod Skalou.
Nejvýznamnější raně barokní akcí v oblasti byla znovuvýstavba kláštera a výstavba
kostela Narození sv. Jana Křtitele na místě staršího kostela zvaného Hasenburgský ve
Sv. Janu pod Skalou. Z konce 17. století je kostel sv. Ludmily na Tetíně (1685) a sv. Kateřiny
v Chotči (1697 – 1699 na místě staršího kostela), postavený snad podle projektu
J. B. Matheye.
Ze stavebních akcí 18. století vyniká prelatura u Sv. Jana pod Skalou. Byly barokně
přestavěny kostely ve Všeradicích, v Mořině a v Litni. Byly stavěny kaple, např. ve Svatém
Janu pod Skalou kaple sv. Kříže (1714), v Kosoři kaple sv. Anny (1722), kaple
v Suchomastech a v Kornu. Zámecká sídla reprezentuje zámek v Suchomastech (na místě
středověké tvrze) a část zámeckých budov v Litni. Příkladem barokní hospodářské budovy
velkostatků je sýpka v Suchomastech. V této době byly stavěny také nové farní budovy,
např. fara č.p. 11 v Budňanech (1755). Nejvýznamnějšími sochařskými pracemi v oblasti je
sousoší ve Sv. Janu pod Skalou (1730) a socha sv. Šebestiána v Karlštejně z roku 1714,
stojící před budovou fary.
135
Židovské osídlení na území CHKO Český kras v době barokní dokládají mj. hřbitovy,
např. hřbitov v Litni z 1680 (nejstarší židovský hřbitov v bývalém berounském kraji) nebo
hřbitov v Mořině.
Z přelomu 18. a 19. století pocházejí budovy panského dvora na místě starého
manského statku v Tetíně a z 19. století drobná zámecká budova ve Vlencích (1834). Před
polovinou 19. století byl přestavěn zámek v Litni a v Suchomastech vznikl velký krajinářský
park. V 18. a 19. století se budovaly i stylové vesnické usedlosti. Návsi některých obcí
obohatily tehdy kaple (např. v Měňanech r. 1818, v Hlásné Třebani r. 1867).
V 19. století se staví také první školy, např. škola v Suchomastech (1817). K výstavbě
dalších vesnických škol dochází od 2. poloviny 19. století.
Hlavní sídlištní změny na území CHKO v 19. století přineslo zrušení nevolnictví
v r. 1781 a poddanství v r. 1848. Uvolnění zemědělského obyvatelstva vedlo k velkému
rozvoji vesnic a k jejich výstavbě.
Od konce 19. století se staví v novoslozích, např. v novorománském stylu v Třebotově
kostel sv. Martina a na návsi v Korně nová kaple. Staví se hřbitovní kaple a hrobky, např.
novogotická hřbitovní kaple sv. Maxmiliána ve Svatém Janu pod Skalou nebo
novorenesanční hrobka rodiny Daubkovy v Litni.
Nejvýznamnějším architektonickým počinem 2. poloviny 19. století na území CHKO je
novogotická přestavba hradu Karlštejn, která vycházela z dobových tendencí vrátit
významnou historickou stavbu do původního stavu. Jak bylo již uvedeno, byly při přestavbě
odstraněny cenné renesanční prvky.
Charakter venkovské zástavby je rozebrán v předchozí kapitole. Jak již bylo uvedeno,
k roku 1840 (Stabilní katastr) převládala již v řadě sídel zděná zástavba nad roubenou.
Roubené stavby v roce 1840 stojící zmizely většinou v průběhu 2. poloviny 19. století a
v první polovině století dvacátého. Průzkumem v oblasti k roku 1997 zjištěny necelé dvě
desítky dochovaných roubených budov (zejména v jižní části).
Významné jsou pozůstatky usedlostí typu franckých dvorců s charakteristickým
roubeným špýcharem stojícím na ohradní zdi. Tento typ se dobře zachoval v Nesvačilech
(č.p. 8), v Mořině (č.p. 27) a v Srbsku (č.p. 10). Významným pozůstatkem, vyžadujícím stejně
jako usedlosti se špýchary maximální ochranu, je roubená usedlost č.p. 13 v Nesvačilech,
chalupy č.p. 10 a 29 ve Všeradicích a č.p. 7 a 61 v Mořince. Památkově chráněné jsou však
jen některé z uvedených staveb.
Z doby kolem roku 1800 se dochovaly na čtyři desítky půlkruhově nebo stlačeně
klenutých bran, které výrazně dotvářejí prostory návsí. Z významných zděných usedlostí je
třeba především připomenout č.p. 30 v Hostimi a č.p. 65 ve Všeradicích, datované do
sklonku 18. století. Rustikalizující charakter mají i domy č.p. 34 a 53 v Budňanech, rovněž
z konce 18. století. Pro téměř všechny návesní prostory jsou charakteristické drobné hmoty
kaplí se zvoničkami.
Obraz krajiny dotváří řada božích muk a křížů, vesměs z průběhu 19. století.
Na území CHKO Český kras se nacházejí dvě vesnické památkové zóny (Mořinka,
Korno) a jedna národní kulturní památka (hrad Karlštejn).
Seznam nemovitých památek (současných i navržených), národních kulturních památek
a vesnických památkových zón je v příloze 10.
V návrzích územních plánů v oblasti CHKO Český kras a při stavební činnosti v obcích
je třeba nejen respektovat všechny v seznamu uvedené památky, ale rovněž zachovat
urbanistický rozvrh, měřítko a členitost sídel. Nová výstavba by měla být organickým
navázáním na staletý vývoj sídelních útvarů.
Vyhodnocení stávající zástavby
Obytné stavby
Obytná individuální výstavba (rodinné domy) na území CHKO Český kras je značně
nerovnoměrně rozdělena. Její četnost je dána především vzdáleností od Prahy a dopravní
dostupností hlavního města. Nejvýrazněji přestavovanými vesnicemi (před i po vzniku
CHKO) jsou Třebotov, Kosoř, Hlásná Třebaň, Mořina, Vonoklasy a Choteč. V mnohých
136
z nich (především se jedná o Třebotov a Kosoř) zásahy v padesátých a šedesátých letech
z velké části potřely původní charakter vesnického sídla. Rozhodování o dalším směru
rozvoje výstavby v uvedených obcích je proto komplikované. Změna charakteru sídel byla
v minulosti způsobena také intenzivní výstavbou rekreačních chat (např. Hlásná Třebaň).
V současné době probíhá výstavba ve všech obcích na území Českého krasu vcelku
koordinovaně a respektuje v rámci stavebních předpisů požadavky ochrany přírody.
Stavební úřady se Správou CHKO Český kras spolupracují, což je při velkém nárůstu
stavební činnosti v posledních letech potěšující.
Výstavba v oblasti je intenzívní, a to především v obcích ležících v blízkosti Prahy a
v Hlásné Třebani. Ve vesnicích, které mají dobrou dopravní dostupnost z Prahy, se projevuje
jednak tlak developerských společností na vyšší hustotu zástavby, jednak tlak investorů na
prosazení atypických staveb naprosto se vymykajících stanoveným regulativům a
nekorespondujících s původní zástavbou. Díky své atraktivnosti se středem zájmu
developerských společností stal také městys Karlštejn. V tomto případě se jedná o snahu
stavět nové byty a bytové domy a o prosazování nových lokalit pro výstavbu rodinných
domů.
Správa CHKO vytvořila Všeobecné regulativy pro stavby v CHKO Český kras, které byly
stanoveny na základě typických znaků architektury v oblasti Českého krasu. Vycházejí
především ze základního hmotového řešení staveb původní lidové architektury. S ohledem
na různorodost zástavby a odlišný charakter jednotlivých vesnic (nebo i jejich částí) jsou
regulativy brány jako směrné. Rozdělení sídel (případně i částí sídel) podle jejich charakteru,
jejich urbanistických kvalit a architektonických hodnot a v návaznosti základní požadavky na
novou výstavbu jsou zahrnuty v aktualizaci Preventivního hodnocení území CHKO Český
kras z hlediska krajinného rázu z r. 2008.
Ostatní stavby
Z ostatních stávajících staveb jsou problematické především stavby zemědělské, které jsou
soustředěny převážně v zemědělských areálech. Svým měřítkem, tvarem a použitými
materiály se uvedené objekty vymykají okolní zástavbě. Na rozdíl od původních
hospodářských staveb se harmonicky nezačleňují do okolního prostředí. Uvedené
zemědělské areály jsou často situovány na pohledově exponovaných místech mimo
zástavbu obce a výrazně narušují krajinný ráz. Jejich další rozšiřování je velmi
problematické. Zejména se jedná o zemědělské areály v Bykoši, Dolních Vlencích,
Měňanech, Suchomastech, Vinařicích, Mořině nebo Kosoři (viz kap. 4.2.).
Průmyslové stavby se v oblasti vyskytují pouze ojediněle (např. v obci Karlštejn) a není
snaha o jejich územní rozšiřování. V jednotlivých obcích se nalézají drobné provozovny,
které svým měřítkem a charakterem nevybočují z okolní zástavby.
Rekreační zástavba je s ohledem na atraktivnost celého území a na blízkost Prahy a
Berouna rozsáhlá. Architektura rekreačních chat je většinou nekvalitní a naprosto nevhodná
z hlediska charakteru původní zástavby. Častá je snaha přestavět chaty na rodinné domy.
Při povolování úprav chat postupuje Správa CHKO Český kras obdobně jako u rodinných
domů a snaží se o zkvalitnění a harmonizaci chatových lokalit.
Stavby občanské vybavenosti v sídlech jsou svou kvalitou různorodé. Jsou zde
typizované prodejny, které často výrazným způsobem narušují charakter center vesnic.
Úpravy těchto objektů by byly velmi žádoucí, ale zatím k nim nedochází. Školy, hasičské
zbrojnice, objekty obecních úřadů, hřiště apod. nejsou až na výjimky problematické. Stavební
zásahy u těchto staveb nejsou četné a vzhledem k tomu, že se jedná většinou o majetek
obcí, je spolupráce investorů při jejich úpravách dobrá.
Zcela specifické je golfové hřiště v obci Karlštejn.
137
Obr. 11: Rekreační chaty v NPR Koda
Územní plánování
Většina obcí má zpracovány územní plány. U mnoha územních plánů dochází ke
schvalování jejich změn, a to z pohledu Správy CHKO Český kras ve většině případů v příliš
krátkých časových úsecích (např. územní plán Karlštejna byl schválen v říjnu 2005 a od roku
2007 probíhá 1. změna, územní plán Třebotova z r. 1996 má již 5 schválených změn apod.).
Územní plán jako koncepční dokument pro delší časový horizont tak poněkud ztrácí svůj
smysl. Snahou obcí je především vymezení nových (většinou rozsáhlých) lokalit pro obytnou
zástavbu. Tato tendence se projevuje především v atraktivních lokalitách (např. Karlštejn),
ale i v dalších, kde nutnost vymezování dalších velkých ploch pro výstavbu zjevně nesouvisí
s aktuální potřebou obce (např. Srbsko, Kosoř, Suchomasty).
V souvislosti s novým stavebním zákonem (zák. č. 183/2006 Sb.) platným od 1. 1. 2007
budou muset být územní plány přehodnoceny.
U některých obcí, které dosud územní plán schváleny nemají, bylo vymezeno dle
nového stavebního zákona zastavěné území obce (Svatý Jan pod Skalou, Tetín, Vonoklasy
a Karlík).
Součinnost Správy CHKO Český kras a pořizovatelů územně plánovací dokumentace je
v současné době uspokojivá.
Poradenství a informovanost stavebníků
Poradenství a informovanosti stavebníků je věnována značná péče. Stavebníci mají možnost
se prostřednictvím internetu, telefonicky, poštou nebo přímo na pracovišti seznámit
s požadavky kladenými Správou CHKO Český kras na výstavbu v oblasti a mohou
konzultovat své záměry a projekty již v úvodních stupních rozpracovanosti. Tímto postupem
138
se zvyšuje hospodárnost ze strany stavebníků i úřadů a snižuje se pravděpodobnost
případných konfliktních projektů. V tomto směru je dobrá spolupráce též s většinou
stavebních úřadů působících v oblasti.
4.7. Doprava a inženýrské sítě
Doprava
Silniční doprava
Území Českého krasu se rozprostírá mezi dopravně nadřazenými radiálami, zaústěnými do
městského dopravního systému Hlavního města Prahy (dálnice D 5, silnice pro motorová
vozidla R 4). V hlavních urbanizovaných osách je obsluhováno systémem silnic I. a II. třídy,
doplněným hustou, avšak přiměřenou sítí silnic nižšího řádu, zajišťujících dopravní nároky
tranzitního, místního, zdrojového i cílového charakteru.
Intenzita dopravy na silniční síti má sezónně proměnlivý charakter. Celoroční provoz
představuje každodenní dojížďka osob do zaměstnání, škol, za vybaveností, v nákladní
dopravě pak převážně průmyslová doprava, zemědělský provoz, zásobování a služby.
Nejsilnější celoroční přepravní proudy osobní a nákladní dopravy se koncentrují do os
větších ekonomických a společenských aktivit Praha-Beroun-Zdice, Praha-ŘevniceHostomice a Mníšek-Řevnice-Srbsko-Beroun-Kladno (což je i hlavní páteřní osa oblasti).
Zatížení silniční sítě vzrůstá zvláště v letním období, kdy se výrazně projevuje specifická
funkce části tohoto území jako příměstské zóny rekreace a turistiky se silnou vazbou
k Praze. Z tohoto se částečně vymyká Karlštejn, který je díky téměř celoroční otevírací době
hradu cílem turistického zájmu nepřetržitě.
Kromě zvýšených nároků na parkování, které mnohé obce nejsou schopny uspokojit
(např. Svatý Jan pod Skalou) dochází na některých úzkých silnicích v intravilánu
k nebezpečným situacím při míjení projíždějících vozidel s obyvateli sídel a návštěvníky
rekreačních oblastí (např. Hostim, Svatý Jan pod Skalou, Srbsko, Karlštejn)
Nejvýznamnější automobilovou komunikací v okolí CHKO Český kras je dálnice D 5
procházející podél SZ hranice CHKO. Tato dálnice je velmi významným zdrojem emisí
prachu a NOX, které při západním proudění větrů značně negativně ovlivňují západní část
CHKO. Dálnice D 5 je rovněž zdrojem znečistění hlukového a výrazně negativní je i její vliv
na krajinný ráz území západně od chráněné oblasti.
K poměrně frekventovaným na území CHKO patří komunikace II. třídy č. 116 vedoucí
z Hlásné Třebaně, přes Karlštejn, Srbsko a Hostim do Berouna, po které projíždí často nejen
osobní, ale rovněž tranzitní (kamionová) doprava a autobusy. Tato komunikace však pro
podobnou dopravu nejen není dimenzována (prudké oblouky a stoupání), ale navíc prochází
územím NPR Karlštejn a I. zóny CHKO. Z důvodů projíždění tranzitní dopravy po komunikaci
II/116 pak dochází ze strany Správy silnic ke snahám o její větší zabezpečení formou
ocelových svodidel, což má zpětně negativní vliv na krajinný ráz oblasti.
Problémem je i každoroční pořádání automobilového závodu „Pražský rallysprint“
procházejícího Přírodní rezervací Radotínské údolí. Pořádání automobilových závodů
v CHKO a zejména MZCHÚ představuje zvýšenou dopravní zátěž území, spojenou navíc
s pohybem většího množství diváků mimo cesty. Nadměrně zvýšené je pak též riziko
automobilových nehod, zejména mimo komunikace - a tedy i např. únik pohonných a
provozních kapalin z vozidel do přírodního prostředí.
Zimní údržba komunikací je v souladu se zákonem prováděna pouze posypem relativně
inertními materiály (struskový materiál, vápencová drť).
Jen pro části silnic III. třídy (silnice č. III/11524, III/11524a a III/11413) v celkové délce
2093 m, z Koněprus do velkolomu Čertovy schody v k. ú. Koněprusy a Suchomasty a
v prostoru velkolomu je povolena výjimka na používání chemického ošetření komunikací
v zimním období pomocí 23 % roztoku chloridu sodného s vodou na období 2008-2018.
139
Tento postřik je však možné provádět pouze ve skutečně nezbytně nutných případech, po
předchozím mechanickém odstranění sněhové pokrývky, tedy jen na zbytky sněhu a
námrazy, nikoliv na suché komunikace či preventivně. Po každé zimní sezóně má být pak
Správě CHKO Český kras předkládáno vyhodnocení skutečně provedených opatření.
Železniční doprava
Geomorfologické uspořádání území již v historii určilo základní přepravní koridory. Hlavní
železniční tah je veden údolím Berounky a je nejvýznamnější tratí pro osobní dopravu
procházející územím CHKO.
Již dlouhodobě je plánována optimalizace trati Praha-Řevnice-Beroun umožňující
zvýšení přepravní rychlosti. V rámci tohoto projektu by mělo dojít k přeložení některých
úseků trati (napřimování oblouků), výstavbě protihlukových bariér a instalaci ochranných síti
a plotů na skalní stěny a svahy. Necitlivá realizace protihlukových bariér by znamenala vedle
silného zásahu do krajinného rázu i vznik významných migračních bariér, zejména pro
chráněné druhy plazů (především užovka podplamatá /Natrix tessellata/). Instalace
ochranných sítí je zase spojena s naprostou destrukci, často velmi cenné, skalní suchomilné
vegetace, neboť při ní dochází k odstřelu zvětralých částí skal a k záměrnému odstraňování
vegetace z celých skalních stěn.
V plánu je též výstavba nového železničního spojení z Prahy do Berouna, které bude ve
většině své trasy vedeno tunelem, ze kterého vyústí na okraji CHKO před Berounem. Tato
stavba má procházet severozápadní částí CHKO, avšak přímo do oblasti zasáhne pouze
minimálně. V nivě Loděnice jižně od obce Sedlec by došlo k vybudování malého větracího a
čerpacího objektu a za vyústěním tratě z tunelu k vybudování nového mostu přes Berounku.
Tento most, ležící stále ještě v chráněné oblasti, je však již v těsném kontaktu se silně
urbanizovaným předměstím berounské aglomerace. Jeho stavba, při vhodném
architektonickém ztvárnění a sadových úpravách v okolí, nebude představovat podstatnější
narušení přírodních a krajinných hodnot.
Letecká doprava
Na území CHKO se nenachází žádné zařízení pro leteckou dopravu. Nejbližší letiště se
nachází v obci Bubovice, těsně za hranicí CHKO Český kras. Letiště má travnatou vzletovou
a přistávací dráhu a slouží jako základna pro sportovní létání, případně pro letecké práce
v zemědělství. Kromě hlukového zatížení přilehlého území se v krajině jako negativní
dominanta uplatňují především letištní hangáry a haly - jak svými velkými měřítky, tak
umístěním na horizontu.
Od roku 2007 začaly být v obci Karlštejn provozovány vyhlídkové lety nad vybraná
atraktivní místa v CHKO Český kras pomocí malého vrtulníku startujícího z louky u řeky
Berounky v k. ú. Poučník. Tato činnost se negativně projevuje zejména v hlukovém
znečištění, kdy hlavně při startech a přistáních vrtulníku dochází k silnému hlukovému
zatížení okolí, které je umocňováno odrazem zvuku od skalní stěny v NPR Karlštejn tvořících
kaňon Berounky.
Vodní doprava
Vodní doprava po řece Berounce není v současnosti příliš využívána, přestože splavnění
řeky v ose Praha–Beroun–Plzeň zůstává součástí dlouhodobých koncepcí a vyšších územně
plánovacích dokumentů (Politika územního rozvoje, Zásady územního rozvoje Prahy a
Středočeského kraje).
Cyklistická doprava
Na území CHKO je vymezena poměrně hustá síť cyklistických tras a stezek.
Na některých místech ale dochází k vjíždění cyklistů na pěší turistické trasy, z hlediska
ochrany přírody však pro jízdu na kole vyloženě nevhodných – např. na pěšinu podél
Bubovických vodopádů.
V roce 2006 došlo k vybudování prvního úseku cyklostezky „Po stopách Českých králů“
z Berouna do osady Kozel. Tento úsek byl bez souhlasu Správy CHKO vybudován
140
s povrchem zpevněným asfaltovým betonem, čímž došlo k poměrně silné změně rázu
dotčeného krajinného prostoru a ke zvýšenému riziku úhynu kriticky ohrožené užovky
podplamaté Natrix tessellata na povrchu cyklostezky. Navazující úseky do Srbska a do
Karlštejna jsou již povoleny se zpevněním z kamenných desek a z kaleného štěrku.
Inženýrské sítě
Na území CHKO nedochází k významnějším změnám v liniových stavbách inženýrských sítí,
spojeným s posilováním jejich negativního dopadu na území oblasti. Nejvýraznější vliv,
projevující se negativně zejména na krajinném rázu CHKO, mají elektrovody VVN. Územím
CHKO prochází několik elektrických vedení VVN o napětí 400 kV: z prostoru Zadní Kopaniny
prochází jižním směrem kolem Chotče, mezi Kosoří a Třebovovem, skrz lesnatý svah PR
Staňkovka, kde opouští CHKO (souběžně v této trase prochází i vedení 110 kV); další větev
tohoto vedení protíná chráněnou oblast jižně od Chýnice (souběžně s vedením VVN 110 kV),
dále pak vede za severním okrajem CHKO a u Trněného Újezdu se stáčí na jih a prochází
prostorem mezi Mořinou a Mořinkou přes Zadní Třebaň. V jižní části CHKO vedení VVN
prochází severně od Litně a Měňan, obchází lesní komplex Kody a je ukončeno
v transformovně 400 kV mezi Berounem a Tetínem, již mimo CHKO. Vedení VVN o napětí
110 kV je vedeno z transformovny 110 kV v Poučníku jihozápadním směrem a kolem Kody
do již zmíněné transformovny u Tetína; další vedení 110 kV vedoucí mezi Chotčí a
Třebotovem směřuje k Vonoklasům, protíná okraj PR Karlické údolí a pokračuje
k Dobřichovicím.
K nové výstavbě nadzemních inženýrských sítí téměř nedochází, naopak postupně jsou
překládána některá vedení VN a zejména NN do zemního kabelového vedení – především
v intravilánech a jejich okolí.
Vážný problém představuje neuvážené vyřezávání stromů pod vedeními elektrické
energie – dochází ke kácení dřevin v alejích tam, kde by stačilo pouhé dílčí sesazení korun
stromů. Navíc často není prováděna následná náhradní výsadba. Krajina je tak dále
ochuzována o prvky nelesní zeleně. U některých elektrických vedení procházejících
listnatými lesními porosty by naopak vyřezávání dřevin na omezených plochách mohlo
představovat pozitivní management vedoucí k obnově nízkého lesa a ke zvýšení biodiversity
území (např. Mramor), nebo ke změně nepříznivého druhového složení porostu –
nahrazením akátů místními listnatými dřevinami.
Územím CHKO procházejí vysokotlaké plynovody v jižní části (od Řevnic) přes Korno a
Tobolku a dále pak v severozápadní části oblasti od mezi Berounem a Tetínem přes
Záhrabskou a Jánskou směrem k Vysokému Újezdu. Většina obcí v oblasti je
plynofikovaných.
Většina obcí má také vodovod i kanalizaci již vybudovanou nebo je ve stádiu přípravy
projektové dokumentace pro jejich výstavbu.
Solární či fotovoltaické panely se vyskytují pouze ojediněle, jako lokální zdroje pro účely
vlastníků – většinou se jedná o panely umístěné na střechách rodinných domů. V souvislosti
se současnou státní dotační politikou vzrůstá zájem o tento zdroj energie a začínají se
vyskytovat záměry na fotovoltaické elektrárny větších rozměrů.
Větrné elektrárny se na území CHKO nevyskytují.
Vysílačů mobilních operátorů se v oblasti nachází několik, většinou se však v krajině
výrazněji neuplatňují. Jako výraznější negativní krajinná dominanta působí stožáry v Srbsku
a na svahu vrchu Voškov nad Karlštejnem.
Fragmentace a migrační bariéry
Vzhledem k tomu, že struktura a hustota sítě komunikací v CHKO je přiměřená, nedochází
jejich vlivem k významnější fragmentaci krajiny, která by znamenala vážnější překážky
v migraci rostlin a živočichů a narušovala ekologii krajiny. Přesto však existuje v oblasti
několik míst, která představují dílčí překážky v migraci živočichů a v sezóně na nich dochází
k jejich zvýšenému úhynu. Jedná se především o úsek silnice č. II/116 mezi Karlštejnem a
Srbskem (užovka podplamatá a další plazi), úsek komunikace mezi dubem Sedmi bratří a
141
obcí Karlštejn (mloci), komunikaci v obci Mořina kolem rybníčků (ropuchy) a úsek silnice
mezi Měňany a Koněprusy (ropuchy).
Při vysoké frekvenci dopravy rovněž částečnou migrační bariéru může představovat
vyasfaltovaná komunikace cyklostezky Beroun-Kozel, kde v době migrace užovky
podplamaté může s vysokou pravděpodobností docházet k jejímu zvýšenému úhynu
přejetím cyklisty či vozidly.
Jistým rizikem by byla plná realizace výše zmíněného projektu optimalizace železniční
trati Beroun-Řevnice-Praha, kdy by vybudováním protihlukových bariér došlo v určitých
místech k úplnému zamezení migrace užovky podplamaté.
4.8. Průmysl
Na území CHKO Český kras se nachází několik průmyslových areálů, a to většinou
v hraničních partiích chráněné oblasti. Tyto areály ovlivňují prostředí CHKO svými tekutými,
plynnými nebo pevnými odpadními produkty, hlukovým znečištěním, případně
znehodnocením krajinného rázu.
Jedná se především o průmyslové činnosti spojené s těžbou a zpracováním vápence –
vápenka Čertovy schody, cementárna v Radotíně a cementárna v Loděnici, které především
svým pevným spadem značně ovlivňují blízké okolí. Další menší průmyslové provozy se
nacházejí v Karlštejně (Kerval - výroba a zpracování speciální keramiky, výrobky z oceli a
litiny), v Třebotově ad. Jejich vliv je však spíše pouze lokální.
Znečištění území CHKO Český kras zvyšují také průmyslové aglomerace situované
mimo území CHKO. Prokazatelný vliv je jednak ve východním cípu CHKO, v těsném
sousedství Prahy-Radotína, a pak na západě od průmyslového centra Beroun-Králův Dvůr.
Berounská aglomerace zatěžuje SZ část CHKO Český kras imisemi prachu a oxidů dusíku.
Koncentrace těchto škodlivin přesahují běžně dovolené limity a způsobují škody na vegetaci
a snižují životnost zasažených lesů. Celkový dopad vlivu oxidů dusíku není ještě zcela
objasněn. Jisté však je, že jeho ukládání vede ke zvyšování úživnosti stanovišť a tím i ke
změnám v rostlinných společenstvech. (Tento jev je výrazný např. v NPP Zlatý kůň, jež leží
v blízkosti zdroje oxidů dusíku z vápenky Čertovy schody.)
4.9. Zacházení s odpady
Zařízení k nakládání s odpady na území CHKO Český kras
Žádné v současnosti provozované zařízení k nakládání s odpady v CHKO se nenachází na
území MZCHÚ, jeho ochranného pásma, v I. či v II. zóně odstupňované ochrany přírody,
v ekologicky významné lokalitě nebo v některém z prvků systému ÚSES. Na území CHKO
Český kras v současnosti fungují tato zařízení k nakládání s odpady ve smyslu § 4 písm. d)
zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech:
1/ Kompostárna v k. ú. Třebotov, provozovaná firmou T.O.P.UMWELT s. r. o. Roční kapacita
zařízení činí 20 000 tun surového materiálu. Zařízení je umístěno na bývalém hnojném platu
mimo zastavěné území obce západně od Třebotova ve III. zóně odstupňované ochrany
přírody.
2/ Zařízení k výkupu a zpracování kovového šrotu v k. ú. Loděnice, provozované firmou
ECORING s.r.o. Zařízení je umístěno na hranici CHKO Český kras pod železniční tratí Praha
– Beroun přes Rudnou v zastavěném území obce (osada Janská) ve III. zóně. Vzhledem
k blízkosti významného vodního toku Loděnického potoka byla stanovena podmínka
odtransportování zpracovávaných odpadů na určené záložní stanoviště při vyhlášení
142
1. stupně povodňové aktivity ve smyslu ust. § 70 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách. Tato
podmínka je zapracována do povodňového plánu Obce Loděnice.
3/ Sběrný dvůr pro stanovené druhy tuhého komunálního odpadu v k. ú. Loděnice,
provozovaný firmou Technické služby Beroun, s.r.o. Sběrný dvůr je provozován formou
kontejnerů na tříděný odpad. Zařízení je umístěno při hranici CHKO Český kras
v zastavěném území obce Loděnice (osada Janská) ve III. zóně. Vzhledem k blízkosti
významného vodního toku Loděnického potoka byla stanovena podmínka odtransportování
kontejnerů s odpady na určené záložní stanoviště při vyhlášení 1. stupně povodňové aktivity
ve smyslu ust. § 70 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách. Tato podmínka je zapracována do
povodňového plánu Obce Loděnice.
4/ Hospodářský dvůr pro účely sběru a využití organického tuhého komunálního odpadu
v k. ú. Černošice, provozovaný právnickou osobou Městem Černošice. V současnosti je
zařízení málo využíváno, materiály jsou dopravovány na kompostárnu do Třebotova.
5/ Provozovna likvidačního centra výpočetní a kancelářské techniky v k. ú. Třebotov,
provozovatelem je pan František Tauterman, Vonoklasy. Likvidační centrum je umístěno ve
III. zóně při západním okraji zástavby obce Třebotov v uzavřených halách bývalého kravína,
probíhá zde demontáž a třídění jednolivých dílů. Doprava a manipulace je prováděna
v uzavřených kontejnerech.
6/ Cementárna Radotín, provozovatel Českomoravský cement, a.s., nástupnická společnost,
Mokrá 359, 664 04 Mokrá – Horákov, budoucí využití odpadů jako přídatného paliva při
výrobě cementového slínku ve dvou rotačních pecích. Proběhl proces posuzování vlivů
záměru na životní prostředí (EIA) s kladným stanoviskem Magistrátu Hl. m. Prahy. Zařízení
bude umístěno v areálu průmyslového závodu cementáren v Radotíně ve III. zóně, jeho
předpokládaná kapacita je 88 000 tun využitého odpadu ročně.
7. Sběrný dvůr Radotín, provozovatel hlavní město Praha, Městská část Praha 16, umístěn
v k. ú. Radotín - III. zóna CHKO Český kras. Souhlas Správy vydán rozhodnutím pod
č. j. 3167/689/04 ze dne 29. 3. 2004, spis. zn.: S/3167/2004. Ve sběrném dvoře Radotín je
nakládáno s těmito odpady: objemný odpad; dřevěný odpad; odpad z údržby zeleně; kovy;
elektrotechnický odpad; využitelný odpad; nebezpečný odpad; lednice; textil; pneumatiky;
stavební odpad.
Odpady (zejména kategorie 17 05 04 – výkopové zeminy a kamení bez obsahu
nebezpečných látek, dále kat. 17 01 01 – 03 dle přílohy č. 1 k vyhlášce č. 381/2001 Sb.) jsou
využívány k zavážení a rekultivacím některých vytěžených prostor:
-
pískovna v k. ú. Liteň (III. zóna), provozovatel pan Václav Merhulík, Karlštejnská 200,
252 29 Lety
pískovna v k. ú. Kosoř (III. zóna), bývalý provozovatel pan Karel Tatar, U Vodárny 1450,
152 28 Černošice, t. č. v konkurzu
pískovna v k. ú. Běleč (III. zóna), v současnosti již vytěžená, t. č. ve vlastnictví Městyse
Liteň, Náměstí 71, 267 27 Liteň
bývalý lom Homolák (k. ú. Suchomasty a k. ú. Měňany, převážně III. zóna), úložiště
podsítného z třídiče vápence, provozovatel Velkolom Čertovy schody, akciová
společnost, Tmaň č. p. 200, 267 21 Tmaň
Vytěžené prostory provozovaných důlních děl Velkolomu Čertovy schody (k. ú. Tmaň,
Suchomasty, Koněprusy), lomu Čeřinka (k. ú. Bubovice a Kozolupy), Kruhového lomu
(k. ú. Tetín) a lomů Špička – Hvížďalka (k. ú. Radotín) jsou rekultivovány podle příslušných
plánů rekultivací.
143
Komunální odpady
Komunální odpady z obcí na území CHKO Český kras jsou odstraňovány mimo území
CHKO. Využívána je například řízená skládka v k. ú. Stašov u Hořovic, donedávna byla
využívána i nyní rekultivovaná skládka v k. ú. Řevnice. Odvoz komunálních odpadů
provádějí na území CHKO dvě právnické osoby:
-
Technické služby Beroun, s.r.o., Viničná 910, 266 70 Beroun
RUMPOLD-P s.r.o., Dr. Janského 954, 252 28 Černošice
Většina obcí na území CHKO Český kras má zavedeno třídění odpadů. Obvykle 2x ročně
organizují obce svoz nebezpečného odpadu, který je odstraňován rovněž mimo území
CHKO.
Staré zátěže a nepovolené skládky
Nejrozsáhlejší starou zátěží je dnes již nepoužívaná skládka komunálního odpadu
v k. ú. Beroun v lokalitě zvané Židovská rokle u osady Lištice. Plošný rozsah skládky činí cca
4 ha, objem uložených odpadů cca 300–400 tisíc m3. Složení odpadu není Správě známo,
nelze vyloučit, že zde byl uložen vedle netříděného komunálního odpadu i odpad průmyslový
včetně nebezpečného odpadu. Skládka byla provozována Městem Beroun od konce 70. let,
činnost zde byla ukončena v polovině 90. let minulého století. Skládka je nyní svrchu
překryta zeminou, jinak zde neproběhly žádné další rekultivační práce. V současnosti
probíhá soudní spor ohledně vyklizení části skládky, která zasahuje na soukromé pozemky.
Na území CHKO se v současnosti nenalézá žádná provozovaná řízená skládka. Nachází se
zde však několik desítek skládek nepovolených.
Příklady nejvýznamnějších nepovolených skládek :
-
k. ú. Vonoklasy, skládka výkopových zemin a sutě včetně živice na bývalém hnojném
platu, t. č. je odstraňována zčásti recyklací, zčásti odvozem odpadu mimo území CHKO;
k. ú. Vonoklasy, skládka komunálního odpadu z blízké chatové osady v bývalém hliníku
při lesní cestě k Černošicím, t. č. se připravuje projekt odstranění;
k. ú. Choteč, u silnice směr osada Kuchařík;
k. ú. Zadní Kopanina, při západním okraji zástavby na území PR Radotínské údolí,
komunální odpad;
k. ú. Radotín, v zatáčce silnice na Zadní Kopaninu nad osadou Cikánka v PR
Radotínské údolí, pneumatiky, plasty;
k. ú. Radotín, u potoka mezi osadou Cikánka a lomem Špička, převážně stavební suť a
živice;
k. ú. Radotín, u silnice na Třebotov, zejména komunální odpad;
k. ú. Liteň, komunální odpad pod vrchem Mramor;
k. ú. Liteň, bývalé hnojné plato ve směru na Měňany, výkopová zemina, komunální
odpad;
k. ú. Chýnice, východně od obce vedle areálu bývalého kravína, zejména výkopová
zemina;
k. ú. Hostim, lokalita „Na hradišti“ u bunkru;
k. ú. Zadní Kopanina, lokalita Zmrzlík a podél Mlýnského potoka
Hlavní problémy odpadového hospodářství v Českém krasu z hlediska ochrany přírody a
krajiny
K hlavním problémům odpadového hospodářství na území CHKO Český kras patří z pohledu
zájmů ochrany přírody a krajiny patří:
1/ Nedodržování podmínek stanovených orgánem ochrany přírody ze strany provozovatelů
zařízení k nakládání s odpady. Příkladem je nepovolené rozšiřování manipulace, skladování
144
a provádění třídění a dalších technologických úprav materiálů mimo vymezenou plochu na
kompostárně v Třebotově. V současnosti je tento případ předmětem trestního řízení.
2/ Neostrá legislativní hranice mezi odstraňováním odpadů ukládáním (skládkováním) ve
smyslu zákona č. 185/2001 Sb. (o odpadech), terénními úpravami dle příslušných
ustanovení zákona č. 183/2006 Sb. (stavební zákon), případně sanacemi a rekultivacemi
vytěžených prostor ve smyslu zákona č. 44/1988 Sb. (horní zákon). Ukládání materiálů,
kterých se potřebují jejich původci zbavit (zejména výkopové zeminy, vytěžené horniny při
hloubení tunelů a stavebních jam, stavební suť, rybniční bahno, kaly atd.), je pro vlastníky
potenciálních úložných prostor finančně velmi výhodné. Správa v minulém období řešila řadu
případů (mnohdy zamítavě), kdy žadatel měl v úmyslu provést nebo bez povolení provedl
terénní úpravy navezením výše uvedených materiálů. Nejrozsáhlejším případem nepovolené
terénní úpravy je navážka cca 20 000 m3 výkopové zeminy a hlinitého štěrku v sousedství
kompostárny v Třebotově firmou T.O.P.UMWELT s. r. o., věc je v současnosti předmětem
trestního řízení. Další méně rozsáhlé případy se vyskytly například v osadě Janská
v k. ú. Loděnice (navážka materiálu včetně živice a stavební sutě za účelem terénních úprav
při stavbě hřiště), v k. ú. Tobolka, k. ú. Poučník, k. ú. Choteč atd.
3/ Zneužívání úložných prostor při sanačně-rekultivačních pracech a při terénních úpravách
k nepovolenému ukládání odpadů, které nejsou předmětem souhlasu orgánů ochrany
přírody. Takovéto případy byly v poslední době zaznamenány a řešeny například
v pískovnách v Bělči a v Kosoři. Nelegální ukládání odpadů se obvykle špatně zjišťuje (bývají
zpravidla rychle zakryty) i objasňuje (stavebník obvykle věc svede na „neznámou osobu“).
4/ Rozsáhlá stará zátěž, kterou je bývalá skládka v Berouně–Lištici, jejíž sanace a
rekultivace bude vzhledem k jejímu charakteru finančně, technicky i administrativně
mimořádně náročná. V současnosti věc vázne kromě jiného též na vleklém soudním sporu
Města Berouna s vlastníkem dotčených pozemků.
5/ Stále pokračující rozsáhlé navážení materiálů včetně řady kategorií odpadů do areálu
bývalého statku v Bubovicích. Věc je předmětem řízení České inspekce životního prostředí.
6/ Stále se opakující případy nepovoleného skládkování a odhazování odpadů. Skládky
velmi často vznikají na stále stejných místech, t. j. i tam, kde byly předtím odstraněny.
Například v roce 2006 odstranil vlastník lesa nepovolenou skládku u osady Cikánka
v k. ú. Radotín, v současnosti se zde nachází skládka znovu. Případy nepovoleného
skládkování se velmi nesnadno objasňují a dokazují, a to i v případech, kdy Správa požádá o
pomoc Policii ČR.
7/ Případy nelegálního odstraňování odpadů, které často souvisí s trestnou činností. Jedná
se například o odkládání autovraků, pálení pneumatik či plastů nebo o vypalování kabelů.
Několik obdobných případů řešila v posledních letech Policie ČR.
Výsledky a zkušenosti z minulého období
V minulém období se podařilo dosáhnout některých výsledků a získat určité zkušenosti, které
bude možné uplatnit v další činnosti.
Významným výsledkem, a to zdaleka nejen zásluhou Správy, je odvrácení realizace
záměru na zřízení rozsáhlé skládky spojené se zařízením k nakládání s odpady v lokalitě
Baková v k. ú. Zbuzany. Tato lokalita není součástí CHKO Český kras, nachází se však v její
blízkosti a spadá do povodí Radotínského potoka nad PR Radotínské údolí. Záměrem zde
bylo na stávající orné půdě otevřít ložisko nevyhrazeného nerostu (nekvalitního štěrkopísku)
a po jeho vytěžení použít prostor o objemu cca 2,3 milionu m3 k dlouhodobému (podle
předpokladu cca 26 let trvajícímu) ukládání komunálních a průmyslových odpadů, včetně
nebezpečných, a k provádění jejich stabilizace. Záměr byl podroben procesu posuzování
145
vlivů na životní prostředí (EIA), kterého se svými odbornými stanovisky zůčastnila rovněž
Správa, a posléze byl příslušnými orgány odpadového hospodářství zamítnut.
Další zkušenost získala Správa při posuzování záměru na uložení popílku z teplárny
v Příbrami do bývalé pískovny v Bělči. Ukázalo se, že tyto popílky obsahují některé
nebezpečné snadno vyluhovatelné látky (konkrétně zejména fluoridy) a v daných
geologických podmínkách lokality nebylo možné souhlas s odstraňováním tohoto odpadu
podle ust. § 26 odst. 1 písm. a) zákona udělit.
V minulém období se podařilo zejména ve spolupráci s obcemi a s vlastníky pozemků
zajistit odstranění nebo vhodnou rekultivovaci řady nepovolených skládek. Některé příklady
z posledních let: k. ú. Liteň (komunální odpad), k. ú. Radotín (plasty), k. ú. Vonoklasy
(pneumatiky), k. ú. Korno (stavební suť), k. ú. Budňany (úklidové akce v okolí lomu Malá
Amerika), odstranění autovraku v k. ú. Mořinka atd. V současnosti je systematicky
odstraňována velká skládka výkopové zeminy, sutě a živice ze stavby vodovodu a
kanalizace v obci Vonoklasy, která vznikla na bývalém hnojném platu za období minulého
zastupitelstva obce, připravuje se odstranění skládky v bývalém hliníku rovněž
v k. ú. Vonoklasy.
Dobrou zkušenost získala Správa s umístěním svodidla podél silnice od osady Hostim
k obci Srbsko, kde byly velmi často shazovány odpady ze skal pod silnicí do NPR Karlštejn
(včetně vraků osobních automobilů). Svodidlo znemožňuje na nepřehledné silnici zastavit.
V několika případech se rovněž podařilo instalací závor nebo umístěním kamenných zábran
zamezit vjíždění motorovými vozidly na některá místa (např. závory v k. ú. Tobolka, Měňany,
Hostim, zábrany u Velké Ameriky a lomu Homolák).
Pokutování původců skládek je poměrně obtížné, neboť se velmi nesnadno dokazuje.
V roce 2008 byl pravomocně pokutován jeden občan Vonoklas, kterého se podařilo náhodně
přistihnout přímo při činu, dále řidič nákladního automobilu, který ukládal odpad na
objednávku investora v k. ú. Poučník v rámci výkonu podnikatelské činnosti. Větší úspěšnost
lze vykázat při dokazování vjezdu motorovými vozidly mimo silnice a místní komunikace
v rozporu s ust. § 26 odst. 1 písm. c) zákona. Nelegální vjezd motorovými vozidly často
s nepovoleným odkládáním odpadů souvisí; tuto souvislost zpravidla není možné dokázat,
lze však viníka postihnout podle jiného ustanovení.
4.10. Těžba nerostných surovin a rašeliny
Nerostné suroviny se na území dnešní Chráněné krajinné oblasti (dále jen CHKO) Český
kras a v jejím širším okolí dobývaly od nepaměti. Svědčí o tom archeologické nálezy a
historické prameny. Nalezneme zde plno stop po dřívější intenzivní těžební činnosti. Jsou to
zejména opuštěné lomy a štoly, ale také pozůstatky technických staveb jako byly např.
lanovky či malodráhy určené pro dopravu nerostných surovin, účelové budovy nebo zařízení
sloužící ke zpracování vytěženého materiálu.
V novodobé historii nastal největší rozmach těžby nerostných surovin na přelomu 19. a
20. století. Již ve 2. polovině 19. století došlo k postupnému přechodu od malovýroby železa
a oceli na vysokopecní hutnickou velkovýrobu. Rozvoj hutnictví a ocelářství vyvolal
podstatné zvýšení těžby vápenců v oblasti Českého krasu. Vápenec na sebe totiž vázal ve
vysokých pecích znečišťující příměs a tím pomáhal ke vzniku strusky.
V současné době má největší význam těžba silurských a devonských vápenců
v centrální části regionální geologické jednotky Barrandienu. Činné vápencové lomy se
nacházejí v koněpruské oblasti, kde se těží kvalitní vysokoprocentní koněpruské vápence ze
spodního devonu. Patří sem Velkolom Čertovy schody východ a západ. Další činné lomy
jsou v dalších částech CHKO (např. Tetín, Čeřinka, Hvížďalka). Užití barrandienských
vápenců je rozmanité, zejména však slouží ve stavebnictví na výrobu vápna a cementu, dále
k odsiřování severočeských elektráren a v neposlední řadě jako drcené kamenivo.
Slivenecký a suchomastský vápenec se dříve hojně užívaly k dekoračním účelům.
146
Na území CHKO se tak nachází množství opuštěných i činných vápencových lomů,
které vždy představují násilný zásah do reliéfu krajiny a negativně ovlivňují životní prostředí.
Bez nerostných surovin si lze těžko představit fungování lidské společnosti, je však opět na
člověku, aby umožnil návrat přírody do opuštěného lomu. Činí tak prováděním sanace,
rekultivace a revitalizace lomů. Je to velmi složitý proces, jehož hlavním cílem je esteticky
včlenit lom do okolní krajiny.
Metodika jak přistupovat k lomům se neustále vyvíjí. Dříve se prováděla hlavně
rekultivace, tedy zavážení. Lom tak zmizel z krajiny a nově vzniklé plochy se využívaly
v zemědělství či v lesnictví.
V posledních letech musí těžaři garantovat sanaci a revitalizaci lomů již v průběhu
těžby. Sanace je vlastně tvarová úprava lomových stěn a lomového dna vzniklá střílením
horniny nebo nasypáním materiálu za vzniku členitého reliéfu. Přitom je nutné zachovat
významné geologické profily odkryté během těžby. V rámci sanace lze vytvořit různá
stanoviště vhodná pro revitalizaci lomu.
Obr. 12: Velkolom Čertovy schody
Revitalizace je oživení lomu rostlinstvem a živočišstvem. Optimálně by měl lom
přirozeně zarůstat, možný je i umělý výsev místních rostlin a dřevin. Na dně lomu je žádoucí
vytvoření drobných vodních nádrží, které přilákají četné živočichy. Při vhodné péči dochází
k poměrně rychlému oživení lomu. Společenstva rostlin a živočichů zde nacházejí náhradní
biotopy za ty, které podléhají zarůstání vegetací po opuštění historického zemědělského a
lesnického obhospodařování. Nejcennější jsou extrémní stanoviště skalních stěn a etáží.
Po ukončení těžby je třeba dbát i na důkladné vyklizení lomu, zejména odstranění všech
staveb. Kolem lomu je vhodné vytvořit ochranný kamenný val, který bude zabraňovat vjezdu
aut a pádu osob. Jde o to, aby v lomu nedocházelo k nežádoucím aktivitám, například ke
vzniku černých skládek.
147
Výsledkem těchto aktivit je, že se lomy stávají velmi cenným, ochranářsky významným
prvkem v krajině. Uvedené se však týká především menších těžeben, v případě velkolomů
dochází k naprostému zničení původní vegetace, reliéfu a krasových jevů, které nelze
v žádném případě nahradit ani dobře provedenou revitalizací po ukončení těžby.
V CHKO Český kras se nalézá jedenáct schválených dobývacích prostorů. Na dvou
místech se těží nevyhrazené nerosty (Běleč u Litně a Kosoř). Dobývací prostory zaujímají
plochu celkem asi 7 km2, což představuje asi 5 % celkové plochy CHKO Český kras.
Na ploše CHKO Český kras se nacházejí také dvě chráněná ložisková území (Roblín,
Kozolupy).
Tab. č. 39: Přehled dobývacích prostorů (dále jen DP) v CHKO Český kras (dle Státní
báňské správy České republiky ke dni 10. 10. 2008)
Název DP
Okres
Nerost, surovina a technologický typ
Název organizace
2
Plocha DP (km )
Stanovení DP
Využití DP
Obvodní báňský úřad
Ložisko výhradní
Název DP
Okres
Název organizace
2
Plocha DP (km )
Stanovení DP
Využití DP
Ložisko výhradní
Název DP
Okres
Název organizace
2
Plocha DP (km )
Stanovení DP
Využití DP
Ložisko výhradní
Název DP
Okres
Název organizace
2
Plocha DP (km )
Stanovení DP
Využití DP
Ložisko výhradní
Koněprusy
Beroun
vápenec, vysokoprocentní vápenec
Velkolom Čertovy schody,
akciová společnost
0,8571515
17.8.1963
ložisko těžené
Kladno
Koněprusy
Kozolupy - Čeřinka
Beroun
vápenec, vysokoprocentní vápenec, vápence
ostatní, stavební kámen, drcené kamenivo,
LOMY MOŘINA spol. s r.o.
0,8344545
13.5.1985
ložisko těžené
Kladno
Kozolupy-Čeřinka
Radotín
Praha
vápence ostatní, drcené kamenivo, stavební
kámen, hrubá kamenická výroba
Českomoravský cement, a.s., nástupnická společnost
0,1456775
29.12.1972
ložisko těžené
Kladno
Radotín-Špička
Suchomasty I
Beroun
vápenec, vysokoprocentní vápenec, vápence
ostatní
Velkolom Čertovy schody, akciová společnost
3,1015066
11.12.1975
ložisko těžené
Kladno
Koněprusy
148
Název DP
Okres
Tetín - Hostím
Název organizace
2
Plocha DP (km )
Stanovení DP
Využití DP
Ložisko výhradní
0,1227834
11.2.1961
Název DP
Okres
Beroun
vápenec,
ostatní
vysokoprocentní
vápenec,
vápence
ložisko těžené
Kladno
Tetín u Berouna
Zadní Kopanina I
Praha
vápenec pro výr.cementu, vápence ostatní, stavební
kámen
Název organizace
2
Plocha DP (km )
Stanovení DP
Využití DP
Ložisko výhradní
Název DP
Okres
Název organizace
2
Plocha DP (km )
Stanovení DP
Využití DP
Ložisko výhradní
Název DP
Okres
Název organizace
2
Plocha DP (km )
Stanovení DP
Využití DP
Ložisko výhradní
Název DP
Okres
Název organizace
2
Plocha DP (km )
Stanovení DP
Využití DP
Ložisko výhradní
Název DP
Okres
0,5810591
27.7.1959
ložisko těžené
Kladno
Kosoř-Hvížďalka
Vinařice u Suchomast
Beroun
cementářské korekční sialitické suroviny
Velkolom Čertovy schody, akciová společnost
1,5973520
12.12.1975
rezervní ložisko
Kladno
Bykoš
Měňany
Beroun
Mramor, kámen pro hrubou
kamenickou výrobu
Mramor s.r.o., Dobřichovice
0,045563
5.7. 1971
s ukončenou těžbou
Kladno
Měňany-Újezdec-Homolák
a
Mořina
Beroun
vápenec, vysokoprocentní vápenec
1,5164625
20.2.1961
zastavená těžba
Kladno
Mořina , Mořina-Kamenný vrch
Suchomasty
Beroun
mramor, ušlechtilá kamenická výroba
149
ušlechtilou
Název organizace
2
Plocha DP (km )
Stanovení DP
Využití DP
Ložisko výhradní
S T A Z co., s.r.o.
0,0828565
2.7.1971
zastavená těžba
Kladno
Suchomasty-Červený lom
Název DP
Slivenec
Okres
Praha
vápenec pro kamenickou
kamenická výroba
Mramor Slivenec a.s
0,1053058
20.3.1961
ložisko těžené
Kladno
Název organizace
2
Plocha DP (km )
Stanovení DP
Využití DP
výrobu,
ušlechtilá
Tab. č. 40: Přehled dobývacích prostorů (DP) vyhrazených ložisek v blízkosti CHKO Český
kras (dle Státní báňské správy České republiky ke dni 10. 10. 2008)
Název DP
Okres
Název organizace
2
Plocha DP (km )
Stanovení DP
Využití DP
Beroun
vápenec, vápence ostatní, stavební kámen
0,2330907
18.2.1988
ložisko uzavírané
Kladno
Název DP
Loděnice
Okres
Beroun
vápenec, vápence ostatní, vápence zemědělské,
stavební kámen
Název organizace
2
Plocha DP (km )
Stanovení DP
Využití DP
0,4565442
8.4.1961
ložisko těžené
Kladno
Název DP
Řeporyje
Okres
Praha
vápenec k dalšímu zpracování, drcené kamenivo,
stavební kámen
PIKASO,spol. s r.o.
0,1227834
17.7.1961
ložisko těžené
Kladno
Název organizace
2
Plocha DP (km )
Stanovení DP
Využití DP
Název DP
Okres
Název organizace
Trněný Újezd
Roblín
Praha západ
vápenec, vápence ostatní, stavební kámen
Českomoravský cement, a.s., nástupnická
společnost
150
2
Plocha DP (km )
Stanovení DP
Využití DP
0,1074796
31.3.1977
zastavená těžba
Kladno
Název DP
Okres
Tetín – Nový Bílý lom
Beroun
vápenec
k výrobě
cementu
vápenec,
vápence
ostatní, stavební kámen
H.Z.C.J. a.s.
0,0569529
.12.1961
Název organizace
2
Plocha DP (km )
Stanovení DP
Využití DP
zastavená těžba
Kladno
Tab. č. 41: Těžená ložiska nevyhrazených nerostů v CHKO Český kras (dle Státní báňské
správy České republiky ke dni 10. 10. 2008)
Název ložiska
Okres
Název organizace
Využití
Běleč u Litně
Beroun
štěrkopísek
Václav Merhulík, prodej a těžba písku
ložisko těženo
Kladno
Název ložiska
Okres
Název organizace
Využití
Kosoř
Praha západ
písky maltařské
META Servis, s.r.o.
ložisko těženo
Kladno
Tab. č. 42: Těžená ložiska nevyhrazených nerostů v blízkosti CHKO Český kras (dle Státní
báňské správy České republiky ke dni 10. 10. 2008)
Název ložiska
Okres
Název organizace
Využití
Trněný Újezd – Holý vrch
Beroun
stavební kámen
ložisko těženo
Kladno
Tab. č. 43: Chráněná ložisková území (dále jen CHLÚ) v CHKO Český kras (převzato
z mapového serveru Geofondu v lednu 2009)
Číslo
CHLÚ
Název
Surovina
12480000 Roblín
vápenec
06530200 Kozolupy
stavební
kámen,
vápenec
151
IČ
6146556
9
6146556
9
Organizace
Českomoravský cement, a.s.,
nástupnická společnost
Tab. č. 44: Chráněná ložisková území (CHLÚ) v blízkosti CHKO Český kras (převzato
z mapového serveru Geofondu v lednu 2009)
Číslo CHLÚ
Název
Surovina
IČ
Organizace
15890000
Trněný Újezd
vápenec
61465569
12450000
Loděnice
vápenec
26209578
LOMY
MOŘINA
spol. s r.o.
Českomoravský
cement,
a.s.,
nástupnická
společnost
4.11. Rekreace a turistika
Oblast Českého krasu patří mezi nejvýznamnější rekreační oblasti v České republice. Díky
své poloze v blízkém okolí Prahy, snadné dostupnosti, zachovalým celkům harmonické
krajiny s množstvím přírodních zvláštností i kulturním atraktivitám a vybavenosti pro cestovní
ruch má oblast velký potenciál z hlediska rekreace a cestovního ruchu. Rekreační atraktivita
území byla využívána od počátků rozvoje rekreace a cestovního ruchu v ČR. Společně
s dolním Povltavím a Posázavím bylo zejména údolí Berounky místem, kde se rozvíjely
různé formy rekreace. Ve 20. a 30. letech 20. století vznikaly v oblasti v hojné míře objekty
pro hromadné ubytování (hotely, penziony), ale i stavby individuální rekreace (letní vily a
domy, trampské osady).
Současná intenzita rekreačního využití dosahuje v některých oblastech mezních hodnot
a její zvyšování je už neúnosné. Struktura rekreačního využití, založená na převaze
ubytovacích kapacit individuální rekreace, se postupně mění.
Individuální pobytová rekreace
Chaty
V CHKO bylo zjištěno celkově asi tisíc chat individuální rekreace. Chaty se nacházejí
zejména v údolích přítoků Berounky, četnost chat je vyšší ve východní části CHKO (směrem
k Praze). Chaty se vyskytují rozptýleně i soustředěně (s počtem od několika do cca 30-50
objektů v jedné lokalitě), velká chatová kolonie (s počtem 100 objektů a více) se nevyskytuje.
Větší soustředění chat jsou v lokalitách: Na Pískách (v blízkosti PR Staňkovka), jižní okraj
Třebotova (v blízkosti PR Kulivá hora), u Vonoklas, nad Solopisky, Karlické údolí (v
ochranném pásmu PR Karlické údolí), u Mořinky, v Hlásné Třebani (při severním okraji a pod
lesem Políčko), Záhrabská (největší soustředění chat a rekreačních domů v CHKO v blízkosti NPR Kralštejn), Kodská rokle (uvnitř NPR Koda), Císařská rokle (uvnitř NPR
Koda), v Sedlci u Sv. Jana pod Skalou, v údolí Bubovického potoka pod Kubrychtovou
boudou (okraj NPR Karlštejn). Velké chatové oblasti v údolí Berounky (Rovina, Černošice)
jsou již za hranicí CHKO.
Chalupy
Chalupářská rekreace se vyskytuje ve většině obcí v CHKO. Problém vylidňování vesnic
a jejich změny v soubory krátkodobě rekreačně užívaných sídel se týká jen velmi malého
počtu obcí. Naopak mnohde chalupy (i chaty) již neplní rekreační funkci, neboť byly
přestavěny k trvalému bydlení. Přesto se tlak na novou výstavbu, zejména v blízkém okolí
Prahy, neustále zvyšuje.
Kategorie individuálních rekreačních objektů prochází v současné době stagnací. Nové
rekreační chaty se již nestaví a fond domů vhodných k rekreaci je prakticky vyčerpán.
Z hlediska administrativního (posuzování) jde především o stavební úpravy stávajících
objektů a spíše o jejich převod do bytového fondu.
152
V CHKO je přes tisíc individuálních rekreačních objektů, mnohé jsou dokladem živelné a
málo koncepční výstavby v průběhu minulého století. Mezi největší problémy těchto objektů
patří:
- mnohdy nízká architektonická úroveň snižující hodnoty krajinného rázu,
- místní narušení až znemožnění funkcí krajiny (zastavění okraje lesů, neprůchodnost
krajiny aj),
- mnohdy nízká kvalita sociálně-hygienických zařízení (znečišťování vody a okolí),
- snížení rekreačních hodnot území v důsledku koncentrace objektů (hluk, znečištění
ovzduší).
Další výstavba objektů individuální rekreace je nežádoucí. Chaty umístěné v MZCHÚ,
zejména uvnitř NPR Koda a NPR Karlštejn by neměly být rekonstruovány a po dožití by měly
být odstraněny. Při posuzování úprav rekreačních objektů mimo MZCHÚ je nutné zvyšovat
jejich estetickou úroveň a prosazovat takové úpravy, které povedou k jejich lepšímu
začlenění do přírodních prostorů.
Některé větší chatové osady, které navazují na vesnickou zástavbu (např. Třebotov,
Solopisky), mají předpoklady změny na lokality trvalého bydlení (rodinné domky).
Hromadná pobytová rekreace
Hotely, penziony
Ubytovacích zařízení volného cestovního ruchu (hotelů a penzionů) je v rámci CHKO
poměrně velké množství, ale jsou soustředěny převážně v Karlštejně jako nejatraktivnější
lokalitě CHKO z hlediska návštěvnosti domácí i zahraniční klientely. V této lokalitě je 11
hotelů a penzionů s ubytovací kapacitou cca 250 lůžek. Několik objektů je dále v Srbsku (tři,
kapacita cca 80 lůžek) a Svatém Janu pod Skalou (40 lůžek), na zbylém území CHKO je již
jen několik malých penzionů (celkově cca 100 lůžek). Větší ubytovací kapacity jsou těsně za
hranicí CHKO v Berouně a v údolí Berounky (Černošice, Řevnice). Některá ubytovací
zařízení tohoto typu v méně atraktivních částech CHKO již zanikla a nejsou v provozu (např.
hotel ve Vinařicích).
Kempy
Na území CHKO jsou v provozu pouze sezónní kempy u Berounky v Karlštejně a v Srbsku
s kapacitou cca 200-300 osob, které jsou hojně využívány i vodáky. Pro dětské letní tábory
není na území CHKO vyhrazena žádná lokalita.
Turistika a sport
Turistika má v CHKO dlouhou tradici a je také společně s poznáváním kulturních a
přírodních zajímavostí hlavním důvodem krátkodobé rekreace. V CHKO udržuje Český klub
turistů cca 140 km značených cest. Značené turistické cesty vedou při okraji či v blízkosti
většiny MZCHÚ a přes území obou velkých NPR Karlštejn a Koda. Vedení většiny stezek se
dlouhodobě nemění. V NPR jejich trasy vedené kolem návštěvnicky atraktivních míst
nenarušují nejcitlivější přírodní lokality. V CHKO je dále vyznačeno několik desítek km
cyklotras dosti rozdílných kvalit.
Sportoviště mají v CHKO pouze lokální význam a většinou nejsou z hlediska ochrany
přírody problémem. Výjimkou je rozsáhlý areál (cca 140 ha) Golf klubu Karlštejn,
vybudovaný na exponovaném místě mezi Karlštejnem a Bělčí. Obdobně jako u objektů
volného cestovního ruchu je spíše otázkou územně-plánovací a stavebního posuzování
výstavba nebo rekonstrukce sportovišť veřejného charakteru, jako jsou hřiště, tenisové kurty
apod., vázané na zastavěná území obcí.
Za největší problémy současnosti z hlediska vztahu turistiky a sportu k ochraně přírody
považuje Správa CHKO Český kras vysokou návštěvnost na některých úsecích turistických
cest a naučných stezek v NPR Karlštejn (Svatojánský okruh, Amerika), stálé rozšiřování a
153
vylepšování golfového hřiště u Karlštejna, pořádání vyhlídkových letů nad územím NPR
Karlštejn a rozvíjející se cykloturistiku a hipoturistiku v MZCHÚ.
Obr. 13: Hojně navštěvovaný lom Velká Amerika
Pěší turistika
Pěší turistika je nejběžnější sportovně rekreační aktivitou v CHKO provozovanou po celý rok
s výrazným nárůstem v letní sezoně (od jara do podzimu). Přesto, že je v CHKO cca 140 km
značených tras koncentruje se návštěvnost na několik nejatraktivnějších úseků.
Nejfrekventovanější trasy:
− červená stezka Karlštejn – Kubrychtova bouda (s odbočkou do Srbska) – Svatý Jan (na
trase z Radotína do Berouna)
− naučná stezka Svatojánský okruh v okolí Svatého Jana pod Skalou, zejména úsek
k Solvayovým lomům
− žlutá stezka Srbsko – Hostim – Svatý Jan a neznačená trasa (cyklostezka) po levém
břehu Berounky od ústí Kačáku do Berouna
− žlutá stezka Mořina – lom Velká Amerika – lom Malá Amerika – Dub sedmi bratří
(s návazností do Karlštejna příp. Mořiny)
− žlutá stezka Srbsko – Koda – Koněpruské jeskyně (+ část naučné stezky u
Koněpruských jeskyní)
Cyklistika
Vzhledem k husté cestní sítí nejrůznějších kategorií i vhodným terénům jde o velmi
oblíbenou a intenzivně provozovanou aktivitu.
Prakticky bez negativních vlivů je cykloturisticka na komunikacích, prováděná většinou
na silničních kolech. Trasy pro cykloturistiku jsou vedeny tak, aby nenarušovaly cenné
přírodní lokality. Vlastní vliv jízdy na kole po vyznačené zpevněné cyklostezce je minimální.
Problémem je neukázněnost některých cykloturistů, kteří využívají cesty vyznačené pro pěší
turistiku i v případě, že jsou tyto stezky označeny jako pro cykloturistiku nevhodné.
154
Na celém území CHKO spolupracuje správa CHKO s obcemi, zájmovými organizacemi
i investory na koncepčním řešení při značení a výstavbě nových cyklistických tras a stezek
(Beroun – Srbsko – Karlštejn – Hlásná Třebaň), aby nebyly negativně ovlivněny zájmy
ochrany přírody a krajiny.
Horolezectví
V CHKO je několik atraktivních a hojně navštěvovaných horolezeckých skal v údolí Berounky
u Srbska a v údolí Kačáku u Svatého Jana pod Skalou. Většina těchto terénů je na území
NPR Karlštejn. Horolezectví je zde regulováno rozhodnutím MŽP o vyhrazení míst
k provozování horolezectví v NPR Karlštejn č. j. 500/106/503 26/06 ze dne 5. 4. 2006
s platností na 10 let. Jsou zakázány prvovýstupy a na části lokalit je horolezectví omezeno
na období od 1. července do 31. prosince, dále je na vybraných lokalitách zakázáno
vstupovat na vrcholky skal (platí povinnost slaňování). Jiné horolezecké terény v CHKO
nejsou.
Hipoturistika
Na území CHKO Český kras má tato aktivita již dost dlouhou tradici, zejména
v severovýchodním cípu CHKO u Prahy (Zadní Kopanina, Zmrzlík). V poslední době se ale
rozšířila prakticky na celé území CHKO (Bubovice, Loděnice, Beroun-Závodí). Častější je
vlastní jezdecká turistika v terénu než stacionární jízdárny (Třebotov), kde se využívá
především nejbližší okolí objektů. Na území CHKO není zatím žádná vyznačená jezdecká
trasa. Cest vhodných pro vyjíždky na koních je zde obecně nedostatek, zejména
v zemědělské krajině. Jezdí se proto zejména po lesních cestách a pěšinách, ale i volně
v terénu, často na území MZCHÚ, zejména v PR Radotínské údolí, v poslední době i na
okrajích NPR Karlštejn. Přitom místy dochází k poškozování turistických stezek a lesních
cest.
Vodní turistika
Na území CHKO je pro vodáckou turistiku využíván jen tok řeky Berounky. Loděnice (Kačák)
je sjížděna sportovními vodáky jen výjimečně při jarním vysokém stavu vody. K narušování
zájmů OP dochází jen minimálně občasným divokým tábořením na březích řeky. Valná
většina vodáků využívá kempy v Srbsku a Karlšteně, někteří přenocují v lomu Alkazar, což
Správa CHKO toleruje, neboť v prostoru lomu nedochází, při vyloďování a krátkodobém
táboření (bivakování) na spodní etáži, k poškozování přírody. Toto tábořiště by bylo vhodné
legalizovat pro krátkodobé pobyty (1-2 noci) vodáků, horolezců a pěších turistů a opatřit
minimálním vybavením.
Závěsné a bezmotorové létání (parašutismus, paragliding, rogala, balony)
Přímý vliv těchto sportů na přírodu a krajinu je relativně malý, větší pozornost je třeba
věnovat vlivům nepřímým. Vyskytují se např. případy využívání nepovolených startovacích
ploch v MZCHÚ či I. zóně CHKO.
Na území CHKO se nalézá několik míst užívaných ke startu rogal a padáků, některé z nich
leží přímo na hranici MZCHÚ (Klonk, Staňkovka, Krásná stráň). V současnosti jsou však tato
místa využívána jen sporadicky, takže k většímu narušení přírody nedochází. V poslední
době se rozšiřuje balonové létání, které je také prakticky neškodné, neboť ke startu a přistání
jsou užívánu zemědělské pozemky v blízkosti obcí (Karlštejn-Poučník).
Letectví
Sportovní létání a vyhlídkové lety s pasažéry jsou konány z letiště u Bubovic, ležícího těsně
za hranicí CHKO Český kras. Vzhledem k blízkosti MZCHÚ (NPR Karlštejn) zde dochází
k rušení živočichů i návštěvníků hlukem, zejména při nízkých přeletech nad lomy na
Americe. Dalším problémem jsou vyhlídkové lety vrtulníkem nad hrad Karlštejn provozované
v sezóně prakticky každodenně ze startovací plochy v Karlštejně-Poučníku u mostu. Samo
místo startu není konfliktní, ale při letech v malé výšce nad územím NPR Karlštejn v oblasti
mezi Srbskem a hradem Karlštejnem dochází ke značné hlukové zátěži části území NPR.
155
Správa CHKO se snaží problém řešit stanovením určitých podmínek (trasy a výška letu)
v každoročně vydávaných souhlasech k přistávání vrtulníků, ačkoli zákon č. 114/1992 Sb.
nezná nástroje, které by tuto činnost umožnily účinně regulovat.
Golf
Značným problémem je existence golfového hřiště Karlštejn přímo v centrální části CHKO
Český kras, zejména z hlediska negativního ovlivnění krajinného rázu. Samotná hra téměř
přírodě neškodí, ale jsou s ní spojené rozsáhlé podpůrné služby a aktivity, které vyžadují
vybudování náročné infrastruktury (závlahy, odvodnění) a staveb (klubový dům, parkoviště,
garáže pro techniku, stání golfových vozíků, atd.). Tato infrastruktura je neustále
rozšiřována, jsou budovány stále nové stavby a přístavby a zpevněné plochy. Další
uvažovaná golfová hřiště (Vonoklasy) nebyla realizována, resp. se záměry realizují mimo
území CHKO Český kras (Vysoký Újezd). Negativní vliv na přírodní prostředí CHKO mohou
mít nepřímo např. vysokým odběrem závlahové vody z Loděnice při nízkých stavech v letním
období.
Jeskyňářství a krasová turistika
Ke sportovním a rekreačním aktivitám v CHKO lze počítat i větší část aktivity jeskyňářů.
Vzhledem ke specifikům této činnosti je podrobněji rozebrána v kap. 3.10.
Vliv rekreace, sportu a turistiky na OPK
Pobytová rekreace – rekreační objekty
Negativní vlivy:
- nízká architektonická úroveň většiny rekreačních chat, nevhodné doplňkové stavby
(altány, garáže,skleníky apod.)
- snižování prostupnosti krajiny (ploty), výsadby nepůvodních druhů na zahrádkách
- zanedbávání péče o vzdálenější pozemky (v případě chalupářů)
- znečišťování přírodního prostředí odpady (černé skládky, pálení odpadů, nevhodná
likvidace odpadních vod)
- nároky na budování další infrastruktukry a služeb (budování zpevněných komunikací,
inženýrských sítí)
- poškozování lesních porostů v okolí chat (odběr paliva)
Pozitivní vlivy:
- záchrana původní vesnické architektury (jen výjimečně v případě citlivé údržby a
rekonstrukce chalup)
- aktivní péče části chalupářů a chatařů o nelesní plochy (louky, pastviny)
Pěší turistika
Soustředuje se v Českém krasu do několika menších oblastí v MZCHÚ, kde má významný
vliv na přírodu.
Negativní vliv:
− rozšiřování stávajících a vznik nových pěšin v MZCHÚ
− znečišťování přírodního prostředí odpadky v okolí turistických cest
− nepovolené bivakování, táboření a rozdělávání ohňů v MZCHÚ (zejména v NPR
Karlštejn - Amerika)
Cykloturistika
Negativní vliv:
- konflikty cykloturistiky s pěší turistikou na naučných stezkách a turistických stezkách
v MZCHÚ, snižování kvality prožitku návštěvníků
156
-
vyznačování cyklotras, projektování a budování cyklostezek bez ohledu na zájmy
ochrany přírody a krajiny
Pozitivní:
− dobře připravené cyklotrasy a cyklostezky umožňují směřovat cyklisty tam, kde neškodí
přírodě a neohrožují ostatní uživatele komunikací
Turistika na koních:
Stále se rozvíjející forma tzv. „měkké“ turistiky, její vliv na přírodu a krajinu je v současné
době větší pouze v některých menších částech CHKO.
Negativní vliv:
- rušení živočichů jízdou ve volném terénu
- poškozování tras naučných a turistických stezek, vytváření nových pěšin v MZCHÚ
- trvalé výběhy vedou k degradaci a eutrofizaci půdy i vegetace
Pozitivní vliv:
- pastva koní přispívá k zachování pastvin v CHKO
Letecké sporty (paragliding, rogala)
Negativní vliv:
− budování startovacích ramp, úprava a devastace svahů v exponovaných vrcholových
partiích
− rušení živočichů hlukem, přítomností lidí
− pohyb motorových vozidel dopravujících letce a jejich vybavení v blízkosti MZCHÚ
Golf
Golf je sportem, jenž je v ČR na vzestupu a přitom výrazně ovlivňuje přírodu a krajinu,
zejména velkými prostorovými nároky, rozsáhlými terénními úpravami a nároky na vodu.
Negativní vliv:
− problémy spojené s budování infrastruktury (provozní budovy, klubovny, sociální
zařízení, restaurace, příjezdové komunikace, parkoviště, umělé osvětlení)
− zastavění prostoru v dosud volné krajině
− fragmentace krajiny (komunikace, ploty, sterilní trávníky)
− změna krajinného rázu – příroda jen jako kulisa
− změna morfologie terénu způsobená terénními úpravami (vykopáním a navezením
materiálu, srovnáním terénu na odpalištích a drahách, vytvořením umělých překážek)
− změna vegetačního krytu - nahrazení původní vegetace trávníkem
− snížení biodiverzity – likvidace původních travních porostů, využití specielních travních
směsí
− změna hydrologického režimu - vysušením a drenážováním mokřin, umělá jezírka,
zavlažování trávníků
− použití chemických prostředků - hnojení, použití pesticidů
− zvýšený pohyb motorových vozidel v prostoru hřiště i okolí (návštěvníci, dopravní
obsluha, údržba trávníků)
− zvýšení pohyb lidí v krajině – rušení některých druhů živočichů
Pozitivní vliv:
− převedení zemědělské orné půdy v polohách ohrožených erozí na trvalé travní porosty
− údržba trvalých travních porostů sekáním, zabránění zarůstání náletem dřevin
− vytvoření vhodných stanovišť pro některé druhy živočichů
157
5. Vyhodnocení dosavadního plánu péče
Celkově lze říci, že většina úkolů minulého plánu péče byla celkem úspěšně plněna,
alespoň tedy těch, které mohla Správa CHKO významněji ovlivnit, a s vědomím, že některé
v plánu péče uvedené úkoly přestaly být aktuální.
Z hlediska ochrany druhů začal být prováděn soustavný monitoring kriticky ohrožených
druhů rostlin v CHKO Český kras, zejména včelníku rakouského (dokonce formou podrobné
populační studie), zvonovce liliolistého a rudohlávku jehlancovitého. Získané údaje jsou
operativně využívány při péči o tyto druhy a managementu jejich biotopů.
Průběžně byl také prováděn monitoring chráněných druhů živočichů, zejména plazů,
obojživelníků, ptáků a netopýrů (např. sysla obecného, ještěrky zelené, užovky podplamaté
a ropuchy zelené). Při každoročním zimním sčítání netopýrů bylo u většiny druhů
zaznamenáno zvýšení početnosti populací, k čemuž zajisté přispěla i stoupající úroveň
zabezpečení zimovišť (byly budovány uzávěry jeskyní a štol).
Při ochraně kriticky a silně ohrožených živočichů se podařilo vyhlásit PR Krásná stráň
pro ochranu silné populace ještěrky zelené a zabezpečit management této lokality. Dále bylo
připraveno vyhlášení PP Syslí louky u Loděnic s výskytem původní populace sysla
obecného. Také zde se podařilo zabezpečit potřebný management, takže populace syslů má
stoupající tendenci.
Evidence a dokumentace druhů se zásadně zlepšila využitím nálezové databáze,
ukládání dat je povinnou součástí každého inventarizačního průzkumu nebo studie. Součástí
této evidence se staly zákresy rozšíření druhů a biotopů za pomoci leteckých snímků a GIS.
Od roku 2001 se plošně zmapovaly biotopy na celém území CHKO, což poskytuje velmi
operativní podklad pro rozhodování. Průběžně probíhá aktualizace a revize tohoto
mapování.
Na úseku lesního hospodářství se podařilo docílit významného zlepšení druhové
skladby lesních porostů ve prospěch listnatých dřevin. Oproti minulému plánu péče se podíl
listnatých dřevin zvýšil o 6 %, tj. na současných 75 %. U jehličnatých dřevin se podařilo snížit
plošné zastoupení nejvíce u smrku, a to z 13 % na současných 8,7 %.
V září r. 2004 byla podepsána významná dohoda s Lesy České republiky, s. p.,
o ponechání lesů na vrchu Doutnáč samovolnému vývoji. Výměra těchto lesů je 66,7660 ha.
Při zpracování nových LHP jsou plně využívány jako jejich podklady plány péče. V tomto
směru došlo k výraznému posunu a prakticky zde již nedochází ke střetům zájmu vlastníků a
orgánu ochrany přírody.
V oblasti zemědělství došlo k významnému zvýšení ploch trvalých travních porostů
(o cca 250 ha), ze značné části v erozně ohrožených oblastech. Stalo se tak zejména na
úkor orné půdy, jejíž rozloha v CHKO se významně snížila (až o cca 1000 ha – vzhledem
k různým zdrojům evidence nelze přesněji stanovit). Procento zornění zemědělské půdy tak
kleslo o více než 10 % (z 77,8 % v roce 1996 na 67 % v roce 2008).
Rozšířilo se také žádoucí pastevní využívání travních porostů a části orné půdy.
Využívání TTP se v posledních pěti letech díky agroenvironmentálním programům stále více
dostává do souladu se zájmy ochrany přírody.
CHKO Český kras je významná z geologického hlediska, a proto byl kladen velký důraz
na ochranu geologických profilů a paleontologických nalezišť, například v rámci těžby
v lomech. Významné profily se podařilo udržovat dobře přístupné, zejména odstraňováním
náletové vegetace (např. Klonk, Budňanská skála).
Z hlediska ochrany krajinného rázu byl splněn zásadní úkol, a to, že byl zpracován
materiál „Preventivní hodnocení území CHKO Český kras z hlediska krajinného rázu –
aktualizace 2008“ (doc. Ing. arch. Ivan Vorel, CSc.) který je aktualizací a rozšířením
hodnocení z r. 1997. Tento podklad byl předán příslušným úřadům územního plánování.
Došlo ke zlepšení aplikace regulativů pro výstavbu v oblasti Českého krasu do praxe, a
to zlepšením informovanosti veřejnosti o této problematice prostřednictvím internetu a
vydáním brožury „Architektura Českého krasu“ a dále včleněním regulativů do nově
zpracovaných územně plánovacích dokumentů (např. Koněprusy).
158
Podstatně se zlepšilo usměrňování nové výstavby v CHKO, neboť došlo ke zpracování
územních plánů většiny obcí v CHKO. U zbývajících obcí, které dosud územní plán
schváleny nemají, bylo alespoň vymezeno zastavěné území obce. Tím se výrazně omezila
možnost zástavby ve volné krajině, která není v CHKO žádoucí. Aktivním posuzováním
jednotlivých staveb se podařilo udržet základní hodnotu zástavby především v historicky
nejhodnotnějších lokalitách Českého krasu (Tetín, Svatý Jan pod Skalou, Karlštejn).
Významné je, že se podařilo v centrální části CHKO usměrnit výstavbu stožárů
s vysílači mobilních operátorů (např. Hostim, Vonoklasy).
Došlo také k výraznému zlepšení spolupráce se stavebními úřady (především
v Berouně a v Černošicích - členství vedoucího Odboru územního plánování a stavebního
řádu Městského úřadu Černošice v architektonicko urbanistické komisi SCHKO).
Byly opraveny některé významné historické objekty v oblasti (např. kaple sv. Anny
v Kosoři, tvrz v Třebotově, kostel sv. Kateřiny v Chotči), u některých objektů byly opravy
zahájeny (např. č. p. 2 v obci Svatý Jan pod Skalou).
Zásadně se zlepšila spolupráce s těžebními organizacemi v CHKO. V generelech
rekultivací a POPD lomů se podařilo uplatnit moderní zásady sanací, včetně zásad pro
začlenění lomů do krajiny (omezení narušení krajinného rázu). Podařilo se připravit a
s majitelem projednat v DP Suchomasty I návrh na vyhlášení přírodní rezervace „Na
Voskopě“ za účelem ochrany zbytků stepní vegetace a také možnosti lepšího začlenění lomu
VLČS-východ do krajiny.
Pokračovala dlouhodobá spolupráce s Českou speleologickou společností týkající se
ochrany jeskyní, speleologických průzkumných a výzkumných prací.
V mnoha případech došlo k likvidaci bodových zdrojů znečištění vod, zejména
výstavbou ČOV i v menších obcích (např. Mořina, Bubovice, Karlštejn, Tetín).
Podařilo se docílit ukončení ukládání TKO na území CHKO (Beroun, Liteň).
V souladu s minulým plánem péče se daří prosazovat environmentální výchovu,
vzdělávání a osvětu u široké veřejnosti. Podařilo se získat zájem široké veřejnosti o CHKO
Český kras pořádáním úspěšných akcí (např. Evropský den parků, geologické a botanické
exkurze, Netopýří noc), které přilákaly hojný počet návštěvníků. V uplynulých letech bylo
vydáno mnoho propagačních materiálů v tištěné i v digitální podobě (např. skládačky o
CHKO a významných MZCHÚ a EVL, o Natuře 2000 a o naučných stezkách, digitální
encyklopedie Českého krasu na CD). Některé naučné stezky byly rekonstruvány za použití
moderních technologií a nového grafického vzhledu (Svatojánský okruh, Zlatý kůň), ostatní
byly průběžně udržovány. Na Správě byl poprvé v roce 2008 jeden pracovník vyčleněn pro
práci s veřejností (cca ½ prac. úvazku).
V oblasti lomů Na Parapleti byla společností Barbora za podpory Správy CHKO a LČR
vybudována muzejní expozice o těžbě vápence v Českém krasu „Solvayovy lomy“, která
zároveň výrazně přispěla k usměrnění návštěvnosti v této části NPR Karlštejn.
Podařilo se upřesnit lokality a podmínky pro provozování horolezecké činnosti, zejména
na území NPR Karlštejn (Šanův kout, Svatý Jan) a připravovaného rozšíření NPR Koda
(Tomáškův lom)
159
6. Seznam použitých zkratek
AEO – agroenvironmentální opatření
AOPK ČR – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky
ČOV – čistírna odpadních vod
ČESON – Česká společnost pro ochranu netopýrů
ČSO – Česká společnost ornitologická
ČSOP – Český svaz ochránců přírody
ČSS – Česká speleologická společnost
DP – dobývací prostor
EEC - European Economic Community (Evropské hospodářské společenství)
EHS – Evropské hospodářské společenství
EIA – Environmental Impact Assessment (hodnocení vlivu na životní prostředí)
EO – ekvivalentní obyvatel
EU – Evropská unie
EVL – evropsky významná lokalita
GIS - geografický informační systém
HS – hospodářský soubor
CHKO – chráněná krajinná oblast
CHLÚ – chráněné ložiskové území
JZD – jednotné zemědělské družstvo
k. ú. – katastrální území
KC – krajinný celek
KN – katastr nemovitostí
KNV – krajský národní výbor
KP – krajinný prostor
KPÚ – komplexní pozemkové úpravy
LBC – lokální biocentrum
LBK – lokální biokoridor
LČR – Lesy České republiky, s. p.
LHC – lesní hospodářský celek
LHO – lesní hospodářská osnova
LHP – lesní hospodářský plán
LPIS – Land parcel identification system (systém pro identifikaci zemědělských pozemků)
LVS – lesní vegetační stupeň
MaS – dotační podprogram 215012 Správa nezcizitelného státního majetku v zvláště
chráněných územích (majetek státu)
MO – místní organizace (ČSOP apod.)
MZCHÚ – maloplošné zvláště chráněné území
MŽP ČR – Ministerstvo životního prostředí České republiky
NN – nízké napětí
NRBC – nadregionální biocentrum
NRBK – nadregionální biokoridor
NPP – národní přírodní památka
NPR – národní přírodní rezervace
ONV – okresní národní výbor
OP – ochrana přírody
OPK – ochrana přírody a krajiny
OPRL – oblastní plán rozvoje lesů
PLO – přírodní lesní oblast
PO – ptačí oblast
PP – přírodní památka
PPK – Program péče o krajinu
PR – přírodní rezervace
160
PUPFL – pozemky určené k plnění funkcí lesa
RBC – regionální biocentrum
RBK – regionální biokoridor
ř. km – říční kilometr
SCHKO – Správa chráněné krajinné oblasti
SLT – soubor lesních typů
TTP – trvalé travní porosty
ÚHÚL – Ústav pro hospodářskou úpravu lesů
ÚP – územní plán
ÚSES – územní systém ekologické stability
VDJ – velká dobytčí jednotka
VLČS – velkolom Čertovy schody
VN – vysoké napětí
ZD –zemědělské družstvo
ZCHÚ - zvláště chráněné území
ZO – základní organizace (ČSS, ČSOP apod.)
zkratky stromů
AK – trnovník akát
BB - javor babyka
BK – buk lesní
BO – borovice lesní
BOC - borovice černá
BR – bříza bělokorá
BRK – jeřáb břek
DB – dub letní
DBC – dub červený
DBP – dub pýřitý
HB – habr obecný
JD – jedle bělokorá
JS – jasan ztepilý
JV – javor mléč
KL – javor klen
LP – lípa malolistá, lípa srdčitá
MD – modřín opadavý
MUK – jeřáb muk
OL – olše lepkavá
OS – topol osika
SM – smrk ztepilý
161
7. Použitá literatura
Absolon, A. (1978): Říční eroze a sedimentace na soutoku Berounky a Litavy. – Geologický
průzkum, 20(3): 87, Praha.
Anonymus (1986): Chráněná krajinná oblast Český kras. – Arnika, 33(13): 83–85, Mariánské
Lázně.
Anonymus (1989): Zvonovec za plotem. – Zpravodaj Správy CHKO a ZO ČSOP Český kras,
1989(3): 8, Beroun.
Anonymus (1996): CHKO v ČR: Český kras. – Nika, 17(7-8): 172-175, Praha.
Anonymus (BK) (1990): Krajina u Tetína. – Památky a příroda, 15(8): 3 str. ob., Praha.
Anonymus (IK) (1995): Na Voškově skřehotají skokani. – Nika, 16(4): 118-119, Praha.
Anonymus (KU)(1981): III. Setkání speleologů v Českém krasu. – Památky a příroda, 6(7):
446-447, Praha.
Antoš, J. (1972): Chráněná krajinná oblast Český kras vyhlášena. – Ochrana přírody, 27: 73,
Praha.
Axamit, J. (1926/1927): Hradiště na Berounsku, – Podbrdský kraj, 3: 9–14.
Balatka, B., Sládek, J. (1974): Skalní brány a okna. – Lidé a země, 1974(4): 152-154, Praha.
Barta, E. (1870): Seznam pavouků severní části země české. In Kořistka, K., Krejčí, J. (Eds),
Archiv pro přírodovědecké proskoumání Čech. První díl. Sekce IV, Zoologické oddělení,
135–144, Praha.
Baumová, H. (1985): Influence of Disturbance by Mowing on the Vegetation of Old-fields in
the Bohemian Karst. – Folia geobot. et phytotax., 20(4): 245-265, Praha.
Benková, I., Čtverák, V. (1998): “Areál ve Svatém Janu pod Skalou”? (okr. Beroun), –
Archeologie ve středních Čechách, 2: 115–144.
Benková, I., Čtverák, V., Lutovský, M. (1997): Několik poznámek k hradišti “Kozel” u Hostimi,
okr. Beroun, – Archeologie ve středních Čechách, 1: 311–321.
Benková, I., Sýkorová I., Matoušek, V. (1993): Předběžná zpráva o systematickém
archeologickém výzkumu na vrchu Bacín, k. ú. Vinařice, okres Beroun v letech 1989–
1993. – Český kras, XIX: 13–25.
Bílková, D. (1979): Průzkum názorů pracovníků národních výborů na CHKO Český kras. –
Památky a příroda, 8: 491-492, Praha..
Bílková, D., Ložek, V. (1980): Chráněná krajinná oblast – životní prostředí – a názory
občanů. – Vesmír, 59(1): 24-25, Praha.
Blažková, D. (1996): Aluviální louky řeky Berounky. – Sborník Příroda, 4: 125–129, Praha.
Bosák, P. (1982): Příspěvek k poznání geneze keříčkovitých karbonátových krystalů –
jeskynních antoditů. – Český kras, 1982: 17-22, Beroun.
Bosák, P. (1985): Periody a fáze krasovění v Českém krasu. – Český kras, 11: 36-55,
Beroun.
Bosák, P. (1996): Vývoj krasu a jeskyní v koněpruské oblasti a paleohydrologický model
(Český kras, ČR). – Český kras, 22: 15-21, Beroun.
Bosák, P., Rejl, J. (1982): K existenci neotektonicky aktivních linií v centru Českého krasu. –
Český kras, 1982: 28-41, Beroun.
Bouček, B. (1965): Objev graptolitové fauny v branických vrstvách českého devonu. – Čas.
nár. muz., sect. natur., 134: 240, Praha.
162
Bouček, B. et al. (1968): Significant Paleontological Localities in Czechoslovakia. – Guide to
Excursion 30 AC, International Geological Congress, 23 Session, Prague. – ÚÚG,
Praha.
Braniš, M. (1981): Výskyt plšíka lískového na Karlštejnsku. – Živa, 29(4): 156, Praha.
Brunnerová, Z. (1969): Těžba nerostných surovin v Českém krasu. – Ochrana přírody, 24:
113-120, Praha.
Brunnerová, Z. (1974): Těžba nerostných surovin v CHKO Český kras. – Bohemia centralis,
3: 80-100, Praha.
Brunnerová, Z. (1974): Těžba nerostných surovin v chráněné krajinné oblasti Český kras. –
Bohem. Centr., 3., Praha.
Brunnerová, Z. (1979): Těžba a zpracování nerostných surovin v CHKO Český kras. –
Památky a příroda, 8: 461-463, Praha.
Brunnerová, Z., Skořepa, J., Šimánek, V. (1975): Bituminous indications in the Roblin Ro-1
borehole in the Barrandian, to the SW of Prague. – Věstník ÚÚG, 50(4): 217-229, Praha.
Bruthans, J., Zeman, O. (2000): Nové poznatky o hydrogeologii Českého krasu. - Český
kras, 26: 41-49, Beroun.
Bureš, L. (1976): Geobotanické aspekty biologického plánování krajiny v chráněných
krajinných oblastech. – Bohemia centralis, 5: 7–51, Praha.
Bureš, L. (1976): Rostlinná společenstva úhorů v Českém krasu. – Preslia, 48(1): 21–32,
Praha.
Cílek, V. (1996): Bude zřízen geologický park Čertovy schody? – Vesmír, 75(2): 134–135,
Praha.
Cílek, V. (1996): Izotopy stroncia v českých vápencích a mramorech. –Speleo, 21: 36 str.,
Praha.
Cílek, V. (1996): Kras, těžba a lomy. – Speleo, 21: 63–64, Praha.
Cílek, V., Sádlo, J., Skřivan, P. (1996): Tvorba a destrukce karbonátových kůr v okolí
Radotínské cementárny. – Ochrana přírody, 51(7): 212–214, Praha.
Cílek, V., Šťastný, M. (1996): Kolbeckit v krasových výplních velkolomu Čertovy schody –
Východ. – Speleo, 21: 34–36, Praha.
Čelakovský, L. (1870): Květena okolí Pražského. – Živa, 4: 1–164, Praha.
Červinková, H. (1985): Karlštejnské smrčiny z hlediska fytopatologického. In: Šebek S. a kol.,
Karlštejnské smrčiny jako životní prostředí hub, zvl. příloha Mykologických listů č. 21: 2325, Praha.
Čeřovský, J. (1979): Sosiekologický plán CHKO Český kras. – Památky a příroda, 8: 485487, Praha.
Čeřovský, J., Štěpán, J. (1979): Některé problémy péče o chráněná přírodní území v ČSR. –
Acta ecologica naturae ac regionis: “Území se specifickými funkcemi”, MVT ČSR,
Terplan, 1979: 8-15, Praha.
Domin, K. (1928): The plant associations of the valley of Radotín.- Preslia, 7: 3-68, Praha.
Dostál, J. (1942): Seznam kapraďorostů a jevnosnubných, rostoucích v rezervaci Velká
hora.- Sborn. čes. Akad. techn. 16: 517-520, 560-580, Praha.
Fassatiová, O. (1978): Půdní mikromycety na úhorech v Českém krasu. – Česká mykologie,
32(4): 226-234, Praha.
163
Fencl, J., Zeman, O. (1978): Sesuvy v silurských a devonských horninách na Berounsku. –
Čas. pro mineral. a geol., 23(1): 53-65, Praha.
Fersl, ? (1989): Červený lom v Českém krasu. – Památky a příroda, 14(5): 3 str. ob., Praha.
Fiala, F. (1977): Proterozoický vulkanismus barrandienu a problematika spilitů. – Sborn.
geol. věd, Geologie, 30: 248 str., Praha.
Fiala, F. (1982): Bazaltoidní diabas od Hostimic s náznaky krevelového zrudnění. – Čas. pro
miner. a geol., 27(2): 173-185, Praha.
Fiala, F., Čejchanová, B., Melková, J. (1974): Ověření silurského stáří bazaltoidních
vulkanitů od Loděnice, Sv. Jana pod Skalou a Berouna. – Věstník ÚÚG, 49(6): 331-341,
Praha.
Fišerová, D. (1991): Revize vegetačních map význačných chráněných území Českého krasu
pomocí leteckých multispektrálních snímků. – Bohemia centralis, 20: 135-158, Praha.
Francl, V. (1995): Český kras a Šumava – společný problém. – Nika, 16(7-8): 180, Praha.
Fridrich, J., Sklenář, K. (1976): Die paläolithische und mesolithische Höhlenbesiedlung des
Böhmischen Karstes. Fontes Archaeologici Pragenses, 16: 1–122, Pragae.
Habětín, V. (1972): Exkurze za trilobity. – Přírod. vědy ve škole, 1971-72(6): 212, Praha.
Habětín, V. (1983): Některé významné paleontologické lokality v kambrických a ordovických
sedimentech barrandienu. – Přír. vědy ve škole, 34(9): 333-337, Praha.
Hanzal, V. (1996): Vrápenec malý. – Ochrana přírody, 51(4): 208-209, Praha.
Hanzal, V., Průcha, M. (1988): Sezónní dynamika netopýřích společenstev na zimovištích
Českého krasu v letech 1984 – 1986. – Lynx, 24: 15-35, Praha.
Havlíček, D., Urban, J. (1984): Krasové jevy ve štolách sz. stěny Shniloušáku v Českém
krasu. – Čsl. kras, 34: 15-22, Praha.
Havlíček, D.,Šuba, J., Urban, J., Vašák, K, Zelenko, A. (1979): Únorová propast – nová
propast v Českém krasu. – Čsl. kras, 31: 106-107, Praha.
Havlíček, V. (1965): Čeleď Leptostrophiidae Caster, 1939 (Strophomenida, Brachiopoda)
v českém paleozoiku. – Čas. nár. muz., sect. natur., 134: 6-7, Praha.
Havlíček, V. (1973): New brachiopod genera in the Devonian of Bohemia. – Věstník ÚÚG,
48(5): 337-340, Praha.
Havlíček, V. (1978): Minute Devonian brachiopods (Notanopliidae, Leptostrophiidae) in
Bohemia. – Věstník ÚÚG, 52(5): 299-302, Praha.
Havlíček, V. (1980): New Eospiriferinae (Brachiopoda) in Bohemia. – Sborn. geolog. věd. –
paleontologie, 23: 7-48, Praha.
Havlíček, V., Kříž, J. (1973): Svrchní llandover a spodní devon u Hýskova (Barrandien). –
Věstník ÚÚG, 48(2): 103-107, Praha.
Hejda, M. (1983): Hadi Českého krasu. – Český kras, 8: 65-69, Beroun.
Hendrych, R. (1978): Původní a nepůvodní rostliny naší květeny? (I) – Živa 1978(1): 2-5,
Praha.
Herink, J. (1985): Bedly karlštejnských smrčin. – In: Šebek S. a kol., Karlštejnské smrčiny
jako životní prostředí hub, zvl. příloha Mykologických listů č. 21: 7-14, Praha.
Horáček, I. (1982): Výzkum fosilních obratlovců v CHKO Český kras. – Památky a příroda,
7(2): 106-111, Praha.
Horáková, B. (1981): Poznámky k osídlení CHKO Český kras jako faktoru ovlivňujícího
životní prostředí. – Památky a příroda, 1981(7): 421-423, Praha.
164
Horný, R. (1964): The Middle Cambrian Pelagiellacea of Bohemia (Mollusca). – Sborník nár.
muzea, XX B: 133-139, Praha.
Horný, R. (1965): Corbuloceras gen. n., nový onkoceridní hlavonožec (Cephalopoda,
Oncocerida) z českého siluru. – Čas. nár. muz., sect. natur., 134: 132-136, Praha.
Hošek, K. (1981): Historie vzniku chráněné krajinné oblasti Český kras. – Acta Univ. Carol.,
Geographica, 1981(2): 57-76, Praha.
Hromas, J. (1972): Nový průzkum nejhlubší české propasti. – Ochrana přírody, 27: 141-142,
Praha.
Hromas, J., Kučera, B. (1972): Propast na Čeřince v Českém krasu. – Čsl. kras, 22: 23-34,
Praha.
Hromas, J., Kučera, B. (1974): Geomorfologie a krasové jevy Českého krasu. – Bohemia
centralis, 3: 41-57, Praha.
Hromas, J., Kučera, B. (1974): Zpráva o průzkumu nejhlubších propastí Čech v r. 1972. –
Čs. kras, 25: 93, Praha.
Hroudová, Z., Prach, K. (1986): Vegetational changes on permanent plots in a steppe
community. – Preslia, 58(2): 55-62, Praha.
Hroudová, Z., Prach, K. (1994): Dlouhodobé změny reliktního stepního porostu v Českém
krasu. – Příroda, 1: 63–72, Praha.
Hroudová, Z., Zákravský, P. (1996): Vegetace stepní enklávy na vrchu Strážiště (Český
kras). – Příroda, 5: 23–32, Praha.
Cháb, J. (1967): Stratigrafie a litologické problémy barrandienského svrchního proterozoika.
– Časopis pro mineral. A geolo., 12(2): 157-163, Praha.
Cháb, J. (1978): Návrh litostratigrafické a litologické terminologie pro svrchní proterozoikum
tepelsko-barrandienské oblasti. – Věstník ÚÚG, 53(1): 43-60, Praha.
Chlupáč, I. (1968): Brief outline of the geology of Prague and its vicinity within the
Barrandien. – Věstník ÚÚG, 43(4): 295-302, Praha.
Chlupáč, I. (1972): New Silurian and Lower Devonian phacopid trilobites from the Barrandian
area (Czechoslovakia). – Čas. pro miner. a geol., 17(4): 395-401, Praha.
Chlupáč, I. (1974): Geologický podklad Českého krasu. – Bohemia centralis, 3: 58-79,
Praha.
Chlupáč, I. (1978): Sjezd Mezinárodní subkomise pro stratigrafii devonu v Praze. – Věstník
ÚÚG, 53(4): 253-255, Praha.
Chlupáč, I. (1981): Stratigraphic terminology of the Devonian in Central Bohemia (Barrandian
area, Czechoslovakia). – Věstník ÚÚG, 56(5): 263-270, Praha.
Chlupáč, I. (1983): Stratigraphical position of Barrande´s paleontological localities in the
Devonian of Central Bohemia. – Čas. pro mineral. a geol., 28(3): 261-275, Praha.
Chlupáč, I. (1994): Návrh na ochranu geologických objektů odkrytých postupem těžby
v devonu koněpruské oblasti. – Nika, 15(10): 295, Praha.
Chlupáč, I., Turek, V. (1977): New cephalopods (Ammonoidae, Ractritoidae) from the
Devonian of the Barrandian area, Czechoslovakia. – Věstník ÚÚG, 52(5): 303-306,
Praha.
Chyba, P., Lysenko, V. (1967): Podtraťová jeskyně, největší podzemní jezero v Českém
krasu. – Čs. kras, 19: 135-136, Praha.
Chybík, J. (1969): Kozolupský závěr brachyantiklinály Doutnáče ve střední části
barrandienského devonu. – Geologický průzkum, 11(4): 118-119, Praha.
165
Jäger, O. (1990): Krasové jevy v Českém krasu. – Zpravodaj Správy CHKO a ZO ČSOP
Český kras, 1990(3): 248-258, Beroun.
Jäger, O. (1994): Lomy a velkolomy Českého krasu. – Nika, 15(10): 290-291, Praha.
Jančařík, A. (1986): Ke genezi specifických forem aerosolových sintrů vyskytujících se ve
středních patrech Koněpruských jeskyní. – Český kras, 12: 5-22, Beroun.
Jančařík, A., Lysenko, V., Porkát, J. (1980): Jeskyně v lomu U paraplete – 21. krasová oblast
Č. krasu. – Český kras, 5: 30-37, Beroun.
Jančaříková, I. (1987): Evidence krasových jevů v Českém krasu. – Český kras, 13: 85-87,
Beroun.
Jančaříková, I. (1987): Zajímavé textury vápenců v lomu Kosov u Berouna. – Český kras, 13:
36-46, Beroun.
Jančaříková-Halbichová, I. (1986): Zpráva o nově objevených jeskyních v Kruhovém lomu. –
Český kras, 12: 62-65, Beroun.
Janda, P. (2000): Ptáci v lomech Českého krasu v letech 1994-1998. - Český kras, 26: 5-21,
Beroun.
Janko, J. (1971): Quantitative analysis of the xerothermic grassland on the Boubová Hill
(Bohemian Karst). – Preslia, 43: 218-232, Praha.
Jankun, A., Kovanda, J. (1988): Apomixis at the diploid level in Sorbus eximia. – Preslia, 60:
193-213, Praha.
Jansová, A. (1992): Projekt na záchranu sysla v Českém krasu. – In: Metody a výsledky
studia drobných savců, 1992: 31-34, Chrudim.
Jeník, J. (1985): Ekologie smrku v Čechách. – In: Šebek S. a kol., Karlštejnské smrčiny jako
životní prostředí hub, zvl. příloha Mykologických listů č. 21: 14-17, Praha.
Jičínská D., Končalová, M. (1980): Proč dub šipák v Českém krasu málo plodí. – Živa, 28: 93
(photo 84), Praha.
Kácha, S. (1987): Abnormální poklesy hladiny vody v propasti. – Český kras, 13: 51-54,
Beroun.
Kasalický, I. (1986): Vodácká naučná stezka Berounka. – Turista, 25(4): 6-7, Praha.
Klaudisová, A. (1986): Včelník rakouský. – Nika, 7(4): 15, Praha.
Klika, J. (1942): Výzkum ochranné oblasti Velké hory u Karlštejna.- Sborn. čes. Akad. techn.,
16: 497-505.
Klika, J. (1942): Rostlinná společenstva Velké hory.- Sborn. čes. Akad. techn., 16: 580-602.
Koblihová, H. (1989): Ke změnám plevelové vegetace v Českém krasu. – Preslia, 61(4): 335342, Praha.
Kohoutová, M. (1979): Územní plánování jako nástroj řízení dalšího rozvoje CHKO Český
kras. – Památky a příroda, 8: 492-493, Praha.
Kolebaba, I. (1985): Vodácká naučná stezka. – Nika, 6(5): 6-7, Praha.
Kolebaba, I. (1987): Opravdu chráněná oblast? – Nika, 8(1-2): 13-15, Praha.
Kolebaba, I. (1992): Naděje či hrozba pro Český kras. – Nika, 13(3): 16-19, Praha.
Kolebaba, I. (1995): Drama “Tmáň” pokračuje. – Nika, 16(9-10): 228-229, Praha.
Komaško, A. (1976): Nové formy výskytu aragonitu v Českém krasu. – Čsl. Kras, 27: 93,
Praha.
Komaško, A. (1986): Opál z jeskyně Českého krasu. – Český kras, 12: 23-46, Beroun.
166
Kopřiva, F. (1983): Ohrožení rezervací Českého krasu. – Naší přírodou, 3(5): 20-21, Praha.
Kopš, J. (1964): Několik poznámek k dějinám jeskyní Českého krasu. – Čsl. kras, 15: 144146, Praha.
Kovanda, J. (1965): Svahoviny puklinové krasové kapsy pod “Jeskyní nad Kačákem”. –
Sborník geologických věd, antropozoikum, řada A, sv. 3: 87-100, Praha.
Kovanda, J. (1973): Výzkumy výplně Chlupáčovy sluje u Koněprus. – Sborník geologických
věd a antropozoikum, řada A, 9: 131-148, Praha.
Kovanda, J., Hercogová, J. (1986): Druhé “chronologické paradoxon” v Kruhovém lomu u
Srbska. – Český kras, 12: 59-62, Beroun.
Kovářík, J. (1973): Problémy společenských zájmů a činnosti v krasových oblastech ČSR. –
Geologický průzkum, 15(7): 196-198, Praha.
Kraft, J. (1984): Post-Lochkovian dendroid graptolites from the Devonian of Central Bohemia.
– Čas. pro mineral. a geol., 29(2): 115-126, Praha.
Králík, F., Skřivánek, F. (1963): Aragonit v československých jeskyních. – Čsl. kras, 15: 1135, Praha.
Kříž, J. (1966): Rod Praeostrea Barrande, 1881 ze starších prvohor střední Evropy (Bivalvia).
– Čas. nár. muz., sect. natur., 135: 25-32, Praha.
Kříž, J. (1969): Genus Butovicella Kříž, 1965 in the Silurian of Bohemia (Bivalvia). – Sborník
geologických věd – paleontologie, řada P, 10: 105-139, Praha.
Kříž, J. (1975): Revision of the Lower Silurian stratigraphy in Central Bohemia. – Věstník
ÚÚG, 50(5): 275-283, Praha.
Kubíková, J. (1971): Ecological gradients on the contact of xerothermic grassland and
woodland in the Bohemian Karst. – Folia geobot. phytotax., 1971(6): 389-405, Praha.
Kubíková, J. (1976): Květena středočeských skalních stepí. – Živa, 24(4): 132, Praha.
Kubíková, J. a kol. (1998): Vegetace a flóra chráněných území v povodí Radotínského
potoka. – Natura Pragensis, 14 (1997): 5–66, Praha.
Kubíková, J., Rusek, J. (1976): Development of Xerothermic Rendzinas. A study in ecology
and soil microstructure. – Rozpravy ČSAV, řada mat. a přír. věd, 86(6): 78 str.Praha.
Kučera, B. (1979): Vědecké a naučné využití CHKO Český kras. – Památky a příroda, 8:
496-498, Praha.
Kučera, B. (1983): Barrandova jeskyně v Českém krasu. – Památky a příroda, 8(9): 553-557,
Praha.
Kučera, B. (1985): Jeskyně skupiny 23 v Českém krasu. – Čsl. kras, 36: 29-61, Praha.
Kučera, B. (1987): Jeskyně nad Kačákem. – Památky a příroda, 12(8): 498-501, Praha.
Kučera, B. (1989): Jeskyně Marie v Českém krasu. – Památky a příroda, 14(4): 243, Praha.
Kuklík, K. (1988): Chráněná krajinná oblast Český kras. - 139 barevných foto, ed. ČTK
Pressfoto, Praha.
Kůrka, A. (2000): Sukcese arachnocenóz v povrchových vápencových lomech v Českém
krasu (pavouci - Araneae). - Český kras, 26: 22-27, Beroun.
Kvasničková, R. (1996): Tmáňská cementárna a vývoz surovin. – Speleo, 21: 59-60, Praha.
Kyncl, J. (1994): Výsledek rozboru dřevěných uhlíků. – Bohemia centralis, 23: 75-83, Praha.
Leischnerová, L., Samcová, V. (1996): Geograficko-biologická exkurze do chráněných
krajinných oblastí. – Geografické rozhledy, 5(2): 60, Praha.
167
Lepš, J., Prach, K. (1981): Dva zajímavé botanické nálezy na odvalech vápencových lomů
v Českém krasu. – Zprávy ČSBS, 16: 129-130, Praha.
Lochman, V., Bíba, M., Bucek, J. (1996): Vliv imisního zatížení lesních ekosystémů na
chemismus půdy a odtékající vody na příkladu okraje Českého krasu. – Zprávy
lesnického výzkumu, 41(1): 23-27, Praha.
Ložek, V. (1964): K otázce vzniku a stáří svislých korozních dutin v Českém krasu. – Čsl.
kras, 15: 125–127, Praha.
Ložek, V. (1968): Barrandien. – Lidé a země, 1968(2): 82–86, Praha.
Ložek, V. (1970): Český kras chráněnou krajinnou oblastí. – Lidé a země, 19(9): 404–408,
Praha.
Ložek, V. (1974): Měkkýši Českého krasu z hlediska ochrany přírody. – Bohemia centralis, 3:
163-174, Praha.
Ložek, V. (1974): Pěnovce v Krabině a jejich význam pro paleografii Českého krasu. – Čs.
kras, 25: 7-17, Praha.
Ložek, V. (1974): Příroda Českého krasu v nejmladší geologické minulosti. – Bohemia
Ložek, V. (1979): Přírodní a krajinné hodnoty Českého krasu. – Památky a příroda, 8: 449452, Praha.
Ložek, V. (1980): K osudu opuštěných lomů v chráněných územích. – Památky a příroda, 6:
359-365, Praha.
Ložek, V. (1981): Měkkýši v Praze. – Nika, 1981(4): 12-14, Praha.
Ložek, V. (1984): Z červené knihy našich měkkýšů – Přežije ovsenka Chondrina avenacea
v Českém krasu? – Živa, 32(2): 65-66, Praha.
Ložek, V. (1985): Výzkum kvartéru a ochrana přírody. – Památky a příroda, 10(6): 363-370,
Praha.
Ložek, V. (1986): Doplňky a poznámky k malakofauně Českého krasu. – Bohemia centralis,
15: 143-145, Praha.
Ložek, V. (1992): Síť opěrných profilů k vývoji krajiny Českého krasu. – Bohemia centralis,
21: 47-67, Praha.
Ložek, V. (1995): Po stopách vývoje přírody Českého krasu. – Živa, 43(2): 91-93, Praha.
Ložek, V., Cílek, V. (1992): Ekologická těžba v koněpruské oblasti. – Ochrana přírody, 47(3):
72-75, Praha.
Ložek, V., Skřivánek, F. (1965): The significance of Fissures and their Fills for Dating of
Karst Processes. – Čsl. kras, 17: 7-22, Praha.
Lukeš, P. (1982): Tentaculites from the Pragian / Zlichovian boundary beds at Svatý Jan pod
Skalou (Barrandian area). – Věstník ÚÚG, 57(2): 71-80, Praha.
Lysenko, V. (1966): Krasové jevy na Mramoru u Litně. – Čsl. kras, 18: 100-101, Praha.
Lysenko, V. (1967): Kavčí jeskyně na pravém břehu Berounky mezi Tetínem a Srbskem. –
Českosl. Kras, 19: 117-119, Praha.
Lysenko, V. (1967): Krasové jevy na Mramoru u Litně. – Čs. kras, 18: 101-103, Praha.
Lysenko, V. (1968): Nové jeskynní prostory v Českém krasu. – Lidé a země, 1968(8): 379,
Praha.
Lysenko, V. (1973): Jepičí život některých jeskyní. – Lidé a země, 1973(8): 360, Praha.
168
Lysenko, V. (1977): Podzemí Českého krasu. – Čas. pro mineral. a geol., 22(2): 218, Praha.
Lysenko, V. (1980): Neznámá podtraťová jeskyně. – Český kras, 5: 73-75, Beroun.
Lysenko, V. (1982): Nejhlubší podzemní jezero Českého krasu. – Lidé a země, 1982(2): 73,
Praha.
Lysenko, V. (1986): Severojižní lineární tektonika v Českém krasu. – Český kras, 12: 55-57,
Beroun.
Maličký, J. (1953): Přehled osídlení Hořovicka v pravěku a na počátku dějin. Hořovice.
Mařík, M. (1982): Tři zajímavé formy motýlů ze Srbska u Berouna. – Zprávy Čsl. spol.
entomol., 18(2): 45-46, Praha.
Matoušek, V. (1982):Drobné nálezy z doby hradištní z Tetína, okr. Beroun. – Český kras,
1982: 23-28, Beroun.
Matoušek, V. (1986): Výsledky povrchového průzkumu archeologických nalezišť ve vybrané
oblasti Českého krasu. – Český kras, 12: 47-54, Beroun.
Matoušek, V. (1988): Využívání jeskyní v Českém krasu od mladší doby kamenné. – Český
kras, 1988: 17-32, Beroun.
Matoušek, V. (1994): Výsledky archeologického výzkumu jeskyně Ve stráni (č. 1504)
v Českém krasu. – Bohemia centralis, 23: 47-66, Praha.
Matoušek, V. (1996): Člověk a krajina Českého krasu. – Vesmír, 75(6): 338-342, Praha.
Matoušek, V. a kol. (1985): Zpráva o 1. sezoně revizního archeologického výzkumu na
Axamitově bráně. – Český kras, 11: 7-35, Beroun.
Matoušek, V., Zelenka, A. (1986): Archeologické nálezy z Deštivého lomu u Mořiny. – Český
kras, 12: 70-76, Beroun.
Mostecký, V. (1964): Pleistozäne Säugetiere aus dem Steinbruch auf “Chlum”. – Sborník
nár. muzea, XX B: 153-187, Praha.
Moucha, P. (1979): Myslivost v CHKO v Českém krasu. – Památky apříroda, 8: 455-457,
Praha.
Moucha, P. (1979): Rekreace na území Českého krasu. – Památky a příroda, 8: 465-468,
Praha.
Moucha, P. (1979): Přehled práce Správy CHKO Český kras. – Památky a příroda, 8: 499502, Praha.
Moucha, P. (1981): Ploskorozi v Českém krasu. – Naší přírodou, 1(1): 14, Praha.
Moucha, P. (1982): CHKO Český kras. – Naší přírodou, 2(4): 20-21, Praha.
Moucha, P. (1982): Rostliny Českého krasu. – Naší přírodou, 2(4): 24-25, Praha.
Moucha, P. (1985): Problematika uchování smrkových porostů v CHKO Český kras. - In:
Šebek S. a kol., Karlštejnské smrčiny jako životní prostředí hub, zvl. příloha
Mykologických listů č. 21: 28-29, Praha.
Moucha, P. (1986): Znaky chráněných krajinných oblastí ČSR – Český kras. – Naší přírodou,
6(11): 240, Praha.
Moucha, P. (1987): Chráněná krajinná oblast Český kras. – Zdraví, 35(8): 5-6, Praha.
Moucha, P. (1988): Rekreace a ochrana přírody. – Památky a příroda, 13(1): 62, Praha.
Moucha, P. (1990): Údolí Berounky u Srbska. – Památky a příroda, 15(10): 3 str. ob., Praha.
Němec, J. (1979): Síť chráněných území Středočeského kraje z hlediska geologických věd. –
Bohemia centralis, 8: 7-63, Praha.
169
Němec, J. (1983): CHKO Český kras. – Zpravodaj ochránců přírody okresu Praha záp., 5:
74-79, Praha.
Novák, A., Tlapák, J. (1974): Historie lesů v CHKO Český kras. – Bohemia centralis, 3: 9-40,
Praha.
Nováková, E. (1979): Zajíc polní jako ukazatel vlivu průmyslových imisí na CHKO Český
kras. – Památky a příroda, 8: 506-510, Praha.
Osbornová, J., Kovářová, M., Lepš, J., Prach, K. (1990): Succession in abandoned fields. –
Kluwer Acad. Publ., Dordrecht, Boston, London, 168 pp.
Pakr, A. (1979): Vliv znečišťování vodních srážek na krasová území. – Památky a příroda, 5:
301-303, Praha.
Pecina, P. (1965): Three species of march-flies of the genus Bibio Geoffroy (Bibionidae,
Diptera) new to the fauna of Czechoslovakia. – Acta ent. bohemoslov., 62:235-237,
Praha.
Pek, I. (1977): Agnostid trilobites of the Central Bohemian Ordovician. – Sborn. geol. věd –
paleontologie, 19: 7-44, Praha.
Pěkný, V. (1967): Nový výskyt aragonitu v Českém krasu. – Českoslov. Kras, 113-115,
Praha.
Pešková, A. (1987): Sledování výrů v Českém krasu. – Nika, 8(9-10): 5, Praha.
Pešková, A. (1989): Návštěvnost a strážní služba v Českém krasu. – Památky a příroda, 14:
314-315, Praha.
Petrbok, J. (1941): Jeskyně ”Na průchodě”. – Časopis turistů, 53: 56–58.
Petrlík, J. (1994): PHARE, vápence a Český kras. – Nika, 15(5): 152-153, Praha.
Petrlík, J. (1995): Je o Tmáni rozhodnuto? – Nika, 16(5-6): 129-130, Praha.
Petrlík, J. (1995): Mořina aneb Těžba vápence v rezervaci? - Nika, 16(7-8): 219 a 4. str. ob.,
Praha.
Petrlík, J. (1995): Pro Český kras a českou krajinu. – Nika, 16(2): 46, Praha.
Petrlík, J. (1995): Zachrání ministr František Benda Český kras? – Nika, 16(5-6): 135, Praha.
Petrlík, J., Fišerová D. (1990): Interpretace černobílých leteckých snímků pro účely ochrany
krajiny na příkladu z Českého krasu. - Památky a příroda, 15(3): 170-177, Praha.
Pfleger, V. (2000): Měkkýši (Mollusca) modelových lokalit Českého krasu. - Český kras, 26:
28-32, Beroun.
Pivničková, M. (1973): Příspěvek ke studiu vegetačních gradientů a hranic v xerotermních
společenstvech středních Čech. – Preslia, 45: 165-182, Praha.
Plot, J. (1980): Tetínské propástky. – Český kras, 5: 41-43, Beroun.
Plot, J. (1982): Některé změny a doplnění soupisu a číslování jeskyní Českého krasu
v období 1970 – 1981. – Český kras, 1982: 53-58, Beroun.
Plot, J. (1982): Zpráva o výzkumné a průzkumné činnosti speleologické skupiny Tetín za rok
1981. – Český kras, 1982: 59-61, Beroun.
Plot, J., Zajíček, P. (1975): Objev v Českém krasu. – Geologický průzkum, 17(12): 3s.
obálky, Praha.
Pouzar, Z. (1985): Smrčiny v Českém krasu a mykoflora velkých hub. - In: Šebek S. a kol.,
Karlštejnské smrčiny jako životní prostředí hub, zvl. příloha Mykologických listů č. 21: 46, Praha.
170
Prach, K. (1981): Vybrané ekologické charakteristiky keřových sukcesních stádií na
opuštěných polích v Českém krasu. – Preslia, 53: 159-169, Praha.
Prach, K., Lepš, J. Š., Rauch, O. (1996): Dlouhodobé sukcesní změny vegetace na
opuštěných polích v Českém krasu z hlediska ochrany přírody. – Příroda, 5: 59–68,
Praha.
Prokop, R. (1989): Zkamenělý svět. – 275 str., Práce Praha.
Průša, E. (1974): Lesní typy Karlštejnska a hospodářské zásahy v nich. – Bohem. Centr., 3:
141–151, Praha.
Přibyl, A,. Vaněk, J. (1969): Trilobites of the family Trinucleidae Hawle et Corda, 1847 from
the Ordovician of Bohemia. – Sborník geol. Věd – paleontologie, řada P, 11: 85-137,
Praha.
Přibyl, A. (1965): Proetidní trilobiti z nových sběrů v českém siluru a devonu - I. část – Čas.
nár. muz., sect. natur., 134: 91-98, Praha.
Přibyl, A. (1966): Proetidní trilobiti z nových sběrů v českém siluru a devonu - II. část – Čas.
nár. muz., sect. natur., 135: 49-54, Praha.
Přibyl, A. (1981): New graptolites of the family Monograptidae from the Upper Silurian of
Přibyl, A., Vaněk, J. (1967): Declovolithus gen. N., eine neue Trilobiten-Gattung aus dem
böhmischen Mittel-Ordovizium. – Časopis pro miner. a geol., 12(4): 453-455, Praha.
Přibyl, A., Vaněk, J. (1980): Neue Erkenntnisse über einige Trilobiten aus dem böhmischen
Ordovizium. – Čas. pro mineralogii a geologii, 25(3): 263-274, Praha.
Přívětivý, P. (1984): Pozvánka ke Stydlým vodám – Svatojánský okruh. – Naší přírodou,
4(8): 20-21, Praha.
Přívětivý, P. (1987): Český kras patnáctiletý aneb problémy na pokračování. – Naší přírodou,
7(12): 275-278, Praha.
Pyšek, P. (1979): Vzácná asociace Coronopo-Polygonetum avicularis v Českém krasu. –
Zpr. Čs. Bot. společ., 14: 153-154, Praha.
Pyšek, P. (1985): Příspěvek ke květeně obcí Českého krasu. – Zprávy ČSBS, 20(1): 69-77,
Praha.
Pyšek, P. (1991): Die Siedlungsvegetation des Böhmischen Karsts. – 2. Ökologische
Charakteristik. – Folia geobot. et phytotax., 26: 113-135, Praha.
Pyšek, P. (1991): Die Siedlungsvegetation des Böhmischen Karsts. – 1. Syntaxonomie. –
Folia geobot. et phytotax., 26: 225-242, Praha.
Rambousková, H. (1981): Water Dynamics of Some Abondoned Fields of the Bohemian
Karst. – Folia geobot. Phytotax., 16(2): 133-152, Praha.
Reš, B. (1979): Poslání a další rozvoj chráněné krajinné oblasti Český kras. – Lesnická
práce, 58: 3 str. obálky, Praha.
Reš, B. (1979): Zásady dalšího rozvoje CHKO Český kras. – Památky a příroda, 8: 503-505,
Praha.
Rivola, M. (1979): Základy botanické bibliografie maloplošných chráněných území
Středočeského kraje. – Bohemia centralis, 8: 77-123, Praha;.
Rivola, M. (1982): Vegetace středočeských pěnovců. – Preslia, 54(4): 329-339, Praha.
Rohon, P. (1972): Lesy Českého krasu, část Karlické údolí. – Čs. ochrana přírody, 13: 167209, Bratislava.
171
Rohon, P. (1979): Výzkum problematiky životního prostředí v CHKO Český kras. – Památky
a příroda, 8: 469-472, Praha.
Rulf, J. (1983): Přírodní prostředí a kultury českého neolitu a eneolitu, – Památky
archeologické, 74: 35–95.
Růžičková, J. (1995): Bioindikátory kvality vodních ekosystémů. – Živa, 43(2): 76, Praha.
Růžičková, J., Benešová, L. (1996): Benthic Macroinvertbrates as Indicators of Biological
Integrity in Lotic Freshwater Ecosystems of Largescale Protected Areas in the Czech
Republic. – Silva Gabreta, 1: 165-168, Vimperk.
Samek, V. (1964): Lesní společenstva Českého krasu. – Rozpravy ČSAV, řada mat. a přír.
věd, 74(7): 71p., Praha.
Samek, V. (1979): Lesní hospodářství v CHKO Český kras. – Památky a příroda, 8: 458-461,
Praha.
Skalický, V. (1981): Zpráva o exkurzích Středočeské pobočky ČSBS do okrajové části
Křivoklátska a do okrajové části Českého krasu. – Zpravodaj Středočes. Pobočky ČSBS,
23: 1-6, Praha.
Skalický, V. (1985): O smrku ztepilém v ČSSR a zejména v Českém krasu. – In: Šebek S. a
kol., Karlštejnské smrčiny jako životní prostředí hub, zvl. příloha Mykologických listů č.
21: 18-19 Praha.
Skalický, V. (1985): Poznámky k historii průzkumu rostlin Českého krasu. – Bohemia
Skalický, V., Jeník, J. (1968): Bibliografie hlavních botanických prací o Českém krasu. – In:
Skalický, V., Jeník, J., Vegetace Českého krasu, s. 38-44, ed. KSSPPOP Praha.
Skalický, V., Jeník, J. (1974): Květena a vegetační poměry Českého krasu z hlediska
ochrany přírody. – Bohemia centralis, 3: 101-140, Praha.
Sklenář, K. (1980): První lidé v Českém krasu. – Ročenka Lidé a země 1980: 56-65, Praha.
Sklenář, K., Matoušek, V. (1994): Die Höhlenbesiedlung des Böhmischen Karstes, vom
Neolithikum bis zum Mittelalter. Fontes Archaeologici Pragenses, vol. 20, Pragae.
Skřivánek, F. (1965): Rozvoj speleologie a výzkumu krasu v ČSSR. – Lidé a země, 14: 199203, Praha.
Skřivánek, F., Ryšavý, P., Štelcl, O. (1967): Report of Czechoslovak Karst investigation. –
Čs. kras, 18: 95-98, Praha.
Slačík, J., Lysenko, V. (1977): Příspěvek k výzkumu Českého krasu. – Geologický průzkum
19(6): 185, Praha.
Slavík, B. (1966): Pflanzengeographische Studie über die Art Lactuca perennis L. – Folia
geobot. et phytotax., 1: 26-69, Praha.
Sluka, M., Jäger, O., Zapletal, J. (1982): Barrandova jeskyně. – Český kras, 1982: 42-49,
Beroun.
Smolíková, L., Kovanda, J. (1974): Kvartérní profil u Lochkova západně od Prahy. – Sbor.
geol. věd. – Antropozoikum, 10: 73-88, Praha.
Soukup, K. (1979): Péče národních výborů o CHKO Český kras. – Památky a příroda, 8:
488-490, Praha.
Soukupová, L. (1984): Změny ve struktuře vegetace na opuštěných polích Českého krasu. –
Studie ČSAV, 1984(18): 153 str., Praha.
Stárka, V. (1963): Problémy a možnosti speleologického výzkumu v Českém krasu. – Čsl.
kras, 15: 142-144, Praha.
172
Stárka, V. (1966): Nové objevy jeskyní v Českém krasu. – Lidé a země, 15: 184-185, Praha.
Stárka, V. (1973): Jeskynní propast Arnoldka nejhlubší v Čechách. – Lidé a země, 5: 234,
Praha.
Stárka, V. (1978): Český kras. Průvodce. Ed. Olympia Praha.
Stárka, V. (1980): Turistika a ochrana přírody v krasových oblastech. –Turista, 3: 98, Praha.
Stárka, V. (1984): Český kras. – 208 str., SNK Praha.
Stárka, V. (1987): Lišky pomáhají objevovat jeskyně. – ABC, 32(17): 6-7, Praha.
Stránský, J. (1979): Problémy hygieny v Českém krasu. – Památky a příroda, 8: 493-494,
Praha.
Strejček, J. (1974): K problematice hmyzí zvířeny chráněné oblasti Český kras. – Bohemia
Svoboda, J. (1981): Geofaktory životního prostředí v CHKO Český kras. – Geologický
průzkum, 23(4): 116-117, Praha.
Sýkora, M. (1985): Srovnání karlštejnských smrčin se smrčinami na kyselých půdách. - In:
Šebek S. a kol., Karlštejnské smrčiny jako životní prostředí hub, zvl. příloha
Mykologických listů č. 21: 20-22, Praha.
Šindelářová, Š. (1979): Účast správy CHKO Český kras na kulturně výchovné činnosti. –
Památky a příroda, 8: 510, Praha.
Šindler, V. (1985): Problematika pěstování a udržení karlštejnských smrčin. - In: Šebek S. a
kol., Karlštejnské smrčiny jako životní prostředí hub, zvl. příloha Mykologických listů č.
21: 26-27, Praha.
Šnajdr, M. (1975): New Trilobita from the Llandovery at Hýskov in the Beroun area, central
Šnajdr, M. (1976): New proetid trilobites from the Silurian and Devonian of the Barrandian
(Czechoslovakia). – Čas. pro mineral. a geol., 21(3): 313-318, Praha.
Šnajdr, M. (1976): New proetid trilobites from the Silurian and Devonian of Bohemia. – Věstn.
ÚÚG, 51(1): 51-55, Praha.
Šnajdr, M. (1977): New genera of Proetidae (Trilobita) from the Barrandian, Bohemia. –
Věstn. ÚÚG, 52(5): 293-298, Praha.
Šnajdr, M. (1978): The Llandoverian trilobites from Hýskov (Barrandian area). – Sborn. geol.
věd – paleontologie, 21: 7-47, Praha.
Šnajdr, M. (1981): Gryvicalymene hornyi sp. n. an index trilobite from the lower Lochkovian
of the Barrandian areas. – Věstník ÚÚG, 56(5): 299-300, Praha.
Šnajdr, M. (1981): New Silurian and Devonian trilobites (Barrandian, Czechoslovakia). –
Věstník ÚÚG, 56(5): 301-304, Praha.
Šnajdr, M. (1983): Bohemian ordovician Proetidae (Trilobita). – Věstník ÚÚG, 58(1): 23-29,
Praha.
Šnajdr, M. (1983): New Silurian trilobites from Bohemia. – Věstník ÚÚG, 58(3): 175-178,
Praha.
Šnajdr, M. (1983): Revision of the Trilobite type material of I. Hawle and A. J. C. Corda 1847.
– Sborn. Nár. muz., B, 39(3): 212 str., Praha.
Šolc, B. (1979): Zemědělství v CHKO Český kras. – Památky a příroda, 8: 453-454, Praha.
Šrámek, J. (1974): Tvar a růst karbonátových konkrecí v silurských břidlicích, lom Kosov u
Berouna. – Čas. Pro mineralogii a geologii, 19(3): 287-295, Praha.
173
Štelcl, O. (1965): 20 let výzkumu krasu v ČSSR. – Živa, 13: 85-87, Praha.
Štorch, P. (1983): Subfamily Akidograptinae (Graptolithina) from the lowermost Silurian of
Štorch, P. (1983): The Genus Diplograptus from the lower Silurian of Bohemia. – Věstník
ÚÚG, 58(3): 159-170, Praha.
Švecová, A. (1994): Mykologický průzkum CHKO Český kras. – Mykologický sborník, 71(3):
86-88, Praha.
Tomek, Č. (1978): Are there light granites below the Paleozoic Barrandian Basin? – Čas. pro
mineral. a geol., 23(3): 283-286, Praha.
Tůma, S., Sýkora, J. (1978): Nález atypických forem kalcitu v Českém krasu. – Čsl. Kras, 30:
107-109, Praha.
Turek, V. (1974): Poznámky k sedimentaci ortocerových vápenců Barrandienu. – Čas. Pro
mineralogii a geologii, 19(2): 165-169, Praha.
Turek, V. (1975): Genus Kosovoceras gen. n. in the Silurian of Central Bohemia. – Sborn.
geol. věd – paleontologie, 17: 7-44, Praha.
Turek, V. (1983): Hydrodynamic conditions and the benthic community of upper Wenlockian
calcareous shales in the western part of the Barrandian (Kosov quarry). – Čas. pro
mineral. a geol., 28(3): 245-260, Praha.
Turnovec, I. (1964): Krasové jevy v povodí Bubovického potoka v Českém masívu. – Čsl.
kras, 16: 7-15, Praha.
Turnovec, I. (1965): Druhá největší. – Krásy domova, 4(3): 20, Praha.
Turnovec, I. (1979): Krasové jevy pod cenomanskými sedimenty v Zad. Kopaniny. – Čsl.
kras, 31: 105, Praha.
Turnovec, I. (1980): K otázce stáří krasových jevů v Barrandienu. – Český kras, 5: 44-46,
Beroun.
Turnovec, I. (1981): Stáří krasových jevů v Barrandienu. – Geologický průzkum, 23(4): 120,
Praha.
Turnovec, I., Fajstová, Č. (1965): Krasové jevy údolí Berounky mezi Srbskem a Karlštejnem.
– Čsl. kras, 18: 39-48, Praha.
Turnovec, I., Fajstová, Č. (1967): Krasové jevy údolí Berounky mezi Srbskem a Karlštejnem.
– Čs. kras, 18: 39-48, Praha.
Turnovec, I., Pechová, J. (1980): Ložisko jílu Zadní Kopanina. – Geologický průzkum, 22(3):
90-91, Praha.
Vaněk, J. (1968): Weberopeltis matutina sp. n., (Trilobita) from the Devonian of the
Barrandien. – Věstník ÚÚG, 43(2): 127-128, Praha.
Vaněk, V. (1980): Některé výsledky sledování biologie podzemních vod v oblasti
Barrandienu mezi Svatým Janem pod Skalou a Srbskem. – Český kras, 5: 19-25,
Beroun.
Vencl, S. (1971): Topografická poloha mesolitických sídlišť v Čechách. – Archeologické
rozhledy, 23: 169–187.
Vencl, S. (1995): Hostim - Magdalenian in Bohemia, in: Památky archeologické, Supplement
4, Praha.
Vencl, S. (1996): Archeologický výzkum jeskyně Martina in: Tetín speleologický a historický.
Sborník příspěvků k 20. výročí objevu jeskyně Martina a vzniku speleologické skupiny
Tetín.
174
Veselouš, J. (1992): Inventarizace rozptýlené zeleně v CHKO Český kras pomocí DPZ. –
Ochrana přírody, 47(6): 170-174, Praha.
Veselský, J., Kuthan, J. (1969): Čirůvka radotínská – Tricholoma radotinense Pilát et Charvát
ex Pilát et Ušák. – Čes. Mykologie, 23: 115-117, Praha.
Vyskot, M. a kol. (1981): Československé pralesy. – 272 str., ed. Academia Praha.
Zázvorka, J. (1984): Orobanche coerulescens v ČSR. – Severočeskou přírodou, 16: 1-23,
Litoměřice.
Zvelebil, J., Kudrna, Z. (1987): Nové zřícení Budňanské skály. – Geolog. průzkum, 29(10):
313-314, Praha.
Žebera, K. (1973): Osídlení československých krasových oblastí v pravěku. – Geol.
průzkum, 15(7): 216-217, Praha.
175

Rozborová část plánu péče (text)

Transkript

Podobné dokumenty

hodnocení NATURA 2000

Generel regionálního a nadregionálního ÚSES na území

Mořinský kurýr č.56 2011

Doba Seniorů 2/2011

Klastr cestovního ruchu Amerika - technicko

Vyhodnocení vlivů ÚP na udržitelný rozvoj území

oznámení_Krematorium Hýskov

vyhodnocení vlivů 7. vlny změn úpn sú hlavního města

Studie zpracování odpadních vod z obce Úhonice

ZÚR StčK, textová část odůvodnění, příloha č.2 opatření