V Zápiscích o skandálu zazáfiily Judi Denchová a Cate

12. 4. 2007
kultura
FLEŠ
3
V Zápiscích o skandálu zazáfiily Judi Denchová a Cate Blanchettová
Zápisky o skandálu jsou dramatem
o dvou odlišných ženách, které spojí opravdu zvláštní přátelství. Despotická dějepisářka Barbara (Judi
Denchová) je krátce před důchodem, když do londýnské střední
školy přijde Sheba (Cate Blanchettová), nová mladá učitelka výtvarné
výchovy. Každá z nich má svou
skrytou vášeň, kterou před okolím
pečlivě střeží. Ale jejich tajnosti
jednou vyplují na povrch…
Barbara žije jen se svou kočkou
a nemá nikoho blízkého. Vyplňuje
dlouhé chvíle psaním deníku.
V něm s naprostou otevřeností, suše, ironicky až jízlivě hodnotí své
žáky i kolegy a stěžuje si na svůj
nenaplněný život. Její zápisky jsou
základní nití celého příběhu.
Příchod Sheby znamená pro
Barbaru zvrat v jejím samotářském
a zatrpklém životě.
Sheba se na rozdíl od Barbary
chová nenuceně a otevřeně. To
Barbaru zaujme. Vidí v ní spřízněnou duši a snaží se získat její náklonnost. A stránky deníku se začínají plnit. Ve svém snažení je Barbara úspěšná a posléze se se Shebou stanou přítelkyněmi. Barbara
chce ale víc. Touží po ještě bližším
Máš kliku, že ti natrhnu jen kabát.
vztahu. Sheba (ani divák) zatím nic
netuší.
Sheba žije se svojí rodinou –
starším manželem, pubertální dcerou a synem, který má Dawnův
syndrom. Se svým životem není
spokojená, starostmi o rodinu je už
unavená a chce změnu – žít naplno.
Práci učitelky si našla, aby už nemusela sedět doma.
Doposud se nic dramatického
Foto FleKino
neděje. Zde se můžeme chvilinku
vrtět na sedadle a pochybovat o názvu filmu a jeho zařazení mezi dramata. Bitva však ještě nezačala. Zásadní a zlomové „Cože?“ v kině zašumí, když se filmová kamera coby
Barbařiny oči dívá skrze škvíru ve
dveřích do Shebina kabinetu. Barbara tam uvidí, co neměla. Sheba se
vášnivě miluje se svým čtrnáctiletým žákem.
Zemfiel básník a filozof Egon Bondy
V pondělí 9. dubna zemřel v Bratislavě český filozof a básník Egon
Bondy. Širší veřejnost ho znala jako představitele českého undergroundu a disentu či z Hrabalova románu Něžný barbar.
Bondy byl autorem básnických
sbírek a poém, prozaických prací,
řady filozofických a politologických esejů. Byl jedním z nejoriginálnějších a zároveň i nejkontroverznějších českých filozofů. Ve
své tvorbě předkládal nevšední názory na umění, společnost, politiku
či ekologii. Na poli poezie rozvinul
vlastní tvůrčí program – totální realismus a trapnou poezii. Některé
jeho básně byly zhudebněny skupinou The Plastic People of the Universe.
Egon Bondy se narodil jako
Zbyněk Fišer roku 1930 v rodině
generála československé armády.
V sedmnácti letech přerušil studium na gymnáziu a začal žít bohémským životem. Několik let se
protloukal, jak se dalo, živil se
i žebrotou a drobnými krádežemi.
Koncem 40. let začal používat
pseudonym Egon Bondy na protest
antisemitskému zabarvení vykonstruovaných procesů v Sovětském
svazu i u nás.
Zájem o filozofii, především
marxistickou, čínskou a indickou,
ho přiměl k návratu ke studiu.
V roce 1957 odmaturoval a dostal
se na dálkové studium filozofie
a psychologie na Filozofické fakultě UK v Praze.
Hlásil se k socialistickým ideálům, ale s reálným socialismem se
nikdy neztotožnil a byl jeho vytrvalým kritikem. Jak uváděl ve
svých vzpomínkách, byl zpočátku
považován za komunistickou naději pro vášnivé zaujetí marxismem
a socialistickou revolucí. Místo toho se ale stal jedním z prvních disidentů.
V roce 1993 se Bondy na protest proti rozdělení Československa přestěhoval do Bratislavy a stal
se slovenským občanem. V malém
bytě v centru města prožil posledních 14 let obklopen knihami.
Obešel se bez televize, telefonu,
rádia i denního tisku. Věnoval se
Poslední cigareta zhasla... Foto Fl
přednášení na vysokých školách,
literární tvorbě a své hlavní filozofické disciplíně - ontologii.
KATEŘINA NOVÁ
mohou mít své kouzlo a dát dílku
punc autenticity. To by ovšem musely být podpořeny alespoň trochu
slušným střihem. Několikaminutové statické záběry z hiphopového
koncertu v mrzké kvalitě mohou zaujmout snad jedině samotné autory.
Film tím ztrácí veškeré tempo. Neustálé zasekávání DVD, ze kterého
byl snímek promítán, zoufalý výsledek ještě podtrhoval.
Hlavní hrdina Kulík, jenž nás
provází celým dokumentem, se
zřejmě zhlédl v některé z komických postav Saschi Barona-Cohena.
Obchází návštěvníky festivalu
s mikrofonem, klade jim žinantní
otázky typu „S kterým DJ by ses
chtěla vyspat?“ a během večírku
s kamarády se snaží provokovat rasistickými hesly. Avšak zatímco
třeskutý humor Boratův na hraně
septiku trapnosti zdárně balancuje,
Kulík do žumpy padá až po uši.
Publikum, které během zdlouhavých záběrů na vystoupení hiphopových kapel začalo zívat, se při jeho výstupech raději odebralo k přilehlým barům.
Chápu, že autoři nedisponují finančními prostředky a celý film si
zaplatili ze svého. Nezávislý ovšem
ještě nutně neznamená diletantský.
Spousta lidí si občas něco natočí na
digitál, ale netroufnou si nazvat to
celovečerním dokumentem. Nápad
vyrobit nezávislé video z velkého
hudebního festivalu ale není vůbec
špatný. Stačilo by si jen trochu vyhrát se střihem, nabídnout alespoň
letmý pohled do zákulisí a moderátora vyměnit za někoho vtipnějšího. Vzhledem k tomu, že hoši
z 2DC slibují obsadit Kulíka i do
svých dalších projektů, bude možná lepší si jejich tvorbu raději nechat ujít.
JIŘÍ KREJČÍK
A je‰tû více najdete na na‰em známém webu!!
náři a rodinu má v rozkladu. Bulvár
se předhání, kdo přinese lepší informace o skandálu…
Zápisky o skandálu uznávaného
britského režiséra Richarda Eyra
jsou filmem s nevšedním, zároveň
však se skutečným příběhem. Základními přednostmi filmu jsou
bezesporu citlivě dramaticky stupňované napětí, kvalitně provedené
dialogy a především výkony hlavních hereček Judi Denchová a Cate
Blanchettová. Obě byly za své role
nominovány na Oscara.
Za drobnou vadu na kráse považuji výjevy z londýnské školy. Nevím, zda režisér zamýšlel zobrazit
anglickou střední školu jako umírající instituci s rozjívenými a drzými
dětmi a netečnými pedagogy. Ve
škole je chaos všude – v jídelně, na
chodbě, ve třídě. Divák neznalý
anglického školství to může považovat za jeho demonstrativní příklad.
Režie: Richard Eyre
Hrají: Cate Blanchettová,
Judi Denchová, Alice Birdová,
Bill Nighy, Joanna Scanlanová,
Andrew Simpson, Juno Temple,
Stephen Kennedy
TEREZA MÁCOVÁ
Mike Landau:
Blues s metalov˘mi pfiesahy
Nahrával s Pink Floyd i Milesem
Davisem, Ozzym Osbournem i Quincym Jonesem. V rámci AghaRTA
Prague Jazz Festivalu vystoupil
10. dubna v Lucerna Music Baru kytarista Mike Landau. Spolu se svou
doprovodnou kapelou, kterou tvoří
vynikající studioví hráči – baskytarista Jimmy Johnson a bubeník Gary
Novak – přijel představit své zatím
poslední 2CD Live.
Úderem čtvrt na devět se zaplněným klubem rozeznělo osobité spojení blues, jazzu a rocku s až metalovými přesahy. Landaouvy autorské
skladby vycházely nejvíce z blues,
na jehož harmonických strukturách
nejčastěji stavěl sóla.
Udržet pozornost publika po více
než dvě hodiny je v triu velice obtížné. Přesto se to kapele z velké části
Vidiny sjetého autisty v dokumentu Flow
Hip hop kemp se za pět let své existence dokázal vypracovat z akce
pro hrstku zasvěcenců až na největší letní hudební festival v Česku.
Nyní začíná vážně koketovat s mainstreamem. Trochu jiný pohled na
něj nabízel nezávislý dokument
Flow, který měl premiéru ve čtvrtek
5. dubna v pražském klubu Roxy.
Autoři tvořící pod značkou 2DC
slibovali divákům film na hranici
dokumentu a reality movie. Snímek
se už od prvního záběru snaží tvářit
jako underground. Záběry, které na
loňském Hip hop kempu pořídili na
digitální kameru, tvůrci úmyslně
poškozují přetáčením přes další média a občas prokládají i ručně animovanými sekvencemi. Říkají tomu HRV (handcrafted reconstructed video) a takto nedokonalý obraz
stavějí do opozice vůči současné
uhlazené popkultuře.
Nekvalitní amatérské záběry
Výraz herečky Judi Denchové
v tu chvíli řekne naprosto vše. Barbara je zklamaná a podvedená. Potlačí své city a využije situace ve
svůj prospěch. Shebu ujistí, že pokud poměr s chlapcem okamžitě
ukončí, záležitost nikomu neoznámí. Sheba je Barbaře vděčná a dá jí
svůj slib. Společné tajemství je
k sobě přimkne. Barbara si uvědomuje svoji nadřazenou pozici
a Shebinu závislost na sobě.
Sheba se ale se svým žákem setkává dále. Jeho mladé tělo ji přitahuje, a snad chlapce dokonce i miluje. Je jím téměř posedlá a neví,
jak se má s citem vyrovnat. Pro studenta sexuální hrátky představují
jen dobrodružství, ale Shebě nahrazují nefungující manželský život.
V tuto chvíli napjatě očekáváme
vyvrcholení děje. Poté, co Barbara
zjistí, že ji Sheba zradila, se drama
stupňuje a nabírá na rychlosti. Poutavě zahraná je scéna před domem,
kde je Barbara nešťastná ze smrti
své kočky a Shebu citově vydírá.
Barbara se o Shebině lásce
ke studentovi zmíní svému kolegovi, kterému se mladá učitelka líbí.
A jak to tak bývá, špatné zprávy se
šíří rychle. Shebu bombardují novi-
dařilo, zejména díky její vynikající
souhře, velké dávce hudebního nadhledu a osobitému přístupu všech
hudebníků. Landau se při hře mazlí
s každým tónem, což mu však nikterak nebrání bleskurychle vygradovat
z bluesové naléhavosti až do zvířecích hardrockových, ba metalových
témat. Johnsonovy basové linky jsou
spíše úspornější navzdory neuvěřitelně plnému zvuku, což kontrastuje
s muzikálními, a přesto poměrně
technicky zběsilými sóly. Obojí se
výborně pojí s hrou Garyho Novaka,
která často balancuje na hranici přehrávání. Brilantní technika spojená
s emotivní dávkou energie místy
přechází až k dravé agresi. Koncert
Mika Landaua byl jedním z nejlepších jazzových zážitků poslední doby v Praze.
JAN ČERVENKA
V˘stava V˘roãí Osmy
Rychlé a precizní tahy štětcem, zjednodušené tvary, pocity vyjádřené
barvou a neuvěřitelně působivé scenérie. Atmosférou kubismu na vás
dýchne výstava Výročí Osmy, kterou minulý týden zahájilo České
muzeum výtvarného umění v pražské Husově ulici.
Výstava je koncipována jako
symbolické gesto připomínající po
sto letech první vystoupení malířů,
kteří se navždy zapsali do novodobé
historie českého výtvarného umění
a položili předpoklady pro další vývoj modernistických snah. Prohlédnete si díla Emila Filly, Bedřicha
Feigla, Maxe Horba, Otakara Kubína, Bohumila Kubišty, Willyho No-
Ležící akt od Antonína Procházky
waka, Artura Pittermanna-Longenaa
a Antonína Procházky. Jmenované
umělce spojovala především touha
po moderním, kubistickém a expresionistickém vyjádření. Roku 1907
uspořádali výstavu v najatém krámu
v Králodvorské ulici na Starém
Městě Pražském. Tu sice znalci výtvarného umění zpočátku nepřijali
právě kladně, přesto však znamenala
posun v celé české výtvarné tvorbě.
Výstava Výročí Osmy představuje to nejlepší z děl zmiňovaných malířů. Sestavena je velice zdařile, obrazy doprovází texty zasazující díla
do dobového kontextu.
Výstava potrvá do 17. června.
TEREZA ŠVEJDOVÁ
Foto Flgaler