odkaz - Abahoa

Saz - Wikipedie, otevřená encyklopedie
Bağlama saz: Saz (z Perštiny ‫ ساز‬, dosl. sada) je drnkací strunný
nástroj (chordofon) tradiční nástroj turecké, kurdské,
ázerbájdžánské a perské lidové hudby. Důležitým faktem je, že saz
a jemu podobné nástroje daly základ pro vytvoření indického sitáru.
Historie:
Saz je syntézou starých nástrojů střední Asie a preturkické Anatolie, jakým byl komuz (někdy
kopuz). Ten se od sazu zásadně lišil tím, že měl místo dřevěné rezonanční desky potah z kůže,
pouze dvě až tři struny zhotovené ze zvířecího střívka případně koňských žíní a výrazně kratší krk.
Hrálo se téměř výhradně prsty. Za mezičlánky mezi komuzem a sazem lze považovat kolča komuz
sestavený v 15. století v Anatolii, který již používal kovové struny a měl delší krk a na něj navazující
çöğür, sestavený poprvé ve městě Kütahya u něhož byl kožený potah těla nahrazen dřevěnou
rezonanční deskou, byl prodloužen krk a přidány pražce. Krom toho měl ale oproti dnešnímu sazu
celkem dvanáct strun, po třech strunách ve čtyřech sborech. Příbuzné nástroje se dnes používají v
Íránu (Persii), například setar nebo tanbur nebo Řecku (buzuki). Také v turkických zemích střední
Asie se hraje na podobné nástroje. V Uzbekistánu je to dótar, v Kazachstánu dombre. Podobné
nástroje se dají najít až po Mongolsko.
Popis
Bağlama saz – části: Saz má tělo loutny a dlouhý krk. Je opatřený
pěti až osmi (profesionální nástroje) kovovými strunami (nejčastěji
však šesti nebo sedmi). Z hlediska akustického patří saz mezi
nástroje s doznívajícím tónem. Saz není na rozdíl např. od kytary
akordický, ale drónový nástroj. Hraje totiž stálý akord, ke kterému se
přidává melodie, hraná na spodním případně prostředním sboru
strun. Bývá zhotovován z různých druhů dřeva v rozličných barvách a
zdoben intarzemi tradičních ornamentálních motivů.
Rezonanční deska (kežis) je celistvá, bez otvoru (otvor jen vzácně u
nejmenších džura sazů). Přejímá kobylkou chvění strun a zesiluje
jejich zvuk, kterému dává zabarvení, sílu a určuje délku tónu. Rovněž
je využívána pro úhozy rukou při hře. Vrchní deska musí být
zhotovena z kvalitního dřeva hustých, pravidelných a rovných let,
nejčastěji borovicového, smrkového nebo modřínového.
Tělo (tekne) nástroje je buď dlabané, nebo u kvalitnějších nástrojů plátované, tzn. slepované z
pásků zvaných ollim. Tradičně se vyrábí z ořechového, morušového, borovicového, bukového dřeva
mořeného do různých barev nebo pouze zalakovaného. V zadní části korpusu, pod uchycením
strun, je ozvučný otvor. Tento otvor mívá někdy přídavnou klapku s možností uzavírání.
Krk (sap), který je u kvalitních nástrojů z jednoho kusu bukového, jalovcového nebo jasanového
dřeva je opatřen posuvnými pražci zvanými perde, tvořenými silonovým vláknem nebo vzácněji
hedvábím. Nástroj se tak dá přiladit podle potřeb hudebníka. I u velmi kvalitního sazu je někdy
potřebné posunout vázané pražce do správné polohy. Na standardním sazu je 23 (vzácně 46-52)
pražců (perde), na krátkokrkém kisa sap sazu 19 (vzácně 38-44) pražců. Někdy jsou přidány i
pražce v podobě tenkých tyčinek ze dřeva či kovu na rezonanční desku čímž se variabilita jejich
počtu ještě zvyšuje.
Ladicí kolíčky (burgu, doslova šroub) jsou kónické a poloha při napínání drží třením a pákou
způsobenou tahem struny, stejně jak tomu bývá u jiných tradičních strunných nástrojů. Někdy se
navíc křídují.
Kobylka (alt ešik, kepri) je položena na vrchní desce a drží jen tlakem strun. Dřevo, ze kterého je
zhotovena má vliv na kvalitu zvuku. Někdy je třeba s kobylkou kousek posunout nahoru nebo dolů
namísto přesouvání všech pražců pro doladění.
Ladění.
Nejjednodušší je ADA, AEA. Turci většinou saz ladí GDA. Při ladění používají palec levé ruky.
FisDA ladění je „durové“ ladění, tedy do akordu Ddur. Je vhodné pro tóninu Ddur, ale velmi vhodné i
pro tóninu Hidžaz, tedy „D tóninu paralelní k Gmoll harmonické mollové tónině. FDA mollové ladění
se dá využít pro mollové tóniny a pro frygickou tóninu. Tóniny se nazývají düzen:
Jméno tóniny (spodní, střední, horní) sbor
Bağlama düzeni (La, Sol, Re) (A, G, D)
Bozuk düzen, kara düzen (Sol, Re, La) (G, D, A)
Misket düzeni (Fa#, Re, La) (F#, D, A)
Fa müstezat düzeni (Fa, Re, La) (F, D, A)
Abdal düzeni (La, La, Sol) (A, A, G)
Zurna düzeni (Re, Re, La) (D, D, A)
Do müstezat düzeni (Sol, Do, La) (G, C, A)
Technika hry.
Hráč při hře sedí často na zemi nebo na židli. Struny jsou rozechvívány drnkáním prsty (technika
zvaná Şelpe či Şerpe), nebo plektrem (tezene), tradičně vyráběným z třešňové kůry, dnes ponejvíce
z plastu. Hmatník umožňuje získávat další tóny zkracováním chvějné délky struny přitlačením struny
na pražec. Díky posuvuným pražcům umožňuje saz hru čtvttónů a dalších mikrotonálních intervalů.
Krom sazů s pražci se navíc vyrábí i sazy bezpražcové, zvané perdéšiz saz, které jsou náročnější
co do zvládnutí hry. Celistvá rezonanční deska je také využívána pro rytmické úhozy rukou.
Skupina nástrojů typu sazu:
seřazeno podle vzrůstající velikosti a klesající frekvence nástroje (nejčastější typy vyznačeny
tučným písmem)
Džura - nejmenší, většinou šest strun
Üçtelli sazi - tři struny
Çöğür saz
Tambura
Bağlama - nejčastější (název znamená doslova „to, co je ovázáno“ a vztahoval se původně ke všem
sazům s pražci - dnes názvy saz a baglama kolísají), struny ve třech sborech v uspořádání tři, dvě a
dvě. Modifikace bağlamy je kisa sap bağlama krátkokrký saz s devatenácti pražci, někdy
označovaný jako ženský.
Bozuk saz
Meydan sazi
Aşik sazı
Divan sazi - velký saz, s basovějším zvukem
Bas sazi
Významní hráči:
Ashig Alasgar, Parisa Arsalani, Hasan Genc, Neşet Ertaş, Orhan Gencebay, Hasret Gültekin, Ahmet
Koç, Erol Parlak, Arif Sağ, Karl Sanders, Nevzat Eser
Pokud jsi to dočetl(a) až sem, pak to znamná dvě věci:
1. máš moc volnýho času na čtení ptákovin
2. nedáš na doporučení moudrých
Kontrolní otázka: Je ti jasnej rozdíl způsobu ladění komuzu, tanburu a perdéšiz saz?