Zbrane a zbroj v komendach radu nemeckych rytiru

Zbrane a zbroj v komendach radu nemeckych rytiru

Acta historica et museologica Universitatis Silesianae Opaviensis
7/2007
ZBRANĚ A ZBROJ V INVENTÁŘÍCH KOMEND ČESKOMORAVSKÉ BAILIE
ŘÁDU NĚMECKÝCH RYTÍŘŮ
Martin Čapský
Počátky řádu německých rytířů jsou neodmyslitelně spojeny s událostmi třetí křížové
výpravy a s provizorním špitálem povstalým pod plachtami hanzovních lodí před hradbami
Akkonu. Rychlá obliba, jakou si rytíři se znamením černého kříže na bílém plášti získávali
mezi říšskou aristokracií, si přirozeně vynucovala závazné formulování řádových statut i
promyšlenější organizační model zohledňující těžiště působení řádu ve Svaté zemi (později
v Pobaltí) a strukturovanou síť majetků zaručující finanční, materiální i přímou vojenskou
podporu těmto aktivitám. První velmistři tak vedle spojení prvků templářského a johanitského
řádového života cíleně napodobovali i organizační vazby obou starších rytířských řádů, včetně
převzetí modelu vztahů mezi centrem a jeho zázemím soustředěným především na generování
zásob a bojové síly. Provincializace řádových struktur, patrná na příkladu říšských bailií už
v průběhu 14. století, sice částečně oslabila pohyb bratří mezi Pobaltím a tamními komendami,
ale důraz na hospodářskou výtěžnost řádových statků nadále zůstal v řádových domech patrný,
podobně jako vědomí sepětí s často zdůrazňovanou řádovou působností „na hranici
křesťanského světa“ a vojenskou náplní řádových regulí, které komunitám křižovníků dokázaly
udržet určitou oblibu mezi šlechtickými vrstvami i v pozdějším období obecného příklonu
k žoldnéřským armádám a k palným zbraním relativizujícím výhody v boji chladnými
zbraněmi vycvičených šlechtických potomků. Německým rytířům nezbývalo než se novému
vývoji přizpůsobit.1
„Item 5 buechsen, 1 topf mit pulver. 15 bleyene kugelen czu den buchsen. 2 helme 15
schock pfeil.“2 Citovaná pasáž věnovaná výzbroji uchovávané na řádovém hradě Blatno
v severních Čechách není nijak rozsáhlá, omezený výčet zbraní přitom kontrastuje s vojenskou
exponovaností místa na česko-míšeňském pohraničí - oblasti, která se na přelomu 14. a 15.
století stala prostorem, v němž se odehrávala řada drobnějších výpadů podnikaných z jedné či
druhé strany konfliktního pomezí a do kterých se, až do svého sesazení v roce 1402, výrazně
zapojoval i českomoravský zemský komtur Albrecht z Dubé trvale sídlící v nedalekém
řádovém Chomutově.3 Skrovné zmínky o arsenálech Blatna či Chomutova přitom v prostředí
zdejších řádových komend nepředstavovaly žádné výjimky. Také v inventářích dalších českých
a moravských řádových domů bychom často jen marně pátrali po zmínkách o vojenské
výzbroji. Mezi jejich zhruba dvěma desítkami 4 představují řádové domy s písemně
1
Srov. Hartmut, B.: Der Deutsche Orden. Zwölf Kapitel aus seiner Geschichte. München 1982.
Die Deutschordens-Ballei Böhmen in ihren Rechnungsbücher 1382-1411 (dále DBR). Ed. J. Hemmerle,
(=Quellen und Studien zur Geschichte des Deutschen Ordens 22), Bonn 1967, s. 112, č. 267.
3
Nejnověji se k roli zemského komtura a jeho chomutovského zázemí vrátila Jurošková, L.: Hospodářské
strategie českomoravské bailie řádu německých rytířů. Ústecký sborník historický, 2004, (Gotické umění
a jeho souvislosti), s. 125-156. Ke konfliktu v jeho obecnějších souvislostech Bobková, L.: Českomíšeňská hranice na přelomu 14. a 15. stol. aneb Donínská válka. In: Historik zapomenutých dějin.
Sborník příspěvků věnovaných prof. dr. Eduardu Maurovi, Praha 2003, s. 258-270.
4
U některých řádových domů kolísalo jejich označování mezi komendou a řádem kontrolovaným farním
kostelem s přilehlým dvorem. Příkladem mohou být například farní kostely ve Vinařích a Přibyslavicích
na Čáslavsku podléhající obvykle správě komendy v Drobovicích nebo farní kostel v Neplachovicích
spravovaný opavskou komendou. Všechny výše zmíněné kostely byly přinejmenším jednou připomenuty
jako komendy. Na příkladu johanitského řádu hovoří o tzv. inkorporaci nižšího stupně Miroslav Svoboda,
2
59
Acta historica et museologica Universitatis Silesianae Opaviensis
7/2007
podchycenými zmínkami o palných a chladných zbraních či ochranné zbroji jen úzký vzorek
zahrnující Býčkovice, Drobovice, Chomutov a Řepín, k nimž se přidružuje už jen zmiňovaný
hrad Blatno, vesměs i tak uváděný spolu s chomutovskou komendou. V čase vrcholícího střetu
mezi polsko-litevskou unií a řádovým státem v Pobaltí, jehož se účastnili i němečtí rytíři
pocházející z českých zemí, nabízejí řádové účty tradiční obrázek domů soustředěných
především na výtěžnost vlastních statků, z jejichž výnosu byly do velmistrovské komory
v Malborku odváděny nebo podle záměrů velmistra přímo v českých zemích znovu
rozdělovány peněžní sumy.5 Opustíme-li apriorní představu o paušálním vyzbrojení řádových
komend, musíme se současně zamyslet i nad značnou nevyvážeností jejich arzenálů
sledovatelnou i mezi výše zmíněnými čtyřmi řádovými domy, v jejichž jádru kupodivu
nedominuje Chomutov se sídlem zemského komtura, ale východočeské Drobovice v těsném
sousedství Čáslavi.6
Drobovice, v jejichž zdech pobývalo 10 řádových bratří, lze přitom použít jako
modelový příklad středně velikého řádového domu ve středoevropském prostoru. V podobně
méně početných komunitách patrně docházelo ke spojení úřadu šatníka (drapiera) s úřadem
maršálka zodpovídajícího podle řádových statut za výzbroj. V roce 1383 byl v kategorii „in der
trapney“ uveden výčet části zbraní a zbroje a část arzenálu byla uložena za zdmi komendní
kaple („auf der kuerchen“).7 Právě toto sdělení, vedlo Josefa Hemmerleho k tomu, aby se při
vydávání účetních pramenů českomoravské bailie přiklonil k určité představě o areálu
komendy, v němž měl důležitou roli hrát opevněný kostel tvořící součást jejího fortifikačního
systému.8 V dalších letech byla militária zahrnuta pod pojem „Howsgerethe“ (1402) bez udání
podle jeho slov zůstalo jmění inkorporovaného kostela plně podřízeno klášteru, jenž držel patronátní
právo, ale současně zůstávala otázka jeho vlastní duchovní správy nadále shodná s patronátními kostely.
Blíže Svoboda, M.: Postavení a správa patronátních kostelů johanitského řádu v předhusitských
Čechách. Časopis Národního muzea – řada historická 174, 2005, č. 1-2, s. 1-21. Ke správě
inkorporovaných kostelů v držení řádu německých rytířů se nejnověji vyjádřili Meduna, P. – Foltýn, D.:
Příspěvek k dějinám komendy řádu německých rytířů v Řepíně. In: Casteollogica Bohemica 9, Praha 2004,
s. 211-218.
5
Čapský, M.: Fiskální vazby českomoravské bailie a velmistrovské komory řádu německých rytířů.
Sborník prací Filosofické fakulty Masarykovy univerzity - C 46, 2000, s. 67-77.
6
Počty křižovníků v jednotlivých domech přitom nebyly nijak vysoké. Pohybovaly se v rozmezí od dvou,
tří osob do jedenácti v nejvýznamnějším Chomutově. V českých a moravských komendách tak na
přelomu 14. a 15. století žilo přes sto plnoprávných bratří a řádových duchovních. Výjimečné postavení
v rámci řádové organizace zaujímalo poddanské město Chomutov v severozápadních Čechách, které
náleželo řádu a představovalo majetek spadající do přímé správy českého zemského komtura. Druhou
nejvýznamnější komendou byly Drobovice. Srov. DBR, s. 45-47, č. 1-11.
7
DBR, s. 50, č. 21. Oblasti působení drapiera (šatníka) si podrobněji všímá už nejstarší časová vrstva
řádových statut: „Zu des trapieres ambethe gehôret die traperie, wâpenrocke, spaldenire, knilinge, vanen,
wâpenhûben, wâpenhentschen, gurtele unde andere cleidere, di sal der trapier den brûderen geben, daz
gehôret zu sime ambethe.“ Za zbroj a zbraně byl podle výše zmíněných statut zodpovědný maršálek, který
ji podle potřeb rozděloval jednotlivým bratřím: „Der marschalc mac nemen von dem snithûse stegerife,
arenbrust unde bogen zu lihene den bruderen, daz er sihet, daz er bestât ist.“ Současně měl přísně
zapovězeno vydávat zbroj bez svolení velmistra osobám stojícím mimo řádové struktury: „Der marschalc
sal vremenden lûten niht senden oder harnasch lihen noch geben âne des meisteres urlop, … .“ Srov. Die
Statuten des Deutschen Ordens nach den ältesten Handschriften. Ed. M. Perlbach, Halle 1890, s. 105106, č. 23 a 29 a 108, č. 33.
8
Srov pozn. DBR, s. 50, č. 21. Drobovický areál patrně utrpěl už za sekularizace provedené králem
Václavem IV. v roce 1411 a jeho budovy byly zničeny za husitských válek. Zbytky staveb zřejmě později
posloužily jako zdroj stavebního kamene. Ucelenější obraz by mohl poskytnout pouze rozsáhlejší
archeologický výzkum. Tím méně zpráv se zachovalo o budově kaple. Žďárské letopisy rozšiřují sdělení
diplomatických pramenů o informaci ohledně výstavby chrámu zasvěceného Panně Marii, v němž měl
60
Acta historica et museologica Universitatis Silesianae Opaviensis
7/2007
místa uložení a teprve o dva roky později můžeme v pramenech najít náznak existence
samostatného arsenálu, pro který byla určena někdejší budova pro poutníky proměněná ve
skladiště zbraní a hospodářského nářadí. Nezvykle obsáhlý výčet palných kusů i ochranné
zbroje uvedl písař v kategorii „Gesthaws, Czewge“.9 Po několika dalších letech mlčení pak
písař zahrnul militária a hospodářská nářadí do souboru „Hantwer ader geschews geret“
(1406) a později do všeobjímajícího pojmu „Geschosse“ (1411).10 I tak zůstala jeho výpověď
v rámci charakteristiky jednotlivých komend nejpřesnější. V Chomutovském domě byla v roce
1402 zmíněna pouze dvě děla a podobně jako střely do kuší následujícího roku nebylo
specifikováno místo jejich uložení. V závěrečném inventáři z roku 1411 byla dělostřelba
situována obecně „im hawse“.11 Konkrétnější jsou až zápisy vztahující se k hradu Blatno.
Výčet palných zbraní z roku 1403 uvozuje termín „in turm“. Už v následujícím účetním období
ale i tato lokalizace mizí.12 V Býčkovicích ani v Řepíně se poznámky o palných zbraních
nevztahovaly ke konkrétnímu místu a v dalších komendách českomoravské bailie nebyly vůbec
připomínány. Je třeba zdůraznit, že stranou pozornosti účetních pramenů zůstávaly osobní
chladné zbraně jednotlivých členů řádu a jejich zbroj získávaná při vstupu do řádové
organizace, jejichž držení upravovala řádová statuta. 13
Značné hospodářské problémy, do kterých se českomoravská bailie dostala na
přelomu 14. a 15. století, už opakovaně přitáhly pozornost historiků, 14 při výčtech
uchovávaných palných zbraní v největších komendách se však ukazuje, že přes obvykle
zdůrazňované finanční závazky vůči velmistrovské komoře a zeměpánům (českému králi,
moravskému markraběti a opavskému vévodovi) dokázali němečtí rytíři pružně reagovat na
nástup dělostřelby a posilovat jejím prostřednictvím obranu svých nejvýznamnějších statků.
spolu s držitelem Polné nalézt místo svého posledního odpočinku i Wikard z Trnavy. Vyjma uvedeného
pramene však žádný další zdroj existenci farního kostela v Drobovicích nedokládá. Zmínky se spíše
vážou ke kapli, jež byla podle obvyklého stavebního úzu včleněna do komplexu budov komendy. Blíže
Fontes rerum Bohemicarum II. Ed. J. Emler, Praha 1884, s. 523-526. Podrobněji se drobovickou
komendou zabýval autor těchto řádků ve studii Ekonomická regrese českomoravské bailie řádu
německých rytířů a pokusy o její řešení. Husitský tábor 13, 2002, s. 187-202.
9
DBR, s. 114, č. 275.
10
DBR, s. 134, č. 347 a s. 154, č. 413.
11
DBR, s. 96, č. 196, s. 109, č. 224 a s. 153, č. 410.
12
DBR, s. 110, č. 258.
13
V ustanoveních povstalých ještě v době působení řádu ve Svaté zemi se o zbroji jednotlivých rytířů
nehovoří. Podrobněji jsou rozepsány pouze jednotlivé kusy oděvu: „Ein igelich brûder sal haben zwei
hemede, zwei nidercleit, zwei pâr hosen, ein roc, ein iupel, eine cappen, einen mantel oder zwêne, einen
bettesac, dâ er ûffe slâfe, einen carpetel, ein lilachen, ein kussen unde eine colten, … .“ Die Statuten, s.
108, č. 34. V průběhu 14. století se v doplňcích statut opakovala nařízení proti přejímání prvků rytířské
módy včetně krátkých suknic a vypasovaných kabátců. Z této doby také pocházejí častější zmínky o
zbroji jednotlivých bratří. Nově přijatý člen řádu přirozeně dostával část výzbroje z řádových arsenálů,
kterou byl také povinen při přestoupení do jiného rytířského řádu odevzdat (Die Statuten, s. 60, č. c1.). O
nošení meče se ale přímo zmiňují až dodatky velmistra Winricha von Kniprode (1351-1382). Žádný
z bratří nesměl dopustit, aby cizí osoba měla při sobě v řádovém domě meč, zatím co u členů řádu byl
tento zvyk patrně zcela běžný. Velmistr zmínil meč i při úpravě vystupování členů řádu na cestách –
nesmí žebrat, nesmí sami vstupovat do města, pouze ve dvojicích apod. (Die Statuten, s. 60, č. III1,2.) O
skutečnosti, že se výzbroj nacházela v držení samotných bratří ale nejvíce vypovídá úprava nakládání
s pozůstalostí, jenž vycházela z iniciativy téhož velmistra: „Wenne ein brûder des ordens vorstirbet, was
her denne nâch syme tôde gelâssen hat, als von gelde, golde unde silber, harnasch, welcherlei das sie,
pferde, wayne unde sôgetâne dergleichen, das sal alsampt geantwert werden dem obirsten, wô der brûder
sêliges gedechtnisses vorsturben ist.“ Die Statuten, s. 153, č. I1.
14
Souhrnně Jan, L.: Zkáza českomoravské baile řádu německých rytířů. Časopis Matice moravské 117,
1998, s. 383-391.
61
Acta historica et museologica Universitatis Silesianae Opaviensis
7/2007
Na hradě Blatno bylo na počátku 15. století připomínáno nejprve 5 děl (2 velká a tři malá) a
v roce 1411 už dokonce 7 palných zbraní (3 velké a 4 malé kusy) včetně nezbytného střeliva.15
Obecné označení „buechsen“ pro dělostřelbu přitom mohlo být dále specifikováno.
V Býčkovické komendě zachytil inventář v roce 1403 palnou zbraň o třech spojených hlavních
(„3 buechsen an aynandergegossen“), kterou o několik let později doplnily další dvě železná
děla („2 eysreyn buechsen“) a kotlík se střelným prachem. 16 Dělové varhany připomínané
v Býčkovicích bychom nalezli také v Drobovicích, jejichž střelba převyšovala počty palných
kusů v ostatních komendách. Poslední inventář pořízený při opouštění komendy německými
rytíři v roce 1411 obsahuje zmínku o „troyirycze“ a za tímto termínem bychom opět měli hledat
zbraň o třech spojených hlavních. Vedle tohoto specifického kusu se však arsenál řádového
domu opíral o dalších 9 palných zbraní doplněných o patřičnou zásobu střelného prachu. 17 O
devět let dříve, v roce 1402, byly vzhledem ke smrti tamního komtura pořízeny dva soupisy
vybavení. V prvním, pořízeném na začátku roku, figuruje 8 „buechsen“, v druhém z června
téhož roku pouze 6 a v roce 1406 dokonce 14 zbraní s deseti librami střelného prachu. 18
V Drobovicích i v ostatních komendách používali jako střelivo olověné koule („cuglyn bley“,
„bleyene kugelen“, „stuck bleis“). Můžeme tak předpokládat, že samotný termín buechsen
skrýval především palné zbraně menších ráží na úrovni hákovnic a pro větší ráže býval pro
odlišení používán termín grose buechsen.19 Existenci větších pušek ostatně potvrzuje i již
zmiňovaný zápis z roku 1404 uvádějící mezi jednotlivými položkami „3 eysen, damit man di
buechse anricht“20 – železné nabijáky sloužící k ládování děl střelným prachem. Další „železo“
(„4 eyzen“) se mezi výčtem zbraní objevilo i o dva roky později.
Výčet vojenského vybavení komend by přirozeně nebyl úplný, kdybychom pominuli
zmínky o samostřílech, které můžeme najít už v prvním dochovaném přehledu domácích
komend z počátku osmdesátých let 14. století. V Řepíně bratři opatrovali 7 kuší náležících do
společného inventáře a výčet zmiňuje i půl kopy střel. 21 V často zmiňovaných Drobovicích
písař zaznamenal 14 samostřílů, tři truhly a tři kopy šípů. O dvě desítky let později počet kuší
(„armbrust“, „arembrust“,
„wag arembrust“, „wagarmbrost“, „wagarmbrust“, „war
arembrost“) kolísal v rozmezí 16 a 18 kusy. V pramenech pocházejících z ostatních komend
(Chomutov (1403), Blatná (1403 a 1404), Býčkovice (1404), Řepín (1402)) nacházíme jen
zmínky o střelách („pheile“, „hawspheilen“) popřípadě o hotových šípech opatřených hroty a
vodícím peřím („Item gescheffrer und getiderter pfeil 11 ½ schock“) či dosud nedokončených
(„angesaczter pfeil ungetiderter 6 ½ schock“)22 nebo o napínacích hácích („heber“).
Inventáře zachycují i skrovný počet zmínek o ochranné zbroji, vždy však nejvíce
v počtu několika kusů. Nejčastěji jsou zmiňovány přílby („helmen“) dále železné klobouky
15
„…2 grose buechsen und 3 cleyne buechsen…“. V roce 1404 uvádějí účty „5 buechsen, 1 topf mit
pulver. Item 15 bleyene kugelen czu den buchsen. Item 2 helme, 15 schok pheil.“ DBR, s. 97, č. 199, s.
110, č. 258 a s. 153, č. 410. V samotné chomutovské komendě připomenuly účty v roce 1402 „czwn grose
buchsen“. Tamtéž, s. 96, č. 196.
16
DBR, s. 98, č. 201 a s. 111, č. 262.
17
DBR, s. 154, č. 413. Podobná palná zbraň o spojených hlavních (“trögnicz”) se v polovině 15. století
nacházela i na hradbách Opavy. Srov. ZA Opava, fond: Josef Zukal, Chronik Fürstenstein, sign. 208 a II.,
f. 46.
18
DBR, s. 134, č. 347.
19
Vedle již připomínaného příkladu Blatné a Chomutova nacházíme podobné rozlišení i v Drobovicích
v roce 1404: „14 buechsen cleyn und gros“. DBR, s. 114, č. 275.
20
DBR, s. 114, č. 275 a s. 134, č. 347.
21
DBR, s. 57, č. 55.
22
DBR, s. 110, č. 258. Právě neobvykle vysoký počet střel do kuše uchovávaný na hradě Blatno
naznačuje jeho strategickou roli na česko-míšeňském pomezí.
62
Acta historica et museologica Universitatis Silesianae Opaviensis
7/2007
(„hersney huete“) a štíty („schilden“), v jednotlivých případech i drátěné košile („panczir“),23
plátová zbroj („platen“), kožené chrániče paží („aremleder“) a třmeny („fueseseyn“).24
Skromné arsenály jednotlivých řádových komend odkazují na již zmiňovanou roli
pozdně středověkých domů středoevropského prostoru v řádové organizaci. Zdejší komunity se
podobě jako takřka v celé říšské oblasti skládaly převážně z příslušníků domácí šlechty a jejich
případné ambice většinou zůstávaly omezeny na obsazování úřadů v rámci struktur
českomoravské bailie. Vedle politické role, jakou sehrávali němečtí rytíři na lucemburském
dvoře, zvláště v době narůstajícího napětí mezi polsko-litevskou unií a řádovým státem,25
fungovaly zdejší statky především jako hospodářské jednotky podřízené v rámci řádové
provincie velmistrovské komoře v Prusech. Díky častým kontaktům mezi centrem a provincií,
můžeme ale hledat další drobnější zmínky o zbroji německých rytířů také v pruských
pramenech.
Členové řádu putující na přelomu 14. a 15. století do Malborku v zásadě využívali
dvou hlavních tras. První, byť v opačném směru, podrobně přibližuje cestovní itinerář řádového
vyslance Ondřeje z Gdaňska, který z Toruně cestoval do Vratislavi, odtud přes Kąty
Wrocławskie držené příznivci řádu knížaty olešnickými do Svídnice, dále do Trutnova, Hradce
Králové, Drobovic a posléze do Prahy. Vzhledem k předchozím řádkům je třeba zmínit i
doprovod městských zbrojnošů poskytnutý gdaňskému faráři vratislavskou městskou radou.
S vyslancem a jeho průvodem se rozloučili až v Hradci.26 Trasa hojně využívaná i českými
kupci protínala značnou část polského království a vzhledem k napjatým vztahům mezi řádem
a polsko-litevskou unií volila část putujících severnější cestu vedoucí z řádového Pomoří co
nejkratší trasou do Nové marky, Braniborska, Dolní a Horní Lužice a Prahy. Ani tato trasa však
nebyla prosta nebezpečí. V roce 1392 cestoval český zemský komtur Jan z Mülheimu
v doprovodu chomutovského komtura Dietricha ze Schönburgu skrz Novou marku do Prus na
kapitulu. Podle tzv. Starší velmistrovské kroniky tvořila jejich doprovod pouze malá skupinka
zbrojnošů zahrnující 4 střelce z kuší a jednoho kopiníka. Na území Nové marky byli napadeni
jízdním oddílem se 16 střelci a 6 kopiníky. Z Boží milosti, jak neopomenul podotknout autor,
všichni vyvázli, jen chomutovský komtur utrpěl tak těžká zranění, že jim posléze podlehl.
Podle slov kroniky, velmistr v reakci na přepadení obeslal komtury nejbližších řádových domů,
kteří hrad Stromel, kde lupiči sídlili, napadli a sídlo rozbořili.27
Nepočetný průvod zemského komtura přitom nebyl nijak výjimečný a odpovídal
řádovým zvyklostem i povaze a rozsahu zbrojního arsenálu chomutovské komendy. Při
23
K výkladu pojmu blíže Goliński, M.: Uzbrojenie miesczczańskie na Śląsku od połowy XIV. do końca
XV. w. Studia i materiały do historii wojskowości 33, 1990, s. 364.
24
Otázkou ochranné zbroje se stručně zabývají i doplňky řádových statut ze třicátých let 14. století. Bratři
přicházející z jednotlivých bailií směli používat zbroj, na jakou byli ze svých oblastí zvyklí. Pouze nošení
švábské zbroje, patrně v souvislosti s opatřením proti přílišnému pronikání rytířské módy, podléhalo
svolení velmistra. Srov. „Wir wollen ouch, daz die brûdere haben wâpene nâch der gewonheit des landes,
daz sint plâten ader panzir, aber swebische plâten sal niemant vûren âne sunderlich urloub des meisters.“
Die Statuten, s. 148, č. 14.
25
K roli jakou sehrávali řádoví vyslanci na dvoře Václava IV. blíže Čapský, M.: Das Marienburger
Tresslerbuch - nedoceněný pramen k českým dějinám počátku 15. století. In: Historie’98 (Sborník prací z
Celostátní studentské vědecké konference Historie 1998), Praha 2000, s. 39-71.
26
Das Marienburger Tresslerbuch der Jahre 1399-1409. Ed. Ernst Joachim, Königsberg 1896, s. 242243.
27
Die Aeltere Hochmeisterchronik. Ed. Toeppen, in: Scriptores rerum Prussicarum, T. III., Leipzig 1866,
s. 624. Text kroniky vznikal na základě starších předloh až ve čtvrtém decenniu 15. století, zůstává proto
otázkou, zda bychom vročení celé události neměli posunout až do období, kdy toto území prodal Zikmund
Lucemburský německému řádu. Ke kronice blíže Wenta, J.: Studien über Ordensgeschichtsschreibung am
Beispiel Preußens. Toruň 2000, s. 251-252.
63
Acta historica et museologica Universitatis Silesianae Opaviensis
7/2007
organizování vojenské pomoci řádu v jeho konfliktu s Vladislavem Jagellem („Item als ich ken
Prusen mich ausrichte, dy reyse koste mich 200 schock.“)28 či při výraznější angažovanosti
v česko-míšeňském konfliktu spoléhali provinciálové na žoldnéřské oddíly, jejichž najímání
však nesmírně zatěžovalo řádové finance. 29 Právě nerovnováha hospodaření zemského komtura
také v roce 1402 vedla k odvolání Albrechta z Dubé z jeho úřadu a jeho nahrazení Oldřichem
z Ústí. Racionálně koncipovaná ekonomická opatření nového provinciála včetně důsledně
vedeného účetnictví vedoucí ke stabilizaci řádové ekonomiky však narušily zásahy Václava IV.
Sekularizace nejvýznamnějších řádových statků v roce 1411 setřela nejen pokus o proměnu
hospodářského modelu, ale i podobu vnitřních vazeb řádové provincie. Dnes můžeme pouze
spekulovat nad rolí, jakou v jejím rámci sehrávaly jednotlivé řádové domy. Právě podíl palných
zbraní ve výzbroji největších komend nás však upozorňuje na starší organizační model bailie,
jehož kořeny lze hledat už ve 13. století.
Českomoravská provincie řádu německých rytířů byla poprvé jako samostatná
jednotka připomenuta už v roce 1233 a jejímu zformování výrazně napomohla přízeň
vládnoucího přemyslovského rodu. Byli to právě Přemyslovci, kteří již na přelomu 12. a 13.
století darovali řádu první majetky a později na jejich příklad navázali i příslušníci českých a
moravských šlechtických rodů a dokonce i někteří bohatší měšťané. Výrazné orientaci teprve
se formujícího řádu německých rytířů na nobilitu středověké říše odpovídalo i prvotní
podřízení českých statků německému zemskému mistrovi. Ve třicátých letech 13. století došlo
ke změně a přebytky z řádového hospodaření už od této doby nesměřovaly do říše, ale k rukám
nově ustaveného pruského zemského mistra. Po reformě řádových struktur v souvislosti
s přesídlením velmistra do Pobaltí přešla bailie v roce 1326 mezi komorní zboží velmistra
Wernera von Orseln. V této době již byla mapa českých řádových statků plně konstituovaná a
vedle komend ve významných zeměpanských (Praha, Hradec Králové, Plzeň, Opava) či
poddanských (Jindřichův Hradec) městech se řád mohl opírat o síť venkovských majetků, mezi
než náležely především české Drobovice a Býčkovice či moravský Slavkov. 30
V druhé polovině 13. a ve 14. století to byly právě Drobovice, předané do držby řádu
roku 1242 donací Jana z Polné, které si v provincii udržovaly nejprestižnější postavení
vnějškově vyjádřené například pohřbem velmistra Konráda z Feuchtwangen v roce 1297 ve
zdejší kapli.31 I když později zemský komtur přesídlil do Chomutova, podržely si Drobovice (i
díky své centrální poloze) část ze svého někdejšího významu. Kolísání počtu palných zbraní
mezi lety 1402 a 1411 (8, 6, 14 a 10 kusů) naznačuje, že zdejší arzenál mohl sloužit nejen
potřebám vlastní komendy, ale v případě potřeby doplnit výzbroj křižovníků i v jiných domech.
Roli jakou si Drobovice zastávaly v organizačních strukturách českomoravské bailie přitom
potvrzují i zmínky o vysokém počtu samostřílů, jejichž kolekce představovala výzbroj
přesahující potřeby jednoho konkrétního domu.
28
DBR, s. 95, č. 193.
Jen v tzv. „hladové válce“ v roce 1414 se na straně řádu účastnilo střetů několik stovek žoldnéřů
z českých zemí. Srov. „… Ouch so quomen dem ordin off solt IXC glerenye von Behemen und us Mysin
und us der Slesie; …“ Srov. Johanns von Posilge, officials von Pomesanien, Chronik des Landes
Preussen (von 1360an, fortgesetzt bis 1419). Ed. E. Ernst Strehlke, in: Scriptores rerum Prussicarum, T.
III. Leipzig 1866, s. 340-341.
30
Blíže Militzer, K.: Die Entstehung der Deutschordensballeien im Deutschen Reich. (Quellen und
Studien zur Geschichte des Deutschen Ordens, B. 16). Marburg 1981, s. 57-63 a 138-152. Na podkladě
českých pramenů upřesnili okolnosti příchodu řádu do českých zemí Jan, L.: Slavkov u Brna ve 13. století
a vznik komendy řádu německých rytířů. Časopis Matice moravské 107, 1988, s. 265-279 a Wihoda, M.:
Příchod řádu německých rytíř do českých zemí. Časopis Slezského muzea – B 41, 1992, s. 7-10.
31
Blíže Čapský, M.: Ekonomická regrese, s. 187-202 a Hemmerle, J.: Zur historichen Entwicklung der
Ballei. In: DBR, s. 12.
29
64
Acta historica et museologica Universitatis Silesianae Opaviensis
7/2007
Zachované účetní prameny českomoravské bailie tak ani přes svoji výjimečnost
v českém prostředí nemohou poskytnou úplný obraz vojenských zásob přechovávaných
v jednotlivých komendách, neboť při jejich vytváření nebyla podchycována výzbroj samotných
křižovníků, ale vždy pouze majetek, za jehož správu zodpovídal příslušný komtur. I proto byl
při každoročním předkládání účtů kladen hlavní důraz na podchycení příjmů a vydání. Stručné
zmínky o militáriích ale přinejmenším potvrzují závěry dosud publikovaných studií
zdůrazňující diferencovaný přístup zemského komtura k jednotlivým řádovým domům. Jestliže
u čtyř největších statků (Chomutov, Drobovice, Býčkovice (prodány r. 1409) a Řepín) lze za
éry zemského komtura Oldřicha z Ústí sledovat aktivní podíl provinciála při reorganizaci jejich
hospodářského zaměření realizovaný například formou masivních investic do budování
rybniční sítě, hospodářsko-správní model zbývajících domů nedoznal výraznějších změn.
Podobné tendence můžeme vidět i v úsilí o posílení obrany výše zmíněných čtyř
nejvýznamnějších českých řádových majetků. Fortifikace komend (a hradu Blatno) už na
přelomu 14. a 15. století posílily první palné zbraně, jejichž počet naznačuje, že se na jejich
pořízení musela finančně podílet celá českomoravská bailie. Zároveň se nejednalo o tak vysoké
číslo, abychom mohli uvažovat o záměru jejich masivnějšího použití v konfliktech řádového
státu. Případné další úvahy však zůstávají vzhledem k omezenosti dochovaných pramenů
spekulací, například, zda se v přístupu zemských komturů odrazila neblahá zkušenost
s dočasným záborem komendy ve Slavkově a v Opavě, o jejichž navrácení (v posledku
úspěšně) provinciál usiloval od konce 14. století, nebo zda šlo o pouhý vstřícný krok směrem
k nově se prosazujícím vojenským trendům. Narůstající počet palných zbraní doložený
v průběhu prvního decennia 15. století přinejmenším ukazuje, že se jejich první kusy musely
v komendách objevovat už v pozdních osmdesátých či devadesátých letech předchozího věku a
jejich zavádění nelze spojovat s postavou pouze jednoho ze zemských mistrů (například
bojovně založeného Albrechta z Dubé), ale jejich pořizování probíhalo na základě dlouhodobé
shody, bez ohledu na proměny na čele celé řádové provincie.
The Arms and the Armour in the Inventories of the Commandaries of the Bohemian
Bailiwick of the Order of Teutonic Knights
(Summary)
The previous research concerning the Order of Teutonic Knights in the Czech lands
has been concentrated on the economic development of the individual houses. The military
aspect of the life of the order has not yet been paid much attention. Despite the economic
difficulties the bailiwick faced at the turn of the 14 th and the 15th centuries, the inventories
testify that the land commanders invested massively in the purchase of the firearms and were
thus able to react quickly to the general process of the spreading of the firearms in the whole
Central Europe. In the strengthening of the defense system of the commandaries there is
evident the different approach of the land commanders to the various houses of the order. The
gunfire was preferentially introduced in the four most important estates of the order in the
Czech lands: in Býčkovice, Drobovice, Chomutov and Řepín. The high number of the firearms
in the commandary in Drobovice in eastern Bohemia (up to 14 different calibres) suggests that
the local arsenal probably served to the necessities of the whole province of the order. The
long-lasting investment in the purchase of the firearms thus reveal the commonly shared
strategy of the land commanders as well as the differences with respect to other religious
orders.
65
Acta historica et museologica Universitatis Silesianae Opaviensis
7/2007
Příloha:
1382
1383
1402
Drobovice
-
4 platen
14 armbrust
3 truechen mit
pheilen
3 schock pheil
18 arembrust
8 buechsen an
pheil
Řepín
7 arembrust
½ schock pheile
6 helem
Chomutov
-
Blatná
-
Býčkovice
5 arembrust
hersney huete
5 schock
hawspfeil
Czwn grose
buchsen
2 grose buechsen 3 buechsen an
3 cleyne buechsen aynander
gegossen
10 schock
hawspfeil
5 buchsen
1 topf mit pulver
15 stuck bleis
2 helmen mit 2
schilden
Item gescheffrer
und getiderter
pfeil 11 ½ schock
angesaczter pfeil
ungetiderter 6 ½
schock
5 buechsen
1 topf mit pulver
15 bleyene
kugelen czu den
buchsen
2 helme
15 schock pfeil
16 wag arembrust
6 buexen (červen)
1403
1404
1406
1411
17 war arembrost,
darczu 3 heber
1 kasten follen
pfeil
14 buechsen cleyn
und gros
12 pfunt pulver
3 eysen, damit
man di buechse
anricht
30 cuglyn bley
3 schilt
2 panczir
1 par aremleder
1 par fueseseyn
14 puchsen
10 phunt pulver
4 eyzen
17 wagarmbrost
3 heber
1 troyirycze
9 puchsen und
auch pulver
17 wagarmbrust
1 truhen mit
hawspheilen
3 heber
3 grosse buchzen
im hawse und
4 kleyne
66
3 buchsen an
eynander
2 eysreyn
buechsen
1 topf mit pulver
10 schock
hauspfeil