podmínky podnikatelské úspěšnosti inovace

Transkript

podmínky podnikatelské úspěšnosti inovace
Soukromá vysoká škola ekonomických studií
Lindnerova 575/1, 180 00 Praha 8 - Libeň
Sborník příspěvků
Mezinárodní vědecká konference
PODMÍNKY PODNIKATELSKÉ
ÚSPĚŠNOSTI INOVACE
Editor: Zbyněk Pitra
Praha, 3. listopadu 2006
Podmínky podnikatelské úspěšnosti inovace
sborník z mezinárodní vědecké konference
Uspořádal:
prof. Ing. Zbyněk Pitra, DrSc.
Vydavatel:
Soukromá vysoká škola ekonomických studií, s. r. o.
Lindnerova 575/1, Praha 8
Schváleno: rozhodnutím rektora čj. OS 372/2006 jako učební pomůcka
dne 2. listopadu 2006
Vydání:
první
Počet stran: 234
Tato publikace neprošla jazykovou úpravou
ISBN 978-80-86744-57-5
2
Obsah
Předmluva, L. Marková ..........................................................................................................5
Podmínky podnikatelské úspěšnosti inovace, Z. Pitra...........................................................6
1. tématický okruh: Úspěšný vstup inovace na cílový trh................................... 22
Hadraba, J.: Inovace produktů a organizační struktury pro jejich tvorbu ...........................23
Horňáková, R., Zaušková, A.: Výsledky prieskumu inovačného potenciálu malých
a stredných podnikov drevospracujúceho priemyslu Banskobystrického kraja..............29
Kiseľáková, D.: Inovačná stratégia SR a inovačný potenciál podnikov v podmienkach
budovania znalostnej ekonomiky ....................................................................................37
Klímová, V., Žítek, V.: Inovace produktů a organizační struktury pro jejich tvorbu............45
Matošková, J., Voloch, J.: Význam sdílení znalostí pro inovační rozvoj firmy ..................53
Mládková, L.: Management znalostí v inovačně náročném prostředí..................................59
Peterka, J.: Inovační aktivity v menších firmách.................................................................65
Rostášová, M., Drozdová, M.: K problematike vzťahu slovenských podnikateľských
subjektov k inováciám .....................................................................................................74
Řehořová, P.: Innovative Technology in Logistics..............................................................84
2. tématický okruh: Inovace, kvalita a produktivita ........................................... 90
Čemerková, Š., Chobotová, M.: Zavedení inovace do systému řízení v kontextu
fuzzy množin ...................................................................................................................91
Dvořáková, Š.: Hodnocení vývoje úspěšnosti firmy Škoda Auto na trhu pomocí
aplikace grafické metody magického čtyřúhelníku na mikroekonomickou úroveň........97
Holoubek, P.: Zintenzivnění inovačních procesů podniků a firem ....................................104
Hromada, E.: Dynamický komparátor veřejného sektoru: inovativní nástroj pro
hodnocení PPP projektů ................................................................................................108
Kavan. M.: Rozvoj podnikatelské úspěšnosti inovací prostřednictvím regionálních
hospodářských komor ........................................................................................................113
Kirovová, I.: Inovace a organizační struktury ....................................................................118
Klečka, J.: Hodnotové ukazatele produktivity při soudobých inovacích podnikových
systémů ..........................................................................................................................125
Mrocek, J.: Systémy managementu podniku .....................................................................134
Nečadová, M., Breňová, L., Průcha, Š.: Vliv úrovně technologie a kvality
produktů na produktivitu práce ve firmách zpracovatelského průmyslu –
výsledky 2. etapy primárního výzkumu ........................................................................144
Šabatová, M.: Uplatnění znalostí v řízení materiálových toků ..........................................151
3
Zaušková, A., Horňáková, R.: Bariéry inovatívnosti a návrh inovačného
modelu slovenských malých a stredných podnikov drevospracujúceho
priemyslu Banskobystrického kraja...............................................................................159
3. tématický okruh. Management inovačních rizik ........................................... 165
Dolejšová, M.: Information security as an important condition for the corporation
Viability.........................................................................................................................166
Dvořák, J.: Evaluace inovací..............................................................................................170
Kajan, T., Zaušková, A.: Realizácia benchmarkingu v podmienkach MSP
v DSP na Slovensku so zameraním na výsledky z oblasti inovácií ..............................177
Kolibová, H.: Sociální odpovědnost jako jedna z podmínek podnikatelské úspěšnosti ...182
Kopalová, H.: Possibilities of Ventura Capital ..................................................................191
Mašlej, M.: Globalizace a bezpečnost na přelomu tisíciletí...............................................195
Nečas, S.: Psychologické faktory v oblasti inovačních aktivit...........................................203
Nový, J.: Fenomén globalizace a jeho vliv na obranu a bezpečnost ..................................210
Prskavcová, M.: Inovace v sociální politice podniku.........................................................216
Scholleová, H.: Progresivní přístupy k hodnocení inovačních investic .............................220
Vojtko, V., Bunešová, M.: Rozvratné inovace a český maloobchod ..................................226
4
Předmluva
Lucie MARKOVÁ, prorektorka pro vědu, výzkum a vnější vztahy
Konference „Podmínky podnikatelské úspěšnosti inovací“ je od počátku roku 2005 již druhou odbornou akcí, věnovanou otázkám inovací, kterou Soukromá vysoká škola ekonomických studií uspořádala. První konference, věnovaná tomuto tématu, se uskutečnila v lednu
2005 pod názvem „Inovace – cesta k podnikatelskému úspěchu“.
V té době byla škola na počátku dlouhodobého výzkumného programu, nazvaného stručně
INOVACE, který tvoří významnou složku dlouhodobého programu rozvoje školy na léta
2005-8. Východiskem koncepce tohoto výzkumného programu se stalo pojetí inovace jako
podnikatelského fenoménu. Na rozdíl od tehdy, ale mnohdy i dnes, převažujícího pojetí inovace jako realizace výsledků vědecko-technického rozvoje. Aniž bychom zpochybňovali význam vědy a výzkumu i vývoje pro úspěch inovací, byli jsme již při formulování záměru přesvědčení o tom, že teprve komerční zhodnocení inovačních záměrů je cestou k jejich podnikatelskému úspěchu. Průběh konference, konané v lednu 2005, i její závěry, oprávněnost volby tohoto přístupu potvrdily.
Dnes jsme již v polovině plánovaného řešení. Proto jsme se rozhodli námi dosažené výsledky
opět konfrontovat s názory odborné veřejnosti – prostřednictvím uspořádání další konference.
Tomu odpovídá i volba tří tématických okruhů, jejichž odborné zhodnocení představuje předmět jednání druhé konference:
a) formulace podmínek pro úspěšný vstup inovace na cílový trh,
b) vymezení příspěvku vnitřního prostředí - především řízení kvality a zvyšování produktivity – k úspěšnosti inovačních řešení organizace,
c) posouzení možností minimalizace podnikatelských rizik, která rozvoj inovačního podnikání nevyhnutelně doprovázejí.
Příspěvky učitelů Soukromé vysoké školy ekonomických studií, uveřejněné v tomto sborníku,
představují některé aspekty aktuálních výsledků řešení dlouhodobého programu. V zájmu
jejich posouzení jsou v kontrapunktu k nim ve sborníku zařazeny tématicky podobné příspěvky pracovníků z jiných organizací, které uplatňují na tyto aspekty jiný úhel pohledu. Názory
autorů všech příspěvků, publikovaných ve sborníku, představují takovou koncentraci intelektuálního potenciálu, který nepochybně bude pro každého, kdo se s obsahem sborníku seznámí,
zdrojem inspirativních podnětů pro jeho další odbornou práci.
Věřím, že také příspěvky pracovníků naší školy nebudou žádnou výjimkou a budou
v podobné míře inspirativní pro všechny čtenáře tohoto sborníku.
Na jednání konference jsme pozvali také studenty naší školy. Sledovali jsme tím naplnění
našeho přání, aby studenti získali inspiraci a vzor pro vlastní studentskou odbornou činnost,
ve které jsou na naší škole témata inovací jedněmi z dominujících. I to, aby si uvědomili, že
zařazení problematiky managementu inovací do programu výuky na škole je nezbytné, mají-li
být úspěšnými manažery v globální ekonomice současné společnosti znalostí.
Dominantní podíl na řešení první poloviny výzkumného programu INOVACE měli pracovníci katedry marketingu a managementu naší školy. Ve druhé polovině řešení se situace –
v souladu s plánovaným postupem řešení programu – postupně změní. Výrazně se zvýší řešitelský podíl ostatních kateder naší školy, především katedry financí a účetnictví a katedry
společenských věd. I tímto způsobem chceme podtrhnout systémový charakter rozvoje inovačního podnikání. Tedy tématu, na kterém chce škola založit svůj další rozvoj.
Tím však již poněkud předbíhám vývoj událostí a naznačuji obsahovou skladbu další konference k tématu inovací, kterou nepochybně uspořádáme před skončením našeho dlouhodobého výzkumného programu, tedy nejdéle za půl druhého roku.
5
Podmínky podnikatelské úspěšnosti inovace
Zbyněk PITRA, odborný garant konference
Abstract
Innovation means pursuing radical new business opportunities, exploiting new or potentially
disruptive technologies, and introducing change into the core concept of your business. As
long as companies manage innovation as a secretive process the results will be disappointing.
Successful innovation requires the ability to harvest ideas and expertise from a wide array of
sources; the most fruitful sources of innovation is the recombination of perspectives from disparate fields.
There’s an important difference between being innovative and being an innovative enterprise:
The former generates lots of ideas, the latter generates lots of cash! The successful innovation
approach entails a systematic analysis of three dimensions of the business opportunity:
(i) an innovation itself and the approach that a business uses to commercialize it;
(ii) an industry, that forces the companies become with their innovations as efficient as they
are at producing today’s products and services;
(iii) the risks the company meets due to its increased reliance on the global market for products, capital, and labor.
Sustained growth can be achieved by leveraging company’s hidden assets, a wide array of
underutilized, intangible capabilities and advantages that most established companies already
possess. But innovation requires an entirely new approach; the company needs a superior capacity for reinventing its business model before circumstances force it to. Many promising
ideas failed because businesses went about developing and commercializing them the wrong
way.
Innovations try to change the status quo, which is why markets resist them! In recent times,
more markets have taken on the characteristics of networks A market’s hostility to innovations becomes stronger when players are interconnected. In a networked market, each participant will switch to a new product only when it believes others will do so, too. Executives
need to rethink the way they bring innovations to market. As more markets take on the characteristics of networks, once-reliable tools for introducing new products and services don’t
work as well as they used to. By understanding how social, commercial, and physical networks behave, innovators can develop new tactics.
No company is smart enough to know what to do with every new opportunity it finds, and no
company has enough resources to pursue all opportunities it might execute. Therefore, innovation must become part of the ongoing commerce that takes place among companies. Successful innovation depends on involving partners early in the exploration of opportunities.
The need to commit to a particular course of action appears to preclude the ability to respond
quickly to unexpected changes. When faced with these circumstances the company does not
need flexible strategy, it needs strategic flexibility! The goal is to develop an organization that
is constantly making its future rather than defending its past.
Klíčová slova:
inovace, inovační podnikání, inovační strategie organizace, intelektuální kapitál firmy, konkurenceschopnost inovace, konkurenční profil firmy, manažerské způsobilosti, podpora realizace inovačních záměrů, rizika inovačních aktivit, strategické inovační aliance, užitečnost produktu pro zákazníka
6
Mnohdy si neumíme dostatečně přesně a jednoznačně odpovědět na základní otázku:
Jak vypadají naše podnikatelské aktivity dnes a jak by měly vypadat zítra?
Složitost odpovědi na tuto otázku spočívá v tom, že si musíme přesně definovat společenskou
roli a poslání firmy, vymezit účel jejího podnikání a z těchto definic odvodit konkrétní podnikatelské cíle pro všechny klíčové oblasti jejích podnikatelských aktivit.
Peter F. Drucker
Management. Tasks, Responsibilities, Practices
Úvod
Z výše uvedeného citátu nedávno zesnulého guru světového managementu P. F. Druckera
vyplývá, že chce-li být organizace dlouhodobě podnikatelsky úspěšná, musí se její vedoucí
představitelé a manažeři ve svém rozhodování řídit zásadami podnikatelského myšlení! Tyto
zásady je možné představit prostřednictvím triády podnikatelského myšlení, o kterou se musí
opírat výchozí znalostní základna podnikatelského chování manažerů firmy. Tuto triádu tvoří:
1. Strategické myšlení: Ty jsou východiskem pro hledání odpovědí na první základní otázku, spojenou s hledáním platformy pro další rozvoj podnikání organizace (viz. obr. 1): Za
jakých podmínek jsou pro firmu reálně stanovené (náročné) podnikatelské cíle dosažitelné?
2. Systémový přístup: Představuje základnu pro hledání odpovědi na druhou otázku
z kategorie strategických: Za jakých podmínek je soubor opatření, směřujících k dosažení
stanovených cílů, účelně a efektivně proveditelný?
3. Finanční řízení: Je spojeno s hledáním odpovědi na otázku, týkající se naplnění účelu
podnikání organizace: Za jakých podmínek je dosažení stanovených cílů pro firmu ekonomicky výhodné (výnosné)?
CO?
KDE?
Jaké trendy povedou
k rychlejšímu rozvoji
podnikání?
V čem se můžeme
odlišit od rivalů v
oboru?
(technický rozvoj,
společenské změny,
legislativní úpravy)
(existují nenaplněná
očekávání či neuspokojené
potřeby zákazníků)
NOVÁ
PLATFORMA
ROZVOJE
PROSTOR PRO
HLEDÁNÍ NOVÝCH
PŘÍLEŽITOSTÍ
JAK?
OBLAST PRO
UPLATNĚNÍ NOVÝCH
PODNIKATELSKÝCH
ZPŮSOBILOSTÍ
uplatnit nové trendy v zájmu
potřebné diferenciace?
(účelné a efektivní využití existujících
aktiv pro účely vytvoření nových
podnikatelských způsobilostí)
Obr. 1. Koncept budování platformy dalšího rozvoje podnikání organizace
V globální ekonomice dnešního světa je projevem podnikatelského myšlení moderních organizací úsilí o realizaci úspěšných inovačních aktivit. Ty jsou jedinou účelnou odpovědí na
7
dynamický vývoj podnikatelského prostředí (viz. obr. 2), které nabízí nové a neobvyklé možnosti pro úspěšný rozvoje inovačního podnikání. Ten je podmíněn úspěšnou komercializací
slibných inovačních řešení.
Dnešní globální ekonomika způsobila postupný vznik společnosti znalostí, která je realitou
dneška. V ní platí zásada, že donutit peníze tančit dokáží jen chytré hlavy, které přijdou s nápady jevícími se jako nenormální. Ale normálnost je cesta, která nikam nevede. Průměrní
nikdy nemohou v konkurenční soutěži na globálních trzích počátku 21. století zvítězit!
Co?: koncepce produktu
Zboží & služby, založené na
využívání znalostí
Od jasně vymezené
architektury
k volné modulární
sestavě
Od standardizovaných
postupů
k pružným reakcím
Inovace modelu podnikání
VÝCHOZÍ
ZÁKLADNA
Od masového prodeje
k individuálním
zákaznickým řešením
Komu?: Distribuční cesty
Elektronické
Automatizace
Klasické
Komoditní produkty & služby
Jak?: Koncepce podnikatelských procesů
Obr. 2. Přechod subjektu do dynamicky proměnného prostředí ovlivňuje koncepci
využití prostoru pro rozvoj jeho podnikání – pro inovace
Inovace je podnikatelský fenomén, nikoliv (jak se dosud mnozí domnívají) pouhé využití výsledků vědy a výzkumu k tvorbě nových produktů. Proto je úspěch inovace posuzován výhradně podle toho, do jaké míry se organizaci, která inovační řešení realizuje, podaří naplnit
očekávání, vkládaná do její komercializace.
Neúspěch inovace totiž může vyvolat nevhodná volba inovační strategie, nebo její nevhodná
implementace (špatné scénáře provedení dobře zvolené strategie) anebo také nereálná očekávaní, spojená s volbou dobře koncipované inovační strategie a účelně zpracovanými scénáři
jejího provádění. Je zřejmé, že příčinou neúspěšných inovací jsou vesměs chyby, které doprovázejí management inovačních aktivit organizace.
Ekonomika, založená na využívání znalostí je – jak již bylo zdůrazněno výše – v dnešním
globálním světě již realitou. Za těchto podmínek se mohou úspěšně podnikatelsky rozvíjet jen
ty organizace, které dokáží znalosti, kterými disponují všichni jejich pracovníci tvůrčím způsobem zhodnotit. Při plnění této podmínky musí sehrát rozhodující úlohu manažeři, jejichž
soubor profesních způsobilostí musí být vybudován nad základnou podnikatelského myšlení
v souladu s představou, znázorněnou na obr. 3.
8
UVEDENÍ TVŮRČÍHO NÁPADU DO ŽIVOTA
TRANSFORMACE INOVAČNÍCH PROJEKTŮ DO RUTINNÍCH PODNIKATELSKÝCH OPERACÍ
3. úroveň (zkušený): MANAGEMENT ZMĚNY
Kreativita
Klíčové pojmy:
Prosperita
Solventnost
Odpovědnost
Etika
Reengineering
procesů
INTELEKTUÁLNÍ
KAPITÁL
Inovační
aktivity
Management
znalostí
Eliminace problému
2. úroveň (pokročilý): MANAŽERSKÉ DOVEDNOSTI
Metodologie
Operace & Logistika
Lidské zdroje
Informační systémy
Finance
Marketing & Prodej
Řešení problému
1. úroveň (základní): PODNIKATELSKÉ MYŠLENÍ
ORIENTACE
NA ZÁKAZNÍKA
Strategické
myšlení
Klíčové pojmy:
Kvalita
Efektivita
Ziskovost
Produktivita
Systémový
přístup
Řízení
financí
Klíčové pojmy:
Poslání
Vize
Strategie
Účelnost
PODNIKATELSKÉ CÍLE
STRATEGICKÁ ORIENTACE
INVESTIČNÍ ROZHODNUTÍ
dosažitelnost
proveditelnost
rentabilita
Specifikace problému
Obr. 3. Proces rozvoje manažerských způsobilostí
Mají-li manažeři organizace zajistit její další úspěšný podnikatelský rozvoj a dlouhodobou
prosperitu jejího podnikání, musí mít způsobilosti uchovat stávající zdroje výnosů při současném hledání zdrojů výnosů nových. Musí proto
a) najít nově vznikající podnikatelské příležitosti a vytvořit ve vnitřním prostředí organizace
možnosti pro jejich úspěšné získání vhodnými inovacemi;
b) založit další inovační rozvoj při udržení vysoké úrovni kvality a produktivity stávajícího
podnikání;
c) snížit na minimum rizika ohrožující komerční úspěšnost budoucích inovačních aktivit.
1. téma: ÚSPĚŠNÝ VSTUP INOVACE NA CÍLOVÝ TRH
Inovace svou podstatou představuje výhodný (tzn. účelný a efektivní) a prakticky jediný
účinný způsob reakce organizace na vznik nové podnikatelské příležitosti v jejím okolí. Provedení takové účinné reakce na vznik podnikatelské příležitosti vyžaduje změnit stávající
podnikatelské chování organizace, tedy uskutečnit adekvátní změnu stavu jejího vnitřního
prostředí! Management inovačních aktivit je proto neoddělitelně spojen s managementem
změn ve vnitřním prostředí organizace
Inovační podnikání je zabezpečováno souborem vzájemně provázaných podnikatelských aktivit, kterými organizace zabezpečuje komerční úspěšnost svých inovací. O komerčním úspěchu inovace přitom rozhodují postoje zákazníků: inovace je musí oslovit tím, že pro ně představuje nástroj, který jim umožní vykonat určitou „práci“, nebo povede k nejlepšímu řešení
„problému“, se kterým se musí vyrovnat.
Předpoklady pro komerční úspěch inovace však vznikají nikoliv v okolí, ale v jejím vnitřním
prostředí; jsou výsledkem toho, jak vedení organizace dokáže využít zdroje, kterými disponuje, pro zabezpečení úspěšného vstupu inovace na cílový trh.
Nabízená inovace (obvykle nový produkt či služba) musí proto nejlépe ze všech zákazníkovi
se nabízejících možností splnit dále uvedené požadavky:
9
Inovace musí zákazníkovi nabídnout od nabídky rivalů odlišnou kvalitu.
Inovace se musí snadno dostat k zákazníkovi novými distribučními cestami!
Inovace musí nabídnout zákazníkovi hodnotu, která ho přesvědčí o výhodnosti jejího pořízení!
Je proto nutné změnit tradiční pohled na inovace, kterým se dodnes řídí úvahy většiny manažerů, kteří vesměs (nesprávně!) považují za inovaci nové technické řešení produktu, opírající
se o uplatnění výsledků vědeckotechnického rozvoje či výzkumu. Ve skutečnosti se při svém
rozhodování o inovacích musí členové vedení organizace řídit třemi v následující tabulce
uvedenými zásadami:
„Dost dobré“ je často nejlepším řešením.
Cílem je uspokojit očekávání zákazníka, snaha o nabídku technicky perfektního řešení je často cestou do záhuby, nikoliv k získání konkurenční výhody
Je lepší postupně vylepšovat než usilovat vyřešit vše najednou.
Úspěch inovace je nutno rozvíjet postupně. Přístup typu „všechno nebo nic“ většinou končí
tím druhým.
Neúspěch je poučením jak uspět příště.
Zjištění, že tudy cesta nevede je mnohdy spíše ziskem než ztrátou.
Vznik nových trhů pro inovace vyvolává působení dvou významných faktorů globální ekonomiky současného světa.
Zrychlující se tempo vědecko-technického rozvoje vede k výraznému rozšíření nabídky různých produktů/služeb. Proto ve stále větším počtu odvětví nabídka výrazně převyšuje poptávku. Jednotlivé produkty/služby se přitom stávají zaměnitelnými a zostřující se konkurence
mezi organizacemi snižuje jejich vyhlídky na růst podnikání a zvyšování jeho ziskovosti díky
rutinním podnikatelským aktivitám. Nutí všechny organizace k rozvoji inovačního podnikání.
Zkracování výrobkových inovačních cyklů vede k rychlé eliminaci konkurenčních výhod, získaných vyšší kvalitou inovačních řešení. Konkurenti většinou dokáží velmi rychle úspěšné
inovace napodobit. Mnohé produkty, jsou přitom vytvářeny různými subjekty (jinde je produkt vyvíjen, jinde jsou vyráběny jeho komponenty, jinde je dokončována jeho finální montáž, …) a to podněcuje vznik sítí sociálních, komerčních a transportních vztahů mezi organizacemi, spolupracujícími v rámci jedné strategické aliance – podnikatelského ekosystému.
Dochází tím ke ztrátě významu značky pro volbu zákazníka a jednotliví spotřebitelé se stále
více začínají rozhodovat pro inovace spíše než podle jejich kvality podle jejich snadné dosažitelnosti a podle ceny nabízených produktů/služeb.
Konkurenční soutěž na globálních světových trzích již není soupeřením jednotlivých podnikatelských subjektů, ale střetávají se v ní účelově vytvořené strategické aliance, komplexní podnikatelské ekosystémy. Proto musí vedení organizace při formulaci své inovační (podnikatelské!) strategie vyhledat odpovědi na tradiční otázky CO?, KOMU? a JAK? odlišným způsobem, s přihlédnutím nejenom k zájmům vlastní organizace, ale také k zájmům jejích aliančních partnerů.
■ CO nabídnout v odpověď na vznikající příležitost?
Musí dojít k nabídce komplexního inovačního řešení, připraveného v rámci celé aliance.
Převaha pouze jedné komponenty (výsledku inovačního řešení jednoho článku aliance)
inovace nad rivaly nepřinese žádnou konkurenční výhodu z vyšší kvality, pokud nejsou
adekvátně inovovány všechny inovačním řešením vyžadované komplementární komponenty, zpracovávané dalšími články aliance.
10
■ KOMU to nabídnout?
Příprava úspěšného vstupu inovace na cílový trh musí reflektovat především vnější rizika,
vznikající v okolí aliance. Inovace s malými interními riziky nezvyšuje naději uspět na cílovém trhu, kde pravděpodobnost úspěšného přijetí inovace je nízká.
■ JAK zajistit vznik podmínek pro komerční úspěch inovace?
Při zpracování projektu vstupu inovace na cílový trh je nutné hodnotit nejenom výsledky
řešení inovačního projektu samotného, ale i podmínky efektivního fungování systému,
zabezpečujícího realizaci jeho výsledků. Je totiž důležité pochopit komplexně nejenom
potenciál inovačního řešení, ale také dynamiku fungování celé aliance, na níž závisí komerční naplnění tohoto potenciálu.
6 faktorů užitečnosti produktu pro zákazníka
Nákup
Dodávka
Užívání
Doplňky
Údržba
Likvidace
Využitelnost
zákazníkem
Jednoduchost
obsluhy
Pohodlí při
užívání
Provozní
rizika
Přitažlivý
vzhled
Ohleduplnost
k okolí
6 stupňů cyklu zákaznických zkušeností
Obr. 4. Mapa užitečnosti produktu pro zákazníka
Klíčovou roli pro úspěch inovace musí sehrát vůdčí složka aliance, která koordinuje herní
plán úspěšné inovace celé aliance, prováděný ve třech základních alternativách:
1. Usnadnit a zjednodušit potenciálním zákazníkům získání vhodných nástrojů pro vykonání
potřebné „práce“ či pro „vyřešení problému“.
Umístění nového produktu do jednoho z 36 polí matice, představené na obr. 4, ukazuje,
jak inovační nápad přináší zákazníkovi nový užitek z jeho pořízení. Tato alternativa je
účinná především v situaci, kdy zákazníci jsou nespokojeni se stávající nabídkou a konkurenti nejsou schopni či ochotni na tuto situaci adekvátně reagovat.
2. Nabídnout zákazníkům z okrajových segmentů stabilizovaných trhů „dost dobré“ nástroje
pro splnění jejich potřeb za výhodnější cenu.
Vedení organizace se musí zaměřit na vyhledání dalších faktorů (kromě tří klasických:
kvalita, cena a podmínky dodávky), které jsou rozhodující pro zvýšení zájmu potenciálních zákazníků o jejich pořízení. Tato alternativa je vysoce účinná tehdy, když méně nároční zákazníci nepotřebují využívat všechny funkční vlastnosti složitých a drahých produktů, které jejich producenti odmítají přizpůsobit „neperspektivním zákazníkům“.
3. Rozšířit cílový trh odstraněním překážek, které zákazníkům brání pořídit si nabízený produkt.
11
Identifikace dosud nenaplněných potřeb, požadavků a přání zákazníků (v oboru i za jeho
hranicemi) usnadňuje odhalení nových příležitostí ke zvýšení hodnoty nabízených produktů a služeb dosud váhajícím zákazníkům. Tato alternativa je účinná zejména v případech, kdy zákazníci odmítají stávající produkt kvůli složitosti jeho obsluhy nebo pro jeho
pro ně příliš vysokou cenu.
Míra naplnění zákazníkova očekávání
Tvorba inovační strategie, založené na uplatnění hodnotového pojetí nabídky nových produktů/služeb z pohledu zákazníka, se opírá o vytvoření nového „konkurenčního profilu“ firmy
v přehledné grafické podobě, představené na obr. 5.
Nové
Stávající
Nový konkurenční profil firmy
100%
Standardní konkurenční profil oboru
50%
Stávající konkurenční profil firmy
1
2
3
4
5
6
7*
8*
Faktory určující konkurenceschopnost nabídky
Obr. 5. Konkurenční profil firmy
Komunikaci nové podnikatelské strategie do vnitřního prostředí firmy tato grafická představa
usnadňuje svou názorností, která jí činí pochopitelnou každému pracovníkovi firmy. Každý
tak může jasně vidět své místo a svou osobní zodpovědnost za její uvedení do života.
2. téma: INOVACE, KVALITA A PRODUKTIVITA
Ukazatele charakterizující účinnost hospodářské politiky firmy jsou často interpretovány jako
ukazatele její podnikatelské výkonnosti, založené na správné volbě podnikatelské strategie.
Neuspokojivé výsledky hospodaření jsou proto zdrojem frustrace představitelů vrcholového
managementu firmy. Ti pak usilují o jejich zlepšení tím, že se zaměřují na vylepšování hodnot
finančních ukazatelů. Očekávaný výsledek se však nemůže dostavit, pokud vrcholový management firmy nerespektuje vztah mezí výší tržeb (příjmů) a účinností vztahů se zákazníky,
vztah mezi zhodnocením kapitálu a účinností interních procesů a vztah mezi inovačním rozvoje a tvorbou nových způsobilostí pracovníků s kvalitou vztahů se zákazníky a s produktivitou interních procesů v organizaci.
Zkušenosti z podnikatelské praxe jednoznačně potvrzují to, že zvyšování výnosů (zisku) prostřednictvím snižování vlastních nákladů má jen omezenou účinnost – je nutné, aby se firma
zaměřila primárně na zvyšování tržeb! Neznamená to abdikovat na zvyšování produktivity,
ale pozornost je nutné zaměřit pouze na snižování zbytečných (nepřidávajících hodnotu) ná12
kladů. Zvýšení tržeb vyžaduje zvýšení nákladů na inovace (a také na výzkum a vývoj) i na
marketing.
Vedení organizace se proto musí zaměřit ne na „optimalizaci nákladů“, ale na optimalizaci
jejich skladby. Může připustit vznik pouze produktivních nákladů a musí usilovat o jejich
udržení na nezbytně nutné výši. Takové, která podmiňuje maximalizaci tržeb z prodeje produktů/služeb.
Základním požadavkem při hodnocení podnikatelské výkonnosti firmy je udržet (či spíše zvyšovat) úroveň její výdělečné síly či rentability celkových aktiv (kapitálu). Zároveň musí být
obchodní politika organizace orientována tak, aby se dosahované výnosy z podnikání co nejrychleji transformovaly do podoby příjmů (cash).
Rozvoj inovačního podnikání organizace musí představovat komplexní, systémově uzavřený
a jasně definovaný proces!
Velikost změny v rozsahu výhod nabízených novým produktem
MALÁ
VELKÁ
Úroveň požadavků na změnu chování zákazníka
VELKÁ
AVERZE VŮČI ZMĚNĚ
Vysoká pravděpodobnost
neúspěchu nabízené inovace
EFEKT VLASTNICTVÍ
Dlouhý životní cyklus
akceptování inovace
LOAJALITA K PRODUKTU
Běžný zájem zákazníků
nahradit již opotřebovaný
produkt novým, podobným
NOVÝ STATUS QUO
Téměř zaručený úspěch,
inovace se stane módním hitem
MALÁ
Obr. 6. Pravděpodobnost příznivého přijetí inovace zákazníky
Cílem podnikatelského úsilí je zákazník. Chtějí-li tvůrci inovace komerčně uspět, musí si prostřednictvím schématu z obr. 6 uvědomovat, jaký charakter změny chování zákazníků inovace
vyžaduje. Čím větší výhody nabízí změny v řešení produktu a čím menší požadavky akceptování těchto změn klade na potřebu provedení změn v chování zákazníka, tím větší naději má
inovace na komerční úspěch.
Pokud však organizace není schopna nabídnout svým potenciálním zákazníkům dostatečně
dobrý produkt/službu, nemůže doufat ve vysoké tržby z prodeje. Podmínkou dosažení vysoké
úrovně tržeb je vysoká míra uspokojení zákazníka. Všechny podnikatelské procesy organizace
proto musí být nastaveny tak, aby jejich výstupy (nabízené nové produkty/služby) překonaly
nabídku konkurentů a tím naplnily očekávání zákazníků na všech cílových trzích.
Spokojenost zákazníka s nabízenými produkty/službami má přitom dvě dimenze:
a) provozní: spokojenost zákazníka s funkčními a uživatelskými vlastnostmi, tedy s kvalitou
nabízených produktů/služeb;
b) sociální: respektování zákazníka jako neopakovatelného a výjimečného jedince, tedy
schopnost volit takovou formu distribuce a takovou cenu nových produktů, které sociální
dimenzi inovačního podnikání firmy jasně zdůrazňují.
13
Proto je při uvádění nových produktů na trh nutné měnit i organizaci prodeje – formy jejich
distribuce a také zaběhnutý model podnikání firmy. Zejména tehdy, dojde-li k plnému uspokojení zákazníků kvalitou nabízených produktů, jak je zřejmé z obr. 7.
Nenaplněná očekávání:
Provozní vlastnosti produktu
Konkurenční výhody z
vysoké kvality a provozní
spolehlivosti
Vývoj potřeb a
očekávání
zákazníků
ZMĚNA CHARAKTERU
KONKURENČNÍ SOUTĚŽE
Přesah očekávání:
Konkurenční výhody z rychlosti dodávky,
ze snadné dostupnosti, z výhodné ceny
a z jednoduchosti obsluhy.
Zvyšování kvality produktu,
naplňování očekávání zákazníků
Čas
Obr. 7. Účinek zvyšování kvality na charakter konkurenční soutěže v určitém oboru
Efektivita podnikání firmy je výrazem schopnosti firmy získat co největší přínosy z výsledků
svých podnikatelských aktivit s co nejmenšími náklady (s vysokou úrovní produktivity). Nástrojem k hodnocení efektivity podnikání je matice výkonnosti, k jejíž konstrukci jsou využívány ukazatele BCS (metody Balanced Scorecard, jejíž principy jsou schematicky představeny na obr. 8). Snaha o dosažení vysoké efektivity podnikání přitom orientuje pozornost členů
vrcholového managementu do okolí firmy (zákazníci, dodavatelé, partneři).
Produktivita podnikatelských aktivit je měřítkem schopnosti firmy v nejvyšší míře využít
kapacitní možnosti zdrojů, kterými disponuje, k tvorbě výnosů. Produktivita je poměřována
finančními ukazateli, jako např. rentabilita investic do pořízení všech aktiv. Snaha o zajištění
co nejvyšší produktivity podnikatelských aktivit vede členy vrcholového managementu k soustředění na vnitřní prostředí firmy (pracovníci, zařízení, informace a intelektuální kapitál,
provozní kapitál).
Skutečností, kterou si musí představitelé vrcholového managementu při aplikaci metody BSC
uvědomovat je, že firma nemůže být ve svém podnikání efektivní, pokud není vysoce produktivní ve využívání všech svých – hmotných i nehmotných – aktiv!
14
Perspektiva hospodaření:
Cíle
Tržby
Příjmy
Ukazatele
Zhodnocení
kapitálu
• výdělečná síla
• čistý zisk
• likvidita
JAK NÁS HODNOTÍ
VLASTNÍCI?
JAK NÁS VNÍMAJÍ
Zákaznická perspektiva: ZÁKAZNÍCI?
Cíle
Perspektiva interních procesů:
Ukazatele
• komplexnost dodávky
• dodržení termínu
• cena produktu
Cíle
Udržení
loajality
zákazníků
V ČEM SE MUSÍME
ZLEPŠIT?
Ukazatele
• kvalita
• produktivita
• náklady
DOKÁŽEME PRŮBĚŽNĚ ZVYŠOVAT PŘIDANOU HODNOTU?
Perspektiva rozvoje a učení se:
Cíle
Spokojenost
zákazníků
Ukazatele
• inovační cyklus
• flexibilita výroby
• kvalifikační struktura
Podnikatelské
způsobilosti
Obr. 8. Principy aplikace metody BSC
Při hledání odpovědí na otázky, uvedené na obr. 8, je nutné reflektovat skutečnost, že jejich
prostřednictvím sestavovaná matice výkonnosti firmy musí v každé ze čtyř základních perspektiv hodnocení respektovat dále uvedené základní zásady managementu inovačního podnikání:
Jak nás vnímají naši zákazníci? Zákaznická perspektiva: Jediným zdrojem našich příjmů
jsou tržby od našich zákazníků.
V čem se musíme zlepšit? Perspektiva interních procesů: Podmínky pro udržení loajality
zákazníků vznikají uvnitř firmy.
Dokážeme průběžně zvyšovat přidanou hodnotu? Perspektiva rozvoje a učení se: Je nutno
včas a účelně reagovat na vývoj v okolí firmy.
Jak nás hodnotí vlastníci? Perspektiva hospodaření: Podmínkou dlouhodobé prosperity
firmy je její trvale zdravé hospodaření.
Máme-li hodnotit efektivitu hospodaření firmy, zapojené do účelové inovační strategické aliance, musíme přitom přihlížet k dalším aspektům jejího inovačního úsilí. Tyto aspekty představují tři základní ukazatele „zdraví“ inovační strategické aliance – podnikatelského ekosystému:
1. Produktivita
Schopnost celé sítě (aliance) transformovat inovační náměty kteréhokoliv subjektu (článku) do podoby nižších nákladů a nabídky nových produktů/služeb.
2. Robustnost
Schopnost aliance vyrovnat se úspěšně se skokovými změnami ve vývoji technologie nebo s nepředvídanými změnami v okolí.
3. Vytváření okrajových oblastí
Schopnost ekosystému nabízet nové funkce, produkující hodnotu pro zákazníka na okrají
oblastí hlavního podnikání. Čím vyšší je universalita některých klíčových oblastí, tím více
musí být diversifikovány některé okrajové oblasti.
15
UDRŽENÍ DNEŠNÍCH
VÝNOSŮ
STRATEGICKÉ CÍLE
PODNIKÁNÍ ORGANIZACE
Snižování nákladů
Systém
managementu
kvality
VYLEPŠOVÁNÍ
STÁVAJÍCÍCH
PODNIKATELSKÝCH
PROCESŮ
HLEDÁNÍ ZÍTŘEJŠÍCH
VÝNOSŮ
Zvyšování výnosů
Zjištěné neshody
Řešit
úpravou
stávajícího
procesu
Koordinace
dalšího rozvoje
podnikání
Zpracování
inovačních
řešení
Řešit
změnou
stávajícího
procesu
VÝVOJ NOVÝCH
PODNIKATELSKÝCH
PROCESŮ
Standardizace nových podnikatelských procesů - přechod k rutinním operacím
Obr. 9. Úloha týmu koordinujícího inovační aktivity organizace
Pravděpodobnost výsledného úspěchu inovace je výsledkem kombinace pravděpodobností
naplnění závazků jednotlivých složek ekosystému (článků aliance) vytvářet podmínky pro
dosažení podnikatelského zdraví celku – pro úspěch společného inovačního záměru. Plnění
závazků jednotlivých složek probíhá složeným řízením produktivity, kvality a inovačních
aktivit. Tuto úlohu musí v každé firmě plnit koordinační tým, jehož úloha je zřejmá ze schématu, představeného na obr. 9.
3. téma: MANAGEMENT INOVAČNÍCH RIZIK
Inovační aktivity jakékoliv organizace jsou vždy doprovázeny celou řadou podnikatelských
rizik. Jsou zaměřeny do budoucnosti – nikdo však budoucnost nezná. A právě tato neúplná
znalost budoucnosti je zdrojem rizik inovačního podnikání. Ta se projevují primárně při realizaci rozhodovacích procesů managementu organizace. V každé fázi rozhodování, jak je zřejmé ze schématu, představeném na obr. 10. Současně však management organizace disponuje
také účinnými metodickými i technickými nástroji, které mu umožňují rizika, představená na
obr. 10, minimalizovat.
Organizace se přitom potýká se třemi hlavními kategoriemi rizik:
- v oblasti zhodnocení existujících aktiv (riziko nízkého využití),
- v oblasti pracovního chování zaměstnanců (riziko absence způsobilostí a motivace),
- v oblasti vlastních podnikatelských slibů zákazníkům (riziko nenaplnění očekávání).
16
PERCEPCE
KOGNITIVITA
Management znalostí
aplikace ICT
pro provoz MIS
Správné vymezení
charakteristik
neurčitosti
Vhodné rozhodovací
techniky
VYHODNOCENÍ
PŘIJETÍ
ROZHODNUTÍ
V PODMÍNKÁCH
NEURČITOSTI
REALIZACE PŘIJATÉHO
ROZHODNUTÍ A KONTROLA JEHO
DOPADŮ
Využívání zpětnovazebních kanálů
a participace pracovníků
Příprava rozhodnutí
Realita jevů a dějů
i událostí v okolí
Kvalita informací
Kvalita znalostí
Kvalita metodiky
Analytický SW,
umělá inteligence
a využití DSS
Vytvoření podmínek
pro revokaci či
úpravy přijatých
rozhodnutí
Obr. 10. Rizika rozhodovacích procesů
Klíčovými faktory, podle nichž lze účelně hodnotit rizikovost rozhodování o orientaci inovačního podnikání organizace, představuje následující seznam:
1. Zamlčené předpoklady
Vedení organizace nezveřejňuje předpoklady, na nichž jsou založeny údaje uváděné ve
finančních výkazech.
2. Stav interního auditu
Vedení organizace odmítá zveřejnit výsledky interního auditu a vyvolává tak pochybnosti, zda v organizaci interní audit vůbec existuje.
3. Past likvidity
Organizace má velký objem mimobilančních závazků a nezveřejňuje, kolik (a jakých)
úvěrů má k dispozici.
4. Příliš rychlý růst
Pokud organizaci řídí manažeři bez větších zkušeností v oboru jejího podnikání, je aktuální riziko, že tento růst nedokáží účelně zvládnout.
5. Neschopnost řídit organizaci při ekonomickém poklesu
V této situaci se musí ve vedení organizace ocitnout manažeři, kteří již dokázali zvládnout podobné situace.
Na možnost investovat potřebný kapitál do realizace určitého slibného inovačního záměru
nahlíží potenciální finanční investor tak, že nejprve uplatňuje tři nefinanční kritéria:
•
•
•
Do jaké míry je záměr podnikatelsky jednoduchý a snadno pochopitelný?
Do jaké míry jeho realizace navazuje na dosavadní koncept podnikání organizace?
Jakou má záměr perspektivu dlouhodobé podnikatelské úspěšnosti?
Pokud jsou odpovědi na uvedené otázky podnikatelsky slibné, rozhoduje se dále podle
čtyř finančních kritérií:
•
•
Rentabilita nebo návratnost vynaloženého kapitálu (ROI nebo ROCE)
Výnosy z investovaného kapitálu (podíl zisku z prodeje inovace, který připadá investorovi).
17
•
•
Úroveň ziskovosti inovace.
Návratnost reinvestovaného (nerozděleného) zisku; na každou investovanou finanční jednotku (1 Kč) musí být vytvořena stejná tržní hodnota organizace (tedy také 1 Kč).
Hlavní kategorie rizik inovačního podnikání přitom představují:
A. Technologická rizika: jejich příčiny spočívají v inovačních článcích řetězce procesů, navyšujících hodnotu inovace pro zákazníka, jako jsou
• nesprávná identifikace potřeb a požadavků cílového segmentu trhu;
• chyby v koncepci výzkumu a při volbě technických řešení v rámci vývoje nových produktů/služeb;
• špatná volba distribučních cest.
B. Provozní a komerční rizika: jejich příčiny je možné hledat v procesních článcích hodnotového řetězce (včetně spolupracujících strategických partnerů) a tvoří je např.
• nevhodné výrobní a pracovní postupy, nespolehliví subdodavatelé;
• nesprávná propagace a nevhodná cenová politika, špatná volba prodejců.
C. Finanční rizika: vyplývají z nevhodné realizace procesů post-prodejního servisu a spočívají např. v
• nesolventnosti zákazníků;
• ve výši inflace anebo vývoji měnových kursů;
• neočekávaných legislativních úpravách uživatelských podmínek inovace.
Úspěch realizace inovačního záměru je založen primárně na schopnosti vedení organizace
vyhledat vhodnou podnikatelskou příležitost, nebo využít novou technologii anebo uplatnit
nový model podnikání. K tomu musí organizace využít řadu zdrojů, kterými většinou ne vždy
sama disponuje. Realizace inovačního záměru organizace musí proto probíhat v celém inovačním ekosystému na bázi komerčních vazeb.
Členové účelové aliance (sítě inovačních subjektů) musí dokázat realizovat své vlastní inovační záměry v prostředí aliance na bázi jasně definovaných vzájemných komerčních vztahů.
Při spolupráci v určité alianci musí dokázat nalézt mechanismy, které jim umožní společně
využívat informace, znalosti a další zdroje při ochraně intelektuálního vlastnictví každého
člena aliance a při respektování zájmů každého z nich. Každý člen aliance přitom musí do
svých inovačních aktivit začlenit strategické partnery již od prvních fází jejich realizace, hned
po vzniku inovačního nápadu.
Způsob realizace nabídky nových produktů/služeb, vznikajících inovačními aktivitami celého
podnikatelského ekosystému vyžaduje, aby každá firma dokázala změnit své podnikatelské
chování. To vyžaduje, aby její vedení našlo odvahu překročit hranice vnitřního prostředí firmy a při přípravě svých inovačních záměrů respektovalo tyto zásady:
a) Nabízené nové produkty/služby budou působit v kontextu na cílovém trhu působící nabídky zboží a služeb.
b) Firma se musí naučit využívat v oboru existující (cizí!) zdroje pro účely úspěšné realizace
vlastních inovačních záměrů.
c) Firma musí nahlížet na jí nabízené nové produkty/služby nejenom jako na něco, co vykoná
pro zákazníka určitou práci, ale také jako na složky celým ekosystémem nabízených složitých produktů resp. služeb.
Konkurenční soutěž mezi inovačními přístupy se tak přesouvá z oblasti vzájemného souboje
jednotlivých subjektů do oblasti vzájemného soupeření jednotlivých inovačních ekosystémů
nebo alespoň některých jejich domén (dílčích oblastí). To sebou přináší i vznik nové kategorie
inovačních rizik. Při jejich hodnocení je nutno uplatnit komplexní přístup při vyhledávání
příčin jejich vzniku ve všech složkách inovačního (podnikatelského) ekosystému. Tvůrci inovačního záměru se musí zaměřit na tři základní typy rizik:
18
■ Iniciační rizika: běžná rizika spojená s neurčitostmi, doprovázejícími vznik nového standardními postupy řešení projektu.
■ Rizika vzájemné spolupráce: vyvolaná nejistotami v koordinaci inovačních (podnikatelských) činností jednotlivých složek ekosystému, členských subjektů inovační strategické
aliance.
■ Integrační rizika: způsobená nejistotami v adaptaci inovačního procesu jednotlivými články hodnotového řetězce celého inovačního ekosystému.
Obr.11. Respektování rizik při formulace inovační strategie ekosystému
Změna výchozí koncepce inovačního řešení je prováděna realokací přidělených zdrojů, změnou zodpovědnosti za jednotlivé části inovačního projektu, volbou jiných cílových trhů, zaměřením na jiné příležitosti, akvizicí dalších subjektů, vytvářením lobystického tlaku na změnu předpisů apod.
V případech vzniku iniciačních rizik společných inovačních projektů ekosystému lze jejich
management zajistit pomocí známých a běžně používaných metod managementu podnikatelských rizik (jako je zamezení, retence, snižování a únik).
Při hodnocení rizik z dalších dvou kategorií se musí uplatnit zásady počtu pravděpodobnosti:
Rizika spolupráce determinují pravděpodobnost úspěchu inovace jako součin pravděpodobnosti úspěchu každého z jejích spoluřešitelů.
Zpoždění vstupu inovace na cílový trh, vyvolaná integračními riziky jsou součtem zpoždění v jednotlivých složkách řetězce, který zprostředkovává vstup inovace na cílový trh,
jak je zřejmé ze schématu, zachyceného na obr. 12.
19
Vstup
inovace
na cílový trh
Vlastní inovační řešení
A
Rozhodnutí
o inovaci
B
Rozhodnutí
o B2B spolupráci
Komplementární
inovační řešení
Rozhodnutí o
komplementární
inovaci
Adaptace
zprostředkovatele
Adaptace
B2B partnerů
Optimistický odhad doby B2C,
spojený s nerealistickými očekáváními tvůrců inovace
REALISTICKÝ ODHAD DOBY B2C RESPEKTUJÍCÍ ZPOŽDĚNÍ A I B
Obr.12. Vlivy rizik spolupráce (A) a integračních rizik (B)
Dalším zdrojem inovačních rizik je chování pracovníků firmy, jejich přístup a postoje
k realizaci úkolů, spojených s prováděním inovačních aktivit. Vedení firmy musí usilovat o
vznik takového sociálního klimatu ve vnitřním prostředí firmy, které umožní, aby způsobilosti
jednotlivých pracovníků a jejich spolupráce uvnitř pracovních týmů vytvářely intelektuální
kapitál, který podporuje dosažení inovačních cílů firmy.
RELAČNÍ KAPITÁL
Styl
vedeníí
veden
Pravomoci,
zodpovědnost
SYNERGIE
Mocenská autorita
Schopnosti,
dovednosti
Pracovní postoje
LIDSKÝ KAPITÁL
Spolupráce
Systé
Syst émy
(procesy)
Učení se
Dělba práce
Pracovní
Pracovn íci
ORGANIZAČNÍ KAPITÁL
SOCIÁLNÍ KLIMA VNITŘNÍHO PROSTŘEDÍ
Sdí
Sdílené
len é
hodnoty
Struktura
organizace
Obr.13. Vertikální integrace složek lidského kapitálu se složkami sociálního klimatu při
budování proinovačního klimatu ve vnitřním prostředí firmy
20
Pět základních principů, kterými by se mělo řídit chování pracovníků v organizaci v zájmu
dosažení potřebné synergie chování pracovníků s požadavky plnění inovačních záměrů firmy
v souladu s představou vertikální integrace, naznačené na obr. 13, vymezuje dále uvedený
seznam.
1. Priorita orientace na zákazníka je posuzovaná mírou jeho spokojenosti.
2. Průběžné vylepšování procesů v zájmu dosažení jejich vyšší účelnosti, efektivity a flexibility umožňuje uspokojit potřeby zákazníků koncepčně novými anebo dokonalejšími produkty/službami.
3. Vedení pracovníků vychází z respektování soustavy všemi přijatých hodnot, takže každý
z nich vidí svou individuální úlohu v plnění poslání organizace, v uskutečňování vize jejího budoucího rozvoje a tím vymezených strategických cílů, při provádění strategických
scénářů a realizaci opatření, umožňujících jejich úspěšnou proveditelnost.
4. Posílení osobní zodpovědnosti spojené s delegováním pravomocí vede ke spolupráci mezi
jednotlivci, kteří koordinují svá rozhodnutí, jsou ochotni se zodpovídat za jeho dopady a
dokáží sladit své individuální zájmy při zvyšování vlastní pracovní výkonnosti a zlepšování produktivity podnikatelských aktivit organizace jako celku.
5. Vysoká pracovní výkonnost je spojena s loajalitou jednotlivých pracovníků, s respektováním potřeb ochrany přírody, bezpečnosti a zdraví a se snahou zajistit co nejlepší hospodářské výsledky.
Seznam literatury:
[1] HADRABA, J.: Marketing, produktový mix a tvorba inovací produktů
Praha : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2004, ISBN 80-86473-89-9
[2] PITRA, Z.: Management inovačních aktivit
Praha : Professional Publishing, 2006, ISBN 80-86946-10-X
Autor:
Zbyněk PITRA, prof., Ing., DrSc.
Kontaktní adresa:
E-mail:
vedoucí katedry marketingu a managementu SVŠES
Lindnerova 575/1, Praha 8
Telefon: +420 605 961 208
[email protected]
21
První tématický okruh:
ÚSPĚŠNÝ VSTUP INOVACE NA CÍLOVÝ TRH
Inovační aktivity, pokud jsou úspěšně realizovány, představují v podstatě jedinou cestu
k zajištění vysoké úrovně konkurenceschopnosti subjektů v globální světové ekonomice.
22
Inovace produktů a organizační struktury pro jejich tvorbu
Jaroslav HADRABA
Abstract
The present paper is devoted to some basic axioms and conditions of effective management of
product innovations. the general outcome are the here described principles of formation of
successful product innovations. From the thinking over of these principles is derived the formulation of a series of demands that the management of innovation in companies has to respond to and respect of which influences effective market realization of product innovations.
Klíčová slova: inovace produktů; zásady tvorby inovací produktů, organizační struktury pro
tvorbu inovací produktů
***
Autor se v rámci své celkové výzkumné a pedagogické činnosti na SVŠES zabýval řadou
manažersky významných aspektů problematiky tvorby podnikatelsky úspěšných inovací produktů v již několika předchozích statích. Ty byly publikovány ve Sbornících výzkumné a
tvůrčí činnosti učitelů a studentů SVŠES (2003, 2004, 2005), sborníku z mezinárodní konference pořádané SVŠES k otázkám inovací (2005) a obsáhle v publikaci „Marketing. Produktový mix – tvorba inovací produktů“, která byla vydána jako vysokoškolská učebnice (Hadraba, 2004 ).
Text příspěvku je koncipován v návaznosti na uvedené statě či publikace, v nichž autor
prezentoval některé dosavadní výsledky své výzkumné činnosti.
***
Základem podnikatelsky úspěšné tvorby inovací produktů je správná volba (výběr) budoucích
inovací produktů. Jaké konkrétní pozitivní efekty by měla daná připravovaná konkrétní produktová inovace danému podniku v budoucnosti přinést a váha, kterou má podnik jednotlivým efektům při svém rozhodování o produktových inovacích přisuzovat, závisí na řadě
faktorů.
Při vyhodnocování efektů zvažovaných potenciálních inovací produktů a tedy také při výběru
kriterií pro toto vyhodnocování, je třeba vycházet z celopodnikových cílů, strategií a plánů,
jež si podnik vytýčil a k jejíchž naplňování mají inovace produktů přispívat. Z tohoto pohledu
je třeba komplexně posuzovat, nakolik inovace produktů přispívají k realizaci těchto cílů,
strategií a plánů.
Výběr kriterií pro vyhodnocování potenciálních inovací produktů je podstatně ovlivněn již
samotnou věcnou povahou dané inovace produktu, konkrétní situací, v níž se podnik nachází
(charakterem vnějšího a vnitřního prostředí a tedy i mírou proměnlivosti tohoto prostředí),
atd.
Základními východisky při vymezování a vysvětlování podmínek a předpokladů marketingového zabezpečování tvorby podnikatelsky úspěšných inovací produktů jsou zásady, které
je nutno při tvorbě (uskutečňování) inovací produktů v podniku respektovat či dodržovat,
mají-li být tyto inovace pro podnik podnikatelsky (komerčně) úspěšné.
23
Aplikace těchto zásad v podnikatelské praxi má současně snižovat podnikatelská rizika spojená s realizací produktových inovací. Přitom značná část podnikatelských rizik a neúspěchů
plyne z nedostatečné marketingové přípravy (marketingového zabezpečení) procesu tvorby
inovací produktů. V důsledku nekvalitní marketingové přípravy dochází například k tomu, že
podnik nesprávně odhadl marketingové prostředí (marketingové makroprostředí a mikroprostředí), které ovlivňuje možnosti tržní realizace produktových inovací, špatně odhadl
možnou poptávku po novém produktu, špatně konstruoval celkový marketingový mix při zabezpečování jeho komercializace, atd.
1. Zásady tvorby podnikatelsky úspěšných inovací produktů
Následující obrázek poskytuje jednu z možných představ o zásadách uplatňovaných při realizaci inovací produktů.
Zásady tvorby podnikatelsky úspěšných inovací
produktů
Komplexní přístup k tvorbě
inovací produktů
Systematičnost
při hodnocení
inovací produktů
Dynamické pojetí hodnocení
inovací produktů
Management inovací produktů (jako řídící proces
zabezpečující transformaci produktových idejí
v inovace produktů)
Obr 1: Zásady tvorby podnikatelsky úspěšných inovací produktů
Lze samozřejmě dodat i další zásady, které by měly být realizovány v rámci výše uvedených
obecnějších principů či zásad a které je také třeba i nadálé promýšlet a propracovávat jako
tematiku výzkumnou a současně jako tematiku, která je předmětem výuky. Jsou to například:
interdisciplinární přístup jako nezbytná podmínka zajištění potřebné komplexnosti a s tím
spjaté uplatňování týmové spolupráce a tvůrčího přístupu.
Komplexní přístup k tvorbě inovací produktů, jeho kvalitní zabezpečování příslušnými složkami managementu podniku, předpokládá ve vzájemné provázanosti respektovat například
tyto skutečnosti:
• marketingové pojetí produktů a jejich inovací, inovační struktury komplexního produktu, členění inovací produktů podle toho, jaké z vlastností či vrstev komplexního produktu se týkají,
• hierarchickou strukturovanost a kategorizaci inovací produktů podle stupně (míry) jejich novosti pro producenta a zákazníka (trh),
• členění inovací produktů na dílčí inovace a komplexní inovační akce. To také předpokládá brát v úvahu požadavky správně identifikovat – pro potřeby zajištění komplexního řízení – charakter akčního rádia (rozsah či dosah) zvažovaných či připravovaných
(plánovaných, projektovaných) konkrétních produktových inovačních akcí. A to
z hlediska jejich náročnosti na:
24
výzkumně vývojové řešení a provozně technické zabezpečení (například náročnost na potřebné výzkumně vývojové kapacity, výrobní kapacity, zásobování, apod.)
marketingové zabezpečení (marketingovou přípravu nového produktu) a tedy i
povahu produktového mixu jako součásti celkového marketingového mixu. Je
to dáno rovněž požadavkem komplexně zabezpečovat managementem podniku
realizaci inovací produktů potřebným marketingovým mixem (nezbytnost
„konstrukce“ optimálního marketingového mixu k jednotlivým konkrétním
inovacím produktů).
• požadavek všestranně a odpovědně posuzovat a vyhodnocovat při manažerském rozhodování o konkrétních potenciálních inovacích produktů a jejich inovačních projektech jejich předpokládané či možné ekonomické i mimoekonomické efekty (účinky),
které mohou podniku přinést. Zároveň také při volbě konkrétních inovací produktů náležitě zvažovat jejich rizikovost,
• strategickou, taktickou a operativní složku (rovinu) rozhodování o inovacích produktů
v podnicích,
• etapovitou strukturovanost procesu tvorby inovací produktů. Tato strukturovanost je
podmíněna především tím, že proces tvorby kterékoliv inovace produktu je vždy –
obecně vzato – procesem transformace (přeměny) invenčního námětu na nové produkty
(resp. produktových idejí jako invenčního základu budoucích inovací produktů) v produktové inovace jako reálné nové tržní nabídky. Z tohoto pohledu je zvlášť patrné, že
základní předpoklady podnikatelsky úspěšné tvorby kterékoliv inovace produktu tvoří:
Správný výběr produktové idey – jako invenčního
základu inovace produktu
Zajištění potřebných zdrojů managementem podniku
pro propracování produktové idey do podoby komplexního produktu jako nové efektivní tržní nabídky
Schopnost managementu podniku tyto zdroje efektivně (tj. účelně a hospodárně) využít při zabezpečování tvorby dané inovace produktu jako komplexní
inovační akce
Celkovou problematikou zabezpečování komplexního přístupu k inovacím prolíná požadavek,
aby management podniku důsledně zvažoval a vyhodnocoval při tvorbě inovací produktů
konkrétní vnější a vnitřní podmínky své podnikatelské činnosti. Prvořadou roli zde zaujímá
provádění komplexní situační analýzy, aplikace jejích metodických postupů, a to ve všech
etapách (fázích) tvorby inovací produktů.
Přitom komplexní přístup k tvorbě inovací produktu má svou strategickou, taktickou a operativní složku. Neméně významné je připomenout, že komplexní řízení inovací produktů
v podniku zahrnuje všechny základní manažerské funkce: plánování inovací produktů, jejich
organizační zabezpečení vhodnými organizačními strukturami, personální zabezpečení, vedení lidí (včetně oblasti motivování pracovníků, používání různých nástrojů stimulace k rozvoji
jejich inovační aktivity, jejich aktivní a kvalitní účasti při vyhledávání a tvorbě inovačních
námětů a při realizaci inovačních akcí) a kontrolování.
25
Poznání a respektování uvedených zásad či pravidel je jedním z nezbytných předpokladů racionálně a efektivně prováděného managementu inovací produktů a představuje tedy rovněž
základnu, od níž by se měly odvíjet úvahy o účelné diferenciaci a tedy také integraci řídících
systémů podniků a jejich organizačních struktur.
Je aktuální zdůraznit, že v podnikové praxi bývá častým jevem nedodržování zmíněných zásad, což mívá značný negativní vliv na celkovou kvalitu managementu inovací produktů a
tedy i na celkovou konkurenceschopnost a prosperitu podniku. Jednou z příčin bývá právě
používání nevhodných (neefektivních) organizačních struktur pro oblast tvorby inovací produktů.
2. Organizační struktury při tvorbě inovací produktů
Prvořadým činitelem úspěšnosti a snižování rizik inovací produktů v podnicích mohou být
vhodně účelově, a tedy i diferencovaně (vzhledem ke konkrétním podmínkám podniku) zvolené organizační struktury jako nástroje pro jejich efektivní tvorbu.
Z předchozích úvah je zřejmé, že mají-li být vskutku manažersky efektivní musí tyto organizační struktury patřičně podporovat, iniciovat:
vlastní tvorbu námětů na inovace produktů,
cílevědomé, aktivní a soustavné vyhledávání a shromažďovat námětů na inovace produktů,
účinné vyhodnocování získaných námětů na inovace produktů, zajištění kvalitního výběru námětů k jejich dalšímu rozpracovávání a komerčnímu uplatnění ve formě nových produktů,
zajišťovat patřičně rychlé a komplexní uskutečnění celého souhrnu prací, které
si inovace produktů vyžadují, mají-li být pro podnik efektivní, komerčně
úspěšné.
Management podniku by měl zabezpečit (a prvořadým nástrojem pro to jsou právě vhodně
zvolené organizační struktury), aby se inovace produktů (mají-li být komerčně úspěšné) připravovaly a uskutečňovaly jako komplexní inovační akce. Tyto akce mají obsahovat věcně,
časově a nákladově ( co se týká například prostředků k financování potřebných činností ) vzájemně vyvážený a sladěný soubor dílčích inovací, tvořících danou inovační akci. Hlavní příčinou komerčního neúspěchu inovací produktů bývá jejich nekomplexní řešení.
Některé faktory diferenciace organizačních struktur pro tvorbu inovací produktů
Charakter, rozsah, náročnost a posloupnost činností (aktivit), které je třeba v podniku provést v rámci tvorby konkrétní inovace produktu a organizační začlenění těchto činností v podniku závisí na mnoha konkrétních faktorech. Ty by měly být managementem podniku důkladně zvažovány při plánování, organizování a vůbec celkovém zajišťování potřebných aktivit.
Výběr těchto faktorů a váha, která jim bude v rozhodovacím procesu o konkrétních organizačních strukturách přisuzována, závisí na konkrétní situaci podniku, vnějších a vnitřních
podmínkách, v nichž se nachází. Může se jednat například o tyto faktory:
• stupeň novosti inovace produktu pro zákazníky a podnik (např. zda jde o produkt zásadně nový nebo jen o drobnou úpravu již vyráběného produktu). Tak
například se zvyšováním stupně novosti produktu pro zákazníky a podnik (producenta) zpravidla stoupá také náročnost a rozsah jeho přípravného procesu.
Při komplexním zajišťování a prosazení podstatných inovací produktů vyšších
řádů (kategorií) zpravidla obsáhle participují všechny základní organizační
útvary podniku. Oproti tomu drobná inovační vylepšení stávajícího produktu
zpravidla nevyžadují rozsáhlejší technickou, materiálovou a marketingovou
přípravu. Takovéto inovace nižších řádů lze zpravidla efektivně zajistit pomocí
26
•
•
•
•
•
•
•
•
„tradičních“ liniově štábních struktur případně štábní projektovou organizační
strukturou.
technická úroveň, konstrukční složitost a technologická náročnost produktu,
investiční náročnost, charakter investičního procesu co se týká povahy hmotných i nehmotných investic nezbytných k zajištění tvorby produktu
povaha produktu, (hmotný výrobek nebo služba, spotřební předmět nebo výrobní prostředek), konkrétní segmenty trhu, pro které je produkt vyvíjen,
druh a charakter výroby, typ výroby. Například zda se jedná z hlediska používaných technologií o výrobní procesy mechanicko – fyzikální, chemické nebo
biologické. Nebo zda se jedná ( podle počtu produkovaných druhů výrobků) o
výrobu hromadnou, sériovou nebo kusovou. Povahu procesu tvorby produktových inovací, jeho strukturu a složitost, také významně ovlivňuje to, zda se
jedná o zakázkovou výrobu nebo o výrobu na sklad atd.,
potřeba a možnosti externí spolupráce při vývoji a zavádění nového produktu
do výroby a na trh,
nasycenost trhu příslušným produktem, známost produktu na trhu, rozsah konkurence,
důležité také je, zda podnik při zavádění inovace produktu na trh využije stávající distribuční sítě nebo bude třeba, aby podnik inovoval či vybudoval nové
distribuční cesty, atd.
rozsah potřeby propagace nového produktu a změn (inovací) dosavadních způsobů reklamy a dalších nástrojů propagace,
Vzhledem ke komplexní povaze a tvůrčímu charakteru procesu tvorby inovací se při organizačním zabezpečování této tvorby často osvědčují různé formy cílově programových struktur
řízení. Při jejich aplikaci se využívají např. rozmanité modifikace tzv. maticových organizačních struktur, dalších tzv. "pružných" struktur, a tedy i zásady a prvky projektového
řízení a týmové spolupráce.
Obsáhlé aplikační pole tzv. projektového řízení, využívání jeho specifických nástrojů a technik, je zvlášť patrné v oblasti uskutečňování pro podnik zásadních, složitých a náročných inovačních akcí nerutinní povahy, které vyžadují již zmíněný interdisciplinární přístup, kvalitní a
obsáhlou koordinaci a integraci rozmanitých velmi odlišných činností.
Do existujících liniově štábních organizačních struktur v podniku mohou být orgány či složky
projektového řízení začleněny různými způsoby. Podniková praxe zná mnoho konkrétních
způsobů organizačního zabezpečení projektového řízení. Připomeňme, že z hlediska intenzity
či rozsahu projektového řízení a míry pravomocí a odpovědnosti vedoucího projektu při řízení
projektu, lze rozlišit řadu typů projektového řízení. Jsou to např.:
• štábní projektová organizační struktura (projektový tým s koordinátorem, projektové řízení koordinačního typu)
• maticová struktura (maticová organizace projektů)
• čistá projektová struktura (čistá projektová organizace, autonomní řízení projektu).
Projektové řízení a jeho organizační útvary, které účelově podniky vytvářejí k realizaci projektů v oblasti tvorby nových produktů, mohou mít velmi rozmanitou podobu. Při praktické
aplikaci, kdy mají být organizační struktury „šity na míru“ konkrétním podmínkám, mohou
vznikat v podnikové praxi rozmanité modifikace a varianty na základě kombinace charakteristických rysů různých typů projektového řízení.
Volba vhodných forem projektového řízení a jeho uplatňování v praxi jsou zpravidla manažersky vysoce náročnými a tvůrčími procesy. Všechny konkrétní vhodné (efektivní) způsoby
projektového řízení v oblasti tvorby inovací produktů mívají jeden společný rys: významně
přispívají k dosažení žádoucího stupně diferenciace a tedy i integrace řídících aktivit podniku
27
při zabezpečování komplexního přístupu a dalších zásad tvorby podnikatelsky úspěšných inovací produktů.
Seznam literatury:
[1] BOUČKOVÁ, J. a kol.: Marketing. Praha : C. H. Beck, 2003, ISBN 80-7179-577-1
[2] FOTR, J., DĚDINA, J., HRŮZOVÁ, H.: Manažerské rozhodování. Praha : Ekopress,
2003, ISBN 80-86119-69-6
[3] HADRABA, J.: Inovace produktů v rámci celkového inovačního procesu v podniku. In:
Sborník výzkumné a tvůrčí činnosti učitelů a studentů. Praha : SVŠES, 2003, ISBN 8086744-00-0
[4] HADRABA, J.: K problematice členění a hodnocení inovací. In: Sborník z mezinárodní
konference Inovace :jediná účinná cesta k úspěchu v globální ekonomice. Praha : SVŠES,
2005, ISBN 80-86744-26-4
[5] HADRABA, J.: K problematice klasifikace a hodnocení inovací produktů. In: Sborník
výzkumné a tvůrčí činnosti učitelů a studentů. Praha : SVŠES, 2004, ISBN 80-86744-13-2
[6] HADRABA, J.: Marketing. Produktový mix – tvorba inovací produktů. Plzeň
:Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2004, ISBN 80-86473-89-9
[7] HADRABA, J.: K problematice tvorby podnikatelsky úspěšných inovací produktů. In:
Sborník výzkumné a tvůrčí činnosti učitelů a studentů. Praha : SVŠES, 2005, ISBN 8086744-50-7
[8] Inovace : jediná účinná cesta k úspěchu v globální ekonomice. Sborník z mezinárodní
konference. Praha : SVŠES, 2005, ISBN 80-86744-26-4
[9] KAVAN, M.: Výrobní a provozní management. Praha : Grada Publishing, 2002, ISBN 80247 - 0199-5
[10] KOTLER, P.: Marketing Management. Praha : Grada Publishing, 2001, ISBN 80-2470016-6
[11] PITRA, Z.: Management inovačních aktivit. Praha : Profesional Publishing, 2006, ISBN
80-86946-10-X
[12] SYNEK, M. a kol.: Manažerská ekonomika. Praha: Grada Publishing, 2003, ISBN 80247-0515-X
[13] VALENTA, F.: Inovace v manažerské praxi. Praha : Velryba, 2001, ISBN 80-7261029-5
[14] VEBER, J. a kol.: Management : základy, prosperita, globalizace. Praha : Management
Press, 2000, ISBN 80-7261-029-5
15. VLČEK, R.: Hodnota pro zákazníka. Praha : Management Press, 2002, ISBN 80-7261068-6
Autor:
Jaroslav HADRABA, Ing., CSc.
Kontaktní adresa:
E-mail:
28
katedry marketingu a managementu SVŠES
Lindnerova 575/1, Praha 8
Telefon: +420 848 40 027
[email protected]
Výsledky prieskumu inovačného potenciálu malých a stredných
podnikov drevospracujúceho priemyslu Banskobystrického kraja
Radomila HORŇÁKOVÁ – Anna ZAUŠKOVÁ
Abstract
This paper is aimed at introduction of the second phase partial results of the project Slovak
Ministry of Education VEGA, 1/3396/06 “Determination of the innovativeness barriers of the
small and middle enterprises and suggestion of their elimination possible ways as the potential instrument of the market competitiveness raising”, which is currently being at Department
of Marketing, Trade and World Forestry, Faculty of Wood Sciences and Technology, Technical University in Zvolen. These results were achieved by the survey of innovation potential
and by the following determination of the critical fields of innovation potential in the woodprocessing small and middle enterprises of the Banská Bystrica region setting.
Kľúčové slová:
inovačný potenciál, malé a stredné podniky, drevospracujúci priemysel, Banskobystrický kraj
Úvod
Údaje, uvedené v tomto príspevku sú čiastkovými výsledkami druhej etapy projektu MŠ SR
VEGA, 1/3396/06 „Determinácia bariér inovatívnosti malých a stredných podnikov a návrh
možných spôsobov ich eliminácie ako potenciálny nástroj zvýšenia konkurencieschopnosti na
trhu“, ktorú v súčasnosti riešime na Katedre marketingu, obchodu a svetového lesníctva Drevárskej fakulty Technickej univerzity vo Zvolene. Cieľom projektu je identifikácia bariér inovatívnosti malých a stredných podnikov (MSP) drevospracujúceho priemyslu (DSP)
s využitím výsledkov marketingových výskumov zameraných na dopyt a ponuku. Vzájomnou
komparáciou výsledkov sa identifikujú rozdiely medzi ponukou, požiadavkami, preferenciami
spotrebiteľov a zároveň bariéry v inovatívnosti malých a stredných podnikov drevospracujúceho priemyslu tak, aby boli identifikované rozdiely využité ako možné smery ďalších inovácií.
1
Metodika prieskumu a štruktúra dopytovaných podnikov
Pre etapu zberu informácií, ich analýzu a vyhodnotenie bola použitá metóda dopytovania,
prostredníctvom dotazníka, ktorý vychádza z metódy, ktorú spracoval kolektív doc. Skalického zo Západočeskej univerzity v Plzni pri práci na projekte Leonardo da Vinci – U SME Innovation s názvom „Hledání inovačných príležitostí a práce s inovacemi“ (2003). Tento dotazník obsahuje otázky, ktoré sa dotýkajú všetkých problémových oblastí malých a stredných
podnikov drevospracujúceho priemyslu na Slovensku.
Dopytované boli malé, stredné a veľké výrobné podniky drevospracujúceho priemyslu so sídlom v Banskobystrickom kraji (výberový súbor – 106 podnikov), ktoré boli uvedené
v databáze na internetovej stránke www.zlatestranky.sk (2005).
Dosiahnutá návratnosť bola 59 % (63 podnikov), skúmané dotazníky boli očistené
o dotazníky podnikov, ktorých podnikateľská činnosť trvala menej ako 3 roky (8 podnikov).
Do hodnotenia inovačného potenciálu bolo zaradených 55 dotazníkov (51,9 % výberového
súboru).
29
Prieskumu sa zúčastnili podniky v nasledujúcej štruktúre:
9%
5%
Mikropodniky
Ostatné malé podniky
24%
Stredné podniky
62%
Veľké podniky
Graf 1 Štruktúra všetkých respondentov podľa veľkosti
2
Bariéry rozvoja inovačného potenciálu a inovatívnosti podnikov DSP
Banskobystrického kraja (BBK)
2.1
Vnútorné bariéry rozvoja inovačného potenciálu a inovatívnosti podnikov DSP
Banskobystrického kraja
Ako kritické oblasti (hodnota oblasti menšia ako 3) inovačného potenciálu podnikov DSP
Banskobystrického kraja, boli v prístupe k problematike vyhodnotené nasledovné oblasti:
•
strategický prístup,
•
schopnosti posúdiť inovačný zámer,
•
rozhodovanie v podmienkach rizika,
•
inovačná kultúra,
•
spolupráca s externými odbornými kapacitami,
•
sledovanie inovačnej výkonnosti,
•
zhromaždenie podnetov.
Uvedené oblasti predstavujú oblasti, v ktorých ponímaní majú manažéri DSP podnikov BBK
najväčšie medzery. Zároveň predstavujú okruhy, v ktorých sa súčasná situácia podniku bude
pravdepodobne vyvíjať negatívne, vzhľadom na pôsobenie neefektívneho manažmentu vedenia podnikov.
V oblasti strategický prístup k riadeniu podniku si manažéri myslia, že treba vychádzať
predovšetkým z aktuálnej situácie a že dlhodobé plány nemajú pre nich veľkú cenu, pretože
sa opierajú o neisté predpovede vývoja okolia. Manažérom zjavne chýbajú vedomosti
o význame strategického plánovania, počnúc významom stanovenia vízie, poslania
a následným stanovením strategických cieľov podniku. Zároveň by sa všetky zamýšľané inovačné aktivity mali ohodnotiť z hľadiska toho, či sú v súlade s dlhodobými cieľmi podniku.
Hlavne v prípadoch mikro a malých podnikov strategické plánovanie úplne absentuje, vykonávajú sa zväčša operatívne inovačné aktivity, neschopné zabezpečiť následné zvyšovanie
kvality a úrovne inovačnej kapacity, ktorá by mohla byť základňou pre napĺňanie dlhodobejších rozvojových cieľov týchto podnikov.
V oblasti schopnosti posúdiť inovačný zámer sa manažéri vyjadrili, že je dôležitejšie rýchlo
jednať ako vykonávať dlhé rozbory. Práve v tomto vidíme neúspech väčšiny podnikov pri
prenikaní ich inovácií. V takom prípade ich investície do inovácií môžu byť vysoké, avšak
návratnosť týchto investícií môže byť nízka, najmä kvôli podceňovaniu finančných analýz,
marketingových štúdií a prepracovanej technickej a konštrukčnej dokumentácie. Najmä
30
v skupine mikro a malých podnikov DSP vedenie často podceňuje význam marketingu a ich
inovácie sú často realizované bez toho, aby bola zisťovaná ich budúca možná rentabilita.
Rozhodovanie v podmienkach rizika je ďalšou kritickou oblasťou zvyšovania inovačného
potenciálu podnikov DSP BBK. Väčšina manažérov týchto podnikov je totiž presvedčená, že
inovovať sa dá aj bez rizika, a že pri rozhodovaní o inováciách netreba počítať s prípadným
neúspechom niektorých rozhodnutí. Na každú inovačnú aktivitu i jej budúci úspech však
vplýva mnoho dôležitejších a menej dôležitých rizík, ktoré by mali byť vopred čo najpresnejšie identifikované. Významnosť jednotlivých rizík a pravdepodobnosť ich výskytu sú však
kvantifikovateľné pomocou rôznych metód (expertné hodnotenie, analýza citlivosti, štatistické charakteristiky miery variability), o ktorých však podnikatelia a manažéri nemajú často
potrebné vedomosti. Ich určenie by im mohlo napomôcť pri generovaní najvýznamnejších
rizík a následne, pri ich výskyte, s čo najefektívnejšou elimináciou, čím by sa zabezpečila
vyššia miera pravdepodobnosti úspechu mnohých inovačných aktivít, ktoré v dnešných podmienkach často končia neúspechom (identifikácia, poznanie problému – najdôležitejší predpoklad jeho úspešného riešenia). Pri rozhodovaní manažéri, najmä mikro a malých podnikov,
podceňujú výhody stanovenia súboru možných budúcich stavov, ktoré by mali dopad na výsledok ich rozhodnutí (stanovenie alternatív).
Oblasť inovačná kultúra je v prostredí skúmaných podnikov - v prístupe ich manažérov taktiež nesprávne chápaná. Títo si neuvedomujú význam stimulácie pracovníkov k inováciám
a sú presvedčení, že vlastná iniciatíva pracovníkov v prinášaní nových nápadov je nimi neovplyvniteľná. Taktiež bolo zistené, že manažéri si neuvedomujú motivačný význam komunikácie, keďže nemajú potrebu oboznamovať zamestnancov s celkovou stratégiou podniku, čím
by zabezpečili ich vyššiu iniciatívnosť pri vyhľadávaní príležitostí pre inovácie. Rovnako by
bolo potrebné, aby si manažéri uvedomili aj význam motivácie svojich zamestnancov, pretože
tí budú iniciatívni iba vtedy, ak cítia osobnú zainteresovanosť na zlepšovaní chodu podniku.
Ďalej si neuvedomujú, že zamestnancom nestačí poznať svoju presne vymedzenú úlohu, ale aj
jej nadväznosť na strategický zámer podniku. Určité medzery vidíme aj v tom, že manažéri
neposudzujú svoju úspešnosť v oblasti vedenia zamestnancov v záujme o ich motiváciu.
Prístup manažérov k problematike spolupráce s externými odbornými kapacitami je
značne narušený ich presvedčením, že vysoké školy, výskumné ústavy a pod. nemôžu príliš
pomôcť práci malých a stredných podnikov. Príčina tohto stavu je v slabej informovanosti
podnikateľov i manažérov o možnostiach spolupráce, nedostatočnej komunikácii univerzít
a iných vedecko-výskumných inštitúcií smerom k nim. Nedôvera manažérov k výsledkom
vedeckej a výskumnej práce často pramení z presvedčenia, že prínos pre ich podniky by bol
čisto teoretický, tzn. pre rozvoj podnikateľskej činnosti žiadny. Východisko vidíme
v zameraní sa vedecko-výskumných inštitúcií na vytváranie kontaktov s podnikateľskými
subjektmi, na riešenie ich konkrétnych problémov, na aplikáciu získaných poznatkov z praxe
do svojich vedeckých a výskumných aktivít. Takýto vzťah by bol obojstranným prínosom pre
vedu aj pre prax na Slovensku, a je veľmi pravdepodobné, že prístup manažérov k takejto
spolupráci by sa výrazne zlepšil.
Ďalšou kritickou oblasťou v prístupe manažérov k problematike je sledovanie inovačnej výkonnosti, kde manažéri deklarovali neznalosť vhodných nástrojov pre hodnotenie výkonnosti
a efektivity inovačnej práce a neochotu hodnotiť inovačnú výkonnosť svojich podnikov,
z dôvodu jej ťažkej kvantifikácie. Z týchto dôvodov, manažéri často považujú svoj podnik za
inovatívny, aj keď tento iba v malej miere dosahuje svoj skutočný inovačný potenciál. Najmä
manažéri mikro a malých podnikov nevidia význam v hodnotení svojich inovačných aktivít,
čo je veľkou prekážkou pri výbere budúcich inovačných aktivít, na základe predchádzajúcich
skúsenosti.
Zhromažďovanie podnetov je poslednou kritickou oblasťou dopytovaných podnikov. Manažéri sa vo svojich odpovediach priklonili k názoru, že písomná evidencia inovačných pod31
netov zaberá veľa času a je neefektívna. Sú presvedčení, že pokiaľ je nápad dobrý, presadí sa
nakoniec sám. Týmto prichádzajú o množstvo možných inovácií, ktoré môže ako prvé uskutočniť ich konkurencia.
Podľa skutočného stavu jednotlivých oblastí v podniku boli identifikované nasledovné kritické miesta inovačného potenciálu podnikov DSP BBK:
•
spolupráca s externými odbornými kapacitami,
•
inovačná kultúra,
•
rozhodovanie v podmienkach rizika,
•
priebežné vzdelávanie,
•
kreativita pracovníkov,
•
schopnosti posúdiť inovačný zámer.
Najviac prekvapujúcim je zistenie, že u všetkých skupín podnikov je strategický prístup
v súčasnosti na dobrej úrovni, ale v chápaní jeho významnosti manažérmi podnikov patrí
medzi najkritickejšie oblasti. Príčinu vidíme v tom, že manažéri sú z minulého obdobia naučení na dlhodobé plánovanie, ale v rýchlo sa meniacich podmienkach v súčasnosti nevidia
jeho uplatnenie. Napriek tomu, že v podnikoch stále existuje systém strategického plánovania,
práve podceňovanie dlhodobých plánov manažérmi spôsobuje, že stanovené strategické zámery nie sú koncipované v zmysle reálneho dosiahnutia a opodstatnenia v budúcnosti, teda na
základe predpokladu možností ich dosiahnutia.
Priebežné vzdelávanie zamestnancov podnikov podľa súčasného stavu tejto oblasti, bolo
hodnotené horšie ako prístup manažérov. Manažéri síce vedia, že kvalitný odborník sa potrebuje aj naďalej vzdelávať, ale v skutočnosti sa ich zamestnanci iba zriedka zúčastňujú školení,
seminárov, konferencií, alebo iných vzdelávacích akcií. Odoberanie odborných časopisov, ich
čítanie, je v podnikoch chápané ako vynakladanie zbytočných prostriedkov a strata času. Ak
sa aj zúčastnia niektorí zamestnanci na školeniach alebo seminároch, väčšinou sa jedná
o náhodný výber na základe ceny a krátkodobého zaťaženia zamestnancov, pričom sa vôbec
neodvíja od dlhodobých cieľov podnikov.
Skutočný stav v oblasti kreativity pracovníkov v podnikoch je taktiež ohodnotený ako kritický. Je to spôsobené najmä nasledovnými skutočnosťami: manažéri počas svojej podnikateľskej činnosti nezaznamenali, že by konkurencia kopírovala nápady realizované ich podnikom, zamestnanci podnikov neradi vymýšľajú niečo nové, radi sa pridržiavajú osvedčených
ciest, pritom nepremýšľajú o nových spôsoboch riešenia problémov, fantázia a originalita
zamestnancov nie je na takej úrovni, že by prispela k posilneniu konkurencieschopnosti podniku a keď zamestnanci splnia svoje presne vymedzené úlohy, o viac sa už nezaujímajú. Napriek tomu sú si manažéri vedomí toho, že úspech podnikov je v rozhodujúcej miere daný
tvorivosťou ich zamestnancov. Súčasný stav je však zrejme spôsobený tým, že vedúci pracovníci nedokážu efektívne pracovať s nástrojmi motivácie a stimulácie, ako aj kritériami pri
výbere zamestnancov, ktoré nie sú často krát zamerané na hodnotenie ich kreativity.
Súčasný stav v podnikoch pri oblastiach spolupráca s externými odbornými kapacitami,
inovačná kultúra, rozhodovanie v podmienkach rizika a schopnosti posúdiť inovačný
zámer zodpovedá prístupu k daným problematikám ich manažérov. V týchto oblastiach rovnako, ako v oblastiach, ktoré boli ako kritické ohodnotené iba v prístupe k problematike, odporúčame nasledovné možnosti zvyšovania inovačného potenciálu podnikov DSP BBK:
•
vzdelávacie aktivity pre manažérov podnikov z oblastí: rozhodovanie v podmienkach
rizika, významu priebežného vzdelávania a kreativity zamestnancov a posudzovania
inovačných zámerov,
•
tieto aktivity by mali byť iniciované najmä vysokými školami, so strategickým zámerom
vybudovania kontaktov s podnikateľmi a manažérmi podnikateľských subjektov,
s ponukou riešenia ich krátkodobých ale aj dlhodobých problémov prostredníctvom diplomových a dizertačných prác, tiež aj spolupráce pri riešení projektov na získanie fi32
nančnej podpory s prostriedkov Európskej únie. Týmto spôsobom sa môže zabezpečiť
dlhodobá spolupráca a obojstranný prínos pre vedecko-výskumné a podnikateľské prostredie (zámer Inovačnej stratégie pre SR 2006 – 2013), ako aj zabezpečiť zvyšovanie
dôvery podnikateľov a manažérov vo výsledky vedecko-výskumnej práce externých odborných inštitúcií.
2.2
Vnútorné bariéry rozvoja inovačného potenciálu a inovatívnosti podnikov DSP
Banskobystrického kraja
Pre túto skupinu podnikov boli prieskumom inovačného potenciálu zistené nasledovné kritické oblasti prístupu ich manažérov k problematike:
•
strategický prístup,
•
schopnosti posúdiť inovačný zámer,
•
rozhodovanie v podmienkach rizika,
•
zhromažďovanie podnetov,
•
spolupráca s externými odbornými kapacitami,
•
sledovanie inovačnej výkonnosti,
•
inovačná kultúra.
Sledovanie inovačnej výkonnosti
Rozhodovanie v podmienkach rizika
Priebežné vzdelávanie
Strategický prístup
4,0
3,5
3,0
2,5
2,0
1,5
1,0
0,5
0,0
Zahrnutie inovácie do stratégie
Existencia a dodržiavanie systému
Zhromažďovanie podnetov
Financovanie
Kreativita pracovníkov
Inovačná kultúra
Schopnosti posúdiť inovačný zámer
Spolupráca s ext. odb. kapacitami
Tímová práca
Projektové riadenie
Graf 2 Prístup k problematikám oblastí IP v malých a stredných podnikoch BBK
Ide o presne tie isté kritické oblasti, ktoré boli identifikované pre súbor všetkých podnikov
DSP BBK, vrátane veľkých (podkapitola 2.1).
Pre oblasti, ktorých význam manažéri podceňujú, alebo im v nich chýbajú potrebné vedomosti a skúsenosti (teda pre kritické oblasti prístupu k problematike manažérov MSP DSP BBK)
odporúčame realizáciu rovnakých podporných aktivít) ako v predchádzajúcej podkapitole 2.1.
33
Sledovanie inovačnej výkonnosti
Rozhodovanie v podmienkach rizika
Priebežné vzdelávanie
Strategický prístup
4,0
3,5
3,0
2,5
2,0
1,5
1,0
0,5
0,0
Zahrnutie inovácie do stratégie
Existencia a dodržiavanie systému
Zhromažďovanie podnetov
Financovanie
Kreativita pracovníkov
Inovačná kultúra
Schopnosti posúdiť inovačný zámer
Spolupráca s ext. odb. kapacitami
Tímová práca
Projektové riadenie
Graf 3 Skutočný stav oblastí IP v malých a stredných podnikoch BBK
Podľa skóre skutočných stavov v jednotlivých oblastiach, možno za kritické oblasti MSP DSP
BBK považovať:
•
spoluprácu s externými odbornými kapacitami,
•
priebežné vzdelávanie,
•
inovačnú kultúru,
•
financovanie,
•
schopnosti posúdiť inovačný zámer,
•
rozhodovanie v podmienkach rizika,
•
sledovanie inovačnej výkonnosti,
•
existenciu a dodržiavanie systému.
Keďže v oblastiach priebežného vzdelávania, financovania, existencie a dodržiavania systému je prístup manažérov k problematike lepší, ako ich skutočný stav v súčasnosti, možno
predpokladať určité zlepšenie, ktoré sa prejaví v týchto oblastiach v budúcnosti.
Manažéri podnikov MSP DSP BBK by sa v týchto oblastiach mali zamerať najmä na
nasledovné skutočnosti:
•
pravidelne sa zúčastňovať školení, seminárov, konferencií, alebo iných vzdelávacích
aktivít a posielať na ne aj svojich zamestnancov (zvyšovanie kvalifikácie a rozširovanie
obzorov, podpora kreativity a zainteresovanosti zamestnancov),
•
odoberať odborné časopisy, súvisiace s ich podnikateľskou činnosťou (napr. Drevo,
Stolársky magazín) a venovať sa ich čítaniu, alebo tým poveriť svojich zamestnancov
(oboznamovanie sa s novými technológiami doma aj vo svete, poznanie svojich konkurentov a smerovanie odvetvia, informovanosť o odborných podujatiach, veľtrhoch
a výstavách),
•
výber školení a seminárov, ktoré súvisia s dlhodobými cieľmi podniku (pravidelné vypracovávanie plánov školení a seminárov pre jednotlivé pracovné pozície podľa žiaduceho smerovania podnikateľskej činnosti),
•
neustále sa zaujímať o možnostiach získania finančných podpôr, ktoré môžu podniky
využiť pri riešení inovácií,
34
•
•
•
•
•
•
pravidelne rezervovať časť vytvorených zdrojov na zavádzanie inovácií,
zaviesť systém dodržiavania postupnosti krokov od prvého podnetu k realizácii inovácie,
zaviesť systém práce s inováciami (každý v podniku bude vedieť ako naložiť so svojim
podnetom k inovácii),
vyhradiť si čas a viac sa venovať novým inovačným nápadom, obmedziť zbytočné riešenie naliehavých úloh (ktoré nemusia byť dôležitejšie – time-management),
minimalizovať prerušovanie práce na projektoch kvôli operatívnym úlohám,
viesť evidenciu toho, aké inovácie má podnik v zálohe a aké sa práve realizujú (u mikro
a malých podnikov v zjednodušených formách).
V ostatných oblastiach je pre ich zlepšenie potrebné, aby sa v prvom rade zmenil prístup manažérov podnikov k nim (zvyšovať kvalifikáciu manažérov, zlepšiť ich postoje i názory na
využiteľnosť a význam niektorých metodík a prístupov k riadeniu, zlepšiť informovanosť
podnikateľov a manažérov o možnostiach spolupráce a financovania).
V prostredí malých a stredných podnikov DSP BBK boli teda identifikované nasledovné kritické oblasti ich celkového inovačného potenciálu:
1. spolupráca s externými odbornými kapacitami,
2. schopnosti posúdiť inovačný zámer,
3. rozhodovanie v podmienkach rizika,
4. strategický prístup,
5. sledovanie inovačnej výkonnosti,
6. zhromažďovanie podnetov,
7. financovanie.
Strategický prístup
4,0
Sledovanie inovačnej výkonnosti
3,5
Zahrnutie inovácie do stratégie
3,0
Rozhodovanie v podmienkach rizika
2,5
Existencia a dodržiavanie systému
2,0
1,5
Priebežné vzdelávanie
1,0
Zhromažďovanie podnetov
0,5
0,0
Financovanie
Kreativita pracovníkov
Inovačná kultúra
Schopnosti posúdiť inovačný zámer
Spolupráca s ext. odb. kapacitami
Tímová práca
Projektové riadenie
Graf 4 Celkový inovačný potenciál MSP DSP Banskobystrického kraja
35
Záver
V súvislosti so vstupom SR do Európskej únie, sa mnoho slovenských podnikov doteraz nevysporiadalo so zmenenými podmienkami na novom zjednotenom trhu. Čoraz dôležitejšou sa
stáva schopnosť podniku presne určiť svoje miesto na trhu a konfrontovať ho s cieľom, ktorý
svojou činnosťou sleduje. V dnešných podmienkach intenzívnych a rýchlych zmien na trhu
k tomuto účelu slúžia najmä metódy hodnotenia inovatívnosti a inovačného potenciálu podniku, skupiny podnikov alebo jednotlivých krajín. Ak podnik dokáže tieto metódy a ich výsledky využívať vo svoj prospech, je na najlepšej ceste určiť pre seba najvhodnejšiu inovačnú
stratégiu do budúcnosti, postupne zvyšovať svoj inovačný potenciál a dosahovať lepšie výsledky v inovatívnosti.
Zoznam literatúry:
[1] HORŇÁKOVÁ, R.: Hodnotenie inovačného potenciálu, inovatívnosti a verifikácia inovačného modelu v podmienkach vybraných malých a stredných podnikov DSP : Dizertačná
práca. Zvolen : TU, 2006. 171 s.
[2] HORŇÁKOVÁ, R.: Model inovatívnosti slovenských firiem DSP ako nástroj konkurencieschopnosti na jednotnom európskom trhu. In Zborník z medzinárodnej vedeckej konferencie „Marketing a obchod 2004 – Rok európskej integrácie“. Zvolen : Ústav pre výchovu
a vzdelávanie pracovníkov lesného a vodného hospodárstva SR, 2004. s. 75 – 79. ISBN 8089100-20-1.
[3] PITRA, Z.: Inovační strategie. Praha : Grada Publishing, 1997. 184 s. ISBN 80-7169-461-4.
[4] SKALICKÝ, J. a kol.: Hledání inovačních příležitostí a práce s inovacemi : Projekt Lenardo da Vinci. Design of a model for joint university-enterprise innovation (U-SME Innovation).
Plzeň : Západočeská univerzita, 2001.
[5] ZAUŠKOVÁ, A.: Inovačné stratégie a ich implementácia vo firme. Vedecké štúdie
3/2003/A. Zvolen : TU, 2003. 110 s. ISBN 80-228-1271-4.
[6] www.zlatestranky.sk, 2005.
Autori:
Anna ZAUŠKOVÁ, doc., Ing., Ph.D., Radomila HORŇÁKOVÁ Ing.
Kontaktná adresa:
Telefón:
e-mail:
36
Technická univerzita vo Zvolene
Drevárska fakulta
Katedra marketingu, obchodu a svetového lesníctva
Masaryka 24, 960 53 Zvolen
+421/45/5 206 442
[email protected]
[email protected]
Inovačná stratégia SR a inovačný potenciál podnikov
v podmienkach budovania znalostnej ekonomiky
Dana KISEĹÁKOVÁ
Abstract
The aim of the study is to analyze the present performance and priorities of development of
innovative strategy in Slovak republic in the context of the knowledge based economy. The
discussion is focus on the identification of the barriers and factors of development of innovation. Same attention is paid to selected results of nationwide research and the knowledge
based on economic practice. In the end of the study will outline trends and recommendations
for improvement of this situation for business sector in Slovakia.
Key words:
Innovative strategy, innovative potential, innovative environment, barriers, priorities of development, business sector.
Úvod a formulácia problému
Cieľom tejto štúdie je poskytnutie analýzy súčasného stavu, bariér a priorít rozvoja inovačnej
stratégie Slovenska v podmienkach budovania znalostnej ekonomiky. Určitá pozornosť je
zameraná na výsledky národného prieskumu inovačného potenciálu podnikov a vlastných
zistených poznatkov v danej oblasti. V závere štúdie je poukázané na trendy v tejto oblasti a
odporúčania na zlepšenie súčasného stavu pre podnikateľskú sféru.
Vo vyspelých ekonomikách patrí systémový prístup a koordinácia inovačných aktivít
k účinným úlohám štátu v trhovej ekonomike. Stupeň rozvoja vedomostí, výskumu, vývoja,
inovácií a vzdelania predstavuje v súčasnosti jeden z kľúčových faktorov diferencií výkonnosti ekonomík. Funkčný inovačný systém by mal byť tvorený inštitúciami, politikami
a programami, ktoré vytvárajú podmienky podpory inovácií a zvyšovanie konkurenčnej
schopnosti ekonomík. Základom inovácií sú nové poznatky, ktoré vznikajú najmä prostredníctvom výskumu a vývoja. Je možné konštatovať, že inovácie sú primárne podnikateľským
javom a vznikajú v podnikateľskej sfére. Podnikateľské subjekty pod tlakom udržania
a zvyšovania svojej konkurencieschopnosti sú považované za hnaciu silu inovácií v ekonomike. Súčasne tu pôsobí významné množstvo makroekonomických a mikroekonomických faktorov, ktoré môžu byť podporované, resp. regulované zo strany štátu. Táto regulácia sa týka
najmä cieľavedomej podpory podmienok pri vytváraní priaznivého inovačného prostredia.
Platformu pre ekonomickú diskusiu tvoria vybrané nasledujúce otázky:
Aké sú hlavné bariéry, ktoré bránia vytváraniu priaznivého inovačného podnikateľského
prostredia v SR v súvislosti so znalostnou ekonomikou ? Aké sú priority rozvoja inovačnej
stratégie a faktory zlepšovania inovačného prostredia v SR? Za akých podmienok môže podnikateľská sféra úspešne profitovať z inovácií?
Za zakladateľa teórie inovácií je možné považovať amerického ekonóma J. A. Schumpetera,
ktorý vo svojom diele „Teória hospodárskeho vývoja“ z roku 1912 sformuloval okrem iného
tzv. kombinácie vývojových zmien, kde vymedzil päť typických zmien, charakterizujúcich
inovácie: a) používanie novej techniky, výrobných procesov a marketingového zabezpečenia
výroby; b) zavádzanie nových výrobkov, resp. pôvodných výrobkov s novými vlastnosťami;
c) používanie nových surovín a materiálov; d) zmeny v organizácii výroby, distribúcie
a predaja; e) otváranie nových trhov, zmeny v štruktúre trhu. Aká je skutočná realita a prístup
k využívaniu inovácií v ekonomickej praxi v 21. storočí?
37
Analýza súčasného stavu a postavenia SR v oblasti inovácií
Je možné dokumentovať, že slovenská ekonomika v porovnaní s krajinami EÚ patrí
v súčasnosti k málo inovatívnym a stráca tempo s všeobecným trendom EÚ. Z pohľadu inovačných aktivít a úrovne stupňa inovatívnosti je zrejmé, že SR sa v súčasnej dobe nachádza
pod úrovňou európskeho priemeru. Zvlášť zaostáva v intenzite inovačných aktivít na úrovni
podnikov a vo výdavkoch na projekty výskumu, vývoja a inovácií, ktorých realizačné výstupy
sú premietnuté v praxi. Slovensko sa v poslednom čase zameriavalo najmä na zlepšovanie
rámcových podmienok podnikateľského prostredia, sociálneho rozvoja a reformné procesy
v ekonomike.
Jednou z doterajších priorít bolo prilákať na Slovensko čo najväčšie množstvo zahraničných
investorov v snahe riešiť problém vysokej nezamestnanosti a rastúcej nerovnováhy ekonomickej sily regiónov. Podpora vzniku nových technológií nebola považovaná za naliehavý
problém a predpokladalo sa, že tento problém vyrieši prílev priamych zahraničných investícií.
Ako ukazuje ekonomická prax, zahraniční investori prispeli skôr k transferu technológií ako
k tvorbe nových inovácií investovaním do výskumu a vývoja.
Tabuľka č.1 prezentuje postavenie Slovenska v oblasti inovačného rozvoja ekonomiky.
V hodnotení European Innovation Scoreboard 2005 sa zaradila SR na 22. miesto.
Tabuľka č. 1 Rozdelenie európskych krajín podľa stupňa inovatívnosti
Vedúci inovátori
Švajčiarsko, Fínsko, Švédsko, Dánsko, Nemecko
Priemerné krajiny
Francúzsko, Luxembursko, Írsko, Británia, Holandsko, Belgicko,
Rakúsko, Nórsko, Taliansko, Island
Dobiehajúce kra- Slovinsko, Maďarsko, Portugalsko, Česká republika, Litva, Lotyšsko, Grécko, Cyprus, Malta
jiny
Strácajúce krajiny
Estónsko, Španielsko, Bulharsko, Poľsko, Slovensko
Zdroj: http://trendchart.cordis.lu/scoreboards/scoreboards2005/pdf/EIS%202005/pdf
Skúmanie inovatívnosti firiem odhalilo potrebu väčšej aplikácie proaktívnych nástrojov podporujúcich podniky, ktoré majú dostatok zdrojov, ale z rôznych dôvodov neinovujú – ako
príklad by sme mohli spomenúť nedostatok znalostí o inováciách a slabý inovatívny manažment.
Prvým podstatným poznatkom, vychádzajúcim z analýzy úrovne inovatívnosti v SR, je nízka efektívnosť súčasného inovačného systému a nedostatočne rozvinuté koordinačné
a konzultačné mechanizmy inštitúcií. Výsledkom je slabé prepojenie základného
a aplikovaného výskumu a podnikateľského sektora.
S problémami systému financovania a financií vo vede a výskume sa spája aj zastaraná
a nedostatočne rozvinutá výskumná infraštruktúra pre inovácie a potreba jej reštrukturalizácie. Konečným dôsledkom je oveľa nižšia úroveň pridanej hodnoty slovenskej ekonomiky
v porovnaní so štátmi EÚ. Podiel verejných výdavkov na vedu a výskum na HDP v SR dokumentuje tabuľka č. 2.
38
Tabuľka č. 2 Výdavky SR na výskum a vývoj v rokoch 2001-2005
Ukazovateľ/Rok
Výdavky
Sk
2001
2002
2003
2004
2005
v mld. 6,467
6,333
7,016
6,965
7,503
0,57
0,58
0,51
Podiel výdavkov 0,63
na HDP v %
Zdroj: vlastné spracovanie z podkladov Štatistického úradu SR
http://www.statistics.sk/webdata/slov/tabulky/vav/vav03a.htm
0,51
Výdavky SR na výskum a vývoj v absolútnych číslach sa mierne zvyšujú, ale podiel výdavkov na HDP klesá, pohybuje sa pod hranicou 1 % a hlboko pod priemerom EÚ (približne
2 %). EÚ si stanovila strategický cieľ v tejto oblasti 3 %. SR má za cieľ výrazne zvýšiť výkonnosť výskumného potenciálu a zvýšiť výdavky na výskum, čím chce postupne dosiahnuť
podiel priemeru EÚ 2 % z HDP.
Ďalším dôležitým poznatkom, vyplývajúcim z analýzy, je skutočnosť, že kľúčový vzťah
v inovačnom systéme, t.j. vzťah, prepojenie medzi výskumno-vzdelávacím systémom
a podnikmi je veľmi slabo rozvinutý. Ďalším negatívnym dôsledkom slabého prepojenia výrobnej a výskumne sféry je nedostatočná ponuka výsledkov výskumu a vývoja vhodných pre
komerčné využitie. Z vykonanej analýzy vyplýva aj nízka mobilita vedecko-výskumných pracovníkov medzi vedou a priemyslom. Práve táto mobilita by mohla uľahčiť difúziu poznatkov
a schopnosť firiem aplikovať poznatky v praxi. V súvislosti s problémom komercializácie
takmer neexistuje medzinárodné porovnanie výsledkov slovenskej vedy a jej umiestnenie
medzi svetovými výsledkami výskumu a vývoja.
Identifikácia bariér a základných dôvodov slabej inovatívnosti firiem v SR:
-
finančné bariéry - nedostatok kapitálu, hlavne rizikového, ako aj obmedzený prístup
k financiám, ktoré sa týkajú najmä podnikateľskej sféry pri inovačných aktivitách,
nízka motivácia firiem pre investovanie do inovačných aktivít,
-
nedostatočne rozvinutý inovačný manažment - len malé percento firiem považuje
inovatívnosť za dôležitý významný zdroj konkurencieschopnosti, slabo rozvinutá inovatívna podnikateľská kultúra, nízka inovatívna schopnosť firiem,
-
málo efektívna medzifiremná spolupráca vo sfére inovácií, nedostatočne efektívne
regionálne inovačné systémy, nízka miera vzájomných prepojení pri inovačných aktivitách - inštitucionálna podpora je zameraná väčšinou len na vznik technologických
inkubátorov a priemyselných parkov.
Na základe záverov analýzy je možné konštatovať, že SR má značné rezervy najmä vo svojej
kľúčovej úlohe – pri transformovaní nových poznatkov do praxe na zdokonalené materiály,
nové výrobky, služby, procesy a technológie. Vzhľadom na uvedené skutočnosti je zrejmé, že
trend prístupu k inováciám musí smerovať k zdrojom konkurenčných výhod, ktoré dnes predstavujú kľúčové faktory znalostnej ekonomiky a rastu konkurencieschopnosti, t.j. rastúci inovačný potenciál podnikov, investície do kvality ľudských zdrojov, výskumu a technológií.
Priority rozvoja prostredia inovácií v SR
SR dnes stojí pred výzvou modernizovať svoj inovačný systém a vytvoriť inovačnú politiku,
ktorá v súlade s inovačnou politikou EU ponúkne vhodné riešenie pre zvýšenie inovatívnosti
Slovenska. SR sa plne stotožnila s cieľmi EÚ, intenzívne sa zapojila do plnenia Lisabonskej
stratégie, pričom vláda SR považuje inovačnú politiku za jednu zo svojich priorít, ktorá prispieva k ekonomickému rastu a k budovaniu znalostnej ekonomiky. Nový prístup k inová39
ciám dnes zahŕňa najmä: otvorený prístup k informáciám, informačným a komunikačným
technológiám, zdieľanie informácií, princíp kolektívneho inovatívneho ducha a tímovej spolupráce, intenzívna spätná väzba a presadzovanie zásady dlhodobého, nepretržitého inovačného procesu. Priority inovačnej stratégie SR sú stanovené tak, aby reagovali na hlavné bariéry
a rezervy, ktoré vyplývajú z nedostatočnej podpory inovačných aktivít a rešpektujú kľúčové
strategické dokumenty.
Priorita č. 1: Vysoko kvalitná infraštruktúra a efektívny systém pre rozvoj inovácií. V tejto
priorite je hlavný dôraz kladený na vytvorenie podmienok pre rast inovačných aktivít tým, že
bude pre ne vytvorená kvalitná infraštruktúra a systém podpory. Do tejto oblasti patrí vytvorenie kvalitného legislatívneho rámca, vytvorenie profesionálnej podpornej agentúry a systému podporných nástrojov, ktoré bude agentúra implementovať v praxi.
Priorita č. 2: Kvalitné ľudské zdroje. Podnikateľský sektor je vo všeobecnosti považovaný za
nositeľa inovácií. Pre naplnenie tejto úlohy sú nevyhnutné vysoko kvalitné, vzdelané a tvorivé
ľudské zdroje, celoživotné vzdelávanie a získavanie skúseností a poznatkov týkajúcich sa
nových inovačných metód realizovateľných v podnikateľskej sfére.
Priorita č. 3: Účinné nástroje pre financovanie inovácií. V súčasnosti je v SR najviac rozšírený podporný nástroj transfer technológií, pričom je nevyhnutné podnecovať aj široké spektrum ďalších priamych a nepriamych nástrojov. Medzi nepriame nástroje patria napríklad
úvery, pôžičky, garancie, zárodkový a rizikový kapitál a ďalšie, ktoré umožňujú lepší prístup
podnikov k finančným zdrojom. Rovnako osvedčené sú i nástroje daňovej politiky, ktoré sú
v zahraničí široko využívané. Medzi priame nástroje patria dotácie na rôzne inovačné aktivity
ako je nákup licencií, technológií, ochrana a registrácia duševného vlastníctva, podpora nového dizajnu a inovatívnych služieb. Na tieto nástroje je potrebné aktivizovať verejné aj súkromné zdroje, t.j. využiť viaczdrojové financovanie, vrátane fondov EÚ.
Medzi faktory rozvoja inovačných aktivít v SR môžeme zaradiť nasledujúce skutočnosti:
-
vytváranie silnejších prepojení medzi zahraničnými investormi a lokálnymi inovačnými systémami, či už to sú výskumné organizácie alebo lokálni subkontraktori,
-
usmerňovanie relatívne vysokej úrovne podnikateľských investícií a zmena ich umiestnenia do oblastí a sektorov s vyššou pridanou hodnotou,
-
presun podstatne vyššieho objemu verejných financií do aplikovaného výskumu.
Príležitosti pre zmenu súčasného stavu predstavujú relevantné opatrenia v tejto oblasti. Jedná
sa napríklad o nasledovné opatrenia:
40
-
V maximálne možnej miere využiť potenciál vedeckých inštitúcií a univerzít
v prospech súkromného sektora a jeho inovačných aktivít. Ide o pokračovanie
a zlepšenie spolupráce medzi súkromným sektorom, univerzitami a vedcami. Úlohou
centier je vytvorenie priestoru pre aktívny prienik z jednotlivých sektorov za účelom
dosiahnutia vzájomne prospešného multidisciplinárneho výskumu tak, aby sa podporila implementácia nových technológií a technických kompetencií priemyslu.
-
Zriadenie informačného portálu zameraného na podporu inovatívnosti v podnikateľskej sfére. Jedná sa o dotvorenie Centrálneho informačného portálu pre vedu a výskum, ktorého súčasťou bude aj oblasť inovácií.
-
Vytvorenie kvalitnej legislatívy pre rozvoj, podporu a vyhodnocovanie inovácií, zriadenie implementačnej agentúry pre podporu a rozvoj inovácií.
Inovácie a inovačný potenciál podnikov v SR
Európska komisia (EK) definuje inovácie ako „obnovu a rozširovanie škály výrobkov
a služieb a s nimi spojených trhov, vytváranie nových metód výroby, dodávok a distribúcie,
zavádzanie zmien riadenia, organizácie práce , podmienok a kvalifikovanej pracovnej sily.“
EK tiež konštatuje, že hlavným zdrojom inovácií je výskum a vývoj. Za nositeľa inovácií je
v trhovej ekonomike považovaný podnikateľský sektor, najmä malé a stredné podniky (MSP),
ktoré predstavujú významnú súčasť ekonomík rozvinutých krajín. Keďže podnikateľský sektor zavádza a využíva inovácie v nových trhových produktoch, technológiách a službách, pre
inovačnú výkonnosť ekonomiky je zdravý podnikateľský sektor rozhodujúcim faktorom.
V znalostnej ekonomike sa inovačné podniky stávajú aj dôležitým atribútom konkurencieschopnosti.
Národná agentúra pre rozvoj malého a stredného podnikania v SR realizovala v. r. 2005 výskumný projekt „Inovačná kapacita malých a stredných podnikov“. Na základe tohto projektu bolo možné zmapovať problematiku inovačných aktivít MSP v r. 2002-2004. Získané
poznatky plánuje agentúra pretransformovať do návrhov pre administratívne a legislatívne
zlepšenie podnikateľského inovačného prostredia a do koncipovania podporných programov
pre prekonávanie existujúcich bariér.
Vybrané výsledky prieskumu na vybranej vzorke 1 112 MSP v SR boli nasledovné:
V prieskume sa najviac oslovených podnikov vyjadrilo, že za najdôležitejší zdroj konkurencieschopnosti považujú spoľahlivosť (dodržiavanie zmluvných podmienok) a vysokú kvalitu
produktu alebo služby. Takmer polovica oslovených firiem uviedla flexibilitu firmy (schopnosť prispôsobiť sa zmenám) a prijateľnú (porovnateľne nízku) cenu produktu. Pre trinásť
percent firiem bola týmto zdrojom inovácia produktu. Výsledky prezentuje graf č. 1.
Zdroj: http://www.nadsme.sk/sk/docs/Inovacna_kapacita_MSP_2004
1/Poznámka: Vzhľadom na možnosť uviesť viac odpovedí, súčet percent prevyšuje 100.
Zavedenie úplne novej technológie deklarovalo približne 10 % firiem a necelá tretina firiem
uviedla, že v priebehu posledných troch rokov vylepšili existujúcu technológiu.
Zavedenie úplne nového produktu v rokoch 2002 až 2004 deklarovalo 8 % firiem a podstatné
vylepšenie produktu 30 % firiem z celkového počtu oslovených firiem.
Z hľadiska prínosu zavedenia inovácií takmer 75 % firiem uviedlo, že inovačné aktivity im
priniesli zvýšenie obratu. Okrem tohto prínosu takmer 50 % firiem deklarovalo, že po inovačných aktivitách došlo vo firme aj k úspore nákladov.
41
Hlavným dodávateľom inovácií pre MSP, ktoré realizovali inovácie, bolo vlastné vývojové
stredisko, čo uviedlo 10 % firiem. Viac ako 30 % firiem uviedlo, že riešiteľom inovácií je iná
firma pôsobiaca na Slovensku a 5 % firiem deklarovalo, že dodávateľom konkrétnych riešení
pre inovácie je firma zo zahraničia.
Medzi finančnými zdrojmi, ktoré použili pre realizáciu svojich inovačných aktivít, výrazne
dominujú vlastné finančné prostriedky. Druhým najrozšírenejším zdrojom boli bankové úvery, ktoré využilo viac ako 25 % podnikov. Za hlavnú bariéru realizácie inovácií prevažná časť
podnikov označila nedostatok finančných zdrojov na inovácie.
Na základe realizovaného prieskumu je možné konštatovať, že trvalá inovačná aktivita je súčasťou dlhodobej podnikateľskej stratégie firiem na Slovensku a nevyhnutnosťou ich prežitia.
Vzhľadom na uvedené čiastkové výsledky výskumu, inovačný potenciál firiem v SR je zatiaľ
nedostatočne využívaný, vyžaduje výrazné zlepšenie a nový prístup k inováciám.
Návrhy na zlepšenie situácie v oblasti inovácií v podnikateľskej sfére v SR
Z praxe boli zosumarizované nasledujúce poznatky: Začínajúce inovačné MSP sú pre komerčné finančné inštitúcie riskantné na poskytovanie úverov. Ako vyplynulo z praxe EÚ,
takéto riziká môže pomôcť znášať štát. Preto schémy (start-up schemes) pre začínajúce inovačné MSP sú jednou z rozšírených finančných podporných schém. Inovačné MSP začínajúce
s vlastným kapitálom (alebo od rodiny, priateľov ap.) môžu mať problémy s rozvojovou fázou, keď sú potrebné investície do zariadení a technológií, ako aj na ďalší výskum a vývoj.
Potom nastupuje potreba finančných schém so štátnou podporou. Štát by sa podieľal na nákladoch firmy najmä stimulovaním spolupráce s výskumnými a vývojovými inštitúciami
a univerzitami. Zdrojmi financovania môžu byť aj investičné kapitálové fondy, súkromné
podnikateľské zdroje, európske podporné programy. MSP potrebujú sprostredkovateľa na
získavanie informácií, na hľadanie zahraničných partnerov, na poradenstvo, ako sa zapájať do
národných a medzinárodných programov. V mnohých krajinách EÚ sú tieto sprostredkovateľské inštitúcie podporované pomocou národných programov. EÚ podporuje siete ako Centrá
na prenos inovácií (IRC) a Podnikateľské inovačné centrá (BIC). Obidve existujú a fungujú aj
na Slovensku, ale zatiaľ majú obmedzený dosah na MSP.
Riešenie na prekonanie finančných bariér by spočívalo jednak v zavedení daňových úľav
prípadne iných finančných zvýhodnení firiem, ktoré uskutočňujú inovačné aktivity. Druhou
skupinou nástrojov je zlepšiť dostupnosť rizikového kapitálu pri výskume a vývoji a podporiť
rozvoj trhov rizikového kapitálu. Motivačnú úlohy strany dopytu po inováciách by mohli zohrať aj inovácie vo verejnom obstarávaní. V nemalej miere by to mala byť aj informovanosť a
schopnosť podnikateľských subjektov čerpať finančné prostriedky z rozpočtu EÚ
a štrukturálnych fondov EÚ, určené na podporu projektov výskumu a vývoja. Je potrebné
zlepšiť prístup k financiám pre MSP v počiatočnom štádiu existencie a pre expandujúce
„high-tech„ firmy, ako aj zlepšiť prístup MSP k výsledkom výskumu a inováciám.
Druhú skupinu bariér v manažmente inovácií by mohla pomôcť prekonávať napr. postupná
implementácia modernej metódy benchmarkingu. Túto metódu je možné použiť vtedy, ak je
potrebné dosiahnuť diskontinuálnu (skokovú) zmenu výkonnosti a konkurencieschopnosti.
Takúto zmenu je možné dosiahnuť hľadaním a aplikáciou nových spôsobov, nových postupov
a ciest na dosiahnutie skokovej zmeny výkonnosti vnútropodnikových procesov v danej firme. Jednou z viacerých definícií metódy benchmarkingu je „kontinuálne a systematické porovnávanie vlastnej výkonnosti, v produktivite, kvalite a výrobkovom procese s podnikmi a
organizáciami predstavujúce špičkové výkony.“
Benchmarking môže byť reálne implementovaný vtedy keď:
- je potreba skokového výrazného zlepšenia výkonnosti,
- sa týka komplexného procesu, aby náklady boli akceptovateľné vo vzťahu k dosiahnutým výsledkom,
42
-
je dostatok zdrojov pre projekt benchmarkingu,
existujú iné podniky v potenciálne lepšej pozícii,
je vo vlastnom podniku ochota realizovať organizačné zmeny.
Benchmarking na podnikovej úrovni v MSP by mal byť uskutočňovaný v úzkej spolupráci
manažmentov podnikov s konzultantmi tzv. Centier benchmarkingu, pričom je tento projekt
pripravovaný a rozpracovaný aj v SR (Slovenské benchmarkingové informačné centrum)
a podporovaný EÚ.
Tretiu skupinu bariér by mohlo pomôcť riešiť hľadanie strategických partnerov a vytváranie
partnerstiev. Jednou z možností komplexného prístupu k tejto problematike je napríklad budovanie klastrov, vytváranie inovačných združení a sietí. V súčasnosti nie sú vytvorené v SR
fungujúce regionálne inovačné systémy. Je potrebné sa preto zamerať na vybudovanie inštitucionálneho zázemia (technologické centrá, centrá kompetencie, technologickí brokeri apod.). Veľkou výzvou môže byť podpora vytvárania prepojení, firemných sietí medzi zahraničnými investormi, regionálnymi firmami a univerzitami. Regióny, ktoré čelia technologickým bariéram aj kvôli nedostatku ľudského kapitálu, by mohli využívať mobilitné schémy
špecializovaných vedeckých pracovníkov. Firmy sú často izolované a medzifiremná spolupráca je zatiaľ iba na veľmi nízkej úrovni. Riešenie by spočívalo v podpore ochrany duševného vlastníctva firiem jednak zvyšovaním povedomia a zručností v oblasti ochrany duševného
vlastníctva, ako aj formou finančnej podpory. V súčasnej dobe majú všetky samosprávne kraje v SR vypracované projekty regionálnych inovačných stratégií( RIS). Cieľovou skupinou sú
MSP. Jedným z prínosov RIS je začlenenie všetkých relevantných subjektov do regionálneho
inovačného procesu, snaha o rýchlejší prístup k informáciám a poznatkom vedy a technológií
v EÚ, k medzinárodnej spolupráci a tiež zlepšenie prístupu na trh krajín EÚ v budúcnosti.
Na základe poznatkov z praxe veľmi dôležitými určujúcimi činiteľmi konkurenčnej výhody a úspešnosti inovácií sú nasledovné faktory:
- schopnosť firiem byť inovatívnymi,
- investovať do výskumu, vývoja, nových výrobných a informačných technológií
a metód,
- prísť na trh s inováciou výrobkov a služieb rýchlejšie ako konkurencia,
- diferencovať svoju ponuku od konkurencie, nie cenou, ale vysokou kvalitou, trvalou
inováciou a komplexnosťou ponuky, prepracovaným image a zákazníckym servisom,
- priniesť invencie a jedinečnosť do nových a špecializovaných oborov a získať miesto
v určitej trhovej medzere, kde je predpoklad rastu,
- využívať finančné možnosti zo štrukturálnych fondov EÚ na inovatívne projekty.
Tieto skutočnosti predstavujú trendy pre podnikateľskú sféru, ako by inovatívne podniky a
MSP mohli byť úspešné, profitovať z inovácií, boli schopné odolať konkurencii zahraničných
firiem v SR a mohli sa presadiť v konkurencii na zahraničných trhoch.
Záver
Význam inovácií pre ekonomický rast a výkonnosť ekonomík je nesporný. Systémový pohľad
na súčasný stav podpory inovácií na Slovensku ukazuje, že problémy nedostatočnej inovatívnosti ekonomiky a difúzie inovácií treba riešiť spoločne. Z analýzy vyplynuli závery, že bez
difúzie nových poznatkov s praxou ostávajú inovácie bez väčších ekonomických efektov.
A pritom multiplikačný efekt spôsobený difúziou inovácií vedie k vzniku množstva ďalších
nových inovácií. Z tohto predpokladu vychádza aj súčasná inovačná politika EÚ a inovačná
stratégia SR. Ak chce SR dobehnúť vyspelé štáty EÚ a byť úspešná na globálnom trhu, bude
potrebovať ekonomický rast založený na znalostiach, zvyšovaní produktivity práce v dôsledku zavádzania nových technológií a inovácií. Je predpoklad, že overené finančné nástroje
(priame formy pomoci) z predchádzajúcich období, spolu s nimi nové finančné nástroje
43
a zdroje zo štrukturálnych fondov EÚ umožnia akcelerovať rozvoj inovácií v SR. Práve od
podpory inovačného podnikania a podpory rozvoja podnikateľského sektora v oblasti výskumu a inovácií, od ich inovačných schopností v mnohom závisí rozvoj výroby, služieb
a trhov, založený na nových technológiách. Podnikateľskú sféru je nevyhnutné motivovať
k využívaniu najnovších technológií a inovácií ako prostriedok na úspešnosť, ziskovosť a
prežitie na vysoko konkurenčnom trhu EÚ. Treba zmeniť zastarané systémy a modely podnikania na nové, pružné a inovatívne e-business modely úspešných firiem.
Zoznam literatúry:
[1] BREALEY, R. A. – MYERS, S. C.: Teorie a praxe firemních financií. Praha : Computer
Press, 2000. 1064 s. ISBN 80-7226-189-4
[2] PITRA, Z.: Zvyšování podnikatelské výkonnosti firmy. 1. vydanie. Praha : Ekopress,
2001. ISBN 80-86119-64-5
[3] SYNEK, M. a kol.: Manažerská ekonomika. 3. prepracované a aktualizované vydání.
Praha : GRADA Publishing, 003. 466 s. ISBN 80-247-0515-X
[4] http://trendchart.cordis.lu/scoreboards/scoreboards2005/pdf/EIS%202005/pdf
[5] http://www.rokovania.sk/appl/material.nsf/0/Inovacna_strategia_pre_SR_2007-2013
[6] http://www.nadsme.sk/sk/docs/Inovacna_kapacita_MSP_2004.pdf
Autor:
Dana KISEĽÁKOVÁ, Ing.
Kontaktná adresa:
E-mail:
44
Prešovská univerzita v Prešove, Fakulta manažmentu, Katedra financií
a účtovníctva, SR
Telefón: +421 905 832 988
[email protected]
Role podnikatelských inkubátorů při vzniku a rozvoji inovačních
firem
Viktorie KLÍMOVÁ, Vladimír ŽÍTEK
Abstract:
The incubators helps firms in the early stage of their development. The incubators can be focused on various type of firms – often on innovative firms (they are called technology incubators), but also on common non-inovative firms (especially in small towns, they are called
business incubators), on firms established by university graduates (so-called university or
science incubators) and on firms in some specialization (specialized incubators, e.g. biotechnology incubator). Especially technology incubators play important role within deveopment
of innovations. They enable to develop business ideas into market form. In our article we deal
with the way how the incubators may contribute to innovative enterprises and also with way
how they function in the Czech republic. We put emphasis especially on those of them that
support innovative firms.
Key words:
Incubator, innovation, technology, enterprise,
Úvod
Podnikatelský inkubátor je zařízení (budova) určené začínajícím firmám, které jim má pomoci
v počáteční fázi rozvoje podniku. Je to prostory, kde jsou vytvořeny výhodné podmínky pro
začínající podnikatele. Těmito podmínkami jsou například zvýhodněný nájem, sdílení infrastruktury, bezplatné služby, další služby za zvýhodněné ceny. Působnost podnikatele v inkubátoru je časově omezena. Podnikatelské inkubátory fungují v ČR již od 90. let, avšak ve větší míře se začaly objevovat po roce 2000 a zejména po roce 2004, kdy ČR vstoupila do EU.
Bohužel neexistuje přesný výčet inkubátorů, ale odhaduje se, že v ČR funguje cca 30 inkubátorů.
Podnikatelské inkubátory mohou být zaměřeny na různé typy firem – velmi často na inovační
firmy (tzv. technologické inkubátory), ale také na běžné neinovační firmy (zejména v menších
obcích) – tzv. podnikatelské inkubátory, na firmy založené absolventy VŠ (tzv. inkubátory
přidružené k univerzitě, vědecké inkubátory) a na firmy z určitého oboru (specializované inkubátory, např. biotechnologický inkubátor). Inkubátory lze také rozdělit na tzv. tradiční a
„new economy“ inkubátory. Základním cílem tradičních inkubátorů je povzbuzování ekonomického rozvoje podporou podnikání, inovací, zaměstnanosti a růstu. Tyto inkubátory bývají
spolufinancovány veřejným sektorem. Naproti tomu, new economy inkubátory jsou zakládány společnostmi rizikového kapitálu nebo poradenskými firmami, jsou často virtuální (tedy
tzv. beze zdí) a jejich základním cílem je zisk.
Jedním ze základních cílů inkubátorů je tvorba nových pracovních míst (a tím zvyšování zaměstnanosti a snižování nezaměstnanosti) a podpora regionálního (lokálního) rozvoje. Podle
průzkumu, který si v roce 2002 nechala zpracovat Evropská komise, je v Evropě přibližně 900
inkubátorů a největší počet z nich se nachází ve velkých zemích. Evropské inkubátory vytvoří
přibližně 30 000 hrubých pracovních míst ročně. Pokud se zahrnou i nepřímé efekty, vytváří
40 000 čistých pracovních míst ročně. Počet pracovních míst vytvořených jedním inkubátorem se může lišit v závislosti na typu inkubovaných společností, na počtu firem, které
v inkubátoru mohou být umístěny na dostupném prostoru. Náklady na jedno vytvořené pracovní místo se pohybují okolo 4 400 euro, avšak velmi záleží na konkrétní zemi a typu inku45
bátoru. V regionech s nižší nezaměstnaností je posláním inkubátoru spíše zvyšování bohatství
regionu.
Inkubátory začaly vznikat na přelomu 70. a 80. let a v této době bylo jejich prakticky jediným
cílem snižovat nezaměstnanost. V pozdější době se inkubátory začaly více využívat i jako
nástroj pro podporu inovací a technologického transferu. Inkubátory tedy často slouží jako
katalyzátor pro komercionalizaci technologií a výsledků výzkumu.
Fungování inkubátorů
Podnikatelský inkubátor by měl být součástí širšího strategického rámce, měl by být součástí
dalších organizací a měl by být jen jednou součástí nabízených podpor podnikání. Inkubátory
jsou velmi často zakládány ve spolupráci veřejného a soukromého sektoru. Inkubátory jsou
nejčastěji podporovány lokálními autoritami (obce a kraje), univerzitami, firmami a finančními institucemi. Veřejný sektor hraje důležitou roli zejména při vzniku inkubátoru. Mohou
existovat i inkubátory, které fungují na ziskovém principu a které nejsou podporovány
z veřejných zdrojů. Těchto inkubátorů je však podstatně méně a často se jedná o inkubátory
zaměřené na hi-tech výrobu a služby a často se jedná o tzv. virtuální inkubátor.
Podpora inkubátorů ze strany veřejného sektoru je důležitá zejména v době jeho zakládání, a
zejména v Evropě hraje veřejný sektor důležitou roli při financování investičních (ale i provozních) nákladů. Prostředky na výstavbu podnikatelských inkubátorů lze získat i ze strukturálních fondů. Důležité jsou ovšem také provozní náklady na fungování inkubátorů, neboť
vybrané nájemné obvykle nepokrývá veškeré náklady. V současné době cca tři čtvrtiny evropských inkubátorů funguje na neziskové bázi.
Evropské inkubátory obvykle mají cca 5800 m2 nájemní plochy a je v nich umístěno cca 18
firem1. V České republice jsou inkubátory obvykle menší, což má negativní vliv na úspory
z rozsahu. Plocha českých inkubátorů je zjevná z tabulky č. 5. Kromě rozlohy inkubátoru patří ke sledovaným ukazatelům také míra naplněnosti inkubátoru. Za optimum je považována
zaplněnost okolo 85 %.
Každá firma usilující o vstup do inkubátoru musí splnit určená vstupní kritéria. Tato kritéria
vycházejí z cíle inkubátoru a z profilu potenciálního zákazníka inkubátoru. Samotný rozhodovací proces nemusí zahrnovat velké množství lidí, ale měl by být jasný, průhledný a rychlý.
Základem pro rozhodování o přijetí je vždy podnikatelský záměr firmy a schopnost firmy
obstát na trhu. Současně bývá také hodnoceno personální obsazení. Pokud se jedná o technologický nebo oborový inkubátor, zkoumá se rovněž technická stránka projektu. Rozhodujícím
kritériem také někdy může být počet (plánovaných) vytvořených pracovních míst nebo doba
podnikání.
Členství firmy v inkubátoru je časově omezené. Smyslem je, aby se firma během této inkubační doby připravila na vstup do plně tržního prostředí. Inkubační doba je obvykle 3 roky,
ale u některých specifických odvětví (např. biotechnologie), kde vývoj produktu i uchycení na
trhu trvá déle, je inkubační doba delší (5 – 8 let). Některé firmy naopak v důsledku své vysoké expanze a zvýšených nároků na prostor opouštějí inkubátor dříve a hledají si vlastní prostory.
Přínosy inkubátorů pro firmy
Podnikatelské inkubátory nabízejí podnikatelům podporu formou tzv. one-stop-shop a prostřednictvím sdílení různých zařízení snižují jejich režijní náklady. Inkubátory rovněž zvyšují
míru přežití firem a zvyšují růstové možnosti začínajících (start-ups) a malých firem v rané
fázi jejich vývoje. Inkubátory také umožňují rozvinout nápady podnikatelů do komerční po1
46
Centre for Strategy & Evaluation Services: Benchmarking of Business Incubators, 2002.
doby. Dalším úkolem inkubátorů je přispívat ke zvyšování konkurenceschopnosti a pomoc při
tvorbě spin-off firem. Tabulka č. 1 ukazuje, jak během jednoho roku rostl obrat inkubovaných
firem. Přestože u téměř poloviny firem nebylo možné určit, jak obrat rostl (např. z důvodu
krátké historie), tak nejčastěji obrat podporovaných firem vzrostlo o 20 – 50 procent.
Tabulka 1: Jaká byla míru růstu obratu inkubovaných firem v posledním roce
Míra růstu
Počet firem
Procento
Pod 10 %
2
2,6
10 – 20 %
13
16,7
20 – 50 %
22
28,2
Nad 50 %
3
3,8
Nevím/nelze říct
38
48,7
Celkem
78
100
Pramen: Centre for Strategy & Evaluation Services
Inkubátory rovněž napomáhají v komunikaci mezi firmami umístěnými v inkubátory a tyto
firmy tak mohou konzultovat svoje podobné problémy a poskytovat si rady. Navíc, sortiment
různých firem v inkubátoru se může často doplňovat, např. jedna firma může vyrábět hardware a druhá k tomu HW může vyvíjet software.
Tabulka 2: Adicionalita – důležitost inkubátoru pro dosažení výkonu firmu
Stupeň adicionality
Počet
Procento
Kritická – bez podpory by firma nebyla tak úspěšná
16
22,5
Důležitá – podpora byla důležitá, avšak ne kritická
43
60,6
Nedůležitá – firma by byla úspěšná i bez pomoci inkubátoru
12
16,9
71
100
Celkem
Pramen: Centre for Strategy & Evaluation Services
Tabulka 2 nás seznamuje s tím, jak byla pomoc inkubátoru důležitá pro rozvoj v ní umístěných firem. Není překvapující, že pro většinu firem (téměř 61 %) byla pomoc inkubátoru sice
důležitá, ale nebyla zcela zásadní. Pro zhruba pětinu firem tato pomoc byla tak zásadní, že by
bez ní svého úspěchu nikdy nedosáhly.
V podnikatelském inkubátoru je pomoc firmám poskytována obvykle dvěma formami. První
formou je snižování nákladů na jejich podnikatelskou činnost (především nižší nájemné a
služby, které jsou levnější díky sdílení s ostatními firmami – např. úklid a ostraha objektu,
účetní a právní služby, společné připojení k internetu, telefonní linky, fax, společná tiskárna a
kopírovací technika, společně využívaná zasedací místnost apod.). Nejvýznamnější podporou
je pro firmy zřejmě zvýhodněné nájemné. Toto nájemné je často odstupňované podle délky
pobytu firmy v inkubátoru, a to tak, aby v posledním roce firma platila stejně velké nájemné
jako je to tržní a byla tak více motivována opustit inkubátor. Další možností je určení výše
nájemného dle typu firmu.
Druhou formou podpory je poskytování služeb (resp. poradenství), které poskytují často zaměstnanci inkubátoru nebo partnerské organizace. Tyto služby se mohou týkat:
a) školení podnikatelů (často i před inkubací),
b) obchodní poradenství (např. řízení podniků, navazování kontaktů s dodavateli, odběrateli,
výzkumníky, řízení lidských zdrojů, marketingové poradenství apod.),
c) financování podniků (dotační poradenství, obstarávání rizikového kapitálu, mikropůjčky),
d) technická podpora (např. technické poradenství, testování produktů atd.).
Inkubátor poskytuje podnikům služby buď zcela zdarma (pouze výjimečně, spíše se týká základního podnikatelského poradenství), za dotované ceny anebo za plné ceny. Tabulka č. 3
zobrazuje, které služby poskytované inkubátorem jsou podnikateli považovány za nejužitečnější. Mezi nabízené možnosti nebyl zahrnut pronájem prostor za snížené ceny. Pokud by byl,
umístil by se pravděpodobně na předních místech. Z nabízených možností si firmy nejvíce
47
cení přístupu k neúvěrovým finančním prostředkům (dotace, rizikový kapitál) a pomoci při
tvorbě podnikatelského plánu a celkovém rozvoji společnosti.
Tabulka 3: Které služby poskytované inkubátorem jsou nejužitečnější
Služba
Pořadí
Skóre
Přístup k dotacím, seed a venture kapitálu
1
2,9
Podnikatelský plán a tvorba společnosti
2
3,2
Preinkubační služby
3
3,3
Školení obchodních dovedností
4
3,3
Pomoc se získáním bank. úvěru
5
3,4
Poradenství o rozvoji produktů
6
4,2
Ostatní služby
7
5,5
Poradenství v oblasti lidských zdrojů
8
6,0
Pramen: Centre for Strategy & Evaluation Services
Obdobnou problematiku ilustruje i tabulka 4, která shrnuje hlavní důvody, proč se podnikatelé
rozhodli umístit svojí začínající firmu do inkubátoru. Mezi hlavní důvody patří úspora nákladů, profesionální služby a také tzv. dobrá adresa.
Tabulka 4: Proč se firmy rozhodly umístit svůj podnik v inkubátoru
Pořadí (1 = nejdůležitější /
Důvod
4 = nejméně důležité)
1
2
3
4
Neodp.
Dobré umístění a image
32
24
5
2
8
Kvalita, cena a pružnost inkubátoru
37
16
6
3
9
Dostupnost profesionálních podnik. služeb
7
8
25
11
20
Klastry a síťové příležitosti
2
9
12
21
27
Průměr
2,6
2,6
2,8
4,2
Pramen: Centre for Strategy & Evaluation Services
Inkubátory v ČR
V České republice nejsou inkubátory novinkou, jsou zakládány již od počátku 90. let a
v současnosti je jich přibližně přes 30. I díky podpoře ze strukturálních fondů se jejich počet
neustále zvyšuje. Inkubátory mohou být zakládány jednotlivými městy, kraji, neziskovými
nebo zájmovými organizace a soukromými osobami. Podnikatelský inkubátor bývá často součástí vědecko-technického parku. Velké množství potenciálních zakladatelů je jedním z důvodů toho, že v ČR neexistuje přesný seznam existujících inkubátorů nebo asociace, která by
inkubátory sdružovala. Počet inkubátorů tak lze pouze odhadovat. Rovněž se lze domnívat, že
některé inkubátory nejsou skutečnými inkubátory, ale pouze nemovitostmi určenými podnikatelům. V tabulce 5 jsme sestavili před inkubátorů v České republice, ale jsme dobře si vědomi
toho, že tento seznam není kompletní a že může obsahovat drobné nepřesnosti.
Tabulka 5: Podnikatelské inkubátory v České republice
Inkubátor (město)
Plocha
v m2
Technologický inkubátor v Brně
1200
Technologický inkubátor II v
Brně
3000
INBIT
3000
Inkubátor Brno-Jih
455
Brno
Ostrava
4300
48
Zřizovatel
Provozovatel
Lokální autority
a univerzity
Lokální autority
a univerzity
Lokální autority
a univerzity
Jihomoravské
inovační centrum
Jihomoravské
inovační centrum
Jihomoravské
inovační centrum
Výzkumný ústav stavebních hmot
BIC Brno
BIC Ostrava
Pozn.
technologický
technologický, ve
výstavbě
biotechnologický,
ve výstavbě
stavební výroba,
ve výstavbě
Inkubátor ČVUT v Praze
600
Plzeň
2740
Třebíč
Moravské Budějovice
Náměšť nad Oslavou
Jaroměřice nad Rokytnou
Jemnice
Hrotovice
Nové Hrady
1700
950
462
430
1120
300
Zlín
470
Vsetín
Nymburk
3280
Kroměříž
1000
Přerov
617
Most
5667
Olomouc
885
ČVUT
vědecký, inkubátor, při
univerzitě
Statutární město
Plzeň + ZápadoBIC Plzeň
česká univerzita
+ BIC Plzeň
Rozvoj Třebíčska Euronest
Rozvoj Třebíčska Euronest
Rozvoj Třebíčska Euronest
Rozvoj Třebíčska Euronest
Rozvoj Třebíčska Euronest
Rozvoj Třebíčska Euronest
Technologické a inovační centrum
Zlínský kraj + Technologické
Univerzita To- inovační centrum
máš Bati
s.r.o.
Agentura pro ekonomický rozvoj
Vsetínska, o.p.s.
Podnikatelský
Město Nymburk
inkubátor Nymburk
Podnikatelský
Město Kroměříž
inkubátor Kroměříž, s.r.o.
Přerovský podnikatelský inkubátor zájmové sdružení právnických osob
Statutární město Olomouc + Palackého univerzita
Město Písek
ENVI, s.r.o.
biotechnologický
technologický
ve výstavbě
ve výstavbě
ve výstavbě
ve výstavbě
Písek
Třeboň
630
Další existující a připravované inkubátory:
Třenovice, Sokolov, Březno, havířov, Ostrov nad Ohří, Karviná, Znojmo, Nové Strašecí, Náměšť na Hané,
Pardubice, Soběslav
Pozn.: Seznam inkubátorů není kompletní
Pramen: vlastní šetření
České inkubátory specializované na inovační firmy
Inkubátory, které se specializují na rozvoj mladých inovačních firem, existují spíše ve větších
městech. V menších obcích by pravděpodobně byl problém zaplnit inkubátory skutečně kvalitními firmami, i když i v menších obcích jsou při vstupu do inkubátoru preferovány inovační
firmy. V současné době se na inovační podniky zaměřují zejména tyto inkubátory:
• Brno – Technologický inkubátor – správce Jihomoravské inovační centrum
• Praha – Vědecký inkubátor ČVUT
• Plzeň – BIC Plzeň
• Ostrava – BIC Ostrava
• Nové Hrady – biotechnologický inkubátor – Centrum biologických technologií
• Zlín – Technologické inovační centrum
V přípravě jsou například tyto inkubátory:
• Brno – Technologický inkubátor II – Jihomoravské inovační centrum
• Brno – INBIT – biotechnologický inkubátor – Jihomoravské inovační centrum
Technologický inkubátor VUT se nachází v areálu Vysokého učení technického v Brně,
funguje od roku 2003 a vznikl na základě Regionální inovační strategie I. Správcem je Jiho-
49
moravské inovační centrum, zájmové sdružení právnických osob2. Rozloha inkubátoru je
1200 m2, z čehož 810 m2 slouží k pronájmu a zbytek tvoří ostatní prostory, jako jsou zasedací
místnost, technické, kancelářské a sociální zázemí apod.
Vědecký inkubátor ČVUT je součástí Technologického a inovačního centra ČVUT a byl
v roce 2005 vybudován za finanční podpory švédské firmy IKANO, která ve Švédsku provozuje vědecký park s inkubátorem. Inkubátor má vytvořit centrum komplexního poradenství,
podpory a rozvoje inovačního podnikání nejen pro podnikatele z řad studentů a zaměstnanců
ČVUT, kde bude docházet k propojování VaV s podnikáním. Na 600 m2 je v současnosti inkubováno 8 firem.
Podnikatelský inkubátor v Plzni zahájil svou činnost v roce 1997 a působí na rozloze 2700
m2. Je spravován BIC Plzeň ve spolupráci se Západočeskou univerzitou a Statutárním městem
Plzeň. Jeho smyslem je pomáhat v rané fázi rozvoje novým, technologicky orientovaným malým a středním firmám.
Podnikatelský inkubátor v Ostravě je spravován společností BIC Ostrava, s.r.o. a byl založen v roce 1994. V nedávné době byly kapacity inkubátoru podstatně rozšířeny díky pomoci
z programu Prosperita a rovněž byl tento inkubátor oceněn jako Podnikatelský inkubátor roku
2005. Jeho rozloha činí 4300 m2 a nachází se v něm přes 20 firem.
Biotechnologický inkubátor v Nových Hradech působí v rámci Centra biologických technologií (součást Ústavu fyzikální biologie Jihočeské univerzity) a je určený převážně pro začínající, zejména pak inovativní firmy z oblasti biotechnologií. Svou činnost zahájil na počátku roku 2006 a působí v něm nyní 2 firmy. Projekt byl realizován s finanční podporou Státního fondu životního prostředí ČR, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a Evropské
unie.
Podnikatelský inkubátor ve Zlíně je spravován Technologickým inovačním centrem, s.r.o.,
jeho zakladateli jsou Zlínský kraj a Univerzita Tomáše Bati. Inkubátor zahájil svou činnost
v roce 2005 a v současnosti se na nabízené ploše 470 m2 nachází zhruba 5 firem.
Jihomoravské inovační centrum bude správcem i dvou nových inkubátorů v Brně. Technologický inkubátor II bude postaven v sousedství stávajícího inkubátoru a bude sloužit podobnému typu firem. Inkubátor INBIT bude stát v kampusu Masarykovy univerzity a bude určen
pro biotechnologické firmy. Každý z těchto inkubátorů bude mít plochu přibližně 3000 m2 a
oba by svou činnost měly zahájit nejpozději v roce 2008.
Kritéria vstupu. Součástí kritérií, na základě kterých jsou firmy přijímány do inkubátoru,
bývá u těchto typů inkubátorů technické posouzení podnikatelského nápadu. Obvykle jde o
ověření inovativnosti projektu a o posouzení technické proveditelnosti. Další kritéria jsou
obdobná jako u běžných inkubátorů. Tedy musí být předložen podnikatelský plán a přihlíží se
ke kvalitě personálního obsazení vedení podniku a příp. i k počtu nových vytvořených pracovních míst. Tabulka č. 6 ukazuje vstupní kritéria ve vybraných inkubátorech.
Tabulka 6: Vstupní kritéria pro firmy u vybraných inkubátorů
Vědecký inkubátor ČVUT
Podnikatelský plán
Inovační potenciál firmy
Zpětná vazba na ČVUT
Technologický inkubátor VUT
Podnikatelský plán
Vlastní prostředky
2
Jihomoravský kraj, Statutární město Brno, Masarykova univerzita, Vysoké učení technické, Mendelova
zemědělská a lesnická univerzita, Veterinární a farmaceutická univerzita
50
Management
Novost projektu
(posuzuje ekonomická a průmyslová rada)
Biotechnologický inkubátor Nové Hrady
Kvalita podnikatelského záměru a jeho soulad s koncepcí PI
Výše přidané hodnoty plánované činnosti
Profesní úroveň vytvářených pracovních míst a jejich počet
Celková důvěryhodnost a image zájemce
Podnikatelský inkubátor Zlín
Kvalita podnikatelského záměru a jeho soulad s koncepcí PI
Celková image a kredit zájemce
Počet a profesní úroveň vytvářených pracovních míst, míra využití
potenciálu vzdělanosti místní pracovní síly
Výše přidané hodnoty zaváděné činnosti
Pramen: webové stránky inkubátorů
Poskytované služby. Inovačně zaměřené inkubátory poskytují obdobné služby. Všechny poskytují poradenské služby (základy podnikání, běžné podnikatelské činnosti, technické poradenství) a vzdělávání a školení pro zaměstnance inkubovaných firem. Od běžných inkubátorů
se liší zejména v tom, že ty obvykle neposkytují technické poradenství anebo pomoc s ochranou duševního vlastnictví. Dále inkubátory nabízejí společné telefonní linky, fax, připojení
k internetu, tiskovou a kopírovací techniku, ostrahu (elektronickou) objektu, úklidové služby.
Tabulka 7 zobrazuje poskytované služby, avšak jejich výčet je pouze orientační z důvodu
omezeného prostoru.
Tabulka 7: Služby poskytované inkubátory
Vědecký inkubátor ČVUT
Nájem prostor, poskytování a zprostředkování odborného poradenství, vazba na pracoviště
ČVUT a síť kontaktů TIC, školení a vzdělávací kurzy
Technologický inkubátor VUT
Nájem prostor, tech. služby, poradenství, školení, vazba na univerzity, kontakty, datová síť
BIC Plzeň
Nájem prostor, sekretářské služby, technické vybavení, konzultační a poradenské služby,
přístup k informacím a databázím, kontakty na Západočeskou univerzitu
Podnikatelský inkubátor Zlín
Nájem prostor, technické vybavení, poradenství, školení, sekretariát, datová síť
BIC Ostrava
Nájem prostor, technické služby, poradenství, školení podnikatelů, sekretariát, datová síť
Pramen: webové stránky inkubátorů
Nájemné. Nájemné se obvykle odvozuje od výše tržního nájemného a s délkou doby
v inkubátoru se zvyšuje. Např. v Technologickém inkubátoru VUT v Brně firmy první rok
platí 50 % tržního nájemného, druhý rok 75 % a třetí rok 100 %. V inkubátoru ve Zlíně dostávají firmy v prvním roce slevu 50 % z tržního nájemného, ve druhém slevu 40 % a ve třetím
slevu 30 %.
Závěr
V České republice existuje relativně velký počet inkubátorů, avšak informace o nich jsou obtížně dostupné a inkubátory spolu navzájem ani příliš nekomunikují a nevyměňují si své zkušenosti. Technologické inkubátory jsou umístěny spíše ve větších obcích. Pro tyto inkubátory
je typická spolupráce s vysokými školami a poskytují obdobné služby. Mají specifická kritéria vstupu firem oproti běžným inkubátorům. Firmy si na inkubátorech nejvíce považují zvý51
hodněného nájemného a profesionálních služeb. Inkubátory jsou považovány za důležité, nikoliv však kriticky, pro rozvoj firem.
Seznam literatury:
[1] Centre for Strategy & Evaluation Services: Benchmarking of Business Incubators. European
Commission, 2002.
[2] Společnost vědeckotechnických parků: www.svtp.cz
[3] Jihomoravské inovační centrum: www.jic.cz
[4] TIC ČVUT: www.tic.cvut.cz
[5] BIC Plzeň: www.bic.cz
[6] BIC Ostrava: www.bicova.cz
[7] Centrum biologických technologií: www.greentech.cz
[8] TIC Zlín: www.ticzlin.cz
Autoři:
Viktorie KLÍMOVÁ, Ing.
Kontaktní adresa:
Ekonomicko-správní fakulta, Masarykova univerzita,
Lipová 41a, Brno 602 00
Telefon: 549 49 1784
Fax: 549 491 720
E-mail:
[email protected]
Vladimír ŽÍTEK, Ing., Ph.D.
Kontaktní adresa:
Ekonomicko-správní fakulta, Masarykova univerzita,
Lipová 41a, Brno 602 00
Telefon: 549 491 784
Fax: 549 49 8813
E-mail:
[email protected]
52
Význam sdílení znalostí pro inovační rozvoj firmy
Jana MATOŠKOVÁ, Jaroslav VOLOCH
Abstract
The most important organizational assets are employees with their knowledge. Just people
make innovations and the organization that doesn't innovate is moving, slowly but certainly,
towards its destruction. That is why organization should create conditions and atmosphere
that will support knowledge sharing, innovations and so an organizational development. In the
paper, there we are engaged in an employees' knowledge distinction and factors that give support to organizational knowledge market functioning.
Klíčová slova:
Znalosti, tacitní znalosti, excelentní organizace, trh znalostí, řízení znalostí.
Úvod
Jedním z faktorů, které podporují inovační aktivity firmy, je nepochybně fungující trh znalostí
ve firmě, tzn. sdílení a výměna znalostí mezi zaměstnanci. Tím máme na mysli nejen šíření
tzv. explicitních, zachycených, znalostí, ale především znalostí v tacitní formě. V našem příspěvku se budeme zabývat tím, jaké máme v organizaci znalosti a jak lze podpořit jejich vzájemné předávání mezi zaměstnanci. Sdílení znalostí napomáhá mimo jiné aplikace prvků tzv.
excelentní společnosti, jejíž rysy popisujeme v jedné z kapitol.
Formy znalostí v organizaci
Znalosti v organizaci existují ve dvou formách. Pomyslnou špičku ledovce tvoří tzv. explicitní znalosti. Těmi rozumíme určitým způsobem zachycené znalosti, např. pomocí slov, čísel či
jiných symbolů.
Explicitní znalosti najdeme v různých dokumentech, statistikách, výkazech či databázích.
Představují obvykle výsledek snahy popsat určitou tacitní znalost, tj. znalost existující
v lidské mysli. Tacitní znalosti bývají definovány (např. Bennett 1998, Brockmann 1997)
jako praktické know-how získané prostřednictvím zkušeností. Někdy se jim nepřesně říká
zkušenost či intuice. Tacitní znalosti v podstatě znamenají pochopení toho, jak určitý systém
či proces ve skutečnosti funguje, či porozumění tomu, co konkrétně musíme udělat, abychom
zvládli určitou činnost či v určité situaci obstáli. Jsou proto nezbytné pro zvládnutí každé lidské činnosti, ať již se jedná o jízdu na kole či řízení firmy. Proto se také hovoří o tom, že tacitní znalosti spolurozhodují o úspěchu v našem životě.
Mládková (2004, s. 29) uvádí, že tacitní znalosti vznikají interakcí explicitních znalostí a zkušeností, dovedností, intuice, osobních představ, mentálních modelů atd. jedince. Proto mají
vždy osobní charakter.
Proces převodu tacitní znalosti do explicitní podoby se označuje jako externalizace. O externalizaci usilujeme především proto, že explicitní znalosti jsou snáze a rychleji šířitelné mezi
lidmi. Nicméně explicitní znalost je či bude s vysokou pravděpodobností výchozí tacitní znalosti jen podobná. Důvody této skutečnosti, jak lze odvodit z literatury (např. Gertler 2001,
Mládková 2004, Sternberg 1995, Sveiby 1997, Švec 2003), jsou tyto:
(1)Má-li být tacitní znalost převedena do explicitní podoby, musí si jí být v první řadě její
nositel vědom. Ovšem značnou část tacitních znalostí získáváme nevědomě a používáme je potom spontánně, aniž bychom si to uvědomovali. Tomuto návyku mohlo před53
cházet u některých činností vědomé provádění (např. při učení se hře na piano), ale nemuselo.
(2)Nositel tacitní znalosti, ví-li už, že takovou znalost má, si většinou není vědom všech jejích aspektů, tj. všech jejích vztahů a vazeb.
(3)Symboly, které lze použít pro explicitní vyjádření tacitní znalosti, nejsou dostatečně
rozvinuty, aby umožnily její přesné vyjádření. Jinak řečeno, často nedokážeme slovy či
symboly svou tacitní znalost popsat.
(4)Kódy, které pro vyjádření své tacitní znalosti člověk použije, může druhý vnímat odlišným způsobem, přisoudit jim jiný význam. Vytvoří si tak vlastní tacitní znalost, která se
nebude významově shodovat s původní.
(5)V některých případech může nositeli tacitní znalost zajišťovat určitou převahu nad těmi,
kdo ji nemají, a ten proto nemusí být ochotný se o tuto znalost podělit či ji předat kompletní. Například v žádném podniku nemůže být povýšen každý. Ten, kdo zjistí, co musí
splnit a jak se chovat, aby byl skutečně v organizaci povýšen (což nemusí být totéž, co
se oficiálně uvádí), získá „konkurenční výhodu“ nad ostatními.
Pro zvýšení inovační aktivity firmy je důležité, aby se v organizaci předávali znalosti v obou
zmíněných formách.
Excelentní organizace
V této kapitole, se zaměříme na excelentní organizaci a její charakteristiku. Důvodem je, že
prostředí existující v excelentní organizaci podporuje sdílení znalostí, a to nejen explicitních,
ale i tacitních.
Hodně firem si myslí, že je excelentní. Ale co to znamená? Co si pod tím máme představit?
Firmu, kde je vše v nejlepším pořádku? Firmu, kde všichni rádi pracují? Nebo dosahující mimořádně velký zisk? Možná má nejlepší pracovníky? Domníváme se, že v naší zemi, je málo
tzv. excelentních firem, neboť cesta k excelenci není jednoduchá a je brázděna velkým množstvím překážek. Pokud zvažujeme, zda se nacházíme v excelentní organizaci, měli bychom
brát ohled na následující principy podle Modelu EFQM Excelence (viz Obr. 1):
54
•
Orientace na výsledky
•
Zaměření na zákazníka
•
Vedení a stálost záměrů
•
Management na základě procesů a faktů
•
Rozvoj a zapojení lidí
•
Neustálé učení se, inovace a zlepšování
•
Rozvoj partnerství
•
Sociální odpovědnost
Obr. 1 – Model EFQM
Zdroj: Nenadál (2004)
Všech osm principů je důležitých a má své místo v organizaci. Nikdy nebudeme excelentní
organizací, pokud se nám nepodaří naplnit všechny principy. Každý slabý bod nám totiž
komplikuje dosahování a udržování konkurenčních výhod. Základní principy modelu EFQM
Excelence lze chápat jako soustavu doporučení, jimiž se firmy mohou, ale i nemusí řídit. Na
první pohled jsou to principy naprosto přirozené a pochopitelné. Přesto celá řada firem ještě
stále tyto principy výrazně podceňuje. Tato doporučení se ale stávají nezbytnými pro organizace, které si uvědomují nové výzvy 21. století a chtějí nabízet Excelenci všem zainteresovaným stranám včetně svých zaměstnanců.
Jedním z principů EFQM Excelence jsou inovace. Rychlost a četnost inovací, schopnost reagovat či předvídat přání zákazníků ovlivňuje konkurenceschopnost i samotné přežití firmy.
Významným faktorem, který podporuje vznik inovací a zvyšuje rychlost jejich uvádění do
praxe, je fungující trh znalostí v organizaci.
Trh znalostí
V každé organizaci, bez ohledu na to, je-li excelentní, existuje trh znalostí (fyzický či virtuální), na němž probíhá veškerá výměna znalostí (jak tacitních, tak explicitních).
Prodávající jsou pracovníci, kteří mají konkrétní znalost, kupující jsou pracovníci, kteří tuto
znalost potřebují. Dále zde vystupují zprostředkovatelé. Jejich úkolem je zajistit, aby se kupující setkal s vhodným prodávajícím a naopak. Roli zprostředkovatele by měli plnit, a v excelentní organizaci plní, manažeři. Právě oni by měli vědět, kde se jednotlivé znalosti
v organizaci nacházejí, měli by být schopni kontaktovat pracovníky, kteří je mají, a měli by se
také zajímat o to, jaké znalosti jejich podřízení potřebují ke své práci a zda jsou jim dostupné.
Funkci zprostředkovatele, jak upozorňuje Mládková (2004, s. 62), mohou v organizaci plnit i
pracovníci, kteří díky své práci každý den potkávají velké množství lidí z rozličných útvarů,
např. knihovníci, sekretářky.
Cena znalosti je určována především následujícími faktory: náklady na pořízení a tvorbu
znalosti, její hodnota, dostupnost. (Mládková 2004, s. 63) Dochází-li ke směně znalosti
s externím subjektem, organizace obvykle platí penězi. Při směně znalostí v organizaci se
většinou neplatí. Důvodem, proč i tak prodávají svou znalost poskytne, jak uvádí Mládková
(2004, s. 63) může být :
•
reciprocita – pracovník disponující znalostí očekává, že když poskytne svou znalost,
dostane za ni v budoucnu (až bude potřebovat) jinou znalost,
55
•
reputace – pracovník si poskytnutím znalosti zlepší svou image,
•
altruismus – pracovníkovi obvykle nejde o odměnu, ale rozšíření znalosti.
Nejsnadnějším vodítkem při hledání určité znalosti v organizaci jsou úroveň vzdělání pracovníka a jeho pracovní zařazení. Mohou však být signálem zavádějícím. Nikdo nám totiž nezaručí, že člověk s odpovídajícím vzděláním či postavením znalost, kterou potřebujeme, skutečně má.
V každé organizaci kromě těchto formálních ukazatelů, kde pravděpodobně znalost je, existuje také neformální znalostní síť. Při její tvorbě mají velký význam osobní kontakty a drobná
každodenní konverzace. Neformální znalostní síť sama automaticky hodnotí jak kupující, tak
prodávající a vylučuje ze svého středu nedůvěryhodné subjekty.
Pochopení a uvědomělé řízení trhu znalostí v organizaci může značně zlepšit práci organizace
se znalostmi a tím i její celkové výkony. Zvyšuje mimo jiné inovační kapacitu firmy, pomáhá
rozvoji schopností pracovníků, snižuje náklady (např. díky tomu, že jsou mezi pracovníky
předávány vhodné postupy, ať již prostřednictvím rad, doporučení, příběhů či v rámci učňovství nebo mentorování).
Nefunkčnost trhu znalostí se projevuje tím, že je těžké najít prodejce či ho zastihnout. Není
zřejmé, kde se konkrétní znalosti nacházejí a zda ve firmě vůbec jsou či ne. V nefunkčním
trhu znalostí bývá problém zjistit kvalitu poskytované znalosti před tím, než ji získáme a je
nejisté, zda prodávající za svou znalost dostane nějakou odměnu. (Mládková 2004, s. 65)
Právě to, že organizace nedostatečně oceňuje pracovníky, kteří se snaží své znalosti předávat
a sdílet, patří k základním chybám při práci s trhem znalostí. Důsledkem pak bývá např. to, že
jedinec či skupina pracovníků si raději osobuje a zadržuje znalosti, které ostatní potřebují ke
své práci. V případě, že znalost potřebuje jiný pracovník, vyřeší za něj nositel znalosti jeho
problém, ale znalost jako takovou mu nepředá. Znalost se tak v organizaci nerozšiřuje. Není-li
vlastník znalosti na pracovišti, znalost není k dispozici. Navíc o důležité znalosti, může firma
při nedostatečném oceňování sdílení a předávání znalostí zcela přijít, protože ti raději přejdou
ke konkurenci.
Předpoklady fungování trhu znalostí
Tvorba a činnost trhu znalostí musí být řízena a podporována vrcholovým a středním managementem. Právě vedoucí pracovníci mají mimo jiné šanci výrazně ovlivnit firemní prostředí a podnikovou kulturu. Nesmí přitom zapomenout ani na to, že musí být i při přístupu ke
sdílení a předávání znalostí příkladem pro ostatní.
Jedním z dalších předpokladů fungování trhu znalostí ve firmě je důvěra. Důvěřujeme-li,
předpokládáme, že nás chování druhého přinejmenším nepoškodí. (Mládková 2004, s. 145)
V organizaci se důvěra projevuje tím, že pracovníci otevřeně komunikují, umožňují svým
kolegům či podřízeným účastnit se rozhodovacího procesu, sdílejí důležité informace, pocity,
názory i znalosti. Důvěra, jak připomíná Mládková (2004, s. 63), musí mít oporu v základních
dokumentech organizace, jako je vize, mise a strategie. Pouze formální podpora ze strany
manažerů nestačí.
K. Bishop (2003) uvádí, že organizace může přispět k tvorbě a předávání znalostí (tacitních,
ale i explicitních) např. následujícími kroky:
1. vytvářením příležitostí, v rámci nichž budou mít zaměstnanci možnost zapojit se do
skupinových aktivit, např. firma bude pořádat pracovní i společenská setkání zaměstnanců, prezentace, semináře, konference na určité téma atd.; Důležitá jsou nejen formální, ale i neformální setkání. Lidé mohou totiž získat znalost i během oběda či bě56
hem náhodného setkání v kuchyňce nebo na večírku. Neformální kontakty podporují
tvorbu neformální znalostní sítě;
2. sledováním, jakým způsobem jsou v ní znalosti obvykle užívány a předávány a jaké
překážky mohou bránit přenosu těchto znalostí a odstraňováním těchto překážek;
3. podporou sdílení a přenosu znalostí využíváním informačních technologií a komunikačních prostředků;
4. vytvořením motivačního a hodnotícího systému, který bude podporovat předávání a
sdílení znalostí u zaměstnanců;
5. podporou vzniku prostředí, v němž všichni budou spolupracovat a uvědomovat si hodnotu znalostí. Při tvorbě znalostí je důležitá např. důvěra v to, že pracovníkům budou
tolerovány chyby.
Závěr
Význam přenosu a sdílení znalostí je v našich firmách často podceňován. Domníváme se, že
řada našich organizací netuší, o co jde a proč je sdílení znalostí důležité. Již několik let je problémem firmy přesvědčit o nutnosti modelu EFQM Excelence a ne tak ještě o sdílení znalostí.
V organizacích se uplatňuje spíše strategie osobování, zatajování, znalostí. Sdílení znalostí
mezi zaměstnanci prozatím stále ještě není chápáno jako možná konkurenční výhoda. Věříme
však, že tento stav se postupem času změní.
Seznam literatury:
[1] BENNETT, R. H.: The importance of tacit knowledge in strategic deliberations and de-
cisions. London: Management Decision, 1998. Vol. 36, Issue 9. p. 589-597. ISSN 00251747.
[2] BISHOP, K.: Can tacit knowledge really be managed? Former Executive Consultant at
Knowledge People. [cit. 2003-05-13]. Dostupné na World Wide Web:
<http://www.libjobs.com.au/reports/knowledge/tails.html>.
[3] BROCKMANN, E., SIMMONDS, P. G.: Strategic decision making: The influence of
CEO experience and use of Tacit knowledge. Journal of Managerial Issues. Pittsburg: Winter 1997, Vol. 9. Issue 4. s. 454 – 467. ISSN 10453695.
[4] EFQM Model excelence EFQM. Praha: Česká společnost pro jakost, 2003. 35 stran.
ISBN 80-02-01588-6.
[5] GERTLER, M. S.: Tacit Knowledge and the Economic Geography of Context. Toronto:
University of Toronto, Department of Geography and Program on Globalization and Regional
Innovation Systems, Centre for International Studies, 2001. [cit. 2003-05-13].
Dostupné na WWW: <http://www.utoronto.ca/progris/pdf_files/Gertler_DRUID.pdf>.
[6] MLÁDKOVÁ, L.: Management znalostí v praxi. 1. vyd. Praha: Professional Publishing,
2004. 155 s. ISBN 80-86419-51-7.
[7] NENADÁL, J.: Měření v systémech managementu jakosti. 2. vyd. Praha: Management
Press, 2004. 335 stran. ISBN 80-7261-110-0.
[8] STERNBERG, R. J.: Theory and Measurement of Tacit Knowledge as a Part of Practi-
cal Intelligence. Zeitschrift für Psychologie, 1995, 203, p. 319-334.
[9] SVEIBY, K. E.: Tacit knowledge. Dec. 31 1997. [cit. 2005-07-08]. Dostupné na WWW:
<http://www.sveiby.com/articles/Polanyi.html>.
57
[10] ŠVEC, V.: Implicitní pedagogické znalosti - východiska a možnosti jejich zkoumání. In
Sociální a kulturní souvislosti výchovy a vzdělávání: 11. výroční mezinárodní konference
ČAPV: Sborník referátů [CD-ROM]. Brno: PdF MU, 2003.
Autoři:
Jana MATOŠKOVÁ, Ing., Jaroslav VOLOCH, Ing.
Kontaktní adresa:
E-mail:
58
Fakulta managementu a ekonomiky
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
Mostní 5139, 760 01 Zlín
Telefon: +420 576 03 2334
Fax: +420 576 032 262
[email protected]
[email protected]
Management znalostí v inovačně náročném prostředí
Ludmila MLÁDKOVÁ
Abstract
Knowledge is basic prerequisite of success of innovative organization. Organization that
wants to use the full potential of its employees must work with knowledge in proper way.
Knowledge management offers methods, tools and procedures that enable organizations to
optimize creation, exploitation and sharing of knowledge. Practical life shows that individual
tools, methods and procedures work only when used as a system. The article discusses certain
aspect of knowledge management in relation to innovativeness of organization.
Key words:
Knowledge, organizational structure, tacit and explicit knowledge.
Management znalostí
Management znalostí je soubor metod, nástrojů a postupů, které umožňují jedinci, skupině
lidí, organizaci i celým společnostem řídit tvorbu znalostí, přenos a sdílení znalostí a jejich
využití.
Management znalostí se vyvíjí od počátku 90. let 20. století a v jeho vývoji se dají vysledovat
čtyři základní fáze:
I. etapa managementu znalostí
Ve svých počátcích byl management znalostí orientován především na práci s tzv. explicitními znalostmi, tedy se znalostmi formalizovatelnými. Explicitní znalosti jsou de facto informace. Lze je napsat, nakreslit pomocí obrázku, not, vyslovit. Lze je tedy převést do podoby
dat. Organizace vytvářely komplexní informační systémy podporované sofistikovaným technickým zázemím a učily své pracovníky využívat jejich ohromný potenciál. Velmi brzo se
však ukázalo, že explicitní znalosti nestačí, protože především znalostní pracovníci pracují i
s druhou dimenzí znalosti, znalostí tacitní.
II. etapa managementu znalostí
Tacitní znalosti jsou znalosti vysoce personálního charakteru. Vznikají interakcí explicitních
znalostí se znalostmi, hodnotami, zkušeností, mentálními modely, atd., které již člověk přicházející do styku s novou znalostí má. Jsou částečně podvědomé. Po prvotním podceňování
tacitních znalostí se objevily pokusy tyto znalosti do informačních systémů zahrnout, ale ukázalo se, že informační systémy tacitní znalosti v jejich tacitní formě zachytit nedokáží a při
přepisu tacitních znalostí do explicitní podoby dochází k jejich znehodnocení či ztrátě. Proto
se vedle směru managementu znalostí věnujícího se explicitním znalostem začal vyvíjet i
směr věnovaný tacitním znalostem a jejich řízení
III. etapa managementu znalostí
Ovšem ani to nestačilo. Bylo třeba najít způsob jak správně pracovat s explicitními a tacitními
znalostmi v závislosti na konkrétních podmínkách konkrétní organizace. Na způsob práce se
znalostmi má velký vliv má například organizační struktura, typ produktu i charakter osobnosti zaměstnanců. Začaly vznikat komplexní systémy managementu znalostí napojené na
systémy řízení konkrétních organizací.
59
IV. etapa managementu znalostí
Management znalostí se až do této fáze snažil pracovat se znalostmi jako s věcí. I při práci
s tacitními znalostmi jsme se snažili znalosti při tzv. sdílení oddělit od jejich nositele. Praktické zkušenosti však ukazují, že znalosti jsou vždy svázány s osobností pracovníka a jako věcné
prvky je řídit nelze. Nemůžeme přece řídit něco, co je v hlavě jiného člověka a o čem i on sám
má pouze nejasné podvědomí. Znalosti, především tam, kde pracujeme i s tacitní složkou řídíme zprostředkovaně přes jejich nositele. Proto se v tuto chvíli poslední etapa managementu
znalostí neorientuje na znalosti samotné, ale orientuje se přímo na jejich nositele, tzv.
znalostní pracovníky. Znalosti přestávají být věcným činitelem a stávají se činitelem lidským
a jejich řízení tedy managementem lidského činitele.
Výzkumy ukazují, že manažeři často řídí znalostní pracovníky pomocí nástrojů vytvořených
v minulosti pro řízení pracovníků manuálních nebo pomocí nástrojů nezohledňujících specifičnost různých skupin znalostních pracovníků. To ve svém důsledku negativně ovlivňuje
výsledky jejich práce i jejich produktivitu. Hledání nástrojů pro vyhledávání, kategorizaci a
řízení tzv. znalostních pracovníků je úkolem, kterým se management znalostí bude
v budoucnu čím dál tím více a intenzivněji zabývat (Mládková 2006).
Organizační struktura jako základní faktor managementu znalostí
Základní faktor, který významně ovlivňuje schopnost organizace pracovat efektivně se znalostmi a tím i dosahovat úspěchu v oblasti inovací je organizační struktura. Způsob jakým je
organizace organizována značně ovlivňuje její chování i chování jejích členů, tvorbu a používání komunikačních kanálů, charakter kultury a prostředí. S určitou nadsázkou lze říci, že
organizační struktura je jedním ze zásadních nástrojů řízení znalostí, protože přímo ovlivňuje
možnost práce se znalostmi, použití nástrojů řízení znalostí a jejich efektivnost. V praxi se
můžeme setkat s různými typy organizačních struktur. Každá organizace je svým způsobem
jedinečná a proto by také měla mít jedinečným způsobem řešenou organizační strukturu a
tedy i řízení znalostí.
Organizační struktura nejenom ovlivňuje, jakým způsobem konkrétní organizace řídí znalosti.
Organizační strukturu lze upravit tak, aby zvolený způsob práce se znalostmi podporovala.
Z hlediska schopnosti inovovat nastává ideální situace v případě, kdy organizační struktura
umožní volný tok znalostí. Tento požadavek splňují tzv. kombinované organizační struktury,
například hypertextová organizační struktura.
Z hlediska managementu znalostí, toho co vyžaduje a umožňuje (a naopak co ne), dělíme organizační struktury na tři velké skupiny – jsou to organizační struktury shora dolu, organizační struktury zdola nahoru a kombinované organizační struktury (ze středu nahoru a pak dolu)
(Mládková 2005).
Management znalostí a organizační struktury shora dolu
Mezi organizační struktury shora dolu patří klasické hierarchické organizační struktury založené na dělbě práce. Organizace, která má tuto strukturu, je direktivně řízena vrcholovými
manažery, kteří vytvářejí základní koncepty, představy a cíle a rozdělují je pomocí příkazů ve
formě úkolů mezi podřízené úrovně, které je realizují. Úkolem pracovníka je přesně splnit
zadaný úkol, plnění je kontrolováno.
Organizační struktury shora dolů mají z hlediska managementu znalostí pouze omezené možnosti. Znalosti a to pouze vybrané a jednoduché explicitní znalosti jsou předávány především
směrem shora dolu. Podřízené úrovně spolu minimálně spolupracují na horizontální úrovni,
také spolupráce jednotlivých hierarchických úrovní je omezená. K předávání znalostí zdola
60
nahoru dochází v omezené míře. Než vystoupí znalosti po žebříčku organizační struktury až
nahoru nebo zdolají cestu opačným směrem, bývají znehodnocené. Ztrácí kontext, v němž
vznikly a každá úroveň hierarchie má tendenci si je vysvětlit a uzpůsobit podle svých potřeb,
zájmů a preferencí. Vrcholový management má monopol na znalosti, převážně v explicitní
dimenzi. Tacitní znalosti jsou svázány s jednotlivými pracovníky či skupinami a nejsou sdíleny. Představitelem tohoto typu organizační struktury je například struktura liniová a liniově
štábní, struktura funkcionální, divizní, atd.
V této skupině organizačních struktur převládají vertikální vztahy, znalosti se po horizontální
linii nešíří vůbec. Struktura shora dolu není pro organizaci, která chce uspět na poli inovací
příliš vhodná (Mládková 2005).
Organizační struktury zdola nahoru
Organizační struktury zdola nahoru jsou flexibilní, ploché organizační struktury. Jejich vznik
byl v 70. letech minulého století podmíněn změnou lineárního předpověditelného prostředí na
prostředí nelineární, chaotické. Tradiční hierarchické pyramidální struktury se ukázaly být
neflexibilními. Struktury zdola nahoru mají menší počet organizačních úrovní. Pracovníci
nižších úrovní, především ti, kteří mají bezprostřední vazbu na zákazníka nebo důležitou znalost, mají v těchto strukturách rozhodovací pravomoci, které dříve byly vázány výlučně na
manažerský post. Ve strukturách tohoto typu bývají pravomoci vázány nikoliv na hierarchickou úroveň, ale na znalosti, které konkrétní pracovník má.
V tomto modelu se znalosti tacitní i explicitní nachází především ve středních a nižších částech organizační struktury. Organizační struktura bývá plochá, pracovníci středních a nižších
úrovní mají značné pravomoci a vrcholový management se věnuje především tvorbě strategických cílů a koordinaci aktivit organizace. Model zdola nahoru je založen na autonomii a
týmové práci. Autonomie nepodporuje předávání a sdílení znalostí mezi jednotlivými částmi
organizace, což může v konkrétních případech působit problémy při udržování jednotného
směru vývoje organizace. V rámci autonomních organizačních jednotek je však předávání a
sdílení znalostí a to i tacitních velice intenzivní. Úspěch organizace závisí na kreativitě oddělených týmů a jedinců, ale vrcholový management má velmi omezené možnosti tuto kreativitu řídit. Má také omezené možnosti řídit volný tok znalostí organizací. V této skupině organizačních struktur převládají horizontální vztahy.
Představitelem této skupiny organizačních struktur je například procesní organizační struktura
nebo fraktál či améba.
Bohužel ani tento model není pro práci se znalostmi ideální a proto není ani ideální pro inovace (Mládková 2005).
Kombinované organizační struktury (ze středu nahoru a pak dolu)
Tato skupina struktur je jakousi kombinací dvou skupin předchozích. Odstraňuje jejich omezení a využívá jejich přednosti (struktury shora dolů jsou lepší pro akumulaci a implementaci
nových znalostí, struktury zdola nahoru podporují vytváření znalostí). Vychází z předpokladu,
že všichni pracovníci organizace jsou důležití aktéři, kteří by měli spolupracovat jak horizontálně, tak vertikálně. Kombinované struktury umožňují vytvářet a využívat velké množství
vztahů mezi středním managementem a vrcholovým managementem a středním managementem a podřízenými složkami.
V kombinovaných organizačních strukturách mají výjimečnou úlohu střední manažeři, protože dohlíží na tvorbu a využití znalostí v organizaci. Vrcholový management má za úkol vytvořit znalostní strategii. Tím určí směr budoucího vývoje. Střední manažeři přetransformují
61
tuto strategii do konkrétních konceptů, které pak v části organizace, za kterou jsou zodpovědní, realizují. Střední manažeři spolupracují s vrcholovými na tvorbě strategie a základních
pravidlech a dále pak sledují jejich naplňování na nižších úrovních. Střední manažeři jsou
zodpovědní za tvorbu vazeb a vztahů nejenom vertikálně (jak nahoru, tak samozřejmě i dolu),
ale také v horizontální linii.
Tento typ struktury má několik výhod. Uvolňuje ruce vrcholovým manažerům, kteří se pak
mohou věnovat řešení strategických úkolů a nemusí řešit podrobnosti jejich realizace. Jasně
stanovuje zodpovědnost za komunikaci, ta leží na středních manažerech. Střední manažeři
sami tvoří ze strategických úkolů konkrétní úkoly a sami volí, jak a s kým jich dosáhnout.
V případě, že organizace přešla z hierarchické organizační struktury na strukturu plošší, nemusí řešit problém co s nepotřebnými manažery střední úrovně, protože na ně může delegovat
pravomoci týkající se managementu znalostí.
Představitelem tohoto typu organizačních struktur je tzv. hypertextová organizační struktura,
kterou popsali Japonci Nonaka a Takeuchi (Nonaka a Takeuchi 1995). Obdobnou strukturu,
popřípadě její embryonální podobu, lze pozorovat ve vysoce inovativních organizacích například Intelu (Mládková 2005).
Hypertextová organizační struktura
Nonaka a Takeuchi (Nonaka a Takeuchi 1995) popsali organizační strukturu, která plně splňuje nároky procesu konverze znalosti (SECI), tzv. hypertextovou organizační strukturu.
Hypertextová organizace má tři úrovně, které se navzájem prolínají:
Projektové týmy - vytváří znalosti
Podnikatelská úroveň
- používá znalosti
Znalostní základna
- akumuluje a zajišťuje
sdílení znalostí
Znalostní základna
Znalostní základna je spodní úrovní hypertextové organizační struktury. Jsou v ní uloženy
explicitní znalosti ve formě dokumentů, databází, sítí, atd. Obsahuje také tacitní znalosti, které mají vazbu na kulturu organizace a uznávané postupy. Tacitní znalosti samozřejmě nemohou být zapsány, proto je znalostní základna eviduje zprostředkovaně. Znalostní základna by
měla například obsahovat znalostní historii pracovníků – odkazy na jejich vzdělání (hlavně to
aktuální), ve kterých týmech a komunitách pracovník pracoval. Měla by také evidovat komunity, atd.
62
Podnikatelská úroveň
Druhou úrovní jsou podnikatelské systémy (vlastní činnost organizace). Probíhají zde normální rutinní řídící činnosti a tato úroveň může být hierarchicky organizována (nebo nemusí).
Organizace může být například rozdělena do divizí nebo být v oblasti vrcholového managementu organizována funkčně.
Úroveň projektových týmů
Další úroveň je organizována projektově. Členové projektových týmů jsou vybíráni z celé
organizace v závislosti na konkrétním úkolu (například tvorba nového produktu nebo služby).
Poté, co splnil svůj úkol, je projektový tým rozpuštěn a jeho členové jsou přesunuti do první
úrovně, kde předají své nově získané znalosti (ať již v explicitní nebo tacitní formě). Pak přechází do úrovně druhé, kde se věnují řídícím či administrativním činnostem a čekají na další
projekt (Mládková 2005).
Srovnání výše uvedených skupin organizačních struktur
Model – skupina
Dimenze
Shora dolu
Zdola nahoru
Ze středu nahoru a
pak dolu
Zodpovědnost za
řízení znalostí
Vrcholový management
Jedinec, podnikatel
Tým za podpory
středního managementu
Úloha vrcholového
managementu
Přikazuje
Sponzor, kouč,
mentor
Katalyzátor
Úloha středního
managementu
Předává informace
Autonomní vnitropodnikový podnikatel
Vůdce týmu
Tacitních
Explicitních a tacitních
Kdo
Co
Akumulace znalostí Explicitních
SECI
Částečná konverze
založená na kombinaci a internalizaci
Částečná konverze
založená na socializaci a externalizaci
Kompletní SECI ve
spirále
Dimenze
Shora dolu
Zdola nahoru
Ze středu nahoru a
pak dolu
Manuály a počítačové databáze
Nachází se v hlavách jedinců
Nachází se v celé
organizaci
Hierarchie
Projektové týmy,
sítě, améba
Hypertextová, procesní
Kde
Stádium řízení znalostí
Jak
Organizační struktura
63
Komunikace
Příkazy a instrukce
3S
Kontinuální dialog
Chaos/fluktuace
pracovníků
Není dovolen
Dovolen
Iniciován a řízen
jako nástroj rozvoje
Slabé stránky
Velká závislost na
vrcholovém managementu
Časově a finančně
náročná koordinace
jedinců
Fyzicky a psychicky náročné, náklady na nadbytek
znalostí
(Mládková 2005)
Kombinovaná organizační struktura umožňuje organizacím plně využít znalostní a tím i inovační potenciál jejich pracovníků. Je to struktura, na kterou v současné době přechází velké
množství organizací. Od roku 2002 do roku 2005 probíhaly na VŠE v Praze dva výzkumy
financované GAČR na téma systém řízení organizace, které kromě jiného zkoumaly způsob,
jakým organizace v České republice pracují se znalostmi. V počátečních fázích výzkumu jsme
se v našich organizacích ani jednou nesetkali s organizační strukturou, která by mohla být
nazvána kombinovanou. V závěrečných letech výzkumu se tento typ začal objevovat. Práce
zabývající se managementem znalostí v praxi prováděné v současné době ukazují jednoznačný nárůst tohoto typu struktury v našich organizacích (Mládková 2005).
Závěr
Management znalostí je moderní a rychle se rozvíjející disciplína. Poskytuje stále nové a nové
poznatky a rady. Při zavádění managementu znalostí v praxi je třeba vždy postupovat citlivě,
v souladu s charakterem a potřebami konkrétní organizace. Management znalostí zaváděný
sám o sobě sice může zlepšit způsob, jakým organizace pracuje se znalostmi, ale nebude-li
v souladu s jejím systémem řízení, může velmi těžko působit na výkony a produktivitu.
Seznam literatury:
[1] MLÁDKOVÁ, L.: Management znalostí. VŠE. Praha. 2005. ISBN 80-245-0474-X.
[2] MLÁDKOVÁ, L.: Studijní materiály k Projektu JPD3. „Příprava interních lektorů na
knowledge management v organizacích pražského regionu“ CZ.04.3.07/3.2.01.02/2046. 2006
[3] NONAKA I., TAKEUCHI, H.: The Knowledge Creating Company: How Japanese
Companies Create the Dynamics of Innovation. Oxford University Press. UK. 1995. ISBN
0-19-509269.
Autor:
Ludmila MLÁDKOVÁ, doc., Ing., Ph.D.
Kontaktní adresa:
E-mail:
64
Katedra managementu, FPH, VŠE v Praze,
W. Churchilla 4, Praha 3,
Telefon: +420 607 204 462
[email protected]
Inovační aktivity v menších firmách
Jiří PETERKA
Abstract
This paper is concerned with theory and practice of innovation activities in small companies
but without ambition to be generalized, hereafter. The first part of the work analyses research
papers and other available literature dealing with innovations in the field of SMEs (small and
medium enterprises). The context of strategic behaviour and possible approaches of small
companies to innovation management was taken into account. In the second part of the paper
theoretical findings about innovations in context with small companies’ development obtained
from the previous analysis is compared with fragmentary information about “specialities” of
real SME’s innovation management. But it has to be noticed that the discussion about real
innovation activities is based on the small and non-representative sample obtained from “research” of several Czech small technological companies.
Klíčová slova:
Inovace, inovační management, malá firma, SME
Úvod
Inovační aktivity v malých firmách (zjednodušeně akceptujme termín „malá firma“ v souladu
s platnou typologií Evropské unie pro SME, tedy pro „small and medium enterprises“, založenou na jednoduchých kvantitativních kritériích, i když k určení kategorie „malých firem“
existují různé přístupy včetně kvalitativních, využívajících např. „agency theory“ (Holmes, 1994)) sledují v obecné rovině stejné cíle, jako je tomu v případě velkých firem. I malá
firma se snaží prostřednictvím úspěšné inovace získat významnou a pokud možno dlouhodobou a udržitelnou konkurenční výhodu a přeměnit ji v konečném důsledku ve zvýšení své
finanční výkonnosti, ať už ji měříme a vyjadřujeme jakkoliv, například ziskem či hodnotou
firmy. Každá firma ve své podstatě potřebuje a tedy musí inovovat, byť třeba v případě malé
firmy příležitostně nebo pod tlakem úbytku svých „strategických“ aktiv v obecném smyslu
slova, aby udržela nebo zvýšila svoji konkurenceschopnost. Navíc četnost inovací, jak prokázaly výzkumy zaměřené však nikoliv specificky na malé firmy (Bandury, 1995), koreluje
s výkonností firmy a také proto firmy věnují čas a energii na vytváření schopností inovovat a
vlastní inovaci, nejčastěji charakteru vývoje nového produktu.
Inovace v malých firmách se však podstatně liší od inovací firem velkých (Rothwell, 1994)
tak jako se liší parametry těchto typů firem. Zatímco například u malých firem je jako „inovační“ výhoda zdůrazňována především flexibilita rozhodování daná jejich velikostí a projevující se především schopností rychlé reakce a přizpůsobitelnosti na změny trhu, je naopak
jako zjevná „inovační“ výhoda velké firmy uváděna dostupnost zdrojů, především finančních,
úroveň standardizace procesů včetně například inovačního managementu, marketingových
průzkumů apod. Navíc inovace je ve většině malých firem interpretována především jako
produktová inovace, a je fakt, že například výzkum (Acs, 1990) ukazuje, že produktové inovace v případech SME skutečně nabízejí větší přidanou hodnotu než je tomu u inovací procesů.
Vývoj nového produktu, resp. produktová inovace, má však v řadě malých firem charakter
spíše náhodného procesu, kdy pod vlivem časových a věcných okolností jednoduše „dojde“
k inovaci firemního produktu jako výstupu ad hoc procesu (Vermeulen, 2003). Většinou tedy
v malých firmách není inovační proces, na rozdíl od větších firem, formalizovaný (plánovaný)
a strukturovaný. Také obvyklé metriky užívané v ekonomických studiích, jimiž se měří míra
65
inovací či inovační úroveň podniku, jako jsou počet patentů za čas či celkové výdaje na výzkum a vývoj (dále R&D), jsou v případech malých firem spíše nepoužitelné, protože neukazují ani objem ani povahu inovačních aktivit SME. Jsou to tedy především zmíněná nestrukturovanost a ad hoc charakter inovačních procesů v malých firmách, které komplikují vytvoření
adekvátního popisného modelu inovačního procesu v SME a většinu závěrů z příslušně zaměřených výzkumů a prací činí poněkud problematickými s omezeným prostorem pro zobecňování presentovaných zjištění na celý sektor malých firem – snad se světlou výjimkou menších
firem fungujících v „normalizovaných“ prostředích například typu technologických inkubátorů.
Terminologie, význam pojmů
Nejenom díky zesilujícímu se zájmovému „boomu“ o problematiku inovací a kreativity, stejně jako obrovskému množství související literatury a prací – zejména nabízených
v angloamerické provenienci – je terminologie, týkající se fenoménu inovace rozvíjena
v různých nuancích, užívána často nejednoznačně. Pak se lze v případě stejného jevu či objektu setkat s různými označeními. Syntaktická pestrost termínů, i když stejného významu, navíc
trpí občasným ex post domýšlením a dotvářením více či méně zdůvodnitelných sémantických
odlišností, jimiž zřejmě různí autoři podtrhují správnost a jedinečnost vlastních termínů. Příkladem může být například kategorie přívlastků typu „disruptive“, resp. „radical“,
resp. „breakthrough“, resp. „crucial“, resp. „ground-breaking“ … inovace, obsahově znamenající v podstatě totéž. Naopak, snad z příčin problematického překladu kontextu termínů
z angličtiny, může stejné označení vyjadřovat poněkud odlišné jevy, například termíny inovační management či inovační proces mohou charakterizovat buď obecný aspekt fungování
firmy ve smyslu jejího řízení či charakteru aktivit nebo mohou mít přesné vymezení typu
„inovační management představuje management všech aktivit zahrnujících proces generování
nápadu, výzkumu, vývoje, vývoje produktu, uvedení produktu na trh a jeho prodeje“ případně
„inovační proces je proces od nápadu k inovaci zahrnující generování nápadu, výzkumu, …“.
I z výše uvedených důvodu příspěvek neobsahuje žádný definiční slovníček jednoznačných
pojmů a definic, neboť autor je přesvědčen, že pro rozsah a cíle této práce bude vždy kontext
uváděných informací postačující.
Cíl a metodika
Cílem této práce je (především ve formě sekundárního výzkumu, resp. zmapování dostupné
teoretické a odborné literatury) analýza inovačních procesů v kontextu malých firem a zároveň pak s využitím dat z reálného „domácího“ prostředí provedení prvotní kompilace,
resp. diskuse, nad výsledky analýzy teoretických poznatků a zjištěními z reality inovačních
aktivit z prvotního (nereprezentativního) vzorku tuzemských malých firem.
Jak již bylo řečeno, tato práce má převažující charakter výstupu sekundárního výzkumu
v příslušné oblasti SME. Jako zdroje sekundárních dat a informací byly použity jednak tištěné
odborné a vědecké knihy a časopisy, elektronické žurnály, výzkumné zprávy a “working papers” v dané oblasti výzkumu získané ze školou zpřístupněných specializovaných databází a
dále z nepřeberné řady typově stejných, volně přístupných zdrojů na Internetu (zejména
z universit a škol, agentur orientovaných na SME a dalších specializovaných institucí a programů). Výběr zdrojů vycházel z diskusí s tutorem a dalšími odborníky na škole, ale též
z vlastních studijních i praktických podnikatelských zkušeností autora a možností pokročilého
prohledávání elektronických informačních zdrojů a databází.
Pro první kroky primárního výzkumu faktorů „růstu a nerůstu“ malých tuzemských firem
technologického (softwarového) zaměření byly využity rozhovory s vlastníky/manažery charakteru blízkému „in-depth interview“. Třídění a zpracování získaných informací do podoby
využitelné pro vlastní výzkum, včetně přípravy tohoto příspěvku, bylo prováděno s využitím
66
jednodušších metod „knowledge managementu“, tj. počítačové správy, třídění a zpracování
dokumentů do podoby dále využitelné vlastní databáze podkladů a informací autora.
Inovace a řízení inovací obecně
Existuje celá řada více či méně konjunktních definic a vysvětlení pojmu týkajících se fenoménu inovace. V záplavě literatury lze dohledat řadu různých modelů inovací (například jenom v knize (Affuah, 2003) uvádí autor 9 statických modelů a 3 dynamické modely inovace),
různých technik inovačního managementu (včetně těch zaměřených speciálně na SME, například (Ohme, 2002)), metodologií a nástrojů používaných pro řízení inovací nebo jejich, opět
z různých pohledů pojímaných, dílčích fází jako je generování nápadů a vynálezů v rámci
„invention“ procesu, coby subprocesu, který je realizovanou, „hmatatelnou“ inovací doplněn
do celku teprve tvořícího celý „innovation„ proces (Trott, 2005).
Rozlišují se různé typy inovačních strategií a řeší se výběr, resp. návrh správné inovační strategie pro konkrétní interní a externí podmínky firmy (Goffin, 2005), specifikují se o dimenze
inovačního prostoru vymezující typ či charakter inovací (například Tidd, 1998), hovoří se o
míře inovativnosti a inovační kultuře organizací apod. V této souvislosti bývá nejčastěji citována světově proslulá americká návrhářská („design consultancy“) firma IDEO, jejíž stejně
nazvaná metodologie inovativního myšlení, založená na 10 rolích se synergickým působením,
jejichž „hraním“ lidé v organizacích s vyspělou inovační kulturou generují nápady a soustavně rozvíjejí inovativnost a inovace, je nejen zvěčněna v knihách, například (Kelley, 2005), a
různých časopisech, (např. The Economist nebo BusinessWeek), ale která též prakticky byla,
a zřejmě úspěšně, implementována v řadě velkých globálních firem, jako je Samsung, Procter
& Gamble apod.
Bylo by zřejmě pohodlné zabývat se dále v rámci příspěvku popisem vybraných inovačních
modelů, metod řízení inovací, souvisejících technik a nástrojů, případně je subjektivně (objektivizovaný pohled zřejmě neexistuje) analyzovat třeba z pohledu praktičnosti pro potřeby malé firmy, a pro umocnění výsledného efektu vylepšit „umělecký“ dojem práce některými
z řady obrázků a diagramů nabízených v související literatuře. Nicméně autor je přesvědčen,
že to není účelem této práce, kterou je třeba udržet v obecnější, i když formátově méně efektní, rovině nadhledu nad problematikou inovace.
Již bylo řečeno v úvodu, že inovace jsou jedním z klíčových zdrojů konkurenční výhody, a
zvláště v dnešním globalizovaném a vysoce dynamickém, konkurenčním prostředí je ekonomický úspěch firmy významně závislý právě na její schopnosti vytvářet a úspěšně realizovat
inovace. To platí v obecné rovině pro každou firmu bez ohledu na její parametry a tedy i velikost. Nicméně, reálné řízení inovačního procesu ve firmě je náročný úkol a úspěch inovací
nelze nikdy predikovat se stoprocentní jistotou.
Co je však z praktického hlediska povzbudivé pro každého kompetentního manažera v malé i
velké firmě, je fakt, že inovace není žádné mystérium vycházející nutně z predispozice vrozené kreativity a záblesků geniality vyvolených jedinců – aniž by tím byl význam těchto parametrů popírán - ale je především (jak ostatně již v roce 1985 vyjádřil ve své knize „The Discipline of Innovation“ manažerský guru Peter Drucker) výsledkem vědomého a promyšleného
procesu hledání inovačních příležitostí. Jedna z nejnovějších úspěšných knih zaměřená na
problematiku inovací (Davila, 2006) toto tvrzení vyjadřuje uvedením tří základních, dle autorů nových, principů: 1. Inovace, stejně jako jiné business funkce, je manažerský proces, jehož
zvládání vyžaduje specifické nástroje, pravidla a disciplínu, 2. Inovace vyžaduje měření a
stimuly pro zabezpečení trvale vysokých výsledků, a poslední 3. Podniky mohou využít inovací
k redefinování trhů a odvětví zejména prostřednictvím propojení technologických inovací
s inovacemi business modelu.
67
Shrnuto a podtrženo, inovace je pro firmu nezbytným prostředkem pro dosahování dlouhodobějšího úspěchu a představuje integrální součást „businessu“ podniku a jako taková musí také
být řízena.
Malé firmy a inovace – klíčová témata z teoretické a odborné literatury
Pokud jde o výzkumy a odbornou literaturu k problematice malých firem a inovací, je zřejmě
dosud nejobsáhlejší analýza těchto prací (120 položek) presentovaná v (Hoffman, 1998). Je
paradoxní, že řada uváděných výzkumů v různých sektorech SME dokumentuje existenci
vazby mezi inovačními aktivitami a úspěchem či výkonností malých firem na jedné straně, zatímco srovnatelně kvalitní výzkumy, například co do reprezentativnosti výsledků, dokládají
na druhé straně opak, tedy neexistenci korelace mezi například růstem firmy a inovačními
aktivitami či objemem výdajů na R&D. Lze tedy dovodit, že v případě malých firem neexistuje jednoznačná a definitivní vazba mezi úrovní inovace či výdaji na R&D a úspěchem
či profitabilitou SME.
Na druhé straně tyto výzkumy prokazují, že inovační aktivity malých firem nesou některé
zhruba podobné charakteristiky jako jsou preference produktových inovací před procesními inovacemi, zaměření inovací na tržní výklenky, tedy nikoliv na spotřební trhy, růst míry
formální organizovanosti inovačních aktivit s růstem velikosti firmy, schopnost malých firem
generovat jak inkrementální tak i „breakthrough“ inovace, velká četnost inovací především
ve finálních produktech a minimální v produktech či procesu subdodávek atd.
Analýza uvedených výzkumů též dokládá klíčovou roli interních faktorů v malé firmě při
realizování úspěšné inovace v porovnání s daleko menším významem faktorů externích. Mezi
dva nejvýznamnější interní faktory, které silně ovlivňují inovační aktivity firmy a jejich výsledky, zřejmě nepřekvapivě patří jednak angažmá kvalifikovaných vývojářů a inženýrů
v dané firmě a dále silný „leadership“ vlastníka-manažera, případně profesionálního manažera. Samozřejmě slabá úroveň těchto dvou faktorů, například neschopnost či nemožnost získat na pracovním trhu kvalitní techniky a vývojáře či neprofesionální řízení firmy majitelem,
naopak reprezentuje kritické omezení pro úspěch inovačních aktivit firmy a bariéry dalšího
úspěšného rozvoje, růstu malé firmy. Leadership vlastníka-manažera pak implikuje v rámci
zaměření souvisejících výzkumů hledání určité typologie vlastníků, spojených se schopností
či neschopností provádění úspěšných inovačních aktivit, zkoumání jejich personálních a
osobnostních vlastností apod. Inovační proces je v úspěšných (trvale rostoucích) malých firmách považován za klíčový strategický proces s aktivitami generického charakteru provázanými právě s charakterem vývoje firmy (Tidd, 1998). Mezi tyto aktivity patří především monitoring a analýza externího a interního prostředí firmy, dále business strategie a strategické
rozhodování, management zdrojů firmy a aktivity související s implementací technického vývoje a vývoje relevantního trhu firmy. Tyto aktivity lze zjednodušeně interpretovat jako sekvenční, tedy na sebe navazující, přičemž jejich cyklické opakování je realizováno prostřednictvím zpětné vazby učení se a opakování vylepšených inovací, která propojí implementační
fázi inovace s dalším monitoringem a analýzou prostředí firmy. Opakováním strategického
cyklu těchto aktivit firma vytváří a rozšiřuje svou znalostní databázi a zároveň zkvalitňuje a
rozvíjí řízení inovačního procesu.
Srovnání „inovačních“ charakteristik malých a velkých firem
Jak již bylo konstatováno v úvodu příspěvku, je obecný cíl inovací v malé i velké firmě stejný
– tedy získání a udržení konkurenční výhody na příslušných trzích. Samozřejmě, lze předpokládat různou profesionální úroveň a „kvalitu“ dovedností, především v oblasti technických a
marketingových kompetencí, a tudíž i rozdíly ve faktických výstupech inovačních procesů
v malé a velké firmě. Nicméně obecný smysl inovace je v obou případech tentýž.
68
Inovační chování firem samozřejmě není zdaleka spojeno pouze s parametrem velikosti firmy.
Je také ovlivňováno business aktivitou konkrétní firmy, charakterem odvětví a trhů, na nichž
firma operuje i povahou inovací samotných. Existují – ve výzkumech víceméně uznávané –
inovační výhody velkých firem oproti malým a vice versa, přičemž většinou výhoda jednoho
typu firmy je nevýhodou druhého typu a naopak (Burns, 2001). K „uznávaným“ inovačním
výhodám velkých firem patří především jejich materiálové či zdrojové výhody, tedy relativně
větší finanční i technologické zdroje, ale též možnosti angažování profesionálního managementu a technických specialistů, možnosti lepší ochrany inovací před konkurencí, silný marketing apod. Naopak, k obvykle uváděným inovačním výhodám malé firmy patří její behaviorální výhody či charakteristiky, tedy podnikatelská dynamika a flexibilita vycházejíc většinou
z jejich jednodušší, plošší organizační struktury a promítající se většinou do výrazně pružnějších reakcí na příležitosti trhu a jejich rychlejší kapitalizaci (Rothwell, 1989). Samozřejmě,
tato obecná charakteristika se týká skutečně inovativních a rostoucích malých firem, nikoliv
SME obecně.
Porovnání výhod (+) a nevýhod (-) velkých a malých firem ve vztahu k inovacím uvádí následující tabulka (Rothwell, 1994):
FAKTORY
Management
Komunikace
Organizace
Marketing
Finance
MALÉ FIRMY
+
rychlé rozhodování, malá zátěž
byrokracie, ochota riskovat
-
podnikatelům často chybí manažerské dovednosti a zkušenosti
+
rychlá, efektivní a neformální
komunikace uvnitř firmy
-
často chybí čas a zdroje na identifikaci a využití důležitých externích zdrojů kvalifikovaných vědeckých a technických znalostí
+
obecně jednoduchá, na „core“
business zaměřená organizační
struktura, většinou s určitou dynamikou, ošetřující využití omezených personálních zdrojů malé
firmy
VELKÉ FIRMY
+
profesionální management schopný řídit komplexní složitou organizaci
-
náchylnost k nadbytečné byrokracii, manažeři často sklouzávají do
role pouhého administrátora a
ztrácejí potřebnou dynamiku ve
vztahu k dlouhodobým cílům a
příležitostem = nízká úroveň „entrepreneurshipu“
+
schopnost vybudovat a využít
komplexní externí vědecké a
technologické sítě
-
těžkopádná interní komunikace,
dlouhé rozhodování ve velké hierarchii úrovní a tedy pomalé reakční časy
+
potenciál pro využití synergie
kompetencí obsažených ve velkém celku, např. různých divizí
-
obecně složitá a mechanistická
organizační struktura
+
schopnost rychle reagovat na měnící se požadavky trhu, schopnost
využít příležitosti dominance
v úzkých tržních nikách
+
velká tržní síla založená na existujících produktech, efektivní distribuční a servisní (službové)
vlastnosti
-
možnosti vstoupit na nové,
zejména zahraniční trhy, jsou
omezené, často nedosažitelné
s ohledem na náklady
-
ignorování (a nehledání) vznikajících trhů s počátečními charakteristikami tržní niky, avšak se
značným růstovým potenciálem
+
inovace malých firem mohou být
méně nákladné
+
schopnost získání externích zdrojů kapitálu, fungování na kapitá-
69
FAKTORY
MALÉ FIRMY
-
Technická
způsobilost
inovace představují relativně velké finanční riziko, které nelze racionálně distribuovat (například
díky omezenému produktovému
portfóliu)
-
problematická přístupnost k cizím
zdrojům, relativně velká cena kapitálu (financování z vlastního
jmění)
+
technické kapacity nejsou roztříštěny do mnoha útvarů a celků
-
nedostatek špičkových technických a vědeckých specialistů, dedikovaný („full-time“) R&D může
být příliš nákladný a jeho „velikost“ může být zdrojem neefektivních nákladů plynoucích
z malého rozsahu R&D
VELKÉ FIRMY
lových trzích, možnost rozložení
rizik financování inovací přes celé
produktové portfólio
-
tlak akcionářů na profitabilitu
(rychlý zisk z dividend) může
vnucovat managementu preference krátkodobých cílů
+
schopnost využití úspor z rozsahu
v rámci výroby i R&D, možnost
vytvořit velká R&D útvary, což
umožňuje angažovat špičkové
specialisty
-
velké R&D se může postupně izolovat od ostatních korporátních
funkcí
Schopnost
„učit se“
+
schopnost rychlého učení se a
adaptování nových postupů a procedur i strategií
-
pomalejší schopnost učení se díky
„zajetým kolejím“ dobře propracovaných rutinních postupů a
praktik
Regulace
+
státní regulace často poskytuje
malým firmám určité úlevy nebo
dotace
+
-
jiné regulace, komplexní předpisy
a normy jsou velkou zátěží s velkými náklady na zpracování
agend a náklady ušlých příležitostí
schopnost realizovat patentová
řízení a ochranu svých patentů,
lepší schopnost naplňovat regulační a související opatření státu
-
vůči některým větším firmám
může stát postupovat velmi přísně
v rámci uplatňování regulací
+
velké firmy mohou usilovat o cenové vůdcovství prostřednictvím
využití učící křivky a schopnosti
dosáhnout úspor z rozsahu
Růst
-
patentová řízení jako ochrana inovace mohou být pro malou firmu
příliš nákladná
+
existence růstového potenciálu
přes strategie diferenciace, technický a tržní „leadership“ na svém
úzkém trhu
-
problematické získávání externího
kapitálu pro financování růstu
-
problematické manažerské zvládání růstu
Malé firmy většinou operují v tržních nikách s využitím strategie odlišení a s ohledem na nedostatek zdrojů a preferenci inovačního řešení s nižší cenou budou pravděpodobně inovovat
spíše prostřednictvím marketingu a zákaznických služeb, zatímco skutečná radikální produktová inovace charakteru uvedení nového produktu nebo dokonce produktové řady je nepoměrně méně častá. Navíc pro fungování v tržním výklenku většinou nebývá kritickým časový
parametr uvedení produktu na trh („time to market“). Zdrojová omezení a limity využitelných
kompetencí v malé firmě nutí malé podniky daleko více aktivně využívat externích vazeb
(Ledwith, 2000) na dodavatele, zákazníky, obchodní a technologické partnery, konzultanty
apod. (sumárně tedy na „stakeholders“), což je dále nutí vyvíjet a vylepšovat dovednosti
70
v řízení těchto externích vztahů. Personální omezení a snížená dostupnost služeb a možností
angažování špičkových technických či dokonce vědeckých specialistů vytváří tlak na celý
vrcholový management, jeho aktivní účast v inovačním procesu a jeho propojení s firemní
strategií (samozřejmě, v realitě potom velmi závisí na manažerských schopnostech a kompetencích vrcholového managementu).
Inovační management v malé české firmě
V rámci komplexnějšího výzkumného úkolu autora (v nepříliš pokročilé fázi), zabývajícího se
aspekty vývoje malých firem, byly zjišťovány dotazníkovým šetřením faktory, významně
ovlivňující v časovém intervalu tří až pěti let vývojové charakteristiky malých technologických podniků, konkrétně především na vzorku firem operujících na českém trhu identifikačních systémů (typický trh menších firem bez výrazně dominantních „hráčů“). Pouze tři
z těchto firem pak byly navíc ochotny absolvovat „in-depth“interview. I když šetření nebylo
zaměřeno cíleně na problematiku inovací, byla „inovativnost“ firmy, byť v různých termínových mutacích, označena jako strategický faktor vývoje firmy všemi dotazovanými podniky.
Nutno ještě podotknout, že žádnou ze sledovaných firem nelze podle vývojových charakteristik označit za rychle rostoucí firmu, u níž by bylo možné předpokládat výrazný či specifický
pro-inovační přístup v rámci formulování strategie a reálného fungování. Získané informace a
z nich vyvozené závěry, nejsou, samozřejmě, reprezentativní a mají pouze ilustrativní význam.
Z vyhodnocení dotazníků jedenácti malých firem lze konstatovat, že inovace, resp. provádění
inovací je považováno za strategický faktor podmiňující další rozvoj (růst) firmy nebo alespoň
její úspěšné přežívání. Inovační aktivity však pouze v jedné z firem byly presentovány jako
cílené a strukturované činnosti (pravidelné „brainstormingy“ pro generování podnětů),
v ostatních případech byly označeny jako víceméně ad hoc aktivity nebo aktivity charakteru
reakce na působení negativních vlivů typu snižování tržeb nebo snižující se zákaznická spokojenost. Z typů uvedených jako realizované inovace je zřejmé, že firmy chápou inovaci jako
čistě technické zdokonalení svých produktů (webové technologie, hardwarová koncepce, nové
terminály apod.), i když mimo sekci „inovací“ dotazníku většina malých podniků zdůrazňovala jako kritickou nezbytnost radikálně zlepšovat svoje zákaznické služby především v postrealizační fázi uživatelské a provozní podpory svých aplikací u zákazníků (tedy provádění
inovací spojených se zlepšováním procesů poskytování služeb). Rozměr a význam svých tržních schopností, resp. možnosti využití nové tržní znalosti, pro inovaci svých produktů, nebyly podniky presentovány. Z dotazníků i, byť pouhých tří, „interviews“ malých firem lze zřejmě dovozovat skutečnost, že malé firmy, resp. jejich vlastníci, přistupují k problematice inovací a inovačního managementu zcela intuitivně, bez teoretických znalostí a základů inovačního managementu (modelů inovací, inovačních strategií, fází inovací apod.).
Také ze semi-strukturovaného interview s majiteli tří ze zkoumaných firem lze vyvodit již
výše uváděné výrazné preference technických aspektů inovace, provádění ad hoc inkrementálních inovací svých produktů, žádné nebo minimální teoretické znalosti o problematice inovací a z toho plynoucí, mimo jiné, „neřízení“ inovací, což je v souladu s často uváděným faktem nedostatečné manažerské profesionality. Za pozornost stojí také dvě další skutečnosti
kontraproduktivní ve srovnání se závěry zahraničních výzkumů v dané oblasti, totiž že žádný
z majitelů neprezentoval problém v nedostatku finančních zdrojů pro inovace, resp. růst společnosti (jeden z nich připustil, že problém je spíše v neexistenci inovativního nápadu či záměru) a dále byly nepřímo zpochybněny mýty o rychlém rozhodovacím procesu a ochotě riskovat, jako jednoho ze tří parametrů podnikatelské orientace podniku. Všechny tři firmy presentovaly „podnikání na jistotu“, tedy víceméně s preferencí takových postupů a strategického
chování, které minimalizují riziko (zde je třeba znovu připomenout nereprezentativnost, resp.
nezobecnitelnost uváděných tvrzení a fakt, že nešlo o rychle rostoucí firmy). Navíc řízení
dvou z těchto společností, a tím také přístup a rychlé rozhodování například o inovacích vět71
šího významu (čímž nejsou míněny nutně radikální / „disruptive“ inovace), byly patrně významně ovlivňovány vnitřními politikami, zájmy a názory společných vlastníků firmy, čímž
výrazně „utrpěla“ efektivnost strategického řízení včetně inovačních aktivit těchto společností.
Diskuse
Z rozboru dostupné, byť převážně zahraniční, literatury a nakonec i z vlastního „minivýzkumu“ je patrné, že malé firmy mají svá specifika i v oblasti inovací a jejich řízení. Výsledky výzkumů, jakkoliv je nelze zcela paušalizovat, presentují v porovnání s většími firmami poměrně konzistentní množiny výhod a nevýhod. Lze však oprávněně namítnout, že většina z presentovaných „inovačních“ výhod (v podstatě jde spíše o obecné výhody promítající se
v celkové strategické orientaci a chování příslušné malé firmy) je poplatná zejména rostoucím, resp. rychle rostoucím, malým firmám včetně úspěšných „start-upů“. Naopak malé
firmy, které - buď donuceny svými vnitřními (případně i vnějšími) faktory typu např. neprofesionální úrovně manažerského řízení, (ne)kvality lidských zdrojů či reaktivního způsobu fungování nebo cíleně fungující v souladu s původním podnikatelským záměrem „nerůstu“
(tzv. life-style firmy) – pouze přežívají, řadou z těchto „inovačních“ výhod rozhodně nedisponují. Podle názoru autora, podloženého vlastní zkušeností z oblasti fungování malých
firem, v českých podmínkách většina těchto firem realizuje inovační management intuitivně, bez teoretických základů a informačního zázemí, synergicky a pro-aktivně propojujícího
nové technologické s novými znalosti o trhu či trzích. Intuitivnost sice nemusí vždy vyústit do
podoby slabé stránky firmy, většinově je však inovační management v lepším případě ztotožněn s procesem trvalého zlepšování, jak ho té či oné firmě naordinoval například systémem
řízení jakosti. Praktická úroveň inovací je relativně nízká, často vynucená, tedy inkrementální
a navíc reaktivní.
Samozřejmě existují zářné příklady inovativního chování konkrétních menších či středních
českých firem, tažené výraznou podnikatelskou osobností, angažováním zahraničního partnera, participací firmy na „vícefiremním“ velkém výzkumně-vývojovém projektu, případně působením „inovativního“ prostředí technologického inkubátoru. Většinově však populace malých firem v České republice prozatím nepřizpůsobuje své chování a učení se především majitelů-manažerů verbálně uznávanému požadavku „innovate or die“.
Závěr
Primárním cílem tohoto příspěvku byla presentace stavu poznání v oblasti inovačních aktivit
malých firem. Prostřednictvím průzkumu dostupné literatury z této oblasti byly autorem analyzovány informace z dané oblasti a zpracovány do formy popisného přehledu specifik fenoménu charakteru „inovace a jejich řízení v malé firmě“. Ve stručné podobě obsahuje příspěvek též nereprezentativní zjištění z vlastního „mini-výzkumu“ několika malých českých firem
technologického zaměření s tím, že zkoumaný „vzorek“ nezachytil žádnou skutečně rychle
rostoucí malou firmu.
Seznam literatury:
[1] ACS, Z.J., AUDRETSCH, D.: Innovation and Small Firms, nakl. MIT Press, Cambridge
1990, ISBN 0-26-201113-1
[2] AFFUAH, A.: Innovation Management: Strategie, Implementation, and Profits, 2.vydání,
Oxford University Press, Inc., New York 2003, ISBN 0-19-514230-6
72
[3] BANBURY, C.M., MITCHELL, W.: The Effect of Introducing Important Incremental
Innovations on Market: Share and Business Survival. Strategic Management Journal 16
(1995)
[4] BURNS, P.: Entreprenurship and Small Business, Palgrave Publisher Ltd., Basingstoke,
Hampshire UK 2001, ISBN 0-333-91474-0
[5] DAVILA, T., EPSTEIN, M.J., SHELTON, R.: Making Innovation Work: How to Manage It, Measure It, and Profit from It, Warthon Scholl Publishing, Pearson Education, Inc.,
New Jersey, 2006, ISBN 0-13-149786-3
[6] GOFFIN, K., MITCHELL, R.: Innovation Management: Strategy and Implementation
Using The Pentathlon Framework, Palgrave MacMillan, Basingstoke, Hampshire UK, 2005,
ISBN 1-4039-1260-2
[7] HOFFMAN K., PAREJO, M., BESSANT, J., PERREN, L.: Small firms, R&D, technology and innovation in the UK: A Literature Review, Technovation vol.18 (1998), č.1
[8] HOLMES, S., ZIMMER, I.: The Nature of Small Firm: Understanding Motivations of
Growth and Non-Growth Oriented Owners, Australian Journal of Management, vol. 19
(1994), č.1
[9] CHRISTENSEN, C.M., RAYNOR, M.E.: The Innovator’s Solution: Creating and Sustaining Successful Growth, Harvard Business School Press., Concordville, US, 2003,
ISBN 1-57851-852-0
[10] KELLEY, T., LITTMAN, J.: The Ten Faces of Innovation: Strategie for Beating the
Devil’s Advocate and Driving Creativity Throughout Your Organization, Currency/DoubleDay, a Division of Random House, Inc., Concordville, USA, 2005, ISBN 0-38551207-4
[11] LEDWITH, A.: Management of New Product Development in Small Electronics
Firms, Journal of European Industrial Training, vol. 24 (2000): 2/3/4
[12] OHME, E.T.: Guide for Managing Innovation, CIDEM-Centre for Innovation and
Business Development, ACV edicions, Barcelona 2002, Copyright Reg.No.: B-18.923-02
[13] ROTHWELL, R.: Small Firms, Innovation and Industrial Change, Small Business
Economics, vol.1 (1989)
[14] ROTHWELL, R., DODGSON, M.: Innovation and Size of Firm. The Handbook of Industrial Innovation., nakl. Edward Edgar Publ., Aldershot 1994, ISBN 1-852-786558
[15] TIDD, J., BESSANT, J., PAVITT, K.: Managing Innovation: Integrating Technological, Market and Organizational Change, John Wiley & Sons Ltd., 3rd. ed., West Sussex,
2005, ISBN 0-470-093269
[16] TROTT, P.: Innovation Management and New Product Development, 3. vydání, Financial Time/Prentice Hall, Harlow, 2005, ISBN 0-273-686437
[1] VERMEULEN, P., O’SHAUGHNESSY, K.C., DE JONG, J.P.: Innovation in SMEs:
An Empirical Investigation of the Input-Throughput-Output-Performance Model, SCALES
paper N200302, SCALES-series research reports EIM, Zoetermeer, June, 2003
Autor:
Jiří Peterka, Ing., MBA
Kontaktní adresa: ANeT-Advanced Network Technology,s.r.o., Šumavská 35, 658 56 Brno
Telefon: 603419364
Fax: 541214616
E-mail:
[email protected]
73
K problematike vzťahu slovenských podnikateľských
subjektov k inováciám
Mária ROSTÁŠOVÁ, Matilda DROZDOVÁ
Abstract
Technological and innovation policy in Slovakia present nowadays a complex system, which
reflects the long term society interests and impacts on its future development as well as methodical analysis and evaluation of its development. It supports supply (formation of strategies) and demand (innovations on the market) as well as development of pro-innovation business environment. On the basic of this policy there is not a sufficiently favourable situation in
the field of innovation in Slovakia. In comparison with the developed EU countries the share
of innovating establishments is low. At the same time contribution of knowledge potential to
economic growth is low, too. The paper proves this fact, which was also documented by the
project and the research realized in Žilina region.
Kľúčové slová:
inovácie, regionálna inovačná politika, inovačná stratégia, SWOT analýza, výskum a vývoj,
proinovačné myslenie
Projekt regionálneho významu
Na začiatku jednej prednášky pána Dr. Johna Beachama pri návšteve Žilinskej univerzity
v Žiline sa na premietacom plátne objavil výrok Charlesa Darwina: „Druhy, ktoré prežili neboli najinteligentnejšie – boli najprispôsobivejšie zmenám. Témou prednášky boli inovácie
a prednáška sa konala na pôde univerzity, ktorá sa práve pripravovala na riešenie významného
projektu – Žilinská inovačná politika a riešitelia projektu pravdepodobne ani netušili, koľkokrát sa úvodný výrok počas riešenia potvrdí.
Žilinská inovačná politika tvorí jeden regionálny projekt z významnej skupiny riešených projektov v rámci celej Slovenskej republiky, ktorých úlohou je podnietiť vznik a šírenie inovácií
pre dosiahnutie regionálneho rozvoja a prispieť tak k odstráneniu základnej príčiny regionálnych disparít.
Celkový cieľ projektu ZIP (Žilinská inovačná politika) je, prostredníctvom sformulovania
regionálnej inovačnej stratégie, vytvoriť aktívne prostredie pre výskum a vývoj, inovácie
a podnikanie v Žilinskom regióne. Hlavným cieľom ZIP je vytvoriť prostredie pre regionálne
inštitucionálne štruktúry na podporu inovácií, založené na sieťach spolupráce medzi existujúcimi inštitúciami a organizáciami. Strategický inovačný rámec by mal aktivovať existujúce
firmy k ďalším inováciám na všetkých úrovniach a región by sa mal stať priateľský
a naklonený k vytváraniu pozitívnej kultúry pre nových podnikateľov. Jedným
z predpokladov by malo byť vytvorenie autonómnych a stabilných sietí so zastúpením kľúčových ľudí z vedy, administratívy a priemyslu (trojitá špirála) v rámci regiónu, rovnako ako aj
na „nadregionálnej“ úrovni v susedných krajinách i v zahraničí. Tento cieľ plne zodpovedá
technickému obsahu pracovného programu “Výskum a inovácie”, ktorý si položil za cieľ povzbudenie regionálnych inovačných politík a transregionálnej spolupráce”. Konkrétne projektové ciele zahŕňajú dosiahnutie ľahšieho prístupu k vedomostiam a odborným znalostiam ako
aj zlepšovanie podpory pre podnikateľské subjekty. Odrážajú vedecké, technické, širšie spoločenské a strategické ciele v oblasti výskumu a inovačných aktivít. Okrem národného aspektu, sa berú do úvahy aj európske vedecké, technické, širšie spoločenské a strategické ciele
v oblasti výskumu a inovačných aktivít, zapracovaním cieľov šiesteho rámcového programu
a špeciálneho programu „Štrukturovanie európskeho výskumného priestoru”.
74
Čo sa riešením tohto konkrétneho projektu, ako aj projektov tohto zamerania v ostatných regiónoch Slovenska vyrieši? Aký je vlastne inovačný potenciál Slovenska? Prevažujú silné
alebo slabé stránky inovačných procesov v slovenských podnikoch? Sú vytvorené príležitosti
a eliminované hrozby prichádzajúce z okolia a ovplyvňujúce aktivity podnikov smerom
k inováciám?
Regióny Slovenska a ich východiská pre inovačné aktivity
Regióny Slovenska sú charakteristické špecifickým vývojom daným predovšetkým ich historickým začlenením do rôznorodého európskeho hospodárskeho priestoru. Časť regiónov situovaná na juhu a juhovýchode Slovenska sa rozvíjala predovšetkým na agrárnom základe,
ovplyvnenom predovšetkým dostatkom úrodnej pôdy. Severné a stredné Slovensko, ktoré sa
nemohlo vyvíjať cestou rozvoja poľnohospodárskej výroby bolo nútené rozvíjať remeselnú a
neskôr i priemyselnú výrobu ako jediný zdroj obživy svojho obyvateľstva. Rozvoj priemyselnej výroby mal dlhodobú tradíciu predovšetkým v oblastiach v blízkosti surovinových zásob a
v okolí prirodzených komunikačných tepien. Toto historické členenie územia súčasného Slovenska je dosiaľ zreteľné v odlišnostiach vývoja priemyselnej výroby jednotlivých regiónov.
Obr. 1 Regióny Slovenska podľa hospodárskej úrovne (31.12.2001)
Zdroj: Regionálny rozvoj Slovenska- Východiská a súčasný stav (2004)
Z mnohých charakteristík ovplyvňujúcich inovačný potenciál Slovenska je možné priblížiť aj
ľudský potenciál jednotlivých regiónov Slovenska podľa trendov v populačnom vývoji
a trendov vo vývoji vzdelanostnej štruktúry obyvateľstva Na základe tohto skúmania boli regióny podľa vzdelanostnej štruktúry rozdelené na nasledovné skupiny:
• veľmi dobrá situácia,
• priaznivá situácia,
• priemerná situácia,
• nepriaznivá situácia,
• veľmi nepriaznivá situácia.
75
Obr. 2 Ľudský potenciál v regiónoch SR – vzdelanostná situácia
Zdroj: Regionálny rozvoj Slovenska- Východiská a súčasný stav (2004)
Z nasledujúcej tabuľky a porovnania s ostatnými regiónmi vidieť regióny Slovenska a ich
vytváranú hodnotu HDP.
Tab. 1 HDP podľa regiónov v mil. EUR na obyvateľa
2001
2002
Regióny SR
NUTS III
v mil. EUR
%
v mil. EUR
bratislavský
25351
119,7
22812
trnavský
10700
50,5
10043
trenčiansky
9847
46,5
9251
nitriansky
9004
42,5
8410
žilinský
8701
41,1
8138
banskobystrický
9299
43,9
8400
prešovský
6640
31,4
6029
košický
9813
46,4
9251
SR spolu
10857
51,3
10009
EÚ - 25
23337,5
100
22780,9
%
111,3
49
45,1
41
39,7
41
29,4
45,1
48,8
100
2003*
v mil. EUR
%
25664
119,9
11628
54,3
10118
47,3
9657
45,1
8915
41,7
9554
44,6
6753
31,6
9913
46,3
11195
52,3
23551,1
100
*Údaje sú predbežné, spresnené na základe výpočtu EUROSTATOM
Na proces implementácie inovácií v SR vplýva aj stav v rozdelení ekonomických činností
podľa ekonomickej úrovne, ktoré je uvedené na základe delenia používaného Eurostatom
(spolu s OECD), ktorý používa delenie priemyselných podnikov podľa jeho technologickej
intenzity na:
76
-
high-technology (H-tech), napr. výroba kancelárskych strojov a počítačov, výroba rádiových, televíznych a komunikačných zariadení;
-
medium-high-technology MH-tech), napr. výroba elektrických strojov a prístrojov,
výroba motorových vozidiel, prívesov a návesov, výroba chemikálií a chemických výrobkov;
-
medium-low-technology ML-tech), napr. výroba výrobkov z gumy a plastov, výroba
kovov;
-
low-technology (L-tech), napr. výroba potravín a nápojov, výroba textílií, výroba celulózy a papiera;
Toto členenie napr. uplatnené v podmienkach priemyselných podnikov stredného Slovenska
s prevahou drevospracujúceho, hutníckeho a ľahkého priemyslu sa prejavuje aj v rozdelení
podnikov podľa úrovne technológií, kde približne polovica pracuje v oblasti vyšších technológií a polovica v oblasti nižších technológií.
Postavenie Žilinského regiónu v podmienkach Slovenskej republiky
Žilinský región zahrňuje 5 historických oblastí: Kysuce, Liptov, Oravu, Turiec a časť stredného Považia. Skladá sa z 11 okresov s celkovou rozlohou 6 874 km2 a s počtom obyvateľov
690 000. Geograficky je Žilinský región veľmi rôznorodý. V okolí najdlhšej slovenskej rieky
Váh, ako aj okolo riek Kysuca, Turiec a Orava sa tvorí poľnohospodárska produkcia v regióne, zatiaľ čo pohoria sú dôležitým zdrojom pre stavebné drevo a turistický ruch. Viac ako
polovica oblastí Žilinského regiónu je chráneným životným prostredím. V Žilinskom regióne
sú reprezentované všetky hlavné priemyselné sektory, ale najdôležitejšie sú strojársky, chemický, textilný, energetický a stavebný priemysel. Priemyselné zameranie je podporované
blízkosťou priemyselných zón v susednej Českej republike a Poľsku. Takéto priemyselné
zóny zatiaľ nie sú v Žilinskom regióne. Hlavnými priemyselnými sektormi sú hutníctvo, chemická výroba, textilná výroba, celulóza a výroba papiera, ako aj výroba strojných zariadení.
Žilinský región zaznamenal v posledných rokoch nebývalý rast v elektrotechnickom priemysle, ako priamy výsledok podstatnej zahraničnej investície. Informačné a komunikačné technológie a elektronika sú tiež významné sektory s dlhodobou tradíciou vo výskumnej a vývojovej
oblasti, ako aj vo výrobe softvéru a hardvéru. V posledných rokoch vzniklo mnoho nových
menších spoločností, ktoré sa stávajú čoraz dôležitejšími v regióne. Región má stabilnú
výskumnú základňu, najmä v doprave, informačno – komunikačných technológiách, chemickej, textilnej a potravinárskej oblasti. Má tiež silné postavenie v stavebnom priemysle. Naviac, lesy v regióne predstavujú potenciál pre rozvoj ďalšej výroby. Poľnohospodárstvo hrá
malú úlohu v regionálnej ekonomike, s orientáciou viac na finálnu výrobu potravín.
Žilinský región je tiež dôležitá medzinárodná križovatka spájajúca dopravnú sieť troch štátov
– Slovenska, Českej republiky a Poľska. Žilina patrí k najväčším železničných uzlom Slovenska. Regionálne letisko v Žiline sa používa hlavne pre charterovú dopravu a výcvik nových
pilotov.
V Žilinskom regióne sa nachádzajú tri inštitúcie poskytujúce univerzitné vzdelanie. Žilinská
univerzita je so svojím zameraním jedinečnou na Slovensku a má viac než päťdesiatročnú
tradíciu s poskytovaním vzdelania a výskumu na poli dopravy a informačných technológií.
Okrem toho, v priebehu posledných desiatich rokov sa univerzita stala vzdelávacou inštitúciou s rozsiahlym profilom v mnohých oblastiach vedy, technológií, ekonomiky, manažmentu,
a nedávno aj vo vzdelávaní prírodných vied.
Analýza inovačného potenciálu Žilinského regiónu
Jedným z čiastkových výsledkov projektu Žilinská inovačná politika je spracovanie SWOT
analýzy inovačného potenciálu podnikov a inštitúcií Žilinského regiónu, ktorá definovala nasledujúce skutočnosti:
77
Silné stránky:
•
•
•
•
•
•
•
manažment podnikov zastáva názor, že inovačný rozvoj môže napomôcť k splneniu
strategických cieľov firmy
v prevažnej väčšine podnikov existujú dostatočné pohnútky pre inovačný rozvoj
vo väčšine podnikov prebieha proces tvorivého rozvoja
manažment podnikov podporuje zamestnancov k predkladaniu nových myšlienok
nové alebo výrazne zdokonalené produkty a
procesy, ktoré boli uvedené na trh sú vo veľkej miere novinkou na trhu, t. j. uvedený
skôr, ako ich uviedli konkurenti
najvyššia aktivita v podnikoch je zameraná
na vnútorný výskum a vývoj, ako aj na školenia zamestnancov smerujúce k inovačným
aktivitám
vyšší stupeň angažovanosti smerom
k organizačným a marketingovým inovačným aktivitám
Slabé stránky:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
78
nízky počet vysokoškolsky vzdelaných zamestnancov v podnikoch a inštitúciách
nedostatok kvalifikovaných zamestnancov
pre oblasť inovácií
malý počet podnikov a inštitúcií so spracovanou inovačnou stratégiou
existujúci odmeňovací systém pre inovačné
myšlienky je skôr výnimkou
v prevažnej väčšine podnikov neuviedli
v rokoch 2004 – 2005 nové alebo výrazne
zdokonalené produkty a služby
nadpolovičná väčšina podnikov nespolupracuje pri inovačných aktivitách s inými podnikmi alebo inštitúciami, či už domácimi alebo zahraničnými
väčšina podnikov sa už nevracia k riešeniu
nedokončených inovačných aktivít
nízka úroveň výdavkov na inovácie
nízka úroveň čerpania finančnej podpory
z fondov EÚ
nízky stupeň spolupráce s inými podnikmi
a inštitúciami pri inovačných aktivitách podnikov
inovačné aktivity ukončené vo fáze návrhu,
resp. oneskorené alebo nezrealizované
nevýznamné chápanie spolupráce s inými
podnikmi a inštitúciami pri inovačných aktivitách, podmienené aj obtiažnosťou nadväzovania spolupráce
nedostatok podaní v oblasti práv duševného
vlastníctva – patenty, priemyselné vzory,
ochranné známky, autorské práva
Cesty k ich zvýrazneniu:
•
•
•
•
zvyšovanie vzdelanosti podnikov smerom
k ich proinovačným tendenciám
zvyšovanie informovanosti o moderných
prístupoch k inovačným aktivitám podnikov
a inštitúcií
štúdium svetových trendov a noviniek na trhu
v jednotlivých odvetviach činnosti podnikov
a inštitúcií
zvýšenie ponuky inovatívnych riešení od
podnikov a inštitúcií vedy a výskumu
Cesty k ich odstráneniu:
•
•
•
•
•
aktívne využívanie trhu práce pri výbere zamestnancov
vybudovanie systému vzdelávania pre oblasť
inovácií
tvorba inovačných stratégií a odmeňovacieho
systému v podnikoch a inštitúciách
tréningové programy pre nácvik tímovej práce a foriem efektívnej spolupráce medzi podnikateľskými jednotkami a inštitúciami
zvýšenie čerpania existujúcich finančných
stimulov a podpory z dostupných zdrojov pre
zvyšovanie inovačných aktivít
Príležitosti:
•
•
•
•
•
Cesty k ich využitiu:
•
pomerne silné impulzy pre inovačné projekty
od dodávateľov zariadení, materiálov
a komponentov
vyššia úroveň výziev pre inovačné projekty
od zákazníkov
inovačné správanie konkurenčných firiem
vyvolávajúce tlak na zvyšovanie inovačného
úsilia súťažiacich firiem
teoreticky a prakticky podložený poznatok o
pozitívnom vplyve inovačných aktivít pre
zvýšenie konkurencieschopnosti firiem
rozvoj informačno – komunikačných technológií a tým zvyšovanie možnosti získania informácií o trhoch, konkurentoch a možností
získavania podpory pre inovačné aktivity firiem
Hrozby:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
budovanie dodavateľsko - odberateľských
vzťahov na základe spoločných inovačných
aktivít
šírenie poznatkov o pozitívnom vplyve inovačných aktivít pre zvýšenie konkurencieschopnosti firiem
využívanie najmodernejších informačno –
komunikačných technológií pre zvyšovanie
možnosti získania informácií o trhoch, konkurentoch a možností získavania podpory pre
inovačné aktivity firiem
Cesty k ich eliminácii:
neefektívna národná inovačná politika
štátu
neexistencia regionálnej inovačnej stratégie
nedostatočná ponuka verejnej finančnej
podpory od miestnych alebo regionálnych orgánov štátnej správy a od vlády
vo všeobecnosti nízky stupeň informovanosti z okolia podávajúcej podnety pre
nové inovačné projekty
nízka angažovanosť univerzít pre
transfer poznatkov do podnikateľského
prostredia
príliš vysoké náklady na inovácie
v existujúcej finančnej situácii podnikov
pomerne neistý dopyt po inovovaných
produktoch
•
•
•
•
iniciovanie zmien v oblasti národných dokumentov pre podporu inovačných aktivít podnikov na národnej a regionálnej úrovni
podpora zvýšeniu stupňa informovanosti
o ponuke riešení vedy a výskumu
celoregionálne marketingové aktivity
v zmysle zviditeľňovania výsledkov inovačných aktivít podnikov a inštitúcií
zvýšenie úlohy univerzít v procese transferu
poznatkov – zvýšenie dôležitosti hodnotenia
tohto aspektu v akreditačnom procese
Základné aspekty SWOT analýzy podľa jednotlivých typov podnikov
Silné stránky, slabé stránky, príležitosti a hrozby
v jednotlivých segmentoch podnikov a inštitúcií
Vzdelanostná štruktúra zamestnancov
Existencia inovačnej stratégie
Proinovačné myslenie, proinovačná atmosféra
Intenzita inovačných aktivít v oblasti výrobkov a
služieb
Podiel tržieb z inovácií produktov z celkových tržieb podniku
Inovačné aktivity v oblasti procesov
Podiel neúspešne ukončených inovačných aktivít
Vnútorný výskum a vývoj v podnikoch
Mikro
podniky
Malé
podniky
Stredné
podniky
Veľké
podniky
W
W
S
W
W
W
S
W
S
W
S
W
S
W
S
S
W
W
W
W
W
S
W
W
S
W
S
S
W
S
S
S
79
Vonkajší výskum a vývoj
Verejná finančná podpora inovačných aktivít
Využitie zdrojov informácií o inováciách
Spolupráca pri inovačných aktivitách
Chápanie dôležitosti vplyvu produktových
a procesných inovácií na zásadné aspekty podnikania
Inovačné aktivity predčasne ukončené, vážne oneskorené
Aktivity podniku v oblasti práv duševného vlastníctva
Organizačné a marketingové inovácie
Chápanie dôležitosti vplyvu organizačných a marketingových inovácií na zásadné aspekty podnikania
Záujem o spoluprácu v oblasti inovácií
W
T
W
S
W
W
T
W
W
W
W
T
W
W
W
W
T
W
W
W
S
S
S
S
W
W
W
S
W
W
W
W
W
W
W
W
W
W
W
W
Vysvetlivky: Ak sledovaný údaj dosiahol v hodnotení respondentov menej ako 50% jeho hodnotenie je W (slabá
stránka), ak viac ako 50%, jeho hodnotenie je S (silná stránka)
Návrhy možných efektívnych inovačných stratégií v Žilinskom regióne
SO stratégia – stratégia využitia
Popis:
SO stratégie sú stratégie využívajúce silných stránok spoločnosti k zhodnoteniu príležitostí
identifikovaných vo vonkajšom prostredí. Tento kvadrant vymedzuje žiaduci stav, ku ktorému
spoločnosť smeruje. Je zrejmé, že tieto stratégie sú cieľom, víziou. Obtiažnosť ich definovania a realizácie je daná mimo iného aj tým, že kombináciou S-O umožňuje ich realizáciu
v reálnom živote len zriedka.
Stratégia vyplývajúca z SO analýzy:
Jednoznačne možno konštatovať, že v podnikoch a organizáciách existuje záujem o inovačný
rozvoj. Toto konštatovanie je základným predpokladom ďalších inovačných aktivít. Vo všetkých podnikoch, bez ohľadu na to, či sú vytvorené inovačné stratégie, sú inovácie považované
za prostriedok pre naplnenie strategických cieľov podniku. Inovačné aktivity vyžadujú nové
tvorivé myšlienky, ktoré je potrebné rozpracovávať prostredníctvom vnútorného výskumu
a vývoja alebo prevziať vytvorené riešenia z externého výskumu. Vytvorenie inovačného prostredia vyžaduje:
• vytvorenie inovačného prostredia konkurenčným správaním podnikov
a inštitúcií,
• hľadanie impulzov/námetov pre inovácie,
• spoluprácu manažmentov podnikov s výskumnými a vývojovými inštitúciami,
• spoluprácu so zahraničnými partnermi a pod.
ST stratégie – stratégie konfrontácie
Popis:
ST stratégie sú možné len vtedy, ak je spoločnosť silná na priamu konfrontáciu s ohrozením.
Táto stratégia vyžaduje zásadné zmeny paradigiem myslenia.
Stratégia vyplývajúca z ST analýzy:
80
Hlavnou myšlienkou tejto stratégie je zmena paradigiem myslenia, prijatím myšlienok zakotvených v európskych, národných a regionálnych strategických dokumentoch. Pri tvorbe
inovačných stratégií na všetkých úrovniach je potrebné rozpracovanie s ohľadom na:
• mechanizmus prechodu od inovačnej myšlienky po jej úspešnú realizáciu,
• partnerstvá medzi prostredím univerzít a inštitúcií VaV a podnikovou sférou,
• efektívne manažérske postupy na základe tzv. najlepšej praxe,
• informačné databázy pre sledovanie situácie na trhu a pod.
Jedná sa o strategickú úroveň tvorby inovačných stratégií.
WO stratégia – stratégia hľadania
Popis:
Tieto stratégie sú zamerané na prekonanie/odstránenie slabých stránok využitím príležitostí.
Pri realizácii týchto stratégií býva príznačné, že vyžadujú získavanie ďalších zdrojov pre využitie príležitostí.
Stratégia vyplývajúca z WO analýzy:
Na základe vytvorených stratégií hľadáme mechanizmus na odstránenie slabých stránok
inovačných aktivít podnikov. Tento efekt sa dosiahne prostredníctvom:
• zosúladenia ponuky a dopytu vo vzdelávaní v oblasti inovácií,
• nájdenia vhodného mechanizmu finančného vykazovania a hodnotenia efektov inovačných aktivít,
• proporcionálneho vyváženia ponuky a dopytu v produktovej politike efektívnym využívaním informačno – komunikačných technológií,
• špecifikovania mechanizmov finančnej podpory a ich propagácia a zviditeľňovanie
• vytvorenia mechanizmu efektívnej spolupráce subjektov dopytu a ponuky inovačných
služieb,
• zjednodušenia a zrýchlenia procesu uplatňovania práv duševného vlastníctva a pod.
Jedná sa o taktickú úroveň tvorby inovačných stratégií.
WT stratégie – stratégie výzvy
Popis:
Jedná sa o obranné stratégie zamerané na odstránenie/ prekonanie slabých stránok
a vyhnutiu sa/eliminácii vonkajšieho ohrozenia. V prípade podniku ide o „prežitie“, v prípade
rozvoja spoločnosti o kľúčové stratégie, ktoré menia spoločnosť. Ak sa berú do úvahy iba tieto
stratégie, končí sa vo väčšine prípadov len u krátkodobých stratégií.
Stratégia vyplývajúca z WT analýzy:
Za predpokladu prijatia národnej a regionálnej stratégie a na základe vytvoreného mechanizmu pre odstránenie slabých stránok a elimináciu hrozieb prichádzajúcich z vonkajšieho
prostredia je potrebné realizovať nasledujúce postupy:
• tvorba viacstupňového systému vzdelávania pre inovačné aktivity podnikov,
• vytvorenie systému odmeňovania inovačných aktivít vo väzbe na možnosti čerpania
verejnej finančnej podpory a európskych podporných fondov,
• budovanie verejne dostupnej propagácie efektov inovačného angažovania firiem,
• uplatnenie procesných prístupov v riadení podnikových inovácií,
• vytvorenie metodík systémového prístupu riešenia podnikových inovácií vrátane zefektívnenia legislatívy v oblasti práv duševného vlastníctva,
• vytvorenie systému podpory inovačných aktivít, etablovanie prospešných inovačných
asistentov pre zvýšenie úspešnosti podávaných projektov,
• špecifikácia spôsobov spolupráce medzi podnikmi a inštitúciami výskumu a vývoja
s dôrazom na odstraňovanie bariér pri nadväzovaní spolupráce a pod.
Jedná sa o realizačnú/operačnú úroveň tvorby inovačných stratégií.
81
Špecifikácia problémových oblastí
Z matice stratégií, ktorá bola vytvorená z celkovej SWOT analýzy, vyplynuli nasledovné problémové oblasti, ktoré si vyžadujú ďalšie riešenie:
1. Strategická úroveň:
Vytváranie a vzájomné prepojovanie inovačných stratégií na národnej, regionálnej
a podnikovej úrovni
Úlohy riešenia:
• národná/európska inovačná stratégia (preštudovanie, dôležité závery),
• postupy tvorby inovačnej stratégie (princípy, súvisiace materiály,)
• návrh na vytvorenie regionálnej inovačnej stratégie (príprava na vytvorenie regionálnej inovačnej politiky).
Nástroj na riešenie: Strategický manažment
2. Taktická úroveň:
Definovanie mechanizmu vytvárania inovačných procesov v podniku alebo
v inštitúcii, vrátane podchytenia záujmu o inovačné aktivity vo vnútri podnikov
Úlohy riešenia:
• transformácia národnej a regionálnej stratégie do podnikových stratégií (význam vyšších stratégií pre tvorbu podnikovej stratégie),
• postupy konštituovania procesu tvorby inovácií v podnikoch (vytvorenie nového procesu,
• príprava podmienok pre realizáciu procesu tvorby inovácií (zmeny spôsobené
prítomnosťou nového procesu a ich prijatie zamestnancami).
Nástroj na riešenie: Inovačný manažment, Manažment kvality, Zlepšovanie procesov
(Business Process Improvement)
3. Operatívna/realizačná úroveň:
Budovanie systémov podpory inovačných aktivít
Úlohy riešenia:
• smery podpory v rámci inovačnej politiky zo strany regionálnych orgánov
a inštitúcií, akým spôsobom bude organizovaná podpora inovácií v regióne
(existencia inovačných asistentov a pod.),
• konkrétne projekty podpory inovačných aktivít (spracovanie návrhov projektov, výber projektu pre pilotné nasadenie),
• pilotný projekt podpory inovačných aktivít.
Nástroj na riešenie: Projektový manažment, Projektové riadenie
Projekt Žilinskej inovačnej politiky sa postupne dostáva do záverečných fáz riešenia. Čiastkové výsledky je potrebné overiť zo strany expertov a spoločne prijať stratégiu, ktorá vytvorí
také prostredie pre inovácie v podnikoch a inštitúciách tohto regiónu, ktoré bude priateľské
invencii a podnecujúce ich neustále napredovanie.
82
Zoznam literatúry:
[1] Záverečná správa z prieskumu dopytu, uskutočneného v rámci projektu ZIP, Žilina 2006
[2] Záverečná správa z prieskumu ponuky, uskutočneného v rámci projektu ZIP, Žilina 2006
[3] Identifikácia predpokladov a možností prekonávania technologickej a inovačnej medzery
SR, ÚSSE SAV, Bratislava 2005
[4] Regionálny rozvoj Slovenska- Východiská a súčasný stav (2004)
[5] Innovating Regions in Europe, IRE, 2006
Autori:
Mária ROSTÁŠOVÁ, prof., Ing., PhD.
Kontaktná adresa:
Žilinská univerzita, F PEDAS, Katedra spojov,
Univerzitná 1, 010 26 Žilina
tel.: +421 415 133 109
e-mail:
[email protected]
Matilda DROZDOVÁ, doc., Ing., PhD.
Kontaktná adresa:
Žilinská univerzita, FRI,
Univerzitná 1, 010 26 Žilina
tel.: +421 905 778 222
e-mail:
[email protected]
83
Innovative Technology in Logistics
Pavla ŘEHOŘOVÁ
Abstract
In my contribution I deal with RFID technology (Radio Frequency IDentification). Automatization, and with that connected acceleration of production and business processes, is coming
in consequence of increasing utilization of information technologies in real time. By means of
scanners the process events are in real time catch, analysed and immediately used for process
management. In the future RFID technologies will be used more and more, i. e. identification
with the help of radio signal broadcasting and acceptance. Managers should take this fact into
consideration because it may become a great competitive advantage in the future.
Key words:
RFID, EPC, supply chain, logistics
1. Introduction
Radio Frequency IDentification (RFID) is a technology of automatic identification. Data in
digital form are saved into „tags“ (chips), from where they could be simply, by means of radio
waves, counted and transcribed. Tag, bearer of information, can be in the form of a smart label or in the encapsulated form of different shapes, sizes and materials. [1]
RFID systems are operated on various wave lengths. For findings of goods movements in
logistics process it is necessary to install several scanners on the planned transport way. These
scanners broadcast high-frequency signal within the range of MHz or GHz. This signal is tuned in to the same frequency as the oscillating circuit of individual chips. When label and
with it connected object arrived at the reach of broadcasters and scanners, then the oscillating
motion accepts a signal of broadcasters and simultaneously modulates it. This modulation
serves to transfer of identifying code EPC (Electronic Product Code) from the chip/object to
the scanner. Scanner subsequently decodes the information from high-frequency transfer signal of chip and hands the ascertained EPC over into the logistics process.
1.1 Electronic Product Code (EPC)
EPC contains the producer number and other important components. It presents the access to
description of object recognized by the scanner. Through the list on Object Name Server
(ONS) we acquire the internet address (URL), which shows (on Information Service) where
the object, described by Physical Markup Language (PML), is located. [3] The structure of
EPC according to standard is on Chart 1.
Chart 1 Structure of EPC Source: [3]
84
1.2 Advantages and disadvantages of RFID
RFID technology offers some substantial advantages:
• direct visibility for reading and recording to tags is not necessary,
• sinking of error rate,
• improved management of goods flow,
• higher level of automatization,
• digital obtaining of information,
• speed of information acquisition,
• mobility,
• resistance and variability of medium. [2]
Its main disadvantages are:
• impassableness of radio waves through water and metal,
• sharing of frequency with other older phone and wireless technologies, i. e. frequent interruptions of frequency,
• RFID tags´ placing on marked objects (codes are not read by reason that they are covering, there are impassable stops etc.).
2. Supply Chain on RFID platform
RFID technologies may carry to business partners considerable benefits if they settle on marking the goods by EPC. The new EPCs must be registered by supplier, so that they could be
confirmed later by a consignment. These information may be used already at the moment of
order, however the supplier must guarantee the confirmity of signature with product. Object
Name Server is a centre of supply chains on RFID platforms. It ensures the access to products´ description for all partners (see Chart 2).
Chart 2 Object Name Server system Source: [3]
Mutual agreement of all partners is a presumption of this system´s functions. At the first sight
it is clear that it serves the higher certainty of planning process and it gives a possibility of
uneconomical stores restriction.
85
3. Possibilities of RFID utilization
Possibilities of RFID utilization are very heterogenous and they could have a substantial benefit in some branches (see 3.1 to 3.4).
3.1 Sales chains
There is a possibility to automatize by RFID technology a lot of activities utilizing barcodes
and replace by that expensive and erroneous human factor. We talk above all about stores
monitoring in stocks and racks (we can count the amount of stores without any manipulation).
RFID technology also speeds up all payments.
3.2 Production logistics
We can think of RFID technology in logistics process management as a fundamental innovation. It brings new possibilities but they are not in full analysed and used yet. Transition to
their utilization is qualified not only by development of its technology but also by creation of
corresponding support from the side of application software.
As extremely advantageous RFID application we can name the car production in Audi. There
is on every car fixed a label containing in its memory all operations, which are necessary to
make. The assembly process is operated according to this specifications directly in place. In
the central system it is conversely. Actual assembly status is kept on the label of an appropriate car. In case of any problem there is a possibility to set aside a car from the line, after this
removal to place it again and continue fluently in assembly. The general management and
check on the assembly process is kept by central system.
3.3 Intelligent household
This technology will be able to bring to households increased comfort in the future, e. g.
scanner of labels in refrigerator may continuously observe groceries durability, size of reserves; automatic setting of microwave program; automatic setting of washing machine according to inserted clothes; etc.
3.4 Other utilization
RFID technologies will be used in many other branches in the future:
•
•
•
•
in combination with other scanners of: temperature, dampness, pressure,
orientation support of blind people by means of labels distributed in their neighbourhood,
transport systems (payments of fees),
personal tickets for sports meetings exclusive of hooligans (FIFA World Cup 2006), etc.
4. Evaluation of RFID possibilities
4.1 Technical viewpoint
Passive and cheap labels, which acquire the energy needed for their activity from the broadcasted signal, have a limited reach. It is done by allowed broadcaster achievement and it is
different for individual countries. The labels with reach higher than 10 cm always demand an
antenna and it must be fixed to goods. It is surely not so simple as in the case of bar codes.
Labels reading, based on radio broadcast, has very limited possibilities of direction ensuring
where the label is situated. Mobile scanners do not offer any information about their positions
and therefore it is not possible to find out where the scanner or the goods is located.
86
4.2 Viewpoint of business economy
The automatic data acquisition, about the movement of goods within the whole supply chain,
is the main benefit of RFID implementation. Also the supplementation of empty racks may be
accelerated by the help of technically evoked warning. It is possible to discover the incorrect
consignments already at the moment of expedition or to recognise it at the moment of consignment´s arrival to the customer, etc. If we want to achieve an advantage of better view of supply chain, any resistence must be suppressed (as it was during EDI or CPRF (Collaborative
Planning, Forecasting and Replenishment) implementation). The enterprises cooperate together only if they have any advantages from that. Therefore RFID technologies implementations, connected with significant expenses, must bring benefits for all participants.
4.3 Viewpoint of needed infrastructure
RFID technology is the alternative of barcodes in term of infrastructure only by the superficial
surveying. By barcodes utilization for facilitation of data collection there are business processes performed by a human, regardless of the product moves or not. From the view of architecture´s proposal the events are evoked analogously, as in the case of data inserting throught
computer key board. RFID scanners work totally unlikely. They broadcast and monitor the
restricted place, pursue all labels there and register the changes, processing by service program which receives permanent data flow. But it is not possible to derive the axis of goods
motion from the scanner´s signal. In RFID it is possible only by using consequential scanners,
that subsequently record the movement of goods. Nowadays it is not exactly clear how to
create an optimal infrastructure for RFID. We take into account above all decentralized data
processing, maybe multistep architecture with autonomous units. It will also contribute to the
total robustness of that system.
4.4 Security viewpoint
EPC is, from its definition, open uncoded information. Therefore every interested person can
(during his/her walk throught department store) unheeded find out what goods is situated in
racks. It is enough when his/her scanner works on labels´ frequency.
5. Current situation and perspective of RFID utilization
5.1 Situation in Germany
Results of several studies (dealing with radio frequency identification technology) were published recently. The study about RFID situation and perspectives (among 670 German production, transport, logistics and business enterprises) brought a disillusion: only 31 % of enterprises have properly dealt with possibilites of this technology utilization; in addition then
majority decided against RFID implementation. [4]
Table 1 Current situation in RFID utilization (Germany)
Source: [4]
87
The utilization in logistics dominates there by RFID implementation. Almost all enterprises,
which decided for implementation of this technology, intend to use it in branches like transport, logistics, distribution and movement of goods (see Table 2).
Table 2 Possibilities of RFID utilization from the view of users
Source: [4]
5.2 Situation in the Czech Republic
The first complete exam of RFID technology proceeds in the Czech Republic in T-Mobile
company. This project fulfils last year authorized all-European norm ČSN ETSI EN 302 208.
This norm is established entirely just for RFID equipments and it ensures the special frequency 868 MHz in the whole Europe. This frequency enables the reach of reading about 5 m. It
deals about breaking through another border, which moves RFID technologies. It is next step
to more massive utilization in almost all branches where technologies, for evidence and stores
movement monitoring, are using. In most cases we talk about stocks and logistics; property
marking; inventory; etc. T-Mobile company, which pursues trends of modern technologies,
decided to use RFID for evidence and stores monitoring. Project is then primarily focused on
RFID technology utilization in branches of property evidence and identification of benefits
and risks accompanying.
Seznam literatury:
[1] RFID technologie. [online]
Dostupné z: <http://www.kodys.cz/index.php?typ=KSA&showid=249>
[2] Cesta k inteligentní logistice a úloha RFID. Měsíčník Logistika, č. 5/2006. Praha: Economia, 2006. ISSN 1211-0957, s. 48 – 49
[3] RFID – Radio Frequency IDentification. [online]
Dostupné z: <http://www.sbs.siemens.cz/web/main_topic>
[4] Stav a výhled využívání RFID. Měsíčník Logistika, č. 4/2006. Praha: Economia, 2006.
ISSN 1211-0957, s. 46
88
[5] RFID – technologie budoucnosti? [online]
Dostupné z: <http://www.bvv.cz/i2000/Akce/b-inv.nsf/WWWAllPDocsID/BEXP6HGPU6?OpenDocument&LANG=CZ&NAV=1&ID=0>
[6] RFID druhé generace v ČR. Měsíčník Logistika, č. 5/2006. Praha: Economia, 2006.
ISSN 1211-0957, s. 29
Autor:
Pavla ŘEHOŘOVÁ, Ing. Ph.D.
Kontaktní adresa:
E-mail:
Technická univerzita v Liberci, Hospodářská fakulta,
Katedra podnikové ekonomiky, Hálkova 6, 460 01 Liberec
Telefon: +420 485 352 353
[email protected]
89
Druhý tématický okruh:
INOVACE, KVALITA A PRODUKTIVITA
V momentu, kdy úspěšné provedení inovačního záměru vede k rozvoji nového podnikání, musí organizace potvrdit takto získaný úspěch rozvíjením na něm založených rutinních podnikatelských aktivit.
90
Zavedení inovace do systému řízení v kontextu fuzzy množin
Šárka ČEMERKOVÁ, Monika CHOBOTOVÁ
Abstract
The aim of papers is introduce with a new mathematics models which can be fried to managers with decision making. The theory of fuzzy sets, originated at the end of 20th century, can
work with uncertainty. These are one of possible approaches how economic modelling can be
made closer to reality and reach more adequate results. Possibilities of using of fuzzy liner
programming are, indubitably more extensive, for example implementation of an innovation
in company. The importance of the innovation perception as the whole enterprise interest area
and thus priory one of the prime task for the managers.
Klíčová slova:
Fuzzy množina, fuzzy modelování, inovační management, modelovací techniky.
Modelování a jeho význam pro strategické řízení firem
Realita dnešní doby s sebou přináší časté změny vnějšího prostředí firem, jsou to změny někdy očekávané, mnohem častěji však neočekávané. Tyto změny podnikatelské subjekty registrují a různým způsobem na tyto změny reagují. Změny mohou představovat nové příležitosti,
ale také ohrozit samotnou existenci firmy. Management podniku musí být na vnější změny
připraven, musí je umět předvídat a poznávat, rozumět jim, poznávat vzájemné souvislosti
mezi příčinami a následky. Již dnes musí přijímat rozhodnutí o věcech budoucích, tj. o budoucích aktivitách, o tvorbě a užití všech zdrojů. Do popředí tak vstupuje nová forma managementu a tím je inovační management. Management inovací je procesem racionálního
řízení inovací, který reflektuje potřeby zákazníka, ale i potřeby výrobce. Managementem inovací lze zjednodušeně označovat procesy řízení změn ve struktuře podniku. Důležitou úlohu
pak sehrávají rozhodovací procesy.
Východiskem ke zvyšování efektivnosti složitých rozhodovacích procesů je přechod
k rozhodování založeném na exaktních, vědeckých základech. Zvýšit exaktnost znamená používat modelování a moderní metody řešení problémů. Modelování je základním metodologickým východiskem řešení složitých problémů, aplikace moderních metod při realizaci jednotlivých fází modelu je pak základní podmínkou jeho úspěšné realizace. Aplikace vhodných
modelů a počítačová podpora ulehčují rozhodovací činnost inovačního managementu, protože
umožňují:
•
specifikaci všech možných variant,
•
analýzu chování ve zkráceném čase,
•
provádět četné experimenty,
a tím zodpovídat otázky typu: „Co se stane, když ....?“ dříve, než inovace v podniku ve skutečnosti nastanou. Manažeři podniku však musejí jednak cítit potřebu využívat modelovou
podporu a jednak musejí mít k této podpoře plnou důvěru, být přesvědčeni o objektivnosti
informací získaných modelováním.
Fuzzy množiny
Při matematickém modelování se často setkáváme se dvěma nepříjemnými překážkami. Jednak je to přílišná složitost reality, která způsobuje, že buď nejsme matematický model vůbec
schopni sestavit, nebo je tak složitý, že je nepoužitelný , jednak je to neurčitost, která je způ91
sobena naší neschopností přesně diferencovat realitu a přesně definovat instrumentální pojmy.
Při použití přirozeného jazyka tato neurčitost není překážkou, neboť jeho nejdůležitější vlastností je vágnost jeho sémantiky a schopnost s vágními pojmy pracovat. Klasická matematika
se však s vágností nevyrovnala. Proto se již více než tři desetiletí objevují snahy matematický
aparát, který by umožňoval podchytit vágní termíny, neboť by mohl podstatným způsobem
přispět k dalšímu rozvoji matematického modelování všeho druhu. Navíc se ukazuje jako nezbytný při rozvoji některých nových disciplín, např. umělé inteligence.
Vezměme například pojem „dostatečné zásoby materiálu“. Pod tímto pojmem si různí lidé
představí různé množství materiálu v závislosti na různé výrobě. Někdo může považovat za
dostatečné množství materiálu při daném typu výroby 4 tis. ks, jiní však toto množství budou
považovat za stále nedostatečné. Na množství 8 tis. ks jako na dostatečném se však shodne
převážná většina zainteresovaných osob. Naopak již množství 10 tis. ks může být považováno
některými osobami za naprosto přebytečné, jiní za takovéto považují množství 15 ks.
Uvedený příklad nám ilustruje pojem „dostatečné množství “ jako množinu, do níž lze různá
množství kusů počítat s různou váhou, se kterou tyto hodnoty vystihují daný pojem. Takovéto
množiny nazýváme fuzzy množinami a tuto váhu, tj. číslo mezi 0 a 1, nazveme stupeň příslušnosti konkrétní hodnoty k fuzzy množině.
~
Definice. Fuzzy množinou budeme rozumět uspořádanou dvojici A = (U, µ A~ ), kde U je univerzum (základní množina) a µ A~ je tzv. funkce příslušnosti, definovaná na U µ A~ : U → [0, 1].
~
Hodnotu µ A~ ( x ) nazveme stupeň příslušnosti prvku x k fuzzy množině A .
Poznámky.
1. Je-li stupeň příslušnosti µ A~ ( x ) = 1, můžeme pak s jistotou říci, že prvek x do fuzzy množi-
ny A~ patří, nebo že prvek x úplně vystihuje pojem, který fuzzy množina reprezentuje. Nao~
pak, je-li µ A~ ( x ) = 0, pak prvek x do fuzzy množiny A nepatří. Je-li
~
0 < µ A~ ( x ) < 1 , pak x patří do fuzzy množiny A částečně, tj. více nebo méně vystihuje fuz~
zy množinu A .
~
2. Je-li univerzum diskrétní množina prvků, např. U ={a, b, c, d}, lze fuzzy množinu A zapisovat takto:
~
A = {a/0,2; b/0,3; c/0,9; d/0,1},
kde čísla za lomítkem „/“ představují stupně příslušnosti µ A~ prvků před lomítkem „/“
~
k fuzzy množině A .
~
3. Vyjádření fuzzy množiny A pomocí stupňů příslušnosti lze v diskrétním případě univerza
~
U zjednodušit tak, že vynecháme příslušné prvky a budeme psát fuzzy množinu A jako
řádkový vektor se složkami rovnými stupňům příslušnosti jednotlivých prvků. S takto vyjádřenou fuzzy množinou můžeme pracovat jako s běžným vektorem jen s tím rozdílem, že
budeme používat speciální operace.
Vrátíme-li se k našemu pojmu „dostatečné zásoby materiálu“, můžeme jej pak jako fuzzy
~
množinu vyjádřit například takto : A = {0/0; 1/0,01; 2/0,1; 3/0,2; 4/0,5; 5/0,8; 6/1; 7/1; 8/1;
9/1; 10/0,8; 11/0,4; 12/0,1; 13/0; 14/0; 15/0; 16/0; 17/0; 18/0; 19/0; 20/0; 21/0; 22/0; 23/0},
viz Obr 1.
92
µ A~ ( x )
1
0
2
4
6
8
10
12
14
16
18
20
22
24
x/tis. ks
Obr.1 Fuzzy množina „dostatečné množství zásob“.
Fuzzy přístup k modelování
Aspekty fuzzy přístupu k modelování mohou být např.:
•
Modelování vágnosti a nestochastické neurčitosti hodnot veličin a intenzit vztahů a relací,
•
Expertní hodnocení pomocí stupňů příslušnosti a lingvistických výrazů (proměnných),
•
Transformace fuzzy modelů (tj. modelů s fuzzy prvky) na klasické modely řešitelné
existujícími metodami, eventuálně vytváření speciálních nových metod.
Mezi možné aplikační oblasti fuzzy modelování lze zařadit:
•
Výrobní plánování s fuzzy parametry
•
Rozhodnutí o budoucí činnosti (Uvažme např. stavební firmu, která má vybrat stavby,
které chce v příštím období začít stavět, tj. má se stanovit, kterých konkurzních řízení
se daná firma zúčastní. Cílem firmy je stavět pouze takové stavby, které přinesou
„velký zisk“, nebudou „příliš drahé“, jedná se o „velmi důležitý projekt“, ...
S podobnými kritérii se v praxi setkáváme často a nejsou to kritéria jediná, protože
rozhodovací situace je v praxi mnohem složitější.)
•
Rozhodnutí a nákupů strojů a zařízení (Mnohé firmy využívají při výkonných procesech různé stroje a zařízení. Tyto však nemají neomezenou životnost, ale postupně se
opotřebovávají. Je proto nutné posuzovat, zda je daný stroj ještě „dostatečně
v pořádku“, nebo „už nevyhovuje“ a je jej tedy třeba opravit, kdy je „ještě opravitelný“ a kdy naopak již ne, a pak je třeba zajistit stroje a zařízení nové. Při výběrů nových strojů a zařízení je třeba posoudit, nakolik tento nový stroj vyhovuje potřebám
dané firmy. Na trhu vždy existuje několik strojů, ze kterých je třeba na základě celé
řady kritérii vybrat. Tato kritéria však bývají často slovně formulovaná – „ne příliš
drahé“, je s „malou“ hlučností, jen s „nízkými“ vibracemi, ne „příliš náročné“ na obsluhu, atd.)
•
Rozhodnutí o nákupu cenných papírů (Firma, operující na kapitálovém trhu, rozhoduje
o tom, do jakých cenných papírů bude investovat, prakticky denně. Při svém rozhodování pracuje s pojmy jako „ne příliš rizikové“, „dostatečně výnosné“ apod. Rozhoduje
rovněž i objemu cenných papírů – „malé množství“, „velké množství“)
•
Konkurzní řízení (Účelem konkurzního řízení nemusí být pouze výběr nejvhodnějšího
pracovníka pro výkon dané činnosti (např. ředitel), ale také výběr firmy, která bude
93
najata na výkon určité činnosti, či výběr nejlepšího projektu. Ve všech případech se
posuzuje, nakolik účastník konkurzu vyhovuje stanoveným kritériím.)
•
Hodnocení jakosti (Firma, jejímž výkonným procesem je udělovat atesty, posuzuje,
jak daný výrobek vyhovuje stanoveným kritériím. V závislosti na posuzovaném objektu pracuje s pojmy jako "dostatečně odolné", "málo pevné", "vysoce otěruvzdorné",
"životu nebezpečné",... . Nejen uvedené firmy se zabývají jakostí výrobků. I ve výrobním podniku může existovat třídička výrobků – zmetky mají být vyřazeny. Je proto
třeba posoudit, zda je daný výrobek "ještě dobrý" nebo "už zmetek".)
•
Rozhodnutí o zahájení produkce (Uvažujme firmu zabývající se zemědělskou výrobou. Pěstitelé každoročně řeší otázku, kdy sadit a kdy sklízet, kdy a kolik zalévat, aby
sklizeň byla co nejvyšší a nejkvalitnější. Zabývají se problémy jako: Je půda již "dostatečně" prohřátá?, Je osivo již "správně" naklíčené?, Je daná plodina již "úplně " zralá? I chovatelé řeší problémy se slovními proměnnými, například u váhových přírůstků.)
•
Databázové systémy (Uvažujme například policii, výzvědné služby či detektivní kanceláře. Ty ve své práci často pracují s popisy osob svědky vyšetřovaných případů. Ti
svědkové často k popisu používají vágní pojmy jako „vysoký“, „malý“, „hubený“,
„světlovlasý“,..., málokdo udá výšku přesně v cm, další pojmy se takto exaktně ani vyjádřit nedají.)
•
Síťové plánování projektů (Do této skupiny zařadíme úlohy síťové analýzy, ve kterých
pracujeme s fuzzy dobami trvání činností, fuzzy velikostí zdrojů, fuzzy relacemi návazností činností, fuzzy cenami, fuzzy termíny aj.
•
Personální stav (Každá firma se zabývá otázkou stanovení optimálního počtu zaměstnanců v optimální skladbě, tj. zabývá se problémy typu: Je tento počet "ještě dostatečný"?, Není už tento stav "nadbytečný"?, Jsou odborné znalosti pracovníků "vyhovující"? Při hledání odpovědí na tyto a celou řadu dalších otázek se neuvažuje pouze
"normální" stav firmy, ale také nemoci, dovolené, ...)
•
Školení pracovníků (Všichni pracovníci jsou jenom lidé, zapomínají již naučené, novému se musí učit. Musí se proto posuzovat, kdy a jaká školení pro dané pracovníky
organizovat, v návaznosti na stavu jejich znalostí. V této oblasti pracujeme převážně s
"vágními" charakteristikami pracovníků.)
Využití modelovacích technik při operativním řízení výroby surového
železa
Koncem 20. století se objevily snahy využít modelovací techniky i při operativním řízení výroby surového železa. Výsledky této činnosti lze nalézt například v prácích I. Janíka, [14], J.
Ramíka, [22], I. A. Todorova, [37], či Z. Zmeškala, [44]. V polovině 90. let 20. století však
dolehly na hutní podniky ČR důsledky společenských změn po roce 1989 a modelové práce
se dostaly zcela mimo střed pozornosti. Vytvořené modely tak nebyly uvedeny do praxe.
V současné době se tedy při operativním řízení výroby surového železa matematické modely
nepoužívají a výroba surového železa je řízena na základě zkušeností a intuice příslušných
řídících pracovníků. Současně ale hutní podniky prožívají konjunkturu a vzniká tak příznivá
situace pro pokračování v těchto pracích.
Modely na podporu rozhodování v operativním řízení vysokých pecí sestavené koncem minulého století byly především deterministické nelineární modely, ve kterých se však vyskytovala
celá řada neurčitých charakteristik. Odhady těchto charakteristik byly stanovovány jednak
deterministickými metodami, viz například, [37], [44], nebo také stochastickými postupy, viz
94
[22]. Modelované parametry však obvykle nemají stochastický charakter. Jde především o
jejich neopakovatelný charakter, tyto parametry nevykazují dostatečnou stabilitu tak, aby je
bylo možné stanovit statistickými postupy a pak je dosazovat do modelů. V případech, kdy
nejsou předpoklady uplatnění stochastického přístupu splněny, nemusejí takto sestavené modely poskytovat dobré výsledky, což může v konečném důsledku vést k pochybám uživatele o
jejich účelnosti. Neurčitost parametrů modelu znesnadňuje či prakticky znemožňuje úspěšně
vyřešit daný model klasickými metodami.
V 80. letech 20. století se objevil alternativní přístup k modelování neurčitosti, a to modelovat
neurčitost s využitím teorie možností – possibility theory, tj. pomocí fuzzy množin. Takovéto
modely pracují s parametry, jejichž hodnota – fuzzy množina je určena na základě expertního
odhadu. Takovémuto odhadu lze nepochybně vytknout jeho subjektivní charakter a z něj vyplývající nepřesnost, na druhou stranu však expertní odhad může být lepší než odhady provedené jiným způsobem, může zajistit realističnost modelu.
Srovnání předností a nedostatků deterministického a fuzzy přístupu k modelování
Vlastnosti aplikace klasického (deterministického) přístupu při modelování:
•
větší jednoduchost než ve fuzzy přístupu,
•
neschopnost modelovat neurčitost,
•
nižší vypovídací schopnost výsledků než ve fuzzy přístupu,
•
větší zjednodušení reality.
Vlastnosti aplikace fuzzy přístupu při modelování:
•
náročnější matematický aparát než u klasického přístupu,
•
schopnost do značné míry zachytit neurčitost,
•
vyšší vypovídací schopnost než u klasického přístupu,
•
lepší vyjádření reality než u klasického přístupu.
Aplikace fuzzy přístupu do modelování vyžaduje poněkud složitější matematický aparát. Tato
složitost je však pouze relativní. K sestavení optimalizačního fuzzy modelu je sice nutná alespoň minimální znalost teorie fuzzy množin, ale sestavený model fuzzy lineárního programování se však nakonec vhodnými postupy převede na model klasický, tj. nefuzzy. Fuzzy parametry v konečném důsledku tedy způsobí pouze navýšení počtu vlastních omezení klasického
modelu. Navíc matematický aparát potřebný k aplikaci fuzzy přístupu k modelování je jednodušší než matematický aparát v případě uplatnění stochastického přístupu k modelování.
Použití poznatků teorie fuzzy množin při modelování umožňuje lépe zachytit neurčitost, která
se v reálném životě běžně vyskytuje. Klasické (deterministické) přístupy se s neurčitostí vyrovnávají obvykle tak, že je neurčitý parametr odhadnut jediným číslem. Tento odhad může
být založen na expertních znalostech, nebo bývá stanoven například pomocí průměrování.
Pokud však takto nahradíme neurčitý parametr jedinou hodnotou, pak každá odchylka reality
od modelových hodnot snižuje vypovídací schopnost sestaveného modelu. Pokud by například skutečný požadavek ocelárny na dodávku tekutého surového železa nebyl roven plánované hodnotě 2500 tun, ale byl by nižší, pak regulace výroby dle výsledků klasického modelu
povede k nadvýrobě a v jejím důsledku pak k vyšším, než vypočteným nákladům.
Naproti tomu fuzzy množiny umožňují zachytit neurčitý parametr ne jako jediné číslo,
ale jako interval hodnot, který je však na rozdíl od intervalového přístupu doplněn citlivostní
95
analýzou vyjádřenou funkcí příslušnosti. Znamená to, že každé hodnoty ze stanoveného intervalu daný neurčitý parametr může nabýt, avšak možnost nabytí jednotlivých hodnot není na
celém intervalu stejná, jak je obvyklé u intervalového přístupu. Funkce příslušnosti fuzzy
množin, speciálně pak fuzzy čísel, vyjadřuje tedy pro každou hodnotu neurčitého parametru
možnost, že tento parametr této hodnoty skutečně nabude. Funkce příslušnosti také vyjadřuje
míru spokojenosti experta s provedeným odhadem.
Jestliže tedy fuzzy množiny umožňují lépe zachytit neurčitost modelových parametrů, pak je
zřejmě vypovídací schopnost takto sestaveného modelu vyšší než klasického deterministického modelu a sestavený fuzzy model lépe vyjadřuje modelovanou realitu.
Závěr
V tomto příspěvku jsme chtěly poukázat na možnosti využití matematických modelů pro řízení rozhodovacích procesů. Ovšem každý matematický model je pouze zjednodušeným obrazem reálného vzoru. Chceme-li model více přiblížit realitě, pak tak lze učinit doplněním modelu o další prvky a jejich vzájemné vazby, což však v extrémním případě povede k nadměrné
mohutnosti a složitosti vytvořeného modelu. Vytvořit izomorfní obraz běžných reálných systémů se nám nakonec stejně nemusí podařit. Pokud však zachováme původní prvky modelu i
s jejich vazbami a pouze je ve vhodných případech nahradíme fuzzy množinami, tj. fuzzy
čísly a fuzzy relacemi, dostaneme lepší obraz reality, aniž by model narostl výrazně na rozsahu. Znamená to tedy, že tam kde je to opodstatněné, má smysl poznatky teorie fuzzy množin
při tvorbě optimalizačních modelů aplikovat.
Seznam literatury:
[1] VLČEK, D., CHUCHRO, J.: Modely a modelování . VŠB-TU, Ostrava 1999
[2] NOVÁK, V.: Fuzzy množiny a jejich aplikace. SNTL, Praha, 1990, ISBN 80-03-00325-3
[3] ČEMERKOVÁ, Š.: Aplikace modelu fuzzy lineárního programování při plánování činností v moderní firmě. OPF SU, Karviná 2001, Acta academica karviniensia, No.2, ISSN
1212-415X
[4] ČEMERKOVÁ, Š., RAMÍK, J.: Použití osobních počítačů při řešení ekonomickomatematických úloh. OPF SU, Karviná 2000, Acta Academica karviniensia, No.1, ISSN
1212-415X
[5] ČEMERKOVÁ, Š. Optimalizační model operativního řízení vysokopecního provozu
s fuzzy parametry. OPF SU, Karviná 2003, Acta academica karviniensia, No.2, ISSN 1212415X
Autoři:
Šárka ČEMERKOVÁ, Mgr. Ph.D., Monika CHOBOTOVÁ, Mgr.
Kontaktní adresa:
E-mail:
96
OPF SU Karviná
Univerzitní náměstí 76
733 40 Karviná
Telefon: +420 596 398 288, +420 596 398 300
Fax: +420 596 312 069
[email protected], [email protected]
Hodnocení vývoje úspěšnosti firmy Škoda Auto na trhu pomocí
aplikace grafické metody magického čtyřúhelníku
na mikroekonomickou úroveň
Šárka DVOŘÁKOVÁ
Abstract
The basics of the evaluation of the situation development of the Škoda Auto Company on the
market from 1997 to 2003, is the method of the “Magic Quadrangle”, which is used for the
macroeconomics level. This method comes out of the assumption of pursuing the four main
goals of the economic policy, which are defined as a GDP growth rate, balanced current account balance of payments, optimal inflation rate, and optimal unemployment rate.
Individual issues of the “Magic Quadrangle” are the following four indicators: the growth of
added value, share of sales abroad on total revenues, revenues on real volume unit of production, and demand of production on the number of workers.
Klíčová slova:
Magický čtyřúhelník národní ekonomiky
Aplikace magického čtyřúhelníku na úroveň podniku
Hodnocení oblasti ekonomické dynamiky
Hodnocení oblasti exportu
Hodnocení oblasti cenového vývoje
Hodnocení oblasti využití zdrojů
Základ grafické metody magického čtyřúhelníku
Magický čtyřúhelník používaný v makroekonomii je velmi jednoduchý a přehledný způsob
grafického zachycení základních cílů hospodářské politiky. Je však nutno dodat, že se nejedná
o nějaký důležitý nástroj makroekonomické analýzy, spíše o názornou pomůcku k nastínění
základních vazeb týkajících se mj. problematiky cílů hospodářské politiky.
V následujícím textu je za základ brána metoda magického čtyřúhelníku v základní verzi – viz
dále – právě pro svou jednoduchost, logiku a všeobecnou známost jak mezi teoretickými ekonomy, tak mezi praktiky, kteří se zabývají vymezením cílů hospodářské politiky.
Základní cíle hospodářské politiky je nutno plnit v určité harmonii, v určitých vzájemných
relacích s ohledem např. i na konkrétní mezinárodní situaci a momentální pozici dané ekonomiky v ní. Optimum všech čtyř cílů je kompromisem mezi vyšším naplněním preferovaných
cílů na úkor cílů zbývajících.
Základem grafické metody „magického čtyřúhelníku“ je rovnostranný čtyřúhelník, jehož vrcholy odpovídají zmiňovaným cílům hospodářské politiky. Poloosy spojující tyto vrcholy se
středem představují expertně stanovené hodnoty příslušných parametrů (viz Obr. 1).
97
Obr. 1 - Základ grafické metody „magického čtyřúhelníku“
Pramen: Projekt GAČR 402/99/0501, str. 14
U tempa růstu reálného HDP je stanovena hodnota parametru G = 3%, u salda běžného účtu
platební bilance v % HDP je parametr B = 0, u míry inflace je parametr P = 2% a u míry nezaměstnanosti je parametr U = 5,5%.
Protože jsou všechny parametry vyjádřeny v %, umožňuje tato metoda komparaci mezi národními ekonomikami.
Na poloosy kosočtverce jsou vyneseny skutečné napozorované hodnoty parametrů G, B, P a
U a jejich spojnice tvoří „skutečné“ různostranné čtyřúhelníky pro jednotlivé národní ekonomiky tak, že jejich deformace oproti výchozímu kosočtverci vypovídají o míře naplnění či
nenaplnění referenčních parametrů čtyř základních cílů.
Tato metoda není nijak nová, prošla určitým vývojem. V 60. letech minulého století byl používán trojúhelník, který poskytoval komplexní pohled na HDP, inflaci a nezaměstnanost, později k nim byl připojen pohled na obchodní bilanci. Objevovaly se návrhy na další rozšíření núhelníku o další cíle hospodářské politiky (např. 24-úhelník jako výsledek výzkumu prováděného na Vysoké škole ekonomické v Praze), ale významně se neprosadily.
Čtyřúhelník je obvyklým měřítkem i v současné době.
Ukazatele vhodné pro konstrukci magického čtyřúhelníku firmy
Výběr čtveřice ukazatelů, které mají tvořit vrcholy magického čtyřúhelníku firmy, musí odpovídat několika kritériím.
Prvořadým požadavkem je co nejtěsnější návaznost na čtyři oblasti klasického
v makroekonomii používaného magického čtyřúhelníku. Tedy vypovídací schopnost o situaci
v každé ze čtyř oblastí – vrcholů – čtyřúhelníku by měla být zhruba stejná pro makro- a pro
mikro-úroveň.
98
Druhým kritériem je dostupnost údajů, pomocí kterých bude možno vypočítat hodnotu jednotlivých ukazatelů. Ideální budou z tohoto hlediska ukazatele, jejichž konkrétní hodnoty lze
najít v účetních výkazech zveřejňovaných každoročně ve výročních zprávách firem.
Třetím neméně důležitým kritériem je jednoduchost výpočtu vybraných ukazatelů a jednoznačně daná vypovídací schopnost. Z tohoto hlediska by byly výhodnější ukazatele absolutní.
Pokud má být ale kritériem č. 1 maximálně těsná vazba mezi ukazateli čtyřúhelníků konstruovaných pro makro- a mikro-úroveň, není možné úplně se vyhnout ukazatelům poměrovým.
Reprezentantem oblasti ekonomické dynamiky pro makro-úroveň je ukazatel tempo růstu
reálného HDP. Makroekonomický výstup typu HDP je výstupem čistým, tj. bez meziproduktů. Tomu odpovídajícím ukazatelem pro mikro-úroveň může být přidaná hodnota, resp. tempo
růstu přidané hodnoty.
Menší nepřesnosti při výpočtu vzniknou tím, že vyčíslená a v účetních výkazech uvedená
výše přidané hodnoty není uvedena ve stálých cenách určitého předem zvoleného roku. Pokud
však bude kladen důraz na dostupnost údajů, je nutno tuto nepřesnost tolerovat. Výše přidané
hodnoty bude tedy veličinou „nominální“, nikoliv „reálnou“.
Reprezentantem oblasti vnější rovnováhy národní ekonomiky je saldo běžného účtu platební
bilance v % HDP. Východiskem pro konstrukci tomu odpovídajícího ukazatele pro mikroúroveň může být výše prodeje firmy do zahraničí, tedy absolutní ukazatel. Opět se jedná o
určité zjednodušení, logikou by spíše odpovídal ukazatel vyčíslující rozdíl mezi prodejem do
zahraničí a nákupem materiálu, polotovarů aj. ze zahraničí. Prioritou je však v tomto případě
jednoduchost a dostupnost údajů, což odpovídá ukazateli absolutnímu.
Vhodnější však bude ukazatel výše prodeje do zahraničí vztažený v % k celkovému objemu
produkce či k úrovni tržeb.
Reprezentantem oblasti cen, měny a jejího směnného kurzu je v národní ekonomice míra inflace. Tomu odpovídajícím ukazatelem pro mikro-úroveň může být podíl tržeb na objemu
produkce ve fyzických jednotkách, tedy na počtu prodaných vozů. Také tento ukazatel zachycuje cenový nárůst oproti minulému období, stejně jako míra inflace. Je třeba mít na paměti,
že počet prodaných vozů se liší od počtu vyrobených vozů, ale svou logikou patří na toto místo počet vozů prodaných.
Další problémy spojené s použitím zvoleného ukazatele „TRŽBY na 1 vůz“ vycházejí z toho,
že časová řada 1997 – 2003 není sourodá v tom smyslu, že není stále stejná struktura výroby
dle jednotlivých modelů osobních automobilů. Výsledkem takových úvah je skutečnost, že
cena jednotlivých vozů, tedy i tržby za ně, rostou i díky rostoucí kvalitě, bezpečnosti, komfortu jízdy, rozšířené výbavě atd. Bez abstrahování od těchto nepřesností by však vůbec nebylo
možno provést zamýšlené výpočty a srovnání.
Reprezentantem oblasti vnitřní rovnováhy a využití domácích zdrojů je pro makro-úroveň
míra evidované nezaměstnanosti. Tomu odpovídajícím ukazatelem pro mikro-úroveň může
být náročnost výroby na počet pracovníků, tedy podíl počtu pracovníků na počtu vozů. Opět
zůstává otázkou, zda je vhodnější vztahovat počet pracovníků na počet vozů vyrobených či
prodaných. V tomto případě je vhodnější zahrnovat do jmenovatele zvoleného ukazatele počet
vozů vyrobených. Další problém se týká čitatele zvoleného ukazatele: je vhodné vzít jako
výchozí hodnotu celkový počet pracovníků včetně zapůjčeného personálu, počet dělníků či
pouze počet výrobních dělníků apod.? Opět z důvodu dostupnosti údajů je vhodné do čitatele
zvoleného ukazatele dosazovat celkový počet zaměstnanců.
Při takto zvolených ukazatelích pro jednotlivé vrcholy magického čtyřúhelníku firmy bude
zajištěn základní logický předpoklad: pro úspěšný vývoj národní ekonomiky jako celku i pro
úspěšnou firmu v mikro-měřítku se bude plocha magického čtyřúhelníku utvořeného ze skutečných hodnot zvětšovat, resp. přibližovat ploše magického čtyřúhelníku optimálního.
99
V tabulce č. 1 je přehledně uvedena vzájemná vazba ukazatelů – vrcholů magických čtyřúhelníků pro makro- a mikro-úroveň.
Tabulka č.1 – Vazba mezi ukazateli magického čtyřúhelníku pro národní ekonomiku a magického čtyřúhelníku firmy
G
B
Vrcholy magického čtyřúhelníku národní ekonomiky
U1–Tempo růstu reál. HDP
U2–Saldo běž. účtu PB v % k nom. HDP
P
U
U3-Míra inflace
U4-Míra nezaměstnanosti
Oblast dle Obr.1
Vrcholy magického čtyřúhelníku
firmy
U1–Tempo růstu přidané hodnoty
U2–Prodej do zahr. v% k tržbám
celkem
U3-Tržby na 1 automobil
U4-Počet prac.na fyzický objem
produkce
Pramen: Vlastní konstrukce
Základem grafické metody magického čtyřúhelníku firmy musí být opět správně stanovené
hodnoty příslušných parametrů – viz expertně stanovené hodnoty parametrů G, B, P, U pro
národní ekonomiku. Aby mohly být hodnoty ukazatelů na jednotlivých osách stanoveny
správně a logicky, musejí vycházet z konkrétních hodnot čtyř vybraných ukazatelů – reprezentantů za firmu Škoda Auto.
Stanovení hodnot ukazatelů magického čtyřúhelníku firmy Škoda Auto za
roky 1997 – 2003
Hodnoty optimálního magického čtyřúhelníku vycházejí ze skutečných hodnot vybraných
ukazatelů za firmu Škoda Auto v letech 1997 – 2003, jež byly vypočteny z dat zveřejněných
ve výročních zprávách firmy. Přesnou metodiku stanovení optimálních hodnot a jednotlivé
propočty není možno podrobně na tomto místě popsat. Problematika je podrobně popsána
v doktorské disertační práci – Dvořáková, Š.: Vliv makroekonomické reality na mikroekonomické subjekty strany nabídky na příkladu firmy ŠKODA AUTO, a.s. se zaměřením na problém vazby úspěšnosti vývoje na makro- a mikro-úrovni. (Pozn. – práce byla obhájena 10. 11.
2005 před komisí Hospodářské fakulty Technické univerzity v Liberci.)
V tabulce č. 2 jsou uvedeny optimální hodnoty všech čtyř parametrů, které jsou základem pro konstrukci optimálního – srovnávacího – magického čtyřúhelníku firmy Škoda Auto.
Tabulka č. 2 – Hodnoty magického čtyřúhelníku firmy Škoda Auto vycházejícího
z optimálních hodnot parametrů
U1 - Tempo růstu přidané hodnoty
U2 - Prodej do zahraničí v % k tržbám celkem
U3 – Tržby na 1 automobil
U4 - Počet pracovníků připadající na fyzický objem
produkce
17,5%
83,0%
305,9 tis. Kč tržeb na 1 automobil
47 pracovníků na 1000 vyrobených automobilů
Pro každý rok z časové řady 1997 – 2003 je možno sestrojit magický čtyřúhelník vycházející
ze skutečných hodnot vybraných ukazatelů a plochu tohoto „skutečného“ čtyřúhelníku porovnat s plochou čtyřúhelníku „optimálního“. Skutečné hodnoty všech čtyř parametrů za roky
1997 – 2003 obsahuje tabulka č. 3.
100
Tabulka č.3 – Skutečné hodnoty parametrů U1, U2, U3, U4 za firmu Škoda Auto
Rok
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
U1
68,7
17,4
5,7
2,5
17,5
-1,1
5,8
U2
63
77
81
82
82
82
83
U3
267,9
290,8
286,5
313,0
333,0
327,0
322,8
U4
56
56
52
50
47
48
47
Pramen: Účetní výkazy zveřejněné ve Výročních zprávách firmy Škoda Auto, vlastní konstrukce a výpočty
(Pozn.: U1 v %, U2 v%, U3 v tis. Kč tržeb na 1 automobil, U4 v počtu pracovníků na 1000 vyrobených automobilů)
Jako příklad aplikace metody magického čtyřúhelníku slouží Obr. 2, který porovnává optimální čtyřúhelník a skutečný čtyřúhelník firmy Škoda Auto za rok 2003. Obdobné porovnání
optimálního a skutečného čtyřúhelníku firmy za roky 1997 – 2002 lze zkonstruovat z údajů
v tabulkách č. 2 a 3.
Obr. 2 – Magický čtyřúhelník firmy Škoda Auto – 2003
U1
U4
U2
U3
Pramen: Vlastní konstrukce a výpočty
optimální čtyřúhelník
- pravidelný čtyřúhelník s větší plochou
skutečný čtyřúhelník
- nepravidelný čtyřúhelník s menší plochou
(U1 = 5,8%, U2 = 83%, U3 = 322,8 a U4 = 47)
Pozn.:
V předchozím roce 2002 vychází porovnání optimálního a skutečného čtyřúhelníku firmy
Škoda Auto méně příznivě, tedy skutečný čtyřúhelník zaujímá mnohem menší plochu v roce
2002 v porovnání s rokem 2003 – viz Obr. 3.
Z Obr. 2 a 3 je na první pohled patrné, že prodej do zahraničí charakterizovaný ukazatelem
U2 a pracovní náročnost výroby charakterizovaná ukazatelem U4 nebyly v posledních dvou
letech časové řady, tj. v letech 2002 a 2003, žádným vážným problémem, hodnoty skutečné
jsou velmi blízké hodnotám optimálním.
Tempo růstu přidané hodnoty (U1) se meziročně zvýšilo, tržby připadající na 1 prodaný automobil (U3) se meziročně snížily. Zatímco růst přidané hodnoty lze jednoznačně hodnotit
jako pozitivní vývoj, pokles tržeb z jednoho automobilu lze stejným způsobem hodnotit pouze
101
v případě, že klesající cena vozu bude pro tuto úvahu považována za faktor zvyšující prodejnost vozů, tedy odbyt firmy.
Blíže je problematičnost této úvahy vysvětlena ve výše zmíněné doktorské disertační práci.
Obr. 3 – Magický čtyřúhelník firmy Škoda Auto – 2002
U1
U4
U2
U3
Pramen: Vlastní konstrukce a výpočty
optimální čtyřúhelník
- pravidelný čtyřúhelník s větší plochou
skutečný čtyřúhelník
- nepravidelný čtyřúhelník s menší plochou
(U1 = -1,1%, U2 = 82%, U3 = 327,0 a U4 = 48)
Pozn.:
Tímto jednoduchým a přehledným způsobem lze tedy hodnotit úspěšnost vývoje firmy, stejně
jako lze pomocí magického čtyřúhelníku hodnotit úspěšnost vývoje ekonomiky jako celku.
Závěrem snad zbývá vysvětlit, proč jsou v tomto příspěvku jako příklad použity magické
čtyřúhelníky firmy Škoda Auto za roky 2002 a 2003. Rok 2004 je totiž rokem vstupu České
republiky do Evropské unie a tím je tedy z hlediska porovnatelnosti s roky předchozími poněkud problematický. Magické čtyřúhelníky za roky 2005 a 2006 (jako příklad porovnání dvou
čtyřúhelníků z let po sobě jdoucích) bude možno zpracovat teprve tehdy, až budou známy
skutečné hodnoty požadovaných ukazatelů za tato období, tedy tehdy, až bude zveřejněna
Výroční zpráva firmy Škoda Auto za rok 2006.
Seznam literatury:
[1] BLAHA, Z.S., JINDŘICHOVSKÁ, I.: Jak posoudit finanční zdraví firmy. 3. rozšířené a
doplněné vydání. Praha : Management Press, 2006, ISBN 80-7261-145-3
[2] DĚDEK, O. a kol.: Průvodce ekonomickými ukazateli – jak porozumět ekonomii Scientia Praha, 2002, ISBN 80-7183-278-2
[3] NACHTIGAL,V., TOMŠÍK, V., VOTAVOVÁ, M.: Konvergence české ekonomiky a
dalších tranzitorních ekonomik s úrovní zemí Evropské unie – dosavadní vývoj a perspektivy. Projekt GAČR 402/99/0501. VŠE Praha 2002, ISBN 80–245–0277-1
102
[4] PAULAT, V.: Finanční analýza v rukou managera, podnikatele a investora. Praha :
Profess Consulting, 2000, ISBN 80-7259-006-5
[5] SEDLÁČEK, J.: Účetní data v rukou managera – finanční analýza v řízení firmy CP
Books, 2001, ISBN 80-7226-562-8
Autor:
Šárka DVOŘÁKOVÁ, Ing., Ph.D.
Kontaktní adresa:
E-mail:
Škoda Auto Vysoká škola,
Tř. V. Klementa 869, 293 60 Mladá Boleslav
Telefon: +420 326 706 237
Fax: +420 326 721 711
[email protected]
103
Zintenzivnění inovačních procesů podniků a firem
Petr HOLOUBEK
Abstrakt
All organizations and competing firms face up a occasion of changes. If want be organization
the money maker on a market, it have to set up policy of inovation – the way to conciliation
new customers and a creation of a new products. Processes of inovation are lingering task
program.
Klíčová slova:
Inovace, konkurenční výhoda, investice, rozvoj
Konkurenční boj
„Konkurenční boj se dostává do dalších fází: abyste přežili, musíte inovovat rychleji než
ostatní…a tyto inovace také představit celému světu dříve a lépe než kdokoliv jiný!“
Mike Perry
Generální ředitel firmy Unilever
V rámci světové ekonomiky dochází k restrukturalizaci celých průmyslových odvětví, mění
se poslání a zaměření podniků jak na národní tak mezinárodní úrovni. Podniky čelím novým
hrozbám a překážkám, zejména pak v podobě nových konkurentů, kteří nejen že usilují o co
nejsilnější postavení ve svém oboru podnikání, ale mnohdy úspěšně vstupují na zcela nepříbuzné trhy svého původního oboru podnikání. Konkurenční boj tak nabírá na intenzitě a šanci
uspět mají jen ti „nejsilnější“. Tento stav je označován jako hyperkonkurence.
Tento jev je způsoben dle Kotlera dvěma faktory: globalizací a technologií. Technologie je
rozhodujícím faktorem, který utváří podobu nejen materiální substruktury společnosti, ale
také vzorců lidského myšlení. Technologie je hybným stimulem druhé nejvýznamnější síly,
jíž je globalizace. Mimo technologie a globalizace přetvářejí podoby ekonomiky další síly.
Patří mezi ně např. deregulace a privatizace.
Podstata a význam pojmu konkurenceschopnost zůstává od počátků průmyslové revoluce do
dnešních dnů stejná. Konkurenceschopnost lze považovat za umění organizace nabídnout
očekávanou hodnotu rychleji než ostatní. Co je ovšem v průběhu časové řady radikálně odlišné, je způsob ve vnímání a vytváření podstaty potřebné k dosažení požadované konkurenceschopnosti podniku.
Srdcem požadované podstaty konkurenceschopnosti podniku je tzv. konkurenční výhoda.
Tuto konkurenční výhodu lze označit jako nástroj, jímž podnik na jedné straně odolává výpadům konkurentů na jeho pozice a na druhé straně pomocí tohoto nástroje na jejich pozice útočí. Konkurenční výhodu lze považovat za soubor aktivit, kterými podnik disponuje a pomocí
nichž je schopen oslovit potencionální spotřebitele nabízeného výrobku nebo služby. Mít
konkurenční výhodu je stejné jako mít střelnou zbraň v souboji, kde ostatní mají pouze nože.
Důležité je si uvědomit skutečnost, že konkurenční výhoda stejně jako inovační potenciál je
dynamická vlastnost podniku, nikoli statická. Dynamická je z toho důvodu, že pro trvalé udržení si konkurenční výhody je nutné inovovat její strukturu a složení souběžně s vývojem
trhu. V případě statické pozice by se mohlo stát, že by konkurenční výhoda transformovala do
konkurenční nevýhody.
Richard Love z firmy Hewlett-Packard poznamenává: „Tempo změn je tak rychlé, že schopnost měnit se se dnes stává konkurenční výhodou.“
104
Proces změn a inovace
Charakteristickým rysem současné doby je neustálý proces inovace, probíhající ve všech společenských sférách. Důsledkem jsou i nutné změny v nejrůznějších činnostech, zejména v
oblasti uspokojování požadavků a potřeb veřejnosti. Odpovědnost za tento naléhavý úkol do
značné míry závisí na osobnosti managera, jeho schopnostech, dovednostech i stylu vedení.
Inovační rozvoj je zaměřen na taková opatření ve vnitřním prostředí organizace, která ve
svém důsledku povedou ke zvýšení kvality nabízených produktů, ke zkrácení dodací lhůty a
ke snížení výrobních nákladů a tím ke zvětšení manipulačního prostoru pro cenové úpravy.
Vlastní inovační rozvoj se může koncentrovat buď na vybrané produkty organizace, které
mají potvrdit její postavení leadera v oboru anebo se zaměřuje na velkou diversifikaci sortimentu produkce při snaze oslovit různými kategoriemi téhož produktu co největší okruh zákazníků.
Inovace jsou specifický nástrojem podnikatelské činnosti. Jsou aktem, který dodává zdrojům
novou schopnost tvorby bohatství. V podstatě vlastně inovace tyto zdroje vytvářejí. Nic takového jako „zdroj“ neexistuje, dokud člověk nenajde v přírodě pro něco použití a nepřisoudí
tomu tudíž ekonomickou hodnotu. Až do toho okamžiku je každá rostlina plevelem a každý
minerál prostě jen kusem kamene. Ještě před o málo víc než jedním stoletím nepatřila mezi
zdroje surová ropa prosakující ze země ani hliníková ruda bauxit. Obojí bylo jen na obtíž,
protože obojí způsobovalo neúrodnost půdy. Také penicilinová plíseň se považovala za škůdce a ne za zdroj. Bakteriologové vynakládali značné úsilí na to, aby své bakteriální kultury
uchránili před nákazou touto plísní. A po tom ve dvacátých letech si londýnský lékař Alexander Fleming uvědomil, že zmíněný „škůdce“ je přesně oním likvidátorem bakterií, kterého
bakteriologové hledají a penicilinová plíseň se stala cenným zdrojem.
Žádná jiná oblast neskýtá tak bohaté příležitosti k úspěšným inovacím jako nečekaný úspěch.
V žádné jiné oblasti nejsou inovační příležitosti méně riskantní a jejich využívání méně namáhavé. A přesto se nečekaný úspěch téměř zcela opomíjí. Vedení různých institucí jej dokonce aktivně odmítá. Jedním z důvodů, proč tomu tak je, je skutečnost, že všichni máme
sklon domnívat se, že všechno co trvá nějakou delší dobu, musí být „normální“ a přetrvat
„věčně“. Všechny věci, odporující tomu, co jsme si navykli považovat za přírodní zákon se
pak zamítají jako nesprávné, nezdravé a evidentně nenormální.
Reagovat na prudké změny, které do oblasti informačních technologií přineslo politické a
ekonomické otevření naší země po roce 1989, bylo pro každého, kdo v této oblasti působil,
neobyčejně náročné. V náhlém přílivu možností se někteří rychle drali vzhůru, aby posléze
stejně rychle zmizeli. Jiní využívali ochranná křídla přežívajících podniků a institucí, včetně
veškerých poskytovaných výhod a možností, a teprve na jejich troskách budovali vlastní existenci. Další využili příchodu zahraničních znalostí a stali se představiteli více či méně renomovaných a silných značek. To přímo souvisí s investicemi do nových technologií, kde je
nutné mít trvale určitý náskok.
Investice nezbytné pro neustálou inovaci
Výzkumné aktivity jsou u nás financovány převážně formou grantů a dotací ze státního rozpočtu, od poloviny minulého roku ještě přibyly i zdroje Evropské unie. Jednou z možností je i
program Prosperita vyhlášený v rámci Operačního programu Průmysl a podnikání ministerstva průmyslu a obchodu, jehož cílem je podpora infrastruktury pro posilování vazeb výzkumu a vývoje na průmysl. Zvláštní pozornost přitom program věnuje vytváření infrastruktury
pro zakládání a fungování podnikatelských inkubátorů a vědeckotechnických parků, stejně
jako center pro transfer technologií. Zdroje vyhrazené na tento program tedy nejsou určeny
na přímou podporu výzkumných záměrů, ale na podporu infrastruktury, která je pro fungování výzkumné sféry nezbytná. Podpora je poskytována formou dotace, jejíž maximální výše
105
může činit 75 % uznatelných nákladů projektu. Dotace je proplácena zpětně, žadatel proto
musí prokázat dostatek finančních prostředků na realizaci celého projektu.
Česká republika je nadnárodními firmami zařazována do druhé a třetí desítky zemí nejatraktivnějších pro výzkum a vývoj – až za země jako Čína, Indie, Rusko, Malajsie, Korea nebo
Thajsko, ale na stejnou úroveň jako Austrálie, Irsko, Izrael, Norsko, Polsko, Španělsko nebo
Švédsko.
Inovační procesy jsou velmi nákladné a po delší dobu váží podstatnou část využitelných zdrojů organizace. Vynaložené úsilí a prostředky se musí organizaci vrátit, má-li mít šanci na přežití v silně konkurenčním prostředí. Bohužel, smutnou skutečností zůstává, že téměř 35%
inovací buď není ukončeno vstupem nového produktu na trh anebo (což je ještě mnohem horší) se nový produkt nesetká s úspěchem. Příčiny těchto neradostných výsledků přitom spočívají v chybných rozhodnutích již v prvních fázích inovačního projektu. Tedy v chybách, jimž
bylo možné relativně snadno zabránit!
Obecně existuje šest základních inovačních pojetí. Každé z těchto pojetí nese s sebou
samozřejmě také své náklady.
1. Produkt je koncepčně zcela nový (asi 10% veškerého objemu inovací) – využívá nové
technické objevy,
2. Nová řada výrobků (20%) – nemusí se jednat o zcela nové produkty, pro výrobce
představují kvalitativní změnu v dosavadní nabídce,
3. Rozšíření existující řady produktů (26%) – jedná se o nový produkt, rozšiřující spektrum stávající nabídky,
4. Vylepšení anebo změna některých výrobků v existující řadě nabízených produktů
(26%) – je to v podstatě náhrada nabízených produktů novými, často se jedná o zvýšení provozuschopnosti anebo vylepšení funkčních parametrů,
5. Nalezení nových možností uplatnění pro existující výrobky (7%) – vznik příležitosti
pro substituci výrobků jiných výrobců v jiném odvětví, mění se cílové trhy,
6. Snížení ceny (11%) – aniž by došlo ke změně koncepce či technického řešení výrobku, snižují se jeho výrobní náklady.
Výrobci se nemusí orientovat pouze na jediný typ inovací. Je pro ně naopak vhodné, mají-li
ve svém portfoliu svých inovačních projektů rovnoměrně zastoupeny všechny inovační typy.
Náklady na zavedení inovací mohou být hrazeny již právě ze zavedených inovací nebo také
ze zdrojů kupní síly. V ekonomice neexistuje žádný důležitější zdroj než kupní síla. Kupní
síla však zároveň vytváří inovátorského podnikatele.
Ke každé investici patří také určitá rizika. Stejně tak je to i s investicemi do inovací. Rizika
jsou největší u inovací založených na nových znalostech vědeckého a technologického charakteru. Zvlášť velká jsou samozřejmě u inovací v těch oblastech, které jsou momentálně
v módě. Naopak oblasti, které se netěší zájmu, hrozí mnohem menší rizika už proto, že je
v nich na inovace více času. Velké riziko je však nedílnou součástí všech inovací založených
na nových znalostech. Je to cena, kterou musíme platit za jejich účinnost a především za jejich schopnost iniciovat změnu nejen výrobku a služeb, ale i toho, jak pohlížíme na svět, na
své místo v něm a v konečném důsledku sami na sebe.
106
Seznam literatury:
[1] ADAIR, J.: Efektivní inovace. Praha Publishing, Praha 2004, ISBN 80-86851-04-4
[2] DRUCKER, P.: Inovace a podnikavost. Management Press, Praha 1993, ISBN 80-8560329-2
[3] HADRABA, J.: Marketing, produktový mix a tvorba inovací produktů. Vydavatelství a
nakladatelství Černík, Praha 2004, ISBN 80-86473-89-9
[4] KOTLER, P.: Marketing podle Kotlera – jak vytvářet a ovládnout nové trhy. Management Press, Praha 2004, ISBN 80-7261-010-4
[5] PITRA, Z.: Inovační strategie. Grada Publishing, spol. s r.o., Praha 1997, ISBN 80-7169461-4
[6] PITRA, Z.: Management inovačních aktivit. Professional Publishing, Praha 2006, ISBN
80-86946-10-X
[7] PRAHALAD, C. K., RAMASWANY, V.: Budoucnost konkurence. Management Press,
Praha 2005, ISBN 80-7261-126-7
Autor:
Petr HOLOUBEK, Ing.
Kontaktní adresa:
E-mail:
VUT Brno, FP, Kolejní 2906/4, 612 00 Brno
Telefon: + 420 541 143 736
[email protected]
107
Dynamický komparátor veřejného sektoru: inovativní nástroj pro
hodnocení PPP projektů
Eduard HROMADA
Abstract
The Dynamic Public Sector Comparator is the innovative tool that gives to public sector the
complex information about progress of total project costs, revenues and risks during whole
life cycle of examined Public Private Partnership (PPP) project. It is usually prepared before
the call for tenders. Its results serves to public sector as a ratio scale for comparison with tendered offers of solution of investment requirements in the way of PPP projects and for selection of optimal partner from private sector. The goal of this contribution is to introduce expert
community with this innovative tool for evaluation of PPP projects.
Klíčová slova:
Dynamický komparátor veřejného sektoru, PPP projekty, partnerství veřejného a soukromého
sektoru, inovace.
Vymezení pojmu Komparátor veřejného sektoru
Komparátor veřejného sektoru (Public Sector Comparator, PSC) je nástroj, který poskytuje
veřejnému sektoru komplexní informaci o průběhu celkových nákladů, příjmů a rizik během
životního cyklu PPP projektu. Komparátor veřejného sektoru představuje tzv. Referenční projekt, tj. srovnává value-for-money (hodnotu dosaženou za vynaložené náklady) dodanou PPP
projektem s nejefektivnějším způsobem zajištění služby veřejným sektorem. Hodnota Komparátoru veřejného sektoru představuje hypotetické celkové náklady efektivní organizace veřejného sektoru potřebné pro zajištění shodné služby po dobu plánovaného trvání PPP projektu.
Komparátor veřejného sektoru slouží ke splnění následujících cílů:
•
určit v raném stádiu, zda je projekt dostupný veřejnému sektoru z hlediska veřejného
rozpočtu po celý životní cyklus projektu,
•
jako střední hodnota testování, zda je PPP projekt uskutečnitelný a jako ověření zajištění principu „hodnoty za peníze“,
•
jako manažerský nástroj během přípravy a realizace projektu ke komunikaci s partnery
o takových klíčových aspektech, jako jsou objemové parametry výstupů (poskytovaných veřejných služeb) a alokace rizik,
•
jako střední hodnota podporující konkurenci mezi subjekty soukromého sektoru.
Komparátor veřejného sektoru se obvykle skládá ze čtyř základních složek:
108
•
Základní komparátor – představuje nejvýznamnější složku Komparátoru veřejného
sektoru. Zahrnuje všechny přímé a nepřímé investiční a provozní náklady (přepočítané
na současnou hodnotu) související s přípravou, výstavbou a provozováním veřejné
služby.
•
Konkurenční neutralita veřejného sektoru – je specifickou složkou Komparátoru veřejného sektoru. Její význam spočívá v eliminaci konkurenčních výhod a nevýhod veřejného sektoru, které by získal v případě realizace projektu ve vlastní režii.
•
Rizika přenesená na soukromý sektor – Komparátor veřejného sektoru rozděluje rizika
spojená s PPP projektem mezi soukromého a veřejného partnera tak, že nositelem rizika je vždy ten partner, který je schopen riziko efektivněji řídit.
•
Rizika veřejného sektoru
Obrázek 1 Struktura Komparátoru veřejného sektoru.
Referenční projekt
Základním předpokladem pro výpočet Komparátoru veřejného sektoru je definování tzv. Referenčního projektu. Referenční projekt představuje nejpravděpodobnější a nejefektivnější
způsob realizace projektu veřejným sektorem. Slouží jako základna pro posouzení výhodnosti
předkládaných nabídek soukromých uchazečů o veřejnou zakázku cestou PPP projektu. Veřejný sektor porovnáním Komparátoru veřejného sektoru s nabídkami soukromého sektoru
zjišťuje jejich očekávanou užitnou hodnotu za vynaložené náklady v průběhu životního cyklu
projektu. Referenční projekt je proto nezbytné definovat v takovém rozsahu a standardech
poskytovaných služeb, které odpovídají požadavkům kladeným zadavatelem z veřejného sektoru ve výběrovém řízení na partnery ze soukromého sektoru.
Komparátor veřejného sektoru má zásadní význam pro kvantitativní vyhodnocení navrhovaných řešení. Zadavatel z veřejného sektoru však musí při rozhodování o nejvýhodnější nabídce zohlednit rovněž celou řadu kvalitativních aspektů. Obrázek 2 znázorňuje komplexní proces vyhodnocení investičních variant PPP projektů ve veřejné soutěži.
109
Obrázek 2 Komplexní proces vyhodnocení investičních variant PPP projektů ve veřejné soutěži.
Současný stav řešení metodiky Komparátoru veřejného sektoru v ČR a zahraničí
Problematika Komparátoru veřejného sektoru je v současné době v České republice řešena
pouze na základní obecné úrovni. Na základě usnesení vlády č. 791 ze dne 25. srpna 2004 a
dokumentu Ministerstva financí ČR „Informace o stavu systémové implementace Partnerství
veřejného a soukromého sektoru“, který vychází z dokumentů schválených vládou a zohledňuje další skutečnosti, které jsou podle Ministerstva financí ČR podstatné pro systémové využití principů PPP jako jedné z forem poskytování veřejných služeb v České republice, bylo
stanoveno, že klíčovým nástrojem pro posuzování výhodnosti předložených nabídek u PPP
projektů se stane Komparátor veřejného sektoru.
Ve vyspělých zemích, které dlouhodobě využívají model PPP/PFI, lze vyhledat metodiky
kalkulace Komparátoru veřejného sektoru. Tyto metodiky jsou co do obsahu i kvality velmi
rozdílné, každý stát vymezuje pojem Komparátoru veřejného sektoru vlastním způsobem a je
prakticky nemožné implementovat kteroukoliv z dostupných metodik bez významných úprav
pro potřeby zadavatelů veřejných zakázek PPP projektů v České republice.
Zahraniční metodiky vycházejí z konkrétních podmínek, zákonů a potřeb každé země. Česká
republika, jako ostatně každý suverénní stát, má specifické právní prostředí a rozdílné výchozí
podmínky pro implementaci PPP. Je proto účelné zabývat se řešením vlastní metodiky a modelu Komparátoru veřejného sektoru, který bude využitelný v podmínkách zadávání veřejných zakázek formou PPP v České republice.
Dynamický komparátor veřejného sektoru
Dynamický komparátor veřejného sektoru představuje významný kvalitativní a kvantitativní
posun v přístupu výpočtu Komparátoru veřejného sektoru. V dnešní době používané zahraniční metodiky kalkulace Komparátoru veřejného sektoru vychází z pevně zadaných vstupních údajů. Důsledkem použití tohoto přístupu dochází ke zkreslení výsledné hodnoty Komparátoru veřejného sektoru, poněvadž tento výpočtový model ignoruje faktor spolehlivosti
vstupních údajů.
110
Dynamický komparátor veřejného sektoru definuje vstupní údaje formou rozložení pravděpodobností hodnot jeho jednotlivých vstupních parametrů. Příklad použití tohoto přístupu znázorňuje Tabulka 1.
Tabulka 1 Příklad tabulky vstupních parametrů položky Dynamického komparátoru veřejného
sektoru.
Položka Dynamického komparátoru veřejného sektoru:
Položka Dynamického komparátoru veřejného sektoru:
Náklady spojené s výkupem pozemků
Hodnota (tis. Kč)
Pravděpodobnost
10 000
0,15
12 000
0,20
14 000
0,30
16 000
0,25
18 000
0,10
Kontrolní součet
1,00
Po dokončení definice vstupních údajů je provedena simulace nákladového a časového rozložení pravděpodobností výskytu jednotlivých vstupních parametrů. Výsledky i-té simulace
vstupních údajů představují vstupní parametry pro kalkulaci Dynamického komparátoru veřejného sektoru. Výpočetní algoritmus modelu provádí simulace jednotlivých scénářů vývoje
Komparátoru veřejného sektoru. Počet provedených simulací se odvíjí od požadavků na přesnost výsledků analýzy. Doporučuje se provedení minimálně 1000 simulací. Výsledky simulací jsou průběžně zaznamenávány a slouží jako podklad pro statistické vyhodnocení.
Zaznamenané hodnoty výsledků simulací se dále vyhodnocují s využitím matematickostatistických metod. Nejobvyklejší způsob interpretace výsledků je sestavení tabulky 5% až
95% percentilů hodnot Komparátoru veřejného sektoru, výpočet spolehlivostní hladiny P90 a
vykreslení grafu rozložení četností hodnot Komparátoru veřejného sektoru. Graf 1 znázorňuje
příklad interpretace výsledků simulace Dynamického komparátoru veřejného sektoru.
Graf 1 Příklad grafu rozložení četností hodnot Komparátoru veřejného sektoru.
111
Závěr
V porovnání s dosavadním způsobem výpočtu Komparátoru veřejného sektoru vnáší metodika Dynamického komparátoru veřejného sektoru v procesu hodnocení PPP projektů kvalitativně nové pohledy. Používání simulačních technik sice vyžaduje vyšší nároky na čas, zadávání vstupních údajů a výpočetní prostředky, na druhou stranu je dosaženo vyšší přesnosti a
objektivity hodnocení PPP projektu.
„Tento výsledek byl získán za finančního přispění ČVUT v Praze, projekt CTU0600811,
v rámci Interní grantové soutěže ČVUT 2006.“
Seznam literatury:
[1] BERAN, V., DLASK, P., HERALOVÁ, R., BERKA, V.: Dynamický harmonogram rozvrhování výroby do času. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. 170 s. ISBN 80-200-1007-6.
[2] BUKOVSKÝ, J., FRKOVÁ, J.: Finanční a ekonomická analýza veřejně prospěšných
projektů. 1. vyd. Praha: ČVUT, 2004. 187 s. ISBN 80-01-02881-X.
[3] MINISTERSTVO FINANCÍ ČR: Proces přípravy a realizace projektu Partnerství veřejného a soukromého sektoru a jeho institucionální zajištění. Ministerstvo financí ČR, 2006.
http://www.mfcr.cz/.
[4] PARTNERSHIPS VICTORIA: Public Sector Comparator – Supplementary Technical
Note, Department of Treasury and Finance, 2003.
Autor:
Eduard HROMADA, Ing.
Kontaktní adresa:
E-mail:
112
České vysoké učení technické v Praze, Fakulta stavební,
Thákurova 7, 166 29 Praha 6
Telefon: +420 603 91 33 56
Fax: +420 224 355 439
[email protected]
Rozvoj podnikatelské úspěšnosti inovací prostřednictvím
regionálních hospodářských komor
Michal KAVAN
Abstract
We have to make for Entrepreneurship development, what we made for development of Management. Author has developed ideas in the following: the development and implementation
of the Economic Chamber’s integration strategy in the EU; the preparation of an expert analysis of challenges and opportunities which Czech companies will have to deal with in the process of their integration into the EU Market; seminars and training workshops for Czech managers on issues, requirements and consequences of Czech membership in the EU; information
and initial training for regional chambers on EU regional policy and structural funds; development of local and international co-operation with institutions involved in European integration.
Key words:
Economic Chamber’s integration strategy, process of integration.
Před časem provedla společnost STEM/MARK pro Hospodářskou komoru (HK ČR) důležitý
průzkum názorů českých malých a středních podnikatelů. Šetření, jehož se zúčastnilo 1004
respondentů, se zaměřilo na připravenost podnikatelů fungovat v EU. Ukázalo se, že při porovnání „organizovaných“ a „neorganizovaných“ podnikatelů, tedy členů a nečlenů našich
hospodářských komor se stejně jako jinde na světě i u nás prokázalo, že podnikatelé zapojení
a propojení v této formě podnikatelské samosprávy jsou mnohem lépe připraveni na změny,
třeba pro vstup do EU.
Dle provedeného průzkumu členové hospodářských komor vykazují mnohem vyšší připravenost k realizaci nových strategií, zejména při expanzi firmy do zahraničí a také při hledání zahraničního partnera či investora. Bohužel naopak velmi nízkou je připravenost nezapojených podnikatelů. Ti se často děsí změn, jako je očekávaný nárůst nákladů na mzdy, přizpůsobení novým technologickým postupům a normám, nutnost nákupu nových zařízení, vyžadovaných Evropskou unií. Je to nakonec logické, protože v smysluplném spojení je síla a
v osamocení se může zrodit strach. Téměř čtvrtina dotazovaných respondentů se bojí, že nadcházející změny přinesou problémy a ty mohou jejich firmu vážně ohrozit.
Dle mého názoru je velmi nepříjemné, že zdrojem informací o podnikání v EU nejčastěji našim podnikatelům slouží pouze klasická masová media jako tisk, televize, rozhlas, což jsou
většinou povrchní, popularizované a zprostředkované informace velmi pochybné úrovně ve
srovnání se zahraničním vysíláním. Proto je dle mého názoru třeba rychle a významně posílit
význam a funkci našich regionálních hospodářských komor. Ty se rozvíjejí příliš pomalu a
zatím rovněž neplní svou funkci jak by bylo třeba. Je nezbytné jednat rychle a vynaložit pro
jejich rozvoj mnohem víc finančních prostředků ze strany státu a posílit odhodlání zúčastněných. Žijeme sice ve světě omezených zdrojů, ale vynaložení těchto prostředků, právě nyní, se
zcela určitě rychle vyplatí.
Na druhé straně si myslím, že regionální hospodářské komory musí rovněž co nejrychleji
změnit rutinní způsob práce. Jejich skutečným smyslem je usilovat ze všech sil o konkurenceschopnost svých regionů. Právě dnes je doba, kdy by se jejich motem mělo stát heslo „Problémy neexistují, existují jen příležitosti je řešit“. V práci regionálních hospodářských komor
je třeba se více zaměřit na uplatňování požadavků a postupů zdola nahoru a na tvorbu tvůrčích
inovací, menší regulaci a flexibilnější administrativu, což je názor i Arnalda Abruzziniho,
generálního tajemníka EUROCHAMBRES.
113
Pro naše podnikatele byl vstup do EU určitě zásadní inovací. Regionální hospodářské komory
jim ale musí nejen s touto významnou inovací lépe pomáhat. Pokud obecně inovací rozumíme
změnu hodnot a uspokojení, kterou z daných zdrojů někdo získává, pak nejvíc získávají ti
připravení. Rychlost je zásadní veličinou. Samotným vstupem náš podnikatel zatím získal
jen Šanci změnit k lepšímu výnosnost svých zdrojů. Když mu dokážeme účinně pomoci, nebude se cítit na trhu EU malý a opuštěný. Musíme mnohem lépe využít toho, že po celém světě se objevují iniciativy a dalekosáhlé možnosti integrovat spolupráci, kdy formování je především hledáním příčin nedostatků.
V učebnicích neurologie se píše o tvořivosti jako o správném a rychlém zpracování informací.
Aby tedy podnikatelé mohli být v regionech tvořiví – podnikání o ničem jiném není, potřebují
dostávat správné, rychlé a tříděné informace. Takové prostředí účelně formovaných regionálních hospodářských komor ve vyspělých zemích jako Například Kanada podporuje vznik systematických inovací, které jsou po realizaci skutečně produktivní. Ty spočívají na cíleném,
strategicky orientovaném a podporovaném vyhledávání změn, ve skutečném zvýšení užitných
hodnot. Přehledné informace a podpora poskytované podnikatelům v reálném čase, mají cenu
zlata.
Podnikatelé se musí rychle učit za dobré ceny úspěšně prodávat produkty v odlišných
oblastech, než byli dosud zvyklí, poskytovat je jiným způsobem, možná v ne zrovna přátelsky
naladěných regionech. V tom všem by jim dnes měly naše regionální hospodářské komory
umět pomoci. Pokud se tak už neděje, jsou naši podnikatelé hendikepováni proti ostatním,
kteří takové služby využívají.
Utvářet regionální hospodářské komory tímto způsobem je obtížné, avšak nezbytné. Podnikání je celosvětový výukový proces. Stále je co nového se od někoho učit. Potřebujeme nastalé
změny využít ke zvýšení své nízké produktivity (míry efektivnosti) v našich regionech. Vždyť
od produktivity se odvíjí naše životní úroveň i úroveň platů. Změny, se kterými zatím naše
hospodářské komory úporně zápasí, se netýkají jen materiálních věcí a jejich základem není
pouze věda a technika. Potřebujeme pro rozvoj podnikavosti udělat to, co jsme už udělali pro
rozvoj managementu. Vyrovnat zpoždění.
Právě se měnící sociální prostředí nám je výzvou, na kterou je třeba reagovat. Potřebujeme
integrovanou podnikatelskou ekonomiku, která je jediná konkurenceschopná v dnešním globálním světě. Skuteční podnikatelé, tedy tvořiví lidé jsou potřební ve všech organizačních
strukturách a nejvíc v regionálních hospodářských komorách a jejích strukturách. Tam se mohou rodit náměty pro nové užitné hodnoty, přesouvat aktivity do hladin s vyšší výnosností,
produktivitou. Usilujme o kratší průběžné doby, nižší náklady a přitom vyšší kvalitu. Podnikatelsky orientovaní zástupci regionálních komor jsou nejlepšími vyslanci svých regionů.
Prostřednictvím regionálních hospodářských komor lze pro rozvoj podnikavosti a inovací
udělat to, co jsme udělali pro rozvoj managementu. Jejich autorita má být nezbytnou dostředivou silou regionů. Managementu se dnes učí i žáci na základních školách, ale nikoli podnikání. Čím se zabývá? Potřebujeme rozpracovat lépe srozumitelné principy, odpovědi na praktické otázky i teorii podnikání.
Potřeba systematických inovací nepramení jen z nových znalostí. Jejich potřeby se dají rozpoznat ve všech nečekaných událostech. V rozpornostech našich prognóz, v každodenních
realizovaných potřebách, změnách struktury oborů, nebo vývoji tržních struktur vzdálených
regionů, probíhajících demografických změnách, v pohledech na svět a podobně. Nápady se
nejčastěji rodí z výměny zkušeností. K té je zapotřebí dobře fungujících regionálních hospodářských a agrárních komor.
Plán činnosti regionálních hospodářských komor by měl vycházet z hlubších a ne jen tradičních průzkumů potřeb podnikatelů regionu. Výsledky průzkumů nestačí jen prezentovat na
Podnikatelském setkání a potom je nechat projít schválením představenstvem komory.
114
Dnešní podpora regionálních hospodářských a agrárních komor není vždy zaměřena na praktickou pomoc při uplatnění se na společném trhu a ke zvýšení konkurenceschopnosti našich
regionů v tomto už zaběhlém prostředí. Dodržování závazných pravidel musíme chápat také
jako dohled (prostřednictvím hospodářských komor) nad dodržováním opravdu rovných
podmínek volné soutěže pro všechny. Jsou tomuto trendu podřízeny aktivity regionálních
hospodářských a agrárních komor?
Určitě významnou, přesto asi zpožděnou iniciativou hospodářských komor, podpořenou významem neodpovídajícími státními prostředky jsou Informační Místa pro Podnikatele
(IMP), která jsou projektem ve stádiích různé rozpracovanosti a bohužel si kladou pouze dva
základní cíle:
• Připravit české podnikatele na vstup do Evropské unie.
• Zmapovat programy podpor malého a středního podnikání v ČR.
Cíle IMP se mně nejeví jako dostatečné, vzhledem k nastalým potřebám a v porovnání
s podobnými projekty ve světě, už dávno fungujícími. Srovnejme ambice IMP třeba s úkoly
amerických The Small Business Development Center (SBDC, nebo SBA, SBIC, …).
Soukromá vysoká škola ekonomických studií před časem vypracovala projekt na výstavbu
IMP ve svém informačním centru. Přestože by Hospodářská komora hl. m. Prahy vše dostala
tak říkajíc na klíč a zadarmo – kupodivu předloženou nabídku nepřijala. Přestože na Praze 8
nic podobného nemá. Náš projekt IMP by mohl podnikatelům poskytovat rovněž širokou nabídku vzdělávacích programů se skutečně praktickým zaměřením. Poradenství a konzultace
podpořené reálnou pomocí. Pokud by o to byl zájem, rovněž kvalitní komerční informace o
nabídkách a poptávkách.
Je třeba urychlit rozvoj integrovaného servisu podnikatelům v kontaktních místech (informačních či oborových místech pro podnikatele), která potřebujeme v každé pověřené obci
třetího stupně (v tzv. malém okresu). Kromě regionálního pokrytí urychleme výstavbu pokrytí
oborového. Mám na mysli specializovaná "oborová informační místa". Ta měla odpovídat
za tvorbu příruček, které by obsahovaly návody k tvorbě projektů „krok za krokem“. Ke kontrole jednotlivých kontaktních míst potřebujeme rychle vytvořit efektivní zpětnou vazbu. Nejlepší zpětnou vazbou je hodnocení spotřebitelů samých, získané na podkladě objektivní statistiky především malých a středních podnikatelů.
Dnešní RHK se neobejdou bez mnohem systematičtějšího přístupu v utváření exportního a
kooperačního potenciálu regionů. Potřebujeme projekty zaměřené na zvýšení konkurenční
schopnosti a budování exportních příležitostí. Potom teprve na samotnou prezentaci konkurence-schopných firem.
Je třeba i mnohem systematičtěji komunikovat s institucemi na městské, krajské, celostátní i
evropské úrovni. To je dle mého názoru důležitá součást „Podmínek podnikatelské úspěšnosti inovací“ – což je tématem dnešní konference. Propojit ty, kteří se věnují malému a
střednímu podnikání.
Velmi významnou a bohužel i stále opomíjenou a nedoceněnou je spolupráce regionálních
hospodářských komor s odbornými a vědeckými kruhy našich vysokých škol typu Soukromé vysoké školy ekonomických studií a jejího Business centra. Překonejme bariéry zbytečných obchodních tajemství a nejrůznější střety zájmů. Má takto vypadat svět, který chceme
odkázat svým dětem?
Potřebujeme vytvořit nadějný podnikatelský svět, plný příležitostí. To ale není v silách jednotlivce, ani jednoho podniku. Vysoké školy tomu mohou pomoci právě tak jako regionální
hospodářské komory. Zapojme je třeba do spolupráce v síti Eurochambres (asociaci 37 národních a 1500 regionálních komor). Nemyslím tím účast někoho na výročním kongresu.
Všichni potřebujeme odborně analyzované a srozumitelně prezentované informace o chodu
115
Evropské komise v Bruselu. Integrace znamená nenechávat si informace pro sebe. Prostřednictvím české podnikatelské reprezentace v Bruselu, přímých kontrahovaných vazeb je nutné
realizovat (nikoli jen podporovat) skutečné zastoupení celých regionů. Krajů i měst
v rozhodovacím sídle EU. Je nejvyšší čas přestat zaměňovat nástroje s cíli a přidržet se věci.
Potřebujeme individuální, na míru šité služby pro informované exportéry. Současné akce
spolupráce s agenturou Czech Trade – „Regionální manager Czech Trade“ nestačí.
Každý by se měl dobře vyznat v existujících projektech ko-financování činnosti z různých
zdrojů: EU, MPO, MZV, grantů KÚ JMK, OPPP, SFMP, SPP, IVF, Phare CBC a dalších.
Proč změny nevyučovat přímo na vysokých školách? Školy jsou schopny informace a zkušenosti s fungováním firem v EU rychle předat do praxe. Potřebujeme mnohem efektivněji fungující místa pro vyhledávání takových projektů integrace teorie a praxe. Vzdělávacích akcí
není nikdy dost. Propojení prospěje jak podnikatelům tak vysokým školám. Zvýšení jejich
konkurenční schopnosti. Je třeba propracovat systém konzultací a společných projektů regionálních hospodářských komor a vysokých škol během celého roku.
Posílit efektivitu práce Regionálních poradenských a informačních center lze tedy mnoha
způsoby. Například programy typu „Poradenství“, financované ze státního rozpočtu, nebo ze
strukturálních fondů, které umožňují dotovat poradenské a vzdělávací služby pro malé a
střední podnikatele. Vysoké školy mohou zajistit malým, středním i velkým podnikům skutečně nezávislé a důležité finanční srovnávací analýzy typu zdrojové analýzy s možností certifikací. Hospodářské komory by měly víc spolupracovat s vysokými školami v oblastech: Odborných seminářů a oborových dnů, konzultací pro účastníky rekvalifikačních kursů i pro
začínající podnikatele, konzultací k vhodným podnikatelským záměrům, konzultací
k programům typu KREDIT včetně hodnocení Žádostí, odborných konzultací a možná i sdíleného dohledu nad efektivností sítě regionálních informačních míst (vyhodnocování zpětných
vazeb, připomínek a požadavků podnikatelů).
Pro současnou vzdělávací politiku v zemích Evropské unie je příznačné uplatňovat koncepci
celoživotního vzdělávání. Koncepce je založena na zásadě, že pro dosažení a udržení hospodářské prosperity i dobré sociální úrovně každé země již nestačí vzdělání získané ve škole
v mladším věku, ale je třeba se vzdělávat v průběhu celého života. Především života pracovního. Vychází se ze zkušenosti, že kdo si znalosti průběžně nedoplňuje, zaostává a ztrácí konkurenční schopnost. Proto je dnes nejvyšší čas integrovat vzdělávání dospělých poskytovaného vysokými školami s tím, realizovaným podniky, úřady, regionálními, odvětvovými nebo
dalšími organizacemi. Na rozdíl od České republiky se v EU nejrychleji rozvíjí vzdělávání
dospělých. Česká republika zaostává, protože vzdělávací politika se zaměřuje většinou jen
na vzdělávání dětí a mládeže ve školách. Účast dospělých na dalším vzdělávání je v ČR nižší
než v zemích EU a dokonce v některých kandidátských zemích. Rovněž výdaje podniků na
vzdělávání zaměstnanců jsou v ČR oproti zemím EU jen asi poloviční a dokonce rostou pomaleji. To musíme rychle změnit.
Projekt zavádění Informačního systému pro malé a střední podnikání (IS MSP) je třeba tvůrčím způsobem ověřovat a rychle zlepšovat. Rovněž doporučuji výrazně posílit informační a
komunikační procesy v rámci komorové sítě, které zatím váznou.
Úroveň činnosti regionálních hospodářských komor je třeba sjednotit na principech
Benchmarkingu. Kromě nezbytné rutiny, kterou je možné automatizovat, potřebujeme víc
tvořivosti. Regionální hospodářská komora má být místem kde se shromažďují podnikatelsky
užitečné znalosti a zkušenosti ze světa. Absence takových míst znevýhodňuje naše podnikatele oproti konkurenci.
To vše nebude možné realizovat, jestliže podnikatelská regionální samospráva nedostane
více kompetencí. Dejme podnikatelským regionálním samosprávám důležité kompetence,
které mají jinde. Zkušenosti prokazují dobré výsledky (uznávání odborné kvalifikace pro vý116
kon živnosti, odborné vzdělávání…). Rozvoj podnikatelské samosprávy povede k větší podpoře domácích podnikatelů, pozitivně se projeví i v zastupování ve vyšších i evropských orgánech a skupinách.
Jsem toho názoru, že je třeba podpořit myšlenku obnovení činnosti Hospodářské rady vlády, protože cesta k vládě je z podnikatelských regionů příliš dlouhá. Když byla v roce 1998
její činnost zastavena, projevil se deficit důležitého diskusního nástroje mezi vládou a podnikatelskou sférou. Poradní skupiny jednotlivých ministerstev jsou sice vhodné, ale Hospodářskou radu vlády nahradit nemohou.
Zpřehledněme ty zákony, které zbytečně zatěžují podnikatelskou sféru. Především malé podnikatele, protože brání vzniku i značně snižují efektivitu a výkonnost malých firem. Ať fungují dle jednoduchých pravidel a nemusí platit nepotřebné služby drahých expertů. Podnikatelská samospráva by měla být neopominutelným připomínkovým místem chodu regionálních
hospodářských komor.
Potřebujeme spravedlivější podnikatelské prostředí s jednoduššími předpisy (daňovými) a
s rovnými postihy pro všechny nepoctivce. O úspěchu má rozhodovat zákazník na trhu. Nejde
jen o zdlouhavé problémy obchodního a živnostenského rejstříku.
Jsem toho názoru, že potřebujeme zvětšit vliv regionálních podnikatelských samospráv.
V souvislosti s fungováním ČR v EU navrhuji provést v činnosti hospodářských regionů
jakýsi inovační audit. Audit, který by přezkoumal jejich tvůrčí výkonnost s cílem určit problémové oblasti a inovační příležitosti. Pak sestavme projekt ke zlepšení produktivity fungování regionálních hospodářských komor. Potřebujeme stanovit systematickou sekvenci diagnostických a kontrolních kroků, vedoucích ke zvýšení konkurenční schopnosti našich regionů v širokém měřítku.
Seznam literatury:
[1] PITRA, Z.: Management inovačních aktivit, Professional Publishing, Praha 2006.
[2] VYSUŠIL, J., MACÍK, K., FREIBERG, F.: Ekonomické výpočty v řídící praxi, Institut
řízení Praha, 1989.
[3] ZRALÝ, M.: Zajistěte si komplexně orientované řízení podniku, sborník mezinárodní
konference, Praha 1997, Institute for International Research, Wien.
[4] BAUER, J.: Tschechischer Maschinenbau-Bereit für Kooperation. In: Teilname der Tschechischen Republik an der Messe Swisstech 98. Švýcarsko: Handels-kammer SchweizTschechischen Republik. 1998. p. 11-38.
[5] VANIŠ, L.: Risky Alternatives Decision Making Under Incomplete Information, sborník
mezinárodní konference Workshop 2002.
Autor:
Michal KAVAN, doc., Ing., CSc.
Kontaktní adresa:
E-mail:
katedra marketingu a managementu SVŠES
Lindnerova 575/1, Praha 8, 180 00
Telefon: +420 284 840 027
Fax: +420 284 841 196
[email protected]
117
Inovace a organizační faktory
Iva KIROVOVÁ
Abstract:
The innovation issue is assessed in a contemporary business environment not only as a challenge for organisations, as a goal, but also as a necessity. Organisations competitiveness, its
sustainability influences organisations existence. Conditions influenced innovation processes
are interconnected with many factors. As most important factors are supposed people, organisation and environmental socioeconomic factors. The usage of employees potential by organisations is determined also by organisational characteristics flowed from a mechanistic or an
organic organisation type. In our state majority of organisations are running various types of
restructuralisation. The general objective of these changes is to keep pace with competitiveness requirements. Do our organisations stimulate and support creativity and innovation or do
they only declare these intentions?
Key words:
competitiveness, creativity, innovation, mechanistic and organic organisations type
1. Inovace a současnost
Současnost bývá charakterizována různě – jako epocha postindustriální a postmoderní, éra
rychlých a obtížně předpověditelných změn, éra globalizace, digitalizace apod. Veškeré uváděné charakteristiky označují výrazné změny socioekonomických faktorů, které neprobíhají
ani v globalizovaném světě ve stejnou dobu nebo identickým způsobem. Jsou průvodním jevem přechodu industrialismu k postindustrialismu a společnosti moderní k postmoderní (Gallagher et al., 1997). V některých státech, např. v USA, tyto změny byly zaznamenávány již
v průběhu 70. let, v jiných během 90. let nebo se začínají objevovat v současnosti. Tyto změny jsou nejčastěji charakterizovány masivním rozvojem informačních a telekomunikačních
technologií, ústupem tradičních sektorů ekonomiky a vzrůstajícím významem sektoru služeb,
globalizací trhu a konkurence, nástupem znalostní ekonomiky a e-ekonomiky. Mění se i hodnoty společnosti, větší pozornost je věnována ekologii, etice, odpovědnosti organizací, postavení menšin apod.
Tyto změny ovlivnily a ovlivňují nejen organizace, jednotlivé organizační faktory, ale také
jejich zaměstnance a celkově proměňující se pracovní kontext. Organizace jako otevřené systémy (Greenberg, Baron, 2003) reagují na změny vnějších socioekonomických faktorů, pokud
chtějí být konkurenceschopné. Jsou využívány různé přístupy, postupy a metody hard i soft
managementu, jejichž cílem je udržení nebo získání konkurenceschopnosti. Společným rysem
různých změn v organizacích jsou zejména změny organizačních struktur. Vysoké organizační struktury, typické pro období industrialismu, se mění na organizační struktury ploché, maticové, virtuální apod. Tyto změny organizačních struktur umožňují větší rychlost reakcí organizací, jejich flexibilitu, celkově přispívají k větší efektivitě fungování. Poskytují možnosti
nejen pro účinnější získávání a využívání informací, koordinaci veškerých organizačních procesů, ale také podmínky pro stimulaci inovací. Změny organizačních struktur samy o sobě
větší flexibilitu organizacím neposkytují, té je dosahováno zaváděním partcipativních stylů
vedení, decentralizací, koučováním, delegováním, týmovou prací apod. Proměňují se pracovní podmínky a pracovní náplň, požadavky na zaměstnance, očekávání aj.
118
2. Inovace v organizacích
V současnosti je v organizacích kladen důraz na produktivitu, kvalitu, snižováním nákladů,
poskytování kvalitních výrobků a služeb, účinné využívání všech zdrojů apod. Tyto požadavky souvisí s potřebou inovací. V organizacích jsou inovace obvykle uváděny do souvislostí
s konkurenceschopností, výkonností, produktivitou, kvalitou, postavením na trhu, spokojeností zákazníků apod. Organizace prostřednictvím inovací zavádějí nové technologie, metody
nebo techniky, procesy, produkty a služby nebo zkvalitňují stávající. Jsou rozlišovány různé
druhy inovací, např. procesní, organizační, postupné, radikální aj.
Přestože pojem inovace patří v současnosti k často frekventovaným pojmům, ne vždy je používán k označení skutečně inovačních procesů, produktů apod. Greenberg a Baron (2003)
vymezují inovace jako úspěšnou implementaci kreativního nápadu v rámci organizace.
V odborné literatuře lze najít různá vymezení pojmu inovace. Jaké charakteristiky produktů,
služeb nebo procesů jsou všeobecně považovány za inovativní? Např. encyklopedie Wikipedia
v anglické
verzi
uvádí
6
charakteristik
klasických
definic
inovací
(en.wikipedia.org/wiki/Innovation):
•
Proces zlepšení, který je výsledkem zavedení něčeho nového
•
Samotný akt zavedení něčeho nového
•
Zavedení něčeho nového
•
Nová myšlenka, metoda nebo nástroj
•
Úspěšné využití nového nápadu
•
Změny, které vytvářejí novou výkonovou charakteristiku
Z těchto charakteristik je zřejmé, že pokud jsou zmiňovány změny v rámci inovací, jedná se o
výrazné změny, které zvyšují hodnotu výrobků, služeb nebo procesů. Ne každá změna je inovativní, nemusí obsahovat nový nápad, také nevede vždy k lepším výsledkům nebo
k výraznému zlepšení. Inovace ale změny vždy obsahují (Robbins, 2003).
Z uvedeného vyplývá, že inovace v organizacích zahrnují také problematiku tvořivosti. Inovace bez kreativity nemohou existovat, kreativita v rámci inovačních procesů představuje
jejich začátek, základ inovací. Inovace v této souvislosti představuje proces řízení, který vyžaduje specifické nástroje a pravidla. Je tedy nutné nápady implementovat prostřednictvím
organizačních procesů a postupů, aby bylo dosaženo zlepšení produktů, služeb nebo interních
postupů, aby inovace byly realizovány.
Zdrojem a „nositelem“ kreativity v organizacích jsou lidé, zaměstnanci organizace, ti představují tzv. intelektuální kapitál organizace. Záleží již na organizaci, zda tento intelektuální kapitál a tvořivost jednotlivých zaměstnanců nebo týmů dokáže podporovat, stimulovat a využívat
pro inovace. Všeobecně jsou známy faktory podporující kreativitu a inovace v organizacích.
Jedná se o zejména o následující:
•
Porozumění příčinám problémů
•
Rozpoznání příležitostí
•
Zdroje organizace (lidské, finanční a technologické)
•
Nedirektivní styly vedení
•
Využívání intelektuálního kapitálu všech zaměstnanců
•
Otevřenost novým nápadům
•
Podpora divergentního myšlení a různorodosti předkládaných nápadů
119
•
Poskytování autonomie
•
Podpora delegování a empowermentu
•
Podpora týmové práce
•
Podpora vnitřní motivace zaměstnanců
•
Inovativní organizační kultura
Je tedy potřebné, aby organizace poskytovaly adekvátní podmínky pro projevy kreativity a
inovační procesy. Aby dokázaly nejen podporovat a stimulovat kreativitu svých zaměstnanců,
ale také jejich nápady implementovat, řídit inovační proces.
Ross, Kleingeld a Lorenzen (2004) uvádějí čtyři hlavní faktory, oblasti, které ovlivňují inovační procesy v organizacích Tyto oblasti mají také strategický význam pro organizace. Jedná
se o proces změny, který zahrnuje takové oblasti jako vizi, strategii, leadership aj. Dalším
významným faktorem jsou zaměstnanci organizace, jejich intelektuální kapitál. V této souvislosti bývají zdůrazňovány atributy jako znalosti dovednosti, kompetence aj. Zdroje organizace představují třetí oblast, jedná se nejen o kapitál, ale také o informace, infrastrukturu
apod. Poslední faktor v tomto výčtu představují operace organizace, organizační procesy a
systémy, které koordinují a řídí veškeré zdroje organizace. Zahrnují různé oblasti hard i soft
managementu. Jinými slovy, inovační procesy ovlivňuji zejména zaměstnanci organizace,
jejich osobní potenciál, jejich kompetence a zejména kreativita, a dále management, neboť ten
rozhoduje nejen o strategii, ale také řídí veškeré procesy v rámci organizace, používá stimulační faktory apod. Na managementu záleží, zda kreativita zaměstnanců je adekvátně využívána vzhledem ke strategii a cílům organizace, a zda zaměstnanci organizace představují také
jednu z konkurenčních výhod organizace. V této souvislosti bývá zmiňován vliv organizační
kultury, styly vedení, koučování, empowerment apod.
Důležité je ale také socioekonomické prostředí, ve kterém organizace se svými zaměstnanci
působí. Jedná se o celou řadu faktorů, od ekonomické, vzdělanostní a technologické úrovně,
národní kultury, legislativy, požadavků zákazníků apod. Záleží na organizaci, zda dokáže
identifikovat a vybrat relevantní informace ze socioekonomického prostředí, a to nejen místního, ale i globálního a adekvátně je použít pro strategii a inovační procesy. V době tzv. informační exploze se nejedná o snadný úkol.
3. Mechanistický a organický typ organizace
Analogii přechodu industrialismu k postindustrialismu lze ilustrovat na mechanistickém a
organickém typu organizace. V odborné literatuře je často citována analýza Burnse a Stalkera
(Mullins, 2002, Rollinson, 2002). I když byla realizována před více než 40 lety, je stále zmiňována a také výsledky této analýzy jsou používány v praxi.
Burns se Stalkerem sledovali souvislosti měnícího se externího prostředí organizací a jeho
vliv na organizace, na jejich strukturu a management. Tyto změny sledovali na 20 výrobních
organizacích ve Velké Británii. Vybrané organizace měly různý předmět činnosti, lišily se
velikostí, nacházely se v různých částech Velké Británie. Výsledkem této analýzy bylo rozlišení dvou rozdílných systémů metod řízení a organizačních struktur, mechanistického a organického systému. Tyto systémy představují protichůdné způsoby, které organizace mohou
používat v průběhu adaptace na interní a externí prostředí. Podle Burnse a Stalkera oba systémy představují racionální typ organizace, který je možno záměrně utvářet a udržovat. Jeho
cílem je co nejúčinnější využívání zdrojů pro strategie organizace.
Pojem mechanistický Burns se Stalkerem vybrali záměrně, tímto názvem naznačují způsob
fungování organizace. Organizační struktura, procesy a pracovní role v organizaci na sebe
navazují a fungují obdobně jako stroj. Cílem mechanistického typu organizace je dosažení
120
maximální účinnosti. Té je dosahováno specializací pracovních postupů, standardizací, vertikální komunikací, centralizací rozhodování, formalizací procesů a postupů apod. Od zaměstnanců se očekává plnění úkolů, loajalita a poslušnost (Theory of Mechanistic and Organic
System - Burns, Stalker, 2006). Mechanistický systém má rigidnější organizační strukturu a je
vhodnější pro stabilnější podmínky. Charakteristiky mechanistického systému organizace jsou
podobné jako charakteristiky byrokracie. Mechanistický systém se vyznačuje následujícími
rysy (Mullins, ibid):
•
Specializace úkolů
•
Podrobně definované povinnosti, odpovědnost a technologické postupy
•
Vysoká organizační struktura (s mnoha úrovněmi řízení)
•
Znalosti jsou soustředěné na vrcholu hierarchie organizační struktury
•
Vertikální interakce mezi nadřízeným a podřízeným
•
Používání pokynů, příkazů a rozhodnutí nadřízeného pro vykonávání pracovních aktivit
•
Důraz je kladen na loajalitu k organizaci a na poslušnost k nadřízenému
Organický typ organizace, obdobně jako živé bytosti, může poměrně snadno měnit svou
strukturu, role a procesy. Více odpovídá požadavkům proměňujícího se prostředí, umožňuje
flexibilitu reakcí. Organizace tak může reagovat a přizpůsobovat se změnám socioekonomických faktorů. Tento typ organizace se dokáže lépe vyrovnávat s nestabilním, turbulentním
prostředím (ve srovnání s mechanistickým typem). Organizace poskytuje zaměstnancům takové podmínky a vedení, které podporuje kreativitu a inovace. Potřeba flexibility organizací
ovlivnila decentralizaci rozhodovacích pravomocí. Místo hierarchické kontroly je používána
individuální a skupinová kontrola. Top management se více zabývá koordinací a integrací
jednotlivých aktivit a strategickými aspekty řízení než formulací a distribucí různých příkazů
a rozhodnutí. Klíčovou úlohou organických organizací je vyhledávání těch zaměstnanců, kteří
mají potřebné znalosti, zkušenosti nebo dovednosti, které jsou potřebné pro identifikaci příležitostí nebo řešení problémů. Delegování, empowerment a participace zaměstnanců je motivující, je stimulována potřeba autonomie, odpovědnosti, sebeúcty, osobního rozvoje, tedy
potřeby seberealizační. Organický typ organizace umožňuje plnější využívání lidského kapitálu, potenciálu všech zaměstnanců organizace pro její rozvoj a konkurenceschopnost.
Pro organický systém jsou typické následující charakteristiky (Mullins, ibid):
•
Přizpůsobování se kontinuálním změnám úkolů
•
Přínos odborných znalostí a zkušeností pro úkoly organizace
•
Znalosti jsou rozmístěny v rámci celé organizace, ne pouze na vrcholu organizační struktury
•
Větší rozsah znalostí nutně nevyplývá z pozičních pravomocí
•
Síťová struktura kontroly, pravomocí a komunikace
•
Laterální směr komunikace,
•
Komunikace je založena více na informacích a radách než na příkazech a rozhodnutích
•
Závazek (committment) ke společným cílům organizace
•
Význam a prestiž vyplývá z individuálního přínosu organizaci
121
Mezi mechanistickým a organickým systémem existují různá stádia, oba systémy představují
krajnosti kontinua, obdobně jako je tomu u McGregorovy teorie X a Y. Vztahy mezi mechanistickým a organickým systémem nejsou rigidní, obdobně jako organizace se „pohybují“
mezi relativně stabilním a relativně proměňujícím se prostředím, mohou se „pohybovat“ i
mezi oběma systémy.
Charakteristiky obou systémů jsou ztotožňovány s tzv. mechanistickým a organickým typem
organizace, např. podle Litterera (Mullins, ibid) lze tyto typy organizací rozlišit podle následujících kritérií:
Tabulka č. 1: Charakteristiky mechanistických a organických organizací (upraveno podle
Mullins, 2002, s.572)
Organická organizace
Mechanistická organizace
Vysoká, přísné rozlišování
Vysoká, metody jsou objasňovány krok za krokem
Prostředky
Nadřízený
Hierarchická, vyplývající ze
smluvních vztahů
Na vrcholu organizace
Vertikální
Směrnice a příkazy
K organizaci
Vyplývá z pozice
v organizační struktuře
SPECIALIAZCE
STANDARDIZACE
ORIENTACE ČLENŮ
ŘEŠENÍ KONFLIKTŮ
PRAVOMOCE,
KONTROLA
KOMUNIKACE
ROZMÍSTĚNÍ ZNALOSTÍ
INTERAKCE
OBSAH KOMUNIKACE
LOAJALITA
PRESTIŽ
Nízká, nejsou ostré hranice
Nízká, jedinci volí vlastní
metody
Cíle
Interakce
Široká síť vycházející ze
společného závazku
Znalosti a kompetence jsou
kdekoliv
Laterální
Rady, informace
K projektu a ke skupině
Vyplývá z osobního přínosu
Většina organizací, z hlediska mechanistického a organického systému, nemá veškeré charakteristiky jednoho typu. Lze u nich identifikovat charakteristiky obou systémů. Často tento
soubor protichůdných charakteristik vyvolává tenzi a konflikty v organizaci.
Z porovnání obou typů organizací, z jejich základních charakteristik, stylů vedení a požadavků kladených na zaměstnance vyplývá, že oba typy organizací se liší také tím, jak stimulují
kreativitu a inovace.
4. Změny organizací po r. 1989
Rozsáhlé změny v našem státě po r. 1989 jsou předmětem analýzy, diskusí a prognóz mnoha
odborníků. Tyto změny měly a také mají dopad na organizace. I v našem státě probíhaly
v organizacích rozsáhlé transformace, restrukturalizace aj. Tyto změny se realizují i
v současnosti. Jsou důsledkem nejen změny společenského systému, ale souvisí s již zmíněným přechodem industrialismu k postindustrialismu a s globalizací světové ekonomiky, trhu a
potřebou konkurenceschopnosti.
Tyto organizační změny se týkají většinou změn organizačních struktur. Došlo ke snížení počtu hierarchických úrovní, celkově se organizační struktury změnily na tzv. široké. Souběžně
s těmito změnami byly realizovány změny v organizaci práce, které se odrazily zejména
v rozšiřování pracovní náplně, nezávisle na tom, jak jsou tyto jevy nazývány v organizacích
nebo jaké termíny jsou používány v odborné literatuře (např. pracovní rotace, rozšiřování práce apod.). Z těchto změn vyplývají také jiné požadavky na zaměstnance. Organizace již nevy122
žadují úzkou specializaci zaměstnanců, ale naopak je zdůrazňována potřeba větší využitelnosti zaměstnanců, jejich univerzálnost, flexibilita aj. Organizace více než dříve si uvědomují
potřebu strategií, inovací, rozvoje zaměstnanců aj.
Současný trend organizačních změn směřuje k organickému typu organizace. Tento typ organizace lépe využívá všech svých zdrojů, je schopen rychlých a flexibilních reakcí apod. Organická organizace není ta, která má pouze plochou organizační strukturu, v případě autokratického vedení další podstatné charakteristiky organického typu organizace jsou nerealizovatelné.
Je vhodné porovnat všeobecně uváděné hlavní faktory, ovlivňující kreativitu a inovace
v organizacích, s charakteristikami mechanistického nebo organického typu organizace. Ze
srovnání vyplývá, že organický typ organizace nabízí mnohem více podmínek a možností pro
stimulaci kreativity zaměstnanců, pro využívání jejich intelektuálního kapitálu a pro inovační
procesy. Patrně málokterá organizace se vyznačuje všemi atributy mechanistické nebo organické organizace. Podstatné je, které charakteristiky převažují, nejen typ organizační struktury, ale také styly vedení, organizační kultura apod.
Pro další úvahy nad problematikou vlivu organizačních faktorů na inovace v organizacích lze
použít následující základní hodnoty (Greenberg, Baron, 2003), podle kterých lze rozlišovat
organizace:
•
Senzitivita k potřebám zaměstnanců a klientů
•
Zájem o zaměstnance, kteří mají nápady
•
Ochota přebírat rizika
•
Úcta k lidem
•
Otevřenost dosažitelných komunikačních kanálů
•
Přátelské vztahy mezi zaměstnanci
Zaměstnanci našich organizací jsou často skeptičtí v hodnocení výsledků organizačních změn.
Potvrzují změny organizačních struktur a rozšiřování pracovní náplně, současně ale také potvrzují přetrvávající autokratické styly vedení, minimální stimulaci kreativity apod. I když je
např. v organizacích častěji používána týmová práce, vzhledem k organizačnímu kontextu,
stylům vedení apod. je mnohdy problematické tento druh aktivit hodnotit jako týmovou práci,
která by měla podporovat kreativitu a inovace a být přínosem pro rozvoj organizace.
Mezi organizacemi v každém státě existují velké rozdíly, a to nejen z hlediska ekonomických
parametrů, ale také organizačních faktorů. Důležitý je trend organizačních změn, a to nejen
změn tzv. kosmetických.
Potřebné změny nejsou snadné. Tato problematika se netýká pouze řízení změn, organizačních struktur, stylů vedení a organizační kultury, ale také kompetentnosti managementu a zaměstnanců, jejich postojů, očekávání, zkušeností, hodnot apod. Širší kontext této problematiky souvisí i s národní kulturou a jejími základními hodnotami. I tyto další faktory mohou částečně objasnit problémy, se kterými se setkávají nejen naše organizace a zaměstnanci
v procesu transformace ekonomiky a v souvislosti s problematikou inovací. To je již ale jiný
aspekt této rozsáhlé problematiky.
5. Závěr
Jednotlivé státy, regiony, ale také organizace a lidé jsou takřka každodenně konfrontováni se
současností a jejími výzvami. Konkurenceschopnost států, regionů a organizací je řazena mezi priority současnosti. Je kladen důraz nejen na produktivitu, kvalitu výrobků a služeb, snižování nákladů, na měnící se požadavky globálního trhu. Existují různé trendy, metody a po123
stupy v dosahování konkurenceschopnosti. Se zkracujícími se životními cykly produktů a
služeb a globální konkurencí se problematika inovací stává čím dál tím více aktuálnější. Inovace jsou předmětem zájmu mnoha vědních oborů, týkají se problematiky technologií, marketingu a obchodu, ekonomického rozvoje apod.
Inovace v organizacích souvisí s kreativitou zaměstnanců, a to jedinců nebo týmů, se stimulací kreativity a s implementacemi nápadů, kterými jsou nápady realizovány a přinášejí nejen
zisk a užitek, ale také přispívají k rozvoji a konkurenceschopnosti organizace.
V tomto příspěvku byly naznačeny pouze některé aspekty problematiky inovací související
s mechanistickým a organickým typem organizace. Cílem nebylo podat celkový přehled a
výčet veškerých aspektů tohoto tématu, ale upozornit na souvislosti změn organizací, převažujícím typem organizace a důsledky pro kreativitu a inovace v organizacích.
Každý člověk, který byl nebo je zaměstnán v našich organizacích, nebo s našimi organizacemi
spolupracuje, si může sám odpovědět na otázku, v jaké míře si organizace uvědomují možný
přínos intelektuálního kapitálu svých zaměstnanců, zda stimulují jejich kreativitu a zda je využívána pro inovace a konkurenceschopnost organizací. Je pravděpodobné, že odpovědi budou rozdílné, všechny organizace nemají stejné charakteristiky, důležitý je trend. Dochází
k potřebným změnám v organizacích nebo se jedná o deklarované cíle?
Literatura:
[1] GALLAGHER, K., ROSE, E., McCLELLAND, B., REYNOLDS, J., TOMBS, S. People
in Organisations. An Active Learning Approach. Blackwell, Oxford, 1997. ISBN 0-63120181-5
[2] GREENBERG, J., BARON, R.A. Behavior in Organizations.
Prentice Hall, Upper Saddle River, 2003, ISBN 0-13-111592-8
Innovation. Dostupný na WWW: http://en.wikipedia.org/wiki/Innovation (4. 10. 2006)
[3] MULLINS, L.J. Management and Organisational Behaviour.
Prentice Hall, London, 2002. ISBN 0 273651471
[4] ROBBINS, S. P. Organizational Behavior.
Prentice Hall, Upper Saddle River, 2003. ISBN 0-13-120-20340
[5] ROLLINSON, D. Organisational Behaviour and Analysis. An Integrated Approach.
Prentice Hall, Harlow, 2002. ISBN 0-273-68133-1
[6] ROSS, V.E., KLEINGELD, A. W. , LORENZEN, L. A topographical map of the innovation lanscape. The Innovation Journal: The Public Sector Innovation Journal, vol. 9 (2),
2004. Dostupný na: http://www.innovation.cc/peer-reviewed/ross-kleingeld-lorenzen-9-2.pdf
(3.6.2006)
[7] Theory of Mechanistic and Organic System-Burns, Stalker. 2006. DOSTUPNÝ na
WWW:
http://www.valuebasedmanagement.net/methods_burns_mechanistic_organic_systems.html
(30.8.2006).
Autor:
Iva KIROVOVÁ, PhDr., PhD.
kontaktní adresa:
VŠB-TU Ostrava, Ekonomická fakulta, Katedra managementu,
Sokolská 33, 700 21Ostrava 1
Telefon: +420 596 992 485
Fax: +420 596 110 058 (zahraniční oddělení)
E-mail:
[email protected]
124
Hodnotové ukazatele produktivity
při soudobých inovacích podnikových systémů
Jiří KLEČKA
Abstract
The modern development of Corporate Systems calls for innovations (realistic) in the economic production criteria, as compared to traditional criteria, supported largely by optimum operating conditions. Productivity movement in the manufacturing subsystem can be explicitly
expressed, as can its influence on the economic profit (for example the indicator EVA – Economic Value Added) of the enterprise. In order to measure the contemporary value concept of
production, it is necessary to construct an indicator which accurately reflects economic effets,
such as changes in consumption levels (a factor of production) and changes in their dutiable
status, by means of the quantity flow.
Klíčová slova
Celková produktivita, parciální produktivita, ekonomická přidaná hodnota (EVA).
1 Soudobé nároky na měření a ukazatele produktivity
Úroveň a změny produktivity3 podnikových systémů jsou výrazem úrovně a změn fungování podnikových systémů a procesů – jejich technickoekonomické racionality. Produktivita
je důležitý, ale zároveň nikoli jediný faktor tvorby ekonomické přidané hodnoty a tím plnění
cílů podniku (podrobněji viz dále). Produktivitu je proto třeba sledovat a používat jako jedno
z významných kritérií při celopodnikovém i vnitropodnikovém řízení inovací.
Úspěšné inovace podnikových systémů spočívající v přechodu od operačního k procesnímu
konceptu organizace v mnohých podnicích ve světě i v ČR ukazují, že zejména tlak na růst
účinnosti podnikového majetku (aktiv) – jak krátkodobého, tak dlouhodobého – může
vést k výraznému zvyšování efektivnosti podniků (výrob) a k udržování a růstu jejich konkurenceschopnosti.
Důraz na efektivnost procesů ovšem vyžaduje od systému měření a ukazatelů nákladů řádnou
hodnotovou reflexi nejen z hlediska spotřeby vstupů, ale i z hlediska jejich vázanosti.
Tento text obsahuje popis a ukazatele metodiky zjišťování celkové produktivity (TFP – Total
Factor Productivity) a parciálních produktivit a vlivů jejich změn na tvorbu ekonomické přidané hodnoty (EVA – Economic Value Added), a tedy i na plnění primárního cíle podniku –
růst shareholder value – v hodnoceném výrobním systému, tj. v podniku a/nebo v jeho subsystémech. Jde o nástroj podpory efektivnosti výrobních systémů a jejich inovací, a to jak
operačně, tak procesně koncipovaných a optimalizovaných.
2 Ukazatele produktivity a dalších faktorů tvorby EVA
Dále uvedené početní postupy, analýzy a ukazatele pracují s následujícími základními veličinami:
∗
pro výstup (tržby, resp. výnosy) ve sledovaném časovém intervalu:
ceny jednotek výstupů (výroby) pj (resp. p) pro j-tý druh výstupu (j = 1,
2,…, m),
počty jednotek výstupů qj (resp. q),
3
Zdaleka nejde jen o produktivitu práce, ale o produktivitu celkovou (TFP), jakožto souhrn všech parciálních produktivit, týkajících se všech spotřebovávaných a vázaných složek vstupu do výrobního procesu (materiálů, práce, složek dlouhodobého majetku, energie a všech ostatních).
125
∗
pro vstup (ekonomické náklady4):
ceny (náklady) jednotek vstupů pv,i pro i-tý druh vstupu (do spotřeby i
do (ve) vázání) (i = 1, 2,…, n); u vázaných složek vstupu se příslušná cena odvozuje z nákladů (nákladovosti) kapitálu (WACC),
počty spotřebovaných a vázaných jednotek vstupů vi,j (resp. vi); u složek
spotřeby jde o spotřebovaná množství, zatímco u vázaných složek vstupu jde
de facto o (peněžní) hodnoty jejich průměrných stavů ve sledovaném období.
Parciální produktivitu vyjádříme jako
qj
,
vi , j
(1)
celkovou produktivitu (TFP) jako
m
∑p
j =1
n
j
*qj
m
∑∑ p
i =1 j =1
v ,i
* vi , j
(2)
a ekonomickou přidanou hodnotu (EVA) lze vyjádřit5 jako
m
∑p
j =1
n
j
m
* q j − ∑∑ p v ,i * vi , j .
i =1 j =1
(3)
Je zřejmé, že mezi hodnotami ukazatelů TFP (2) a EVA (3) platí vztahy uvedené v tabulce 1.
EVA (za období)
Hodnota celkové produktivity (za období)
(měřené ukazatelem celkové produktivity
(TFP) – výraz (2))
>0
>1
=0
=1
<0
<1
Tabulka 1: Hodnoty EVA a celkové produktivity
Z tabulky 1 se může jevit, že zjišťování TFP, pokud zjišťujeme také EVA, nepřináší významnější poznatky navíc, neboť de facto jde o rozdíl (v případě EVA) a podíl (v případě TFP)
týchž veličin (výnosy a ekonomické náklady).
4
Přesněji jde o modifikaci (resp. zjednodušené vyjádření) ekonomických nákladů, kde se z oportunitních
nákladů uvažují pouze oportunitní náklady vlastního kapitálu, a nikoli ostatní oportunitní náklady, a to v souladu
s konstrukcí ukazatele EVA.
5
Při tom je třeba dodržovat konzistentnost komponent EVA vzhledem k použitému formátu jejího vyjádření
– zdaněný (standardní) versus nezdaněný formát. To se týká nejenom EVA, ale obecně všech komponent ekonomických nákladů i výnosů při jejich souhrnném vyjadřování.
126
To však platí pouze při „statickém“ zjišťování, týkajícím se úrovně v určitém časovém intervalu. Zcela jinak je tomu při analýze vývoje, tj. při zjišťování změn.
Z povahy vztahů vyjadřovaných ukazateli (2) a (3) totiž vyplývá, že sice pozitivní/nulový/negativní pohyb (změna) celkové produktivity působí na tvorbu EVA pozitivně/nulově/negativně – to shrnuje tabulka 2, avšak spolu s (případnou) změnou produktivity
působí na tvorbu EVA také (případné) změny cen (vstupů i výstupů) a (případné) změny
v objemu (druhů) výstupu.
Charakter změny celkové (či parciální)
produktivity
Charakter dílčí změny tvorby EVA vlivem
změny celkové (či parciální) produktivity
zvýšení
zvýšení
beze změny
beze změny
snížení
snížení
Tabulka 2: Změny celkové (či parciální) produktivity a jejich působení na tvorbu EVA
Ze změny v tvorbě EVA tedy nelze (bez analytických ukazatelů, které jsou popisovány dále
v částech 2.1 a 2.2) poznat ani směr změny celkové produktivity – to shrnuje tabulka 3.
Charakter změny (celkové) v tvorbě EVA
Charakter změny celkové produktivity
zvýšení
?
beze změny
?
snížení
?
Tabulka 3: Ze změny v tvorbě EVA nelze (bez podrobnější analýzy – viz dále) poznat ani směr změny
celkové produktivity.
A ani naopak ze změny v celkové produktivitě nelze (bez analytických ukazatelů, které jsou
popisovány dále v částech 2.1 a 2.2) poznat ani směr změny (celkové) v tvorbě EVA – to znázorňuje tabulka 4.
Charakter změny celkové produktivity
Charakter změny (celkové) v tvorbě EVA
zvýšení
?
beze změny
?
snížení
?
Tabulka 4: A ani naopak ze změny v celkové produktivitě nelze (bez podrobnější analýzy – viz dále) poznat ani směr změny (celkové) v tvorbě EVA.
2. 1 Ukazatele a výpočty vlivu produktivity a dalších faktorů na tvorbu EVA, pokud je
k dispozici úplná specifikace údajů o vstupech (tj. při údajích o vstupech na každý druh
různorodého výstupu zvlášť)
V tomto oddílu textu jsou uvedeny ukazatele při úplné, tj. tj. i,j-té, specifikaci údajů o vstupech. Jde o specifikaci o každém (i-tém) druhu vstupu, kolik (a/nebo za kolik) je ho spotřebováváno nebo vázáno, a to na každý (j-tý) druh různorodého výstupu zvlášť.
127
Z rozkladu celkové absolutní změny v tvorbě EVA na
♦ změnu vlivem změn cen (vstupů i výstupů),
♦ změnu vlivem změn v objemu výstupu a
♦ změnu vlivem změn v produktivitě
byly použitím principů Montgomeryho indexů konstruovány následující ukazatele.
Rozdíl v tvorbě EVA v obdobích 1 a 0 vlivem změn cen (výstupu i vstupů)
ln
n
(
ln
p j ,0 * q j ,0
ln
m
+∑ ∑
i =1 j =1
)
p j ,0
* p j ,1 * q j ,1 − p j ,0 * q j ,0 +
p j ,1 * q j ,1
m
∑
j =1
p j ,1
ln
p v ,i ,1
(
)
pv ,i ,0
* p v ,i ,0 * v i , j ,0 − pv ,i ,1 * v i , j ,1 .
pv ,i ,1 * v i , j ,1
p v ,i , 0 * v i , j , 0
(4)
Rozdíl v tvorbě EVA v obdobích 1 a 0 vlivem změny objemu výstupu
ln
n
ln
)
p j ,0 * q j ,0
ln
m
+∑ ∑
i =1 j =1
(
q j ,0
* p j ,1 * q j ,1 − p j ,0 * q j ,0 +
p j ,1 * q j ,1
m
∑
j =1
q j ,1
ln
q j ,1
(
)
q j ,0
* p v ,i ,0 * v i , j ,0 − pv ,i ,1 * v i , j ,1 .
pv ,i ,1 * v i , j ,1
p v ,i , 0 * v i , j , 0
(5)
Rozdíl v tvorbě EVA v obdobích 1 a 0 vlivem změny celkové produktivity
q j ,1
− ln
n
q j ,0
vi , j ,0
m
∑∑
i =1 j =1
v i , j ,1
ln
p v ,i ,1 * v i , j ,1
(
)
* pv ,i ,0 * v i , j ,0 − pv ,i ,1 * v i , j ,1 .
pv ,i ,0 * v i , j ,0
(6)
128
Rozdíl v tvorbě EVA v obdobích 1 a 0 vlivem změny parciální (tj. určité i-té) produktivity
q j ,1
− ln
q j ,0
(
vi , j ,0
m
∑
j =1
v i , j ,1
ln
)
* pv ,i ,0 * v i , j ,0 − p v ,i ,1 * v i , j ,1 .
pv ,i ,1 * v i , j ,1
p v ,i , 0 * v i , j , 0
(7)
Index celkové produktivity
q j ,1
− ln
n
m
 n m

 ∑ ∑ pv ,i ,1 * vi , j ,1 
 i =1 j =1

 n m

 ∑ ∑ pv ,i ,0 * vi , j ,0 
 i =1 j =1

q j ,0
vi , j , 0
∑∑
i =1 j =1
vi , j , 1
ln
p v ,i ,1 *v i , j ,1
(
* p v ,i , 0 *vi , j , 0 − p v ,i ,1 * vi , j ,1
)
pv ,i , 0 *v i , j , 0
n
n
m
m
∑ ∑ pv ,i ,1 *vi , j ,1 − ∑ ∑ pv ,i , 0 *vi , j , 0
i =1 j =1
i =1 j =1
.
(8)
Index parciální produktivity
q j ,1
− ln
m


 ∑ pv ,i ,1 * vi , j ,1 
 j =1

 m

 ∑ pv ,i ,0 * vi , j ,0 
 j =1

m
q j ,0
vi , j , 0
∑
j =1
v i , j ,1
ln
pv ,i ,1 *v i , j ,1
(
* pv ,i , 0 * vi , j , 0 − pv ,i ,1 *v i , j ,1
)
p v ,i , 0 *v i , j , 0
m
m
j =1
j =1
∑ pv ,i ,1 *vi , j ,1 − ∑ pv ,i , 0 *vi , j , 0
.
(9)
2.2 Ukazatele a výpočty vlivu produktivity a dalších faktorů na tvorbu EVA, pokud je
omezená specifikace údajů o vstupech (tj. nejsou-li údaje o vstupech na každý druh různorodého výstupu zvlášť)
Pro případy, kdy nejsou podrobné (tj. diferencované též podle druhu výstupu) údaje vstupech
do výrobního systému k dispozici, slouží dále uvedené ukazatele. Jde o ukazatele pro podmínky při neúplné, tj. pouze i-té (a nikoli i,j-té) specifikaci údajů o vstupech. Jde o specifikaci
o každém (i-tém) druhu vstupu, kolik (a/nebo za kolik) je ho spotřebováváno nebo vázáno na
(celý) různorodý výstup, tedy bez podrobné specifikace týkající se potřeb všech či některých
(j-tých) druhů různorodého výstupu zvlášť. I v takových případech tedy lze popisované analýzy produktivity a tvorby EVA realizovat, i když ve srovnání s ukazateli při úplné specifikaci je
jejich vypovídací analytická schopnost (mírně) nižší.
Z rozkladu celkové absolutní změny v tvorbě EVA na
♦ změnu vlivem změn cen (vstupů i výstupů),
♦ změnu vlivem změn v objemu výstupu a
129
♦ změnu
vlivem změn v produktivitě
byly použitím principů Montgomeryho indexů konstruovány následující ukazatele.
Rozdíl v tvorbě EVA v obdobích 1 a 0 vlivem změn cen (výstupu i vstupů) (při omezené
specifikaci údajů o vstupech)
ln
m
∑
j =1
ln
p j ,1
(
ln
)
n
p j ,0
* p j ,1 * q j ,1 − p j , 0 * q j , 0 + ∑
p j ,1 * q j , 1
i =1
p j ,0 * q j ,0
ln
pv ,i ,1
p v ,i , 0
* ( pv ,i , 0 * vi , 0 − p v ,i ,1 * vi ,1 ) .
pv ,i ,1 * vi ,1
p v ,i , 0 * vi , 0
(10)
Rozdíl v tvorbě EVA v obdobích 1 a 0 vlivem změny objemu výstupu (při omezené specifikaci údajů o vstupech)
ln
m
∑
j =1
ln
q j ,1
(
p j ,0 * q j ,0
ln
m
∑
j =1
n
+∑
i =1
)
q j ,0
* p j ,1 * q j ,1 − p j , 0 * q j , 0 +
p j , 1 * q j ,1
 m

 ∑ p j ,1 * q j ,1 

ln jm= 1


 ∑ p j ,0 * q j , 0 
 j =1

ln
q j ,1
q j ,0
p j ,1 *q j ,1
(
* p j , 1 *q j , 1 − p j , 0 *q j , 0
)
p j , 0 *q j , 0
m
m
j =1
j =1
∑ p j , 1 * q j , 1 − ∑ p j , 0 *q j , 0
p *v
ln v ,i ,1 i ,1
pv ,i , 0 * vi ,0
* ( pv ,i , 0 * vi , 0 − pv ,i ,1 * vi ,1 ) .
(11)
130
Rozdíl v tvorbě EVA v obdobích 1 a 0 vlivem změny celkové produktivity (při omezené specifikaci údajů o vstupech)6
ln
m
∑
j =1
ln
 m

 ∑ p j ,1 * q j ,1 
 j =1

 m

 ∑ p j ,0 * q j , 0 
 j =1

− ln
n
∑
i =1
q j ,1
q j ,0
p j , 1 *q j ,1
(
* p j , 1 *q j , 1 − p j , 0 *q j , 0
)
p j , 0 *q j , 0
m
m
j =1
j =1
∑ p j , 1 * q j , 1 − ∑ p j , 0 *q j , 0
vi ,1
1
vi ,0
p *v
ln v ,i ,1 i ,1
pv ,i , 0 * vi ,0
* ( pv ,i , 0 * vi , 0 − pv ,i ,1 * vi ,1 ) .
(12)
Rozdíl v tvorbě EVA v obdobích 1 a 0 vlivem změny parciální (tj. určité i-té) produktivity
(při omezené specifikaci údajů o vstupech)
ln
m
∑
j =1
 m

 ∑ p j ,1 * q j ,1 
 j =1

 m

 ∑ p j ,0 * q j ,0 
 j =1

− ln
ln
q j ,1
q j ,0
p j ,1 *q j ,1
(
* p j , 1 *q j , 1 − p j , 0 *q j , 0
)
p j , 0 *q j , 0
m
m
j =1
j =1
∑ p j , 1 * q j , 1 − ∑ p j , 0 *q j , 0
vi ,1
1
vi , 0
p *v
ln v ,i ,1 i ,1
pv ,i , 0 * vi ,0
* ( pv ,i , 0 * vi , 0 − pv ,i ,1 * vi ,1 ) .
(13)
Index celkové produktivity (při omezené specifikaci údajů o vstupech)
α
 n
 ∑n pv ,i ,1 *vi ,1 − ∑n pv ,i , 0 *vi , 0
p
*
v
 ∑ v ,i ,1 i ,1  i = 1
i =1
 i =1

,

 n
 ∑ pv ,i , 0 * vi , 0 
 i =1

(14)
kde α je výraz (12)7.
6
Zde uvedenou formu vyjádření ukazatele (12), jakož i dále uvedených ukazatelů (13) a (15), by samozřejmě bylo možné ještě matematicky upravit (zjednodušit úpravou zlomků), avšak takto je názornější.
Formy substitučního vyjádření prostřednictvím α bylo ve výraze (12) užito z technických důvodů, a to
vzhledem k omezením možností zápisu editorem rovnic při psaní tohoto textu.
7
131
Index parciální produktivity (při omezené specifikaci údajů o vstupech)
ln
m
∑
j =1
ln
 m

 ∑ p j ,1 * q j ,1 
 j =1

 m

 ∑ p j ,0 * q j , 0 
 j =1

q j ,1
q j ,0
p j ,1 *q j ,1
(
* p j , 1 *q j , 1 − p j , 0 *q j , 0
)
p j , 0 *q j , 0
m
m
j =1
j =1
∑ p j , 1 * q j , 1 − ∑ p j , 0 *q j , 0
vi ,1
1
vi , 0
.
(15)
2.3 Výpočetní opatření pro případy výskytu neměnnosti složky ekonomických nákladů
či neměnnosti výnosů
Pokud se ve zkoumaném výrobním systému (některá) i-tá (resp. i,j-tá) složka ekonomických
nákladů nezměnila (resp. pokud se nezměnily výnosy v případě ukazatelů vlivů změn cen či
objemu), došlo by (ve složce týkající se příslušného i-tého či j-tého druhu) ve výše uvedených
výpočetních výrazech k výskytu hodnoty jedna (logaritmovaného) syntetického indexu, a tím
k výskytu hodnoty nula ve jmenovateli zlomku. V takových případech lze využít l'Hopitalovo
pravidlo a provést řešení limitně.
Příklad limitního řešení u ukazatele vlivu změny i-té parciální produktivity na tvorbu EVA:
pokud by se (určité) i,j-té složky ekonomických nákladů nezměnily, tj. pokud by
p v ,i ,1 * vi , j ,1
= 1 , pak se ve výrazech (6) a (7) použije pro tyto i,j-té složky výraz
p v ,i , 0 * v i , j , 0
q j ,1
ln
vi,j,1
*p *v .
q j ,0 v,i,0 i,j,0
vi,j,0
(16)
132
Seznam literatury:
[1] KLEČKA, J.: Měření a řízení celkové produktivity firmy. Příspěvek ve sborníku mezinárodní konference na FPH VŠE, 20. říjen 2006.
[2] KLEČKA, J.: Soudobé ukazatele produktivity. Bratislava 2005. Příspěvek do sborníku
mezinárodní konference Ekonomika, financie a manažment – rok 2005, s. 311 – 315. ISBN
80-225-2107-8.
[3] KLEČKA, J.: Hodnotové ukazatele produktivity. Poprad 2005. Příspěvek do sborníku
mezinárodní konference na téma „Výkonnosť organizácie – prístupy k jej meraniu a hodnoteniu“, s. 166 - 171. ISBN 80-968080-5-2.
[4] KLEČKA, J.: Měření celkové produktivity při soudobých inovacích podnikových systémů. Praha 28.01.2005. In: KAVAN, Michal (ed.). Inovace: jediná účinná cesta k úspěchu v
globální ekonomice. Praha : Soukromá vysoká škola ekonomických studií, 2004, s. 94–101.
ISBN 80-86744-26-4.
[5] KLEČKA, J., MATĚJKA, M.: Nové podnikové systémy. 1. vyd. Praha : VŠE, 2004. 143 s.
ISBN 80-245-0702-1.
[6] KLEČKA, J.: Hodnotové ukazatele produktivity. Doktorská disertační práce. 160 + 34 s.
Praha : VŠE, 2001.
[7] HAYES, R. H., WHEELWRIGHT, S. C., CLARK, K. B.: Dynamická výroba. Praha :
Victoria Publishing, 1993. 369 s. ISBN 80-85605-20-1.
Autor:
Jiří KLEČKA, Ing., Ph.D.
Kontaktní adresa:
E-mail:
Vysoká škola ekonomická v Praze,
Nám. Winstona Churchilla 4, Praha 3, PSČ 130 67
Telefon: 224 098 326
[email protected]
133
Systémy managementu podniku
Jakub MROCEK
Abstract
The paper deals with prospective standardized systems of business management. It explains
the quality management system according to ISO 9000, environmental management system
according to ISO 14000, occupational health and safety management system according to
OHSAS 18001 and information security management system according to ISO 27000. The
possibilities of integration of these systems and issues of audits are also investigated in the
paper. The costs of certification audits of separate systems and integrated system are analyzed
and compared. Finally, the current situation of firms in the Czech Republic is summarized.
Klíčová slova:
Management, ISO9000, ISO14000, OHSAS18001, ISO27000
Normy řady ISO 9000
Tyto normy specifikují požadavky na systém managementu jakosti v případech, kdy organizace: potřebuje prokázat svoji schopnost trvale poskytovat výrobek, který splňuje požadavky
zákazníka a příslušné požadavky předpisů; chce zvýšit spokojenost zákazníka, a to efektivním
aplikováním systému, včetně procesů pro neustálé zlepšování systémů, a ujišťováním o shodě
s požadavky zákazníka a s příslušnými požadavky předpisů.
V těchto normě termín „výrobek“ platí pouze pro výrobek určený pro zákazníka nebo požadovaný zákazníkem.
Všechny požadavky těchto norem jsou generické a jsou aplikovatelné ve všech organizacích
bez ohledu na jejich typ, velikost a na poskytované výrobky. V případě, že některé požadavky
této normy nemohou být aplikovány s ohledem na povahu organizace nebo její výrobek, mohou být předmětem vyloučení.
Organizace musí v souladu s požadavky této normy vytvořit, dokumentovat, uplatňovat a udržovat systém managementu jakosti a neustále zlepšovat jeho efektivnost.
Současná vydání ISO 9001 a ISO 9004 byla zpracována jako dvojice norem na systém managementu jakosti, která se shoduje členěním; tyto normy jsou navrženy tak, aby se navzájem
doplňovaly, mohou se však používat i nezávisle. Ačkoli tyto dvě normy mají rozdílné oblasti
použití, mají podobnou strukturu, aby je bylo možné aplikovat jako dvojici. Norma ISO 9001
je dána do souladu s normou ISO 14001:1996 Systémy environmentálního managementuspecifikace s návodem pro její využití [12], aby se v zájmu uživatelů zlepšila kompatibilita
těchto dvou norem. Pro účely norem souboru ISO 9000 se pod pojmem zaměstnanec rozumí
každá osoba, na kterou se vztahuje systém managementu jakosti.
Model souboru norem ISO 9000:2000
V normách ISO 9000:2000 systémy managementu jakosti nejsou považovány za soubor prvků, ale za soustavu procesů, které na sebe navazují. Procesní přístup je znázorněn tzv. procesním modelem, který je součástí norem. Model zachycuje skutečnost, že proces realizace produktu vyžaduje stálé zkoumání požadavků zákazníků. K úspěšné a efektivní realizaci produktu může dojít jen za předpokladu odpovědného managementu lidských, finančních a dalších
zdrojů podporovaného kvalitní prací a objektivním rozhodováním vedení při naplňování politiky a cílů jakosti. Na výstupu procesu realizace produktu je nutné měřit spokojenost zákazníků s dodávkou.
134
Obrázek 1 - Model ISO 9000:2000
Přehled základních norem řady ISO 9000:2000
ISO 9000 Systémy managementu jakosti – základy, zásady a slovník popisuje zásady systémů
managementu jakosti a specifikuje terminologii systémů managementu jakosti a spolehlivosti.
ISO 9001 Systémy managementu jakosti – požadavky specifikuje minimální požadavky na
systém managementu jakosti v případě, že organizace potřebuje prokázat svoji schopnost
poskytovat výrobky a služby, které splňují požadavky zákazníka a chce zvýšit spokojenost
zákazníků. Je zaměřena na efektivnost systému managementu jakosti při plnění požadavků
zákazníka.
ISO 9004 Systémy managementu jakosti – směrnice pro zlepšování výkonnosti poskytuje
směrnice, které zvyšují jak efektivnost, tak účinnost systému managementu jakosti. Cílem této
normy je zlepšování výkonnosti organizace, spokojenosti zákazníků a jiných zainteresovaných stran. ISO 9004 poskytuje návod na širší rozsah cílů systému managementu jakosti,
než poskytuje ISO 9001, zejména při neustálém zlepšování celkové výkonnosti a účinnosti
organizace a také její efektivnosti. Norma ISO 9004 se doporučuje jako návod pro organizace,
jejichž vrcholové vedení si přeje pokročit za rámec požadavků ISO 9001 ve snaze neustále
zlepšovat výkonnost. Není však určena pro účely certifikace nebo pro smluvní účely.
ISO 19011 Směrnice pro auditování systémů managementu jakosti a systémů environmentálního managementu poskytuje návod na auditování systémů managementu jakosti a systémů
environmentálního managementu.
Normy řady ISO 14000
Soubor norem řady ISO 14000 se skládá z norem ČSN EN ISO 14001:2005 Systémy environmentálního managementu – Požadavky s návodem pro použití a ČSN EN ISO 14004:2005
Systémy environmentálního managementu – Všeobecná směrnice k zásadám, systémům a
podpůrným metodám.
ČSN EN ISO 14001:2005 – Vzhledem k neustále se zvyšujícím nárokům zainteresovaných
stran (společnost, zákazník, organizace) na systém ochrany životního prostředí a efektivní
realizaci v organizacích byly zpracovány normy systému environmentálního managementu.
Přínosy zavádění systému environmentálního managementu dle ČSN EN ISO 14001:2005:
• zajištění a vylepšení péče o prostředí;
• uvědomování si vlastní odpovědnosti;
• zprůhlednění rizik, snížení rizik;
135
• motivace zaměstnanců;
• včasné rozpoznání problémů s prostředím;
• více záruk o plnění právních a jiných požadavků;
• nástroj řízení, vhodné využívání zdrojů.
Souborem norem ČSN EN ISO 14000, jehož je tato norma součástí, se do českého názvosloví
technické normalizace zavádí řada nových termínů souvisejících s problematikou životního
prostředí. Jde o terminologický systém popisující „životní prostředí“ a jeho vztahy k dalším
oblastem popisovanými těmito normami. Proto byl tento soubor norem zvolen terminologicky
jako systém založený na anglickém slově „environment“ (environment = prostředí obklopující
určitou entitu a zahrnující
složky jejího okolí, živé i
neživé, i lidi a jejich vzájemné vztahy – jediný běžně
používaný překlad – „životní prostředí“).
Tato mezinárodní norma
specifikuje požadavky na
systém environmentálního
managementu. Je vytvořena
tak, aby ji bylo možno
uplatnit v organizacích
všech typů a velikostí (zohlednění geografické, kulturní, sociální podmínky).
Podstata tohoto systému je
zobrazena na Obr. 2.
Tato norma obsahuje pouze
ty požadavky, které mohou
být objektivně prověřovány
Obrázek 2 - Model systému environmentálního managementu
za účelem certifikace/registrace a (nebo) vlastního prohlášení podniku → EMAS.
Norma ČSN EN ISO 14004:2005 Systémy environmentálního managementu – Všeobecná
směrnice k zásadám, systémům a podpůrným metodám poskytuje všeobecnější návod související s environmentálním managementem. Přestože směrnice v normě jsou v souladu s modelem systému environmentálního managementu normy ISO 14001, nejsou určeny pro poskytování interpretací požadavků normy ISO 14001.
Norma OHSAS 18001
OHSAS 18001:1999 – Systém managementu bezpečnosti a ochrany zdraví.
Tak jako systém environmentálního managementu vychází z analýzy environmentálních
aspektů, při aplikaci OHSAS 18001 se vychází z analýzy rizik a jejich minimalizace.
136
Obrázek 3 - Cíle systému managementu bezpečnosti
Specifikace OHSAS 18001 je koncipována tak, aby byla použitelná pro organizace všech typů a velikostí a navazuje svojí strukturou na normu ČSN EN ISO 9001:2001 a ČSN EN ISO
14001:2005, aby bylo možno vytvářet systém managementu bezpečnosti a ochrany zdraví při
práci souběžně se systémem managementu jakosti a systémem environmentálního managementu organizace.
Hlavním smyslem aplikace
specifikace je vést organizaci k tomu, aby navrhla a
zavedla opatření, která všude, kde je to možné, nebezpečí odstraní, omezí, nebo
zaměstnance od něj izolují.
V případě, že to možné není, musí být pracovní činnost plánována a řízena pomocí organizačních opatření
tak, aby její výkon byl bezpečný a neohrožoval zdraví.
Přínosy vybudování systému managementu bezpečnosti a ochrany zdraví při
Obrázek 4 - Model systému managementu BOZP
práci podle OHSAS 18001:
• prokázání závazku k zajišťování a zlepšování systému bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
přijatého na všech úrovních a všemi funkcemi v organizaci, zejména vrcholovým vedením;
• prokázání systematického omezování rizik, která ohrožují bezpečnost a zdraví všech osob
ovlivňovaných činnostmi, výrobky nebo službami organizace;
• omezení výskytu nemocí z povolání a pracovních úrazů;
• minimalizace nákladů spojených s nehodami na pracovišti;
• prokazování závazků k plnění zákonných požadavků a požadavků předpisů týkajících se
bezpečnosti a ochrany zdraví při práci;
• vybudování samoregulujícího systému, reagujícího pružně na změny požadavků z legislativních předpisů, bezpečnostních požadavků i změn uvnitř organizace (např. nových technologií, organizačních změn apod.).
Příručka OHSAS poskytuje všeobecné pokyny pro používání OHSAS 18001. Vysvětluje základní principy a pro lepší pochopení popisuje u každého požadavku OHSAS 18001 záměr,
vstupy, procesy a výstupy. Je určena spíše pro ochranu zdraví a bezpečnosti při práci než pro
bezpečnost výrobků a služeb. Požadavky systému managementu BOZP jsou přehledně znázorněny na Obr. 5
137
Obrázek 5 - Prvky zdárného systému managementu BOZP
Normy řady ISO 27000
Jedná se o rodinu nově vznikajících norem zabývajících se managementem bezpečnosti informačních systémů (ISMS – Information Security Management
Systems). Stejně jako normy ISO
9000 jsou založeny na PDCA
modelu (Plan – Do – Check –
Act = Plánuj – Dělej – Kontroluj
– Reaguj). Normy řady ISO
27000 jsou znázorněny na Obr.
6.
ISO 27000 – Vocabulary & definitions je první z norem řady ISO
27000. Bude obsahovat seznam
pojmů a definic použitých
v normách řady ISO 27000.
Obrázek 6 - Normy řady ISO 27000
ISO 27001 – ISMS requirements. Tato norma je určena k certifikaci managementu bezpečnosti informačních systémů. Byla vydána v říjnu roku 2005, české vydání v říjnu roku 2006.
Jedná se o převzetí původní britské normy BS 7799 part 2 do norem ISO.
ISO 27002 – Best practice for information security. Bude se jednat o příští vydání současné
normy ISO 17799:2005.
Norma ISO 27002 bude v podstatě nastiňovat teoreticky možné kontroly a kontrolní mechanismy, které mohou být implementovány při zavádění systému řízení dle ISO 27001. Tato
norma byla původně publikována Britskou vládou, v roce 1995 se stala standardem a byla
publikována jako BS 7799 a v roce 2000 byla vydána ISO jako norma ISO 17799.
ISO 27003 – ISMS Implementation guidelines. Bude poskytovat návod na implementaci systému managementu bezpečnosti informací. Pravděpodobně bude vydána v říjnu 2008.
ISO 27004 – ISMS Metrics & Measurement. Bude obsahovat metriky a měřicí techniku pro
systém managementu bezpečnosti informací. Očekává se, že pomůže organizacím měřit a
zaznamenávat efektivitu jejich systému informační bezpečnosti.
138
ISO 27005 – Risk management. ISO 27005 bude norma zabývající se managementem rizika
informační bezpečnosti.
Norma ISO 27005 bude pravděpodobně založena na normě BS7799-3, která byla vydána
v březnu roku 2006.
ISO 27006 – ISMS Business Continuity & Disaster Recovery Services. Očekává se, že tato
norma bude pokrývat oblast managementu kontinuity a odstranění havárií.
Tato norma bude specifikovat směrnice pro služby obnovy havárií informační a komunikační
techniky a zaměřovat se na požadované vybavení pro odstraňování havárií a schopnosti obsluhy.
Bude pojednávat o zotavení informačního a komunikačního systému organizace včetně testování, implementace a provedení odstranění havárie.
Pravděpodobně bude vydána před koncem roku 2007.
Integrované systémy managementu
V současné době je stále těžší získat nové i udržet stávající pozice na trhu. Pro zajištění konkurenceschopnosti a splnění všech legislativních požadavků je v současnosti nejperspektivnější zavedení integrovaného systému managementu.
Co znamená integrovaný systém? Jedná se o systém pro účinné realizování politiky, cílů a
strategií v daném podniku s ohledem na spokojenost všech zúčastněných stran (zákazníků,
zaměstnanců, společnosti a vlastníků).
Budování integrovaného systému
Je třeba si ujasnit, které prvky v systému lze budovat společně a které a je třeba je rozvíjet
samostatně neboť mají svá specifika. Dále by mělo následovat společné vymezení rozsahu
systému (identifikace veškerých procesů a činností v rámci společnosti, určení metod řízení
procesů, identifikaci zdrojů, identifikaci rozsahu nezbytných partnerských vztahů, identifikaci
environmentálních aspektů v rámci celého rozsahu organizace a identifikace rizik v rámci
celého rozsahu systému. Pro daný rozsah musí být stanovena politika uspokojení potřeb zákazníků, uspokojení potřeb zaměstnanců, vztahu k životnímu prostředí a závazek neustálého
zlepšování. Na tuto politiku musí navazovat následující kroky plánovacího procesu: stanovení
cílů pro rozvoj vztahů se zákazníky, určení měřitelných ukazatelů výkonnosti, stanovení cílů
chování k životnímu prostředí (environmentální cíle) a cílů pro zlepšování bezpečnosti a snižování rizik. Po stanovení cílů navazují programy k jejich dosažení: dokumentace nezbytného
rozsahu pro všechny systémy, které jsou součástí integrovaného systému, která musí být jednotně konstruována i řízena, vhodný je přehled veškerých dokumentů a dokumentace systému
včetně odpovědnosti za její údržbu. Dále je možné společně rozvíjet plánování a výcvik, mechanizmy vnitřního kontrolního systému (interní audity), dokumentované řešení jakýchkoli
incidentů a jejich příčin, tzn. vypořádání neshod a nápravná opatření. Některé specifické oblasti se pak řeší s pomocí odborníků na dané oblasti. Také je třeba identifikovat příslušné
právní předpisy pro jednotlivé systémy (systémy jakosti, environmentální manažerské systémy, systém managementu bezpečnosti a ochrany zdraví atd.). Tyto předpisy musí být ve firmě
přístupné a jejich požadavky musí být rozpracovány na jednotlivá pracoviště. Musí fungovat
sledování zákonných požadavků, aplikace jejich změn a přiměřená komunikace ke všem zaměstnancům organizace a dalším zúčastněným stranám.
139
Možnosti integrace
Zanedbatelná integrace-jednotlivé systémy se vytvářely odděleně, různé osoby jako představitelé vedení, přezkoumání vedením se realizuje odděleně, monitorování právních předpisů a
soubory dokumentací jsou nekonzistentní.
Střední integrace-každý ze systémů byl zaváděn odděleně, různí představitelé vedení, ale jeden koordinátor, různé soubory dokumentací, harmonizované řízení dokumentace a záznamů.
Pro tyto dvě úrovně se hodí spíše název kombinované systémy.
Vysoká integrace-pro tento integrovaný systém funguje skutečné procesní řízení, kde příslušní vlastníci vědomě řídí a rozvíjí své procesy. Lidé v organizaci vnímají identifikování slabých míst svých činností jako výzvu pro další organizované zlepšování a rozvíjení. Integrovaný systém se tím stává systémem podnikatelské excelence. Jaké jsou výhody? Plánovací
mechanismy jsou plně harmonizovány, jeden koordinátor systému využívá jedny manažerské
nástroje, jeden soubor dokumentace, harmonizovaný a harmonický systém udržování registru
právních požadavků. Tím vzniká úspora času a nákladů (finančních, materiálních i personálních).
Integrované systémy řízení jsou znázorněny na obr. 1, nejrozšířenější je kombinace řízení
jakosti dle ISO 9000:2000, řízení environmentu dle ISO 14000:2004, bezpečnost a ochrana
zdraví dle OHSAS 18001:1999. Dále se integrují další specifické systémy dle potřeby a
předmětu činnosti firmy (např. ISO 27001, HACCP, EN 729, ISO/TS 16949, VDA 6.1 atd.).
ISMS
QMS
BSC
OH&S
BSC
QMS
EMS
OH&S
ISMS
EMS
BALANCED SCORECARD – systém vyvážených
ukazatelu výkonnosti podniku
quality management system – systém managementu
jakosti (ISO 9001)
environment management system – systém
enviromentálního managementu (ISO 14001)
occupational health and safely – systém
managementu bezpecnosti a zdraví(OHSAS 18001)
Information security management systém – systém
managementu bezpecnosti informací (ISO 27001)
Obrázek 7 - Integrovaný systém řízení
Přínosy jednotlivých systémů
Management jakosti podle ČSN EN ISO 9001:2001-efektivně nastavenými procesy navyšovat tržby, zisk, tržní podíl a tím zvyšovat spokojenost vlastníků, majitelů, zkvalitnění systému
řízení, zdokonalení organizační struktury, zlepšení pořádku a zvýšení efektivnosti v celé organizaci, optimalizace nákladů, snížení nákladů na neshodné výrobky, úspora surovin, energií
140
a dalších zdrojů, včasná reakce na změny požadavků zákazníků, legislativních požadavků i
změn uvnitř organizace, kompatibilita systému managementu jakosti s praxí v zemích EU.
Environmentální management podle ČSN EN ISO 14001:2005-Zajištění a vylepšení péče o
prostředí, uvědomování si vlastní odpovědnosti, zprůhlednění a snížení rizik, motivace zaměstnanců, více záruk o plnění právních a jiných požadavků, nástroj řízení pro vhodné využívání zdrojů.
Management bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podle OHSAS 18001-Prokázání závazku
zajišťování a zlepšování systému bezpečnosti a ochrany zdraví při práci přijatého na všech
úrovních a všemi funkcemi v organizaci, zejména vrcholovým vedením; prokázání systematického omezování rizik, která ohrožují bezpečnost a zdraví všech osob ovlivňovaných činnostmi, výrobky nebo službami organizace, omezení výskytu nemocí z povolání a pracovních
úrazů, minimalizace nákladů spojených s nehodami na pracovišti, prokazování závazků k plnění zákonných požadavků a požadavků předpisů týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví
při práci, pružná reakce na změny požadavků z legislativních předpisů, bezpečnostních požadavků i změn uvnitř organizace.
Audity
Nedílnou součástí systémů je jejich ověřování a kontrola tzv. audity. I v této fázi jsou patrné
výhody integrovaných systémů (oproti kombinovaným), spočívající v provádění auditu jedním týmem auditorů, kteří prověřují všechny složky systému současně, z čehož vyplývá nižší
časová náročnost pro auditory, kratší zasahování do chodu podniku a v neposlední řadě i nižší
cena za provedení auditu. Audity slouží k posouzení a hodnocení stavu zavedení, udržování a
neustálého zlepšování systémů managementu.
Na místě auditu by se mělo konat úvodní jednání s managementem auditované organizace a
pracovníky odpovídajícími za auditované oblasti. Účelem je potvrdit plán auditů, poskytnout
stručný přehled o vedení auditu a poskytnout možnost k položení dotazů. Vedoucí týmu auditorů má v průběhu auditu průběžně informovat o průběhu a podstatné záležitosti komunikovat
s pracovníky společnosti. Důkazy z auditů, které naznačují významné ohrožení (např. jakosti,
bezpečnosti práce či životního prostředí) by měly být okamžitě ohlášeny auditované organizaci. Pokud je během auditu zjištěno, že cíle jsou nedosažitelné, vedoucí týmu auditorů
oznámí auditované organizaci důvody, aby bylo možno sestavit soubor vhodných opatření.
Při provádění auditů se shromažďují informace pomocí pohovorů (otázky na znalosti pracovníků, přezkoušení pracovníků ze znalosti postupů atd.), pozorování činností a přezkoumání
dokumentů (příručky jakosti, organizačního řádu směrnic atd.). Důkazy získané v průběhu
auditu je potřeba vyhodnotit podle kritérií auditu. Zjištění z auditu udávají buď shodu, nebo
neshodu s kritérii, je třeba je zaznamenat a měla by obsahovat příležitosti ke zlepšování. Při
přípravě závěrů z auditu musí tým auditorů přezkoumat veškeré významné informace z auditů, odsouhlasit závěry, připravit doporučení a projednat plán následných auditů. Při závěrečném jednání je přítomen tým auditorů a vedení organizace a měly by být zaznamenány rozdíly v názorech, pokud nejsou vyřešeny a navržena doporučení ke zlepšení. Závěrečná zpráva z
auditu má obsahovat cíle a předmět auditu, identifikaci klienta a týmu auditorů, datum a místo
auditu, kritéria auditu, zjištění a závěry auditu, plán auditu, průběh auditu včetně překážek a
nejistot, případné nepokryté oblasti, nevyřešené názorové rozdíly mezi týmem auditorů a auditovanou organizací, doporučení ke zlepšování, prohlášení o důvěrnosti a rozdělovník. Audit
je dokončen, pokud byly provedeny všechny činnosti podle plánu a byla schválena a distribuována zpráva z auditu.
141
Náklady na certifikaci
Pro představu o přibližných cenách certifikace jsem udělal cenový průzkum u certifikačních
orgánů. Zjišťoval jsem ceny auditu ve firmě do velikosti 10 zaměstnanců, s jednou pobočkou
a nemající v předmětu činnost vývoj.
INTEGROVANÝ
ČSN EN ISO
9001:2001
Fáze certifikačního procesu
ČSN EN ISO
14001:2005
cena Kč
cena Kč
8000,7000,1. Předaudit (nepovinný)
Posouzení připravenosti, resp. podkladů a
systému, poukázání na slabé stránky,
rozsah dle dohody
2. a 3. Certifikační audit
Prověrka dokumentace
6000,5000,Analýza dokumentace (příručka jakosti,
zda je úplná, bez zásadních nedostatků a
rozporů), zpráva o přezkoumání
dokumentace.
Posouzení a vyhodnocení, zda jsou splňeny
základní předpoklady pro certifikační audit
systému řízení
Audit na místě
18000,18000,Prověrka prováděných činností a
zavedených opatření podle dotazníku,
podrobný závěrečný pohovor
Auditní zpráva
4000,4000,Vypracování protokolu včetně poukazů na
zlepšení systému řízení
2000,2000,4. Registrace, certifikace
Bude uzavřena zvláštní smlouva o
vystavení certifikátu
Celkem
38000,36000,Tabulka 1 - Náklady na certifikaci
OHSAS
18001:1999
(ČSN EN ISO
9001:2001 +
14001:2005 +
OHSAS
18001:1999)
cena Kč
6000,-
cena Kč
20000,-
4000,-
12000,-
12000,-
40000,-
3000,-
8000,-
2000,-
6000,-
27000,-
86000,-
Tyto ceny se mohou lišit přibližně o 20% v závislosti na předmětu činnosti firmy, u auditu dle
ISO 14001 i více. Dále se mohou lišit u jednotlivých certifikačních orgánů přibližně o 30%.
V uvedených cenách nejsou zahrnuty položky, které se auditu bezprostředně týkají a to např.
cestovní náklady auditorů, kontrolní audit (po roce), recertifikace (po 3 letech) atd. Ceny kontrolních auditů se pohybují okolo 40% ceny certifikačního auditu, cena recertifikačního auditu
je shodná s cenou certifikačního auditu.
Současná situace
V praxi často dochází k nepochopení výhod integrovaných systémů ze strany vedení společnostní (vrcholového managementu). Na první pohled se jedná o složitější operace zavádění
integrovaného systému. Ale při zavedení integrovaného sytému se jedná o perspektivní investici, neboť hlavně budoucí náklady na změny v procesech od kombinovaného k integrovanému systému se značně prodraží. Není nezbytné, v případě zavedení integrovaného systému,
certifikovat všechny podsystémy. Ztratí se tím sice určitá část výhod, ale v případě nutnosti
lze docertifikovat i v pravidelném cyklu recertifikačních auditů (3 let).
142
Pokud firma zavádí integrovaný systém a bude ho využívat a dále rozvíjet, svým způsobem si
zajistí budoucnost a ušetří nemalé výdaje v dalším období. Bohužel trend je takový, že často
kvůli platným legislativním požadavkům (např. veřejné zakázky) převáží zdánlivá výhoda
nižších okamžitých nákladů a zavádí se pouze aktuálně vyžadovaný systém (nejčastěji ISO
9000:2000), ikdyž je více než pravděpodobné, že v budoucnosti firma bude potřebovat pro
svoji činnost další systém (např. ISO 14000:2004, OHSAS 18001). Nemluvě o zavádění systému jen pro certifikát, což je také bohužel současná realita, ale tím se znehodnocuje základní
myšlenka těchto systému. Jedná se totiž stále o to, aby firma dokázala operativně měnit, na
základě přehledů veškerých procesů a postupů, výrobu či služby a fungovat s maximální efektivitou. Je potřeba si uvědomit, že integrované systémy by měly napomáhat plnění strategií a
cílů dané firmy. To znamená, že firma produkuje takovou kvalitu výrobků, kterou si stanoví,
tj. výrobek vyrobený od firmy s tímto systémem řízení ne vždy znamená vysoce jakostní výrobek.
V současnosti má integrovaný systém pouze malý podíl certifikovaných firem. Postupně ale
dochází k tomu, že management firem si začíná uvědomovat výhody integrovaného systému.
Předpoklad je tedy takový, že by se tyto systémy měly častěji objevovat v dalších firmách a
společnostech.
Seznam literatury:
[1] HNÁTEK, J.: Uplatnění požadavků normy ISO 9001:2000 v praxi Český normalizační
institut, Praha 2002, ISBN 80-7283-051-1
[2] MIZUNO, S.: Řízení jakosti Victoria Publishing, Praha 1998, ISBN 80-85605-38-4
[3] ČSN EN ISO 9004 ed. 2. Systémy managementu jakosti - směrnice pro zlepšování výkonnosti Český normalizační institut, Praha 2002
[4] ČSN EN ISO 9000 ed. 2. Systémy managementu jakosti – Základy, zásady a slovník Český normalizační institut, Praha 2002
[5] ČSN EN ISO 9001 ed. 2. Systémy managementu jakosti – Požadavky Český normalizační institut, Praha 2002
[6] ČSN EN ISO 14001. Systémy environmentálního managementu - Požadavky s návodem
pro použití Český normalizační institut, Praha 2005
[7] OHSAS 18001:1999. Národní akreditační orgán (Licence: Český institut pro akreditaci),
Praha, ICS 03.100.01, 13.100
[8] ČSN BS 7799-2. Systém managementu bezpečnosti informací - Specifikace s návodem
pro použití výkonnosti Český normalizační institut, Praha 2004
[9] ČSN ISO/IEC 27001. Informační technologie - Bezpečnostní techniky - Systémy managementu bezpečnosti informací - Požadavky Český normalizační institut, Praha 2006
Autor:
Jakub MROCEK, Ing.
Kontaktní adresa:
E-mail:
ČVUT, Fakulta elektrotechnická, katedra ekonomiky, manažerství a
humanitních věd, Technická 2, 166 27, Praha 6
Telefon: +420 777 819 820
Fax: +420 266 728 231
[email protected]
143
Vliv úrovně technologie a kvality produktů na produktivitu práce
ve firmách zpracovatelského průmyslu – výsledky 2. etapy primárního výzkumu
Marta NEČADOVÁ, Lubomíra BREŇOVÁ, Štěpán PRŮCHA8
Abstract
The article analyzes the results of primary research of business sphere. This article evaluates
the significance of factors, which influence the level of productivity of labor in the firm from
the point of view of the manager of the processing industrial firms.
Key words
primary research of processing industrial firms, the level of technology and quality of products, the changes of labor productivity
1
Úvod
Klíčovou podporou pro podnikatele pro období let 2007 – 2013 se má stát Operační program
Podnikání a inovace, který zdůrazňuje důležitost inovací pro konkurenceschopnost našeho
průmyslu. Rozvoj inovací má být podle tohoto programu podporován širokou soustavou nepřímých nástrojů motivace vědeckovýzkumné i podnikatelské sféry.
Kolektiv katedry mikroekonomie se dlouhodobě věnuje primárnímu výzkumu podniků zpracovatelského průmyslu s cílem identifikovat změny související se vstupem ČR do Evropské
Unie. První etapa primárního výzkumu probíhala v letech 2003 – 20049. Výsledky primárního
výzkumu považujeme za cenné zejména proto, že poskytují přehled o očekáváních manažerů
ohledně budoucí pozice firmy. Vzhledem k tomu, že máme k dispozici odhady manažerů
z první etapy, lze porovnat tyto výsledky s údaji získanými v druhé etapě primárního výzkumu10.
Vzhledem k důležitosti inovací pro konkurenceschopnost firem a k podstatnému vlivu inovací
na úroveň produktivity práce jsme manažerům mimo jiné položili i následující otázky:
• Jak odhadujete vývoj produktivity práce ve vaší firmě?
• Jak odhadujete vliv následujících faktorů (kvalita výrobků, technická úroveň
výrobků, úroveň technologie, kvalita pracovní síly a sociální prostředí, organizace práce a systém řízení) na úroveň produktivity práce ve vaší firmě?
Pro hodnocení odpovědí jsme použili hodnotící škálu – respondent vybral jednu z možností
následující škály: 1 = jsme výrazně lepší (výrazný růst), 2 = jsme lepší (růst), 3 = jsme srovnatelní (stagnace), 4 = jsme horší (pokles), 5 = jsme výrazně horší (výrazný pokles). Abychom mohli zhodnotit, jaké změny respondenti očekávají, žádali jsme dotazované také o odhad pro rok 2008, opět byla odpověď provedena výběrem jedné z možností v hodnotící škále.
Závěry analýzy jsou prezentovány v tabulkové i grafické podobě a komentovány ze tří úhlů
pohledu na zkoumané firmy: podle velikosti, podle vlastníka a podle směrování produkce
(domácí a slovenský trh/ také vývoz do EU).
8
Student Štěpán Průcha vytvořil aplikaci umožňující přehledně shrnout data primárního výzkumu.
Výsledky první etapy byly publikovány ve sborníku k projektu GAČR 402/03/1315.
10
Níže prezentované výsledky primárního výzkumu korespondují se záměry výzkumných projektů GAČR
402/05/2509, GAČR 402/06/0249 a MSM 6138439905. Tento článek je příspěvkem k řešení výzkumných záměrů uvedených projektů.
9
144
Prům. počet
zaměst.
Vývoz na
Slovensko
Vývoz do
zemí EU
Majoritní
zahr.vlastník
Základní údaje o 2. etapě primárního výzkumu podniků zpracovatelského průmyslu
Tabulka 1: Základní charakteristika respondentů 2. etapy primárního výzkumu
Počet
subjektů
1.1
108
385
70%
86%
14%
- počet zaměstnanců
29
25
1 až 49
40
130
50 až 249
39
913
250 a více
55%
73%
79%
62%
93%
97%
3%
5%
31%
- vlastník
domácí
zahraniční
71%
67%
85%
0%
93% 100%
Charakteristika
skupiny
celkem
93
15
316
812
- směr produkce
76
459 100% 93%
ČR + SK
93
426 76% 100%
do EU
13%
15%
Zdroj: Výsledky primárního výzkumu – vlastní zpracování
Výzkumu se zúčastnilo 108 podniků zpracovatelského průmyslu, z toho 93 domácích a 15
zahraničních firem (z pohledu vlastníka). Průměrný počet pracovníků u domácích subjektů
činil 316, průměrný počet pracovníků u zahraničních firem byl 812 zaměstnanců. 76 firem
uvedlo, že produkci prodává na českém a slovenském trhu, 93 respondentů jsou vývozci do
EU . 67 % firem se zahraničním vlastníkem vyváží na Slovensko, 93 % firem se zahraničním
vlastníkem jsou vývozci do zemí EU.
Z celkového počtu 108 respondentů bylo 47 podniků do 100 zaměstnanců a 38 podniků od
100 do 500 zaměstnanců. 23 podniků zaměstnávalo více než 500 osob.
2
Shrnutí odpovědí na otázku: Jak odhadujete vývoj produktivity práce?
V této otázce měli respondenti ohodnotit vývoj produktivity práce formou výběru z hodnotící
škály, kde hodnota 1 znamenala výrazný růst, 2 růst, 3 stagnaci, 4 pokles a 5 výrazný pokles.
Hodnocení měli provést pro tři období – v předchozím roce (rok 2004), v roce 2005 a 2008.
Pokud vezmeme v úvahu výsledky první etapy výzkumu, máme možnost sledovat vývoj produktivity práce v letech 2003 až 2008, přičemž v roce 2005 je možné porovnat odhad manažerů z první etapy výzkumu s realitou popsanou výsledky druhé etapy.
145
počet subjektů
Tabulka 2: Shrnutí odpovědí na otázku: Odhad vývoje produktivity práce
top box
průměr
top box
průměr
top box
celkem
108
počet pracovníků
1 až 49
29
50 až 249
40
250 a více
39
vlastník
domácí
93
zahraniční
15
směr produkce
ČR + SK
76
do EU
93
Produktivita práce na 1 pracovníka
nyní
rok 2008
průměr
Charakteristika
skupiny
rok 2004
2,38
63
2,41
61
2,11
80
2,76
2,30
2,18
38
70
74
2,76
2,25
2,31
38
75
64
2,48
2,00
1,95
66
83
87
2,44
2,00
60
80
2,45
2,13
59
73
2,14
1,93
80
80
2,38
2,31
64
67
2,45
2,39
58
63
2,05
2,06
83
82
Zdroj: Výsledky primárního výzkumu – vlastní zpracování
Z tabulky vyplývá, že v roce 2005 došlo k mírnému poklesu průměrné hodnoty všech odpovědí v důsledku menšího počtu výběru hodnot 1 a 2 z hodnotící škály u podniků nad 250 zaměstnanců s majoritním zahraničním vlastníkem, které směřují svou produkci do zemí EU.
Tyto subjekty ale zároveň nejvíce očekávají pozitivní vývoj v roce 2008.
Následující tabulka a graf shrnují výsledky volby z hodnotící škály v procentech.
Tabulka 3: Shrnutí údajů prezentovaných v obrázku 1
Produktivita práce
Průměr
rok 2008
nyní
Odhad vývoje
produktivity práce
rok 2004
Produktivita práce na 1
pracovníka
100%
1,00
3,00
2,00
výrazný růst
0
3
2
růst
0
3
2
stagnace
0
2
3
pokles
0
1
3
80%
0
1
6
0
0
0
8
18
30
31
56
55
60%
Četnost (v%)
Modus
výrazný pokles
1
1
1
X (bez odpovědi)
0
2
2
2
2
2
68
40%
X (bez odpovědi)
výrazný pokles
pokles
20%
7
6
12
0%
stagnace
růst
rok 2004
nyní
rok 2008
výrazný růst
Obrázek 1
Zdroj: Výsledky primárního výzkumu – vlastní zpracování
Z výsledků výzkumu plyne, že u dotazovaných podniků produktivita práce významně vzrostla
– k výraznému růstu a růstu došlo v roce 2004 u 63 % dotazovaných, v roce 2005 u 61 % a
růst produktivity je očekáván v roce 2008 u 80 % subjektů. Pokud bychom hodnotili vývoj
produktivity práce na jednoho pracovníka podle velikostní struktury podniků – k nárůstu došlo především u 39 podniků nad 250 zaměstnanců (průměr všech odpovědí v roce 2004 byl
2,18 a v roce 2005 byl 2,31) a u podniků se zahraničním vlastníkem (průměr odpovědí v roce
2004 byl 2,00 a v roce 2005 byl 2,13). Výrazný růst a růst v roce 2008 očekávají především
velké podniky se zahraničním vlastníkem, ale také středně velké podniky ( průměr všech 40
146
odpovědí pro rok 2008 – činí 2,00). Méně optimisticky odhadují vývoj produktivity v roce
2008 malé podniky – průměr odpovědí 29 subjektů činí 2,48.
3
Shrnutí odpovědí na otázku: Jak ovlivňují níže uvedené faktory produktivitu práce ve Vaší firmě?
Hodnocení proběhlo pomocí škály 1 až 5 podle intenzity vlivu daného faktoru na produktivitu
práce, kde: 1 = velký vliv, 2 = značný vliv, 3 = střední vliv, 4 = malý vliv, 5 = žádný vliv, top
box je opět součtem odpovědí 1 a 2 v %.
celkem
Organizace práce
a systém řízení
top box
rok
2008
průměr
top box
nyní
průměr
top box
rok
2008
průměr
top box
nyní
průměr
top box
rok
2008
průměr
nyní
top box
top box
rok
2008
průměr
top box
nyní
Kvalita pracovní
síly a sociální
prostředí
Úroveň
technologie
průměr
Cena výrobků
průměr
top box
rok
2008
průměr
nyní
top box
top box
rok
2008
průměr
top box
nyní
Technická úroveň
výrobků
průměr
Kvalita výrobků
průměr
Charakteristika
skupiny
Počet subjektů
Tabulka 4: V jaké míře ovlivnily následující faktory produktivitu práce ve Vašem podniku? –
shrnutí odpovědí
108 2,34 60 2,14 69 2,44 52 2,27 64 2,62 46 2,46 55 1,84 81 1,72 84 1,91 79 1,72 83 1,81 78 1,63 84
- počet zaměstnanců
1 až 49
29 2,62 45 2,39 54 2,69 41 2,54 50 2,55 48 2,33 59 2,24 66 2,07 74 2,28 66 1,93 74 2,07 72 1,85 74
50 až 249 40 2,38 58 2,13 69 2,43 53 2,23 64 2,60 45 2,46 49 1,65 88 1,59 90 1,93 75 1,79 79 1,70 78 1,51 85
250 a více 39 2,10 74 1,97 79 2,28 59 2,11 74 2,70 46 2,56 58 1,74 85 1,61 87 1,62 92 1,50 92 1,74 82 1,61 89
- vlastník
domácí
93 2,33 61 2,11 70 2,46 51 2,24 64 2,60 47 2,43 56 1,89 78 1,75 83 1,96 78 1,75 83 1,87 75 1,67 82
zahraniční 15 2,40 53 2,33 60 2,33 60 2,40 60 2,77 38 2,69 45 1,53 93 1,53 93 1,60 80 1,53 80 1,47 93 1,40 93
- směr produkce
ČR + SK 76 2,26 62 2,04 72 2,32 57 2,12 72 2,58 46 2,41 58 1,83 83 1,70 87 1,80 82 1,66 86 1,80 78 1,66 84
do EU
93 2,28 60 2,09 69 2,38 54 2,18 67 2,63 47 2,46 55 1,84 81 1,70 83 1,85 81 1,68 83 1,83 77 1,64 83
Zdroj: Výsledky primárního výzkumu – vlastní zpracování
Význam jednotlivých faktorů pro úroveň produktivity práce zůstal mezi roky 2005 a 2008
stejný – k obdobnému závěru jsme dospěli i v první etapě primárního výzkumu. Zajímavé je
sledovat důležitost jednotlivých faktorů zejména z pohledu vlastníka firmy. Zatímco u domácích firem jsme zaznamenali nárůst důležitosti u všech zkoumaných faktorů, u firem se zahraničním vlastníkem se důležitost jednotlivých faktorů téměř nemění (k největší změně důležitosti by mělo dojít u kvality výrobků a ceny výrobků – shodně nárůst o 7 %, tj. na 60 % a 45
%). Pouze u dvou faktorů byla jejich důležitost hodnocena více firmami s domácím vlastníkem – u ceny výrobků v roce 2005 i 2008, u technické úrovně v roce 2008 (64 % ve srovnání
s 60% u firem se zahraničním vlastníkem).
147
2,34 2,14 2,44 2,27 2,62 2,46 1,84 1,72 1,91
Organizace práce a
systém řízení
rok 2008
nyní
Kvalita pracovní síly a
sociální prostředí ve
firmě (kvalifikace,
rok 2008
mezilidské vztahy, …)
nyní
Úroveň technologie
rok 2008
nyní
Cena výrobků
rok 2008
nyní
nyní
rok 2008
Kvalita výrobků
rok 2008
nyní
Odhadněte vliv faktorů na
úroveň produktivity práce ve
Vašem podniku
Průměr
Technická úroveň
výrobků
Tabulka 5: shrnutí odpovědí k obrázkům 5-10
1,72 1,81 1,63
velký
20
30
16
19
19
22
41
44
37
45
46
53
značný
40
37
36
44
26
30
40
37
42
34
31
28
Četnost střední
(v%)
malý
29
21
39
29
32
26
16
12
17
16
19
15
7
6
6
4
13
10
2
3
3
0
2
0
žádný
4
4
3
3
7
6
2
0
2
1
2
1
X (bez odp.)
0
2
3
2
0
3
3
2
2
3
6
2
0
1
4
1
0
2
4
1
0
1
4
1
Modus
Zdroj: Výsledky primárního výzkumu – vlastní zpracování
Obrázky jsou seřazeny tak, aby ilustrovaly pořadí důležitosti jednotlivých faktorů pro podnikové manažery.
Organizace práce a
systém řízení
100%
0
2
2
19
4
1
0
Kvalita pracovní síly a
soc. prostředí ve firmě
0
100%
15
4
17
16
80%
80%
31
28
X (bez odp.)
40%
46
53
20%
střední
0%
nyní
rok 2008
X (bez odp.)
40%
žádný
malý
34
42
60%
60%
45
37
20%
malý
střední
0%
značný
nyní
rok 2008
Obrázek 2
Obrázek 3
Kvalita výrobků
Úroveň technologie
0
2
2
16
4
0
3 12
100%
80%
80%
40
60%
44
20%
7
6
21
29
střední
0%
rok 2008
40%
37
40
X (bez odp.)
žádný
malý
nyní
4
60%
40%
41
3
0
4
37
X (bez odp.)
značný
žádný
20%
30
20
148
malý
střední
0%
nyní
rok 2008
velký
Obrázek 4
značný
velký
velký
100%
žádný
značný
velký
Obrázek 5
Techn. úroveň výrobků
100%
0
3
6
3
3
4
Cena výrobků
100%
2
6
7
6
13
80%
39
29
10
80%
26
32
60%
60%
36
40%
44
X (bez odp.)
40%
26
20%
19
30
20%
16
19
malý
střední
0%
nyní
rok 2008
značný
22
malý
střední
0%
nyní
rok 2008
značný
velký
velký
Obrázek 6
X (bez odp.)
žádný
žádný
Obrázek 7
Nejvýraznější vliv na úroveň produktivity má podle respondentů organizace práce. V první
etapě její důležitost rostla s velikostí podniku – v roce 2005 činila průměrná známka 1,76 u
malých společností, 1,63 u středních a pouze 1,46 u společností s více než 249 zaměstnanci.
Z výsledků druhé etapy plyne, že výraznou důležitost přikládají organizaci práce a systému
řízení střední podniky (50 až 249 zaměstnanců) – průměrná hodnota odpovědí pro rok 2005
činila 1,7 (velký a značný vliv má organizace práce pro 75 % subjektů v roce 2005), pro rok
2008 potom 1,51. Ve velkých podnicích pro rok 2005 byla zjištěna hodnota 1,74, pro rok
2008 pak hodnota 1,61. Zároveň však jsou malé podniky tou skupinou, u které se objevil nejvýraznější růst v chápání její významnosti (změna průměrná hodnoty odpovědí z 2,07 pro rok
2005 na 1,85 pro rok 2008).
Z hlediska vlastníka je za významnější faktor považována organizace práce a systém řízení u
zahraničních vlastníků – v letech 2005 i 2008 považuje vliv tohoto faktoru za velký a značný
shodně 93 % respondentů. U subjektů s domácím vlastníkem ale dochází k významnému nárůstu vlivu tohoto faktoru – v roce 2005 považuje vliv tohoto faktoru za výrazný a značný 75
% dotazovaných (průměrná hodnota odpovědí 1,87), v roce 2008 je to 82 % respondentů
(průměrná hodnota odpovědí 1,67). Z pohledu směřování produkce je význam tohoto faktoru
stejný pro obě skupiny, ve stejném rozsahu dochází i k nárůstu významu tohoto faktoru v roce
2008.
Dalším důležitým faktorem je kvalita pracovní síly. Růst významu tohoto faktoru lze pozorovat zejména u společností v domácím vlastnictví, u malých firem a u skupiny společností orientovaných na trhy EU. Podobně důležitým faktorem je úroveň technologie. V ní vidí velkou
důležitost především podniky pod zahraniční kontrolou, pro které je to druhý nejdůležitější
faktor (oproti 3. místu u českých podniků). Na dalších místech se objevuje kvalita výrobků,
jež je obdobně důležitá pro všechny skupiny respondentů, a technická úroveň výrobků.
Kvalitu výrobků považují za velmi důležitou a důležitou pro produktivitu práce zejména podniky nad 250 zaměstnanců (74 % v roce 2005, 79 % v roce 2008) a firmy s domácím vlastníkem (61 % v roce 2005, 70 % v roce 2008). Pokud jde o cílové trhy, je kvalita výrobků stejně
důležitá na domácích (ČR + SK) i exportních trzích (EU) – 62 % a 60 % v roce 2005, 72 % a
60 % v roce 2008. Významný nárůst důležitosti kvality výrobků na domácích trzích je podle
našeho názoru důsledkem skutečnosti, že podniky očekávají zostření konkurence na domácích
trzích.
Firmy s více než 250 zaměstnanci přikládají větší důležitost technické úrovni výrobků ve
srovnání s malými podniky (pro rok 2005 činí top box 59 % ve srovnání s 41 %, pro rok 2008
činí top box 74 % ve srovnání s 50 %). Technickou úroveň výrobků považují za stejně důleži-
149
tou v roce 2005 i 2008 firmy se zahraničním vlastníkem, nárůst důležitosti tohoto faktoru
očekávají firmy s domácím vlastníkem (z 51 % na 64 %).
Nejméně je podle názoru našich respondentů produktivita práce ovlivňována cenou výrobků –
v roce 2005 považovalo vliv ceny na produktivitu za malý a žádný 20 % respondentů, v roce
2008 potom 16 % dotázaných. Z pohledu velikostní struktury pokládá tento faktor za málo
významný a s nulovým vlivem na produktivitu 20 % malých podniků a 21 % velkých podniků
v roce 2005, v roce 2008 je to 14 % malých podniků a 21 % podniků s více než 250 zaměstnanci.
4
Závěr
Z primárního výzkumu vyplývá, že firmy hodnotí jako nejdůležitější faktor ovlivňující produktivitu práce organizaci práce a systém řízení a kvalitu pracovní síly. Až na dalším místě je
úroveň technologie, kvalita výrobků a teprve poté technická úroveň.
I když z Operačního programu je zřejmé, že inovace jsou prioritou pro konkurenceschopnost
naší podnikové sféry na trzích EU, z našeho šetření můžeme učinit závěr, že manažeři firem
vidí „větší rezervy“ v organizaci práce a kvalitě pracovní síly.
Seznam literatury:
[1] NEČADOVÁ, M., PRŮCHA, Š.,BREŇOVÁ, L., SOUKUPOVÁ, J.: Primární výzkum ve
zpracovatelském průmyslu. In: Sborník GAČR 402/03/1315 Vliv ekonomického prostředí na
podniky v procesu připojování ekonomiky do EU. Melandrium 2005, str. 1 – 21. ISBN 8086175-43-X.
[2] Operační program podnikání a inovace na léta 2007-2013. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. Praha, květen 2006
[3] Makroekonomická predikce České republiky. Ministerstvo financí ČR, 2006,
www.mfcr.cz
[4] Dotazníky firem zpracovatelského průmyslu. Odpovědi firem na otázky uvedené
v dotazníku zformulovaném pracovníky katedry mikroekonomie, FPH, VŠE.
[5] Sociální a ekonomické dopady integrace České republiky do Evropské unie. Závěrečná
zpráva z výběrového šetření Tailor Sofres Nelson Faktum, RASES, Praha, leden 2002
[6] Analýzy vývoje ekonomiky ČR a odvětví v působnosti MPO. Ministerstvo průmyslu a
obchodu ČR. www.mpo.cz
Autoři:
Marta NEČADOVÁ, Ing., Ph.D., Lubomíra Breňová, doc., Ing., CSc.
Kontaktní adresa:
katedra mikroekonomie, Fakulta podnikohospodářská, VŠE Praha
nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3
tel. +420 224 098 624, +420 224 098 314
E-mail:
[email protected], [email protected]
150
Uplatnění znalostí v řízení materiálových toků
Marcela ŠABATOVÁ
Abstract
Knowledge become one of strategic factors 21. century, which can principle affect productivity and competition position of organisation. It´s aspect of course, which takes effect in the
logistics area.
With implementation knowledge management and effective usage of knowledge in logistics
pertinent next changes indeed. These changes are quite essential, which cover many areas
from information technology , management of companies process to human resources management. It´s complicated process.
There has been a lot of methodology, which have own specific sights. One of new created is
methodology KM-Beat-It , which is suitable to apply for logistics area.
Klíčová slova:
Znalosti, znalostní management, řízení materiálových toků, logistika.
Úvod
Tím jak plyne čas se postupně mění i podmínky pro podnikání. V dnešní době není možné při
řízení vystačit s nástroji, které používali klasikové managementu jako Frederic Winslow Tailor, Henri Fazol nebo Max Weber. Klasické vědecké řízení vyznávalo jako zásadní přístup
dělbu práce. Nebylo známo procesní řízení, práce v týmech, informační systémy či informační
technologie.
Silné turbulence a později zesilující globalizace a vzrůst konkurence dalo vzniknout novým
filozofiím podnikového řízení. Tyto podmínky jsou některými autory charakterizovány za
chaos a z toho je patrné, že řízení za těchto okolností vyžaduje zcela jiný přístup. Jedním
z moderních přístupů je řízení založené na využití znalostí, tedy znalostní management.
Znalostní management:
• však v žádném případě nelze považovat za něco zcela nového,
• tu byl stejně jako tu byly znalosti, pouze se mu věnovala malá nebo žádná pozornost,
• nabývá významu s tím, jak roste význam znalostí samotných.
Znalosti v současnosti totiž představují „strategický“ zdroj společně s tradičními zdroji jakými jsou například práce a kapitál. Znalosti mají v hodnotovém žebříčku dané organizace zásadně nové postavení.
Peter Drucker tvrdí, že znalost se stala klíčovým zdrojem a to dominantním a pravděpodobně
jediným důležitým pro získání konkurenční výhody.
Je proto zřejmé, že znalostní management, jakožto řídící prvek, má pro organizaci značný
význam a stává se nezbytností pro dosažení úspěchu v dnešním světě změn.
Znalostní management není pouze o znalostech nacházejících se v hlavách pracovníků. Tedy
o znalostech, které člověk používá, když něco dělá. Znalosti v organizaci mohou nabývat také
dalších forem. Hujňák dělí intelektuální kapitál následovně [Hujňák1999].
Složky intelektuálního kapitálu:
151
•
lidský kapitál:
Znalosti motivace a kompetence pracovníků.
• interní kapitál:
Datový informační a znalostní obsah.
Organizací používané procesy.
Pravidla uložená do business logiky firemních aplikací.
Komunikační model organizace.
Firemní kultura.
• externí kapitál:
Zákaznická síť.
Dodavatelská síť.
Alianční síť partnerů.
Firemní jméno a prezentace firmy do okolí.
Jak je uvedeno výše, znalostní management se stává novým přístupem k řízení podniku a zasahuje všechny složky podniku, takže i logistiku. Znalosti jsou tedy faktorem, který má
svůj význam i v řízení materiálových toků.
Logistika
Existuje celá řada definic vztahujících se k pojmu logistika.
PFOHL, H. CH. definuje logistiku takto:
Souhrn činností, kterými se utvářejí, řídí a kontrolují všechny pohybové a skladovací pochody. Souhrou těchto činností mají být efektivně překlenuty prostor a čas.
[Sixta2005]
GROS, I. popisuje logistiku zase takto:
Logistika je postup, jak řídit proces plánování, rozmísťování a kontroly materiálových a lidských zdrojů vázaných ve fyzické distribuci výrobků odběratelům, podpoře výrobní činnosti a nákupních operací. [Sixta2005]
PERNICA, P. vidí logistiku takto:
Hospodářská logistika je disciplína, která se zabývá řízením toku materiálu v čase
a prostoru, a to v komplexu se souvisejícími toky informací a v pojetí, které zahrnuje fyzickou i hodnotovou stránku pohybu materiálu (zboží). [Pernica1998]
Stručně lze říci, že se logistika zabývá pohybem zboží a materiálů z místa vzniku do místa
spotřeby a s tím souvisejícím informačním tokem. Týká se všech komponent oběhového procesu, tzn. především dopravy, řízení zásob, manipulace s materiálem, balení, distribuce a
skladování. Zahrnuje také komunikační, informační a řídící systémy. Jejím úkolem je zajistit
správné materiály na správném místě, ve správném čase, v požadované kvalitě, ve správném
množství, s příslušnými informacemi a s odpovídajícím finančním dopadem.
Pro účely tohoto článku bude logistika chápána ze systémového hlediska jako materiálový tok
– řetězec operací probíhající v prostoru a v čase, za pomoci fungujícího toku informací.
Základním cílem logistiky je optimální uspokojování potřeb zákazníků. Zákazník je nejdůležitějším článkem celého řetězce. Od něj vychází informace o požadavcích na zabezpečení
dodávky zboží a s ní souvisejících dalších služeb.
152
LOGISTICKÉ ŘÍZENÍ
Logistické řízení je definováno například takto:
Proces plánování, realizace a řízení efektivního, výkonného toku a skladování zboží, služeb a souvisejících informací z místa vzniku do místa spotřeby,
jehož cílem je uspokojit požadavky zákazníků. [Sixta2005]
Je důležité zdůraznit, že uplatnění logistiky se neomezuje pouze na výrobní sféru, ale týká se
všech podniků a organizací, včetně státní správy atd.
Obr. 1 Složky logistického řízení (převzato [Sixta2005])
Znalostí management
ZNALOSTI
Znalosti lze v širším pojetí definovat jako soubor vytvořených zkušeností, hodnot, víry, souvisejících informací a odborných pohledů, poskytující rámec pro hodnocení a začleňování
nových zkušeností a informací, objevující se a aplikované v myslích lidí.
•
Znalost je informace, která je organizována a analyzována, aby se stala srozumitelnou a použitelnou k řešení problémů nebo k rozhodování. [Turban1992]
•
Znalost je uvažování nad daty a informacemi za účelem aktivního umožnění výkonu, řešení problémů, rozhodování, učení a výuky. [Beckman1997]
Existuje celá řada definic znalostí. Velmi rozšířená je definice a kategorizace znalostí od
M.Polanyiho [Polanyi1966]. Znalosti jsou podle jeho tvrzení rozděleny do dvou základních
typů – na explicitní (explicit knowledge) a neformulované (tacit knowledge) znalosti. K těmto
dvěma základním typům znalostí bývá přiřazován ještě třetí typ znalostí, tzv. implicitní (implicit knowledge).
Zdrojů znalostí je mnoho, lze je rozdělit do dvou skupin:
•
Externí – zdrojem je internet, resp. extranet;
•
Interní – pro vytváření interních znalostí slouží zdroje externí (obsah lidské paměti).
153
Pro uchovávání a předávání znalostí je důležité, že znalosti na rozdíl od prostých údajů či
informací vznikají zasazením množství informací do kontextu a nalezením jejich kauzálních
vazeb. Znalosti jsou založeny na kontextové hodnotě informací.
ZNALOSTNÍ MANAGEMENT
V současné době existuje řada definic znalostního managementu, například:
•
•
•
•
Znalostní management se zabývá kritickými hledisky přizpůsobení, přežití a
kompetence organizací čelících stále více nesouvislejším změnám okolí. V podstatě ztělesňuje ty procesy v organizaci, které jsou synergickou kombinací kapacity informačních technologií při zpracování dat a informací s tvůrčí a inovativí
kapacitou lidských jedinců. [Horibe1999]
Management znalostí představuje strategickou aplikaci intelektuálního kapitálu
organizace, vycházející z rozpoznaných zkušeností a znalostí pracovníků organizace a relevantních informačních zdrojů uvnitř a vně organizace a z poznaného
vlivu znalostí na zvýšení výkonnosti a ziskovosti organizace. [Hujňák1999]
Znalostní management je množina procesů, které se snaží změnit současný organizační model zpracování znalostí za účelem zvýšení tohoto zpracování a jeho
výstupů. [Firestone2004]
Znalostní management je získávání, koordinace, rozšiřování, tvorba a využívání
znalostí za účelem zlepšení základních firemních procesů. [Hempel2001]
Obecný model transformace informace na znalost se zaměřuje na čtyři oblasti procesů:
• nalezení znalostí,
•
využití znalostí,
•
distribuce znalostí,
•
generování (vytváření) znalostí.
Jednotlivé procesy jsou směřovány v každém případě k jednomu cíli, k rozvoji a vytváření
nových znalostí. Model koordinuje nezbytné aktivity pro získání znalostí při dodržení všech
pedagogických zásad.
ZNALOSTNÍ PODNIK
Předpokladem pro fungování znalostního podniku jsou dle vývojových trendů níže uvedené
charakteristiky a požadavky: [Plamínek2002]
• strategie a výkonnost,
•
zákaznický imperativ,
•
procesní orientace,
•
management znalostí,
•
týmové zaměření,
•
firemní identita.
V popředí zájmu managementu organizací se proto stále více uplatňují relativně nové a vzájemně provázané pojmy znalostní management a intelektuální kapitál. Vzhledem k tomu, že
mnoho organizací věnuje v současné době zvýšenou pozornost intelektuálnímu kapitálu a
154
jeho patřičnému spravování, dochází k implementaci znalostního managementu do jejich prostředí.
Význam znalostního managementu – strategická role managementu
znalostí [Hujňák1999]
♦ Potenciální ztráta konkurenceschopnosti
- většina organizací dnes systematicky neprovádí management znalostí - podceňují vytváření, osvojování a sdílení znalostí,
- pokud včas nezachytí celosvětový důraz na informační a znalostní management a podinvestují iniciativy znalostního managementu, budou mít problémy se prosadit v
konkurenčním prostředí – mezi projevy nedostatečného managementu znalostí patří
např. dlouhé inovační cykly, nekonkurenceschopné produkty či ztráta klientů při odchodu klíčových pracovníků firmy,
- management znalostí je extrémně potřebný tam, kde dochází k častým změnám a podnikání v nejistotě a s vysokým rizikem.
♦ Klíčová role informačních technologií
- management znalostí není technologickým problémem, ale je spojen s otázkou lidí a
intelektuálního kapitálu organizace – je více o informacích v informačních systémech
a o využití potenciálu informačních, komunikačních a mediálních technologií,
- technika a technologie však sehrávají umožňující roli a zároveň přispívají k možnosti
dodávat znalostní projekty zvenčí – dá se tedy říci, že bez informačních a komunikačních technologií by nebylo možno znalostní iniciativy efektivně realizovat.
Současný stav využití informací a znalostí v organizacích lze výstižně charakterizovat jako
"hodně dat, málo informací a skoro žádné znalosti".
♦ Znalosti jako nový strategický zdroj
♦ Čas začít
- praxe současných pilotních iniciativ managementu znalostí ukazuje, že nelze zavést
management znalostí v organizaci komplexně a najednou, je právě dnes čas se nad
znalostmi a intelektuálním kapitálem zamyslet,
- největší překážkou na této cestě se ukazuje být podniková kultura a firemní filosofie
nepodporující sdílení informací a znalostí.
Přínosy znalostního managementu
Je zřejmé, že zavedení znalostního managementu není samoúčelné. Vždy se od něho očekávají určité přínosy. Tyto přínosy je možné rozdělit do dvou základních skupin. Předně jsou to
výsledky, které mají vztah přímo s vlastním znalostním managementem spojeným s realizací
znalostních procesů, využíváním určitých technologií, atd. V tomto směru můžeme spatřit
přínosy zavedení znalostního managementu ve:
• zlepšení sdílení znalostí a kooperace mezi zaměstnanci organizace,
•
rozšiřování nejlepších praktik v podniku,
•
zlepšení učení se a integrace nováčků,
•
vyhnutí se ztráty know-how,
•
zlepšení kvality projektů a inovace,
•
zdokonalení vztahů s externím prostředím (např. zaměstnanci, konkurencí,
atd.) a připravení je na jejich vývoj,
155
•
připravenosti reagovat na neočekávané události a schopnost zvládnout naléhavé a krizové situace, atd.
Druhou skupinou jsou přínosy spojené přímo se základními obchodními cíli organizace. Y. G.
Kim například uvádí, že „fundamentálním a konečným cílem znalostního managementu je
zlepšení provádění vlastního obchodu a dosažení kvalitnějších výkonů” [Kim2003]. Zde znalostní management přispívá k dosažení standardních cílů spojených s chodem podniku. Nakonec jsou tedy cíle znalostního managementu shodné s cíli jakéhokoli jiného podnikatelského
konceptu:
•
zvýšení výkonnosti organizace,
•
zvýšení zisku,
•
maximalizace tržeb,
•
snížení nákladů,
•
zavedení nových způsobů práce,
•
vytvoření nových příležitostí na trhu, atd.
Metodiky zavádění znalostního managementu
Zavádění znalostního managementu může být časově a finančně náročná činnost za účasti
mnoha specialistů z různých oblastí. Aby bylo zavádění znalostního managementu efektivní,
musí být použit systematický přístup, který jasně vymezuje postup a obsah jednotlivých fází.
Z tohoto důvodu jsou využívány metodiky, které by měly tuto efektivitu zajistit.
Existuje spousta metodik, které mají své specifické zaměření. Jednou z metodik, která by byla
vhodná pro zavedení znalostního managementu do řízení materiálových toků je metodika
KM-Beat-It [Bureš2005].
Základní fáze metodiky KM-Beat-It jsou nastíněny na následujícím obrázku.
Sestavení realizačního týmu
Analýza výchozího
stavu
Tvorba znalostní
strategie
Realizace aktivit znalostního managementu
Obr. 2 Postup zavádění znalostního managementu KM-Beat-It
(převzato [Bureš2005])
156
Sestavení realizačního týmu
Hlavním cílem této fáze je získání podpory ze strany vrcholového vedení, popř. vlastníků organizace ve prospěch zavádění znalostního managementu a vytvoření realizačního týmu, který se bude procesem zavádění znalostního managementu zabývat a bude za jeho realizaci
zodpovědný.
Analýza výchozí stavu
Jakmile je získáno rozhodnutí vrcholového vedení, popř. vlastníků organizace a vytvořen realizační tým, je možné postoupit dále do následující fáze, kterou je analýza výchozího (současného) stavu.
Hlavním cílem této fáze je vytvořit ucelený obraz o současném stavu organizace ve vztahu ke
znalostnímu managementu a výčet silných a slabých stránek tohoto stavu.
Tvorba znalostní strategie
Cílem fáze Tvorba znalostní strategie je vytvoření znalostní strategie, podporující podnikovou
strategii a určující jednotlivé znalostní aktivity, které budou podporovat dosažení podnikových cílů a cílů znalostního managementu.
Realizace aktivit znalostního managementu
Cílem fáze je realizace aktivit, vedoucích k dosažení cílů znalostního managementu a naplňujících znalostní strategii.
Závěr
Organizace jsou stále častěji konfrontovány s konkurenty a vystavovány jejich sílícím tlakům.
Jedním z významných činitelů, který působí na jejich výkonnost a konkurenceschopnost je
logistika. Spolu s narůstající globalizací význam logistiky neustále roste.
A jestliže se znalosti stávají jedním ze strategických faktorů 21. století, který může zásadně
ovlivnit výkonnost a konkurenční pozici organizace, je samozřejmě i aspektem, který působí
v oblasti logistiky.
Se zavedením znalostního managementu a efektivním využitím znalostí v logistice souvisí
ovšem řada dalších změn. Jsou to změny celkem zásadní, které pokrývají mnoho oblastí od
informačních technologií přes řízení firemních procesů až po řízení lidských zdrojů, jedná se
o složitý proces. Pro úspěšné zavedení managementu znalostí je třeba využít vhodnou metodiku.
Seznam literatury:
[Beckman1997] BECKMAN, T. J.: A Methodology for Knowledge Management. International Association of Science and Technology for Development, AI and Soft Computing Conference, Banff, 1997
[Bureš2005] Bureš, V.: KM-Beat-It: Metodika zavádění znalostního managementu. E+M
Ekonomie a Management, roč.8, č.7, str. 36-50, Liberec, 2005, ISSN 1212-3609
[Drahotský2003] DRAHOTSKÝ, I. a ŘEZNÍČEK, B.: Logistika – procesy a jejich řízení. 1.
vyd. Brno: Computer Press, 2003, ISBN 80-7226-521-0
[Firestone2004] FIRESTONE, J. M. and McELROY, M. W.: Doing Knowledge Management. Executive Information Systems, [on-line]:
http://www.macroinnovation.com/Doing_KM.pdf, 2004
157
[Hempel2001] HEMPEL, M. D.: Building a Knowledge Sharing Culture to Promote
Knowledge Creation. Elluminati, White paper, [on-line]: http://www.elluminati.com, 2001
[Horibe1999] HORIBE, F.: Managing knowledge workers. John Wiley & Sons, Etobicoke,
Ontario, 1999
[Hujňák1999] HUJŇÁK, P.: Hodně dat, málo informací a skoro žádné znalosti. [on-line]:
http://petr.hujnak.cz, 1999
[Kim2003] KIM, Y. G., YU, S. H. and LEE, J. H.: Knowledge strategy planning: methodology and case, Expert Systems with Applications. roč. 24, č. 3, str.295-307, 2003
[Pernica1998] PERNICA, P.: Logistický management. 1. vyd. Praha: Radix, 1998,
ISBN 80-86031-13-6
[Plamínek2002] PLAMÍNEK, J.: Vedení lidí, týmů a firem: praktický atlas managementu. 1.
vyd. Praha: Grada Publishing, 2002, ISBN 80-247-0403-X
[Polanyi1966] POLANYI, M.: The Tacit Dimension. Doubleday and Company Inc., New
York, 1966
[Sixta2005] SIXTA, J.a MAČÁT, V.: Logistika. 1. vyd., Brno: CP BOOKS, 2005,
ISBN 80-251-0573-3
[Smith2000] SMITH, J.: Jak zvyšovat produktivitu týmu: delegování pravomocí. 2. vyd. Praha: Computer Press, 2000, ISBN 80-7226-359-5
[Turban1992] TURBAN, E.: Expert Systems and Applied Artificial Intelligence. Maxwell
Macmillan, New York, 1992
Autor:
Marcela ŠABATOVÁ, Ing.
Kontaktní adresa:
E-mail:
158
Univerzita Hradec Králové, Fakulta informatiky a managementu,
Rokitanského 62, 500 03 Hradec Králové
Telefon: +420 493 331 226
Fax: +420 495 513 251
[email protected]
Bariéry inovatívnosti a návrh inovačného modelu slovenských
malých a stredných podnikov drevospracujúceho priemyslu Banskobystrického kraja
Anna ZAUŠKOVÁ – Radomila HORŇÁKOVÁ
Abstract
This paper deals with determination of the external and internal innovation barriers in the environment of Slovak small and middle wood processing enterprises. Concurrently it provides
innovation model that was verified in the small and middle wood processing enterprises of the
Banská Bystrica region followed by its modification. Contents of this paper are partial results
of the Slovak Ministry of Education project VEGA, 1/3396/06 “Determination of the innovativeness barriers of the small and middle enterprises and suggestion of their elimination possible ways as the potential instrument of the market competitiveness raising”, which is currently being at Department of Marketing, Trade and World Forestry, Faculty of Wood Sciences and Technology, Technical University in Zvolen.
Kľúčové slová:
bariéry inovatívnosti, malé a stredné podniky, drevospracujúci priemysel
Úvod
V súčasnosti na Katedre marketingu, obchodu a svetového lesníctva Drevárskej fakulty Technickej univerzity vo Zvolene riešime druhú etapu projektu MŠ SR VEGA, 1/3396/06 „Determinácia bariér inovatívnosti malých a stredných podnikov a návrh možných spôsobov ich
eliminácie ako potenciálny nástroj zvýšenia konkurencieschopnosti na trhu“. Predkladaný
článok sa zaoberá identifikáciou vonkajších a vnútorných bariér inovatívnosti slovenských
malých a stredných podnikov (MSP) drevospracujúceho priemyslu (DSP). Taktiež predstavuje inovačný model, ktorý bol v prostredí malých a stredných podnikov drevospracujúceho
priemyslu Banskobystrického kraja (BBK) verifikovaný a na základe získaných výsledkov následne modifikovaný.
1
Identifikácia bariér inovatívnosti slovenských podnikov
v súčasných podmienkach
1.1
Bariéry inovatívnosti makroekonomického prostredia podniku
Bariéry makroekonomického prostredia sú pre podnik neovplyvniteľné, môže ich však svojou
podnikateľskou a inovatívnou činnosťou eliminovať alebo obchádzať.
Tieto bariéry môžu vplývať priamo na podnik, alebo sekundárne podľa vplyvu zmien na
ostatné súčasti jeho okolia (dodávateľov, zákazníkov, finančné inštitúcie atď.) a následne,
prostredníctvom nich na podnik. V nasledujúcom texte sa zaoberáme iba bariérami plynúcimi
z makroekonomického prostredia, pričom je samozrejmé, že v opačných alebo iných situáciách môžu pre podnik niekedy znamenať jedinečné príležitosti.
Bariéry, ktoré vyplývajú zo súčasnej makroekonomickej situácie možno primárne rozdeliť do
nasledujúcich skupín:
159
Bariéry demografického prostredia – tieto bariéry možno z hľadiska inovatívnosti rozdeliť
podľa toho, či ovplyvňujú primárne inovačnú kapacitu a následne inovatívnosť, alebo priamo
inovatívnosť podniku. Ak ide o demografické zmeny v skupine zákazníkov, tieto ovplyvňujú
priamo inovatívnosť podniku. Avšak vzhľadom na ich dlhodobý charakter, sú podnikom
zväčša včas predikované prostredníctvom marketingových prieskumov (veková, vzdelanostná
štruktúra súčasných a potenciálnych zákazníkov atď.). Väčší vplyv demografického prostredia
na inovatívnosť sa dá predpokladať skôr na strane inovačnej kapacity, kde môžu pôsobiť ako
bariéry, ide napr. o vzdelanostnú štruktúru dostupnej pracovnej sily, vekovú štruktúru obyvateľstva (a teda potenciálnych zamestnancov podniku), rozloženie populácie atď.
Bariéry ekonomického prostredia – Zmeny v ekonomickom prostredí sa pre podnik stávajú
bariérami, ak sa výrazne zmenia faktory, negatívne vplývajúce priamo na jeho inovatívnosť.
Môže to byť napr. zníženie kúpnej sily spoločnosti, zvýšenie daňového zaťaženia, zmeny
v dostupnosti financií atď. Pokiaľ ide o primárny vplyv na inovačnú kapacitu podniku (napr.
zvýšenie percenta dane atď.), je potrebné, aby bol podnik schopný takéto situácie predvídať
a včas sa na ne pripraviť. V takomto prípade sa potenciálna bariéra eliminuje.
Bariéry prírodného prostredia – patria medzi ne najmä zmeny v zásobách prírodných surovín, resp. zmeny v energetických nákladoch. Vplyv týchto zmien na inovatívnosť, vyplývajúcu z inovačných aktivít, ktoré v podniku v danom období prebiehajú, sa dá eliminovať prostredníctvom zmlúv s dodávateľmi prírodných surovín, ktoré zabezpečia nemennosť, alebo
pre podnik prípustné zmeny počas doby trvania realizácie určitej inovácie. Ak ide o zmeny,
ktoré ovplyvňujú prvotne inovačnú kapacitu, je potrebné, aby bol podnik schopný na ne flexibilne reagovať, a tým eliminovať vplyv týchto bariér na inovatívnosť podniku v budúcnosti.
Bariéry technologického prostredia – technologické prostredie sa v súčasnosti vyznačuje
najmä rýchlym tempom zmien. Práve tieto zmeny môžu byť bariérami inovatívnosti podniku.
V prípade vplyvu týchto zmien na inovatívnosť, môžu byť jeho pôvodcami najmä konkurenti,
ktorých inovačné aktivity sú pre podnik zväčša nepredvídateľné. Vzhľadom na to sa môže
stať, že podnik postúpi v realizácii svojich inovačných aktivít už veľmi ďaleko, keď môže byť
jeho inovatívnosť ohrozená zo strany konkurencie. V tomto prípade sa veľmi zníži návratnosť
investovaného kapitálu do inovácií a inovatívnosť podniku sa rapídne zníži. Bariérou pre
podnik môže byť rovnako nedostupnosť nových technológií, ktoré by v opačnom prípade mali
veľký význam pre zvyšovanie jeho inovatívnosti.
Bariéry politicko-právneho prostredia – nečakané zmeny v legislatíve sa môžu stať jednou
z najväčších bariér inovatívnosti podnikov. Na jednej strane sem patria zmeny zákonov, ktoré
sú všeobecne platné v SR (zmeny v Zákonníku práce, Obchodnom zákonníku...), na druhej
strane sú to prekážky súvisiace s regulačným prostredím (administratívne prekážky, korupcia,
byrokracia) a špecifickou skupinou bariér sú bariéry súvisiace s rezervami v uplatňovaných
vládnych nástrojoch pre podporu inovácií. Aj keď tieto priamo neohrozujú inovatívnosť podnikov spôsobujú, že podmienky podnikateľov vytvárať inovácie nie sú rovnaké ako v iných
vyspelejších krajinách EÚ. Tým sú príležitosti našich podnikov obmedzené, a všeobecne spôsobujú ich nižšiu konkurencieschopnosť na jednotnom európskom trhu. Skupina týchto bariér
má všeobecný vplyv na úroveň a kvalitu inovačnej kapacity podnikov.
Bariéry kultúrneho prostredia – táto skupina sa stáva bariérou najmä vtedy, ak sa jedná
o zahranično-obchodnú činnosť podniku, kedy produkty našich podnikov nie sú prijaté na
zahraničnom trhu z dôvodu preferencií potenciálnych zahraničných zákazníkov k produktom
vlastných podnikov. Tieto bariéry sú však čiastočne ovplyvniteľné vhodnou marketingovou
komunikáciou a ich výskyt je zistiteľný marketingovými prieskumami. Bariéry kultúrneho
prostredia, ktoré by však mohli ovplyvňovať priamo inovatívnosť podniku sú nečakané zmeny v postojoch, ktoré môžu byť vyvolané medializáciou (ovplyvňujúcou širokú verejnosť, ale
aj užšiu skupinu zákazníkov podniku) nových názorov a postojov (napr. propagácia zdravého
životného štýlu známou osobnosťou v krajine, môže ovplyvniť postoje širokej verejnosti
160
k nakupovaniu produktov s vysokým obsahom tuku – takáto situácia je podnikom nepredvídateľná, a môže priamo ovplyvniť jeho inovatívnosť vo fáze komercializácie svojich produktov).
1.2 Bariéry inovatívnosti regionálneho prostredia podniku
Rovnako, ako pri prvej skupine, výskyt bariér regionálneho prostredia je pre podnik neovplyvniteľný, avšak rovnako sa im môže vhodne zvoleným riadením vyhnúť, alebo ich môže
eliminovať.
Pri identifikácii bariér inovatívnosti regionálneho prostredia možno vychádzať z determinácie
takýchto bariér Rosenfeldom (2002).
Tieto bariéry majú rozdielny rozsah podľa toho, v akom regióne sa vyskytujú. Skupina podnikov, ktorá pôsobí v jednom regióne tak môže mať úplne iné podmienky dosahovania inovatívnosti ako podniky iného regiónu, pričom pôsobiace bariéry sa prejavujú na konkurencieschopnosti podniku pri komercializácii svojich produktov v iných regiónoch. Bariéry tohto
charakteru ovplyvňujú prioritne úroveň a kvalitu inovačnej kapacity podniku.
Takéto bariéry sú podnikom neovplyvniteľné, ale pokiaľ je o ich výskyte a vzniku podnik
informovaný, môže ich pre potreby svojej podnikateľskej činnosti buď čiastočne eliminovať,
alebo obísť.
Medzi ne patria:
1. deficit vo fyzickej infraštruktúre – eliminácia bariéry súvisiacej s logistikou, dlhším dodacím časom a s vyššími nákladmi prostredníctvom iných výhod ponúkaných súčasným
aj potenciálnym odberateľom,
2. nedostatočný prístup ku kapitálu – eliminácia prostredníctvom využívania alternatívnych foriem získavania kapitálu (fondy na podporu zaostalejších regiónov),
3. slabá štruktúra podporných inštitúcií – eliminácia prostredníctvom informatizácie podnikov a nadviazanie spolupráce s externými odbornými kapacitami,
4. regionálna izolovanosť a uzamknutosť – opäť eliminácia ako pri predchádzajúcej bariére,
5. nedostatok zručností a príležitostí pre ich získanie – eliminácia ako pri predchádzajúcich
bariérach.
1.3 Bariéry inovatívnosti mikroekonomického prostredia podniku
Bariéry inovatívnosti mikroekonomického prostredia podniku vyplývajú na jednej strane
z jeho vzťahov so subjektmi, organizáciami a orgánmi, s ktorými je podnik v bezprostrednom
styku - teda dodávatelia, odberatelia, konkurenti, verejnosť finančná, mediálna, vládna,
miestna, všeobecná, interná, občianske hnutia a združenia, poradenské firmy, podnikateľské
zväzy, odborové organizácie a marketingoví sprostredkovatelia (vonkajšie bariéry) a na druhej strane z uplatňovaného inovačného manažmentu (vnútorné bariéry). Je veľmi dôležité, že
pri vzťahoch so subjektmi mikroekonomického prostredia, dochádza k obojstrannej komunikácii medzi podnikom a týmito subjektmi, a k vzájomnému ovplyvňovaniu. Z tohto dôvodu
sú výskyty bariér v tomto prostredí ovplyvniteľné iba do tej miery, do akej to spôsobujú praktiky, podmienky a postoje subjektov, s ktorými je podnik vo vzťahu (napr. fenomén hybridného zákazníka a hyperkonkurencie). Pôsobenie podnikov na elimináciu alebo obídenie týchto bariér potom do určitej miery vychádza z uplatňovaného manažmentu vedenia podnikov.
Uvedené bariéry sú všeobecnými bariérami, ktoré vplývajú v rôznej miere na všetky podniky
(podľa toho, kde je podnik lokalizovaný, v akom odvetví pôsobí, aké produkty ponúka atď.).
161
Vnútorné bariéry inovatívnosti a rozvoja inovačného potenciálu, ktorými sa zaoberá nasledujúca podkapitola článku, sú špecifickými bariérami podnikov DSP Banskobystrického kraja.
2
Vnútorné bariéry rozvoja inovačného potenciálu a inovatívnosti malých a stredných podnikov DSP Banskobystrického kraja
Na základe zistení prieskumu inovačného potenciálu, ktorý sme v tomto roku realizovali na
Katedre marketingu obchodu a svetového lesníctva vo Zvolene, sme v prostredí malých
a stredných podnikov DSP BBK identifikovali nasledovné kritické oblasti ich celkového inovačného potenciálu, a teda ich vnútorné bariéry inovatívnosti:
•
spolupráca s externými odbornými kapacitami,
•
schopnosti posúdiť inovačný zámer,
•
rozhodovanie v podmienkach rizika,
•
strategický prístup,
•
sledovanie inovačnej výkonnosti,
•
zhromažďovanie podnetov,
•
financovanie.
Aplikáciou týchto kritických oblastí, sme pôvodný inovačný model MSP DSP, uvedený na
obr. 1, upravili. Modifikovaný inovačný model pre zvyšovanie inovačného potenciálu
a následne inovatívnosti malých a stredných podnikov DSP, je znázornený v schéme 1, pričom overil opodstatnenosť výskytu kritických oblastí pôvodného modelu a zároveň ich bližšie
špecifikoval.
Obrázok 1 Inovačný model slovenských MSP drevospracujúceho priemyslu
Ako je možné vidieť v schéme 1, v inovačnom modeli sme zadefinovali tri typy vzťahov:
6. vzdelávanie manažmentu podnikov (sebavzdelávanie, alebo prostredníctvom spolupráce
s externými odbornými inštitúciami) – pre zvyšovanie inovačného potenciálu a následne
inovatívnosti malých a stredných podnikov DSP BBK je potrebné zlepšiť, alebo úplne
zmeniť prístup podnikateľov a manažérov k oblastiam, ktoré boli prieskumom vyhodnotené ako kritické v celkovom inovačnom potenciáli týchto podnikov, ale ktoré neboli
ohodnotené ako kritické v prístupe manažérov k daným problematikám,
7. aplikácia do podnikovej praxe (v oblastiach, pri ktorých je prístup k problematike lepší,
ako súčasný stav) – podnikatelia by mali pri týchto oblastiach radikálnejšie pristupovať
k aplikácii svojich vedomostí a skúseností do každodennej podnikovej praxe, prípadne
162
zmeniť svoj postoj k všeobecne uznávaným metodikám a prístupom k riadeniu podniku
(nepodceňovať ich),
8. zvyšovanie informovanosti manažmentu o možnostiach financovania inovačných aktivít
ich podnikov a možnostiach spolupráce s externými odbornými kapacitami. Napriek
tomu, že je potrebná aj iniciatíva, záujem podnikateľov a manažérov o zvyšovanie ich
informovanosti v týchto smeroch, tento záujem je potrebný neustále podnecovať zo
strany vládnych a vedecko-výskumných inštitúcií smerom k podnikom.
Schéma 1
Inovačný
Banskobystrického kraja
model
malých
a stredných
podnikov
DSP
163
Záver:
Kvantitatívne rozdelenie malých a stredných podnikov Európskej únie podľa inovačného potenciálu je nasledovné: novozaložené podniky orientované na nové technológie – 1 – 3 %,
podniky využívajúce popredné technológie – 10-15 %, potenciálni inovátori – 40 %, neinovačné MSP – 40 - 45 %. Na základe prieskumu inovačnej aktivity MSP na Slovensku realizovanom NARMSP sa väčšina slovenských malých a stredných podnikov radí do štvrtej skupiny. Podobne tomu bolo aj pri zadelení slovenských malých a stredných podnikov z oblasti
drevospracujúceho priemyslu, o čom svedčia výsledky prieskumu inovačného potenciálu
a inovatívnosti, ktoré sú prezentované v predkladanom článku. Aplikáciou prezentovaného
modelu pre zvýšenie inovačného potenciálu a inovatívnosti týchto podnikov, je možné posunúť ich úroveň do vyšších kategórií klasifikácie malých a stredných podnikov podľa inovačného potenciálu, následne inovatívnosti, a tak zabezpečiť ich vyššiu konkurencieschopnosť v
budúcnosti. K tomuto účelu je taktiež potrebné pravidelne determinovať, hodnotiť a v čo najväčšej miere eliminovať bariéry inovatívnosti podnikov, ako v jeho vnútornom, ale aj vo vonkajšom prostredí.
Zoznam literatúry
[1] HORŇÁKOVÁ, R.: Hodnotenie inovačného potenciálu, inovatívnosti a verifikácia inovačného modelu v podmienkach vybraných malých a stredných podnikov DSP : Dizertačná
práca. Zvolen : TU, 2006. 171 s.
[2] HORŇÁKOVÁ, R.: Model inovatívnosti slovenských firiem DSP ako nástroj konkurencieschopnosti na jednotnom európskom trhu. In Zborník z medzinárodnej vedeckej konferencie „Marketing a obchod 2004 – Rok európskej integrácie“. Zvolen : Ústav pre výchovu
a vzdelávanie pracovníkov lesného a vodného hospodárstva SR, 2004. s. 75 – 79. ISBN 8089100-20-1.
[3] PITRA, Z.: Inovační strategie. Praha : Grada Publishing, 1997. 184 s. ISBN 80-7169-461-4.
[1] ROSENFELD, S. A.: Creating Smart Systems : A Guide to Cluster Strategies in Less Favoured Regions. Regional Technology Strategies. 2002. Dostupné na internete: www.
rtsinc.org, (17. 12. 2005)
[4] SKALICKÝ, J. a kol.: Hledání inovačních příležitostí a práce s inovacemi : Projekt Lenardo da Vinci. Design of a model for joint university-enterprise innovation (U-SME Innovation).
Plzeň : Západočeská univerzita, 2001.
[5] ZAUŠKOVÁ, A.: Inovačné stratégie a ich implementácia vo firme: Vedecké štúdie
3/2003/A. Zvolen : TU, 2003. 110 s. ISBN 80-228-1271-4.
[6] Inovačná kapacita malých a stredných podnikov. Bratislava : Národná agentúra pre rozvoj
malého a stredného podnikania v spolupráci s Infostatom a Ústavom pre výskum verejnej
mienky pri Štatistickom úrade SR, 2004.
Autori:
Anna ZAUŠKOVÁ, doc., Ing., PhD. , Radomila HORŇÁKOVÁ, Ing.
Kontaktná adresa:
Telefón:
e-mail:
164
Technická univerzita vo Zvolene
Drevárska fakulta, Katedra marketingu, obchodu a svetového lesníctva
Masaryka 24, 960 53 Zvolen
+421/45/5 206 442
[email protected], [email protected]
Třetí tématický okruh:
MANAGAMENT INOVAČNÍCH RIZIK
Inteligence organizace se musí zhmotnit v inovacích. Prostředí, ve kterém se daří měnit
znalosti na komerční úspěch inovací je tolerantní k chybám a omylům, ke kterým přitom dochází.
165
Information security as an important condition for the corporation viability
Miroslava DOLEJŠOVÁ
Abstract
Information security belongs to the crucial problems in the present business environment.
Many users of information systems are not able to secure their data. The familiarization with
the risks closed about them is the substantial entire lack of their computer service. The aim of
this paper is to increase the awareness of users in the area of information security in order to
be able to secure his or her personal data better than before. Information security is one of the
principles of the social responsibility not only for individuals but also for the all society.
Key words:
Information management, information threats, information security, ethic, copyright.
What does the information security mean?
Information security belongs to one of the most important matters in the present business environment. Any user wants to protect his or her personal data by some means. However, the
problem is how to protect data best. The answer to this problem is not easy because there are
many ways how to protect our personal or business data.
Information security may have different meanings. Anybody can say different explanation.
However, simultaneously he or she may say that they are not able to understand the meaning
of the information security.
Why should the user solve this problem? The main reason is very easy: the lack of awareness
of information systems risks.
The most frequent meaning of the information security is the following:
1. The protection of our personal data
2. The protection of our business data
3. The protection of our assets
4. The protection of the unauthorized access
5. The protection of copyright
6. The protection of ethic principles
It appears from this that the word “protection” from different accidents is the common one.
Many people often associate the word „information security” with the protection. However, it
depends on the state of affairs. Many users read about the improper use of copyright. Due to
this news, they do not want to publish his or her author craft. They are very afraid of the misusing of copyright in own papers.
The importance of information
Information represents one of the most important assets in all organizations. The loss of it is
the very smart state of affairs nowadays. Many employees currently work with computers in
their offices. They open the business documents, send emails to their business partners, fill
the personal or different databases or may keep at their disposal the confidential information.
They might abuse this type of information in a number of ways.
166
Especially the dissatisfied employees may steal the business information for a consideration.
They can sell this type of information to inform different competitors about the company’s
customers, business plans and lines of products. They can send the business databases, personal data of employees, property relation. The worse problem occurs when some employee
may capture and process of information for the competitors unknown to the employer. This
means that this hired employee pursues the espionage, more frequent term in the present circumstances.
Elements of information management
Information management contains three parts that every user should be acquainted with. The
main parts of information management are the following:
1. Access to information
2. Protection of information from damage and loss (security)
3. Protection of information from abuse (privacy)
Access to information
Information contains three dimensions: content, time and form ones. Each dimension is very
important for anybody. In addition, there are other properties of information. All of us want to
have access to information in season (i.e. when we need it). All of us want to have access to
up-to-date information (i.e. the out-of-date information has no significance for us). All of us
want to have access to information without any errors (accuracy of information). All of us
want to have access to useful information (relevance of information). All of us want to have
access to complete information (i.e. information that does not contain all information about
the required subject matter may influence on the final decision). Simultaneously information
can contain different level of details (this level depends on both the subject matter and the
user) and various ways of presentation of information (i.e. presentation of information by
means of words, graphics, sound, and video).
Other important properties of information are flexibility, efficiency, simplicity, reliability,
verifiability, availability and security.
Security of information
If we need no information, it appears that we are very satisfied. On the other hand, if we need
any information about some subject matter and we need to make a decision at a short notice,
we spend huge amount of time, energy and money on gathering, storing, processing, printing
and using of information. We want to search for the way to protect our obtained personal or
business data. The main reason for doing it is the protection of vital information that is very
useful for us.
At this moment, we start to be alive to the importance of information security. We seek the
ways to protect our data. We start using the antivirus program. We start to seek the better
ways to protect our electronic mails. We read about spam, Trojan horse, computer worms and
other typical threats of any information system. We learn how to use computer resource to
protect our data.
Privacy of information
As soon as we give personal information to another organization, we want to protect it. The
protection is very important for us. We do not want to abuse our information. Anybody who
wants to abuse our information may do it. Any organization has to protect our personal data
that are our privacy. The organization that offends against the law about the protection of personal data may strike by the penalties. At the same time, our business partners want to protect
against their competitors.
167
What can we do?
Many kinds of information protection come into question that we can use. The main of them
are the following:
1. Make a back-up of our data
2. Save our privacy (information sharing)
3. Use the practical means of protection
4. Encrypt our data
Back-ups
The easiest way to prevent our personal or business data is to make back-ups. Data archiving
is necessary to pursue as often as possible. Back-ups are necessary to store in a secured place
and secured media preferably outside the organization. The avoidance of making back-ups
may cause the serious financial loss.
Information sharing
If we work with computers in any organization, we usually log on by the assigned password.
This password is our secret. That is why we notify anybody our password in any case. The
main reason for this is the possible improper use of our password and our data (information)
stored in our personal computer. Simultaneously we do not write our password near the computer or on some piece of paper. We protect our computer media from the theft.
Practical means of protection
If we loss information, we start care about the practical means of data protection. Especially
we want to protect our electronic mail from many kinds of threats such as spam or viruses.
That is why we use the anti-spam software, firewalls (they can protect our data from external
attacks), electronic signature and data encryption.
Data encryption
Data encryption belongs to the most frequent ways to protect our both electronic and saved
data. There are two ways of encryption: symmetric and asymmetric encryption. Each of this
encryption has its advantages and disadvantages. However, the vehement development of
information technologies has give rise to change the symmetric way of encryption for the
asymmetric one. The main reason was the improper use of shared key.
There are public and private encryption keys for the data protection. Each of them has the
specific application. The public key can use any user. The private key is not available for any
user but only for authorized ones. The improper use of the private key is very dangerous.
The electronic signature starts to be the most popular means of communication among many
types of organizations. Many entrepreneurs can use it for sending electronic forms. The idea
of e-government and e-business is very up-to-date topics not only for the business company
but also for anybody who wants to apply it. This development is not related not only to the
business companies, but also especially for the public administration.
168
Seznam literatury:
[1] DOLEJŠOVÁ, M.: Kvantitativní metody a informační technologie. 1. vyd. Praha: Institut
Svazu účetních, a.s., 2006. 232 s. ISBN 80-86716-34-1. Kapitola 1, Informační technologie, s.
11-93.
[2] DOLEJŠOVÁ, M.: Zabezpečení dat v účetních systémech. In Internet a bezpečnost organizací, VIII. ročník mezinárodní konference, Zlín, 14. 3. 2006.[CD-ROM]. Zlín: Univerzita
Tomáše Bati ve Zlíně, 2006. s. 47. ISBN 80-7318-393-5.
[3] ROSMAN, P., STŘÍŽ, P., BENDA, R., JAŠEK, R.: Informatika pro ekonomy. Univerzita
Tomáše Bati ve Zlíně, Zlín, 2006. ISBN 80-7318-209-2
Autor:
Miroslava DOLEJŠOVÁ, Ing. Ph. D.
Kontaktní adresa:
E-mail:
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky,
Ústav informatiky a statistiky,
náměstí T. G. Masaryka 1279, 760 01 Zlín
Telefon: 576 037 430
[email protected]
169
Evaluace inovací
Jiří DVOŘÁK
Abstract
Innovation and investment, from the conceptual point of view, have many common features,
such as e.g., as a rule: the high financial charges, long-term outlook, complexity, riskiness,
uncertainty etc. However, at the same time there are many specifics, which are characteristic
for innovation, and which finally become evident in their evaluation. One of these specifics is
the casual character of innovations, delimitability of the project, the course of timing, unforseeability, the possibility of being put in alignment of the costs with the final effects etc.
Therefore, it is quite difficult, sometimes even impossible to figure out the effectiveness of
the respective innovation “a priori”. Above all as far as the radical innovations are concerned,
in the early phases of the innovation process during its evaluation the technical parameters of
the applied estimation prevail, when e.g. in the diversity formed appreciation systems are being applied, e.g. checklisting etc. When the moment of the commercialization is getting near,
then the financial and economic indices are gaining on the increasing importance.
Klíčová slova:
Specifika inovací a investicí, evaluace, "checklisting", bariéry inovací.
1. Inovace vers. investice
Značné částky, vynakládané na úrovni podniků i národního hospodářství na inovační procesy
nezbytně vyvolávají otázku efektivnosti a hospodárnosti vynakládání těchto prostředků. Na
úrovni invenční části inovačního procesu jde především o to, zda došlo k posunu k poznání,
zda nově získané poznatky umožnily rozpracovat nové technologie, tržně úspěšné výrobky,
popř. zda přispějí ke snížení výrobních nákladů. U vlastních inovací je poté nutné zjišťovat,
jaký ekonomický přínos přinesly nové výrobky popř. jaké úspory přinesly realizované procesní inovace a v jakém poměru jsou tyto přínosy k vynaloženým nákladům. Jak uvádí Gerybadze (2004, s.6), v nejdůležitějších odvětvích zpracovatelského průmyslu se na účely výzkumu a vývoje vynakládá 4 – 10 % obratu a v technologicky intenzivních odvětvích je toto
procento ještě značně vyšší. S realizací inovací jsou spojeny i další náklady, proto je účelné
zjišťovat i ukazatel celkové náklady na inovace (Total Cost of Innovation), které v závislosti
na odvětví činí až 10 – 20 % z obratu. Průměrný podíl nákladů na inovační aktivity
v porovnání s investičními výdaji činí v evropském zpracovatelském průmyslu 32 %.
Zjišťování efektivnosti inovací má mnoho společného se zjišťováním efektivnosti investic.
Podobně jako u investic se jedná zpravidla o vynakládání značných částek, které až po určité
době mohou přinést určitý efekt. Podobně jako investice mohou tento efekt přinést až ve vazbě na ostatní podnikové faktory. Uskutečňování většiny větších investicí má etapovitý charakter a je spojeno s určitým rizikem.
Současně má posuzování efektivnosti inovací celou řadu specifik. Zásadní z nich je, že inovace mají až do okamžiku zhotovení prototypu nemateriální charakter a mohou proto být předmětem zvláštní právní ochrany např. v podobě patentu, ochranné známky apod. I když i investice jsou spojovány s určitou mírou nejistoty, tato míra je zvláště u inovací vysokých řádů
nesrovnatelně větší. Zvláště u inovačních projektů, založených na výzkumu a vývoji není
v počátečních fázích zřejmé, jakým způsobem se bude další řešení ubírat, jaké varianty budou
vyhodnoceny jako slibné pro další realizaci popř. zda se neobjeví okolnosti, vedoucí
k zastavení projektu. Tato vysoká míra nejistoty přináší sebou i značné riziko, které nespočívá jenom v tom, zda bude projekt ukončen včas, ale především v tom, zda vůbec dospěje
170
k realizovatelným výsledkům. U investicí máme předem zjištěno, v jakém přibližně rozsahu a
pro jaké trhy budou určeny díky investici vyráběné výrobky, zatímco u inovací je jednou
z nejproblematičtějších fází inovačního procesu zajištění realizace inovace na trhu. Z těchto
důvodů musí být při realizaci inovací podstatně vyšší tolerance k případnému neúspěchu a
případný neúspěch nemůže být chápán jako totální selhání, ale jako jedna z logicky možných
situací, ke kterým může vzhledem k rizikovosti projektu dojít. Na základě početných empirických výzkumů uvádí Cooper (2001, 1. kapitola), že pouze asi jedna polovina projektů, zaměřených na nové výrobky se prosadí na trhu. 46 % výdajů je investováno do ztrátových projektů. Ještě vyšší je ztrátovost u selekce námětů na nové výrobky, kdy ze sedmi námětů se pro
další vývoj prosadí pouze jeden. Z projektů, které prošly fází vývoje, jich třetina ztroskotá při
uvádění na trh.
Dalším podstatným znakem inovačních projektů je jejich etapovitost, počínaje shromažďováním námětů na nové výrobky, jejich selekcí, výzkumem, vývojem a navazujícím uvedením
na trh. S etapovitostí se setkáváme i u investicí, kde ale představují předem požadovaný stav,
kterého je zapotřebí dosáhnout. Naproti tomu u inovací v každé z těchto etap musí být kladena otázka, zda má smysl pokračovat v dalším řešení úkolů , a to nejen z technického hlediska,
zda se podaří dosáhnout stanovených parametrů, ale i z marketingového hlediska, totiž zda
bude mít inovace šanci uplatnit se na trhu. Tato šance se může v průběhu řešení inovační projektu zvyšovat, ale může nastat i situace opačná, kdy hrozí nebezpečí, že trh ztratí o připravovaný výrobek zájem.
V literatuře se nejčastěji hovoří o „branách“, kterými posuzování projektů prochází. První
z nich je na závěr výběru a selekce námětů na inovace, čili na závěr exploratační části inovačního procesu, kdy bývá vynaloženo 15 – 20 % nákladů na inovaci. Další etapu tvoří ukončení
vývojových prací, kdy se výrobek dostává do stadia prototypu. U projektů, které prošly
úspěšně i touto branou následuje uvedení na trh nebo-li exploatace. Tato část inovačního procesu na sebe váže 40 – 60 % z celkových nákladů na inovaci. Někteří další autoři hovoří o
ještě větším počtu „bran“, jako např. Cooper (1999), který jich definuje celkem pět.
Mimořádně závažná je problematika přiřaditelnosti nákladů a efektů ke konkrétnímu inovačnímu projektu. Jako závažný problém se v této souvislosti ukazuje, že účetní systémy
nejsou schopné dostatečně adekvátně jak náklady, tak i výnosy konkrétní inovační akce zobrazit. Inovační proces probíhá po řadu let v jednotlivých etapách, ale účetní výkazy nepočítají
s kumulovanými veličinami a účetní období nejsou totožná s etapami inovačního procesu.
Některé nehmotné investiční statky, využívané při řešení určité inovace nepodléhají odepisování. Předpokladem přiřaditelnosti nákladů a efektů je dále požadavek, aby inovační projekt
byl od samého počátku jednoznačně věcně a časově definován. Tomuto požadavku ale nelze
často vyhovět v počátečních fázích inovačního procesu, kdy probíhá generování a selekce
námětů na inovace. Důsledkem je stav, o kterém referuje Hauschildt, podle kterého bylo
možné pouze u třech čtvrtin projektů provést jejich isolaci od ostatních podnikových aktivit a
u těch projektů, kde toto vyčlenění bylo možné se uskutečnilo již ve fázi selekce námětů jen u
37 % podniků (Hauschildt, 2004, s. 521). Podobně Littkemann (1997) zjišťoval, do jaké míry
bylo možné u jednotlivých projektů propočítat výsledek daného projektu a uskutečnit komplexní porovnání nákladů. Dospěl k veličině 13 %, zatímco ve 25 % případů nebylo možné
účetně vypreparovat náklady spojené s určitou inovací.
Co nejpřesnější zjišťování nákladů vynaložených na výzkum a vývoj nabylo na významu
v Česku v souvislosti s tím, že zákonem č. 669/2004 Sb. bylo s účinností od 1. 1. 2005 umožněno, aby podniky uplatňovaly odpočet od základu daně z příjmu ve výši 100 % výdajů
vynaložených při realizaci projektů výzkumu a vývoje. Pro uplatnění tohoto nároku je nutné,
aby byl sestaven projekt výzkumu a vývoje, ve kterém se mj. uvádí cíle projektu, doba jeho
řešení, předpokládané výdaje (náklady) a způsob kontroly.
171
Za této situace existuje několik způsobů, jak přistupovat k posuzování úspěšnosti řešení inovačních projektů. První z nich spočívá ve snaze vyjádřit, zda existují bariéry inovačního procesu, které by mohly úspěšnost projektů buď výrazně redukovat, nebo dokonce by mohly tyto
projekty úplně znemožnit. Naopak projekty bez výrazných bariér mají šanci na to být efektivní. Další přístupy spočívají ve snaze hodnotit (evaluovat) jednotlivé fáze inovačního procesu a
na základě konstatování, že je v průběhu řešení dosaženo určitých výsledků, popř. stavů rozhodovat o tom, zda má řešení pokračovat. Konečně někteří autoři navrhují posuzovat efektivnost inovací na základě analogických ukazatelů, jako např. při hodnocení efektivnosti investic
(čistá současná hodnota, výnosnost, doba návratnosti, vnitřní výnosové procento apod.).
Apriorní zjišťování těchto ukazatelů ovšem naráží především na problémy se zjišťováním
vynaložených nákladů a věrohodností odhadu rozsahu realizace, postpriorní přístup může sice
poskytnout určité informace, využitelné při řešení jiných analogických projektů, ale ve vztahu
k danému projektu je využitelné pouze v omezeném rozsahu.
Existují i firmy, které si otázku efektivnosti inovačních procesů nekladou a které přistupují
k výdajům na inovace jako k nákladovým položkám, které dokumentují jejích progresivitu a
které se za určitých okolností v budoucnosti mohou jevit jako ziskové příležitosti.
2. Metodické přístupy ke zjišťování úspěšnosti inovací
V souvislosti se zjišťováním úspěšnosti inovací Hauschild původně hovoří o měření a zjišťování úspěchu inovací (Hauschildt 1993, 11. kapitola). Teprve ve vydání své publikace z r.
2004 je odpovídající kapitola nazvána „Evaluace inovačních procesů“, což podle našeho názoru lépe vyjadřuje jednotlivé přístupy ke zjišťování úspěšnosti inovací.
Především je nutné řešit otázku, na jaké úrovni dochází k evaluaci. V této práci se budeme
zabývat především zjišťováním úspěšnosti jednotlivých projektů, to znamená mikroúrovní.
Některé firmy agregují údaje za příbuzné výrobky do úrovně „výrobkové rodiny“.
V automobilce je tak možné zjišťovat úspěšnost jak konkrétního projektu, směřujícího
k zavedení nové generace osobního automobilu, tak i úspěšnost inovací, směřujících do výroby osobních automobilů v dané firmě celkem. Makroúroveň začíná na podnikové úrovni, kde
můžeme agregovat údaje za všechny výrobkové linie dané firmy, to znamená např. za výrobu
osobních a nákladních automobilů. Na úrovni odvětví je možné např. zjišťovat počet inovací,
vztažený na 1000 pracovníků určitého odvětví, jak to najdeme např. u Acse a Audretsche
(Acs, Audretsch 1992). Konečně na celostátní úrovni můžeme zjišťovat takové charakteristiky inovačního procesu, jako je podíl high-tech výrobků na celkovém exportu apod.
Pro zjišťování úspěšnosti inovací je dále nezbytné zvolit druh kriterií, která budou pro toto
zjišťování využívána. Hauschildt doporučuje uskutečňovat evaluaci inovací na základě třech
druhů kriterií: technických, ekonomických a ostatních. (Hauschildt 2004, s.507). Vyhodnocení inovace na těchto třech úrovních je posléze předpokladem pro zjištění celkové úspěšnosti
inovace.
U technických kriterií posuzujeme úspěšnost inovace na základě specifických parametrů
technické povahy, jako je např. energetická náročnost, spotřeba paliva, odpor vzduchu apod.
Tyto parametry je možné označit jako přímé charakteristiky. Kromě nich můžeme v technické
oblasti zjišťovat i nepřímé charakteristiky (efekty). Patří k nim např. získání zkušeností,
transfer knot-how, poznání slabých míst, zlepšení spolupráce v rámci řešitelského týmu apod.
To, do jaké míry tyto nepřímé efekty mohou skutečně přispět ke zvýšení efektivnosti se
ovšem prokáže až v průběhu řešení dalších projektů.
Rovněž ekonomické efekty můžeme rozčlenit na přímé a nepřímé. U přímých efektů existuje
v první řadě snaha zjistit výši zisku nebo příspěvku na úhradu fixních nákladů a zisku, resp.
hrubého rozpětí. Vzhledem k problémům , které popisujeme v předcházející subkapitole není
vyčíslení těchto ukazatelů především v počátečních fázích inovačního procesu zpravidla buď
vůbec možné, nebo je krajně nespolehlivé. V těchto případech je možné zjišťovat např. ukaza172
tel obratu nebo tržního podílu a vycházet při tom z předpokladu, že výrobek, který je pozitivně přijat trhem má šanci být efektivní i z hlediska rentability nebo hrubého rozpětí.
Tento přístup má své opodstatnění u výrobkových inovací. U procesních inovací se snažíme
zjistit, zda realizace těchto inovací povede ke snížení nákladů díky zvýšení kvality, snížení
zmetkovitosti apod. Za nepřímý efekt můžeme považovat dopad na konkurenci, pokud se nám
např.podaří díky inovaci získat licenci, jejíž pořízení by vedlo ke zvýšení nákladů
u konkurence nebo omezení tržního podílu a obratu u konkurence.
Ostatní efekty mohou mít systémový nebo individuální charakter. Systémový záběr může mít
např. dopad inovace na životní prostředí nebo na dosažení určitých humanitárních cílů. Na
individuální úrovni se může jednat např. o dosažení vědeckého uznání, získání prestižních
cen, zvýšení publikační aktivity apod.
Výběr evaluačních kriterií bude do značné míry závislý na časovém okamžiku, ke kterému se
bude evaluace uskutečňovat. Zjišťování skutečně dosažené rentability nebo tržního podílu je
zásadně možné (pokud je vůbec s přihlédnutím k předcházejícím výhradám možné) teprve po
uvedení nového produktu na trh nebo po využití nové technologie v praxi. I zde ale zůstává
otevřena otázka, po kolika letech od uvedení výrobku na trh se má efektivnost zjišťovat. Má
to být po jednom roce nebo po třech nebo pěti letech? O velmi časném okamžiku evaluace
můžeme hovořit ve stadiu eliminace námětů na inovace, dále se evaluace zpravidla provádí
při rozhodování o zahájení vývoje, po dokončení prototypu a při rozhodování o uvedení výrobku na trh. Vzhledem k tomu, že teprve postupně přibývají informace o možnostech tržního
uplatnění výrobku, o předpokládaných nákladech, výrobních postupech a technologiích, je
zřejmé, že čím více se budeme na časové ose přibližovat počátečním fázím inovačního procesu, tím více bude stoupat počet kriterií spíše technické, resp. nefinanční povahy, které podle
míry své naplněnosti svědčí o tom, že inovace má šanci být po svém dokončení rentabilní.
Další otázkou metodické povahy je, s čím budeme získané údaje porovnávat. Jednou
z možností je porovnání se stávajícím stavem, kdy budeme zjišťovat např. míru pokroku
v technických parametrech, míru růstu nebo přírůstku u ekonomických veličin typu výše zisku, obratu, příspěvku na úhradu nebo tržního podílu. Porovnání je dále možné s alternativními
inovacemi jak vlastní, tak i konkurenční provenience nebo s cíli virtuální povahy. Zřejmě nejsprávnější bude porovnání s předem stanovenými cíli, samozřejmě za předpokladu, že byly
stanoveny realisticky a současně dostatečně náročně.
3. Bariéry a faktory úspěšnosti inovací
Z předcházejícího výkladu vyplývá, že zjišťování úspěšnosti inovace je velmi náročný proces,
sestávající z celé řady kroků. V počátečních fázích inovačního procesu se evaluace uskutečňuje na základě převážně technických parametrů, které jsou postupně podle míry narůstání poznatků o technickém řešení inovace a vývoji poptávky rozšiřovány o kriteria finanční povahy.
Pokud se nepodaří uspokojivě vyřešit problém s přiřaditelností jednotlivých nákladových a
výnosových položek ke konkrétnímu projektu, posuzování úspěšnosti řešení se uskutečňuje
převážně na základě semikvantitativních ukazatelů, umožňujících probíhající procesy posoudit nejčastěji na základě „checklistů“ popř. různě konstruovaných multikriteriálních ohodnocovacích soustav.
Před vlastní evaluací inovací je nutné si klást otázku, zda neexistují bariéry, které buď inovační proces v některých případech zcela paralyzují nebo ho podstatně znesnadňují. Pokud
existující bariéry předem nevyloučí naději inovace na úspěšnou realizaci, je možné přistoupit
k identifikaci faktorů úspěšnosti inovace.
Od osmdesátých let uplynulého století se začaly objevovat četné studie, založené na empirických výzkumech, které si kladly za cíl identifikovat faktory, pozitivně působící na úspěšnost
inovací. Patří k nim výzkumy Coopera s Kleinschmiedem (1994), Balachandry a Friara
173
(1997) a Henarda a Szymanského (2001). Z novějších studií uveďme výzkumy Holgera
(2003) a Waltherové (2004). Balachandra a Fiar na základě 19 empirických studií rozčlenili
faktory úspěšnosti do tří kategorií: tržně, technologicky a organizačně podmíněné. U tržně
podmíněných faktorů se v 35 případech ukázalo jako důležité zdůrazňování marketingu a v 31
případě schopnost vytvářet trhy. U technologických faktorů měla nejvyšší zastoupení pravděpodobnost technologického úspěchu (70) a rovnováha mezi technologickou a obchodní strategií (56). Silná pozice u technologie a marketingu se projevila ve 42 případech. U faktorů
organizační povahy se ukázala jako významná komunikace mezi spolupracovníky, vhodné
načasování a plánování projektu, podpora se strany top-managementu a angažovanost řešitelného týmu. Celkem bylo u faktorů organizační povahy zaregistrováno 234 impulzů.
V publikaci Henarda a Szymanského, vycházející z 60 výzkumných studií jsou jako nejvýznamnější skupiny faktorů úspěšnosti jmenovány vlastnosti výrobků (a v jejich rámci převaha
nad konkurenčními výrobky, řád inovace a kapacity a zdroje), strategické faktory (technologický potenciál a marketingová synergie), procesní vlastnosti (orientace na trh a na zákazníky) a charakteristiky trhu. Je zřejmé, že oproti předcházející studii je v tomto výzkumu zpochybněna významnost organizačních faktorů. I přes tuto dílčí odlišnost je výsledky obou studií možné shrnout v tom smyslu, že po úspěšný inovační proces je důležité přijít s technicky
vyspělým výrobkem, kterým jsme předstihli konkurenci, pro který je k dispozici nebo byl
vytvořen dostatečný trh, na který je tento výrobek na základě marketingových přístupů ve
vhodném časovém okamžiku uveden.
Trend posuzovat očekávanou efektivnost inovace na základě faktorů úspěšnosti pokračuje i
v současné době. Jeden z námětů v podobě přehledu otázek (checklistů) najdeme u Vahse a
Burmestera (Vahs, Burmester 2005, s. 392):
- existuje vnitropodniková soustava kriterií, které se zabývají identifikací příčin úspěchu
či selhání inovací?
174
-
jaké zvláštní silné, resp. slabé stránky v inovačním procesu lze opakovaně identifikovat?
-
Je možné u vlastního výrobku definovat parametry, vhodné pro operacionalizaci, které
by umožnily posoudit výhodnost vlastních výrobků oproti konkurenci?
-
Jsou využívány nástroje pro zvýraznění výrobkových vlastností?
-
Uskutečňuje se při vývoji nových výrobků zjišťování využitelnosti nových výrobků
zákazníky
a vlastní schopnosti tyto výrobky vyrobit?
-
Poskytuje podnik dostatek možností potenciálním zákazníkům vyzkoušet si nové výrobky (např. prostřednictvím marketingu, tržních testů apod.)?
-
Jak podnik zajišťuje co nejvyšší stupeň zralosti inovace před jejím uvedením na trh?
-
Jsou průběžně sledovány relevantní údaje o trhu (absolutní, popř. relativní tržní podíl,
struktura
a dynamika trhu, aktivity konkurence apod.)?
-
Využívá podnik znalosti a zkušenosti svých zákazníků, dodavatelů a konkurence prostřednictvím různých kooperací, jako např. strategické aliance, Joint Ventures apod.?
-
Využívá podnik svých dosavadních zkušeností s inovacemi pro přípravu nových inovací?
-
Má podnik k dispozici dostatečné finanční prostředky pro stávající a budoucí inovační
projekty?
-
Jsou nositelé rozhodnutí o inovacích dostatečně seznámeni s veličinami, ovlivňujícími
úspěšnost inovací?
-
Jak je ohodnocována a oceňována schopnost a připravenost k realizaci inovací u zaměstnanců
a jaká opatření ke zlepšení situace v těchto pro úspěšnost inovace rozhodujících oblastí jdou realizována?
Podobné „přehledy otázek“, kde míra jejich kladného zodpovězení naznačuje naději inovace
být efektivní, najdeme i u dalších autorů, resp. i v učebních programech na vysokých školách.
Při podrobném studiu těchto checklistů je možné dojít k poznatku, že se zde ve značné míře
objevují snahy ocenit formou dotazů naději inovace na efektivnost již ve stadiu jejich přípravy a při rozhodování o realizaci inovací. Tím se vlastně problém měření efektivnosti inovací
částečně transformuje na problém zjišťování předpokladů, aby inovace byla efektivní, popř.
na vyloučení, resp. minimalizaci faktorů, které snižují nebo dokonce efektivnost inovace eliminují.
Posouzení obsahu jednotlivých parametrů a především jejich ocenění je záležitostí pro další
výzkum.
Je zapotřebí vycházet z toho, že jednotlivé ohodnocování soustavy jsou v podstatě pouze návodem k sestavení ohodnocovacích systémů, které budou nutně diferencované s přihlédnutím
k charakteru výrobku, technologie, okolního prostředí apod. Tak jako vlastní inovační proces
má objevný charakter a je spojen s hledáním nových, dosud nevyzkoušených postupů, tak i
posuzování efektivnosti těchto procesů se nemůže stát pouhou rutinou a použití předem připravených vše vyčerpávajících schémat. Předcházející příklady mají sloužit jako zdroj inspirace, jak k posuzování efektivnosti inovací přistupovat. Bude záležet na každém konkrétním
inovačním projektu, jaká podoba hodnotících faktorů a v jaké podobě bude zvolena, aby co
nejvýstižněji mohla přiblížit úspěšnost inovace.
Seznam literatury:
[1] ACS, Z.. J., AUDRETSCH, D.B.: Innovation durch kleine Unternehmen
Sigma Verlag, Berlin 1992, ISBN: 3-89404-112-9
[2] COOPER, R.G. : Winning at New Products. Accelerating the Process from Idea to Lunch
Perseus Books Group, Cambridge 2001, ISBN: 0-73820-463-3
[3] COOPER, R.G.: From Experience: The invisible Succes Factors Product Innovation
J.Prod.Innov.Manag. (1999), č. 16
[4] COOPER, R.G., KLEINSCHMIDT, E.J. : Performance Typologie of New Product Projects. Industrial Marketing Management (1995), č. 24
[5] GERYBADZE, A.: Technologie- und Innovationsmanagement.
Verlag Vahlen, München 2004, ISBN: 3800630478
[6] HAUSCHILDT, J.: Innovationsmanagement. Verlag Vahlen, München 2003, ISBN:
380062155X
[7] HAUSCHILDT, J.: Innovationsmanagement. Verlag Vahlen, München 2004, ISBN:
3800630753
[8] HENARD, D.H., SZYMANSKI, D.M.: Why some New Products are more successful
than Others. Journal of Marketing Research, (2001), č. 38
[9] HOLGER, E.: Erfolgsfaktoren neuer Produkte. Deutscher Universitäts Verlag, Köln
2001, ISBN: 3-8244-9066-8
[10] VAHS, D., BURMESTER, R.: Innovationsmanagement. Schäffer-Poeschel Verlag,Stuttgart 2005, ISBN: 3791020080
175
[11] WALTHER, S.: Erfolgsfaktoren von Innovationen im mittelständischen Unternehmen.
Peter Lang, Berlin 2004, ISBN: 3-631-52414-5
[12] LITTKEMANN, J. : Innovationen und Rechnungswesen. Deutscher Universitätsverlag,
Wiesbaden 1997, ISBN: 3-824-40364-1
¨
Autor:
Jiří DVOŘÁK, prof., Ing., DrSc.
Kontaktní adresa:
E-mail:
176
Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky,
Vltavská 14/585, 150 00 Praha 5
Telefon: +420 251 512 231
Fax: +420 281 982 925
[email protected]
Realizácia benchmarkingu v podmienkach MSP v DSP na Slovensku so zameraním na výsledky z oblasti inovácií
Tomáš KAJAN – Anna ZAUŠKOVÁ
Abstract:
This paper deals with problem of application benchmarking in small and middle enterprises of
wood-processing industry. Benchmarking was realized in eleven companies. These companies were compared in eleven areas (Profitability, Financial management, Productivity, Investments, Growth, Customers satisfaction, Innovations, Suppliers, Management of human
resources, Employers satisfaction and Business Excellence. In this paper we are aimed to only
one area, which is Innovations. The paper shows procedure and results of benchmarking and
at the end we made some conclusions based on obtained results.
Key words:
benchmarking, porovnávanie, inovácie, malé a stredné podniky, drevospracujúci priemysel
Úvod
Zvyšovanie konkurenčnej schopnosti podniku je podmienené neustálym zlepšovaním podnikových procesov, t.j. pripravenosťou a otvorenosťou podniku ku zmenám, spoznaním, ktoré
parametre procesov je potrebné zlepšiť a aké ukazovatele pre ich hodnotenie použiť. Ďalej
spoznaním, ako rýchlo je potrebné zmeny uskutočniť, taktiež systematickou analýzou
vlastných procesov a využívaním informácií z vnútorných zdrojov. Jedným z možných
nástrojov, ktorý prináša referencie o úrovni procesov zvonku, pomáha spoznávať vlastné silné
a slabé stránky a tým orientovať zlepšovanie na kľúčové faktory úspechu je práve benchmarking.
Príspevok sa zaoberá realizáciou a výsledkami benchmarkingového projektu, ktorý bol uskutočnený na základe metódy Benchmark Index. Do tohto projektu bolo zapojených jedenásť
malých a stredných podnikov pôsobiacich v drevospracujúcom priemysle v SR. Benchmarkingový projekt bol realizovaný v rámci druhej etapy projektu MŠ SR VEGA, 1/3396/06 „Determinácia bariér inovatívnosti malých a stredných podnikov a návrh možných spôsobov ich
eliminácie ako potenciálny nástroj zvýšenia konkurencieschopnosti na trhu“.
Z dôvodu obmedzeného rozsahu je v tomto príspevku uvedené benchmarkingové porovnávanie podnikov iba v oblasti inovácií. Okrem tejto oblasti boli podniky porovnávané v ďalších
desiatich oblastiach (Ziskovosť, Finančný manažment, Produktivita, Investície, Rast, Spokojnosť zákazníkov, Dodávatelia, Manažment ľudských zdrojov, Spokojnosť zamestnancov
a Business Excellence – Kvalita podniku).
Realizácia benchmarkingu
Benchmarking bol vo všetkých oblastiach realizovaný v nasledovnej postupnosti:
1. stručný popis porovnávacích kritérií, ktoré boli v danej oblasti použité. Výsledné hodnoty
kritérií sú vyjadrené v percentách (%), príp. ako percento rastu (% rastu), v slovenských
korunách (Sk), počtom dní (dni) a hodnotou určujúcou počet (#).
2. modelovanie preferencií medzi kritériami a určenie váh jednotlivých kritérií pomocou
metódy kavntitatívneho porovnania kritérií,
3. modelovanie preferencií medzi alternatívami (podnikmi) z hľadiska jednotlivých kritérií
v danej oblasti pomocou metódy TOPSIS (Technique for Order Preference by Similarity
177
to Ideal Solution) a následné určenie poradia jednotlivých alternatív a teda aj tej najlepšej
alternatívy - benchmarka.
Definovanie kritérií pre oblasť „Inovácie“
V uvedenej oblasti boli pre porovnanie podnikov použité nasledujúce kritéria, resp. pomerové
ukazovatele:
1. Tržby z nových geografických trhov/Tržby (%) – toto ukazuje, ako je podnik úspešný
v rozvoji na nových geografických územiach. Počítané ako: (Tržby z nových geografických trhov /
Tržby) x 100 %
2. Tržby z nových trhových segmentov/Tržby (%) – toto ukazuje schopnosť podniku tvoriť tržby z nových trhových segmentov. Počítané ako: (Tržby z nových trhových segmentov / Tržby)
x 100 %
3. Tržby z nových produktov/Tržby (%) – toto je miera, ako je podnik úspešný vo vývoji
a uvádzaní nových produktov. Počítané ako: (Tržby z nových produktov / Tržby) x 100 %
4. Noví zákazníci/Celkový počet zákazníkov (%) – percento vyjadrujúce rast počtu zákazníkov bez ohľadu na vytvorené nové obchody. Počítané ako: (Noví zákazníci / Celkový počet zákazníkov) x 100 %
5. Celkové nové tržby/Tržby (%) – toto ukazuje schopnosť podniku tvoriť ďalšie tržby z
nových zákazníkov. Počítané ako: (Tržby z nových geografických trhov + Tržby z nových trhových
segmentov + Tržby z nových produktov a služieb / Tržby) x 100 %
Výpočet váh
Pre výpočet váh je použitá Saatyho matica, ktorá je symetrická, tzn. že má presne toľko riadkov, koľko má stĺpcov. Tento tvar vychádza z toho, že pri metóde sa porovnávajú navzájom
všetky kritériá z matice. Váhy pre kritériá v tejto oblasti sú vypočítané na základe preferencií
medzi nimi, pričom boli pridelené iba slabé preferencie. Prehľadne je to vidieť z uvedenej
matice S.
f1
f2
S= f3
f4
f5
f1
1
1
1
1/2
3
f2
1
1
1
1/2
3
f3
1
1
1
1/2
3
f4
2
2
2
1
3
f5
1/3
1/3
1/3
1/3
1
Si
0,667
0,667
0,667
0,042
81
Ri
0,92211
0,92211
0,92211
0,52961
2,40822
5,70416
vi
0,16166
0,16166
0,16166
0,09285
0,42219
1
Najvyššia váha bola pridelená kritériu f5, ktoré vyjadruje pomer celkových nových tržieb
k celkovým tržbám podniku. Najnižšiu váhu má kritérium f4. Kritériá f1, f2 a f3 dosiahli rovnakú úroveň, čo znamená, že sú vnímané s rovnakou dôležitosťou.
Porovnanie v oblasti „Inovácie“
Prvým krokom pri aplikácii metódy TOPSIS je vytvorenie kriteriálnej matice. Prvky tejto
matice tvoria jednotlivé hodnoty, ktoré podniky dosiahli v daných kritériách. Prvky a1 až a11
označujú jednotlivé alternatívy, ktoré v tomto prípade reprezentujú jednotlivé podniky. Hodnota vj reprezentuje váhy jednotlivých kritérií, ktoré boli vypočítané v predchádzajúcom kroku. Na základe tohto bola následne zostavená kriteriálna matica Y, pre oblasť „Inovácie“ je
uvedená nižšie:
178
Y=
a1
a2
a3
a4
a5
a6
a7
a8
a9
a10
a11
vj
MAX
f1
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
MAX
f2
0
0,68514
0
0
0
0
0
0
0
0
0
MAX
f3
0
25,4521
90,1927
0
21,2856
0
0
0
0
0
4,93462
MAX
f4
22,9508
34,7826
12,5
16,7442
12,6087
16,6667
17,1053
6,81818
33,8235
12,5
20
MAX
f5
0
1,15978
16,6447
0
9,35826
0
0
0
0
0
0,04449
0,16166 0,16166 0,16166 0,09285 0,42219
Keďže všetky prvky v základnej kriteriálnej matici sú kladné a zároveň platí, že všetky kritériá sú maximalizačné, nie je potrebné jednotlivé hodnoty prepočítavať do prerobenej kriteriálnej matice. Tá by totiž bola totožná so základnou kriteriálnou maticou. Na základe tejto skutočnosti môžeme postupovať vytvorením normalizovanej kriteriálnej matice R.
R=
a1
a2
a3
a4
a5
a6
a7
a8
a9
a10
a11
vj
MAX
f1
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
MAX
f2
0
1
0
0
0
0
0
0
0
0
0
MAX
f3
0
0,26450
0,93727
0
0,22120
0
0
0
0
0
0,05128
MAX
f4
0,33659
0,51012
0,18332
0,24557
0,18492
0,24443
0,25086
0,09999
0,49605
0,18332
0,29332
MAX
f5
0
0,06063
0,87007
0
0,48918
0
0
0
0
0
0,00233
0,16166 0,16166 0,16166 0,09285 0,42219
Poslednou maticou pre túto oblasť porovnávania je vážená kriteriálna matica. Táto má nižšie
uvedený tvar.
W=
a1
a2
a3
a4
a5
a6
a7
a8
a9
a10
a11
MAX
f1
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
Hj
Dj
0
0
MAX
f2
0
0,16166
0
0
0
0
0
0
0
0
0
MAX
f3
0
0,04276
0,15152
0
0,03576
0
0
0
0
0
0,00829
MAX
f4
0,03125
0,04736
0,01702
0,02280
0,01717
0,02269
0,02329
0,00928
0,04606
0,01702
0,02723
MAX
f5
0
0,02560
0,36733
0
0,20653
0
0
0
0
0
0,00098
0,16166 0,15152 0,04736 0,36733
0
0
0,00928
0
179
Na základe váženej matice a určenej ideálnej (Hj) a bazálnej alternatívy (Dj) bolo stanovené
poradie podnikov pre oblasť „Inovácie“. Poradie je stanovené na základe vypočítanej hodnoty
ci, ktorý je vyjadrený ako relatívny ukazovateľ vzdialenosti alternatívy od bazálnej, teda najhoršej alternatívy. Výsledné poradie pre oblasť „Inovácie“ je uvedené v tabuľke 1.
Tabuľka 1 Poradie podnikov v oblasti „Inovácie“
a1
a2
a3
a4
a5
a6
a7
a8
a9
a10
a11
di+
0,42928
0,35863
0,16448
0,42968
0,25749
0,42969
0,42965
0,43066
0,42898
0,43005
0,42575
di0,02197
0,17339
0,39743
0,01352
0,20975
0,01341
0,01401
0
0,03677
0,00774
0,01980
ci
0,04868
0,32592
0,70729
0,03050
0,44891
0,03027
0,03157
0
0,07895
0,01767
0,04443
Poradie
5
3
1
8
2
9
7
11
4
10
6
Z uvedenej tabuľky vyplýva, že najlepšie sa umiestnil podnik 3 a naopak najhoršie umiestnenie získal podnik 8, ktorého hodnota ukazovateľa ci bola najnižšia, rovná nule.
Zhodnotenie výsledkov z oblasti „Inovácie“
V oblasti inovácií bolo cieľom zistiť aký podiel z celkových tržieb tvoria tržby z nových trhov, produktov a koľko nových zákazníkov sa v priebehu roka podarilo podnikom získať.
Najlepším z porovnávaných podnikov sa stal podnik 3 a teda je benchmarkom pre oblasť
inovácií. Benchmark mal najvyššiu hodnotu podielu nových tržieb a aj tržieb z nových výrobkov na celkových tržbách.
Pri celkovom hodnotení tejto oblasti je nutné konštatovať, že inovácie vo väčšine porovnávaných podnikov nemajú miesto. Iba jediný podnik (podnik 2) dokázal realizovať svoje produkty v novom trhovom segmente a iba štyri podniky (podniky 2, 3, 5 a 11), teda vrátane už spomínaného, získali tržby z nových produktov. Dôvodom pre túto skutočnosť môže byť aj fakt,
že do úvahy sa nebrali menšie modifikácie už existujúcich výrobkov alebo služieb.
I keď sa všetkým podnikom podarilo získať nových zákazníkov, väčšina z nich však nakupovala už existujúce výrobky a služby. To znamená, že celkové nové tržby dosiahli iba spomínané podniky 2, 3, 5 a 11.
Na záver možno konštatovať, že i napriek tomu, že v každom podniku je určitý inovačný potenciál, tento nie je využívaný. Keďže aj Slovensko vstupuje do doby, kedy inovácie
a investície do výskumu a vývoja budú pre podniky rozhodujúce, je nevyhnutné, aby si tento
fakt uvedomili a využili ho pre zvyšovanie svojej vlastnej konkurencieschopnosti. Podnik,
ktorý nie je schopný inovovať, bude postupne zaostávať za konkurenciou až kým nebude odsúdený na zánik z dôvodu neschopnosti vyrovnať sa jej.
Záver
Adaptabilnosť hospodárstva na veľmi rýchle technologické zmeny a požiadavky zákazníkov
vyžaduje kombináciu makrostability s mikromobilitou, ktorá zabezpečuje permanentnú konkurencieschopnosť. Trvalý rast konkurencieschopnosti slovenského priemyslu je najdôležitejším predpokladom úspešného začlenenia slovenského hospodárstva do hospodárskeho priestoru krajín EU, ako aj zvládnutia globalizačných vplyvov. Takýto rast konkurencieschopnosti
180
možno dosiahnuť len prechodom od zaužívaných stereotypov v myslení a konaní k systematickému porovnávaniu konkurencieschopnosti na rôznych úrovniach – nadnárodnej, národnej,
odvetvovej až po podnikovú.
V súčasnom období neustáleho zvyšovania konkurencie je pre každý podnik dôležité poznať
nie len svoju situáciu, ale aj postavenie podniku voči konkurencii. Nástroj, ktorý umožní podnikom spoznať silné a slabé stránky voči konkurencii, je práve benchmarking. Mnohé, predovšetkým zahraničné podniky, už spoznali jeho význam a zistili, že prínosy z benchmarkingu
sú oveľa významnejšie než vynaložené náklady. Taktiež pochopili, že čiastočné zdieľanie
interných podnikových informácií, ktoré museli podstúpiť, prinieslo nové oveľa dôležitejšie
informácie, ktoré im pomohli napredovať.
Zostáva len veriť, že aj malé a stredné podniky drevospracujúceho priemyslu odstránia svoje
bariéry voči benchmarkingu a na základe vlastnej skúsenosti sa presvedčia, že jediné čo môžu
získať je zlepšenie vlastnej situácie a zvýšenie konkurencieschopnosti nielen voči domácim,
ale aj zahraničným konkurentom.
Použitá literatúra
[1] BIELIK, K., ČAVAJDA, B. Benchmarkingové analýzy. 2005. Dostupné na internete:
http://www.bicgroup.sk/texty_sk/ZBORNIK_Benchmarking_Clustre.rtf, 2006.
[2] BIRTUS M, KLIEŠTIK T.: Viackriteriálne hodnotenie investičných projektov s akcentom na environmentálnu politiku. In Zborník príspevkov z medzinárodnej vedeckej konferencie Humanizácia a životné prostredie, 11. a 12. september, Bratislava, ISBN 80 – 227 –
1920 – X.
[3] GROS, I. Kvantitativní metody v manažérském rozhodování. Praha : Grada publishing,
2003. ISBN 80-86419-49-5.
[4] HAJDÚCHOVÁ, I. Finančná analýza podniku. Zvolen : TU, 2000. ISBN 80-228-09616.
[5] KLIEŠTIK, T. – SZILÁGYI, M.: Aplikácia Data Envelopment Analýzy v ekonomických
znaleckých odboroch. In Znalectvo, 2/2005, ISSN 1335-809.
[6] PITRA, Z. Inovační strategie. Praha : Grada Publishing, 1997. 184 s. ISBN 80-7169-4614.
[7] PITRA, Z. Zvyšování podnikatelské výkonnosti firmy. Strategický
v podnikatelském chování. Praha : Ekopress, 2001. ISBN 80-86119-64-5.
obrat
[8] ZAUŠKOVÁ, A. Manažment inovačných aktivít na podporu podnikateľských služieb
pre malá a stredné podniky : Monografia. Zvolen : TU, 2004. 129 s. ISBN 80-228-1311-7.
[9] www.benchmarkingindex.com, 2005
Autori:
Tomáš KAJAN, Ing. – Anna ZAUŠKOVÁ, doc. Ing. PhD.
Kontaktná adresa:
E-mail:
Katedra marketingu obchodu a svetového lesníctva
Drevárska fakulta, Technická univerzita vo Zvolene
T. G. Masaryka 2117/24, 960 53 Zvolen, Slovenská republika
Telefón: +421 (0)45 5206 447
Fax: +421 (0)45 5479 919
[email protected], [email protected]
181
Sociální odpovědnost jako jedna z podmínek podnikatelské
úspěšnosti firmy
Helena KOLIBOVÁ
Abstrakt
The article deals with the role of social responsibility of enterprises, which reflects the social
pressure towards application of ethic principles and socially oriented business even in conditions of small and medium enterprises and regional labour markets. Including the principles of
social responsibility into business activities, as the research of enterprises in Morava-Silesia
proved, reflects the efforts to find balance between economic results when doing business,
environmental protection and social responsibility towards employees and the other groups
involved. These activities cannot be implemented in an amateur and isolated way, they are
able to succeed only in social dialogue, respect shown by social participants and employers.
The crucial implementation principle recommended by Europe is innovation, searching new
ways, which are considered to be one of the most important conditions of success in business
of an enterprise.
Klíčová slova:
Sociální odpovědnost, malé a střední firmy.
Úvod
Sociální odpovědnost podniku je tvořena jako strategie firmy, podle níž organizace přijímají
dobrovolně závazek přispívat k lepší společnosti a čistšímu životnímu prostředí. Jde tedy
zjednodušeně řečeno o ohled na sociální a ekologické souvislosti podnikání. Sociální odpovědnost je zastřešujícím pojmem pro celou řadu aktivit sahajících od ekologie a komunitní
práce přes zaměstnanecká práva, etiku podnikání až po boj proti diskriminaci. Jejich společným jmenovatelem je obecná společenská prospěšnost a fakt, že jejich iniciátorem a realizátorem jsou komerční firmy.
Současná ekonomická situace a některé problémy našich firem při posilování konkurenceschopnosti v měřítku evropského prostoru po rozšíření Unie, způsobují, že se pozornost čím
dál tím více soustřeďuje na poznání a aplikaci současných světových i evropských trendů,
reagujících na pokusy o integraci pozitivních praktik, postojů a programů do podnikatelských
strategií v péči o lidské zdroje. V praxi jde o pozměněný náhled na kriteria úspěšnosti podnikání, které se posouvají od snah dosažení plné maximalizace zisku (za každou cenu, všemi
možnými prostředky) k docílení optimálního zisku, jež dává prostor pro rozšiřování nehmotných podnikových aktiv. Ty jsou vytvářeny pozvolna jako reálný odraz zkušeností veřejnosti
s firmou, s její nabídkou, kvalitou nabízených produktů i s firemním chováním vůči zaměstnancům a nově i chováním a pobídkám vůči veřejnosti. Veřejné mínění je ovlivňováno optikou důvěryhodnosti firmy, projevuje se v loajalitě a výkonnosti zaměstnanců, ve vytváření ale
zejména udržení dobrého image organizace a nachází svůj konkrétní projev v nákupním rozhodování zákazníků.
Sociální odpovědnost v evropském kontextu
Vize sociálně odpovědného chování (corporate social responsibility) vznikly na řadě úrovní
OSN a Evropské Unie. Svou konkrétnější podobu nabíraly postupně od roku 1996 při vzniku
CSR Europe i jako odraz myšlenek fora summitu Evropské rady v Lisabonu v roce 2000. Důležitým mezníkem k formulaci základních tézí a zejména příkladů dobré praxe sociálně odpovědného chování firem byly zásady a výzvy dokumentu, jež je označen jako Zelená kniha o
182
sociální odpovědnosti firem, kterou přijala Evropská komise v červenci 2001. Doporučení se
zabývala základním smyslem a charakteristikami CSR a mimo jiné se zaměřovala na apel
vůči drobným, malým a středním podnikům a to ve směru pobídky těchto subjektů k většímu
a intenzivnějšímu zapojení do CSR.
V roce 2000 zahájil generální tajemník OSN Kofi Annan globální iniciativu Global Compact,
jenž navazovala na existující mezinárodní deklarace a kladla si za cíl prosadit vybrané základní principy podnikání v oblastech lidských práv, pracovních standardů a životního prostředí.
Fenomen sociálně odpovědného chování se opírá o aktivity :
• v ekonomické oblasti – jako např. vypracovávání a využívání etického kodexu podnikatelského chování firmy, uplatňování principů řízení (corporate governance), odmítání korupce, korektní vztahy k zákazníkům, dodavatelům, investorům apod.
• v sociální oblasti – jako např. dodržování pracovních standardů, nabídka kvalitní podnikové sociální politiky (zaměstnanecké benefity), investice do slaďování rodinného a
pracovního života zaměstnanců, podpora místních aktivit (například dětí v základních
školách, podpora pořádání sportovních či kulturních pořadů, pomoc handicapovaným
či seniorům apod.),
• v enviromentální oblasti – jako např. dodržování ekologické firemní politiky, ochrana
přírodních zdrojů apod.
Aplikace zásad sociální odpovědného chování
Zájem o implementaci systému sociální odpovědnosti a posun k jejímu zohlednění v praxi
podniku je výsledkem působení a výskytu mnoha činitelů. Jejich projev v konkrétním odvětví,
regionu či firmě je však vždy vysoce individuální. Ocenění sociální odpovědnosti v podnikatelské činnosti je pozitivně vnímáno v souvislostech:
• změn v nákupním smýšlení a chování včetně stimulace očekávání občanů, spotřebitelů, úřadů a investorů ve spojitosti s globalizací a změn průmyslu velkého rozsahu,
• širší implementace sociálních měřítek a jejich zohledňování v investičním rozhodování jednotlivců a institucí jako spotřebitelů i potenciálních i reálných investorů,
• zvýšení zájmu o ekologické programy a zesílení snah minimalizovat škody působené
životnímu prostředí hospodářskou činností,
• tlaků na transparentnost podnikatelských činností, jež je vyvolán a zesilován permanentním zájmem médií o problematiku sociální odpovědnosti,
• široké stimulace moderních informačních a komunikačních technologií, jež stále více
pronikají i na nejnižší úrovně podnikání.
Hospodářský dopad společenské odpovědnosti podniku bývá diferencován a často vyhodnocován v přímých a nepřímých účincích.
Kladné přímé výsledky jsou obvykly definovány jako efekty dosažení např. vytvoření harmoničtějšího pracovního prostředí, které pracovníky více zavazuje a vede je k vyšší produktivitě
nebo v intenzivnějšího využívání přírodních zdrojů a dosahování přímých finančních úspor,
jež jsou spojené s ekologickou praxí.
Nepřímé účinky se projevují v pozitivním ovlivnění lidského kapitálu (nejčastěji je oceňována
zvýšená loajalita a produktivita zaměstnanců, včetně přitažlivosti firmy v rámci náboru nových kvalitních zaměstnanců), kapitálu obsaženém v přírodních zdrojích, v posílení hodnoty
značky, její ochranné známky, image, udržení reputace firmy jako podniku či nastolení vztahů
důvěry a partnerství. Kromě jmenovaných indikátorů je nepřímým výsledkem také rostoucí
pozornost spotřebitelů a investorů, což zvyšuje firemní možnosti na trzích. Opačně v negativním smyslu může někdy ovlivnit pověst společnosti kritika podnikové praxe, tedy absence
sociálně odpovědného chování firmy.
183
Společensky odpovědné firmy jsou charakteristické svou proaktivní, nikoliv pouze reaktivní
politikou, neboť jejich vedení anticipuje a aktivně aplikuje nové a pozitivní trendy.
Některé bariéry prosazování hnutí sociální odpovědnosti firem
• Diferencovanost regionálních trhů práce je poznamenaná bariérami převahy nabídky
pracovních sil nad pracovními příležitostmi, kdy některé firmy zkoušejí uplatnit jisté
prvky vysoce tržního chování jak vůči vlastním zaměstnancům, tak veřejnosti a potažmo i k lokalitě, ve kterém převažují jednostranné firemní zájmy orientované jednoznačně na zisk. Tento postoj firem vyplývá z reálného sociálního klimatu, čerpá z analýz podnikatelského prostředí, analýz trhu práce a nedostatečně rozvinuté úrovně občanské společnosti, jež dovoluje firmám kalkulovat ve svůj prospěch např. s vysokou
nezaměstnaností, nízkou mobilitou pracovní síly apod.11 Realizovaná tzv. „korporátní
filantropie“ zahrnuje rozšíření efektů dárcovství, které se promítá nejen do vylepšení
image firmy, ale přitahuje pozornost potenciálních zaměstnanců, kteří mají zájem o
okolí, čímž strategie dosažení zisku jako hlavní cíle firmy se opírá o jmenované formy.
•
Naše media jak s celostátní tak zejména s regionální působností věnují malou a nedostatečnou pozornost firemní dobročinnosti. V televizním regionálním zpravodajství je
málo prostoru vyčleněno významným a výjimečným projektům nekomerčního charakteru, protože svým rozsahem a mírou ovlivňují šance limitovaného počtu účastníků,
což jmenované organizace nepovažují za dostatečně přitažlivé k informování veřejnosti.
•
Absence tradice dobročinnosti nebo špatná zkušenost 90. let s charitou či zneužitím
prostředků, jež byly způsobeny nedostatečnou legislativou a jež nezajistily snadnost,
efektivnost, transparentnost dárcovství.
Sociální odpovědnost malého a středního podnikání v regionu
Současné vzájemné konkurenční prorůstání Evropy vede k akcentům na maximální zhodnocení potenciálu zejména tzv. měkkých faktorů v řízení lidských zdrojů, na vyhledávání špičkových podnětů. V rozšířené Unii musíme očekávat, že se v souvislosti se středními investorskými počiny začne více prosazovat větší konkurence mezi zaměstnavateli. A tak, podobně
jako ve vyspělých zemích v posledních letech, logicky dojde i na regionální úrovni k zesílení
různých forem v boji o zákazníka, ale i o dodavatelskou organizaci, přičemž jedním
z evropsky prověřených účelných a etických nástrojů bude zapojení firmy do hnutí sociální
odpovědnosti a postoj firmy k respektování hodnot.
Největší problém s podporou a uplatněním sociální odpovědnosti firem se odehrává u malých
akcí, které jsou svým charakterem a rozsahem méně zajímavé z hlediska hledání senzací, ale
které jsou reálné a schopné bezprostředně zkvalitnit možnosti života a mohou pomoci
v regionech v místních podmínkách. Regionální výzkum projevů sociálně odpovědného chování drobných, malých a středních podniků může přinést své efekty v zachycení praxe
v podobě analýz o konkrétním donátorství i donátorech, přehledech jednotlivých zájmů, výběru subjektů podpory, a současně je také výzkum schopen, u ještě nezainteresovaných subjektů, povzbudit zájem o věc.
Cílem výzkumu bylo zmapování situace v oblasti sociálně odpovědného chování malých a
středních firem ve specifickém regionu Moravskoslezského kraje v prvním pololetí roku
2006. Díky získání dat, jež dala základ k sestavení přehledu sociální odpovědnosti malého a
středního podnikání, lze vytvořit obecné závěry, analyzovat situaci, přičemž získané informace mohou pomoci při zvyšování větší informovanosti, odhadu podílu firem na sociálně odpo11
KOLIBOVÁ, Helena. Zaměstnanecké výhody nejsou dobročinnou aktivitou firem. Personál, ročník VI ,
číslo 11, 2000, s.20-23
184
vědném chování včetně sekundárního efektu spočívajícím v navýšení obecného povědomí a
lepší informovanosti při řešení a využívání legislativních cest a způsobů realizace sociální
odpovědnosti v praxi. Sociálně odpovědné chování je celospolečensky zobrazováno schematicky. Je skutečností, že media, odborná i populárnější periodika často zmiňují sponzorství a
donátorství. Popisují však situaci zejména velkých firem a asociují ji jako projev jejich image,
což se těmto velkým mediálně známým organizacím celkem daří, vzhledem k finančním
částkám a rozsahu aktivit CSR. Ale media opomínají mediálně nepříliš zajímavé, jednotlivé
počiny malých a středních firem v místních komunitách z jednoho prostého důvodu. Pro svou
často technickou a finanční nenáročnost jsou málo mediálně přitažlivé.
Tyto skutečnosti způsobují, že pro malé a střední podnikání je vzorec velkých firem a jejich
přístup k opatřením sociální odpovědnosti jen stěží uplatnitelný. Důvodů je celá řada, ale
zřejmě k nejfrekventovanějším patří problémy finančního a organizačního rázu. Jako bariéra
působí i některé lidské přístupy managementu či vlastníků firem. To způsobuje, že malému a
střednímu podnikání se nedostává příkladů dobré praxe, vzorů pozitivního akčního chování,
které reaguje na situaci lidí v oblasti, či kterým rozvoj lokality jako takové, není lhostejný.
Malé a střední podnikání podporu a pomoc v oblasti zavádění sociálně odpovědného chování
potřebují nejvíce. Obvykle nedisponují samostatným personálním útvarem, pracovníkem public relations, a proto se často omezují na zákonem předepsané formy anebo je jistým způsobem z neznalosti i omezují.
Nejde o typický český nebo moravský problém a přístup. Tato praxe se objevuje i v jiných
zemích, kde byl díky historickým procesům narušen kontinuální vývoj managementu firmy,
kde bylo nosnou normou pracovat, ale nevyčnívat a spoléhat, že firma najde zákazníky
v každé situaci, i bez cílevědomě budovaného image firmy a sociálně odpovědného chování
firmy v lokalitě.
NĚKTERÉ VÝSLEDKY ŠETŘENÍ
Z databáze firem bylo vybráno a osloveno z oblasti průmyslu, obchodu, služeb celkem 71
firem, z toho 32,4% firem nad 250 zaměstnanců, 28,2% podniků střední velikosti (51 – 250
zaměstnanců) a 39,4% firem pod 50 zaměstnanců.
Z hlediska jejich výrobních programů jen 8,5% organizací převážně dodává své produkty na
vývoz, naprostá většina nachází své spotřebitele a uplatnění na domácím trhu.
V rámci zjišťovaných dat byl očekáván rozdílný zájem a intenzita zapojení jednotlivých podniků, protože lze pokládat za přirozené, že každá firma a její management se z principu dívá
na věc ze svého úhlu podhledu a možností, hájí zájmy určité skupiny lidí, prosazuje své hodnotové rámce. Proto byly zformulovány následující hypotézy:
1. Opatření na podporu CSR se budou lišit podle velikosti podniku, oblasti podnikání,
typu výroby a typu práce.
2. Sociální odpovědnost bude redukována spíše na aktivity sponzorské a charitativní.
3. Sociálně odpovědné chování má výrazná regionální specifika. Firmy v problémových
oblastech s vysokou mírou nezaměstnanosti budou více těžit na převis nabídky pracovníků nad jejich poptávkou počtem volných pracovních míst.
ZNALOST OBSAHU POJMU SOCIÁLNÍ ODPOVĚDNOSTI
Respondentům byla položena nabídka pěti ekvivalent k vysvětlení sociální odpovědnosti,
z nichž si mohly vybrat jednu, jež nejlépe vystihuje jejich zkušenost a praxi. Malé a střední
firmy se ujednotily na vysvětlení CSR jako souhrnu podnikatelských aktivit a hodnot, přičemž zájmy všech zainteresovaných stran, tj. investorů, zákazníků, zaměstnanců a životního
prostředí jsou součástí politiky a chování organizace. Velké firmy se shodly v časté téměř
učebnicové definici, protože CSR považovaly za formu dobrovolné integrace sociálních, společenských a ekologických standardů do běžného fungování podniku, nevyjímaje jeho vnější
a vnitřní vztahy a komunikaci se všemi zainteresovanými stranami.
185
ÚROVEŇ POVĚDOMÍ O SOCIÁLNÍ ODPOVĚDNOSTI PODNIKŮ
Opět se objevila jistá odlišnost, protože malé a střední firmy zaujaly většinové stanovisko a
ocenily obecnou informovanost jako nízkou, zatímco velké firmy ji nejčastěji označily jako
poměrně dobrou. Vnitřní diference všech respondentů zachycuje graf č. 1:
Současná úrove ň povědomí o sociální odpově dnosti v
podniku.
výborná žádná
nízká
poměrně dobrá
I přes tuto diferenci, lze považovat většinové hodnocení, že obecná informovanost a obeznámenost s tématem sociální odpovědnosti je nízká, jako negativní výpověď o činnosti medií a
svědčí současně o značné rezervovanosti a pasivitě zainteresovaných partnerů (ministerstva,
ale i obecní úřady apod.).
POŘADÍ PRIORIT NÁROKŮ PŘI ZAVÁDĚNÍ CSR bylo zjišťováno ve výběru předepsaných okruhů, konkrétně mohli respondenti volit finanční zdroje, výběr a školení pracovníků,
organizační nároky, v oblast práce s informacemi a analýzy zákazníků a v položku jiné jako
sumář ostatních důvody, které si mohli respondenti podle své zkušenosti a situace doplnit.
Všechny nabídky byly oceňovány v 5 polohové škále od nejmenších po největší nároky. Ze
sumáře lze potvrdit jednu z hypotéz, že prioritou nároků při zavádění sociálně odpovědného
chování jsou nároky na finanční zdroje, a přibližně ve stejné intenzitě jsou považovány za
důležité otázky péče o zaměstnance, zejména v míře výběru a školení pracovníků tak i v organizačních okolnostech.
SOUČASNÝ STAV CSR VE VAŠEM PODNIKU byl respondenty oceňován ve čtyřech
hlavních nabídkách, přičemž :
• median v malých firmách se týkal stanoviska - CSR je důležité, ale dosud firma váhá,
• ve středních firmách polohy - CSR firma aktivně podporuje, ale nejsou peníze,
• ve velkých firmách - CSR firma realizuje delší dobu a to začíná být vidět.
Výsledná poloha stavu, kterou prezentovaly jako většinovou velké firmy, potvrzuje
rozdílnost a míru získávaných zkušeností, kterou tento segment oproti malému a střednímu
podnikání vytvářel a se kterou se naučil pracovat a využívat ji.
186
Celkové rozložení preferencí zachycuje graf č. 2
Současný stav CSR ve Vaší firmě
CSR není
v silách a
možnostech
firmy
CSR je
důležité, ale
dosud firma
váhá
CSR firma
aktivně
podporuje, ale
nejsou peníze
CSR firma
realizuje delší
dobu a to
začíná být vidět
Jiné
VÝSLEDKY SOCIÁLNĚ ODPOVĚDNÉHO CHOVÁNÍ
Jednotliví respondenti ohodnotili efekty a jejich hlavní zaměření z nabídky osmi možností,
přičemž devátou nabídku, že CSR selhalo, která byla zařazena jako kontrolní otázka pro eventualitu negativní orientace respondentů, nikdo nevyužil.
Většinové preference se týkají:
• median v malých firmách se týkal stanoviska - Zvýšení počtu loajálních zákazníků,
• ve středních firmách - Zlepšení komunikace s obcí nebo městem,
• ve velkých firmách - Získání konkurenční výhody.
Celkové rozložení preferencí zachycuje graf č.3
loajálních
zákazníků
Zvýšení počtu
městem
s obcí nebo
Zlepšení
komunikace
dodavateli
regionálními
Zlepšení
komunikaces
výhody
Získání
konkurenční
dodavateli
s regionálními
Lepší
spolupráce
efekt
požadovaný
CSR
nepřineslo
zákazníků
celkový počet
Snížení
nákladůna
zaměstnanců
CSRvyvolalo
nespokojenost
Hlavní výsledky aplikace CSR ve firmě
DŮVODY ZAPOJENÍ FIRMY DO CSR byly velmi zajímavým zdrojem informací, protože
ve výběru 9 parametrů byly uvedeny ekonomické, stimulační, sociální i jiné aspekty. Šlo o
alternativu
• Jsou naší konkurenční výhodou.
• Patří do naší PR / marketingové strategie.
• Konkurence se jim věnuje - nechceme být pozadu.
• Jsme k nim motivováni ze zahraničního ústředí (od zahraničního partnera).
• Vychází z našeho firemního přesvědčení.
• Přiměl nás k nim tlak z vnějšku (např. veřejnosti, médií, státu, odborů).
• Jsou odpočitatelnou položkou z daní.
• Vylepšují reputaci firmy.
• Vedla nás k nim snaha přilákat a udržet si kvalitní zaměstnance.
187
Většinové preference se týkají výběru:
• v malých firmách se týkal stanoviska - Vylepšují reputaci firmy.
• Ve středních firmách - Vychází z našeho firemního přesvědčení.
• Ve velkých firmách - Vychází z našeho firemního přesvědčení a vylepšují reputaci firmy.
Sociální odpovědnost respondentských firem prozatím sice není cíleně včleňována do marketingových strategií, ale není zase na druhé straně realizována náhodně a amatérsky. Firmy si
jejím postupným zaváděním ověřily, že když přijaly a dodržují dobrovolně závazek přispívat
k lepší společnosti a čistšímu životnímu prostředí, když tedy berou ohledy na sociální a ekologické souvislosti podnikání, že tyto kroky nejen veřejnost registruje, ale že pro některé zákazníky a jiné související dodavatele mají firemní sociálně odpovědné počiny svou důležitost.
A že oba důležité segmenty dokáží jejich odpovědnost ocenit a opakovaným nákupním chováním podpořit.
NEJDŮLEŽITĚJŠÍ TÉMATA SOCIÁLNÍ ODPOVĚDNOSTI
Témata mohli respondenti vybírat z nabídky, která obsahovala 11 alternativ a váhu jejich důležitosti ještě zachycovali na čtyř polohové škále. Respondenti vybírali témata jako jsou Ekologie, Péče o zaměstnance, Vzdělávání zaměstnanců, Rovné příležitosti žen a mužů, Rovné
příležitosti starších a mladších osob, Vztahy s institucemi stání správy, spolupráce
s neziskovými organizacemi, Spolupráce se školami, Dárcovství nebo materiální podpora
vybraným subjektům, Nadační činnost, Firemní transparentnost. Většinové preference se týkají výběru:
• v malých firmách a velkých firmách se dominantní postoj týkal výběru Péče o zaměstnance.
• Ve středních firmách – Transparentnosti firemních procesů.
TOP POŘADÍ ČINNOSTÍ
Nejčastější chybou v přístupu k sociální odpovědnému chování může být zjednodušení na
jednu aktivitu, proto se poslední otázka týkala vytvoření Top žebříčku aktivit, kterým se firma
nejvíce a nejméně věnuje. Respondenti vybírali témata, které měli v nabídce aktivit již dříve a
posuzovali je v jiném úhlu. Šlo o typy aktivit: Ekologie, Péče o zaměstnance, Vzdělávání zaměstnanců, Rovné příležitosti žen a mužů, Rovné příležitosti starších a mladších osob, Vztahy
s institucemi stání správy, Spolupráce s neziskovými organizacemi, Spolupráce se školami,
Dárcovství nebo materiální podpora vybraným subjektům, Nadační činnost, Firemní transparentnost. Jednotlivá porovnání inklinují ke shodám v regionálním podnikání a výkonu aktivit
sociální odpovědnosti.
Malé firmy:
Nejméně se zabýváme
Vztahy s institucemi státní správy
Rovné příležitosti starších a mladších osob
Nadační činnost.
Nejvíce se zabýváme
Vzdělávání zaměstnanců
Ekologie
Rovné příležitosti žen a mužů
Střední firmy:
Nejméně se zabýváme
Nadační činnost
Vztahy s institucemi státní správy
Spolupráce se školami
Nejvíce se zabýváme
Vzdělávání zaměstnanců
Spolupráce s neziskovými organizacemi
Rovné příležitosti žen a mužů
188
Velké firmy
Nejméně se zabýváme
Nadační činnost
Vztahy s institucemi stání správy
Rovné příležitosti žen a mužů
Nejvíce se zabýváme
Rovné příležitosti žen a mužů
Vzdělávání zaměstnanců
Ekologie
Ověření hypotéz:
1. Opatření na podporu CSR se budou lišit podle velikosti podniku, oblasti podnikání,
typu výroby a typu práce. Hypotéza nebyla potvrzena, protože firmy bez ohledu a napříč rozdílnými odvětvími vykazovali zájem o sociálně odpovědné chování a ověřily
větší nebo menší zkušenosti s její realizací.
2. Sociální odpovědnost bude redukována spíše na aktivity sponzorské a charitativní.
Hypotéza byla vyvrácena, protože firmy vykazovaly široké spektrum současné praxe
sociální odpovědnosti v celé její škále, tj. jako příspěvek k lepší společnosti a čistšímu
životnímu prostředí.
3. Sociálně odpovědné chování má výrazná regionální specifika. Firmy v problémových
oblastech s vysokou mírou nezaměstnanosti budou více těžit na převis nabídky pracovníků nad jejich poptávkou počtem volných pracovních míst. Hypotéza byla potvrzena jen v dílčích případech, protože deficit sociálně odpovědných aktivit byl sice zaznamenán, jak prokázalo výzkum, v malém a středním podnikání, ale v celkových výsledků nelze uzavřít, že by se tyto firmy soustřeďovaly jen na produkty a výsledek bez
ohledu na vnější souvislosti.
Možnosti uplatnění efektů sociálně odpovědného chování
Sociálně odpovědného chování firmy je umění, vyžadující:
•
•
•
•
identifikovat v oblasti působení firmy potřebu, kde by sociálně odpovědné chování firmy prospělo,
vyvinout konkrétní nabídku pomoci, jak firma může spoluřešit problém, nebo ho řešit
jako celek,
najít formy a způsoby řešení, které firmě vyhovují a jsou efektivní z hlediska ceny a
ostatních aktivit (času, prostředků apod.),
sociálně odpovědné chování prezentovat a prodat tak, aby se místní, regionální komunita o krocích odpovědného chování firmy mohla dovědět, vnímat je a ocenit je.
Aktivity sociálně odpovědného chování mohou posilovat tradičně silné stránky malých a
středních firem a doplnit tak ty skutečnosti, kterými malé firmy mohou předčit své konkurenty jako např. kvalitní výrobky, kvalifikovaná pracovní síla, originalita myšlení lidí, tradice či
v některých případech dobré image na určitých trzích, nižší náklady a značná flexibilita oproti
velkým firmám.
Hnutí sociální odpovědnosti je důležitým počinem, protože dává možnost
a) otevřít i v regionálním prostředí diskusi nad tím, jak lépe spolunažívat, co a jak zlepšit
svou vlastní aktivitou a pílí. Stalo se v poslední době módou mnohé reality všedního
života kritizovat, aniž by si oponenti nebo někteří kritikové dali práci s analýzou stavu
a zejména s uvažováním, co, kdy a za jakých okolností lze upravit. Přitom město, obec
a v některých případech i oblast, kde se všichni znají, je prostorem, kde lze do značné
míry navodit dobrou atmosféru pro spolupráci v lokální aktivitě a pro zapojení a šíření
hnutí sociálně odpovědnosti (CSR) firem. Organizace se formálně na různých úrovních o sociálně odpovědném chování dovídají (dosud tato povinnost není nutností, jež
je nutno doložit např. auditem), ale většina firem, a právě jde o malé a střední firmy,
se spíše stahuje do ústraní a vyčkává. Aplikace sociálně odpovědného chování je i pro
malé a střední firmy je třeba vnímat jako investici, což někdy v praxi naráží na barié189
ry, protože české firmy, zejména malé a střední často žijí v přesvědčení, že k vyšším
ziskům vedou spíše úspory a úzkoprse přehlížejí, že obecná společenská prospěšnost
je může nadržovat k vyšší zainteresovat veřejnosti.
b) Získávat konkurenční výhodu a vytvářet prostor k podnikatelské úspěšnosti. Začlenění
zásad sociální odpovědnosti do podnikatelské činnosti organizace je projevem úsilí nalézt rovnováhu mezi ekonomickými výsledky podnikání, ochranou životního prostředí
a sociální odpovědností vůči zaměstnancům a dalším zainteresovaným stranám. Tyto
aktivity nelze realizovat amatérsky a izolovaně, může se dařit jim ve společenství dialogu, úcty a respektu sociálních aktérů a zaměstnavatelů.
c) Harmonizovat podmínky velikosti trhů, adaptovat se a implementovat evropská doporučení k inovativnosti, hledat nové cesty a způsoby, které mohou být považovány za
jednu z důležitých podmínek podnikatelské úspěšnosti firem. Sociální odpovědnost
musí zrcadlit splnění nastavených cílů, které mohou být celofiremní, ale i týmové a
nebo individuální – podle vykonávané úrovně.
Závěr
Společenská atmosféra a podpora sociální odpovědnosti firem je velmi důležitým doprovodným krokem implementace dobré praxe sociální odpovědnosti z evropských dokumentů a
příkladů. Malé a střední firmy, jak ukazují výzkumy, potřebují častěji slyšet, že sociální odpovědnost má význam, že si společnost cení výkonů a příspěvků malého a středního podnikání k lepší společnosti a čistšímu životnímu prostředí. Do jisté míry, i přes vstup do Unie, u nás
panuje určitá tendence k izolaci, která může působit kontraproduktivně. Firma, která se soustřeďuje na dosažení krátkodobého zisku, kde se s lidmi nepracuje jako s významnou součástí
firemní strategie, kde se nezohledňuje ekologický rozměr, nemůže být v dlouhodobém horizontu podnikatelsky úspěšná. Podle Avicenny jsou děje světa výsledkem tří faktorů – přirozenosti, lidské vůle a náhody. Tato trojice se plně k aplikaci sociální odpovědnosti firem v praxi
hodí. Být odpovědný je v podstatě zásada přirozenosti, vnímat životní prostor a udržovat ho,
je záležitostí firemní vůle. A protože náhoda přeje připraveným, vytvoření pozitivních očekávání a stimulace činností v podniku je možnost, jak náhodné okamžiky stimulovat a využít.
Seznam literatury:
[1] http://www.europa.eu.int/comm/off/green/index_en.htm
[2] http://www.spcr.cz/cz/eu/zelena
Autor:
Helena KOLIBOVÁ, doc., PhDr., CSc.
Kontaktní adresa:
E-mail:
190
ÚVSRP FPF SU v Opavě
Telefon: +420 553 684 540
Fax: +420 553 716 948
[email protected]
Possibilities of Venture Capital
Helena KOPALOVÁ
Abstract
Venture capital is often the only source of finance for high risk and small start-up companies.
As history has shown, some of these companies (e.g. Microsoft, Intel) can grow to become a
major employer and play a very important role in country’s economic life. It is very important
to say when an entrepreneur can or can not to use venture capital. In this article I try explain
some rules or criteria for decision.
Key words
Venture capital, Inventors, Builders, Innovators
Introduction
Private equity has arrived as a major component of the alternative investment universe andis
now broadly accepted as an established asset class within many institutional portfolios. In
Europe, sums committed to private equity funds have increased dramatically over the last ten
years. Consequently, many investors still with little or no existing allocation to private equity
a new now considering establishing of significantly expanding their private equity programmes.
In knowledge-based economies, economic growth and job creation increasingly depend upon
successful innovation, meaning that the results of research and development must be effectively translated into commercial outcomes. Acces to finance is seen as a key factor in this process of innovation. Venture capital, as a specific type of finance that has been developed to
fund high-risk projects, has an important role to play in this connection.
Venture capital is crucial to the innovation process. For a variety of reasons, it is very difficult
for large companies to undertake high-risk innovative projects. Such projects have the greatest chance of success if they are undertaken in small technology-based firms. Venture capitalists are willing and able, through their financial instruments, to invest in such high-risk innovative projects. This is confirmed by the evidence that technological revolutions which have
resulted in the transformation of industries have been led by venture capital-backed firms; for
example, the firms that have pioneered each new generation of computer technology (PCs,
personal computers, software, etc.) have been financed by venture capital.
Venture capital is here defined as capital provided by firms who invest alongside management
in young companies that are not quoted on the stock market. The objective is high return form
the investment. Value is created by the young company in partnership with the venture capitalist’s money and professional expertise. Venture capital investments normally have the following main characteristics:
• long timeframe, being a 3- to 7-year investment;
• hands-on investment involving a partnership with management to provide support and
advice based on the expertise, experience and contacts of venture capitalists as a
means of adding value to their investment;
• returns are harvested primarily in the form of capital gains at the end of the investment
rather than through on-going dividend returns.
Venture capitalists are agents who mediate between the financial institutions who provide the
capital and the unquoted company which uses the finance. The role of the venture capitalist is
to screen investment opportunities, structure the transaction, invest and ultimately achieve a
191
capital gain by the sale of the equity stake, either through a stock market flotation, a trade sale
or a buy-back arrangement with the company. Institutions could not effectively perform this
role themselves. Independent venture capital firms are remunerated by a share in the net profits of the funds and a fixed management fee.
How Relationships between Builders, Innovators and Inventors affect Innovation
Inventors are technical entrepreneurs who start companies to create and accumulate wealth.
Builders have aspirations to grow large, and often distinctive, organizations. Finally, Innovators are guided by a vision of developing radically innovative technologies.
Inventors
Inventors are guided by a single-product vision. They want to develop a product that performs
a specific and useful function, and then reap the financial rewards. Inventors are likely t follow one of two paths with the companies they create.
One group of Inventors follows the path of the classic entrepreneur. They specialize in creating companies, while leaving the extended growth and management of these companies to
others. These Inventors remain with a new start-up only as long as it takes to get it up and
running. At that point they sell their interest in the company, and set about developing new
product ideas around which they can create other companies. These Inventors will even create
several companies simultaneously, although this usually occurs only after a series of individual successes has been achieved.
Another group of Inventors follows a more conservative path. They remain with the firms
they start throughout the life cycle of the products they develop and are therefore less likely to
invest in the development of next products. Instead, these Inventors concentrate on extending
the life of their products by improving organizational efficiency through process innovation.
Builders
Our experience with technical founders who are Builders suggests they want to nurture and
grow a successful, innovative company. Their vision is an alternative form of organization
compatible with the special needs of technical people. Because they subscribe to a set of distinctive organizational values, their principal issue in negotiating with venture capitalists is
maintaining majority ownership. Ultimately, Builders want to decide the kind of organization
they build.
The overriding concern of Builders is the growth of their company. This leads them to accept
broader innovation than other technical entrepreneurs. Builders are likely to encourage their
technical people to develop unrelated, interrelated, even competing products to fuel company
growth. Both incremental and radical product innovations are appreciated in companies
founded by Builders. A concern for market acceptance is the only obvious constant in decisions about whether of not to support the development of new products because Builders want
to sponsor almost any product that will make a positive contribution to corporate performance.
Innovators
Innovators are the most technically driven of the three types of technical entrepreneur. They
are guided by a vision of an ultimate technology; a radically innovative technology that will
literally create or redefine entire industries. Innovators emphasize high-priced, highperformance products for early adopters that far outperform the competition. Their familiarity
with and ability to develop leading-edge technologies are crucial to their competitive advantage.
192
Innovators also are the most focused in the technologies they develop. They appreciate only
radically innovative work, and hold a narrow view on just which innovations fit their company’s mission. Although Innovators may initially provide support for exploratory work, funding will likely be withdrawn if it becomes evident that projects are drifting away from the
guiding technical vision. This often causes talented technical people to leave these companies
and find support for their projects elsewhere.
Innovators, unlike Builders, view the companies they form in strictly instrumental terms.
Their companies are a means of attaining their vision of an ultimate technology. It is a technical-imperative that drives Innovators, and maintaining technical control is their primary concern in dealing with venture capitalist. Therefore, they want to find venture capitalist who
appreciate their technology and are more concerned about log-term, technical development
than short-term business imperatives.
The Nature of the Relationship between Founders and Venture Capitalists
Inventors and Investors
Inventors want to use the products they develop to create wealth for themselves. This desire
naturally predisposes them to choose venture capital firms that are interested in investment
plays.
When venture capitalists are Investors, they care more about short-term financial returns that
fostering the long-term innovative capacity of the firm or industry. They are trying to build a
company to the point where they can successfully take it public. Investors may rush the natural processes of company growth to realize enormous returns in a relatively short period of
time.
Investors want ownership control of their investment. They monitor, but rarely manage, their
investments until most of the technical development has been completed or the company begins to experience management problems. In both cases, Investors will quickly exercise their
rights of ownership; they begin to manage their investments actively, moving founders into
minor roles as technical advisors.
The relationship between Inventors and Investors is clearly the most impersonal of the relationships between founders and venture capitalists. Both parties negotiate solely from the
standpoint of self interest. The contract between them is a formal, financial agreement.
Builders and Advisors
Builders, like Inventors, are interested in getting money from venture capital firms, but only if
they can retain majority ownership in their company. While they are often attractive investments, Builder´ companies do not attract every venture capitalist. To invest in a Builder, a
venture capital firm must have confidence in its ability to influence, without controlling the
investment. And this is usually only true of venture capitalists who know they have enough
small business experience and expertise to command the respect of the founders of firms in
which they invest. They are called Advisors.
Advisors are most often elite, first-tier firms that have great prestige and consistently outperform other firms in the venture capital industry. Advisors are in great demand because they
bring something much more valuable than money to the venture capital relationship – wise
counsel and advice.
193
Innovators and Partners
The first love of Innovators is technology. Their interest in running a business is clearly secondary to this love, but they do want to maintain technical firm to provide them with money
and counsel but, more important, they seek a long-term business partner.
Because Innovators are involved in radical product innovation, it often takes them many years
to become profitable. Therefore; a Partner must heave reasonably deep pockets and a willingness to keep giving Innovators money even when there is no immediate indication that they
will turn a profit. This, of course, would not make any sense unless the Partner was completely sold on the technology.
For example, it is possible that many venture capitalists are capable of adjusting to the motives of the founders of firms in which they invest. They can be Investors when founders are
Inventors, Advisors when founders are Builders and Partners when Founders are Innovators.
If this were the case, it would shed an entirely different light on the process by which founders and venture capitalist select each other. It would also suggest that the way to change how
venture capital firms operate is to change the motives of founders of new start-ups.
References:
[1] KOPALOVÁ, H.: Rizikový kapitál. In: Sborník z mezinárodní konference Nová teorie
ekonomiky a managementu organizací, VŠE Praha, říjen 2006, ISBN 80-245-1091-X.
[2] PERRY, L.T. The Capital Connection. In: Academy of Management Executive, 1988.
Vol II. No. 3. pp. 205-212, Venture Capital and Innovation, OECD, 1996, OCDE/GD(96)168
¨
Author:
Helena KOPALOVÁ, Ing., Ph.D.
Kontaktní adresa:
Vysoká škola ekonomická
Fakulta podnikohospodářská
Nám. W. Churchilla 4, Praha 3
E-mail:
[email protected]
194
Globalizace a bezpečnost na přelomu tisíciletí
Miroslav MAŠLEJ
Abstract
The article deals with globalization, which is defined by closer integration of countries and
inhabitants all over the world. Process of globalization has been developed especially after the
disintegration of a bi-polar world when the influence of world powers has been reduced and
room for the revival of existing organizations or the genesis of new security organizations
have been opened. Globalization is becoming the subject of research from the viewpoint of
economics, politics, culture, environmental protection, tourism, criminalistics and security.
The global world has gradually been changed in several waves up to the present information
world. All the processes are of supranational character, do not respect state boundaries and are
not under governments control of sovereign states.
Newly built European security system will enable the EU member states which are not NATO
members to participate actively in the security system covering the whole Europe. Both EU
and NATO look for ways of sharing responsibilities.
Klíčová slova:
Globalizace, bezpečnost, ohrožení, příležitost, islamismus.
Úvod
Globalizace je v současnosti jedno z nejvíc používaných a skloňovaných slov. Chápeme jí
jako reakci na přesycenost domácích trhů jako proces hledání nových odbytišť a využívání
nových či levnějších materiálních i lidských zdrojů, alokování kapitálu tam, kde přinese nejlepší zhodnocení.
Globalizace je zavedení dělby práce v celosvětovém měřítku, monitorování a využívání komparativních výhod (na straně surovin, levné pracovní síly, schopných lidí, koupěschopné poptávky atd.) v teritoriích, která nabízejí nejpříhodnější podmínky. Zasahuje do všech sfér života včetně bezpečnosti.
1. Vývoj globalizace
Pojem globalizace vyjadřuje skutečnost, že kromě místní, regionální a národní úrovně organizace a integrace lidí se formuje i úroveň celosvětová, a to jako důsledek stále intenzivnější
provázanosti ekonomik, kultur, politik, včetně správy a řízení procesů spjatých s globalizací.
1.1
Vývojové trendy z ekonomického a bezpečnostního pohledu
Vývoj globalizace ve velké míře ovlivňuje bezpečnostní prostředí jak jednotlivých států, tak i
regionů v celosvětovém měřítku. Sám proces globalizace je však nezvratný a je záležitostí
politické reprezentace a občanů samotných, zda bude povaha procesů globalizace interpretována především jako ohrožení, nebo především jako výzva.
Globalizace se stala součástí pestré škály jevů zahrnujících například masivní mobilitu lidí,
možnosti okamžitých přesunů kapitálu v globálním prostoru, razantní přesah problémů spjatých s populačním růstem či devastací životního prostředí za hranice postižených regionů, ale
195
také nové formy globálně organizovaného zločinu, růst nerovností a podobně. Tyto jevy představují pro lidstvo zároveň ohrožení i výzvu.
Z ekonomického hlediska prošla globalizace třemi fázemi vývoje:
1. První zemědělská proběhla v letech 1870 – 1914, kdy ji ukončila první světová válka.
Přinesla na základě získaných výhod v dopravě a vyjednaných redukcí obchodních bariér příležitost některým zemím efektivněji využit nadbytek své půdy. Výsledkem byl
dramatický růst toku zboží, kapitálů a pracovních sil. Z Evropy do severní Ameriky
migrovalo 60 milionu lidí. Z důvodů neschopností světových mocnosti prosadit realistickou ekonomickou politiku byla fáze přerušena. Důsledkem byla obrovská nezaměstnanost a nacionalizmus, který vedl k 1. světové válce a po jejím skončení k velké
hospodářské krizi a k 2. světové válce.
2. Druhá fáze, industriální, proběhla v létech 1950 – 1980. Západní Evropa, státy severní
Ameriky a Japonsko se postupně integrovaly v rámci OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj), kde zaznamenávaly výrazný ekonomický růst a zvyšující
životní úroveň. Státy východního bloku se integrovaly v rámci RVHP (Rada vzájemné
hospodářské pomoci) a po počátečních úspěších začalo docházet k poklesu výkonnosti
v porovnání se státy v OECD, což přispělo k rozpadu východního bloku.
3. Současná fáze globalizace je interpretovaná jako fáze informační, která je ovlivněná
výrazným rozvojem komunikačních technologií a snahou velkých rozvojových zemí
otevřít své hranice obchodu a investicím (Čína, Indie…).
V 90. letech se objevuje v rámci bezpečnostního hlediska pojem „nové bezpečnostní prostředí“ a tímto pojmem se jeho uživatelé snažili odlišit tehdejší a současnou situaci od situace
v období studené války a bipolárního rozdělení světa. Nové bezpečnostní prostředí je charakteristické minimálním nebezpečím vzniku globálního konfliktu mezi Západem a Východem.
Rozpuštění Varšavské smlouvy (30.6.1991) a rozpad SSSR (12.12.1991) vedl k faktickému
zániku Východního bloku. Po rozpadu východní části evropského kontinentu se začínají navazovat smluvní vztahy se Západem, které upravují vzájemné poměry v politické i vojenské
rovině.
Na základě rozpadu bipolárního uspořádání světa dochází k aktivizaci globálních a regionálních mezinárodních bezpečnostních organizací a k omezení vlivu supervelmocí. Výrazně se
snížilo riziko globálního konfliktu, ale dochází k enormnímu nárůstu vnitrostátních konfliktů.
Tím byl otevřen prostor pro oživení stávajících nebo pro vznik nových bezpečnostních organizací. Došlo k revitalizaci OSN, vznikla Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě
(OBSE), NATO se transformovalo z obranné na bezpečnostní organizaci a postupně přijímalo
nové členy.
V 90. létech dochází k nárůstu rizik v důsledku komplexu ekonomických, sociálních, politických, národnostních a náboženských nestabilit, sporů a konfliktů. Toto období je charakteristické jako období vzniku nových národních států, jejichž existence je důsledkem emancipace
dosud nesamostatných etnických skupin. Dochází ale také k růstu a vlivu nadnárodních faktorů, které nerespektují státní hranice a vymykají se kontrole vlád suverénních států. To se projevilo zejména nárůstem mezinárodního terorismu a zločinu, obchodu se zbraněmi, drogami a
dalšími negativními jevy v globálním měřítku, k čemuž přispěla i nepřehledná vnitřní situace
v postsovětském prostoru.
Postupné proměňování názorů na nedotknutelnost principu svrchovanosti a nevměšování se
do vnitřních záležitostí suverénních států a důraz na prosazování univerzality lidských práv se
stalo globálním trendem. Tento trend je důsledkem částečné proměny hodnotového systému
především v USA a západoevropských zemích a je do značné míry také reakcí na růst počtu a
charakter vnitrostátních konfliktů 90. let. Došlo k zjištění, že nové bezpečnostní prostředí se
vyznačuje daleko vyšší mírou nestability oproti období studené války. To nám dokládá vznik
196
řady regionálních konfliktů, zejména v transformujících se zemích Východního bloku (viz.
rozpad SSSR a Jugoslávie).
V současném období je globalizovaný svět řádově komplexnější a neřiditelnější, než na jaký
byli lidé ve své historii zvyklí. Tento svět reprezentují globální ekonomické, vojenské i politické instituce, globální sítě jejich odpůrců a kritiků, globální politická a sociální hnutí. Je
faktem konce 20. a začátku 21. století, že trend ke globalizaci je zpochybňován právě z centra
procesů globalizace, z oblastí euro-atlantického civilizačního okruhu. Jde především
o důsledek narůstajících rozporů procesů globalizace a formování globální odpovědnosti a
potřeby světového étosu, které jsou právě v centru procesů globalizace nejznatelnější.
1.2
Hrozby a naděje
Význam problematiky globální správy a řízení v procesu globalizace bude narůstat. Hlavním
projevem bude napětí mezi dynamikou růstu nespoutaného globálního trhu a snaha o jeho
regulaci, úsilí potlačit negativní důsledky globalizace v oblasti mezinárodní bezpečnosti, životního prostředí, růstu nerovností, kulturní uniformity a podobně, současně s posilováním
pozitivních dopadů globalizace na ekonomiku, vzdělávání, vědu a výzkum či komunikaci.
Neustálé legislativní ošetřování této oblasti, včetně existence institucí s globální autoritou je
skutečnou výzvou pro nejbližší desetiletí.
Významný dopad na globální vývoj má a bude mít například napětí mezi důsledky globalizace a vzpourou odhodlaných bojovníků za uchování místní, národní, regionální identity. Postupující unifikace hodnot a životních stylů probouzí k životu nacionální, kulturní a náboženské
fundamentalismy, které díky globalizaci zasahují svými důsledky podstatně větší teritorium,
než je jejich domovské. Skupinky bojovníků za tyto hodnoty budou operovat v globálním
prostoru.
V dělbě moci a bohatství globalizace vytváří nové asymetrie. Společenství na periferii globalizujícího se světa jenom přihlížejí možnostem, které nabízejí informační technologie či věda
a výzkum. Nemají na to, aby je rozvíjela a prakticky uplatňovala, a tento deficit jejich perifernost nadále posiluje. Důsledkem tohoto trendu je prohlubující se (ekonomické, duchovní)
zaostávání periferií procesů globalizace. Charakter procesů globalizace jako jsou způsoby
alokace kapitálu, požadavky na funkční gramotnost a podobně vytváří i uvnitř center globalizačních procesů své vlastní periferie a semiperiferie. I zde vznikají nová centra moci a bezmoci, bohatství a chudoby i když na srovnatelně jiné úrovni. To ukazují i podzimní nepokoje
roku 2005 ve Francii a dalších státech. Tyto skutečnosti se také odrážejí na procesu formování
nové Evropy, kdy vznikají problémy s ratifikaci Evropské ústavy ( Francie, Holandsko), zpochybňováním rovnoprávnosti všech nových členů po vstupu do EU v oblastech volného pohybu pracovních sil, v poskytování služeb a v těžké přístupnosti k finančním prostředkům.
V rámci globalizace jsou zpochybněny samotné pilíře západní civilizace jako víra v nosnost
demokratického zřízení, kde je problematická především legitimita globálních institucí, společenská kontrola globální moci, možnosti přímé demokracie v podmínkách světové politiky a
globálního rozhodování, svobodného trhu (volný pohyb pracovních sil probouzí izolacionistické tendence, moc nadnárodních korporací ničí malé a střední podnikání) a možná
i ohrožuje nezávislosti myšlení (které je v globálním měřítku formováno především médii).
Nabízí se nutnost hlubokého zamyšlení nad jednou ze základních otázek pochopení vývoje
lidstva. Je demokratické vnucovat demokracii, demokratické zřízení našeho chápání i
v oblastech vyvíjejících se pod jinými společenskými, kulturními, náboženskými hodnotami,
mnohdy s podstatně delším společensko-ekonomickým vývojem?
Státy, které patří na začátku 21. století k tzv. centru globalizace (rozvinuté země západní Evropy, USA, Kanada a další) mají snahu udržet si pozici v tak ceněných aspektech civilizační
úrovně, jakými jsou demokracie, hmotný životní standard, délka života, kvalita životního prostředí a podobně. Státy na periferii procesů globalizace jsou odsouzeny přihlížet růstu rozvi197
nutých zemí a trpně přejímat vše, co se z hlediska centra jeví jako civilizační odpad (technicky a ekologicky zaostalé výroby, hard turistika a podobně). Semiperiferie (Jižní Amerika,
jižní a jihovýchodní Asie, ale například i země střední a východní Evropy) svádějí zápas o
svou příslušnost k lepší části globalizovaného světa. Výsledek tohoto zápasu je však významně determinován vůlí center procesů globalizace podat pomocnou ruku. Bez intenzivní kooperace centra, semiperiferií a periferií je o výsledku rozhodnuto – procesy globalizace vyústí do
globální krize. To ovšem samo o sobě vůbec neznamená, že například země semiperiferie
mají vstup do oázy centra automaticky předplacen.
Pozice periferie a semiperiferie je však stejně frustrující jako motivující. Frustrace rodí nedemokratické režimy, populistické vůdce, nacionalismus a xenofobii. První desetiletí 21. století
budou konfrontací těchto dvou trendů (frustrace a motivace). Všude tam, kde se nenajde odpověď na výzvu globalizace, budou vznikat nestability ohrožující křehkou regionální a globální stabilitu. V této souvislosti se bude intenzivně diskutovat na téma alternativ globalizace.
Co však je přitažlivou alternativou globalizace? Ukazuje se, že je to renesance komunitární,
místní a regionální identity, ekonomiky, kultury, politiky bez militantního podtónu. Dá se
předpokládat, že takto definovaná existence bude pro část světové populace přitažlivější než
požitky globálního rozvoje. A pokud to bude vědomé rozhodnutí, pak to nebude prohra
v závodech o prestiž a hmotné statky. Odměnou ovšem nemůže být hmotný životní standard
srovnatelný se situací současného centra globalizačních procesů, ale kvalita života, jež se stane novou metou populace druhé dekády 21. století. Renesance víry s náboženstvím nebo bez
něj bude hlavní výzvou první poloviny tohoto století. Prosadí-li se, budou i periferie a semiperiferie globalizovaného světa místem pro kvalitní život. Důsledkem bude také stabilita centra,
které si nadále ponechá roli laboratoře pro generování vědeckých, technických a sociálních
experimentů, ovšem bez nároků na zvyšování spotřeby zdrojů a energií na úkor zbytku světa.
V nejbližším desetiletí na obou stranách barikády nemusí stát jenom přívrženci a odpůrci globalizace, ale pestrá škála lidských uskupení s velice diferencovanými hodnotami. Rezignací
na možnosti, které nabízí globalizace, dochází i k rezignaci na podstatnou část civilizačních
dovedností. Nicméně bez ohledu na to, zdali bude rezignace na přímou účast v procesech globalizace vynucená nebo svobodná, jejím důsledkem bude masivní přírůstek funkčně negramotné populace – lidí, kteří budou mít problémy s komunikací, s běžnými operacemi umožňujícími existenci a pohyb v globalizovaném světě. A čím více jich bude, tím více bude také
nepřátel globalizace.
Globalizovaný svět je průhlednější než svět izolovaných enkláv. I v takovémto světě jsou sice
možné vyhlazovací tábory a genocidy, není však možné jejich utajení. V takovémto světě
může bujet nacionalismus a xenofobie jenom jako instrumentální aspekt mocenského a ekonomického soutěžení. Víme-li to, je šance také se s nimi účinně utkat.
Viditelnost společenských deviací je výzvou k uchopení šance pro jejich eliminaci. A tím i
výzvou ke kooperaci. Byla to do značné míry právě globalizace, která vedla k pádu komunismu, a bude to možná také ona, jež v horizontu příštích let skolí nedemokratické režimy na
Balkáně, v Asii a jinde.
2. Bezpečnostní prostředí a rizika v globální ekonomice
Globalizace je světovým procesem, který činí svět jeho ekonomické systémy, jeho nadnárodní
společenství více uniformním, více integrovaným a navzájem na sobě závislým.
2.1 Podporující a brzdící síly v globální ekonomice
Globalizaci nelze zastavit, stejně jako nelze zastavit technický a vědecký pokrok. Stejně tak
nelze bez vyvolání nových otřesů zastavit proces integrace a liberalizace světové ekonomiky.
198
Pokud se o vypojení z procesu globalizace pokusí jednotlivé státy, povede to nutně k jejich
hospodářské i politické izolaci. Hnacím motorem světové ekonomiky stejně jako v minulosti i
dnes je technický pokrok a liberalizace obchodu, kapitálových toků, služeb i zrychlený transfer
know-how. Za hlavní hnací sílu globalizace je možno považovat rozvoj znalostí ve všech oblastech lidského poznání. Pochopení a důslednější poznání přírody umožňuje hlubší a intenzivnější
využívání přírodních a společenských zdrojů, ale také ovlivnění spotřeby a postojů jedinců a
společenství k procesu globalizace.
Za hnací síly globalizace pak lze z pohledu ekonomického, považovat tyto faktory:
Deregulace. Dá se říci, že ideologie volných trhů se prosazuje stále razantněji, snad až příliš rychle, což vyvolává pochybnosti o jejím smyslu.
Liberalizace a otevírání trhů. Ta umožňuje i zahraničním podnikům obsazovat dosud
chráněné vnitřní trhy. A to nejen dodávkami, ale a to především přenášením výroby, využíváním komparativních výhod v daném teritoriu apod.
Neustálý (a nekončící) technický a technologický pokrok. Především informační
technologie, mj. internet, e-commerce apod., mění hospodářství natolik, že se už nyní, pouze na prahu tušeného, hovoří o tzv. nové ekonomice.
Mezi další hnací faktory globalizace patří:
• globální vyhledávání zdrojů,
• nové a rozvíjející se trhy,
• úspory z rozsahu produkce,
• sklon spotřeby k homogenní poptávce,
• snižující se dopravní a přepravní náklady,
• rozvoj nových telekomunikačních technologií,
• homogenizace technických standardů,
• vládní politiky, tarify, daně a podpory.
Mezi faktory, které brzdí proces globalizace patří:
• vzestup etnopolitiky,
• ústup neoliberalismu,
• nevládní organizace a antiglobalizační hnutí,
• antiamerikanismus,
• multikulturalismus, imigrace a nezaměstnanost
Vzestup etnopolitiky měl počátek v Latinské Americe, kde pomoci populismu přeměnil Juan
Peron Argentinu ve fašistický korporativní stát. Jeho rétorika i s rétorikou jeho ženy směřovala k mobilizaci chudých. Vláda v té době řídila velké podniky, odborové svazy a udržovala
těsné vazby s armádou a katolickou církvi. S touto filozofii a rétorikou se můžeme setkat ještě
dnes ve Venezuele s Chávezem, v Brazílii Lulou, v Zimbabwe s Mugabem, ale i v Argentině,
Uruguay či v Bolivií, kde byly osloveny i vrstvy střední třídy.
O ústupu neoliberealismu svědčí neustále rostoucí počet regulací v ekonomice po druhé světové
válce, jakož i skutečnost , že centrální bankovnictví se dostává na nadnárodní úroveň. Podnikatelské aktivity a asi polovina ekonomického výkonu jsou ovlivňovány výdaji států. Tyto zásahy
státu jsou příčinou, že dochází k nástupu neolevice. Projevuje se to zejména v zemích Latinské Ameriky – Brazílii, Kolumbii, Venezuele, Argentině a dalších. Příčinou tohoto jevu je
nepochopení nových způsobů tvorby bohatství, kdy půda, kapitál a práce jsou méně důležité
než znalosti., které jsou znakem třetí vlny globalizace. Přesunutím tovární práce do zemí, které se nacházejí na počátku druhé vlny globalizace bude znamenat, že ekonomové a politici
těchto zemí budou muset rozlišit náklady na vybudování industriálního sektoru a náklady na
sektor znalosti. To přinese ostré ekonomické střety.
199
Nevládní organizace a antiglobalizační hnutí se formují na straně levicově orientovaných studentských hnutí, kteří vidí rostoucí integraci světové ekonomiky jako rozšiřování národních
kapitalismů. Vedle těchto studentů jsou dalšími nositeli antiglobalizačního hnutí konzervativně orientované intelektuální vrstvy. Vystupují proti nadnárodním korporacím, které obviňují
z vykořisťování prostřednictvím námezdní práce a tím i získávaní obrovských zisků. Antiglobalisticky mnohdy také vystupují i hnutí, skupiny a jednotlivci preferující bezmeznou ochranu
přírody. Antiglobalizační hnutí přerůstají v militantnost zejména při protestních akcích při
zasedáních WTO, IMF v Praze, Washingtonu či Seatlu za pozornosti médií z celého světa. Toto
je velmi účinný způsob, jak získat pozornost a zneužít ji ve prospěch antiamerikanismu nebo
proti imigraci. Toto hnutí nebo myšlenkový přístup se objevuje i v takových zemích jako je
Německo, Británie nebo Francie.
Antiamerikanismus se v současné době projevuje zejména v muslimských zemích. Profesor
Bernard Lewis z univerzity v Princetonu spatřuje příčiny v zaostávání rozvoje vědy,
v totalizujícím se náboženství a v nedostatku svobody v těchto zemích. Podle muslimské doktríny člověk nemůže určovat zákony a pro věřící existuje jen jediný zákon – posvátný zákon
seslaný Alláhem. Proto představitele militantního islámu hledají viníka a našli ho ve USA., který podporuje Izrael. Jiným typem antiamerikanismu se vyznačují antiglobalizační hnutí, které
k tomu využívají rozporuplné politiky USA v Iráku. Je to boj proti vládě nadnárodních korporací, vzhledem k tomu, že většina z nich má sídlo v USA.
Multikulturalismus, imigrace a nezaměstnanost v současné době je to velký problém zejména
Evropanů a USA , kde v důsledku velkorysých sociálních systémů se méně líbivé a méně kvalifikované práce a profese neobsazují a zůstávají na trhu práce volné. To vede k rozsáhle imigraci do těchto zemí z méně rozvojových a rozvojových států, která zaplňuje vzniklou mezeru
na trhu práce. Zejména v Evropě vzniká „strach o pracovní místa“. Hledá se diagnóza příčin
tohoto trvalého jevu.
Velkým problém a strašidlem budoucnosti se jeví „strach o zdroje“. Různé katastrofické scénáře předpovídají vyčerpání přírodních zdrojů v několika desetiletích, zejména ropných produktů. Dnešní technický pokrok a lidská invence vede k objevům nových alternativních zdrojů
a záleží zde jen na vůli států a nadnárodních společností investovat do výzkumu a vývoje nemalé částky popřípadě na určitou dobu snížit své zisky ve všeobecný prospěch rozvoje lidstva.
V současnosti se spíše začíná projevovat v některých částech světa (Subsaharská Afrika, některé
části Asie) problém dostatečného množství pitné vody. To bude pravděpodobně v nejbližších
létech největší globální problém, který může vyústit ve války o pitnou vodu.
2.2
Bezpečnostní prostředí a rizika na začátku století
Po letech klidu a stability přichází nečekaný bezpečnostní šok, který významně ovlivnil další vývoj v oblasti globální bezpečnosti. Den 11. 9. 2001 znamená procitnutí z „bezpečnostního optimismu“. Na základě leteckých teroristických útoku skupiny Al-Kajda na cíle ve
Spojených státech dochází k nárůstu globální bezpečnostní hrozby mezinárodního terorizmu.
Byly nalezeny slabiny vůči novým bezpečnostním hrozbám v bezpečnostním systému demokratických státu. Těmto hrozbám se dá velmi těžce čelit, neboť se jedná o malé dobře organizované
skupiny a jejich údery přicházejí uvnitř demokratických států. Tyto teroristické údery měly za
následek zvyšování napětí ve vztahu západního a islámského světa. Došlo k aktivizaci čl. 5 Washingtonské smlouvy NATO, které se odrazilo v koncepci preventivních úderů. Zvýšila se
spolupráce v globálním měřítku mezi USA – NATO – Ruská federace. Začíná se věnovat
větší pozornost novým bezpečnostním hrozbám a je věnovaná větší reflexe vývoje uplynulých
10 let. Došlo k potvrzení funkčnosti a akceschopnosti NATO v nových podmínkách.
200
Jaké je současné bezpečnostní prostředí?
Snížení možnosti vypuknutí globálního válečného konfliktu vedlo ve svých důsledcích ke
zvýšení možnosti vzniku dílčích rizik a hrozeb nižší intenzity, které však ve své kombinaci
mohou přerůst v ohrožení většího rozsahu. V současné době dochází zejména ke střetu militantního islamismu s modernizačními procesy a důsledky nezadržitelně pokračující globalizace. V podstatě se jedná o střet agresivní verze náboženské ideologie s vnucovaným hodnotovým systémem západního světa. V islámských zemích vzniká odpor vůči těmto hodnotám.
Nejviditelnějším projevem je zločinný islámský terorismus, který hledá viníka a našel ho na
západě, protože je všudypřítomný. V očích militantního islámu je západ zbavil muslimy jejich
světové dominance, ale také připravil islám o část autority v jeho zemích, které zaplavila hotová invaze cizích myšlenek, zákonů, způsobu života – od firemní kultury až po kravaty. Nakonec i ohrozil i nadvládu nad jejích domovy, neboť muslimové v nich objevili emancipující
se ženy a rebelující mládež. Proto se hněv obrátil proti cizím bezvěreckým silám a explodoval. Zatímco ve světě bují globalizace, islám se vtahuje sám do sebe. Změnu chápe jako nebezpečí a kompromis rovná se kapitulace. Organizace typu Al-Kajda nepředstavuje v současnosti jasně definovaného protivníka. Jedná se spíše o symbol, kterým se zaštiťují různé islámské radikální teroristické skupiny s různorodou strukturou, strategií a cíli. Současné bezpečnostní hrozby jsou početnější, různorodější, s různým stupněm intenzity rizika. Jejich zdrojem
jsou ve stále rostoucí míře nestátní aktéři. Spor o strategii použití preventivních úderů mezi
USA a některými zeměmi Evropy (Francie,SRN), má negativní dopad na transatlantickou
vazbu a posiluje tendenci USA ve vytváření účelových koalic.
Od 11. 9. 2001 došlo ke třem velkým válečným konfliktům. Oblast nestability v současném
globálním bezpečnostním prostředí se nachází zhruba mezi obratníky, kde se nacházejí nejchudších země a jenom výjimečně jinde. To ale neznamená, že nejsme tímto prostředím
ovlivněni, zejména nepřímé vlivy jsou velmi konkrétní (uprchlíci, naše angažování, humanitární krize apod.).
Přeměna NATO z obranné na bezpečnostní organizaci a s tím spojená změna poslání a výrazné rozšíření geografické působnosti Aliance mělo za následek účast Aliančních sil a sil třetích
zemí v krizových oblastech v Kosovu, Iráku a v Afghánistánu.
Na základě integrace 10 nových členských zemí EU společně s 2. vlnou rozšíření NATO se
vytvořil bezpečnostní komplex zahrnující s výjimkou západního Balkánu celou oblast západní, střední a jihovýchodní Evropy.
Současná klíčová role NATO při zajišťování obrany a bezpečnosti zůstane nadále zachována.
Vytváření společných evropských sil je nemyslitelné mimo rámec NATO. Nově budovaný
evropský bezpečnostní systém nebude alternativou NATO. Naopak zapojení členských států
EU, kteří nejsou zároveň členy Aliance, umožní jejich přeměnu z pasivních konzumentů v
aktivní přispívatele celoevropské bezpečnosti. V souvislosti s rostoucí úlohou EU při zajišťování bezpečnosti na evropském kontinentu a změnou geopolitických priorit USA, dochází k
postupnému přechodu mírových a stabilizačních misí v jihovýchodní Evropě pod kontrolu
EU. Hledá se hranice mezi zodpovědností EU a NATO. Nesmí být vytvářeny žádné podvojné
konkurující si struktury mezi NATO a EU. Vztahy jsou postaveny na principu komplementarity tj. vzájemného doplňování se.
Závěr
Svět se z ekonomického hlediska rozděluje na země rozvinuté, rozvojové země více globalizované a rozvojové země méně globalizované. Vzhledem k tomuto nerovnoměrnému vývoji
musíme nadále předpokládat vzrůstající vlnu odporu vůči postupující globalizaci, především
z nejméně rozvinutých zemí.
201
Z bezpečnostního hlediska pojem BEZPEČNOST znamenající od 2. světové války až po
90. léta 20. století především obranu národního území byl překonán ve prospěch globálního
sledování bezpečnostní situace s využitím preventivních zásahů v místech hrozící eskalace
napětí. Celý proces globalizace v oblasti mezinárodní bezpečnosti, klade velký důraz na
schopnosti krizového řízení v oblastech plánování, předvídání, prevence a účinných zásahu
v případě vypuknutí krizí. K tomu abychom mohli zvládnout vývoj a potlačit v nejvyšší možné míře negativní faktory, musíme problémy komplexně a nepředpojatě poznávat, popisovat a
hledat způsoby řešení. Nesmíme předstírat, že řídíme. Ve většině případů místo předcházení
problémům a řešením jejich příčin, spíše odstraňujeme následky většinou špatně než dobře.
Seznam literatury:
[1] PICHANIČ, M.: Mezinárodní management a globalizace. C. H. Beck, Praha 2004, ISBN
80-7179-886-X.
[2] VEBER, J. a kol.: Management. Základy, prosperita, globalizace. Management Press,
Praha 2001, ISBN 80-7261-029-5
[3] ŠTEFKA, P.: Bezpečnostní prostředí a rozvoj ozbrojených sil ČR. Prezentace MO ČR
Praze 2005.
Autor:
Miroslav MAŠLEJ, Ing.
Kontaktní adresa:
UNIVERZITA OBRANY, Kounicova 65, 312 00 BRNO
E-mail:
Telefon: +420 973 443 395
Fax: +420 973 443 311
[email protected]
202
Psychologické faktory v oblasti inovačních aktivit
Stanislav NEČAS
Abstract:
This article represents an anthology of several psychological views on the process of inovation activities. In the areas of human psychology, it focuses especially on adaptation, motivation and personal qualities applicable in the process of inovation.
Klíčová slova:
inovace, osobnost, motivace, adaptace, kreativita.
Inovační aktivity představují efektivní reakci organizace na vznik nebo vyvolání tvorby nových podnikatelských příležitostí v globální ekonomice. Relevantní roli při vytváření příznivého sociálního klimatu pro uskutečnění inovačního procesu. Bez člověka nelze inovace realizovat. Proto se s ním a jeho zvláštnostmi psychickými i fyzickými musí nutně počítat.
Úspěšná realizace inovačních procesů vyžaduje, aby pracovníci organizace, podílející se na
nich, dokázali přehodnotit, snad i zpochybnit a následně i narušit neměnnou platnost určitých
pracovních návyků, zvyklostí a stereotypů, které v organizaci jsou zakořenění. To je možné
cestou učení se, zvyšování efektivnosti pracovních postupů, efektivnějším uplatňováním intelektuálního potenciálu pracovníků na všech stupních. Nestane se samo o sobě za týden. Nelze
ani říci, že se podaří u všech pracovníků organizace. Mnohdy je třeba velmi podstatně změnit
dosavadní pracovní návyky. Ani vlastní byť sebeefektivnější uplatnění či nasazení intelektuálního potenciálu dokonce všech zainteresovaných pracovníků nevytváří s jistotou předpoklad, že inovační proces má nárok na předem jasný úspěch. Nejde totiž z psychologického
hlediska jen o uplatnění, demonstraci a využití intelektuálního potenciálu. To je conditio sine
qua non. Ovšem podstatná je rovněž, a to souběžně psychologická připravenost, adekvátní
duševní schopnost akceptace nového rozvíjejícího procesu a řada dalších charakteristik souvisejících s člověkem, s jeho osobností. Inovace je podnikatelský fenomén nikoli nutně vycházející z velkých myšlenek, ale z drobných a často i „bláznivých či podivínských“ nápadů, na jejichž logice či nelogice se rodí slibná myšlenka.
Praxe nám ukazuje, že ne každý pracovník je připraven k rychlému, operativnímu a efektivnímu změnění dřívějších pracovních návyků a stereotypních schémat jednání a chování, naučit se novým postupům a technikám, zvládnout nové metody a metodiky práce a jejich využívání v praktickém životě. Užívat je běžně, s automatickou samozřejmostí, jakoby se s nimi
narodil. Tedy bez tápání, pochybností o jejich správnosti, s invencí je po získání určitých zkušeností vylepšovat. Stává se nikoliv ojediněle, že pracovník se nedokáže dostatečně hluboce a
přesvědčivě sám pro sebe zamyslet nad skutečností, co by bylo možné vylepšit, posunout dopředu nejen v jeho ranku činností, ale v rámci menšího pracovního kolektivu či celé organizace. Proč by se učil něčemu novému, často náročnému, proč narušovat svůj zaběhnutý stereotyp. To by se mohlo stát místem stresu, frustrace, deprivace, konfliktu:
•
stres –
je termín, který byl původně používán k vyjádření geologických procesů vytvářející tlak
v kůře zemské. Později byl přenesen do medicíny a psychologie a současně nalezl svůj význam v běžném hovorovém jazyce.
•
frustrace je to stav porušení psychické a emocionální rovnováhy člověka. Tento stav vzniká tím,
že uspokojení jeho potřeb je mařeno nebo znemožněno. Cesta k cíli je blokována nějakou
203
překážkou. Hloubka prožívání frustrace souvisí s intenzitou vazby člověka na daný cíl. Čím
je vazba těsnější, tím je prožitek zmaření cíle silnější. Projevuje se pocity zklamání, ztrátou
důvěry v sebe a své schopnosti. Při opakovaně neúspěšné snaze dosáhnout cíle může podobná frustrující situace vyvolat agresivní chování i u člověka, který se takto běžně nechová.
Agresivita jako forma reakce na frustraci může mít formu přímé agresivity od fyzického
napadení k verbálním projevům hrubosti až vulgárnosti.
•
deprivace –
je zvláštní formou frustrace, která se projevuje jako strádání z nedostatku podnětů, které
souvisejí s určitou potřebou. Např. silný kuřák, který delší dobu na celodenní poradě nemůže
kouřit, prožívá stav deprivace. Projevuje se u něj nejdříve jistý neklid, nesoustředěnost, později nespokojenost až podrážděnost. Je netrpělivý, odměřený, nenaslouchá ostatním. Svůj
stav si uvědomuje a postupně produkuje stále masivnější aktivity s cílem svoji deprivovanou
potřebu uspokojit.
•
konflikt –
bývá rovněž prožíván jako zátěžová situace, protože je silně vázán na emocionální prožívání střetu v názorech, postojích, cílech, potřebách, hodnotách aj. Ke konfliktu zpravidla
dochází tehdy, jestliže se střet týká oblasti, která je pro účastníky důležitá a významná a která je současně saturována emocemi. Jestliže se jedná o důležitou oblast, ale emoce neprobíhají, pak se nejedná o konflikt, ale o řešení zpravidla věcného problému.
Život a práce v zátěžové situaci, zvláště dlouhodobě není jistě nic pozitivního. Důležité je,
aby člověk včasnými opatřeními především relaxačního charakteru snížil nebo zcela eliminoval vliv zátěže a stresu.
INOVACE zahrnuje v sobě vedle jiných též psychologické aspekty. Ty nejsou nevýznamné,
vždyť se jedná o lidi, o lidskou tvořivost, nápaditost, kreativitu, ale hlavně o smysl pro logiku
a realitu. Inovace není zázrak v praxi, jde ohledání skrytých, dosud třeba nepoznaných, nepopsaných či neverifikovaných potřeb zákazníků.
Důležitými psychologickými fenomény v této souvislosti se jeví:
a)adaptace, adaptační proces, přizpůsobování se
to představuje přizpůsobivost podmínkám okolního světa a dění, a to ve sféře chování, vnímání, myšlení, postojů, je to proces postupného přizpůsobování se člověka sociálním podmínkám
b) motivace
psychologický význam slova motivace označuje hybné síly chování, vyjadřuje souhrn skutečností, jež aktivizují nebo tlumí jedince, aby něco vykonal nebo či nekonal. Základem motivace jsou vnitřní potřeby a vnější pobídky. Studium a rozbor motivace člověka může objasnit,
proč se člověk zachoval, jak se zachoval a co jej k tomu vedlo.
Pojmem motivace označujeme proces vzbuzení, udržování a zaměřování chování, zatímco
pojem „m o t i v“ se řadí k vnitřním pohnutkám jedince. Chování člověka je současně ovlivňováno stimuly z vnějšího prostředí. Např. konzumační chování může být vyvoláno pohledem
na lákavou lahůdku, aniž by jedinec pociťoval hlad, tedy bez vnitřního motivu zevnitř osobnosti. Obdobně sexuální žádostivost může být vzbuzena přítomností atraktivního partnera.
204
Vnější podněty (incentivy) rozlišujeme na :
pozitivní, podněcující, které vyvolávají apetenční chování, tedy jde o přibli- žování se
k cíli
negativní, tlumící, jež navozují únikové chování (např. signály ohrožení, nebezpečí)
neutrální, nevzbuzující žádné reakce
Z uvedeného vyplývá, že v motivaci dochází k funkčnímu propojení vnitřních motivů a vnějších pobídek.
Motivace plní tři funkce:
vzbuzuje chování (aktivace)
udržuje chování (perzistence), motivace setrvává, dokud není dosaženo cíle, cíl přináší
nasycení motivu a tím zpravidla i ukončení činnosti.
zaměřuje chování (direkce)
Motivace určuje směr chování. Motivy se aktualizují v důsledku porušení fyziologické či psychické rovnováhy (princip homeostázy). Permanentní navozování fyziologické a psychické
rovnováhy je základním zdrojem dynamiky duševního dění. Princip homeostázy je názorný
zejména u fyziologických procesů – hlad, žízeň, únava, potřeba činnosti aj. Duševní nerovnováha bývá způsobována řadou faktorů. Lidé se liší tím, co je vyvádí z rovnováhy, bývá to nepravidelné, pro jedince nečekané. Většina lidí nemá jasno v tom, co je vlastně vyvádí z duševní rovnováhy. Souvisí to se všeobecně nízkou úrovní sebepoznání.
Psychická i fyziologická rovnováha má dynamickou, proměnlivou povahu. Žádný ideální stav
homeostázy není trvalý, mění se v průběhu individuálního vývoje.
V procesu motivace se lze setkat s více motivy současně. Ty mohou být v souladu či nesouladu. V případě konfliktu motivů se prosazuje jedna z vnitřních pohnutek (princip dominance).
Rozhoduje-li se člověk mezi dvěma stejně přitažlivými cíli, jde o konflikt dvou pozitivních
motivů (strávit dovolenou v Turecku nebo v Řecku). Konflikt může pochopitelně nést i záporná znaménka. Subjektivně nejtěžší je konflikt v ambivalentní motivační situaci – s jedním
cílem je spojena pozitivní i negativní síla současně, může dojít k intrapsychickým konfliktům.
Nelze přehlédnout, že motivace člověka úzce souvisí s vnitřním volním úsilím (voluntarizace
procesů motivace). Vůle vstupuje do motivačních procesů, uplatňují se zábrany vůči společensky nežádoucím cílům, vůle umožňuje tlumit sílu impulzů, modifikovat je do akceptovatelné podoby. Volními mechanismy lze vytyčovat a naplňovat žádoucí cíle, např. vysokoškolské studium. Ne vždy jsou však podmínky pro uplatnění volní regulace, existují konstelace,
kdy se regulace neprosadí. Např. neúměrná fixace na jídlo může být kompenzační formou
uspokojování jiných potřeb a ani vůlí se nezdaří zpravidla toto chování zvládnout.
Motivace je intrapsychický proces zvýšení nebo snížení projevů aktivity, mobilizace sil, je to
podnět člověku, aby něco konal anebo naopak nekonal, zaměření motivace demonstruje stav
organismu, resp. osobnosti.
c) strach z nových věcí až obavy ze selhání při jejich realizaci
Člověk je živý organismus, který žije v civilizovaném a vysoce technizovaném světě. Vytváří
si svoji vnitřní integritu a jeho chování a jednání nelze technickými prostředky ani ovládat ani
předem naprogramovat. Člověk je na jedné straně nesmírně vnímavý a citlivý k dějům v přírodě a společnosti, na druhé straně svými zásahy a nesprávným chováním dovede ničit jak
přírodu, tak i samotné lidské bytosti (rodinné příslušníky, přátele, spolupracovníky, podřízené, nadřízené....).
205
Každý člověk chce být v životě šťastný, chce se uplatnit, realizovat své schopnosti a dovednosti, využít svojí síly, energie, ukázat v čem je dobrý. I ten nejméně zdatný jedinec touží být
v něčem "mistrem světa", "jedničkou". Lidské štěstí a představa o něm je stejně rozdílná, jako
jsou rozdílní sami lidé.
Efektivnost jakékoliv činnosti je úměrná úspěšnosti a spolehlivosti lidského faktoru, projevujícího se v celé hierarchii od vrcholového vedení až po provozní pracovníky.
d) uspokojení či radost z dosažení úspěchu
Každý člověk žije svým vlastním duševním životem svými poznatky, prožitky, myšlenkami,
představami, city, vůlí, apod. Popis duševního života neboli psychiky není jednoduchý, protože se musí opírat o postižení podstatných rysů jednotlivých duševních dějů a jejich utřídění.
Psychika tvoří souhrn všech duševních obsahů a funkcí člověka a veškerého duševního dění,
umožňuje příjem a zpracování informací o vnitřním stavu organismu i vnějším prostředí.
Vnější svět je všechno, co nás obklopuje, co existuje mimo nás. Nejsou to pouze technické
nebo přírodní objekty, ale i ostatní lidé. Podle údajů, získaných z našeho vnitřního i vnějšího
prostředí, řídí psychika činnost jednotlivých orgánů a chování celého organismu člověka tak,
že:
• kontroluje stav člověka, situaci, v níž se nachází a řídí jeho styk se okolním
světem
• zachycuje a odráží ve vědomí člověka skutečnost ve formě pocitů, vjemů a
pojmů
• umožňuje tím člověku aktivně jednat
• je prostředkem, který umožňuje člověku styk s druhými lidmi, život ve společnosti
• vzniká a projevuje se v učení a činnosti
Člověk se učí sám sebe poznávat na základě informací, které získává jednak svojí vlastní zkušeností, jednak z výpovědí druhé osoby nebo skupiny osob. Tato metoda je založena na tzv.
"sociálním učení". Učí se tak korigovat své vlastní představy o sobě tím, jak je vnímají ostatní. Každý z nás má v poznání sebe sama tzv. bílá místa. Jsou to takové projevy našeho chování a jednání, které si běžně neuvědomujeme, ale které citlivě vnímají jiní lidé. Proto je pro
člověka důležité získat informaci o svém chování a jednání prostřednictvím druhých osob, z
tzv. "feedbacku" čili zpětné informace. Je to sdělení osoby nebo skupiny osob jiné osobě nebo
skupině o tom, jak vnímá, chápe a prožívá její nebo jejich způsob chování a jednání. Poskytnutí zpětné informace může probíhat v ústní nebo písemné formě.
Uplatnění feedbacku vyžaduje vzájemné dodržování určitých pravidel při sdělování zpětných
informací.
Je třeba posoudit u pracovníků komplexní vlastnost označovanou jako kreativita. Představuje
zvláštní formu myšlení, je tzv. tvořivé myšlení. V běžném životě jsme zvyklí držet se určitých
pevných pravidel zejména v souvislosti s řešením problémů. Tvořivý člověk však uvažuje
jinak. Je to způsobeno tím, že má určité dispozice, které výrazně ovlivňují jeho myšlení. Způsob tvořivého myšlení je možno nazvat myšlením otevřeným na rozdíl od zaběhnutého, rutinního myšlení uzavřeného. Porovnejte odlišnosti těchto přístupů k myšlení.
Sociální učení je zvláštní formou učení, která spočívá v osvojování si poznatků, získávání
zkušeností a dovedností na základě komunikace s ostatními lidmi. Umožňuje získávání a předávání informací, které přispívají k poznání sebe i ostatních lidí. Je to způsob učení prostřednictvím druhých lidí a jejich výpovědí o skutečnosti (viz. např. feedback). Při této formě učení uplatňujeme svoji sociální zkušenost. Sociální učení je složitější proces než osvojování si
běžných znalostí nebo dovedností. Je to učení formou tzv. psychosociálního pohybu tj. napo206
dobování a identifikace se vzory, motivování a posilování prostřednictvím pozitivního působení nebo naopak používáním sankcí.
Význam sociálního učení se někdy nedoceňuje při nástupu nového pracovníka na pracoviště.
Jeho úspěšnost nebo neúspěšnost může být ovlivněna také tím, jaký je proces jeho zapracování. K důležitějším faktorům patří to, od koho přebírá první znalosti a zkušenosti. Může se
z něho stát výborný pracovník, ale může se naučit také, jak se příliš "nehonit".
S inovačními aktivitami bezprostředně souvisí výběr a nalézání vhodných pracovníků.
Bývá dobrým zvykem obracet se při hledání kandidáta na vedoucí funkci na nejschopnější a
nejvýkonnější zaměstnance své organizační složky. Někdy však můžeme být překvapeni tím,
že dříve nejlepší výkonný pracovník, ve funkci vedoucího, selhává. Oprávněně si klademe
otázku, co bylo příčinou, zda se snad tento pracovník tak změnil, kde nastala chyba?
Při analýze konkrétních případů zpravidla zjišťujeme, že tento pracovník nezvládl požadavky,
které jsou na vedoucího pracovníka kladeny. Důvody mohou být také v tom, že např. neměl
dostatečnou řídící průpravu, nezískal potřebné řídící dovednosti, nevěděl, co ho čeká, apod.
Jaké požadavky by měl vedoucí pracovník splňovat?
K základním požadavkům vedoucího pracovníka patří to, co musí znát a vědět a to, co musí
dělat, vidět stav jaký je a stav jaký má být. To znamená, aby byl schopen provést analýzu současného stavu a vytvořil si představu cíle, kterého má být dosaženo.
To, co má vedoucí pracovník dělat souvisí s nutností vytýčeného cíle dosáhnout. To znamená,
že dalším požadavkem na vedoucího pracovníka je
změnit stav jaký je na stav jaký má být. Manažer prostřednictvím řídícího procesu musí dosáhnout toho, aby výše zmíněné digitalizace podpisových vzorů nebo uplatnění
Tradiční přístup k umění vést lidi je podle Johna Adaira založený na vlastnostech a vychází z
předpokladu, že osoba, která se v určité skupině stává vůdčí osobností se jí stává proto, že má
určité vlastnosti. V oblasti výzkumů není jednotný názor. Někteří výzkumníci přiznávají, že
vůdčí osobnosti musí být obdařeny vlastnostmi očekávanými, či požadovanými v jejich pracovní skupině.
Mezi skupinou a vedoucím pracovníkem by měl být určitý společenský odstup. Ne velký, ale
přiměřený. Důvodem je to, že při zajišťování plnění úkolů musí vedoucí pracovník přijímat
někdy nepopulární opatření, která jsou směřována jak na skupinu, tak i na jednotlivce (např.
snižování počtu pracovníků v důsledku organizačních změn, apod.). Příliš přátelské vztahy
vytvářejí příliš silný psychologický tlak na vedoucího a ovlivňují jeho rozhodování. Požadavky na vlastnosti osobnosti vedoucího pracovníka by také měly vycházet z jejich užitečnosti
nebo neužitečnosti řízení ve vtahu k úkolu, skupině i jednotlivci.
Užitečné vlastnosti pracovníka uplatňované v procesu inovace
VÝKONNOST – dosahování maximálních výsledků s minimálním úsilím
PÍLE – energie a ochota k usilovné práci
ODVAHA – ochota riskovat ve věcech, které jsou někdy velkou sázkou s nejistým výsledkem
UPŘÍMNOST – odmítání podvodů, lhaní, krádeží
SEBEDŮVĚRA – víra v sebe, vlastní síly a schopnosti
SPRAVEDLNOST – schopnost být spravedlivý, nezaujatý a poctivý
MORÁLNÍ ODVAHA – pevnost odhodlání a vůle tváří tvář obtížné situaci
207
ZÁSADOVOST – schopnost pevně a trvale se držet stejných zásad (nepřevlékat kabát)
SLUŠNOST – schopnost respektovat pravidla slušného jednání a dodržovat je i v podmínkách
mezilidsky náročných
Manažer musí být kompetentní především v oblasti odborné, řídící a sociální.
Odborná kompetence zahrnuje především znalost:
• strategických cílů firmy a řízeného pracoviště
• organizační struktury
• marketingu
• finančního řízení
• personálního řízení
• technologického a informačního systému
• znalost jazyků
Řídící kompetence představuje schopnost:
• sebeřízení
• iniciace změn
• koncepčního myšlení
• plánovat činnost
• rozhodovat a řešit problémy
• organizovat práci svoji i řízených pracovníků
• definování problémů, jeho analyzování a řešení
• delegování pravomoci při zachování nutné kontroly
• pracovat s informacemi
• tvořivého myšlení
• hospodaření s časem svým i svých spolupracovníků
• uplatňovat přiměřený styl řídící práce
Kompetence komunikační a sociální vyžaduje schopnost:
• verbální i neverbální komunikace
• schopnost pracovat v týmu
• vést zaměstnance
• rozvíjet sebe i ostatní
• učit se v sociální interakci (mezilidských vztazích)
• motivovat sebe i ostatní, hodnotit je a rozvíjet
• působit na rozvoj podnikové kultury
• vytvářet pozitivní vztahy
• řešit konflikty.
• působit směrem k nadřízeným i k podřízeným
• prezentovat své pracoviště
• zvládat a zejména předcházet zátěži a stresu
• prosadit požadavky, názory, náměty
• vést jednání a vyjednávání
Jednotlivé stránky kompetencí nejsou zaměnitelné. Je také obtížné stanovit, která kompetence
je důležitější. Může se stát, že u nižších vedoucích funkcí (např.: vedoucí specializovaného
oddělení) bude mít větší váhu odborná kompetence. Střední a vyšší funkce řízení (např.: náměstek, ředitel) budou klást důraz na řídící kompetenci. Žádná úroveň řízení se však neobejde
208
bez kompetence komunikační a sociální. Prostřednictvím komunikace se realizuje řídící proces.
Čím je hierarchická odpovědnost řídících pracovníků větší, tím důležitější jsou také schopnosti řídící a komunikační na úkor specifických odborných znalostí.
Seznam literatury:
[1] Pitra, Z.: Management inovačních aktivit. Praha : Professional Publishing, 2006
[2] Pitra, Z., Úvod do moderního managementu. Praha : SVŠES, 2001
[3] Nečas, S., Klementová, R., Manager a stres. Brno : ČS, a.s., 2000
[4] Rak, R., Porada, V.: Pohled na bezpečnostní hrozby v informatice a telekomunikacích
na přelomu r. 2004/2005. In: sborník z mezinárodní konference Bezpečnost v podmínkách
organizací a institucí ČR. Praha : SVŠES, 2005
Autor:
Stanislav Nečas, doc. PhDr., CSc.
Kontaktní adresa:
e-mail:
Soukromá vysoká škola ekonomických studií, s. r. o.
Praha 8, Lindnerova 575/1
Tel. +420 284 841 027
Fax: +420 284 841 196
[email protected]
209
Fenomén globalizace a jeho vliv na obranu a bezpečnost
Jindřich NOVÝ
Abstract:
Globalization is a basic phenomenon changing a reality today. The processes of globalization
affect defence as well as security. The text is not only dedicated to a definition of „globalization“ itself, but discusses a way hoe globalization changes a systém environment related to
defence and security
Klíčová slova:
globalizace, bezpečnost státu, obrana státu,
Fenomén globalizace
V souvislosti s prácí na specifickém výzkumném záměru katedry ekonomie na Univerzitě
obrany v Brně jsem se mimo jiné zabýval také souvislostmi působení vybraných vnějších
vlivů na problematiku bezpečnosti a obrany. Jsem totiž přesvědčen, že tyto faktory jsou natolik závažné, že do značné míry vymezují podmínky pro formování vývoje ekonomiky obrany
a ekonomiky ozbrojených sil v současnosti. Chtěl bych se pokusit seznámit Vás ve stručnosti
s některými skutečnostmi, které budu předkládat spíše v podobě premis, než hotových soudů.
Zároveň je pokládám za natolik zajímavé, že si rozhodně další analýzu a zkoumání zaslouží.
Především si ale uvědomuji, že výsledkem mého dosavadního zkoumání jsou vlastně jen další
otázky, otazníky a problémy. To mimo jiné ukazuje o jak dynamický a mnohovrstevný proces
se jedná. Je to skupina problémů zahrnující nezbytně multidisciplinární přístup a to především
z hlediska pohledů politologických, sociologických, ekonomických, historizujících a dalších.
V mnoha souvislostech se není možné opírat o obecně uznané axiomatické soudy, chybí definice a ustálená tvrzení. Postoje k této problematice jsou v publikované a diskutované podobě
často rozporné a protichůdné. To je ale spíše znakem aktuálnosti problému a nutnosti jeho
dalšího zkoumání než jeho dehonestace. Klíčovým pojmem je fenomén globalizace.
V samotném úvodu dovolte několik poznámek k fenoménu globalizace. Vědomě jsem nepoužil pojem kategorie, protože jí zatím v tom navyklém slova smyslu podle mého názoru není.
V dostupné literatuře najdeme pokusy o definici, ale nikde se nedočteme, že by některý takový pokus byl všeobecně a univerzálně akceptován. Tento fenomén totiž prostupuje všemi
souvislostmi aktuální existence společnosti. Je zkoumán z hlediska politických dopadů, ekonomických vazeb, enviromentalistiky, kultury a národní svébytnosti a také v neposlední řadě
ve vazbách na problematiku obrany státu a jeho bezpečnosti. Co k tomuto problému uvést na
samotný úvod?
Především to, že to není fenomén nijak nový i když se o tuto interpretaci mnoho autorů ve
snaze po originalitě snaží.
Pravděpodobným autorem pojmenování tohoto fenoménu současné lidské civilizace byl kanadský sociolog Marshall Mc Luhan, který se věnoval výzkumu dopadu sdělovacích prostředků na společnost. V jednom svém článku v roce 1960 použil pro současný svět pojmenování „Globální vesnice“, kde vzhledem k existenci technických možností získávání, zpracování a přenosu, resp. sdílení dat budeme všichni vlastně sousedi na malé vsi. V literatuře dokonce najdeme i názory o starších pramenech.
Ve všech zdrojích se dozvíme, že fenomén globalizace je vlastně zapříčiněn několika faktory,
mezi nejdůležitější z nich patří:
210
-
technický a technologický pokrok – informatika a práce s datovými systémy obecně,
reprezentované internetem, elektronickými medii apod.;
technologické změny v podobě dynamických know-how;
akumulace mezinárodního kapitálu a tlak na finanční trhy;
standardizace postupů, hodnocení, kritérií (zestejňování) v mnoha oblastech lidského
konání. atd.;
Ani jeden z těchto faktorů (procesů) není izolovaný nebo zcela nový. Společně s jejich aplikací se role, význam a vliv „národních“ entit zpochybňuje a upozaďuje se jejich autorita. Tento
fakt vyvolává různé tendence v hodnocení vlivu tohoto fenoménu.
Pokud chceme preparovat nějaké hlavní rysy globalizace plynoucí z publikovaných analýz,
můžeme vyjmenovat např. následující:
- Komplexnost a dynamika
- Vzájemná provázanost
- Bezprecedentní povaha vztahů
- Nelineárnost procesů
Viz. Black (1999).
Na základě zkoumání předmětných souvislostí bych si dovolil připojit i několik dosud získaných tzv. „všeobecných poznatků o globalizaci“:
(srovnej s ročenkou The World Bank, červen 2000)
•
•
•
•
•
Globalizace nemá jednotně akceptovanou definici;
Vystupuje v reálném životě v mnoha formách;
Podíl států na procesu globalizace je velmi rozdílný a zpětná vazba na ně má různé
dopady;
Je fenomén úzce spojený s politickou aktivitou lidí a skupin lidí (nejedná se o fatální
fenomén);
Mění své tempo a konkrétní podoby;
Pokud se vrátím k pokusům definovat základní vazby, potom se osobně kloním k názorům,
které se opírají o konstatování (v různých podobách), že globalizace je vlastně historicky
podmíněným jevem, je faktem a dokladem vývoje společnosti, jeho přirozeným produktem,
ale také determinantem. Dnešní stav globalizace je vlastně dosaženým stupněm vývoje lidské
civilizace.
Soudy o tom, jestli je globalizace dobrá či škodlivá považuji z tohoto hlediska za nerelevantní, protože je to podobné, jako bychom se tak vyjadřovali o prospěšnosti a škodlivosti deště.
Globalizace svým vlivem přetváří vzájemné vztahy mezi zeměmi a mění dosud zažité stereotypy v hodnocení, myšlení a konání. To je jeden z nesporně výrazných vlivů globalizace.
Konkrétní hodnocení je ale závislé také v mnohém na tom, kdo a z jaké pozice globalizaci
hodnotí. Je zcela přirozené, že z tohoto důvodu bude hodnocení často velmi rozdílné.
Ekonomicky a politicky silné země, mezinárodní finanční a obchodní instituce považují globalizaci převážně za progresivní proces, prostřednictvím kterého se dostává i méně vyspělým
zemím dobrodiní posledních výsledků vývoje vyspělého světa. Ku podivu zástupci rozvojových zemí, průmyslově zaostalých regionů mají na globalizaci často zcela opačný názor. O
tomto problému se krátce zmíním v dalším, jen jej uvozuji v této části. Společnost se totiž
rozděluje podle nových kritérií a to často způsobuje problémy. (i v oblasti obrany a bezpečnosti, protože generují dosud nepoznané rizika).
Fenomén globalizace je tedy spjatý se všemi významnými obory lidské aktivity i když v různé
podobě a s různou intenzitou. Mění se tvář, struktura i systémové vazby ve společnosti. Realita (ekonomická, politická, ekologická, sociální, vojenská atd…) často vynucuje reakce ex post
211
na již působící problémy (a to je pro oblast bezpečnosti a obrany téměř typické). Pokud se
probereme odbornou literaturou, troufám si tvrdit, že nejméně 95% textů je tohoto charakteru.
Téměř absentuje vědecká prognóza vývoje a vlivu hlavních aktérů a pokud existuje, tak ve
velmi vágní podobě.
Obrana a bezpečnost – dva různé pojmy
Problém obrany a bezpečnosti je spjatý s charakteristikami vývoje společnosti v celé jejich
šířce. I když často používáme oba tyto pojmy vedle sebe, měli bychom si uvědomit, že se jedná o dva relativně samostatné okruhy problémů. Vycházejí z odlišných základů, reagují odlišnými prostředky na odlišné podněty a realizují se za pomoci odlišných prostředků.
Dovolte mi nyní několik obecných závěrů ke zkoumání naznačených souvislostí. Jsou ovšem
podstatné pro metodický postup zkoumání obou kategorií.
Pokud hovoříme o oblasti obrany, potom mluvíme především o armádě, ozbrojených silách,
konfliktech řešených pravidelnými identifikovatelnými jednotkami, které mají deklarované
cíle a poslání.
Aktivity v této oblasti jsou:
•
•
•
•
•
•
Deklarované, proklamované veřejně (z větší části);
Selektivně aplikované v závislosti na intenzitě viditelné hrozby;
Mají za úkol často odstrašit protivníka (preventivní poslání);
Realizované specificky vybranými a označenými osobami (vojáci);
Realizované jen z času na čas a na dobu omezenou mandátem vojenských jednotek;
Jejich úkolem je řešit reálný konflikt;
Pokud naopak budeme analyzovat problematiku vlivu globalizace na oblast bezpečnosti je
třeba si uvědomit, že se nacházíme ve zcela odlišných souvislostech.
Aktivity v oblasti bezpečnosti jsou zpravidla:
•
•
•
•
•
Diskrétní a „tiché“, nezveřejňované a neavizované;
Stálé, aktivní a ofenzivní – trvalý monitoring;
Práce s informacemi místo zbraní neozbrojenými lidmi;
Realizované specificky vybranými osobami zpravidla ne vojáky v uniformách;
Výrazně preventivní funkce předcházení rizikům a konfliktům;
Samostatnost těchto dvou oblastí je třeba chápat jako relativní.
Vliv globalizačních tendencí na oblast obrany
Globalizační procesy nemohou neovlivňovat tak důležitou oblast, jakou je obrana jednotlivých států. I v této oblasti však došlo v posledních nemnoha letech k zásadním změnám
v pojetí obrany.
Obecně se ukázalo, že organizace vojsk, zbraně, které byly určeny k tomu, aby odrážely vojenské nebezpečí na konci minulého tisíciletí, nebudou odpovídat na problémy tisíciletí příštího. K tomu, aby bylo možné vypořádat se s novým prostředím, bylo nezbytné, aby i problematika obrany byla koncipována na kvalitativně (to především) jiných základech. Není možné
pojednávat zde o všech souvislostech, to je časově nemožné. Takže jen dílčí shrnutí v bodech,
které dále obsahově rozpracováváme.
a) Obrana musí čelit dosud nezvyklým rizikům a impulsům k její aktivizaci;
b) Obrana se stává stále více a zřetelněji záležitostí kolektivních aktivit než individuální
věcí izolovaných států;
212
c) Mění se organizační systémy vojsk – přechod od nasazení masových uskupení
k úderným jednotkám speciálního určení podle potřeby řešení úkolu;
d) Mění se technologie a technika a s tím i taktika vedení boje. Charakteristika je
v menších jednotkách, samostatně působících, vybavených moderními zbraňovými a
dalšími prostředky;
e) Základními požadavky jsou mobilita jednotek (manévrovost), údernost (účinnost) nasazených systémů, přesnost zásahů (selekce cílů), odolnost v akci, schopnost kooperace a spolupráce;
f) Rozhodovací procesy se uskutečňují na nižších úrovních velení za pomoci moderních
spojovacích, komunikačních, zaměřovacích a sdělovacích prostředků;
g) Prvky výzbroje a výstroje jednotlivce jsou komplexní a finančně daleko náročnější;
h) Při akcích nemá docházet ke ztrátám na nezúčastněných osobách, majetku a infrastruktuře;
Jsem přesvědčen, že bychom při podrobnější analýze mohli uvést a rozvést konkrétněji i další
charakteristiky toho, jak proces globalizace ovlivňuje systém obrany.
V podmínkách konkrétně ČR je podle mého názoru záležitost konkrétního koncipování modelu obrany věcí hodnocení tří problémových okruhů. :
a) Aktivity ČR jako členské země NATO při zajišťování úkolů obrany;
b) Aktivity ČR jako členské země EU v rámci projektu Společné bezpečnostní a obranné
politiky EU;
c) Vnitřní aktivity, kterými AČR uskutečňuje nezbytné změny plynoucí z výše uvedených skutečností;
Mohlo by se na první pohled zdát, že první dva okruhy nepřináší rozporné pozice. Ale realita
ukazuje, že existují různé názory na obranné aktivity mezi NATO a EU. Tzv. transatlantické
spojenectví není ani dnes zcela bez problémů. ČR (resp. AČR) realizuje řadu úkolů v obou
systémových prvcích. Podle vyjádření oficiálních představitelů Armády České republiky a
dokumentů je pro Českou republiku prioritou členství v NATO a plnění přijatých závazků
v rámci její aktivity, ale zavázali jsme se zároveň plnit i závazky vyplývající z členství
v obranném systému EU.
Globalizace ovlivnila strategické koncepce obou uskupení. NATO sleduje budování tzv. Sil
rychlé reakce (NATO Response Force, NRF) s reakční dobou 5-10 dnů v počtu cca 1 500
osob s dobou zasazení od 30 do 120 dnů v místě konfliktu).
Obdobně v rámci budovaných obranných struktur EU se připravuje ustavení tzv. bojových
uskupení (Battle Group,BG), jako doplnění širších obranných ambicí Základního cíle 2010
(Headline Goal 2010). V roce 2007 by mělo být k dispozici 13 takových uskupení, která budou schopna zasáhnout podle potřeby.
V současné době strategické dokumenty v oblasti obrany nepředpokládají vznik konfliktu
takového rozsahu a intenzity, aby bylo třeba považovat nasazení obranných sil a prostředků za
aktuální. Nutnost reálné připravenosti na plnění přijatých cílů, která tvoří základ politického
zadání pro činnost Armády České republiky klade značné nároky na personální, ale především ekonomické zdroje, kterými armáda disponuje. Jak se v poslední době ukazuje, tak především ekonomické problémy značně limitují možnosti armády plnit všechny přijaté závazky.
213
Vliv globalizačních tendencí v oblasti bezpečnosti
Jiná situace je v oblasti bezpečnosti. Dovolím si tvrdit, že tato oblast je v současnosti daleko
složitější a komplikovanější, než oblast obrany přes všechny složitosti zajištění moderního
systému obrany státu. Je zde také více vrstev problémů, které zasluhují bližší zkoumání. Nejčastěji se v souvislosti s hrozbou pro stabilitu a bezpečnost zmiňuje problematika mezinárodního terorismu. Ovšem je třeba vidět, že jsou zde i další reálné aktivity přímo ohrožující bezpečnost. Zmíním jen etnické a náboženské konflikty (reálné, potencionální); obchodování
s drogami; masovou migraci (především ekonomickou); ekologickou nestabilitu; korupci;
praní špinavých peněz; postupující chudoba; militantní aktivistické skupiny; krádeže informací, a mnohé další. Tyto prvky každý sám o sobě a nakonec v různých kombinacích vytvářejí
stavy a situace, kdy je třeba volit zvláštní prostředky k jejich odstranění, nebo alespoň eliminaci nejdestruktivnějších důsledků.
V čem jsou hlavní komplikace v této oblasti?
Nejsme ani tak bezradní v tom, jak někdy následky odstraňovat, ale v tom, kde hledat pravé
příčiny jejich vzniku a to, zda je umíme odstraňovat s konečnou platností. Tyto konflikty i po
zásahu zpravidla vykazují další mutované aktivity.
Tyto hrozby jsou často propleteny s poměrně sofistikovaným a dobře organizovaným a vybaveným zločinem a to vytváří nebezpečné kombinace. V této oblasti neexistují žádné hranice a
žádná omezení. Není dnes žádným tajemstvím, že agentury působící v oblasti prosazování
zákona zaostávají přinejmenším deset let co se týče získávání a užití nejnovějších technologií,
zpravodajských systémů a dalších prostředků nutných k úspěšné konfrontaci se světem zločinu.
V této souvislosti se nejčastěji zmiňuje v posledních letech nebezpečí terorismu. Ve slovníčku je uvedena jeho možná definice, ale stejně jako u globalizace, je to jen pokus o definování.
Právní definice terorismu zatím není k dispozici. Na téma terorismu bylo napsáno mnoho
stránek textů a knih. Dovolím si v této souvislosti upozornit jen na některé rysy tohoto jevu,
resp. tendence, kterými se projevuje v současném globalizovaném světě.
Infrastruktura terorismu se dnes neopírá o zbraně, ale o finanční trhy, o bankovní konta a finanční toky, které působí jako živá voda na nejrůznější teroristické aktivity. Dnes je již zřejmé není možné oddělovat terorismus od praní špinavých peněz či organizovaný zločin od
obchodu s drogami. Stejně tak není možné vést boj jen proti jedné oblasti hrozeb, ale je nutné
postupovat maximálně koordinovaně.
Bezpečnostní hrozby v různých podobách mají různé nositele. Vyžadují aktivní mnohostranný přístup. V boji proti terorismu a dalším uvedeným hrozbám nepomohou armádní jednotky
a jejich masové nasazení. K tomu dochází zpravidla až ex post.
Častým a zřetelným problémem je prorůstání nositelů bezpečnostních hrozeb do oficiálních
státních struktur (korupce, vydírání) nebo skutečnost, že se takové chování stane veřejně tolerované.
Hrozby tak jak byly uvedeny jsou obtížně řešitelné vzhledem k svému rozsahu a různorodosti
působení. Proto se na tomto procesu musí podílet tolik složek. Z toho vyplývá ten nejzávažnější problém.
Tím je složitost kooperace bezpečnostních sil. Aby byly protiakce účinné, musí být mezinárodně koordinovány. A tady je v současnosti hlavní problém. Reakce oficiálních míst je pomalá, byrokratická a často vyzrazovaná v důsledku akcí protistrany. Zpravodajské služby si
chrání svá tajemství, informace, nedělí se o ně a tak je složité účinně zasáhnout.
214
Celní služba, policie, zpravodajské agentury, armáda, ministerstvo obrany, zahraničí a další
vytváří vlastní databáze informací, které nejsou vzájemně prostupné a využitelné. Ještě složitější je to v mezinárodním měřítku.
Mnohdy boj s hrozbami koliduje s obecně chápanými občanskými právy. Je velmi složité
v politické struktuře prosadit práci s informacemi například s osobními údaji tak, aby umožňovaly operativní zpravodajské využití.
Jaký je postoj ČR ke globalizaci?
Při zkoumání postoje ČR ke globalizaci je potřebné vycházet ze čtyř základních dokumentů,
které definují vztah ČR k vnějšímu světu. Definují sice jen koncepční rámec, v němž se utváří
politická rozhodnutí. V jakých dokumentech je deklarován vztah ČR ke globalizaci?
1.
2.
3.
4.
Koncepce zahraniční politiky České republiky na léta 2003 – 2006
Bezpečnostní strategie České republiky
Koncepce zahraniční rozvojové pomoci České republiky na období let 2002 – 2007
Návrh koncepce směrování ČR v rámci EU
Na akademické půdě nás bude také zajímat, jak se k otázkám vlivu globalizace na obranu a
bezpečnost staví problematika vědecké a výzkumné práce. Že není tento prvek podceněn, se
můžeme snadno přesvědčit, když nahlédneme do dokumentu „Dlouhodobé základní směry
výzkumu.“ Mezi priority výzkumu podle Rady vlády pro výzkum a vývoj také patří – Bezpečnostní výzkum. (viz. www.businessinfo.cz) V tomto materiálu se přímo uvádí základní
směry rozvoje vědeckého zkoumání na tyto a mnohé další otázky.
Pokud chceme formulovat základní myšlenky o dalším směrování ekonomiky obrany státu,
jsem přesvědčen, že daleko více, než v minulosti budeme muset svou pozornost zaměřit na
nezbytné změny, které do procesu zkoumání přinášejí vnější vlivy. Sem měla být také zaměřená pozornost mého příspěvku.
Autor:
Jindřich NOVÝ, Dr., Ph.D.
Kontaktní adresa:
E-mail:
Univerzita obrany,
Kounicova 65, 612 00 Brno
Telefon: +420 973 443 168
[email protected]
215
Inovace v sociální politice podniku
Martina PRSKAVCOVÁ
Abstract
Enterprise`s Social Policy is very disscused theme between employers at this time. There has
been very interesting concept of Enterprise`s Social Policy, which is termed as Cafeteria System. This system is flexible system for distribution of employees` facilities or care of employees, a choice is dependent on employees` preferences. Is not there another space for scientific
research? Is not there another way for innovation of Enterprise`s Social Policy, which is interested in innovation potential of each employee? Could we speculate about Enterprise`s Social
Policy, which is determined by employee no by employers? This article search some way,
innovation, how to change a traditional view at Enterprise`s Social Policy, which is afforded
without relation to employees` preferences, whishes, expectations or productivity.
Klíčová slova:
sociální politika podniku, inovace, motivace
Úvod
Předkládaný článek se po vymezení pojmu sociální politika podniku zaměří na možnost inovace stávajícího systému poskytování zaměstnaneckých výhod, který má prvky plošného systému, kdy jsou výhody přidělovány zaměstnancům pouze z titulu, že jsou zaměstnanci, bez
ohledu na jejich výkon, nápady, kreativitu atd. Pokusíme se vyjádřit možné inovace v dané
oblasti, které povedou především k systému, který by mohl v podniku zaručit přesun inovací,
nápadů, kreativních řešení od řadových zaměstnanců do života podniku.
Zaměstnavatelé se stále častěji snaží získat nové zaměstnance i prostřednictvím nabídky sociálních výhod, či kvalitní sociální politiku podniku. Avšak zatím přesně není v odborné literatuře nadefinováno, co přesně sociální politika podniku obnáší. V některých publikacích se
setkáváme například s těmito názory:
J. Hála se ve své publikaci Vnitropodniková sociální politika velmi obecně sociální politiku
firmy vymezuje jako soubor aktivit firmy, které promyšleně směřují ke zlepšení životních a
pracovních podmínek zaměstnanců, resp. určitých kategorií zaměstnanců a k zabezpečení či
udržování jejich sociální suverenity (sociálního sebevědomí kolektivu zaměstnanců) a sociálního bezpečí (převaha sociálních jistot ve vztahu k sociálním rizikům zaměstnanců) v rámci
daných ekonomických možností firmy. [1]
B. Doktorová se ve své publikaci Sociální politika podniku domnívá, že vymezení pojmu sociální politika podniku můžeme analogicky odvodit z vymezení sociální politiky obecně.
Avšak v naší podnikové praxi se jako synonymum často používá termín „péče o pracovníky“
a obsah této péče bývá proto definován výčtem oblastí péče o pracovníky. [2]
V rámci disertační práce, kterou autorka zpracovávala na téma Sociální politikou podniku a
její dopad na podnikovou praxi, bylo přistoupeno k vytvoření novějšího pohledu na danou
problematiku.
Sociální politika podniku představuje specifickou celopodnikovou činnost, jež je součástí interních aktivit CSR. Naplňuje myšlenku triple-bottom-line, která vyžaduje strategickou provázanost s ostatními aktivitami firmy s cílem vytvořit politiku preventivní, která podporuje
vazbu: dovednosti pracovníka – výsledky jeho činnosti - schopnost vyhodnocení – vliv na
postavení pracovníka, což prostřednictvím uspokojování jeho přání a potřeb umožňuje dosáhnout celopodnikových cílů. Odpovědnost za dopady sociální politiky podniku na podnik,
zaměstnance či jiné subjekty nese vrcholové vedení firmy, přesto nositelem konkrétních akti216
vit zůstává oblast personálního řízení, která zajišťuje povinnou, smluvní, dobrovolnou sociální politiku podniku, jejíž výsledky vykazují pozitivní efekty pro subjekty sociální politiky
podniku a o dalším směru sociální politiky podniku rozhoduje podnik na základě komunikace
a dohod s partnery z interního (zaměstnanci, odbory) i externího (stát, jeho organizace, ostatní
firmy atd.) okolí podniku. [3]
Inovace sociální politiky podniku
Aby bylo možné v podniku vytvořit prostředí, které bude využívat inovací, nápadů a ojedinělých řešení od zaměstnanců, musí nejprve být provedena inovace v manažerském řízení
v oblasti sociální politiky podniku, následující odstavec poukazuje na změnu manažerského
principu na příkladu Toyoty.
Klasickým příkladem inovace manažerského řízení je například Toyoty. Proč to americkým
výrobcům automobilů trvalo tak dlouho, než se v efektivitě vyrovnali japonské Toyotě?
Z velké části to bylo tím, že Američané stále nemohli odhalit radikální manažerský princip,
který byl jádrem schopnosti Toyoty neustále vylepšovat svou výkonnost. Na rozdíl od jejích
západních rivalů vedení Toyoty věřilo, že zaměstnanci v provozech mohou být něčím více
než jen kolečkem v bezduché výrobní mašinérii, že mohou řešit problémy, inovovat a prosazovat změny. Americké společnosti při vylepšování procesů spoléhaly jen na své experty, ale
Toyota dala každému zaměstnanci školení, nástroje a svolení řešit problémy, nebo předcházet
jejich vzniku. Výsledkem bylo, že Toyota využila schopností svých lidí daleko lépe než její
konkurenti. Jenže síla setrvačnosti manažerského myšlení je nesmírná. Američtí výrobci stále
hledali jiná vysvětlení pro úspěch Toyoty, a teprve až když už nezbylo žádné jiné, byli schopni přijmout fakt, že Toyota získává svou výhodu díky využití intelektuálního potenciálu
"obyčejných" zaměstnanců. Tento malý příklad ilustruje skutečnost, že manažerské ortodoxie
jsou tak hluboce zakořeněné v myšlení vedoucích pracovníků, že jsou takřka "neviditelné" a
tím pádem i "nevyvratitelné". Čím nekonvenčnější je princip inovace řízení, tím déle bude
trvat konkurentům, než se zmůžou na odpověď. Konkurenti jen těžko mohou převzít výhody
založené na síti individuálních inovací, která zastřešuje mnoho manažerských procesů a praktik. [4]
Každá inovace, její uvedení v život je závislé na lidech (zaměstnancích). Ale jak vytvořit něco
nového a přitažlivého s lidmi, jejichž charakteristikou jsou spíše poslušnost, slušnost, píle?
Pokud chce firma dodat unikátní zákaznické hodnoty, musí se zaměřit nejprve na své zaměstnance, kteří jediní mohou tyto hodnoty vytvořit. Jsou to zaměstnanci, kteří nešetří iniciativou,
představivostí a nadšením. Tyto charakteristiky se dají vystopovat např. u výrobků firmy Apple, u levného a přívětivého nábytku v IKEA.
Výše uvedené odstavce se snaží nastínit nutné podmínky inovační sociální politiky podniku,
následující výčet je dalším doplněním.
a) Sociální politiku podniku musí vytvářet prostor pro iniciativu, kreativitu, zájmy zaměstnanců.
b) Nástroje sociální politiky podniku by bylo vhodné svázat s výkonem zaměstnance, či
jeho přínosem pro firmu.
c) Sociální politika podniku (SPP) by měla vytvořit prostor pro realizaci cílů zaměstnance.
d) SPP by měla vytvořit vazbu mezi cílem zaměstnance a cílem společnosti.
e) SPP by měla přispět k inovátorskému prostředí ve firmě.
f) SPP vytváří prostor pro kvalitní podnikovou kulturu.
g) SPP musí vycházet z potřeb zaměstnanců, jelikož pro ně je především určena.
Tyto výše uvedené body by měla splňovat sociální politika podniku, která v centru zájmu
uvažuje o člověku jako zaměstnanci, který má zajímavé pohledy na práci kterou vykonává a
firmu, která je otevřená těmto novým myšlenkám, inovacím přicházejícím od řadových
217
zaměstnanců. Abychom odstoupili od tradičního pojetí sociální politiky podniku, která je vnímaná především jako další možnost odměňování zaměstnance bez vazby na výkon jeho práce,
musíme se vyvarovat následujících bodů:
a) Nástroje sociální politiky podniku (SPP) jsou vnímané jako samozřejmost bez vazby
na výkon zaměstnance.
b) Nástroje SPP jsou poskytovány všem zaměstnancům bez ohledu na jejich preference.
c) Nástroje SPP jsou poskytovány jen z důvodu, že jsou poskytovány i konkurenčními
zaměstnavateli.
Cílem inovátorské sociální politiky podniku by mělo být vytvoření podniku, který představuje
jakousi komunitu lidí, jež jsou přesvědčeni, že práce kterou dělají má smysl, vidí své výsledky práce a podle nich jsou také ohodnoceni. Lidé jsou do komunity přitahováni s pocitem
společného cíle což se může odrazit i ve vyšší ekonomické hodnotě, než v případě strnulé
hierarchicky uspořádané organizace. Řízení je založeno spíše na kolegialitě než na šéfování a
z pocitu vnitřního uspokojení vzniká oddanost, z těchto důvodů by se dala komunita označit
jako „zesilovač“ lidských schopností.
Inovátorsky pojatá sociální politika podniku se musí zbavit konvencí, chcete-li plně využít
sílu nového principu řízení, musíte nejprve uvolnit sevření, v němž je vaše představivost. Není vhodné se obávat, pokud sociální politika podniku půjde od zaměstnanců, nebude jim vadit,
že jste zrušili některé tradiční sociální výhody, které byli ve vaší společnosti zavedeny, ale do
jisté míry je nikdo nevyužíval.
Aby mohla být sociální politika podniku označena za inovátorskou, musí se zbavit především
pohledu :“Jaké zaměstnanecké výhody poskytovat?“ především na pohled „Po čem opravdu
naši zaměstnanci touží ve vztahu k jejich zaměstnáním?“ a v tomto případě nemusí jít
zpravidla o zaměstnanecké výhody, ale především o přístup ke konkrétním zaměstnancům,
k jejich profesním či osobním cílům. Velice zajímavým inovátorským přístupem v oblasti
sociální politiky podniku je tzv. Work/live balance systém, který se snaží především o vyvážení práce a soukromého života zaměstnanců, či systém neustálého kontaktu mezi matkou
na rodičovské dovolené a jejím současným zaměstnavatelem. Konkrétní inovace v sociální
politice jsou možné ve více oblastech, v následující části se zaměříme pouze na systém, který
by mohl v podniku zaručit, že nápady, které směřují od zaměstnanců mohou být využity
v daném podniku k vytvoření inovace například ve výrobě, či v systému poskytování služeb
atd.
Inovace od každého a všude
Jaká je vazba mezi sociální politikou podniku a řízením inovací v podniku? Pokud budeme
uvažovat, že středem zájmu ve firmě jsou zaměstnanci (jejich potenciál, myšlenky, schopnosti, dovednosti, kreativní přístupy atd.) můžeme označit vazbu mezi sociální politikou podniku
a inovacemi v podniku za velice silnou. V případě, že o sociální politice podniku uvažujeme
pouze jako o součásti, která je dalším možným systémem odměňování zaměstnanců, můžeme
hovořit o velice slabé vazbě vzhledem k inovacím v podniku.
Abychom mohli dostát myšlenky: „Inovace od každého a všude“, je potřeba k tomu přizpůsobit celou sociální politiku podniku, respektive proces přesunu myšlenky od zaměstnance
k zavedení inovace do života firmy. Například firma Škoda Auto, a. s. zavedla systém
Z.E.B.R.A. Podmínky pro podporu aktivit zaměstnanců se zaměřením na úspory všech nákladů, zjednodušování pracovních procesů, zlepšování kvality životního a pracovního prostředí
vytváří systém Z.E.B.R.A. V roce 2004 přispělo svými nápady, a tím se do systému zapojilo 3
890 zaměstnanců, tj. 19,3 % z nich. Celkem bylo přihlášeno 9 963 návrhů. Úspěšnost je
74,2%, přičemž vyčíslitelné přínosy činily celkem 175,1 mil. Kč. [5]
218
Podmínky úspěšného využití myšlenek, nápadů zaměstnanců do života organizace.
a) Prostor - dát zaměstnancům prostor pro vyjádření jejich nápadu.
b) Vyhodnocení - vyhodnotit daný návrh, prokonzultovat s navrhovatelem a vyjádřit zájem, či odstoupení od návrhu.
c) Realizace - realizace návrhu s ohledem na navrhovatele.
d) Přínosy/ohodnocení - vyhodnocení přínosů uvedeného nápadu a ohodnocení navrhovatele (finanční, ale i nefinanční).
e) Zdokonalování procesu - Motivace ostatních zaměstnanců k uvádění jejich nápadů
do života organizace a neustálé zdokonalování procesu uvedení inovace od řadových
zaměstnanců do reálného života firmy.
Pokud chceme v zaměstnancích vybudovat pocit, že firma je vděčná ze jejich návrhy a nápady, které povedou k efektivním změnám, je vhodné v nich odstranit typický předpoklad, že
vedoucí je zodpovědný za stanovení strategie, zavádění změn, inovací. Musíme
v zaměstnancích vybudovat pocit, že oni sami mohou dělat více, aby ovlivnili zaměření strategie jejich podniku nebo měnili podnikový model, v němž jsou spíše uskutečňovatelé, než
tvůrci strategie. A přece - pokud je cílem akcelerovat tempo strategických změn nebo plně
angažovat imaginaci a nadšení každého zaměstnance, ředitelský pohled na strategii a její formování by nebyl zcela vhodný.
Závěr
Pokud se, především ve velkých firmách, podaří odstranit byrokracii, či nadřazenost několika
desítek vedoucích pracovníků a rozšíří se prostor pro zaměstnance, jejich nápady, inovace, lze
reálně uvažovat, že v podniku se pokrok spíše zrychlí. Inovační sociální politika podniku by
měla vést firmy k názoru, že nadšení, sebeorganizace, aktivismus mohou představovat novou
hybnou sílu podniku nejen ve světě inovací. SPP by měla vést k odstranění přístupu, kdy novou myšlenku, nápad, inovaci může přinést pouze strategické vedení firmy. SPP by měla
podpořit názor, že právě řadový zaměstnanec, který má na danou problematiku odlišný pohled, může být iniciátorem změn, inovací. Tento přístup odstraní konvence a přispěje k růstu
hodnoty výstupu pro zákazníka. Cílem je umožnit zaměstnancům prostor pro vytvoření portfolia nových odvážných myšlenek, nápadů, inovací, které budou mít sílu zvedat výkonnost
dané společnosti.
Seznam literatury:
[1] HÁLA, J.: Vnitropodniková sociální politika. VUPSV , Praha 2000, [online]. [cit.
05/2006], Dostupné z: <http://www.vupsv.cz/VnitSP.pdf>
[2] DOKTOROVÁ, B.: Sociální politika podniku. DeskTop Publishing FF UK, Praha 1996.
[3] PRSKAVCOVÁ, M.: Sociální politika podniku a její dopad na podnikovou praxi. Technická univerzita v Liberci, doktorská disertační práce, Liberec 2006.
[4] HAMEL, G.: Management innovation. Harvard Business Review (2006), č.2, [online].
[cit. 05/2006] Dostupné z http://modernirizeni.ihned.cz/
[5] Škoda Auto, a. s., Výroční zpráva 2004
Autor:
Martina PRSKAVCOVÁ, Ing.
Kontaktní adresa:
E-mail:
Technická univerzita v Liberci, Hálkova 6,461 17 Liberec
Telefon:+ 420 485 352 353
[email protected]
219
Progresivní přístupy k hodnocení inovačních investic
Hana SCHOLLEOVÁ
Abstract
The investment managers value the projects with methods, these depend of three factors –
revenues, time, risk. There are the methods Net Present Value (NPV), Internal Rate of Return
(IRR) or Profitability index (PI), but these methods undervalue the projects. It doesn´t speculate about value of flexibility to use opportunities in the future. The relative profitability that
is the decision criterion will have to calculate from summation NPV and real option value.
This procedure will be fecund for both sides involved in the decision process – for firms without capital and also for investors, these want earn thanks to the right placement their capital.
Klíčová slova:
flexibilita, volatilita, hodnota projektů, NPV, IRR, reálné opce
Inovační projekty
Existuje řada firem, které mají velké příležitosti na trhu i mnohé silné stránky, ale jejich slabou stránkou je nedostatečná kapitálová vybavenost a z různých důvodů nemohou dosáhnout
na další kapitál (vysoká stávající zadluženost, neochota poskytnout bankovní úvěr malé firmě,
nedostatečná historie či velmi těžko predikovatelný vývoj na trhu jejich produktů… apod.)
V průběhu let se vyvíjí typická odvětví, která jsou cílovým sektorem pro umisťování kapitálu
z důvodu možného vysokého stupně rozvoje v nejbližší budoucnosti, což kráčí ruku v ruce i
s vysokým rizikem, které je třeba podstoupit a následně ho i řídit.
Zatímco před 10 lety bylo tímto sektorem vše, co se odehrávalo kolem počítačových technologií, přenosu informací a rozvoj celosvětových komunikačních možností, v současnosti lze
mezi zajímavé investice zahrnout zejména oblast biotechnologií a nanotechnologie.
Většina biotechnologických firem se nyní zaměřuje na vývoj nových léčiv, což přináší i spojení s odvětvím farmacie.
Další specializaci pak představuje vývoj a implementace nových technologií, např. pro sekvenování DNA či pro analýzu genetických variací, které jsou příčinou odlišné tolerance léčiv,
jejichž vedlejší účinky mohou vést k vážnému poškození zdraví či ojediněle i k smrti. Přečtení pacientovy genetické variace ovlivňující účinek léčiva v budoucnu umožní “léky šité na
míru” jeho genetické výbavě.
Moderní biotechnologie zároveň urychlí a zefektivní výrobu speciálních chemikálií a umožní
environmentálně citlivé odbourávání látek znečišťujících životní prostředí. Problematickou
záležitostí jsou zatím transgenní rostliny, které budou odolnější vůči vnějším vlivům, nebudou
vyžadovat dodatečné chemické zásahy, jejich zpracovatelné části mohou být navíc např. obohaceny vitamíny, je třeba vytvářet dokonalejší a bezpečné druhy včetně ověřování jejich vlivu
na životní prostředí.
Biotechnologické firmy jsou obvykle lokalizovány tam, kde se nachází rizikový kapitál, který
zrod těchto firem často financuje. Mnohé firmy začínají s několika desítkami zaměstnanců,
ale výrazně expandují po úspěšném vstupu na burzu či po uvedení prvního produktu na trh.
V USA jsou biotechnologie soustředěny především v Bostonu (Massachusetts), San Diegu a
San Franciscu (Kalifornie), Seattlu (Washington) v Raleighu a Durhamu (Severní Karolína) a
v New Jersey.
V Evropě se biotechnologie úspěšně rozvíjejí v Německu, Irsku a Velké Británii.
220
V České republice existuje několik prvních vlaštovek, ale domácí firmy omezuje především
nedostatek rizikového kapitálu (biotechnologický sektor je známý vysokými náklady) a omezené možnosti na něj dosáhnout.12
Nanotechnologie není přímo odvětví, ale lze jimi nazvat sbírku technik a výrobních postupů,
jejichž jediným společným znakem jsou produkty a detaily v řádu nanometrů. V souvislosti s
rostoucí popularitou nanotechnologií se stále častěji setkáváme s odhady velikosti trhu, který
vznikne přechodem od laboratorních výzkumů k průmyslové výrobě. Mezi nejcitovanější patří optimistická prognóza od National Nanotechnology Initiative13, podle níž v průběhu 10 -15
let „objem světové průmyslové produkce v nanotechnologických odvětvích přesáhne bilión
dolarů, čemuž budou odpovídat zhruba dva milióny pracovníků v sektoru."
Jaký investiční vývoj na poli biotechnologií můžeme očekávat s ohledem na naši zemi? Fakt,
že biotechnologické firmy nejsou dnes vydány na milost a nemilost výkyvům kapitálového
trhu, samozřejmě neznamená, že stojí stranou zájmu investorů.
Na trhu kapitálu se objevují subjekty, které disponují dostatkem volného kapitálu a hledají pro
něj takové umístění, které by bylo příslibem co nejvyššího zhodnocení. Při střetu nabídky a
poptávky kapitálu je třeba, aby obě strany našly kompromis svých zájmů a umožnili financováním rizikových projektů rozvoj podnikání firmy i dostatečné zhodnocení vstupujícího kapitálu.
Ve fázi výběru a hodnocení klientských společností se zvažuje zejména potenciál rozvoje, zda
mají produkty rostoucí trhy a míra jejich růstu, konkurence, hrozby a příležitosti, ale také
schopnost managementu společností potenciálu a všech příležitostí využít a kompletnost managementu jako týmu přijímajícího určitá rozhodnutí a reagujícího na podněty okolí podniku,
ať už na úrovni technických či obchodních příležitostí. Všechna tato hlediska jsou pak zvažována v souvislosti s kritérii požadovanými investiční společností, která již bývají kvantitativního charakteru a vycházejí z hodnocení údajů předkládaných uchazečem. Je-li na jejich základě investice posouzena jako nadějná, jsou pak údaje znovu ale podrobeny přezkoumání,
zda stojí na reálném základě.
Kvantitativní metody hodnocení investic
Metody hodnocení investic dělíme v základním rozdělení na metody statické a dynamické,
přičemž ty první je možné použít jen jako rychlé orientační kritérium a v samotném rozhodovacím procesu by již neměly sloužit, protože obvykle nepracují s rizikem a časem
v dostatečném rozsahu.
Dynamické metody berou v úvahu tři základní faktory promítající se do hodnoty investic –
cash flow, riziko a čas. Konkrétní metody (Net Present Value, Internal Rate of Return, Payback Period, Profitability Index) jsou pak voleny podle preferencí investujícího subjektu. Jako
nejoblíbenější je uváděna metoda NPV, důvodem není jen univerzální použití a snadná aplikace, ale skutečná vypovídací schopnost metody, která přímo uvádí, o kolik se případným
přijetím zvýší hodnota podniku, tj. zobrazuje přímý vliv na základní cíl podnikání.
Naopak metoda IRR bývá často pomíjena pro své náročnější použití (tento důvod však v době
softwarových aplikací již pominul) a nemožnost univerzálního použití – omezení pouze na
investice s konvenčními finančními toky. Jsou však případy, kdy je použití IRR jednoznačně
upřednostňováno a to jsou investice rizikového a rozvojového charakteru. Předpokladem pro
jeho použití je konvenční průběh budoucích peněžních toků z investice, požadované IRR se
pohybuje nad hranicí 30 – 35 %.
12
13
www.businessworld.cz
http://www.nano.gov
221
Všechny používané dynamické metody, ať už absolutní nebo relativní, vycházejí z finančního
plánu, z předpokládaných cash flow, délky životnosti investice a rizika a jsou tím pádem založeny na předpokladu, že firma má určitou strategii a plán, který bude dodržen bez následných úprav, tj. bez aktivní práce managementu v podniku.
A právě u rizikových projektů má vysokou hodnotu flexibilita, se kterou se v budoucnosti
dokáže management chopit nových příležitostí při růstu trhu a využívání nových příležitostí, o
kterých předem nevěděl. V horším případě pak předejít ztrátám z trvání na neziskovém projektů a včasné přemístění prostředků jinam. A tato schopnost managementu, tj. právo na změnu dřívějších rozhodnutí není v hodnotě projektu zahrnuto, ačkoli nepochybně je velmi cennou součástí.
Lze říci, že hodnota projektu je větší než jeho NPV o právo na přijímání pozdějších rozhodnutí v důsledku získání nových informací. Pojem hodnoty práva je znám z obchodování na finančních trzích, kde se pracuje i s metodami ocenění tohoto práva na pozdější změnu:
hodnota projektu = - investiční výdaje + budoucí výnosy + hodnota flexibility
Pak můžeme pracovat s NPV, která již započítává flexibilitu projektu:14
NPV* = NPV + hodnota opce
U střízlivě sestavených finančních plánů rizikových projektů se často může stát, že NPV (a
tím i IRR) nedosahují příliš vysokých hodnot. NPV je např. i záporná, protože projekt je zatížený vysokým rizikem a protože vlastníci pak v souvislosti s vysokým rizikem požadují vyšší
výnos a to NPV snižuje.
Nastává rozpor s chápáním rizika jako pravděpodobnosti odchylky od očekávaného stavu,
čímž se ale myslí nejen situace horší než se očekávalo, ale i lepší, pozitivní změny. Riziko je
proto třeba brát nejen jako nebezpečí, ohrožení, ale i jako příležitost naopak těžit z nových
možností.
A právě tento pohled přidává opční hodnota, jejíž vstupní parametry jsou z větší části stejné
jako u klasických metod hodnocení (peněžní toky související s projektem, počáteční kapitálový výdaj, bezriziková úroková míra, doba možnosti využití, která se zpravidla kryje s dobou
životnosti), ale jako nový parametr vstupuje nejistota nebo kolísavost (volatilita) prostředí,
která umožňuje využití vybudované flexibility. Měřítkem volatility jsou statistické charakteristiky (směrodatná odchylka, rozptyl – obojí v normovaných hodnotách) a na její budoucí
predikci existuje řada metod (viz Scholleová, Reálné opce).
Reálné opce bývají velmi často obsaženy právě v rizikových projektech a není-li stanovena
jejich hodnota a zařazena do procesu rozhodování, může být i velmi nadějný projekt zamítnut
pro nízkou výnosnost.
Vzhledem k tomu, že společnosti poskytující kapitál se rozhodují na základě relativní výnosnosti, je třeba udělat ještě krok od absolutního vyjádření hodnoty projektu k relativnímu, tj. ke
kvantifikaci IRR*, k čemuž lze přistoupit třemi způsoby
1) vyjádřením opční hodnoty a jejím připočtením ke cash flow prvního roku, což však odporuje faktu, že právo reagovat je v určité míře dostupné po celou dobu existence tohoto
práva, tj. po celou dobu životnosti investice.
14
222
Všechny veličiny se zahrnutou flexibilitou budou nadále značeny symbolem s indexem * (např. NPV*)
Jako příklad uveďme investici s počátečním kapitálovým výdajem 2 000 (v tis. Kč) se šestiletou životností a očekávanými ročními cash flow 600 (v tis. Kč). Při podnikové diskontní míře
10 % je investice hodnocena takto:
NPV = 613 tis. Kč
IRR = 20 %
PI = 1,31
PP = 5. rok
Investice je tedy přijatelná, ale ne pro poskytovatele rizikového a rozvojového kapitálu.
V případě, že jde o investici se zabudovanou flexibilitou plně využitelnou podle volatility
prostředí po celou dobu životnosti, tak např. v odvětví farmacie, které vykazuje směrodatnou
odchylku výnosů 97 %, je možné hodnotu flexibility vyjádřit jako hodnotu práva na budoucí
výnosy s volatilitou 97 % při bezrizikové úrokové míře 3,8 %, což odpovídá hodnotě call opce tj. při daných parametrech celkem 2 140 tis. Kč.
1) Pokud bychom připočítali hodnotu opce ke cash flow prvního roku, výsledky metod by se
změnily takto:
NPV* = 613 + 2140 = 2 753 tis. Kč
IRR* = 75 %
PI* = 2,37
PP* = 1. rok
Že tento postup není zcela korektní, napovídají zejména hodnoty IRR* a PP*, které vykazují
proporcionálně radikální změnu oproti zvýšení hodnot NPV* a PI*.
Vnitřní výnosové procento IRR je však nadhodnocené, protože opce má hodnotu po celou
dobu životnosti investice (také ji po celou dobu pomalu ztrácí), pro IRR a PP je sice výhodné,
nikoli však korektní celou její hodnotu za n let přisoudit prvnímu roku, to by doba do vyčerpání opce musela být pouhý jeden rok .
2) Vyjádřením opční hodnoty v každém roce (ale jen na tento jeden rok) a připočtením
k běžným způsobem stanoveným peněžním tokům, následně už je stanoveno IRR a investor
se rozhoduje podle kriteriální hodnoty a pro hodnotu opce v jednotlivých letech platí:
X (IN)
S (budoucí CF)
t
hodnota call opce Cn
2 000
2 613
6
2 140
2 000
2 274
5
1 738
2 000
1 901
4
1 302
2 000
1 492
3
840
2 000
1 041
2
381
2 000
545
1
42
2 000
0
0
0
Upravená NPV* je tedy
NPV = 613 + 2140 = 2 753 tis. Kč
Pro část hodnoty příslušející danému roku pak platí: ∆n = Cn – Cn-1, tedy
∆n
402
436
462
459
339
42
Po přičtení části hodnoty odpovídající jednotlivým letům ke cash flow původní investice dostáváme upravená CF pro jednotlivé roky, které zahrnují jak původní cash flow
z investice, tak hodnotu flexibility a mají tuto výši:
rok
0
1
2
3
4
5
6
upravená CF
-2 000 1 002 1 036 1 062 1 059
939
642
Z těchto CF je pak možné standardním způsobem vyčíslit hodnotu IRR* = 45 %.
223
Rozdíl mezi cash flow klasicky a cash flow upravenými o hodnotu opce, je vidět na obr. 1.
Cash flow investice s opcí
1200
1000
tis. Kč
800
600
400
200
0
1
2
3
4
5
6
rok
cash flow
cash flow s opcí
Obr. 1: Rozdíl mezi cash flow investice a cash flow s připočítanou hodnotou opce rozečtenou
podle „zůstatkové hodnoty“ v jednotlivých letech
Metody hodnocení investic pak vypovídají takto:
NPV* = 2 753 tis. Kč
IRR* = 45 %
PI* = 2,37
PP* = 3. rok
3) Vyjádřením opční hodnoty jako celku za celou dobu životnosti investice a jejím přičtením
k PV cash flow z investice získáme PV* a je možné spočítat upravený Profitability index,
který je pak používán jako kritérium rozhodování..
PI* = (PV + hodnota opce) / IN
Nevýhodou tohoto postupu je (přes relativní jednoduchost) velká závislost na použité podnikové diskontní míře, přesto bude vždy dávat minimálně stejné, ale většinou příznivější výsledky než klasické rozhodovací metody.
Jak je vidět z výpočtů výše, hodnota profitability indexu je nezávislá na zvolené metodě, jeho
výši určuje jen hodnota PV a hodnota opce, v obou případech tedy vzrostl o stejnou hodnotu,
zatímco naopak výše IRR je silně závislá na volbě metody.
Závěr
Z výše uvedeného je možné naznačit tyto závěry:
Zahrnutí hodnoty flexibility v odvětvích s vyšší volatilitou zvyšuje hodnotu investic natolik,
že může významně ovlivnit možnost získání rozvojového kapitálu, je však potřeba tuto hodnotu zahrnout do klasických hodnotících měřítek relativní výnosnosti, protože absolutní výnosnost je v tomto případě pro investory nezajímavá.
Jednoznačně v tomto smyslu vypovídá Profitability index, ale investoři rizikového a rozvojového kapitálu dávají přednost měřítku, které více zohledňuje časový aspekt návratnosti a tím
je vnitřní výnosové procento, proto je třeba najít optimální způsob, jak i hodnotu budoucí flexibility do IRR promítnout, tak aby byla zachována korektnost a souhlas použité metody jako
224
zrcadla skutečné situace v podílu na tvorbě hodnoty z hlediska časového průběhu finančních
toků.
Seznam literatury:
[1] KISLINGEROVÁ, E. a kol.: Manažerské finance. C. H. Beck, Praha, 2004, s. 714. ISBN
80-7179-802-9.
[2] SCHOLLEOVÁ, H.: Reálné opce. VŠE, Praha, 2005, s. 101, ISBN 80-245-0868-0.
[3] www.businessworld.cz
[4] www.nano.gov
Autor:
Hana SCHOLLEOVÁ, RNDr. Ing. Ph.D.
Kontaktní adresa:
VŠE Praha, Fakulta podnikohospodářská,
Katedra podnikové ekonomiky
Telefon: +420 224 098 626
E-mail:
[email protected]
225
Rozvratné inovace a český maloobchod
Viktor VOJTKO, Marie BUNEŠOVÁ
Abstract
This article applies the Clayton M. Christensen’s theory of disruptive innovations on two
examples from the czech retail area – vietnamese marketeers and discount stores. These
examples are retroactively examined and it is proven that the success of both of them can be
explained by the theory of disruptive innovation.
Key words:
Disruptive innovation, retail
Úvod
Teorie rozvratných inovací (angl. „disruptive innovations“) profesora Claytona M. Christensena (Christensen, 1997, Christensen – Raynor, 2003, Christensen – Roth – Anthony, 2004)
z Harvardu vzbudila v posledních letech především v USA mnoho pozornosti. Je to teorie
poměrně nová a přistupuje k tématu inovací inovativním způsobem. Především tím, že se snaží lépe vysvětlit a předvídat úspěšnost nových inovací, než je tomu u stávajících klasifikací na
inovace radikální a inkrementální.
V tomto článku se pokusím tuto teorii, která prozatím v našich zemích není příliš známá, popsat, diskutovat ji z hlediska stávajícího marketingového poznání a aplikovat ji na vybrané
případy z oblasti českého maloobchodu.
Co to jsou rozvratné inovace?
Pro začátek je nutné vysvětlit, v čem jsou vlastně uváděné inovace rozvratné. Nejedná se totiž
o klasifikaci, která by měla cokoliv společného se stávajícími klasifikacemi na inovace radikální a inkrementální. Rozvratné inovace jsou totiž inovace jakéhokoliv řádu, které mají potenciál rozvrátit stávající stav v odvětví.
Může to tedy být jak inovace technického charakteru, která umožní vznik nového produktu
měnícího odvětví (např. digitální vs. analogové fotoaparáty), tak i inovace spočívající v přeuspořádání hodnotového řetězce novým způsobem, který poskytuje konkurenční výhodu stávajícími konkurenty jednoduše nenapodobitelnou (např. diskonty vs. supermarkety).
Východiska teorie rozvratných inovací
Před představením samotné teorie rozvratných inovací je nejprve třeba vysvětlit její základní
východiska a uvést je do celkového kontextu:
1.
Porterovo pojetí konkurenční výhody – teorie rozvratných inovací navazuje na Porterovo pojetí konkurenční výhody a jeho vymezení a analýzy odvětví.
2.
Racionální chování firem – jelikož jsou firmy pod stálým tlakem svých akcionářů,
jsou nuceny se snažit o dlouhodobou maximalizaci zisku, ne-li dokonce i o předstihování očekávání akcionářů. Z marketingového hlediska to vyžaduje zaměřovat se na
nejvýnosnější zákazníky a investovat do oblastí s nejvyšším potenciálním výnosem,
neboť máme k dispozici pouze omezené zdroje. Při výběru komercializovaných inovací to proto u zavedených firem podporuje spíše inovace, které udržují v odvětví stávající stav (angl. „sustaining innovations“). Tyto firmy jsou také více náchylné k tomu,
aby stoupaly trhem vzhůru směrem k náročnějším zákazníkům vyžadujícím vyšší úroveň produktů, u kterých je možné dosáhnout vyšších marží. Zvláštní nebezpečí tkví
226
v tom, že zároveň s tím jsou nastavovány i filtry vnímání v organizacích, takže rozvratná inovace mimo firmu může být snadno přehlédnuta a vyhodnocena jako záležitost, která stávajícího hráče v odvětví neohrožuje.
3.
Asymetrická motivace – ta úzce souvisí s racionálním chováním firem. Znamená, že
v okamžiku, kdy někdo vstupuje na trh z jeho spodní části – tzn., že oslovuje ty zákazníky, kteří jsou nejméně nároční a jsou ochotní za produkt utrácet málo peněz, opuštění tohoto segmentu pro stávající firmy v odvětví znamená posun k lepším maržím.
Stávající firmy v odvětví tak mají asymetrickou motivaci – své nejlepší zákazníky budou bránit, ale nejhorších se zbaví snadno a bojovat o ně spíše nebudou. Christensen –
Raynor (2003) v knize Innovator’s Solution uvádí, že v případě vstupu na existující trh
s udržující inovací je šance na úspěch 6 %, je-li inovace rozvratná, pravděpodobnost se
zvyšuje až na 37 %. Asymetrická motivace tedy do značné míry nahrává těm, kdo
vstupují na trh z jeho spodní části s levnými produkty, které jsou ve srovnání se stávajícími horší, ale pro zákazníky dostatečně dobré – z historie je řada příkladů, jako
vstup japonských a korejských automobilek na americký trh, uchycení vietnamských
trhovců v ČR, atd. Je zde ovšem určité riziko, které ve stávajících publikacích o rozvratných inovacích zmíněno není – s opuštěním oblasti se fixní náklady mohou rozložit do méně produktů, ROA tak s rostoucí průměrnou hrubou marží může za určitých
podmínek paradoxně klesat! Z tohoto důvodu se nebude asymetrická motivace projevovat vždy, je třeba znát strukturu nákladů konkurence, neboť někdy pro ni může být
výhodnější bojovat i na spodní části trhu.
4.
Jednosměrnost posunu firem nahoru – vzlínání firem trhem nahoru je doprovázeno
změnami, které nelze vzít zpět. Firma musí investovat do nových produktů i procesů,
lidé jsou školeni, očekává se stále vyšší výnosnost aktiv. Nelze tak v rámci jedné organizační struktury zároveň uskutečňovat udržující i rozvratné inovace, a proto je nutné rozvratnou inovaci vyčlenit do samostatné organizační jednotky – typicky jiné firmy.
Teorie rozvratných inovací
Jako první je nutné si uvědomit, jaký je stav daného odvětví a v čem spočívá hlavní těžiště
konkurenčního boje – zdali je to funkčnost produktu, jeho spolehlivost, rychlost a způsob
dodání, nebo cena (komodizovaný produkt). To totiž určuje, co konkrétně je vůbec možné a
účelné inovovat.
Jakmile se stávající hráči v odvětví takto zaměří na některé atributy produktu, mají tendenci je
vylepšovat a samozřejmě i komunikovat inovace směrem k zákazníkům. Ovšem zákazníci se
inovovaným produktům musí také přizpůsobovat, musí se učit a jejich vstřebávání inovací je
obvykle pomalejší, než je tomu u výrobců (viz Obr. 1). Často se tak díky zpožděním a zaměřenosti výzkumných týmů i managementu stane to, že výkonnost přestřelí očekávání a využitelnost u některých či téměř všech skupin zákazníků. Zlepšuje-li se poté daný atribut produktu
dále, pro tyto skupiny zákazníků ztrácí rozlišovací schopnost. Jsou-li všechny atributy produktu dostatečně dobré, zbývají poslední rozlišovací znaky, kterými mohou být emoce, nebo
cena. Navíc, i při vylepšování atributů produktu platí meze růstu (Hesková, 2005), takže obdobné míry zlepšení lze v počátcích dosáhnout s relativně nižšími náklady, než je tomu v dalších fázích.
Typickým příkladem z poslední doby může být hon na megapixely u digitálních fotoaparátů,
kdy pro normálního uživatele zcela dostačuje hranice 5 megapixelů, nicméně výrobci stále
tento atribut vylepšují a předkládají jako hlavní pro rozhodování zákazníků. Přílišné zaměření
se na jeden atribut pak vede k tomu, že může zcela uniknout skupina zákazníků, kteří už pro
rozlišení preferují atribut jiný – v tomto případě například rychlost fotoaparátu či stabilizaci
obrazu.
227
Podstatné je, že ke zvyšování výkonnosti vedou jak udržující, tak i rozvratné inovace. Ovšem
pouze rozvratné inovace v sobě skrývají významný zdroj konkurenční výhody, který stávajícími hráči na trhu není snadno napodobitelný, a proto se pro vstup nového hráče na trh hodí
nejlépe.
Výkon
Udržující inovace
Výkon, který jsou
zákazníci schopni
zužitkovat
Rozvratné inovace
Čas
Obr. 1 – Rozvratné inovace
Zdroj: Christensen – Raynor, 2003
Rozvratné inovace lze sledovat ze dvou úhlů pohledu. Buď rozvratná inovace může vytvořit
zcela nový trh, to znamená, že se konkuruje neexistující spotřebě – zde lze nalézt analogii se
„strategií modrého oceánu“ (Kim – Mauborgne, 2005) – nebo je to inovace na již existujícím
trhu, konkuruje se tedy stávajícím hráčům. V daném případě se tedy nejvíce pro vstup hodí
oblast spodní části trhu (angl. „low-end market“).
V tomto smyslu může být vhodným doplňkem k této teorii starší, nicméně přesto velmi hodnotný, článek Hamela – Prahalada (1989) Strategic Intent (Strategický záměr), který popisuje
mimo jiné proces vynucené „kapitulace“ stávajícího hráče na trhu (neviděný strategický záměr + podhodnocená dostupnost zdrojů + nekonvenční taktika vstupu na trh → konkurenční
překvapení → částečná odpověď → past „dohánění“ (zpoždění) → prohrané bitvy → pocit
nevyhnutelnosti → kapitulace a opuštění trhu). V tomto článku je uveden příklad, kdy firma
Yamaha vstoupila úspěšně na americký trh ne ze spodní části, ale naopak z horní – oslovila
náročný trh s piány – a teprve posléze sestoupila na trh, který ji zajímal především, tedy elektronické klávesové nástroje.
Možná by proto bylo vhodnější zdůraznit, že se firma na trhu musí uchytit (a vybudovat základnu) v oblasti, která je pod reakčním prahem konkurence (nemusí jít jenom o low-end
market, ale i o high-end v případě, že konkurence není cenová), nebo je vybudování rychlejší
než reakce konkurence. Dá se i vhodně mlžit, například předstírat, že se jedná o strategii obsazení tržní niky, nebo nasměrovat konkurenci pod tlakem ohrožení k rozhodnutí přesměrovat
zdroje na přestřelení. Jiným přístupem může být strategie založená na šíření referencí, ty
nejsou dlouho vidět, nicméně fungují jako lavina, a pak už se nedají zastavit. Každopádně je
nutné mít velmi kvalitní informace o trhu a koncových spotřebitelích.
Test rozvratnosti inovací
Pro testování rozvratnosti inovací vymysleli Christensen – Raynor (2003, str. 49) následující
test:
1.
„Existuje velká populace lidí, kteří historicky neměli peníze, vybavení nebo dovednosti k tomu, aby si danou věc sami zajistili, a kvůli tomu ji nemají, případně museli využít expertízy někoho jiného, aby si ji zajistili?
2.
Museli zákazníci kvůli užití produktu jít na nepohodlné, centralizované místo?“
228
Aby byla splněna první podmínka, je potřeba na alespoň na jednu z prvních dvou otázek odpovědět kladně, nejlépe na obě.
3.
„Existují zákazníci na spodní části trhu, kteří by si rádi koupili produkt s nižší, ale dostatečně dobrou výkonností, jestliže by byl za nižší cenu?
4.
Lze vytvořit podnikatelský model, který umožňuje zajímavý zisk s nižšími cenami tím,
že získáme ‚přeobsloužené‘ zákazníky ve spodní části trhu?“
Zodpovězení těchto dvou otázek naznačuje potenciál rozvratné inovace vstupující na trh zespodu.
5.
„Je inovace rozvratná pro všechny stávající konkurenty v odvětví? Jestliže to vypadá,
že je to udržující inovace pro jednoho či více hlavních hráčů v odvětví, pak má nový
vstupující malou šanci vyhrát.“
Pouze, jsou-li zodpovězeny kladně všechny tyto otázky, navržená inovace má rozvratný potenciál. Tento test využijeme pro posouzení rozvratnosti konkrétních inovací v další části tohoto článku.
Rozvratné inovace a spotřebitelské chování
Určitým problémem teorie rozvratných inovací může být to, že prozatím není dostatečně zakotvena z hlediska spotřebitelského chování a rozhodování (a marketingu obecněji). Spotřebitelé se nechovají v řadě případů racionálně (jak je do určité míry implicitně předpokládáno) –
prostě si osvojí nějaký způsob chování a pak se ho drží (rychloobrátkové zboží, speciality).
Obecně vzato, čím je způsob chování automatičtější nebo emočně nabitější, tím hůře se mění.
Také může existovat řada překážek pro adopci zákazníků (smlouvy se stávajícími dodavateli,
atd.).
Zákazníky vnímaná hodnota produktu se navíc může zcela lišit od reálné hodnoty (odvozené
od schopnosti produktu plnit svůj účel) a zpoždění změny vnímané hodnoty může být velmi
dlouhé (u produktů, které představují společenský statut, např. Mercedes – i když jsou poslední generace velmi poruchové, svou pověst si udržuje). V tomto marketing a positioning
značek hraje velmi silnou úlohu (i když dlouhodobě špatný produkt asi zachrání těžko).
Lidé (nejen v roli spotřebitelů) mají rovněž tendenci věci posuzovat v souladu se svými mentálními modely (což je něco poněkud jiného, než Christensen uvádí, pojmu „teorie“ to zcela
určitě neodpovídá, viz pozn. č. 16, str. 26 v Innovator’s Solution – správná definice viz například Senge, 1995), objeví-li se nějaký rozpor, snaží se jej zbavit, buď tak, že změní mentální
model, nebo své vnímání/paměť. Prostě některé informace vyhodnotí, jako irelevantní
(„i když je ten můj Mercedes poruchový, je to jen výjimka“) nebo relevantní přespříliš (šance
ve Sportce). Lidská racionalita je omezená a mentální model funguje jako filtr, skrze který
vnímáme informace, což se týká jak manažerů, tak i spotřebitelů.
I přesto však lze v teorii rozvratných inovací spatřovat velmi velký přínos a výše uvedené
výhrady se pouze snaží tuto teorii rozšířit o eventuální další významné faktory zvyšující její
vysvětlovací hodnotu.
Rozvratné inovace a maloobchod
Sám Christensen ve svých publikacích předpokládá, že jeho teorii lze použít na celou řadu
odvětví, ne pouze na ta technologicky orientovaná. Díky tomu se můžeme zaměřit na rozvratné inovace v odvětví, které na první pohled jako líheň inovací nemusí vypadat – máme tím na
mysli oblast moderního maloobchodu.
Maloobchodních firem najdeme poměrně hodně i ve výčtu různých, převážně amerických,
firem a produktů (Christensen, 2003, str. 56-65), kterými dokladuje svou teorii, například:
229
•
Amazon.com – inovace v elektronické formě obchodu vstupující na trh zespodu, rozvratná
původně vůči tradičním prodejcům knih.
•
Barnes & Noble – nejdříve tato firma začala jako prodejce specializující se na nedoprodané knihy, vyvinul se z ní jeden z nejvýznamnějších maloobchodníků s knihami vůbec.
•
Katalogový prodej – firmy Sears, Roebuck a Montgomery umožnily i lidem na venkově
USA nakupovat produkty, které pro ně byly jinak velmi těžko dostupné.
•
Circuit City, Best Buy – diskontní typy prodejen s elektronikou. Rozvratná inovace je
v minimalizaci nákladů na vybavení prodejen, školení personálu apod.
•
Obchodní domy – například Macy’s v New Yorku, tato inovace byla ve své době rozvratná vůči malým, nezávislým obchodníkům, v současnosti jsou tyto obchodní domy naopak
v pozici kořisti pro jiné rozvratné inovace.
•
Kmart, Wal-Mart – jsou případem rozvratných inovací, protože tyto firmy začínaly
s prodejnami značně jednoduššími, než tehdy na trhu vedoucí obchodní domy. Nicméně
prodávaly zboží známých značek, takže nepotřebovaly natolik dobře vyškolený prodejní
personál, ani vybavené prodejny s takovou hloubkou sortimentu.
•
Toys ’R Us – tato firma je příkladem tzv. „category killera“, tj. firmy, která svou hloubkou
sortimentu v určité kategorii a nízkými cenami ničí nabídku širokosortimentních prodejen
v té samé kategorii. V tomto případě se jedná o hračky, inovace je rozvratná vůči oddělení
s hračkami v obchodních domech.
V českých podmínkách lze nalézt celou řadu analogií s výše uvedenými příklady z USA. Obdobou Amazon.com může být Vltava.cz, strategie Barnes & Noble je u nás úspěšně imitována
firmou Levné knihy, diskontní prodejna s elektronikou je OKAY elektrospotřebiče.
V další části si konkrétně vybereme dva příklady, které podrobíme Christensenovu testu rozvratnosti inovace – případ vietnamských trhovců v ČR a diskontních prodejen.
Vietnamští trhovci v ČR
Problematika vietnamských trhovců je z hlediska českého maloobchodu velmi zajímavá,
nicméně k ní existuje velmi málo údajů, na které se lze spolehnout. Ovšem i v takovémto případě lze na základě dostupných údajů, především z pozorování samotných trhovců a dat
o spotřebitelském chování, Christensenův test rozvratnosti inovace úspěšně provést.
Pro začátek je nutné situaci vietnamských trhovců lépe charakterizovat a popsat její vývoj od
roku 1989. Ve srovnání s většinou tehdejších ostatních podnikatelů v oblasti textilu a obuvi,
kteří působili v kamenných obchodech, šli původně vietnamští trhovci cestou stánkového
prodeje, který sebou nesl samozřejmě nižší režijní náklady. Vzhledem k asijské mentalitě jim
také (pravděpodobně) nečinilo velké problémy mezi sebou na různých úrovních kooperovat,
takže obvykle různí trhovci v rámci jedné tržnice nabízeli poměrně široký a hluboký sortiment v rámci dané kategorie zboží.
Rovněž logicky využili svých kontaktů do asijských zemí, ve kterých již textilní výroba pro
západní země běžela naplno, aby odtud získali zboží sice často podstatně horší kvality, než
bylo tehdy běžně dostupné zde, ale zároveň za podstatně nižší ceny. Mimoto je k jejich postupu nutno říci, že v řadě případů nebyl legální – obchodníci neplatili daně a cla, nedodržovali
záruku a standardy kvality, uplatňovali nekalosoutěžní praktiky atd.
Kdyby ovšem nebyla po jejich levném zboží i za těchto všech okolností poptávka, nikdy by
nemohli mít takový úspěch, jaký měli. Postupně bylo možné sledovat i jejich vzlínání trhem
vzhůru. V současnosti již je řada z nich v kamenných obchodech, občas se dokonce snaží zcela skrýt svůj původ, takže zaměstnávají české prodavačky a na obchodech už není nijak poznat, že majitelé nepocházejí odsud.
230
Byla ovšem tato inovace – a tím myslíme inovaci v nejširším slova smyslu – opravdu rozvratná? To se dozvíme zodpovězením jednotlivých otázek Christensenova testu rozvratnosti inovace:
1.
„Existuje velká populace lidí, kteří historicky neměli peníze, vybavení nebo dovednosti k tomu, aby si danou věc sami zajistili, a kvůli tomu ji nemají, případně museli využít expertízy někoho jiného, aby si ji zajistili?“
Na tuto otázku lze v případě textilu a obuvi odpovědět kladně, naprostá většina spotřebitelů si kupuje textil a obuv jako zboží.
2.
„Museli zákazníci kvůli užití produktu jít na nepohodlné, centralizované místo?“
I na tuto otázku lze odpovědět kladně. Kamenné obchody nelze přemístit, takže řada spotřebitelů musela kvůli nákupu textilu a obuvi navštívit větší sídlo – typicky město. Vietnamští trhovci díky strategii stánkového prodeje mohli přijet až přímo ke spotřebitelům (např. během
poutí), čímž pokryli i tuto eventualitu.
První podmínka je tedy tímto splněna.
3.
„Existují zákazníci na spodní části trhu, kteří by si rádi koupili produkt s nižší, ale dostatečně dobrou výkonností, jestliže by byl za nižší cenu?“
Ano, tato podmínka byla také evidentně splněna. I z aktuálních výzkumů spotřebitelského
chování (GfK, 2006) lze říci, že je u nás minimálně 26 % kupujících, kteří jsou obecně nenároční a vyhledávají nízkou cenu. Z výzkumů z předchozích letech, které prováděl jeden z autorů tohoto příspěvku, je možné vyvodit, že tento podíl byl na začátku nástupu vietnamských
trhovců ještě vyšší. Například v roce 1998 jednoznačně preferovalo cenu na úkor ostatních
parametrů cca 28 % kupujících.
4.
„Lze vytvořit podnikatelský model, který umožňuje zajímavý zisk s nižšími cenami
tím, že získáme ‚přeobsloužené‘ zákazníky ve spodní části trhu?“
Podnikatelský model vietnamských trhovců byl již popsán výše, nelze samozřejmě zcela přesně určit, pro jakou část trhovců tomu tak bylo, ale z velkou pravděpodobností lze říci, že
všechny faktory vedly k celkově zajímavému zisku – otázkou zůstává, kolik z tohoto zisku
reálně zůstalo obyčejným „pěšákům“ na stáncích.
5.
„Je inovace rozvratná pro všechny stávající konkurenty v odvětví? Jestliže to vypadá,
že je to udržující inovace pro jednoho či více hlavních hráčů v odvětví, pak má nový
vstupující malou šanci vyhrát.“
Ve své době, kdy vietnamští trhovci vstupovali na trh, převládaly jednoznačně kamenné obchody, případně obchodní domy. Řada provozoven byla dokonce ještě ve vlastnictví státu.
Některé řetězce sice vznikly (např. Stival – obuv), případně působily tradičně, ale všechny
v kamenných prodejnách, případně v obchodních domech. Mezinárodní řetězce začaly sice již
vstupovat na český trh, ale zpočátku především tím způsobem, že kupovaly existující maloobchodní prodejny, především potravinářské. Hráči na trhu nebyli schopni na vstup vietnamských trhovců adekvátně reagovat, už jenom z důvodu režijních nákladů spojených
s kamennými prodejnami.
Lze tedy říci, že agresivní cenovou politikou a způsobem prodeje byl postup vietnamských
trhovců inovací s rozvratným potenciálem, což lze doložit i na základě pozorování jejich vzestupu trhem. Nicméně s tím, jak se zostřuje současná konkurence (tlak retailových řetězců) a
jak se omezují další, především nelegální, zdroje výhod vietnamských trhovců, lze očekávat,
že budou, alespoň částečně, vytlačeni dalšími formami rozvratných inovací.
231
Diskontní prodejny v ČR
Další oblastí obchodu, která může být z hlediska rozvratných inovací zajímavá, jsou diskontní
prodejny. Podle Pražské – Jindry (1997, str. 757) se dají charakterizovat následujícím způsobem:
• „nemají stabilní sortiment,
• používají samoobslužnou formu prodeje,
• objekty diskontních prodejen jsou jednoúčelové, strohé,
• vybavení prodejen je jednoduché,
• prodejny jsou zřizovány na levných pozemcích,
• prodejny nemívají výkladní skříně ani průhledy do místností,
• zboží je nakupováno ve velkém, často přímo u výrobců,
• prodejní doba bývá prodloužená.“
Už z jejich cenového zaměření lze vyvozovat, že by mohlo jít o inovaci vstupující na trh zespoda.
Opět tedy aplikujeme Christensenův test rozvratnosti inovace:
1.
„Existuje velká populace lidí, kteří historicky neměli peníze, vybavení nebo dovednosti k tomu, aby si danou věc sami zajistili, a kvůli tomu ji nemají, případně museli využít expertízy někoho jiného, aby si ji zajistili?
Odpověď bude velmi podobná, jako v případě vietnamských trhovců. Obecně jsou v diskontech nabízeny předměty denní potřeby – zejména potraviny, které si v současnosti velká část
populace zajišťuje nákupem.
2.
„Museli zákazníci kvůli užití produktu jít na nepohodlné, centralizované místo?“
U této otázky je situace složitější. Expanze diskontů v ČR se nejdříve odehrávala ve větších
sídlech, takže pro řadu zákazníků byla doprava buď složitější, nebo stejně složitá, jako
v případě výběru jiného místa nákupu. V současnosti je počet diskontů již poměrně vysoký
(viz. Tab. 1) a další expanze bude probíhat spíše v menších sídlech.
Diskontní řetězec
Počet prodejen v ČR, stav k 31.12.2005
Rewe – diskonty Penny Market
159
Schwarz ČR – diskonty Lidl
124
Tengelmann ČR – diskonty Plus Discount
121
Norma
35
Coop Diskont
13
Tab. 1 – Diskontní řetězce v ČR
Zdroj: Incoma, 2006
Na první dvě otázky lze tedy odpovědět v podstatě kladně a první podmínka je tímto splněna.
3.
„Existují zákazníci na spodní části trhu, kteří by si rádi koupili produkt s nižší, ale dostatečně dobrou výkonností, jestliže by byl za nižší cenu?“
Zde lze podstatně lépe využít typologii kupujících tak, jak ji nabízí například GfK (2006).
V té je rozlišeno 8 typů kupujících, jak je nejlépe vidět na Obr. 2.
232
Obr. 2 – Shopper Typology CEE 2006 firmy GfK
Zdroj: GfK, 2006
V tomto směru je vhodné i to, že se bere v úvahu mobilita, tedy to, jak jsou spotřebitelé
ochotni autem za nákupem dojíždět. Do kategorie mobilního, nenáročného zákazníka, který
hledá nízkou cenu zcela určitě spadá kategorie „Mobilního pragmatika“ s 15 %. Samozřejmě,
že dle umístění prodejny lze oslovit i další skupiny, takže reálně oslovené procento populace
bude značně vyšší.
4.
„Lze vytvořit podnikatelský model, který umožňuje zajímavý zisk s nižšími cenami
tím, že získáme ‚přeobsloužené‘ zákazníky ve spodní části trhu?“
Tento model je představován právě definicí diskontu, jak je uvedena na začátku této kapitoly.
Konkrétně to lze podpořit ještě například údajem, že osobní náklady v diskontech typicky
dosahují úrovně cca 3 – 4 % z tržeb, přičemž u hypermarketů je to okolo 7 – 8 % a u supermarketů okolo 10 % (Pražská, 1997, str. 100).
5.
„Je inovace rozvratná pro všechny stávající konkurenty v odvětví? Jestliže to vypadá,
že je to udržující inovace pro jednoho či více hlavních hráčů v odvětví, pak má nový
vstupující malou šanci vyhrát.“
Při vstupu diskontů na český trh v devadesátých letech 20. století byli konkurenty v oblasti
rychloobrátkového zboží a potravin především supermarkety, hypermarkety a menší potravinářské prodejny. Vzhledem k výše uvedeným charakteristikám diskontů je jasné, že tyto obchodní formáty nejsou schopné dosahovat při svém fungování obdobných ekonomických parametrů.
Také u diskontů lze tedy vyvodit, že se jedná o rozvratnou inovaci, neboť byly splněny všechny nutné podmínky podle Christensenova testu rozvratnosti inovace. Dokladuje to také (GfK,
2006) neustálý růst tržního podílu diskontů – z cca 9 % v roce 1997 na 22 % v roce 2005.
Naopak snížení tržního podílu je viditelné u supermarketů – z cca 24 % v roce 1997 na 17 %
v roce 2005 – a malých prodejen – z cca 62 % v roce 1997 na 20 % v roce 2005. To jsou tedy
zástupci formátů, kteří na rozvrat v odvětví maloobchodu doplácejí.
Závěr
V tomto článku se nám podařilo pomocí aplikace teorie rozvratných inovací vysvětlit, co stojí
za úspěšným uchycením se dvou inovací v maloobchodě, a to konkrétně vietnamských trhovců v oblasti textilu a diskontních prodejen v oblasti maloobchodu s rychloobrátkovým zbožím. Ukázali jsem, že tato teorie, i přes některé drobné nedostatky, může být vhodně použita i
v odvětvích, které nejsou tolik technologicky zaměřené, jako ta, na základě nichž tato teorie
vznikla.
233
Pro další zkoumání z hlediska této teorie se nabízí také celá řada dalších inovací v oblasti maloobchodu, nejen těch, které se na trhu uchytily, ale i těch, které se na trhu neuchytili, případně se teprve chystají. Za mnohé uveďme manažerské metody jako CPFR („Collaborative
Planning, Forecasting And Resourcing“) nebo technologické inovace jako RFID („Radiofrequency Identification“).
Seznam literatury:
[1] GfK: Ročenka českého a slovenského obchodu 2005. GfK, Praha 2005. Online:
http://www.incoma.cz/download/press/698_cj_int.pdf
[2] GfK: Shopper Types in 10 monitored CEE countries. GfK, Praha 2006. Online:
http://www.incoma.cz/download/press/2006061201_graf_scheme_Shopper_Types.ppt
[3] HAMEL, G., PRAHALAD, C. K.: Strategic Intent. Harvard Business Review, May/June
1989.
[4] HESKOVÁ, M. a kol.: Kooperace. Profess Consulting, Praha 2005, ISBN 80-7259-048-0
[5] CHRISTENSEN, C. M.: The Innovator's Dilemma. Harvard Business School Press, Boston, MA, USA 1997. ISBN 0-87584-585-1
[6] CHRISTENSEN, C. M., RAYNOR, M. E.: The Innovator’s Solution. Harvard Business
School Press, Boston, MA, USA 2003. ISBN 1-57851-852-0
[7] CHRISTENSEN, C. M., ROTH, E. A. – ANTHONY, S. D.: Seeing What’s Next. Using
Theories of Innovation to Predict Industry Change. Harvard Business School Press, Boston,
MA, USA 2004. ISBN 1-59139-185-7
[8] INCOMA: TOP50 českého obchodu podle tržeb v r. 2005. Incoma, Praha 2006. Online:
http://www.incoma.cz/cz/default.aspx?path=/cz/user/freeofcharge/default.aspx&
[9] KIM, C. W., MAUBORGNE, R.: Blue Ocean Strategy. How to Create Uncontested Market Space and Make the Competition Irrelevant. Harvard Business School Press, Boston, MA,
USA 2005. ISBN 1-59139-619-0
[10] PIVODA, M.: Případové studie o podnikání. Vysoká škola podnikání, Ostrava 2003.
ISBN 80-86764-01-X
[11] PRAŽSKÁ, L., JINDRA, J. a kol.: Obchodní podnikání. Retail Management. Management Press, Praha 1997. ISBN 80-85943-48-4
Autoři:
Viktor VOJTKO, Ing.
Kontaktní adresa:
E-mail:
Katedra obchodu, Zemědělská fakulta,
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Telefon: +420 777 133 485
Fax: 387 772 705
[email protected]
Marie BUNEŠOVÁ, Ing. PhD.
Kontaktní adresa:
E-mail:
234
Katedra řízení, Zemědělská fakulta,
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Telefon: +420 602 492 541
Fax: +420 387 772 705
[email protected]

Podobné dokumenty

Revmatik č. 56 - Revma Liga v ČR

Revmatik č. 56 - Revma Liga v ČR Pražský primátor doc. MUDr. Bohuslav Svo-boda vyjádřil ve svém vystoupení přesvědčení, že historie tohoto pracoviště bude pokračovat, to znamená, že i nadále bude poskytovat svým pacientům léčbu na...

Více

tradiční jóga a současná realita

tradiční jóga a současná realita Domnívám se, že naplnění tohoto aspektu průměrného pracujícího občana středního věku poněkud schází současným programům rozvoje tělesné zdatnosti. Poskytujeme lidem rekreaci a odpočinek, ale neposk...

Více

Zde si můžete stáhnout celý článek.

Zde si můžete stáhnout celý článek. okluzního zatížení, protože se mělo za to, že okluzní zatížení implantátu před jeho oseointegrací může vést namísto kostní apozice k fibrózní enkapsulaci2, 3. Tuto teorii podporovala také domněnka,...

Více

Zintenzivnění inovačních procesů podniků a firem

Zintenzivnění inovačních procesů podniků a firem V žádné jiné oblasti nejsou inovační příležitosti méně riskantní a jejich využívání méně namáhavé. A přesto se nečekaný úspěch téměř zcela opomíjí. Vedení různých institucí jej dokonce aktivně odmí...

Více

Konsolidovaná účetní závěrka EPH 2014

Konsolidovaná účetní závěrka EPH 2014 Efektivní část změn reálné hodnoty zajištění peněžních toků (po odečtení daně z příjmů) Fond z přecenění na reálnou hodnotu zahrnutý do ostatního úplného hospodářského výsledku (po odečtení daně z ...

Více

Stáhnout jako PDF

Stáhnout jako PDF v mnoha dalších středoevropských a východoevropských zemích. Na základě těchto mezinárodních zkušeností se domnívám, že Češi mohou být s činností České asociace pojišťoven spokojeni a že ČAP může s...

Více