docJazyky v Evropě a Evropa v jazycích - Filozofická fakulta Univerzita
download 
Stížnost Transkript
Jazyky v Evropě a Evropa v jazycích - Filozofická fakulta Univerzita
Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích rok 2011 ro ník XI, íslo 1 ISSN 1802-825X 1 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích 1 Usta ad Albim Vydává: katedra bohemistiky Pedagogické fakulty Univerzity J.E. Purkyn v Ústí nad Labem Adresa: eské mládeže 8, 400 96 Ústí nad Labem Kontakt: PaedDr. Ivo Harák, Ph.D. e-mail: [email protected] Editor vydání: PaedDr. Ivo Harák, Ph.D. Technická redakce: Tomáš Suk Toto íslo recenzovali: PhDr. Ilona Balkó, Ph.D. Doc. PhDr. Karel Hádek, CSc. 2 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Poznámka recenzent a editora ísla: Všechny zve ejn né p ísp vky prošly recenzním ízením po stránce jejich obsahu. Publikace však neprošla jazykovou korekturou a za jazykovou správnost statí a jejich cizojazy ných resumé ru í auto i, nikoli redakce. Vzhledem k r znorodým národním cita ním normám, jichž auto i využívají, a vzhledem k tomu, že redakce cht la dát prostor i individuálním textotvorným zvyklostem autor , jsou citace ponechány v naprosté v tšin p ípad v autorské podob . P ísp vky jsou azeny abecedn podle p íjmení autor . 3 Usta ad Albim 4 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Toto íslo asopisu USTA ad Albim BOHEMICA s názvem Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích je v nováno prof. PhDr. Ji ímu Marvanovi, významnému Ph.D., životnímu k jeho jubileu, k 75. narozeninám, jež oslaví v lednu r. 2011. Cílem všech p isp vatel je vzdát hold jeho celoživotní badatelské práci na poli lingvistickém a pod kovat touto formou za jeho p ínos nejen lingvistické scén . * 1936, prof. PhDr. Ji í Marvan, Ph.D. 5 eské, ale i sv tové Usta ad Albim 6 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Obsah eština z druhé strany aneb eština v roli jazyka nemate ského 11 Mic h al a A d am o vi o v á ...» 14 „Nech se v duších Slovo ozve…“ 19 A lla Arc h a nh e l s k a Bia o-czarny wiat Ervina Goja 25 Gr a yn a B al ows k a Przestrze jako kategoria j zykowa 37 M iec z y s a w B a l ow s k i Písmo v Evrop a Evropa v písmu 46 Iv an B ert l Ruština v kontextu multikulturní Evropy 48 J aros lav a C e ler ov á Implicitné spôsoby vyjadrenia ukon enosti a neukon enosti minulého deja Ev a 65 u le n ov á , La d is lav Gy ö rgy , J a n a M iš k ov s k á; Ev a Sc hw arz ov á Desubstantívne slovesá v sloven ine a nem ine 88 Zd enk o D o br ík Gramatika a eština pro cizince 104 M ar ie Há dk ov á K problematice Brus jazyka eského 118 He le na C hý lov á Interkulturalita a její vliv na prom ny žurnalistické eštiny ve Spojených státech amerických A len a J ak lov á 7 130 Usta ad Albim naše vysoko nad n inou…“ eština v prozodických polemikách a F. B. Št pni ka 139 Vác lav J in dr á ek 147 Zvuková interferencia ako systémová dominanta cudzojazy nej fónickej kompetencie 166 Zd en a Kr á ov á Internetová globalizácia sveta a o s tým súvisí 173 J ar o m ír Kr š k o — ». 182 r a L en d lov á K didaktickým aspekt m jednojazy né výuky eštiny jako cizího jazyka 184 J itk a L uk áš ov á Profesor Ji í Marvan a jeho p tasedmdesátiny – nep tasedmdesátiny 194 M ira N a ev a -M arv a nov á mecká adjektivní kompozita a jejich eské sémantické ekvivalenty 202 Pat r ik M it ter Literárne vlastné mená v románe Maxima E. Matkina Mužské interiéry 213 Pav o l O d a loš Úloha jinojazy ných prvk v sou asné eské próze 223 J in d iš k a Sv ob o dov á Cudzie jazyky a preklad ako prostriedky interkultúrnej komunikácie 234 Iv an Š uš a Odborná eština a pot eby zahrani ních student 244 Kat e in a V las ák ov á 8 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Slovo úvodem Toto íslo asopisu USTA ad Albim BOHEMICA s názvem Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích je v nováno prof. PhDr. Ji ímu Marvanovi, Ph.D., k jeho významnému životnímu jubileu, k 75. narozeninám, jež oslaví v lednu r. 2011. Cílem všech p isp vatel je vzdát hold jeho celoživotní badatelské práci na poli lingvistickém a pod kovat touto formou za jeho p ínos nejen eské, ale i sv tové lingvistické scén . Všechny zve ejn né p ísp vky prošly recenzním ízením. Za jazykovou správnost statí a jejich cizojazy ných resumé však ru í autor, nikoli redakce. Vzhledem k r znorodým národním cita ním normám, jichž auto i využívali, a vzhledem k tomu, že redakce cht la dát prostor i individuálním textotvorným zvyklostem autor , jsou citace ponechány v naprosté v tšin podob . P ísp vky jsou azeny abecedn podle p íjmení autor . 9 p ípad v autorské Usta ad Albim 10 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích eština z druhé strany aneb eština v roli jazyka nemate ského M ic h a la A d a mov i ov á V letošním roce obohatila nabídku lingvistické literatury monografie Marie Hádkové z druhé strany aneb eština eština v roli jazyka nemate ského, která je p epracovanou a dopln nou podobou publikace eština z druhé strany (Hádková, 2008). Autorka se zabývá eštinou v roli cizího jazyka a za cíl si klade seznámit odbornou domácí i zahrani ní lingvistickou a lingvodidaktickou obec s okolnostmi spojenými s fungováním eštiny v roli jazyka cizího, nemate ského. Jedná se o práci teoretickou, která však staví na autor iných zkušenostech z vlastní výukové praxe. V úvodu publikace je poukázáno na bohatou historii eštiny coby jazyka cizího, p emž jsou zmín ny práce Bartolom je z Chlumce, tedy jeho slovníky Bohemá , Glosá a Vokabulá , jejichž úlohu lze snad zpochybnit, nebo pro eské žáky Karlovy univerzity nebyla eština jazykem cizím. Avšak jisté opodstatn ní nám nabízí autorka sama: „Takto se mohla eská slova dostat do pov domí student jiných národností (Pro n ž eština bezesporu jazykem nemate ským byla.), kte í p icházeli do Prahy studovat a kte í se setkali s Vokabulá em.“ (Hádková, 2010, s. 20). Pozornost je v nována i text m Ond eje Klatovského z Dalmanhorstu nebo Mat je Václava Šteyera. Autorka se zam uje i na situaci polistopadovou a sou asnou, p emž jsou reflektovány i stávající problémy oboru eština jako cizí jazyk. Teoretickými východisky, s nimiž jsou tená i seznámeni v úvodních ástech monografie, jsou pro Marii Hádkovou triadické pojetí jazykového znaku, Wittgensteinova teorie jazykových her, poznatky kognitivní lingvistiky a Stachowiakovy teorie modelování a procesuálního modelování ové innosti, které eským lingvist m p edstavil J. Ko enský. Již na základ výše uvedených teoretických východisek je patrné, že autorka vidí budoucnost oboru eština jako cizí jazyk v interdisciplinárním p ístupu ke zkoumání dané problematiky. Nejrozsáhlejší a také nejcenn jší ástí práce je tzv. modelování procesu výuky eštiny pro cizince. Modelování sestává z model jednotlivých prvk komunika ního aktu, kterými jsou model podavatele, p íjemce, sm ru komunikace, komunika ních kanál , obsahu komunikace, prost edk , zám komunikace, efektu komunikace a spole enské situace, a je dopln no o model kontext výuky. Díl í modely jsou zpracovány velmi podrobn a postihují tak nejr zn jší aspekty výukov komunika ního procesu, p emž je z ejmá reflexe Spole ného evropského referen ního rámce pro jazyky. 11 Usta ad Albim Metoda modelování je využita, nebo nabízí možnost komplexn nastínit zákonitosti výuky cizinc (na materiálu eštiny), na základ ehož je možné vytvo it teoretickou platformu sloužící praktické výuce; a potažmo tak napomoci rozši ovat pedagogickou kompetenci vyu ujících. Sou ástí pedagogické kompetence vyu ujících by m la být také schopnost úsp šn vést integraci dít te-cizince v jazykov , sociáln a kulturn nejednotných t ídách (p edevším na ZŠ), p emž takových t íd v R p ibývá. I když problematika integrace dít te-cizince není jádrem zájmu autor iny práce, je jí v nována anketní sonda, o niž je monografie obohacena oproti p edchozímu vydání. Z výzkumné sondy jasn vyplývá, že je nutné rozši ovat kompetence budoucích u itel také o tuto schopnost a pedagog m z praxe nabídnout možnost zú astnit se doškolovacích kurz . Monografie se nevyhýbá ani problematickým otázkám výuky eštiny pro cizince, k nimž pat í nap . problematika p irozeného p epínání mezi jednotlivými kódy, máme na mysli p epínání mezi spisovnou eštinou a dalšími útvary národního jazyka, jehož se b žn dopoušt jí rodilí mluv í (i v komunikaci s mluv ími nerodilými). Práv mluv ím, pro n ž není eština mate ským jazykem, ináší tato skute nost problémy p i percepci p edevším mluveného komunikátu. Poukázáno je též na rozpory panující v názorech na jednotnou i diferenciovanou metodiku ve výuce cizinc s ohledem na vzdálenost výchozího a cílového jazyka, p emž autorka je zastánkyní metodiky diferenciované respektující osobnostní specifika vzd lávaných. Monografie je svojí podstatou jedine ná, p ináší nejen celou adu odpov dí, ale na základ nového úhlu pohledu na jednotlivé ásti komunika výukového procesu vyvolává také celou adu otázek a podn cuje k hledání odpov dí na n . Domníváme se, že monografie dosáhla svého cíle a isp la k vytvo ení teoretického základu oboru eština jako cizí jazyk, který tento v decký obor nezbytn pot ebuje. 12 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Resume Czech from the second side - Czech in the role of non-mother tongue This review deals with the monograph Czech from the second side - Czech in the role of nonmother tongue by Marie Hádková, being the rewritten and completed version of Hadkova´s monograph Czech from the second side (Hádková, 2008). The book deals with the analyses of circumstances and conditions of functioning of Czech as an non-mother tongue, while the major part of the publication comes up with a detailed model of educational process, piuctured by the means of Czech, in which the reflection of the Common European Framework of Reference for Languages could be percepted. Literatura HÁDKOVÁ, M.: eština z druhé strany aneb eština v roli jazyka nemate ského. Ústí nad Labem 2010. HÁDKOVÁ, M.: eština z druhé strany. Ústí nad Labem 2008. 13 Usta ad Albim ...» – – 2006 , . , , 24 , . – . , . , « , » , , , . – , , , . , , , . , – , ( 2006- ( , , , ) 5 , , , « – » ), , . – : . . – . , . , », , :« , . , - , , , , . », CESTY KE SPISOVNÉ , « 14 EŠTIN – PRVNÍCH Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích TISÍC LET (800-1800): MALÝ PR VODCE D JINAMI ESKÉ LINGVOEKOLOGIE, . , 1992 , – QUO VADIS, LINGUA UCRAINICA. – , , , . , , , , , , !». 1991 1934-1935 « , , – . QUO VADIS, LINGUA UCRAINICA : - — , . . - , . , , . , , , , , , , , , . , , « , , , ), , homo sapiens, amans et spiritualis, ». ( 20 ) . : , – , ; ( « « »), » (« »), – ; , « ». : 15 Usta ad Albim , , , , . , , »- . » ( , – , ) , . , , , . . , – –« , . ( , , , ) , , , ». QUO VADIS... , « ... » . Klobouk dol , , ! , , , , , . , , . : . « « », , « ». , : , , , . – , , , , , . , , , , , . , , . - Brana jazykem otvíraná.... 16 , Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích , ! . , . Zlomte vaz! 17 Usta ad Albim Literatura ., Marvan J. esty ke spisovné eštin - prvních tisíc let (800-1800): Malý pr vodce d jinami eské lingvoekologie, Praha, 2006. – 296 s. , 6, 2007, 93-96. Koprivica V., Ji í Marvan: Jazykové milénium, Academia 2000, Týž: Brána jazykem otvíraná, Academia, 2004. Slavistika, B lehrad, Slavist ino društvo Srbije, 2007, 389-393. Marvan J., Prehistoric Slavic Contraction. University Park and London, The Pennsylvania State University Press, 1979. Marvan J., Pivni noslov'jan kyj kontekst ukrajin koji slovozminy. Adelaide – Melbourne, Knyha, 1983. Marvan J., Zur Entstehung des Ukrainischen aus phono-morphologischer Sicht. Zeitschrift für Slavische Philologie 43, 1983, 110-147. Marvan J., The Numeral as an Inflectional Word Class in Modern Ukrainian, 39-40 Annals of the Ukrainian Academy of Arts and Sciences in the United States. Studies in Linguistics in Honor of G. Y. Shelelov, New York, 1985, 207-217. Marvan J., Inter-Linguistics of Inflection as an Evidence of Genetic Coexistence. Melbourne, Australia and New Zealand Slavists’ Association, 1988. Marvan J., Ianua per linguam reserata (collection of articles)., Melbourne, 1990. Marvan J., Quo vadis, lingua ucrainica? Melbourne, Monash University Slavic Section, 1992. Marvan J., Status ukrajin kych dijeslivnych substantyviv i dijeprykmetnykiv. Movoznavstvo 2, 1992 (Kyjev), 3-7 Marvan J., Jazykové milénium: slovanská kontrakce a její eský zdroj. Praha, Academia, 2000. Marvan J., Brána jazykem otvíraná aneb O eštin sv tové. Praha, Academia, 2004. Marvan J., Cesty ke spisovné eštin - prvních tisíc let (800-1800). Malý pr vodce d jinami eské lingvoekologie. Ústí nad Labem, Univerzita J.E. Purkyn , 2006. Marvan J., Evropský lingvo-areál? Vesmír 87/6, 2008, 349. Marvan J., Introducing Europe to Europeans through their language – One Europe for centuries – The Euro-Czech view. Praha, Ústav bohemistických studií FFUK, 2008. 18 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích „Nech se v duších Slovo ozve…“ A lla Arc h a nh e l s k a eský p eklad) Na po est veleváženému Profesorovi Ji ímu Marvanovi – jménem všech ukrajinských slavist Osud nás svedl v r. 2006 na filosofické fakult Karlovy university v Praze, kde jsem tehdy sobila jako lektor ukrajinistiky a dokon ovala jsem svoji doktorskou disertaci. Hodn jsem slyšela o profesorovi ješt v lingvistickém sv lidech se p ed tímto setkáním jako o nejznám jším eském ukrajinistovi, autorovi známých knih, znalce 24 jazyk , skute ném encyklopedistovi. O takových íká – chodící encyklopedie i chodící knihovna. Odpov na kteroukoliv moji profesionální otázku se m nila v celou p ednášku-diskusi s uvedením takového širokého okruhu argument a fakt z tolika jazyk , že jsem se bez p ehán ní cítila vedle n ho jako žá ek. Žijeme ve sv stereotyp a výraz „chodící encyklopedie“ u nás obvykle vyvolává asociace s lov kem podivínským, nevyrovnaným, roztržitým, pono eného do svého sv ta, kde vládnou jen knihy a v da. Takováto asociace je naprosto neslu itelná s reálným profesorem Marvanem – v dcem uchváceným, zamilovaným do jazyk , lov kem energickým, kypícím radostí ze života, s nádherným citem pro humor. Je tak mladý svou duší, že (p iznám se) jsem byla vskutku udivena, když jsem se dozv la, kolik mu je let. Tehdy, v roce 2006, byl o 5 let mladší a nebýt oslavy jeho jubilea (a oslavovali jsme ho – co pro mne bylo symbolické – v jednom ze sál Klementina, teple a po domácku s víc než dobrou desítkou pokrm všech národ , jejichž jazyky profesor ovládá), ur it bych mu jeho v k nehádala. Napadlo m – to je dar Boží – uchovat si takový optimismus a duševní mládí. Profesoru Marvanovi skute závidím. V dobrém slova smyslu. Up ímn . Nebo když se zváží, že každý jazyk je nový sv t a k tomu lze ješt p ipomenout velikého Goetha, podle nichž „kolik jazyk znáš, tolikrát jsi lov kem“, pak moje závist je zcela srozumitelná. Tento lov k prožil hodn život , a v r zných sv tech – byl i u itelem, i badatelem, i diplomatem, p sobil v mnoha zemích a na všech kontinentech, snad s výjimkou Antarktidy. 19 Usta ad Albim V jedné ze svých prací, kterou jsem m la est recenzovat a p edstavit ukrajinské v decké ve ejnosti v asopise „Movoznavstvo“ – CESTY KE SPISOVNÉ EŠTIN – PRVNÍCH TISÍC LET (8001800): MALÝ PR VODCE D JINAMI ESKÉ JAZYKOVÉ LINGVOEKOLOGIE – moji pozornost upoutaly termíny lingvoekologie a ekolingvistika. Po uve ejn ní recenze jsem od profesora Marvana dostala poštou jako dárek malinkou kníže ku, vydanou v dalekém Melbournu v r. 1992, kterou napsal ukrajinsky – QUO VADIS, LINGUA UCRAINICA? V ní jsou úvahy ukrajinisty, lov ka s obrovskou zkušeností i v deckým rozhledem o nás, Ukrajincích, o naší psyché i o našem jazyce. Svého druhu epigrafem k ní se stala báse , škoda p eškoda, na dlouhá léta na Ukrajin zapomenutého spisovatele, básníka, dramatika, spole enského i kulturního erkasenka, napsaná v Praze v letech 1934-1935 „O rodná initele Spyrydona i, poklade m j“. Je p ízna né, že první vydání d l S. erkasenka uz elo sv t až v r. 1991 – již na nezávislé Ukrajin 1. Kniha QUO VADIS, LINGUA UCRAINICA je malá svým rozsahem, avšak ne náhodou lid íká: Krátká rada – dobrá rada. Jiná lidová moudrost to zobec uje – Slovo je inu co druh. Tak tomu rozum l i autor a radil nám Ukrajinc m, jak máme konat. Práv v této knize se objevuje otázka, kterou vyzvedá autor, otázka d ležitosti ekolingvistiky a uv dom ní si jazyka jako faktu ekologického. Jaká velká škoda, že tato jeho práce nebyl vydána na Ukrajin , nebo v ní prof. Marvan, s hlubokým porozum ním pro stav, problémy, perspektivy našeho jazyka odrážející stav naší spole nosti a myšlení, z eteln pojmenovává naše lingvoekologické defekty, priority, dominanty ukrajinského národn -jazykového obrození v evropském kontextu, jakož i kroky, jež bychom m li podniknout, krá ejíce v tomto sm ru. Kdybychom byli t chto rad poslušni, již dnes by náš jazyk byl „spolehlivým, istým prost edím, v n mž mohou r st a rozvíjet se lidé a národ nikoliv jako tvorové technologického pokroku (a už v podob marxistické i kapitalistické), nýbrž jako homo sapiens, amans et spiritualis, jako nejskv lejší poklad, jejž sv tu daroval B h.“ Složitost dnešní jazykové situace na Ukrajin (a to dobrých 20 rok po vydání této moudré knihy) je zp tným odrazem všech námi nerealizovaných profesorových pokyn a výstrah. Jde p edevším o tyto: politické myšlení by m lo mít na pam ti, že Ukrajina je mnohonárodnostní a mnohojazy ný stát, jehož spole ným jazykem má být ukrajinština; jazykový purismus se musí 1 eská verze této úvahy v etn „p ehost ní“ (tj. skrze absolutní rým) s podtitulem Evropská lekce z lingvoekologie v Marvanov (Academia 2004), str. 258-266. 20 erkasenkovy básn byla uve ejn na (dále zmín né) knize „Brána jazykem otvíraná“ Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích opírat na specifi no v jazyce (na jeho „pravdy“), má být zorientován nikoliv na „odvrhování“ ur itého jazyka a p stování jazykov dné xenofobie („vše cizí je špatné“), ale na životnost a schopnost ukrajinštiny k samostatnému vývoji; je t eba zaujmout zodpov dné stanovisko k p enášení do ukrajinštiny zkušenosti jiných jazyk , jazykových teorií a „vn jších model “. My jsme vskutku jak p ejícná rodina u lože smrteln nemocného: rádi za n j dáme i sv j život, ale léka e, odborníka nevoláme, ba dokonce se nedomýšlíme, že v bec existuje. Za ú inné léky p i takovéto diagnóze profesor Marvan celkem správn považuje shromaž ování ke spole né úloze lingvst jakýchkoliv postranních ambic, uskute bez ní mezinárodní spolupráce, organizování mezinárodních deckých „tým “ – to jsou ony d ležité prost edky ukrajinské ekolingvistiky. Le máme to, co máme – naše „týmy“ specialist (a to jak politik , tak i odborník -jazykov dc a všech uv dom lých-nelhostjených) se dodnes nedokážou shodnout na otázce jazyka, ani na otázce jazykové standardizace. Situace p ipomíná velice dob e autorem popsané megapolitní džungle, v nichž jsme jakoby pohromad , ale nikdo nikoho nepotkává, neslyší a nechápe. Avšak i nejdelší noc má sv j konec. Velice by se mi cht lo v it, že my všichni tak n jak proz eme a za neme spole – a jazykov dci p edevším – „považovat jazyk p edevším jako vnit ní systém, schopný lov ka-barbara (jenž vál í, hledá konflikty, ideologizuje, xenofobn se distancuje od jiného lov ka) p etvo it v Božího tvora, v obraz Boží na zemi“. ed tím, než jsem za ala psát tuto esej, jsem se ješt jednou pozorn zahloubala do tení QUO VADIS … Není pravda, že „cizinec… nikdy nem že porozum t“ a dát smysl tomu, co se d je s námi a s naším jazykem. Klobouk dol , pane profesore! Jaká neskonalá škoda, že šanci, o níž píšete na záv r svého zamyšlení nad osudem Ukrajiny, Ukrajinc , ukrajinství a ukrajinštiny, jsme zatím nevyužili! Neposlechli jsme on ch rad. Já jsem však p esv ena: poslechnem! I nastane ten as, kdy i u nás „jazykov dec p estane být ideologickým sluhou“ a stane se jedním ze „zvolenc Božích“, jenž zazpívá „národu žalm osvobození“ (S. erkasenko). Mne jako v dce v pracích prof. Marvana vždy uchvacovalo to, co se táhne ervenou nití skrze všechny jeho lingvistické výzkumy: hledá a nachází nikoliv to, co národy a jazyky rozjednocuje, ale to, co nás všechny sjednocuje. A navíc vždy pobízí svého tená e myslet – souhlasit i nesouhlasit s autorem, ale myslet, analyzovat, dávat smysl jazyku a jazyk m nejen jako prost edk m komunikace, ale jako zp sobu vnímání, nazírání, chápání sv ta. V tom je, podle mne, nejvyšší decká hodnota jeho vysoce profesionálních a mimo ádn zajímavých knih, psaných takovým bohatým a košatým jazykovým materiálem, že se z toho až zatajuje dech. 21 Usta ad Albim Ony jeho exkurze do stovek jazyk sv ta, mapy, které skýtají tená i možnost spat iti jev globáln , ve všech vzájemných souvislostech a vzájemných vlivech. A vskutku – Brána jazykem otvíraná … Mnoga ljeta Vám, vážený pane profesore! Dávejte nám i nadále radost potkávání s Vámi a s Vašimi knihami. Nech Vás B h chrání a dodá Vám síly i elánu sta it uskute niti vše, co ješt zamýšlíte. Zlomte vaz! 22 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Resume Alla Archanhel ska: “Let the Word resound in souls…“ Professor Marvan, though a ‘walking encyclopaedia‘ dealing with more than 100 languages, offered a special message for Ukraine at the threshold of its independence. The time comes to understand and follow his advice according to which the spiritual potential of language is able to transform man from the “technological barbarian of the present into a real human being of the future, the image of God on Earth.“ It was his immense experience and scholarly competence thanks to which proved here the axiom “a stranger cannot understand” to be wrong. Actually he found a recipe how language and all languages which disunite can unite us through his linguo-ecological principle according to which they are not just means of communication but, first of all, way of perceiving, regarding, and grasping our world. Literatura ., Marvan J. esty ke spisovné eštin - prvních tisíc let (800-1800): Malý pr vodce d jinami eské lingvoekologie, Praha, 2006. – 296 s. , 6, 2007, 93-96. Koprivica V., Ji í Marvan: Jazykové milénium, Academia 2000, Týž: Brána jazykem otvíraná, Academia, 2004. Slavistika, B lehrad, Slavist ino društvo Srbije, 2007, 389-393. Marvan J., Prehistoric Slavic Contraction. University Park and London, The Pennsylvania State University Press, 1979. Marvan J., Pivni noslov'jan kyj kontekst ukrajin koji slovozminy. Adelaide – Melbourne, Knyha, 1983. Marvan J., Zur Entstehung des Ukrainischen aus phono-morphologischer Sicht. Zeitschrift für Slavische Philologie 43, 1983, 110-147. Marvan J., The Numeral as an Inflectional Word Class in Modern Ukrainian, 39-40 Annals of the Ukrainian Academy of Arts and Sciences in the United States. Studies in Linguistics in Honor of G. Y Shelelov, New York, 1985, 207-217. Marvan J., Inter-Linguistics of Inflection as an Evidence of Genetic Coexistence. Melbourne, Australia and New Zealand Slavists’ Association, 1988. Marvan J., Ianua per linguam reserata (collection of articles)., Melbourne, 1990. 23 Usta ad Albim Marvan J., Quo vadis, lingua ucrainica? Melbourne, Monash University Slavic Section, 1992. Marvan J., Status ukrajin kych dijeslivnych substantyviv i dijeprykmetnykiv. Movoznavstvo 2, 1992 (Kyjev), 3-7 Marvan J., Jazykové milénium: slovanská kontrakce a její eský zdroj. Praha, Academia, 2000. Marvan J., Brána jazykem otvíraná aneb O eštin sv tové. Praha, Academia, 2004. Marvan J., Cesty ke spisovné eštin - prvních tisíc let (800-1800). Malý pr vodce d jinami eské lingvoekologie. Ústí nad Labem, Univerzita J.E. Purkyn , 2006. Marvan J., Evropský lingvo-areál? Vesmír 87/6, 2008, 349. Marvan J., Introducing Europe to Europeans through their language – One Europe for centuries – The Euro-Czech view. Praha, Ústav bohemistických studií FFUK, 2008. 24 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Bia o-czarny wiat Ervina Goja G ra y n a Ba lo w s k a Ervin Goj by regionalnym laskim poet , który urodzi si 6. czerwca 1905 r. we Frýdku na sku Cieszy skim. Zadebiutowa stosunkowo pó no, w wieku 29 lat, w 1934 r. tomikiem poezji Spiwajuco pia . Wiersze by y napisane w laszczy nie – laštin – jak sam poeta nazywa j zyk swojej wypowiedzi artystycznej (por. Balowska 2008, 2010; Duli enko 1996; Hannan 2004). J zyk ten stworzy na bazie gwary górnoostrawskiej – mowy swego rodzinnego miasta Frýdka, podnosz c do rangi j zyka literackiego1. Ervin Goj publikowa swoje laskie wiersze pod pseudonimem Óndra ysohorsky i pod nim by i jest obecnie znany szerszemu dobiorcy nie tylko w Czechach, ale i zagranic 2. Poezja laska powstawa a w latach 1931-1977 i zosta a wydana w ca ci przez prof. Ji ego Marvana i Pavla Gana w Niemczech w 1988 roku pod tytu em Lašsko poezyja 1931-1977. Nied ugo po tym fakie, 19. grudnia 1989 r., poeta zmar . W naszych rozwa aniach zajmiemy si prezentacj poetyckiego obrazowania w twórczo ci Ervina Goja na podstawie analizy semantycznych kontekstów nazw barwy bia ej i czarnej3. Kolory bowiem te zajmuj w kulturze okcydentalnej szczególne miejsce. R. Tokarski twierdzi, e „jako nazwy barw achromatycznych wy amuj si z sieci semantycznych zale no ci istniej cych mi dzy barwami chromatycznymi. B c syntez wszystkich barw i zarazem najlepszymi ilustracjami kolorów w potocznym rozumieniu tego s owa, tworz swój w asny mikrokosmos znacze ” (Tokarski 1995: 60)4. Konotacje semantyczne obu nazw barw wyst puj ce w j zyku pozwalaj ustali referencje prototypowe, na podstawie których wnioskujemy o istnieniu przeciwstawienia bieli i czerni. Potwierdzaj to ju cho by definicje s ownikowe obu wyrazów zawarte w Slovníku spisovného jazyka eského (Slovník… 1989). Podstawowe znaczenie leksemu bílý to ‘zabarvený jako istý sníh nebo v bec jasn zabarvený (opak erný)’, natomiast leksemu erný to ‘mající barvu sazí (opak bílý); tmavý, temný (opak sv tlý)’. Na podstawie aktualizacji znacze obu nazw kolorów w okre lonych kontekstach mo na stwierdzi , e powy sze przeciwstawienie sprowadza si przede wszystkim do opozycji jasny – ciemny, dobry – z y, przy czym bia y posiada konotacje pozytywne, czarny – negatywne. Porównajmy szereg adekwatnych wyra z j zyka czeskiego o charaterze warto ciuj cym: bílý den, bílá holubice, bílé sv tlo, bílý list, bílá vrána oraz erná noc, erné myšlenky, erný nevd k, být na erné tabuli, erná ovce, erný pátek, erný trh, erná ko ka itd.5 To koresponduje tak e z utrwalon symbolik obu barw w kulturze europejskiej. W. Kopali ski (1988) zauwa a, e kolor bia y symbolizuje niewinno , prawd , czysto , prostot , uczciwo 25 6 . Usta ad Albim Badacz przywo uje tak e przyk ad staro ytnych kap anów i druidów, którzy nosili bia e szaty liturgiczne, a na ofiar wybierali bia e byki. We wczesnochrze cija skiej sztuce aposto owie i starcy z Apokalipsy byli przedstawiani równie w bia ych szatach, podobnie jak Chrystus w chwili przemienienia na górze Tabor. Na Wschodzie biel to symbol starsze stwa i wy szo ci. Kolor czarny za w sztuce europejskiej symbolizuje z o, fa sz, nico , ob , pokut a tak e b d7. Wed ug tradycji czer oznacza na Wschodzie niskie urodzenie, niewol , ni szo . Badaj c semantyk bieli i czerni, R. Tokarski przytoczy spostrze enia A. Wierzbickiej, która stwierdzi a, e zwi zki semantyczne mi dzy kolorem bia ym i czarnym odzwierciedlaj obecne w codziennym ludzkim do wiadczeniu kategorie typu dzie i noc (Tokarski 1995: 36n.), stanowi ce referencje prototypowe8. Przytoczone powy ej definicje s ownikowe omawianych tu nazw barw achromatycznych zawieraj jednak tak e inne wzorce-prototypy: dla bieli jest to nieg, dla czerni za sadze. Natomiast na podstawie frazeologizmów obecnych w j zyku czeskim mo emy wskaza i inne prototypy charakterystyczne dla powy szych barw, np. dla bieli – papier: bílý jako papír; dla czerni – giel: být erný jak uhel // mít o i/vlasy erné jako uhel itp.9 Poni ej nasz uwag skoncentrujemy na przedstawieniu poetyckiego obrazowania w wierszach Ervina Goja na podstawie konotacji semantycznych nazwy barwy bia ej i czarnej wyra onych leksemami, takimi jak: bjé y, b awy, b , st ybérny, st ybér any, erny. W pierwszej kolejno ci zaprezentujemy konteksty zgodne z opozycj bia y – czarny = dobry – z y, wyra aj ce ogólne cechy konotacyjne – odpowiednio – ‘dobro’ oraz ‘z o’. Nast pnie przedstawimy tak e konteksty reprezentuj ce zachwianie powy szej antonimii, w których biel b dzie wyra cech znaczeniow ‘z o’, czer za cech ‘dobro’10. BIA Y (BJÉ Y) – ogólna cecha konotacyjna ‘dobro’ 1. Konotacja ‘czysto ci’, ‘niewinno ci’, ‘pi kna’ Biel kojarz ca si z czysto ci i niewinno ci przywo uje obraz pi kna, delikatno ci i subtelno ci. Poetycki opis m odej kobiety w bia ej sukni niesie z sob pozytywne warto ciowanie: W twoje pohyby e wléwaju | wélny obilo a spjéwaju | p es bjé e šaty s rudym pasém (17511). Podobn wymow posiadaj konteksty odnosz ce si do bawi cych si dzieci, np. do dziewczynek w bia ych chusteczkach: W bjé ych šate kach, w erwénych ope kach, | hraju e d i w žó tych moji kach (110), czy te do dzieci biegaj cych podczas zabawy, których powiewaj ce na wietrze bia e koszulki zosta y porównane do skrzyde : Košulky jak béj e sk yde ka mo e | a sp wy jak kwjétka wes ane 26 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích spjéwo e (120). ‘Niewinno ’ reprezentuje tak e kontekst, przywo uj cy obraz bezbronnego ma ego dziecka podczas snu: il – k la matek sk énu mo h awu | nad d eckém w snu a ru ku b awu? (152). 2. Konotacja ‘ wiat a’, ‘jasno ci’ Kolor bia y pojawia si w takim znaczeniu g ównie w opisach pi kna przyrody. Jest to na przyk ad pogodny i upalny dzie w Taszkiencie, kiedy s ce znajduje si w zenicie: pod bjé ym óncem modreho po éd a | strakate barwy rozhadzuje park (590). W innym miejscu s ce poeta obdarza przymiotem iskrz co bia e: Jed iny bohu, ehynucy asém, | spokojny kruhu, tak isk awo bjé y (565) – obraz ten przywo uje na my l fizyczne zjawisko rozgrzania metalu do bia ci. Koresponduje z tym tak e grupa nominalna srebrny ton, stanowi ca ciekawe odniesienie do jaskrawego wiat a dnia, kiedy s ce znajduje si w najwy szym punkcie niebosk onu: po ed a w žó tym šašu h eje. | St ybérny tón nabjéro modry d Konotacj cech ‘ wiat a’ i ‘jasno ci’ osi ga ónco (291). poeta tak e poprzez u ycie skonwencjonalizowanego okre lenia srebrny ksi yc, które ewokuje obraz jasnej ksi ycowej nocy, pi knej i po yskuj cej: St ybérny m ic z e na stary ym (7), | w st ybérnym m icu nad kupolnymi m stami, | ch j noc e wznošo jak harfa rozehrano , horo, bych, abysmy byli sami, | abysmy šeptém m uwili, ež zrod i e rano (640). Przymiotnik srebrny wyst puje tak e w po czeniu z innymi rzeczownikami, tworz c grupy nominalne wyra aj ce pi kno ksi ycowej nocy: srebrne fale, srebrne noce, np.: odli e mi st ybérnymi wélnami | nebo we hw zdach, taškéntske aryky (542), Už sw o hw zd tajnos e barwi krowy. | W st ybérnych nocach m uwim, hory, s wami (23). 27 Usta ad Albim 3. Konotacja ‘nadziei’ Za pomoc przeno ni bia y ptak, pos aniec s go bia. Zwiastuje on lepsz przysz ca nawi zuje poeta do symbolu pokoju – bia ego dla regionu skiego, z którego pochodzi Ervin Goj. Przynosi wi c nadziej na lepsze jutro, poniewa pokój i wolno uto samione s tutaj z sytuacj , kiedy nie b dzie ju biedy, g odu i cierpienia. Wizja ta jest wyra nie ukierunkowana na wschód. Stamt d bowiem w latach trzydziestych XX w. poeta spodziewa si nadej cia pr dów rewolucyjnych: Do m eži ernych kolóniji wle i | z wychodu, pose s ónca, bjé y wtok (301). Niektóre konteksty wyra enia bia y ptak, wyst puj ce w wierszach z tego okresu, stanowi manifest poetycki autora: widzia bowiem on swoj twórczo jako misj odkrywania z a i niesprawiedliwo ci w wiecie oraz niesienia ludziom nadziei na popraw , cho by kosztem w asnego szcz cia. Przebywaj c poza ziemi rodzinn , cierpia z tego powodu, cierpia równie z powodu niesprawiedliwo ci, jaka dotyka a mieszka ców jego regionu. Cierpienie to gor czka, która trawi, prowadzi do zniszczenia. Ale z popio ów powstaje na nowo jak mitologiczny ptak Fenix. Powsta jednak ju inny, odmieniony, oczyszczony – bia y ptak z bia ymi skrzyd ami: W horé ce s ónco m spoli o a z pope a | wyférknu bjé y wtok (308), Z špin ernych mi naros y bjé e sk yd a (333), Moje sk yd a su bjé e. | Wyros y z kérw h adneho sérca (348). CZARNY ( ERNY) – ogólna cecha konotacyjna ‘z o’ 1. Konotacja ‘zagro enia’ Leksem czarny pojawia si cz sto w kontekstach, w których aktualizuje si jego przeno ne znaczenie: ‘z owieszczy, z owró bny’. Wyniszczenie terenów przemys owych, zanieczyszczenie rodowiska, zmiany, jakie dokonuj si w regionie ze szkod dla przyrody i jego mieszka ców – wszystko to napawa groz wra liwego poet : O erno hrózo mojéj dómowiny. | Hérd o mi škér i owiano pia (285), Mi uhel šachet zast horske o i, | wšaj wid ch éném e ernej barwy (565). owró bn wymow posiadaj tak e konteksty, w których wyst puj zwroty czarna chmura/czarne chmury i czarny cie . S one wyrazem niezadowolenia robotników z ich ycia, z warunków pracy. Przyczyn takiego losu widz w wyzysku: z ych warunkach pracy i niskich acach. Dlatego te realizacje tekstowe wyrazu czarny w tych u yciach stanowi ostrze enie dla warstw posiadaczy, e taki stan doprowadzi do buntu robotników, który ci gnie na nich zas kar . W tym przypadku wi kszo on kontekstów stanowi fragmenty z u yciem zwrotów czarny cie , czarna chmura/czarne chmury, gdzie desygnat chmura dookre lany przez epitet czarna jest wyrazem 28 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích ej wró by – nadci gaj cego zagro enia i z owieszczych wypadków, m.in. strajków robotniczych: Wstowómy rano eš e w [...] | We md obach eš e spi e wy | a erny wóm térho sny (35), A masy lud i jak erny mrak | ulicami tohnu – napnuty z ak (85), Už mra na erne ukazuju zmjénu: | w edm ach už syrény za y du (50), Za swjéro e nad lónském erny kruh. | W Or owej h mio cyk opi po onazy. | Én jedén rozkaz a skamé wzduch (98). Wiele kontekstów odnosi si tak e do zagro enia zwi zanego z drug wojn wiatow . Poeta stosuje tu metafory, np.: czarna groza, czarny niepokój, czarna przepa , czarna rozpacz. Konteksty niejednokrotnie dotycz strachu cz owieka przed wojn , l ku przed mierci czy l ku matki o syna walcz cego na froncie, np.: každu matku we sw e p la matek sni w ernej zowra i | nad swojim zradzénym kliném. | S u | nad umjérajucym syném (699). Dotyczy to tak e odniesienia do symbolu faszystowskich Niemiec – czarnej swastyki: ezhy e sw t w swastyce-pau in , | cho eje hrózu jeji erny znak (496), czy odwo ania implicite do okre lenia noc wojny przywo anego za pomoc metafory czarny sen: ym, že znowa uz u swoje hory [...] | že wšecko pozdo e jak erny sén (462). 2. Konotacja ‘ mierci’ Symbolem zag bia ostrawsko-karwi skiego w wierszach Ervina Goja s ha dy odpadów przemys owych dominuj ce w krajobrazie, porównane przez poet do katafalków. Ha dy prymarnie konotuj barw czarn ze wzgl du na swój sk ad. W regionie górniczym s to najcz ciej odpady z kopal lub odpady przemys owe z hut zajmuj cych si przetwórstwem w gla. Katafalki równie konotuj barw czarn , która w naszej kulturze stanowi symbol oby. Porównanie wi c ha d do katafalków jest niezwykle symptomatyczne: intensywny rozwój przemys u to „ mier ” pi knego regionu beskidzkiego Tu ha dy o jak erne katafalky, | kóminy-swjé ky w bu ce wichrów m u (282). Inne atrybuty zwi zane z pogrzebem, np. wiece i wieczniki, wyst puj ce w wierszach Ervina Goja konotuj natomiast biologiczn mier wielu mieszka ców tego regionu: a roba ekaju. | O i Pawloska e usmjéwaju. […] | Zha ino e, swjé ky, p y d Druhe swjé ky zaswjé o w swjé nikach ernawych (217). Wszechobecno y strómku dw d i ach ekawych? | mierci wyra a na przyk ad po czenie przymiotnika czarny z rzeczownikiem krematorium: W p amé ach m e nojw šich duchów kw t. | [...] Krématoryjum erne je ce y sw t (91). Wra enie, e mier obecna jest tu niemal na ka dym kroku, osi ga poeta poprzez zastosowanie szeregu grup nominalnych z przymiotnikiem czarny, np.: czarny rok (Swjé ky na Boži narodzéni? | Kdo rožnu ich w tym ernym 29 Usta ad Albim roku? [...]| By a to cudzo ruka na kérchow ? | ekni mi, kaj je twój hrób? 645), czarna krew ( erno krew nóm b ži z a 54), czarne strupy (Strupy erne zém obros y 54), czarna trumna (Co weze e, wozy, p es ulice b awe? | Truh y erne a uhli kérwawe 217; Nap edku w pismach lubo nazadku we wo e truh a erno 176), czarny ski kurz (W ernym lónskym prachu | w rno | ži ze štyróch ostat o krew 98), czarna kopalnia jako miejsce mierci (Nic e estra i. | Ani ostatni s owa moje, | pisane krejdu umjérajucych ruk | na wózek štol e | w ernej šach e | pod Besidami 398). Symboliczne uj cie mierci jako czekaj cej wrony w metaforze erno mér eko odwo uje si do semantyki symbolu s pa ‘ptaka siedz cego na usch ym konarze drzewa na pustyni i oczekuj cego na mier zdobyczy, by j po re ’. Dzi ki temu odniesieniu trwanie w bezczynno ci wron nabiera cech z owrogich. Ich bowiem pojawienie si zawsze b dzie zwiastowa o mier : Wrany ekaju | na ho ych strómach | p ed s óncem kérwawym. [...]| wrany, | k re ekaju | s osudnymi w ami. | A erno smér | eko, | ež rozpad e e sw t | do w nych | p epa i (394–395). 3. Konotacja ‘smutku’, ‘brzydoty’ Pesymistyczny wyd wi k posiada szereg kontekstów, w których aktualizuje si znaczenie leksemu czarny jako ‘brudny, powalany’. Przywo ywany jest tu mi dzy innymi przemys owy krajobraz regionu ostrawskiego, który charakteryzowa si wszechobecnym py em w glowym i dymem z kominów zak adów przemys owych, co ewokowa o ponury obraz szaro ci i brudu takich elementów, jak ziemia rodzinna poety, Ostrawa, sztolnia itp., a nawet nieg: Zrod pod horami (271), h m , erny kraju a zém a erny by wzduch, | od Odry po Olzu ep erwany ruch (109), pozdraw ernej Ostrawy (170), Co ep o h eje, w ernych što ach škér i (214), sk yd a sférknute k ernému s ehu (256). Na osiedlach robotniczych, które czekaj na promyk nadziei, tak e w ada smutek, przygn bienie i brzydota: Do m eži ernych kolóniji wle i | z wychodu, pose s ónca, bjé y wtok (301). Kilkakrotnie w analizowanym materiale pojawia si okre lenie czarny ch op. Mo e to by górnik, ale te rolnik. Jako górnik jest pokryty py em w glowym. Jednak okre lenie to nie odnosi si tylko do wygl du zewn trznego opisywanego m czyzny. Przywo ajmy szerszy kontekst: ha dach w bud e e zrod a, | p y ha dach pérw i roky sni a, | p y ha dach žiwot swój skón y a. [...]| Co erni ch opi ju hledo e, | co w Ostrawicy nažgoro e? | Jak smo u Ostrawicu mo e (171). Jak wida , nie idzie tylko o m czyzn pokrytego py em w glowym czy te o cz owieka w brudnym ubraniu. Odczytuj c szerszy kontekst – ha dy, szopa jako miejsce zamieszkania, a wi c bieda, ci ka praca w kopalni – widzimy m czyzn utrudzonego yciem i prac , zm czonego, o niezdrowym 30 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích wygl dzie. erny ch op to m czyzna przygn biony i nieszcz liwy, a obraz ewokuje uczucia smutku i wspó czucia dla niego z powodu jego trudnego ycia. Realizacj tego znaczenia leksemu czarny potwierdza równie inna realizacja tekstowa, dotycz ca m czyzny uprawiaj cego ma o urodzajn rol , przyt oczonego ci arem ci kiej pracy i biedy: Kraw dwoje w po e sužowanych, | po bokach dwoje d ecek up akanych, | na polu kaménitym uh šarpaju. | Za nimi bi a erny ch op ihaju. | Kaj zwjé a a kaj ow k tu za ino? | Co s owo – zém beskidsko e p eklino (195). BIA Y (BJÉ Y) – cecha konotacyjna ‘z o’ (zachwianie antonimii) 1. Konotacja ‘ mierci’ Srogo zimowej aury zosta a przywo ana przez Ervina Goja dzi ki odniesieniu do prototypowego wzorca bieli – niegu w takich wyra eniach, jak: bia y krajobraz, bia y nieg, bia y ch ód, bia a mier . Za ich pomoc realizowne s metaforyczne obrazy, m.in kryzysu gospodarczego lat trzydziestych XX w. w zag biu ostrawskim: Co wéd o nad st echami dymiace kóminy | o eludsko i bjé ej krainy? (48) czy bitwy pod Stalingradem: ch ohn , k re sp améni y | rowiny s bjé ym s ehém, bjé ym h adém | a s bjé u smér u tam p ed Stalingradém (662). Niektóre realizacje tekstowe leksemu bia y odnosz si do wydarze z ycia poety, szczególnie za do jego pobytu w szpitalu. Wówczas ca e otoczenie by o bia e: bia y wiat, bia e prze cierad o, bia e rolety, bia e drzwi, bia e ka, bia e siostry. Ewokowa o ono codzienn potencjaln obecno mierci, np.: No bjé y sw t ezha i z ak | w o ekowa u twojich kroków (766), Nic euwid iš okrém bjé ej p achty, | pod k ru za dobi o jedno sérco (775), Rolety bjé e, bjé e dwe y | a bjé e óžka, sestry bjé e. | Každu hod inu zwón ude y... | Znowa e zaw u bjé e chwile (766). Pobyt w szpitalu wywo uje u poety refleksj nad nietrwa ci , ulotno ci ycia ludzkiego: la spi sw tów w jednym ludskym sércu, | a k la nocy p y m icu pélnym, | k j hory w kruhu w st ybér anym sw tle | jak sny z tajno i ži o wyrostaju (775). 2. Konotacja ‘smutku’, ‘cierpienia’ Leksem bjé y zosta wykorzystany do porównania bia ych ust i policzków kobiety do jej siwych osów. Bia ust i policzków wskazuje, i kobieta ta cierpi: jej twarz jest bia a, blada ze strachu o syna i z l ku przed wojn – znajduje si w schronie podczas nalotu b 31 ostrza u: Odpow w o ach Usta ad Albim napisano | jed inej matky w ub žisku. | Tam ona ed i up akano, | w sklep p y masce a p y pjésku, | a jeji usta su tak bjé é | jak jeji lica, jeji w asy; | w modrawe ži y jejich ruk | wkli éno hlawa je w harwasu (430). Biel jako symbol ‘niewinno ci’ i ‘czysto ci’ zosta przez poet tak e zestawiony z krwi przelan jako symbolem niesprawiedliwo ci spo ecznej, przez co osi gn wyra ania przez t barw cechy ‘dobro’: ewinno b on efekt odst pstwa od w lesach, w horach leži. | ewinno krew cestami m sta b ži (61). Z podobnym zabiegiem mamy równie do czynienia w przypadku innego kontekstu, w którym biel sukni bogatej kobiety zestawiona jest z bied panuj w ród ni szych warstw spo ecze stwa. Wymowa tej metafory jest jednoznaczna: poeta wini wy sze warstwy za panuj ce z o, bied i niesprawiedliwo stosunków spo ecznych w latach trzydziestych XX w.: a by , co wid im w dam , | eusmjéwa a by e na m . | Do twojich bjé ych šat e wpi a | špina, co ty i zawini a (173). CZARNY ( ERNY) – cecha konotacyjna ‘dobro’ (zachwianie antonimii) Konotacja ‘pi kna’ Konteksty leksemu czarny, konotuj cech ‘pi kno’, odnosz zewn trznego kobiety. Mamy tu do czynienia z odwo aniem si prototypowego, jakim jest si g ównie do opisu do podstawowego wzorca giel. Przedstawiana kobieta jest m oda i powabna, ma czarne oczy ( ek j ymianka dry no hew p ykro i | a na m poz e z welkych ernych o i 7; erne o i m a. | Pod nami w ny ym 108), czarne brwi (Ty ewjéš, žech wpi | w krew swoju w os twój a erne obo i 178; Z p eh ybni duše hled o mawe o i | spod široko klénutych ernych obo i 232), czarne w osy ( ter m uwi s žó tu uku a s twojim ernym w asém 351; Wérše su éme. W ter w nich hraje | jak roz s twojim ernym w asém 355; W brunatnych rukach e pélne p ody | a w ernych w asach wjé ec rudych róži 489). Pi kno kobiety podkre la jej ubiór – czarna suknia z przypi do niej czerwnon ró : erwéne usta a rozkwjétajuco | róža erwéno na ernych šatach (771). Odwo uje si tu poeta do utrwalonego znaczenia czerni jako koloru szyku, elegancji, dobrego gustu. W innym miejscu, w kontek cie o wyra nym zabarwieniu erotycznym, podkre la natomiast pi kno cia a kobiecego poprzez przywo anie wspomnienia mi ci zmys owej: A bjéym krokém mróz p ychod i. | Spomjénky downe w izbu wod i. | Spomjénky na twój erny klin | Wes ane pér i. Wélny win (131). 32 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích W kilku przypadkach spotykamy si tak e z odniesieniem do pi kna przyrody. S to przede wszystkim opisy elementów przyrody o ywionej – ptaków, owiec czy psa, np.: erni wtocy esu w žó tych d óbokach s amu pro h ézdo (351), erne hejno wtoków toh e | nad bjé ymi polami bawélny (592), Stado owec e pase na mhlistym stérnisku: | iwo wélna za wélnu, wélna za wélnu. | A každo wélna mo ernu h awu | a ekej zabe i w š eka u erneho psa (808). * * * Wybrane do analizy przyk ady tekstowej realizacji znacze omawianych tu nazw barw wskazuj , e Ervin Goj wykorzystywa z jednej strony skonwencjonalizowane cechy semantyczne bieli i czerni, buduj c je jak na schemacie antonimii bia y – czarny = dobry – y, tak i na schemacie odwróconym bia y – czarny = y – dobry, z drugiej za strony w typowy dla siebie sposób je modyfikowa . Wyra na jest wi c tu symbolika europejska: biel to m.in. czysto , niewinno , jasno , wiat o, pi kno, nadzieja i w opozycji do niej czer to zagro enie, mier , smutek, brzydota, ale tak e biel to mier , smutek, cierpienie, a czer – pi kno. W wierszach Ervina Goja pojawia si tak e szereg przyk adów u metaforycznych bed cych innowacjami semantycznymi poety. Porównajmy chocia by takie, przytaczane powy ej metafory, jak: swjéro e nad lónském erny kruh; ha dy o jak erne katafalky; krématoryjum erne je ce y sw t; swjé ky zaswjé o w swjé nikach ernawych; rowiny s […] bjé ym h adém itp., co potwierdza owa R. Tokarskiego, e „J zyk poetycki umo liwia znacznie pe niejsze dotarcie do g boko nieraz ukrytego kulturowego t a nazw barw i zarazem pokazuje wielokierunkowo semantycznych transformacji, jakim podlegaj konotacje barw wyra ne w ogólnej odmianie j zyka” (Tokarski 1995: 10). Przypisy 1 Na temat cech systemowych laszczyzny por. np. Balowska 1999, 2008; Duli enko 1996, 1998; Hannan 2004. 2 Szerzej na temat biografii poety, pseudonimu literackiego, kontrowersji wokó jego twórczo ci, koncepcji j zyka i narodu laskiego patrz, np. Balowska 2008, 2010; Um lecký a lidský odkaz... 1992, Óndra ysohorský... 1996; tam tak e obszerna literatura przedmiotu. 33 Usta ad Albim 3 Na temat kolorystyki w poezji Ervina Goja patrz Balowska 2008. Semantyk barw zajmuje si wielu badaczy, por. np. Tokarski 1995; Grzegorczykowa, Waszakowa 2000, 2003; tam szczegó owa bibliografia tego zagadnienia. 4 Powszechnie przyj ty dwudzielny podzia barw wyró nia barwy monochromatyczne, czyli proste i achromatyczne, czyli niekolorowe (por. Encyklopedia... 1973, s. 217). Barwy monochromatyczne obejmuj pomara czowy, ró ne kolory, b ce kolejnymi pasmami t czy: czerwony, ty, zielony, niebieski, b kitny i fioletowy. Barwy achromatyczne za (bia y, czarny, szary) obejmuj ró ne odcienie szaro ci pomi dzy biel i czerni . Barw charakteryzuj jej ciwo ci takie jak: odcie , jasno , nasycenie i czysto , przy czym nasycenie zale y od domieszki wiat a bia ego, czyto 5 za od domieszki barwy czarnej. Przyk ady pochodz z nast puj cych publikacji: E. Mrha ová, M. Balowski, esko-polský frazeologický slovník, Ostrava 2009; Wielki czesko-polski s ownik frazeologiczny, red. T.Z. Or , Kraków 2009. Por. tak e odpowiednie zwroty w j zyku polskim: bia y dzie , bia y go b, bia a karta, bia y kruk; czarna noc, czarne my li, czarna niewdzi czno , by na czarnej li cie, czarna owca, czarny pi tek, czarny rynek, czarny kot itd. 6 Jako kolor pogrzebowy za biel symbolizuje nadziej . 7 Kolor czarny na oznaczenie oby jest zwyczajem rzymskim, zapo yczonym u staro ytnych Egipcjan (por. Kopali ski 1988: 176). 8 R. Tokarski (1995) mówi tu o referencjach prototypowych dla bieli i czerni w rozumieniu kwantytatywnym (dzie – noc). W dalszej cz ci prezentuje w asne ustalenia dla obu kolorów tak e w znaczeniu kwalitatywnym (por. s. 36-60). 9 W polszczy nie prototypem j zykowym dla bieli oprócz dnia i niegu jest mi dzy innymi tak e mleko, co wynika z definicji leksemu bia y zawartej w (1978) – ‘maj cy barw w ciw owniku j zyka polskiego M. Szymczaka niegowi, mleku’ – np.: bia y jak nieg // bia y jak mleko. Porównajmy tak e definicj leksemu czarny ( ownik... 1978) – ‘maj cy barw w ciw w glowi, sadzom’ – np.: czarny jak sadza // czarny jak w giel. Inne wzorce prototypowe dla obu barw w znaczeniu kwalitatywnym por. Tokarski 1995: 36n. 10 Analizowany materia pochodzi ze zbioru wierszy Lašsko poezyja 1931-1977 ( ysohorsky 1988). 34 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích 11 Cyfra obok cytatu oznacza numer strony tomu Lašsko poezyja 1931-1977, na której znajduje si przytaczany fragment. Literatura Balowska G., 1999, Jiné a stejné v jazyce Óndry ysohorského. In: M. echová, D. Moldanová (eds.), Jinakost, cizost v jazyce a v literatu e. Ústí nad Labem, s. 200–205. Balowska G., 2000, Formowanie si idei laskiego j zyka literackiego. „Socjolingwistyka” 16, Kraków-Katowice, s. 85-96. Balowska G., 2008, Lašské dílo Óndry ysohorského. Kapitoly z lexika. Acta Slavica et Baltica UK, Praha. Balowska G., 2010, Spisovná laština Óndry ysohorského. In: Marie Kr mová a kol., Integrace v jazycích – jazyky v integraci, Praha, s. 307-318. Duli enko A.D., 1996, Úvahy o lašském literárním jazyce. In: Óndra ysohorský 1905-1989. Frýdek-Místek: Muzeum Beskyd, s. 48–54. Duli enko A. D., 1998, Jazyki ma ych etni eskich grupp: status, razvitije, problemy vyživanija. In: Jazyki ma yje i bolšije..., Tartu, s. 26–36. Encyklopedia Powszechna PWN, t. 1, Warszawa 1973. Grzegorczykowa R., Waszakowa K., 2000, Studia z semantyki porównawczej. Cz. 1, Warszawa. Grzegorczykowa R., Waszakowa K., 2003, Studia z semantyki porównawczej. Cz. 2, Warszawa. Hannan K., 2004, Laština Óndry ysohorského. In: Sta i zmienno w j zyku i literaturze czeskiej XX wieku. Konstanty a prom ny v eském jazyce a literatu e XX. století, M. Balowski, J. Svoboda (eds.), Wa brzych, s. 65-80. Kopali ski W., 1988, ownik mitów i tradycji kultury, Warszawa. ysohorsky Ó., Lašsko poezyja 1931-1977. J. Marvan, P. Ghan (eds.), Köln-Wien 1988. Mrha ová E., Balowski M., 2009, esko-polský frazeologický slovník. Ostrava. Óndra ysohorský 1905-1989. 1996, Frýdek-Místek: Muzeum Beskyd. Slovník spisovného jazyka eského. Díl I, Praha 1989. 35 Usta ad Albim ownik j zyka polskiego, 1978, M. Szymczak (eds.), T. 1, Warszawa. Tokarski R., Semantyka barw we wspó czesnej polszczy nie, Lublin 1995. Um lecký a lidský odkaz básníka Óndry ysohorského. 1992, K. Bogar (eds.), Frýdek–Místek: Muzeum Beskyd. Wielki czesko-polski s ownik frazeologiczny, 2009, T.Z. Or 36 (eds.), Kraków. Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Przestrze jako kategoria j zykowa M iec z y s a w B a l ow s k i Przestrze nale y do jednego z dwu podstawowych wymiarów (zwanych te formami istnienia) wiata pozaj zykowego. Niektórzy zaliczaj j do nielicznych poj leksykalne (por. Wierzbicka 1994). Jednak przestrze uznawanych za uniwersalia – przynajmniej w j zyku – nie istnieje niezale nie. (Przypomnijmy tutaj – cho by w dwu zdaniach – dwa skrajne pogl dy filozofów na ten temat. Newton rozumia przestrze jako co pierwotnego, samowystarczalnego, niezale nego od materii, niezdeterminowanego przez materialne przedmioty, które w niej si znajduj . Natomiast np. Leibniz i Clark uwa ali j za co wzgl dnego, zale nego od znajduj cych si w niej przedmiotów, okre lonego przez porz dek wspó istnienia rzeczy. Takie rozumienie przestrzeni mo na prze na poj cia: przestrze fizyczna i przestrze psychologiczna, której cz ci jest przestrze mentalna i zykowa.) Przestrze (równie w j zyku) zatem jest ograniczona i prymarnie zorientowana przez istnienie postrzegaj cego podmiotu. Cz owiek bowiem chc c cokolwiek zdefiniowa , musi u poj przestrzennych (chwila jak okiem nie zmierzy ). Wed ug kognitywistów „Stosunek cz owieka do przestrzeni okre la si miar ogarni cia, oswojenia, zasiedlenia, zaw adni cia, [czyli mo liwo ci ] jej pokonywania. […] To, w jaki sposób cz owiek traktuje przestrze , jest [...] zwykle wyrazem do wiadczenia przez niego otaczaj cego wiata, zatem to sposoby my lenia i rozumienia w ciwe tylko cz owiekowi determinuj eksploracj przestrzenn ” (Kita, s. 54). Trzeba tu podkreslic, e „Do wiadczenie czego stanowi [...] form poznania, eksplorowania, to znaczy dok adnego zbadania, poszukiwania, przyjrzenia si czemu ”, dlatego zmys wzroku jest najbardziej uprawomocniony i uprzywilejowany w poznawaniu przestrzeni, jest niejako prymarnym wyznacznikiem poj przestrzennych. Dostarcza najwi cej informacji o przestrzeni i orientuje nas wzgl dem okre lonych punktów, czyli – rzecz by mo na – decyduje o stopniu jej rozpoznania i poruszania si w niej, a w sposób po redni konceptualizowania jej w umy le, a nast pnie w j zyku. Mo emy wi c przyj , e psychologiczna przestrze percepcji jest w takim stopniu obiektywna, na jaki pozwalaj cz owiekowi jego zmys y. „W ciwa reprezentacja poj ciowa rozwija si w pe ni na podstawie mowy. S owo usamodzielnia, uprzedmiotawia odzwierciedlane podobie stwo, które staje si znaczeniem” (Szewczuk 1990, s. 434). Jednym z wa nych momentów dla procesu tworzenia si m.in. spostrze przestrzennych jest zatem nazwanie przedmiotów, zdarze , relacji. J zyk, umo liwiaj c powstawanie struktur poj ciowych, rozszerza mo liwo ci powi kszenia si recepcyjnego. Przestrze obiektywn poznaj cy podmiot mo e wi c postrzega 37 pola przez pryzmat Usta ad Albim przestrzeni mentalnej, percepcyjnej, nazywaj c przedmioty i relacje wiata pozaj zykowego na tyle adekwatnie, na ile pozwalaj mu jego zmys y oraz j zyk, w którym percepcja zmys owa znajduje odzwierciedlenie. Jako przyk ad tego zespolenia przywo ajmy dwa z dziewi ciu przyk adów wyra ania przestrzeni 1, a mianowicie illativus i ablativus. Oba te aspekty lokativu by y dawniej postrzegane np. zarówno przez j zyk czeski, jak i polski. Dzi sytuacja wygl da inaczej. Podobnie jak niektóre inne j zyki indoeuropejskie, j zyk polski semicznie nie rozró nia tych kategorii, dlatego dzisiaj spotykamy stwierdzenie do sklepu w znaczeniu ‘w kierunku sklepu’, jak i ‘do wewn trz sklepu’, odwrotnie ni w j zyku czeskim do obchodu i k obchodu. Por. zabawy dzieci: biegniemy do sklepu i z powrotem. Wró my jednak do poj cia przestrzeni w kognitywizmie. Fakt, e co jest pierwotne, podstawowe, centralne, uniwersalne, e co wy ania si bezpo rednio z naszego do wiadczenia fizycznego, nie oznacza jednak, by by o ono jedynie spraw takiego w stwierdzaj Lakoff i Jahnson, „Ka de do wiadczenie dokonuje si kulturowych” (Lakoff. Johnson 1988, s. 81–82). Dlatego pierwotno nie do wiadczenia. Jak na szerokim tle implikacyj w odniesieniu do przestrzeni nale y rozumie jako efekt: a) do wiadczeniowo ci i fizyczno ci faktu (nie jego teoretycznego uj cia) – poj cia przestrzenne bowiem musz powstawa czy wy ania si z takich do wiadcze , jak wstawanie, le enie, poruszanie si , podnoszenie i upuszczanie przedmiotów itd., a wi c zwi zanych z ruchem, b) biologiczno ci cz owieka – wyposa eni jeste my w zmys równowagi, informuj cy nas o pozycji w przestrzeni, z niego wynika egocentryzm w okre laniu takich pozycji jako PRZÓD– TY /PLECY/ZAD, CZO O–STOPY (np. na czele pochodu, u stóp gór) itd. c) pierwotno ci w stadiach rozwoju osobniczego – „baza do wiadczeniowa” poj przestrzennych mie ci si w prze yciach okresu niemowl ctwa, zak ada znajomo takich poj , jak GÓRA–DÓ , d) powszechno ci – do wiadczenia te z natury s dost pne (wr cz obowi zkowe) dla ka dego cz onka ludzkiej spo eczno ci, u ytkowników danego j zyka. Na bazie tych w nie czynników mo emy wydzieli podstawowe relacje (a tym i poj cia) przestrzenne, do których zaliczymy: 1 Jako przyk ad ró norodno ci w j zyku mo na przywo nast puj sytuacj . W wi kszo ci j zyków naturalnych wyst puje dziewi podstawowych umiejscowie przypadkowych, które w wi kszo ci w j zykach s owia skich s wyra one leksykalnie (nie fleksj ): w, przy (u), na, nad, pod, przed, za, mi dzy, doko a. J li jeszcze po aczymy z tzw. kierunkiem, opisanym przez L. Hjelmsleva (La catégorie des cas, „Acta Jultandica” VIII, 1939, z. 1, s. 95–96): zero, plus i minus kierunek. W tym przypadku trzeba mie punkt odniesienia (zwykle mówi cy, ale tak e i inny). 38 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích a) horyzontaln (jak prymarn ): GÓRA –DÓ , wy aniaj si z do wiadczenia zwi zanego z grawitacj (postawa wyprostowana); b) wertykaln (jako sekundarn ): PRZÓD–TY , a tak e Z BOKU, o zwi zana ze wzrokiem i ruchem (STAN : ZMIANA STANU); c) relacj porównania: W–POZA, czyli poj cia wewn trz i zewn trz czego , inaczej mówi c granice przedmiotów/zjawisk i ich rozci ci, a tak e inne wtórne PRZED–ZA–OBOK itd. Dalsze poj cia przestrzenne s niejako pochodnymi powy szej triady, np. BLISKO–DALEKO, czyli odleg od granic przedmiotu, WYSOKO , SZEROKO , ODLEG , czyli wymiary rzutowane na o horyzontaln lub wertykaln itd. Taki pierwotny system posiada dwie wspó rz dne, którego odniesieniem jest ego, podmiot mówi cy (por. np. zwrot u stóp góry, nie na dole góry) i dane zawarte w j zyku w postaci RELATUM i LOKALIZATOR, o których powiem nieco pó niej. Jednak aby pierwotne poj cia przestrzenne, b ce efektem czy niejako wy aniaj ce si z pierwotnego do wiadczenia, wesz y do j zyka, powinny spe nia warunki typu lingwistycznego: a) powinny stanowi uniwersalia nie tylko w planie leksykalno-semantycznym, ale tak e w planie gramatycznym, b) sk adniki pierwotnych poj przestrzennych powinny by licznie reprezentowane w planie wyra ania, rozumianym jako statystyczna reprezentacja struktury morfo-semantycznej j zyka, ju cho by z tego wzgl du, e za pomoc poj przestrzennych okre lamy tak e i inne poj cia (np. z rado ci skaka do góry = ‘bardzo radowa si ’). Podstawowym poziomem wyra przestrzennych w akcie komunikacji s zdania lokatywne. W wielu pracach „spacjologicznych” stwierdza si , e struktura zdania lokatywnego jest oparta na trzech wyk adników: a) REFERENTA – czyli podmiotu zdania lokatywnego, który nie jest wyposa ony w wyspecjalizowany wyk adnik gramatyczny, z regu y jest nim przypadek podstawowy (w j zyku polskim czy czeskim – mianownik), przy czym w j zykach indoeuropejskich Nom maskuje dystynkcj mi dzy podmiotem aktywnym (np. w zdaniu kauzytywnym) a podmiotem zda nieprzechodnich (typowych dla zda lokatywnych); na ten aspekt referenta zwracaj uwag generatywi ci; b) CZASOWNIKA – (drugim wyk adnikiem) jest czasownik w zdaniach lokatywnych, którym jest by , sta , le , siedzie itp. czyli wspomniany juz ruch wyra ony leksykalnie – ka dy z tych czasowników presuponuje (czy implikuje) w asn charakterystyk spacjaln (Grochowski 1973), a rola presuponowanej sytuacji prototypowej wzrasta w miar dystynkcji charakteryzuj cych okoliczniki przestrzenne lub gdy sens lokatywny przejmuj konstrukcje pseudotranzytywne (np. W 39 Usta ad Albim tej skrzyni s jab ka. ‘skrzynia zawiera jab ka’); w tym przypadku równie relewantny jest zwi zek morfologiczny afiksów czasownikowych z przyimkami, poniewa sugeruje on mo liwo spacjalnej interpretacji np. aspektu (równie czasu, liczby, osoby, rodzaju; Hansson 1982), c) LOKALIZATORA – czyli rzeczownikowego okolicznika miejsca, zbudowanego zwykle z przyimka i rzeczownika; ta koincydencja wydaje si by pod em przekonania, nakazuj cego redukcj analizy lokalizatora do znacze przyimka i/lub przypadka. Nie jest to rzecz nowa. Na fakt, e przy pomocy w nie tych wyk adników przestrzennych mo na budowa wzgl dnie ekwiwalentne parafrazy konstrukcji syntaktycznych o tre ci spacjalnej, zwrócili uwag ju staro ytni gramatycy. Dostrzegli oni interrogatywnymi i orzekli, e podstawow funkcj powi zanie ich z zaimkami niektórych przypadków lokalizatora (np. celownika, dope niacza i biernika) jest umieszczenie stanów i zdarze w przestrzeni. Dzi to powi zanie nie dotyczy tylko zwi zków semantycznych (a nawet mo emy powiedzie , e coraz cz ciej jest wi zane z wyk adnikiem formalnym zwi zków zdaniowych), chocia je li przyjrzymy si im pod k tem kognitywnym, to mo emy doj do wniosku, e i dzi wyk adnik semantyczny, przestrze wokó cz owieka, ma wp yw na wyk adniki formalne we fleksji. Jako przyk ad przywo am badania Jacka Skawi skiego w zakresie zmiany ko cówek przypadkowych w dope niaczu lpoj. rzeczowników rodzaju m skiego. Wspomniany badacz stwierdza, e punkt ci ko ci wspó czesnego my lenia potocznego w tym zakresie przesuwa si w kierunku konkretno ci (nie ywotno ci- nie ywotno ci), a co za tym idzie w kierunku relacji przestrzennych. „Najbli sze, materialne otoczenia cz owieka, przestrze do wiadczalnej i namacalnej codzienno ci staje si powoli tak konkretna i wyrazista, jak atwy do wyodr bnienia wiat ludzi i zwierz t [kategoria ywotno ci w zyku]. Wszystko to sprawia, e w przypadku potocznej gramatyki j zyka polskiego poj cie ywotno ci i nie ywotno ci rzeczowników powoli nale y zast pi terminami konkretno ci i abstrakcyjno ci – dualizmu tak charakterystycznego dla potocznej konceptualizacji wiata” (Skawi ski 2002, s. 13). Zatem spo ród dwu ko cówek, wyst puj cych w dope niaczu liczby pojedynczej rzeczowników rodzaju m skiego (-a i –u) w j zyku potocznym zauwa a si d enie do wyzyskania jednej ko cówki -a dla rzeczowników m skich ywotnych (co jest typowe, tradycyjne) i nie ywotnych (co jest niezgodne z systemem gramatycznym). Znamienne jest, e dotyczy to przede wszystkim wyrazów z pól semantycznych: ywno , napoje, przedmioty, narz dzia, sprz ty – czyli obszaru desygnatów w istotny sposób zape niaj cych ludzk przestrze ycia codziennego. Nie pojawiaj si tu rzeczowniki abstrakcyjne. Wprawdzie przeniesienie antropomorficznej kategoryzacji wiata do gramatyki jest widoczne tak e u rzeczowników nie ywotnych zako czonych na -ek, -ik, , -ec (dostaj ko cówk tak sam , jak rzeczowniki m skie ywotne), to jednak jest to zale no nie semantyczna (przestrzenna), ale gramatyczna (podobie stwo fonetyczne sufiksów). Jednak w 40 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích pozosta ych przypadkach wspó czesna dystrybucja ko cówek potwierdza wniosek o zmianie uwarunkowanej percepcj przestrzenn zjawisk wiata pozaj zykowego przez podmiot mówi cy. Podobna podobn prawid owo , co J. Skawi ski, zauwa a Roman Laskowski, badaj cy wszystkie przypadki w j zyku polskim. Statystyczna analiza przypadków, przeprowadzona przez niego (1986, 1989), sk ania do wniosku, e mianownik (przypadek referenta) okazuje si g ównie przypadkiem rzeczowników o ywionych (czyli sekundarnie przestrzennych lub w ogóle nie), a nie – jak dot d uwa ano – wszystkich (por. kategori podmiotu logicznego). Natomiast lokatywnymi s pozosta e przypadki (przy czym D, C i M najbardziej frekwentowane). Mo na wi c powiedzie , e poj cie przypadka zostaje oderwane od powierzchniowej fleksji i przeniesione w sfer relacji semantycznych i syntaktycznych, w sfer nas interesuj cego lokalizatora. Trzeba by jednak zbada jeszcze u ycia metaforyczne, poniewa we wspomnianych badaniach nie rozró nia si ich od planu reprezentacji nie-metaforycznych. Wyznacza si za to poj cie umiejscowienia abstrakcyjnego (D, M) i abstrakcyjnego kierunku (C). W pracy Fillmore 1968 – antylokalisty. Przestrze jest równie czynnikiem sprawczym innych zjawisk gramatycznych. Koncepcja lokalistyczna bowiem mo e by rozpatrywana równie jako fragment ogólnej tezy dotycz cej natury systemu gramatycznego, a szczególnie procesów gramatykalizacji jednostek j zykowych. Lokalizm bowiem wydaje si uzasadnia fakt, e wiele wyk adników kategorii gramatycznych ma swoje ród o w pe noleksykalnych wyk adnikach o sensach przestrzennych i/lub orientacyjnych. W istocie, ród em wyk adników wielu kategorii gramatycznych s demonstratywa. Gramatykalizacja obejmuje jednak przynajmniej dwie ró ne p aszczyzny j zyka: sfer morfologii (tu s owotwórstwa) i sfer zjawisk suprasegmentalnych. Pozosta my przy morfologii. Istniej dwa wyznaczniki lokalizmu w s owotwórstwie: wyra one pniem lub morfemem, albo obu naraz (kl czy na x > kl cznik, suszy w x > suszarnia, czyta w x > czytelnia). Grochowski uwa a, e „Status elementów semantycznych oznaczaj cych lokalizacj przedmiotów i zdarze przestrzenn (i czasow ) w strukturze predykatowo-argumentowej nie jest przez j zykoznawców rozumiany jednakowo. W tpliwo ci budzi to, czy s one implikowane przez niektóre predykaty, a wi c s ich argumentami na równi z takimi jak agens, obiekt, rezultat, narz dzie itp., czy te nale do »cech definicyjnych w ciwo ci fizycznych wszystkich przedmiotów materialnych” (Grochowski 1974 oraz do czona tam dyskusja), o których predykat co orzeka, i nie wymagaj uwzgl dnienia” (s. 76). Rozwi zanie tego problemu poniewa precyzyjno czy si ze zbadaniem klas semantycznych predykatów, informacji przestrzennej w derywatach jest niejednakowa, co jest uwarunkowane umieszczeniem lub pomini ciem w pniu wyra enia predykatywnego, stopieniem 41 Usta ad Albim specjalizacji formantu (np. -ownia: narz dziownia) oraz kontekstem mi dzymorfemowy i mi dzywyrazowy, w wyniku którego nast puje: a) przekszta cenie jednego wyra enia argumentu miejsca na inne bez zmiany tre ci: pracuje w domu > domowa; cos znajduje si pod ziemi > podziemny; b) zespolenie w jednym leksemie co najmniej dwóch sk adników struktury argumentowopredykatowej: myje y w x > myjnia, umieszcza co (statek) na wodzie > woduje co , sadzi co w ogrodzie > obsadza ogród, sypia w x > sypialnia (Wróbel 1986, s. 75–83), c) zwi kszenie zakresu u ycia jakiego wyk adnika (leksemu lub morfemu gramatycznego), który przechodzi z kategorii leksykalnej do gramatycznej, czyli uruchamia si proces: leksem > klityka > afiks. Pierwsze dwa s dobrze znane, dlatego je tutaj pomin . Najbardziej interesuj cy jest ten trzeci przypadek, w którym w miar utraty znaczenia warto semantyczna jednostki j zykowej bywa odnawiana: wiadectwem tego procesu jest fakt, e powstaj szeregi synonimiczne (a przynajmniej pary) leksemów autosemantycznych dla morfemów zgramatykalizowanych, np. przez – drog , za pomoc ; w – wewn trz, w rodku, w centrum; z – razem z, w towarzystwie, na – na wierzchu, na górze, u szczytu itd. Bogaty materia w tym zakresie dostarcza analiza diachroniczna przedrostków czasownikowych w zestawieniu z przyimkami i przys ówkami (por. Weinsberg 1990). * * * Na zako czenie. Przestrze jest zjawiskiem pozaj zykowym i podstawowym dla cz owieka, jak to udowodnili zarówno filozofowie, socjolodzy czy psycholodzy. Musia a wi c odegra równie prymarna rol w j zyku, jego systemie gramatycznym, a przede wszystkim leksykalnym. Jednak jej rola w kszta towaniu i normowaniu zjawisk j zykowych jest w dalszym ci gu nieu wiadamiana. Ma to zmieni analiza wyk adników przestrzeni i ich wp yw na kategorie gramatyczne. Metoda analizy wyk adników temporalnych zak ada w gruncie rzeczy, e wyk adniki gramatyczne stanowi w asny system lokalizacji przestrzennej, który w wielu miejscach przecina si z systemem leksykalnym. Jednak nawet je li odczytanie tre ci spacjalnych mo e obj cz powa rodków gramatycznych pierwszego stopnia, to pozostaje jeszcze wielka grupa rodków drugiego stopnia, w przypadku których nie zawsze taki zabieg interpretacyjny by by w pe ni mo liwy. Jednak ten problem czeka na swój czas i przestrze (miejsce w nauce). 42 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Resume Prostor v jazyce neexistuje jako samostatná, nezávislá kategorie. Je omezena a primárn orientována pozorujícím podm tem. A proto její samostatnost a primárnost lze chápat jako následek: (a) zkušenosti lov ka a skute nosti faktu (jako fyzikální stránka sv ta, ne jako teoretická kategorie), (b) biologické stránky lov ka – vzhled: P EDEK – ZADEK/ZÁDA, ELO – CHODIDLO (np. na czele pochodu, u stóp gór) atd., (c) primárnosti ve vývojovém stadiu lov ka, (d) všeobecné zkušenosti. Základní rovinou prostorových vyjád ení v komunika ním aktu jsou s lokativní v ty. Auto i mnoha prací tykajících se kategorie prostoru tvrdí, že se struktura lokativních v t je založena na t ech initelích: REFERENT, SLOVESO a LOKALIZATOR. Prostor také vytvá í i n které mluvnické kategorie, jako nap . slovotvorba. V níž existují dva prostorové determinanty ve slovotvorb : vyjád eny zvláš ko enem nebo morfémem a vyjád eny ko enem a morfémem najednou (kl czy na x > kl cznik, suszy w x > suszarnia, czyta w x > czytelnia). Podrobná analýza kategorie prostoru vede k záv ru, že mluvnické ukazatele tvo í vlastní systém prostorové lokalizace jevu, který se v jazyce v mnoha p ípadech prolíná s lexikálním systémem. Toto neznamená, že prostorový systém je totožný se systémem jazykovým, jenom že v mnoha p ípadech tyto dva systémy mají stejné prvky. 43 Usta ad Albim Literatura Adamowski, J., 1999, Katowice przestrzeni w folklorze, Lublin. Clark, H. H., 1973, Space. Time. Semantics and the Child. In: T. E. More (ed.), Cognitive Development and the Acquistion of Language, New York–London. Czas i przestrze w j zyku, 1986, ed. R. Laskowski, Katowice. Filozofia czasoprzestrzeni, 1988, ed. J. Mi ka, Kraków. Fizyka: spojrzenie na czas, przestrze i materi , 2002, ed. E. Czuchra, Warszawa. Gribbin, J., 1996, Czas i przestrze , Warszawa. Hawking, S. W., 1998, Natura czasu i przestrzeni, Pozna . Kita, M., 2002, Cz owiek i jego wiat w s owach i tekstach, Katowice. Kita, B., 2003, Mi dzy przestrzeniami: o kulturze nowych mediów, Kraków. Lakoff, G. – Johnson, M., 1988, Metafory w naszym yciu, prze . T. P. Krzeszowski, Warszawa. Lejman, J., 1999, Cz owiek jako »zwierz przestrzenne«. In: S. Symotiuk, G. Nowak (ed.), Przestrze w nauce wspó czesnej, d. II., Lublin. Maciejewski, W., O przestrzeni w j zyku: Studium typologiczna z j zykiem polskim, Pozna . Malec, T., 2000, Kulturowa (lingwistyczna) przestrze leksemu gwiazda, Prace Filologiczne 45, s. 375–382. Malec, T., 2003, O przestrzeni lingwistycznej polskiego przymiotnika z onego „rudobrody” na tle s owia skim – uwagi metodologiczne, Summarum 32, s. 177–186. Ma lanka-Soro, M., 2000, Semantyka przestrzeni w pie ni IV „Piek a” Dantego, Prace Komisji Neofilologicznej. Polska Akademia Umiej tno ci 1, s. 61–76. Ostrowska, M. W., 1991, Cz owiek a rzeczywisto przestrzenna, Szczecin. Patrza ek, T., 1996, J zykowy wymiar przestrzeni tekstów z zakresu dydaktyki – propozycja ma ego poradnika metodycznego, Polonistyka, . 2, s. 107–109. Pi tkowa, R., 1989, Funkcje wyra werbalizuj cych kategorie przestrzenne, Katowice. 44 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Pi ha, P., 1972, , Prague Studiem In Mathematical Linguistics, . 3. Skawi ski, J., 2002, Przestrze „o ywiona” gramatycznie, Kszta cenie J zykowe 3, s. 9–14. Sobolewska, K., 2004, owotwórstwo dotycz ce przestrzeni w twórczo ci S. eromskiego, Warszawa. Stawnicka, J., 1991, Gniazda s owotwórcze oznaczaj ce po enie przestrzeni w j zyku rosyjskim i polskim, Katowice. Swoje i cudze: kategorie przestrzeni w literaturach i kulturach s owia skich, t. 1. owia szczyzna Zachodnia, 2005, ed. B. Zieli ski, Pozna . Szo tysek, A., 1985, zyk a przestrze kulturowa, Katowice. Topoli ska, Z., 1999, zyk, cz owiek, przestrze , Warszawa. Toporov, V. N., 2002, Przestrze i tekst, Przestrzenie Teorii, . 1, s. 207–223 Wokó socjologii przestrzeni, 2004, ed. A. Majer, P. Starosta, ód . Wierzbicka, A., 1991, Uniwersalne poj cia ludzkie i ich konfiguracje w ró nych kulturach, Etnolingwistyka, . 4, s. 14–17. Wokó socjologii przestrzeni, 2004, ed. A. Majer, P. Starosta, ód . 45 Usta ad Albim Písmo v Evrop a Evropa v písmu Iv an B ert l Na Pedagogické fakult Univerzity J. E. Purkyn mám jedine nou možnost jak posoudit písmo používané v sou asné Evrop . Už po t i roky – vždy na za átku zimního semestru – se sem sjížd jí mladí lidé z evropských stát , aby se zde nau ili eskému jazyku. Ta možnost, mít k dispozici pestrý lingvistický ale i grafologický vzorek, je skute neodolatelná. Vždy zhruba v polovin tohoto kurzu jsem požádal ú astníky, aby mi napsali libovolný text ve své rodné v mediálním jazyce a také pochopiteln i, anglicky jako esky. Nikdy nehodnotím jazykovou správnost, obsah zkoumám spíše okrajov . Co m zajímá, je grafologické srovnání takto vytvo ených jazykových verzí. Národností složení mnou zkoumaného „vzorku“ se p íliš nem ní. Proto si dovolím popsat grafologické znaky typické pro jednotlivé národnosti. Co m zaujalo nejvýrazn ji, je písmo finských student . Rodná je ve všech p ípadech psaná písmem menším, drobn jším, horizontáln kratším. V angli tin jsou v ty stejného autora v tomto úhlu pohledu delší, písmo bývá zv tšené. Co to reprezentuje? Introverzi a uzav enost, která je práv Fin m vlastní jako vlastnost národní. Je to podmín no rázem krajiny a hustotou obyvatelstva. Tito lidé jsou prost zvyklí žít sami, mén vzájemn komunikovat. Písmo všech autor pocházejících z Francie je m kké a oblé ve svých tvarech, spíše širší, stabilní v horizontálním pr hu. A jaký je výklad t chto grafém ? Nekonfliktnost, uvoln nost a i ur itá pohodlnost – to je výklad grafologa. Troufám si napsat, že i tyto záv ry napl ují to, jak na m francouzský národ p sobí. mecko je pov stné svým smyslem pro ád, pro systém, pro pod ízení se jednotlivce vyšším zájm m. Písmo student z této zem bývá ostré ve vázání, je spíše užší než širší, bývá dob e len né. To je vykládáno v grafologii jako razantnost pisatele v jednání, smysl pro uspo ádání si myšlenek, schopnost uskromnit se. Zcela jinak na m p sobí písmo Portugalc . Je to písmo, které lze jen t žko ozna it za uspo ádané. Velice asto se v t chto rukopisech objevují velké délkové rozdíly, toto písmo bývá nestabilní v ádkovém pr hu, text je asto p episovaný i škrtaný. Je to projev až p ílišné aktivity pisatel , jejich nespoutanosti a neochoty pod izovat se ádu nedopouštím n jakých xenofobních záv , ale skute i pevným pravidl m. Snad se se domnívám, že Portugalci takoví jsou. Je to jist odraz historického vývoje jejich zem i vliv klimatu jihozápadní Evropy. 46 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Po vyhodnocení jednoho ro ník t chto jazykových kurz se vždy zamýšlím nad tím, jací tito studenti jsou. Vždy je obdivuji, protože i po relativn krátké dob jsou jejich znalosti eského jazyka dobré - n kdy i výborné. Napadá m v této souvislosti p irovnání ke kytici. Má-li svazek kv tin zaujmout svou v ní, barevností a uspo ádáním, nesmí být fádní. Musí být naopak pestrý a r znorodý tak, aby se tvary, v a barvy nijak nerušily, aby se dopl ovaly a neomezovaly jeden druhého. Pokud jsem tedy konstatoval, že i z pohledu grafologa je písmo národností Evropy rozdílné, je to ten typ rozdílnosti, který je žádoucí a mn velmi milý. Klí ová slova písmo – grafologie – jazykové mutace – národnost – srovnání font – graphology – language mutation – nationality – compare Resume ísp vek mapuje z pohledu grafologie odlišnosti, které jsou zjistitelné p i porovnání písemných projev n kterých národ Evropy. The paper deskribes differences in terms of graphology, wich is detectable when compared to the pleadings of some nations of Europe. 47 Usta ad Albim Ruština v kontextu multikulturní Evropy J aros lav a C e ler ov á Evropa ve 20. století p estála dv sv tové války, dva totalitní systémy, územní dezintegraci a války na Balkán . Jazyková a kulturní situace Slovan prošla v t chto vypjatých situacích výraznými zm nami. Je bezesporu nutné v novat pozornost novým technologiím výuky cizích jazyk z hlediska interdisciplinárních p ístup , soudobé orientaci lingvodidaktiky na mezikulturní vztahy. Interkulturní problematika odráží aktuální problémy dnešní doby, zejména pak ve spojení se spole enskými procesy jako je rostoucí migrace a mobilita obyvatelstva, mezinárodní kontakty, st ety odlišných kultur a jazyk . Z tohoto d vodu je nutné um t reagovat na tyto zm ny, které mají stále více multikulturní charakter. Obecným cílem interkulturního vzd lávání je proto zprost edkovat student m nejen poznání vlastního kulturního zakotvení, ale i porozum ní odlišným kulturám, rozvíjet v nich smysl pro spravedlnost, solidaritu a toleranci, vést je k chápání a respektování neustále se zvyšující sociokulturní rozmanitosti. V tšina multikulturních program a výzkumných projekt se nuje hlavn soužití a mezietnické komunikaci, p emž problematiku nep ímé diskriminace a jejího dopadu zatím opomíjejí. Proto je nezbytné, aby studenti um li: reflektovat vlastní sociokulturní zázemí a porozum t jejímu historickému zakotvení; reflektovat zázemí p íslušník ostatních sociokulturních skupin a uznávat je; komunikovat s p íslušníky odlišných sociokulturních skupin; vnímat odlišnost jako p íležitost k obohacení, nikoli jako zdroj konfliktu; dokázat elit projev m intolerance a diskriminace; dokázat rozpoznat, analyzovat a kriticky hodnotit r zné aspekty a projevy odlišných sociokulturních vzorc ; d sledn zamezovat nad azování jakékoliv sociokulturní skupiny, prezentovat rozmanitost a diverzitu a odmítat p edsudky a negativní stereotypy. Proces multikulturní výchovy lze chápat jako p ípravu na sociální, politickou a ekonomickou realitu, již budou naši studenti prožívat v kulturn odlišných stycích, jejichž etnost po vstupu eské republiky do EU výrazn stoupla. Na základ vlastních zkušeností z praxe s bakalá skou výukou (obor Obchodní ruština) absolvent st edních škol bývalého SSSR, vnímám jako zásadní problém didaktické uchopení problematiky multikulturní výchovy a jejího p edání student m. S tím bezprost edn souvisí i um ní p ekladu jako mezijazykové a mezikulturní komunikace (p edm t Tlumo ení a eklad mají studenti ve 3. ro níku bakalá ského studia). Je t eba respektovat sociokulturní normy ekladu, které ovliv ují strategii p evodu, specifika odborného p ekladu, nebo práv sociokulturní charakteristika textu se podílí na osvojování diskursivní kompetence. Nezanedbatelné jsou i otázky etikety ve východoslovanských jazycích, jejichž pochopení vede ke schopnosti aktivn vystupovat proti stereotyp m, p edsudk m, projev m xenofobie, antisemitismu apod. 48 intolerance, diskriminace, rasismu, Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Dalším výrazným jevem je mezijazyková homonymie a paronymie a zárove je jedním z problém p i studiu dalšího cizího jazyka, proto je nutné v novat této problematice velkou pozornost. Jednou ze závažných otázek p i konfrontaci lexikálních systém ruštiny a eštiny jsou slova shodná nebo spíše podobná po stránce grafické nebo akustické, dále po stránce grafické a akustické, jež však mají r zný význam. Zpracování této problematiky je aktuální ve všech slovanských jazycích. František ermák homonyma definuje jako „r zné jazykové jednotky stejné formy bez významového pr niku, r zné lexikální jednotky mající stejný L-formém (lexikální formu) a navzájem nesouvisící významy“ 1. Ji í erný definuje homonymii obecn ji, jako „dv slova mají stejný tvar“.2 Homonymie je jev náhodné podobnosti formy dvou nebo více lexém , jejichž význam je r zný. Nesmíme si však plést homonymii s homonymem. Homonymie je náhodná podobnost práv dvou nebo více lexém , které tvo í homonymní pár. Práv jeden len takového páru je homonymum. N kte í lingvisté (nap . Hauser, Jílek a Filipec) rozlišují ješt jeden typ homonymie, a to homonyma z rozpadlé polysémie. Taková homonyma nastanou tehdy, pokud se jejich význam vzdálí natolik, že ztratí vztah, který je spojoval. Potom vzniknou úpln samostatná slova. Nap . slovo je áb m že mít t i odlišné významy: velký pták s vysokýma nohama, žijící v bažinách, za ízení ke zdvíhání a p emís ování t žkých emen, strom nebo ke zpravidla se zpe enými listy a s plody je abinami. Z etymologického hlediska první dva významy tvo í homonymní pár. Je áb, ve významu stroj, vznikl jako p enesení významu je áb – pták. Dnes se však všechny t i slova jeví jako homonyma. Dalšími p íklady jsou slova typu: ruské a eské hodina ( (zlod j) a eské vor ( ), bulharská (rok) ), polské kwiecen (duben) a eské kv ten (máj). Po et t chto slov je zna ný, tato slova jsou zastoupena ve všech stylistických vrstvách jazyka. Mnohdy jde o slova velmi frekventovaná, jako jsou nap . (mrtvola) – trup ( ), (židle) – st l ( ), (b icho) – život ( (tvrdý) – erstvý ( ), ) aj. V eštin je tento druh mezislovních vztah pojmenován jako esko–ruská homonymie, v ruské lingvistice se užívá termínu “. Homonyma jsou chápána v lexikálním plánu ur itého jazyka jako slova p vodem i významem zná, která stejn zn jí jen náhodou, bez n jaké p vodní vnit ní spojitosti. U p íbuzných jazyk jde však velmi asto o slova stejného p vodu i významu, jež se p i dalším samostatném vývoji ruského a eského jazyka významov diferencovala (dokonce do té míry, že vyjad ují úplný opak), v n kterých ípadech si však uchovala i p vodní spole ný význam. Nap . slova: páchnout, 1 2 – von t aj. O p vodn spole ném významu sv ERMÁK, F., Jazyk a jazykov da (p ehled a slovníky). Praha, Karolinum, 2004, s. 238. ERNÝ J, jiny jazykov dy. Olomouc, 1996, Votobia s. 164 49 – krásný, – í ješt dnes ur itá frazeologická Usta ad Albim spojení, v nichž si n která slova, která se významov diferencovala, uchovala stejný význam jako v eštin , nap .: ve významu eského krásný (hezký) najdeme v p ísloví: (doslova dluh je krásný, když se zaplatí). Budeme-li sledovat vznik homonymie, m žeme konstatovat, že vznikla náhodnou zvukovou shodou kdysi tvarov r zných slov: luk – (cibule) bez nejmenších sémantických vztah . Nebo vznikla z p vodn stejného základu, s nímž byla n kdejší významová shoda úpln p erušena, nap . eské úkol a ruské , dále pak z p vodn stejného základu, v n mž se však p vodní spole ný význam uchoval jen áste Ruské bylo utvo eno z obecn slovanského nahradilo ve významu , nap : (znamenalo – eského krásný adjektivum – krásný. ). V 17. století . Avšak další kritérium homonymie, a to zvuková shoda u slov, které mají r zný význam ve dvou jazycích, i jazykov blízce íbuzných, již neplatí, jelikož jen v minimálních p ípadech m žeme hovo it o zvukové totožnosti p i rozdílnosti tvarové a významové. asto jsou mezi slovy tohoto druhu fonetické rozdíly v p ízvuku – závod). Znatelný rozdíl je mezi ruskými a eskými slovy ve výslovnosti, nap . nep ízvu né samohlásky v ruštin ( – o se vyslovuje spíše jako a, esky pozor). Jiná situace je v oblasti grafické. P esto, že se ruština liší od eštiny jinou grafickou soustavou, žeme hovo it o homografii. Na rozdíl od eštiny je ruské písmo mnohozna jší, ruské souhláskové grafémy jsou ty zna né, eské nejvíce trojzna né. Samohlásková písmena mohou mít v ruštin vedle významu hlavního i význam vedlejší, ale v eštin jsou samohláskové grafémy jednozna né. Nap . , se podobají svou grafickou podobou eským – mládenec, beseda. Ve srovnání s ruštinou má eština daleko menší korelaci m kkosti a tvrdosti. Nap . eské kon ina je pouze grafickým homonymem k ruskému slovu (skonání, smrt), nebo ve výslovnosti se liší nestejným p ízvukem, r znou kvalitou samohlásky -o- a nestejnou kvalitou koncového -a. Zam ování fonetické podoby ruských slov s obdobnou grafickou podobou eských slov p sobí zna né potíže p i osvojování správné ruské výslovnosti. Shody i rozdíly ve výslovnosti a v pravopise eských a ruských hlásek jsou zdrojem v tší homofonie ruských a eských slov, nap . ruské – knížecí dcera a eské kn žna – . Z hlediska dvou nebo více jazyk lze charakterizovat mezijazyková homonyma jako slova, která podobn zn jí, obdobn se píší a mají r zný význam. Uvnit této homonymie je nutné rozlišovat mezijazykovou homofonii, tj. slova s obdobným zn ním, a mezijazykovou homografii, tj. slova, která jsou graficky podobná nebo stejná. Vzhledem k tomu, že se jedná o homonymní vztahy v r zných jazycích, i když p íbuzných, nem žeme mechanicky uplat ovat i další znaky homonymie, které platí pro jeden jazykový systém. Uvnit rusko- eské homonymie je nutné rozlišovat rusko- eskou 50 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích homografii (setkáváme se s ní p edevším v písemném projevu) a rusko- eskou homofonii (v poslechu a mluvení). Problematika tzv. mezijazykové homonymie a paronymie, tedy dvojice lexikálních jednotek vyzna ujících se identickou (v p ípad homonym) nebo velmi blízkou (v p ípad paronym) formou, ale z významového hlediska se áste nebo zcela liší, je stále aktuální. Vedle jev esko-ruské homonymie existuje celá ada p ípad , jež nem žeme chápat jako homonymní, p sobí však podobné potíže jako homonyma, a jsou velmi asto zam ovány. V rusko- eském plánu m žeme považovat za paronymické všechny p ípady v tší fonetické a morfologické diferenciace slov d íve spole ného vodu, slova r zného p vodu, u nichž dochází k zám na základ ur itých p íbuzných znak (nap . p edpon a p ípon). Vznik mezijazykové homonymie a paronymie je podmín n adou faktor . Jedním z nich je spole ná ást slovních základ , zna né množství spole ných odvozovacích prost edk , rozdíly a zm ny ve vývoji v oblasti lexikální, sémantické a stylistické. V obou jazycích existuje jist mnoho takových pár autosémantických i synsémantických slov, které svou formální totožností nebo podobností a sémantickou odlišností mohou vyvolávat nejr zn jší komunika ní potíže i dokonce neporozum ní. Uvážíme-li, že pr rný pasivní individuální lexikon st edoškolsky vzd laného lov ka obsahuje p ibližn 40 000 slov, v p ípad vysokoškolák pak asi 55 000 slov (srov. erný, J. - D jiny jazykov dy), není esko-ruská mezijazyková homonymie a paronymie ani zdaleka jevem marginálním. P estože se m že zdát, že je p ekládání a studium geneticky p íbuzných jazyk relativn snadným úkolem, také v této oblasti se m žeme setkat s velkým množstvím problém . P i vzájemném p ekladu ze slovanských jazyk významným a neopomenutelným je práv mezijazyková homonymie a paronymie initelem. Je všeobecn ekladatelském procesu jsou nikoliv obtížné, známo, že nejv tším úskalím v asto odborné výrazy, ale v tšinou zdánliv srozumitelná a zcela jasná slova, která na první pohled nebudí sebemenší „podez ení“. Problematika mezijazykové homonymie je ve slovanské lingvistice pom rn etrvává ur itá nejednotnost v terminologii. Úplnou nebo podrobn rozpracována, p esto áste nou formální shodu slov se sémantickými rozdílnostmi v r zných jazycích nazývají nap . mezijazykovou paronymií ( 1990), mezijazykovou homonymií ( paralelami ( 1992), falešnými nebo neúplnými lexikálními 1992), falešnými p áteli p ekladatele (Kusal 2002). N kte í auto i doporu ují považovat za falešné p átele p ekladatele pouze jazyková homonyma, jiní to odmítají z toho d vodu, že to ne eší identifikaci všech lexikálních jednotek, které mohou vyvolávat nesprávné asociace p i výuce cizího jazyka, p edevším mezijazykových homonym, paronym a synonym. Z odborných prací n kterých lingvist , kte í se zabývají problematikou mezijazykové homonymie a 51 Usta ad Albim paronymie zjistíme, že se lze setkat se zna nou terminologickou variabilitou a nejednotností. V eském prost edí m žeme narazit na následující termíny: zrádná slova, falešní p átelé p ekladatele, mezijazyková homonymie a paronymie (nap . Sza ek, Ne as 1993, Žaža 1999). Slovenská lingvistika používá krom mezijazykové homonymie a paronymie, zrádných slov a falešných p átel ješt jeden termín – „ interlingválná homonymia a paronymia (srov. Horáková 2003, Va ko 2004, Jan íková 2004). Na Slovensku se problematikou mezijazykové homonymie zabývá Radmila Horáková zejména v obecné rovin , kde vydala svoje lánky „Medzijazyková homonymia p i geneticky príbuzných jazykách“ (Horáková 2001) a „Interlingválne homonymá jako lexikografický problém“ (Horáková 2003). Zatímco Marta Pan íková se krom problému slovensko-slovinských mezijazykových interferencí v nuje i polskému prost edí – „Po sko-slovenská lexikálna interferenci“ (Pan íková 1986) a „Zrádné slová v polštine a sloven ine“ (Pan íková 1993). Výzkumy ukazují, že hlavním zdrojem homonymie je sémantický vývoj ili vlastn rozpad polysémie, který zp sobuje vznik homonymie a paronymie nejen v rámci jednoho jazyka, ale ješt ast ji v rámci lexika dvou i více geneticky p íbuzných jazyk . Lexikografické zpracování mezijazykové homonymie a paronymie ve slovanských jazycích je ješt stále nedosta ující. Z ejm nejuspokojiv jší situace je v Polsku, resp. v jazykov dné polonistice v bec. V sou asné dob tu má uživatel k dispozici slovníky kombinující polštinu s eštinou, bulharštinou, horní lužickou srbštinou, chorvatštinou, slovenštinou, slovinštinou, srbštinou a ruštinou, p emž n které hned v n kolika verzích. Dalšími významnými faktory pro vznik zrádných slov je ztráta etymologického pov domí, významový posun, rozši ování nebo zužování význam a u p ejatých slov i r zné stylistické využití. Je t eba si uv domit, že u nás d íve docházelo k zám rnému zd raz ování „snadnosti“ ruštiny. V sou asné dob je naopak patrná snaha od samého po átku seznamovat studenty s originální ruskou mluvou, upozor ovat na hlavní úskalí, p ipomínat, že se sice jedná o jazyk p íbuzný, slovanský, ale ece jen cizí a jako k takovému je k n mu nutno p istupovat. Probíhající sociáln -politické procesy v Rusku od 80. let 20. století podmínily zm ny v r zných oblastech ruské literatury, ruského jazyka, nejvíce se však dotkly slovní zásoby. Ruská literatura po roce 1985 vyjád ila stále se prohlubující katarzi ruského lov ka nad socialistickým experimentem. Auto i tzv. „nové vlny“ se demonstrativn z íkají ideologie a politiky, je jim cizí kazatelství, tvo í absurdní karikaturu sv ta (prozaici Pjecuch, Tolstaja, Viktor Jerofejev, Petruševská a mnozí další). Co se tý e samotného jazyka, m nící se spole enské vztahy se projevily ve slovotvorných neologizmech, v p ejímání velkého množství cizích slov (zejména anglicizm ), ve stylistickém transponování, v r znorodých sémantických zm nách 52 r zných skupin slovní zásoby. Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Je pravd podobné, že ne všechny jevy z oblasti význam slov budou trvalé, nicmén každá etapa ve vývoji jazyka si zasluhuje hlubší analýzu. Je možné vy lenit t i nejvýznamn jší období, kdy ruština ijala nejvíce anglicizm : po átek 18. století (vláda Petra I.) – dnes aktualizované p ejímky: , , , , , , , , , , , (místo pro t íd ní zboží), , , , , , , , , (název zboží). Ve 20. a 30. letech 20. století – dnes aktualizované p ejímky a neosémantizmy, které byly v sov tském období užívané jen omezen , a to pro ozna ení západních (kapitalistických) reálií, asto s negativním podtextem. V sou asné dob se užívají jako neutrální, mnohdy s pozm nou sémantikou, a velká ada z nich v masovém m ítku, což vedlo k jejich determinologizaci: , , , , , . Koncem 80. let 20. století do sou asnosti - se v ruštin objevují zejména cizí slova, anglicizmy, neologizmy, neosématizmy). Je nesnadné ur it p esn dobu po átku jejich užívání v ruštin , obvykle se v literatu e zabývající se touto problematikou uvádí obecn údaj: 90. léta. Rovn ž problematická je otázka kategorizace n kterých internacionalizm a anglicizm . Mnozí lingvisté, kte í zkoumají jazyk z r zných aspekt , vycházejí p edevším z analýzy publicistických text . Podobn jako literární dílo, tak i lexikon ur itým zp sobem participuje na vývojových nap tích a historických pohybech, které se projevují i v sémantice. Výstižn tento proces charakterizuje O. P. Jermakov vá:3 « , , , .» Základní sémantické zm ny v ruském lexiku lze rozd lit do následujících skupin: ztráta aktuálního významu odrážející sov tské reálie; odideologizování ásti slovní zásoby; odpolitizování kterých politických termín ; metafori nost jako výraz posouzení spole ensko-politické situace; destrukce p vodní smyslové korelace v lexiku a vznik nové. Výrazy odrážející sov tské reálie ztratily sv j p vodní význam a stávají se sémantickými archaismy. Nap . ve vztahu k literárním díl m se do r. 1986 používalo slovo ve významu nevhodný, týkalo se zejména d l, která se vymykala tehdejším normám cenzury (cenzura tehdy uplat ovala tematická omezení a jiné zákazy, nap . tíhnutí k symbolu a alegorii podle mín ní normativist vede k ireálnosti apod.). Z tohoto d vodu práv ti auto i, kte í uvnit normy nebo mimo ni systém normativního realismu narušovali a p ekra ovali, byli ozna ováni jako „ Z jazyka se vytrácí slovo , ve významu „vyhodit“, zejména ve spojení – hodit na trh, dát do prodeje. 3 , . ., “. : , . Frankfurt am Main, 1993, s. 32 53 . Slovo 80- 90- Usta ad Albim ve významu vyndat, vytáhnout, dosáhnout se za alo používat ve významu „sehnat“. Dalším íkladem je spojení: . Na základ hovorového sémantického složení výrazu vzniklo spojení – stát na co. V souvislosti se spole enskými zm nami v Rusku dochází k celé ad transformací významové struktury slov, vyjad ující p edešlou ideologickou orientaci. Proces odideologizování lexika se projevil zejména ve ztrát ideologických význam , áste vymizení pejorativního zabarvení podmín ného apercepcí komunistické ideologie, nebo naopak ve vzniku ironického zabarvení v souvislosti s ideologickými konotacemi. Slovo se používalo ironicky pro ozna ení lnické t ídy. Bylo možné se setkat i s výrazem (inteligent) nap . „ – , . .“ 4 Slovní zásoba, která se v posledním (neduživému) období objevila v politickém kontextu, se v sou asné dob používá v b žné hovorové významu politickému kontextu velmi vzdálenému. Nap . slovo i ve (konsenzus) – p v. latinské slovo consensus (shoda, jednomyslnost) se používá ve významu souhlasu v rodin , v kolektivu apod. Výraz p vodn vývojovým obdobím) se v sou asné dob (roznést). Nap . „ ve významu rozkula ovat (souvisí s ur itým objevuje ve významu (rozkrást) nebo , , ...“5 Zvýšenou metafori nost jsme mohli zaznamenat v jazyce „p estavby“ ( ). Je známo, že metafora v zájmu nového poznání skute nosti konfrontuje významy tím, že nahrazuje slovo slovem jiného druhu, z jiné smyslové oblasti, z jiné sféry jev a p edstav. Zejména tento aspekt zkoumání metafory m že ukázat vliv spole ensko-politických zm n na sémantické procesy v jazyce. Velké množství metafor obsahuje ruská publicistika. Do metaforického kontextu s politickým obsahem pronikají r zné tematické skupiny slovní zásoby. Nap . , , , , . Zvláštností metafor souvisejících nap . s obrazem nemocí je to, že v žádné vývojové etap nevytvá elo takové ucelené sémantické pole, p enesené do oblasti ekonomiky a politiky. Najdeme zde i druhy nemocí, p íznaky onemocn ní, zdroj nemocí, zp soby lé by apod. Nap . , (chudokrevnost morální podstaty), , , nádor), , . „ ». , .» « 4 , . 5 , (zhoubný . ., , 2001, s. 255 , 1998 . 54 , Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích .“6 Tyto a jim podobné výrazy uvnit -, politického kontextu rozvíjejí významy, které s politikou p ímo nesouvisejí. Nap . významu zapomenutí, – nep ijetí, zavržení n eho, – ve – ve významu bezmocnosti, nemohoucnosti. Podobné metafory v politickém kontextu asto vyjad ují hodnocení spole enské situace, slovo „nemoc“ v aplikaci na spole nost má spíše negativní hodnotící charakter. Zvláštní místo v politickém kontextu mají n která metaforická genitivní spojení, jejichž první ást obsahuje název zví ete a druhá ást – abstraktní podstatné jméno. Nap . , , , Sémantické zm ny probíhají v rámci ur itých proces , . a neodrážejí se dostate rychle v lexikografickém zpracování. V souvislosti se spole enskými zm nami v Rusku (nejen nedávného období) dochází k celé ad transformací významové struktury slov. Dlouho neexistovalo slovo, které by vyjad ovalo „n co, co si nezasluhuje pozornost“, postupn se však objevilo slovo odpad), podobn jako (hovor. ne ádstvo, svinstvo), v Lomonosov období se slova ). , ( (smetí a – malá t íska). Ješt objevují v p vodním významu (syn. , pronikly do ruského spisovného jazyka jako hovorové expresívní výrazy. se objevuje v Puškinových dílech, – u Turgen va, Koncem 18. století se objevují i expresívní výp á, – tém ky: u všech. (nespis. slátanina, galimatyáš), (hovor. nesmysl). V té dob se za íná používat pom rn nesrozumitelné slovo (pravd podobn z n meckého jazyka Stuss – hovor. hloupost, nesmysl). P . (neslýchaná, neuv itelná hloupost), (co je to za nesmysl) . Slovo á (hovor. hloupost, nesmysl. N. A. N krasov se v doslovu k jedné povídce o tomto slov vyjád il v tom smyslu, že se jedná o „lokajský“ výraz, který je ve své podstat rovnocenný slovu slovo . P esto se koncem 19. století za alo aktivn používat a používá se dodnes. P vodn latinské slovo gerundívum (slovesné pasivní adjektivum vyjad ující zpravidla nutnost) bylo zkomoleno a zpo átku se v ruštin vyslovovalo jako (N. S. Leskov) a nehled na „lokajský“ p vod se v ruštin velmi rychle ujalo. „ , , , , .... 6 7 , ... , , ...“ 7 , , 2007 , . ., , , , 2006, s. 165 55 Usta ad Albim Slova používal A. S. Puškin v obecném významu ( ). „ , “. V sou asné dob mají však tato slova protikladný význam – které se odd lují árkou ( , , , , , jsou to vsuvky, ). Pom rn dlouhou dobu se tato slova používala v r zných významech. P íslovce se používalo ve starém významu (hovor. ur it , jist ) a vsuvka Ur itý tvar , (bezpochyby), se používala s významovým odstínem pochyb. se mén podobá p íslovci a z ejm z tohoto d vodu rychleji ztratil význam „jistoty“, kdežto slovo .– si tento význam udrželo. P . „... , ! ... “. ( vyjad uje naprostou jistotu. V sou asné dob , ). v tomto p ípad již nepoci ujeme žádný rozdíl mezi , nebo oba tvary vyjad ují jakousi nep esv ivost. Sou asn s t mito tvary se v ruštin objevilo slovo s pon kud zesíleným významem oproti p edešlým – používají zkrácený tvar – , (d ti dokonce ). Badatelský zájem o procesy odehrávající se v postsov tské epoše je pochopitelný, nebo z ídka mohou lingvisté pozorovat natolik p ekotnou úrove jazykové evoluce. Aktivní jazykové procesy a zm ny jsou vyvolány sociálními, ekonomickými a politickými zm nami, jejichž prudkost zp sobuje dojem jazykových kataklyzmat. Tento jev poskytuje zejména lingvist m možnost hovo it o znehodnocení, rozkladu, krizi a úpadku sou asného ruského jazyka. Pozornost upoutává zejména velké množství nové slovní zásoby, slov, které se ješt nemohly objevit ve výkladových slovnících, ani nejsou fixovány ve slovnících posledního desetiletí a dostávají se do tematického prostranství, které souborn odráží zm ny vznikající ve spole nosti. V oblasti politiky: , ( , , , , ( , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , 56 , , , , ); ve ); jídlo, nápoje: ( , , , , ); v masové kultu e: ( , , , ); v armád : ( , , , , ); v oblasti medicíny:( ); v sou asné mládežnické hudb : ( sportu: ( , , , , , , , , , , , hra ky: ( , ); v oblasti náboženství: ( , , ); v oblasti ekonomiky: , , , , , , ); ozdoby, ); od v: ( , Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích , , , látky, materiál: ( , , , , , , , li základním, jsou lexikální výp , , , , , , , , , , , , , , ); ); Nejd ležit jším zdrojem, ne- ky z cizích jazyk , zejména z angli tiny: , , , , , , , , , , , , , a velké množství lexiky s r znou úrovní domácí adaptace. Zejména termíny z oblasti informatiky se používají v latince, což sv í o nedostate né adaptaci v ruském jazyce, nap . Unix, notebook, BMW, CD, CD-ROM, Coca- ola, Hi-fi, IBM, mass-media, on-line, Pentium, PR, VIP, Windows). Dalším zajímavým jevem je kombinace latinky a azbuky ve složených slovech, nap . IBM, PRWeb- , WEB- , PR- , PR- , Web- , ruských slovotvorných model , nap . PR , VIP- , VIp- , VIP- , také n která slova vytvo ená od cizího slova podle , VIP . .). Podobný lexikální materiál je velmi d ležitý pro lingvistickou v du a pro sou asné jazykové poznání, nebo poskytuje možnost uchopit moment kontaktu dvou jazykových systém a zaznamenat úpln první „krok“ v procesu ejímání cizích slov. Proces p ijímání cizích slov je podle názor v tšiny lingvist samoz ejmým východiskem vzájemné (nejen) hospodá ské spolupráce v globálních podmínkách. Efektivní komunikaci je nutné p izp sobit i jazykové prost edky. Dnes už si ruština nedovede p edstavit absenci takových slov jako nap . , , , , . P esto, zejména tato slova, p ed mnoha lety vyvolala podrážd ní a protest. Masový charakter lexikálních výp ek, jejich intenzivnost a energi nost z hlediska jejich adaptace v ruském jazyce vyvolává negativní reakce spole nosti, zejména t ch, jejichž profesionální innost je n jakým zp sobem spojena se slovem – itel , p ekladatel a n kterých lingvist . Existuje dokonce názor „jazykové intervence“. Vysoká frekvence použití slov a slovních spojení vypovídá o tom, jaké události, reálné i zdánlivé, spole nost aktivn , posuzuje. V minulém roce to byla p evážn ), slovní spojení – dno krize, druhá vlna krize ( , , slova krize ( ), , , (absolventský ruch), , v mezinárodních vztazích – ve velmi specifickém významu, spojeném s problémy dodávek plynu ( ). Je nutné podotknout, že nárok na zvláštní statut u t chto a jim podobných slov nemá opodstatn ní. T žko za nimi budeme hledat d ležitou charakteristiku ruské spole nosti, tím spíše ne významné tendence ve vývoji ruského jazyka. Mnohá jiná slova však již vypovídají o ur itých sou asných tendencích v ruském jazyce i o charakteristice spole enského života v Rusku. 57 Usta ad Albim která nová slova nemají pouze jeden ko en, ale dokonce dva. Nap . ko eny t i , , má dokonce (v p ekladu do eštiny – št kat, reklama a veteš). Další slovo, které je dosti frekventované – – (reportér, zpravodaj). ve významu mluvit mnoho a bezobsažn a – obsahuje spojení ze dvou ko en slov (upír a po íta ). Jinou „techniku“ složených slov používají slova, jako nap . (televizor), ( – doslova znamená nezkušený hrá , zelená ) v sou asném významu psychologické nebo technické za ízení ur ené k lovu „ jako , (Rusko, impérie), “. –„ – s podobným složením “. Vznik nových slov se nejvíce dotýká sféry sd lovacích prost edk , vyjad ují posm va nou ned ru v tyto prost edky. Specifický význam lze sledovat v lexikálním systému spojeném s používáním internetu a s ním odpovídající slovní zásoba se stává sou ástí velkého množství lidí, vzniká tak specifický jazyk, ve kterém významnou úlohu mají devia ní tendence. Z pozic teoretické lingvistiky takový stav, pokud trvá p íliš dlouho, signalizuje nebezpe í pro vzájemné pochopení t ch, kdo tento jazyk používají. Internet se stal v posledních letech neodmyslitelnou sou ástí života mnoha lidí. Zárove se stal i edm tem zájmu ady psychologických výzkum , které zjiš ovaly, jak se lidé na internetu chovají. Jazyk a vyjad ovací prost edky hrají na internetu podstatnou roli, zejména kv li nedostatku nonverbálních informací. Zám rn zde neužívám slovo nep ítomnost, pon vadž uživatelé v pr hu let vyvinuli celou adu možností, jak doprovodné emoce nebo gesta vyjád it. Nepat í sem pouze všeobecn známé "smajlíky", tedy zna ky pro veselý nebo smutný obli ej :-), :-( (zna ky je nutné nahlížet jako oto ené o 90°). Sou ástí jsou i zdvojené samohlásky, d raz vyjád ený velkými písmeny, vyk níky, ale také soubor nejr zn jších zkratek, v tšinou p evzatých z angli tiny, jako nap íklad LOL (Laughing out loudly = sm ji se nahlas), i ROFL (Rolling on the floor laughing = svíjím se smíchy na zemi).M žeme tedy íci, že internetová subkultura vytvá í sv j vlastní slang, ale zárove každá z jejích specifických podskupin vyvinula svou osobitou „hantýrku“. Slovní zásoba sou asného ruského jazyka má nadbytek slov jako « ». Profese subjekt. Nap íklad reklama na zboží je rovn ž propaganda. Public Relations ( », « », - innost zam ená na formování názoru na objekt i . Pojem slova" " je velmi podobné slovu ) je možné považovat za jednu z možností reklamních technologií. ( ). ve významu propaganda, reklama, v jiném významu – lež, podvod, klam, falzifikace, nap .: : . . , . . . — 58 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích . — , , . ... , , . , . .8 Slovo se objevilo koncem minulého století, ale v sou asné dob má spoustu derivací. je svým zp sobem reklama zamaskovaná pod žurnalistikou. V poslední dob se v Rusku na vysokých školách objevily obory „ “, innost tzv. „ “ nep edpokládá odpovídající polemiku. Není tedy správné srovnávat . Slovo obsahuje cílenou innost na vytvo ení ur itého, obvykle atraktivního imidže osoby nebo organizace. Je nutné podotknout, že se jedná o um le vytvo enou imidž, která m že být i negativní ( ). je n co mezi žurnalistikou a reklamou. V ideálním smyslu by žurnalistika m la vyjad ovat objektivní názor na události i jevy. Kdežto je orientován na zájmy t ch osob nebo organizací, jejichž imidž se snaží vytvo it. Intenzivní demokratizace jazyka spole se zrušením cenzury zp sobila, že p íval slov slangového, asto i kriminálního charakteru, stejn jako necenzurovaná slovní zásoba, se dostaly za hranice svého sociálního prost edí a staly se „vlastnictvím“ všech žánr vyžadujících expresivitu: um lecké, novinové texty, televizní reportáže, publicistická vystoupení, politické debaty. Nap . (narkotický prožitek), (nezákonnost), (vysv tlení vztah , lyn ), (hrubým zp sobem se dožadovat svého), vynaložení prost edk a sil), (oklamat), nete (mást, mýlit), (poškozený), (zabít), (p íjem, výd lek), (bez , , (n co se nepovede), (lhostejn , ) - uvedená slova jsou pouze nepatrným zlomkem slov, která se stala obecn známá a b žn používaná. Je typické, že badatelé mají sklon považovat mnohé slangizmy z kriminálního prost edí (nap (policista), (okrást), (vyšet ovatel ve velmi d ležité v ci), (zabíjet), (pas) apod. sou ástí obecného slangu. Lexikální výp ky a slangizmy by se pravd podobn nemohly s takovým náporem dostat do jazyka, pokud by nebyly vyžádány spole ností a nesloužily jejím pot ebám. Proces sou asné slovotvorby v ruském jazyce má lavinovitý charakter a je v podstat nezvladatelný. Existuje jazyková živelnost, vytvá ejí se nová odvozená slova, která se do b žné i dostávají jaksi stup ovit . V souvislosti s aktualizací n kterých pojm se objevují nové slovotvorné shluky, nap . se slovem narkotika: , , , , , 8 , , , , , , , , 2010 59 , , , , , , . Aktivovaly se n které Usta ad Albim slovotvorné p edpony: -, -, , -, -, - , .: ; , ; , , , , ; , , , , , , , , ; , , , , . Co se tý e obvyklých slovotvorných formant , regulérn se zapojují do slovotvorného procesu (nová slova se starým formantem anti-): , , pov domí , , slova: , , , , , , , , , , , , , . Objevuje se nová „vlna“ abreviatur: , , , , ), televizní kanály - MTV- , , , , , , emž abreviatury jsou rovn ž sou ástí slovotvorného procesu a vytvá ejí celou adu , , , , , , , , , ). Výrazná je (bezdomovec), a to nejen jako podstatné jméno, ale ve se toto slovo objevilo v podob , -Kult, Sh ker, , , v tomto smyslu policejní abreviatura velmi krátké dob , , , , : Shit- , Geo, p nových odvozených slov: r zných odvozenin: , . Nový aktualizovaný význam získalo p ídavné jméno „ také dostalo za „hranice“ svého tradi ního významu: „ ; „ “; (kde se platí v rublech); tam, , antonyma k p ídavnému jménu valutový: ; ; , “, které se “ “ a vytvo ilo nový význam „ kde platí pouze národní m na - sv , , , , , , , , , . Podobným zp sobem odrážejí nové jazykové složená , , , , etná , , , , , ; ; , . Vzniká celá série ustálených spojení (s r znou úrovní termínovanosti) a í o aktualizaci slov. Nap . slovo (peníze), v sou asné dob aktuální pojem, na základ kterého vzniká celá skupina ustálených spojení: , , , (v ironickém smyslu o ruských pen zích s nízkou kupní silou a rychlým znehodnocením), ( íjm . (dlouhodobé úv ry). ) ( (reáln existující hotovost). . laundering of money) – legalizace nezákonn získaných ( platebních kartách). 60 ( . black money) – Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích íjmy bez zaplacení dan . Uvedené jazykové procesy (p ejatá slova, demokratizace jazyka, slovotvorné a sémantické aktualizace), jsou univerzální a p ízna né i v jiných jazycích v pr hu jazykové evoluce i sociálních kataklyzmat, liší se pouze svojí zvláštní intenzivností. Mohou vyvolávat dojem lingvistického chaosu – neproporciální r st jednotlivých skupin slov, p em na ustálených jazykových model , slovotvorná nadbyte nost, neúm rná demokratizace jazyka apod. esto lze konstatovat, že „krizový“ stav jazyka, vyvolaný krizí ve spole nosti, sv adapta ních mechanizm í o aktivit jazykového systému, jeho schopnosti samoregulace. Jinou skupinu jazykových inovací tvo í procesy unikální, které jsou p ízna né pro ruštinu zejména v postsov tském období. Za principiáln nové, a bezesporu pozitivní, m žeme považovat t i procesy. Pasivními se stávají celé jazykové vrstvy, odrážející reálie sov tského období, které v minulosti tvo ily jazykové pozadí. Taková slova byla nejaktivn jší v oficiálním jazyce a m la velký vliv na formování masového jazykového pov domí. Jsou to zejména slova spojená s komunistickou ideologií, r zná klišé a jazykové šablony ( , , , , , , , , , , ( , .) , , , , , , , , , , , , , ). Druhý proces se týká návratu v ur itém období nepoužívaného lexika a v dob totality se ve slovnících vyskytovala s poznámkou „zastaralé“ - ( , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ). Podobn vypadal i návrat slovní zásoby, která v minulosti vyvolávala asociaci s kategorií buržoazní spole nosti, v sou asné dob ozna uje reálie vztahující se k sou asné ruské realit : , , jiných zemí ( , , , , , , , , , , . Do této skupiny m žeme za adit i názvy jev p evzatých ze sociálního z ízení , , , , , ). T etí proces m žeme nazvat jakýmsi obrozením sémantizace, je spojen s obnovením p vodních význam slov zp sobem odstran ní „ideologických nános “. Jde o proces, který je zatím nejmén prozkoumán. Jedná se o víc nežli jen pouhou indoktrinaci, protože zmanipulovaný jazyk pohlcuje i takové oblasti reality, které by byly jinak ideologicky neutrální: nejcharakteristi jším rysem jazykové manipulace je práv to, že ideologický p ístup je rozší en na všechno: nez stane jediná oblast skute nosti, která by nebyla posuzována z pohledu hodnotových dvojic (ideologicky) pokrokový-reak ní nebo užite ný-škodlivý. 61 Usta ad Albim Lingvisté samoz ejm jazyk nevytvá ejí, ale je jejich úkolem ukazovat zákonitosti jazykového vývoje a odmítat subjektivn zabarvené úsudky o n m. Z ejmá je tendence gramatického systému sou asné ruštiny k analytismu, sm ování k internacionalizaci, její sbližování s jinými evropskými jazyky. Co se tý e typologie ruské v ty na pozadí všeslovanského srovnávacího záb ru je možné vypozorovat deagentní konstrukce s nenominativním subjektem v ruštin . Je nutné se rovn ž vyrovnávat s tzv. lingvistickými a kulturologickými lakunami, tj. bílými místy na sémantické map jazyka. Další problematika se týká srovnávání frazeologizm ve dvou i více jazycích, z nichž jedním je ruština, na základ kterého je možné ukázat velký podíl univerzálního základu ve frazeologickém fondu ruštiny a jiných evropských jazyk . Touto problematikou se zabývá p evážn V. Mokijenko, L. St panovová, M. Jankovi ová. Aktuálních problém jazykov dné rusistiky na po átku 21. století je velmi mnoho. Komunika ními sférami, které se v této souvislosti t ší nejv tšímu zájmu odborník , jsou jazyk médií a oblast hospodá ské praxe, kde se lexikální dynamika ve srovnání s p edcházejícím obdobím projevuje nejmarkantn ji. Jsou to další impulsy nejen k zamyšlení, ale p edevším k analýze a zpracování tohoto jazykového materiálu. Klí ová slova multikulturní charakter sémantické procesy v ruské slovní zásob studenti z odlišných kultur a jazyk odideologizování lexika metaforizace jako vyjád ení spole ensko-politické situace multicurtural character semantic Processes in Current Russian Lexis the students from different cultures and languages de-ideologized lexik metaphorize of expressing the socio-political situation 62 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Resume The article describes basisc semantic changes in Russian vocabulary in the past and the prezent with examples. The article deals with specific problems of Russian teaching in the mixed RussianCzech study groups, in that the students from different cultures and languages meet and it brings the need of adapt to these conditions, answer to them in the way of teaching, that always has more multicultural character. The autoress attends to questions of interference in the partial plan, and this in lexicology and stylistically middles, their functioning in the official correspondence. The article characterizes some of the semantic changes in the Russian language caused by the socio-political changes. The author analyses the changes in meaning of the Soviet geography, de-ideologized lexis as well as metaphor – a way of expressing the socio-political situation and the specifics of current Russian. In term of two or more languages interlingual homonyms are words, that sound similar, are written similar and have different sense. In this homonymy it is necessary to differentiate the interlingual homophony, i.e. words, that sound similar and interlingual homography, i.e. words, that are graphically similar or same. Researches show, that primary resource of homonymy is semantic evolution, actually the decomposition of polysemy, that induces the origin of homonymy and paronymy, not only in terms of one language, but more often in terms of lexis of two or more genetically relative languages. This article deals with intercultural competences, possibilities of their gaining in the teaching of business Russian at universities (model situations, project teaching) and means of the overcoming of communication barriers. 63 Usta ad Albim Literatura ERMÁK, F., Jazyk a jazykov da (p ehled a slovníky). Praha, Karolinum, 2004 erný J., jiny jazykov dy. Olomouc, Votobia, 1996 , . . ., . , 1999 . . (2005), . . « », 2009 ISBN5- 94723-949-3 , . ., , . . ., . Moskva, 2000 ., , 80- 90. Frankfurt am Main, 1993 Fidelius, P., Jazyk a moc. Mnichov, Edice Arký , 1983 , . ., ... , 2006 , . ., . , . ., , 1994 . Jekat rinburg, Izd. Ura skovo universit ta, 1995 , M., . .: , 2007 PR CHA, J., Multikulturní výchova: Teorie – praxe – výzkum. Praha, ISV, 2001, ISBN 8085866-72-2 , . ., , . . , 2003 ., . . , 2001 ŠIŠKOVÁ, T. Menšiny a migranti v eské republice. Praha, Portál, 2001 , . . . . 64 , 1999 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Implicitné spôsoby vyjadrenia ukon enosti a neukon enosti minulého deja Komparatívna štúdia (na podklade slovenského, arabského, talianskeho a n meckého jazyka) Ev a u le n ov á, L a d is lav Gy ör gy , J an a M iš k ov s k á ; Ev a Sc hw arz ov á 1. AS A SPÔSOBY JEHO VYJADRENIA V JAZYKOCH Dej (aj) v gramatike spájame predovšetkým s rôznymi tvarmi verba, s gramatickými kategóriami asu, vidu a rodu. Slovesný as nie je pod a F. ermáka (2001, s. 136) vždy totožný s reálnym asom. Slovesný as býva v rôznych jazykoch asto rôzne bohato vyjadrený a lenený. Povaha troch reálnych asov (minulosti, prítomnosti, budúcnosti) je odlišná, o sa prejavuje aj na tvaroch slovesného asu. Pod a autora ( ermák, 2001, s. 137) futurum má ireálnu, neskuto nú a vlastne len podmienenú povahu, a preto môže aj odpada . Ak má vnútorné lenenie (napr. predbudúci as v angli tine), nebýva toto lenenie bohaté. Aktuálnos je vyjadrená prézentom, ten však tiež špecifikovaný nebýva. V niektorých jazykoch sa aktuálnos vyjadruje špecifickými spôsobmi (napr. angli tina používa –ing formy pre vyjadrenie priebehu deja, kým na vyjadrenie ukon enosti deja používa perfektum verba, arab ina tiež vyjadruje priebeh prostredníctvom pomocných slovies a tvarov autosémantických verb a pod.). Podobne ako aj niektoré ostatné minulé asy je prézent v spojení s vidom schopný vyjadri aj uzuálnos , obvyklos . Minulos býva najzložitejšia a najlepšie poznate ná, a z toho dôvodu býva asto vyjadrená vä ším množstvom slovesných asov (préteritum, perfektum, imperfektum, plusquamperfektum, aorist a pod.) Pod a F. ermáka (2001, s. 137) je pre vetu dôležité rozlišova aj samostatné asy, ktoré stoja v ele hlavnej alebo jednoduchej vety a relatívne asy, ktoré sa vyskytujú len vo ved ajších vetách a ich platnos je ur ovaná v závislosti od asu nadradenej vety. 65 Usta ad Albim 1.1 Implicitné vyjadrenie deja Slovesný as však môže by okrem explicitných (priamych) prostriedkov (ktorým sa na tomto mieste vzh adom na tému nebudeme venova ) vyjadrený aj inými prostriedkami, ktoré nazývame implicitnými (nepriamymi). V mnohých jazykoch ide najmä o tvary pasíva, particípia, infinitívu, v niektorých jazykoch je vyjadrenie asu dosahované aj prostredníctvom substantíva a pod. A) Genus verbi Rod je morfologický prostriedok na vyjadrenie vz ahu medzi sémantickými participantami vety a syntaktickými funkciami, najmä medzi subjektom a objektom (diatéza). Vyjadruje teda agensa (konate a) deja a paciensa (zasahovaný cie ). V prípadoch, kde chýba agens, ide o pasívne vetné konštrukcie (List bol poslaný poštou) alebo deagentné vety (Ide sa na prechádzku). Tento fenomén môže ma pod a F. ermáka (2001, s. 139 – 140) aj alšie vetvenia: reflexivita, reciprocita, médium (vyjadruje innos vychádzajúcu od subjektu, a zárove vracajúcu sa k subjektu, napr. gré tina). Prostriedkami vyjadrenia diatézy sú naj astejšie spojenia pomocných verb s pasívnym particípiom a špecifickou morfémou. B) Infinitívne formy verba Pod a F. ermáka (2001, s. 141) je infinitív reprezentatívna forma slovesa, ktorá sa v obmedzenej miere používa aj pri tvorení niektorých zložených asov. Niektoré jazyky (napr. bulhar ina, arab ina) infinitív nemajú, preto ho zastupujú niektoré z osobných zámen alebo iné formy (arab ina používa konjunktív). Niektoré jazyky, ktoré majú len jeden infinitív, môže vo vete získa substantívne funkcie. Hlavnou funkciou infinitívu je vyjadri ú el alebo objekt. C) Particípium Menné tvary verba – particípiá – majú rôzne funkcie, predovšetkým však participujú na tvorbe niektorých zložených asov (particípium minulé) a pasíva (particípium pasívne), rovnako môže sp aj funkciu atribútu. Zvy ajne vyjadrujú as a rod, asto bývajú aj zdrojom tvorenia adjektív. Jeho základnou syntaktickou funkciou je typologicky tvori alternatívu k vyjadrovaniu významu vo ved ajších relatívnych vetách ( ermák, 2001, s. 142). Zvláštnym druhom particípia je transgresív (prechodník), ktorý je používaný namiesto slovesa pôvodnej ved ajšej vety, z ktorej sa zaradením transgresívu stáva polopredikatívna konštrukcia. Môže vyjadrova sú asnos , pred asnos , následnos deja oproti hlavnej vete. 66 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích D) Slovesné substantíva a adjektíva Tieto menné tvary vzniknuté zo slovies, ktoré ozna ujú ur itý dej, sa v rôznych jazykoch hodnotia rôzne. asto sa od verb od le ujú a radia sa k substantívam, prípadne k adjektívam. P. Ondrus uvádza, slovesné podstatné meno patrí do systému slovesných tvarov preto, že si zachovalo gramatickú kategóriu vidu (1964, s. 119). Okrem menovaných slovesných tvarov však každý jazyk používa aj špecifické slovesné tvary, ktorými vyjadruje ukon enos , prípadne priebeh deja. 2. IMPLICITNÉ VYJADRENIE MINULÉHO DEJA V SLOVEN INE V slovenskom jazyku môžeme hovori o vidovej opozícii; slovenské slovesá vystupujú v dvoj lennom protiklade (až na niektoré výnimky), a tak sloven ina vyjadruje minulé deje jedným minulým asom – dokonavými a nedokonavými slovesami v préterite. Préteritum je minulý as podávajúci deje, ktoré prebiehali/prebehli pred momentom prehovoru. Je to faktický dej (lebo sa uskuto nil), ale už nie aktuálny, lebo sa uskuto nil skôr ako jeho oznámenie. (Oravec, 1983, s. 148). Dokonavé slovesá v préterite podávajú deje, ktoré sa vykonali v minulosti, ale ich výsledok (rezultát) presahuje do prítomnosti, kým nedokonavé slovesá v préterite podávajú minulé deje (okrem ich priebehu) v ich neobmedzenom, príp. sukcesívnom opakovaní, alebo ako zovšeobecnený fakt (Oravec, 1983, s. 148). Popri explicitnom vyjadrení slovesného deja (t. j. pomocou ur itých slovesných tvarov), existuje v sloven ine (aj ke zriedkavejšie sa vyskytujúce) implicitné vyjadrovanie prostredníctvom neur itých slovesných tvarov. Práve tomuto druhému možnému spôsobu sa venujeme v našom príspevku. Na implicitné vyjadrenie slovesného deja slúžia v sloven ine predovšetkým neur ité verbálne tvary: A) infinitív B) transgrens C) aktívne particípium prézenta D) aktívne particípium préterita E) pasívne particípium F) deverbatívne substantívum 67 Usta ad Albim A) Infinitív Neur itok dokonavých a nedokonavých slovies sa v sloven ine tvorí charakteristickou koncovkou a v rámci implicitného vyjadrenia slovesného deja sa uplat uje najmä pri polopredikatívnych konštrukciách, napr. Nácko sko il do horárne odobra sa od rodi ov. (= Nácko sko il do horárne, aby sa odobral od rodi ov) /Ondrejov/ Frank videl chlapa vypi za noc dva litre ostrej pálenky. (= Frank videl chlapa, ktorý vypil za noc dva litre ostrej pálenky) /M ko/ Prikázala mi písa úlohy doma. (= Prikázala mi, aby som si úlohy písal doma) B) Transgrens Prechodník je neur itý slovesný tvar, ktorý v slovenskom jazyku tvoríme pomocou koncoviek – úc, –iac. Pomocou prechodníka sa naj astejšie nahradzujú explicitne vyjadrené adverbiálne /konkrétne temporálne/ ved ajšie vety. Peter Štelina, zazrúc ho v tejto polohe, sko il k nemu. (= Peter Štelina, ke ho zazrel v tej polohe, sko il k nemu) /Urban/ Urobiac si všetky úlohy, išiel pozera televízor. (= Ke si urobil všetky úlohy, išiel pozera televízor) Na vyššie uvedenej vete chceme upozorni na fakt, že sme použili prechodník dokonavého slovesa, a tým sme zárove vyjadrili implicitnou formou aj pred asnos vo vz ahu k hlavnej vete. Prechodníkom nedokonavého slovesa môžeme naopak dosiahnu implicitné vyjadrenie minulého deja, ktorý sú asne prebiehal s iným minulým dejom, napr. Píšuc si úlohy, po úval som rádio. (= Ke som si písal úlohy, po úval som rádio) Vidiac ju, chodili mi po rozume všelijaké myšlienky. (= Vždy ke som ju videl, chodili mi po rozume všelijaké myšlienky) C) Aktívne particípium prézenta inné prí astie prítomné má v sloven ine koncovky –úci, –iaci. Patrí k ohybným neur itým slovesným tvarom, je pre prízna ná kongruencia s nadradeným vetným lenom a deklinácia pod a mäkkého adjektívneho vzoru cudzí, cudzia, cudzie. Figúra po úvajúca toho ve era na slovo Pi mentúches vynorila sa z kuchyne v osobe Jána umpelíka, hali ského majstra. (= Figúra, ktorá po úvala toho ve era na slovo Pi mentúches vynorila sa z kuchyne v osobe Jána umpelíka, hali ského majstra) /Alexy/ 68 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Za gymnáziom tiekol potok, odnášajúci trstenské odpadky. (= Za gymnáziom tiekol potok, ktorý odnášal trstenské odpadky) /Urban/ D) Aktívne particípium préterita inné prí astie minulé má v sloven ine koncovku –vší. Patrí k flektívnym neur itým verbálnym tvarom, zhoduje sa v rode a ísle s nadradeným vetným lenom a sklo uje sa pod a mäkkého adjektívneho vzoru cudzí, cudzia, cudzie. Tvorí sa len od dokonavých slovies, a preto ním môžeme implicitne vyjadri a nahradi len explicitne vyjadrený ukon ený minulý dej, resp. pred asnos v minulosti, napr. Ozval sa vystúpivší z radu.(= Ozval sa ten, ktorý vystúpil z radu) E) Pasívne particípium Trpné prí astie má v sloven ine koncovky –tý, –ný. Patrí k ohybným neur itým slovesným tvarom, je pre prízna ná kongruencia s nadradeným vetným lenom a deklinácia pod a tvrdého adjektívneho vzoru pekný, pekná, pekné. Jašek Kutliak stál opretý o jedli ku. (= Jašek Kutliak stál a pritom bol opretý o jedli ku) /Urban/ Ležal som na zemi tichý a krotký ako bez života. (= Ležal som na zemi a bol som tichý a krotký ako bez života) /Švantner/ Naširoko rozkro ený a usmiaty za al nalieva a ponúka . (= Naširoko sa rozkro il a usmial a za al nalieva a ponúka ) /Jaroš/ F) Deverbatívne substantívum Slovesné podstatné meno sa tvorí v slovenskom jazyku pomocou koncovky –ie a deklinuje sa pod a vzoru neutra vysved enie. Pri písaní úlohy som po úval rádio. (= Ke som písal úlohu, po úval som rádio) Byt som upratal ešte pred umytím riadu. (= Byt som upratal ešte predtým, ako som umyl riad) 3. IMPLICITNÉ VYJADRENIE MIULÉHO DEJA V ARAB INE Pre ahšie pochopenie explikovanej problematiky a niektorých pojmov priblížime najprv slovesný systém arabského jazyka a jeho správanie, až potom pristúpime k prezentácii implicitných spôsobov vyjadrenia ukon eného a neukon eného minulého deja. Pod a K. R. Sorbyho (a), 2005, s. 239) asy slovesa tak, ako ich poznáme dnes, sa vyvinuli z pôvodného perfekta a imperfekta. Arabské verbum má základný kme , ktorý pozostáva z troj69 Usta ad Albim alebo štvorkonsonantného kore a a zo samohlások. Okrem toho má rozšírené (odvodené) kmene, ktoré istým spôsobom menia/ modifikujú význam základného kme a. Základný kme slovies má tri typy, ktoré majú odchýlky v asovaní: a) silné slovesá, ktoré majú tri silné radikály (konsonanty), b) slabé slovesá, ktoré majú jeden radikál slabý (tým radikálom je bu hamza, w alebo j), a nakoniec c) dvojnásobne slabé slovesá, ktoré majú z troch radikálov dva slabé. V spisovnom jazyku existuje 15 slovesných kme ov, z ktorých sa prakticky používa len desa . Slovesný systém arab iny nepozná infinitív, ten je vo vete nahradený 3. osobou singuláru mužského rodu perfekta, o je najjednoduchší slovesný tvar. Medzi spôsoby implicitného vyjadrenia deja, ktoré vytvárajú polopredikatívnu konštrukciu, možno v arab ine zaradi : A) pasívum verb, B) particípiá (pre našu problematiku sú relevantné najmä pasívne particípiá), C) masdary (slovesné substantíva), D) mená miesta, asu a nástroja, ktoré sú odvodené od slovies, E) vz ažné vety s neur eným menom, F) krátenie vz ažných viet, G) krátené ved ajšie vety ú elové s predložkou a s masdarom. A) Pasívum arabských slovies Pasívum arabských slovies sa od aktíva odlišuje len vokalizáciou konsonanty ako nositelia lexikálneho významu sa nemenia). Sloveso v pasívnom tvare môže pod a K. R. Sorbyho (a), 2005, s. 213) stá v subjunktíve a v apokopáte (skrátenom zápornom rozkazovacom spôsobe). Sloveso v pasíve sa používa vtedy, ke podmet nie je známy, hoci napr. v žurnalistických textoch existuje možnos použi pasívum aj pri známom podmete. Arab ina však preferuje používanie aktívnych tvarov verba (Sorby a), 2005, s. 214). J. Oliverius konštatuje, že arabské pasívum sa tvorí vnútornou flexiou, pri om tiež uvádza, že pasívne tvary možno použi vo vetách, ktoré nemajú agensa (Oliverius, 2007, s. 254). 70 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Príklady: (Príklady pod a: Sorby, b), 1999, s. 60) Pod a príkladov je zrejmé, že ak v aktíve bol ur itý komponent vo funkcii predmetu, v pasívnom tvare získal funkciu neagenciálneho podmetu. Podobný prípad nachádzame aj v sloven ine. Oproti sloven ine však majú v arab ine niektoré slovesá dvojaký charakter, a to jednorazový (býva vyjadrený prostredníctvom perfekta, imperfekta alebo spojenia pomocného slovesa kána s imperfektom) a trvalý (vyjadruje sa inným prí astím alebo spojením pomocného slovesa kána s inným prí astím). Príklady – pasívum slovies: (Príklady pod a: Sorby, b), 1999, s. 62) B) Arabské particípiá vyjadrujúce minulý dej Particípiá delíme pod a ich vyjadrenia deja na aktívne a pasívne. Prí astie pasívne má pod a Sorbyho (Sorby, a) , 2005, s. 157) význam to, o bolo urobené, kým prí astie aktívne má význam to, o je práve robené. Ženský rod sa tvorí pravidelne príponou –atun, deklinácia je tiež pravidelná. Podobne ako aktívne particípium, aj pasívne prí astie má zdravý plurál vtedy, ak ozna uje dejovú hodnotu a lomený plurál vtedy, ak sa substantivizovalo. Oproti aktívnemu particípiu, ktoré vyjadruje priebeh deja, iže jeho neukon enos , pasívne particípium vyjadruje ukon ený dej. 71 Usta ad Albim Príklady: – al náfidatun maftúchatun. – To okno je otvorené. – al sáatun masnúaatun min al fiddatin. – Tie hodinky sú vyrobené zo striebra. Pasívne particípium je sú as ou pasíva slovies a jeho využitie sme opísali v predchádzajúcej asti. C) Masdary Masdar je arabské slovesné podstatné meno, v ktorom sa spája slovesný význam s formálnymi znakmi substantíva. Vo vete preto môže zabezpe ova funkciu podmetu, predmetu alebo iného vetného lena. To znamená, že masdar sa vo vete správa ako substantívum s príslušnou vetno lenskou funkciou: ak sa viaže napríklad so slovesom, v plnej miere sa dodržiava rekcia, ak má prechodné sloveso priamy predmet, masdar s týmto predmetom vytvorí genitívne spojenie. Podlieha deklinácii a možno k nemu pripája osobné zámeno (v arab ine sa pripájajú vo forme sufixov) alebo pridáva atribút. (Sorby, b), 1999, s. 131 – 133). M. T. Navrockij ich nazýva mená deja, no upozor uje, že v arabských gramatikách sa preferuje názov masdar. Ozna ujú dej alebo stav vyjadrené tvarom toho slova, od ktorého boli odvodené, avšak nepodliehajú asu priebehu daného deja alebo stavu. Ak je masdar odvodený od innostného slovesa, môže získa innostný, ale aj pasívny zmysel Príklady: (Príklady pod a: Navrockij, 2007, s. 236) Ak masdar už primárne má pasívny zmysel, tak má ozna uje vlastnos . Príklad: (Príklad pod a: Navrockij, 2007, s. 236) M. T. Navrockij alej uvádza, že trojkonzonantné slovesá 1. kme a (o ktorých sme sa uz vyššie zmie ovali), majú 35 hlavných foriem masdarov, z ktorých niektoré prináležia k prechodným 72 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích slovesám, niektoré k neprechodným slovesám. Autor uvádza preh adnú tabu ku týchto foriem (bližšie: Navrockij, 2007, s. 237). Pod a K. R. Sorbyho k masdaru pridáme koncovku ženského rodu – , masdar ozna uje jednorazový dej alebo innos . Vo ved ajších vetách predmetových, podmetových alebo prívlastkových môže by sloveso uvádzané spojkami , nahradené aj masdarom. Príklad: (Príklad pod a: Sorby, b), 1999, s. 132) Masdary sa asto používajú aj na krátenie ved ajších viet, pri om vznikne jednoduchá veta rozvitá, ktorá obsahuje polopredikatívnu konštrukciu. Táto konštrukcia je vytváraná práve masdarom v príslušnom tvare. Pomocou masdaru možno vytvori polopredikatívnu konštrukciu aj vtedy, ke ho viažeme s modálnym slovesom – v takomto prípade masdar prekladáme naším infinitívom. Príklady: – Dám ti vedie hne , ako dostanem nejakú správu. – Tento týžde nemôžem opusti nemocnicu. (Príklady pod a: Sorby, b), 1999, s. 135 – 136) D) Mená miesta, asu a nástroja odvodené od slovies Lexikálny význam slova v arab ine nesie kore slova, ktorý je zložený z konsonantov. Mená miesta a asu Mená miesta a asu deja ozna ujú pod a M. T. Navrockého (2007, s. 253) miesto alebo as deja alebo stavu, sú vyjadrené slovami odvodenými od slovies, ktoré obsahujú také konsonanty, ktoré nesú práve tento lexikálny význam. Pod a autora mená, ktoré sú odvodené od trojkonsonantných slovies 1. kme a, sa vytvárajú z 1. osoby neukon eného deja innostného rodu, a teda tiež ozna ujú substancie evokujúce nedokon ený dej. 73 Usta ad Albim Príklady: (Príklady pod a: Navrockij, 2007, s. 253 – 254) Pod a uvedených príkladov vidno, že substantíva miesta a asu, ktoré sú odvodené od trojkonsonantných slovies 1. kme a, majú štyri základné formy: (mafaalatun, ženský rod), (mafailun, mužský rod) alebo (mafaalun, mužský rod) alebo (mafailatun, ženský rod) (Navrockij, 2007, s. 254). Bahbouh, Fleissig, Keller (2008, s. 100) dop ajú, že druhý prípad mien sa tvorí od slovies, v ktorých je imperfektnou samohláskou –i- a prvý prípad mien sa tvorí od slovies, ktoré obsahujú imperfektnú samohlásku –a- alebo –u-. Pod a menovaných autorov má plurál vždy formu (mafáailu), v prípade duálu existuje aj zdravý plurál. Ak sú mená odvodené od štvorkonsonantných slovies neukon eného deja alebo od rozšírených kme ov slovies, sú mená miesta a asu zhodné s pasívnymi particípiami (Navrockij, 2007, s. 256 – 257, Bahbouh, Fleissig, Keller, 2008, s. 100). Príklady: – modliteb a, – ohyb, zákruta (Príklady pod a: Bahbouh, Fleissig, Keller, 2008, s. 100) Mená nástrojov Navrockij (2008, s. 258) tieto mená ešte bližšie špecifikuje na mená nástrojov a mená nádob vo význame substancie, ktorá je schopná uskladni inú substanciu. Mená nástrojov sa vyjadrujú kore om toho slovesa, z ktorého pochádzajú a ozna ujú dej alebo stav a mená nádob sa odvodzujú od príslušných mien a ozna ujú predmet. Nevnímajúc túto klasifikáciu a spôsoby ich pochádzania, oba menované druhy mien majú rovnaké formy, a to: (mifaalun), ženský rod). 74 (mifaálun), (mifaalatun, Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Príklady: (Príklady pod a: Navrockij, 2007, s. 259) Autor uvádza okrem týchto vzorov aj alšie vzory, ktoré majú ešte alšie významy, a to: (fuaalatun), ktoré ozna uje množstvo (hrs ), predmet pochádzajúci z nejakého deja (zhromaždenie udí) a farbu ( ervená, v arab ine je to substantívum); (fiaalatun) – asto ozna uje as ur itého predmetu; (fuaálatun) – ozna uje as nejakého predmetu, ktorá sa od toho predmetu oddialila/ odtrhla na základe nejakého deja (odrezky, výsek); (ufaúlatun) – ozna uje abstraktnú vec, ktorá sprevádza nejaký dej (lož, piese ) (Navrockij, 2007, s. 261). E) Vz ažné vety s neur eným menom Pod a K. R. Sorbyho rozlišujeme dva druhy arabských vz ažných prívlastkových mien : vz ažné vety, ktoré sú prívlastkom ur eného substantíva – tento prípad má aj sloven ina v podobe podra ovacích súvetí s ved ajšou vetou prívlastkovou, pri om sa v arab ine aj v sloven ine vety v súvetí spájajú vz ažným zámenom; vz ažné vety, ktoré sú prívlastkom neur eného substantíva – v arab ine v tomto prípade nemôžeme použi vz ažné zámeno a veta sa tvorí prostredníctvom aktívneho particípia, o ktorom sme písali vyššie. Vzniká teda jednoduchá veta rozvitá, s polopredikatívnou konštrukciou. Príklad: – dosl.: Nejaký muž bývajúci v našej dedine. – Nejaký muž, ktorý býval v našej dedine. (Príklad pod a: Sorby, a), 2005, s. 205) F) Krátenie vz ažných viet V arab ine existujú aj prípady, ktoré sa nachádzajú aj v sloven ine, pri ktorých odchádza ku kráteniu vz ažných viet. Na vyjadrenie takýchto skrátených vz ažných viet používame aktívne particípiá, pasívne particípiá a niekedy aj prídavné mená, pri om platí pravidlo, že ak je slovo, na 75 Usta ad Albim ktoré sa takýto polopredikát vz ahuje ur ené, tak je ur ené aj prí astie (alebo adjektívum). Ak je nadradené slovo neur ené, tak je neur ený aj polopredikát. Zárove s nadradeným slovom pod a pravidla zhody. Priamy predmet je bu prostredníctvom prepozície sa polopredikát zhoduje v akuzatíve, alebo je uvedený (li) (Sorby, b), 1999, 227). Tieto prípady sme už opísali v astiach o particípiách a masdaroch. G) Krátené ved ajšie vety ú elové s predložkou a s masdarom elové konštrukcie s významovým slovesom je možné kráti na polopredikatívne konštrukcie typu predložka + ur ený masdar, pri om predmet sa stáva druhým lenom genitívneho spojenia. Popri najbežnejšej ú elovej spojke (li – ide o arabskú asticu s významom spojky alebo predložky) sa používa aj rad iných spojok, ktoré sú asto sú as ou pevných spojení. Transformácia verba na masdar je možná aj v pasíve (Sorby, b), 1999, s. 302). Príklad: – dosl.: Vynaložíme všetko naše úsilie pre realizovanie tohto projektu. – Vynaložíme všetko naše úsilie, aby sme realizovali tento projekt. (Príklad pod a: Sorby, b), 1999, s. 302) 4. IMPLICITNÉ VYJADRENIE MINULÉHO DEJA V TALIAN INE Ukon enos a neukon enos minulého deja v talian ine sa naj astejšie implicitne vyjadruje nasledovnými spôsobmi: A) gerundio semplice – presente B) gerundio composto – passato C) participio passato D) infinito composto E) sostantivo deverbale A) Gerundio semplice – presente Prítomný prechodník je jednoduchým neur itým tvarom, ktorý sa tvorí z neur itkového slovesa odtrhnutím neur itkových koncoviek –are, –ere, –ire a pridaním prechodníkových koncoviek –ando, resp. –endo. Tým, že talian ina nepozná pojem dokonavé a nedokonavé slovesá, nevytvára tzv. prechodníkovú formu dokonavého a nedokonavého slovesa ako v sloven ine. To, o sloven ina vyriešila slovesným vidom (písal - napísal), talian ina vyriešila dvoma minulými asmi – použitím dvoch odlišných ur itých slovesných tvarov (scriveva – ha scritto), ke že talianske slovesá 76 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích nevystupujú v binárnom protiklade, a tak nie je možné hovori o žiadnej vidovej opozícii /korelácii/. Z tohto potom jasne vyplýva, že aj na vyjadrenie (sú asne) prebiehajúceho a neukon eného minulého deja a (pred asne) ukon eného minulého deja nemôže použi jeden a ten istý prechodník. Gerundio semplice sa používa na implicitné vyjadrenie neukon enosti minulého deja, napr. Scrivendo (expl. Quando scrivevo) la lettera, aspettavo Maria. (= Píšuc list /ke som písal list/, akal som na Máriu) Guardando (expl. Quando guardavo) la televisione, è venuto Paolo. (= Pozerajúc televíziu /ke som pozeral/ televíziu, prišiel Pavol) V prvom príklade je implicitne vyjadrená neukon enos vo vz ahu k explicitne vyjadrenému neukon enému slovesnému deju (talian ina použila imperfektívny minulý as a sloven ina sloveso v nedokonavom vide). V druhom príklade sa implicitná forma neukon enosti vyjadrujúca asové trvanie – priebeh stavia do vz ahu podradenosti k explicitne vyjadrenému ukon enému jednorázovému deju (taliansky jazyk použil perfektívny minulý as a sloven ina sloveso v dokonavom vide). B) Gerundio composto – passato Minulý prechodník je zloženým neur itým tvarom, ktorý sa tvorí kombináciou pomocných slovies avere a essere (tieto sú v tvare gerundia semplice) a minulého prí astia. Používa sa na implicitné vyjadrenie ukon eného pred asného deja v minulosti v rámci krátenia prí inných ved ajších viet, napr. Il direttore, non avendo saputo (expl. perché aveva saputo) resistere a quella osservazione, ritornò sul podio. (=Dirigent, nevediac /pretože nevedel/ odola tej poznámke, vrátil sa na pódium) /Corriere della Sera/ Non avendogli creduto (expl. perché non gli aveva creduto), non gli ha prestato soldi. (= Neuveriac /pretože mu neuveril/, nepoži al mu peniaze) C) Participio passato Ak sa minulé prí astie používa na vyjadrenie implicitnej formy slovesného deja, ako jediný neur itý slovesný tvar podlieha flexii a mení svoj tvar (rod a íslo) vo vz ahu k podmetu vety (neprechodné slovesá), resp. k priamemu predmetu vety (prechodné slovesá). Pravidelné tvary sa tvoria koncovkami –ato, –uto, –ito. Vo vz ahu k podmetu vety: 77 Usta ad Albim Salito (expl. Quando ero salito) sull´autobus, mi sono accorto Luisa. (= Ke som nastúpil do autobusu, všimol som si Lujzu) Vo vz ahu k priamemu predmetu vety: Aperto (expl. Quando avevano aperto) il testamento, tutti rimasero stupiti per la generosità dello zio morto. (= Ke otvorili závet, všetci zostali ve mi prekvapení z toho, aký štedrý bol m tvy strýko) D) Infinito composto Zložený neur itok sa tvorí kombináciou pomocných slovies avere a essere (tieto sú v tvare infinito semplice – jednoduchý neur itok) a minulého prí astia. Používa sa na implicitné vyjadrenie ukon eného pred asného deja v minulosti, napr. Dopo averlo visto (expl. Dopo lo avevo visto), cercavo di fuggire. (= Ke som ho uvidela, snažila som sa utiec ) /la Repubblica/ E) Sostantivo deverbale Slovesné podstatné meno sa v talian ine tvorí z neur itkového tvaru koncovkou –zione, napr. Durante la realizzazione di questo programma, ... (= Po as realizovania /ke sa realizoval/ tohto programu /tento program/, ...) 5. IMPLICITNÉ VYJADRENIE MINULÉHO DEJA V NEM INE V nem ine sa minulý dej implicitne vyjadruje nasledovnými spôsobmi: A) pasívom B) infinitívnymi konštrukciami C) participiálnymi konštrukciami D) temporálnymi príslovkami E) temporálnymi spojkami A) Pasív Zvýšená frekvencia používania pasívneho genus verbi na rozdiel od sloven iny a to najmä pri vyjadrovaní trpného rodu prézenta a préterita. - Stavový pasív (Zustandspassiv): Ich bin von allen verlassen. (Všetci ma opustili.) - Priebehový pasív (Vorgangspassiv): Adenauer wurde zum Bundeskanzler gewählt. (Adenauera zvolili za kancelára.) 78 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích B) Infinitívne konštrukcie Ke že je infinitív v nem ine len minimálne determinovaný, spája sa s plnovýznamovými slovesami a preberá ich kontextuálnu determináciu. Formálne v nem ine rozlišujeme istý infinitív (reiner Infinitiv) a infinitív s predložkou (Infinitiv mit der Präposition). V oboch prípadoch môže vyjadrova rovnako aktuálny, nad asový ako aj dej minulý. Väzba plnovýznamového slovesa s infinitívom: Wo ist dein Bruder? (Kde je tvoj brat?); Er ist mit seinen Freunden schwimmen. (Išiel s kamarátmi pláva . /resp. aj Pláva s kamarátmi.); Ich habe meine Koffer noch am Bahnhof stehen. (Nechal som svoje kufre na stanici.). Väzba infinitívu s predložkou: V tomto prípade ide predovšetkým o slovesá, ktoré vo svojom lexikálnom význame vyjadrujú ur itý spôsob platnosti (Geltungsweise). Jetzt glaube ich endlich, dieses Problem verstanden zu haben. (Myslím, že teraz som kone ne ten problém pochopila.) C) Participiálne konštrukcie Dva druhy particípií: prítomné (Partizip I.) a minulé (Partizip II.). Dvom morfologickým tvarom slovenského particípia (pasívnemu a minulému, pozri asti d,e) Particípium v sloven ine) zodpovedá v nem ine len tvar particípia minulého (Partizip II. – napr. geschlossen). Toto je sú as ou zložených temporálnych slovesných foriem ozna ujúcich deje (plusquamperfektum), a je zárove minulé (perfektum) a dávno minulé aj jedným z naj astejších spôsobov implicitného vyjadrenia minulého deja ukon eného v nem ine. Particípiá preberajú na syntaktickej úrovni funkciu predikátu a atribútu. Determinujú aj temporálnu formu výpovedí. Napr. v prípade, ak je atribúcia vyjadrená slovesným prívlastkom vo forme slovesného adjektíva: Eine tatsächlich erlebte Geschichte (naozaj prežitý príbeh/príbeh, ktorý bol naozaj prežitý); Das durchgelesene Buch (pre ítaná kniha/kniha, ktorá už bola pre ítaná). V prípade použitia particípií v predikáte vety hovorí Štícha o tzv. predikácii výsledného stavu, túto nazýva rezultatívom. Rezultatívum je pod a neho „predika ní kategorie, jejíž významovou složkou je obecn pojatý stav n jaké entity vyplynulý z d je více i mén bezprost edne edcházejícího dob , k níž je stavovým predikátem odkazováno.“ (Štícha, 2003, s. 468 ff.). 79 Usta ad Albim Štícha v rámci predikácie výsledného stavu hovorí o nasledovných konštrukciách, v ktorých je particípiom implicitne vyjadrený dej minulý najmä v pasívnych konštrukciách: - s vyjadreným agensom: Der Vater ist bereits von mir benachrichtigt. (Otca som už telefonicky informoval.) - performatívnymi slovesami (t.j. slovesá predznamenávajúce komunikatívny akt): Du bist gewarnt. / Varoval som a. - s vyjadreným adresátom deja: Damit ist mir sehr geholfen. (Tým ste mi ve mi pomohli.) - konštrukciami sein/haben + particípium minulé: Er ist seit zwei Wochen verreist. (Odcestoval na dva týždne. ) - posesívnym rezultatívom (v nem ine sa vyjadruje kone ný stav, sloven ine poukazuje na dej, ktorý prebehol): Mir ist der Kuchen angebrannt. (Kolá sa mi pripálil.) - predmetovými slovesami: Da ist an alles gedacht. (Mysleli na všetko.) Minulý dej možno implicitne vyjadri aj konštrukciami s tzv. konkuren nými formami pasíva, napr. väzbou lassen +infinitív plnovýznamového slovesa: Die Müdigkeit ließ ihn erlahmen. (Únava ho ochromila.). Špecifikom sloven iny v tomto prípade je vid, ktorý nem ina ako slovesnú kategóriu nepozná. Particípium minulé je preto opä možné preklada do sloven iny ako dej už ukon ený, resp. ešte prebiehajúci, pri preklade je potrebné zoh adni kontextuálnu viazanos výpovede, resp. iné jazykové okolnosti, ktorými môže by vid vyjadrený: Die Berichte, in denen das alles geschildert ist. (Správy, v ktorých je to opisované/ to bolo opísané.) D) Temporálne príslovky Primárna funkcia temporálnych prísloviek v nem ine je asová determinácia obsahu. Sú preto v úzkom vz ahu s temporálnymi formami slovies. V nem ine rozoznávame tri skupiny temporálnych prísloviek: - temporálne príslovky v užšom zmysle slova: tieto ukazujú temporálnu reláciu textu a deja; - sekven né príslovky: tieto vyjadrujú chronologickú postupnos dejov v rámci textu; - frekven né príslovky: tieto vyjadrujú astos /frekvenciu dejov v rámci textu. Temporálne príslovky v užšom slova zmysle sa môžu používa predikatívne a atributívne a v týchto prípadoch implicitne determinujú temporálne vz ahy vo vete. Konkrétne majú niektoré temporálne príslovky tzv. spätnú temporálnu perspektívu (rückschauende Tempus-Perspektive, pozri Weinrich, 2005, s. 572 f.) napr. gestern, vorgestern, neulich, unlängst, damals, vorhin a pod. Pri 80 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích aplikácii týchto prísloviek vä šinou prichádza k temporálnej kongruencii s asovou formou slovesa, no v niektorých prípadoch sa uvedené príslovky viažu so slovesom v prézente: Stell dir vor, gestern gehe ich spazieren und wen treffe ich da? (V era som sa prechádzal a koho som stretol?). V tomto prípade je minulos deja vyjadrená len minimálne a to práve temporálnou príslovkou. V prípade sekven ných prísloviek prichádza k podobnému javu, konkrétne v predložkovopríslovkových väzbách napr. seit gestern(od v era), bis jetzt(do teraz)at . Seit vorgestern kommt im Rundfunk regelmäßig das Opernprogramm. (Od predv era vysiela rozhlas pravidelne program divadiel). Prézentum teda môže za istých okolností vyjadrova aj deje minulé, no musí by vyšpecifikované sprievodnými výrazmi s temporálnym významom: napr. Frau von Staël ist eine der besten Kennerinnen Deutschlands in der Goethezeit. (Pani von Staël je jedna z najlepších znalký Nemecka za ias Goetheho). V tomto prípade bol použitý temporálny výraz „in der Goethezeit“. To, že sloveso v prézente môže poukazova na temporálne rozdiely vyplýva z kontextu. E) Temporálne spojky Vo výnimo ných (hovorových, archaizujúcich) výpovediach môžu spojky samy determinova temporálnu formu výpovede napr.: Zu einer Zeit, da niemand mehr an Herrscher von Gottes Gnaden glaubt, meint man dass... (V asoch, kedy už nikto neveril na panovníkov stanovených božou milos ou, sa verí, že ....). Vo vä šine prípadov sú však kongruentné s temporálnou formou slovesa. 6. KOMPARÁCIA A MOŽNOSTI PREKLADU Arab ina oproti sloven ine ove a širšie využíva implicitné vyjadrenia deja. Sloven ina na takýto spôsob vyjadrenia deja používa najmä prostriedky polopredikatívnych konštrukcií: infinitív, aktívne particípium v podobe prechodníka, trpné prí astia, pasívum slovies a slovesné podstatné mená. Arab ina používa v podstate tie isté prostriedky, avšak okrem infinitívu, ktorý nepozná. (Infinitív býva vo vetách nahradzovaný 3. osobou singuláru mužského rodu.) Rozdiel v používaní implicitných prostriedkov vyjadrenia deja medzi sloven inou a arab inou spo íva v tom, že arab ina odvodzuje všetky menované prostriedky priamo od slovies pod a príslušných vzorov. Ke že nosite mi lexikálneho významu v arab ine sú konsonanty zoskupené do kore a slova, z týchto kore ov sa potom vytvárajú akési „slovné hniezda“, medzi ktorými majú výsadné postavenie verbá. Polopredikáty, ktoré sú vytvárané z verb vykazujú k verbám výraznú príslušnos , avšak správajú sa ako mená. 81 Usta ad Albim Popri kategórii slovesného asu plní vid dôležitú funkciu, najmä pokia ide o sloven inu, a vidíme tu základné rozdiely v porovnaní s talian inou. Najvýraznejšiu odlišnos pozorujeme práve v neschopnosti talianskeho jazyka rozlíši slovesný aspekt dokonavý a nedokonavý pomocou prefixácie a sufixácie slovesných tvarov, dôsledkom oho vzniká otázka ich odlišného vyjadrenia aj implicitnou formou. Postupne pri porovnávaní obidvoch jazykov sme zistili, že talian ina i sloven ina disponujú viacerými možnos ami vyjadri ukon enos a neukon enos minulého deja implicitným spôsobom. Rozdiel však vidíme práve v samotnom využití a uplatnení implicitnej formy v oboch jazykoch. Kým v talian ine je používanie neur itých slovesných tvarov bežnou sú as ou každodenného jazyka, v sloven ine to tak nie je. V našom jazyku má svoje prioritné miesto používanie ur itých slovesných tvarov, a tak nedochádza k astému kráteniu ved ajších viet. Túto skuto nos je vhodné bra do úvahy aj pri prekladoch a vyhýba sa doslovnému prekladaniu implicitnej formy z talian iny do sloven iny vždy a za každých okolností. o sa týka prekladate ských problémov spojených s fenoménom implicitného vyjadrenia minulých dejov ukon ených a neukon ených pri preklade v smere z nem iny do sloven iny narazíme predovšetkým na problematiku vidu. Dokonavos resp. nedokonavos nem ina nerozoznáva a tak sa pri preklade môžeme orientova len pod a kontextu, resp. iných jazykových prostriedkov použitých v texte. Implicitné vyjadrovanie dejov minulých v nem ine patrí skôr k okrajovým morfologickým javom, pretože germánske jazyky (ako jazyky s vyššou mierou explicitnosti) majú na vyjadrenie temporálnych vz ahov k dispozícii viacej asových foriem slovies ako jazyky slovanské. Tento spôsob vyjadrovania minulých dejov je typický skôr pre bežnú hovorovú komunikáciu, resp. je asto používaný ako subštandardný alebo archaizujúci prvok v dielach krásnej literatúry. Slovesné podstatné mená V arab ine majú ve mi široké využitie najmä slovesné podstatné mená – masdary. Sú jedným z hlavných prostriedkov vytvárania polopredikatívnych konštrukcií. Do sloven iny ich prekladáme na základe ich pozície v konkrétnej vete: ak masdar vystupuje vo funkcii podmetu, predmetu alebo okolnostného ur enia, prekladáme ho ako slovesné podstatné meno v príslušnom páde a ísle; ak vystupuje vo vete so zámerom skráti pôvodné súvetie tak, aby vznikla jednoduchá veta rozvitá, obsahujúca polopredikatívnu konštrukciu, prekladáme ho bu ako slovesné podstatné meno alebo ak sa spája s modálnym slovesom, prekladáme ho ako infinitív; prípady, v ktorých sa arab ine používa spojenie plnovýznamového slovesa a masdaru, prekladáme len masdar, a to vo forme prísudku; 82 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích podobný prípad nastáva aj v prípadoch pasívnych konštrukcií, kedy sa stretáva masdar s verbom ozna ujúcim význam skon sa, by ukon ený, sta sa alebo uskuto ni sa, prebieha – vtedy masdar prekladáme ako trpné prí astie v pasívnej konštrukcii. Oproti sloven ine je masdarom v arab ine každé substantívum, ktoré bolo odvodené od slovesa. Sloven ina však nie všetky substantíva, ktoré majú vz ah k slovesu, chápe ako slovesné substantíva, napríklad: študent (od: študova ). V talian ine použitie deverbatívneho substantíva nepatrí medzi najfrekvntovanejšie spôsoby vyjadrenia ukon enosti a neukon enosti minulého deja implicitnou formou. Podobná situácia je aj v nem ine, kde je takýto spôsob vyjadrovania zriedkavý. Trpný rod slovies alším astým prípadom implicitného prostriedku vyjadrenia deja je pasívum slovies. Oproti sloven ine, kde sa pasívum tvorí prostredníctvom mennej konštrukcie budovanej prostredníctvom spojenia pomocného slovesa a trpného prí astia, ktorého ne/ukon enos deja sa vyjadruje prostredníctvom prefixu, arab ina rozlišuje perfektové a imperfektové tvary. Ukon ený dej je vyjadrený synteticky prostredníctvom perfektového pasívneho slovesného tvaru, neukon ený dej je vyjadrený prostredníctvom imperfekta v pasívnom tvare, prípadne spojením pomocného slovesa s inným prí astím. Nem ina rozlišuje tzv. stavový a priebehový pasív, ktorými môže implicitne vyjadrova ukon enos a neukon enos minulého deja, pri om konštrukcie majú analytický charakter, t. j. pomocné sloveso a particípium minulé, asto v spojení s predložkovou väzbou. Prí astia Particípium má v arab ine, podobne ako aj v sloven ine, aj plurál. Ten závisí od sémantiky výrazu. Mnoho arabských particípií prekladáme do sloven iny a chápeme ich ako substantíva. Ke že sloven ina nepoužíva priebehové tvary slovies a tieto významy zabezpe uje prostredníctvom vidov, arabské konštrukcie s pasívnym particípiom prekladáme do sloven iny naj astejšie prostredníctvom dokonavých slovies (naj astejšie pomocou prefixálnych tvarov slovies a/ alebo modifika nej morfémy). Podobne ako v arab ine a v sloven ine, aj v talian ine zohráva použitie prí astí, najmä participia passata dôležitú funkciu pri implicitnom vyjadrovaní ukon eného a neukon eného minulého deja. Na rozdiel od sloven iny však talian ina nevyužíva inné a trpné prí astia, ale tzv. prí astie minulého asu (v sloven ine existuje podobný jav, tzv. l-ové prí astie pre vyjadrenie minulého asu), ktoré pri 83 Usta ad Albim implicitnej forme stojí bez pomocného slovesa ako explicitného ukazovate a jednotlivých verbálnych gramatických kategórií. Nem ina rozlišuje dva druhy prí astí (Partizip Präsens -prí astie prítomné, Partizip Perfekt prí astie minulé), pri om prí astie minulé je sú as ou zložených temporálnych slovesných foriem ozna ujúcich deje minulé (perfektum) a dávno minulé (plusquamperfektum), a je zárove aj jedným z naj astejších spôsobov implicitného vyjadrenia minulého deja ukon eného v nem ine. Mená miesta, asu a nástrojov Arab ina odvodzuje od slovies aj špecifické substantíva, a to mená miesta, asu a nástroja. Tieto javy má aj sloven ina, ale oproti sloven ine majú tieto arabské mená ove a užšiu sú innos so slovesami: mená miesta, asu a nástrojov, ktoré sú v arab ine priamo odvodené od slovies, chápeme v sloven ine ako substantíva s vlastnou paradigmou, a takto ich aj prekladáme, to znamená, že nemusíme zdôraz ova ich prináležitos k deju, innosti alebo k slovesu. Takisto ich v sloven ine ani nechápeme a neprekladáme ako polopredikatívnu konštrukciu. Prechodníky Taliansky jazyk nepozná pojem dokonavé a nedokonavé slovesá, a tak nevytvára tzv. prechodníkovú formu dokonavého a nedokonavého slovesa ako v sloven ine. To, o sloven ina vyriešila slovesným vidom talian ina vyriešila dvoma minulými asmi – použitím dvoch odlišných ur itých slovesných tvarov, ke že talianske slovesá nevystupujú v binárnom protiklade, a tak nie je možné hovori o žiadnej vidovej opozícii /korelácii/. Z tohto potom jasne vyplýva, že aj na vyjadrenie (sú asne) prebiehajúceho a neukon eného minulého deja a (pred asne) ukon eného minulého deja nemôže použi jeden a ten istý prechodník. V talian ine sa na rozdiel od sloven iny, ktorá vytvára jeden prechodníkový tvar daného slovesa v dokonavom alebo nedokonavom vide, používa gerundio semplice na implicitné vyjadrenie neukon eného, resp. trvajúceho minulého deja vo vz ahu k sú asne prebiehajúcim dejom v minulosti a gerundio composto ako implicitnú formu vyjadrovania ukon eného, resp. pred asného deja v minulosti vo vz ahu k inému explicitne vyjadrenému minulému deju. Nem ina podobne ako talian ina nerozoznáva vo svojom systéme dokonavos resp. nedokonavos , ale na vyjadrenie ukon enosti a neukon enosti deja používa viacero minulých asov (Präteritum, Perfektum, Plusquamperfektum), ktoré môžu by prostriedky poukazujúce na isté špecifikum vo výpovedi. 84 doplnené o alšie lexikálne Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Polovetné konštrukcie vzniknuté zo vz ažných viet Takéto arabské polopredikáty bývajú vyjadrené aktívnym particípiom, ktoré sa viažu na nadradené substantívum prekladáme do sloven iny ako podra ovacie súvetia s ved ajšou vetou prívlastkovou, pri om použijeme vz ažné zámeno. Okrem toho však môžeme vz ažné vety kráti aj prostredníctvom pasívnej konštrukcie, a to s použitím slovesného substantíva – masdaru. Podobný jav má aj sloven ina, talian ina a nem ina. Resume This comparative study is aimed to present, describe and compare the implicit ways of the expression of the finishing and non-finishing act in the past in four typological different languages. The Slovak as the native language and the representative of the Slavic languages is the source language by the comparison of the same and different morphological features in German - the representative of the Germanic languages, Italian - the representative of the Romance languages and Arabic - the representative of the Semitic languages. This comparison can help to discover some specific parameters of the compared languages and be helpful by the translation process. 85 Usta ad Albim Literatura BAHBOUH, Charif – FLEISSIG, Ji í – KELLER, Karel. 2008: Arabština pro pokro ilé. Brandýs nad Labem : Dar Ibn Rushd 2008. 180 s. ISBN 978-80-86149-51-X BERRETTA, M.: Sul sistema di tempo, aspetto e modo nell´italiano contemporaneo. In: Linee di tendenza dell´italiano contemporaneo. Lugano: s. n.. 1991, s. 135 – 153. BERTINETTO, P. M. 1991. : Parte prima: Il sintagma verbale. I. Il verbo. In: Renzi, L. – Salvi, G. – Cardinaletti, A.: Grande grammatica di consultazione. II. I sintagmi verbale, aggettivale, avverbiale. La subordinazione. Bologna : Società editrice il Mulino, 1991, s. 13 – 161. ERMÁK, František. 2001.: Jazyk a jazykov da. Praha : Karolinum. 2001. ISBN 80-246-0154-0 HELBIG, Gerhard – BUSCHA, Joachim: Deutsche Grammatik. Ein Handbuch für den Ausländerunterricht. Leipzig: Langenscheidt Verlag, 1996. 736 s. ISBN 3-324-00118-8 HORÁK, G.1993: Slovesné kategórie osoby, asu, spôsobu a ich využitie. Bratislava : Veda, 1993. 176 s. MOŠKO, G. 1997: Príru ka vetného rozboru. 1. vyd. Prešov: Náuka – Gustáv Moško 1997, 207 s. , M., T. 2007: , 528 ., M 2007. . . 2- : 978-5-382-00254-5 OLIVERIUS, Jaroslav – ONDRÁŠ, František. 2007: Moderní spisovná arabština. 1. díl. Praha : Nakladatelství SET OUT – Roman Míšek 2007, 287 s. ISBN 80-86277-51-8 ONDRUS, Pavel. 1964: Morfológia spisovnej sloven iny. 2. preprac. vyd. Bratislava : Slovenské pedagogické nakladate stvo 1964, s. 119. ORAVEC, J. – BAJZÍKOVÁ, E.1982: Sú asný slovenský spisovný jazyk. Syntax. 1. vyd. Bratislava : Slovenské pedagogické nakladate stvo, 1982. 272 s. ORAVEC, J. – BAJZÍKOVÁ, E. – FURDÍK, J. 1988: Sú asný slovenský spisovný jazyk. Morfológia. 2. vyd. Bratislava : Slovenské pedagogické nakladate stvo, 1988. 232 s. SENSINI, M. 2003: La grammatica della lingua italiana. 6. vyd. Milano : Arnoldo Mondadori Editore, 2003. 728 s. SERIANNI, L.— DELLA VALLE, V.— PATOTA, G. 1996: Lingua italiana. 10. vyd. s. l. : Archimede Edizioni, 1996. 459 s. SORBY, Karol, R. 2005 a). : Moderná spisovná arab ina. 1. diel, 2. vydanie. Bratislava : SAP – Slovak Academic Press, s. r. o. 2005. 439 s. ISBN 80-89104-68-1 86 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích SORBY, Karol, R. 1999 b): Moderná spisovná arab ina. 2. diel. 1. vydanie. Banská Bystrica : Filologická fakulta UMB 1999. ISBN 80-8055-311-4 ŠTÍCHA, František: esko-nemecká srovnávací gramatika. ARGO, Praha 2003. 842 s. ISBN 80-7203-503-7 WEINRICH, Harald: Textgrammatik der deutschen Sprache. Olms, Hildesheim/Zürich/New York 2005. 1111 s. ISBN 3-487-11741-X 87 Usta ad Albim Desubstantívne slovesá v sloven ine a nem ine Zd enk o D o br ík V nasledujúcom príspevku sa zameriame na zhody a rozdiely v oblasti slovotvornej realizácie sémantických štruktúr desubstantívnych slovies v sloven ine a nem ine. Okrem toho si všimneme zhody a rozdiely medzi slovotvorným a lexikálnym významom desubstantívnych slovies v porovnávaných jazykoch. Sémantickým aspektom tvorenia desubstantívnych slovies sa zaoberali najmä Horecký (1971), Ohnheiser (1987), Furdík (2004), Uluchanov (2007). Základný vz ah „konanie, ktoré má vz ah k substancii“ konkretizovali v rámci po etných slovotvorných kategórií a ich podkategórií. V tejto podkapitole si všimneme, akým spôsobom sa vyjadrujú jednotlivé kategórie a podkategórie v slovotvorbe sloven iny a nem iny. Slovotvorná kategória „vykonáva ur itú innos , ktorá je charakteristická pre toho, koho ozna uje motivant“ je vo vnútri sémanticky heterogénna. Motivantom innostných slovies môžu by „názvy povolaní a funkcií“. Medzi slovesami v sloven ine a nem ine existuje významový rozdiel. V sloven ine ozna ujú vykonávanie jednotlivých povolaní. Vä šinou neobsahujú hodnotiaci význam (stolár > stolár úradní , úradník > ). Výnimkami sú napríklad slovesá tunelova (vykonáva podvodné finan né operácie) a politikár , ktoré majú negatívny hodnotiaci význam. V nem ine je to presne naopak, dané slovesá vä šinou obsahujú negatívny hodnotiaci význam. Osoba, ktorá vykonáva ur ité povolanie, sa považuje skôr za diletanta ako odborníka (Tischler > tischlern, Schlosser > schlossern). Sloven ina na rozdiel od nem iny má aj slovesá odvodené od názvov funkcií (predseda > predsedova , tajomník > tajomní , riadite > riadite ova ). Desubstantívne slovesá „by niekým“ (sused > susedi , Bürge > bürgen, Kandidat > kandidieren) sú zriedkavé. Významové ekvivalenty bürgen a kandidieren majú v sloven ine opa nú motiváciu, t. j. sloveso je motivantom a podstatné meno motivátom (ru > ru ite , kandidova > kandidát). Slovesá s významom „robi tak, ako niekto iný“ sa odvodzujú na báze prirovnania. Sú nosite mi negatívneho, ojedinele aj pozitívneho hodnotiaceho významu, ktorý: 88 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích je už obsiahnutý v motivante fušer > fušova Stümper > stümpern špice > špic ova Spion > spionieren; neobsahuje samotný motivant Schauspieler > schauspielern Vormund > bevormundern Schulmeister > schulmeistern Mutter > bemuttern. Slovesu bevormundern zodpovedá významovo v sloven ine tiež desubstantívne sloveso poru níkova . alším slovesám uvádzaným v bode b) zodpovedajú v sloven ine významovo pomenovania, ktoré majú rôznu štruktúru: slovesu schulmeistern sa prira uje 1. desubstantívne sloveso s pejoratívnym zafarbením školi , ktoré má iný motiva ný význam ako schulmeistern (škola > školi ), 2. deverbatívne sloveso poú ( > poú ), 3. desubstantívne sloveso mentorova , pri om už jeho motivant mentor má negatívny hodnotiaci význam; pomenovaniu bemuttern jdn. zodpovedá v sloven ine významovo viacslovné pomenovanie matersky sa stara o niekoho. 89 Usta ad Albim Motivantmi slovies s významom „robi tak ako niekto iný“ sú v obidvoch jazykoch aj niektoré neživotné podstatné mená. Vznikajú na báze prirovnania k ur itej vlastnosti (napríklad k pohybu), ktorú implikuje motivant: pero > pruži gu a > gú Feder > federn sa … > pendlova Kugel > kugeln Pendel > pendeln. Slovesá odvodené od neživotných substantív nie sú pejoratívne. Sloveso pendlova sa používa v hovorovej sloven ine vo význame chodi sem a tam. Pre bežného používate a jazyka je jeho motivant neznámy. Iba v nem ine existujú desubstantívne slovesá s významom „hovori tak ako obyvate ur itej lokality (mesta, regiónu at .)“, napr. Wiener > wienern, Schwabe > schwäbeln. V sloven ine sa vyjadruje daný význam výlu ne perifrasticky, t. j. hovori viedenským, švábskym dialektom. Niektoré slová patriace do podskupiny slovies s významom „správa sa tak ako zviera, ktoré pomenúva motivant“ sa vyzna ujú tým, že rovnaký spôsob správania sa (chamtivos , pätolíza stvo) vyjadrujú slová s rozdielnym motiva ným významom: hraboš > hraba Hamster > hamstern plaz > plazi sa Robe > roben. Aby boli motiva né významy slov vyjadrujúce ten istý slovotvorný význam rovnaké, musela by sa potom nahradi v sloven ine dvojica slov hraboš > hraba dvojicou škre ok > škre kova ; podobne dvojica slov plaz > plazi sa párom slov tule > tuleni sa. V obidvoch prípadoch ide iba o hypotetickú úvahu. 90 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích V iných prípadoch je motiva ný význam slov rovnaký: opica > opi sa had > hadi sa Affe > nachäffen Schlange > sich schlängeln. Okrem toho existuje aj medzijazykový vz ah, ke desubstantívnemu slovesu v jednom jazyku zodpovedá viacslovné pomenovanie v druhom: vlk > zvl sa Wolf > zum Wolf werden. Poslednú významovú podskupinu tvoria slovesá odvodené od podstatných mien, ktoré ozna ujú poveternostné javy. Z nasledujúcich príkladov je zrejmé, že v nem ine sa odvodzujú slovesá od týchto podstatných mien pravidelne. V sloven ine sa používajú okrem desubstantívnych slovies aj slovesné podstatné mená, alebo má príslušné sloveso vo vz ahu k jeho motivantu supletívnu formu: sneh > sneži Schnee > schneien blesk > blýska sa Blitz > blitzen hrom > hrmie Donner > donnern dáž > praš Regen > regnen krúpy > krupobitie Hagel > hageln víchor (víchrica) > ? Sturm > stürmen. Nesúlad medzi slovotvorným a lexikálnym významom je pri slovesách so slovotvorným významom „sta sa tým, prejs k tomu, o ozna uje motivant“. Slovesné dvojice osirie – verwaisen, skamenie – versteinern, zmrznú > erfrieren majú priamy aj prenesený význam. Iba v sloven ine patrí k nim aj dvojica slov drevo > zdrevenie . V nem ine sa vyjadruje každý lexikálny význam osobitným jazykovým znakom. Slovesu zdrevenie v priamom význame zodpovedá v nem ine analytický tvar Holz werden a v nepriamom význame erstarren (zmeravie ). V obidvoch jazykoch sa tvorí táto skupina slovies prefixálno-sufixálnym spôsobom: sirota > osirie Waise > verwaisen kame > skamenie Stein > versteinern 91 Usta ad Albim mráz > zmrznú Frost > erfrieren vdova > ovdovie Witwe > verwitwen. Slovesá s významom „za iatok nie oho“ sa tvoria v obidvoch jazykoch astokrát rôznymi deriva nými postupmi a nepravidelne: reflexívnemu prefixálno-sufixálnemu postupu v sloven ine zodpovedá sufixálny postup v nem ine de > rozodnieva sa Tag > tagen jese > zjesenieva sa Herbst > herbsten tma > zotmie sa Dunkel > dunkeln; sufixálno-prefixálnemu postupu v sloven ine zodpovedajú slovné spojenia v nem ine leto > zletnie Sommer > Sommer beginnt (lauwarm werden). Desubstantívne slovesá s významom „získa vlastnos toho, o pomenúva motivant“ vznikajú v obidvoch jazykoch prevažne prefixálno-sufixálnym postupom: zviera > zozverštie (sa Tier > vertieren otrok > zotro Sklave > versklaven. (sa 92 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Okrem toho zodpovedajú prefixálno-sufixálnym odvodeninám v nem ine analytické pomenovania v sloven ine: Snob > versnoben snob > sta sa snobom Bauer > verbauern sedliak > sta sa sedliakom. V hovorovej sloven ine sa udomácnilo aj desubstantívne sloveso zosedlia zosedlia sa. Výrazy sa a sta sa snobom (versnoben) sa používajú v negatívnom hodnotiacom význame. Slovotvorný význam „zaopatri niekoho (nie o) tým, o pomenúva motivant“ sa lení na sémantické podskupiny „zaopatri niekoho nie ím“ a „zaopatri niekoho vlastnos ami nie oho“. Podskupina „zaopatri niekoho nie ím“ sa vnútorne diferencuje na: zakry povrch substancie nejakou látkou (púdrova – pudern, mydli – seifen, olejova – ölen, pochrómova – verchrommen, isolieren – izolova ); zakry vo ný priestor ur itou substanciou, napr. zasádrova (dieru v stene) – vergipsen, zastreši – verdachen, oplechova (strechu) – verblechen; ohrani priestor ur itou substanciou (oploti – umzähmen, zarámova – umrahmen); nie o prida do nie oho (koreni – pfeffern, cukri – zuckern, chlórova – chloren); dáva niekomu nie o, o je (ne)materiálne (financova – finanzieren, subvencova – subventionieren). Do podskupiny „zaopatri niekoho vlastnos ami nie oho“ patria slovesá s významom „zobrazi niekoho s vlastnos ou, ktorú ozna uje motivant“ (mytologizova – mythologisieren, heroizova – heroisieren). V slovotvornej kategórii s významom „zbavi toho, o ozna uje motivant“ vystupujú v pozícii východiskového slova podstatné mená, ktoré ozna ujú abstraktá, prírodné javy, artefakty a látky. Vznikajú: a)prefixálno-sufixálnym postupom v obidvoch jazykoch vykosti – entgräten odmrazi – entfrosten vy udni – entvölkern vydedi – enterben; odvodni – entwässern 93 Usta ad Albim b) prefixálno-sufixálnym postupom v nem ine a spájaním slov v sloven ine entmachten – zbavi moci entaschen – zbavi popola entzuckern – zbavi cukru entjochen – zbavi jarma enblättern – zbavi lístia entsalzen – zbavi soli; niektorým prefixálno-sufixálnym slovesám v nem ine zodpovedajú v sloven ine odvodené slová aj slovné spojenia entfetten – odtu ni , zbavi tuku enthaaren – odvlasi , zbavi vlasov entgasen – odplyni , zbavi plynu entfiedern – odperi , zbavi peria. entzaubern – od ari , zbavi kúzla Desubstantívne slovesá, ktoré majú slovotvorný význam „robi , vytvára to, o pomenúva motivant“, sú spravidla cudzieho pôvodu (diskutova – diskutieren, sabotova – sabotieren, deklarova – deklarieren). Pretože ide o slová cudzieho pôvodu, možno uvažova z h adiska motiva ných vz ahov aj o remotivácii. Potom sú sémantické vz ahy medzi základovým podstatným menom a odvodeným slovesom totožné so vz ahmi medzi slovesom a deverbálnym abstraktom (sabotáž >< sabotieren, Diskussion >< diskutieren). V slovotvornej kategórii „uskuto ni innos pomocou inštrumentu, ktorú pomenúva motivant“, vytvárajú motiva nú bázu názvy inštrumentov, ktoré rozdelila Ohnheiser (1987) do dvoch skupín. Prvú tvoria názvy hudobných nástrojov a druhú názvy substancií, ktoré umož ujú pohyb. Túto motiva nú bázu sme rozšírili o: a)názvy sú iastok v dopravných prostriedkoch a názvy doplnkových sú astí dopravných prostriedkov, ktoré umož ujú ich prevádzku (brzda, Ruder); b)názvy nástrojov a prostriedkov na vykonávanie remeselnej innosti (píla, Hammer). Desubstantívne slovesá s významom „uskuto ni innos pomocou inštrumentu, ktorý pomenúva motivant“ sú v sloven ine zriedkavejšie ako v nem ine. Tvoria sa v obidvoch jazykoch sufixáciou slovotvorného základu: 94 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích bager > bágrova Bagger > baggern bicykel > bicyklova Rad > radeln git > gitova Kitten > kitten veslo > veslova Ruder > rudern brzda > brzdi Bremse > bremsen pilník > pilova Feile > feilen glej > gleji Leim > leimen píla > píli Säge > sägen kefa > kefova Bürste > bürsten bubon > bubnova Trommel > trommeln. Okrem toho zodpovedajú desubstantívnym slovesám v nem ine slovné spojenia v sloven ine: Hammer > hämmern kladivo > udiera (t ) kladivom Stelze > stelzen chodúle > chodi na chodú och Schaufel > schaufeln lopata > hádza (nabera ) lopatou Geige > geigen husle > hra na husliach Flöte > flöte flauta > hra na flaute Trompete > trompeten rúbka > hra na trúbke Bratsche > bratsche viola > hra na viole. Avšak desubstantívne slovesá geigen, flöten sa používajú zriedkavejšie ako ich synonymá (Geige spielen, Trompete spielen). 95 Usta ad Albim Slovesá s kategoriálnym významom „umiestni nie o (niekoho) na miesto, ktoré pomenúva motivant“ sa používajú menej v sloven ine. V nem ine sa tvoria prefixálno-sufixálnym postupom, v sloven ine im zodpovedajú: a) sufixálne pomenovania einsacken – vreckova auftischen – stolova ; b) viacslovné pomenovania einkellern – uloži do pivnice einschulen – zapísa do školy einkapseln – vloži do púzdra schachteln – dáva do škatú . einballen – zabali do nie oho V sloven ine sú niektoré viacslovné pomenovania a sufixálne slovesné názvy v synonymickom vz ahu: vklada do vreciek – vreckova Pretože slovotvorné kategórie „uskuto ni motivant“ (prenocova nosi na stôl – stolova . innos – übernachten, prezimova prebiehajúcu v ase, ktorý ozna uje – überwintern) a „uskuto ni innos prebiehajúcu na mieste, ktoré ozna uje motivant“ (stan – stanova , Zelt – zelten) majú iba nieko ko slovies, prináleží im periférna pozícia medzi ostatnými slovotvornými kategóriami. Desubstantívne slovesá patriace do slovotvornej kategórie „vytvára to, o ozna uje motivujúce slovo“ sme rozdelili do nieko kých sémantických podskupín: a) „vytvára s ur itým úmyslom to, o ozna uje motivant“; b) „vytvára neúmyselne to, o ozna uje motivant“; c) „prináša , prinies na svet to, o ozna uje motivant. 96 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Slovesné motiváty, ktoré patria do podskupiny „vytvára s ur itým úmyslom to, o ozna uje motivant“, sa odvodzujú v obidvoch jazykoch od podstatných mien, ktoré pomenúvajú produkty intelektuálnej a remeselníckej práce sufixáciou a kombinovaným prefixálno-sufixálnym postupom: projekt > projektova Projekt > projektieren vtip > vtipkova Witze > witzeln hudba > zhudobni Ton > vertonen múr > murova Mauer > mauern dráma > dramatizova Drama > dramatisieren. V nem ine sa odvodzujú sufixáciou aj od podstatných mien, ktoré ozna ujú potravinárske produkty. V sloven ine im zodpovedajú slovesno-menné názvy: Most > mosten mušt > robi mušt Butter > buttern maslo > múti maslo. Slovesné motiváty patriace do sémantickej podskupiny „vytvára neúmyselne to, o ozna uje motivant“ sa tvoria od substantív, ktoré ozna ujú látky, ktoré spontánne vylu uje udský organizmus. Tvoria sa v obidvoch jazykoch: a) sufixálno-prefixálnym postupom, napr. hlien > zahlieni , Schleim > verschleimen; b) sufixálno-prefixálnym postupom v kombinácii s reflexivizáciou, napr. hlien > zahlieni sa, Schleim > sich verschleimen; c) sufixálnym postupom, napr. hnis >< hnisa , Eiter > eitern. Okrem spolo ných postupov sa tvoria aj rozdielne: a) kombináciou prefixácie a sufixácie v sloven ine a sufixáciou v nem ine, napr. hnis >< zhnisa , Eiter > eitern; b) kombináciou prefixácie a sufixácie v sloven ine a sufixáciou v nem ine, napr. pot > poti sa, Schweiss > schwitzen. 97 Usta ad Albim V ur itých prípadoch sa dá usúdi iba na základe kontextového významu príslušného slovesa, i ide o úmyselnú, alebo spontánnu innos , napr. krváca : 1) cie avedomým sebapoškodením (následkom podrezania si žíl); 2) nezávisle od vôle loveka (vnútorné krvácanie). Slovesné motiváty patriace do sémantickej podskupiny „prinies , prináša na svet to, o ozna uje motivant” sa tvoria od názvov zvierat: a) sufixálno-prefixálnym postupom v kombinácii s reflexivizáciou v sloven ine a sufixáciou v nem ine prasa > oprasi sa Ferkel > ferkeln te a > oteli sa Kalb > kalben; jah a > ojahni sa Lamm > lammen b) kombináciou sufixálneho postupu a reflexivizácie v sloven ine a sufixáciou v nem ine prasa > prasi sa Ferkel > ferkel te a > teli sa Kalb > kalben. jah a > jahni sa Lamm > lammen Slovesá patriace do slovotvornej kategórie „ma to, o pomenúva motivant“ vyjadrujú stále alebo do asné fyziologické zmeny. Vznikajú v obidvoch jazykoch sufixáciou: teplota > teplotova Fieber > fiebern hlad > hladova kaše > kaš Husten > husten stres > stresova Hunger > hungern Stress > stressen. V alších prípadoch zodpovedá daným slovesám v sloven ine už len analytický typ pomenovaní v nem ine: 98 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích chrípka > chrípkova Grippe – Grippe haben angína > angínova Angine – Angine haben. V slovotvornej kategórii „urobi tým, o pomenúva motivant“ sú v pozícii motivantov substancie ozna ujúce názvy osôb a neosôb rôznych sémantických skupín: popol > spopolni Asche > einäschern Európa > europeizova Europa > europäisieren proletár > sproletarizova Proletar > verproletarisieren. Nesúlad medzi slovotvorným a lexikálnym významom sa vyskytuje pri niektorých desubstantívnych slovesách s významom: a)„správa sa tak (podobne) ako zviera, ktoré pomenúva motivant“; b)„uskuto ni innos pomocou inštrumentu, ktorú pomenúva motivant“; c) vytvára to, o ozna uje motivant”. Z medzijazykového h adiska môže ís o symetrický, symetricko-asymetrický a asymetrický nesúlad (napätie) . Symetrické napätie medzi slovotvorným a lexikálnym významom znamená, že lexikalizácia prebieha v jednotlivých jazykoch rovnako: opi sa „expr. bezducho napodob ova (opi sa po niekom, za niekým napr. v obliekaní)” (KSSJ, 2001, s. 440); nachäffen 99 Usta ad Albim 1. „abwertend die Sprachweise, bestimmte Bewegungen, Eigenheiten anderer in übertriebener, grotesk-verzehrender Weise nachahmen (den Lehrer, jmds. Stimme, jmds. Gang), 2. jmdn., etw. in einfallsloser törichter Weise nachahmen“ (Duden Deutsches Universalwörterbuch, 2001, s. 1341). Aj ke sa lexikalizácia nachäffen vyzna uje špecifickými významovými nuansami, považujeme ju z medzijazykového h adiska za symetrickú. Prenesený význam dvojice slov kaš – husten je v obidvoch jazykoch takmer úplne rovnaký. V sloven ine znamená „nestá o niekoho (nie o), opovrhova niekým, resp. nie ím“ (KSSJ, 2003, s. 244); v nem ine „keineswegs geneigt sein, jmds. Wunsch zu erfüllen, seiner Aufforderungen nachzukommen“ (Dutsches Universalwörterbuch, 2001, s. 809). Symetricko-asymetrické napätie sa zakladá na tom, že lexikalizácia porovnávaných lexém prebieha rovnako aj rozdielne: píli 1. „reza , spracúva pílou (píli drevo), 2. pren. a) píli vo význame chrápa , b) vo význame na niekoho nalieha (píli niekomu hlavu), c) škodi sám sebe (píli konár pod sebou) (KSSJ, 2003, s. 478); sägen 1. a) „mit der Säge arbeiten (er sägte draussen auf dem Hof), b) mit der Säge zerschneiden (Holz, Baumstämme), c) durch Sägen (1b) herstellen (Bretter, Balken), 2. salopp, scherzhaft schnarchen (kaum war er eingeschlafen, fing er anzusägen)“ (Duden Deutsches Universalwörterbuch, 2001, s. 1341). Okrem toho sa používa sägen aj vo frazéme auf der Geige sägen. Symetria medzijazykovej lexikalizácie sa vz ahuje na spolo ný význam píli vo význame chrápa a schnarchen (kaum war er eingeschlafen, fing er anzusägen). Špecifická lexikalizácia v sloven ine sa odráža vo významoch na niekoho nalieha (píli niekomu hlavu), škodi sám sebe (píli konár pod sebou). V nem ine sa rozvinula špecifická lexikalizácia vo význame auf der Geige sägen ( zga na husliach). Asymetrické napätie spo íva v tom, že lexikalizácia prebieha, resp. sa prejavuje pri porovnávaných lexémach rozdielne. Tento typ napätia demonštrujeme na slovese kefova a bürsten. Budeme sa pridržiava iba lexikografických údajov: kefova 1. „ isti , upravova kefou (kefova šaty, topánky, vlasy), 2. pren. hrub. karha (kefova niekoho za nie o)“ (KSSJ, 2003, s. 247); 100 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích bürsten 1. a) „mit einer Bürste entfernen den Staub von Schuhen, b) mit einer Bürste reinigen, polieren die Schuhe, 2. a) mit einer Bürste glätten (jmdm., sich das Haar, dem Hund das Fell), b) mit einer Bürste behandeln, bearbeiten (den Körper trocken bürsten, um den Kreislauf anzuregen), 3. vulg. koitieren“ (Duden Deutsches Universalwörterbuch, 2001, s. 327). Z údajov vyplýva, že špecifická lexikalizácia sa v sloven ine odráža vo význame karha (kefova niekoho za nie o) a v nem ine vo význame koitieren. Z medzijazykového h adiska nastáva ešte prípad, ke iba pri jednom slove z dvojice rovnakovýznamových slov dochádza k lexikalizácii jeho významu. Ako príklad nám môžu poslúži desubstantívne slovesá stolova a auftischen. Už predtým sme poukázali na prieh adnos (transparentnos ) medzi ich motiva ným významom „umiestni nie o (niekoho) na miesto, ktoré pomenúva motivant“ a lexikálnym významom „nosi na stôl“. Neskôr sa odchýlil lexikálny význam slovesa auftischen od motiva ného významu do tej miery, že došlo k jeho idiomatizácii: „ugs. abwertend etw. erzählen, berichten, was nicht der Wahrheit entspricht“ (Duden Deutsches Universalwörterbuch, 2001, s. 190). Ten istý prenesený lexikálny význam sa môže „viaza “ v porovnávaných jazykoch aj na lexikálne jednotky, ktoré majú priamy význam iasto ne rovnaký a ekvipolentný. Napríklad prenesený význam „spája , dáva iasto ne rozdielny, teda udí dohromady“ sa vyjadruje dvoma rozdielnymi pomenovaniami. V sloven ine je to desubstantívne sloveso stme ova (kitten), v nem ine leimen (gleji ). Zámena lexikálnych jednotiek za ú elom vyjadrenia preneseného významu nie je v jednotlivých jazykoch možná, pretože sloven ine je syntagma (z)glejova ako nem ine slovné spojenie die Leute kitten. 101 udí rovnako „cudzia“ Usta ad Albim Resume a) Mnohé slovotvorné významy, ktoré sa tvoria desubstantivizáciou slovies, majú obidva jazyky rovnaké. Iba v sloven ine sa tvorí desubstantivizáciou slovies slovotvorný význam „ma dejový vz ah k motivantu ako objektu deja“ s jednotlivými sémantickými podskupinami: „návyky a civiliza né choroby dneška“, „kauzálne dôsledky“ a „osobné záujmy“. Naopak, iba v nem ine vzniká desubstantivizáciou slovies význam „hovori tak ako rodený, resp. mentálne a jazykovo naturalizovaný obyvate ur itej lokality“. b) Medzi niektorými desubstantívnymi slovesami s významom „vykonáva ur itú innos , ktorá je charakteristická pre toho, koho ozna uje motivant“ existujú v porovnávaných jazykoch ur ité významové rozdiely. V sloven ine spravidla neobsahujú hodnotiaci význam, v nem ine vä šinou áno. c) Desubstantívne slovesá odvodené od podstatných mien, ktoré pomenúvajú poveternostné javy, sa tvoria v sloven ine zriedkavejšie. To isté platí aj pre slovesá s významom „umiestni nie o (niekoho) na miesto, ktoré pomenúva motivant“. d) Lexikalizácia významov jednotlivých pomenovaní je z interlingválneho h adiska symetrická, symetricko-asymetrická a asymetrická. Okrem toho môže nasta situácia, ke lexikalizácia významu prebieha iba v jednom z porovnávaných jazykov. e) Realizácia niektorých slovotvorných významov sa spája s koexistenciou paralelných systematizácií, ktoré jestvujú súbežne ako ekvivalentné možnosti. V sloven ine sa tento jav vyskytuje pri tvorení niektorých slovies s významom „zbavi toho, o ozna uje motivant“. V nem ine je koexistencia paralelných systemizácií prítomná pri niektorých slovesách s významom „hra na hudobný nástroj“. f) Niektoré slovotvorné procesy v obidvoch jazykoch sú interpretovate né na základe logického usudzovania, alšie iba na báze kombinovaného logického a inferen ného usudzovania. Napríklad v nem ine je pri interpretovaní odvodzovania slovies od podstatných mien, ktoré pomenúvajú poveternostné vplyvy, posta ujúce logické (analogické) usudzovanie. Sloven ina si však v tom istom prípade nevysta í iba s logickým usudzovaním, treba ho doplni entymématickým usudzovaním (inferenciou). Denominal verbs in Slovak and German The paper deals with the word-formating meaning of denominal verbs in Slovak and German. A lot of word-formating meanings of denominal verbs are similar in both languages. Some occur only in one of the languages compared. The author points out the congruence, similarities and differences 102 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích in word-formation of denominal verbs in Slovak and German and emphasizes the fact that some verbs become lexicalized in their meaning. Lteratura DOLNÍK, J.: Lexikológia. Bratislava : Univerzita Komenského Bratislava, 2007. DOKULIL, M.: K otázce prediktability lexikálního významu slovotvorn motivovaného slova In: Slovo a slovesnost, 39, 1978, s. 175 – 179 Duden Deutsches Universalwörterbuch. Mannheim : DUDENVERLAG, 2001. FILIPEC, J.: K otázce konfrontace slovní zásoby dvou jazyk . In: Jazykov dné aktuality, 10, 1973, s. 57 – 62. FLEISCHER, W.: Wortbildung der deutschen Gegenwartssprache. Leipzig : VEB Verlag Enzyklopädie, 1974. FURDÍK, J.: Slovenská slovotvorba. Ed. M. Ološtiak. Prešov : Náuka, 2004. HORECKÝ, J.: Slovenská lexikológia I. Tvorenie slov. Bratislava : SPN, 1971. KA ALA, J. a kol.: Krátky slovník slovenského jazyka. Bratislava : VEDA, 2003. MITTER, P.: Hybridní složeniny s prvním komponentem domácíhoho p vodu v so asné eštine. Ústí nad Labem UJEP : Acta Universitatis Purkynianae 144, Studia linguistica, 2008. NÁB LKOVÁ, M.: Slovotvorná potencialita a lexikálna norma. In: Sloven ina na konci 20. storo ia, jej normy a perspektívy. Sociolinguistica Slovaca 3. Ed. S. Ondrejovi . Bratislava : VEDA, 1997, s. 252 – 267. OHNHEISER, I.: Wortbildung im Sprachvergleich Russisch – Deutsch. Leipzig : VEB Verlag Enzyklopädie, 1987. ULUCHANOV, I. S.: Slovoobrazovate naja semantika v russkom jazyke i principy jejo opisania. Moskva : Izdate stvo LKI, 2007. 103 Usta ad Albim Gramatika a eština pro cizince M ar ie Há dk ov á 1) Úvod Vymezení adekvátního místa gramatiky (gramatického u iva) ve výuce eštiny pro cizince edstavuje jeden z nejsložit jších úkol didaktiky eštiny v roli jazyka cizího. D vody tohoto stavu jsou dvojí. Jednak je to typologická charakteristika eštiny ( eština je jazyk flektivní - viz k tomu podrobn ji dále) a jednak je to automatické p enášení stereotyp z výuky p edm tu eský jazyk pro rodilé uživatele do výuky cizinc , kte í esky nekomunikují a neovládají ani žádný jiný podobný jazyk. U itel eštiny pro cizince by tedy m l být pou en o typologické charakteristice eštiny a m l by ovládat postupy, jimiž je systém eštiny p edstavován jejímu nerodilému uživateli. M l by být pou en o vlivu gramatických proh ešk na hodnocení celkového výkonu cizince v eštin psané a mluvené, a to ve vztahu k p íslušným deskriptor m Spole ného evropského referen ního rámce. Vzhledem k významným teritoriálním odlišnostem v mluvené podob eštiny (konkurence spisovné a nespisovné eštiny) a vzhledem k jiné pozici eštiny obecné v echách a na Morav by m l být lektor pou en i o jevech s tímto rozr zn ním souvisejících a nacházejících nutný ohlas ve výuce cizinc , a to nejen na p irozeném území eštiny (v eské republice). Gramatika (mluvnice) bývá nej ast ji definována jako obor jazykov dy zabývající se usouvztaž ováním jednotek jazyka (slov), tedy pravidly jejich spojování a p íp. ohýbání. Podle rys gramatické stavby jazyka m žeme rozt ídit jazyky sv ta do n kolika skupin, a to pomocí tzv. morfologické typologie. Základní rozdíly nacházíme, velmi obecn eno, mezi jazyky, které vyjad ují gramatické funkce p edevším pomocnými slovy (analytické i izola ní jazyky), a jazyky, které tytéž funkce vyjad ují p evážn ohýbáním (flexí) i pomocí p edpon a p ípon (jazyky syntetické i afigující). Typickým jazykem izola ního typu je angli tina, která hojn využívá pomocných slov, srov. nap . Znáš tamtoho muže? – Do you know that man? eština je naopak typickým p íkladem syntetických jazyk využívajících p edevším ohýbání, tj. jazyk flektivních, v nichž jedna koncovka vyjad uje více mluvnických kategorií, nap . ve tvaru pracuj-u vyjad uje osobu, íslo, as, slovesný zp sob a rod. Využívání r zných slovních tvar , které jsou výsledkem ohýbání (sklo ování a asování), má za následek tzv. volný po ádek slov, kde není pevn stanoveno po adí v tných len . Práv tyto skute nosti (bohatství slovních tvar a volný po ádek slov) stojí v pozadí tvrzení kterých cizinc , že eština je neoby ejn obtížná, až nenau itelná. Tento mýtus je bohužel mnohdy 104 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích podporován oním výše zmín ným p enášením stereotyp výkladu systému eštinu, jak je edstavován rodilým ech m1. 2) Obtížnost eské gramatiky jako výslednice tzv. vzdálenosti mezi výchozím a cílovým jazykem Z hlediska efektivity výuky eštiny pro cizince, kte í usilují o dosažení stejné cílové úrovn znalosti, je výhodné, m žeme-li zájemce rozd lit do výukových skupin podle tzv. vstupní edpokladové báze. kód edpokladovou bázi chápu jako soubory znalostí o sv (tedy i mate ského jazyka), pravidel Sou ástí p edpokladové báze i p edpoklad ového chování, k nimž pat í , znalostí ových ová etiketa, atd. ové komunikace2 jsou i psychické kapacity jedince (kreativita a perceptibilita) a emotivní vybavenost. Jde tedy o široce pojatou funk ní, dynamicky 3 organizovanou soustavu, která se rozvíjí v interakci jedince s okolním sv tem a která tvo í oporu jeho innosti. Je produktem i p edpokladem veškeré lidské innosti. P edpokladovou bázi lze dále lenit na oblast týkající se p edm tu komunikace, v cných obsah a zp sob vyjád ení. Pro naše ú ely je ovšem ned ležit jší to, že sou ástí p edpokladové báze je, velmi zjednodušen eno, stereotyp pozorování a vyhodnocování jazykových projev (text ), který si cizinec p ináší do náhledu na eské texty ze své mate štiny a všech ostatních jazyk , jimiž komunikuje. Je tedy logické, že cizinec, jeho mate ština nem ní tvary slov, bývá práv touto skute ností velmi p ekvapen a zasko en, podobn jako tím, že musí v eské v hledat sloveso v ur itém tvaru, aby mohl podle jeho formy identifikovat podm t apod., srov. nap . Babi ky se nebojím. P i analýze této v ty by bylo velmi zavád jící, kdyby p edpokládal, že slovo babi ky je podm tem apod. Popsané diference mezi mate štinou cizince a cílovou eštinou ozna uji jako vztah i vzdálenost mezi výchozím a cílovým jazykem. V tomto vztahu jde o inherentní st etávání dvou znakových systému, dvou vnit organizovaných soustav prost edk jazykového vyjad ování, dvou typologicky více i mén odlišných jazyk vykazujících shody i rozdíly. Tento náhled na situaci výuky druhému a dalšímu cizímu jazyku není ovšem v d jinách lingvodidaktického myšlení ni ím zcela novým.4 Velmi ilustrativní pohled na námi popisované skute nosti nacházíme nap . u V. Skali ky, který 1 Dále využíváme Hádková, M.: eština z druhé strany. Ústí nad Labem 2008. Termín J. Ko enského. 3 I. Nebeská podtrhuje význam p edpokladové báze jakožto dynamicky pojaté mentální struktury (Nebeská, I.: K charakteru p edpokladové báze. Slovo a slovesnost 50, 1989, s. 270-277). 4 „Mate ský jazyk se stále vtírá do mysli a p isvojuje si právo dávat zákony ostatním, nov do mysli p icházejícím, jako by byl on sám nejdokonalejší normou a normou pro ostatní …“ (Komenský, J. A.: Nejnov jší metoda jazyk . Sebrané spisy III, Praha 1964, s. 95). 2 105 Usta ad Albim chápal význam typologie pro u ení se cizímu jazyku takto: „Poznáme-li d kladn sv j vlastní jazyk, budeme mít možnost proniknout tím hloub ji do jazyk cizích. Tomu slouží p edevším práv typologické zkoumání, nebo se stále zabývá srovnáváním jazyk . To je d ležité zvlášt dnes (1951 – pozn. MH), kdy den ode dne vzr stá d ležitost jazyk mluvnicky vzdálených. Kdo se u í nap . ínsky nebo turecky anebo arabsky a p itom je typologicky nezkušený, obtížn chápe odlišné vlastnosti chto jazyk . Jsou mu nep íjemným balastem. Typologie mu m že usnadnit pochopení t chto zvláštností v celé jejich souvislosti.“ 5 Postupujeme-li podle Skali ky, ale ve sm ru od cizích jazyk k eštin , jsou pochopiteln jší v lingvistických i laických kruzích dob e známé rozdíly mezi chybami r zných skupin cizinc , resp. mezi rychlostí osvojování eštiny ze strany nap . Arab a Polák . Rozdíly p i výuce zahrani ních student jsou dány vztahem mezi systémem výchozího a cílového jazyka, tedy tím, zda je mate ský jazyk u ících se flektivní, nebo neflektivní. Tuto tezi ov uje samotná praxe. U itelé eštiny pro cizince se pravideln setkávají se dv ma zásadn odlišnými typy student : t mi, kte í mají znalost jakého flektivního jazyka, a t mi, kte í neovládají žádný flektivní jazyk. Skupiny odlišné charakeristiky se pak obvykle vytvá ejí zcela p irozenou cestou.6 3) Odlišné p ístupy k výuce Slovan a Neslovan Neslovan m, kte í se nikdy nesetkali s jiným flektivním jazykem, je na po átku výuky eštiny eba osv tlovat adu nových pojm .7 Nový není pro studenta jen materiál eštiny, ale nové jsou i jisté obecn lingvistické znalosti nutné pro popis a fungování flektivního jazyka. U itel si musí položit otázku, bez eho se z metajazyka (tedy ze všech on ch popisných, výkladových a teorií užívaných prost edk , termín , zachycujících popis normy a podstaty jazyka) nebude ve výuce moci obejít. P i výb ru je nezanedbatelná také skute nost, že u Neevropan nem že být v tšinou využito ani tradi ního evropského mluvnického myšlení, tedy znalosti terminologie pocházející z latiny. Vzhledem k vysokému po tu Vietnamc u ících se esky nelze na tomto míst nep ipomenout, že vietnamština (jazyk amorfního typu) vyjad uje gramatické vztahy pouze slovosledem a pomocnými slovy, slova v ní navíc velmi asto splývají se slabikou a význam mnohdy odlišuje jen tón, p i emž afixy vietnamština v bec nemá. 5 Skali ka, V.: Typ eštiny. In: Lingvistické ítanky III. Typologie – sv. 1. Praha 1975, s. 57. Hádková, M.: Cesty ke komunika ní kompetenci. In: eský jazyk a literatura na sklonku XX. století. Ostrava Wa brzych 2001, s. 75-85. 7 Srov. nap . Hádková, M.: Problémy výuky slovanských jazyk jako cizího jazyka. In: II Jornadas Andaluzas de Eslavística - Ponencias y Comunicaciones. Baeza 2000, s. 138-142. 6 106 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Na zmín né skute nosti musí sice brát u itel eštiny pro cizince ohled, ale na druhé stran nelze zam it úvodní hodiny jen na systém lingvistické terminologie. Selekce materiálu musí být provedena v souladu s komunikativními pot ebami cizinc , tedy s cíli kurzu. Mezi ty nem že pat it teoretická znalost jazykových prost edk (ani jejich terminologie) p ímo nezakládající schopnost ové innosti.8 Nelze na tomto míst pominout ani skute nost, že se u n kterých cizinc velmi asto setkáváme tém s programovou neochotou osvojit si nezbytnou terminologii. D vod je jasný – cizinec nechápe, že se mu takto usnadní a urychlí pochopení struktury jazyka, kterému se chce nau it, obvykle má zájem jen o to, aby se nau il Ned i, u ení se o jazyce je pro n j „ztrátou“ asu. ra k terminologii, tj. k pochopení struktury jazyka, je u cizinc mluvících anglicky jakožto cizím jazykem posilována i skute ností, že jí nebylo t eba ke zvládnutí b žn mluvené angli tiny. Slované podobné problémy na po átku výuky nemají, protože jsou vyu eni ve flektivní mate štin a bývá jim též blízké „evropské gramatické myšlení“. Obecn ji m žeme konstatovat, že menší potíže na po átku výuky eštiny jako cizího jazyka mají i ti cizinci, kte í se již d íve seznámili s n jakým flektivním jazykem. Zpravidla nemají tendenci ignorovat koncovky, protože již v dí, že u flektivního jazyka mohou koncovky kumulovat hned n kolik význam . Ani fakt, že m nící se formy slov do jisté míry limitují produkci text jen s pomocí p ekladového slovníku, pro n není ni ím novým. Obvykle nepodléhají falešnému dojmu, že lze komunikovat bez znalosti koncovek. Projevy tzv. vzdálenosti mezi výchozím jazykem a jazykem cílovým se pochopiteln táhnou celou výukou eštiny pro cizince jako ervená nit. Nejpatrn jším se ovšem zdá diferencující postoj práv ke gramatickému u ivu. Obvykle rozd lí jazykov heterogenní skupinu student za áte ník již po n kolika hodinách výuky na ty, kte í rezignují na gramaticky správné tvary a osvojení si elementární konjugace a deklinace, a ty, kte í si uv domují paradigmata a postupn „zautomatizovávají“ užívání koncovek. Získávají tak informace o systému eštiny s možností dále rozvíjet svou jazykovou kompetenci systematicky, a to kvantitativn (nap . samostatné užití dvojjazy ného slovníku) i kvalitativn (nap . frazeologismy). První skupina se vyd luje p edevším z Neslovan bez znalosti dalšího flexivního jazyka. Typické bývá, že tito studenti necht jí „ztrácet“ as u ením se o jazyce, ale cht jí (podobn jako u analytických jazyk ) hned s pomocí slovníku komunikovat. Navíc velmi asto podlehnou mylnému dojmu, že jim teprve komunikace s rodilými mluv ími p inese schopnost aktivn užívat eštinu. Po áte ní fáze studia eštiny je pro Neslovana vskutku velmi obtížná nejen kv li nutnosti osvojit si elementární terminologii, ale protože je t žké nau it se jazyku geneticky i strukturn odlišnému, ve 8 Srov. Ko enský, J.: Typy gramatických popis a výuka eštin jako cizímu jazyku. In: Praha 1985, s. 43. 107 eština jako cizí jazyk. Usta ad Albim kterém se na první pohled nevyskytují žádné analogie (nap . k opozici perfektivum a imperfektivum, dokonavé a nedokonavé sloveso). Výše popsanému postoji cizinc Neslovan porozumíme lépe, srovnáme-li typologickou charakteristiku eštiny s charakteristikou jazyka izola ního typu (nem nnost podstatného jména, hojnost p edložek a spojek, nedostatek vyjád ení gramatického ísla, nedostatek rod , existence lenu, nedostatek synonymie a homonymie pád atd.). Cizinec nap . povšechn rozumí slovníkovému významu užitých jednotek, umí pravidla i paradigmata, ale nedokáže interpretovat význam jednotek zasažených flexí. P i získávání dovednosti komunikovat flektivním jazykem se u ící soust edí na „jiné rysy“ jazykových prost edk a jejich organizace. Nem že být úsp šný, pokud neza ne p istupovat k jazykovému materiálu jinak než k materiálu své mate štiny. Musí se nap . nau it pozorovat (uv dom le íst i poslouchat) „konce slov“, vyhledávat v eské v sloveso v ur itém tvaru (p ísudek) atd. U itel eštiny pro cizince by nem l být ekvapen neschopností analogie, s níž se u cizince s neflektivní mate štinou asto setká, tedy. nap . vztahu mezi jaká – hezká, jaký – hezký, jaké – hezké. Neschopnost analogie není v žádném p ípad projevem neochoty i obecné neschopnosti nau it se esky, ale prost jen p enesením stereotypu z mate štiny, v níž „konce slov“ význam nep inášejí, a proto jim cizinec není zvyklý v novat pat nou pozornost. 4) P enášení stereotyp z výuky eského jazyka pro rodilé uživatele eštiny Na tomto míst je t eba zd raznit, že p i úvahách o eštin pro cizince je základním požadavkem odhlédnout primárn od tradi ního popisu pro rodilé mluv í. Podle našeho názoru lze na popis vztahu itele-rodilého uživatele k výuce flektivních jazyk jakožto jazyk cizích vztáhnout to, co o íprav u ebnice eštiny pro Angli any konstatoval J. Vachek na stránkách Slova a slovesnosti již v roce 1938 v recenzi eštiny pro Angli any: „P íru ky seznamující s eštinou pro cizince mohou být i pro teoretickou lingvistiku po nejedné stránce zajímavé. D sledné promýšlení úkol , které musí auto i takových p íru ek zdolat, vrhne asto ostré sv tlo na n které rysy eštiny, které jinak ucházejí pozornosti. Mohlo by se namítnout, že p i takových p íru kách jde o docela obdobnou konfrontaci dvou jazykových systém , jako p i skládání u ebnic cizích jazyk pro echy. Ale v c není tak jednoduchá; podoba je jen na povrchu, a pod ní najdeme závažný rozdíl. P i skládání u ebnice cizího jazyka má autor vycházet z jazykového v domí echa, jehož inventá e má využíti co nejvhodn ji k navození jazykového v domí, které je vlastní jazyku cizímu. Z toho d sledn vyplývá, že autor píšící íru ku eštiny pro cizince musí se snažit navodit eské jazykové pov domí pomocí kvádr , z nichž je vystav no jazykové pov domí cizincovo. Jinak eno, jazykové v domí p íslušného cizího jazyka musí být autoru takové p íru ky práv tak známé jako jazykové pov domí eské. Není-li spln n tento 108 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích základní p edpoklad, z stává taková p íru ka pouhým soupisem paradigmat a pravidel, visících úpln ve vzduchu.“ 5) K n kterým odlišnostem prezentace eštiny nerodilému uživateli Prezentace systému eštiny jejímu nerodilému uživateli se zásadn liší od toho, jak se vysv tluje popis eštiny v hodinách mate ského jazyka. Nelze na tomto míst podrobn ukázat na všechny odlišnosti, aniž p inést celý systém nahlížený z pozice tzv. jinojazy ného mluv ího. Zam íme se tedy jen na n které základní principy: Výchozím „bodem“ práce s jazykovými prost edky je jejich slovníkový tvar – základní tvar (lemma), u podstatných jmen je to 1. p. . j. u sloves infinitiv. Od t chto forem bude cizinec vždy vycházet, ale k nim by se m l um t i vždy vrátit tak, aby dokázal vyhledat ve slovníku význam ur itého jazykového prost edku, i když „zasaženého“ flexí. Jako p íklad uvádíme algoritmus vyhledání významu podtrženého slova z následující v ty (postup jen p i výuce dosp lého studenta): Mobil mám v té tašce. 1) 2) 3) edložka v – lokalizace kde n co je, je to uvnit n eho, uvnit n jaké v ci. edložka v se v tomto p ípad pojí se 6. pádem. Tvar zájmena té ukazuje na rod podstatného jména, které po n m následuje – je to podst. jm. r. ženského. 4) Z koncovek podst. jm. r. ž. v 6. pád jde jen o e/- (viz tvar tašce) – „zasažení“ flexí 109 Usta ad Albim 5) – viz tabulku: Tvar v textu Zm na (v) tašce -a Slovníkový tvar - / -e taška (Cizinec by mohl dosp t Tzv. tvrdé souhlásky: - ha - cha - ka -ce(bakelka – v kabelce) - ze (Praha – v Praze) - še (socha – na soše) - ra - e (opera – v ope e) - da - d ( t ída – ve t íd ) - ta - t (teta – o tet ) - na n (Dana – o Dan ) i k nesprávnému tvaru tašca, který ovšem ve slovníku nenalezne.) Tzv. m kké souhlásky, nap .: - ša - ja - še (Dáša – o Dáše) - je (Mája – o Máje) Tzv. obojetné souhlásky, nap .: - ba - b (Líba – o Líb ) - la -le (škola ve škole) Pro správné tvo ení a ur ování tvar podstatných jmen je nezbytn nutné, aby cizinec bezpe ovládal rod substantiva a u substantiv rodu mužského ješt i jejich životnost (viz dále). Rod musí být zvládnut pam ov . Nej ast ji je identifikován pomocí tvaru íslovky jeden, jedna, jedno, resp. tvaru ukazovacího zájmena ten, ta, to. V obou p ípadech je ovšem t eba upozornit na to, že nejde o len – ten eština v bec nemá. Nejde tedy o analogii nap . mezi angli tinou a eštinou: the book – ta kniha. V eských u ebnicích se p i nácviku rodu s úsp chem používá tzv. barevného kódování, které do ebních materiál uvedla L. Holá (poprvé její u ebnice Czech step by step, Praha 2000). P i identifikaci životnosti podst. jm. r. m. se na po átku výuky cizinc k zjednodušujícímu a ú elov pozm nej ast ji uchylujeme nému p ístupu oproti lingvistickému popisu, k distinktivnímu rysu samostatného pohybu, nap . (ten, jeden) strom - nepohybuje se, je to tedy podst. jm. r. m. 110 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích neživotné. (Uvedený postup je t eba chápat jako velmi trivializující a nepokrývající všechny eventuality.) Pro odvozování tvar substantiv od tvaru slovníkového cizinci nemohou úsp šn využívat analogií, jež jsou v pozadí existence vzor pro jednotlivé sklo ovací typy. Cizinc m není vhodné doporu ovat nácvik i pam ové ovládnutí sklo ování stejných vzor , jaké slouží rodilým uživatel m. Vzorem (modelem) totiž m že být jen takové slovo, jehož všechny tvary mluv í zcela bezpe ovládají natolik, že podle n j mohou vytvá et tvary slov jiných. Navíc by jako vzor m lo sloužit slovo v b žném jazykovém kontaktu dostate na po átku 70. let minulého století k náhrad vzoru frekventované. Tyto požadavky nap . vedly še vzorem že, protože slovo še se ocitlo na okraji slovní zásoby nejmladší generace tehdejších uživatel jazyka. N které vzory navíc cizinc m nepomohou ešit všechny obtíže flexe – nap . 2. p. j. . podst. jm. r. m. neživotného zakon ených na tvrdou souhlásku (vzor hrad – tvar hradu/lesa). Vzor cizinci nepom že p i rozhodování, zda je správn do parku, i do parka, zda je správn bez ob du, i bez ob da atd. Prezentace tvar sloves ( asování) je zcela odlišná od zp sobu, jež slouží k rozt íd ní sloves do ti slovesných t íd podle kmene prézentního a který se u í eské d ti. Pro cizince je op t výchozím bodem slovníkový tvar, od n hož se ale musí dostat ke kmeni prézentnímu, aby mohl odvozovat tvary jednotlivých osob – asovat v p ítomném ase a v oznamovacím zp sobu. Pro ú ely výuky cizinc se slovesa d lí nej ast ji takto: 1) Nejjednodušší je p edstavit cizinci skupinu sloves v infinitivu zakon ených na –ovat, po jehož odtržení se p idávají zakon ení jednotlivých osob (1. os. j. . –uji/-uju; 2. os. j. . –uješ; 3. os. j. . –uje; 1. os. mn. . –ujeme, 2. os. mn. . –ujete; 3. os. mn. . –ují/-ujou). 2) Slovesa s tvarem 1. os. . j. zakon eným na –ám, jež je nahrazováno zakon eními pro další osoby, nap . mít – (já) mám; (ty) máš; (on…) má; (my) máme; (vy) máte; (oni…) mají. Ke stejnému typu pat í dále nap . slovesa dát, znát, ob dvat atd. 3) Slovesa s tvarem 1. os. . j. zakon eným na –ím, jež je nahrazováno zakon eními pro další osoby, nap . muset – (já) musím; (ty) musíš; (on…) musí; (my) musíme; (vy) musíte; (oni…) musí/musejí (podle konkrétního slovesa). Ke stejnému typu pat í dále nap . slovesa vid t, v ve t, spát, et, chodit atd. 4) Slovesa, jejichž kmen prézentní je natolik odlišný, že je nutno si pamatovat celý tvar 1. os. . j., nap . brát –(já) beru, p emž dále zam ujeme -u (koncovku 1. os.) za koncovky osob dalších: (ty) bereš, (on) bere, (my) bereme, (vy) berete, (oni…)berou. Ke stejnému typu pat í dále nap . slovesa jít, jet, vést, psát atd. 5) Jako specifickou skupinu lze vy lenit slovesa s monosylabickým (jednoslabi ným) infinitivem, jehož jádrem je dlouhá samohláska (v etn dvojhlásky), která se pravideln zkracuje 111 Usta ad Albim ed p idáním zakon ení jednotlivých osob ( asování v p ítomném ase a v oznamovacím zp sobu), nap . pít – piju/piji, žít – žiju/žiji, zout se – zuju se/ zuji se, plout – pluji/pluju. - Za nejv tší problém p i prezentaci eského slovesa (a nap . p ídavných jmen a podstatných jmen od slovesa odvozených) bývá n kterými lingvisty považován vid. Op t je tato obtížnost p ímo závislá na typologii mate štiny cizince, tedy na vzdálenosti mezi výchozím jazykem a eštinou. Obecn lze ovšem íci, že komplikací není pochopení ukon enosti, neukon enosti d je vyjád eného slovesem, ale skute nost, že vidové dvojice rozhoj ují pro cizince p ekvapivým a n kdy „nep ijatelným“ zp sobem slovní zásobu. – nap . ekvivalent jediného anglického slovesa to take je brát (beru…, bral…), vzít (vezmu…, vzal…) atd. 6) Gramatika spisovné, nebo nespisovné eštiny? i úvahách o míst gramatického u iva ve výuce eštiny pro cizince se nelze vyhnout známému nap tí mezi spisovnými a nespisovnými útvary národního jazyka, které se samoz ejm dotýká výuky cizinc , a to dosti zásadním zp sobem. V praxi zaznamenaných impuls k t mto úvahám je n kolik: 1) Obecná eština, s níž se cizinci velmi asto setkávají p i svém pobytu v eské republice, je mén flektivní (tvarov mén rozmanitá) než eština spisovná, srov. nap . malé domy, malé ženy, malá auta (spisovná eština); malý domy, malý ženy, malý auta (obecná eština); s domy, s u iteli, s ženami, s auty (spisovná eština); s domana, s u itelema, s ženama, s autama (obecná eština). 2) Tvarové odlišnosti mezi spisovnou a nespisovnou eštinou jsou pro cizince velkou ekážkou v osvojování správných koncovek. asto dokonce vedou k domn nce, že rodilí uživatelé sami nev dí, která koncovka je správná. Pro cizince, jehož mate ština není flektivní, a on tudíž není zvyklý na „zásahy“ flexe do slovníkových tvar jazykových jednotek, je taková situace velmi matoucí. 3) Použije-li cizinec ve svém projevu náhodn odposlouchaný prvek obecné eštiny i jiný nespisovný prvek, jeho komunika ní partner (rodilý uživatel eštiny) zrychlí tempo projevu a n kdy ejde úpln do substandardu v domn ní, že cizinec umí nejen spisovn 4) esky. i ov ování znalosti eštiny (zkoušky a testy) nebývá diglosie podle našeho názoru vždy adekvátn zohled ována. Za chyby, které je t eba penalizovat, tak bývají považovány i obecn eské 112 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích prvky, jež rodilý uživatel eštiny ve stejné komunika ní situaci používá zcela b žn . Hodnocení výkonu cizince v oblasti mluveného projevu je v tomto smyslu velmi obtížné. Zásadn bychom m li odlišovat p edevším výkon cizince, jehož jediným cílem je dorozum t se co nejjednodušeji v n kolika málo komunika ních situacích (podprahové úrovn znalosti cizího jazyka – A1, A2), a výkon cizince-budoucího profesionálního uživatele eštiny, tedy nap . u itele eštiny, p ekladatele apod. Pro zkoumání vztahu komunika ní úsp šnosti nerodilého uživatele eštiny a jazykových útvar národního jazyka je v podmínkách fungování eského národního jazyka podstatná jistá nedefinovanost komunika ních situací ve smyslu užití ur itého funk ního jazyka. To vysv tluje výše uvedené poznámky. Výb r jazykových prost edk je v eštin vázán na neuv dom lou interaktivní citlivost mluv ího.9 Komunika ní normy totiž vytvá ejí v závislosti na okolnostech komunikace zné tlaky na dodržování pod azené normy jazykové. Tou na tomto míst míníme užívání spisovného jazyka. Funk nost komunikace a kultivovanost projevu je tedy nutno hodnotit v závislosti na ur ité komunika ní situaci. Komunikace m že být pln funk ní, i když mluv í mísí prost edky zných jazykových útvar sociální, profesní, zájmové i jinak specifických subsystém eštiny na základ své regionální, i v kové p íslušnosti. Protože je spln n požadavek funk nosti komunikace, jsou jazykové prost edky považovány za akceptabilní a „nerušivé“. 10 Pozice nerodilého mluv ího eštiny a rodilého uživatele tohoto jazyka se vzájemn liší. Rodilý uživatel je p i volb jazykových prost edk veden svými zkušenostmi s národním jazykem, které se odrážejí v jeho sociální citlivosti. Díky ní disponuje ur itou schopností zhodnotit danou komunika ní situaci a dovedností použít vhodné funk ní i. Tu vybírá proto, že ji subjektivn hodnotí jako nejvhodn jší pro dosažení komunika ní úsp šnosti, resp. eliminování komunika ních bariér. Nerodilý mluv í je p i volb jazykových prost edk omezován samotnou skute ností, že dovednost komunikovat v daném cizím jazyce získal jakožto alespo druhou v po adí, a to zprost edkovan . Byl navíc obvykle (díky u ebním materiál m) podrobn ji seznámen jen s prestižním útvarem - spisovnou eštinou. Je limitován i rozsahem zkušeností s reálným fungováním cílového jazyka na jeho p irozeném území, tedy s okolnostmi fungování eštiny na celém území eské republiky. Jazyková situace na území eského národního jazyka je zna komplikovaná. Spletitost je jednak podmín na historicky, jednak vychází z územní nejednotnosti teritoria. Klí ovým problémem, 9 J. Ko enský k tomu uvádí: „ Užívání spisovných a nespisovných vyjad ovacích prost edk je v reálné komunika ní situaci u jednotlivých mluv ích závislé na jakémsi neustálém „ohledávání“ probíhající komunikace.“ (Ko enský, J.: Komunikace a eština. Praha 1992, s. 48.). 10 Srov. Nebeská, I.: Jazyk, norma, spisovnost. Praha 1995. 3 113 Usta ad Albim domníváme se, není zpochybnitelnost prestižní pozice spisovného jazyka, s nímž je spojena komunikace písemná, ale místo obecné eštiny v rámci národního jazyka.11 Koexistence t chto dvou variet národního jazyka bývá posuzována konfronta objevuje snaha vyt , nebo nekonfronta . V prvním p ípad se ovat spisovný jazyk z jeho stávající pozice. V druhém p ípad je spoluvýskyt spisovné eštiny a obecné eštiny hodnocen jako úsp šné spolufungování, pokrývající oficiální a neoficiální sféru jazykové komunikace. R zné hodnocení je krom jiného též d sledkem faktu, že obecná eština má jinou pozici na eských územích a na Morav . Tam je situace ovlivn na do jisté míry živými teritoriálními dialekty. U rodilých uživatel eštiny dochází p i oficiálnosti komunika ní situace. V ovém chování k p epínání kód , a to závisle na echách p echází mluv í p i neoficiálním hovoru do obecné eštiny, na Morav (podle našeho názoru) do eštiny b žn mluvené, která je charakteristická mísením spisovných a nespisovných prvk , ale není totožná s obecnou eštinou. Na rozdíl od ní je „blíž“ hovorovému standardu ve smyslu hovorové podoby spisovného jazyka. Výuka eštiny pro cizince (modelování p edpoklad ové innosti nerodilého mluv ího) je v podmínkách eštiny ztíženo dichotomií komunikace. Pon kud odlišné požadavky klade na jeho komunika ní kompetenci komunikace mluvená a psaná, a to v souvislosti s rolí produktora/recipienta. Jako produktor je cizinec obecn v jiné pozici než rodilý mluv í, u n hož snad že vést užití spisovné eštiny v neoficiální mluvené komunikaci ke komunika ní neúsp šnosti.12 Nerodilý mluv í realizuje sv j komunika ní zám r dokonce „bezpe ji“, užívá-li i v mluvené neoficiální komunikaci spisovného jazyka, protože tímto zp sobem vysílá k partnerovi komunikace (rodilému mluv ímu) také informaci o stavu „svých“ p edpoklad realizované ové innosti. Takto vyslaná informace zpravidla nachází u recipienta ohlas prost ednictvím interaktivní citlivosti, která reguluje výb r jazykových prost edk s ohledem na interpreta ní možnosti partnera komunikace. Užije-li cizinec obecn eského jazykového prost edku, vede tím rodilého mluv ího ke „svobodn jší“ volb výraziva; v tšinou k úplnému p echodu k substandardu (p edevším v rovin lexikální). To však mnohdy p esáhne interpreta ní možnosti cizince. Zkoumáme-li podrobn ji situaci nerodilého mluv ího v roli recipienta mluvené komunikace realizované ze strany rodilého mluv ího v obecné eštin , zjiš ujeme, že cizinec (zpravidla Neslovan) m že poci ovat zásadní komunika ní bariéry v 11 Srov. Sgall, P.: Mluvená eština jako sociologický problém. In: P ednášky z XXXIV. a XXXV. b hu LŠSS. Praha 1995, s. 45-52. 12 K tomu I. Nebeská: „ V mnoha komunika ních situacích (komunikace mluvená - pozn. MH) evládají takové normy chování, které nevytvá ejí dostate ný tlak na zachování normy spisovné. Zachování spisovné normy nejenže by k napl ování dominantní normy komunikace nep ispívalo, ale n kdy by s ní bylo p ímo v rozporu. I proto se rozestup mezi spisovnou normou a jazykovou praxí nezmenšuje, n kdy dokonce máme dojem, že je tomu naopak.“ (Nebeská, I.: Funk nost jazyka a funk nost komunikace. In: Jazyk a jeho užívání (Sborník k životnímu jubileu prof. O. Uli ného). Praha 1996, s. 191.) 114 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích sledku jejích morfologických odlišností. 13 Takovou komunika ní situaci musíme p i modelování edpoklad ové innosti nerodilého mluv ího brát v úvahu, protože jednak neexistuje žádná komunika ní norma vyžadující, aby rodilý mluv í p i mluvené komunikaci s mluv ím nerodilým užíval spisovného jazyka, jednak m že být nerodilý mluv í p íjemcem/poslucha em mluvené komunikace, jíž se p ímo neú astní. Ze specifik ové innosti realizované rodilým mluv ím vyplývá, že je pot eba modelovat do ur ité míry samostatn struktury komunika ní kompetence, které jsou aktivovány, je-li nerodilý mluv í v roli produktora, a ty, které jsou aktivovány, je-li v roli recipienta (zvlášt mluvené neoficiální komunikace). Ve výcviku produktora v oblasti komunikace psané neshledávám žádné rozdíly mezi výukou rodilých a nerodilých mluv ích (pokud jde o p ístup k útvar m národního jazyka). Psaná komunikace, bereme-li v úvahu jen v cn sd lnou funkci jazyka, je regulována normami jazykovými (norma spisovného jazyka, stylistické a žánrové normy), které jsou základním kritériem p i posuzování jazykové správnosti. Oblast stylistického výcviku však tvo í samostatný výukový cíl, jehož napln ní p edpokládá všeobecný výcvik v oblasti psané komunikace (jeho formáln realiza ní podobu jakožto primární), který je možné realizovat prost ednictvím postupného napl ování tohoto cíle (nácvik formy dopisu, vzkazu apod.). Takový výcvik m že obsahovat nap . i seznámení s normami pro úpravu písemností (obchodní korespondence atd.). Podobn jako u rodilých mluv ích je však cílem speciálním, obvykle vycházejícím z požadavk ur itého profesního za azení. Výcvik nerodilého mluv ího - recipienta p edstavuje podle našeho názoru nejsložit jší úkol. Vzhledem k jazykové situaci eštiny by m li být cizinci v této roli kompetentní v oblasti spisovného jazyka i v oblasti obecné eštiny. Jako nejvhodn jší postup se samoz ejm jeví výcvik v oblasti íslušného funk ního jazyka, který je pro danou komunika ní situaci typický. Tento funk ní jazyk ale není na celém území stejný. M že p echázet od spisovné eštiny v oficiálních situacích na v tšin území k b žn mluvené eštin v polooficiálních a neoficiálních situacích na Morav a k obecné eštin v týchž pozicích v echách. Východiskem z této situace by p i výuce nerodilých mluv ích (zvlášt je-li organizována v zahrani í) m la být volba poslechových text (zaznamenaných reáln prob hnuvších komunika ních událostí), které tuto situaci odrážejí a které umož ují budování pot ebných struktur komunika ní kompetence. Tak by bylo možné p edcházet komunika nímu šoku z obecné eštiny, s níž se nerodilý mluv í na našem území zcela jist setká i setkává, což m že být zdrojem neporozum ní, komunika ní neúsp šnosti. D ležité je, že tento metodický postup nep edpokládá aktivní ovládnutí obecné eštiny, ale p itom buduje íslušné struktury cizincovy komunika ní kompetence. 13 Na to upozor uje nap . Ch. Townsend (Townsend, C.: A Description of Spoken Prague Czech. Ohio 1990.) 115 Usta ad Albim 7) Slovo záv rem Výuka gramatiky je významnou sou ástí výuky eštiny pro cizince. Znalost gramatického pravidla by ovšem m la být prost edkem budování komunika ní kompetence, nikoli cílem výuky. Výuka tak vysoce flektivního jazyka, jímž je eština, se bez gramatického u iva nem že úsp šn realizovat, a to ani na nejnižší úrovni znalosti. - Vzhledem ke komunika ním cíl m, kterých má být student na úrovni A1 podle Spole ného evropského referen ního rámce schopen dosáhnout, nelze v p ípad vysoce flexivní eštiny p edpokládat, že jich bude moci dosáhnout zcela bez pou ení o gramatice. Do p edkládaného popisu je tedy vt len minimální soubor gramatických pravidel, která jsou nutná k dosažení p edepsaných cíl . Rezignace na flexi p edstavuje v oblasti percepce významné komunika ní bariéry – lze p edpokládat, že ani ten nejvst ícn jší rodilý uživatel eštiny nerezignuje i komunikaci s cizincem na flexi, tedy že se bude vyjad ovat jen v nominativech a infinitivech. I obrácená situace je komunika zrádná – rodilý uživatel eštiny m že porozum t sd lení realizovanému jen v nominativech a infinitivech jen do ur ité míry. Reagovat bude ovšem flexí prom nými jazykovými prost edky, které budou pro jeho komunika ního partnera realizujícího promluvu jen ve slovníkových tvarech zcela neuchopitelné. Cílem úrovn A1 však není znalost gramatických pravidel, ale dovednost dorozum t se v žádané situaci a roli. Jako cizince na úrovni A1 tedy neozna íme studenta, který ví, jak se tvo í akuzativ feminin, ale studenta, který nap . umí požádat o vodu, kávu, radu, pomoc, který je schopen íct, co pot ebuje, poslouchá atd.14 i posuzování místa gramatiky ve výuce eštiny, resp. p i stanovování množství cizinci edepisovaných pravidel tvorby komunikát vyhovujících našim normám spole enským, komunika ním i jazykovým je, domníváme se, nezbytné respektovat to, že eština není jazykem tzv. velkého národa a že dovednost komunikovat esky nezaru uje p edpoklad dorozum ní jinde než práv v eské republice, ba v n kterých komunika ních situacích ani tam. Nelze nep ipomenout ani to, že trvání na absolutní gramatické správnosti m že být kontraproduktivní zájmu o nabytí elementární komunika ní kompetence v eštin – jazyce typologicky velmi odlišném od cizincovy mate štiny. Práv tyto skute nosti též vylu ují možnost úsp šné a efektivní výuky vedené metodicky jednotn v jazykov a sociokulturn heterogenních skupinách cizinc . Díl í výzkumy jednozna ukazují, že je ú innost takové výuky výrazn nižší než ú innost výuky respektující vstupní stav edpokladové báze zájemce o nabytí komunika ní kompetence v eštin . 14 Hádková, M. – Línek, J. – Vlasáková, K.: eština jako cizí jazyk – Úrove A1. Praha 2005, s. 2. 116 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Resumé The objective of this text is to introduce the situation when the Czech language is used as a nonmother tongue. We deal with issues connected with the foreigners´ point of view. In brief, it is the view of a speaker who approaches the Czech language (in the Czech Republic as well as abroad) at least as the second natural language and who acquires Czech with certain aims which he/she would like to achieve while communicating in this language, particularly in the area of the Czech Republic. The author focuses on the position of grammar. Literatura HÁDKOVÁ, M.: Problémy výuky slovanských jazyk jako cizího jazyka. In: II Jornadas Andaluzas de Eslavística - Ponencias y Comunicaciones. Baeza 2000, s. 138-142. HÁDKOVÁ, M.: Cesty ke komunika ní kompetenci. In: eský jazyk a literatura na sklonku XX. století. Ostrava -Wa brzych 2001, s. 75-85. HÁDKOVÁ, M.: eština z druhé strany. Ústí nad Labem 2008. HÁDKOVÁ, M. – LÍNEK, J. – VLASÁKOVÁ, K.: eština jako cizí jazyk – Úrove A1. Praha 2005. KOMENSKÝ, J. A.: Nejnov jší metoda jazyk . Sebrané spisy III, Praha 1964, s. 95. KO ENSKÝ, J.: Typy gramatických popis a výuka eštin jako cizímu jazyku. In: eština jako cizí jazyk. Praha 1985. KO ENSKÝ, J.: Komunikace a eština. Praha 1992. NEBESKÁ, I.: K charakteru p edpokladové báze. Slovo a slovesnost 50, 1989, s. 270-277. NEBESKÁ, I.: Jazyk, norma, spisovnost. Praha 1995. 3 SGALL, P.: Mluvená eština jako sociologický problém. In: P ednášky z XXXIV. a XXXV. hu LŠSS. Praha 1995, s. 45-52. NEBESKÁ, I.: Funk nost jazyka a funk nost komunikace. In: Jazyk a jeho užívání (Sborník k životnímu jubileu prof. O. Uli ného). Praha 1996. SKALI KA, V.: Typ eštiny. In: Lingvistické ítanky III. Typologie – sv. 1. Praha 1975. TOWNSEND, C.: A Description of Spoken Prague Czech. Ohio 1990. 117 Usta ad Albim K problematice Brus jazyka eského He le na C hý lov á Zejména v druhé polovin 19. století se eština výrazným zp sobem rozvíjí, diferencují se prost edky syntaktické a stylistické, zv tšuje se lexikální zásoba, vyvíjí se frazeologie, vytvá í se novodobá terminologie jednotlivých obor , stabilizuje se dále gramatický jazykový plán. Zárove s p irozeným vývojem jazyka dochází také ke vzdalování od normativních princip stanovených v období národního obrození a v souvislosti s eskou národní emancipací a d ív jším jednozna ným dominantním postavením n iny ožívají pom rn siln tendence puristické, snažící se v dané dob edevším o istit eský jazyk od ady prvk p evzatých z n iny i vytvo ených podle n meckého vzoru. Boj proti germanism m se pokouší odstranit z eštiny nejen germanismy zjevné, ale i zdánlivé. S ohledem na danou situaci za ínají v poslední t etin 19. století vycházet p íru ky jazykové správnosti, ve v tšin nazývané Brusy. Toto pojmenování se pak stává zdrojem názvu pro celý sm r ozna ovaný jako brusi ství. Karel Hausenblas1 definuje brusi ství a purismus takto: „Brusi stvím rozumíme zpravidla takovou pé i o jazykovou správnost, která si neuv domuje dob e podstatu jazyka, zejména spisovného, protože nevychází p edevším z jeho pot eb, z pot eb dorozumívací praxe. Proti norm v jazyce platné mu vnucuje normu jinou, normu starších období, lidovou nebo um le vykonstruovanou. Zam uje normu s kodifikací a lpí i na kodifikaci již neposta ující a obhajuje její vady. Purismus je sm r pé e o jazyk zam ený na jeho istotu a usilující o tzv. jeho o istu. Obrací se bu proti prvk m cizím, jejichž pronikání do jazyka domácího hodnotí jako jeho poškozování, kažení nebo se staví proti prvk m novým, zejména pokud jde o slovník, a to z týchž d vod – v íu nich cizí vliv nebo cizí p edlohu a vidí v tom porušování jazyka“. tšina autor Brus pat ila ke generaci eských jazykov dc a bilingvních st edoškolských profesor , kte í se angažovali v boji proti germanism m v této dob , sami prošli n meckou st ední školou a asto na ní p sobili jako profeso i, takže do svých prací vkládali i své osobní zkušenosti. Uv domovali si význam st edoškolského studia pro jazykovou výchovu další generace a cht li vychovávat sm rem ke správné eštin . 1 HAUSENBLAS, Karel. O kultu e jazyka a brusi ském purismu. In: Naše 118 , ro . XXXV, seš. 3–4, s. 42. Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Zdrojem našeho p ísp vku jsou Brusy i podobn nazvané p íru ky vzniklé se stejným zám rem, jejichž seznam uvádíme v záv ru práce. Celkem jsme vycházeli z devíti p íru ek podobného zam ení, z nichž osm vyšlo v letech 1873–1896, jedna pak v roce 19452. Koncepce daných prací je podobná, obsahují obvykle úvodní a výkladovou podez elých, odmítaných ást a dále abecedn uspo ádaný slovník i opravovaných jev . Je t eba si uv domit, že slovníková ást neobsahovala jen prost edky lexikální, k emuž by nás mohl vést název slovní ek nebo slovník, ale také prost edky syntaktické a idiomatické. Brus Prask v obsahuje výklady orientované na jednotlivé jazykové jevy uspo ádané do tematických celk , nap . O tvarod ji (oddíl slovotvorný), na konci je idán slovní ek problematických vazeb a frází. Kniha Karla Vorovky Strážce jazyka eského je pojata jako pom rn rozsáhlý (ve srovnání s ostatními) abecední slovník jednotlivých jazykových jev s p iloženým abecedním seznamem kazimluv , které autor ozna uje ve své práci k ížkem. V této práci je úrove konzervativního p ístupu k citovaným jazykovým prost edk m nejnižší ze všech zmi ovaných. Podobn koncipovaná je i Opravilova práce z poloviny 20. století. Zde jsou probírány postupn jednotlivé jazykové jevy s návrhem opravy a s ohledem na dobu vydání zde nacházíme i jiný tón. V p edmluv , jejímž autorem je Ji í Haller, se píše: …Opravilova „Kopa ích “ má tedy p edevším ten ú el, aby tená m podala trochu látky k p emýšlení o jazyce a vedla je tak k pozorn jší kontrole vlastního vyjad ování.3 Mezi pracemi jednoho autora nalezneme p íru ky tém diletantské, nap . Brus Jav rk v nebo Prask v, ale i práce s dobrou úrovní, nap . práci Vorovkovu. Ve v tšin je výchozím jazykem eština, ale n kdy jsou jako výchozí uvád na i slova n mecká. Tak je tomu ve Strážci Mikešov nebo i v prvním vydání Brusu mati ního. Nejv tší autorit se v dané dob t šily institucionální Brusy vydávané Maticí eskou. Mati ní Brus jazyka eského vyšel t ikrát, v letech 1877, 1881 a 1894. P íru ka je rozd lena do dvou ástí: po edmluv následuje tvaroslovná ást, vytvo ená s p edpokládanou oporou o znalost sou asné mluvnice, a slovník obsahující p edevším proh ešky lexikální a syntaktické. Zám rn není jako sou ást slovníku uvád na terminologie. V prvním i druhém vydání Brusu je velká pozornost nována také sklo ování cizích jmen, v prvním vydání je východiskem ješt pom rn vn in . T etí vydání „úpln zm asto heslo né a rozmnožené“ p edstavuje nejpropracovan jší edici Brusu, je do n j p idána ást pravopisná p ed ást tvaroslovnou a slovníkovou, je upravena ást o sklo ování 2 Pokud citujeme doklady, vyzna ujeme je kurzívou a uvádíme je podle zkratky práce uvedené za citací daného Brusu v seznamu literatury v záv ru p ísp vku. 3 Opravil, Antonín. Nikoli…, Nýbrž… kopa h ích proti dobré mate štin . Praha: Nakladatel Rudolf Mikuta, 1945, s. 5. 119 Usta ad Albim cizích jmen, v tší pozornost je v nována cizím slov m a výklady jsou více p izp sobeny Gebauerov mluvnici. Za hlavní problém Brus je t eba ozna it výb r kritérií jazykové správnosti. Brusi i uplat ovali jednak princip historický (historické kontinuity jazykových prost edk ), který je u konkrétních jazykových jev velmi obtížn doložitelný, a zastávali se konzervativních forem i jazykových konstrukcí. Nap . byly doporu ovány archaické deklina ní formy u slova týden4: téhodne, témudni (B1), v (B3) je už navrhována jen forma týdne, týdni, typ kost m l zachovávat m kký konsonant na konci slova, slovo kýžený/žádoucí je odmítáno jako slovo um lé vytvo ené kazitelem eského jazyka J. V. Pohlem. Ohrožovati n koho jest zcela novope ené slovo, pouhý p eklad n meckého bedrohen, i tu máme náhradu, staré hroziti n komu n ím (J). Podobn napadnout ve smyslu na mysl p icházeti, neb na mysl tanouti, chybn , nebo napadáme nep ítele zbraní, pro ež i špatn se píše nápadná v c místo divná, podivná v c. (J) Vzhledem na n co. Takové vazby p edci naši neznali (J). I ve výkladu (B3) nacházíme u hesla alternativa – volba mezi dv ma v cma, tedy duálový tvar. Dalším principem je v Brusech uplat ování zásady p ímo aré analogie, která se projevuje jednak porovnáváním s ostatními slovanskými jazyky, nap . s polštinou (M) a návrhy úprav ve smyslu jiného slovanského jazyka, jednak se projevuje uplatn ním analogie p i návrhu oprav i již dlouho v jazyce existujících a pevn zakotvených jazykových prost edk , nap . lidomil ne lidumil (M), nebo eština užívá u slov složených spojovací vokál -o-. Blanenský jest špatn tvo eno od Blansko, nebo od Hlinsko není hlinenský. …dosti=dosyti, jako n eho, nap . do pána Boha v elliptických v tách (P). Samoz ejm je analogie užívána i náležit , nap . Annenský, správn anenský jako panna – panenský. asto byl jako možný zdroj istoty jazyka chápán teritoriálního dialekt i lidový jazyk a byla ipomínána také možnost obohacení sou asného jazyka slovanskými prvky, v této souvislosti se objevují regionální post ehy autor i odkazy na lidový jazyk. Nap .: hádanka s výslovností pražskou, hádánka s boleslavskou (M). …dadouce se lidem pou iti, vyhýbati se budeme verbaliím, místo klokotání, psaní, spaní, hraní, stavení kladouce klokot, list, spánek (mor.), hra, stavba (P). Názory jednotlivých autor však byly v tšinou nekonzistentní, mnohdy je konkrétní jazykový jev ozna en jako nep ípustný i nevhodný pouze jedním autorem bez uvedení jakéhokoli vysv tlení: (J) uvádí: …pleonasmem je tudíž a ne eské psáti, spadnouti se stromu dol a podobné nesmysly, nebo p edložka s již sh ry dol vyjad uje, odmítá také stv ry pomocí p ípony -ík nesprávn tvo ené: 4 Za lomítkem uvádíme náhradu, která je v Bruse za odmítané slovo navrhována. Vzhledem k rozsahu p ísp vku uvádíme vždy jen reprezentativn vybrané doklady. V této ásti p ísp vku uvádíme doklady ze 3. vydání Brusu mati ního (1894), pokud není doklad identifikován jinak. Ponecháváme i p vodní pravopisnou podobu doklad . 120 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích nákr ník/šátek na krk, slune ník, kule ník; slova utvá ená pomocí sufixu -išt jsou navrhována jako nesklonná, sufix -išt má špatný zvuk, lépe tedy užívat -isko, nap . strnisko (P) nebo latinskou ástici ex bychom m li p ekládat jako roz-: exkaiser/rozcísa (P). K odmítaným jev m pat ily jak jevy slovotvorné, tak p edevším syntaktické a idiomatické. Ze slovotvorných prost edk to byla hlavn substantivní a adjektivní kompozita ze dvou substantivních základ i adjektivn -substantivní, asoslovo /sloveso, citoslovce, sloupo adí; ostrovtip, malorolník, sn hobílý. V jiných brusech naopak tento typ substantiv je ponechán jako jazykový prost edek již vžitý: stolohyb, parolo , krasocit (M). Podez elá byla adjektiva a adverbia obsahující p ední len bez- 5: bezvadný / bez vady, beztrestný/bez trestu. Je ponecháno bezvlasý, bezvousý, bezohledný (V). (P) stav komentuje následovn : …chybujeme, klademe-li bezm rn ástici ne- místo bez-. Mezi podez elé jazykové prost edky s ohledem na sv j n mecký p vod náležela také abstrakta vyjád ená edevším verbálním substantivem, je užívat omezen , ne nadbyte a je vypracována p ímo stupnice jejich nahrazování. Jako germanismy jsou odmítána jednotlivá slova nebo slovní spojení, asto bez udání d vodu, nap .: každopádn / na všechen zp sob, všemožn , o ividno( )/ z eteln , patrno/z ejm , vlastnoru / vlastní rukou. Ze syntaktických prost edk je naopak siln obhajován genitiv záporový, odmítána rekce akuzativní - hledati zisk / hledati zisku, jako problémové jsou ozna ovány p edložkové vazby shodné sn inou: strach p ed ím, vchod ke knihovn , lépe do knihovny, prosba na n koho, lépe k n komu, profesor na univerzit , lépe p i univerzit nebo profesor univerzity, chodit od domu k domu, lépe d m od domu; díky pomoci, b hem vyu ování, vlivem nemoci, bez ohledu na p ekážky, v p irovnání/v porovnání s n ím. Další skupinu podez elých a odmítaných jazykových prost edk reprezentují prost edky vyjad ující modalitu, p edevším sloveso muset ve významu marného provád ní d je: myslivec m že volati, nikdo mu nepom že, lépe myslivec volej si… Podez elé bylo i sloveso chtítidlouho se necht lo oteplit, chce se mi spát je nep ípustné, lépe spal bych. Také sloveso míti – žák má poslouchat u itele, lépe žák poslouchej/a poslouchá… Z výše p ipomínaných hledisek i ze subjektivních postoj k jazyku byly zavrhovány i jako nevhodné nebo ne eské ozna ovány jednotlivosti, nap . nemáme užívat ovliv uje, ale má vliv (O), ne sou asník, ale vrstevník (H), rohodný místo hodnov rný (H). Touto ástí našeho p ísp vku jsme navázali na lánky p edchozí již v nované tematice Brus : kompozit m, slovotvorným prost edk m v Brusech obecn , odmítaným jazykovým jev m v Brusech i germanism m (Chýlová, 2010). Je nutno odmítnout zásady puristického fundamentalismu, které se 5 Uv domujeme si, že z dnešního hlediska jde o deriváty, adíme tento slovotvorný typ ke kompozici s ohledem na jeho dobové chápání. Takto byl daný typ popisován i na za átku 20. století. 121 Usta ad Albim v Brusech projevují, Brusy z hlediska uplat ovaných hledisek správnosti jazyka jednozna edstavují slepou uli ku, dané regulativní možnosti jazyka jsou již p ekonány, tento druh jazykového preskriptivismu je již zhodnocen a p ekonán, p estože puristické prvky v postojích uživatel jazyka jsou v r zných etapách vývoje eštiny s r znou intenzitou znovu oživovány. V dalším oddíle našeho p ísp vku bychom se pokusili o pohled na Brusy z jiného hlediska, tentokrát podle našeho názoru z hlediska pozitivního. Brusy jako p íru ky jazykové správnosti reprezentují také jeden z významných zdroj dobového popisu jazyka poslední t etiny 19. století a odhlédneme-li od jisté míry voluntarismu i subjektivismu, který do tohoto popisu vnášejí auto i Brus , m žeme zde sledovat krom výše zmín ných odmítaných i zavrhovaných prvk jazykových jev , které se v dalším vývoji jazyka stávají objektem jazykov i adu kodifika ních i jazykov kritických snah a které jsou významné z hlediska vývojových tendencí projevujících se v jazyce. Tyto jevy dokládají existující jazykový úzus daného vývojového období. Je p ekvapivé, kolik jazykových jev , které jsou i dnes vnímané uživateli jazyka i lingvisty jako do jisté míry problémové, hodné pozornosti, jsou probírány ve škole, jsou objektem jazykových koutk , dotaz v jazykové poradn Ústavu pro jazyk eský a upozor ování na r zné proh ešky proti sou asné norm spisovného jazyka, nalézáme v eštin již v poslední t etin 19. století. Z prost edk slovotvorných dodnes živých je ve všech Brusech v nována pozornost konkurenci odvozovacích adjektivních sufix -ný a -ní. (J) odmítá sufix -ní, p ipouští jej pouze u adjektiv vyjad ujících as a místo, dnešní, jit ní, dolní apod., pak uvádí p íklady z církevního jazyka, odmítá duchovní, kostelní, církevní, komorní, ední, naopak uvádí p íklady slov v jazyce již stabilizovaných, které jsou tvo eny s tvrdou formou sufixu: sn žná, kv tná, soudný, pekelný. (M) se s (J) shoduje v tom, že sufix -ní se užívá u jmen vyjad ujících prostor a as, od jiných podstatných jmen doporu uje odvozovat p íponou -ný, ale zárove konstatuje, že k nazna ení vztažnosti se užívá také sufixu -ní: zimný i zimní, obecná škola, obecní škola aj. Podobn i (P). Dodnes jsou p edm tem frekventovaných jazykových výklad rozdíly mezi trestní/trestný, zábavný/zábavní aj. (O) dokládá: nedopustil se trestního inu, ne trestného, (B1, B2) eší podobu slov obecný/obecní, vysv tlují významový rozdíl (obecní tolik, co obce jest; nap . obecní škola, ú ad, obecný tolik, co všech jest, obecné dobro)a uvád jí, že ob formy jsou dle tradice dob e. (B3) ve výkladech tohoto jevu odkazuje na Šafa ík v slovník v deckého názvosloví6, kde autor v p edmluv uvádí, že se nadužívá adjektiv s p íponou -ní, že ji sou asní spisovatelé užívají i tam, kam nepat í. Navrhuje užívat p ípony -ní a -ný podle bible, p ipomíná, že spisovatel m že volit u dubletních tvar , ale tam, kde se liší 6 ŠAFA ÍK, Pavel, Josef a kol. mecko- eský slovník v deckého názvosloví pro gymnasia a reálné školy. V Praze. Kalveské knihkupectví, Bed ich Temský, 1853. 122 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích význam, musí toto odlišení dodržovat, nap . berní a berný, trestní a trestný, pouze zatímný apod. U tšiny cizích slov m žeme v (B3) sledovat zápis s ob ma variantami sufixu, tedy i postupné ustalování sufixu u p ejatých adjektiv; jako první je uvád na forma na -ní: centrální (ý), desperátní (ý), funerální (ý), intellektuální (ý), kolegiální (ý), kulatní (ý), labilní (ý), laxní (ý), maximální (ý), neutrální (ý) aj. Naopak kauzálný (í), progresivný (í) a pouze frapantní, intimní, subalterní, kuriósní, naivní a jen frivolný, objektivný. Jsou zde odmítány již formy jako materielný, ideelný, reelný a (B3) konstatuje, že …(tyto tvary) nesv í jazyku našemu tak jako široké tvary materiálný (í), ideální, reálný apod. Dalším slovotvorným jevem (p esn ji jevem stojícím na pomezí slovotvorby a morfologie) vyskytujícím se ve všech p íru kách v etn komentá je konkurence a správné užívání sufixu -icí a - ící. Nap . (M) p ipomíná, že je t eba lišit adjektiva ú elová a d jová picí/pijící, šicí/šijící, (B3) chladicí stroj a chladící vánek, honicí a honicí, modlicí kniha, modlící se sta ena. Výklady se shodují s dnešním pojetím daného jevu. edm tem hodnocení jazykové správnosti je také užívání komparativu adjektiv a adverbií: je blížeji k m stu, vysv tlit to blížeji (O). Stejn stav komentuje i (B3) blížeji, správn blíže …net eba idávati p ípony -jí, protože tvar blíže je komparativ. V souvislosti s tvo ením komparativu upozor ují všechny analyzované p íru ky na správnou formu komparativu snáze – snazší. Ve slovníkových ástech všech analyzovaných p íru ek m žeme sledovat silný nár st substantiv maskulin tvo ených bezafixáln (s nulovou koncovkou), která dnes p edstavují v jazyce velmi frekventovaný slovotvorný typ, nap . náb h (B3), nádech, (B3), náhled (V), nález (B3), nápad, následek, nástin, nátlak, ohled (V), podn t (B3), pom r, (B3), vývin (P), ípad (B3), inek (B3), vliv (P), výnos etel (V). Pozornost je v nována také sufixu -telný a jeho významu a užití. (P) daný sufix odmítá, navrhuje jej nahradit v záporném významu užitím pasivního participia, nap . unshatzbaer/neocen n, v kladném významu pak p íponou -n, -na, -no: erfreulich/ut šný. S ohledem na za azení rozsáhlých výklad o sklo ování cizích jmen, nep ekvapí, že je popisován i jejich zp sob tvo ení, zde je probírána konkurence dobových forem zakon ených na an/- an, nap . Evropan, chybn Evrop an, konkurenci sufix -an/-ák jsme nezaznamenali. Za vývojov progresivní jev frekventovaný v sou asné eštin m žeme ozna it tvo ení dokonavých slovesných odvozenin pomocí více prefix , zejména v jazyce sou asné publicistiky, politiky a administrativy, nap . dodiskutovat, vydiskutovat, dofinancovat. V Jav rkov Brusu teme: …p iusp sobiti, strašlivá nestv ra novov ká, místo sp sobilým u initi neb p isp sobiti, podobn 123 Usta ad Albim odsuzuje (J) i další stejn tvo ená slovesa: využitkovati a vyupot ebovati – urážejí již zvukem svým ucho eské. Z morfologické roviny je p ipomínáno u substantiv tvo ení forem vokativu typu dár e, správn dárce (B3), podobn jako správce, soudce, vládce, (V) upozor uje i na podobu na správec, správ e. V souvislosti s vokativní formou nalézáme i upozorn ní na užití nominativu v této funkci… pane doktor, správn pane doktore (B3). Odmítána je forma lidi, správn lidé v nominativu plurálu, lidi jest akussativ slova lidé (B3). Z deklinace cizích proprií je uvád n pro uživatele dodnes n kdy problematický typ Heine, (B3) navrhuje Heine, - na, i Heineho podle Ji ího, podobn u typu Tolstoj je uvád na forma genitivu singuláru Tolstoje i dnešní podoba (Tolstý), Tolstého (B3). U feminin je zachyceno v jednotlivých heslech kolísání mezi typy píse a kost, nap . (B3) je u substantiva práce uvád na forma dativu plurálu krom pracím ješt pracem. U substantiva vejce jsou jako nesprávné ozna ovány formy vejcete, vejceti (M). V deklinace pronomin je pozornost výklad v Brusech soust ed na na formy týž/ tentýž, m j, nap . …sejdeme se v tutéž dobu, nýbrž v touž (V, O), ne pod mojí ochranou, jen pod mou ochranou (O). Všechny p íru ky odmítají v r zné mí e nadužívání spojení pronomin ten samý v konkurenci s týž, preferují týž. V (B3, M) už se také objevuje zachycení konkurence zájmen sv j a jeho. Odmítány jsou nesprávn tvo ené formy íslovky dv , dvoum, správn dv ma (B3). U sloves z jev dodnes živých jde o tvo ení imperativních forem, hlavn …tvary vem, vemte, jsou chybné, správn vezmi, vezm te (B3), pomož je chybné, správn pomoz (B3, O), u slovesa ihlásit je povoleno pouze ihlas, p ihlaste (B3), konkurenci tvar t etí osoby plurálu indikativu prézenta aktiva sloves typu sázet, -í/-ejí: …ty v ci spolu souvisejí, nýbrž souvisí (O), u nepravidelných sloves oni dí, nikoli ví (M), jedí, nikoli jí (M), podobn oni dojí, správn dojedí; pov dí (B3). Z indikativních forem slovesa být je odmítáno jseš, správn jsi (B3). Jako problematicky tvo ené jsou ozna ovány formy kondicionálu (ponecháme-li stranou odmítané bychme), pak již Brusy dokládají nesprávné formy dnes velmi frekventované: (V) aby jsi, aby jste, aby jsme, správn abys, abyste, abychom, (B3) p idává výklad. ..mnozí je totiž pokládají za složené abys… a p ipomíná dále aoristový p vod kondicionálové formy pomocného slovesa. Forma aby ses je ozna ena jako nesprávná, správn aby se (B3). (H) odmítá tvo ení forem složeného futura u sloves ezimovati a enocovati, ivítati, ozna uje je jako dokonavá. Z neur itých forem slovesných jsou podrobn probírány jevy, které eší všechny pozd jší kodifika ní zm ny až do sou asnosti: správn tvo ené formy participií pasivních typu vožen/vozen, nahražen/nahrazen (M) a následn i substantiv verbálních daného typu (B3), 124 n je chybný tvar Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích místo ten (B3), také podoby participií inných, nap . pronajmul/pronajal, ne octnul, ale ocitl (O), (B3)…v p estí minulém inném i trpném nedopouští se naprosto užívati tvar : pnul, tnul, jmul, po nul, uzmul, jsou nesprávné tvary místo: pjal, al, jal, po al, vzal; pnut, tnuv, jmut, po nut, uzmut jsou nesprávné, místo pjat, at, jat, vzat atd.; pjav, av, jat, vzav. Jako chybné formy jsou ozna eny i po la, za la, po li, za li; rad ji sekl a se en. (B3) popisuje již konkurenci infinitivu ve form zakon ené sufixem -ti a -t, o druhé v po adí uvádí, že pochází z jazyka lidového a od nedávna je užívána i v jazyce spisovném. (H) popisuje konkurenci infinitiv žíti/žnouti, druhé v po adí ozna uje jako domácí p íklady sv typu jíti/jmouti, píti/pnouti, ící o moci zvyku v jazyce, dnes bychom ekli o síle úzu v jazyce. Také komentá e o p echodnících se ve v tšin shodují s dnešním stavem, jsou probírány otázky shody u p echodníkových tvar , nap . (B3) … chlapec prosíc, správn prose… a náležitého, stejnopodm tého, spojitého užití p echodníkových konstrukcí. Z jev syntaktických nacházíme pasáže o konkurenci pasivního participia a složené adjektivní formy v p ísudku: nap . (P) pro je tak zamyšlený, zamyšlen; (B3) … žák je hodný, pro ež jest hoden odm ny, stav trvalý by m l být vyjad ován adjektivem …kord jest zakrvavený (B3);dále též o konkurenci nominativu a instrumentálu u adjektiva predikativního. (B3) p ipomíná užívání absolutního co (zájmenu co je v nována v jednotlivých publikacích zna ná pozornost), uvádí íklady …z mluvy lidové: ten lov k, co to povídal, je živ. Na všech místech se také p ipomíná užití relativa který v daném kontextu a pod heslem jaký pravideln nacházíme ve slovnících výklad o konkurenci interrogativ jaký a který. M žeme sledovat i nár st po tu nevlastních prepozic, i víceslovných: (B3) …b hem jednoho století te se v dob nov jší až p íliš asto, … na vzdor všem, ohledem na…, bez ohledu na… a konkurence a nenáležité vazby prepozic mimo a krom . V práci Opravilov nacházíme kritiku vazby dvou prepozic: …ne p ed i po zápase hraje hudba, nýbrž p ed zápasem i po zápase. V (B3) je také popsána velká frekvence užívání spojky jestli, objevuje se zde kritika, že je užívána nesprávn ve v tách tázacích na míst -li a zdali a podobn i ve v tách podmínkových. Dále jsou p edm tem popisu jazyka s ohledem na jazykovou správnost vazby verbální, nadužívání n kterých prepozic, nap . prepozice na, která je podle (B3) nesprávn užívána v nápisech, nap . na pana Mudru místo pro pana Mudru, dále v iti na Boha, správn v iti v Boha, žádost, prosbu na n koho míti, lépe k n komu míti, vojínové padli až na posledního muže, lépe padli až do posledního muže, u itel na škole, lépe p i škole aj. P estože jsou popisovány jiné p ípady nevhodného užití prepozice na než v sou asnosti, m žeme nadužívání této prepozice považovat za shodný rys tehdejšího a sou asného jazyka. Z pohledu lexikonu jsou Brusy ve v tšin popisovány a jednozna vnímány jako p íru ky odmítající cizí slova, p edevším germanismy. Pokud se podíváme na slovníkovou ást Brus jako na 125 Usta ad Albim zdroj dobového úzu, možná s p ekvapením zjistíme, že v Brusech je za azeno velké množství cizích slov a proprií cizího p vodu. Jen ilustrativn uvádíme z (B3) následující zjišt ní: pod písmenem A je uvedeno celkem 123 hesel, z toho je možno 53 hesel ozna it jako slova p ejatá (za p ejatá jsme považovali pouze ta hesla, u nichž stálo vysv tlení a eský ekvivalent, nap . agent, . jednatel, agentura, . jednatelství) a 33 hesel jako propria p evážn cizího p vodu. Samoz ejm si uv domujeme zna nou relativitu daného zjišt ní, spo ítáme-li totéž u písmen Z a Ž, je zde uvedeno u Z 209 hesel, z nichž ani jedno není slovem p ejatým, z toho je 13 jmen, u Ž je celkem 28 hesel, op t žádná slova p ejatá a pouze 3 propria. P esto je množství p ejatých slov v Brusech na první pohled pom rn p ekvapující vzhledem k uplat ovaným kritériím jazykové správnosti a vzhledem k tomu, že do slovníkové ásti Brus mati ních nejsou zám rn za azovány termíny. S ohledem na dobový jazykový úzus nacházíme minimum jev , které dnes hodnotíme jako jevy nespisovné, obecn eské: erný – ernýho, správn erného (B3), jsou opravovány forma numerale dva, dv nebo chodí s novinama, správn s novinami, ramenoum, na ramenouch, správn ramen m, na ramenou; kolenama, kolenoum, správn kolenoma, kolen m (B3). Pro dnešního tená e m že být p ekvapivým zjišt ním, že ve slovníkové ásti (B3) najde slova jako tská zahrádka, správn mate ská školka, dob rka, správn dobírka nebo humbuk, slovo editelka je zde uvád no pouze s významem ára idicí7. Samoz ejm jsou sou ástí slovníkových ástí i jevy pravopisné, zejména u Brus mati ních, nap . cizý, -á, -é, správn cizí, nebo z jest tu m kké (B3), podobn ba in, správn babi in (B3), iliž, správn p íliš, prostraný, správn prostranný,sklenný, chybn se píše sklenný místo sklený, vinnen, správn vinen, vysutý, správn visutý. Na n kolika málo místech je p ipomínána i spisovná výslovnost, p edevším s ohledem na kvantitu vokál , nap .: bólest, bólí, neprávn se vyslovuje dlouze (B3), Jéžiš, správn Ježíš, né, správn ne, néni, správn není (B3) . Samostatné zkoumání by vyžadovaly propriální formy v Brusech, analyzované p íru ky p inášejí o propriích zna né množství informací p edevším z hlediska tvo ení jejich forem, ale i z hlediska ustalování pravopisné podoby. Z pohledu minulosti i sou asnosti reprezentují Brusy a jim podobné p íru ky ve vztahu k jazykové kultu e jednozna uzav enou kapitolu. Z pohledu vývoje jazyka i jeho perspektivy zachycují však Brusy jako dobov koncipované p íru ky jazykové správnosti i mnoho jazykových 7 JUNGMANN, Josef. Slovník esko-n mecký. Praha: 1835-1839, s. 809 uvádí i význam ženština iídicí, význam idicí ára je uveden jako druhý v po adí. 126 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích jev dokládajících jednak jazykový úzus poslední t etiny 19. století, jednak dokládajících mnohdy protich dné p sobení vývojových tendencí v jazyce, s nimiž se ur itým zp sobem musely vyrovnávat a vyrovnat i následující kodifikace spisovného jazyka. Dané jevy jsou i v sou asnosti aktuální a frekventované, jejich fungování v komunikaci je objektem zájmu lingvist i nelingvist , jsou objektem školní výuky, objektem úvah v souvislosti s jazykovou kulturou, objektem kodifika ních úprav, stávají se nám tem jazykových koutk i lingvistických diskusí, slouží asto k hodnocení znalostí jazyka u jednotlivých uživatel a jsou také asto hodnoceny s ohledem na postoje uživatel k vlastnímu jazyku. Mnohé z nich jsou dnes znovu citovány a komentovány v r zných p íru kách jazykové správnosti a ada z nich se stala i p es odmítání v 19. století stabilní sou ástí sou asné kodifikace spisovného jazyka, asto jako dublety pomáhající obohacovat funk ní i stylistické rozp tí dnešní eštiny. 127 Usta ad Albim Klí ová slova Purismus, jazyková kultura, Brusy jazyka eského, vývojové tendence v jazyce Purism, the language culture, “Brusy” of the Czech language, development trends Resume About “Brusy” of the Czech language The standard language guides, mostly called „Brusy”, were published in the last third of the 19th century. They appeared as a result of the language development. They contained the lists of linguistic phenomena, which were refused at that time. From historical point of view, and related to the language culture, „Brusy” and other similar guides represent closed linguistic chapter. But as a result of the language development and its perspective, „Brusy” also record a lot of language phenomena proving the tendencies in the language development. Even the 1993 codified standard of the Czech language had to cope with it. And recently, those phenomena have been mentioned and classified regarding the linguistic accuracy. The attention is focused on verbal nouns, abstract notions expressing, word-formation means (e.g. suffixes -ný / -ní, -icí / -ící), competition of passive participle and adjective form, an incorrect use of comparative degree, adjectives and adverbs. In the lexicon, it is possible to notice the increasing number of masculine nouns containing the zero-suffix, which is a very frequent wordforming type in the current Czech. In the morphological plan, it is necessary to mention inflection of pronouns týž, tentýž, m j, and verb conjugation, e.g. formation of imperative, competition of the 3rd person plural form of indicative mood of active verbs in present tense (paradigm sázet), competition of infinitive forms, correct forms of possessive participles (vozen / vožen), forms of active participles (pronajmul / pronajal), and forms of the numeral dv . Furthermore, the linguistic description (regarding the linguistic correctness) deals with verbal constructions, redundant use of preposition na, and two prepositions coordinated with one noun. 128 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Literatura HATTALA, Martin. Brus jazyka eského. Praha: L. L. Kober, 1877. (H) HLAVSOVÁ, Jaroslava. eština na každý den. Líbeznice: Víkend, 2007. HLAVSOVÁ, Jaroslava. Opravník omyl v jazyce eském. Líbeznice: Víkend, 2007. JAV REK, J. Brus jazyka eského. Praha: Nákladem Theodora. Mourka, 1873. (J) JELÍNEK, M. Purismus. In: Pleskalová, J. a kol. Kapitoly z d jin eské lingvistické bohemistiky. Praha: Academia, 2006. JELÍNEK, M. Puristické tažení proti kompozit m. In: ednášky a besedy z XXXV. b hu Letní školy slovanských studií. Brno: Masarykova univerzita, 2002, 77-89. KOMISE MATICE ESKÉ. Brus jazyka eského. Vydání první. Praha: Nákladem Theodora. Mourka, 1877. (B1) KOMISE MATICE ESKÉ. Brus jazyka eského. Druhé, rozmnožené vydání. Praha: J. Otto, 1881. (B2) KOMISE MATICE ESKÉ. Brus jazyka eského. Vydání t etí, úpln zm né a rozmnožené. Praha: J. Otto, 1894. (B3) MIKEŠ, František, Otakar. Strážce jazyka eského. Druhé, p imnožené vydání. Praha: J. Otto, 1874. (M) OPRAVIL, Antonín. Nikoli…, Nýbrž… kopa h ích proti dobré mate štin . Praha: Nakladatel Rudolf Mikuta, 1945. (O) PRASEK, V. Brus p ísp ve kem ke skladb srovnávací. Praha: Fr. A. Urbánek, 1874.(P) SVOZILOVÁ, Na a. Jak dnes píšeme/mluvíme a jak h ešíme proti dobré eštin . Jino any: H&H, 2000. ŠLOSAR, Dušan a kol. Spisovný jazyk v d jinách eské spole nosti. Brno: Host, 2009. VOROVKA, Karel. Strážce jazyka. Slovní ek grammaticko-fraseologický, jenž jest zárove brusem jazyka eského. Praha: L. L. Kober, 1896. (V) 129 Usta ad Albim Interkulturalita a její vliv na prom ny žurnalistické eštiny ve Spojených státech amerických A len a J ak lov á eský jazyk se v tišt né podob ve Spojených státech amerických objevil na za átku šedesátých let 19. století. Tehdy za ali eští p ist hovalci, kte í do USA p icházeli zhruba od konce ty icátých let 19. století, vydávat svá první periodika, nejprve noviny, hlavn týdeníky a m sí níky, pozd ji také asopisy. íjezdem do Spojených stát amerických p erušili eští vyst hovalci ekonomicko-sociální a kulturní spojení s vlastí a za ali si utvá et nový život v podmínkách jinonárodní spole nosti. Z psychologického hlediska je takováto zm na hodnocena jako traumatická, která tím, že zahrnuje etné prom ny vn jší situace, negativn p sobí i na vnit ní život jedince.1 Imigranti se ocitají se v interkulturní životní situaci: na jedné stran si do nové zem p inášejí svou etnickou specifiku, projevující se zejména v jazyce, ekonomických zvyklostech, materiální a duchovní kultu e, na druhé stran na n ale siln p sobí jim neznámý multietnický a cizojazy ný kontext p ijímací spole nosti. A americká spole nost byla zpo átku siln anglokonformní, vyžadovala od imigrant úplné izp sobení anglosaskému jádru spole nosti. Jak se v takovémto prost edí vyvíjela eština? Je skute ností, že otázka jazyka a s národní a kulturní identitou imigrant , výrazn ekonomicky se integrovat v nové spole nosti. P esto vycházely všechny první žurnalistické tituly výlu i sice souvisí ale ovliv uje také jejich šance sociáln a echoamerické v eštin . Byly ur eny první generaci p ist hovalc , které informovaly, pou ovaly, vzd lávaly a v jinoetnickém prost edí celkov orientovaly. Zárove je integrovaly a posilovaly jejich národní identitu. A t chto list bylo úctyhodné množství. Nelze sice stanovit jejich zcela p esný po et, protože v pr hu druhé poloviny 19. století vydávali eští imigranti rovn ž tiskoviny r zných spolkových orgán , bulletiny a kalendá e, z nichž n které existovaly jen velice krátce, p esto však lze konstatovat, že b hem ty iceti let – od za átku šedesátých let do konce 19. století – bylo ve Spojených státech amerických vydáno zhruba dv st dvacet p t až dv st zných titul 1 ty icet imigrantských periodik tišt ných v eštin .2 První anglicky tišt né periodikum L. Grinberg – R. Grinbergová (1990). 2 Vrcholná období existence eskoslovenského zahrani ního tisku ve Spojených státech amerických p edstavuje rok 1910 a dále pak po átek dvacátých let 20. století. V roce 1910 dosáhl po et existujících eských a slovenských periodik nejvyšší hodnoty – najednou vycházelo sto padesát žurnalistických titul , z toho asi dv t etiny pat ily eským novinám a asopis m. Kolem roku 1920 m la eská a slovenská periodika absolutn nejvyšší celkový 130 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích vydávané eskými imigranty se objevilo teprve na konci století, v zá í roku 1892. Byl to m sí ník s názvem The Bohemian Voice; Organ of the Bohemian Americans in the United States, jehož funkcí bylo informovat Ameri any o život eských p ist hovalc . Tento list však existoval pouze dva roky, 1. listopadu 1984 zanikl. eština imigrantských periodik byla zna konzervativní. Tím, že v mluvnické stavb zachovávala kodifikaci Dobrovského, navazovala na tradici klasického období eské literatury psané humanistickou eštinou. A stávala se stále konzervativn jší, protože spisovný eský jazyk doma se za al kolem poloviny 19. století prudce rozvíjet. Rozdíl mezi živou spisovnou eštinou v p vodní vlasti a jazykem, jímž byla psána krajanská periodika, nar stal o to rychleji, že spisovný eský jazyk stával pro imigranty kulturním symbolem ešství a v duchu obrozeneckých idejí byl stabiln orientován do minulosti. Zachovával si tak jistou archai nost, projevující se v americké žurnalistické eštin na za átku druhé poloviny 19. století také tím, že se zde objevují jak výrazy, tak i a tvary, které se doma již neužívaly. Jde nap íklad o volné nakládání s gramatickou kategorií jmenného rodu a ísla v p echodníkových konstrukcích, zatímco v domácím tisku Tylov a Havlí kov lze zaznamenat už jen p echodníky kongruentní. Rovn ž pov domí normy, která byla i doma v té dob ješt rozkolísaná, nebylo v cizojazy ném prost edí dostate silné, neexistovala zde ani opora v jazyce mluveném, a to vedlo k nejistot , projevující se pronikáním prvk soudobého mluveného jazyka do eštiny tisku, a v d sledku toho i zvýšeným množstvím nepravidelností, odchylek a chyb. Ideálu humanistické eštiny byl nejbližší jazyk týdeníku Slowan amerikánský. Syntax tohoto listu byla velmi složitá, obsahovala adu syntaktických latinism , frekventované zde byly také archaismy morfologické. Jde nap íklad ješt i o periody nebo plusquamperfektum, nap .: „Ješt bych mn l mnohe pokárat, ale prozatim toho zanechám, a ssi takowy odrodilci libaji metlu one Macochy, kterou tato národ náš již po mnohá staletí nemilossrdn mrsskala: jedin každemu krajanu na pam uwadim, by sse podle p ikladu t chto ne idil a rád ji národnossti naši sse ujal a hojn s w elym ssrdcem ji podporoval“ [Slowan amerikánský, 1861, . 5 (31. 1.), s. 2]. V oddílu co pro zassmáni je ve Slowanu amerikánském [2, 1861, . 5 (31. 1.), s. 3] v textu Drahá epa užito plusquamperfektum dokonce t ikrát: náklad. Od té doby nastal pravidelný pokles, zp sobený p edevším nízkým po tem nových p ist hovalc (Duben, 1963). 131 Usta ad Albim „[...] darowal mu welikánsskou a welmi zda ilou epu, kteráž v zahrad ssedlákow byla wyrosstla. [...] podal mu epu, již mu ssedlák den p ed tim byl donessl. [...] když oba dwa byli p išli ke brán m sstsske.“ V eštin imigrantského tisku se ale brzy za aly objevovat i první lexikální amerikanismy. Jejich existenci v jazyce eských p ist hovalc , kte í v první generaci odmítali kulturní i jazykovou asimilaci, a angli tinu se zám rn neu ili, lze od vodnit zm nou teritoriální a sociální situace, a v d sledku toho i zm nými pojmenovávacími pot ebami. kde neexistoval odpovídající eši za ali užívat anglická slova tam, eský ekvivalent nebo kde tento ekvivalent prost neznali. Amerikanismy se v echoamerickém tisku objevily také proto, že frekventované anglické slovo bylo v nové komunika ní situaci významov jednozna jší. To se týkalo zejména názv r zných spole enských organizací a institucí, názv firem nebo také vlastních jmen místních. Nejv tší po et amerikanism jsme zaznamenali v reklamách, uve ejn ných zejména v Národních novinách, ale vyskytovaly se i ve všech ostatních listech. Anglické vlastní názvy firem i provozoven byly pochopiteln uvád ny v oficiální podob , tzn. že nebyly p ekládány do eštiny, a tomu se mnohdy p izp sobily i názvy výrobk , nap . Peter´s Music Store; Flora Garden; Arsenal Drug Store; Dry Good & Clothing; Lager & Bro.; Prof. Wood´s Hair Restorative. eská pojmenování zastupuje v krajanském tisku šedesátých let 19. století pouze Narodní Sporitelna, Cukrarna a Pekarna!; Lekarna. U prvních p ist hovalc byla eština stále jazykem dominantním, život v eských komunitách zajiš oval její funk ní neomezenost, výrazové prost edky v jednotlivých jazykových plánech ješt nebyly angli tinou ovliv ovány. P esto život v cizojazy né spole nosti, který bez znalosti angli tiny neumož oval uplatn ní ve všech spole enských a komunika ních situacích, vedl k postupnému vytvá ení komplementárního bilingvismu. 3 V prvních echoamerických periodikách se tak setkáváme se samými po átky tohoto jevu, projevujícího se náhradou výraz tšinou ve snaze o co nejp esn jší vyjád ení americké reality. 3 Srov. také V. M. Henzlová (1995). 132 eských za výrazy anglické, a to Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Koncem 19. století se echoamerická periodika za ala prom ovat. Nešlo p itom jenom o prom ny vyvolané p íchodem nových imigrant ; zm ny tisku, které zapo aly už v osmdesátých letech, byly stále více d sledkem postupující asimilace p vodních p ist hovalc , a tedy i p ijímání americké kultury. eština v imigrantském tisku sice stále ješt plnila funkci hlavního faktoru kulturní integrace eského etnika, ale jakožto nejd ležit jší komunika ní prost edek informovala už hlavn o realit americké. Po formální i obsahové stránce se esky psaná periodika p iblížila úzu tisku amerického a nastal stav, který T. apek (1911, s. 48) ozna il výrazem „amerikanizujeme se“. Vysv tloval ho následovn : „Kdežto d íve se vydávaly eské noviny v Americe, tisknou se nyní americké noviny v eské i.“ A jak se tato skute nost odrazila v jazyce tisku? Amerikanizace,4 která v té dob , hlavn v d sledku pokra ujícího p ílivu nových p ist hovalc , postupovala ješt pomalu, se lingvisticky zatím p íliš neprojevovala. P esto však lze v jazyce krajanských periodik, z nejvýznamn jších v té dob jmenujme alespo Denici novov ku, Pokrok Západu, Slávii, Slovan amerikánský (II), Svornost, Duch asu, Hlas, D lnické listy, Národ, Hospodá , Ameri an, Denní hlasatel nebo Ženské listy, stejn jako v jejich celkové jazykov stylistické výstavb ur ité zm ny zaznamenat. Zatímco edchozí noviná ská tvorba byla charakterizována rétorickým stylem, patosem a mnohými lingvisticko-stylistickými nedostatky, stává se styl krajanského tisku devadesátých let v cn jší a st ízliv jší, rozši uje se zpravodajství, zprávy se zkracují, vznikají a ustalují se pravidelné rubriky, stabilizuje se pevná tematická struktura list . Podobn tomu bylo i v období prvních dvou desetiletích 20. století. Rozvoj eské kultury vrcholil a vrcholné fáze své existence dosáhl také echoamerický novinový tisk. V roce 1920 bylo v USA najednou editováno trnáctideník ty icet t i týdeník , t icet jedna m sí ník , dev t deník , šest a mnoho dalších periodik s r znou periodicitou. V tšina krajanské žurnalistické produkce byla stále ješt tišt na eským jazykem, obsahov však už byly jednotlivé listy pevn zakotveny v americké realit . Periodický tisk z stal i v tomto období hlavní institucionální podporou eského etnika v USA, eština p edstavovala pro první generaci p ist hovalc z ech a Moravy stále základní „kulturní 4 Š. B. Hrbková (1921, s. 2) uvádí: „[Termín – dopl. A. J.] amerikanisace neznamená totéž ani u dvou organisací. která z nich tím rozumí pouze dosažení ob anství pro cizince, jiná v n m vidí i zm nu náboženského esv ení.“ My v tomto textu termínem amerikanizace ozna ujeme zm ny v rovin lingvistické. 133 Usta ad Albim kapitál“.5 Tento stav vyvrcholil ve dvacátých letech 20. století, poté v d sledku zm n v americké spole nosti nastal postupný obrat, projevující se také v imigrantské žurnalistické produkci. Spojené státy zm nily svou politiku, zavedly p ísné p ist hovalecké kvóty, za aly vyvíjet amerikanizující tlak na imigranty, kte í se ve Státech už usadili. V d sledku t chto skute ností se m nil sociální status ist hovalc i jejich demografické charakteristiky: po et nových p ist hovalc rychle klesl, narostl po et smíšených manželství, snížila se koncentrace ech v etnickém teritoriu, vazby mezi nimi se oslabily; v interkulturní situaci, v níž žili imigranti od okamžiku svého p íjezdu do USA, za ala výrazn p evažovat kultura americká. vodní etnická identita (jazyk, zvyky, tradice) eských p ist hovalc se však oslabila nejen sobením vn jších vliv , ale i vlivy vnit ními: kontinuita generací již byla siln narušena, nebo d ti se v nové spole nosti už v tšinou asimilovaly, esky mluvily pouze doma s rodi i, na ve ejnosti mluvily anglicky, vnuci eštinu asto neznali. Logickým d sledkem všech t chto zm n byl i klesající po et krajanských periodik. tšina z dvou set padesáti osmi echoamerických žurnalistických titul byla v prvních dvou desetiletích 20. století tišt na stále ješt angli tina. esky, avšak na jejich stránky už za ínala pronikat také eština v USA kopírovala v d sledku své izolovanosti od vývoje jazyka na národním území ješt i na po átku 20. století humanistický ideál jazyka, který byl ve vlasti vzorem v první polovin století p edcházejícího. Humanistická tradice byla udržována p edevším ve stavb v tné a v tvarosloví. Vedle archaizujících tendencí lze v žurnalistických textech té doby ale zaznamenat i tendence kontrastní. Jejich základem bylo p sobení mluveného jazyka na psanou americkou eštinu, v níž se tak za aly objevovat i prvky nestandardní, tzn. prost edky nespisovných útvar eského jazyka. V hojn jší mí e než na konci 19. století se v pr hu prvních dvou desetiletí 20. století za aly v jazyce echoamerického tisku užívat amerikanismy. Nebyly to už jenom amerikanismy lexikální, oblíbené pro svou sémantickou jednozna nost, ale také amerikanismy gramatické. Jejich existence byla výsledkem nastupujícího esko-amerického bilingvismu.6 Vliv angli tiny se v gramatice projevoval nej ast ji zm nou rekce eských sloves. Šlo zpravidla o kalky, tzn. o doslovné p eklady vazeb odpovídajících sloves anglických, nap . „President Wilson pospíchá do Spoj. Stát pracovat pro schválení míru“ (angl. work for st – edložka for má v angli tin silný ú elový význam) [Denní hlasatel, 29. 6. 1919, s. 1]. 5 6 L. Šatava (2001). Srov. K. Ku era (1990). 134 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Modelov za ala být eskými žurnalisty užívána také struktura anglické v ty, anglické infinitivní vazby, vliv angli tiny byl z ejmý rovn ž v pravopisu. Nap íklad všechny složky více lenných pojmenování za aly být psány - stejn jako v angli tin - s velkým po áte ním písmenem, nap . eské Národní Sdružení, Národní Svazu eskoslovenského es. Katolík erveného K íže; Chicagská Jednota a Slovanské Ligy; p edsedkyn eských Dam; St ední Župa Sokolská; esko-Americká Nemocnice a mnoho dalších. Zásadní zlom v kultu e eského etnika ve Spojených státech amerických nastal po první sv tové válce. Tehdy za ala druhá generace p ist hovalc po etn p evyšovat první generaci, tzn. ty, kte í se narodili mimo území USA. V tšina echoameri an v té dob už žila ve m stech. Neobývali však kompaktní m stské komunity, jak tomu bývalo d íve. Krajanské m stské komunity se v té dob za aly rozpadat, eši už ke svému životu v Americe nepot ebovali sousedství krajan z bývalé vlasti. Rozpad m stských komunit urychlila i sv tová hospodá ská krize na p elomu dvacátých a t icátých let. Od padesátých let 20. století p estaly echoamerické komunity jakožto vyhran ný kulturn etnický fenomén prakticky existovat. Také v produkci echoamerického tisku nastal nezadržitelný pokles. Žurnalistická americká eština za ala být nápadn ovliv ována angli tinou. Ve srovnání s po átky eského imigrantského tisku p ibyly jak amerikanismy lexikální, tak – a to p edevším - amerikanismy gramatické. Všechny esky tišt né echoamerické noviny a asopisy navíc za aly tisknou také anglické texty. Vedle toho vznikla ada periodik, která už vycházela jenom v angli tin , i když si mnohdy ponechala ješt titul a tiráž. Takový charakter m l nap íklad dvoum sí ník Posel, Úst ední orgán eský eské katolické jednoty. Zvyšující se frekvence lexikálních i gramatických amerikanism v jazyce echoamerického periodického tisku dokázala, že funk ní omezenost a nerovná koexistence eštiny s angli tinou ve Spojených státech amerických vedou ke zm to i u Ameri an diglosního pom ru v neprosp ch spisovné eštiny, a eského etnického p vodu. Redukce eských vyjad ovacích prost edk se v rámci komplementárního bilingvismu echoamerických mluv ích7 projevila náhradou výraz eských za výrazy anglické. Tato interference angli tiny s americkou eštinou byla sice v krajanské žurnalistice druhé poloviny 20. století nejnápadn jší v oblasti lexika, ale jak prokázaly naše analýzy, vývojov íznakové je v sou asnosti p ejímání anglických syntaktických konstrukcí a aplikace anglického po ádku slov.8 7 8 V. M. Henzlová (1995). Podrobn ji viz A. Jaklová - V. Smolka (2003). 135 Usta ad Albim Krajanský tisk a jeho jazyk zm nil dnes i své funkce. eština v n m postupn ztrácí svou funkci komunikativní a z stává jí jen funkce etnicky symbolická. U všech krajanských periodik tišt ných esky pak dominuje funkce etnicky reprezentativní. Auto i text i jejich tená i se sice ke svému vodnímu etniku hlásí, v tšinou ale pouze verbáln . Z eských imigrant eského p vodu. se stali Ameri any eština je dnes užívána už jen v n kolika krajanských listech, a to ješt asto v kombinaci s angli tinou. P esto je stále tím nejpevn jším poutem, etnickým symbolem, který spojuje imigranty s jejich p vodní vlastí. Klí ová slova interkulturalita, echoamerická periodika 19. a 20. století, žurnalistická eština, amerikanizace interculturality, Czech-American periodicals of the 19th and 20th century, journalistic Czech, Americanization 136 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Resume Interculturality and its influence on the changes of journalistic Czech in the United States of America The study deals with changes of the Czech language used in the periodicals of Czech immigrants in the United States of America. The Czechs started to come to the USA at the end of the 1840s and published their periodicals from the beginning of the 1860s. All the Czech-American journalistic titles were published exclusively in Czech. The Czech language used in the immigrant periodicals published before the end of the 19th century was extensively conservative. Considering the grammatical structure, the language was based on the tradition of the classical period of Czech literature written in humanistic Czech. However, it started to display lexical Americanisms very soon. The Czech immigrants, whose first generation refused cultural as well as linguistic assimilation and intentionally did not learn English, started using them as a result of changed denomination needs. It implied the beginning of their complementary bilingualism. At the end of the 19th century the Czech-American periodicals began to change. The Czech language of immigrant periodicals still functioned as the main factor of cultural integration of the Czech ethnicity but informed mainly about American reality. Its slowly progressing Americanization had not prevailed in the linguistic structures due to the continuous arrivals of new immigrants. More noticeable changes in journalistic Czech appeared during the first two decades of the 20th century.The language of the periodicals already displayed not only lexical Americanisms, which were popular mainly due to the fact that they were semantically unambiguous, but also grammatical Americanisms. The Czech journalists started to use the structure of the English sentence, the infinitive constructions, and even the spelling was influenced by English. The major disruption of the culture of the Czech ethnicity in the USA occurred after the World War II. The Czech-American communities practically ceased to exist and the production of the Czech-American press dropped. The influence of English on journalistic Czech became apparent. Both lexical and grammatical Americanisms became more and more frequent. Moreover, all the Czech-American newspapers and magazines started to present English texts as well. The basic functions of the press and its language were gradually changing. The Czech language lost its communicative function and only retained the ethnical-symbolic function. 137 Usta ad Albim Literatura apek, Tomáš: Padesát let eského tisku v Americe. New York, Bank of Europe 1911. Duben, N. Vojt ch: eský a slovenský zahrani ní tisk. N kolik kritických poznámek, Perspektivy, 1963, . 6, s. 23-32. Grinberg, León - Grinbergová, Rebeca: Psychoanalyse der Migration und des Exils. München Wien, Verlag Internationale Psychoanalyse 1990. Henzlová, M. V ra: Kultivování eštiny v USA, in: Spisovná eština a jazyková kultura 1993. Praha, Univerzita Karlova 1995, s. 329-332. Hrbková, B. Šárka: O amerikanizaci, Naše zahrani í 2, 1921, sv. 1, s. 2-5. Jaklová, Alena - Smolka, Vladimír: Jazyk sou asných echoamerických žurnalistických text , in: Okraj a st ed v jazyce a literatu e. Ústí nad Labem, UJEP 2003, s. 182-192. Jaklová, Alena: Národnostní a sociáln -ekonomická sebereflexe eských p ist hovalc v echoamerických periodikách 19. a 20. století. Praha, Národohospodá ský ústav Josefa Hlávky 2006. Jaklová, Alena: echoamerická periodika 19. a 20 století. Praha, Nakladatelství Academia 2010. Ku era, Karel: eský jazyk v USA. Praha, Univerzita Karlova 1990. Šatava, Leoš: Jazyk a identita etnických menšin. Praha, Mikros 2001. 138 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích „ naše vysoko nad n inou…“ eština v prozodických polemikách a F. B. Št pni ka Vác lav J in dr á ek K problematice vrcholného období eského národního obrození, tedy k tzv. období jungmannovskému, lze p istupovat z nejr zn jších hledisek.1 Specifika geneze hledání národní identity ech se p ímo promítala jak do vlastních tendencí jazykových a literárních, tak do obecného úsilí buditel vytvá et zdroje národní osobitosti v tom nejširším ohledu. Jedním z charakteristických východisek p i zkoumání fenoménu eského obrození je také sledování souvislostí eské i s vývojovým pohybem kultury ostatních evropských národ . Jde o specifika, která práv prost ednictvím vazeb k evropským jazyk m významn ovlivnila vlastní zdroje naší národní mentality. Pozorování takto vymezených jev edevším pak vztah nedíln souvisí s širším komplexem kulturních vztah , esko-n meckých. V dob vrcholného národního obrození jsme totiž sv dky koexistence nejr zn jších výrok , jejichž auto i ozna ují eštinu na jedné stran za jazyk libozvu ný, obratný, nebo p ímo všeslovanský, na stran druhé pak za jazyk, který tuto libozvu nost ztrácí, a to edevším vlivem n iny a germanizace. K úvahám o ztrátách eské libozvu nosti se místy p iklání nap íklad Jan Kollár ve sborníku Hlasové o pot eb jednoty spisovného jazyka, když tvrdí, že i „v eštin n které nep íjemné zvuky a slova se nalézají“.2 Poukazuje tím na neustále p ítomný vliv edstavy „pout otrockého n ení“, jak ji v roce 1822 vymezil a pojmenoval Pavel Josef Šafa ík.3 In genere lze zmín né skute nosti chápat jako pr t typicky obrozenských výklad o vztazích eštiny k jiným evropským jazyk m, v prvé ad v rámci procesu vyman ní eštiny z n meckého vlivu, dále pak na základ ovlivn ní požadavkem slovanské jednoty a jejího vymezení v i neslovanství (zejména v i n mectví). Významnou a zcela nezastupitelnou roli ve formování slovanství a jeho typických atribut (v etn d razu na ešství a jeho charakteristiky) p itom sehrála idea anticko-slovanské p íbuznosti, jejíž zásluhou, jak poukazuje V. Macura, mohla být literatura „vztažena nejen k p erušené tradici starého eská eského písemnictví, ale i k všeobecn uznávaným hodnotám literatury antické“.4 Úloha slovanské a eské analogie s antickým sv tem m la na d jiny eské obrozenské literatury podstatný vliv. Prakticky se totiž projevila zejména v oblasti 1 Hroch, M. Na prahu národní existence. Praha: Mladá fronta, 1999, s. 6 podotýká, že národním obrozením se lze zabývat n kolika sm ry, a to formou literárn dného, biografického, retrospektivního, strukturního, izolujícího, pop . dalšího p ístupu. 2 Kollár, J. O eskoslovenské jednot v i a v literatu e. In Hlasové o pot eb jednoty spisovného jazyka pro echy, Moravany a Slováky. Praha: U Kronberga i ivná e, 1846, s. 113. 3 Šafa ík, P., J. O hexametru. Zlomek z metriky eské. Krok, 1822, ro . 1, . 3, s. 21. 4 Macura, V. Úloha ecko-slovanské analogie ve vrcholném období eského obrození. In Havránek, B. (ed.). eskoslovenské p ednášky pro VIII. mezinárodní sjezd slavist v Záh ebu. Praha: Academia, 1978, s. 132-133. 139 Usta ad Albim poezie, a to p i up ednost ování asomíry jako prozodie se znamením „vzd lanosti národu a i 5 jeho“ nad sylabotónickou versifikací, která „znamení jest syrovosti“. U asomíry zd raz ovali auto i Po átk eského básnictví (1818) p edevším to, že „p vod její bezevší pochyby ve zp vu; ili ve im enosti zvuk i k hudebnímu taktu, hledati se musí: protože po áte né všechny básn ode zpívání nerozlu né byly“.6 „Zp vnost“, souvislost s hudbou, ale také „obrazotvornost“ a kone i myšlenka „volnosti“ a „svobody“, to vše sloužilo k zákonitému negování n meckého prost edí: „ naše […] vysoko nad [n inou]“ 7; „Snažili se N mci pravidla ecké prozodie na nezp vnou svou p enésti, ale pon vadž se tato svým p irozením tomu p í, ode hlavního základu rytmicky opustíce asomíru […] vnit ním závažím slabik, kteréž se po p ízvuku poznává […] starožitné formy rytmické vypl ovati po ali“.8 Prozodie a vztahy k jiným jazyk m V. Macura ovšem v tomto sm ru upozor uje na skute nost, že p irozený versifika ní základ našla eská jungmannovská poezie nejen v metrice antické, ale dokonce, a to zcela zám rn , v metrice indické. 9 Toto hledání vnit ních souvislostí bylo bezprost edn svázáno se snahou nalézt analogie eštiny se sanskrtem, kulturním jazykem, jehož blízkost vlastní i proklamovali zejména mci. V eském prost edí se n které útvary indické metriky objevily prost ednictvím Jungmannovy stati nazvané „Krátký p ehled prozódie a metriky indické podle H. T. Colebrooka“ 10. Na základ studia Colebrookových tezí nabyl Josef Jungmann p esv bližší vztah než n ení, že eština má k sanskrtu mnohem ina; proto mohlo následné širší probouzení zájmu o indickou kulturu doprovázet zapo atou prozodickou kampa a práv z toho d vodu mohly tyto obrozenské snahy sm ovat k tendenci dokázat, že „indickým meckého vlivu vymanit. P ízna asom rným veršováním“ jsou eši schopni kulturn se z lze ono specifické úsilí charakterizovat dobovým výrokem Františka Palackého, zaznamenaném v korespondenci Janu Svatopluku Preslovi: „I jest to zvláštní echoslovana triumf, že po em nyn jší národové nadarmo dychtí, on již vyvedl: indické asom rné veršování v i své“.11 Specifika všech t chto vztah mezi echy a N mci se ovšem nepromítají jen a pouze do otázek jazykových i prozodických. Jejich podstata hluboce ovliv ovala veškeré kulturní a spole enské 5 Po átkové eského básnictví, obzvlášt prozódie. Prešpurk, 1818, s. 51. Tamtéž, s. 10. Tamtéž, s. 12. 8 Tamtéž, s. 48. 9 Srov. Macura, V. Znamení zrodu. Jino any: H&H, 1995, s. 38. 10 Jungmann, J. Krátký p ehled prozódie a metriky indické, podle Hen. Thom. Colebrooka v Asiat. Researches Vol. X. Krok, 1821, ro . 1, . 1, s. 33-34. 11 Macura, V. Znamení zrodu. Jino any: H&H, 1995, s. 38 cituje z Nová ek, V. J. (ed.). Korespondence a zápisky III. Korespondence z let 1816-1826. Praha: eská akademie císa e Františka Josefa, 1911, s. 56. 6 7 140 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích vazby eských vrcholných obrozenc v postoji k n meckému prost edí jako takovému. Práv na pozadí zmi ovaných obrozenských postoj a tendencí lze vyabstrahovat obecnou zákonitost, která platí a p sobí v eské jungmannovské kultu e in extenso. Jde o Macurou pojmenovanou vazbu negativní a analogickou, o specifika, na jejichž základ je eská kultura budována „nezávisle na mecké“, nebo dokonce „zrcadlov , a proto vlastn závisle na ní“. 12 Jako negativní vazbu chápeme „v domé úsilí o ne-n meckost“, což velmi t sn souvisí s „po eš ováním a poslovanš ováním meckých kulturních jev “,13 tedy s vazbou analogickou. Ta se v rámci prozodických spor nejsiln ji projevila v obrozenském úsilí zd raznit blízkost eštiny k sanskrtu, analogicky k tendencím meckých badatel , kte í proklamovali souvislost sanskrtu s n inou. Paradoxn v sob tato analogická vazba k n meckému prost edí zahrnovala i vazbu negativní, a to už z podstaty samotného principu, kdy „analogie byla schopna zárove nést i negaci“, to znamená, že souvztažnost sanskrtu s eštinou byla vnímána jako mnohem siln jší než jeho souvislost s n sobil v podstat inou. V kone ném pojetí tu jednoduchý model: zatímco n mecká prozodie je sylabotónická, eská je asom rná a v myšlení mladé jungmannovské generace trvale schopná realizovat velké a náro né cíle národního básnictví. František Bohumír Št pni ka a národní obrození Jak je dob e známo, preferování asomíry nad sylabotónikou se neobešlo bez spor a vzájemného napadání, zvlášt mezi mladší a starší obrozenskou generací. Brzy se utvo ily jakési tábory zastánc toho i onoho názoru a bylo evidentní, že v decké, racionáln podložené myšlenky Dobrovského musí svést leckdy nelítostný souboj s idejemi mladších buditel , vycházejících z nových cíl a nových pojetí eské národní kultury a eské identity. I proto je ú elné tento vývoj sledovat o ima obrozenc , kte í se klí ových historických a literárních událostí ú astnili p ímo a kte í i diskutovali o vlastním postavení eštiny mezi evropskými jazyky. V mnoha p ípadech jde o osobnosti, které unikly širší pozornosti a nijak výrazn ji se nezapsaly ani do sou asných u ebnic literatury, ani do literárn historického pov domí. K takovým obrozenským postavám nepochybn pat í i František Bohumír Št pni ka (1785 – 1832), spisovatel, o n mž kritik Ferdinand Schulz roku 1877 poznamenal: „Nyní už tém nikdy nep ipomíná se jeho jmeno, však po r. 1820 náležel mezi spisovatele, jichžto snahám není lze up íti dobré zásluhy.“14 Obrozenský život Št pni ku ve skute nosti obklopoval jen b hem pobytu v Praze, kam se ist hoval za ú ednickou prací a kde pobýval plných dev t let (1816 – 1825). I za tuto krátkou dobu však Št pni ka dokázal zasáhnout do obrozenského d ní nejen jako autor vlasteneckých básní a próz, 12 13 14 Macura, V. Znamení zrodu. Jino any: H&H, 1995, s. 38. Tamtéž, s. 39. Schulz, F. eská balada a romance. Osv ta, 1877, ro . 7, s. 383. 141 Usta ad Albim ale také jako bezprost ední ú astník prozodických spor a polemik, tolik ovliv ujících eský kulturní život daného období. František Bohumír Št pni ka pocházel z Moravy, narodil se v Opatov na ebí sku a po gymnaziálních studiích odešel studovat filozofii do Vídn , kterou po st ídavém erušování (zejména vlivem napoleonských válek) nakonec nedokon il. Od roku 1809 se odhodlal ke studiu práv ve Vídni, jež zakon il v roce 1815. V Praze, kde se dostal do kontaktu s obrozenci, jako byli J. Dobrovský, J. Jungmann, A. J. Puchmajer nebo V. R. Kramerius, pracoval ve funkci protokolisty (pozd ji postoupil na pozici tajemníka), a co je podstatné, výrazn ji se snažil zapojit do vlasteneckého života. Pod vlivem Josefa Liboslava Zieglera (zakladatele Dobroslava) si ke svému estnímu jménu p ipojil „vlastenecké jméno“ Bohumír, kterým prokazoval p íslušnost k obrozenské skupin a které krom toho m lo všeobecn poukazovat i „k nejvyšším hodnotám náboženským“.15 Jak ale Št pni ka zasáhl do prozodických spor ? Jaká stanoviska v nich zastával a jak v nich pohlížel na eštinu ve vztahu k jiným evropským jazyk m? Básnickou generaci p edstavující preromantickou vlnu v naší poezii tvo í auto i narození vesm s na p elomu 18. a 19. století: František Ladislav elakovský se narodil r. 1799, Josef Vlastimil Kamarýt v r. 1797, téhož roku i František Alexandr Rokos, Jan Jind ich Marek v r. 1803. Št pni ka (narozený r. 1785) byl tedy oproti zmín ným básník m o více než deset let starší, p esto se však svou básnickou tvorbou od preromantické vlny autor nijak výrazn ji nelišil, a dokonce s mnoha mladšími obrozenci pat il k základnímu autorskému okruhu echoslava, významného vlasteneckého asopisu vycházejícího v první polovin dvacátých let 19. století. Jako nepochopitelný se proto m že zdát Št pni v postoj, kdy se b hem prozodických spor nep iklonil ke skupin mladších autor jungmannovské generace, ale zaujal pozici obhájce sylabotóniky, a postavil se vedle Šebestiána Hn vkovského, Josefa Dobrovského nebo Antonína Jaroslava Puchmajera na stranu starších obrozenc . F. Šilhavý podotýká, že brzy „p ešlo v dcovství strany p ízvu né na Št pni ku“ a „tento jsa podporován Dobrovským, Nejedlým, Puchmajerem a Hn vkovským stál tém v ele strany ízvu né“.16 Št pni kova ú ast v prozodických polemikách Za jakýsi zlomový okamžik v prozodickém sporu ve dvacátých letech a v tom, jak Št pni ka vešel ve všeobecnou známost u p edních obrozenc , m žeme považovat uve ejn ní Št pni kova komentá e, kterým ve druhém dílu své básnické sbírky Hlas lyry eské (1823) uvedl vlastní básn . V oné p edmluv , nazvané „P ipomenutí strany prozodie t chto básní“, totiž velice energicky a s veškerou rázností zd raz oval, že sylabotónika je práv tou prozodií, „která se národu líbí“ a je pro 15 16 Macura, V. Znamení zrodu. Jino any: H&H, 1995, s. 121. Šilhavý, F. František Bohumír Št pni ka. asopis Matice moravské, 1894, ro . 18, s. 321. 142 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích jeho „mluvu“ typická a p irozená.17 Danou skute nost chápal kone i jako hlavní d vod, pro uznal za vhodné a dobré „p i p ízvu né prozodii z stati [...] neohlížeje se na rozli né zámysly a chuti kolika milovník asomíry“. Jakým zp sobem Št pni ka poukazuje na souvislosti mezi jazykem a prozódií a mezi jazyky obecn ? V obhajob sylabotóniky klade d raz p edevším na „srovnalost p irozenou p ízvu né prozodie s panující mluvou národu“, nebo „takovým veršem básnit jest, jaký se národu nejlépe a nejobecn ji líbí ( ehož od poet šet eno)“.18 Jako odp rce všech národ asomíry se p itom konkrétn dotýká i eské a ecké analogie, tolik preferované jungmannovskými p edstaviteli: „Tímto pravidlem [souvislost prozódie s ,panující‘ mluvou – pozn. aut.] se poeté všech vzd laných národ spravovali, ním se každý rozumný um lec ídí, ba ani ten nejprostší krej í, cht je svou prací ech m se zalíbit, nenašije pro n eckých pláš , nebo dokonce strakatých indiánských kaftan .“ 19 Št pni ka konkrétn poukazuje i na vliv dobových názor o blízkosti eské a indické kultury, zahrnujících edstavu blízkosti eštiny a sanskrtu: „Pak zas, co indická prozodie u nás v známost p išla, op t ve Kroku se ponavrhuje, že by se krom verš p ízvu ných […] ješt i následujících verš indických, i s rozli nými t ídami rýmu k eskému básnictví užívat mohlo“.20 Pro úplnou charakteristiku Št pni kovy ú asti v prozodickém sporu zmíníme i „odvetnou reakci“ Františka Ladislava elakovského, který pod pseudonymem Marcián Hromotluk Kanárovic uve ejnil v echoslavu v roce 1824 sérii satirických lánk Ter em souhrnn nazvaných „Literatura krkonošská“. elakovského kritiky se tu stalo n kolik esky psaných d l uplynulého období, nechyb l mezi nimi ani nedávno vydaný Št pni v Hlas lyry eské. S notnou dávkou ironie jej „Marcián Hromotluk“ p ejmenoval na Bludi ky, což m lo patrn jen zvýraznit, že jejich autor – by nejmenovaný – nedokázal v dobové literatu e nalézt adekvátní a odpovídající literární postoj. elakovský si povšiml i skute nosti, že básn s motivy p evzatými z Rukopisu královédvorského, jímž se Št pni ka skute nejednou inspiroval, jsou v n kterých p ípadech uvedeny titulkem, kde je podotknuto, že autor p i tvorb dané básnické skladby vycházel z Hájkovy kroniky. To elakovského nenechalo v poklidu, a s veškerým d razem tyto básn ozna il za „dopl ky ku kralodvorskému rukp.“, což jen podtrhl štiplavým dov tkem, že „nalezne-li se více básník , kte í by duchem našeho p. spis. pokra ovali, brzo ztrátu nenahraditelnou v tšího dílu kralodv. rukopisu oželíme“.21 Skute nost, že Št pni ka nep iznal (zcela zjevnou) inspiraci Rukopisem královédvorským a navíc vehementn odkazoval na Hájka, jen dodala elakovského kritice v tší ostrosti a spádu: „Snad Záboj, snad Lumír již za svých as básnili podle Hájka – kdož to ví? – Prosíme ješt jednou p. 17 Št pni ka, F. B. Hlas lyry eské. Díl druhý. Praha: Arcibiskupská knihtiskárna, 1823, s. 2. Tamtéž, s. 3. Tamtéž, s. 4. 20 Tamtéž, s. 3. 21 elakovský, F. L. Literatura krkonošská. echoslav, 1824, . 10, s. 75. 18 19 143 Usta ad Albim básníka, aby i budoucn (míní-li co psáti) od p ízvu ného šestim ru neupoušt l – jaká to plnost! jaký libozvuk! jakoby se Muzy samy zvonkých strun dotýkaly! To jsou zvukové nastrojené lyry!“ 22 Záv re ná slova tedy p inesla celému pojednání o Bludi kách tolik žádoucí opodstatn ní a dokázala, že v kone ném d sledku šlo jen a pouze o prozodický spor. Na po átku roku 1825 byl F. B. Št pni ka jako ú edník p eložen do Brna, což fakticky p etrhlo jeho p ímý kontakt s pražským obrozenským sv tem. Dalo by se íci, že šlo o hlavní d vod toho, pro Št pni ka tak ka p es noc zmizel ze scény vlasteneckého života a pro b hem n kolika desetiletí upadlo jeho jméno do zapomenutí. Nebyl to ovšem d vod jediný. Jak Št pni ka uvádí ve svém vlastním životopisu,23 trp l už ke konci svého pobytu v Praze t žkou chorobou. Náhlá Št pni kova smrt v roce 1832 tak znamenala konec jedné krátké spisovatelské a obrozenské dráhy. Záv r Pohled na eštinu a její vztah k jiným evropským jazyk m oplýval v obrozenské dob specifickými „lingvocentrickými“ atributy, tj. snahami o p ímou „sakralizaci“, ba „krajn pietní vztah k jazyku“.24 eština se tak logicky stávala neodmyslitelnou sou ástí kulturotvorné aktivity, jejíž p izp sobení vrcholným obrozenským normám dalo impuls k vlastnímu utvá ení kultury jako primárn „filologické“. Zákonitost negativní a analogické vazby jako podstata vztah k n meckému, eckému nebo indickému prost edí byla nutn obsažena i v prozodických polemikách, nezbytn obsahujících tendence k vymezování jednozna ného postavení eštiny v i jazyk m jiným. Tato tvrzení lze samoz ejm doložit v ad obrozenských text a vlastn i sledováním osud a životních peripetií eských buditel . F. B. Št pni ka je p itom jednou z postav, která se ocitla tak íkajíc „na rozmezí“ dvou literárních generací, dvou rozhodujících epoch našich literárních d jin. koliv se jako autor svou básnickou tvorbou p ibližoval generaci jungmannovské, v otázkách prozodických a lingvistických setrval jednozna na stran obrozenc starších. By upadlo Št pni kovo literární dílo do zapomn ní, jeho názory teoretické je bezpochyby možné využít jako nástroj k doložení konkrétních obrozenských postoj nejen ve vztahu k prozódii, ale i k jazykovému kontextu obecn . 22 Tamtéž. Št pni ka, F. B. Život Františka Bohumíra Št pni ky popsán od n ho samého. M, 1835, ro . 9, s. 174-179. Macura, V. Znamení zrodu. Jino any: H&H, 1995, s. 51. V kapitole o obrozenském lingvocentrismu se Macura opírá o matematický pr zkum (kartézský sou in) výrok o vzájemném hodnotovém pom ru jazyk . Jeho výsledkem byl sestrojený graf relace, v n mž na nejvyšším stupni hierarchie stojí „slovanský jazyk“, sanskrt a jazyky antické. Lze proto právem uvažovat o obrozenském lingvocentrismu. 23 24 144 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Klí ová slova eské národní obrození, prozodie, František Bohumír Št pni ka Czech national liberation, prosody, František Bohumír Št pni ka Resume “Tongue Ours High Above German…” Czech in Polemics on Prosody and F. B. Št pni ka In the era of resurgence the view of the Czech language and its relation to other European languages abounded in specific “lingvo-centric” attributes, i. e. in attempts of direct “sacralisation” or even “utmost reverent bearing on the language”. Therefore Czech was logically becoming inseparable part of the culture-creative activity which, through its adaptation to supreme resurgence standards, energized culture formation as primarily “philological”. The patterns of negative and analogical confinement as the essence of the reference to German, Greek, and Indian culture was necessarily inherent in prosodic polemics unavoidably containing tendencies to delimit unequivocal position of the Czech language among other languages. As a matter of course, such claims can be documented through numerous resurgence texts as well as through analysis of the lives of the Czech revivalists. Hereat F. B. Št pni ka is one person that found himself practically “in the space between” two literary generations, the two most important periods of our literary history. Although he drew nearer to Jungmann generation in his poetry, his prosody and linguistic opinion held him close to old revivalists. Even though Št pni ka’s literary work has fallen into oblivion, his thoughts and ideas are exploitable as a tool to documenting particular resurgence attitudes not just in relation prosody but also regarding language context in general. 145 Usta ad Albim Literatura elakovský, F. L. Literatura krkonošská. echoslav, 1824, . 10, s. 73-75. Hroch, M. Na prahu národní existence. Praha: Mladá fronta, 1999. Jungmann, J. Krátký p ehled prozódie a metriky indické, podle Hen. Thom. Colebrooka v Asiat. Researches Vol. X. Krok, 1821, ro . 1, . 1, s. 33-34. Kollár, J. O eskoslovenské jednot v i a v literatu e. In Hlasové o pot eb jednoty spisovného jazyka pro echy, Moravany a Slováky. Praha: U Kronberga i ivná e, 1846, s. 101-126. Macura, V. Úloha ecko-slovanské analogie ve vrcholném období eského obrození. In Havránek, B. (ed.). eskoslovenské p ednášky pro VIII. mezinárodní sjezd slavist v Záh ebu. Praha: Academia, 1978, s. 131-137. Macura, V. Znamení zrodu. Jino any: H&H, 1995. Po átkové eského básnictví, obzvlášt prozódie. Prešpurk, 1818. Schulz, F. eská balada a romance. Osv ta, 1877, ro . 7, s. 383-384, 465. Šafa ík, P., J. O hexametru. Zlomek z metriky eské. Krok, 1822, ro . 1, . 3, s. 1-21. Šilhavý, F. František Bohumír Št pni ka. asopis Matice moravské, 1894, ro . 18, s. 119-127, 232-241, 318-324. Št pni ka, F. B. Hlas lyry eské. Díl druhý. Praha: Arcibiskupská knihtiskárna, 1823. Št pni ka, F. B. Život Františka Bohumíra Št pni ky popsán od n ho samého. 9, s. 174-179. 146 M, 1835, ro . Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích , , XX – XXI , . , . , . , . , , . . , , . , . . , . , , . . , . , . , , . , . . . , . . – , . , , , , , . , , 70- , ; , , . , – , , . , – , , , , , . , , , , . , , . : - . – , . 147 , Usta ad Albim ; ' '( – , : 2003, : 2007, : 2007 ) . , (2010 .), . 1.0. : 1) , 2) , , . , – , . ‘ : ' , , . . : 2007 – ( ), ' – ' – ' . ‘ ’ ’. , , , ‘ IX , ’ , ‘ , ‘ ) ’ (‘ , . ’ – ’– . – , X, – . , ‘ 1584 ’, 1540 – , ”. ‘ ’ ‘ ’ XVII , . . , . « , , . , . , , , . <…>» « »( : 1990, 314-315). 148 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích , . – . , , . 1.1. . : ; , . – , , , , , ( : 2008). , , : 2008, 163). , , , , – . : – ), . .“ , ” – . “ ” ( . ); . – , , : 2008, 163). , , . ). “ ” . , . . , , , . , – – , . 149 , Usta ad Albim 1.2. * ( ) : «1. : 1.1. 1.2. „ “; 2. ; : 2.1. “; 2.3. ; 2.2. ; 2.4. ; 2.5. „ “» : 2009, 36). : ( ) 1. : 1.1. : 2.1. ; 2. ( ; 2.3. , 2.4. ( ) ); 2.2. ; ; ( ) . ( , , , ) , . 1.2.1. ( 1.1. : ) 2.3. : ): : 1) ; 2) ( ) , , . . . ( ) – „ »( “ . ( ) , „ “ : 2009, 46). , . * , , , . 150 , , Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích 1.2.2. : 1.1. : 1.2. ) : ; 2.1. : 2.2. ) : – – I . 2008 , . , , , , , . ( )– – I . (20-30. « , 1991 . 1918 » 1918 ). . ) 1929 5 ( , 1933 , , , . , , ( “ ) , “( ). . . . 2005 « », , . , . . , . 90- , . . : « », « », « ». . . , – , . 2008 « » – . . , , , – . 151 Usta ad Albim . 2000 ” „ : 2001, 178, : ), . –„ , 20“( : 2009, 38). » ( ) – ). “ , “ – « , », »( 1.2.2. : 2009, 38). , 1.1. : 2.5. 2. ( 2.1., 2.2., 2.3., ( ; 2.3. ; , 2.4.) : – 2.5. 1.1. ; 2.4. ): 2.1. 2.5. . , , , , , . 1.2.3. : 2.5. : 2.3. : , , 1.2.4. . : 1. : 2.3. ; 2. : ( ): 2.3. ( – ): , , – . , , , . 152 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích , , . 1.2.5. ( 2. : ): 2.5. ( ) : , . ( ’], , : [ [ ], : ( 2.5., : 2.5. : [ ’], . 1.2.6. : ], , ), : 2.1., : 2.2. : ; 2.1. : ) : 2.2. : ( : ). 1. . 395 , (3,95 %) ( 1999 ( ( . .), ), ). 1.2.7. – : , : , : – . , – , . 153 Usta ad Albim 1.3. . 1.3.0. – , ., , , . , , , , S, C, , , , C, S» : 1972, 36). . , , . « <...> , , ( vs. , . vs. . , . . Pluralia tantum), . – – » 2001, 163, : ). 1.3.1. ( , ). . , – . 1.3.1.1. , . – . , , , 154 , Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích . -, - -, - ,- -, - -, - -. 1.3.1.2. , , , , . , . , <...> , , , » : : 1957, 89, ). ( ) , , . , ,- ,- /- ,- /- ,- ,- ,- ,- ,- ,- ,- ,- ,- . : 2002). : – , , – – , – , – . . » 1982 525 294 (56% ). (80 ). 50 ( 525). . , <...> , , »( – – , : 2002, 21, ). . 18 , . , , «- » . 1.3.1.3. . : – , 155 , – , Usta ad Albim - , - : – , – , – ; - : – » , – , – : 2009: ). 1.3.2. , . , - /- : , . . : ” ” “ ” ( ( ) “ - “ - : 2002, 25, (- : – , /- , : /- ,- )» ). , , - , - ; :- , - , - : ; ,- : . – , , : . - - , - - , , , – , , ; . (-ová), : ová), – – (Svoboda – Svobod-ová), - (Mareš – Mareš- , , - , – , , : , , ; . .: .: . : . : ; , , .: . : , ; .: . : . 1.3.3. , , ( ): : , , , , 156 , , , ; , Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích , , – . . - ). 1.3.4. , , ( : .), , : .), : ), .: : , ). 1.3.5. . . ( . : , , , , , , : , , , , , , , , , , : . , , – , , , , , , , , , , , , , , . ), XIX , , , , , , , , , . . , . , , , . . 1945 . . , . <...> , , <...> . , “, – . . , , , , . , , , . »( : 2005: I). , , . 157 , Usta ad Albim . – , , , . , , , , , , . . , , . . , . , , . . , , . . , , . . , . , . , . 158 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Klí ová slova rusko-b loruská jazyková interference, mezijazykové rozdíly, trasjanka Russian-Belarusian language interferences, language differences, “trasyanka” Resume To the question of a language interference in contemporary Belarus The article is devoted to the specific language situation in Belarus, which has been analyzed and described by a number of linguists, such as N. Mechkovskaya, S. Zaprudsky, A. Lukashanec, G. Cyrkhun, T. Ramza, I. Liskovec, J. P. Janto, E. Rudenko, J. Marvan, M. Giger, M. Sloboda, H. Gladkova, G. Hentschel and others. The attitude to the Belarusian language as to the language which is under the threat of disappearing or as to “a small language” is rather traditional among western and some Belarusian slavists and to a certain extent is right, but not sufficient. The Belarusian language belongs to a nonhomogeneous postcolonial language family which unites different because of origin, history and development languages. The development of the Belarusian language was strongly influenced by its coterminous position related to another major language and by relatively smaller amount of speakers. Russian-Belarusian language interference is being considered as one of the variants among all the rest varieties of national Russian bilingualism. In Belarus a contemporary language map is made up by quite an unbalanced functional distribution of closely contacting languages, and “trasyanka” plays the role of ballast among them. “Trasyanka” is a linguo-psychological phenomenon, which has developed within the limits of an imperative ideological soviet discourse; it is a psychologically stipulated hybrid made by a long cultural and language Russian-Belarusian interference, which shows itself in Russian-Belarusian lexical mixture based on Belarusian phonetics including specific elements of Belarusian syntax. The article presents language codes of socio-communicative space in Belarus: a national language system (A), variants and sub-codes of the Russian language (B), language code of Belarusian Polesie (C), the languages of minorities (G). The grammar level of interference is presented in more detail. The differences, such as the presence of a vocative case in the Belarusian language, and the quantity of the same suffixes in both languages are also shown. 159 Usta ad Albim The presented inter-chain polyvalence of various codes and sub-codes existing in contemporary Belarus can serve as an excellent example of multivariability within the limits of a national area. The latest studies on bilingual reality of a post-soviet space have lead to an idea of a necessary summarization, that may lay the foundation for the development of language correction and vitalization principles applied for national languages. , , , . , , . . , . . . , , . , . , . , . . , . , . , . . , , , , , . , , , . . . , . – , , , , , . : ( ), ( ), ( ), ( ). , , . 160 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích . , . : , .: , . On line: [http://www.severprostor.ru , 2007-11-09 . .: . In: , , .: , . , VI. 1972. . ARCHE 9, 2007, c. 97–178. .: . . In: : , , – “ ” 2000, 2001. , . , .: . 1957. .: : . In Belarussian trasjanka and Ukrainian Suržyk. Studia Slavica Oldenburgensia. Hentschel G., Zaprudski S. (eds.) Bis-Verlag, Oldenburg, 2008, . 57-97. , .: . In: . 2002. , .– , .– , ., : ( ). , 1998. .: ( ). In: : 161 , , Usta ad Albim /Albaruthenica, “ ”. 2001. , ., , , . , . In: Balto- Slavicum Pragense (Acta Slavica et Baltica, 7, 2007), Praha 2007. , . ): . In: “ – ”, , 2008. , .: . In: 6, 2004. , .: . In . , . – , . In: , . 3, 2009. .: , : 2009. .: . In: : . [http://kls.ksu.ru], : [2009.09.09] , .: , , . On line: . In: , . 2009: 11, 2004. . In: . 2009. , .– , .: . In: ARCHE 11, 2008, c. 91–100. , .: : . (Specimina philologiae slavicae, Bd. 138). München: Verlag Otto Sagner 2003. , . .: , . .: 2004. : . In: . , , 2009. .: . In: 2007. 162 2, 31 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích , .: , . In: : , , – “ ” 2000, , 2001. .: . . On line: [http://nation-sos.info , 2009-11-20 . .: . In: Opera Slavica. Slavistické rozhledy 2004. Ro . XIV. . 4. S. 1-8. , .: , , .: ARCHE : 2002. . . In: 6, 2000. , .: . . In: XII . 1998. KEDRON, K.: Sou asná jazyková situace v B lorusku. In: Opera Slavica. Ro ník XVII, . 4, 2007, s. 41-48. LEŠKA, O.: Jazyk v strukturním pojetí. Praha: Euroslavica Slovanský ústav 2003 MARVAN, J.: Jazykové milénium. Slovanská kontrakce a její eský zdroj. Praha 2000. MARVAN, J.: Brána jazykem otvíraná aneb o eštin sv tové. Praha 2004. MARVAN, J.: Introducing Europe to Europeans though thein lanuagege. Praha 2008. MUKA OVSKÝ, J., Studie z estetiky. Praha: Odeon 1966. NÁB LKOVÁ, M. – SLOBODA, M.: "Aj ja som išiel do sveta a donášel jsem své lásce najkrajšie kvety..." (Podoby bilingválneho diskurzu a " eskosloven ina"). In: Individuálny a spolo enský bilingvizmus. Bratislava 2005. NÁB LKOVÁ, M. – SLOBODA, M.: ‘Trasianka’ and ‘ eskosloven ina’ (Czechoslovak) as discursive folk categories: thein history and present-time uses. On line: [http://www.sloboda.cz/marian/publikace.htm , 2009-07-3 . SLOBODA, M.: loruština – jazyk pro zvláštní p íležitosti. In: Plav - m sí ník pro sv tovou literaturu, III (4), 2007, s. 2–5. 163 Usta ad Albim 164 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích K otázce o jazykové interferenci v soudobém B lorusku lánek je v nován specifické jazykové situaci v B lorusku, která je dnes zkoumána mnoha lingvisty, k nimž nap . pat í: N. Me kovskaja, S. Zaprudski, A. Lukašanec, G. Cychun, T. Ramza, J. Liskovec, J. P. Jeanto, E. Rudenko, J. Marvan, M. Giger, M. Sloboda, H. Gladkova, G. Hentschel a další. ístup k b loruštin jako k jazyku ohroženému, i jako k malému jazyku, tradi ní pro západní a které b loruské slavisty, se do jisté míry jeví jako správný, ale zárove není dosta ující. B loruský jazyk je p edstavitelem nehomogenní post-koloniální rodiny, která sdružuje jazyky r zného p vodu, lišící se dobou vzniku, tradicemi a etapami vývoje. Rozvoj b loruštiny byl do zna né míry ovlivn n bezprost ední blízkostí - sousedstvím s majoritním jazykem a relativn malým po tem rodilých mluv ích. Rusko-b loruská jazyková interference je analyzována jako jedna z variant velmi rozmanitého národn -ruského bilingvizmu. Moderní jazyková mapa B loruska je zastoupena velice nerovnom rným funk ním rozd lením p íbuzných jazyk , roli zát že mezi nimi plní tzv. trasjanka. Trasjanka – lingvo-psychologický fenomén, který se rozvíjel v rámci ideologizovaného sov tského diskursu, je hybrid, jehož rozvoj je psychologicky podmín ný dlouhodobou kulturní a jazykovou rusko-b loruskou interferencí, projevuje se ve sm sici b loruského a ruského lexika, formuje se na základ b loruské fonetiky, obsahuje specifické prvky b loruské syntaxe. lánek p edstavuje jazykové kódy sociáln -komunikativního prostoru soudobého B loruska: systém národního jazyka (A), druhy a subkódy ruského jazyka (B), jazykový kód b loruského Polesí (V), menšinové jazyky (G). Detailn ji je rozebírána gramatická úrove interference, zastoupené jsou takové rozdíly jako ítomnost vokativu v b loruském jazyce, kvantita stejných p ípon v obou jazycích. Ozna ené polyvalentní spoje r zných jazykových kód a subkód v soudobém B lorusku jsou názorným p íkladem jazykové rozmanitosti a vícerozm rnosti omezeného národního prostoru. Nejnov jší studie bilingválních reálií post-sov tského prostoru vedou k legitimní myšlence o naléhavé pot eb jejich analýzy a syntézy, která by se mohla stát základem pro vypracování systému zásad jazykové korekce a vitalizace národních jazyk . 165 Usta ad Albim Zvuková interferencia ako systémová dominanta cudzojazy nej fónickej kompetencie Zd en a Kr á ov á Úvod Osvojovanie si (cudzieho) jazyka je komplexný proces tvoriaci dôležitú sú as kognitívneho a sociálneho vývoja loveka. V prípade cudzojazy nej výslovnosti do „hry“ vstupuje prvok individuálneho a konkrétneho omnoho výraznejšie ako pri javoch iných jazykových rovín. U každého loveka existujú ur ité potencie pre osvojenie si cudzieho jazyka, existuje však nespo etne ve a determinátorov cudzojazy nej kompetencie a prí in ich variability. Po as posledných štyridsiatich rokov, po ínajúc klasickou štúdiou J. J. Ashera a R. Garcíu (1969) vzniklo množstvo prác skúmajúcich premenné ovplyv ujúce proces osvojovania si zvukového systému cudzieho jazyka. Spo iatku sa výskum sústre oval predovšetkým na kontrastívnu analýzu jazykových systémov (cudzieho a materinského) a potenciálne chyby hovoriaceho v sekundárnom kóde. Neskoršia výskumná orientácia na analýzu aktualizovaných chýb hovoriaceho v konkrétnej re ovej situácii presunula ažisko výskumu na subjektovo závislé initele smerom k hrani iacim vedným disciplínam – najmä psycholingvistike, sociolingvistike a neurolingvistike. Pri komunikácii (nielen cudzojazy nej) sú však najrelevantnejšie intralingválne prostriedky, ke že za všetkým stojí semióza a jej základná komunika ná funkcia. Analýza však nie je funk ná bez oh adu na komunikanta. Vzh adom na prevládajúci objekt skúmania cudzojazy nej kompetencie – bilingvistu, ktorý si osvojil daný cudzí jazyk prostredníctvom nepriamej metódy osvojovania si (u enia sa) jazyka a umelej formy jazykového kontaktu, je jazyková interferencia ticho prítomná (v prípade výslovnosti vlastne hlasno prítomná) vo všetkých zložkách cudzojazy nej fónickej kompetencie komunikanta. Pre cudzojazy nú fónickú kompetenciu aditívneho bilingvistu tak predstavuje zvuková medzijazyková interferencia (ako komplex vplyvov a ich prejavov) systémovú dominantu, ktorá najvýraznejšie determinuje charakter tejto kompetencie. Kontakt v oblasti zvukových podsystémov primárneho (materinského) a sekundárneho (cudzieho) jazykového systému neprebieha izolovane – intraligválne – len vo forme jazykovej, resp. zvukovej interferencie, ale na širokom pozadí jazykových a mimojazykových súvislostí (Sabol, 1993). Pri om medzi jednotlivými úrov ami je permanentný pohyb a vyššia úrove je vä šinou vo vz ahu inklúzie k úrovni nižšej. Centrom jazykového kontaktu je komunikant (viacjazy né indivíduum), preto sa pri skúmaní cudzojazy nej kompetencie nemožno obmedzova len na kontrastívnu analýzu dvoch jazykových systémov. Treba ju chápa ako sú as jazykového vývoja 166 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích jednotlivca a bra do úvahy aj vz ahy systému a okolia – mimojazykové súvislosti cudzojazy nej kompetencie vychádzajúc zo systému jazyka až ku konkrétnemu komunika nému aktu. V odbornej literatúre doposia ovplyv ujúcich úrove nejestvuje jednotná a komplexná klasifikácia cudzojazy nej (zvukovej) kompetencie. Rôzni autori faktorov lenia uvedené premenné na základe rôznych prístupov, napr. I) II) pod a vz ahu k subjektu výskumu (Piske a kol., 2001): 1. subjektovo-špecifické faktory – inherentné hovoriacemu; 2. doplnkové faktory – neinherentné hovoriacemu; pod a vz ahu k jazykovému systému (Kamiš, 1996; Krá ová, 2005): 1. štrukturálne (jazykové, objektívne, inherentné) – vyplývajúce z kontaktu jazykových systémov; 2. neštrukturálne (mimojazykové, subjektívne, adherentné) – vyplývajúce z komunika ného procesu; III) pod a štruktúry jazykového priestoru: 1. internolingválne (languové/lingválne) faktory – viazané na jazykový systém (Sabol, 1993), resp. na jazykový znak na vertikálnej osi (Niko skij, 1970): a) intralingválne faktory – viazané na jazykový systém; b) paralingválne faktory – temporálne javy iasto ne viazané na jazykový systém; c) extralingválne faktory – permanentné javy neviazané na jazykový systém; 2. externolingválne (komunika né/parolové) faktory – viazané na komunikáciu na horizontálnej osi (Niko skij, 1970): intrakomunika né faktory – viazané na jazykovú komunikáciu; parakomunika né faktory – temporálne javy iasto ne viazané na jazykovú komunikáciu; extrakomunika né faktory – permanentné javy neviazané na jazykovú komunikáciu. V rámci vnútrojazykového, resp. medzijazykového priestoru sa interferen ný tlak prvotného zvukového systému za ína prejavova v extralingválnom priestore druhotného systému, pri om sa môže „pristavi “ na ktoromko vek mieste. Za zav šenie procesu interferencie J. Sabol (1993) považuje prienik do intralingválnej zóny cudzieho jazyka, iže do abstrakcií II. stup a – fonematickej štruktúry jazyka. U. Weinreich (1953, s. 22) definuje interferenciu ako „prípady odklá ania sa od normy niektorého z jazykov, ktoré sa vyskytujú v re i bilingvistov ako dôsledok jazykového kontaktu“. Usta ad Albim Teória interferencie poskytla v 50. rokoch 20. storo ia základ u pre vznik teórie kontrastívnej analýzy – „Contrastive Analysis Hypothesis“ (Weinreich, 1953). Jej základnou tézou bolo, že všetky chyby v sekundárnom kóde sú zaprí inené interferenciou. Touto teóriou však nebolo možné vysvetli všetky chyby nerodeného hovoriaceho v cudzom jazyku. Neskôr sa teória kontrastívnej analýzy rozdelila na dve verzie. „Slabá“ verzia (napr. Wardhaugh, 1970) na rozdiel od pôvodnej „silnej“ (napr. Lado, 1957) nemala ambíciu predpoveda problémy v cudzom jazyku, len vysvet ova prí iny zaznamenaných chýb. Tento prístup už signalizoval za iatok orientácie na analýzu chýb hovoriacich v konkrétnej re ovej situácii a priniesol dôležitý poznatok, že interferencia nie je jedinou, ale len jednou z viacerých prí in chýb v cudzojazy nej performancii. K typológii jazykovej interferencie je možné pristupova z rôznych h adísk, hoci striktné delenie v mnohých prípadoch nie je adekvátne. Naj astejším kritériom sú vz ahy rôznych jazykových systémov, pod a ktorých sa interferencia delí na: 1. medzijazykovú (interlingválnu), 2. vnútrojazykovú (intralingválnu), 3. kombinovanú (intralingválno-interlingválnu). Pod a zásahu do jednotlivých jazykových rovín sa interferencia delí na: zvukovú, lexikálno-sémantickú, morfologicko-syntaktickú, ortografickú. U. Weinreich (1953) uvažuje o syntagmatických a paradigmatických faktoroch zvukovej interferencie, prípadne o ich kombinácii. V rovine paradigmatických faktorov vychádza z analýzy potenciálnych možností systému na úrovni alofón, resp. dištinktívnych príznakov, a vy le uje štyri typy interferencie: 1. nedostato ná diferencovanos foném (under-differentiation) – zmiešavanie takých dvoch zvukov druhotného systému, ktorých paralely sa v prvotnom systéme nerozlišujú (napr. nahrádzanie anglických prvkov / / - /ð/, /w/ - /v/, /e/ - /æ/ najbližšie stojacimi slovenskými segmentami); 2. nadbyto ná diferencovanos foném (over-differentiation) – navrstvovanie dištinkcií prvotného systému na zvuky druhotného systému tam, kde nemajú by (realizácia finálneho anglického /v/ slovenským labializovaným nešumovým /û/; realizácia nemej spoluhlásky v anglických slovách, napr. plumber); 3. reinterpretácia rozdielov (reinterpretation of distinctions) – rozlišovanie prvkov druhotného systému pod a príznakov, ktoré sú pre tento systém iba sprievodné, kým 168 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích v prvotnom systéme sú relevantné (ne/napätos – ne/znelos konsonantov i kvalita – kvantita samohlások v sloven ine a v angli tine); 4. substitúcia zvukov (phone substitution) – nahrádzanie tých foném druhotného systému fonémami prvotného systému, ktoré sa v oboch jazykoch ur ujú rovnako, ale v ich aktualizácii existujú rozdiely (napr. anglické a slovenské /r, š/). Na pozadí teórie jazykového znaku ako oscilácie subjektívneho a sociálneho možno za intralingválne faktory považova fonologicky relevantné javy, prejavujúce sa najmä ako jazyková interferencia sekundárneho jazykového systému do primárneho systému. Fonologicky redundantné sprievodné faktory zasahujú paralingválny priestor a prejavujú sa napr. ako nahrádzanie konsonantického protikladu napätos /nenapätos v angli tine slovenským primárnym protikladom znelos /neznelos alebo rozlišovanie anglických vokálov na základe kvantity ako primárneho protikladu slovenských vokálov – už s prienikom aj do intralingválnej zóny, kým do pásma extralingválnych faktorov vstupuje prvok jednotlivého/individuálneho (napr. fluencia prejavu, interferencia vo farbe samohlások i špecifické zložky timbru hovoriaceho) (Sabol, 1993). Intrakomunika né faktory sú premenné viazané na jazykovú komunikáciu vo vz ahu inklúzie k intra-, para- a extralingválnym faktorom. Možno sem zaradi napríklad ovládanie alších cudzích jazykov (typologicky príbuzných/nepríbuzných cie ovému jazyku, poradie ich osvojovania), gramatickú (morfologicko-syntaktickú) kompetenciu v cudzom jazyku, metafonetickú kompetenciu vo vz ahu k danému zvukovému systému, tzv. jazykový cit alebo jazykové povedomie a tiež faktory súvisiace s procesom u enia sa cudzieho jazyka – kvalita, trvanie, intenzita výu by, kvalita fónického vstupu, vyu ovacie metódy a podobne. Parakomunika né faktory, ktoré ako temporálne javy iasto ne viazané na jazykovú komunikáciu pôsobia viac-menej v synchrónnom priereze, by bolo možné z h adiska subjektu a okolia alej deli na: a) psycho-parakomunika né faktory (napr. pamä na kódovanie fónického materiálu, emocionálny vz ah k predmetu, inteligencia, verbálna inteligencia v cudzom i materinskom jazyku); b) socio-parakomunika né faktory (napr. vek za iatku osvojovania si cudzieho jazyka, pobyt v inojazy nom prostredí, kontakt s rodenými hovoriacimi). Extrakomunika né faktory ako permanentné javy neviazané na jazykovú komunikáciu stoja na krajnom póle individuálneho (napr. hudobný sluch, zvukovo-imita ná schopnos , typ osobnosti z adiska extroverzie a pod.) (Krá ová, 2009). Usta ad Albim Záver Z uvedeného vyplýva, že jednotlivé faktory treba poklada za viac i menej permeabilné a vzájomne sa ovplyv ujúce. Výskum premenných súvisiacich s kvalitou cudzojazy nej zvukovej kompetencie a performancie je ne ahká úloha a jeho výsledky nie sú vždy úplne uspokojivé. Zistenia mnohých výskumov neboli konzistentne replikované, preto by si zabezpe enie validity a reliability výskumu i vyslovenie presved ivých tvrdení vo viacerých prípadoch vyžadovalo alšie kvantitatívne i kvalitatívne relevantné skúmanie. Na základe predchádzajúcich výskumov (podrobnejšie Krá ová, 2009) je odôvodnené predpoklada , že kontext primárneho jazykového systému (materinského jazyka) je jedným z najpodstatnejších prediktorov cudzojazy nej kompetencie. Stotož ujeme sa s tvrdením Á. Krá a, že „interné východisko je neodmyslite ným predpokladom funk ne adekvátnej fonetickej analýzy externých faktorov re i“ (Krá , 1974, s. 186). Performancia je moment, v ktorom sa jazyk ako potenciálne invariantný a všeobecný fenomén spája s aktuálne variantným a individuálnym – re ou. Externolingválny rozmer cudzojazy nej fónickej kompetencie tak vzh adom na dynamický systém interakcie lovek – okolie ponúka omnoho vä šiu variabilitu a difúznos javov, v aka omu (i napriek omu) je skúmanie premenných cudzojazy nej fónickej kompetencie pomerne komplikované a zárove nesmierne zaujímavé. Klí ová slová zvuková interferencia – cudzojazy ná kompetencia phonic interference – foreign-language competence 170 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Resume Phonic interference as a system dominance of foreign language phonic competence Language (phonic) interference is considered a dominant factor in the acquisition of the phonological system of a foreign language. However, there exist many variables which may influence foreign language competence: 1. internal (langue) factors: a) intra-lingual b) para-lingual c) extra-lingual 2. external (parole) factors: a) intra-communication b) para-communication c) extra-communication Phonological differences between L1 and L2 are not the only determinants of L2 sound production quality. The learners must acquire a new complex of articulatory gestures and modify the existing phonetic models, while they often produce the scale of sound variants for one phoneme – a continuum of approximations to the prototype L2 sounds. The types of phonic interference (underdifferentiation of phonemes, over-differentiation of phonemes, reinterpretation of distinctions and phone substitution) thus inhibit the approximation to the target system via similarity and difference of elements. The interference is thus one of the variables of foreign language competence and one, but not the only one, reason of non-authentic L2 pronunciation. Usta ad Albim Literatura ASHER, James J. – GARCÍA, Ramiro: The optimal age to learn a second language. In: The Modern Language Journal, ro . 53, 1969, . 5, s. 334-341. KAMIŠ, Karel: Kódové bariéry z hlediska psychologického a jejich p ekonávání v multikulturním prost edí. In: Sociolingvistické a psycholingvistické aspekty jazykovej komunikácie. Editor: J. Horecký. 1996, s. 122-134. KRÁ , Ábel: Model re ového mechanizmu. Bratislava: VEDA, 1974. 188 s. KRÁ OVÁ, Zdena: Slovensko-anglická zvuková interferencia. Žilina: Fakulta prírodných vied Žilinskej univerzity v Žiline, 2005. 100 s. ISBN 80-89029-85-X. KRÁ OVÁ, Zdena: Faktory anglickej fónickej kompetencie. Žilina: Fakulta prírodných vied Žilinskej univerzity v Žiline, 2009. 74 s. ISBN 978-80-554-0051-8. LADO, Robert: Linguistics Across Cultures: Applied Linguistics for Language Teachers. Ann Arbor: University of Michigan, 1957. 160 s. ISBN 978-0472085422. NIKO SKIJ, L. B.: Izu enije jazykovoj situacii kak prikladnaja jazykovaja disciplina. In: Problemy izu enija jazykovoj situacii i jazykovyj vopros v stranach Azii i Severnoj Afriki. Moskva, 1970, s. 5-12. PISKE, Thorsten – MacKAY, Ian R. A. – FLEGE, James E.: Factors affecting degree of foreign accent in an L2: a review. In: Journal of Phonetics, ro . 29, 2001, . 1, s. 191-215. SABOL, Ján: K teórii jazykovej interferencie. In: Jazykovedný asopis, ro . 44, 1993, . 2, s. 8791. WARDHAUGH, Ronald: The Contrastive Analysis Hypothesis. In: TESOL Quarterly, ro . 4, 1970, . 2, s. 123-130. WEINREICH, Uriel: Languages in Contact. New York: Linguistic Circle of New York, 1953. 148 s. ISBN 978-90-279-2689-0. 172 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Internetová globalizácia sveta a o s tým súvisí J ar o m ír Kr š k o O internete sa popísali státisíce strán textu, ide vlastne o mnohonásobný metatext. Všetky tieto (meta)texty majú však jedno spolo né konštatovanie – internet ako medzinárodná po íta ová sie predstavuje fenomén udstva 20. storo ia. História internetu siaha do šes desiatych rokov minulého storo ia, konkrétne do roku 1968, kedy v Národnom výskumnom laboratóriu vo Ve kej Británii inštalovali prvú po íta ovú sie – jej rozsah však neprekro il priestory laboratória, v ktorom bol nainštalovaný. Skuto né prepojenia viacerých (a zna ne vzdialených) komunika ných centier sa podarilo o rok neskôr v Spojených štátoch, kde vznikol vládny program ARPA (Advantaced Research Project Agency) na podporu prepojenia vojenských vládnych a univerzitných pracovísk pre prípad vypuknutia svetového vojenského konfliktu. V roku 1969 bola táto sie úspešne prepojená a dostala názov ARPANET –pospájané boli viaceré po íta e kalifornskej univerzity, postupne bolo sie ou ARPANET spojených 37 po íta ov, ktoré sa dali využíva na zasielanie elektronickej pošty a organizovanie elektronických konferencií. Dnešná celosvetová elektronická sie pod názvom Internet1 vznikla roku 1987 (pozri Jandová a kol., 2006, s. 14) – aj v tomto prípade išlo o prepojenie vládnych a vojenských komunika ných uzlov. V roku 1989 sa výskumníci vo švaj iarskom inštitúte pre jadrový výskum CERN podie ali na vytvorení najpoužívanejšej formy šírenia informácií na internete – siete World Wide Web (WWW). K sieti Internet sa postupne pripájali alšie a alšie krajiny – eskoslovensko sa oficiálne pripojilo 13. 2. 1992 (Jandová a kol, 2006, s. 14). Internet spojil miliardy užívate ov a prispel k celkovej globalizácii sveta, z oho nutne vyplynulo viacero problémov. Primárnym problémom komunikácie je jazyk. Napriek tomu, že angli tina nepatrí celosvetovo k najrozšírenejšiemu jazyku, centrum šírenia internetizácie sveta (prevažne anglofónne krajiny) spôsobilo, že hlavným komunika ným prostriedkom sa stala angli tina 2. 1 Ozna enie celosvetovej elektronickej siete Internet chápeme ako proprium, preto ho píšeme s ve kým za iato ným písmenom. Výraz internet chápeme ako apelatívum vo význame prepojenia viacerých externých po íta ov ur ených na vzájomnú komunikáciu (na rozdiel napr. od vnútropodnikovej siete ozna ovanej ako intranet). V štúdii budeme hovori vo všeobecnosti o komunikácii v rámci prepojenia po íta ov, preto budeme používa apelatívnu formu. 2 Pod a po tu nosite ov materinského jazyka patrí angli tina na štvrté miesto (za mandarínsku ínštinu, hindi tinu a španiel inu) na svete (hovorí ou 341 miliónov udí). Angli tinou sa dorozumejú dve až tri miliardy udí – z tohto poh adu patrí na druhé miesto vo svete. Pod a po tu používate ov v internete má však angli tina svetové prvenstvo – používa ju 431 miliónov udí, o predstavuje 31% všetkých používate ov (pod a http://www.jazykove.sk/index.php?id=141). Usta ad Albim Z poh adu onomastika vedie globalizácia sveta k zaujímavému, dosia neexistujúcemu javu – identifikácia jednotlivca v internetovej komunikácii musí by jednozna ná a jedine ná. Základnými funkciami propria sú individualizova , diferencova , lokalizova (pozri napr. Šrámek, 1999, s. 11). Napriek týmto základným funkciám dochádza v mikroštruktúrnych vz ahoch k javom popierajúcich uvedené propriálne funkcie (pozri napr. Krško, 2002) – jedno meno ozna uje viacero denotátov3 – v onomastike sa tento jav ozna uje termínom onymická polyreferen nos , prípadne sa bližšie rozlišuje onymická polysémia a onymická homonymia. Môže sa sta , že jeden denotát (onymický objekt) môže by pomenovaný nieko kými menami – ide o tzv. polyonymiu alebo onymickú synonymiu, ktorá vzniká vo viacerých komunika ných rovinách (k tomu podrobne Krško, 2002). Prí inu vzniku týchto propriálnych mikroštruktúrnych javov možno vysvetli fungovaním mnohých paralelných sociálnych onymických sústav v rovnakej sociálnej úrovni – v obci, ako spolo enskej jednotke existuje napr. len jeden nosite (pre danú národnú komunitu) netradi ného mena Leopold. Pri porovnaní viacerých obcí v rámci štátu (vertikálne vyššia sociálna úrove ) zistíme, že nosite om tohto mena je v danom (národnom) spolo enstve napr. 580 udí. Pri vertikálnom posune smerom „hore“ zachytávajúcom obyvate ov kontinentu sa po et nosite ov tohto mena zvyšuje na nieko ko tisícok a pri alšom pohybe zachytávajúcom obyvate ov Zeme, zistíme, že existuje nieko ko stoviek tisícok nosite ov mena Leopold. Bližšie špecifikácie jednotlivca musia potom zaru ova alšie onymické leny – priezvisko, prímeno a pod. V elektronickej komunikácii musí by jednotlivec jednozna ne identifikovaný, t. zn., že adresa elektronickej pošty (na rozdiel od klasickej pošty) musí zodpoveda len jednému adresátovi. Pri klasickej (listovej) pošte môžu ma spolo nú adresu aj viacerí nositelia rovnakého mena – Ján Novák, Ján Novák – syn, Ján Novák – vnuk. E-mailová adresa (alebo alias, loginname – skrátene login, username) takúto možnos nepripúš a, preto môžeme uvažova o logine ako o jednozna nom mene sp ajúcom všetky parametre vlastného mena – individualizácia, diferenciácia a lokalizácia. Proces nominácie e-mailového mena je ovplyvnený sférou použitia adresy – v oficiálnej alebo neoficiálnej (súkromnej) rovine. Forma oficiálnej adresy môže by daná (a vynútite ná) zamestnávate om – jednotná forma môže by v avej i v pravej strane e-mailovej adresy4. V avej strane môže by presne ur ená forma použitia ob ianskeho mena a priezviska majite a adresy v nasledovných kombináciách – meno.priezvisko, priezvisko.meno, meno_priezvisko, priezvisko_meno, m.priezvisko, m_priezvisko a pod. Pravá strana obsahujúca internetovú doménu a 3 Pod a Registra obyvate ov SR bolo v októbri 2000 na Slovensku 259622 nosite ov krstného mena Ján a najfrekventovanejším menom v tomto ase bolo meno Mária, ktoré pomenúvalo 332862 obyvateliek Slovenska. 4 avou stranou e-mailovej adresy máme na mysli as ur enú pre meno majite a adresy po znak @, pravá strana je ur ená pre ozna enie internetovej domény a štátnej príslušnosti. 174 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích štátnu príslušnos môže firme slúži aj ako reklama vlastnej internetovej stránky – Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici má doménu umb.sk, pri špecifikácii pracoviska na menšie jednotky (napr. fakulty, ústavy at .) sa táto as dostáva pred hlavnú doménu – Fakulta humanitných vied UMB – fhv.umb.sk, Jazykovedný ústav udovíta Štúra SAV v Bratislave má doménu juls.savba.sk. Doména pozostáva vä šinou zo skratky názvu inštitúcie alebo z názvu internetovej stránky inštitúcie (napr. firma Matador v Púchove má oficiálnu internetovú stránku matador.sk, preto sa v pravej strane emailovej adresy používa doména matador.sk, prípadne sa využije skratka materskej domény nemeckej firmy Continental, ktorá je vlastníkom firmy Matador – conti.de; Výskumný ústav vodného hospodárstva v Bratislave má doménu vuvh.sk). Používatelia internetu môžu v elektronickej pošte používa viaceré domény prevádzkovate ov, ktorí nepredpisujú formu mena používate a adresy, teda avú stranu e-mailovej adresy. V tomto prípade je na samotnom používate ovi, i si zvolí formu mena a priezviska a odhalí tak svoju identitu alebo si zvolí formu prezývky. Využívanie mena a priezviska je prevažne v e-mailových adresách oficiálneho charakteru, používatelia majú na výber kombina né možnosti plného mena a priezviska, alebo ich skratiek a spájanie pomocou bodky, spojovníka alebo znaku pod iarknutia (napr. Peter_novak5). Vo ba použitia mena a priezviska, prípadne ich kombinácií môže by v niektorých ob úbených poštových serveroch obmedzená tým, že daná podoba je už obsadená. Ve mi asto preto používatelia pridávajú k menu íselné odlíšenie (napr. rok narodenia alebo íselné vyjadrenie dátumu narodenia a pod.). E-mailová adresa ur ená na neoficiálnu komunikáciu sa asto vyzna uje tým, že majite adresy chce skry vlastnú identitu. Tým sa blíži tento druh e-mailovej adresy k nicku používanému v chatovej komunikácii. E-mailovým adresám a ich motivácii venovala pozornos vo svojej rigoróznej práci L. Grešková (2009). Vo svojej práci konštatuje, že „v internetovej prezývke (nickname) alebo v e-mailovom mene má jeho užívate možnos poukáza na svoje pozitíva, príp. vyjadri nejakú pozitívnu situáciu, udalos , nie o, o má rád a podobne a rád to využíva, pretože nickname a emailové meno si dáva sám. Formou tohto mena chce poukáza na seba.“ (Grešková. 2009, s. 26). J. Wachtarczyková vidí nomina ný akt v internetovej komunikácii takto: „virtuálna identita ú astníka technologicky sprostredkovanej komunikácie je výsledkom jeho vlastného slobodného výberu, je sebapomenovacím aktom a podoba pomenovania závisí v najvä šej miere od komunika nej situácie, intencií komunikantov a technických podmienok (dispozícií a obmedzení komunikanta.“ 5 Príklady na e-mailové adresy a nicky chápeme ako vlastné mená, preto ich v štúdii zapisujeme s ve kým za iato ným písmenom, napriek tomu, že v internetovej komunikácii sa nepoužívajú ve ké písmená. J. David chápe nicky rovnako, teda ako propriá, ich zápis však ponecháva v podobe, ktorú získal heuristickým výskumom (pozri Jandová a kol, 2006, s. 43-84). Usta ad Albim (Wachtarczyková, 2000, s. 224). Odlišnos internetovej (chatovej) prezývky a e-mailovej adresy utajujúcej ob ianske meno používate a sa od bežnej prezývky v pracovnom, školskom alebo domácom kolektíve odlišuje najmä v tým, že bežnú prezývku lovek vä šinou dostáva (k tomu Krško, 2000) od ostatných lenov kolektívu a v prípade mien používaných na internete si ich naj astejšie dáva sám. Psychologický aspekt výrazne ovplyv uje nomina ný proces prezývky – nosite prezývky má na výber dve možnosti – 1. aký som (ako sa vidím), 2. aký by som chcel by (ako by som sa chcel vidie ). Vnímanie samého seba je ovplyvnené samotnou osobnos ou jedinca, ale sebakritickos pri nominácii vlastnej prezývky je mierne potla ená a jedinec má skôr tendenciu vidie sa realisticky, ako negatívne a kriticky. V tomto prípade volí mená odrážajúce rôzne hypokoristické podoby vlastného krstného mena používané v sociálnych skupinách v ktorých žije (školský kolektív, rodina, priatelia, práca...) – Miroslav, Miro, Mirec, Mirko, Mirdo, Daniela, Danka, Dana, Dani, Dany, Dandy... Frekvencia používania hypokoristických podôb krstného mena v emailových adresách je však vysoká, s ím súvisí ich „obsadenos “ – aj v tomto prípade používatelia siahajú po numerickom apendixe (rok narodenia, dátum narodenia, 007 – íslo spojené s dobrodružným filmovým hrdinom Jamesom Bondom, 666 – íslo šelmy (satanistický symbol)... alebo najbližšia íslica, ktorú v danej forme server prevádzkovate a pre dané meno povolí – Danka1966, Petra1207, Pedro007, King666, Sujova3). Niektoré druhy e-mailových adries sa vyzna ujú kreativitou a originalitou ich majite a ako pôvodcu mena. V korpuse analyzovaných adries sme zaznamenali retrográdnu podobu krstného mena (Aknel, Ave, J. Wachtarczyková uvádza napr. Akluj – Wachtarczyková, 2000, s. 225), priezviska (Kavon), anagram6 (Ková > Vacko7), palindróm8 (Anina), i pokus o palindróm (Lenka > Aknelka). astou slovnou hra kou je kombinácia asti krstného mena a asti priezviska – Kamil Timár > Katim, Darina Káziková > Darkaz, Alena Malatincová > Alemala, prípadne kombinácia v opa nom poradí – Slan ová Daniela > Slandan. Nieko ko používate ov e-mailových adries zvýraznilo originalitu mena anglickým prepisom foném š, , ž – Mishka, Sashka99, Zhmurko123; niektoré mená obsahujú prepis fonémy k do podoby que, ím sa vzbudzuje dojem cudzieho mena – Sonique, Sonulique, Thomasque... K podobnému javu dochádza aj pri tvorení nickov – k apelatívnym alebo propriálnym (naj astejšie antroponymickým) základom sa pridávajú formanty iných jazykov – Michalion, Mikion, Kamilos, Danielos, Smailikos, Pettros... (Jandová a kol., 2006, s. 68). 6 Anagram je definovaný ako slovo vzniknuté preskupením písmen v základnom slove (zdroj: http://slovniky.juls.savba.sk). 7 Diakritické znamienka sa v e-mailových adresách, podobne ako v internetových adresách nepoužívajú. 8 Palindróm definujeme ako slovo, ktorého znenie sa pri ítaní odzadu nemení alebo aspo nestráca zmysel (zdroj: http://slovniky.juls.savba.sk). 176 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Numerický apendix, ktorý plní diferen nú funkciu propriálnej asti e-mailovej adresy môže by v niektorých menách nahradený skratkou lokality adresáta Banská Bystrica – BB, Zvolen – ZV, Nové Mesto nad Váhom – NM, Košice – KE, Bratislava – BA, Ve ká Británia – UK... – Zuzikbb, Vera.nm, Evinkauk (Grešková, 2009, s. 48), Mirozv, Peterke, Kamilba... Viaceré problémy, ktoré konštatuje J. David 9 v súvislosti s používaním nickov, sú identické aj v prezývkových formách mien e-mailových adries, preto im budeme venova pozornos aj na tomto mieste. V prvom rade je to problematická analýza motivácie, resp. motiva ných príznakov, pretože absentuje spojenie medzi pomenúvate om a prezývkou. Vo viacerých príkladoch sa potom môžeme len domnieva o motiva ných príznakoch a výbere prezývky bez relevantných záverov. Ako konštatuje J. David (Jandová a kol., 2006, s. 45) internetové prezývky sa vyzna ujú zmenou identity a potla ením prirodzeného rodu nosite a prezývky – preferujú sa rodovo neutrálne (nezrete né) formy nickov. Rodová nezrete nos (resp. zámer autora o potla enie rodového príznaku) je zrejmá v e-mailových menách obsahujúcich predovšetkým prezývky nosite ov, nie krstné meno a priezvisko – pri priezvisku by došlo ku zmene rodu len trunkáciou prechy ovacej prípony -ová v ženskej podobe priezviska, nedošlo by však k rodovej neutralite. alším spolo ným bodom e-mailovej adresy a nicku je absencia matri nej praxe, iže relatívne jednotného nomina ného systému, ako je to napr. pri zákonnej regulácii tvorenia krstných mien. Napriek tomu však v tvorení e-mailových adries pôsobí na autora mena do ur itej miery autoregulácia, pretože e-mailová adresa funguje aj v oficiálnej komunikácii a preto iasto ne reprezentuje (charakterizuje) nosite a mena (adresy). Absolútna absencia matri nej praxe je typická pre tvorenie nickov (tak aj Jandová a kol., 2006, s. 49). Vyplýva to najmä z funk ného uplatnenia nicku v oblasti internetovej diskusie. Nosite (a zárove autor) nicku chce vä šinou utaji svoju identitu a aj forma nicku môže zodpoveda diskusnej skupine a iasto ne reprezentova jeho názory – v diskusiách (reakciách) na politické dianie sa objavujú nicky charakterizujúce odmietnutie politika alebo politických názorov – Antifico, Antihranol10, Leninko, KSS – Komunistická Svi a Slovenska, Nemam rad bolsevikov, Dobrydobrydobrykapitalista, „Súdruh“, Nástenkový tender... V erotickom chate sa objavujú nicky typu Prsatka, Nestydatka, Kozatice, Sexplayer, Playboy, Lolitka, Silák, Honey, Honeybaby... J. David pripomína paradox chatovej komunikácie, že pri používaní vulgarizmov v chatovej komunikácii je ú astník vylú ený správcom serveru, ale v nickoch sa 9 10 J. David je autorom kapitoly Nicky v komunikaci na WWW chatu v citovanej monografii E. Jandovej a kol. – eština na WWW chatu (2006). Prezývka Hranol pre R. Fica je zaužívaná medzi itate mi a diskutujúcimi napr. v denníku SME. Usta ad Albim vä šinou môžu uplat ova vulgarizmy bez obmedzení 11. Takéto nicky sa využívajú predovšetkým v erotických a zoznamovacích chatoch – Cock00, Festpichna, Herodespico, Mrdna18let, Mrdprdelka, Pod.si.zapichat, Xsoustman... (Jandová a kol., 2006, s. 65). Odlišnos ou nicku od e-mailovej adresy je najmä to, že nick musí by jedine ný len v danej diskusnej skupine, v danom chate. Jedine nos nicku však vyplýva len z presnej identifikácie pisate a reakcie a jeho diferenciácie vo i ostatným ú astníkom chatu. Obsahovo môžu by v chate rovnaké mená, musia sa však odlišova formálnou stavbou – J. David napr. upozor uje na nieko konásobný výskyt názvu Chelsea, ktorý „se objevil v následujících podobách: CHelssi, c.h.e.l.s.e.e., chelsie1, CHELSEA88.“ (Jandová a kol., 2006, s. 45). Formálne odlíšenie chatujúcich je podmienené základnými pravidlami chatu, ktoré zakazujú používanie rovnakých nickov dvom užívate om. Tento zákaz sa však týka len konkrétnej diskusnej skupiny, t. zn., že nick konkrétneho diskutujúceho sa môže vyskytnú v jednom chate, ale v inom chate môže tento nick uplatni iný užívate . Rozdielom medzi e-mailovou adresou a nickom je aj samotný nomina ný akt. Ako už bolo konštatované vyššie, majite e-mailovej adresy môže ma vopred priradenú podobu svojej elektronickej poštovej adresy (naj astejšie v oficiálnej podobe danej zamestnávate om). Vytvorenie súkromnej e-mailovej adresy sa približuje nomina nému procesu nicku – meno si volí užívate sám. Nomina ný proces nicku je úplne na rozhodnutí nosite a prezývky, pretože vstupom do chatu je komunikujúci povinný jednozna ne sa identifikova a odlíši sa od ostatných komunikujúcich. Preto ide (takmer) vždy o autonomina ný proces. Vo ba nicku sa vyzna uje kreativitou a astou slovnou hrou, ktorá býva ocenená aj samotnými užívate mi chatu. V diskusných fórach sa priamo oce ujú (kladne alebo kriticky) nositelia nickov, prípadne sa hodnotia nicky iných užívate ov o ktorých sa hovorí ako o „tretích osobách“. Motiva nými faktormi nickov môžu by pod a J. Davida antroponymá vo všetkých podobách (krstné mená, priezviská, hypokoristiká, prezývky at .) vrátane rôznych diferen ných apendixov, toponymá (naj astejšie ako lokalizácia, bližšia charakteristika chatujúceho), ojkonymá (Ivancice, Ceske-budejovice, San_Francisco), etnonymá (Slowak, Cech, Czech), chrématonymá (BMW, MIG). Iné motiva né faktory (okrem antroponým) sa dostávajú do nickov procesom transonymizácie, prípadne onymickej derivácie a pri takto motivovaných nickoch sa ve mi asto stiera rodová príslušnos nosite a prezývky. Strata spojenia medzi pomenúvate om a zárove užívate om prezývky (e-mailovej adresy alebo nicku) a formou prezývky znemož uje presnú identifikáciu 11 Niektorí správcovia serverov obmedzujú aj vulgarizmy v nickoch už v pravidlách komunikácie a v pravidlách výberu nicku. 178 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích motivácie prezývky. V mnohých prípadoch sa výskumník môže len domnieva o motiva ných príznakoch – v niektorých prípadoch je to úplne nemožné – J. David uvádza príklad nicku Dablice (a jeho viacero foriem – d.a.b.l.i.c.e., d.a.b.l.i.c.e.. 12, dab.li.c.e, dablic-e, DABLICE... – Jandová a kol., 2006, s. 46). Motiváciou nicku mohlo by apelatívum diablica ( áblice) alebo toponymum áblice. Jediným bližšie špecifickujúcim kritériom by mohol by komunika ný kontext využitia nicku – ak by išlo o erotický chat, motiváciou by malo by apelatívum. V závere možno zhrnú , že globalizácia sveta v aka internetu umožnila vzniknú novým druhom a formám mien, ktorých atribúty sp ajú všetky požiadavky kladené na vlastné mená a nosite ov tieto mená presne individualizujú, diferencujú a lokalizujú. E-mailové adresy zárove predstavujú jediné vlastné mená, ktoré nepodliehajú výnimkám v mikroštruktúrnych vz ahoch, akými sú onymická synonymia, onymická polysémia, i onymická homonymia. 12 Rozdielom sa stala jedna bodka na konci nicku! Usta ad Albim Resume The presented study focuses on two types of proper nouns – names that represent email addresses and nick names used in chat communication. By means of internet, world globalization led to creation of new proper names forms – in the presented paper we analyze motivation factors and processes of forming these proper nouns. The analysis of nick names and email addresses characteristics led to conclusion, that email addresses are the only proper nouns by which onymic synonymy, onymic polysemy or onymic homonymy cannot appear. 180 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Literatura GREŠKOVÁ, L. 2009. Motivácia mien v e-mailových adresách. Rigorózna práca. Banská Bystrica : Fakulta humanitných vied UMB, 2009, 78 rkp. s. JANDOVÁ, E. a kol. 2006. eština na WWW chatu. 1. vyd. Ostrava : Ostravská univerzita v Ostrav , Filozofická fakulta, 2006. 264 s. ISBN 80-7368-253-2. KRŠKO, J. 2000. Sociálno-psychologické aspekty pomenovania. In: Vlastné mená v jazyku a spolo nosti. Zborník referátov zo 14. slovenskej onomastickej konferencie, Banská Bystrica 6.-8. 7. 2000. Zost. J. Krško – M. Majtán. Bratislava – Banská Bystrica : Jazykovedný ústav . Štúra SAV – Fakulta humanitných vied UMB v Banskej Bystrici, 2000, s. 75-84. ISBN 80-8055-429-3. KRŠKO, J. 2001. Frekvencia rodných mien na Slovensku. In: Slovenská re , ro . 66, 2001, . 1, s. 14-25. KRŠKO, J. 2002. Mikroštruktúrne vz ahy v onymii. In: Slovenská re , 67, 2002, . 3, s. 142-152. PATRÁŠ , V. 2000. „Niky v chate“ (Poh ad na internetovské prezývky cez okienko sociolingvistiky). In: Vlastné mená v jazyku a spolo nosti. Zborník referátov zo 14. slovenskej onomastickej konferencie, Banská Bystrica 6.-8. 7. 2000. Zost. J. Krško – M. Majtán. Bratislava – Banská Bystrica : Jazykovedný ústav . Štúra SAV – Fakulta humanitných vied UMB v Banskej Bystrici, 2000, s. 209-221. ISBN 80-8055-429-3. ŠRÁMEK, R. 1999. Úvod do obecné onomastiky. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1999. 191 s. ISBN 80-210-2027-X. WACHTARCZYKOVÁ, J. 2000. Virtuálna identita udí na internete a ich mená. In: Vlastné mená v jazyku a spolo nosti. Zborník referátov zo 14. slovenskej onomastickej konferencie, Banská Bystrica 6.-8. 7. 2000. Zost. J. Krško – M. Majtán. Bratislava – Banská Bystrica : Jazykovedný ústav . Štúra SAV – Fakulta humanitných vied UMB v Banskej Bystrici, 2000, s. 223-230. ISBN 808055-429-3. Internetové zdroje: http://www.jazykove.sk/index.php?id=141 http://slovniky.juls.savba.sk/ Usta ad Albim — ». (Pták se m že nau it létat – nikoli želva) r a L en d lov á H. Skovoroda , , », 1774 Do Sborníku v novanému panu profesoru Ji ímu Marvanovi k jeho 70.narozeninám jsem p ed ti lety p ispívala krátkým p ísp vkem o mikrojazycích, zejména pak rusínštin karpatského areálu. Zájem o rusínštinu nejen tohoto regionu, ale o všechny její variety, v etn tzv. ba vanoruštiny (vojvodinské rusínštiny), máme s panem profesorem spole ný a v tomto zamyšlení si jí op t alespo letmo dotknu. Jestliže lov k sáhne po monografiích i jednotlivých studiích prof. Marvana, pak lze bezesporu ekávat, že kreativita intelektu a ducha J. Marvana ho nenechá na pokoji, a bude ho nutit pohroužit se do jeho odborných statí hloub ji, nebo tyto práce se vyzna ují jak obšírnou lingvistickou erudicí, tak i neot elými metodologickými p ístupy ke zkoumané problematice a v neposlední ad nezvyklým citem pro dobový stav toho kterého jazyka. Jeho práce – myšlenkov – hluboké, lingvisticky kultivované, mnohdy popírající tradi ní tvrzení, – vycházejí nejen ze snahy o zdokonalování toho, co je již dávno fixováno a postulováno v n kterých oblastech slavistiky a lingvistiky obecn , ale i z aktuálních jazykových pot eb; jazyk je zde usouvztaž ován se složitými procesy v soustav sociolingvistiky, ekolingvistiky, ekoetnolingvistiky apod.. J. Marvan p istupuje ke každému, by po etním zastoupením sebemenšímu i již zcela vym elému jazyku jako k živému organizmu (viz jeho v decké aktivity ohledn lašštiny, kašubštiny, lužické srbštiny, prušštiny aj.) , který nejenže nese duch a esenci každého národa (etnika) a deklaruje jeho starou i novou kulturu, ale i jako d ležitý lánek, jehož p ípadným zánikem je deformováno komplexní nazírání jazykového soukolí jakožto celku (viz nebezpe í zániku tzv. mikrojazyk i ohrožování autonomity jednoho jazyka jiným, který vystupuje jako jazyk nad azený). V projekci na rusínštinu, rusínství, tzv. rusínskou otázku na Zakarpatí, bohužel, takovýto p ístup zatím chybí. Vážným problémem celé Ukrajiny je nezavršenost procesu formování ukrajinského politického národa. A rusínský problém lze nahlížet jako ur itý p íklad tohoto obecn existujícícho problému. Historická zkušenost ukazuje, že jakékoli pokusy vnutit lidem násilím jiné etnonárodní v domí oproti 182 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích tomu, které si již sami zformovali, nutn vyvolává otev ený i skrytý odpor. Jestliže tedy ást obyvatel Zakarpatí u inila sv j výb r ve prosp ch uv dom ní si svého rusínství, pak ji nelze žádnými zákazy donutit vzdát se této volby. Každý ob an má právo se individuáln rozhodnout, k jakému etnosu p ináleží, a toto právo je jedním z hlavních rys demokratické spole nosti. Pro v dce tak zde vzniká velký prostor k d kladnému studiu fenoménu rusínství s cílem argumentovan vymezit charakter tohoto specifického etnokulturního spole enství. Jen za len ní široké sféry etnolog , lingvist , kulturolog , historik , etnopsycholog , etnopolitolog , sociolog a dalších odborník dovolí vyjevit tuto problematiku v celé její rozli nosti a vypracovat v d sledku plodných v deckých diskusí jednotnou pozici ve vztahu k reáln existujícímu fenoménu rusínství. Vážený a milý pane profesore, z celého srdce Vám p edn p eji mnoho zdraví a i nadále neutuchající zájem o Slovo v ekosystému každého jazyka. Resume ísp vek vyzdvihuje nejd ležit jší aspekty v decké osobnosti prof. Ji ího Marvana. Jeho práce (monografie i odborné studie) – myšlenkov hluboké, lingvisticky kultivované, mnohdy popírající tradi ní tvrzení, – vycházejí nejen ze snahy o zdokonalování toho, co je již dávno fixováno a postulováno v n kterých oblastech slavistiky a lingvistiky obecn , ale i z aktuálních jazykových pot eb; jazyk je zde usouvztaž ován se složitými procesy v soustav sociolingvistiky, ekolingvistiky, ekoetnolingvistiky apod.. Autorka p ísp vku též poukazuje na mikrojazyky, zejména rusínštinu karpatského areálu jakožto na objekt spole ného zájmu s prof. J. Marvanem. The paper underlines the most important aspects of the scholarly profile of Professor Ji í Marvan. His work (monographs and scholarly studies) – intellectually deep, linguistically refined, sometimes denying traditional statements – starts not only from his effort to improve what has already been fixed and postulated a long time ago in some fields of Slavistics and linguistics in general but also from actual language needs; language is interrelated there with complicated processes in the systems of sociolinguistics, eco-linguistics, eco-ethno-linguistics etc. The author of the paper also points out micro-languages, especially Ruthenian of the Carpathian areal as the object of the common interest with Professor Marvan. Usta ad Albim K didaktickým aspekt m jednojazy né výuky eštiny jako cizího jazyka J itk a L uk áš ov á V didaktice cizích jazyk se stále hledá ideální, asov nejp ístupn jší postup studia/výuky cizího jazyka, která by v ideálním p ípad byla tvo ena návaznými strukturními znalostmi jazyka, ovládáním metajazyka (znalosti o jazyce), interkulturních kompetencí, um ním vycházet p i komunikaci z p edchozích znalostí a zkušeností a která by byla završena dovedností studenta používat tyto kompetence v praxi. Možná že pro ur ité skupiny student m žeme najít odpov na optimální didaktické postupy v jednojazy né výuce. Pod pojmem jednojazy ná výuka rozumíme výuku cizího jazyka bez zprost edkovacího jazyka. Tedy výuku cizího jazyka, p i níž veškeré výukové i u ební aktivity probíhají pouze v cílovém, studovaném jazyce. V metodice eštiny pro cizince je zvykem používat termín „výuka bez zprost edkovacího jazyka“, anglická metodika cizích jazyk používá k tomuto ozna ení nej ast ji zkratky L1 a L2 (Language 1, Language 2), v n mecké metodice nacházíme termín Einsprachigkeit, tedy jednojazy nost, polská metodika pracuje obvykle s termínem „j zyk po rodkuj cy“. Sama jsem se výukou cizích jazyk bez zprost edkovacího jazyka za ala zabývat poté, co jsem kolik let pracovala s jazykov smíšenými skupinami dosp lých student vyu ovala jsem eštinu pro cizince, na univerzit eštiny pro cizince a i mimo ni, ve víceúrov ových kurzech (tj. v kurzech fungujících na principu malot ídní školy – do jedné skupiny chodí studenti s r znou úrovní znalostí jazyka). V jedné skupin jsem se tedy setkávala s n kolika výchozími jazyky a r znými úrovn mi jazykových kompetencí v eštin jako cizím jazyce. Výchozími jazyky (tj. mate skými jazyky) student -cizinc Západo eské univerzity v Plzni obvykle jsou uzbe tina, ture tina, vietnamština, b loruština, ruština, ukrajinština. P estože se jedná o univerzitní studenty, mají za sebou r znou úrove specializace ve vzd lání, stejn tak se liší jejich dovednosti v používání jazykových kompetencí, ových dovedností, komunika ních strategií atd. V takto heterogenních skupinách nep ichází tedy rozhodn v úvahu možnost používání kteréhokoli mate ského jazyka student . Nelze používat ani angli tinu jako zprost edkovací jazyk – u Asiat bývá úrove znalostí angli tiny velmi špatná nebo natolik foneticky deformovaná, že je její používání ztráta asu, navíc ostatní studenti ve skupin mluví lépe rusky1. Proto se – už jen kv li zamezení pocitu diskriminace – v t chto podmínkách jako nejvhodn jší jeví používání eštiny. Stejný 1 Mohlo by se zdát, že se na tomto míst nabízí možnost porovnávání slovanských jazyk nebo využití principu analogie mezi slovanskými jazyky, ale rusky (nebo rusky na dostate vysoké úrovni) nemluví celá skupina... 184 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích názor nacházíme u Lídy Holé v lánku Zprost edkovací jazyk v hodinách eštiny pro cizince – ano, i ne?2. L. Holá zd raz uje psychologické aspekty p i st ídání jazyk studenta vy erpává – student se nenaladí pouze na – zm na jazyka podle Holé eštinu a neustále musí rozlišovat, kterým jazykem, tj. studovaným, nebo zprost edkujícím, na n j vyu ující mluví (pomi me nyní fakt, že by úrove jazykových kompetencí vyu ujících nemusela být pro výuku jiného cizího jazyka dostate ná). Mluvit pouze esky nutí studenta více p emýšlet v eštin , a podle mého názoru zásadním zp sobem ovliv uje a rozvíjí studentovy strategie odvozování význam slov, sledování analogií v jazyce, dedukce, kompenzace jazykového deficitu. Nehled na to, že si student p i používání cizího jazyka ast ji a snáze uv domuje sv j úsp ch v komunikaci, což p sobí motiva . L. Holá zd raz uje i prestiž eštiny jako „prost edku spolehlivé komunikace“. Podle našeho názoru však u itel tím, že nepoužívá pouze vyu ovaný/studovaný jazyk, p edevším ukazuje, že není schopen dostate dob e pracovat s p izp sobováním používaných jazykových prost edk úrovni svých student . Z p edchozích post eh je z ejmé, že jednojazy ná výuka cizího jazyka klade jak na studenta, tak na vyu ujícího vyšší nároky než výuka se zprost edkovacím jazykem. U studenta musíme edpokládat, že je zvyklý u it se cizí jazyky, tj. že ovládá pot ebné komunika ní strategie (odvozování význam slov, kompenzace deficitu, kontextový odhad apod.) na takové úrovni, aby bylo možné se v daném jazyce domluvit. Vyu ující na druhou stranu musí být schopen v maximální možné mí e vycházet vst íc studentovým individuálním pot ebám, a p esto výuku p izp sobit tak, aby byla pro všechny studenty ve skupin srozumitelná a p ínosná, ideáln i bez ohledu na jejich mate ský jazyk a výchozí kulturu - a toto vše v situaci, kdy jsme ochuzeni o možnost srovnávání jazykových prost edk . Položme si nyní otázku, pro které skupiny student a ve které fázi studia jazyka nebo jeho výuky je vhodné zavést výuku bez zprost edkovacího jazyka. Ze zkušenosti mohu íct, že je snazší pracovat jednojazy se skupinami student , kte í se eštinu pot ebují v práci nebo ke studiu (cht jí tedy dosáhnout úrovn alespo B1 nebo B2 podle SERR). Pro turisty, manažery a další zájemce, kte í se cht jí pouze jednoduše, a p edevším rychle dorozum t, a jejichž cílem je tedy dosáhnout pr lomové úrovn A1, m že být jednojazy ná výuka pom rn demotivující kv li své asové náro nosti a zat žující kv li nutnosti ovládání všech výše zmi ovaných komunika ních strategií. Ve skupinách student , kte í jsou motivováni v novat se eštin hloub ji, se ale jednojazy ný ístup k výuce jeví jako jeden z nejp ístupn jších a odpovídajících sou asné nejpoužívan jší metod ve výuce cizích jazyk , metod komunika ní. Jedním z jejích hlavních p ínos je p edevším fakt, že 2 HOLÁ, Lída. Zprost edkovací jazyk v hodinách eštiny pro cizince – ano i ne? In: Sborník p ednášek Asociace itel eštiny jako cizího jazyka 2003 – 2005. Praha: Akropolis, 2005. Usta ad Albim tato metoda ve velké mí e vychází vst íc komunika ním pot ebám student a její propojení s výukou bez zprost edkovacího jazyka je tak více než p irozené.3 Jako obtížn jší se však jeví odpov na otázku, ve které fázi výuky dosp lých s jednojazy nou výukou za ít. Na tomto míst si op t musíme uv domit, jaké máme v kurzu studenty a jaké jsou jejich pot eby: jsou-li (v bec) zvyklí studovat cizí jazyky, jsou-li na jednojazy nou výuku zvyklí z p edchozích zkušeností se studiem cizích jazyk , tj. ovládají-li komunika ní strategie nutné k dorozum ní se pomocí jednoho jazyka, jaký je ú el jejich studia, jaké jsou jazykové pot eby student po ukon ení daného kurzu, je-li práv používání jednoho jazyka v dané skupin /form kurzu motivující a funk ní. Po uvážení všech t chto faktor výsledk m žeme jednak na základ zkušeností, jednak na základ provedeného dotazníkového šet ení mezi 58 dosp lými studenty cizích jazyk íci, že studenti vyžadují jednojazy nou výuku od chvíle, kdy jsou schopni porozum t jednoduchým gramatickým výklad m v cizím jazyce, eno jazykem SERR, p ibližn od dosažení úrovn A1. ležité je také po adí studovaného cizího jazyka. Jedná-li se o první cizí jazyk, a studenti proto ješt neovládají v dostate né mí e všechny komunika ní strategie, vyžaduje 78 % student výuku v obou jazycích, tj. mate ském/zprost edkovacím i cizím. Jestliže ale studenti studují druhý nebo další cizí jazyk, cht jí op t v 78 % p ípad , aby výuka probíhala bez zprost edkovacího jazyka už od samého za átku a aby se mate ský/zprost edkovací jazyk používal výhradn v p ípadech, kdy užití cizího jazyka brání porozum ní a již byly vy erpány všechny strategie vedoucí k vysv tlení daného jevu. Zamysleme se te jednotlivých nad tím, jak jednojazy nost ve výuce cizích jazyk ovliv uje rozvoj 4 ových dovedností. Problémy bychom mohli o ekávat v neporozum ní zadání úlohy. edpokládejme však, že i studenti jsou již zkušení a chápou, co se od nich v daném typu úlohy ekává 5. Obecn lze íct, že jak p i recepci, tak p i produkci zamezuje jednojazy ný p ístup k výuce 3 Na tomto míst však nelze nezmínit i jedno podstatné negativum komunika ní metody, a to fakt, že vyu ující cizích jazyk asto pod vlivem nepochopení myšlenek SERR a z ejm také pod vlivem angli tiny jako prvního cizího jazyka kladou v první fázi výuky jazyka d raz p edevším na rychlé dorozum ní se, tedy na funkci, a ne správnost i vhodnost užití jazykových prost edk . Toto pojetí však p edstavuje ve slovanských jazycích pom rn velké úskalí a ve všech fázích studia negativn ovliv uje hloubku znalostí a preciznost, vhodnost a funk nost užívání jazykových prost edk v cizím jazyce. 4 U vyu ujícího nebudeme p edpokládat žádnou ovou vadu ani specifickou poruchu u ení. 5 Nejde nám o uleh ení si výchozí situace, ale naše zkušenosti potvrzují, že studenti si velmi rychle zvyknou na výukový styl vyu ujícího a zadanou úlohu, která mohla napoprvé init student m obtíže, studenti p i druhém 186 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích epínání kód mezi jazyka (snižuje se tak interference) a nutí k formulaci myšlenek ve studovaném jazyce, v eštin . Z hlediska rozvoje poslechových dovedností má používání jednoho jazyka ve výuce cizího jazyka výhradn pozitivní vliv. Rodilý mluv í p edstavuje pro studenty ový vzor, jeho výslovnost a stálá p ítomnost studovaného jazyka v komunika ní u ební situaci: pomáhá zlepšovat vnímání a rozlišování odlišných foném , pozitivn ovliv uje jak slovní, tak v tný p ízvuk, pomáhá student m rychleji rozlišovat v tných melodií a intona ních konstrukcí. Jako jediný možný problém spojenými s rozvojem poslechých dovedností zmi me užívání kterých znak interdialektu nebo dialektu. Vyu ující by m li používat standardní melodické vzorce eštiny, ale v mnoha p ípadech si svou odchylku od normy ve fonetické rovin jazyka neuv domují. i rozvoji ové dovednosti tení pomáhá užívání jednoho jazyka: rychlejší aktivizaci slovní zásoby studovaného jazyka, rozvoji dovednosti globálního tení – studenti rychleji nacházejí klí ová slova v textu6, rozvoji selektivního tení spojeného s rozvojem kontextového odhadu, vyvozování význam na základ kontextu a analogie, zamyšlení nad slovotvorným základem slov7, v závislosti na úrovni znalosti jazyka poukazovat na p íslušnost k útvar m národního jazyka, na stylovou vrstvu, pop . na znaky funk ní stylu. Na vyšších úrovních znalosti jazyka porovnání s mate štinou obvykle zdržuje, nehled na to, že v mnoha p ípadech, nap . v p ípad frazeologism , neexistuje v mate ském jazyce student obdobný jazykový ekvivalent. Studenti také obvykle nikdy takto o svém rodném jazyce nep emýšleli a p ítomnost dvou jazyk je matoucí, pop . dokonce zdržuje. i hodnocení psaní se opakují veškeré strategie práce se slovním významem, které jsme zmi ovali u tení. Jednojazy ná výuka ale vyžaduje um ní tyto strategie používat. Za nejv tší ínos lze rozhodn považovat urychlení vyhledávání slov v mentálním slovníku, pop . dovednost experimentovat a vytvá et slova vlastní, pokud selže možnost opisu významu slova. setkání bez problém splní. Uv domme si také, že porozum ní zadáním cvi ení je jednou z p edpokládaných komunika ních strategií, tedy podmínek umož ujících používání jednojazy nosti ve výuce. Toto ale p edpokládá cílenou práci vyu ujícího zam enou mj. na hlubší znalost syntaktických pravidel eštiny. 7 Tato dovenost vyžaduje od vyu ujícího dobré znalosti slovotvorby a lexikologie. 6 Usta ad Albim Z hlediska rozvoje ové dovednosti mluvení se díky práci s jedním jazykem p i samostatném ústním projevu rychleji aktivizuje slovní zásoba a napomáhá srozumitelnosti vyjád ení, rychleji se vybavují vhodné gramatické struktury, pop . stylov vhodná vyjád ení. Studenti vždy zd raz ují jistotu v používání asto užívaných, upevn ných jazykových struktur a aktivní slovní zásoby. Potvrzení pro naše zjišt ní nacházíme i u Denisy Bordag: ve svém výzkumu došla k záv ru, že ím siln ji jsou propojeny jednotky cizího jazyka (L2) mezi sebou, tím snáze a plynuleji probíhá produkce v cizím jazyce (L2). Mohli bychom uvést i vliv na lepší srozumitelnost projevu díky mluvnímu vzoru rodilého mluv ího, ale ze zkušenosti víme, že toto je individuální u každého studenta a závisí to na jeho schopnostech a jeho výchozím jazyce. P i mluvení v interakci se, pokud je student zvyklý pracovat jen s jedním cizím jazykem, rozvíjí dovednost porozum ní, výrazn se zvyšuje rychlost formulace sd lení (nedochází k p epínání jazykového kódu) a studenti ovládají širší rejst ík strategií zprost edkování význam neznámých slov (a to jak pochopení významu slova, tak jeho vysv tlování). U každé dovednosti má jednojazy nost vliv na rychlost recepce i produkce, nespecifikovatelnou stává podle mého názoru míra a p esnost porozum ní, v domá práce se stylovou vrstvou a znalost íslušnosti slova k útvar m národního jazyka. Za obecné nedostatky vyplývající z používání jednoho jazyka ve výuce jazyka cizího lze považovat nep esnost porozum ní významu slov, neodhalitelné nevhodné zapojení významu slova do mentálních model a sítí, nedostate rozvinutou dovednost kompenzace jazykového deficitu, neodhalení interference z jiných jazyk , studentovu neznalost vhodných struktur – gramatických, stylov -textové normy apod., tedy faktory, které p sobí demotiva . 188 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Jednojazy nost a její vliv na jazykové roviny (nácvik jazykových prost edk ) 8 V p edchozí ásti jsme se zabývali porovnáním n kterých pozitiv a negativ výuky cizího jazyka bez jazyka zprost edkujícího a zd raz ovali jsme p edevším pozitiva zvoleného jednojazy ného p ístupu. Stru jsme také p edstavili výsledky dotazníkového šet ení, z n hož vyplynulo, že studenti sami ve velké mí e preferují výuku cizího jazyka bez jazyka zprost edkujícího, ovšem krom po átku studia prvního cizího jazyka. Studium cizího jazyka se totiž opírá o znalosti a dovednosti získané v jazyce mate ském. Znalosti a dovednosti mate ského/zprost edkujícího jazyka ovládaného na vysoké úrovni tedy zásadní m rou ovliv ují pohled na u ení se cizím jazyk m, proto je velmi d ležité, jakou míru znalosti metajazyka a které konkrétní komunika ní strategie, jsou-li pozitivn p enositelné na cizí jazyk, si s sebou uživatel jazyka z výuky mate ského jazyka nese jako výbavu pro své studium cizích jazyk . Ideální recept pro namíchání pom cizího a mate ského jazyka se ve výuce za áte ník hledá již dlouho a domníváme se, že s ohledem na rozsah lánku jej zde nem žeme více rozpracovat. 8 Komentá k tabulce: konkrétní didaktické postupy vhodné k prací se slovní zásobou lze nalézt v lánku L. Holé Zprost edkovací jazyk – ano, i ne?, gramatickou rovinou se zabývaly S. Škodová a B. Štindlová v lánku Možnosti výuky gramatiky bez zprost edkovacího jazyka. Usta ad Albim Proto na tomto míst jen okrajov p edstavíme dva p ístupy k postavení mate ského/zprost edkujícího jazyka ve výuce jazyka cizího. mecký didaktik Wolfgang Butzkamm rozpracoval svou teorii tzv. uv dom lé jednojazy nosti (die aufgeklärte Einsprachigkeit). Podle n j je nemožné nepracovat ve výuce cizího jazyka dvojjazy , protože díky mate skému nebo zprost edkovacímu jazyku dochází k opakování struktur a dvojitému porozum ní p i osvojování jazyka, a to porozum ní funkci, tj. významu (functional understanding / decoding) i struktu e použité jazykové jednotky, (structural understanding / codebreaking). Tuto teorii áste podporuje i eská neurolingvistka Denisa Bordag výsledky svých výzkum : „mentální lexikony jazyk nejsou striktn odd leny, jednotky mate ského a cizího jazyka jsou propojeny spoji, jimiž se aktivace ší í.“ 9 Proti Buckhammovi staví svou hypotézu „vstupu“ kalifornský lingvista Stephen Krashen. Jeho teorie se však vztahuje pouze k osvojování jazyka, nikoli k pr hu studia cizího jazyka. Podle této teorie se student zlepšuje a d lá pokroky v p irozeném po adí, když získá takový „vstup“ ze studovaného cizího jazyka, který je o krok dál, než je sou asný stav studentových jazykových kompetencí. Proto není t eba se rolí zprost edkujícího/mate ského jazyka zabývat. Zajímavé post ehy p ináší porovnání s propracovanou didaktikou ruštiny jako cizího jazyka, tedy s didaktikou slovanských jazyk . Josef Veselý zastává názor, že p ítomnost mate ského jazyka v hodinách jazyka cizího je žádoucí a je podložená jednak psychologicky 10, jednak tzv. principem uv dom losti, tj. plným pochopením probírané látky – zde nacházíme sty né body mezi didaktikou slovanských a germánských jazyk . M žeme tedy mluvit o metadidaktice cizích jazyk , kterou navrhuje R. Chod ra. Ze všech p edchozích fakt je z ejmé, že užívání jednoho jazyka ve výuce klade vyšší nároky nejen na studenta, ale p edevším na vyu ujícího. Vyu ující musí být dostate zkušený, aby se dokázal vyrovnat s faktem, že ve výuce nemá p esnou zp tnou vazbu (jak v kontrole porozum ní jazykovým prost edk m, tak kulturním vzorc m), nem že používat p eklad jako kontrolu, zadání n kterých úloh vyžaduje více asu (ale vzniká p irozená komunika ní situace), ejm více asu p i nepoužívání zprost edkujícího jazyka vyžaduje vysv tlování, pochopení a opakování zcela odlišných gramatických struktur (funkce a sémantika pád , druhy zájmen, na 9 http://www.google.cz/search?q=denisa+bordag+Interaction+of+L1+and+L2+Systems+at+the+Level+of+Grammati cal+Encoding%3A+Evidence+from+Picture+Naming&ie=utf-8&oe=utf8&aq=t&rls=org.mozilla:cs:official&client=firefox-a 10 V 10-12 letech je ukon eno osvojování mate štiny, lze tedy za ít s výukou cizího jazyka, slovy Chomského „dít je schopné vystav t gramatiku daného jazyka“. Tento mechanismus zaniká asi okolo 12 roku života, tehdy, když byl první jazyk zcela osvojen a byla ukon ena práce organismu nad tvorbou jazykového systému jako prost edku komunikace s okolím. 190 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích vyšších úrovních potom slovesný vid apod.). D ležité je uv domit si, že ve slovanském jazyce nelze nikdy rezignovat z gramatiky a u it gramatiku „zabalenou“ do všech ových dovedností. Nutná je promyšlená metodika, vždy je t eba více asu na p ípravy. Nemén d ležité je prezentovat jazyk na základ odborných znalostí vlastního jazyka – toto, a se to zdá banální – vyžaduje mnoho asu a zkušeností. Výuka bez zprost edkovacího jazyka vyžaduje mnohem hlubší znalost vlastního jazyka (v mém p ípad byla zkušenost s výukou lexikologie a morfologie na univerzit ). V neposlední ad musí tento zp sob výuky samotnému vyu ujícímu vyhovovat. Všechna tato obtížná místa jsou však vyvážena nejv tším p ínosem jednojazy né výuky, kterou je p irozenost komunikace. Všichni ú astníci komunikace spontánn používají, upev ují a rozši ují své komunika ní strategie a strategie používání ových dovedností. Sami studenti oce ují, že si odvyknou od p epínání kódu a po ur ité dob se tak výrazn snižuje míra interference. Studenti si všimnou, že za ínají v cizím jazyce myslet (zlepšuje se dovednost používat jazykové prost edky), což je velmi motivující. Díky úsp chu se studenti u í rádi, své dovednosti a znalosti o jazyce v dom p enášejí na studium dalších cizích jazyk . O to se snažím používáním mezinárodní lingvistické terminologie – m že tak vzniknout pozitivní transfer pro studium dalších, zejména germánských a románských jazyk . Rozhodn však lze potvrdit, že možnost vést výuku jednojazy , bez zprost edkujícího jazyka je vymezena adou faktor : fází studia jazyka, po adím studovaného cizího jazyka, kompetencemi v používání komunika ních strategií, obtížností vysv tlení n kterých jazykových jev (gramatický rovina eštiny). Na výuku bez zprost edkujícího jazyka p ekvapiv nemá vliv íslušnost jazyk k jedné jazykové skupin , jak vyplynulo z našeho dotazníkového šet ení.11 Podstatná je ale také role tradice a zvyklostí v metodice cizích jazyk v prost edí,ze kterého studenti p icházejí. Díky p irozenosti komunika ní situace p i použití jednoho jazyka ve výuce se ale jazyk stává nejen prost edkem, ale i cílem komunikace. Stává se nositelem interkulturních informací, odrazem r zných sv student a jejich emocí. A emoce jsou d ležitou složkou motivace. Ale to bychom mluvili o ideálu… 11 Materiály jsou uloženy u autorky. Usta ad Albim Klí ová slova eština jako cizí jazyk – výuka bez zprost edkovacího jazyka – rozvíjení jazykových znalostí a dovedností – výuka dosp lých uživatel jazyka Czech as a foreign language – teaching only in L2 – developing language knowledge and skills – teaching of adult language users Resume The article deals with the problematics of teaching Czech as a foreign language for adult users (in language mixed groups) by using only L2. It is expected that students are familiar with Czech as a foreign language at higher levels of the language competence (Independent and Proficient User according to the CEFR). The article describes the advantage (a rush development of language skills, strategies of understanding and de/coding of the word-meaning, knowledge of metalanguage and international linguistic terminology) and disadvantage (inaccuracy of word-meaning and intercultural differences) of using only one language (L2) when teaching, within the context of language knowledge and language skills. Literaura BUTZKAMM, Wolfgang. Aufgeklärte Einsprachigkeit: Zur Entdogmatisierung der Methode im Fremdsprachenunterricht. Heidelberg: Quelle & Meyer. 2. Auflage 1978. BUTZKAMM, Wolfgang. We only learn language once: The role of the mother tongue in FL classrooms - death of a dogma. In: Language Learning Journal 28, 2003. s. 29-39. HOLÁ, Lída. Zprost edkovací jazyk v hodinách eštiny pro cizince– ano i ne? In: Sborník ednášek Asociace u itel eštiny jako cizího jazyka 2003 – 2005. Praha: Akropolis, 2005. HRDLI KA, Milan. Cizí jazyk eština. Praha: ISV, 2002. HENDRICH, Josef. Didaktika cizích jazyk . 1. vyd. Praha: SPN, 1988. CHOD RA, Radomír. Didaktika cizích jazyk : úvod do v dního oboru. 1. vyd. Praha: Academia, 2006. Kol. Spole ný evropský referen ní rámec pro jazyky. Jak se u íme jazyk m, jak je vyu ujeme a jak v jazycích hodnotíme. 1. vyd. Vydala : Univerzita Palackého v Olomouci, 2001. ŠKODOVÁ, Svatava; ŠTINDLOVÁ, Barbora: Možnosti výuky gramatiky bez zprost edkovacího jazyka. In: Písemné zkoušky a testy z (cizích) jazyk (a eštiny pro cizince). Pod brady: ÚJOP UK 2007; s. 110-118. 192 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích VESELÝ, Josef: Problematika vyu ování ruštin jako blízce p íbuznému jazyku. Praha: SPN, 1985. Internetové zdroje http://sdkrashen.com [online]. c2010 [cit. 2010-29-12]. Dostupné z WWW: <http://sdkrashen.com>. GIZI SKA - BARSZCZ, Jolanta . czanie j zyka obcego w zaj cia zintegrowane na przykladzie j zyka niemieckiego [online]. Strefa.pl. c2010 [cit. 2010-28-12].. Dostupné z WWW: <http://zsp2.strefa.pl/publikacje_%20Wlaczanie%20j%20%20obcego%20w%20zajecia%20zintegro wane.pdf>. Zprost edkovací jazyk v hodinách eštiny pro cizince - ano i ne?. In [online]. [s.l.] : [s.n.], c2006 [cit. 2010-28-12]. Dostupné z WWW: <http://www.czechstepbystep.cz/cz/prouc/index.htm>. BORDAG, Denisa Interaction of L1 and L2 systems at the level of grammatical encoding: evidence from picture naming.. In EUROSLA Yearbook 4 (2004) [online]. Amsterdam : Benjamins, 2004 [cit. 2010-27-12]. Dostupné z WWW: <http://www.unileipzig.de/~psyling/denisa/publ_abstracts/B2004Eurosla.html>. NEUNER, Gerhard. POLICY APPROACHES TO ENGLISH [online]. Strasbourg : Council of Europe, Strasbourg, 2002 [cit. 2010-29-12]. Dostupné z WWW: <http://www.coe.int/t/dg4/linguistic/Source/NeunerEN.pdf>. Usta ad Albim Profesor Ji í Marvan a jeho p tasedmdesátiny – nep tasedmdesátiny M ira N a ev a -M arv a nov á Jazyk v da – jedna z velkých v d po ádá výraz, slova… tvary v t … (R. Host, Sonety Aury, 45) Prof. Ji í Marvan pat í k t m osobnostem eské lingvistiky, které se t ší jedné nesmírn velké výhod – m ly možnost zažít a studovat u p edvále né generace eské lingvistiky v etn celé ady významných p edstavitel Pražského lingvistického kroužku. Další výhodou – našt stí už i pro nás – je skute nost, že tyto osobnosti m ly možnost onen nový a neot elý, tj. strukturalisticky pojatý p ístup k jazyku rozvíjet a p edávat dál i nám – lingvist m dalších generací na rozhraní v a na po átku nového tisíciletí. Kdybychom hledali, emu všemu se prof. Ji í Marvan v noval a v nuje, sotva bychom to mohli popsat jedním slovem. Na jedné stran jsou to obory bohemistiky, slavistiky a baltistiky s rozsáhlým po tem knih a publikací1, na druhé stran – obecn lingvistická problematika, ke které lze p adit i jeho evropeistická jazykov dná studia. Nejnov ji lze zde uvést i jeho poslední anglicky vydanou knihu Introducing Europe to Europeans through their language2, pojednávající o Evropském Lingvo-areálu (ELA), z níž se seznamujeme nejen s jazykovými euro-univerzáliemi, ale též se známou i neznámou jazykovou mapou sou asné Evropy a s celou stovkou jazyk . Marvanovy post ehy lingvisty a diplomata p inášejí hlubokou, ale varovnou myšlenku – jazyková Evropa je mnohém širší než jsou nejen hranice Evropské unie, ale i meze hlavních a v tšinou též státních evropských jazyk . Vedle Evropy makrojazyk , existuje i tzv. Evropa „druhá“, ale p edevším i Evropa „t etí“, jejichž n kolik desítek jazyk je dnes známo stále jen velmi úzkému kruhu odborník . V pohledu ješt širším a obecn lingvistickém Marvan tuto myšlenku rozvijí takto „… ím, že nikoliv jedna kultura a jeden jazyk, ale r znost kultur a jazyk je ten pravý poklad lidstva. … každé kulturní a jazykové prost edí 1 Viz nap . Bibliografii v publikaci Europeica, Slavica, Baltica. Ji ímu Marvanovi k 70.narozeninám. Praha: Národní knihovna R - Slovanská knihovna, 2007, 297-311. 2 Celý titul knihy je: Introducing Europe to Europeans through their language. One Europe for centuries – the Euro-Czech view. Prague: FF UK, School of Czech Studies, 2008. 194 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích edstavuje jedine nou hodnotu, tkvící v komunit jejích nositel , kte í v ní žijí a používají její jazyk nejen pro ú ely “praktické”, ale ve všech formách její existence“ (pro plné zn ní viz poznámku 3). A kone – na t etí stran Marvanovy jazykové p sobnosti je oblast restaurátorsko- vydavatelská – vzpome me si na dvojjazy né vydáni echo nosti V. J. Rosy (latinský reprint – München: Otto Sagner, 1983; anglický p eklad – Praha: Porta Prague, 1991) a oblast literárn vydavatelská, nap . vydání lašského básníka Ó. ysohorského nebo esko-australského lyrického barda R. Hosta (srov. motto). Vedle toho jako pr ez jeho jazykové znalosti a zkušenosti lingvisty vznikla i širší ve ejnosti adresovaná Brána jazykem otvíraná aneb O eštin sv tové (Praha: Academia, 2004). Ta si získala velkou tená skou p íze ješt d íve, než se objevila její knižní podoba ( ást z ní vyšla v Melbourne, srov. Marvan J., Ianua… 1984/1990, posléze vycházela jako pokra ování melbournské Ianuy na stránkách Literárních novin v letech 1993-1994). Po svém kompletním knižním vydání vedla po kolika m síc seznam nejprodávan jších knih nakladatelství eské akademie v d – Academia. Ješt téhož roku tato publikace získala adu dalších uznání, mj. i první cenu rektora Univerzity J. Evangelisty Purkyn . Když mám tu est psát o našem jubilantovi, nemohu nezmínit n které mezní body jeho zajímavého a pestrého životopisu. Narodil se 28. ledna 1936 v Praze. Ve svém d tství se rodina st hovala – ást svého života zažil nejen v Praze, ale též na Vyso in ve Velkém Mezi lingvistu sluší, asto se rád chlubí, že to byla vlastn jeho eská „ í (jak se na “) a n kolik let i ve st edo eském Nymburce. Jeho raná láska k jazyk m ho dovedla již v jeho 12 letech k slavistice – tj. do pražského ruského gymnázia a v r. 1954 na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde vystudoval bohemistiku a ukrajinistiku. Svou první doktorskou práci obhájil z baltistiky. Mezi jeho u iteli na fakult , k nimž se ve vzpomínkách rád vrací, pat ili jednak významní eští bohemisté a slavisté jako Bohuslav Havránek, Vladimír Šmilauer, Václav Vážný, Karel Hausenblas, Milan Romportl, Karel Horálek, Josef Kurz, Radegast Parolek, Ivan Pa kevy , Orest Zilynskyj, Mikuláš Zatovka uk, J. B. apek, Karel Krej í, jednak namnoze sv toznámí obecní 4 lingvisté jako Vladimír Skali ka , Bohumil Trnka 5, Petr Sgall, Pavel Novák, Pavel Trost, Josef Vachek – s posledními dv ma ho pak spojovalo dlouholeté osobní p átelství. 3 „… I have learned to understand and believe that not one culture and one language, but the diversity of cultures and languages is the mankind's treasury which has the potential of unifying the world. … every cultural and linguistic environment conceals a unique value inherent to the community of people who live in it and use it not only for ‘practical’ reasons but in all aspects of their existence.“ (J. Marvan in Five Hundred …1996, 181, srov. též The International Who’s Who… 1981, 1230). 4 Své první st edoškolské setkání se Skali kou a jeho Typem eštiny popisuje Marvan ve své Brán Usta ad Albim Mezi jeho kolegy a asto doposud p átele, s nimiž sdílel na fakult svá studia, pat í ada lingvist , literát , básník , spisovatel , noviná , jako nap íklad Old ich Leška, Bohumil Zavadil, Jozef Genzor, Mykola Mušynka, Helena Jedli ková-Kurzová, Jan Lopatka, Andrej Stankovi , Antonín Brousek, Dobrava Benešová-Moldanová, Olga Hostovská-Castiello, Karel Štindl, Luboš Dobrovský, Ji í Gruša, Ji í Dienstbier, Karel Jezdinský, Ji í Hanák aj. Po krátkém u itelském pobytu v Trutnov J. Marvan nastupuje v r. 1960 do Odd lení staro eského slovníku v Ústavu pro jazyk eský SAV v Praze. Odtud si odnáší skv lé zkušenosti se starou i novou eštinou, které ve svém díle zúro il a stále zúro uje až doposud. V letech 1963 – 1967 z podn tu Bohuslava Havránka p sobí jako lektor eštiny na univerzit v Uppsale (a od r. 1965 i ve Stockholmu), kde zanechal adu svých žák -bohemist , mj. profesora slavistiky Svena Gustavssona, Michaela Sohlmana, dnes výkonného editele Nobelovy nadace aj. Po krátké aspirantu e u prof. Trosta v letech 1967-8 se st huje s rodinou do USA. V Americe p sobí na Portlandské univerzit v Oregonu, na Kalifornské univerzit – v Davisu a v Santa Barba e a na Pennsylvánské státní univerzit . Roku 1973 nastupuje na uvoln ný stolec (chair) jako profesor a vedoucí Katedry rusistiky na Monashov univerzit v Melbourne (Austrálie), kde p sobí až do roku 1992. Téhož roku se vrací zpátky do vlasti a zapojuje se do obnovení demokratických tradic nového posttotalitárního eska, zejména od r. 1993 v diplomatických službách. Od r. 1994 do r. 1998 p sobí v Athénách jako velvyslanec eské republiky v Helénské republice (tj. v ecku). „Americké“ a „australské“ období p sobení prof. Ji ího Marvana se vyzna uje r znými významnými momenty – mezi n pat í mj. ada zajímavých setkání, asto však i p átelství – nap . s Romanem Jakobsonem na Harvardu, s Alexandrem Isa enkem na Kalifornské univerzit v Los Angeles, s René Wellkem na Yalu, s Dmytrem yževským v Heidelbergu, Paulem Gardem v Aix-enProvence, Františkem Marešem a Josefem Vintrem ve Vídni. Je to období, kdy vznikají a jsou publikována jeho dv významná díla – Modern Lithuanian Declension. A Study of its Infrastructure (Ann Arbor: University of Michigan, 1978) a Prehistoric Slavic Contraction (University Park – London: The Pennsylvania University Press, 1979).6 na str. 311. 5 V zámo í svou vd nou vzpomínku na B. Trnku a J. Vachka vyjad uje propagací sv tového významu eské lingvistické tradice, nap . ve sborníku v novaném 50. výro í založení Pražského lingvistického kroužku (ed. L. Mat jka, Ann Arbor, 1976), srov. též Literatura, Marvan J., Two retrospects. 6 První z titul pat í k nejvýznamn jším litevským teoretickým gramatikám vydaným v USA, byl však ocen n teprve pozd ji, tj. po vzniku samostatné Litevské republiky litevskou v deckou obcí a vládou – za její publikaci a za celoživotní p ínos v oboru lituanistiky a baltistiky prof. Marvanovi r. 1997 ud lil Prezident A. Brazauskas Velkoknížecí ád prezidenta Litevské republiky. Za své polonistické zásluhy si zasloužil o n kolik let d íve i poctu 196 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích V Austrálii na Monashov univerzit v Melbourne vzniká díky n mu z p vodní Katedry rusistiky Katedra slovanských jazyk , kde studuje ada australských slavist . Mezi jeho p ední žáky a doktorandy z Austrálie pat í nap . Baiba Kangere, která léta vedla Katedru baltistiky na Stockholmské universit , Marko Pavlyshyn – nástupce prof. Marvana na Monashov slavistice, Millicent Vladiv-Glover, Jonathan E. M. Clarke aj. Vzácným p ekvapením pro n j bylo deset let po jeho odjezdu zpráva z Austrálie, že jeho jménem na Monashov universit byla pojmenována cena George Marvana pro vynikající studenty slavistiky (George Marvan Slavic Honours Prize – viz poznámku7). Jeho pr kopnický zájem o lingvoekologii8 dostal v Austrálii i zcela konkrétní rozm r i spíše výt žek – pé e o zachování a udržování mate ského jazyka u p edstavitel šesti slovanských a baltských národností v multikulturní Austrálii. Díky jeho iniciativ mohou od r. 1975 australští maturanti slovanského i baltského p vodu skládat maturitní a vstupní univerzitní zkoušku ze svého mate ského jazyka jakožto jazyka „cizího“. Takováto zkouška znamená nejen primát pro desítky maturant eského p vodu (mj. je to jediná maturita z eštiny na st edních školách v zahrani í), ale edevším do let 90. velkou vzpruhou – i ve sv tovém kontextu – pro takové jazyky jako ukrajinština, litevština a lotyština, které ve své vlastní zemi m ly být postupn vytla eny ruštinou. V r. 1990 byl prof. J. Marvan, mj. zásluhou svého fakultního kolegy, eského japanisty prof. J. V. Neustupného, zvolen za ádného lena, tj. „Fellow of The Australian Academy of Humanities (FAHA) 9“. Po návratu do vlasti v letech 1992-3 J. Marvan p sobí krátce v Ústavu slavistiky Karlovy University, v pr hu následujících p ti let se však v noval p ednostn zahrani ní politice a diplomacii. Roku 1993 nastupuje na Ministerstvo zahrani ních v cí jako vrchní ministerský rada, v r. 1994 se stává velvyslancem eské republiky v ecku. Po svém návratu se op t vrací k svému akademickému povolání (na Univerzit J.E. Purkyn od r. 1999), po ínaje absolvováním p íslušných eských ízení (doktorského, habilita ního a profesorského) – od r. 2001 je docentem a od r. 2006 profesorem na Filozofické fakult Karlovy university v Praze a na Kated e bohemistiky Pedagogické polské v decké ve ejnosti a rovn ž i polské vlády, když ho roku 1991 vyznamenal Lech Wal sa Zlatým k ížem prezidenta Polské republiky. 7 George Marvan Slavic Honours Prize. The Prize is offered by the Slavic Studies Program in honour of Professor George J Marvan, who was professor and chairman of the Department of Slavic Languages at Monash University between 1973 and 1993. Professor Marvan, a Prague linguist, has made a significant contribution to the development of the Slavic disciplines in Australia. In particular, he transformed the Department of Russian (established in 1962) into a Department of Slavic Languages at Monash University. The Prize is normally valued at $100 and is awarded to a student undertaking Fourth Year Honours in Slavic Studies. The prize is awarded on merit as attested by the student's academic record over the first semester of Honours study. The award will be made in July. (zdroj: http://arts.monash.edu.au/slavic/honours/index.php). 8 Srov. též Marvanova hesla pro Encyklopedický slovník eštiny, 2002, (viz v Literatu e Marvan J, Lingvoekologie a Marvan J., Zánik jazyka). 9 FAHA – len Australské academie pro Humanitní v dy, sídlící v Canbe e. Usta ad Albim fakulty Univerzity J. E. Purkyn v Ústí nad Labem. V Praze na filozofické fakult zakládá novou edici Acta slavica et baltica, zam enou na vývoj akademického dorostu, která ítá od dob svého založení r. 2004 již osm svazk . Mezi jeho n kdejší i sou asné žáky a doktorandy na pražské slavistice a baltistice pat í nap . doc. Ilja Lemeškin (lituanistika), dr. Inna Kalita (b lorusistika a rusistika), mgr. Bohdan Raj inec (ukrajinistika), mgr. Hana Va ková-Št íková (nordistika a slavistika), v Lotyšsku mgr. Viola B ri a (letonistika a bohemistika), dále bc. Michal Vaší ek (slovanská mikroingvistika, rusistika) aj. Marvanova jist první velká lingvistická láska – jeho eština p ináší i na ústecké kated e bohemistiky své vd né plody. Zcela unikátní i z didaktického hlediska je jeho u ebnice vývoje spisovného jazyka Cesty ke spisovné eštin – prvních tisíc let (800-1800), která se letos do ká svého vlastn již tvrtého vydání a která motivovala vydání speciálního sborníku 18 studentských p ísp vk jazykov dné mysli a tradici s titulem v novaných vzniku eské eština cestou necestou (800-1800). O ob ústecké publikace, tj. etn této studentské, je zájem jak ze stran eských univerzit, tak i ze zahrani í. Marvanovy p ednášky a seminá e z Vývoje jazyka, Vývoje spisovného jazyka, Funk ní morfologie, Historické mluvnice eštiny, dále z Tvarosloví slovesného vidu, Evropského kontextu eštiny a z Obecné lingvistiky, které rozhodn nelze obvinit z nudy i suchopárnosti, pat í podle slov samotných poslucha k tzv. „zlatému fondu“ již po adu ro ník zdejší bohemistiky, po ínaje r. 1999. Že je Marvan v sv t mate ského jazyka pro jeho studenty velkou motivací, dovolím si doložit následujícími n kolika studentskými odpov mi získanými v jedné z jeho anket: v ní na otázku Co je pro m eština? se m žeme do íst od student na ústecké bohemistice takové názory jako: „mate ština je naše prost edí …; je to znak naší identity, naší samostatnosti, znak vlastenectví, nezávislosti …; protože mate ština je všude kolem nás, ovliv uje nás a zušlech uje…; O eštinu je t eba pe ovat, i když není nutné se bránit podn icházejícím z okolního prost edí, nebo v Evrop .“ P itom m eština žije v „rodin “ evropských jazyk tak jako každý ech žije eština je zde, jak již víme z Marvanových lingvistických aktivit, jenom vzorem takovéhoto lingvoetického postoje i pro další stovku evropských „mate štin“. Pop ejme panu profesoru Marvanovi ješt hodn tv ích nápad , elánu, v deckých úsp ch a neutuchajícího i jemného citu pro humor, ješt hodn vnímavých, zaujatých a bystrých student , a ješt hodn dalších úsp šných, jazykov p emýšlejících žák , pro které v ta „studoval jsem u Marvana“ bude rovn ž znamenat „m l jsem to št stí být žákem profesora Ji ího Marvana“. 198 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Resume This contribution is dedicated to the 75th anniversary of Professor Ji í (George J.) Marvan, one of the prominent Czech linguists who represented for almost 30 years Czech language and Czech linguistic school in Sweden, USA and Australia. Soon after his return to his homeland in 1992 he joined diplomatic services as an Ambassador of the Czech Republic to Greece. Five years later he resumed his academic activites at the School of Slavic Studies at Charles and at the J. E. Purkyn University in Ústí nad Labem (North Bohemia). The purpose of this article is to describe some main moments of his life, important topics of his publications and 50 years long teaching experience. In his work, some of his views on language, languages and mother tongues are treated, as in his recent English book Introducing Europe Europeans through their language (see Literatura below) dealing with European Linguo-Area (ELA), euro-universals and with more than 100 euro-languages. Usta ad Albim Literatura eština cestou necestou (800-1800). (M. Tichý, V. Trpka, eds.), Ústí nad Labem: Univerzita J. E.Purkyn , Pedagogická fakulta, 2006. Europeica – Slavica – Baltica. Ji ímu Marvanovi k 70. narozeninám. Praha: Slovanská knihovna, 2007. Five Hundred Leaders of Influence. Washington: ABI, 5, 1996, 181-182. Host R., inohra slov. Mnichov: Poesie mimo domov, 1983. Kdo je kdo v eské republice, Praha: Agentura Kdo je kdo, 1998, 371-372. Kdo je kdo v eské slavistice, Praha: Národní knihovna. (na http://www.slaviste.cz/index.php) ysohorsky, Ó. Bard swojeho ludu/Euro-lašsky poeta – A Euro-Lachian poet/ The bard of his people (J. Marvan, ed.), Ostrava: Moravskoslezský kraj, 2009. ysohorsky Ó., Lašsko poezyja 1930-1977. (J. Marvan, P. Gan, eds.), Köln – Wien: Böhlau, 1988. Mali hrvatsko- eški biografski leksikon, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002, 60. Marvan J., Baltic and Indo-European Ergative. (Based on Professor Pavel Trost's pioneer work). – Lituanus (Chicago) 19, 1973, 31-38. (na http://www.lituanus.org/1973/73_1_04.htm) Marvan J., Brána jazykem otvíraná aneb o eštin sv tové. Praha: Academia, 2004. Marvan J., Cesty ke spisovné eštin . Prvních tisíc let (800-1800) — Malý pr vodce d jinami eské lingvoekologie. Universita Purkyniana Ustensis, Facultas Paedagogica, Cathedra doctrinae bohemisticae, Usst super Albea, MMVI (2006). Marvan J., eské stup ování. Slovanská podoba evropské universálie. Praha: Karolinum, 2008. Marvan, J. Ianua per linguam reserata, Melbourne: Monash University – Slavic Studies, 1984/1990. Marvan J., Introducing Europe to Europeans through their language. One Europe for centuries – the Euro-Czech view. Prague: FF UK, School of Czech Studies, 2008. Marvan. J., Jazykové milénium. Slovanská kontrakce a její eský zdroj. Praha: Academia, 2000. Marvan J., Lingvoekologie. – In: Encyklopedický slovník, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002, 252. 200 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Marvan J., National languages of post-socialist countries (Czech, Slovak, Polish, Ukrainian, Belorussian): Just means of communication or tools of revival? – In: Lexicography and Language Policy in Slavic Languages after 1989. (Radovan Lu , ed.) – Die Welt der Slaven, Sammelbände 14, München: Verlag Otto Sagner, 2002, 183-192. Marvan, J. Smrt velkého gramatika – Cžecho nost seu Gammatica Linguae Bohemicae. Melbourne: Monash University, 1990. Marvan, J. Two retrospects. – In: Sound, Sign and Meaning. Quinquagenary of the Prague Linguistic Circle. (L. Matejka, ed.), Ann Arbor: The University of Michigan, 1976. (= Michigan Slavic Contributions , No. 6), 238-248. Marvan J., Zánik jazyka. – In: Encyklopedický slovník, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002, 562563. Rosa V. J., Cžecho nost seu Grammatica Linguae Bohemicae, 1672. (ed..J. Marvan), München: Verlag Otto Sagner, 1983. Rosa V. J., Czech Grammar (Cžecho nost) 1672. (transl..G. Betts, J. Marvan), Prague: Porta Prague, 1991. Slonek J., eština pro tento sv t. – Lidové noviny, 5.8.2004. The International Who’s Who of Intellectuals, 2-3, Cambridge (England): IBC, 1230. Ve erka R., Biografickobliografické medailonky eských lingvist : bohemist a slavist . Brno: Masarykova Universita, 2007, 101-102. (na http://www.phil.muni.cz/linguistica/art/vecerka/vecmedailonky.pdf) Who’s Who of Australian Writers. Melbourne: Thorpe - National Centre for Australian Studies, 1991, 260, 347. Usta ad Albim mecká adjektivní kompozita a jejich eské sémantické ekvivalenty Pat r ik M it ter Synchronní konfronta ní popis lexikálních rovin dvou jazyk naráží na mnohé problémy. Ukazuje se totiž, že popis lexikální roviny jen jednoho jazyka je t žkým úkolem. Jako jedna z relativn sch dných možností konfrontace lexikálních rovin dvou jazyk se ukazuje zkoumání slovotvorn motivovaných lexikálních jednotek zkoumaných jazyk . Slovotvorná motivace je jedním z initel , které podstatným zp sobem p ispívají k vytvá ení systémových vztah ve slovní zásob . Takové zkoumání se musí orientovat na vnit ní organizaci slovotvorného systému v obou jazycích, hledat a odhalovat existující paralely pojmenování. P i zkoumání existence paralelních pojmenování vlastn zjiš ujeme, zda jsou slovotvorn motiva ní vztahy v obou jazycích symetrické nebo asymetrické. Tato asymetrie se m že realizovat trojjakým zp sobem: 1. Jako rozdíl v p íslušnosti lexikálních jednotek k motivované nebo nemotivované ásti slovní zásoby. Slovo v jazyce A je motivované, jeho sémantický ekvivalent v jazyce B je nemotivovaný a naopak. 2. Jako rozdíl ve zp sobu motivace. Sémanticky ekvivalentní slova jsou v obou jazycích slovotvorn motivovaná, ale zcela odlišným zp sobem. 3. Jako rozdíl ve slovotvorném postupu. Motiva ní východiska jsou v obou jazycích stejná, ale sémantickým ekvivalentem derivátu (D) v jazyce A je kompozitum (K) v jazyce B (srov. Furdík 1993, 142). Taková zkoumání jsou vhodná pro jazyky, které mají (relativn ) vysoké procento slovotvorn motivovaných lexikálních jednotek a nemusejí být p itom typologicky p íbuzné. K takové dvojici jazyk pat í i eština a n ina. Zatímco eština je svou morfologickou stavbou jazykem flektivním, ina p evážn syntetickým. Podle zjišt ní M. Dokulila (1962, 105) lze o sou asné eštin íci, že více než dv t etiny její slovní zásoby náleží k typu slovotvorn motivovaných, popisných slov. Srovnatelný údaj o sou asné n in , bohužel, nemáme k dispozici. Je však možné oprávn edpokládat, že podstatná ást její slovní zásoby je slovotvorn motivovaná, ale vzájemný vztah a distribuce jednotlivých typ motivovaných slov se od eštiny budou lišit. Podobná zkoumání se slovenskými ekvivalenty n kterých typ kompozit v ma arštin provedl J. Furdík.1 P estože jde o geneticky i typologicky rozdílné jazyky, ve slovotvorb jsou mezi nimi zna né paralely. Vl. Skali ka2 uvádí, že „pokud jsou… flexivn vyjád eny pádové koncovky – jak je 1 2 Viz Furdík, J.: Slovotvorná motivácia a jej jazykové funkcie. Levo a, Modrý Peter 1993, s. 139–163. Viz Skali ka, Vl.: Vývoj jazyka. Praha, SPN 1960, s. 100. 202 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích tomu v jazycích indoevropských – musí být odvozovací p ípony vyjád eny jinak, tj. aglutina .A tak se tvo ení slov ve flexivních jazycích neliší p íliš od tvo ení slov v jazycích aglutina ních.“ Slovenština a ma arština vykazují shodu v tom, že podstatná slovotvorn motivovaná. Stejn jako v n ást jejich slovní zásoby je in je i v ma arštin nejproduktivn jším slovotvorným postupem kompozice. Následující zkoumání jsme zam ili tak, aby jejich východiskem byla adjektivní kompozita n mecká a k nim byly uvád ny pojmenovací ekvivalenty (slovotvorn motivované nebo nemotivované) v eštin . Podle J. Furdíka jsou paralely mezi ob ma jazyky nejz eteln jší v p ípad t ch pojmenování, která mají spole né pojmenovací východisko. 3 Konfrontací lexikálních rovin n zabývá mj. Z. Dobrík. pojmenování v n 4 iny a slovenštiny se ve slovenské lingvistice v sou asnosti Na tato bádání chceme navázat konfronta ním studiem typologie in a eštin . Tato studie jedna je jednou z našich prvních v této oblasti. Podmínkou pro excerpci n meckých adjektivních kompozit byla jejich monosémie. Vybrali jsme kompozita domácí (tj. n mecká) a hybridní (tj. taková, která mají alespo jeden slovotvorný základ domácí). Neexcerpovali jsme tedy kompozita sestávající z cizích (tj. nen meckých slovotvorných základ , nebo by nebylo jasné, zda tato kompozita byla utvo ena v n in , i do ní byla už v této podob p ejata). U p ejímek z jiných jazyk je n kdy obtížné ur it, zda jsou slovotvorn motivované nebo ne, nebo p ejaté strukturní prvky nemusejí být domácími mluv ími dob e rozpoznány. P i uvád ní eských sémantických ekvivalent jsme se ídili t mito zásadami: 1) Pokud má eština více sémantických ekvivalent a je mezi nimi slovotvorn motivovaný výraz, dáváme mu p ednost p ed výrazem slovotvorn nemotivovaným. Stejn tak dáváme p ednost výrazu domácímu p ed výrazem p ejatým, nabízí-li eština takovéto ekvivalenty. Takovýto p ístup více zohled uje typologický profil eských pojmenování. 2) Existují-li v eštin sou asn v podob slovotvorn sémantické ekvivalenty v podob víceslovného pojmenování a motivovaného slova (derivátu, kompozita) a nejde-li p itom o termíny, up ednost ujeme v takovém p ípad v eštin slovotvorn kompozitum) p ed víceslovným pojmenováním. Pokud v eštin motivované slovo (derivát, existují ekvivalenty v podob kompozita i derivátu, dáváme p ednost kompozitu p ed derivátem, abychom postihli co možná nejp esn ji motiva ní symetrii mezi ob ma jazyky. mecká adjektivní kompozita se z hlediska slovn druhového charakteru svých slovotvorných základ t ídí na složeniny: a) s prvním slovotvorným základem adjektivním a druhým základem 3 4 Furdík, J.: Slovotvorná motivácia a jej jazyková funkcie. Levo a, Modrý Peter 1993, s. 161. Viz Dobrík, Z.: Jazyky v kontaktoch. Banská Bystrica, UMB 2007. Usta ad Albim adjektivním (p íp. se základem ve form participia I, event. participia II); b) s prvním slovotvorným základem substantivním a druhým základem adjektivním (p íp. se základem ve form participia I, event. participia II) a c) s prvním slovotvorným základem verbálním a druhým základem adjektivním (p íp. op t se základem ve form participia I, event. participia II). 5 V rámci složenin skupiny a) se z hlediska sémanticko-syntaktického rozlišují složeniny koordina ní a determina ní. Složeniny skupin b) a c) pat í výlu mezi determinativa. K této klasifikaci dopl ujeme ješt další typy, a to adjektiva s prvním komponentem numerálním a s prvním komponentem pronominálním, p emž druhý komponent je adjektivní (p íp. ve form participia I, event. participia II). Pro zkoumání sémantických ekvivalent n meckých adjektivních kompozit jsme vybrali 1000 meckých adjektivních složenin z dvoudílného mecko- eského slovníku Huga Siebenscheina. Podmínkou pro excerpci kompozit byla jejich monosémie. V souladu s jednotnou metodologií našeho zkoumání jsme excerpovali kompozita domácí (tj. n mecká) a hybridní (s jedním slovotvorným základem domácím, tj. nen meckým). Naším cílem bude zjistit, která pojmenování jsou v eštin sémanticky ekvivalentní k excerpovaným n meckých adjektivním kompozit m. Také nás zajímá, jaké typy eských pojmenování ze škály slovotvorn nemotivované výrazy – slovotvorn motivované výrazy (a v jejich rámci bu deriváty, nebo kompozita) – syntakticky motivované výrazy (a to bu ustálená víceslovná pojmenování, nebo volná syntagmata) odpovídají výše specifikovaným n meckým výraz m. i zkoumání 1000 excerpovaných n meckých složenin jsme dosp li k následujícím výsledk m: 1. Celkem 385 n meckým adjektivním kompozit m odpovídala v eštin pojmenování. I v p ípad adjektiv je patrné, že obsah, který n formou, pojmenovává víceslovná ina pojmenovává syntetickou eština v p evážné mí e formou analytickou. eskými ekvivalenty však tšinou byla volná syntagmata, nikoli ustálená slovní spojení. P evážnou ást volných syntagmat tvo ila spojení adverbia a jejího ídícího adjektiva (z hlediska sémanticko-syntaktického se tedy jedná o adverbiální determinaci), srov. nap . n m. allbekannt – . všeobecn známý, pln naložený, m. tiefbewegt – . hluboce dojatý, m.vollbeladen – . m. computergesteuert – . po íta ov ízený. V menší mí e se vyskytují opisy ve form adverbiálního ur ení, které sestávají z p edložkového pádu substantiva a jím rozvitého adjektiva, nap . n m. nacktarmig – nacktbeinig – . (s) holýma nohama, . (s) holýma rukama, m. dünnhalsig – . (s) tenkým krkem, m. m. dünnstimmig – .(s) tenkým hláskem apod. 5 Srov. Knaurs Grammatik der deutschen Sprache. Sprachsystem und Sprachgebrauch.Von L. Götze und W. B. Hess-Lüttich erarbeitet. München, Lexikolographisches Institut 1992, s. 312–314. 204 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Rovn ž adverbiální determinaci p edstavují syntagmata se substantivem ve funkci adverbiálního ur ení z etele. Jedná se o spojení, která jsou ekvivalenty n meckých kompozit s druhým komponentem -arm, -reich; srov. n m. fantasiearm – . chudý na fantazii, chudý na dusík, m. sauerstoffreich – . bohatý na kyslík, m. stickstoffarm – . m. vitaminreich – . bohatý na vitamíny. Pom rn z eteln vyprofilovanou skupinu p estavují eské ekvivalenty ve form volného syntagmatu vyjad ující objektovou determinaci. Základem takového syntagmatu je adjektivum, které zpravidla ur uje pád závislého substantiva, nap . n m. bildungsfördernd – . podporující vzd lání, m. verdauungsfördernd – . podporující zažívání, m. zuckerhaltig – . obsahující cukr, m. weltumspannend – . obepínající sv t. V uvedených p ípadech má adjektiv charakter ( inný) d jový. Zastoupena jsou i ekvivalentní syntagmata, jejichž ídící adjektivum má význam pasivní rezultativní možnosti, srov. nap . n m. weltentrückt, weltfern – . vzdálený sv tu, n m. freudeberauscht – . opojený radostí, n m. freudebetrunken – . opilý radostí. Doložena jsou i syntagmata stávající z adjektiva a závislého substantiva, která ovšem z hlediska sémanticko-syntaktického p estavují adverbiální ur ení p vodce, p íp. prost edku d je, nejsou však po etná, srov. nap . n m. froststarr, froststeif – . ztuhlý mrazem, m. fruchtbeladen – . obsypaný plody. Ojedin le jsou doložena i volná syntagmata ve form koordina ních spojení, nap . n m. feuchtkalt – . vlhký a studený, m. feuchtwarm – . vlhký a teplý. Menší ást eských ekvivalent p edstavují frazémy (tj. ustálená slovní spojení, resp. víceslovná pojmenování), a to zpravidla p irovnání. V takovýchto p ípadech se výrazn projevuje schopnost iny v jedné syntetické form kondenzovat, akumulovat obsažn jší informaci, kterou eský sémantický ekvivalent vyjád í t íslovným, i delším obratem, nikoli však výrazem syntetickým, srov. nap . n m. hundsmünde – . unavený jako pes, n m. bienenfleissig – . pilný jako v ela, n m. lammfrom – . krotký jako beránek, n m. klapperdürr – . suchý jako kost a k že. Frazeologické ekvivalenty však tvo í jen nepatrnou ást z celé skupiny víceslovných spojení. 2. Na rozdíl od substantivních kompozit odpovídal excerpovaným n meckým adjektivním kompozit m mnohem v tší po et eských adjektivních kompozit než derivát .6 V rámci adjektivních kompozit bylo v obou jazycích nalezeno 464 typologicky ekvivalentních pojmenování. Tato skute nost je zp sobena množstvím složenin se stejnou strukturou a silným motiva ním paralelismem mezi ob ma onomaziologickými soustavami zvlášt u kompozit se slovotvorným prost edkem numerálního charakteru. Práv kompozita s prvním komponentem numerálního 6 Srov. sta Mitter, P.: mecká substantivní kompozita a jejich komunikácia v súvislostiach III. Bratislava, FF UK 2010 (v tisku). eské sémantické ekvivalenty. In: Jazyk a Usta ad Albim charakteru mají v obou jazycích zpravidla i stejnou motiva ní strukturu. Dvojice ekvivalentních kompozit p edstavují nejvyšší míru onomaziologické symetrie a ve v tšin p ípad i motiva ní symetrii mezi ob ma jazyky. K takovýmto dvojicím pat í nap . n m. einsilbig – . jednoslabi ný, m. zweisprachig – . dvojjazy ný, n m. dreibändig – . ísvazkový, n m. vierkantig – . ty hranný, n m. achtstündig – . osmihodinový, n m. vielförmig – . mnohotvárný. V p ípad složených substantiv byla zjišt na pouze 1,7% typologická shoda mezi n inou a eštinou.7 Motiva ní symetrie se však týká i složenin s prvním komponentem pronominálním, adjektivním a substantivním, srov. nap . n m. allseitig – . všestranný, n m. allslawisch – . všeslovanský, n m. selbstbewusst – . sebev domý, n m. selbsttragend – . samonosný; süsssauer – . sladkokyselý, n m. schneeweiss – . sn hobílý. Motiva ní asymetrie se objevuje v mnohem menší mí e a týká se pov tšin pouze jednoho z komponent složeniny, srov. nap . dvojice n m. einschläf(e)rig (tj. doslova ,jednospánkový´), . jednol žkový, n m. kleinherzig (tj. ,malosrde ný´) – ,samohovo ící´) – . malov rný, n m. selbstredend (tj. . samoz ejmý, n m. kalorienarm (tj. ,kalorickochudý´) – . málokalorický (poslední uvedená dvojice p edstavuje i asymetrii, pokud se jedná o komponentosled). Velká ást sémanticky ekvivalentních pojmenování p ipadla na složeniny nevlastní, tj. sp ežky, resp. juxtapozita. Mnoho adjektivních sp ežek v obou jazycích vykazuje stejnou motiva ní strukturu (v etn stejného komponentosledu). Je proto z ejmé, že v p ípad složených adjektiv je míra typologické shody i onomaziologické symetrie mezi ob ma jazyky vysoká. Onomaziologická kategorie vlastnosti je v p ípad sémanticky ekvivalentních kompozit ztvárn na v obou jazycích do zna né míry bu zcela analogickými, nebo velmi podobnými strukturními jazykovými prost edky. V rámci nevlastních složenin tuto motiva ní symetrii p edstavují etné dvojice, srov. nap . n m. feuerfest, feuersicher – . ohnivzdorný, n m. bewundernswert – . obdivuhodný, n m. verabscheuungswürdig – . opovrženíhodný, n m. lebensfähig – . životaschopný apod. tšina sémanticky ekvivalentních dvojic adjektivních kompozit p edstavuje onomaziologickou symetrii mezi ob ma jazyky. 3. Celkem 143 n meckým adjektivním kompozit m odpovídaly v eštin Zastoupeny jsou jak deriváty sufixální (ty mírn deriváty. p evažují), tak prefixální. Deriváty utvo ené smíšenými postupy p edstavují okrajovou skupinu ekvivalent . U této skupiny dvojic pojmenování se už z eteln ji projevují i motiva ní rozdíly mezi ob ma jazyky (p irozen krom rozdíl typologických). Motiva ní rozdílnost v p ípad složených adjektiv je ovšem jiného charakteru než u 7 Viz tamtéž. 206 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích složených substantiv, u nichž odpovídal n meckému kompozitu eský derivát, p komponentu n meckého kompozita strukturn i funk emž druhému odpovídal slovotvorný sufix eského derivátu. O takovéto korespondenci koncových komponent n meckého kompozita a slovotvorných sufix jejich eských sémantických ekvivalent však nelze u adjektiv uvažovat. Významná ást sémanticky ekvivalentních dvojic pojmenování této skupiny pojmenování tutéž edstavu rozdílnými jazykovými prost edky, srov. nap . n m. harthörig (tj. , žce slyšitelný´) – . nep ístupný, n m. wasserklar (tj. ,vodojasný, vodo istý´) – . pr hledný, n m. saisonbedingt (tj. ,sezónou podmín ný´) – . sezónní apod. U n kterých n meckých složenin má jeden z len z hlediska sémantického redundantní charakter, nep ináší do celkového významu žádný jiný významový rys oproti lenu druhému. Tuto skute nost dokládají nap . n m. složeniny mitleidsvoll – . soucitný, sehnsuchtsvoll – . toužebný, zwecksvoll – . elný. Komponent -voll má tudíž v p evážné mí e ve výrazech gramatickou funkci. Do jisté míry podobnou funkci mají i komponenty -artig, -förmig, jimž odpovídají v eštin sufixy -itý, -ovitý, event. -ový. Tuto skute nost dokládají dvojice sémanticky ekvivalentních pojmenování s pravidelnou strukturou – srov. nap . n m. lawinenartig – . lavinovitý, n m. seifenartig – . mýdlovitý, n m. strahlenartig – . paprs itý; n m. kugelförmig – . kuželovitý, n m. hufeisenförmig – . podkovovitý, n m. strahlenförmig – . paprs itý. Podobnou korelaci vykazují i n mecký druhý komponent -frei a eský prefix bez-, v menší mí e ne-, srov. nap . n m. visafrei – . bezvízový, n m. einwandsfrei – . bezvadný, n m. gebührenfrei – . bezpoplatkový; n m. bügelfrei – . nežehlivý, n m. flimmerfrei – . net pytivý, n m. rostfrei – . nerezový. Nelze ovšem tvrdit, že by každému n meckému adjektivu s druhým komponentem -frei odpovídal v eštin derivát s prefixem bez- nebo s prefixem ne-, což dokládají zase dvojice n m. blendenfrei – . p edložkový pád bez stín ní, n m. steuerfrei – . osvobozený od dan , n m. portofrei – . osvobozený od poštovného apod. 4. Nevyšší míru onomaziologické a motiva ní asymetrie p edstavují takové dvojice ekvivalentních pojmenování, kdy n meckému slovotvorn motivovanému výrazu odpovídá v eštin sémantický ekvivalent v podob korelát slovotvorn n mecké adjektivní kompozitum – nemotivovaného výrazu. Skupina sémantických eský slovotvorn nemotivovaný výraz není p íliš po etná, je omezena pouze na n kolik málo dvojic výraz (8), n které z nich jsou p itom synonymní, srov. n m. blosfüssig, nacktflüssig – . bosý; dále nap . n m. landfremd – . cizí, n m. dünnblütig – . plytký, n m. dünnflüssig – Sémanticky ekvivalentní slovotvorný . ídký, n m. hartflüssig – . hustý, n m. tiefstehend – . nízký. eská adjektiva nemají z hlediska synchronního identifikovatelný i kmenotvorný sufix, pouze sufix tvarotvorný (nap . bosý, hustý, cizí), anebo identifikovatelný slovotvorný sufix mají, avšak není z ejmý jejich motivant ( ídký, nízký), proto jsou takové výrazy považovány ze synchronního hlediska za slovotvorn nemotivované. Usta ad Albim Z hlediska onomaziologicko-syntaktického p evažují v našem materiálu mezi excerpovanými meckými adjektivními složeninami složeniny endocentrické. Mezi endocentrickými složeninami jsme excerpovali pouze složeniny sestávající se dvou slovotvorných základ . Z hlediska sémantickosyntaktického p evládala v našem materiálu determinativa, koordinativa p edstavovala jen nepatrný zlomek pojmenování. Ilustrativní p ehled typ ekvivalentních eských pojmenování k excerpovaným n meckým adjektivním kompozit m p ináší následující tabulka (viz následující strana). 208 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Tabulka: P ehled typ ekvivalentních eských pojmenování k excerpovaným n meckým adjektivním kompozit m Usta ad Albim Záv r Na základ srovnání 1000 n meckých adjektivních kompozit jsme dosp li k t mto záv Nejv tší bylo zastoupení m: eských adjektivních kompozit jakožto sémantických ekvivalent excerpovaných n meckých adjektivních kompozit, což byl rozdíl oproti substantiv m. Významnou roli v této skute nosti sehrála vysoká míra motiva ního paralelismu v onomaziologických soustavách obou jazyk . Tento stav zp sobuje slovotvorná analogi nost (p íp. slovotvorný paralelismus) zvlášt kompozit s prvním komponentem numerálního charakteru a také juxtapozit (v etn jejich totožného komponentosledu). Celkov bylo ekvivalentních 464 kompozit, což iní 46,4 % ze zkoumaného vzorku adjektiv. Velký po et n meckých adjektivních kompozit m lo sv j sémantický ekvivalent v eském víceslovném spojení (p evážn ve volném syntagmatu). Takových složenin bylo 385, tj 38,5 %. tší míru rozdílnosti p edstavují sémanticky ekvivalentní dvojice n mecké kompozitum – eský derivát. Takových dvojic bylo v našem materiálu celkem 143, což iní 14,3 %. Ve v tšin ípad se slovotvorný základ z komponent n mecké složeniny, p eského derivátu z hlediska motiva ního shodoval s jedním emž druhý komponent n mecké složeniny byl bu informa redundantní, anebo nem l n jaký pravideln se opakující ekvivalent v eštin v podob prefixu nebo sufixu. Z eteln vyprofilovaný prefixální nebo sufixální ekvivalent v eštin m lo pouze n kolik meckých komponent . Nejvyšší míra motiva ní asymetrie se projevuje u sémanticky ekvivalentních dvojic pojmenování n mecké adjektivní kompositum – eský slovotvorn nemotivovaný výraz. Takových dvojic bylo v našem materiálu celkem 8, což p edstavuje necelé 1 % ekvivalent . eské ekvivalentní slovotvorn nemotivované výrazy mají p vod domácí. Vzhledem ke skute nosti, že náš materiál je relativn omezený, mají naše zjišt ní pouze orienta ní charakter. Domníváme se, že náš materiál dostate nazna uje typologický profil obou jazyk a nazna uje charakter motiva ních (a)symetrií mezi onomaziologickými soustavami obou jazyk . Tato studie vznikla jako sou ást projektu Grantové agentury s názvem Hybridní složeniny v sou asné eštin 210 eské republiky . 405/06/P094 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Resume German adjective compunds and their czech semantic quivalents The study deals with the comparison of 1000 German adjective compounds with their Czech semantic equivalents. The largest group is represented by Czech adjective compounds as semantic equivalents to the excerpted German adjective compounds, which was found a difference contrasting with nouns. An important role in this fact was taken by a high extent of motivational parallelism in onomasiological systems of both languages. This state is caused by word-formative analogy (word-formative parallelism eventually) especially among the compounds with the first component of a numeral character and also among juxtaposites (including the same component order). Overall there were 464 equivalent compounds which is 46,4 %. Many German adjective compounds have their equivalent in Czech multi-word denominations (free syntagma prevails). There were 385 such compounds, i.e. 38,5 %. Larger extent of dissimilarity shows with semantically equivalent pairs of a German compound and a Czech derivate. There were 143 such pairs in our material, which is 14,3 %. In most cases the word-formative base of Czech derivate concords with one of the components of German compound, whereas the other component of the compound was informatively redundant or it did not have any regular Czech prefix or suffix equivalent. Only a few German compounds had a clearly profiled prefix or suffix equivalent in Czech. The largest extent of motivational asymmetry shows with semantically equivalent denomination pairs like German adjective compound – Czech word-formatively unmotivated expression. There were only 8 such pairs found in our material, which is represents less than 1% of the equivalents. Czech equivalent word-formatively unmotivated expressions are of domestic origin. We assume that our material indicates sufficiently the typological profile of both languages as well as the character of motivational parallels and differences between onomasiological systems of both languages. Usta ad Albim Literatura Dobrík, Z.: Jazyky v kontaktoch. Banská Bystrica, UMB 2007. Dokulil, M.: Tvo ení slov v eštin 1. Praha, Academia 1962. Furdík, J.: Slovotvorná motivácia a jej jazykové funkcie. Levo a, Modrý Peter 1993, s. 139– 163. Knaurs Grammatik der deutschen Sprache. Sprachsystem und Sprachgebrauch. Von L. G tze und W. B. Hess-L ttich erarbeitet. M nchen, Lexikographisches Institut 1992. Mitter, P.: mecká substantivní kompozita a jejich eské sémantické ekvivalenty. In: Jazyk a komunikácia v súvislostiach III. Bratislava, FF UK 2010 (v tisku). Mluvnice eštiny (1). Praha, Academia 1986. Siebenschein, H. a kol.: mecko- eský slovník A–L, M–Ž. 4., repr. vyd. Praha, SPN 1988. Skali ka, Vl.: Vývoj jazyka. Praha, SPN 1960, s. 100. 212 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Literárne vlastné mená v románe Maxima E. Matkina Mužské interiéry Pav o l O d a loš To ženy dávajú mužom pocit bezpe ia, nie opa ne, – povedal Gregor. – Preto aj žijú dlhšie. Sú úplné. Muži sú úplní, len ke sú spojení so ženou. Asi to súvisí ešte s tým, ako sme boli v matkinom bruchu, že potrebujeme pri sebe ten ženský princíp. Žena ten ženský princíp obsahuje, nemusí sa bá , že sama neobstojí. Maxim E. Matkin: Mužské interiéry, s. 165 – 166 1. Román Maxima E. Matkina Mužské interiéry vyšiel v roku 2007. Bol to štvrtý román, ktorý autor napísal po prózach Polno ný denník (2002), Láska je chyba v programe (2004) a Mexická vlna (2007). Autor zvolil atraktívny názov, ktorý orientuje itate a na vnútorný svet mužských protagonistov. Vnútorný svet mužov je však predstavený s vnútorným – asto bohatším – svetom žien. Maxim E. Matkin sa zapísal do povedomia slovenskej verejnosti na za iatku 21. storo ia práve vykreslením vnútorných svetov protagonistov na základe ich vz ahovej interakcie, ktorá bola zachytená autentickým a funk ným spôsobom prostredníctvom širokej škály možností sloven iny ako národného jazyka. Literárne vlastné mená (viacej o tejto problematike Odaloš 2003 a, b, c, 2005, 2006 a, b, 2007 a, b, c, 2008 a, b, 2009 a, b, c) v románe budeme zobrazova v nomina nom systéme. Nomina ný systém literároným v literárnom diele je determinovaný tematickým zámerom autora, t. j. pochopením fabuly ako dejovej osnovy, dekódovaním sujetu ako dejovej konštrukcie diela a interpretovaním motiva nej bázy. Nomina ný systém literároným v literárnom diele vytvára funk ne štrukturovaný systém literároným, ktoré sa používajú v literárnom ase na ur itom literárnom mieste v rámci literárneho diela. Na základe zhody alebo nezhody reálneho historického asu a literárneho asu rozlišujeme osovo neštrukturovaný a osovo štrukturovaný nomina ný systém. V osovo neštrukturovanom nomina nom systéme dej sa nerealizuje v reálnom historickom, ale v literárnom ase. Reálny historický as a literárny as nemajú spolo né koordináty. V osovo štrukturovanom nomina nom systéme reálny historický a literárny as majú spolo né koordináty, pretože sa reálny historický as signalizuje viacerými spôsobmi: uvádzaním asových údajov, signalizovaním prostredníctvom liturgického asu, resp. chrématonymického asu. 213 Usta ad Albim 2. Nomina ný systém románu Maxima E. Matkina Mužské interiéry sa profiluje ako osovo štrukturovaný systém v rámci súradníc vertikálnej a horizontálnej osi. 2.1. Vertikálna os nomina ného systému je nasýtená literárnymi antroponymami a vyjadruje životné podoby osôb v spolo nosti. Dominantu vertikálnej osi tvorí manželský trojuholník, na vrchole ktorého je Gregor, pri om základ u tvorí manželka Lola a milenka Šeri. Uvedený trojuholník sa predprofiloval a reprofiloval vo vz ahu k alším subdominantným protagonistom: Gregor s Lolou k synovi Marekovi, ktorého však všetci volali Elvis, Gregor k otcovi Teodorovi, Šeri k Filipovi a Lola ku Karlovi a jeho manželke Selme. Perifériu vertikálnej osi dotvárali postavy a postavi ky propriálne ozna ené typu Ornella. V románe dominuje jednomenný antroponymický systém najmä ozna ovanie rodnými menami a prezývkami. Používanie priezvisk je okrajové a súvisí s oficiálnymi situáciami, napr. ke kamarát Špako oslovuje Elvisovu mamu pani Nebeská (s. 9), ke Szatmáryho (s. 61), ke Elvisov fyzikárka napomína žiaka sa predstavuje docentka Neumannová v telefóne pri rozhovore s pani Nebeskou (s. 140), ke si vrátnik pýta k telefónu inž. Nebeského (s. 160). Využívanie jednomenného antroponymického systému súvisí najmä s malým po tom postáv, ktorých mená sa neopakujú, a preto nie je potrebné protagonistov diferencova dvojmenne, resp. dej románu sa odohráva hlavne mimo pracovného prostredia, a preto sa v súkromnom prostredí osoby identifikujú hlavne jednomenne. Dvojmenný úradný antroponymický systém sa používa periférne v prípadoch, ke autorovi neposta uje jednomenné a využíva dvojmenné identifikovanie. Uvedené spresnené identifikovanie autor používa ako vyjadrenie úcty pri pomenúvaní osoby aj s titulom napr. prof. Teodor Nebeský (s. 20), pri jednozna nom identifikovaní, napr. Ani ka Winterová, ke Gregor adal Šeri v hypermarkete (s. 19), pri pomenúvaní spevákov z iného kultúrneho prostredia, napr. kúpila si céde ka Joa Cockera (s. 9), z rádia jej hrala Norah Jones (s. 123), príp. pri vyjadrovaní podobnosti, napr. podobá sa na Seana Conneryho (s. 21), druhá sa podobala na Meg Ryan (s. 38), blondína akoby Britney Spears z oko vypadla (s. 81), podobala sa na Ornellu Muti (s. 86), on taký tmavovlasý Clint Eastwood (s. 102), vraj sa podobá na Thomasa Gottschalka (s. 149). Pri vysvet ovaní literároným má centrálnu pozíciu priezvisko Nebeský/Nebeská. Uvedené literáronymum ozna uje troch protagonistov: Gregora Nebeského, jeho manželku Lolu Nebeskú a jeho otca Teodora Nebeského. Apelatívum nebeský významovo súvisí s oblohou, so sídlom bohov aj s význanom – s kvalifikátorom expresívny – znamenitý, skvelý, dokonalý, krásny. Predstavenú akos možno priradi aj k uvádzaným hlavným postavám. Gregor Nebeský (v texte sa ozna oval najmä ako Gregor) bol úspešný v práci, mal podnikate ského ducha, a preto sa vedel presadi pri obchodných rokovaniach, mal dobrú intuíciu aj komplexné pracovné myslenie. 214 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Gregor sa v hustej premávku preradil z pruhu do pruhu a rozmýš al nad formuláciou zmluvy, ktorú ráno pripomienkoval, potom vypo ítal náklady, výnosy aj možné zisky a nakoniec dumal nad svojím obchodným partnerom a jeho návrhmi zo v erajška. Vždy mu boli smiešni mudrlanti, o sa sebou vlá ia najdrahšie notebooky a potom vážne pokyvujú hlavami a preklikávajú, o im sily sta ia. Takíto udia boli Gregorovou potravou. Neistí muži... Po íta treba ma v kancelárii a na obchody so sebou nosi hlavu. Gregor si vedel monitor premietnu aj na elné sklo auto, na dosku skla aj na strop... Mal v hlave celý opera ný systém. A preto sa dostal tam, kde je. Maxim E. Matkin: Mužské interiéry, s. 47 Gregor bol vlastne znamenitý/skvelý muž, lebo sa presadil nielen v práci, ale mal úspechy aj u žien. Mal atraktívnu manželku Lolu a sú asnú milenku Šeri, predtým Silviu. Meno Gregor je gréckeho pôvodu z grégoros s významom ostražitý iže opatrný, obozretný, bedlivý. Jeho ostražitos súvisela so skrytou snahou – nikomu, nikde a nikdy neprezentovanou – vyrovna sa otcovi a manželke. Mala pravdu, povedal si, tá malá jašterica Silvia mala pravdu. Jeho bývalá milenka s nedoštudovanou psychológiou mu tvrdila, že celé detstvo a dospievanie bol pohá aný snahou vyrovna sa otcovi a celú svoju dospelos snahou vyrovna sa vlastnej žene. A mimoriadny vz ah týchto dvoch len zvyšuje tlak na jeho ego, ktoré sa musí niekde ventilova ... Maxim E. Matkin: Mužské interiéry, s. 22 Lola, Gregorova žena, nebola ozna ená úradným rodným menom. Literáronymum Lola môžeme považova za prezývku. Prezývky sú sociálne podmienené podoby proprií. Literáronymum Lola nazna uje atraktívnos , nezvy ajnos až exotickos . Taká presne bola Lola, krásna a žensky dokonalá. Jej hodnotami bola kvalita a rodina. Ste krásna žena, viete to? Tak nebu te smutná. Pekný ve er prajem, závidím tomu mužovi, ktorí ho strávi s vami, – povedal mladík a kým stihla zareagova , bol zase pre , odkor oval, stratil sa v dave... Som obrátená dovnútra, pomyslela si Lola. Všímam si hlavne syna a muža. Žijem pre nich. Gregor je obrátený von. Jeho vnútorný kruh je pre neho samozrejmos ou, tak h adá, o zaujímavé je tam vonku. Uniká mu, o sa deje vnútri ... Maxim E. Matkin: Mužské interiéry, s. 22, s. 39 215 Usta ad Albim Teodor Nebeský, Gregorov otec, ako univerzitný profesor u il na lekárskej fakulte. Dosiahol najvyšší vedecko-pedagogický titul, a preto bol odborne skvelý, možno až dokonalý. S Lolou si dobre rozumel, tiež preferoval kvalitu a bol trochu extravagantný, napr. ke do práce prišiel v kostýme Supermana. Gregora napomínal v tom zmysle, aby si vážil vz ah s manželkou. Chceš, aby a opustila? – Pre o sa pýtaš? – Gregor zdvihol hlavu. – Správaš sa tak. – Povedal otec. – A to ma trápi. Lebo ke stratíš Lolu, stratím ju aj ja. A ja ju mám rád. Je to jediná normálna žena v celej široko rozvetvenej rodine. Maxim E. Matkin: Mužské interiéry, s. 21 Gregorov otec mal aj v sebe osi božské – ako nosite priezviska Nebeský, ale aj ako nosite rodného mena Teodor, ktoré je odvodené od gréckeho Theodoros s významom boží dar, bohom darovaný – ako lekár vedel zachráni udský život. S ve kou pravdepodobnos ou zachránil život aj nedospelej opitej diev ine, ke na jeho podnet zavolali sanitku. Minuli skupinu pätnás ro ných diev at. Jedna sedela na chodníku, alšie dve ju pridržiavali, zvyšné dve postávali bokom tak, aby boli mimo tenkého prúdu vypúš aných zvratkov tej sediacej a diskutovali o tom, o s ou urobia. Teodor zastal, potom sa oto il a podišiel k diev atám. – Ko ko toho vypila? – spýtal sa ... Som lekár a toto sa mi nepá i ... – Máte mobil? – Áno. – Tak vyto te záchranku a dajte mi ich k telefónu. – Je to nutné? – spýtalo sa jedno z diev at? Rodi ia ju zabijú. – Tak si vyberte, – oto il sa k nej Teodor. – Bu ju zabijú rodi ia, alebo to, o má v sebe. A rozhodujte sa rýchlo... Maxim E. Matkin: Mužské interiéry, s. 98 –100 Šeri bola milenkou Gregora (Nebeského). Dominuje jej jednoslovné prezývkové meno, dvojslovné úradné meno Anna Winterová sa v predstavenej podobe ani nevyskytlo, jedenkrát bola použitá podoba jej mena Ani ka Winterová (s. 3). Šerino meno sa vyskytlo aj v pôvodnej pravopisnej podobe Cherry. 216 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Život nie je telenovela, kde všetci hne od za iatku vedia, ktorá postava je dobrá, ktorá zlá, kto je odsúdený na trpký koniec a komu na koniec pravú lásku posvätia pred oltárom. Každý svoj život žije, ako vie. A lásky má niekto celý pece a niekto zbiera omrvinky. Mne sa teraz len pár omrviniek rozpúš a na jazyku, ale majú úžasnú neopakovate nú chu . Cherry Maxim E. Matkin: Mužské interiéry, s. 77 V románe však dominovala slovenská výslovnostná podoba Šeri. Nebol však vysvetlený pôvod prezývky. Lolin a Gregorov syn Marek (v próze ho však nikto takto nevolal a jeho oficiálne meno bolo spomenuté len so zámerom predstavi itate om všetky ozna enia postavy) bol stabilne pomenovávaný ako Elvis, resp. jeho kamarát ako Špako. Motívy mien neboli predstavené, preto možno pri Elvisovi len prepoklada ur itú súvislos s Elvisom Presleym (obdiv, podobný ú es i nejakú príhodu), resp. pri Špakovi istú súvislos s faj ením, lebo špak je ostatok z cigarety (napr. že faj il alebo mal nejakú príhodu s nedopalkom /nedohorkom z cigarety). Šerin bývalý priate Filip mal priate ku ozna enú ako Siamka, lebo mala o i ako siamska ma ka. Filipov a Siamkin kolega bol študentmi pomenovaný ako Medvedík Haribo resp. jednoslovne Haribo, lebo sa vraj podobal na Thomasa Gottschalka. Maxim E. Matkin z troch typov naj astejších prezývok (na základe fyzických vlastností, duševných daností a príhod) najfrekventovanejšie pomenúva postavy prezývkami na základe fyzických dispozícií prostredníctvom podobnosti s nejakou here kou, spevá kou i filmovou postavou, napr. Loline kamarátky sa podobali na here ky Ornellu Mutti a Meg Ryan. ... ke sa jej kamarátky spýtali ... Jedna vyzerala ako Ornella Mutti, ten istý úsmev, tá istá iskra, o dve triedy lepší intelekt a o tri triedy horší vkus na mužov pod svoju úrove , v aka omu mala štyridsa a bola slobodná, o sa však pri tom všetkom dá bra ako výhoda. Druhá sa podobala na Meg Ryan a rada vzbudzovala dojem, že v ni om nemá celkom jasno, o samozrejme, absolútne nebola pravda, hlavne o sa týka mužov a manželstva zvláš . Bola druhýkrát vydatá a znova š astne. Niekto sa jednoducho vie narodi . Maxim E. Matkin: Mužské interiéry, s. 38 217 Usta ad Albim Stratégia autora pri pomenúvaní postáv menami známych osôb zo šoubiznisu tkvie v tom, že pri prvom kontakte s románovou postavou nazna í jej podobnos so známou osobnos ou a hne pri nasledujúcej situácii využíva rodné meno uvedenej osoby na pomenovanie románovej protagonistky. Ornella zdvihla obo ie a šla obzrie zákusky. – A o sa stalo s tou jeho doty nou? – spýtala sa Meg, ktorá nestrácala okolkami as. Maxim E. Matkin: Mužské interiéry, s. 39 Podobne aj ... akoby Britney Spears z oka vypadla ... ... v svadobných šatách sa necúva! – povedala Britney (s. 81). alšia postava má prezývkové literáronymum sle na Marplová. Vyšla dáme v ústrety. Mala v sebe nie o zo sle ny Marplovej z filmového spracovania ktorejsi detektívky Agathy Christie, keby sa, samozrejme sle na Marplová rozhodla vyskúša nejaké steroidy. Táto sle na Marplová totiž vyzerala, že by Lolu vládala prehodi cez dom, keby chcela. – Dovolil vám to niekto? – spýtala sa Marplová prísne ... .... – Tento dom môže zmeni vaše životy, – povedala sle ne Marplová. Maxim E. Matkin: Mužské interiéry, s. 57 V texte na základe uvedeného princípu fungovali ako literáronymá prezývkové mená Ornella, Meg (priate ky Loly), Britney (pracovní ka z poži ovne svadobných a spolo enských šiat), sle na Marplová (majite ka domu). Subdominantné pole literároným dotvárali literáronymá Selma a Karl. Karl bol vlastne Karol, ktorý pred tridsiatmi rokmi emigroval a teraz sa vrátil ako riadite slovenského zastúpenia švédskej firmy. Selma bola jeho manželka. Onymum Selma je pôvodne domáca podoba mena Anzelma (nem. Anselma), ktoré je odvodené z nem. Anselm, Anshelm s významom božia prilba i ochrana. Selma však tragicky zahynula pri páde zo strechy, ke chcela naolejova kohúta, ktorý škrípal. Lola sa po rozvode s Gregorom zblížila s Karlom a za neho sa aj vydala. 218 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích No vo dverách sa neobjavila Ornella, ale sle ne Marplová. ... – Neruším? – spýtala sa a vhrnula dnu. – Len po te alej, – povedala Lola. – Vraj ste sa znovu vydali?. – Áno, –povedala Lola. – Aké to je? – Š astné. – Vidno to na vás. Vidno to tu na všetkom. – akujem. – Videla som, že máte návštevu. – Len bývalý manžel a svokor. – Zaujímavá kombinácia. – Len pri poh ade zvonka. – Ako sa znášajú všetci tí vaši muži? – Teraz už dobre. Maxim E. Matkin: Mužské interiéry, s. 171 2.2. Horizontálna os nomina ného systému je nap aná literárnymi geonymami a chrématonymami, resp. prepojená s priestorom a spolo nos ou. Geonymický priestor nie je priamo onymicky pomenovaný. Možno ho však dedukova z niektorých geoným a chrématoným. Bratislavskú geonymiu zastupuje len toponymum Mileti ka v spojení trhovisko na Mileti ke (s. 106). Iné bratislavské urbanonymá typu Mileti ova ul. sa tu nenachádzajú. Urbonymum Bratislava sa objavuje len jedenkrát v rozhovore Šeri s mamou, ktorá sa jej pýta, i naozaj musela is za prácou až do Bratislavy (s. 72). Bratislavská chrématonymia je zrete nejšie signalizovaná ako bratislavská geonymia prostredníctvom chrématoným typu Aupark. Názvy obchodných re azcov dop ajú chrématonymá Ikea, Billa, Tesco, Terno. V románe Maxima E. Matkina Mužské interiéry sa reálny historický as uvádza: spomínajú sa roky 1916 ako rok potopenia Britannicu (s. 97), 1933 ako rok postavenia domu otcom sle ny Marplovej (s. 58) a rok 1978 ako rok, ke spolumajite predávaného domu chodil na diskotéky (s. 52). fúzatý blondiak as sa však signalizuje aj chrématonymicky. Chrématonymický as zrete ne signalizujú názvy obchodných re azcov Aupark, Ikea, Billa, Tesco, Terno, ktoré sa na Slovensku objavili po roku 1989 v dôsledku politických a ekonomických zmien. Dominantu horizontálnej osi tvorí slovenská (bratislavská) geonymia a chrématonymia, subdominantami je neslovenská geonymia typu Reykjavik, ojedinele aj chrématonymia typu Titanic. 3. Záver Literáronymá v románe Maxima E. Matkina Mužské interiéry fungujú v osovo štrukturovanom onymickom systéme, v ktorom reálny historický a literárny as majú spolo né koordináty signalizované temporálne aj chrématonymicky. Na vertikálnej osi sa nachádzajú literáronymá antroponým, ktoré majú dominantnú (Gregor, Lola, Šeri), subdominantnú (Teodor, Elvis, Filip, Karl, Selma) a periférnu pozíciu (Siamka, Špako, Haribo, Ornella, Meg, Milada a pod). Na horizontálnej osi sú umiestnené literáronymá geoným a chrématoným, ktoré sú v dominantnej (typu Mileti ka a typu Aupark) a subdominantnej (typu Reykjavik a typu Britannic) pozícii. 219 Usta ad Albim Klí ová slova literáronymá – Maxim E. Matkin – román Mužské interiéry literary names – Maxim E. Matkin – novel Man’s Interior Resumé Odaloš, P.: Literary Names in a Novel by Maxim E. Matkin Man’s Interior. The aim of the paper is to introduce the system of the names in the novel Man’s Interior by Maxim E. Matkin. They work in vertical and horizontal onymic system. A vertical axis cumulates antroponyms which are connected to time as well as a horizontal axis cumulates geonyms and chrematonyms which are connected to space and society. 220 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Literatura MATKIN, M. E.: Mužské interiéry. Bratislava: Slovart, 2007. 174 s. ODALOŠ, Pavol (2003 a): Literáronymá v Ballekovej próze 60. rokov. In: Zborník z vedeckej konferencie Literárne tradície B. Bystrice 60. roky 20. storo ia. Banská Bystrica 20. marca 2002. Edit. P. Odaloš – J. Lomen ík. Banská Bystrica: Pedagogická fakulta Univerzity Mateja Bela, 2003. s. 43 – 57. ODALOŠ, Pavol (2003 b): Literáronymá v Ballekovej próze Biely vrabec. In: Vlastné meno v komunikácii. In: 15. slovenská onomastická konferencia. Bratislava 6. – 7. septembra 2002. Zborník referátov. Zost. P. Žigo – M. Majtán. Bratislava: Jazykovedný ústav . Štúra SAV – Filozofická fakulta Univerzity Komenského, 2003, s. 307 – 314. ODALOŠ, Pavol (2003 c): Ballekova onymia. In: Literárne dielo Ladislava Balleka. Zborník z literárnovednej konferencie uskuto nenej 23. októbra 2002. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela, 2003, s. 78 – 87. ODALOŠ, Pavol (2005): Literáronymá Ballekovho Denníka lekárnika Eugena Filadelfiho. In: Západoslovanské jazyky v 21. století. 2. Editorky J. Svobodová – D. Svobodová – E. Höflerová. Ostrava: Pedagogická fakulta Ostravskej univerzity, 2005, s. 103 – 110. ODALOŠ, Pavol (2006 a): Literáronymá v Ballekovom Pomocníkovi. In: Literárne tradície Banskej Bystrice II. (70. roky 20. storo ia). Regionálna kultúra v školskej praxi z aspektu literárnovedného a literárnodidaktického, lingvistického a lingvodidaktického, so zameraním na slovesnú tvorbu druhej polovice 20. storo ia autorov žijúcich v regióne B. Bystrice. B. Bystrica: Pedagogická fakulta Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici, 2006, s. 38 – 45. ODALOŠ, Pavol (2006 b): Literáronymá v Ballekovom Lesnom divadlo. In: Acta onomastica. nováno k sedmdesátým narozeninám PhDr. Miloslavy Knappové, CSc. Ro ník XLVII. Praha: Ústav pro jazyk eský AV R, 2006, s. 358 – 365. ODALOŠ, Pavol (2007 a): Literáronymá Ballekovho palánskeho obdobia. In: Súradnice sú asnej onomastiky. Zborník materiálov zo 16. slovenskej onomastickej konferencie. Zost. M. Považuj – P. Žigo. Bratislava: Veda, 2007, s. 252 – 258. ODALOŠ, Pavol (2007 b): Literáronymá v Ballekových reflexiách „Letiace roky“. In: Nowe nazvy w asne, nowe tendencie badawcze. Zost. A. Cie likowa – B. Czopek-Kopciuch – K. Skowronek. Kraków: Pandit, 2007, s. 611 – 616. ODALOŠ, Pavol (2007 c): Ballekova publicistika versus vlastné meno. In: Co všechno slovo znamená. Sborník p ísp vk v novaných profesorce PhDr. Marii echové, DrSc. Red. D. Moldanová 221 Usta ad Albim – M. Balowski. Ústí nad Labem: Pedagogická fakulta Univerzity Jana Evangelistu Purkyn , 2007, s. 251 – 256. ODALOŠ, Pavol (2008 a): Literárne vlastné mená v prozaickom v prozaickom diele Pavla Konda a. In: Sloven ina v menšinovom prostredí. Štúdie z II. medzinárodnej vedeckej konferencie Výskumného ústavu Slovákov v Ma arsku. Békešská aba, 17. – 18. októbra 2007. Red. A. Uhrinová – A. J. Tóth. Békešská aba: Výskumný ústav Slovákov v Ma arsku, 2008, s. 297 – 302. ODALOŠ, Pavol (2008 b): Status, funkcie a systémy literárnych vlastných mien. In: Onomastika a škola 8. Sborník z Celostátního onomastického seminá e s mezinárodní ú astí Onomastika a škola 8 konaného v Hradci Králové 23. – 24. ledna 2008. Hradec Králové: Gaudeamus, 2008, s. 29 – 36. ODALOŠ, Pavol (2009 a): Spolo enská determinácia literároným v slovenskom literárnom vývine. In: Studia Slovakistika 9. Onomastika. Antroponomastika. Užhorod: Užhorodská národná univerzita, 2009, s. 303 – 310. ODALOŠ, Pavol (2009 b): Literáronymá v diele Maxima E. Matkina Polno ný denník. In: Ty, já a oni v jazyce a v literatu e. Sborník z mezinárodní konference po ádané katedrou bohemistiky PF UJEP v Ústí nad Labem ve dnech 2. – 4. zá í 2008. 1. díl – ast jazykov dná. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelistu Purkyn , 2009, s. 293 – 296. ODALOŠ, Pavol (2009 c): Literáronymá v Ballekovom udnom spá ovi zo Slovenského raja. In: J zyki zachodnios owia skie w XXI wieku. Tom 3 Wspó czesne j zyki s owia ske. Red. O. Woli ska – M. Szymczak-Rozlach. Katowice – Banská Bystrica – Ostrava: Universytet Univerzita Mateja Bela – Ostravská univerzita, 2009 s. 163 – 174. 222 ski – Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Úloha jinojazy ných prvk v sou asné eské próze1 J in d iš k a Sv ob o dov á 0. Recepce um leckého textu funguje v rámci mezilidské komunika ní aktivity jako komunika ní akt sui generis a její specifi nost vyplývá zejména ze dvou zásadních rys . První se týká faktu, že um lecké texty sice mají svého reálného podavatele, tedy autora, i svého reálného íjemce, tedy tená e, ale jak upozor uje Mareš, nezapojují se do „instrumentálního komunika ního procesu, nebo jejich primární funkcí není v cné sd lování, pop . p sobení na p íjemce, ale vyvolání estetického prožitku“ (Mareš, 2003, s. 24). Druhá klí ová vlastnost pak souvisí s rozvrstveností komunika ních aktivit, které jsou s recepcí um leckého textu spojeny. Jde o jev pom rn asto zmi ovaný (viz nap . Macurová 1993, Hausenblas – Macurová, 1996 a další), proto se na tomto míst omezíme pouze na p ipomenutí skute nosti, že komunikace zde probíhá na dvou rovinách, a to na rovin primární mezi podavatelem textu a jeho adresátem a na rovin sekundární mezi postavami díla. Komunika ní aktivita postav pak spolu s pásmem vyprav e vytvá í celek um leckého textu, má výrazný podíl na jeho celkové podob a v jeho rámci se následn stává p edm tem primární komunika ní roviny. Sou ástí komunika ní strategie podavatele textu se stává i výb r prost edí, do kterého je d j um leckého díla zasazen. V eské literatu e posledního desetiletí není ni ím výjime ným hledání motiv v cizím, asto až exotickém prost edí. Lucie esálková ve svém lánku Literatura prchající ed vlastním stínem definuje tendence platné pro tvorbu autor nejmladší generace tímto zp sobem: „Sou asná literární generace jako by hledala svou inspiraci p edevším za hranicemi. Vzdálené kouty se jí však da í zabydlet a eskému tená i zprost edkovat s r znou m rou originality a svým zp sobem i uvážlivosti. Na jedné stran snaha tená e vypráv ním co nejmén unavit, ale i co nejmén nadchnout, na stran druhé snaha oslovit jej p íb hem, jehož poselství zaniká pod hybridností jazyka. eská literatura má našlápnuto mimo hranice své vlasti, skoro se však zdá, že i její út ky z domova mají sloužit jako jakási vnit ní terapie, jež upozor uje na stíny, které jí leží na dosud nedovyvinuté polistopadové duši a kterým se snaží vzdorovat únikem“ (Literárky 2008, . 4 2). Svým zp sobem exoti tí hrdinové pak ale nez ídka vyr stají ze zkušeností samotných autor a esálková upozor uje na skute nost, že tv rci „…na neschopnost vy ešit své problémy doma reagují jednoduše: út kem do ciziny. Prismatem odcizení od zab haných domácích vztah 1 nahlíží se lánek vznikl s podporou grantového projektu ESF Vzd lávací cyklus Moderní mluvnice eštiny pro studenty magisterských a doktorských program , registra ní íslo CZ.1.07/2.2.00/15.0275. 2 P ístupno na http://literarky.cz/index_o.php?p=clanek&id=5960&rok=2008&cislo=44, 13. 12. 2010 223 Usta ad Albim edevším intimní problémy mladých hrdin na prahu i p ed prahem dosp losti snáze, než 3 v kulisách domácího prost edí“ (Literárky 2008, . 4 ). 1. Téma jazyka a jeho úloha p i vzájemném ne/porozum ní, p i budování a bo ení komunika ních bariér se tak v kontextu sou asné eské literatury stávají nosným prvkem ve výstavb ady prozaických text , a to nejenom v tvorb genera ní skupiny „út ká “. Jak rozdílná m že být funkce jinojazy ných prvk v um leckém textu chceme demonstrovat na pracích dvou sou asných autorek – Moniky Zgustové a Kate iny Tu kové. 1.1. Monika Zgustová sice podobn jako „út ká i“ zasazuje d j vlastních próz do prost edí, které že eskému tená i p ipadat exotické, ovšem pro ni samotnou je d rn známé, d ležitým prvkem se navíc stává i jejich asová lokalizace do více i mén vzdálené historie. P edm tem našeho zájmu se stal jednak její triptych Grave cantabile (Zgustová, 2000), jednak próza Peppermint frappé (Zgustová, 2002). V asoprostoru um leckého díla se setkávají postavy, jejichž komunika ní aktivita probíhá v jazyce, který je jiný než bázový jazyk vlastního textu. Vícejazy nost a textová heterogennost jsou zde tak naprosto legitimní, spoluvytvá í celkový smysl textu a jsou funk ním prost edkem pro dosažení estetického ú inku na stran adresáta ( srovnej Mareš, 2003, s. 15). 1.2. I v p ípad románu Kate iny Tu kové Vyhnání Gerty Schnirch (Tu ková, 2009) se tematizace užití r zných jazykových kód stává funk ním prvkem jeho výstavby, situace je ale odlišná v tom, že d j je lokalizován na území Moravy a užití n iny je vždy p íznakové a bývá spojováno se za azením postavy k jisté sociální skupin , plní tedy nejenom funkci charakteriza ní, ale také hodnotovou (srovnej Mareš, 2003, s. 42). Ve všech analyzovaných textech tak hraje zásadní roli prost edí, do kterého je umíst n asoprostor fik ního sv ta postav. To totiž zpravidla není výsledkem svobodného výb ru, postava je vývojem událostí p inucena k životu v jistých kulisách, v nichž dochází ke st etávání a míšení zných jazyk . Užitý kód pak nez ídka funguje jako projev „národního ducha“ a jeho užití je spojeno s v domým p ihlášením se k jistým hodnotám. Výskyt více jazyk je projevem textové heterogennosti a um lecký text je hierarchizován, mezi jednotlivými složkami ovšem nem že existovat vztah absolutní symetrie. Proti sob se tak ocitají dva jazyky, bázový a implantovaný, jejichž užití plní v kontextu um leckého díla vždy svoji funkci a ve svém d sledku výrazn ovliv uje tená skou percepci. „Adresát je subjekt implikovaný textem, jehož rolí je takové porozum ní, jaké je textem p edpokládáno a programováno. Ve vztahu k vícejazy nosti se tedy role adresáta napl uje 3 P ístupno na http://literarky.cz/index_o.php?p=clanek&id=5960&rok=2008&cislo=44, 13. 12. 2010 224 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích tím, že je vybaven p edpokládanými jazykovými znalostmi, k nimž se ovšem asto úzce p ipojují i znalosti kulturní (Mareš, 2003, s. 26). Ve fik ním sv um leckého textu se setkávají postavy, které p i své komunikaci používají jako nástroj ur itý jazyk. Zp sob, jakým je jejich komunika ní aktivita ztvárn na, je sou ástí autorského zám ru, a pokud je užit v len ný jazyk, je to v textu obvykle n jakým zp sobem signalizováno; je-li navíc správné dekódování jinojazy ných vyjád ení limitující pro porozum ní textu jako celku, stávají se jeho sou ástí i p ekladové pasáže. Pasáže v jiném než bázovém jazyce musí být tená i n jak zp ístupn ny a v d sledku toho se pak jinojazy ná vyjád ení „rozpadají“ na složku výrazovou, tedy de facto na ur itý znak spojený s hláskovou reprezentací, který pro programovaného tená e nemusí být srozumitelný, a na složku významovou, tedy vlastn na p eklad p ístupný všem, tedy i nepou eným tená m. 2. Z hlediska funk ního využití jinojazy ných prvk má mezi sledovanými prózami zcela specifické postavení první ást triptychu Moniky Zgustové Grave cantabile K iš álový pohár. Jeho j je zasazen do prost edí Špan lska konce 18. století, postavy tak v p vodním eském literárním textu komunikují p evážn špan lsky, nevzniká zde ale žádné nap tí mezi bázovým a v len ným jazykem, jako tomu bývá v p ípadech, kdy se nebázový jazyk stává nositelem n jakých sociálních nebo kulturních hodnot a stojí v opozici proti jazyku v tšinové spole nosti. Jeho užití by se tím totiž stalo n jak p íznakovým. Ve výstavb textu hraje zásadní roli jeho asoprostorová lokalizace, d j se odehrává v kulisách velmi horkého špan lského podnebí a na stran recipienta jsou aktualizovány stereotypy, které si st edoevropan b žn s touto zemí spojuje. Pro dokreslení atmosféry jsou nap íklad užívány specifické prost edky sociální deixe: Consuelo, má komorná a dlouholetá confidente, tady b há, po ád n co n komu p ikazuje (…) (Zgustová, 2000, s. 12) jdeme na první sezení, done Francisco. (…) Takhle si se ora duquesa p eje být malována? (Zgustová, 2000, s. 33) José, cari o! Vrhla jsem se na n j.(Zgustová, 2000, s. 49) len né jazykové prost edky v takových p ípadech slouží jako indikátor národní p íslušnosti, recipientovi je jejich užitím signalizováno, že zaznamenaná komunikace byla ve fik ním sv um leckého textu realizována v jistém jazykovém kódu. Díky skute nosti, že pro pochopení textu jako celku není jejich dekódování limitující, ale zejména díky všeobecné srozumitelnosti nejsou evád ny do bázového jazyka. Podobnou funkci ve výstavb textu hrají i výrazy jako nap . maja 225 Usta ad Albim nebo bandoleros, na jejich snadnou p evoditelnost už ale autorka nespoléhá a do komunikátu vkládá i eské ekvivalenty: Hluboký výst ih erných šat jsem poloskrývala pod ohniv erveným brokátovým šátkem: maja, holka z lidu, cikánka. (Zgustová, 2000, s. 19) ed Cordobou nás varovali, abychom si hodn zajeli a vyhnuli se míst m, kde prý ádí bandoleros. Necht la jsem o žádné zajíž ce ani slyšet, loupežník jsem se nebála; ko ím jsem slíbila dvojnásobný plat. (Zgustová, 2000, s. 48) 2.1. Užití izolovaných lexikálních jednotek evokujících v len ný jazyk je v textu pom rn asté a plní d ležitou funkci pro dokreslení charakteru asoprostoru um leckého textu. P esto není jejich správné dekódování limitující pro pochopení textu jako celku. V próze se ovšem vyskytují i jinojazy né v ty a celé pasáže, které se vždy výrazn podílí na estetickém p sobení textu jako celku. Jejich zp ístupn ní nepou enému tená i m že být r zné. Krajní p ípad p edstavují francouzské verše, které jsou p eloženy v poznámce pod arou. Jde o p vodní Diderotovu myšlenku zprost edkovanou hlavní hrdince d de kem vracející se v jejích hore natých vzpomínkách (Zgustová, 2000, s. 39). Protipól „záznamu“ autentického projevu skute né historické postavy edstavují Goyovy výroky v len né do pásma postav jako „zadokumentovaná“ verbální aktivita, a aby byla napln na funkce dokumenta ní (viz Mareš, 2003, s. 42), volí si autorka op t um lecky nejmén p sobivý zp sob p evodu a znakovou podobu p vodního špan lského vyjád ení podává v poznámce pod arou (Zgustová, 2000, s. 55, 56, 57, 58-59). Vedle t chto extrémních p ípad se objevují i v tná vyjád ení, která organicky prostupují replikami postav, z hlediska tená ské percepce je velmi p sobivý p ípad, kdy replika postupn nar stá v pravidelném st ídání obou kód : „Don Francisco, he venido …“ ekla jsem, abych p erušila jeho pátrání. „P išla jsem, aby …“ ale malí vyšel ze dve í (…) „Don Francisco, he venido para …“ „P išla jsem, abyste mi namaloval obli ej!“ (…) „Don Francisco, he venido para que me pinte la cara, namalujte m , nali te m , jdu na ve i s královnou a chci, aby pukla závistí.“ (Zgustová, 2000, s. 21) Práce s p evád ním v len ných prost edk do bázového jazyka se stává ú inným nástrojem p i dosažení um leckých kvalit celého textu. Autorka se pouze výjime 226 spokojí s okamžitým a Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích doslovným p ekladem, nap . Muž a žena svázaní dohromady. No hay quien nos desate! Nikdo nás nem že od sebe odpoutat! (zgustová, 2000, s. 77), pro celý text je mnohem p ízna jší tematizace špan lského textu v komentá i hlavní postavy, vévodkyn z Alby: U krbu se válel rozepsaný dopis. „Amigo Martín: Maldita sea, hijo tu madre, co mi tu píšeš za pitomosti o mých aragonských p íbuzných, osle…“ Ten lov k je nepo ádný, kleje, nadává a navíc neumí ani po ádn pravopis! (Zgustová, 2000, s. 21) itažlivost a p sobivost textu je zvyšována také opakovaným vyno ováním ur itých jinojazy ných replik. V odstupu p ibližn dvaceti stran se vrací charakteristika malí e Goy, vždy dopln ná p evodem do bázového jazyka: Ese hombre tosco y bruto. Doopravdy je to hrubý a neotesaný muž? (Zgustová, 2000, s. 34) Pro se vlastn dívám na Francisca jako na nevzd laného vesnického neotesance? Paco, un hombre tosco y bruto? Ne, to já ho chci tak vid t. (Zgustová, 2000, s. 56) 2.2. Vedle špan lštiny, která bývá užívána zejména p i spodobn ní mluvené komunikace, se v textu vyskytuje i francouzština. Ta zde plní jednak úlohu literárního jazyka, jednak v prost edí starých špan lských šlechtických rodin slouží jako komunika ní nástroj mezi hlavní hrdinkou, vévodkyní z Alby, a jejím manželem: Je vous supplie de souper avec moi aujourd´hui après mon concert, vers minuit. Dal jsem ipravit k malé intimní ve i Vaše oblíbené pokrmy – kdybych mohl, sám bych šel lovit úst ice (…) a s nimi bych vám složil do klína i krásnou perlu. Une perle qui ne peux jamais rivaliser avec votre beauté car vous êtes la plus ravissante des créatures. (Zgustová, 2000, s. 41-42) Milostné vyznání v dopise podvád ného a asto p ehlíženého muže je prokládáno francouzskými tami, které z stávají nep eloženy. Užití francouzštiny m že v daném kontextu u tená e evokovat stereotypní spojení tohoto jazyka s erotikou, v našem p ípad ovšem manželé užívají francouzštinu i v další konverzaci, která již rozhodn milostný podtón postrádá: „Ráda bych vyhov la vašemu p ání, mon chér époux, i když taková cesta p i vašem zdravotním stavu, ça signifie commetre une grave imprudence. Není to však možné …“ (Zgustová, 2000, s. 43) V podobných p ípadech dochází k tzv. zdvojení recipienta (viz Mareš 2003, s. 29). A koli pochopení celku literárního textu není limitováno správným dekódováním t chto pasáží, máme tu vedle sebe dva prototypické adresáty – jednoho, který je schopen porozum t slov m okouzleného muže a rezervované manželky, a druhého, pro n jž z stávají jinojazy ná vyjád ení pouze výrazem 227 Usta ad Albim bez obsahu. Pon kud shovívav jší je autorka k recipientovi v p ípad , kdy se v textu objevují citace francouzských literárních d l. Organické v len ní eského p ekladu se stává jedním z nejp sobiv jších prost edk p i vytvá ení estetické kvality celého textu (viz Zgustová, 2000, s. 70). 3. Ve vyobrazení tragických osud velkých žen pokra uje Zgustová i ve druhé ásti triptychu Granátový náhrdelník, v nované Božen N mcové. Funkce v len ného jazyka se ve výstavb tohoto textu výrazn prom uje. Dochází zde totiž ke vzniku velmi výrazného nap tí mezi ob ma užitými kódy, v len ný jazyk je nositelem výrazn negativních hodnot, jde o jazyk represe, policejní šikany a o nástroj omezování svobody. Na první pohled je velmi nápadná nižší frekvence jinojazy ných lexikálních jednotek i rozsáhlejších textových úsek . Velký podíl na výstavb celé prózy mají rozhovory mezi Rakušanem, policejním vyšet ovatelem von Päumannem, a jeho informátorkou, eškou Vít zkou Paulovou, alias Antonií Záleskou. Komunikace mezi t mito postavami zjevn probíhá v n in , autorka se p i signalizaci užitého kódu omezuje na formu, kterou Mareš (2003, s 36) nazývá evokace. Jde o takové ípady, kdy je užitím jistých izolovaných lexikálních jednotek u tená e vyvolána p edstava daného jazyka. K tomu bývají užívány takové výrazové prost edky, jejichž význam je všeobecn znám, jde tedy nap . o oslovení, pozdravy nebo ástice doprovázející údiv, úlek a podobn . V analyzovaném textu se tak velmi asto opakují prost edky sociální deixe jako Fräulein, Herr, pozdrav Auf Wiedersehen nebo všeobecn známá hodnotící ástice gut. „… Oslové to jsou, protože se ko í žen , která píše esky. eština je mrtvý jazyk.“ „Myslíte, Herr von Päumann?“ „Ano, a není-li ješt úpln mrtvý, my se postaráme, aby byl.“ „Jawohl, Herr von Päumann. Nepochybn . Koho mám ješt sledovat?“ „Mluvilo se o obdivovatelích. Že by m la milence?“ „Bitte?“ (Zgustová, 2000, s. 120) 3.1 Užití v tných pasáží je velmi sporadické, vždy ale jde o pom rn zajímavé p ípady, které jsou nápadné jak svou formou, tak funkcí ve výstavb celého textu. Na dvou místech se objevuje Goeth v citát: Was ist Pflicht? Pflicht ist, was sich der Mensch selbst befiehlt! (Zgustová, 2000, s. 85, 88). Poprvé s ním p ichází placená informátorka za policejním vyšet ovatelem. Citát si opsala z dopisu Boženy N mcové adresovaného jejímu muži. Jelikož je zaznamenán v jazyce, který je v zobrazeném 228 asoprostoru považován za všeobecn Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích srozumitelný, není opat en bezprost edním doslovným p ekladem. Tatáž slova se ale vyno ují znovu, když vyšet ovatel p ipravuje zprávu pro svého nad ízeného. Jeho úvahy se evidentn vn realizují in , výskyt nebázového v len ného jazyka ale není signalizován a recipientovi, který n inu neovládá, je tak s jistým zpožd ním p edložen i eský ekvivalent: A ten Goeth v citát:„Was ist Pflicht? Pflicht ist, was sich der Mensch selbst befiehlt!“ jsem neznal, ale vzal jsem ho za sv j. Ano, platí i pro m . Co je povinnost? Povinnost je pro mne to, co si sám uložím. (Zgustová, 2000, s. 88) Po formální stránce je zajímavý také n mecký verš: „Aus meinen großen Schmerzen mach ich die kleine Lieder“ (Zgustová, 2000, s. 86). Zám rná neum lost a jazyková nedokonalost tohoto veršíku v úvahách von Päumanna o informátorce Vít zce Paulové slouží jako prost edek pro vyjád ení despektu rakouského policisty k netalentovaným, ale o to více ambiciózním „um lc m“, kte í si od dobrovolného p ijetí n iny slibují snadn jší a rychlejší dosažení úsp chu. 4. Funkce vícejazy nosti se výrazn prom uje v záv re né ásti triptychu Š ra perel. Spisovatelka a básní ka Nina Berberova se jako p íslušnice pom rn uzav ené komunity ruských porevolu ních emigrant ocitá na r zných místech Evropy, v období následujícím po druhé sv tové válce ji nakonec opouští a sv j domov natrvalo nachází v Americe. I v tomto textu plní d ležitou roli prostor, ve kterém se fik ní d j odehrává, situace je ale zajímavá zejména tím, že komunikující postavy si sv j mate ský jazyk p enášejí s sebou a kód v tšinové spole nosti pro n paradoxn získává roli jazyka v len ného. P íslušníci ruské emigrace si nep estávají uv domovat svou jinakost, a a koli jsou eliminovány prost edky, jimiž by bylo signalizováno užití daného konkrétního jazyka, z komunika ního kontextu lze vyvozovat, že v uzav ené spole nosti ruských emigrant je jako nástroj dorozum ní používána práv ruština: Odvrátil jsem se. Podobné hovory byly mezi Rusy b žné a nudily m . Sedl jsem si na prázdnou židli a na p l ucha jsem poslouchal okolní hovor. Bunin mluvil o tom, že …(Zgustová, 2000, s. 148149) A paradoxn práv užití francouzštiny, tedy jazyka v tšinové spole nosti, je v komunikaci postav zachyceno formou prezence (viz Mareš, 2003, s. 35), když jsou ásti fik ního dialogu zachyceny tak, jak prob hly ve sv um leckého textu: 229 Usta ad Albim „Monsieur, ce métro va a Billancourt?“ „Oui monsieur. Ale v Billancourtu není nic zajímavého. Jsou tam jen továrny a p ist hovalci. Zvláš Rusové a Arabové.“ (…) „Vous êtes três gentil, monsieur, mais je connais Paris assez bien. Bonne journé!“ (Zgustová, 2000, s. 151) 5.1. Téma jazykového st etávaní a prvky jinojazy nosti hrají významnou roli i p i budování struktury dalšího literárního textu Moniky Zgustové Peppermint frappé. Jádro mikrokosmu zobrazeného fiktivního sv ta je omezeno na pom rn uzav enou a ve své podstat nesourodou skupinku t í lidí. Jejich p vod a jazyková vybavenost plní v celku literárního textu d ležitou funkci. Mladý noviná a spisovatel, Rus Vadim, se v Petrohradu setká s významnou malí kou, Ameri ankou ruského p vodu, Patricií. Rozhodne se, že napíše její životopisnou knihu, a vydá se za ní do Špan lska. Patricie ovšem v té dob sdílí domácnost s exotickou Afroameri ankou Radhikou. Jejich jazykové dispozice i limity vedou k p em zmatení jazyk luxusní špan lské vily v jakousi babylonskou v ž; se stává obohacením i trestem pro všechny zú astn né. Jednotliví ú astníci komunikace vytvá ejí r zné komunika ní okruhy, Vadim p i styku s Patricií užívá ruštinu, a koli její komunika ní zb hlost v jazyku, který p estala používat už jako dít , je omezená: V netrp livosti byl její americký p ízvuk patrný až do té míry, že se zdálo, že mluví anglicky a ne rusky. Slovo plete ekla po anglicku confuse. (Zgustová, 2002, s. 12) A kresbu podepsala, s v nováním. Za ala anglicky, potom to p eškrtala a napsala to rusky. tským písmem n koho, kdo azbukou není zvyklý psát. (Zgustová, 2002, s. 31) Pro druhý komunika ní okruh, tedy pro komunikaci obou žen, je p ízna ná angli tina, angli tinu kone užívají p i komunikaci i Vadim s Radhikou. Ur itou bariéru v tomto p ípad p edstavuje Vadimova omezená znalost angli tiny: „Lágry a gulagy m ly v tší vliv na celé století, na spole nost, na d jiny,“ vysv tloval Vadim hore nat . Slovesné asy se mu popletly a jeho anglická výslovnost byla strašná. (…) „Tak je to v Rusku,“ Radhika vyslovovala pe liv každou slabiku jako pro za áte nický kurs angli tiny, … (Zgustová, 2002, s. 106) Sou ástí prózy je i linie vzpomínek Vadimova otce, který se nikdy nedokázal vyrovnat se svou astí na invazi spojeneckých vojsk v Praze. Spolu s ostatními ruskými vojáky byl za svou neznalost 230 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích jazyka potrestán sociálním vylou ením, z neschopnosti domluvit se vyrostla bariéra, která je v próze asto tematizována: Všichni mluví esky, nerozumí jim. Jedno slovo se opakuje. Pro . S táhlou melodií. S otázkou v o ích. Pro . Na n co se tážou. Co cht jí v t. Pro . (Zgustová, 2002, s. 65-66) V tomto prozaickém textu je výskyt jinojazy ných vyjád ení formou prezence (tedy autentickým zápisem ve v len ném jazyce) velmi sporadický, pro autorku je mnohem d ležit jší sledovat, jaká omezení vyplývají z neznalosti nebo z omezené znalosti dalších jazykových kód . 6. Trend užívat p i výstavb um leckých text téma jazykového st etávání a téma komplikovaného p ípadn úpln eliminovaného porozum ní dokládá i tvorba Kate iny Tu kové, edstavitelky nejmladší generace eských prozaik . Tematizace užívání jistého v len ného jazykového kódu je nosným prvkem ve výstavb jejího románu Vyhnání Gerty Schnirch (2009). Pasáže v n in zde bývají d sledn vyzna eny kurzívou a užití tohoto jazykového kódu pak slouží jako prost edek pro za azení postavy; v p edvále ném i vále ném multikulturním Brn užitý kód jednozna ukazuje, kam kdo pat í. Tato hodnotová funkce jazyka vzr stá p i polarizaci spole nosti v polovin t icátých let minulého století. Na n meckou a eskou ást je v té dob rozd leno nejenom Brno, ale i rodina titulní postavy Gerty Schnirch: Dobré ráno, pozdravila Gerta, matka nervózn mrkla po otci, pak se na ni usmála, pokývla a otec odpov l: - Grüß Gott 4. (Tu ková, 2009, s. 21) ina je ale jazykem nejenom fašistických pohlavár a p íslušník jejich rodin, je to také jazyk b žných brn nských N mc . Tu ková tak funk využívá n inu v promluvách postav reprezentujících a symbolizujících nenávid nou politickou garnituru: Mohl za sebou nechat m sto zrýt drškou zem, mit der Schnauze den Boden graben, jak s oblibou íkal v jiných kontextech, …(Tu ková, 2009, s. 34); sou asn je to ale také jediný dorozumívací prost edek t ch brn nských N mc , kte í jsou ob tí války: Je po všem! rozléhalo se kolem Gerty, která stoupala v chumlu po schodech. Je konec, p ežili jsme to. Wir sind am Leben, Gott sei Dank. 4 Abychom dodrželi jednotný ráz citací, používáme v p ípad románu Vyhnání Gerty Schnirch kurzívu a b žný typ písma naopak, než je tomu v textu originálu. 231 Usta ad Albim I Gerta d kovala. (Tu ková, 2009, s. 54) A hodnotová funkce jazyka je výrazn posílena i v dob bezprost edn povále né, kdy jsou zubožené a fyzicky ponižované N mky donuceny opustit p i no ním pochodu Brno: Doch, nehmen Sie doch, vezm te si a nebojte se. Vezm te si, napijte se, opakovala žena v šátku a natahovala se k pr vodu s hrnky v obou rukách. (Tu ková, 2009, s. 106) Odlišnost v jazykové vybavenosti postav je diskriminujícím faktorem nejenom v p ípad žen, které se rozhodly z stat na moravských statcích: Než se Gerta sta ila dotknout klapek psacího stroje, zeptal se Šenk: - esky umíš? Ein bisschen, trošku, pokývala Maria, ale né moc dob e. (Tu ková, 2009, s. 144), ale výrazn limituje i ty, které využily p íležitosti a odešly na konci ty icátých let do Rakouska: Já nevím, co si lidi mysleli, že jim ud láme, že nás tak nesnášeli. …Vždycky m prozradilo bémákování, ten náš m kký brn nský p ízvuk, nebyla jsem s to si osvojit to jejich weanerisch. Sotva jsem promluvila, hned v li, že jsem Tschechin. A v dí to dodnes a reagujou, jen si p edstavte ty ksichty. (Tu ková, 2009, s. 335) ina tak staví kolem Gerty a ostatních etnických N mc hradby, které je uzavírají do gheta nejenom v povále né jihomoravské Perné, ale také v Brn mnohem pozd jších let. V izolaci a uzav ení z stávají ti, kdo se snaží na svou minulost zapomenout a n in se v dom vyhýbají, ale i ti, kte í na svém n mectví d sledn lpí. Užívání v len ného jazyka tak v p ípad tohoto um leckého textu nese adu funkcí – a už jde o funkci atmosférotvornou nebo hodnotovou, biblicky p ízna né zmatení jazyk ale v tomto p ípad znamená pro uživatele jiných než bázových kód vždy trest. 7. Velmi omezený vzorek nov jších prozaických text ukazuje na pom rn silný trend tematizace jazykového rozr zn ní multikulturních spole enství. Auto i um leckých text tak p i hledání jinakosti nemusí nutn opoušt t sv j region a nacházet inspiraci v exotické cizin , jazykové a kulturní st etávání je p ízna né i pro st edoevropský kontext. 232 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Resume Function of „foreign“ elements in contemporary Czech prose Prezent paper aims to analyze function of „foreign“ elements in literary texts by Monika Zgustová and Kte ina Tu ková, specifically their role in the building of spatio-temporal frames in literary texts and their strukture in general. Atention is also paid to the way these elements are mediated to the recipient Prameny Tu ková, K. (2009): Vyhnání Gerty Schnirch. Brno: Host. Zgustová, M. (2000): Grave cantabile. Praha: Odeon. Zgustová, M. (2002): Peppermint frappé. Praha: Odeon. Literatura Doležel, L. (1993): Narativní zp soby v eské literatu e. Praha: eskoslovenský spisovatel. Hausenblas, K. (1996): Od tvaru ke smyslu textu. In: Macurová – Mareš (eds): Stylistické reflexe a interpretace. Praha: FF UK. Macurová, A. – Mareš, P. (1993): Text a komunikace. Jazyk v literárním díle a ve filmu. Praha: Karolinum Mareš, P. (2003): „Also Nazdar!“ Aspekty textové vícejazy nosti. Praha: Karolinum. Internetové zdroje: http://literarky.cz/index_o.php?p=clanek&id=5960&rok=2008&cislo=44, 13. 12. 2010 . 233 Usta ad Albim Cudzie jazyky a preklad ako prostriedky interkultúrnej komunikácie Iv an Š uš a Úvod „Hne od prvého kontaktu s poh davými mužmi s iernymi výložkami sme si všimli, že znalos alebo neznalos nem iny tvorí deliacu iaru. Kto im rozumel a súvisle odpovedal, s tým nadviazali zdanie udského vz ahu. Vä šina väz ov, ktorí nevedeli po nemecky, to znamená skoro všetci Taliani, zomreli v prvých desiatich až pätnástich d och po príchode.“ Toto sú slová talianskeho židovského autora Prima Leviho zo svojich memoárov Potopení a zachránení (I sommersi e i salvati, do slov. preložil František Hruška) v ktorých svoje opisuje tragické roky, strávené v koncentra nom tábore. Jestvuje nepochybne málo autorov, ktorí dali pri opise obdobia holokaustu v lágroch takto otvorene na misku váh dve veli iny – znalos cudzích jazykov ako devíza a záchrana na jednej strane a ich neznalos ako obrovský nedostatok a možná, ba takmer istá smr na strane druhej. Ako alej vysvet uje, cudzí jazyk bol prostriedkom, ako osta nažive, ako sa dohodnú s ostatnými väz ami i pochopi rozkazy, príkazy a nariadenia kápov. Mnohých židov, ktorí sa stretli na jednom mieste prakticky zo všetkých kon ín Európy, spájal jazyk jidiš, ten však ovládali len „ortodoxnejší“ židia z východnej Európy, pre ostatných to bol neznámy a m tvy jazyk – tento jazyk pomohol pri komunikácii medzi židmi z uvedenej geografickej oblasti a zárove slúžil ako tajný dorozumievací jazyk. Možno, že prirovnanie potreby poznania cudzích jazykov a ich neznalosti ako potenciálnej smrti sa môže zda dnešnému itate ovi bizarné, ba možno i absurdné, je však nepochybné, že Primo Levi, ktorý prežil tragédiu šoa, zara uje znalos cudzieho jazyka medzi devízy, ktoré mu zachránili život... Aj v dnešnej dobe je znalos cudzích jazykov „pridanou hodnotou“ vo viacerých smeroch. Akiste, analogicky s Leviho skúsenos ou – môže by záchranou života v nebezpe ných situáciách (i ke verme, že už nikdy viac v takých, aké nám sprostredkoval spisovate ). Celkove je dôležitou sú as ou v pracovnom procese, vymie aní poznatkov, názorov, skúseností, pri cestovaní, hovorovej komunikácii a pod. Bez využívania cudzích jazykov – možno prehnane povedané – by sme si už vari ani nevedeli pre íta nápisy na obchodoch, pochopi funkcie po íta a i texty piesní. Po období povinnej výu by ruštiny, ke mnohí chápali tento jazyk len ako školský predmet, sme sa po roku 1989 dostali do úplne iných sfér a rozmerov – cudzí jazyk sa stal integrálnou sú as ou nášho bežného 234 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích života a jeho výu bu v školách už mladí udia vnímajú ako praktický a efektívny prostriedok k dosiahnutiu ich cie a – a to je uplatnenie sa na pracovnom trhu, i už doma alebo v zahrani í.1 Cudzie jazyky ako spájanie kultúr a jednotlivcov i globalizácia? Kým (predovšetkým, no nielen) mladí udia v sú asnosti pochopili význam výu by cudzích jazykov, najmä angli tiny, a využívajú ich v o najvyššej miere (spome me napr. bilaterálne výmeny medzi univerzitami, programy Erasmus/Socrates a i.), v odbornej – i už lingvistickej, translatologickej, sociologickej i politologickej – sa živo diskutuje o nástrahách, ktoré môže prinies povinná výu ba angli tiny, ako je tomu napríklad dnes na Slovensku (pre eského itate a pripome me, že Ministerstvo školstva SR sa rozhodlo zavies povinnú výu bu anglického jazyka pre žiakov základných škôl). Argumentuje sa nedostatkom kvalifikovaných pedagógov, nepripravenou koncepciou, obavou z uprednost ovania jedného jazyka na úkor alšieho ( o je mimochodom, nesprávna interpretácia, pretože žiak na základnej škole si bude môc pribra i alší cudzí jazyk pod a svojho výberu, resp. ponuky danej školy) a globaliza nými tendenciami. Nie celkom dobre sa však dá pochopi termín globaliza né tendencie v kontexte výu by cudzích jazykov. Znalos akéhoko vek cudzieho jazyka je totiž lingvistickým a kultúrnym obohatením jednotlivca, nie je násilným „absorbovaním“ a akceptáciou kultúry a tradícií krajiny, jazyk ktorého daný jednotlivec študuje. V prípade angli tiny je potrebným a nevyhnutným prostriedkom komunikácie, v žiadnom prípade nie je vyjadrením podpory politike Spojených štátov amerických, Ve kej Británie i Austrálie. Politické chápanie globalizácie vo výu be cudzích jazykov považujeme za scestné a neprospešné. Je nám blízka idea literárneho vedca a slavistu Andreja Kultúra v období integrácie a globalizácie (porov. erve áka, ktorý v štúdii erve ák, 2002) uvažuje o dvoch protipolóch: o fóbii malých, resp. regionálnych kultúr a mánii ve kých, globálnych kultúr, teda ako ako rozpor tzv. malých kultúr a ve kých integrovaných celkov (ako napr. anglofilná, germanofilná i rusofilná). Tento rozpor, logicky, pramení z geografickej ve kosti ( i rozpínavosti), resp. politickým spojenectvom (dnes napr. Nemecko-Francúzsko) krajín. Neznamená to však automaticky vnucovanie ich kultúry i politiky na základe ve kosti a politicko-hospodárskych i diplomatických vplyvov (zoberme si napríklad prípad Ma arska – ide o geograficky malú krajinu, no vzh adom na výrazný 1 K téme porov. aj analýzu knihy Edwarda Saida – „verejného kritika a najvplyvnejšieho intelektuála anglicky hovoriaceho sveta“ – Orientalism:Western Conception of the Orient od slovenského komparatistu Róberta Gáfrika, porov. Gáfrik, 2010). 235 Usta ad Albim po et príslušníkov ma arskej menšiny na Slovensku je ma ar ina silným, ba v niektorých obciach a mestách i dominantným, i ke stále menšinovým jazykom2). A práve toto je základný a dôležitý bod politiky Európskej únie – vzh adom na rozmanitos kultúr a jazykov, je (resp. malo by by ) ovládanie akéhoko vek cudzieho jazyka spojivom a nie deliacou iarou medzi národmi a jednotlivcami. Práve preto sa uplat uje princíp „jednoty v rozdielnosti“ – ako súhrn spolo nej európskej a národnej identity. Európsku identitu by mali prezentova jej hodnoty a súdržnos , národnú identitu vlastné dejiny a jazyk. Dosiahnu tento stav nie je jednoduché, pretože rôzne partikulárne, osobné, historické i hospodársko-politické záujmy národných štátov blokujú vytvoreniu spolo nej európskej identity3. Inakos , cudzos , diverzita 4 – synonymá (s možno malými štylistickými odtienkami v závislosti od zmyslu a sémantickej motivácie), ktoré v mnohých vyvolávajú dodnes hrôzu i odpor, sú dôsledkom neprekonanej konzervatívnej politiky, spiato níctva, stereotypov a nebezpe ných fóbií (predovšetkým vnímanie inakosti v zmysle straty svojho, vlastného, národného, individuálneho, tradi ného). Ako však funk ne pripomína Libuša Vajdová, „každé h adanie identity obsahuje v sebe pátranie po odlišnom, inom, opa nom. Ako zadefinova vlastnú špecifiku, ak nie pomocou rozdielneho? Podmienkou rozdelenia priestoru na vlastný a cudzí, je inakos “ (Vajdová, 1999). Pojem diverzita sa asto spája s termínom multikultúrnos – ani tento termín nie je popretím vlastnej kultúry, i ke uznávame, že svojou podstatou je bližší fenoménu globalizácie (no nie je jeho prí inou). Práve multikultúrna výchova „apeluje na potrebu akceptovania kultúrnej rôznosti a (...) vedie k solidarite, rovnosti, partnerstvu a spolupráci“. (Hu ková, 2009). Ako vidíme, v sú asnosti sa binárny vz ah „cudzie“ a „svoje“ uplat uje na tzv. hodnotovej báze – konzervatívne, resp. národnokonzervatívne po atie v zmysle straty tradi ných hodnôt, obavy z globalizácie a multikultúrnosti, straty vlastnej (národnej) identity – a liberálne, resp. nadnárodné po atie, ktoré zdôraz uje slobodu, multikultúrnos a h adanie vzájomného a prospešne vyváženého vz ahu na osi „diverzita“ a „svoje“. 2 GYORGY, L. Slovensko-ma arský bilingvizmus na národnostne zmiešanom území.. In: Sloven ina v menšinovom prostredí. Békešská aba: Výskumný ústav Slovákov v Ma arsku, 2008 3 Ako píše talianska politologi ka Patrizia Prando, pokúšali sa už o u už predstavitelia povojnového európskeho federalistického hnutia, najmä Mario Albertini, „ktorý dal federalizmu charakteristiky ozajstnej ideológie s vlastnými cie mi a autonómnymi hodnotovými kritériami“. Prando, 2010) 4 Mária Bieliková uvažuje o alterite a interkulturalite vo vz ahu k literárnej vede – „po prvé ide o kultúrne kontakty opísané v príslušných literárnych dielach a v nich obsiahnutú skúsenos alterity cudzích kultúr; po druhé – ide o alteritu a interkulturalitu samotnych skúmanych diel, ktoré sa tak stali svedkami inej doby a jej obrazom sveta. (Bieliková, 2007) 236 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Ako prienik medzi týmito hrani nými fenoménmi sa javí by glokalizácia – teda vz ah, resp. pôsobenie medzi istými nadnárodnými, javmi a hodnotami (v zmysle globalizácie) a ich prispôsobenie na miestne kultúrne hodnoty a podmienky (lokalizácia). „Vyjadruje prízna ný trend – novú multiidentitu, spojenie viacerých idedntít a kultúrnych osobitostí obyvate ov Európy. Vzniká tu kompromisná aktivita jedincov vystavených globalizácii a vedomých si svojich lokálnych ukotvení“. (Rakšányiová, 2009). Ako príklad tohto javu uvádza Jana Rakšányová v jazykovom kontexte odmietanie anglicizmov i amerikanizmov, dodržiavanie etikiet na výrobkoch v domácom jazyku a pod. 5 Tu však vyvstáva otázka: bojujeme proti hegemónii jedného konkrétneho jazyka, i jazykov, alebo proti dominancii niektorej z kultúr, resp. ich hodnôt? Musí globalizmu (napr. proti registrovaným partnerstvám gayov lovek v mene boja proti i interrupciám, ktoré sú výsadou liberálne založených krajín a kultúr) odmieta tzv. západnú kultúru ako takú? A o viac – má zmysel odmieta angli tinu ako jazyk, lebo svojou dominanciou a šírením sa po celom svete (internet, chat, facebook...) reprezentuje pre národné štáty (najmä malé) ekonomickú, politickú a hodnotovú moc (v zmysle nadvládu i hegemóniu) a potenciálne pohltenie vlastnej identity? Nehovoriac o nezmyselnom vz ahu zlé cudzie-dobré svoje, o ktorom píše Erik Leško ako o „imaginácii toho pomyselného my, ktoré je treba chráni , pretože je v ohrození. Pomyselné my a oni srdcervúco odde uje a rozde uje, vedie ku generalizujúcej konštrukcii ur itého nepriate ského oni – t. j. abstraktného kolektívna cudzieho“. (Leško, 2009). Riešením je nepochybne odpolitizovanie otázky cudzích jazykov, uvedomovanie si vlastnej národnej identity, hodnôt a tradícií (vrátane hrdosti na svoj jazyk a jeho dôsledné uplat ovanie v úradnom styku), no zárove neodmietanie cudzej identity a posilnenie vzájomnej medzikultúrnej komunikácii – tak, aby sa naplnila základná axióma o „jednote v rozdielnosti“.6 Príkladom pozitívnej globalizácie (i ke nie všetci musia súhlasi s týmto termínom, podobne ako s termínom pozitívna diskriminácia a pod.), resp. homologizácii, je napríklad Spolo ný európsky rámec pre jazykové vzdelávanie (Commom European Framework, v skratke CEF) – a to v zmysle (metodického 5 6 K téme porov. aj Miššíková, G. – Ma ura, M, 2008. Vedecký tandem Dudinská-Dudinský uvažuje i o tom, aký by ur ite interkultúrny dialóg nemal by – nemal by by spätý s nejakým konkrétnym miestom, nemal by by situáciou vynúteným politickým konštruktom, nemal by ma ani podobu eklektizmu rôznych kultúrnych tradícií a pod (Dudinská-Dudinský, 2009). Podotýkame, že konkrétne miesto nie je v synonymickom vz ahu k termínu kontaktné miesto, resp. kontaktný bod, „k ažkostiam totiž dochádza vtedy, ke z ktorého je možné za sú diverzity príliš markantné a nezmierite né a nenachádzajú žiadny kontaktný bod, dialóg“ (Prando, 2009). 237 Usta ad Albim a metodologického) zovšeobecnenia a zosúvz ažnenia jazykovej politiky vo vyu ovacom procese (pod a jednotlivých úrovní re ových kompetencií – stupne A1, A2, B1, B2, C1, C2). Ako uvádza Emília Nemcová (v kontexte štúdií A. Van Eka), „na rozdiel od tradícii vo vä šine východoeurópskych štátov a Slovenska, ktoré sa sústre ujú na gramatickú stavbu jazyka (...), sa jazyk v komunikácii s jej intencionálnymi aspektmi v CEF vníma v sociálnom, kultúrnom kontexte“ (Nemcová, 2005). Výu ba cudzích jazykov (pre prekladate ov) ako krok k interkultúrnej komunikácii Ako sme už uviedli, sú asná mladá generácia považuje u enie sa cudzích jazykov za jeden z prirodzených a dôležitých atribútov pri efektívnom uplatnení sa v zamestnaní a celkovo v bežnej komunikácii, najmä s modernými informa nými technológiami. Využívajú na to rôzne formy (v škole, v jazykových školách, samoštúdium, pobyty v zahrani í a pod.) Jestvuje tu však i skupina, ktorá nás zaujíma i v našom príspevku – a to sú – (nazvime ich) profesionálni používatelia cudzieho jazyka, teda prekladatelia a tlmo níci. Pre o práve preklad a prekladatelia? Odpove je jednozna ná – preklad je totiž práve tým správnym mediátorom kontaktu medzi dvoma kultúrami – teda vysielajúcou, resp. východiskovou i prijímajúcou. Reprezentuje fundamentálnu zložku vzájomnej interkultúrnej komunikácie. Preklad je nielen komunika ným aktom vo filologickom a translatologickom zmysle slova (teda klasického komunika ného modelu medzi expedientom a jeho textom T1, prekladate om a textom T2 a percipientom, resp. vz ahu produktor-receptor), ale i v zmysle (inter)kultúrnej komunikácie s využitím relevantných sociokultúrnych aspektov. Vystihnutie zámeru autora zo strany prekladate a, jeho filologické a kontextové porozumenie a samotná interpretácia ( i Levého výraz „preštylizovanie predlohy“) posúva dielo itate ovi v podobe finálneho produktu – prekladu. Tento produkt vstupuje nielen do itate ského povedomia verejnosti a rozširuje jeho literárne vedomie (to by bolo prvoplánové chápanie komunika ného aktu v smere produktor-receptor), ale vstupuje i do medziliterárnych vz ahov – teda preklad ako forma medziliterárnej recepcie. (Kontakt a z neho sa vyvinuvší termín kontaktológia sa stali prirodzenou sú as ou inštrumentária teórie literárnej komparatistiky.) Ako konštatuje slovenský komparatista svetového mena Dionýz urišin, „umelecký preklad je jedným z najmarkantnejších prejavov medziliterárnej interakcie, je produktom medziliterárnej komunikácie a zárove a ur uje“. ( urišin, 1992). v mnohom medziliterárnu komunikáciu podmie uje eský literárny komparatista a slavista Ivo Pospíšil v tejto súvislosti uvažuje o „módnom“ termíne „dialóg kultúr“, ktorý je pod a autora, pomerne rozporuplný. Najvä ší 238 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích význam má však najmä pri „koncipovaní komparatisticky chápaných literárnych dejín a predovšetkým teórie literárnej histórie“ (Pospíšil, 2010). A práve interkultúrnej („dialogickej“) zložke sa musí venova výrazná pozornos aj v rámci štúdia cudzích jazykov a literatúr v odbore prekladate stvo a tlmo níctvo. Zodpovední odborníci to pochopili to už pri kreovaní Inštitútu prekladate stva a tlmo níctva bratislavskej Univerzity 17. novembra, ktorá za ala svoju innos v roku 1970. I ke jeho trvanie nebolo dlhé (len pä rokov, neskôr samotný odbor prekladate stva a tlmo níctva prešiel pod Univerzitu Komenského), položil základy vo výu be cudzích jazykov pre prekladate ov na Slovensku – a to vo filologickom a interkultúrnom zmysle slova. Prijal koncepciu štúdia dvoch cudzích jazykov a ur il finálny jazyk prekladu – sloven inu (ako materinský jazyk). Dôraz sa kládol na konfronta ný aspekt štúdia cudzích jazykov v zmysle nau sa h ada paralely a diverzity v rámci jednotlivých lingvistických problémov a špecifickos a ekvivalenty v prekladoch. 7 alším medzníkom a dovolíme si poveda i fenoménom, ktorý by sme radi v kontexte našej témy spomenuli, je nepochybne zriadenie Filologickej fakulty Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici v roku 1997 – jedinej svojho druhu na Slovensku (ako samostatnej fakulty) – s cie om pripravova prekladate ov a tlmo níkov vo sférach spolo enského, ekonomického, kultúrneho a vedeckého života. V metropole stredného Slovenska sa ocitla výu ba odboru prekladate stvo a tlmo níctvo a slovenský jazyka a literatúra vo viacerých jazykových programoch (okrem angli tiny, nem iny, ruštiny francúzštiny, španiel iny i talian iny, to boli i arab ina, portugal ina, po ština, bieloruština, ukrajin ina, srb ina, chorvát ina i ma ar ina). Isteže, záujem študentov, profilácia pedagógov, akredita né podmienky a iné faktory vyselektovali z uvedenej skupiny jazykov „silnejšie“ a „slabšie“ jazyky, niektoré z nich postupne ako študijný program zanikli. Za nosné považujeme i to, že študenti študovali daný jazykový odbor v kontexte kultúry (teda napr. taliansky jazyk a kultúra, ruský jazyk a kultúra a pod.) Na uvedenej fakulte (ktorej absolventom a zárove neskôr i pracovníkom mal es by aj autor tohto príspevku) sa v rámci tzv. spolo ného základu vytvorili predmety slovakistického a kulturologického charakteru – práve s cie om vnímania cudzích jazykov, prekladu a literatúr vo vzájomnom lingvokultúrnom a medziliterárnom kontexte, za všetky spome me napr. dejiny kultúry, filozofiu, dejiny literatúry, literárna komparatistika apod. (porov. aj Vojtech, 2004). Bohužia , finan né a iné dôvody spôsobili, že uvedená fakulta v desiaty rok svojej existencie zanikla. Naš astie, banskobystrickú Filologickú fakultu sa podarilo pretransformova – zlú ila sa s Fakultou humanitných vied Univerzity Mateja Bela a pod týmto názvom funguje do sú asnosti. Vycizeloval sa samotný odbor, jednotlivé programy 7 Translatológ Alojz Keníž spomína v tejto súvislosti pojem filologická erudícia v zmysle štúdia cudzích jazykov, literatúry, dejín a reálií a filologickú znalos sloven iny – teda „výu bu dvoch filológií ako vzájomné porovnávanie korešpondujúcich a nekorešpondujúcich prvkov, ide v zásade o oblas predtextovú“ (Keníž, 2006). 239 Usta ad Albim a najmä spolo ný základ pre študentov prekladate stva a tlmo níctva. Ten tvorí v sú asnosti fundament ich štúdia – jeho podstatou sú komparatívne a konfronta né disciplíny, samozrejme, okrem praktických predmetov zo slovenského jazyka (so zameraním na morfológiu, syntax, lexikológiu a štylistiku) a translatologických disciplín (translatológia, prekladová literatúra), sú to konfronta ná lingvistika, literárna komparatistika8 a dejiny inonárodných literatúr. Nap a sa tak cie , ktorý sme si dali ešte v ase Filologickej fakulty – vychováva odborníkov nielen jazykovo zdatných, ale i prakticky použite ných (v kontexte zvládnutých reálií v interkultúrnom kontexte) prekladate ov a tlmo níkov. Nemenej podstatnou zložkou v posil ovaní interkultúrnej komunikácie v edukácii majú lektoráty slovenského jazyka a kultúry, ktoré patria pod gesciu Ministerstva školstva Slovenskej republiky9. Výu ba sloven iny ako cudzieho jazyka v zahrani í nepochybne prispieva k pozitívnemu šíreniu slovenskej kultúry a jazyka vo svete. Jana Pekarovi ová práve v suvislosti s predpokladmi vysielaných lektorov do zahrani ia zdôraz uje, že „dôležitá je interkultúrna a multikultúrna kompetenci lektora“ (okrem alšich zložiek, ako su znalos realií i geopolitický preh ad). Interkultúrna kompetencia pod a nej predstavuje tri zložky: vz ah k vlastnej kultúre, alej vz ah k cudzej kultúre (ako schopnos rešpektova inú kultúru a pozitívne sa správa vo i jej nosite om) a napokon ako „interkultúrny kontakt, ktorý znamená schopnos komunikantov správa sa interaktívne, kooperatívne a pod a možnosti s potrebnou mierou tolerancie a empatie rieši možné nedorozumenia a konflikty“ (Pekarovi ová, 2002). Práve z radov absolventov štúdia slovakistiky ako cudzieho jazyka sa podarilo vychova šírite ov našej kultúry za hranicami krajiny a prispie tak k obohateniu inter a medzikultúrneho dialógu. Opa ný proces – teda zahrani ní študenti, ktorí prichádzajú za výu bou jazyka a kultúry na Slovensko (mimochodom, už od roku 1965), zastrešuje Centrum pre sloven inu ako cudzí jazyk Filozofickej fakulty Univerzity Komenského v Bratislave – Studia Academica Slovaca (SAS). Záujemcovia absolvujú prednášky z jazyka, literatúry, etnológie, histórie, politológie a alších 8 Ako uvádza Mária Bieliková, literárnej komparatistike dodala dôlezité impulzy obzvláš etnológia ako veda o kultúrne cudzom (o kulturnej cudzosti) a jej (seba)reflexia potenciálnych podmienok opisu cudzích kultúr. (Bieliková, 2007). 9 Dodajme, že Slovensko má v sú asnosti zriadených štrnás lektorátov, logicky, najmä v štátoch, v ktorých žijú ako krajanská komunita (Po sko, Ukrajina, Ma arsko, Srbsko, Chorvátsko, Rumunsko), ale je to i susedné Rakúsko i Nemecko, Francúzsko, Taliansko, Rusko i dokonca vzdialená ína. (Podobne je to aj na úrovni základných, resp. stredných škôl – je to osem škôl v troch štátoch). Systém funguje formou vysielania lektorov, resp. u ite ov zo Slovenska na samotný lektorát na dopredu ur ený a limitovaný po et rokov (štyri). 240 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích oblastí, ako aj rôzne tvorivé dielne i exkurzie. Zaujímavým nápadom je nepochybne tzv. Multikultúrny ve er Sami sebe – frekventanti kurzov prezentujú (vo vlastnej réžii) kultúru a tradície krajín, z ktorých pochádzajú a konfrontujú ju s kultúrou slovenskou. Mimochodom, za takmer polstoro ie svojej existencie absolvovalo SAS takmer šes tisíc zahrani ných záujemcov o slovenský jazyk, kultúru a slovenské reálie z viac ako 50 štátov sveta. Svoj význam nadobudlo okrem SASu nepochybne aj Metodické centrum Univerzity Mateja Bela pre Slovákov, žijúcich v zahrani í v Banskej Bystrici – i ke je v porovnaní so SASom nepochybne mladšou inštitúciou. Na poli starostlivosti o cudzincov a krajanov, ktorí sa prišli nau i zdokonali slovenský jazyk, pôsobí od roku 1993. Centrum školí krajanských slovenských u ite ov, žurnalistov krajanských periodík, kultúrnych pracovníkov, zamestnancov slovenskej samosprávy v zahrani í, slovakistov, ale i zahrani ných záujemcov o náš jazyk, literatúru a kultúru.10 Osobitným prípadom je vyu ovanie sloven iny cudzieho jazyka „cez alší jazyk“ (teda nie v sloven ine). Ako uvádza na základe vlastných pedagogických skúseností slovakistka Eva ulenová, „zatia sme sa stretli s tým faktom, že doteraz slovanskí študenti ve mi dobre rozumeli ruštine a neslovanskí študenti uprednost ovali angli tinu, francúzštinu, zriedkavejšie španiel inu. Z celkovej bilancie nám vychádza, že momentálne je ako univerzálny dorozumievací jazyk využívaná angli tina“ ( ulenová, 2006). Záver Ako teda alej s výu bou cudzích jazykov? Budeme podporova „silnú angli tinu“ na úkor alších „slabších“, i ke v mnohých prípadoch taktiež svetových, jazykov? Nestratia sa pre nezáujem študentov, slabé ponuky na trhu, kvôli problémami s akreditáciou i nedostatkom finan ných prostriedkov malé jazyky? Nie je teda za globalizáciou len trh a finan né záujmy? Na tieto otázky zrejme odpovie až budúcnos . Isté je však jedno – ani podobný jazykový kód a blízky kultúrny rámec nie sú zárukou vzájomného (lingvistického) porozumenia a z neho vyplývajúceho interkultúrneho dialógu – zvláš pre najmladšiu generáciu. Ako uvádza správa Tla ovej agentúry Slovenskej republiky (z d a 29.9.2010, správu uverejnil denník Sme na svojej internetovej stránke), z výsledkov výskumu agentúry Median vyplýva, že „až 89 percent mladých 10 Sú to najmä krátkodobé kurzy v slovenskom jazyku, letný kurz slovenského jazyka a kultúry pre krajanov, ale i intenzívny jazykový kurz v rámci európskych projektov (ILPC Sokrates/Erasmus), strednodobý kurz pre slovakistov a zahrani ných doktorandov i dlhodobý kurz pre záujemcov o vysokoškolské štúdium v SR. Ve ký ohlas má i Škola v prírode pre žiakov škôl s vyu ovacím jazykom slovenským v zahrani í, Výtvarná sú až pre žiakov všetkých stup ov škôl s vyu ovacím jazykom slovenským v zahrani í, Letná škola udového tanca pre žiakov a študentov – Slovákov žijúcich v zahrani í i Detská univerzita UMB – Slovensko krajina mojich predkov. 241 Usta ad Albim echov vo veku od 12 do 19 rokov potvrdilo, že ovláda angli tinu aspo iasto ne. Dvadsa sedem percent tvrdí, že sú v angli tine prinajmenšom dobrí. So sloven inou je to však u tejto vekovej kategórie biedne – znalos tohto jazyka priznalo iba necelých 15 percent mladých echov“. Literatura BIELIKOVÁ, M. Hermann Hesse und das Fremde. Teil I.: Der Einfluss der chinesischen Geistigkeit auf das Schaffen Hermann Hesses. Banská Bystrica: Filologická fakulta UMB, 2007. ERVE ÁK, A. Kultúra v období integrácie a globalizácie. In: AROTA, I. – ERVE ÁK, A. – JANÍK, P. a kol. Víchor globalizácie. (Slovensko-Európa-svet). Bratislava: Jamex, 2002 ULENOVÁ, E. Sloven ina ako cudzí jazyk. In: Kulatý st l. Slovo a obraz v komunikaci s d tmi. Komunikace s d tmi v zrcadle asu. Pedagogická fakulta Ostravské univerzity. (Ed. Nad žda Singlová, Eva Höflerová.), 2006 DROBNÁ, D. – BILOVESKÝ, V. – HU KOVÁ, A. – KLINCKOVÁ, J. – MIHÁLIKOVÁ, S.: História, kultúra, jazyky – dôležité prvky európskej integrácie a európskej identity. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela, Fakulta politických vied a medzinárodných vz ahov, 2009 DUDINSKÁ, I. – DUDINSKÝ, V. Od multikultúrneho k interkultúrnemu dialógu. In: DOBIAŠ, D. – GBÚROVÁ, M. – MATTOVÁ, I. Interkultúrny dialóg. Prešov: Prešovská univerzita, Filozofická fakulta, 2009 URIŠIN, D. o je svetová literatúra? Bratislava: Obzor, 1992 GÁFRIK, R. Od rétoriky obvi ovania k medzikultúrnemu dialógu. In: World Literature studies. 1/2010. Bratislava: ÚSL SAV, 2010 GYORGY, L. Slovensko-ma arský bilingvizmus na národnostne zmiešanom území.. In: Sloven ina v menšinovom prostredí. Békešská aba: Výskumný ústav Slovákov v Ma arsku, 2008 HRDLI KA, M. Literární p eklad a komunikace. Praha: ISV, 2003 HU KOVÁ, A. Vybrané kapitoly z dejín prekladu literárno-umeleckých textov. Banská Bystrica: Filologická fakulta UMB, 2003 HU KOVÁ, A. (zost.) 10 rokov Filologickej fakulty Univerzity Mateja Bela. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela, Filologická fakulta, 2007 242 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích KENÍŽ, A. V om spo íva špecifikum prekladate ského a tlmo níckeho štúdia. In: 35 rokov prekladate stva a tlmo níctva na Slovensku (1970-2005). Bratislava: Letra, 2006 KUSÁ, M. Preklad ako sú as dejín kultúrneho priestoru. Bratislava: Ústav svetovej literatúry SAV, 2005 LEŠKO, E. Hovori o druhých. In: DOBIAŠ, D. – GBÚROVÁ, M. – MATTOVÁ, I. Interkultúrny dialóg. Prešov: Prešovská univerzita, Filozofická fakulta, 2009 LEVI, P. I sommersi e i salvati. Torino: Einaudi, 1986 MIŠŠÍKOVÁ, G. – MA URA, M.: Inovatívne postupy a metódy vo vyu ovaní angli tiny ako cudzieho jazyka. English as a second joking language. Nitra: CCV PF UKF, 2008 NEMCOVÁ, E. Úskalia štandardizácie úrovní ovládania slovenského jazyka. In: eská a slovenská slavistika na po átku 21. století. (Stav-metodologie-mezinárodní souvislosti). Brn nské texty k slovakistice VIII. (Zost. Ivo Pospíšil, Miloš Zelenka, Anna Zelenková). Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav slavistiky, 2005 PEKAROVI OVÁ, J. Lingvodidaktická koncepcia sloven iny ako cudzieho jazyka. In: Sloven ina ako cudzí jazyk. Bratislava: FF UK, MC SAS, 2002 POSPÍŠIL, I. Minulost a sou asnost areál : strategie a klí k dnešku. In: Areálová slavistika a dnešní sv t. (Edit. Ivo Pospíšil). Brno: eská asociace slavist . Tribun EU, 2010 PRANDO, P. European Federalist vision and its compatibility with the ideas of the phenomenon of multiculturalism. In: DOBIAŠ, D. a kol. Intercultural Dialogue. Prešov: Grafotla , 2009 PRANDO, P. Teórie a projekty talianskeho európskeho federalizmu. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela, Fakulta politických vied a medzinárodných vz ahov, 2010 RAKŠÁNYIOVÁ, Preklad ako interkultúrna mediácia. In: Studia Academica Slovaca. . 38. (Zost. J. Pekarovi ová, M. Vojtech). Bratislava: Univerzita Komenského, 2009 VAJDOVÁ, . Recep ná tradícia a preklad. In: Chiméra prekladania. (Zost. D. Sabolová). Bratislava: Veda a Ústav svetovej literatúry SAV, 1999 VOTECH, M. Literatúra, literárna história a medziliterárnos . Bratislava: Univerzita Komenského, 2004 http://www.sme.sk/c/5571488/u-mladych-cechov-anglictina-predbehla-slovencinu.html 243 Odborná eština a pot eby zahrani ních student Kat e in a V las ák ov á 0 Úvod Ve svém p ísp vku se zamýšlíme nad úlohou výuky a testování tzv. odborného jazyka v ro ních kurzech po ádaných Ústavem jazykové a odborné p ípravy Univerzity Karlovy v Praze (dále ÚJOP UK). P edpokládáme, že poznatky, ke kterým dospíváme, se musí v první ad odrazit ve výuce, aby se mohly promítnout do záv re né zkoušky, ale též do test pr žných. V první ásti p ísp vku se v nujeme definici jazyka se specifickým zam ením. Vzhledem k tomu, že v eštin se v této oblasti dosud neustálila terminologie, považujeme za nutné dotknout se i této problematiky. V druhé ásti stru p ibližujeme charakter výše zmín ného kurzu v souvislosti se za azením odborného jazyka do výuky. T etí ást p edstavuje výsledky výzkumu, jehož se zú astnilo n kolik málo desítek bývalých student ÚJOP UK, kte í v dané dob studovali v bakalá ských i magisterských programech r zného zam ení na eských vysokých školách a jejichž studium probíhalo v eském jazyce. Záv ry plynoucí z výzkumu a návrhy, jak by bylo v mapování pot eb nejen n kdejších student ÚJOP UK vhodné dále pokra ovat, p ibližujeme v poslední, tvrté ásti svého p ísp vku. 1 Jazyk se specifickým zam ením? V anglo-americké odborné literatu e se tém výhradn pracuje s termínem „language for specific purposes“ (LSP, pop . ESP – „English for specific purposes“), tedy jazyk se specifickým zam ením i doslovn jazyk pro specifické ú ely. Setkáváme se ovšem i s termíny „English for academic purposes“ (EAP, tedy akademická angli tina) a „English for occupational purposes“ (EOP, tedy angli tina s profesním zam ením). V oblasti testování se m žeme ješt setkat nap . s termíny „field-specific testing“ i „occupation-specific testing“ (všechny výše uvedené termíny se vyskytují mj. ve slovníku Dictionary of language testing). U zkoušek se m žeme rovn ž setkat s ozna ením „work orientend langauge examinations“. Vzhledem k tomu, že jazyk se specifickým zam ením kte í auto i chápou tak, že v sob akademický jazyk zahrnuje, zatímco jiní jako A. Davies existenci jazyka se specifickým zam ením popírají (Davies, 2001, též Hamp-Lyons – Lumley, 2001, s. 127), podívejme se nyní na jednu z posledních teorií jazyka se specifickým zam ením. Velmi podrobn se v nuje problematice testování jazyka se specifickým zam ením D. Douglas (2000). Testování jazyka se specifickým zam ením chápe jako odv tví jazykového testování, Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích v n mž obsah testu i metody vycházejí z analýzy specifického užívání jazyka v konkrétní situaci, zatímco v p ípad testování všeobecného jazyka (general language, n kdy v p ípad eštiny ne p íliš astn p ekládaného jako obecný jazyk) se ú el definuje podstatn ší eji (Douglas, 2000, s. 1). Douglas podotýká, že jazyk se specifickým zam ením podle mnohých zahrnuje akademický jazyk (language for academic purposes) a jazyk s profesním zam ením (language for occupational/professional purposes), nicmén s tímto tvrzením se dále ve své publikaci vypo ádává a dospívá k definici testu jazyka se specifickým zam ením jako „testu, v n mž obsah testu i testovací techniky vycházejí z analýzy situací vyžadujících užití cílového jazyka ke specifickému ú elu tak, aby testové úlohy a jejich obsah autenticky reprezentovaly úlohy v cílových situacích a umož ovaly tak interakci kandidátovy jazykové schopnosti a jak s obsahovou znalostí daného oboru, tak s testovou úlohou. Takový test nám umož uje vyvozovat záv ry o kandidátov schopnosti užívat jazyka v dané specifické oblasti.“ (s. 19, p eklad KV) Douglas upozor uje, že se v p ípad testování jazyka se specifickým zam ením jedná vždy o škálu, na níž se testy pohybují v závislosti na mí e specifi nosti, nejde tedy v žádném p ípad o prostý vztah vylu ovací. Testy z cizího jazyka se specifickým zam ením charakterizují dva hlavními rysy, a to autenti nost úlohy a interakce mezi jazykovou znalostí a specifickou znalostí, tj. znalostí oboru. Co se tý e interakce mezi jazykovou znalostí a znalostí oboru, hovo í Bachman a Palmer (1996, s. 120– 128) o t ech možnostech, jak definovat vztah mezi jazykovou schopností a faktickými znalostmi i znalostí oboru (viz Složilová, 2010; u Douglase se jedná o tzv. „background knowledge“, u Bachmana a Palmera o „topical knowledge“). První možností je vyvozovat záv ry pouze o jazykových znalostech, což je nutné zejména v t ch p ípadech, kdy se kandidáti výrazn liší co do znalostí oboru. Douglas se domnívá, že v takovém p ípad se nejedná o jazykový test se specifickým zam ením. Druhou možnost p edstavuje zahrnutí jak jazykových znalostí, tak znalostí oboru. Takový test lze p ipravit tehdy, není-li testovaná populace p íliš rozmanitá. T etí možností podle Bachmana a Palmera z stává možnost definovat oba konstrukty zvláš , tedy konstrukt pro jazykovou znalost a konstrukt pro znalost oboru. V neposlední ad je nutné si uv domit, že jak poukázal nap . O’Sullivan (2009) i Hádková (2008) jazyk se specifickým zam ením se týká úrovní nadprahových, jak ostatn vyplývá i ze Spole ného evropského referen ního rámce pro jazyky (2002, dále SERR): „Zvažujeme-li roli spole ného rámce v pokro ilejších stadiích u ení se jazyku, je nutné brát v úvahu zm ny v povaze pot eb student a kontextu, ve kterém žijí, studují a pracují. Je zapot ebí všeobecné kvalifikace na vyšších úrovních než je tzv. prahová úrove …“ (s. 7) 245 Usta ad Albim Záv rem této první ásti jsme nuceni podotknout, že v eštin se dosud terminologie v této oblasti neustálila, setkáváme se s termíny jazyk pro specifické ú ely, jazyk se specifickým zam ením, jazyk s profesním zam ením, odborný jazyk i akademický jazyk, cizí jazyk s odborným zam ením, p ípadn auto i termíny nep ekládají. A koliv v tomto sm ru nepanuje jednozna ná shoda, zdá se, že ozna ení jazyk se specifickým zam ením/pro specifické ú ely se užívá široce (zahrnuje tak nap . obchodní korespondenci, právní jazyk, ale též jazyk se specifickým zam ením pro migranty – srov. nap . Cvejnová, 2010), akademický jazyk odráží pot ebu p im en užívat jazyka ke studiu a odborný jazyk se týká p edevším zp sob vyjad ování typických pro odborný styl a odborné terminologie. Podívejme se tedy nyní na charakteristiku ro ních kurz ÚJOP UK a zvažme, zda studenti pot ebují jazyk se specifickým zam ením, akademický jazyk i jazyk odborný a jak se tato skute nost odráží nejen ve výuce, ale též v záv re né zkoušce. 2 Ro ní kurz jazykové a odborné p ípravy pro zahrani ní studenty ÚJOP UK V t chto kurzech jazykové a odborné p ípravy se zahrani ní studenti p ipravují ke studiu na eských vysokých školách r zného zam ení. Studenti s ukon eným st edoškolským vzd láním se mohou hlásit na obory humanitní a technické (studijní st edisko Pod brady a Praha-Krystal), ekonomické (studijní st edisko Pod brady a Praha-Hloub tín), dále na obory p írodov dné, veterinárn medicínské a medicínské, farmaceutické a zdravotnické (vše studijní st edisko Mariánské Lázn ). Studium v p ípravném kurzu je dvousemestrální. Zimní semestr za íná v zá í dvoutýdenní intenzivní výukou eštiny, poté jsou studenti rozd leni do t íd podle svého zam ení. Nejvíce hodin je pochopiteln v nováno výuce eštiny, další p edm ty odpovídají oboru studia. Zimní semestr kon í p ibližn v polovin ledna. Studium všech p edm u hlavních p edm v etn zimního semestru je ukon eno zápo tem, eštiny navíc semestrální zkouškou. V letním semestru se rozši uje výuka oborových p edm podle požadavk jednotlivých fakult a studijních obor . Podmínky úsp šného ukon ení studia jsou obdobné jako v zimním semestru, záv re ná zkouška z eštiny odpovídá obtížností úrovni B2 podle SERR. Z výše uvedeného vyplývá, že cílem tohoto celoro ního kurzu musí být nejen jazyková (i sociokulturní) p íprava student na život v eské republice, ale také p íprava k p ijímacím zkouškám na eské vysoké školy. V rámci p ijímacích zkoušek musejí zahrani ní studenti na n kterých vysokých školách absolvovat vstupní test z eštiny, n které vysoké školy uznávají osv 246 ení ze Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích záv re né zkoušky ÚJOP UK, zatímco jiné vysoké školy doklad o znalosti eštiny nevyžadují. V každém p ípad zahrani ní studenti až na výjimky (srov. nap . možnost být p ijat bez p ijímacích zkoušek na základ výsledk ze st ední školy a maturitní zkoušky) skládají p ijímací zkoušky, a už písemné, nebo ústní, pop . talentové, v eštin . Úrove jejich komunika ní kompetence v tomto jazyce tedy musí být dosta ující k tomu, aby mohli prokázat své odborné znalosti. Požadavky vysokých škol se však liší a studenti, kte í si dávají p ihlášky na n kolik vysokých škol, by téhož zam ení, se musejí na tuto situaci p ipravit. Cílem student i pedagog p sobících na ÚJOP UK je ovšem nejen to, aby byl student na vysokou školu p ijat, ale též aby studia na ní úsp šn dokon il. P ijímací zkoušky asto ov ují míru nabytých odborných znalostí, zahrani ní student pak ovšem musí být také s to splnit požadavky hem studia, což asto vyžaduje krom odborných znalostí nap . tvorbu prezentací v eštin , schopnost porozum t p ednáškám i kriticky p istupovat k odborné literatu e. Mimo jiné i tento vod nás vedl k nevelkému výzkumu, jehož výsledky prezentujeme ve t etí ásti svého p ísp vku. Podívejme se však nejd íve, zda je na míst hovo it v p ípad výuky a záv re ného testu z eštiny o jazyku se specifickým zam ením. I když jsou studenti rozd leni do t íd podle zam ení, netestuje se ve zkoušce z eštiny znalost oboru, ta se ov uje ve zkouškách z oborových p edm . koliv je zam ení t ídy zohledn no, co se tý e obsahu, jedná se v Bachmanov a Palmerov pojetí o první možnost. Lze tedy íci, že studenti na ÚJOP UK se u í akademický jazyk, pop . odborný jazyk, tj. u í se p im en užívat jazyka ke studiu, dále se u í odbornou terminologii a u í se vyjad ovat tak, jak je typické pro odborný styl. 3 Analýza pot eb sou asných zahrani ních student na eských vysokých školách Na ja e 2010 byl vybraným bývalým student m ÚJOP UK zaslán dotazník s 11 otázkami. První i otázky shromaž ovaly informace o respondentech (akademický rok studia na ÚJOP UK, zam ení ídy, sou asná vysoká škola), zatímco další otázky se zam ovaly na ové dovednosti i jazykové prost edky a jejich roli b hem studia na vysoké škole. Návratnost dotazníku byla p ibližn 60 %, což edstavuje 25 respondent . V tšina z nich, a to 17 respondent , studovala v dob pr zkumu na vysokých školách ekonomického zam ení, v menší mí e byly zastoupeny i obory humanitní (4 respondenti), technické (3 respondenti) a v jednom p ípad i p írodov dné. Respondenti studovali v ro ních kurzech ÚJOP UK v akademických letech 2005/2006 – 2008/2009. Na otázku, kterou ovou dovednost p i studiu na vysoké škole studenti nejvíce pot ebují, nebyly shledány výrazn jší rozdíly podle zam ení student , zdá se, že studenti pot ebují všechny 247 Usta ad Albim ové dovednosti, nejvíce však bez ohlednu na zam ení uvád li tení, nejmén pak mluvení (viz obr. 1). Pokud ovšem uvažujeme první dv ové dovednosti, které jsou podle student pro úsp šné studium na vysoké škole nejd ležit jší (obr. 2), zjiš ujeme, že jsou op t v hojné mí e zastoupeny všechny, p evažuje však poslech. 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0 tení poslech psaní mluvení Ekonomické zam ení Obr. 1 - Kterou Technické zam ení Humanitní zam ení Celkem ovou dovednost ke studiu na eské VŠ nejvíce pot ebujete? 20 18 16 14 12 10 tení poslech psaní mluvení 8 6 4 2 0 Ekonomické zam ení Obr. 2 - Dv nejd ležit jší Technické zam ení Humanitní zam ení Celkem ové dovednosti pot ebné ke studiu na eské VŠ 248 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Domníváme se tedy, že lze íci, že není možné v p íprav zahrani ních student ke studiu na eské vysoké škole soust edit se ve výuce pouze na n které, nap . receptivní, že je t eba v novat se soustavn nácviku všech opodstatn ným testování ové dovednosti, ale ových dovedností. V tomto p ípad se také jeví tení s porozum ním, poslechu s porozum ním, psaní i mluvení v záv re né zkoušce z eštiny. Dále jsme zjiš ovali, jakou d ležitost p ipisují studenti jazykovým prost edk m pro úsp šné zvládnutí studia na eské vysoké škole. Studenti hodnotili míru pot eby znalosti gramatiky na škále 1 (v bec nepot ebuji) až 5 (velmi pot ebuji). Studenti ekonomických vysokých škol uvád li v pr ru míru pot eby 3,53, tedy blížící se k „pot ebuji“, studenti technických škol 4,00 a jako pot ebnou až velmi pot ebnou hodnotili znalost gramatiky studenti humanitních vysokých škol (4,25). Celkem byla tedy pot eba znalosti gramatiky vy íslena v pr ru na 3,68. Obdobnou otázku ešili studenti i pro odbornou slovní zásobu, a to op t na škále 1 (v bec nepot ebuji) až 5 (velmi pot ebuji). Zde bez ohledu na zam ení hodnotili pot ebu znalosti odborné slovní zásoby jako vysokou (humanitní zam ení v pr 4,41) i velmi vysokou (technické zam ení v pr ru 4,00, ekonomické zam ení pr ru 5,00). Pr rn rné hodnocení míry pot eby odborné slovní zásoby tak bylo 4,40. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že studenti v r zných ro nících vysokých škol si uv domují roli jazykových prost edk , zejména pak odborné slovní zásoby, ve studiu. Na otázku, jaké dovednosti nebo znalosti pot ebují (zahrani ní) studenti p i studiu na eské vysoké školy, uvád li respondenti nej ast ji p ípravu prezentací, psaní esej , seminárních prací, referát , „test ve tvaru rozepisovacích otázek“ (myšleny úlohy s otev enou odpov dí), ústní interakci p i týmové práci a oficiální e-mailovou korespondenci. Takováto analýza pot eb by mohla významn ovlivnit koncepci kurz p ipravujících zahrani ní studenty ke studiu na vysoké škole. Sami respondenti uvád li, že do jazykové výuky by m lo být za azeno z d vodu, aby zahrani ní studenti byli schopni studovat na eské vysoké škole, následující: p íprava prezentací, p íprava referát , psaní poznámek b hem p ednášky, psaní esej , diskuse o odborných tématech, týmová práce a práce (nap . zadávání úkol ) p es internet. P edpokládáme však, že n které z t chto dovedností mohou p i nástupu na vysokou školu chyb t i eským student m. 249 Usta ad Albim 4 Záv ry a výhledy koliv analýza pot eb uvedená ve t etí ásti našeho p ísp vku prob hla na velmi malém vzorku, doufáme, že se stane výchozím bodem nejen pro shromážd ní v tšího množství dat, ale též pro analýzu pot eb dalších uživatel záv re né zkoušky ÚJOP UK. Ke sb ru dat by m lo dojít v první ad p edevším na vysokých školách, kde n kdejší studenti ÚJOP UK studují. Vyu ující by se tak mohli vyjád it k tomu, jaké jazykové znalosti a dovednosti považují za st žejní pro úsp šné absolvování t ch p edm , které p ednášejí, a jaké znalosti a dovednosti u zahrani ních student obvykle postrádají. Na druhou stranu je ovšem nutné si uv domit, že vzhledem k rozsahu p ípravného kurzu, který pokrývá dva semestry by intenzivní výuky, je t eba dosp t k ur itým kompromis m, nebo se studenti b hem relativn krátké doby musejí p ipravit jak k p ijímacím zkouškám, tak ke studiu na vysoké škole. A koliv jsou studenti v ro ních kurzech ÚJOP UK rozd leni do t íd podle vybraného zam ení, p ijímací ízení na vysokých školách a následn i požadavky kladené na studenta b hem jeho vysokoškolských studií se mohou významn lišit a není je možné všechny zohlednit v záv re né zkoušce. P esto považujeme za d ležité pot eby student i vysokých škol mapovat a zohled ovat edevším ve výuce. 250 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Dotazník 1. Ve kterém akademického roce jste studovali v ro ním kurzu jazykové a odborné p ípravy na ÚJOP UK? 2005/2006 2006/2007 2007/2008 2008/2009 jiný akademický rok – uve te který: 2. Jaké bylo zam ení t ídy, ve které jste studovali? humanitní technické v ekonomické p írodov dné jiné – uve te v jaké: 3. Na které vysoké škole studujete? Vysoká škola: Fakulta: Obor: 4. Kterou tení 5. Která tení 6. Kterou tení ovou dovednost ke studiu na eské vysoké škole nejvíce pot ebujete? poslech psaní mluvení ová dovednost je podle vás druhá nejd ležit jší ke studiu na eské vysoké škole? poslech psaní mluvení ovou dovednost pot ebujete ke studiu na eské vysoké škole nejmén ? poslech psaní 251 mluvení Usta ad Albim 7. Do jaké míry pot ebujete na eské vysoké škole znalost gramatiky? (1 = v bec nepot ebuju, 5 = velmi pot ebuju) 1 2 3 4 5 8. Do jaké míry pot ebujete na eské vysoké škole odbornou slovní zásobu? (1 = v bec nepot ebuju, 5 = velmi pot ebuju) 1 2 3 4 5 9. Jak d ležitý je podle Vás odborný jazyk p i studiu na eské vysoké škole? (1 = v bec není d ležitý, 5 = je velmi d ležitý) 1 2 3 4 5 10. Jaké další dovednosti nebo znalosti související s jazykovým vybavením, tedy eštinou, na eské vysoké škole pot ebujete (nap . tvorba prezentací, p íprava referátu, psaní eseje atd.)? M žete uvést více možností. 11. Co by se m lo v p ípravném kurzu na ÚJOP UK za adit do výuky, aby studenti byli lépe ipraveni na studium na eské vysoké škole (nap . psaní poznámek p i p ednášce, tvorba prezentací/referát atd.)? M žete uvést více možností. 252 Jazyky v Evrop a Evropa v jazycích Klí ová slova odborný jazyk, eština pro cizince, testování cizích jazyk language for specific purposes, Czech for foreigners, language testing Resume Language for specific purposes and non-native students needs This article deals with the role of teaching and testing language for specific purposes within the context of the Czech language and preparatory courses at the Institute for Language and Preparatory Studies (hereafter ILPS) at Charles University in Prague. These courses are designed for non-native students who wish to study at Czech universities. It is hoped that these findings will influence both the course syllabus and the end-of-course examination. The first part of the article aims to explore how the term ‘language for specific purposes’ is understood and how it is reflected in language testing. Specific language testing is, in accordance with Douglas (2001, p. 19) defined as a test “in which test content and test methods are derived from an analysis of a specific purpose target language use situation, so that test tasks and content are authentically representative of tasks in the target situation…” Finally, the diversity of Czech terminology as regards language for specific purposes is also outlined. The second section introduces the intensive two-semester language and preparatory courses and questions whether they involved language for specific purposes or rather language for academic purposes. An observation is made, that during this course, students must not only learn how to survive in the Czech Republic in terms of language, but also need to prepare themselves for university entrance examinations. In addition to all the above-mentioned preparations, they should develop the skills, competencies and knowledge they will need to study at Czech universities. The third part of the article details the results of a small-scale needs analysis, which was carried out on former ILPS students. It shows that all language skills are considered important by the students, in order for them to be able to study at Czech universities. Therefore, it is not possible to give preference, for instance, to receptive skills during their education at the ILPS, although some may believe receptive skills are crucial for entrance examinations. The respondents seem to be aware of the role of grammar and field-specific vocabulary. 253 Usta ad Albim The fourth part concludes what we can learn based on the results from the needs analysis and how further research could be conducted. Literatura Bachman, L. F. – Palmer, A. S. Language testing in practice: Designing and developing useful language tests. Oxford: Oxford University Press, 1996. Davies, A. a kol. Dictionary of language testing. Studies in Language Testing 7. Cambridge: Cambridge University Press, 2002. Davies, A. The logic of testing Languages for Specific Purposes. Language Testing, 2001, vol. 18, no. 2, s. 133–147. Douglas, D. Assessing language for academic purposes. Cambridge: Cambridge University Press, 2002. Hádková, M. eština v roli tzv. akademického jazyka podle Rámce? In Odborný jazyk na vysokých školách IV. Praha: eská zem lská univerzita, 2008, s. 56–58. Hanzlíková, M. Problematika ESAP (LSAP) u ebnic na eských vysokých školách s humanitním zam ením. In Odborný jazyk na vysokých školách V. Praha: eská zem lská univerzita, 2009, s. 63–67. Orsini-Jones, M. Academic and professional skills for language learning. Dostupné na URL <http://www.llas.ac.uk/resources/gpg/1571#ref3> [citováno 29. 9. 2010] Složilová, E. Testování jazyka pro specifické ú ely. (p ísp vek) Pod brady: ÚJOP UK, 22. 6. 2010. O’Sullivan, B. An Introduction to Testing Language for Specific Purposes. (seminá ) Santiago de Compostela: ALTE, 25.–26. 4. 2009. 254