Sedmý ročník Vaišnavského tábora pro ženy a děti a Japa Retreat

Sedmý ročník Vaišnavského tábora pro ženy a děti a Japa Retreat

Sedmý ročník Vaišnavského tábora
pro ženy a děti a Japa Retreat
na Simhačalam 2010
Volné sdružení oddaných ve spolupráci s Bhagavatlife pořádá
Vaišnavský tábor pro ženy a děti
Drazí oddaní a přátelé,
od 3. 7. do 10. 7. 2010 pořádáme na
Simhačalam tradiční dětský tábor - jde už
o 7. ročník.
První roky to byla spontánní akce, kterou
organizovaly maminky pro svoje děti.
Loňským táborem však celá akce dostává
jiný rozměr. Ohlas, který měl minulý ročník u zúčastněných, je velmi zavazující pro
další tábory.
Dá se říci, že tábor už není určen pouze
pro děti, ale také pro maminky.
Příčinu kladných ohlasů vidíme hlavně
v pozvání Divyambary mátájí, která si na
loňský ročník připravila téma:
JAK SE NESOBECKY POSTARAT
O SVOJE POTŘEBY
Tento seminář byl tak úspěšný, že si
maminky vyžádaly o jeden denně navíc
a tatínkové se tímto prokázali jako bezvadní
organizátoři výletů, her a perfektní kuchaři.
2
Letošní ročník bude opět na Simhačalam,
a to od 3. do 10. 07. 2010.
Letošní téma bude:
POSTAREJ SE O ODDANÉHO
V SOBĚ, ABYS MOHL(A) SLOUŽIT
ODDANÝM OKOLO SEBE
Denní témata jsou:
1 - Důvěřovat a být hodný důvěry
2 - Otrávený nektar: zbavme se jedovaté
pomluvy
3 - Vděčný přístup
4 - Volání o pomoc, dar lásky: rozpoznání
nevyřčeného v mezilidských vztazích
5 - Slon v obýváku: témata sexu
a intimity
6 - Láskyplná starostlivost matky: zasetí
semínka bhakti v další generaci
7 - Podstata všech rad
Na letošní rok nám nabídla ještě něco, co
nešlo odmítnout – vezme s sebou Rukminí mátájí, kterou Šríla Prabhupáda zasvětil
v Montrealu v roce 1968 - Rukminí mátájí
má obrovské zkušenosti v otázkách vaišnavské rodiny-vztahů-komunikace a káDivyambara mátájí se vloni ukázala jako zání.
Seminář je velmi vhodný také pro zatím
perfektní lektorka a svým citlivým přístupem si získala srdce všech.
svobodné mátájí - mají ojedinělou možnost
poslechnout si zkušenosti Rukminí má-
tájí, která je se svým
manželem Anutamou
Prabhuem již 40 let,
a také se mohou naučit mnoho věcí okolo
výchovy vaišnavských
dětí.
Ani prabhus nepřijdou zkrátka - semináře pro mátájí jsou
přes den - ranní přednášky jsou pro všechny a týkají se problémů rodiny a jsou
velmi živé - také jsou
kírtany - plavání atd.
- prostě tátové, i třeba
budoucí, jsou velmi
potřeba.
Velmi důležité
upozornění
pro
všechny
zúčastněné - tato akce
je vlastně setkání
osob, které spojuje
společný zájem, je
nutné si uvědomit, že vše kolem organizace je dobrovolné a že každý zúčastněný je zodpovědný sám za sebe
a za svoje děti, nikdo z dobrovolných
organizátorů nemá žádnou odbornou
kvalifikaci.
Japa Retreat vyžaduje dobré soustředění,
Přihlášky prosím posílejte do konce
a tak prosíme všechny, aby nechali svoje května - přihlásit se později je možné - ale
denní starosti doma a nenechali se v jeho očekávejte nějaký kompromis v ubytování.
průběhu rušit.
Věřím, že budete zodpovědní a ulehčíte tak
organizátorům život.
Osobně jsem již dost dlouho neviděl tolik nadšených tváří, které s neskrývanou raNajde-li se někdo, kdo to finančně nebudostí přijímaly tolik potřebné poznání a dě- de zvládat, bude i tak vítán - může vzít více
Japa Retreat
lily se o svoje realizace s ostatními - chuť služby (například). Také je možné a vítané
do duchovního života každého zúčastněné- přivézt s sebou zeleninu, ovoce, mouku,
Hned po skončení tábora (11. 7.) začíná ho byla radostně nakažlivá - lektorka byla mléko, jogurt atd. - to vše zlevní náklady,
Japa Retreat - opět na Simhačalam
skvělá a její přístup k ostatním odrážel stav které budou po akci vyčísleny, a můžeme
jejího srdce, srdce služebníka.
tak ušetřit.
Minulý rok byl na něj čas pouze 2 dny,
Platit se bude v den příjezdu a je možné
ale i během tak krátkého času všichni zúTak jste všichni srdečně zváni - moc Vás platit také eurem.
častnění hodnotili Japa Retreat (Soustředě- to stát nebude, protože tuto akci sponzorují
ní na zpívání svatých jmen Pána) velice po- z většiny naši drazí přátelé, kteří zatím neDopravu na Simhačalam si platí každý
zitivně a všichni uznali naléhavou potřebu chtějí být jmenováni (jsou také sponzory sám - pro zájemce bude možné zorganivěnovat se této činnosti mnohem vážněji vydání knihy HH Bhaktitirthy Maháráje zovat přepravu z Prahy 7 místním vozem
než doposud.
Duchovní bojovník, kterou jsme vydali za cenu Praha – Simhačalam 250,- Kč na
Japa Retreat povedou opět Rukminí v nakladatelství RadhaRaman).
osobu při plném voze.
a Divyambara - které s tím mají bohaté
zkušenosti z USA, Německa, Číny,
Tábor bude stát 500,- Kč za ubytování pro
Obě akce jsou plánované hlavně pro česHongkongu atd.
dospělé a 250,- Kč pro děti na celý týden ké a slovenské oddané, ale nebráníme se
Japa Retreat velice prohloubí Vaše zna- - tohle je příspěvek na stravování. Ubytová- přivítat oddané odkudkoliv. Včasná přilosti, techniku zpívání, pomůže Vám najít ní je hrazeno sponzorem.
hláška je pak obzvláště vítána.
tu správnou náladu pro Vaše srdce, budete
Cestu na Simhačalam si hradí každý sám.
mít mnohem důvěrnější vztahy s Vašimi Ti, co mají nějaké problémy s dopravou, ať
Za volné seskupení oddaných a přásoučasnými přáteli, navážete nová přátel- se mi prosím ozvou na tel. 603 146 077 či tel Krišny, kteří mají touhu připravit pro
ství, naučíte se být aktivní, vstřícní, tole- email: [email protected] stejné spojení všechny zúčastněné hodnotný a radostný
rantní, ohleduplní a je tady velká šance, že platí pro přihlášky jak na tábor, tak na Japa čas na duchovní cestě, Váš služebník PraVás zpívání bude doopravdy bavit – způsob, retreat.
hlád Nrsimha dás
jakým je vše prezentováno, se loni ukázal
jako mimořádně účinný.
Japa Retreat začíná v neděli 11. 7.
Jako bonbónek přikládáme přednášku
Japa Retreat je vhodný pro všechny, včet- v 17 hodin a končí ve čtvrtek 15. 7. ve HH Rádhanáth Maháráje o pozitivním
ně úplných začátečníků - po zkušenostech 14 hodin.
myšlení. Moc děkuji Šárce Sikorové za její
z minulého roku bych ho doporučil grhaspřeklad a Hemalatě za editaci.
tům či těm, co spolu chtějí grhasta ášram
Japa retreat bude stát 1000,- Kč na osobu
založit - je to pro společný vztah velice pří- na 5 dní - (tedy 200,-Kč na den).
Za volné sdružení oddaných Prahlád
nosné.
Nrsimha dás.h
Vaišnavský tábor pro ženy a děti a Japa retreat na Simhačalam 2010
3
O přednášejících
Rukmíní déví dásí byla Šrílou Prabhupádou zasvěcena
v roce 1968 v kanadském Montrealu. Byla jednou z prvních pujárís v ISKCONu, sloužila v chrámech v Bostonu a New Yorku. Za přítomnosti Šríly Prabhupády na
této planetě měla službu jako umělkyně na projektech
v Májápuru a Los Angeles. V současnosti má společně se svým manželem Anuttamou dásem (ISKCONský
GBC a ředitel pro komunikaci) společnost As Kindred
Spirits (Jako spřízněné duše), která se zabývá financováním ISKCONské komunikace a další projektů. Rukmíní
je také členem mezináboženských výborů ve Washing-
Divyambara déví dásí s manželem Purušou-suktou dásem
tonu D.C. a pravidelně
Divyambara dásí je žačkou Krišna Kšetry Prabhua
přednáší na jogínských
a je v ISKCONu od roku 1990, kde měla službu jako
a
mezináboženských
distributorka knih, překladatelka BBC, tajemnice GBC
setkáních. Je matkou
(mezinárodní a pro Severní Ameriku), manažerka Bhatalentovaného zpěváka
gavat Life atd. Získala vzdělání jak v oblasti filozofie, tak
kírtanů
Gauravaniho
v oblasti praktikování vědomí Krišny ve všech ISCKO-
(gauravani.com) a baNem dostupných VTE kurzech a dnes přednáší a vede
bičkou jeho tří dětí –
semináře po celém světě. Společně se svým manželem
úžasných Krišnových
Rukmíní mátájí a její manžel
Anuttama prabhu
Purušou-suktou dásem organizovala přes 30 japa retreoddaných.
atů a japa workshopů. V současné době žije v Bhakti
centru v New Yorku, kde pořádá kurzy o Bhagavad-gítě,
vegetariánském vaření a čtení sanskritských veršů. Bližší informace naleznete na těchto stránkách www.bhagavatlife.com a www.bhakticenter.org.
4
Přednáška Radhanáth Svámího
Rád bych vyjádřil velice upřímnou vděčnost všem našim zvláštním hostům, oddaným, kteří se zde shromáždili, za to, že sem
dnes večer přišli na tento festival. Důvod
tohoto festivalu není někoho změnit, ale
povzbudit. Mládež naší země, naše budoucí vůdce. Vedení, které svět povede směrem
vnášejícím pravdu, osvícení a prosperitu, je
postaveno na hodnotách a charakteru. Není postaveno na moci
a penězích. Téma, o kterém jsem
byl dnes požádán mluvit, je síla
pozitivního přístupu. Když Gauranga Prabhu představoval toto
téma, napadl mě jeden jednoduchý příběh, o který bych se
s vámi rád podělil. Před několika
lety jeden můj velice drahý přítel
udělal ve svém životě velice důležitá rozhodnutí. Jak ovlivnila
jeho a jak ovlivnila ostatní, je
dost poučné. Jmenuje se Matsya
avatár. Žije blízko Pisy v Itálii. Je
to Ital, který má uměleckou vysokou školu, profesí je návrhář
nábytku a opravdu obětavě se
stará o duchovní dobro ostatních.
Byl jeden muž, který po několik
let sloužil v chrámu v Itálii, a byl
to známý Matsyi avatára. Nebyl
to nikdo z jeho rodiny, osoba
z úplně jiného prostředí, jednoduchý muž. Umíral na rakovinu.
Neměl žádný příjem a nikdo mu
nebyl schopen pomoct. A tak
Matsya avatár, přestože to nemusel dělat, svobodně se rozhodl tomuto muži zaplatit veškerou lékařskou péči,
a když byl v posledním stádiu, poslal tohoto muže spolu s lékařským dohledem do
Vrindávanu, kde byl obklopen oddanými
a zpíval jména Boha v posvátné atmosféře
Vrindávanu. Matsya avatár Prabhu zařídil
a zaplatil všechny výdaje tak, aby tento muž
mohl opustit tento svět ve vděčném a osvíceném stavu vědomí. V Krišnově zemi. Po
nějakém čase také jeho žena měla rakovinu
a byla na své smrtelné posteli. Matsya avatár se postaral jak o finance, tak o pomoc
tak, aby mohla pohodlně žít, tak jak to jen
bylo možné v naprosto duchovním prostředí. Když byla velice blízko nevyhnutelnému času smrti, Matsya avatár se zeptal:
„Jak ti mohu sloužit?“ Jen vám připomenu,
že oni nebyli příbuzní, dokonce možná ani
nebyli nijak blízcí přátelé. Ale v podstatě
on byl jejich nejbližší přítel. A ona řekla:
„Protože já věřím Krišnovi, vím, že půjdu
ke Krišnovi. Vím, že na mě už čeká. Já se
smrti vůbec nebojím. Vlastně se už těším
na jakoukoli službu, kterou pro mě Krišna ho syna. Když jsem přišel do jeho domu
má, poté, co opustím tento svět. Ale mám a mluvil jsem s jeho vlastními dětmi, tak
ve svém srdci jednu obavu. Mám malého mě důrazně žádal:“Prosím, jakýkoliv čas
syna.“ Myslím, že mu bylo asi kolem šesti a energii dáš mým dětem, dej více tomunebo sedmi let. Ona řekla:“Není nikdo, kdo to dítěti. Nikdy by neměl cítit ani náznak
by se o něj postaral. Já chci, aby byl oddaný toho, že znamená méně než mé vlastní děti,
a miloval Krišnu. Pokud ho pošlu někam nebo že je méně milován.“ Teď už chlapec
pryč, nevím, co se s ním stane. To je jedi- chodí na vysokou školu a je velice šťastný,
úplně chráněný. A z pohledu Matsya avatára, postarat se o toto
dítě, vychovávat ho, když je třeba,
veškerá finanční přítěž – placení
jeho jídla, placení jeho oblečení,
placení jeho školy a vzdělání v západním světě – mohl by to vnímat
jako přítěž. Ale on to jako přítěž
nevnímá. Je to jedna z největších
radostí v jeho životě. Protože vidí,
že slouží oddanému. Vidí, že dodržuje svůj slib a přísahu dvěma
úžasným lidem, kterým to slíbil
v čase jejich smrti. Je to pro něj
radostná, naplňující a poučná
zkušenost. Proč? Protože on má
pozitivní pohled. My jsme všichni duchovní duše, části Boha,
podle Gíty, a Krišna je svarát. To
znamená, že On je úplně nezávislý a jako částečky Nejvyššího
Pána také máme svou nezávislost.
Lidé vám mohou vzít vaše peníze, materiální příroda vám může
vzít vaše zdraví, čas vám vezme
mládí, všechno je nám odebráno.
Nevyhnutelně. Ale existuje jedna
věc, kterou nikomu z nás žádná
síla v tomto stvoření vzít nemůže.
ná obava v mém životě.“ Matsya avatár jí V této lidské podobě. A to je naše svobodřekl:“Slibuji ti, že já osobně přijmu tvého ná vůle. To je tak důležité. Život je o tom,
syna jako vlastního. A přísahám ti, že si tvůj jak si vybereme použít naši svobodnou vůli
syn nikdy ani nepomyslí, že nějak straním v každé chvíli. Podle toho, jak tuto svobodsvým vlastním dětem. Postarám se o něj, nou vůli používáme, budeme podmíněni
dokud nevyroste, a pokud to bude potřeba, tak přemýšlet, vidět svět tímto způsobem,
po celý jeho život.“ Ona věřila jeho slovům, chovat se tímto způsobem. Ano? Staneme
usmála se a řekla:“Teď jsem se postarala se podmínění tím, s čím se sdružujeme. Jen
o všechny své povinnosti v tomto životě jeden hrubý příklad. Pokud někdo použia jsem ta nejšťastnější osoba na světě. Jsem je svou svobodnou vůli k tomu, aby kouřil
připravena, aby si mě Krišna vzal, kdyko- cigarety. Nikdo vás k tomu nemůže přinuliv to bude chtít.“ A ona opustila tento svět tit. Ale společnost, ve které se pohybujete,
vděčně a šťastně v kruhu oddaných, kteří vás může podstatným způsobem ovlivnit
zpívali svaté jméno. To je pozitivní pohled tak, abyste to dělali. Když začnete, chutná
na svět. Vidět smrt jako úžasnou příležitost, to hrozně. Ale pokud v tom svou svobodvidět smrt jako slavný krok kupředu na- nou vůlí budete pokračovat do té doby, kdy
místo hořkého neodvratitelného konce. Její vaše svobodná vůle bude tak podmíněná,
pozitivní pohled ji neodvratitelně dovedl tak se oddáte tomu zážitku , že se stanete
ke Krišnovi, k dokonalosti života.
závislými. Až se bude prakticky zdát, že už
ani svobodnou vůli nemáte. Touto závisA co se týče Matsya avatára, to bylo před lostí jste prakticky nuceni a tlačeni, já to
několika lety.. Staral se o toto dítě společ- musím dělat, já to musím dělat, já bez toho
ně se svými dvěma dětmi jako o vlastní- nedokážu žít! A stejné je to s alkoholismem.
Vaišnavský tábor pro ženy a děti a Japa retreat na Simhačalam 2010
5
A stejně tak závislostí na drogách. Použijete
svou svobodnou vůli, děláte to tak dlouho, až se stanete tak podmínění kvalitami
hmotné přírody, že se dobrovolně podvolíte až do té míry, že to bude vypadat, jako
byste svou svobodnou vůli ztratili. Ale neztratili. Takže jaké je naše vědomí , jaký je
způsob našeho myšlení, měli bychom chápat, že to není naše věčná přirozenost, je to
naše získaná přirozenost. Je to naše příroda,
naše povaha, kterou jsme si vytvořili sami.
Podle toho, s čím a s kým se rozhodneme v našem životě stýkat. V tomto životě
a v předchozích životech. Když se narodíme, tak jak říká Bhagavad-gítá, podle
vlastností, které jsme získali, máme určité
vědomí v tomto životě. Někteří lidé jsou
velmi dynamičtí a někteří jsou jednoduše
líní a letargičtí. To není jen tak, že jsem se
takhle prostě narodil, co můžu dělat… Je
to tím, že jsme si vybrali letargii v tomto
životě a možná v minulých životech, a toto
se stalo naší přirozeností. Být líní. Někteří
lidé si prostě nemůžou přestat stěžovat - na
všechno a na každého. Už jste někdy někoho takového potkali? Oni si prostě libují
v naříkání. Možná si v tom ani tak nelibují,
ale nemůžou s tím přestat. Skrze naříkání
a stěžování a stýkání se s tím, kdo si neustále stěžuje, vyvineme tento přístup. A po6
dobně, když se stýkáme s lidmi, kteří jsou
pozitivní, a když si vybereme pozitivní úhel
pohledu spolu s pozitivními činnostmi, tak
se můžeme nanovo podmínit tímto způsobem. To je ta zvláštní hodnota lidského
života, že vždycky máme svobodnou vůli si
vybrat. Nemusíte být schopni mít pod kontrolou vaše okolí, ale máte plnou kontrolu
nad tím, jak na vaše okolí odpovíte a zareagujete. Jako když jste na lodi, nemusíte mít
řídit to, jakým směrem vane vítr, ale můžete řídit to, jakým směrem jsou nastavené
plachty té vaší lodi, jak zareagujete. Máte
na výběr. Když se vám stanou nějaké nepříjemné nebo nespravedlivé věci, můžete
si vybrat být obětí, nebo se z toho můžete
poučit. Můžete si vybrat – stěžovat si a zkazit náladu všem okolo, neštěstí má rádo
společnost – a nebo si můžete vybrat to
vidět jako úžasnou příležitost v této zdánlivě nepříjemné situaci. Lidská inteligence
je správně použita, když v jakékoliv situaci
namísto toho, abychom jen reagovali, se
dokážeme inteligentně rozhodnout, co je ta
nejvyšší hodnota, kterou můžu dosáhnout.
Kdo hledá, najde, jak se říká v Bibli. Kdo
klepe na dveře, bude mu otevřeno. Každá
situace je naše příležitost. Říká se, že když
příležitost klepe, většina lidí si stěžuje na
ten hluk. Vize znamená vidět neviditel-
né, vidět potencionální možnosti v každé
situaci, do které se dostaneme. Celý tento
svět, co se týče vnímání, je zrcadlem našeho vlastního vědomí. Nikdo v tomto světě
nevidí jednu věc stejným způsobem. S čímkoli nebo s kýmkoli se setkáme ,uvidíme
to podle naší úrovně vědomí. Ano, svět je
jen zrcadlem našeho vlastního přístupu.
Jedna osoba se dívá a říká: „Koukni na ten
růžový keř, je plný trnů!“ a takhle nadává
na ty trny v růžovém keři. A jiná osoba se
těší: “Koukni, ten trnitý keř má růži! Hariból!“ Oni se dívají na stejnou věc. Ale vidí
tu samou věc? Ne. Když máte růžové brýle, všechno bude vypadat růžové. Pokud
máte žluté brýle, všechno bude vypadat
žluté. A když máte zelené brýle, všechno
bude zelené. No a když máte čiré brýle, tak
všechno uvidíte tak, jak to je. Takže ano,
podle našeho stavu vědomí máme různé
přístupy. A my přijímáme realitu podle
našich vytvořených přístupů. A jak si vybereme, který přístup si my vybereme, který
postoj zaujmeme v situacích, je to, co vytvoří naše budoucí vědomí a vnímání světa.
Emmerson vysvětlil mysl tímto způsobem.
Řekl: „Mysl je taková věc, která může udělat z pekla nebe a z nebe peklo.“ Takže co
to je. Tak jako dnes. Pro některé z vás to
tady může být jako nebe – být v Krišnově
chrámu, tak hezky a horko. A co je to horko? Horko je tolik upřímných a úžasných
oddaných, protože jsme všichni společně,
tak to vytváří úžasné, příznivé a očišťující
horko. Můžeme to vidět takhle a radovat se.
A nasloucháme pěknému tématu a je tady
Thákurdží, Šrí Rádha-Gopínáth a tolik
významných hostů. A někdo jiný si může
myslet: „Je horko. A jsem unavený. Pane
Bože, já jsem se sem přišel najíst zmrzliny,
tak proč mluví tak dlouho!“ Takhle je to
opravdu jen záležitost pohledu. Zmrzlina
tam je. Prosím jen buďte trpěliví. Můžeme
udělat z pekla nebe, nebo z nebe peklo naší
vlastní myslí.
ní! Všichni ostatní jsou podřadní. Měli by
být vyhlazeni.“ A jiní čtou ta stejná slova
a stanou se pokorní a uctiví ke všem. Stejná
Bible, stejný Korán, stejné Védy. Lidé čtou
Védy a říkají: „Jsem bráhmana a ty jsi nedotknutelný. Když zahlédnu tvou tvář, musím
se okoupat. A když se mě dotkneš, tak budu
muset udělat púdžu, abych zneutralizoval
účinek. Tak udržuj odstup a služ.“
k vyléčení pacienta, pokusil by se vůbec ho
léčit? Ne celým svým srdcem. Možná pro
peníze by je mohl trochu natáhnout, říct“Já vás vyléčím“, i když by věděl, že nevyléčí.
Ale ne, doktor vidí ten potenciál tu osobu
vyléčit. Takže soucit znamená vidět potencionální dobro v někom, kdo je v nějaké
těžké a nepříznivé situaci, a vztáhnout ruku
a pomoci mu. To je velice pozitivní přístup.
Vidí duchovní duši v každé živé bytosti,
část Boha v každé živé bytosti. A vidí bráhmanu, pojídače psů, slona, krávu, každou
živou bytost jako součást Boha a nabízí jim
veškerou úctu, lásku, soucit jako nástroj
Boha. To je to, co Gítá učí. Někteří lidé se
Před nějakým časem jsem říkal jeden stanou pokorní a uctiví ke všem a někteří
příběh. Byl jsem ve vlaku v Indii a ten byl se stanou bigotní, sektářští a fanatičtí, při
šíleně přeplněný. Byl to vlak třetí třídy, čtení stejného písma. Proč? Je to na záklav roce 1970. Míst k sezení tam bylo asi 60 dě naší společnosti a našeho vnímání. Na
a v tom vlaku bylo asi 300 lidí. Bylo to v ob- základě našeho konkrétního přístupu. Vize
dobí monzunových dešťů, bylo tak horko znamená vidět neviditelné. Vidět potenciál
a uprostřed rýžového pole byla povodeň v každé situaci, v které bych mohl udělat
a my jsme tam prostě seděli asi osm hodin něco důležitého a dobrého.
a nikam jsme nemohli jít. Vítr nefoukal, vyNáš duchovní mistr učil, že když uvidíme
pnuli větráky, bylo to hodně těžké. Já jsem
byl tak unavený, úplně zničený a nějak jsem hromadu popela.. jaká je hodnota popela?
našel místo pod sedadlem na špinavé zap- Lidé většinou nekupují popel. Pokud je
livané podlaze a lidé nade mnou jedli ara- tam jedna malá jiskra, droboučká jiskřička
šídy a plivali mi skořápky a slupky na tvář ohně, osoba,která je opravdu ctnostná, se
a lidé přede mnou i za mnou mě kopali do bude soustředit na tu malinkatou částečku
hlavy. Ale já jsem měl ten kousek místa, byl jiskry, i kdyby se nalézala v hromadě bezto kousek místa, kde jsem si konečně mohl cenného popela, a bude soustřeďovat svou
lehnout, asi po čtyřiceti hodinách jsem si pozornost na rozdmýchání té malé jiskry.
mohl konečně lehnout, byl jsem tak šťastný, A rozdmýchá ji v oheň. Jinými slovy uvidí
tak vděčný, upřímně vám řeknu, že žádná potenciál namísto toho, aby jen viděl potíosoba ubytovaná v penthousovém apartmá že a neužitečnost. Když náš Gurudév přišel
hotelu Tádž-Mahál nikdy nebyla tak spo- do západního světa, přišel učit: žádný nekojená se svým ubytováním jako já. Proč? zákonný sex, žádná intoxikace, žádný haProtože je to záležitost vnímání. Oni to zard, žádné jedení masa a úplnou oddanost
berou jako samozřejmost, zaplatili si, jdou a odevzdanost osobnímu Bohu. A mluvil
spát a stěžují si, že klimatizace není nasta- k lidem, kteří byli z generace volného sexu.
vená na tu správnou teplotu… ale kvůli V Americe v šedesátých letech ta nejnemoté zoufalé situaci to byl ráj. Peklo se stalo dernější a nejméně populární věc, jakou by
nebem. Je to pouze záležitost pozitivního člověk mohl udělat, bylo vstoupit do stapřístupu.
vu manželského, protože to je to, co dělají
všichni okolo. Ale ne tahle mladá generaWilliam Blake vysvětloval – to byl tako- ce. Ano, volný sex, volné drogy, intoxikace,
vý slavný výrok, on měl mnoho slavných prohazardovaný život, absolutně všichni
výroků, jeden z nich byl: “Čteme Bibli ve jedí maso, žádný koncept Boha mezi mnodne v noci, ale ty čteš to černé a já to bílé.“ ha lidmi v běžné kultuře… a toto byli lidé,
Čteme ta samá slova, ale podle našeho pří- kteří ke Svamidžímu chodili. On mohl jedstupu máme úplně jinou představu. Po- noduše říct: „Nedotknutelní, mlecchas, jadívejme se na dnešní svět. Jsou lidé, kteří vanas, nechci ani vidět vaši tvář, běžte pryč,
čtou svatou Bibli, svatý Korán, svaté Védy, běžte pryč, jedu zpátky do Indie.“ Možná
Bhagavad-gítu, a když to čtou, co si z toho by měl právo to říct. Ale on viděl, co hledáš,
vezmou? Ze všech těch písem najdeme lidi, to najdeš. On hledal tu jiskru. A ta jiskra
kteří ze čtení stejných písem, někteří lidé je v každém. Jiskra potencionálního dobra
se naučí nenávidět! A jiní se naučí milovat. dokonce i v té nejhorší osobě. A on jen souČtou stejná slova, a jsou tací, kteří se z toho středil svou veškerou energii na tuto malou
naučí ,jak pohrdat a mstít se. A jiní se nau- jiskru a povzbuzoval ji a rozdmýchával
čí ze stejných slov, ze stejných knih, jak být a rozhořel tak oheň, který pak spálil všechsoucitný a odpouštět. Někdo čte a najde ny špatné vlastnosti. To je pozitivní přístup.
: „Já jsem velký! Já jsem ten správný! My Soucit znamená mít velice pozitivní příjsme vyvolení! Jsme lepší než všichni ostat- stup. Kdyby doktor neměl pozitivní přístup
Dokonce i v tomto světě, kdyby nebyli
lidé s extrémně pozitivním přístupem, to, co
dnes bereme jako samozřejmost, by vůbec
neexistovalo. Já jsem sem přiletěl letadlem
a několikrát jsme museli obletět Bombej,
protože letiště bylo přetíženo letadly. Bylo
tolik letadel na ranveji. Kolik si myslíte, že
každodenně na světě přistává a startuje letadel? Hare Krišna. Možná pro další festival
to zjistím. Ale jsou to určitě desetitisíce. Vidíme, jak letadla lítají neustále. Létáme do
Dillí, do Kalkaty, do Londýna. A jak si myslíte, že k tomu došlo? První vysoká škola,
na které jsem kdy mluvil, kde jsem přednášel filosofii Gíty, byla v Deitnu Ohio, název
té školy byl Right State University. Protože
Deinton Ohio je místo, odkud pocházejí
bratři Rightové. Myslím, že to byli Willber
a Orwel Right. Byli to bratři, byli to farmáři.
Měli nápad, že člověk by měl létat. My to
bereme jako samozřejmost, ale v té době to
byla nemožná věc! Oni se snažili sestrojit
stroj, který by pomohl člověku létat. A lidé
si mysleli, že jsou blázni! Lidé si mysleli, že
to jsou šílenci! Lidé si mysleli, že jsou úplně
nerealističtí… proč ztrácíte svůj čas? Ptáci
mají létat. A netopýři mají létat. Ale lidé by
létat neměli, člověk nemůže létat, nejsme
ptáci. A tak je kritizovali. A oni trávili hodiny a hodiny, dny a měsíce a roky. Pracovali
na těch strojích, aby mohli létat, a vůbec
nikdo je nerespektoval, nevážil si jich a nebyl nikdo, kdo by si myslel, že je to možné.
Kritizovali je, jste blázni, jen ztrácíte čas,
jste šílenci. Byli terčem posměchu celého
okolí, lidé se jim vysmívali. Protože pořád
dělali nějaké chyby. Někdy pozvali nějaké
lidi jako publikum, a oni měli nějaké stroje,
které vypadaly vážně zvláštně. Rozběhli se
s nějakými malými koly z jízdního kola, na
kterém byla nějaká křídla, a tak se rozběhli
a prásk. A každý se jenom smál a brzy už
ani nikoho nezvali, protože lidé se jim jen
smáli a posmívali. Ale oni vytrvali rok za
rokem. A nakonec… se rozlétli po obloze.
Sice jen pár metrů, ale vyletěli do vzduchu, viděli ten potenciál a teď se dívejte..
jak jejich pozitivní přístup, jak síla jejich
pozitivního přístupu udělala něco, co bylo
nemožné možným. Stalo se to možným.
A proč? Kvůli jejich síle pozitivního přístupu lidí, kteří věřili myšlence, kterou realizovali, a bylo jim jedno, co všichni ostatní
říkají. Měli víru ve svou myšlenku. Co nám
to říká o víře? Že s vírou můžete vidět ne-
Vaišnavský tábor pro ženy a děti a Japa retreat na Simhačalam 2010
7
nedojeli.. tolik pokusů,
a nic se nedělo. A víte,
co jim lidé říkávali?
Když viděli Henryho
Forda, všechny ty lidi,
tak jim říkali:“Vezměte
si koně! Proč ztrácíte
tolik času hloupostmi,
prostě si pořiďte koně!
Buďte rozumní, buďte
praktiční, dělejte to, co
je možné.“ Ale oni měli
pozitivní přístup. Prakticky vše, s čím dnes
běžně fungujeme, co se
týče moderních technologií, přišlo od lidí,
kteří měli určitou vizi,
byli vytrvalí a prostě se
nevzdali.
Teď moderní psychologové vidí přístupy lidí
na základě myšlenky,
že člověk je biologická
a mentální bytost. A tak
na základě tohoto se
snaží lidem psychologicky pomoci, aby měli
viditelné, můžete uvěřit neuvěřitelnému pozitivní přístup. Snaží se jim pomoci s jea můžete dosáhnout nemožného. Máme jich fyzickými a emocionálními podmíntolik žárovek. Ano, sedíme ve světle. Bere- kami. Může to pomoci. Ale není to komme to jako samozřejmost. Thomas Edison pletní. Pokud nechápou duchovní dimenzi
měl tak pozitivní přístup. Existují různá vy- života. Šrímad Bhagavad-gítá obzvláště učí
světlení, ale z toho, co jsem četl, tak téměř o duchovním rozměru života a jejím vztadevěttisíckrát neuspěl ve svých experimen- hu s mentálními, intelektuálními , hrubými
tech při jejím konstruování. Vytrvali byste formami hmoty a formami hmoty týkajícípo dvacátém neúspěchu, po padesátém, po mi se ega. Je to ta největší a nejhlubší věda
tisícím? Devěttisíckrát to zkusil a neuspěl. reality. Krišna říká v Gítě:
Ale víte co? Při každém tom pokusu, kdy to
zkusil a nefungovalo to, nikdy nebyl zklabhúmir ápo ´nalo váyuh kham mano
maný, nikdy deprimovaný, byl oživený… buddhir eva ca
je to jen otázka přístupu. Přístup Thomaahankára itíyam me bhinná prakrtir astse Edisona nebyl: „Já jsem neuspěl!“ Jeho adhá
přístup byl: “To je fantastické, našel jsem
další způsob, jakým to nefunguje. To je dalŽe je osm základních materiálních prvší krok k úspěchu.“ Můžeme vidět sklenici ků, a to je země, voda, oheň, vzduch a éter.
napůl prázdnou, a můžeme ji vidět napůl Základ je vlastně dvacet čtyři materiálplnou. Je to otázka vašeho přístupu. A je to ních prvků. Pět základních hrubých prvků
otázka tohoto pozitivního přístupu, která a pak existují smysly pro získávání poznání,
lidem dává inspiraci pokračovat i navzdory smysly pro vnímání, objekty smyslového
všem nezdarům a uspět.
vnímání, pak je mahat tattva, ve které je vše
obsaženo a tři jemnohmotné prvky - mysl,
Řídíme auta. Bombej je jeden velký zma- inteligence a ego. A pak Krišna vysvětluje
tek. Možná by bylo i lepší, kdyby auta nevy- v dalším verši:
nalezli. Ale všichni je používáme. Bereme je
jako samozřejmost. Ale na začátku dvacáapareyam itas tv anyám prakrtim viddhi
tých let minulého století v Americe, když se me parám
Henry Ford a mnozí další snažili vynalézt
jíva-bhútám mahá-báho yayedam dháauto, všichni jezdili na koních, někteří lidé ryate jagat
dokonce měli jízdní kola. Jízdní kolo bylo
vynalezeno Leonardem da Vincim v Itáže mimo tyto nižší složky je vyšší příroda,
lii, je tomu už dávno, asi tak 500 let. A tak což je duchovní duše, vědomá životní síla
lidé jezdili na koních a na kolech, a když ve všech živých bytostech, my jsme duše,
takhle zkoušeli ta první auta… tak nikam my jsme átmá, my jsme vědomí. A jaká
8
je přirozenost tohoto vědomí, jaká je má
vlastní přirozenost?
na jáyate mriyate vá kadácin
náyam bhútvá bhavitá vá na bhúyah
ajo nityah šášvato ´yam puráno
na hanyate hanyamáne šaríre
Krišna říká v Gítě: „Duše se nikdy nerodí
a nikdy neumírá. Duše je věčná, nezrozená,
původní, nedá se rozpustit ve vodě, nemůže být spálena ohněm, nemůže být rozfoukána větrem, duše je nezničitelná. Duše
je sat-čit-ánanda: je věčná, plná poznání
a blaženosti. A to jsme my. Jaký je vztah
této pravé identity s myslí, s inteligencí
a egem? To je naprosto základní pochopení pravdy. A jaký je vztah mezi duší, myslí
a tělem? A materiální přírodou, která nás
obklopuje? Bhagavad-gítá nás učí, jak mít
pozitivní přístup plný blaženosti, v jakékoliv situaci, která může nastat. Dokonce i ve
smrti. Pochopení, jak fungují síly materiální přírody a jaký k nim máme vztah, je
poznání. A Bhagavad-gítá byla vyslovena
na bitevním poli. Z velmi symbolických
důvodů. Tady byl Ardžuna, byl na bitevním
poli a byl proti své vlastní vůli konfrontován s nepřekonatelným dilema svého života. Byl to dobrý muž. Proč se zlé věci dějí
dobrým lidem? To je známá otázka. Má to
důvod. Všechno má svůj důvod. Ale opravdu dobrá osoba nevidí nic jako špatné. Vidí
dobrou příležitost i v tom zlém. Podívejme
se na to z celosvětového hlediska. Pokud se
objektivně podíváme na dnešní svět, prostudujeme noviny a časopisy, statistiku, je
toho spousta, čím se můžeme trápit. Různé druhy znečištění, způsob, jakým se lidé
k sobě chovají, tolik nevychovanosti, tolik
sobectví, tolik egoismu, dokonce rodiny se
rozcházejí jako nepřátelé. V tomto světě je
hodně zla. Je tady hodně temnoty, krutosti,
máme terorismus a spoustu zločinu. Je tady
tolik hrozných nemocí, je tady tolik chudoby,tolik sporů, zemětřesení, do Washingtonu D.C. se blíží vulkán, tolik svárů v tomto
světě. Jsou sucha, pak záplavy, obrovské lesní požáry. Nedávno jsem byl ve velice bohaté části Kalifornie – Malibu beach, Laguna
beach (pláže). A oni mi ukazovali, jak velice
blízko těch nejbohatších domů byl obrovský lesní požár. A nedokázali s tím nic dělat. Záleží jenom na větru a dešti, jestli váš
dům shoří, nebo ne. Je toho hodně, co by
nás mohlo deprimovat. Pokud se podíváte
na svět takový, jaký skutečně je. Souhlasíte?
Byl jeden článek v americký novinách, kde
se psalo, že jedna třetina dívek v jižní Indii,
které zemřou před dvacátým pátým rokem,
spáchá sebevraždu. To je dost vážné. To
je deprimující. To je ve vaší vlastní zemi.
V oblasti s vysokou vzdělaností a vybranou
kulturou. Jedna třetina dívek, které zemřou
před dvacátým pátým rokem, spáchá sebe-
vraždu? Sebevražda je tím nejvyšším vyjá- Opravdu si myslíte, že lidi skutečně tak
dřením frustrace a beznaděje. Je to rostoucí strašně zajímá, kdo kopne do balonu nebo
nemoc po celém světě.
co se děje na scéně pod blikajícími světly?
Lidé to berou tak vážně, protože jen prostě
Tak pokud se na svět podíváme objektiv- chtějí zapomenout na složitost, obtížnost
ně, budeme přirozeně velice deprimovaní. a frustraci života. Je to způsob, jak strčit
Pokud máme srdce. Nebo můžeme být jako hlavu do písku. Nebo zavřít oči.
pštros. Všichni víme, jak se pštros vypořádá s jakoukoli krizí. Když lev chce sežrat
Ardžuna, když byl postaven tváří v tvář
pštrosa, pštros utíká, a když už vidí, že je vážným obtížím, nemohl zavřít oči nebo
lev nebezpečně blízko, tak vykope díru strčit hlavu do písku. Musel se postavit
a strčí do ní hlavu. A myslí si, že je v bez- realitě takové, jaká byla, a byl silně depri-
ději se všeho vzdám a všechny své problémy
najednou zapřu a pak přijde nirvána. Mír.
Ale zapření negativního není nejlepším řešením. Co Krišna Ardžunu v Bhagavad-gítě učil? Učil ho bhakti. Co je bhakti? Bhakti
je kombinace gjány a vairágji. Řekl Ardžunovi, aby nebyl deprimovaný, nezavírej oči
před problémy svého života. Neutíkej a neneguj je. Podívej se na tu pozitivní šanci,
kterou v této situaci máš, a podle toho se
zařiď. To je učení Gíty. Dělej svou práci pro
dobro ostatních. V duchu soucitu k ostat-
pečí. Anebo králík, když liška chce sežrat
králíka, jeho poslední zbraní je, že zavře
oči. A prostě zapomene, že ta liška tam je.
Ale realita je, že lev se právě chystá sežrat
pštrosa a liška se chystá sežrat králíka. To,
že zavřete oči nebo strčíte hlavu do díry,
nezmění tu situaci. Stejně tak lidé dnes
buďto nechtějí o problémech slyšet, a nebo
si vytvoří díru v zemi ve formě televize
nebo nějakého sportovního klání, aby na
to vše zapomněli. Televize je velice oblíbená, sportovní události jsou velice oblíbené.
ním. S vědomím tvého vztahu s Bohem.
Přesně o tomto je celá Gítá. Vytvoření velice pozitivního přístupu. Nejen na úrovni
fyzické a emocionální, ale na základě fyzickém, emocionálním a duchovním. Hloubka našeho pozitivního přístupu je dána
tím, jak moc jsme si vědomi své duchovní
identity. Můžeme být velice pozitivní, co se
týče různých způsobů, jak vydělat peníze,
nebo můžeme být velice pozitivní se nikdy
nevzdat při vynalézání i přes všechny možné nezdary, můžete pracovat tvrdě, velice
mován. Kdyby klinický psycholog měl číst
Bhagavad-gítu a viděl by Ardžunovy symptomy, tak by řekl, že tenhle člověk vážně
potřebuje nějaké prášky. On se třásl, třásl
se tak, že jeho luk mu spadl z rukou, úplně
zbělal, jeho tmavá pleť byla úplně bílá. Jeho
ústa mu úplně vyschla, z očí mu vytryskly
slzy. Byl v naprosto beznadějném stavu, byl
deprimovaný. A tak se rozhodl, že chce nirvánu. Co to znamená? Rozhodl se, Krišno,
já tady na tom bitevním poli nezůstanu, já
se této krizi nepostavím, půjdu do hor, ra-
Vaišnavský tábor pro ženy a děti a Japa retreat na Simhačalam 2010
9
tvrdě celý život, i přes všechno negativní,
nezdar po úspěchu. Jeden známý člověk
řekl, že úspěšný je ten, kdo zažije jeden neúspěch za druhým, a přesto neztrácí nadšení. Jiný člověk řekl, že nezdarem nazýváme ten poslední pokus o úspěch. V tomto
smyslu někdo, kdo opravdu pracuje tvrdě,
nevzdává se a má důvěru v to, co dělá, má
pozitivní myšlení.
Co se však stane, když vám stáří začne odebírat vaše prostředky (možnosti)
a mimo vaši kontrolu se lidé, které milujete,
začnou obracet proti vám. To se může stát.
Je jedna slavná žena v Americe, která byla
tak slavná, že každý znal její jméno, každý
kupoval její výrobky. Byla na vrcholu světa slávy a štěstí. A teď je ve vězení. Nechci
teď soudit, jestli měla pravdu nebo ne, ale
jednu věc, kterou můžeme objektivně říct,
je, že určitě nechtěla jít do vězení. Ale nějakým způsobem bez ohledu na to, co děláte
dobře, bez ohledu na to, jakého dosáhnete
úspěchu, věci se mohou obrátit proti vám.
Pamatuji si, když jsem byl malý kluk, viděl jsem článek v novinách o jednom ze
synů Rockefellera, který zemřel. Strašlivou, hrůzostrašnou smrtí. Kanibalové ho
snědli za živa. A to byl Rockefeller, něco
takového bychom nečekali, žil v New York
City, ale vydal se na cestu na nějaký sociologický průzkum v rámci získání svého
vysokoškolského titulu Ph.D.(=doktor filozofie,pozn. překl.), kde studoval kanibaly z Nové Guineje. A tak nějak jeho objekt
zkoumání – on se stal jejich objektem, stal
se jídlem pro objekt své studie. A pamatuji
si, jak jsem četl v těch novinách, jak jeden
z nejbohatších a nejmocnějších lidí celé
planety řekl, už ve svém životě nebudu mít
žádný šťastný den, protože můj syn je mrtvý. Takže nás mohou potkat nevyhnutelné
události, které se vůbec neshodují s našimi
životními plány. A nakonec každý, kdokoliv jsme, se bude muset přiblížit smrti. Po10
zitivní přístup založený na emocionálním
a biologickém základě nám ve skutečnosti
nepomůže uspět při této krizi. To může
jedině poznání o věčnosti duše. Bhagavadgítá v tomto smyslu učí odpoutání. Cokoliv
se stane, měli bychom být jednoduše vděčni za možnost sloužit v této situaci a najít
štěstí. Být si vědomi, že z konečného hlediska asočanam asočastvam – každá živá
bytost je věčná. Že ve skutečnosti něco
takového jako smrt neexistuje. Pro materialistu, když zemře někdo blízký, znamená
to konec její existence. T o je velice tvrdé,
ta osoba přestane existovat. Moje vlastní
dítě, můj milovaný, můj rodič. Ale Bhagavad-gítá učí pozitivní přístup, který není
založen na sentimentu, ale který je založen na pravdě. Že žádná smrt pro nikoho
neexistuje. Že můžeme něco udělat. Když
nám zemře někdo blízký, můžeme pro něj
něco udělat. Můžeme se za něj modlit. Můžeme udělat púdžu a sloužit Bohu v duchu
soucitu k nim a jejich duše z toho získají
prospěch. V tradiční Indii existuje šraddhá
a vindá pro odešlé předky. Ale v podstatě
když vykonáváme oddanou službu Pánu..
ve Šrímad- Bhágavatamu je řečeno, že ten,
kdo se odevzdá Krišnovi, tak 21 generací
všech příbuzných do minulosti i budoucnosti jsou osvobozené. Je tady něco pozitivního, co můžeme udělat, abychom prokázali svou lásku dokonce i k odešlým duším.
Jinak jen zapálíme svíčku a pláčeme, protože umřeli a odešli. Takže Bhagavad-gítá nás
učí, že pozitivní příležitost najdeme v každé
situaci. A že jakkoliv svět může být zlý s celou korupcí a znečištěním a zlem, vždycky
můžeme najít to pozitivní. My víme o tom
špatném, my se před tím neskrýváme, my
o tom víme, jsme si toho vědomi. Ale my
hledáme to dobré, rozdmýcháváme jiskry
a snažíme se jednat jako nástroje Božího
soucitu v tomto světě podle našich možností a to nám přináší obrovské pozitivní
životní naplnění . Někteří lidé říkají, že
když přijmete učení Gíty, nebo když se
stanete oddaným Krišny, tak unikáte před
světem. Ale to je ten nejsměšnější omyl.
My nechceme unikat, my se tomu chceme
postavit tváří v tvář. Ale my to chceme vidět takovým způsobem, abychom viděli to
dobré. My vidíme to špatné, ale všímáme
si dobrého, vidíme to špatné, ale vidíme
příležitost udělat něco úžasného podle našich možností. A to nám přináší blaženost.
Víme, že se vlastně snažíme pomoct, což
nám přináší vnitřní a opravdovou spokojenost. A k tomu je třeba pozitivní přístup
založený na poznání. Dokud se snažíme
si užívat této hmotné energie, dokud jsme
sobečtí a lakomí a závistiví a chtiví a pyšní
ve svém srdci, tak bude přicházet spoustu
frustrací. Protože se snažíme vykořisťovat.
Opravdový osvobozený stav je služebnický postoj. Nechceme vlastnit, nechceme
využívat, nechceme řídit, chceme sloužit.
Pokud můžeme sloužit řízením, naše motivace je sloužit. Tento přístup je oproštěn
od sobectví. Je osvobozující. Je to ve skutečnosti nejvyšší a nejpozitivnější přístup
sloužit ve všech situacích s naprostou vírou v Boha. Víra v dobro Boha a potenciál
v každé přicházející situaci.
A jak přijde tento stav vědomí? Skrze
společnost. Pokud se sdružujete s negativními lidmi, stanete se velmi, velmi negativní. Nedávno jsem mluvil s jedním vynikajícím konzultantem managementu. A ten
řekl, že dokonce i ve firmě dokonce jeden
člověk, který je hodně negativní, může pokazit celé firemní fungování. Stejně jako
jedno špatné jablko může zkazit všechna
ostatní jablka. Je deprimující být s někým,
kdo je negativní a stěžuje si. Není to tak?
Ale když i v těch nejtěžších chvílích vidíme
někoho, kdo doufá a je plný nadšení, tak to
přináší život, vnáší to nadšení. Přináší nám
to naději a štěstí. Sdružovat se s těmito lidmi a sdružovat se s těmito svobodnými rozhodnutími, která nás přinášejí blíže k Bohu,
která zvětšují naši víru v Boha a stejně tak
zlepšují hodnoty v našem životě, to je to, co
změní naše srdce.
Dám vám několik příkladů. Náš milovaný Guru-Mahárádž Šríla Prabhupáda. On
měl tak neuvěřitelné pozitivní myšlení. Založené na víře. Mnozí z vás znají tento příběh. Odjel z Indie, když mu bylo 69 let. Přejel Arabské moře na nákladní lodi, která se
jmenovala M. V. Jaladuta, měl dva infarkty.
Bylo mu 70 na lodi a měl dva infarkty. Měl
mořskou nemoc. Přesto objel Afriku a přeplul Suezský kanál a celý Atlantský oceán.
A když přijel, tak po nějakou krátkou dobu
žil v Pensylvánii ve městě Butler, v domě
lidí, které ani neznal, a potom žil na Bowery na okraji New Yorku. Měl vědomí toho
nejvyššího světce a žil ve společnosti opilců,
prostitutek, narkomanů a kriminálníků. Tu
nejhorší společnost celé Ameriky té doby
byste našli v Bowery. Neměl jiné místo. Někdo ho tam nechal bydlet na svém patře.
Měl tak pozitivní přístup. Když čtete jeho
deník… někdo mu dal magnetofon a on
nahrál sám sebe, jak zpívá Hare Krišna. Nenahrál jen kírtan, ale také takovou krátkou
řeč. A měl program v něčím bytě a přišli jenom tři nebo čtyři lidi. A on jim přehrál tu
nahrávku. Prabhupáda si do svého deníku
zapsal: „Oni přišli, nechápali sice ani slovo,
nechápali, co jim říkám, ale vypadali, že je
to zajímá.“ Tři čtyři lidi – vypadali, že je to
zajímá. Řekl: “Teď už vím, že předpověď
Haridáse Thákura, že svaté jméno změní
srdce lidí na celém světě, se naplní.“ Kolik
z nás - Gour gopal prabhu nebo Gauranga prabhu cestovali po celém světě a byli
v nějakém chudinském bytě a přišli by tři
čtyři lidi a ti by ani nerozuměli, co to vlastně říkají, viděli by to jako znak toho, že se
Krišnova mise rozšíří po celém světě a byli
by z toho nadšení? Co? Většina lidí by byla
velice deprimovaná! Ale Prabhupáda měl
pozitivní pohled. Každou malou věc viděl
jako Krišnovo znamení, jako povzbuzení
pokračovat. Jakoukoliv malou věc. Svým
duchovním bratrům vzkazoval, co se děje,
a oni mu z Indie říkali: „ Zapomeň na to,
prostě se vrať! Nemá to cenu.“ Nikdo jiný
to neviděl. Měl pozitivní pohled. A potom
nějaký kluk jménem Paul ho pozval bydlet
do svého bytu. A Prabhupáda… bylo to na
pátém poschodí, šlo se tam tmavým schodištěm. Byla to vlastně taková půda. Víte,
co je půda? Je to vlastně takové malé místo,
které se používalo jako
skladiště v 19. století,
když se stavěl Manhattan. Vlastně v prakticky nepoužitelných
budovách si chudí lidé
z těch skladišť udělali
bydlení. Je to celé jedna
místnost bez jakéhokoliv rozdělení. Jedna
místnost, ve které je kuchyň, koupelna, ložnice,
obývák, jídelna, tělocvična, všechno najednou. Je tam jedna mdlá
žárovka visící ze stropu.
A Prabhupáda píše do
Indie:“Teď už máme
chrám, v New Yorku!“
Píše svým duchovním
bratrům:“Přijďte, přijeďte, teď už máme
chrám, teď už naše mise
učit čistou lekci Bhagavad-gíty, teď už máme
centrum ve středu New
Yorku na Manhattanu,
přijďte!“ Pro většinu
z nás, kdybychom byli
na takovém místě, tak
by nás ani nenapadlo,
že tohle by mohl být
chrám… tohle že je centrum? A za pár dní se
ten chlapík Paul natolik
intoxikoval LSD, že se pokusil Prabhupádu zabít a pak ho vyhodil na ulici. Obvinil
Prabhupádu z toho, že použil jeho mýdlo,
a snažil se ho zabít. Prabhupáda neměl kam
jít. Na ulici v New Yorku.. proč se nevrátil?
Stále viděl svým pozitivním přístupem, že
se to rozvíjí. O něco později píše ve svém
deníku:“Dnes, podle védského kalendáře je
Gaura Púrnimá. Adivás, den zjevení Pána
Čajtanji Maháprabhua.“ Napsal: “Všichni mí duchovní bratři jsou ve Vrindávanu
a Navadvípu a oslavují kírtanem a kathá ve
společnosti mnoha milujících lidí. Já jsem
sám v New Yorku, kde v dosahu deseti tisíc
mil není žádný vaišnava. Ale já jsem šťastný. Protože dělám práci pro svého duchovního mistra. Nemám žádný osobní zájem.
Cokoliv dělám, dělám jako službu pro ně,
pro misi jejich soucitu.“ V této situaci, kdy
by snad každý byl osamělý a deprimovaný
a přemýšlel by, co to tady vůbec dělám?
Toho dne sněžilo a on neměl žádné teplé
oblečení, byl v New Yorku, velice těžké, ale
on je extatický, on je šťastný, protože vidí
pozitivní příležitost. Já toto nesobecky dělám jako službu, je mi jedno, jaké nepohodlí musím zažít, je mi jedno, jestli budu
úspěšný nebo ne, já to dělám jako službu.
Protože vím, že tím těším Krišnu, a to je to
jediné, co má smysl. Vím, že se snažím udělat něco dobrého pro lidstvo, a to je vše, na
čem záleží. A potom později, když žil v něčím domě, vlastně ne domě, dalším bytě
v Bowery, tam mu zařídili malou výlohu,
na Lower-east side… jenom maličkou výlohu. Nějací příznivci zaplatili první nájem,
ale řekli mu:“Svamidži, po tomhle už ti nebudeme moci pomoct.“ A on neměl žádný
příjem, žádnou podporu, neměl nic. A tak
svolal pár příznivců a u vlády zaregistroval
náboženskou organizaci v rámci Ameriky.
A nazval ji Mezinárodní společnost pro
vědomí Krišny. A těch pár příznivců, kteří
snad ještě ani nebyli oddaní, bylo to jen pár
lidí, kteří neměli vůbec žádné peníze, se
divili: “Svamidži, mezinárodní? Ani nevíme, jestli máme na příští měsíc na nájem té
malé výlohy na Lower-east side, co znamená to mezinárodní?“ Ale on řekl:“ Ne, ne,
máme chrámy po celém světě, máme miliony distribuovaných knih, máme farmářské
komunity, jen čas nás od toho dělí.“ To je
pozitivní přístup. A on to udělal. Protože
měl pozitivní přístup, který byl založen na
jeho absolutní víře v učení Bhagavad-gíty. Na absolutní víře v Krišnu. Krišna řekl
Ardžunovi: „Když budeš bojovat v této bitvě,
Ardžuno, to, jestli vyhraješ, nebo prohraješ, není
důležité. Podstatné je to,
že to děláš se správným
záměrem. Děláš to, abys
Mě potěšil. To je tvůj
úspěch.“ Prabhupáda
napsal ve svých modlitbách ke Krišnovi na té
nákladní lodi: “Krišno,
všechno je na Tobě, já
jsem pouze Tvá loutka.
Přicházím, abych dělal
to, co si přeješ Ty a můj
duchovní mistr, můj
Gurumahárádž. Jakýkoliv úspěch či neúspěch
přijde, to už je na Tobě.“
On měl tuto víru. Měl
pozitivní pohled. Po letech, když se vrátil do
Indie, kolik potíží měl
s vystavěním chrámu na
Džuhu beach. Neustále
se setkával s útoky, pronásledováním a opozicí.
Na všech úrovních. Byl
to jen jeden malý Svamidži s několika málo
oddanými, kteří neměli
vůbec žádné zkušenosti
v žádném z potřebných
oborů. Stál proti politickým stranám, bohatým
průmyslníkům. Jakou
měl vůbec šanci? Materiálně neměl žádnou
šanci. Ale měl jednu věc. Měl pozitivní přístup, pramenící z jeho víry a jeho služebnického postoje. Vzal Božstva Rádha-Rasabihari a postavil pro Ně jenom plechový
přístřešek a řekl Božstvům – to je pro Vás,
dělám to pro Vás. Prosím dovolte mi pro
Vás vybudovat tady chrám. Je to proti všem
a je to nemožné. Prabhupáda měl takový
výrok, který nás učil velice často: “Nemožné je slovo ve slovníku blázna!“ Nic není
nemožné. Milostí Boha.
Vaišnavský tábor pro ženy a děti a Japa retreat na Simhačalam 2010
11
Sečteno, podtrženo...
Co:
Vaišnavský tábor pro ženy a děti
Pro koho:
Pro všechny zájemce z Čech, Slovenska a i od jinud
Kdy:
začíná 3. 7. 2010 v 17:00 a končí 10. 7. 2010 dopoledne
Kde:
Simháčalam, Zielerg 20, 94118 Jandelsbrunn, Německo
kontakt: 0049 085 83316
Cena:
Dospělí Kč 500,- a Děti 250,- plus ruce k dílu dle možností
Doprava:
Vlastní a nebo po dohodě s Prahlád Nrsimhou alternativně
Kontakt:
Prahlád Nrsimha dás: +420 603 146 077, [email protected]
Šárka Sikorová: +420 777 211 612, [email protected]
Co:
Japa Retreat - soustředění na zpívání Svatých jmen Krišny
Pro koho:
Pro všechny zájemce z Čech, Slovenska a i od jinud
Kdy:
začíná 10. 7. 2010 v 17:00 a končí 15. 7. 2010 dopoledne
Kde:
Simháčalam, Zielerg 20, 94118 Jandelsbrunn, Německo
kontakt: 0049 085 83316
Cena:
Dospělí Kč 1.000,- a Děti 500,- plus ruce k dílu dle možností
Doprava:
Vlastní a nebo po dohodě s Prahlád Nrsimhou alternativně
Kontakt:
Prahlád Nrsimha dás: +420 603 146 077, [email protected]
Šárka Sikorová: +420 777 211 612, [email protected]