Wolkroviny 9

Červen 2014
Slovo redaktora
Obsah…1
Vítám vás u posledního čísla
Wolkrovin v tomto školním
roce.
Pro většinu z nás asi červen
znamenal mnoho písemek,
zkoušení, uzavírání a
opravování známek. Proto nás
všechny (jak studenty, tak
učitele) určitě velmi těší, že
máme před sebou dva měsíce
prázdnin. Za celou redakci vám
přeji, ať se vám vydaří všechny
vaše plány na léto a naberete
síly do nového školního roku!
V tomto čísle najdete rozhovor
s Mgr. Marion Berard, další ze
série článků o USA a
v biologické rubrice se můžete
dočíst o středoškolské
odborné činnosti.
Pokud byste chtěli v příštím
školním roce patřit do naší
redakce, neváhejte nás
kontaktovat na e-mailu
[email protected].
Slovo úvodem…2
Anketa…3
Rozhovor…4
Mgr. Marion Berard
Aktuality…7
Co se děje na GJW?
Sportovní kurz 2014
ČR vs. USA…10
English Section…15
Biologické okénko…17
Středoškolská
odborná činnost
Povídka…21
Portál: Daleká cesta
Poděkování…24
Adéla Cekulová, O7.A
1
Ahoooj prázdniny!
Tak už je to konečně tady. Po náročných deseti měsících jsme se
dočkali nejoblíbenější části roku všech studentů. Všechno to učení,
písemky, učitelé, ranní vstávání a přežívání nekonečných dnů ve škole
je pryč. Jenom slovo prázdniny musí každému vytvořit úsměv na tváři.
Schválně se zamyslete, co se vám vybaví, když někdo řekne léto? Mně
se vybaví neskutečné horko, dlouhé letní noci strávené venku a taky
sledování hvězd, koupání od rána do večera - ať už v rybníku nebo
někde u bazénu- a taky na kůži vypálené plavky. Kdyby bylo na mně,
mohlo by být léto celý rok. Není nic hezčího než letní vzduch a léto a
teplo a všechno, co k tomu patří… Ach jo, to už jsem se moc zasnila…
Možná jen úplní nadšenci a žáci, kteří musí dělat reparáty, nejsou
z nastávajících dvou měsíců moc nadšení. Ani nevím, co dalšího bych
tak k tomu mohla říct, o prázdninách snad není potřeba moc mluvit,
hlavně ať už jsou tady a ať jsou stejně nekonečné jako ty odpoledky
do čtyř, kterými nás mučili každý týden! Snad vám všem dopadne
vysvědčení podle vašich představ, a když ne, tak třeba se zadaří příští
rok ;) A vy, co budete další rok maturanti, tak hlavně buďte v klidu,
užijte si prázdniny, jak nejlépe můžete a taky si odpočiňte, protože
příští rok budeme makat, makat, makat!!!
Aneta Daněčková, 3.A
2
Anketa
Jaký je váš postoj ke sportovním dnům na
GJW - jste pro jejich pořádání, nebo byste
je raději zrušili?
3; 7%
Pořádat
Zrušit
38; 93%
Konec školního roku je na GJW tradičně spojený s pořádáním
sportovních dnů. Naše otázka pro toto číslo se týkala vašeho postoje
ke sportovním dnům – zda jste pro jejich pořádání, nebo si myslíte,
že by bylo lepší je zrušit.
93% z vás je pro pořádání sportovních dnů. Doufejme však, že to
není jen pro to, že ve sportovních dnech vidíte jen to, že není škola,
ale že se skutečně chcete sportů aktivně zúčastnit. Tak tedy „Sportu
zdar!“ 
3
Rozhovor s Marion Berard
V anketě pro poslední číslo Wolkrovin tohoto školního roku jste
vybrali Mgr. Marion Berard, vyučující francouzského, německého
a anglického jazyka, která na GJW působí od roku 2006.
Rádi bychom vám ještě sdělili, že rozhovor s panem školníkem
mezi interview s vyučujícími nezahrneme. Bylo by možné jej však
realizovat mimo tuto rubriku, ale to pouze za předpokladu, že nám vy
sdělíte, co byste vlastně chtěli vědět. Pokus o takový rozhovor totiž
už proběhl, ale neobsahoval v podstatě žádné informace, a proto
nebyl ani publikován.
A nyní už tedy přejdeme k rozhovoru s paní profesorkou Berard.
Kdy a proč jste se rozhodla stát se učitelkou?
Od malička jsem chtěla být učitelka. Celá moje rodina
z maminčiny strany jsou učitelé – moji rodiče, prarodiče, tety,
strýcové. Takže to byla pro mě samozřejmost.
Na jaké škole jste studovala?
Studovala jsem ve Francii v Aix-en-Provence – vystudovala jsem
německou filologii a francouzštinu pro cizince. Půl roku jsem
studovala i Mnichově a rok v Tübingenu v Německu. A také jsem byla
rok na stáži ve Vyškově.
4
Jaké máte vzpomínky na střední školu?
Mám dobré vzpomínky, měla jsem dobré kamarády, i když s těmi
se teď už moc nevidíme. Měla jsem také dobré učitele, a to hlavně
učitelku z němčiny, která mě vedla právě ke studiu němčiny.
Proč jste se rozhodla pro život ČR?
Jak jsem říkala, byla jsem rok ve Vyškově a tam jsem poprvé učila.
Hodně mě bavilo učení Čechů a líbila se mi Česká republika – lidi,
krajina, atmosféra…všechno. Během toho roku jsem také potkala
přítele, což byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla, že po ukončení
studia se vrátím sem do Česka. Nevěděla jsem, na jak dlouho, ale už
je to 8 let a vypadá
to, že tady zůstanu.
Kdybych byla ve
Francii, tak nemůžu
učit cizince, což mě
baví.
Baví Vás učení?
Přemýšlela jste
někdy o jiném
povolání?
Nemohla bych
své povolání měnit,
protože mě to
opravdu moc baví.
Když učím svůj
jazyk, je to jako učit
5
část své kultury a hodně mi to leží na srdci. Jsem ráda, když studenti
francouzštinu mají rádi.
Našlo by se přece jen něco, co Vás na výuce nebaví?
Všechno učím ráda, ale nebaví mě, když studenti nejsou
motivovaní, ale to je vzácně. Snažím se je motivovat 
Jaký máte názor na studenty na GJW?
Myslím, že jsou to dobří studenti, někteří mají i motivaci vstávat
na nultou hodinu a toho si vážím. Jinak si myslím, že si nemůžeme
stěžovat, protože když slyším, co se děje třeba na učňácích, tak tady
se máme dobře.
Jaké máte vztahy s kolegy?
Mám dobré vztahy, samozřejmě se znám více s jazykáři,
s některými chodíme často na obědy. Jinak si myslím, že mám dobré
vztahy např. i s češtináři, matikáři a fyzikáři, i když se nevidíme tak
často. Jsem také velmi ráda, že si dobře rozumíme s kolegyní
v kabinetě. Atmosféra je tu příjemná a zároveň i pracovitá.
Můžete nám říct nějaké rozdíly mezi střední školou ve Francii a
v ČR?
Třeba u nás musí jít studenti např. o velké přestávce ven na školní
dvůr. Také jsme neměli skříňky, což je škoda, protože si myslím, že je
to praktické.
U nás na gymnáziu končíme v 17 nebo i v 18 hodin večer, ve
středu odpoledne máme volno. Učitelé u nás mají sborovnu, kde se
všichni schází, když mají volno. Připadá mi ale mnohem lepší, že tady
6
máme kabinety třeba po třech lidech, což je lepší pro přípravu, máme
tak větší klid pro práci.
Jaké jsou Vaše koníčky?
Ráda čtu, když jsem byla mladší, tak jsem víc sportovala. Hrála
jsem nějakou dobu i fotbal, tenis, na univerzitě jsem hrála vodní polo.
Teď už bohužel nemám dost času a motivaci, takže se spíše dívám
na sport v televizi. Momentálně se chystám na mistrovství světa ve
fotbale.
Ráda cestuji do zahraničí a také ráda poznávám nová místa
v Česku.
Jaké jazyky umíte nebo se učíte?
Umím německy, anglicky, naučila jsem se česky (časem). Ve škole
jsem se 4 roky učila španělsky. Zkoušela jsem finštinu, protože je to
úplně něco jiného – není to ani germánský, ani slovanský, ani
románský jazyk – tak jsem si říkala, že to zkusím. Ale bylo to moc těžké
a hlavně jsem se ji učila jako samouk, takže jsem měla málo motivace.
A teď se učím čínštinu – už rok – je to super, hodně mě baví, protože
máme učitelku, která nás trochu nutí, abychom něco dělali, píšeme i
písemky… Doufám, že příští rok budu moct pokračovat. Je to taky
těžké, ale baví mě to.
Existuje ještě nějaký jazyk, který jste se neučila a chtěla byste jej
zkusit?
Chtěla bych zkusit italštinu. Pro nás Francouze to není těžké,
rozumíme jí. Zní mi moc hezky a tak bych chtěla italsky umět i mluvit.
V podstatě všechny jazyky jsou zajímavé 
7
Aktuality
Co se děje na GJW?
V úterý 10. června se studenti sekundy B a 1. A zúčastnili biologické
exkurze do Olomouce.
Ve dnech 18. – 24. června se koná zahraniční výjezd do Francie pod
vedením Vratislava Havlíka a Mgr. Ivany Jurákové.
Uzavření klasifikace za druhé pololetí školního roku 2013/2014
proběhne do pátku 20. června do 12 hodin.
V pondělí 23. června je výuka z důvodu konání závěrečné klasifikační
porady ukončena ve 12:35.
V úterý 24. června je výuka rozhodnutím ředitele ukončena v 11:40.
Ve dnech 25. a 26. června proběhnou na GJW tradiční sportovní dny.
Ve středu je sraz v 7:50 v kmenových třídách, následně proběhne cvičná
evakuace do prostor areálu U Kalicha a v 8:30 nástup a pokyny pro první
sportovní den na hřišti GJW. Ve čtvrtek nástup proběhne v 8:00 a od 11:00
se bude konat přátelské utkání ve volejbalu pedagogové vs. studenti. V oba
dny proběhne vyhlášení výsledků ve 12:00. Ve středu mají zájemci možnost
zúčastnit se cvičení ZUMBY v aule pod vedením Mgr. Dity Přikrylové
(zájemci se u ní musí nahlásit).
V pátek 27. června budou v rámci třídnické hodiny slavnostně předána
ročníková vysvědčení a třídní učitelé zhodnotí školní rok 2013/2014.
SPORTOVNÍ KURZ
Jako každý rok i letos se všichni stateční třeťáci zúčastnili sportovního
kurzu, který proběhl 19. - 23. května. V pondělí jsme všichni ráno stáli
na dvoře školy (nebo hřišti či jak se toto místo nazývá) a snažili se poslouchat
8
informace o nastávajícím týdnu. Snažili se říkám proto, jelikož my, co jsme
stáli vzadu, jsme slyšeli snad jen závěrečné: „Sportovnímu kurzu nazdar“.
Naši skupinu v pondělí čekal squash a golf. Squash je náročná hra, která
předpokládá schopnost hráčů trefit se pálkou do míčku (což není tak
snadné, jak se zdá ). Pěkně jsme si zaběhali, zapotili se a pokecali si. Golf
by byl naprosto super, kdyby nás nezastihla bouřka. Tak jsme se rozjeli
domů nebo ke kamarádům a další den hurá zase sportovat!
I další ráno jsme se vydali na tzv. Tékáčko a tentokrát jsme měli hrát
badminton. Badminton také předpokládá schopnost hráčů trefit se do
košíčku. Ale tahle hra nás asi bavila všechny víc než předchozí den squash.
Hru hrají buď dva, nebo čtyři hráči a má i vcelku složitá pravidla, která
zahrnují neustálé přesouvání po hřišti při podání. V jedenáct jsme se vydali
na oběd a pak šup na pláž, totiž na pískové hřiště hrát volejbal. Nevím, jak
v jiných třídách, ale naše holčičí skupina si volejbal moc „nedává“. I tak to
byla zábava.
Středa je kritický den, všichni už jsou unavení a my měli ráno
proniknout do tajů hry zvané tenis. V noci pršelo a tenis byl zrušen, i když
nás to mrzelo, aspoň byl čas nabrat síly na odpolední projížďku na
koloběžkách. Při této náročné cestě jsme se dvakrát zastavovali na nanuka,
protože nás bolely nožičky 
Ve čtvrtek nás měl pan učitel Vašíček učit střílet ze vzduchovky (nevím,
jestli je to dobrý nápad, učit střílet svoje studenty, haha), a protože bylo
mokro, mysleli jsme si, že se tomu zase vyhneme. Ale ne, vzal nás do
tělocvičny a musím říct, že tahle disciplína se nám všem moc líbila.
Odpolední softbal se nekonal z důvodu nepříznivého počasí.
A pak už přišel pátek a dopolední výlet na kolech, i když neproběhl
úplně bez úrazů, snad jsme si všichni sportovní kurz užili a máme na co
vzpomínat 
Aneta Daněčková, 3.A
9
ČR vs. USA
Transportation in the USA
Although the first journey of mine I can recall was the one on the
first day I ever went to school accompanied by my grandmother, who
taught me to look both ways before crossing the street, my dream
was to ride on horseback. However, when I finally found myself upon
a pony´s back, the cute creature immediately lay down on the ground
and refused to carry me anywhere. My understanding of the situation
was that I was too heavy. I tried again as an adult, but found sitting in
a saddle to be too uncomfortable. I rode on a camel´s back at the zoo
a couple of times, luckily they didn´t seem to mind my weight. A
further memory is of a long bus trip, once again with my
grandmother. I looked out the window into the darkness and tried to
see the passing scenery. A couple of years later I boarded an airplane
for the first time. At that time it was fun to fly, the stewardesses were
always bringing us goodies and magazines, there were films on a big
screen and we were allowed to wander around the plane anywhere
we felt like it. Once I received a bicycle as a Christmas present, but
my brother was the one to ride on it. Later one of my dance partners
let me ride on his moped. In-line skates hadn´t been thought of yet
and I wasn´t even skilled at using the ordinary ones. Once at school a
schoolmate was jokingly pretending that he would run me over with
his bike, but I grabbed it and threw him and his bike on the ground. I
have the scars to show for it even today. A further scar is from riding
on a motorcycle as a passenger and burning my leg on the hot
exhaust pipe. That scar was visible for many years. Of course I was a
car passenger innumerable times, where I was either bored or
10
pumped up with adrenaline, depending on who was behind the
steering wheel. At the age of sixteen I had the chance to visit a driving
course for free at school, but at that age I felt that cars were
dangerous and not ecological, so I didn´t take advantage of the
opportunity. I was in two traffic accidents. Once I was forced to crash
into a parked car while riding my bicycle because other bicycles were
coming straight at me on the same side of the street. In another case
I was walking along the sidewalk when a lady hit me with her
automobile. She also knocked down a fence behind me, so she told
me it had been the fence which had fallen on me. Luckily I survived.
Later I decided it would be better to get a driver´s license, so that I
could take over the wheel in case I was a passenger of someone who
had had too much to drink. While learning, I scratched both other
people´s cars and also walls in my path. While a university student, I
travelled by city bus. I took a boat ride during a course in Oceanology.
As for railways, I mostly knew toy trains as a child or a couple of times
I caught a commuter train, for example between Connecticut and
New York. That´s one reason I now enjoy commuting by train every
day to Prostejov.
Doprava v USA
Ačkoliv první cesta, kterou si pamatuji, byla cesta pěšky do školy
v doprovodu mé babičky, která mě naučila dívat se doprava i doleva,
než vstoupím do vozovky, můj sen byl mít koně. Když jsem jednou
konečně zkusila jet na poníkovi, roztomilé zvířátko si sedlo na zem a
odmítlo se mnou kamkoliv jít. Pochopila jsem, že jsem na něj asi moc
těžká a znovu jsem to zkusila až v dospělosti, kdy mi zas přišla ta jízda
příliš nepohodlná. V ZOO jsem pak párkrát jela na velbloudovi, jemu
11
moje váha nevadila. Další moje raná vzpomínka patří dlouhé cestě
dálkovým autobusem, opět s babičkou. Dívala jsem se z okna ven do
tmy a snažila jsem se vidět krajinu, kterou jsme projížděly. O pár let
později jsem nastoupila poprvé do letadla. Tenkrát byla cesta
letadlem paráda, letušky neustále nosily dobrůtky a časopisy,
sledovala jsem film na velkém plátně a mohla jsem se kdekoliv toulat
po letadle. Jednou jsem na Vánoce dostala kolo, ale jezdil na něm pak
můj bratr. Později mi jeden z mých tanečníků dovolil řídit jeho moped.
In -line brusle ještě nebyly, nevlastnila jsem ani ty tradiční, a tak jsem
se nikdy nenaučila pořádně jezdit. Jednou ve škole se mnou žertoval
spolužák. Jel mi naproti na kole. Já to kolo chytla, hodila jsem ho na
zem a bylo po legraci. Jizvy z té srážky jsou vidět dodnes. Další jizvu
jsem si odnesla z jízdy jako spolujezdec. Spálila jsem si lýtko o horký
výfuk, dlouhá léta to na něm bylo vidět. Samozřejmě jsem mnohokrát
seděla na zadním sedadle auta, a buďto jsem se nudila, anebo to bylo
adrenalinové - podle toho, kdo zrovna seděl za volantem. V šestnácti
jsem měla možnost navštívit kurz řízení auta zdarma ve škole, ale
protože jsem v tomto věku považovala auto za neekologické a
nebezpečné, nevyužila jsem tuto příležitost. Autonehody jsem zažila
dvě. Jednou jsem byla nucena nabourat do zaparkovaného auta na
svém kole kvůli tomu, že jiní na kole jezdili naproti mně na nesprávné
straně ulice. Další případ byl, když jsem šla pěšky po chodníku a jedna
paní mě autem srazila. Shodila i plot, takže pak tvrdila, ze mě srazil
plot a ne její auto. Naštěstí jsem přežila bez trvalých výsledků. Až
později jsem se rozhodla, že by bylo přece jenom lepší si pořídit
řidičák, abych mohla převzít volant při jízdě s někým, který se
nadměrně opil. Při cvičných jízdách jsem několikrát poškrabala cizí
auto nebo zeď. Na VŠ jsem jezdila městským autobusem. Na lodi jsem
byla se seminářem o oceánologii. Co se tyče železnice, znala jsem spíš
12
vláčky než vlaky, ale jela jsem párkrát vlakem do práce, například mezi
Connecticuttem a New Yorkem. I proto tak ráda teď dojíždím denně
vlakem do Prostějova .
Jessica Jayne Maertin
Doprava v ČR
V dnešní době máme mnoho způsobů dopravy po celém světě.
V tomto článku se budu zabývat dopravou v ČR. Můžeme si sice vyjít
pěšky, ale můžeme také využít některý z nejvyužívanějších typů
dopravy v ČR, tedy auto nebo veřejnou dopravu. Máme možnost
jezdit autobusem, vlakem, metrem nebo třeba tramvají. Potom
máme také možnost lodní nebo letecké dopravy. Letecká doprava je
velkou výhodou v cestování do dalekých měst a zemí. Plno lidí využívá
leteckou dopravu k létání např. na dovolenou někam k moři, ale to už
od ČR trošku odbočuji. Když tohle všechno shrnu, myslím, že
nejvyužívanějším a nejpohodlnějším typem dopravy u nás je cesta
autem. Ovšem všichni nemají příležitost jezdit autem, a tak využívají
buď chůzi anebo právě veřejnou dopravu. Pro mě osobně je z veřejné
dopravy nejpohodlnější autobus. Dále můžeme také zvolit jízdu na
zvířatech nebo na vozech tažených zvířaty. K tomuto účelu se
nejčastěji využívají koně. Dnes už však jezdíme na koních hlavně kvůli
rekreaci, závodům, ale také kvůli rehabilitaci. Osobní zkušenost
s koňmi mám, protože jsem na nich tři roky jezdila. Myslím si, že jsou
to velmi chytrá zvířata, na kterých v minulosti doprava závisela,
protože i v našem malém Prostějově se kdysi místo aut proháněly
vozy a kočáry tažené koňmi. Tohle byla doprava a přeprava lidí, ale
doprava v ČR má i jiné využití. Je například důležitou součástí
13
hospodářství. Slouží totiž také k přepravě nákladů a zboží, a tak je i
důležitým prvkem evropské integrace. K takovéto dopravě ale
neslouží jen nákladní vozy a kamiony, které kvůli své velikosti a
neopatrnosti některých řidičů trápí celkový provoz na silnicích, slouží
k nim také tzv. potrubní doprava. Ta se využívá hlavně k přepravě
plynů a ropy, ale lze mluvit i o vodovodech a kanalizacích. Tato
doprava je na rozdíl od většiny ostatních velmi šetrná k životnímu
prostředí. Řekla bych, že i když si můžeme stěžovat na dnešní dopravu
a na to, jak auta a jiná motorová vozidla ničí naši planetu, neumím si
představit, že by se zde vše zastavilo. Že by nejezdila auta, nákladní
vozy by přestaly vozit zboží do obchodů, vlaková nádraží by byla
prázdná a autobusové zastávky také. Je to zvláštní představa, že?
Myslím, že si mnoho lidí ani neuvědomuje, jak by bylo vše složitější.
Valerie Cekulová, O1.B
14
English Section
Stories
Accidental Death by Ondra Sedláček
It is a dark night, and some lights have just appeared and are following
me. I‘m scared, what should I do? Is it going to kill me? Should I continue
running? Into the nearby forest? The lights have stopped moving, in fact
they have disappeared. Maybe it‘s over, but I still have a bad feeling that
something is coming - I can feel it in my bones. Something is moving - I can
hear it. What is it? It sounds like it‘s sneaking up on me… I‘m starting to
freak out, I must calm down. Think, you can do it. At first I have to quiet my
breath. Now listen, Wow! What a beautiful silence - Wait! I can’t hear that
thing anymore. Something is wrong, now I’m freaking out again, I’m running
away, the lights appear in front of me and are moving in my direction, but
too fast. Where am I? What has just happened? Why am I flying? There is
some body on the road and a car in the trench, Oh, Wait! No, it can’t be
true…!
In the North Moravian Forest by Michael Koutný
In 1999, I was only two years old, so the journey I want to write about
I know just from my father’s talking about it.
It was a summer evening and we all were really hot in our old car
without any air conditioning. We were going to my Grandma’s house in
North Moravia. In our car were my father, mother, sister and me as the
youngest crew member.
Everything was going OK when Dad turned left through the forest to
make our journey shorter. My Mum told him to stop the car, because she
saw something weird behind a tree. Dad stopped and my parents went out
of the car. There was an accident with two lightly damaged cars and three
15
people. Two were men and they were taking care of a woman because she
had nosebleed. One of them shouted for help. My parents couldn’t
recognise that the bleeding was fake and that the three people knew each
other very well.
At first they tied my parents up and afterwards they threw me and my
sister out of our car. We have never seen the car since then. My sister has
to go to a psychologist every week and as for me ? I keep searching for the
people who did this…
Foreign Workers in the Czech Republic by Jakub Pagáč
In my opinion, there aren´t any foreign workers who are taking away
jobs from Czech people, except maybe for foreign students who stay on
here after finishing school. I think that the main problem is that a lot of
people don´t want to work or they don´t have the skills for doing it. I can´t
imagine a petite woman working at a construction site or a man who didn´t
go to high school working somewhere in an office. I can imagine that there
are some jobs which are less attractive than others, but if you want to work,
you have to take any job offer you get. I also think that most foreign workers
do those jobs that Czech people don´t often want to do. I have never seen
anyone who would like to work as a prostitute. I think that foreign workers
do us a favor for doing those jobs that they do here, because, for example,
there aren´t many people who know how to cook delicious Turkish meals
or do construction work. Everybody wants to be rich, so they don´t want to
work as manual labourers or garbage men. In my opinion, a lot of foreign
workers are being exploited. For example, I have heard that Ukrainian
workers get paid less than Czechs for the same jobs, but because they don´t
know how much Czech workers get, they didn´t do anything about it. It
happens sometimes, usually when they are here illegally. Overall, I think
that the Czech republic needs foreign workers, but only because Czech
people are too dainty.
16
Biologické
okénko
Středoškolská odborná
činnost
Středoškolská
odborná
činnost je, jak už název
napovídá, soutěž určená pro
středoškolské studenty, kteří se
zabývají určitým oborem natolik, že jsou schopni o něm napsat odbornou
práci a obhájit ji před porotou.
Jedná se o soutěž s bohatou historií, protože letošní ročník je v pořadí
už šestatřicátý. Přestože počet oborů, v nichž je možné soutěžit, se
v průběhu času měnil, podstata SOČ zůstává stejná: Najít mezi studenty ty,
kteří se intenzivně věnují určitému oboru a jsou ochotni sebe i jej dále
rozvíjet.
V současné době mohou uchazeči vybírat z osmnácti oborů, a to
přírodovědných (matematika, fyzika, chemie, biologie, geografie, životní
prostředí atd.), technických (strojírenství, elektrotechnika, stavebnictví,
architektura, informatika atd.) i humanitních (historie, filozofie, politologie
atd.).
Do soutěže se studenti přihlašují v okamžiku, kdy už mají hotovou práci,
s níž se chtějí ucházet o postup do vyššího kola. Připraví si prezentaci a
představí v ní cíle své činnosti, postup i výsledky, ke kterým dospěli. Důležité
je, aby dokázali vysvětlit přínos práce pro praktický život.
Prvním krůčkem na cestě za úspěchem je absolvování školního kola.
Tady si uchazeči zkusí, jaké je vystupovat před porotou, prezentovat svoje
poznatky na veřejnosti a odpovídat na otázky hodnotící komise. Úspěšní
adepti se dostávají do kola okresního, krajského a nejvyšší metou je účast
v kole národním.
17
Každý úspěch samozřejmě znamená nejen umístění mezi nejlepšími,
ale přináší uchazečům také výhry v podobě peněžních odměn či jiných
hodnotných cen. Nejúspěšnější kandidáti mohou získat například i nabídku
na stáž v rámci České republiky či v zahraničí (jedná se o spolupráci
s univerzitami nebo o jazykové pobyty). V neposlední řadě je jistě motivací
to, že řada vysokých škol zohledňuje při přijímacím řízení úspěchy
ve středoškolské odborné činnosti.
Také naše gymnázium se každoročně zapojuje do této prestižní soutěže
a dosahuje v ní výborných výsledků. Svědčí o tom dvě desítky těch, kteří
postoupili až do celostátního kola a umístili se na předních pozicích.
Jmenoval lze například první místa v oborech Elektrotechnika (Martin
Řezáč) a Fyzika (Tomáš Lázna), dvě druhá místa v oborech Teorie kultury a
umění (Jana Neckařová) a Matematika (Martin Žák) či třetí místo v oboru
Filozofie a politologie (Eva Ošlejšková).
V letošním roce je naším pomyslným želízkem v ohni studentka septimy
A Barbora Šmucrová, která se probojovala až do národního kola se svou
prací Antimikrobiální účinky medu a propolisu (obor 7: Zemědělství,
potravinářství, lesní a vodní hospodářství). Její vystoupení na celostátní
úrovni proběhlo v polovině června v Plzni.
PhDr. Kamila Krychtálková, Ph.D.
Moje účast ve středoškolské odborné činnosti
V letošním školním roce jsem se zúčastnila všech soutěžních kol
Středoškolské odborné činnosti s prací, která se zabývala antimikrobiálním
působením dvou včelích produktů: medu a propolisu. Při volbě tématu jsem
vycházela ze své ročníkové práce s názvem “Budoucnost včely medonosné”,
ve které jsem teoreticky popsala život včely medonosné a situaci ve
včelařství. Zpracování ročníkové práce mi pomohlo získat základní přehled
v problematice tak nezbytný pro výběr tématu práce SOČ. Na med a
18
propolis jsem se zaměřila, protože se jedná o velmi zajímavé látky
hospodářského významu s proměnlivým složením a širokou škálou různých
účinků. Navíc je výhodné zvolit si předměty práce tak, aby mohla být
provedená vlastní praktická část, jejíž výsledky budou nové a překvapivé.
Samozřejmě praktické testování na včelách je také možné, ale poněkud
složité, když ještě vlastní nemáte, nemluvě o legislativě s tím spojené.
Antimikrobiální účinky medu a propolisu, byly prokázané pouze u nízkého
počtu vzorků, i přesto se antimikrobiální působení zobecnilo na všechny
medy a propolisy. Tvrzení, že med a propolis působí antimikrobiálně,
najdete v každém včelařské publikaci. Tato skutečnost dává skvělou
příležitost prohloubit problematiku a vyvrátit obecně známý fakt. Když už
jsem věděla, čím se chci zabývat, tak už jsem jen potřebovala někoho, kdo
by mi pomohl s praktickým provedením práce. Jelikož ve škole nemáme
přístroje ani materiál, který jsem potřebovala, tak jsem se obrátila na Mgr.
Jiřího Danihlíka z Katedry Biochemie Univerzity Palackého v Olomouci. Ten
19
byl velmi ochotný, naučil mě metodu testování, kterou jsem chtěla použít,
a pomohl mi s odbornou správností práce.
Seznámení s univerzitním prostředím mě posunulo v práci i v soutěži
dál. Naučila jsem se orientaci v univerzitním prostředí, poznala jsem nové
metody i přístupy k práci. Samotná soutěž, kde máte práci obhájit
před porotou, mi pomohla získat jistotu v diskuzi a zároveň obrovský
respekt k lidem, kteří mají o něco zájem, vědí, co chtějí, hledají nová
východiska, kriticky přemýšlí a dívají se do budoucnosti. Jenom to, že se
SOČky zúčastníte, Vám dá strašně moc, a pokud jste navíc úspěšní, získáte
ceny a máte vysněné možnosti, kam jít bez přijímacích zkoušek na vysokou
školu.
Závěrem bych chtěla moc poděkovat paní PhDr. Kamile Krychtálkové,
Ph.D., která mi pomohla s korekturou práce a formálními věcmi spojenými
se soutěží. Za podnětné připomínky k práci děkuji Mgr. Šárce Lakomé,
Mgr. Gabriele Svobodové a Ing. Radimu Šubertovi, Ph.D. Nesmím také
zapomenout poděkovat všem učitelům, kteří mě učí, za vstřícnost a
pochopení, se kterým mi pomáhali dohánět zameškané hodiny. Děkuji také
všem mým přátelům a spolužákům za podporu a poskytnuté zápisy.
Barbora Šmucrová, O7.A
20
Portál: Daleká cesta
Kapitola 16: Celý „příběh“ před očima
Říkám si, že jsem měl vcelku dobrý život, spoustu kamarádů, hodné
rodiče, dokud mě s kamarády nevyhodil ten pitomý svalnatý řidič autobusu.
Od té chvíle se můj svět začal bortit. Ztratil jsem se v prapodivném městě,
kde se mě snažili zabít dva vlkodlaci, málem mě tam zastřelili, zmlátil mě
velký ještěr a skoro mě zabil temný mág. Chtěl jsem se vrátit domů, ale
uplynulo několik let a rodiče z toho byli tak otřesení, že jsem zase odešel a
vypravil se na tuto výpravu. U krásného kamenného hradu jsme se poprali
s dalším nepřítelem, poznali jsme v hradě nové přátele i nepřátele, v džungli
nás opět málem zabil vlkodlak, dojeli jsme na elfské útočiště a zaútočila na
nás mrtvola. Takto se mi najednou promítl celý můj život před očima. Jestli
to se mnou půjde pořád takhle z kopce, tak jsem v pěkném maléru. No, to
vlastně už jsem. Stojím proti někomu, kdo unikl spárům smrti. Nevím, jak ho
mám porazit. A Marogardus se uchechtl. Jeho hlas jsem slyšel jakoby
odevšad a zároveň odnikud. „Mně neutečeš. Já tě vycítím!“ Co to říkal? Já
tě vycítím? Jakže to Gallis říkal? Živí se strachem. To je ono. Pousmál jsem
se. Když už umřít, tak si to alespoň pořádně užiju! A vrhl jsem se na něj.
Blesky lítaly všude. Byl jsem naplněn touhou užít si to. Nestíhal mne
sledovat. Dostával jednu ránu za druhou. Muselo ho to strašně bolet, ale
neumíral. Možná měl jakousi auru, která mu nedovolovala zemřít. Ale
potřeboval energii na její udržení. A tu získával z bitvy kus od nás. Bojoval
jsem, co to šlo. Co nejdéle to šlo. Už i mně začaly docházet síly, když se mi
najednou začalo zdát, pokud je to vůbec možné, jako by Marogardus začal
blednout. Byl i větší klid. Bitva skončila! Vrhl jsem se na něj s posledními
zbytky sil. Rána sem, rána tam a Marogardus pomalu začal zářit, rozpadat
se, až zmizel.
21
Epilog
A jak to tedy vše dopadlo? Inu, Marogardovi temní jezdci uprchli,
včetně Adama. Po Marogardusovi zbyla jenom trocha popelovitého
prášku. Elfové vyhráli jen s minimálními ztrátami, hodně díky
léčivému umění Gallise. A já? Mě tam oslavovali jako hrdinu tisíciletí.
Hodovalo se několik dní a nocí, všichni si to užívali. Kromě mě. Pořád
jsem přemýšlel nad Adamem. Jednoho rána Gallis prohlásil: „Už
musíme jít.“ A já se ho zeptal: „Kam máme zase namířeno?“ „To ti
řeknu pak, teď se sbal“ odpověděl. Tak jsem zašel k sobě do pokoje a
začal se balit. Neměl jsem toho moc, takže jsem si sedl na postel a
prohlédl si dýku. Konec byl trochu zčernalý. Dýka mi najednou
vyklouzla z rukou. Spadla pod postel a podivně cinkla, jako kov o kov.
Odsunul jsem postel. No jistě, poklop. Odsunul jsem ho a spatřil jsem
schodiště pod zem. Vydal jsem se dolů. Schodiště se najednou
srovnalo v rovnou chodbu, která byla osvětlena pochodněmi. Vedla
daleko, až jsem narazil na staré dřevěné dveře. Zatímco jsem měl
v ruce připravenou svou dýku, pootevřel jsem dveře. Ocitl jsem se
v obrovské jeskyni, která byla jen staromódně vybavena. Na
rozpadající se posteli seděl muž. Podíval se na mě a chraplavým
hlasem prohlásil: „Ty jsi našel moji dýku! Kde?“ „Vaši dýku? Kdo jste?“
zeptám se ho. A on jedním slovem odpoví: „Leopold.“
Jan Pácl, O2.A
22
Poděkování
Na závěr bych chtěla poděkovat všem našim čtenářům
za připomínky a názory na časopis, dále také za hlasy v anketách a
celkovou přízeň.
Poděkování určitě patří vyučujícím, kteří pro časopis poskytli
rozhovor. V letošním školním roce to byli Vratislav Havlík, Mgr. Michal
Vodička, Mgr. Jakub Haluza, Mgr. Radka Svobodová, Mgr. Pavla
Jiříčková, Mgr. Šárka Lakomá, Mgr. Tomáš Kolařík, RNDr. Ivanka
Hájková, Mgr. Bronislav Klíč a Mgr. Marion Berard.
Také děkuji M.A. Jessice Jayne Maertin za články o USA, díky
kterým se můžeme dozvědět něco o americké kultuře přímo od rodilé
Američanky, a jejím studentům za anglické příspěvky.
Dále poděkování patří biologickému kroužku pod vedením
Mgr. Šárky Lakomé. Do časopisu nám přispěli: Lenka Hrdličková
(O4.B), Klára Pekařová (O5.A), Adéla Navarová (O4.A), Martin
Kocourek a Ladislav Blechta (O3.B), Libor Marčan (O6.B), Barbora
Šmucrová (O7.A) i sama paní profesorka Lakomá.
Poděkování patří i přispěvatelům, kteří do naší redakce nepatří.
Konkrétně nám svými články přispěli tito studenti:
Štěpán Klos (O8.A) – článek o exkurzi do Prahy
Kateřina Šimková (O5.B) – článek o lyžařském kurzu prvních
ročníků
Barbora Adamová (O7.A) – článek o LiStOVáNí
Dominika Meniarová (4.A) – článek o životě maturanta
Dominika Valášková (O7.A) – článek o Regionálním kole Zlatého
Ámose
Eva Hrabalová (O7.B) – článek o studijním pobytu v Německu
23
A dále pak následující učitelé:
RNDr. et Mgr. Anna Průšová – spolupráce na článku o Národních
srovnávacích zkouškách
Mgr. Marion Berard – články o francouzštině
PhDr. Kamila Krychtálková, Ph.D. – článek o SOČ pro biologickou
rubriku
Další poděkování patří osazenstvu kabinetu IVT ve složení
Mgr. Petra Fišová, Mgr. František Střídecký, Mgr. Dita Přikrylová
a Mgr. Lukáš Dopita za technickou podporu tisku časopisu.
(A Mgr. Dopitovi se omlouvám za nepořádek na jeho stole ).
Také bych chtěla poděkovat Mgr. Michalu Markovi, Ing. Radimu
Šubertovi, Ph.D., Mgr. Tomáši Kolaříkovi a Mgr. Petře Fišové
za umožnění přístupu do B21 a tisku i během jejich výuky v této
učebně.
V neposlední řadě poděkování patří Mgr. Heleně Chaloupkové
za vedení žurnalistického kroužku a realizaci časopisu.
A teď už vám všem přeji krásné prázdniny a na shledanou
v příštím školním roce.
Za redakci Wolkrovin
Adéla Cekulová, O7.A
24
Redakce
Adéla Cekulová
Valerie Cekulová
Aneta Daněčková
Vendula Korsová
Adéla Navarová
Jan Pácl