Filmový klub Vysoké Mýto

Filmový klub Vysoké Mýto
22.ledna 2009 v 19.00 kino Šemberovo divadlo
Zabriskie Point (Zabriskie Point)
USA 1970, 110‘
Režie: Michelangelo Antonioni
Scenář: M. Antonioni, Tonino Guerra, Franco Rossetti, Sam Shephard, Clare Peploe
Kamera: Alfo Contini
Hudba:
Pink Floyd, (Heart Beat, Pig Meat; Crumbling Land; Come In Numer 51, Your Time Is Up)
Jerry Garcia (Love Scene)
použitá hudba: The Kaleidoskope – Brother Mary; Grateful Dead – Dark Star; Patti Page –
Tennessee Waltz; The Youngbloods – Sugar Babe; Roscoe Holcomb – I Wish I Was A Single
Girl; The Kaleidoskope – Mickey’s Tune; John Fandy – Dance Of Death
Hrají: Mark Frechette (Mark), Daria Halprin (Daria), Paul Fix (majitel kavárny),
G.D.Spradlin (kamarád Leeho), Rod Taylor (Lee Allen), Bill Garaway (Morty), Kathleen
Cleawer (Kathleen), Lee Duncan (člen silniční hlídky), Jim Goldrup (student) Harrison Ford
(mihnoucí se v záběrech z letiště), Barbara Button, a.j.
Po filmech Zvětšenina a Za mraky, které jsme uvedli ve filmovém klubu v roce 2003
dostane tentokrát prostor Antonioniho jediný americký film pojmenovaný podle jedné
vesnice v kalifornské pouštní oblasti Zabriskie Point. Abychom porozuměli lépe
historickému kontextu, v němž film vznikal, je třeba uvést, že úspěch britského filmu
Zvětšenina umožnil Antonionimu pracovat s nebývale vysokým rozpočtem. Producent
Carlo Ponti mu poskytnul prostředky i čas pro svobodnou tvorbu. Antonioni odjel do
Spojených států s hotovým scénářem, který vznikal jako kolektivní dílo zkušených scenáristů
(Tonino Guerra pracoval s Antonionim už na proslulé tetralogii citů a taktéž na Zvětšenině,
Franco Rossetti aka Fred Gardner začínal na monumentální fresce Romulus a Remus, dále
psal scénáře k westernům Django a Desperado, Sam Shephard měl za sebou svou
scenáristickou prvotinu Já a můj brácha, avšak později byl podepsán třeba pod Wendersův
film Paris, Texas, manželka Bernarda Bertolucciho Clare Peploe zde debutuje jako autorka
lyrických pasáží a později spolupracuje s manželem na jeho filmu Luna). Dlouho hledal
vhodné exteriéry a také vhodné představitele hlavních rolí. Zatímco Dariu našel poměrně
rychle, Marka vybral nakonec po dlouhém hledání tak trochu nouzově, neboť vyhlédnutý
plavovlasý hippie utekl před policistou a tím také režisérovi před tím, než jej mohl oslovit.
Jakkoli příběh hlavního hrdiny rámuje osu vyprávění, je film spíše prostředkem pro
vykreslení portrétu Ameriky, jak ji měl Antonioni možnost poznat během práce na přípravě
filmu. Odlehlost místa extatického prožitku citového a tělesného sblížení dvou mladých lidí
reprezentuje obrovský protiklad materiálně a konzumně orientované majoritní části
společnosti a trvalé touhy po svobodě a volnosti i za cenu reálného nebezpečí a odlehlosti, jak
ji pociťovali mladí lidé a zejména studenti. Revolta mládeže vrcholící slavnými květnovými
událostmi v Paříži měla svoji obdobu v hnutí hippies ve Spojených státech. Rozdíl mezi
evropskou a americkou revoltou byl do značné míry v širším záběru hippies v Americe.
K hnutí se přidávali lidé z nejrůznějších sociálních prostředí a do značné míry tomu bylo díky
hluboce zakořeněné tradici úcty ke svobodě jednotlivce, přinesené do Spojených států
osadníky i uprchlíky ze všech koutů světa.
Samostatnou kapitolou filmu je využití hudební složky. Antonioni si z natáčení a
posléze uvedení Zvětšeniny přinesl zkušenost, že pokud osloví hudební složkou cílového
diváka, má z pohledu tvůrce hledajícího svou tvorbou pochopení velkou výhodu. Po
Yardbirds, které nechal vystoupit ve Zvětšenině, hledal obdobu u The Doors; navštívil
jejich koncert a spojil se s nimi s nápadem natočit k filmu hudbu. To se ovšem nepodařilo,
protože nahrávka skladby L’America nesplňovala představy tvůrce. Oslovení Pink Floyd
v době po rozchodu se Sidem Barretem však nebylo také nijak jednoduchou spoluprací od
počátku. Roger Waters vzpomíná, jak nelibě muzikanti nesli odmítnuté skladby a
připomínky Antonioniho k přehrávaným ukázkám. Nakonec se spolupráce vydařila a hudební
složka filmu výrazně přispívá ke kvalitě filmu.
Antonioni se svým filmem nenašel vnímavé diváky a producent nesklidil očekávaný
ohlas. Proto se pak tvůrce na tři roky odmlčel, aby se triumfálně vrátil s filmem
Povolání:reportér. Ale to už patří do další kapitoly historie kinematografie.
Lektorský úvod FK Vysoké Mýto, pouze pro vnitřní potřebu členů FK.
Jan Schejbal