043_Český_jazyk_Jak_krtek_ke_kalhotkám_přišel.

043_Český_jazyk_Jak_krtek_ke_kalhotkam_prišel.notebook
EU peníze školám ­ projekt Škola hrou: reg. číslo CZ.1.07/1.4.00/21.0871
Téma hodiny:
Jak krtek ke kalhotkám přišel
Ročník:
3. Příjemce:
Základní škola pro žáky s SPU, Trutnov 3, Voletiny 1
541 03, Trutnov
Předmět:
Český jazyk
Autor:
Mgr. Jana Prokopcová
Anotace:
Tato práce obsahuje postup při výrobě oděvu tak, jak ho dětem
přiblížil Z. Miler v příběhu Jak krtek ke kalhotkám přišel. Tvoří mezipředmětový vztah s prvoukou, s tématem Jak se oblékali naši předkové. Vede k upevnění učiva a procvičení čtení s porozuměním.
Registrační číslo:
Metodika
3. strana ­ na stránce je odkaz na internet ­ pohádka Jak krtek ke kalhotkám přišel; 4. ­ 6. strana ­ texty jsou určeny ke čtení ­ je možno rozdělit role 7. strana ­ žáci přiřazují pojmy
8. strana ­ časová posloupnost děje, přetažením je možné práci zkontrolovat
9. strana ­ otázky vycházející z textu
10. strana ­ přetahováním žáci rovnají obrázky do řady 11. strana ­ informace o tom, jak vznikl Krtek 01.03/043 Materiál je určen pro bezplatné používání pro potřeby výuky a vzdělávání na všech typech škol a školských zařízení. Jakékoliv další využití podléhá autorskému zákonu.
Tento výukový materiál vznikl v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.
Na následující stránce je pohádka Jak krtek ke kalhotkám přišel připravená ke čtení. Jednotlivé role jsou barevně označeny.
vypravěč ­ černě
krteček ­ červeně
myška ­ zeleně
len ­ modře
žába ­ zeleně
čáp ­ fialově
ježek ­ hnědě
pavoučci ­ zeleně
mravenečci ­ oranžově
rak ­ šedomodře
ptáček rákosníček ­ růžově
Pro lepší orientaci jsou barevně odlišeny i jednotlivé odstavce. „Dobrý den, kmotříčku čápe!" „Klapy, klap," zaklapal čáp zobákem, „To jsou k nám hosté! Co mi, Krtku, neseš?" „Kmotříčku čápe, buď tak hodný a rozlámej mi stonky lnu." „Klapy, klap, a načpak je ten len?" „Ze lnu plátno bude a z plátna kalhotky, s velkými kapsami. Moc
je potřebuji." „Klapy, klap, když je to tak, pomohu rád!" Čáp rozlámal zobákem stonky lnu. „Děkuji!" volal Krtek a rozběhl se za ježkem.
„Ježku, ježečku, smím si na tvých bodlinách pročesat rozlámaný len?" „Pročesat len? A pročpak?" „Ze lnu plátno bude a z plátna kalhotky s velkými kapsami, moc je potřebuji!" „I tak si len pročesej, pojď a pospěš si, jsem už strašně ospalý," zívl ježek. Krtek česal stonky, až vyčesal vlákna lnu. „Děkuji ti ježečku," poděkoval Krtek, ale ježek už spal. S pročesaným lnem běžel k pavoučkům.
„Tady mě máte!" volá Krtek. Právě vylezl ze své hromádky. „Těch pokladů, co jsem našel v zemi ­ kuličku, hřebík, knoflík i zrcátko. Ale kam je dám? A co to tu visí na šňůře? Kalhotky s kapsami. Ty jsou hezké! A co by se do těch kapes vešlo! Myško, myšičko, nevíš, kde bych takové kalhotky dostal?" „Nevím," řekla myška, „ale možná by ti poradily tamhle
ty modré kytičky."
„Ty moje modrá kytičko, pověz mi, kde bych dostal takové hezké kalhotky?" „Povím, to víš,
že ti to povím. Jmenuji se len. Když uděláš, co ti poradím, budeš mít takové kalhotky i ty." „Udělám všechno, co je třeba." „Potřebuji zalít," řekl len, „mám žízeň. Dones vodu a uvidíš, jak pěkně porostu." Krtek nosil vodu a zaléval len a len rost a zrál, až uzrál. „A teď ti poradím,
co udělat dál," řekl len.
Len vytrhal a svázal do otýpky. Pak jej donesl k rybníku a namočil do vody. „Kvák," zavolala na Krtka žába, „počkej, pomuhu ti. Často jsem viděla, jak se len namáčí. Svalíme na len kámen, aby len zůstal pod vodou. Ale proč potřebuješ, Krtku, len?" „Na kalhotky přece,"
řekl Krtek. „Ze lnu plátno bude a z plátna kalhotky, kalhotky s velkými kapsami!"
Když se len hodně namočil, vynesl jej Krtek na břeh. „Teď mi na sluníčku hezky proschni. Já si na chvilku odpočinu." Slunce hřálo, len schnul a Krtek usnul. Když se probudil, byl len
už suchý. „Teď len odnesu čápovi." Krtek len posbíral a šel navštívit čápa.
„Čáp mi stonky nalámal, ježek mi je pročesal, pavoučkové usoukali nitě, borůvky je obarvily.
Vás, mravenečkové, prosím, utkejte mi z nití plátno." „A načpak ti bude to plátno, Krtku?"
„Z plátna budou kalhotky, kalhotky s velikými kapsami. Moc je potřebuji." „Když říkáš kalhotky, tak to ti plátno utkáme," slíbili mravenci. A postavili na pasece tkalcovský stav
a tkali od rána až do večera. „Sláva, už je to hotovo! Pěkně děkuji, mravenečci!"
„Pane raku, přinesl jsem vám plátno. Prosím vás, nastříhejte mi z něho na kalhotky. Na kalhotky s velkými kapsami." „To je pěkné plátno," pochvaluje si rak. Plátno si změří
a už stříhá. „Ještě ty kapsy,viď?" povídá. „Ano, jestě kapsy a ať jsou veliké, aby se
do nich hodně vešlo."
„Ptáčku rákosníčku, prosím, ušij mi kalhotky s kapsami!" „Ušiju", řekl rákosníček a kalhotky ušil. „Tady máš, Krtku, svoje kalhotky. Ať ti slouží a hezky si je užij!"
„Milí pavoučkové, prosím vás, usoukejte z mého lnu nitě." „A načpak ti budou ,Krtku, nitě?" „Z nití se utká plátno a z plátna se ušijí kalhotky, kalhotky s velkými kapsami. Moc je potřebuji." „To víš, že ti pomůžeme." A pavoučkové se dali do soukání. Soukali, až usoukali. „Děkuji vám, pavoučkové!" volal Krtek a už běžel k borůvkám, aby mu nitě obarvily.
„Ach ne, to jsou ale krásné kalhotky! A ty kapsy! Tam se mi toho vejde! Všechno, co jsem
v zemi našel ­ kulička, hřebík, knoflík i zrcátko. Viděli jste už někdy takové kalhotky? Tralala. Sluší mi ty kalhotky, kalhotky s kapsami." 1
043_Český_jazyk_Jak_krtek_ke_kalhotkam_prišel.notebook
Pokus se seřadit děj příběhu.
"Často jsem viděla, jak se len namáčí. Svalíme na len kámen, aby len zůstal pod vodou."
„I tak si len pročesej, pojď a pospěš si,
jsem už strašně ospalý."
"My ti nitě usoukáme." "Potřebuji zalít, mám žízeň. Dones vodu a uvidíš, jak pěkně porostu."
„Nevím, ale možná by ti poradily tamhle
ty modré kytičky."
"My ti plátno utkáme ­ postavíme na pasece tkalcovský stav a budeme tkát od rána až do večera." rákosníček
žába mravenečci
ježek
pavoučci myška
čáp len
rak
„To je pěkné plátno, vše si naměřím a nastříhám ti sukno na kalhotky."
"Rozlámu ti zobákem stonky lnu." „Ušiju ti nové kalhotky.Tady máš, Krtku, svoje kalhotky. Ať ti slouží a hezky si je užij!"
"My ti plátno utkáme ­ postavíme na pasece tkalcovský stav," řekli mravenečci.
Myška řekla:„Nevím, ale možná by ti poradily tamhle ty modré kytičky."
"Potřebuji zalít, mám žízeň. Dones vodu a uvidíš, jak pěkně porostu," povídá len.
Rákosníček zazpíval: "Tady máš, Krtku, svoje kalhotky. Ať ti slouží a hezky si je užij!"
"Často jsem viděla, jak se len namáčí. Svalíme na len kámen, aby zůstal pod vodou," ujistila žába Krtečka.
„To je pěkné plátno, vše si naměřím a nastříhám ti sukno na kalhotky," řekl rak.
"Rozlámu ti zobákem stonky lnu," nabídl se čáp. Od pavoučků se ozvalo: "My ti nitě usoukáme." SPRÁVNÉ ŘEŠENÍ
Kdo to řekl?
„I tak si len pročesej, pojď a pospěš si,
jsem už strašně ospalý," řekl ježek.
Kdo pomáhal? Srovnej obrázky.
Použité zdroje
Jak vznikl Krtek...
V padesátých letech dostal Zdeněk Miler námět na povídku o tom, jak se vyrábí plátno.
Předloha se mu ale nelíbila ­ byly tam samé stroje a popisy technologických postupů. Rozhodl se proto, že si scénář napíše sám a že celým filmem bude děti provádět sympatické zvířátko, takové, kterému by věřily. Chtěl, aby se jednalo o zvířátko, které
ještě nikdy v pohádce nehrálo. Neustále přemýšlel, jaké by to mohlo být, avšak žádné
ho dlouho nenapadalo. Až jednou na procházce zakopl o krtinu a tím bylo všechno vyřešeno. Tak vznikl Krtek, slavná postavička filmů nejen pro děti. Pan Miler si dal na svém prvním filmu o Krtkovi záležet ­ pracoval na něm téměř dva roky, což se ale vyplatilo. Film Jak Krtek ke kalhotkám přišel byl uveden roku 1956 a na filmovém
festivalu v Benátkách byl oceněn řádem Benátského lva. Brzy nato získal cenu na festivalu v Montevideu.
galerie Smart Notebook
Dětem Zdeněk Miler a Krtek, Albatros 2001. ISBN 80­00­00937­4
http://www.quido.cz
2