Kultivační vyšetření

Kultivační vyšetření
Dermatofyty se kultivují na šikmém Sabouraudově agaru s
chloramfenikolem, každý vzorek ve 4 zkumavkách. Dvě zkumavky
obsahují navíc cykloheximid, který inhibuje růst houbových
kontaminant.
Chcete vědět víc?
Makroskopické třídění systémem D-K-O
(Podle Rietha)
Fungi
Dermatofyty
Mikrokultura
Fyziologické testy
Kvasinky
Rýžový agar
Oportunní hyfomycety
Mikrokultura
Fyziologické testy
Kultivační půdy s pozitivním růstem hub se nejprve orientačně roztřídí na
dermatofyty, kvasinky a „saprofyty“. Jednotlivé skupiny se dále diferencují.
Fyziologické testy: testy utilizace určitých substrátů, závislosti na nutričních faktorech,
tvorby pigmentu atp.
Dermatofyty
Trichophyton rubrum - charakteristika druhu
U nás nejčastěji nacházený dermatofyt, původce tinea pedum a
onychomykózy. Vyvolává také tinea cruris, méně často tinea corporis
s charakteristickým obrazem (rubrofycie), případně tinea faciei.
Raritně i tinea capillitii. Na bércích po chybném přeléčení kortikoidy
může vyvolat granulomatózní folikulitidy (granuloma trichophyticum
Majocchi).
Trichophyton rubrum – makroskopický vzhled
Trichophyton rubrum – mikroskopický vzhled
Dermatofyty
Trichophyton mentagrophytes - charakteristika
Rychle rostoucí dermatofyt. Tvoří velká množství konidií a typická
spirálovitá vlákna. Test perforace vlasu je pozitivní, ureu hydrolyzuje
během 5 dnů.
Velmi mnohotvárný druh, což vedlo k popisu četných variet, z nichž
ne všechny jsou všeobecně uznávány. U různých autorů se můžeme
setkat s různým počtem i s různými definicemi variet. Před 2.
světovou válkou to byl náš nejhojnější dermatofyt. Spektrum jeho
zvířecích hostitelů je značně široké, většinou ale infekční řetězec
začíná u nějakého hlodavce. U infikovaných osob vyvolává tinea
corporis, tinea barbae (mentagra!) i tinea capillitii, často ve formě
kerionu. Lze ho ale najít i v nehtech.
Trichophyton mentagrophytes – makroskopický
vzhled
Trichophyton mentagrophytes – mikroskopický
vzhled
Dermatofyty
Trichophyton interdigitale - charakteristika
Původně antropofilní varieta Trichophyton mentagrophytes,
v průběhu evoluce se však odlišila natolik, že je dnes na základě
molekulárně genetických studií klasifikována jako samostatný
druh. K tomuto druhu byly přeřazeny i dřívější T.
mentagrophytes var. goetzii a T. mentagrophytes var. nodulare.
Trichophyton interdigitale – makroskopický vzhled
Trichophyton interdigitale – mikroskopický obraz
Dermatofyty
Epidermophyton floccosum – charakteristika
Pomalu až středně rychle rostoucí dermatofyt. Na začátku 20.
století byl u nás z antropofilních dermatofytů nejčastější, ale pak
ho vytlačilo T. rubrum. Způsobuje tinea cruris, tinea pedum, ale i
onychomykózu. Dnes se vyskytuje jen ojediněle, ale může způsobit
malou epidemii v uzavřeném kolektivu, používajícím společné
hygienické zařízení (kasárna).
Epidermophyton floccosum – makroskopický vzhled
Dermatofyty
Microsporum canis – charakteristika
Nejčastější vyvolavatel tinea capitis na celém světě s výjimkou
USA, kde převládá Trichophyton tonsurans. Zdrojem infekce jsou
nejčastěji koťata, méně štěňata. Infekce může postihovat i koně (u
první kasuistiky popsané v Čs. Dermatologii byl zdrojem lidské
infekce poník). Inkubační doba u lidí je 3 – 4 týdny, kdežto
klinické léze u kotěte se za tu dobu mohou spontánně zhojit.
Určitý čas však přetrvává asymptomatické nosičství spór v srsti,
zejména u dlouhosrstých plemen.
Microsporum canis – makroskopický obraz
Microsporum canis – mikroskopický obraz
Dermatofyty
Trichophyton verrucosum – charakteristika
Velmi pomalu rostoucí dermatofyt. Růst lze urychlit přídavkem
thiaminu do půdy, přesto inkubace může trvat až 6 týdnů, než jsou
kolonie zralé k určení. Zdrojem infekce je hovězí dobytek. Povinná
vakcinace telat od 60. let infekci u nás úspěšně eradikovala, ale
s privatizací zemědělství a s importem zahraničních chovných kusů
se T. verrucosum vrátilo. Infekce u zemědělců je chorobou
z povolání.
Trichophyton verrucosum – makroskopický vzhled
Trichophyton verrucosum – mikroskopický obraz
Dermatofyty
Microsporum gypseum – charakteristika
Kosmopolitní půdní dermatofyt, žijící většinou saprofytickým
způsobem. Přesto může způsobit tineu u lidí, kteří v půdě
intenzivně pracují rukama: zahrádkářů i profesionálních
zahradníků. V kultuře roste velmi rychle.
Microsporum gypseum – makroskopický obraz
Microsporum gypseum – mikroskopický obraz
Kvasinky
Kvasinky mají makroskopicky většinou uniformní vzhled. V mikrokultivaci na rýžovém
agaru lze identifikovat druh Candida albicans podle kulovitých chlamydospor na
koncích vláken (kresba vlevo). Také některé další druhy mají poměrně charakteristický
způsob filamentace na rýžovém agaru (kresba vpravo C. parapsilosis)
Kvasinky
Test Auxacolor je obdobou „pestré řady cukrů“ u bakterií. Spolu s mikromorfologií na
rýžovém agaru umožňuje identifikovat nejčastěji se vyskytující kvasinky.
Kvasinky
Saprofytické kvasinky rodu Rhodotorula (vlevo) a Trichosporon (uprostřed)
většinou jen sekundárně infikují ložiska jiných kožních chorob. Červený pigment je
karoten. Antropofilní malasezie (vpravo) lze kultivovat jen na speciálních půdách s
přídavkem lipidů.
Oportunní hyfomycety
Scopulariopsis brevicaulis – charakteristika
Keratinofilní vláknitá houba nacházející se na pomezí mezi
patogenními dermatofyty a kontaminujícími saprofyty. Někdy je
proto označována jako „nedermatofytický patogen“. Většinou
nenapadá nehet úplně zdravý, ale již poškozený traumatem či
předcházející dermatofytickou infekcí. O to obtížnější však bývá
léčba.
Scopulariopsis brevicaulis – makroskopický obraz
Scopulariopsis brevicaulis – mikroskopický obraz