Stockholm

ZPRÁVA Z MOBILITY Č. 5 – POBYT VE STOCKHOLMU, ŠVÉDSKO
Mgr. Lenka Pláteníková
Cílem mobility byla inspirace dobrou praxí v oblasti přístupnosti a vytváření bezbariérového
prostředí pro osoby se zdravotním postižením s důrazem na zrakově postižené.
Přístupné a bezbariérové prostředí chápeme jako řešení bariér na více vzájemně se ovlivňujících
úrovních - architektonické, mentální a postojové.
Od druhého týdne pobytu byla přítomná také nevidomá kolegyně Kamila Koncová.
Spolupráce byla předem zajištěna s paní Zdenkou Šrámkovou, která působí jako konzultantka
přístupnosti v KCT Stockholm. Paní Šrámková pochází z ČR a žije i pracuje ve Stockholmu.
Díky její spolupráci s další organizací Ad Access, jsme se mohly zúčastnit i vzdělávacího semináře
v Uppsale. Seminář byl určen pracovníkům úřadů a organizací, kteří přichází do kontaktu
s handicapovanými lidmi. Součástí byl také zážitkový program – pohyb se simulačními brýlemi různých
typů zrakového omezení, a jízda na invalidním vozíku. Teoretická část byla zaměřena na
architektonické bariéry pro osoby se zrakovým postižením a optimální řešení bariérových míst.
Společně s paní Šrámkovou jsme diskutovaly témata, která se týkala přístupnosti, systému podpory ze
strany státu a jednotlivých organizací, a funkčnost řešení bariérových míst.
Naše další činnost spočívala v oslovení konkrétních organizací a institucí, a také v praktickém
vyzkoušení přístupnosti:
1. SRF - Synskadades Riksförbund (Visually Impaired Association): je ve Švédsku hlavní organizací
s celostátní působností.
2. Riksorganisationen Unga Synskadade (The National Organization for young visually impaired):
organizace s podobným programem jako SRF, zaměřená na mladé lidi se zrakovým postižením.
3. Tzv. Local branch SRF (Stockholm Association of visually impaired people) - čili lokální odnož SRF.
Ve všech třech organizacích jsme se sešly s jejími pracovníky, kteří nám vysvětlili organizační
strukturu, obecný systém podpory zrakově postižených osob ze strany institucí, a seznámili nás
s jejich konkrétní nabídkou. V Local branch SRF se nám věnovalo několik zrakově postižených
pracovníků, takže jsme získaly řadu cenných a praktických informací o problematice, vnímané z
pohledu uživatelů.
4. Stockholmská univerzita: tématem schůzky s pracovnicí Centra podpory pro handicapované
studenty byla přístupnost v oblasti vzdělávání, integrace handicapovaných studentů do kolektivu
spolužáků a podpora ze strany univerzity. Byl nám vysvětlen průběh přijímacího řízení, příprava na
studium, a průběh studia. Studentům je poskytováno vhodné zázemí a speciální podpora ze strany
centra po celou dobu studia. Systém je srovnatelný s vysokoškolskou podporou v naší zemi. Co jsme
vnímaly odlišně byla míra aktivity samotných handicapovaných studentů, jejich schopnost se včlenit
bez vnějšího zásahu ze strany centra a samozřejmost, s jakou byli přijímáni jako součást vzdělávacího
systému.
5. Hlavní městská knihovna, galerie a muzea: součástí městské knihovny je speciální oddělení pro
zrakově postižené návštěvníky s řadou knih v braillském tisku a v audio verzi. V galeriích a muzeích
jsme zkoumaly přístupnost a otevřenost ke zrakově postiženým návštěvníkům, poskytnutí braillského
tisku, zvětšeného tisku a audio průvodců. Překvapilo nás, že mnoho kulturních institucí nenabízí
braillský tisk, ani zvětšený černotisk. Braillský tisk byl k dispozici na Stockholmské radnici. Na
některých místech mají audio průvodce a na většině je možná prohlídka s běžným průvodcem
zdarma.
6. Praktické vyzkoušení bariérových míst a hmatných vodicích linií: Díky přítomnosti nevidomé
kolegyně jsme prakticky vyzkoušely orientaci na několika hlavních místech v centru Stockholmu a také
v Uppsale. Ve Stockholmu jsme procházely hlavní dopravní uzel, nádraží T-Centralen, a vodicí linie
v centru. Jednotlivá řešení, jejich funkčnost, praktické využití, výhody a nevýhody jsme poté
konzultovaly.
K diskusím a konzultacím v jednotlivých organizacích jsme měly připravené dotazy (viz Příloha) a
konzultace jsme nahrávaly na diktafon.
Získané informace a zkušenosti bych shrnula do těchto hlavních bodů:
- Systém organizací, které se věnují zrakově postiženým lidem, a jejich konkrétní náplň se ve
Švédsku liší podle jednotlivých územních celků. Ty mají různě vysokou míru autonomie, a tak
je složité celkový systém obecně popsat.
- Sociální služby lidem se zrakovým postižením zajišťují bezplatně úřady. Organizace, které
jsme navštívily (SRF a Local branches SRF nebo Riksorganisationen Unga Synskadade) jsou
spíše iniciativou, politickým hlasem této cílové skupiny, a uspokojují zájmy svých členů
prostřednictvím společných aktivit. V rámci této činnosti řeší i problematiku bariérovosti a
přístupnosti.
- Bezbariérové řešení veřejného prostoru, které je na vysoké úrovni (hmatové vodicí linie a
značení, braillské popisky, audiosystémy a velmi kvalitní kontrastní značení) budí dojem, že ze
strany vidící veřejnosti jsou handicapovaní lidé přijímáni jako přirozená a rovnocenná
součást společnosti. Veřejnost ví, jakým způsobem potřebují upravit prostředí, aby se v něm
dokázali zorientovat. Zdaleka nejde jen o osoby se zrakovým postižením, ale také s tělesným,
sluchovým, nebo duševním. Handicap je součástí našeho světa, a vzdělávání v této oblasti
patří k základním znalostem. Náš dojem potvrdila i paní Šrámková a pracovníci organizací, se
kterými jsme mluvily.
Hledaly jsme příčiny a jedním z hlavních důvodů je podle našeho mínění fakt, že samotní
handicapovaní jsou více aktivní v prosazování svých potřeb a mají obecně vyšší
sebevědomí. Jsou zvyklí být integrováni mezi běžnou populaci a z toho vyplývá nutnost
postarat se o své potřeby. Právě proto, že je aktivní kontakt a soužití handicapovaných a
zdravých lidí běžné, není potřeba setkávat se společně v rámci nabízeného zájmového
programu jednotlivých organizací. Zde naopak uspokojují potřebu setkat se s lidmi, kteří mají
podobné problémy, a věnovat se činnostem přizpůsobeným jejich handicapu.
- V zemi existuje mnohem vyšší míra kontroly bariérových míst a sankce za nedodržení
schváleného bezbariérového řešení. Součástí švédského stavebního zákona je soubor
předpisů a nařízení, tzv. Snadno odstranitelné překážky. Z něj vyplývají jasné požadavky. Stát
zaměstnává tzv. konzultanty přístupnosti (viz naše kolegyně Zdenka Šrámková), kteří mají
vzdělání v oboru bezbariérovosti a konzultují se zodpovědnými osobami správné řešení
veřejných staveb a míst. Konzultant vypracovává posudek z hlediska bariérovosti a prochází
všemi fázemi procesu vzniku nebo úpravy stavby. Každá městská část má svůj vlastní plán pro
bezbariérovost s programem opatření. Samozřejmě žádný systém nefunguje stoprocentně a
také ve Stockholmu je řada špatně řešených míst. Z tohoto faktu vyplývá nutná potřeba
vzdělávání všech, kteří se podílí na vytváření bezbariérového prostoru, včetně těch, kteří
jsou na konci pomyslného řetězce – dělníků, kteří staví konkrétní místo.
- Vodicí linie a kontrastní značení pro slabozraké jsou na vysoké úrovni. Hmatné pásy jsou
vytvořeny z odolných a funkčních materiálů. Výborně řešené vodicí pásy jsme našly zejména
v Uppsale. Jsou vedeny středem chodníku, a tak odpadají problémy s volnými průchozími
plochami podél zdí. Ovšem i toto řešení má svá úskalí, protože v dešti a mrazu mohou být
kvůli kluzkému povrchu nebezpečné.
- Finanční úlevy pro handicapované téměř neexistují. Podpora je jiného druhu, např. zdarma
poskytované sociální služby ze strany místních úřadů, pro pohyb ve městě je možné objednat
si speciální taxi službu, vstup do kulturních institucí je pro průvodce vždy zdarma, apod.
-
Vzdělávání veřejnosti včetně vzdělávání prostřednictvím zážitkových aktivit provádí SRF, ale
také soukromé komerční firmy. Zájem úředníků, politiků, architektů, včetně studentů o
vzdělávání je mnohem vyšší, než v ČR a je důležitým požadavkem pro vytváření veřejného
prostředí určeného všem.
Stockholm je dobrým příkladem, jak může integrace fungovat v praxi a přirozeně. Přesto jeho systém
nelze srovnávat s naším. Co lze srovnávat, a z čeho je vhodné vzít si příklad je obecný přístup lidí
zdravých i handicapovaných k vytváření bezbariérové prostředí na všech úrovních. Osobně jsem si
odvezla cennou zkušenost: inkluze v oblasti zrakového postižení má své limity, které jsou
nepopiratelné. Naším úkolem je však změnit přístup a pracovat na tom, abychom i přes nutnost
přizpůsobit prostředí, rychlost a požadavky, nepřestávali přijímat osoby se zdravotním postižením jako
rovnocenné partnery, a vytvářeli jim svět, ve kterém mají možnost volby, dosažení co nejvyšší možné
míry samostatnosti, projevu a uplatnění veškerých svých schopností.
Vodicí linie v metru, Stockholm
Orientační světelné body v metru, Stockholm
Kontrastní značení, Uppsala
Místo k setkání s asistenem, nádraží Uppsala
Seminář pro pracovníky úřadů, Uppsala (Zdenka Šrámková, účastnice semináře)
Hmatové plánky, Stockholm, Uppsala - nádraží
T-Centrallen, Stockholm (vodicí pásy u turniketů, přes hlavní halu)
Vodicí pásy, Uppsala
Vodicí pásy, Stockholm