docTesty z literatury
download 
Stížnost Transkript
Testy z literatury
Řešení Přijímací zkouška z české literatury Varianta A 1a/ Uveďte název literárního díla, k němuž se vztahuje následující charakteristika. Přesto, že nebylo zamýšleno jako dílo krásné literatury a navzdory tomu, že není psáno češtinou, je součástí dějin české literatury. Účelem tohoto díla je oslava přemyslovské dynastie a úspěchů českého státu, kterých tento správní celek v době vlády Přemyslovců dosáhl. Události, které líčí, chronologicky zachycují dějiny Čech od pravěkých počátků až do smrti knížete Vladislava I. Název díla: Kosmova kronika 1b/ Jaké podobné texty vznikly na poli historiografie a jsou přitom součástí dějin české literatury? Dalimilova kronika, Zbraslavská kronika, Husitská kronika Vavřince z Březové, O státě českém Pavla Stránského ze Stránky, Kronika česká Přibíka Pulkavy z Radenína, Historie církevní Pavla Skály ze Zhoře… 2. O čem báseň vypovídá a jakými prostředky toho dosahuje? Noční udice Chycený za ústa na noční udici jak ryba Čekám až přijdou k ránu rybáři Vyhledat v trávě nastrážené šňůry Ta noc je dlouhá Ze všech nejdelší A plyne voda plyne noc a hvězdy Padají břehy zjara podemleté Hroutí se hlína v černých zátokách Ta noc je dlouhá Ze všech nejdelší Jen na ražínkách bříška kamínků Slibují příchod dne a rána bílá rána Odezní pod lesem a laně prchají Ta noc je dlouhá Ze všech nejdelší Chycený za ústa a za bolest jak ryba Čekám až ráno dobří rybáři Po břehu půjdou hledat znamení Ta noc je dlouhá Ze všech nejdelší Báseň evokuje pocit úzkosti, odevzdanosti a smíření. Lyrický subjekt sám sebe stylizuje do podoby chycené ryby a popisuje čekání na okamžik, kdy jej přijdou z jeho bolesti vysvobodit rybáři, což ovšem znamená, že jeho čekání na úlevu je ve skutečnosti čekáním na smrt. Slovní zásoba i tempo básně navozují baladickou atmosféru, podobnou funkci má i opakující se refrén, který současně fázuje text a do volného verše vnáší pravidelnost, stejně jako i zvýznamňuje a zpředmětňuje čas. Typickým Skácelovým prostředkem jsou pak důvěrně znějící, ale s běžné slovní zásoby vymizelá slova (ražínky), která vnáší do básně jiný typ sémantického zneklidnění. 3. Které literární dílo považujete za kultovní a proč? Kultovní dílo je dílo, které významným způsobem ovlivnilo určitou skupinu či společnost čtenářů. Reprezentuje jistý typ životního či uměleckého postoje. Typickým kultovním dílem je například Zen a umění motocyklu, Kvílení, Sestra. Charakteristickým rysem také je, že v případě kultovních děl není prvořadě oceňována jejich estetická úroveň, ale především jejich schopnost vystihnout a pojmenovat pocity, které často jsou pocity vztahu příslušníku dané skupiny k většinové společnosti. Neexistuje přitom automatické spojení mezi kultovním dílem a kanonickým dílem. Nezřídka se kultovní díla v průběhu dalšího literárního vývoje ztrácí z hlavního proudu, ostatně i v době svého vzniku a recepce se často jedná o díla vzniklá na periferii literárního života, jejich postoj je pak i typem vzpoury proti establishmentu. Přijímací zkouška z české literatury Varianta B 1a/ Uveďte název literárního díla, k němuž se vztahuje následující charakteristika. Dílo je současně historickým spisem, politickým manifestem a epickou básní. Je psáno sdruženě rýmovaným bezrozměrným veršem. Adresátem je česká šlechta, jíž autor nabádavě připomíná národní tradice a staví jí před oči ideál panovníka. Jméno autora tohoto významného díla české středověké literatury neznáme; o tom, kdo jím mohl být, se dodnes vedou spory. Dalimilova kronika 1b/ Jaké podobné texty vznikly na poli historiografie a jsou přitom součástí dějin české literatury? Kosmova kronika, Zbraslavská kronika, Husitská kronika Vavřince z Březové, O státě českém Pavla Stránského ze Stránky, Kronika česká Přibíka Pulkavy z Radenína, Historie církevní Pavla Skály ze Zhoře… 2. O čem báseň vypovídá a jakými prostředky toho dosahuje? Nech rozžato Nech rozžato… prosím tě… Ať tě vidím… Mám každou noc strach, jestli jsi to ty. Nezlob se. Chci se na tebe dívat. Neumdleně. Až se mi oči promění v strnulé kořeny do tebe zapuštěné. Bylo to tak smutné mít mnoho mužů. Bylo to smutnější než poušť Karakum. Jsem nyní jak ta šílená domácí paní, která po celý den s lucernou si osvěcuje dům. Bojím se nějakého krutého žertu. Bojím se, abys ráno nebyl někdo jiný. Bylo to tak smutné mít mnoho mužů. Nech dneska světlo celou noc. Báseň je stylizovanou výpovědí ženy, která vyjadřuje úzkost a touhu po milostném citu. Jedná se o netradiční vyznání lásky, jako potřeby blízkosti. Mnohost mužů, reprezentující mnohost vztahů, tu kontrastně stojí proti nedostatku skutečného a trvalého vztahu. Forma adresovaného monologu zvyšuje naléhavost výpovědi. Báseň využívá i občasný rým a metafory evokující trvalost (oči jako strnulé kořeny), prázdnotu (poušť Karakum), ironickou paradoxnost, ale i naléhavost prožívané situace (lucerna, co ve dne osvěcuje dům). Neméně důležitá je strofická organizace textu, která evokuje zajíkavost výpovědi, její maximální citový prožitek a současně obavu z vyslovovaného. 3. Která knížka vyjadřuje váš generační pocit? Generační pocit má schopnost vystihnout kniha, která nějakým způsobem odráží aktuální společenskou situaci, vytváří pocit věkového souznění a přesto je záležitostí individuálního postoje. Není přitom nutné, aby takovouto knihou byl text napsaný v příslušené době, ale stejně tak může generační pocit vyjadřovat i nadčasová kniha, napsaná dokonce i v jiném století. Příkladem nyní mohou být básně americké beat generation, knihy Oscara Wilda, Arthura Rimbauda atp. Ze současné literatury mohou být nositelem generačního pocitu např. romány Jáchyma Topola. Často je pro tyto texty charakteristické, že se nějakým způsobem kriticky stavějí proti literárnímu a společenskému mainstreamu, zvýrazňují jevy a hodnoty, které většinová společnost nerespektuje či respektuje pouze verbálně. Mohou být založeny na pocitu odcizení vůči většinové společnosti, který však zakládá pocit jiné příslušnosti, jiné totožnosti. Přijímací zkouška z české literatury Varianta C 1a/ Jak se jmenuje literární směr, který spojuje následující umělecké osobnosti? Vítězslav Nezval, Petr Král, Ludvík Kundera, Ota Mizera, Toyen, Jan Švankmajer, Zdeněk Lorenc, Mikuláš Medek, Karel Teige, Vratislav Efenberger. surrealismus 1b/ Uveďte klíčové rysy tohoto směru a období jeho vrcholného rozvoje. V české kultuře zažívá vrchol v meziválečném období především po vydání Bretonova prvního (1924) a druhého (1930) manifestu. U nás má své kořeny v Devětsilu (1925 Štýrský a Toyen navštívil surr. výstavu v Paříži, 1926 překlad části Manifestu v časopise Cesta, 1928 píše Weiner do LN a Teige do ReDu o Bretonově Nadje, 1930 vychází překlad 2. Manifestu a Teige píše studii o nadrealismu, 1932 se Nezval přihlásil k surrealismu), ale k jeho oficiálnímu vystoupení dochází v roce 1934 po vzniku Surrealistické skupiny (Teige, Nezval, Biebl, Štýrský, Toyen, Muzika, Makovský, Honzl. Ježek). K obnově surrealismu došlo těsně po druhé světové válce (Ra, Spořilovští surrealisté – obě skupiny vznikly už za války, jejich činnost se však mohla rozvinout až po r. 45), Efenberger, Teige, Havlíček ad. V 50. letech surealismus jako „podzemní hnutí“, opět se rozvinul až v druhé polovině 60. let (Dvorský, Král, Linhartová, Nápravník, Řezníček, Šebek, Voskovec, Švankmajer, Švankmajerová ad.). Po nástupu normalizace dochází k podobnému pohybu jako po roce 1948. Opětovný zájem a vzestup se odehrál v devadesátých letech. Rozchod s realistickým způsobem zobrazení a s mimetickou funkcí umění, využití mimetického principu (jeho porušením) k vytváření fantaskní skutečnosti. Automatismus a důraz na svébytnost slova. Vliv psychoanalýzy (Freuda) a zájem o podvědomí a nevědomí. Kontrastní aranžování objektů (slov i předmětů – Setkání deštíku a šicího stroje na operačním stole.) 2. O čem báseň vypovídá a jakými prostředky toho dosahuje? Drápky Tvé drápky tak jemné, že vlasově psal by ptáček. Na které větvi se zachytíš? V nehlesném lese cosi pláče Tak tiše, že slyšet lesní tiš. To prázdno, obklíčené stromy, Uhnízdilo se ve mně I v tobě. A jeden po druhém snad jsme to my, Pochováni jak v hrobě. 3. Je možné, aby příběhy pomáhaly s problémy? Znáte nějakou takovou knihu? Ano, vzhledem k tomu, že jednou z funkcí literatury je funkce poznávací, lze z toho odvodit, že literatura má schopnost stát se nástrojem poznání, realizovaného ovšem formou estetického činu, jímž je dílo. Podle argumentační schopnosti studenta je pak možné za zdroj takovéto inspirace, která může být návodná ve vztahu k aktuálnímu světu, považovat bezmála jakýkoliv text. Přijímací zkouška z české literatury Varianta D 1a/ Jak se jmenuje literární směr, který spojuje autory následujících sbírek? Pantomima, Na vlnách TSF, S lodí, jež dováží čaj a kávu. poetismus 1b/ Uveďte klíčové rysy tohoto směru a k uvedeným sbírkám přiřaďte jejich autory. Pantomima: Vítězslav Nezval Na vlnách TSF: Jaroslav Seifert S lodí, jež dováží čaj a kávu: Konstantin Biebl Hravost, lehkost, hra se slovy, porušování pravidel interpunkce, obdiv k technice, městu, civilizaci, exotice. Odpolitizování básnické výpovědi. Hlavními tématy se staly pocity štěstí a radosti. 2. O čem báseň vypovídá a jakými prostředky toho dosahuje? Anděl Jel s námi dvě zastávky měl křídla tašky uzené koleno Měl čas Byl cítit spálenou gumou prostějovskou a volným večerem Pevněji sevřeli jsme tyče se znehodnocovači Báseň je o cestě hromadným dopravním prostředkem. Popisuje dění z pohledu spolucestujícího. Jeho vnitřní pocity však v ukázce reprezentuje jen potřeba pevně sevřít tyč se znehodnocovačem, jejíž hmatatelná jistota, spolu s technickým pojmenováním, je tu postavena do kontrastu se znejisťující situací, kterou do básně vnáší postava anděla. Anděl není popisován jako božské stvoření obklopené světlem, ale jako kterýkoliv z cestujích. Přesto zřetelně vnímáme jeho nepatřičnost v tomto prostoru. Jediným atributem, který je mu ponechán jako výraz jeho nezemského původu, jsou křídla. Báseň je psána volným veršem, postrádá interpunkci, její jazyk je civilní. Všednost výrazu tak kontrastuje s nevšedností zneklidňující události. 3. Co se stane se společností, ve které se už nebudou číst knihy? Ve společnosti, kde se nebudou číst knihy, se bude na knihy prášit. Knihovny budou opuštěné, nejspíš zavřené. Jako první věc, když jsem si přečetla zadání, mě napadlo, že lidé ztratí slovní zásobu a naše komunikace se stane velmi primitivní. Ale ono by to tak nejspíš nebylo. Kdyby se člověk odklonil od čtení knih, asi by to bylo proto, že by tu bylo něco, co je nahradí. Myslím, že tento proces už začal. Častěji sedíme u televize nebo u počítače. Málo kdo si večer sedne ke knize. Co nám knihy dávají? Odborná literatura poznání. Beletrie zábavu, prožívání příběhu. Poezie prožitek. Knihy rozvíjí naši fantazii. Co čteme, to si pokoušíme představit. Vžíváme se do postav. To je něco, co nám televize či počítačové hry nemohou v takové podobě dát. Bez čtení knih by společnost mohla přijít o představivost. Knihy nás inspirují a ovlivňují, vzdělávají. Čtěme knihy, pokud se o to nechceme připravit. Přijímací zkouška z české literatury Varianta E 1a/ Podle následující charakteristiky určete autora: Narodil se v Brně – Králově Poli, studoval hudební kompozici, posléze režii a scenáristiku na FAMU, kde po absolvování studií učil světovou literaturu. Je básníkem, dramatikem a prozaikem. V roce 1981 obdržel francouzské občanství, v roce 1990 francouzský Řád čestné legie a v roce 2001 Velkou cenu Francouzské akademie za celoživotní dílo. Státní cenu udělovanou ministrem kultury ČR obdržel v roce 2007. Své poslední prozaické a esejistické knihy píše francouzsky. Milan Kundera 1/b Uveďte název jeho básnické, jeho prozaické a jeho románové prvotiny. Člověk zahrada širá Směšné lásky Žert 2/ O čem báseň vypovídá a jakými prostředky toho dosahuje? Užovka Spí, mrtva je užovka v upolínu, má barvu pláče její zvadlá pleť, a na ruce jak padá zeleň stínů, na křídlech milovat, ó považ teď. Tak s hlavou nazad obrácenou dřímá, jak mrtvé dny se nazpět dívají, má barvu řek a nehledět už zpříma, hle, dávná marnost rozkázala jí. Skloňte se sosen sloupy jantarové, sudlice trav, kde mihla se v dny nové nit stříbrná, již sotva postřehls. Džbán výšek rozbit, tuhne draslo slz… Má barvu pláče, řek a mokrých stínů, spí, mrtva je užovka v upolínu. Lyrická poezie, sonet, 4 strofy, 14 veršů dvě čtyřverší (kvarteta), dvě trojverší (terceta), jamb, rýmová struktura ABAB ABAB CCD DEE Zahradníčkův sonet vytváří čtyři relativně uzavřené úseky výpovědi. Úvodní část tematizuje užovku, jedinečný objekt, k němuž se soustřeďuje pozornost textu. Druhá strofa nastoluje téma smrti; není její obžalobou ani oslavou, ale pokorným rozpoznáním její nutnosti, neodvolatelnosti, nevyhnutelnosti. Jedinečná smrt se stává součástí koloběhu. Třetí sloka představuje vyvrcholení významové výstavby básně. Opakování hlásky „s“ rytmicky upoutává pozornost a současně evokuje zvuk hadího syčení (i grafická podoba hlásky evokuje podobu hada). Vokativ, který je v opozici s dosavadním klidným, popisným tónem básně, představuje dramatizaci výpovědi. Příroda je tu vyzvána, aby se pokořila před zdánlivě bezvýznamnou smrtí stěží postřehnutelné bytosti. Sloupy sosen pak konstruují sakrální prostor, v němž k tomuto aktu dojde. Závěrečné strofa stojí se svým kontrastním smířlivým tónem v opozici k předchozí strofě. Báseň se jejím prostřednictvím opět ztišuje. Jsou zde ještě jednou shromážděny všechny významné motivy předchozího textu (opakování tak přispívá k zpomalení významového tempa): výška, slzy, barva pláče, barva řek, stíny, spánek. Doslovným opakováním prvního verše, v podobě posledního verše, se báseň nejenom uzavírá a rámcuje (znásobujíce tak sevřenost výpovědi), ale zvýznamňuje se jím motiv návratnosti, osudovosti, cykličnosti, neodvratitelnosti – ale i smíření 3. Jaký význam by podle Vás měly mít literární ceny a jaký význam reálně mají? Literární ceny představují společenské uznání literatuře, současně i ukazují na hodnotový systém, který daná společnost ve vztahu k literárnímu dílu chová. Literární cena by měla být nejenom výrazem uznání, ale i zprávou o stavu společnosti. Měla by současně pomáhat v hodnotové orientaci čtenáře a ve vztahu k druhu dané ceny by měla symbolizovat i vývojovou kontinuity literatury. Měly by být spíše udělována za literární dílo a nikoliv za obecné zásluhy o literaturu. Neměla by proto být záležitostí politiky, a to ani politiky v rámci literárního života. Tuto roli literární ceny plní jen částečně. Na jedné straně je jich relativně velké množství, ne vždy jsou přitom jasná kriteria výběru, což často vyvolává otázku relevance výběru. Ani čtenářský zájem o proces udělování literárních cen není velký, což je důsledkem nedostatečné propagace i nedostatečného zájmu médií o tuto součást života společnosti. Výjimkou je snad jen Magnesia Litera, která se vydala cestou masmédií, otázkou je však míra srozumitelnosti pro diváky a charakter tohoto způsobu prezentace, který má tendenci inklinovat k způsobům revuálních pořadů. Přijímací zkouška z české literatury Varianta F 1a/ Podle následující charakteristiky určete autora: Brumovský rodák, vychovatel v učňovském zařízení, redaktor nakladatelství Rudé právo a redaktor Československého rozhlasu. Je znám především svým polemickým vystoupením na IV. sjezdu SČSS v červnu 1967 a politickým manifestem, který vyšel o rok později v Literárních listech. Očekávanou událostí se staly jeho pravidelné jarní fejetony. Jeho prozaické texty směšují principy autentické a fikční literatury. Ludvík Vaculík 1b/ Uveďte názvy jeho tří klíčových děl. Rušný dům, Sekyra, Morčata, Český snář, Jak se dělá chlapec … 2. O čem báseň vypovídá a jakými prostředky toho dosahuje? V rakvi Bylo třeba se rozloučit. Už i k pohřebnímu vozu tě vyprovodili, ale ty jsi stále otálel, jako bys čekal, až se jejich vzlyky a slzy promění v hlas, lidský hlas, takový zblízka… Ale už podle toho, jak funebrák vzal do rukou opratě, viděl jsi, že se opozdil u nálevního pultu a že to chce nyní dohnat, i kdyby to mělo být odnikud nikam… Báseň, stylizovaná jako forma oslovení, jímž se lyrický mluvčí obrací k mrtvému v rakvi, respektuje formálně charakter tradičního kondolenčního aktu, kdy se kondolující obrací oslovením k mrtvému v rakvi. Obsah básně jde však kontrastně proti konvenci takového projevu. Lyrický mluvčí využívá perspektivu mrtvého, přesouvá se do jeho mysli, nerespektující tak fakt jeho smrti, a nechává jej ještě vnímat, slyšet. V popisu a typu zvuků, které jsou přivolány, aby vytvořili scenérii básně, se zvýrazňuje absolutní samota mrtvého. Už to však není jen samota po smrti, ale i samota ještě za života. Za vzlykotem a slzami nezaznívá jediný blízký hlas, jediný skutečný cit. I obraz druhé strofy vytváří podobně zmarněnou scénu. Opilý funebrák, který spěchá, aby dohnal své zpoždění ruší tradiční obraz piety. Z pohledu mrtvého je však jeho spěch bezdůvodný, protože nikam. Závěrečný výraz, odnikud nikam, báseň ve skutečnosti neuzavírá, ale prodlužuje její časovost a zahrnuje tak nejenom okamžik smrti, ale i život. Základním tónem rezonujícím básní se tak stává úzkost prázdnoty, která však současně zevšedněla, stala se trvalým stavem, a proto je jen konstatována. O to však je její čtenářský prožitek hrůzyplnější. Vedle volného verše a rozčlenění do dvou strof užívá báseň jazykové prostředky, které podtrhávají zvláštní význam časovosti, nedořečenosti, rezignace: odporovací spojka ale konstatuje bezvýchodnost a zpochybňuje mizivou naději blízkosti, jíž končí první strofa, tři tečky pak prodlužují gesto básně a současně představují návratný motiv. Zatímco v první strofě ještě může být tento motiv interpretován jako důsledek emocionální prosby a touhy po blízkosti, v druhé strofě prodlužuje bezvýchodnost, absorbující do sebe celou kontinuitu života. 3. Jak byste charakterizovali současný literární život? Současný literární život odráží vztah mezi literaturou a společností. V jeho rámci zájem o literární projevy slábne a tím slábne i zájem většinové společnosti o literaturu a jí reprezentované estetické, ale i morální a kognitivní hodnoty. Literární život se uzavírá do specializovaných periodik a mizí ze stránek novin a všeobecných časopisů. Setkáme-li se zde přesto s jeho projevy, je úroveň a způsob informovaní o jevech literárního života neadekvátní. I z toho důvodu může současný literární život připomínat aktivitu členů sektářské společnosti, kdy literární časopisy publikují články a texty stále stejného okruhu autorů, dominují v nich povrchní kritiky, což způsobuje celkový úpadek nejenom kvality reflexe, ale i hodnotového systému, kterého je literatura a její kritika nositelem. Krátkodeché aktivity typu mediálně propagované Magnesia Litera nejsou s to nahradit užší kontakt mezi společností a její literaturou, případně jeho stimulaci. Výsledkem je, že klesají náklady knih, a jen málokterý nakladatel si dovolí vydat původní českou prvotinu či poezii bez jistoty státní dotace. Státní podpora knižním nakladatelům, ale i vydavatelům literárních časopisů tak supluje zájem čtenářské obce, což však, vzhledem k složení a příslušnosti porot, které o dotacích rozhodují vytváří uzavřený kruh, do nějž jen těžko může proniknout někdo zvenčí. Výsledkem je petrifikace stávajícího stavu a klesající úroveň literárních periodik.
