Obec Hladké Životice - Mateřská škola Hladké Životice

OSTRAVSKÁ UNIVERZITA V OSTRAVĚ
Pedagogická fakulta
Katedra alternativní pedagogiky a primárního vzdělávání
SEMINÁRNÍ PRÁCE
OBEC HLADKÉ ŢIVOTICE
St. Program: Učitelství pro základní školy
St.obor: Učitelství pro 1.stupeň základní školy
Typ studia: magisterský
Forma studia: kombinovaná
Ročník: III
Předmět: KPA/XIVLV – Didaktika vlastivědy
Zpracovala: Stavovčíková Alena
[email protected]
L06538
V červeném poli stříbrné vozové kolo s osmi loukotěmi a lilií ve svém středu.
Hladké Ţivotice
okres Nový Jičín, kraj Moravskoslezský
Hladké Ţivotice mají ve svém znaku „osmikolo“ s dvojnásobným počtem paprsků.
Křesťanská církev nazývá osmikolo kolem Kateřinským. V této souvislosti, je docela dobře moţné, ţe
původně byly obce Stachovice a Hladké Ţivotice jedním sídlem, neboť ve Stachovicích je kostel
zasvěcen sv. Kateřině. Zřejmě počátkem 14.století byly tyto obce rozděleny pro svou rozrostenou
rozlohu. Při tom byla oddělená část postavena pod vlastního rychtáře, který si pro oddělenou vesnici
zvolil osmikolo jako symbol práva na znamení své právní plnomoci. Figura heraldicky stylizované lilie
je pak pojata jako součást tohoto kola, čímţ je dosaţeno vytvoření zcela originální, v rámci heraldické
symboliky obce ČR dosud neuţité figury „liliového kola“. Jeho symbolika spočívá především v odkazu
na oba známé pečetní obrazy z minulosti Hladkých Ţivotic, avšak lze jej chápat i jako tzv.mluvící
znamení odkazující na název obce (kolo jako symbol běhu ţivota=název Ţivotice). Ale je zde moţné
vysvětlení, ţe erbovní znak byl běhěm staletí zmrzačen, zkomolen, a měl původně představovat
sedmipaprskové ohnivé kolo, symbol Slunce, tj. symbol vracejícího se ţivota. Tato moţnost by se pak
byla zcela nefalšovaně udrţela v pozdějším slovanském názvu „Ţivotice“.
Zpracováno podle informací Jana Tejkala
Existuje více názorů na původ jména obce, uvádím názor Jana Wiegela.Vysvětlení
jména Seitendorf, rozlišují dva způsoby výkladu, a to jeden podle tradicí dochovaných listin a jeden
podle lidového výrazu. V nejstarších listinách je to jméno Hladkých Ţivotic psáno Seybottendorf. Z toho
vyplývá, ţe jde o sloţeninu ze „staré spisovné němčiny“ – Seibot, Siebot, Siebolt a dorf – ves. Z čehoţ
vyplývá, ţe ves byla nazvána podle jistého Seibolda, coţ se během dalšího času postupně přeměnilo na
Seitendorf. Jiné je vysvětlení v lidové mluvě. Při bádáních zvláště ve starých matrikách Nového Jičína
z roku 1626 sepsáno lidovým jazykem, který se během uplynulých tří století téměř vůbec nezměnil.
Název obce Seitendorf je odvozen od Seite, nebo-li leţící stranou, bokem, coţ dokládá pozdější zaloţení
obce v době, kdy jiţ okolní vsi existovaly. Zcela stejné poměry se týkají obce Ţivotice u Nového Jičína
a tento jev posiluje doměnku, ţe lid označoval vznik vesnice spojením pozemků do obce, která leţela
bokem, stranou (Seite).
Pro odlišení obou vesnic Ţivotic u Nového Jičína a Ţivotic u Fulneku – lidé nazývali novojičínské
Ţivotice jako „hrbolaté“ (Hockerig, Hockerich Seitendorf) a fulnecké Ţivotice jako hladké.
Převzato: Onderka Manfréd(1997: Seitendorf bei Fulneku im Kuhlandchen, Pfullingen, SRN
Některé podoby názvu obce v minulosti:
Česky:
1435 – 1540
Ţibotice, Zibotice
1610 – 1675 a 1924
znovu Hladké Ţvitoice ( v 17.století téţ Hladké Ţivotice)
1585 – 1924
Ţivotice
Německy
1398
Seibotindorf
1430
Seybotendorf
1485- 1588
Seybotendorf
1551 – 1654
Schlicht (někdy i Schlecht) Seitendorf
1655 – 1945
Seitendorf (bei Fulnek)
1934 – 1938
Seitendorf bei Zauchtl
Latinsky
1324
Sibottendorf
1337
Sibotinis villa
1637 – 1672
Seittendorf
1660
ex pago Schlacht Seitendorf
1771
Seittendorfium
Literatura: Turek a kol. (2004: Místopisný rejstřík obcí českého Slezska a severní Moravy, Zemský
archív v Opavě, Opava
LOKALIZACE








Místní část: Hladké Ţivotice
Území obce: Hladké Ţivotice
Správní obvod 2: Fulnek
Správní obvod 3: Nový Jičín
Území NUTS 4: Okres Nový Jičín
Území NUTS 3: Moravskoslezský kraj
Turistická oblast: 40 Poodří
Turistický region: Severní Morava a Slezsko
SOUŘADNICE WGS-84


Severní šířka: 49° 40´ 53.94¨
Východní délka: 17° 57´ 28.56¨
NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 254.00 m
http://www.hhg.cz/?hladke-zivotice,664
Hladké Ţivotice leţí na hranici severovýchodní části Moravské brány. Je to intenzivně zemědělsky
obhospodařována krajina s velkoplošnými kulturami orné půdy. Pouze v prostoru mezi Ţivotickým
(282,5 mnm) a Stachovickým vrchem (369,2 mnm) tvoří mělce zaříznuté údolí s úzkými pobřeţními
lemy břehových porostů jedinou dominantu přirozené vegetace.
HISTORIE OBCE
Jeţto obec Hladké Ţivotice byla plně poněmčenou obcí v pohraničí s nepatrnou českou menšinou,
není se co divit, ţe okupanti ţádných spisů, tedy ani pamětních zápisů po sobě nezanechali, kdyţ
z obce neslavně prchali. Byloť v mentalitě, vše české, zejména historické, zničit beze stopy.
Citace z I.kroniky sepsáno Stanislavem Burdíkem, řídícím učitelem.
V písemnostech jsou poprvé Ţivotice uváděny roku 1324, kdy bylo Fulnecko v drţení
pánů z Kravař. Od svého zaloţení byla obec součástí fulneckého panství a od té doby s ním sdílí
historické osudy. Obec byla původně česká, německý ráz dostala začátkem 15.,století, kdy patříla
k Helfštýnu. Častěji se obec připomíná ve zprávách z konce 15. století. Tak roku 1482 pohnal Jan
z Ţerotína Petra Jičínského z Pezinku, ţe mu béře mýto ze „Sukdola a Ţivotic“, a roku 1492 byl sám
ţalován Albrechtem Šternberským na Holešově, ţe neprávem drţí Ţivotice i s dílem Vraţného.
V roce 1523 za sporů Ţerotínských chtěl pan Viktorín, aby lidé panu Bernardovi
kunvaldští ţivotští most, kterýţ od starodávna neuval na vodě Odře na tej silnici, kteráţ od Kunvaldu jde
k Ţivořícím, tí lidé dělali a opravovali jak od starodávna a při vyhrál na základě svědectví bývalého
jičínského úředníka Jana Bojanovského a jeho bratra Pavla.
Rolníků se tu čítalo v 17. – 18. století 47 – 52, z toho 6 zahradníků. Robot prosti byli
kromě fojta i oba valcháři a mlynáři, dále hlídač luk. Při vyvazování z povinností vrchnostenských
zaplatila celá obec 147 192 zl.kapitálu, a to velcí sedláci 333-365 zl., střední 91-108 zl., malí 29-52 zl.,
chalupníci však nepatrnou sumu a fojtství 98 zl. Zvlášť se vykoupili dominikalisté.
Vývoj náboţenských poměrů v Ţivoticích v období reformace do Bílé hory souvisí s tím,
ţe obec patřila pod vrchnost fulneckou a ta byla od r.1468 – 1621 vyloţeně protestantská. Někteří
z majitelů, kterých se v daném období vystřídalo (14), stranili luterství, proto měli tendenci osazovat
fary luterskými kněţími, někteří byli přívrţenci Jednoty bratrské, někteří dokonce byli přímo členy této
elitní, ale často pronásledované církve.
Původní - první katolický kostel stával někde „na louce kdysi panské, nyní za rychtou“,
coţ by mělo být místo, kde stojí kostel současný. Byl jen lokálií přifařenou k fulneckému klášteru. Tyto
původní kostelíky bývaly vesměs dřevěné. Luterským se stal za Jana I.Skrbenského, který někdy
v letech 1584 – 1597, jej násilím osadil luterským knězem, protoţe poměry v klášteře byly prý značně
neutěšené a zřejmě katolíků bylo v té době na fulneckém panství jiţ nepatrný počet. Luterský farář
musel odejít asi v r.1624, tak jako tomu bylo v okolních vesnicích. Je nejpravděpodobnější, ţe dřevěný
kostel byl zbourán r.1686. ihned po vystavění nového současného kostela. V roce 1686 pod garancí
hraběte Františka Bruntálského z Vrbna a patronací arcibiskupa kníţete Karla z Liechtensteinu nechal
tehdejší kujavský farář Johann Ignác Gobel postavit nový zděný kostel zasvěcený sv.Mikuláši.
Stavitelem byl novojičínský rodák Haas Spiler.
Kostel je ranně barokní jednolodní orientovanou stavbou s odsazeným pětibokým
kněţištěm. Ke kostelní lodi téměř čtvercového půdorysu se v ose západního průčelí přimyká hranolová
věţ výšky 36m. Patrně v roce 1802 byla vestavěna hudební kruchta a v roce 1870 byla zvýšena věţ o
zvonicové patro. Kostel měl tehdy dva zvony ze 14.a 15. století, třetí zvon pocházel z roku 1758.
V první světové válce byly dva z nich zrekvírovány pro válečné účely. Roku 1922 provedl farář sbírku
na nové zvony, které byly zakoupeny , avšak nacisté sebrali dva zvony zase pro válku. K vnitřnímu
vybavení kostela patří hlavní oltář z poloviny 18.století, boční oltář sv.Josefa z roku 1715, boční oltář
sv.Marie z 1.poloviny 18.století, obraz sv.Barbory z konce 18.století. Obraz sv.Mikuláše v retabulu
hlavního oltáře pochází od malíře Johanna Georga Frommela (5. 5. 1754 Fulnek – 16. 12. 1814 Fulnek).
Obraz sv.Vendelína v nástavci je patrně rovněţ od něj. Bohosluţbu v kostele vykonával od 17.století
kaţdou třetí neděli farář kujavský.
Zapsal: Hubert Šula , děkan
KONTAKTNÍ ADRESA:
Kostel zasvěcený sv. Mikuláši
Hladké Ţivotice
742 24 Hladké Ţivotice
Česká republika (CZ)
http://www.hladkezivotice.cz/
Koncem 16. století byl vedle luterské většiny v Hladkých Ţivoticích nemalý počet členů
Jednoty bratrské. Říkalo se jim bratři, také čeští bratři, dokonce se pouţíval i přenesený výraz moravští
bratři, který však je víc pouţíván pro jejich potomky. Patřili do sboru fulneckého, o ţivotských bratřích
bylo také jednáno na synodu r.1592 v Lipníku. Patrně to bylo větší společenství, protoţe měli i svůj
vlastní kostel, který stával nekde, mezi Stachovicemi a Ţivoticemi, mezi Malým panským dvorem a
usedlostí Růţeny, vdovy po Janu Libischovi. Je doloţeno, ţe tady chodili na kázání J.A.Komenského i
suchdolští členové jednoty, i kdyţ tady působil pouze v letech kdy pobýval ve Fulneku, přesto jmenuje
J.A.Komenský mezi obcemi, kterým věnoval svůj německý katechismus s názvem „Prastaré obecné
křesťanské náboţenství“ a který vydal v roce 1661 v Amsterodamu. Tajně přivezl celý náklad osobně
bratrský tiskař Kopidlanský a rozdával jej téměř zdarma, jen za úhradu dopravy. Kdyţ během třicetileté
války kostelík zchátral, převezl stavební materiál bratr Grosser do Suchdolu, a postavil z materiálu
stodolu. Ta pak prý poţívala ještě dlouho náleţité úcty. Protoţe suchdolští bratři chodili do kostela na
cizí panství neměli to jednoduché, byli však ochotni platit dvojnásobný desátek suchdolskému faráři, jen
aby mohli zůstat při Ţivoticích. Zdá se, ţe šlo o větší objekt z kamene, neboť ještě asi r.1686 ţádají
Ţivotičtí vrchnost fulneckou o povolení, aby jsouce chudí a nemající více kamene ku stavbě nového
kostela zasvěceného sv.Mikuláši, mohli brát ze sutin bývalého kalvínského kostela. Ještě roku 1898
přináší Moravské Kravařsko zmínku, ţe bratří „měli svůj sbor snad v nynějším místním dvoře panském
a lid tamní stodolu dosud der bohmische Tempel nazývá“. Ţivotice byly patrně významnou kazatelksou
stanicí pro členy Jednoty ze vsí Kujavy, Suchdol, Kletné, Stachovice, snad i Kunína.
Po třicetileté válce se dva kláštery fulnecké a noví majitelé Fulnecka rod Bruntálských
z Vrbna postarali o důslednou rekatolizace. Proto o sto let později, kdyţ potomci členů Jednoty bratrské
se hromadně stěhovali z okolních vesnic do Herrnhutu-Ochranova v Sasku, kde obnovili Jednotu
bratrskou, ze Ţivotic neodešel nikdo.
Napsal :Daniel Říčan
O feudálním hospodaření v obci není bliţších zpráv. Moţno však usuzovat, ţe se tu
hospodařilo jako na jiných panstvích. Ve vlastní reţii vedla vrchnost Velký dvůr, jenţ byl součastí
fulneckého statku. Jinak plynuly příjmy vrchnosti z poddaných, které dodávaly téţ pracovní síly. Hlavní
důraz se kladl na zemědělství a chov dobytka. S rozvojem zemědělstvím souvisela výstavba dalších
dvorů. Okolo r.1650 vybudoval fulnecký měšťan Geisch Malý dvůr (Nový), který zprvu spravoval sám
a který pak převzala vrchnost. Mnohem později byl zaloţen Karlův dvůr u Odry. Stavba dvorů se pak
prováděla hlavně ze dřeva, třechy byly kryté šindelem. Potřebné stavební dřevo, ale i palivové se muselo
v 17. století dováţet z lkesů Hradeckých, neboť během třicetileté války, utrpěly lesy fulneckého panství
velké ztráty. Také velká vichřice roku 1740 a povodeň 1752 přispěly k jejich zkáze.
Důleţitou součástí hospodaření bylo rybníkářství. Nejznámější a největší rybníky na
Ţivoticku byly Nový rybník a rybník Steger (někdy téţ Steeger). Zásobovaly se vodou přicházející
ze suchdolských rybníků. Rozloha rybníka Steger se pohybovala něco přes 60 jiter a kapacita se
odhadovalala na 100 kop kapří násady. Hloubka činila 10 střevíců, coţ v přepočtu znamenalo 3,16
m. Nový rybník přesahoval 111 jiter a vkládalo se do něj 150 kop kapří násady. Kdy ţivotické
rybníky vznikly není známo přesně. Rybníky koupil jako součást fulneckého panství v roce 1584 Jan
starší Skrbenský z Hřiště. Do zemských desekj byl dán roku 1586 zápis: „…..o pouštění vody přes
grunty a přes rybník u vsi Sukdola na ţivotické rybníky…“ Výnos za ryby z Nového rybníka činil
1 745 zlatých a 24 grošů.
V 18. století rybníkářství pomalu upadá a rybníky měly větší uţitek v suchém stavu. I přes
tento nepříznivý stav si udrţely ţivotické rybníky své místo v rybníkářství nejdéle ze všech rybníků
v okrese Nový Jičín. Roku 1862 byly oba ţivotické rybníky zrušeny i přesto, ţe v letech 1839-1842
se pohyboval roční uţitek z rybníka Steger 1 856 zlatých.
Literatura: Hurt Rudolf (1960): Dějiny rybníkářství na Moravě a ve Slezsku
Kadlčík Květoslav: Rybníkářství a rybářství na Novojicku, Kravařsko X, 53-56
Oppl Stanislav (1931): Jak se pěstovalo kdysi rybníkářství na Fulnecku, Český lid,
XXXI, 224-227
V druhé polovině 19. století, bylo spojení ţeleznicí jediné, které nás dopravovalo, spojovalo
po dlouhou dobu do blízkého či vzdáleného okolí. Zprvu toto zajišťovala ţeleznice na hlavní trati. Tato
severní dráha císaře Ferdinanda se začala budovat v úseku Lipník-Bohumín v roce 1844. Nejdříve to
byla trať jednokolejná, ale do 10 let byla dostavěna i druhá kolej. Celou náročnou stavbu řídil
ing.Hummel, vrchní inţenýr stavby byl Štěpán Dresler. Ţeleznice dopomohla k rozmachu mnoha míst
leţících na trati. Lidé z Hladkých Ţivotic získali spojení s rozvíjející se ostravskou aglomerací, plnou
pracovních příleţitostí v dolech, hutích, strojírenských či jiných továrnách. Elektrifikace proběhla
v letech 1961 – 1962 a z tratí byly postupně odstraněny krásné a půvabné parní lokomotivy. Velký
význam pro přepravu cestujících hlavně ze střední a horní části obce měla místní zastávka na lokální
trati Suchdol nad Odrou – Fulnek. Slouţila od počátku ponejvíce lidem odjíţdějícím za prací, do škol,
úřadů na Fulnecku, Novojičínsku, Ostravsku, Tato trať byla stavěna Severní drahou, v roce 1891,
podnikatelskou firmou Reich, potom, kdy zkrachovala ţelezniční stavba z roku 1873 mezi centry
Opava-Trenčín. Slavnostní jízda vlaku a otevření nové tratě bylo 15.října 1891 – vše údajně za velké
účasti obyvatel z okolních obcí.
Sepsal: Stanislav Šmeidler
Krátce před vypuknutím první světové války kolem roku 1911, je zmínka v první
dochované kronice o příchodu prvního českého faráře – vlastence Dra.th. Jana Poštulky, který byl
v pořadí 13. duchovním pastýřem v této obci. Jeho příchodem začalo klíčit sémě českého ţivlu a tím i
českého ţivota. Zajisté i to bylo jeho zásluhou, ţe jiţ roku 1912 postavena byla na místě dosavadní
zastávky řádná nádraţní stanice a současně s ní postaveny i dvě budovy obytné, obě jednopatrové.
Příchodem českých ţelezničářů zakotvila zde česká menšina na trvalo.
Jiţ na konci minulého století byl ve zdejší obci patrný vliv panství fulneckého, kteréţto
panství byl tenkrát majetkem belgických princezen, z nichţ jedna nesla jméno Marie Antoinetta de
Chaudeville. Samozřejmě, ţe tímto vlivem se míní germanizační úsilí, které posilovalo zdejší
zněmčovatele v jejich snaze: za kaţdou cenu nepovolit v útlaku všeho českého. Vţdyť z té doby je téţ
známo, ţe toto panství spravováno bylo tehdy tzv.rentmeistrem (duchodním) Schustrem, zapřisáhlým
nepřítelem všech Slovanů. Z této doby jsou ještě pamětníci dvou popluţních dvorů ve zdejší obci,
později velkostatky nazývaných, které existují dodnes, ovšem ve změněné podobě. Ten menší Karlův
dvůr, se stal selskou usedlostí. Na těchto popluţních dvorech sídlil tehdy pouhý nájemce jménem Sicber,
který se věnoval hlavně chovu ovcí. Dále je známo, ţe na těch dvorech pracovali jako dělníci –
deputátníci , výhradně Češi, většinou z blízkého okolí.
Roku 1912 došlo ke stavbě hlavní trati. Tu jiţ byl český ţivel posílen jednak usazením
českých ţelezničářů – většinou moravských Slováků a jednak českým dělnictvem na trati pracujícím.
Rok 1915 je znám jako rok nešťastný, neboť toho roku se zde stala velká ţelezniční katastrofa a to
zrovna na ţelezničním mostě u samotného nádraţí. Osidlování čechů po první světové válce českým
obyvatelstvem, bylo kaţdému pokusu kladeny veliké překáţky. První obytná česká budova byla
postavena aţ roku 1924, kterou si po velkých překáţkách postavil Janb Pfleger. Po jeho vzoru pozvolna
přibývalo českých domkařů, ale parcely jim byly přiděleny aţ za nádraţím, jak oni sami říkali za
štrekou, tedy vyloţena dolina, mokřina. Ke stavebním účelům nejméně vhodná. A tady byla postavena
česká kolonie, jak se tomu brzy začalo říkat.
Převrat 28. října 1918 měl i v Hladkých Ţivoticích velkou odezvu a bude vţdy zlatými
písmeny vepsán nejen do kronik, ale i do srdcí všech věrných Čechů na věčnou paměť všem budoucím.,
Pro pohraničí vůbec a pro úplně zněmčelé kraje zvlášť znamenalo zřízení čsl.samostatnosti pravý zázrak
a skutečný převrat. A tak tomu bylo i v této obci. Dvě velké události v této obci spadají do doby
popřevratové a to: zaloţení „Národní jednoty“ a stavba české státní školy.
Národní Jednota byla zaloţena roku 1920 pro posílení kaţdé české menšiny. Byla to
místní odbočka, jejíţ ústředí bylo v Olomouci. Spolkovou místností byl sál hostince „U kukačky“, jehoţ
majitelem byl p.Vavrečka. Činnost NJ spočívala nejen v kulturní a uvědomovací , ale i v činnosti
sociální. Byly pořádány vzdělávací dýchánky, besídky, divadla, přednášky, hudební besídky, zkrátka vše
co slouţilo ku posílení českého obyvatelstva.
Druhou významnou událostí pro celou obec bylo otevření nové české školy,, neboť
zdejší obec měla dosud jen školu německou. Aţ do roku 1920 se zde vyučovalo jen německy. V tuto
dobu uţ nebylo lze Němcům ignorovat čsl.školské zákony a proto se museli smířiti se zavedením
českého vyučování pro české ţactvo. Výuka probíhala prvních deset let nouzově v jedné místnosti
německé školy a to aţ do roku 1933, kdy byla otevřena česká škola. Zahájení českého vyučování
v květnu 1920 bylo mimo jiné oslaveno téţ bohosluţbami v kostele. Po návratu z kostela dostavili se
všichni čeští účastníci této slavnosti do učírny, kde se všichni zapsali do pamětní knihy. Tehdejší obětí
německých útoků se stal sám p.farář Dr.Poštulka, jemuţ uspořádala německá divoká mládeţ pod okny
jeho fary „dostaveníčko“ za hlučného pískotu a hulákání, při čemţ i okna vytloukli. Tento dobrý kněz
ještě téţe noci opustil faru, aby se do ní jiţ nikdy nevrátil.
Roku 1931 byla dokončena stavba Obecního domu s hostincem. Roku 1930 se začalo se
stavbou elektrovodné sítě, pro celou obec i s pouličním veřejným osvětlením. Poštovní úřad byl umístěn
v obecním domě, kde je dosud. Roku 1938, kdy hrozilo nebezpečí uloupení poštovní pokladny
okupanty, tu český poštmistr v noci tajně zmizel i s pokladnou – ač tehdy jiţ poštu hlídala německá
stráţ. K zaloţení České záloţny došlo roku 1932 jako pobočky německé raifaizenky. I tato záloţna
vzkvétala, ne však dlouho. Roku 1934 -1935 zřizovala obec vodovod. Původně přišel Fulneku s tímto
projektem, jeţto však finanční náklad byl pro zdejší malou obec neúnosný, stal se z toho podnik místní.
Rok 1938 nezůstal ani v naší obci bez odezvy. Místní Němci utvořili tzv. zelené kádry a
v okolí byl jejich nejbliţším střediskem Fulneku, kde byl hlavní sklad zbraní u Němce Ervína Engliše.
Dne 10. října vpochodoval jiţ první německý oddíl – panceřová brigáda Wehrmachtu od Fulneku do
naší obce – ovoce mnichovského diktátu o Sudetenlandu. Tito ozbrojeni okupanti se usídlili
s velitelstvím na velkostatku a odtamtud dirigovali hlídky do okolních českých obcí. Začaly domovní
prohlídky českých rodin, které se často opakovaly. Za takových okolností opustila – jako jinde
v pohraničí – několik českých rodin své domovy a přesídlili do vnitrozemí, byli to hlavně státní
zaměstnanci bez majetku jako četníci, učitelé, ţelezničáři. Doma zůstali usedlíci, které vázala vlastní
půda. Platili zvýšené dávky a válečné přiráţky, majetky jim byly zkonfiskovány a správu nad jejich
výtěţky měla německá vyděračská společnost se sídlem v Suchdole. Na hlavním nádraţí bylo vidět celé
vlaky projíţdějící s ruskými zajatci – byli v krytých vozech a nazí. Na tomto nádraţí byla stravovací a
převlékací stanice. Roku 1943 bylo rozšířeno hlavní nádraţí o dvojí kolejnice, samozřejmě, ţe jen pro
účely vojenské. K této práci byl zřízen menší zajatecký tábor ze samých anglických zajatců, s nimiţ se
zacházelo lépe. Počátkem roku 1944 se objevili první zprávy o ústupu německých vojsk na všech
frontách a to hned po otevření druhé fronty na západě, kde bojovaly anglo-americké vojska. Koncem
dubna 1945 nařídili německé vojenské úřady evakuaci celé obce. Měli jít i Češi, ti ale odepřeli
poslušnost a zůstali. Nadešel 5. květen, kdy za ranních červánků mezi 4. a 5. hodinou ranní vnikly do
obce první sovětské pěší jednotky, které během 24 hodin obnovily rozvitý most a po tomto mostě hned
v zápětí přejely pancéřové jednotky.
Pár týdnů po osvobození se začalo na výzvu naší prozatímní revoluční vlády
s osidlováním pohraničí českým obyvatelstvem a tak i u nás hned v květnu přicházeli k Místnímu
národnímu výboru první uchazeči o půdu, zejména z blízkého Valašska (Hutisko, Bečva) a několik
rodin ze Všeminy u Zlína, také odjinud všechno Moravané. Po útěku okupantů leţel po celé vesnici
mrtvý dobytek i drůbeţ, ale také celé desítky ţivého dobytka se popásalo po luzích a nivách celého
okolí. Tento hovězí dobytek bylo třeba pochytat a zachránit pro hospodářství, neboť statky byly
vyplundrovány, stáje a chlévy prázdné. První národní výbor byl zvolen 19. května 1945 a byl pětičlenný.
Dne 14. května zřízen byl první pracovní tábor ze zajištěných Němců, kteří prozatímně pomáhali neţ
došlo k odsunu., do Německa.
Zdroj: 1. Pamětní kniha Hladkých Ţivotic, zapsáno Stanislavem Budíkem-řídící učitel
Nadešel rok 1948, který však v této obci neměl patřičnou odezvu. V roce 1949 byla
zřízena prádelny krouţkem ţen. Vodovod nebyl zřízen, neboť se doposud nenašla voda. Na podzim
roku 1950 dochází k zaloţení Jednotného zemědělského druţstva, celkem s 15 členy. To se v této obci
moc nedařilo, členové měli špatnou pracovní morálku. Postupně odcházeli z druţstva aţ v roce 1951
jich zůstalo jen velmi málo.
Zdroj: 1. Pamětní kniha Hladkých Ţivotic, zapsáno: Richardem Binasem
V roce 1957 byla zemědělská výroba v obci zajišťována soukromými zemědělci a
JZD. Stav členů byl 29 osob. Postupně v roce 1957 přistoupilo osm středních a drobných zemědělců, a
v září dalších 33 zemědělců a počet se postupně upravil na 77 členů. Rozšiřování JZD se dělo ve zdejší
obci za neobyčejně těţkých podmínek. Snaha místního výboru KSČ a MNV naráţela na tvrdý odpor
zemědělců, kterým se vesměs vedlo velmi dobře. Soukromé hospodaření vynášelo. V obci bylo i
několik zpátečníků, kteří agitovali mezi zemědělci proti vstupu do JZD.Situace se vyhrotila do té míry,
ţe po pohovorech se zemědělci na MNV, kde přesvědčování o vstupu do JZD bylo bezvýsledné byly
čtyřem nejslabším zemědělcům vydány výměry o nuceném nájmu jejich usedlostí JZD. V době kdy měl
být proveden úřední soupis inventáře zemědělců došlo ke srocení ţen a k překaţení úředního výkonu.
Tento zásah měl dohru u lidového soudu v Novém Jičíně, kde bylo odsouzeno šest ţen a jeden muţ
k trvání 10-14 měsíců k odnětí svobody nepodmíněně. Díky rozsáhlé amnestii po zvolení prezidenta
Antonína Novotného v listopadu 1957 však nikdo z nich trest nenastoupil. . V obci pracuje v tomto roce
mnoho sloţek Národní Fronty: Svaz československo-sovětského přátelství, Sokol, Československý
červený kříţ, Československý svaz mládeţe, Svaz ţen, Lidová myslivecká společnost, Československá
poţární ochrana. Byla zřízena mateřská škola s celodenní péčí, pětitřídní národní škola a druţstevní
učňovská škola pekařská. Osvětu řídila Osvětová beseda, která měla dva soubory: Soubor písní a tanců
(Valašský krouţek), soubor dechové hudby. Byla zde zřízena místní lidová knihovna, Svazarm.
Zdroj: 2. Pamětní kniha Hladkých Ţivotic, zapsáno: Vojtěchem Sklenákem –ředitel školy
Rok 1968 byl velmi bohatý na události, začal jiţ prakticky v roce 1967. V měsíci prosinci
1967 proběhlo plenární zasedání ÚV KSČ, na kterém došlo k roztrţce mezi bývalým presidentem
Novotným a jeho odpůrci. K narůstající krizi ideologické se přidruţila i krize ekonomická. Rok 1968
pokračoval bouřlivým jarem a neméně horkým politickým létem. V měsíci lednu byl zvolen prvním
tajemníkem ÚV KSČ soudruh Alexandr Dubček a po abdikaci A.Novotného byl zvolen prezidentem
ČSSR armádní generál Ludvík Svoboda. Během letních měsíců proběhlo několik jednání mezi
představiteli ČSSR a představiteli států Varšavské smlouvy. Reprezentanti těchto zemí se netajili
obavami o vývoj situace v Československu. V noci z 20. na 21. srpna 1968 byla naše země obsazena
vojsky pěti států Varšavské smlouvy.
Zdroj: 2. Pamětní kniha Hladkých Ţivotic, zapsáno: Lumírem Sklenákem-školský inspektor
Další záznamy v knize jsou víceméně statistikou o úrodě, o práci sloţek. V roce 1989 po
sametové revoluci došlo postupně k privatizaci JZD zpět do rukou bývalých vlastníků půdy. Byl jim
vrácen i majetek podle soupisu při znárodňování v letech 1957 – 1958. Konec JZD přišel v roce 1993.
Lidé začali podnikat v různých oborech, zejména dochází k rozvoji ţivností – stolařské práce,
elektrikářské práce, stavební práce, obchod a jiných, které jsou dobře zaběhnutými ţivnostníky dodnes.
V obci se toho za dobu po sametové revoluci změnilo hodně, došlo k úpravě komunikace, výstavba
chodníků po celé délce vesnice, oprava obou škol, výstavba areálu školy, TJ, plynofikace. Velice dobře
zde pracují sloţky: Dobrovolní hasiči, Myslivecký spolek, SK SPV.
V roce 1997 zasáhla naší obec velká povodeň, kdy právě spolek Dobrovolných hasičů
ukázali svou připravenost při zásazích v této situaci.
Zdejší český sbor dobrovolných hasičů byl zaloţen po odsunutí německých občanů z naší obce po
2.světové válce v roce 1945. Jedinou technikou nově zřízeného sboru byla v té době ruční stříkačka,
která se převáţela pomocí koňského povozu. V současné době má SDH asi 60 členů a vlastní tuto
techniku: poţární vozidlo Tatra 805-valník, motorové stříkačky PS 8, PS 12 s kompletním vybavením.
SBOR DOBROVOLNÝCH HASIČŮ
Hladké Ţivotice
http://www.sdhhladkezivotice.estranky.cz/
V současné době asi nejvíce hýbe naší obcí výstavba dálnice a přivaděče.
Stavby dálnice D 47
Stavba 4705, km 106,2 – 124,3 Bělotín – Hladké Životice
Reliéf zájmového území stavby 4705 je mírně zvlněný a stavba je situována převáţně na pozemcích,
které jsou intenzivně zemědělsky obdělávány. Převaţující činností v tomto prostoru je zemědělská
výroba.
Délka stavby je 18 km, šířkově je dálnice navrţena v kategorii D27,5/120 se dvěma mimoúrovňovými
křiţovatkami v Mankovicích a Hladkých Ţivoticích, dálničními odpočívkami Vraţné a Střediskem
správy a údrţby dálnice Mankovice s dálničním oddělením Policie ČR. Součástí jsou i přeloţky silnic
I. a III. třídy, 16 dálničních a 6 ostatních mostů, protihlukové stěny, odvodnění dálnice a přeloţky
dotčených inţenýrských sítí.
V katastru obce Hladké Ţivotice se dálnice mimoúrovňově kříţí se silnicí I/57, vybudovaná přeloţka
silnice I/57 Hladké Ţivotice – obchvat (délka 7,54 km) bude slouţit jako přivaděč ze směrů Nový Jičín
a Opava.Část dálnice procházející obcí je vedena na mostní estakádě délky 854 m s výškou nivelety
nad úrovní stávajícího terénu cca 13 m.
Mostní estakáda na dálnici přes potok Luha v km 107,130
Mostní objekt tvoří dva mosty (pro kaţdý jízdní pás komunikace D 47 je navrţen samostatný mostní
objekt).
Nosnou konstrukci tvoří spojitý nosník komůrkového průřezu z dodatečně předpjatého betonu
o šestnácti polích rozpětí 34 m + 14 x 42 m + 34 m.
Zaloţení mostu je hlubinné na vrtaných pilotách profilu 1,20 m.
Příčný řez mostem přes potok Luha v km 107,130 – variantní řešení
Ekodukt přes dálnici D 47 v km 120,500
Most je tvořen spojitou monolitickou obloukovou příčlí ze ţelezobetonu proměnné tloušťky. Ve střední
části je příčel vetknuta do střední podpěry. V patě je vetknuta do opěry mostu. Pro zachycení
vodorovných sil je v konstrukci navrţeno předpjaté horní táhlo ve tvaru visutého pásu, které je
zakotveno pomocí prefabrikovaných vzpěr do velkoprůměrových vrtaných pilot. Šířka vlastní nosné
konstrukce je proměnná z důvodu ukončení čel mostu ve skloněné rovině. Tvarově je most navrţen tak,
aby respektoval překračovanou překáţku (dálnici D 47) a současně, aby tvar střednice obloukové příčle
odpovídal zatíţení od zeminy s minimální tloušťkou přesypávky 1,0 m. Rozpětí jednotlivých polí je
následující: 7,8+24,9+24,9+7,8 m z čehoţ vyplývá celková délka mostu 65,4 m.
Mostní estakáda na dálnici přes Husí potok v km 123,127
Mostní objekt převádí dálnici D47 přes údolí obce Hladké Ţivotice a je tvořen dvěma samostatnými
mosty. Uspořádání vnitřních podpěr respektuje všechny překračované překáţky. Monolitická nosná
konstrukce je v podélném směru spojitý, náběhovaný, dodatečně předpjatý nosník, uloţený na opěrách
i podpěrách na loţiska. V příčném směru se jedná o plný jednotrámový průřez vysoký nad podpěrami
2,60 m a uprostřed rozpětí polí 1,40 m, široký 14,90 m (levý most), resp. 13,90 m (pravý most),
na opěrách ukončený příčníky. Celková délka mostu je 854 m (dvacet jedna polí o rozpětích
32,6+19×40,8+32,6 m). Most má kolmé uspořádání. Zaloţení mostu je hlubinné, na vrtaných pilotách
o průměru 1,20 m.
http://www.rsd.cz/doc/Foto-A-Video/video-4705-belotin-hladke-zivotice-muk-hladke-zivotice
Ve městě Hladké Ţivotice je evidováno 261 adres.
Ve městě Hladké Ţivotice je evidováno 945 obyvatel, s průměrným věkem 37,60 let.
Z celkového počtu obyvatel je ţen 480, průměrný věk je 39,06 let a muţů 465 s průměrným věkem
36,10 let. Děti pod 15 let je 170, děti do 18 let je 206.
Ve obci je 294 domácností.
Ulice v obci:
Fulnecká , Hlavní , Kolonie , Kujavská , Malá Strana , Oderská , Stachovická , U Hřiště
Důleţitou součástí veřejného ţivota je i činnost místní Základní školy, Hlavní 188.
Vítejte na stránkách Základní školy v Hladkých Ţivoticích
Kapacita školy je 65 ţáků ve škole. Tuto kapacitu se nedaří naplňovat, přibliţný počet ţáků je 42-54.
Školu navštěvují děti z Hladkých Ţivotic, pouze výjimečně ţáci z jiných obcí. Je v těsné blízkosti
mateřské školy a vytváří ekonomicky i komunikativně výhodný celek.
Škola je malotřídní, počet ročníků 5. Organizace je dvojtřídní nebo trojtřídní (dle počtu ţáků). Školní
budova má 3 běţné učebny a 1 počítačovou učebnu. Tělocvična a jídelna je v nedaleké budově MŠ.
Dalšími součástmi školy je zahrada, asfaltové hřiště a zahradní domek.
Vyučující jsou plně kvalifikovaní, vzdělaní v mnoha oblastech, počet 3 včetně ředitelky. Všichni
vyučující mají způsobilost k vyučování jednoho cizího jazyka. Všichni vyučující ovládají práci s
počítačem, mají vzdělání v oblasti VPU a průběţně se nadále vzdělávají.
Školní družina
Školní druţina má velikost dvou místností, které jsou částečně vyuţívány i k výuce, její kapacita je asi
38 - 50 ţáků. Pracují zde 2 vychovatelky, obě s pedagogickým vzděláním. Školní druţina také zajišťuje
velké mnoţství činností a krouţků. Pro tyto činnosti mohou být vyuţívány i ostatní prostory školy.
Cílem školní druţiny je připravit děti pro ţivot ve stávající společnosti a prostřednictvím volnočasových
aktivit je vybavit ţádoucími vědomostmi, dovednostmi, ale také postoji. Usilovat o vytváření zdravé
osobnosti, odolné vůči negativním vlivům, které budou znát svou cenu a najdou své místo ve zdravé
sociální skupině.
Dětem je umoţněno v době pobytu ve školní druţině rozvíjet své zájmy v těchto specificky zaměřených
krouţcích:
• pohybové a tělesné aktivity
• výtvarné činnosti
• pracovní činnosti
• hudba, zpěv, tanec
• literárně dramatická činnost
• přírodovědná činnost
• vlastivědná činnost
Děti mají ve školní druţině moţnost vyuţívat kupříkladu: počítače, televizi, multimediální přehrávač,
karaoke, ţebřiny, ţíňenky a mnoho dalšího vybavení.
Zeměpisné souřadnice:
49°40'58.767"N, 17°58'24.474"E
Historie školy:
Škola vznikla r. 1934 jako menšinová česká škola na základě tlaku české menšiny a slouţila i dětem z
okolních obcí. V obci Hladké Ţivotice byly původně dvě školní budovy. Po poklesu počtu ţáků byla
zrekonstruována budova současné školy.
Charakter školní budovy zůstal do dnešních dnů zachován.
Nekomentované útrţky z kroniky České menšinové školy v německé obci Seitendorf
z let 1920-1938
Na základě ustanovení ministra školství a národní osvěty ze dne 17. března 1920 byla v
Ţivoticích u Fulneku zřízena jednotřídní veřejná škola s českým jazykem vyučovacím. V sobotu dne
1. května 1920 byla tedy v německé obci Ţivoticích u Fulneku otevřena česká menšinová škola, do
které se i bez všeliké agitace 27 ţáků přihlásilo. Správcem školy byl ustanoven p. Antonín Klepík. Pro
nedostatečné školní místnosti nemohlo být více dítek přijato. Česká škola umístěna byla prozatím ve
staré německé školní budově č. 114 a jí určena l světnice co učírna. Učírna je, ale pro nynější počet
školních dítek úplně nedostatečnou a velmi tmavou. Dne 10. září 1920 byly vyklizeny vojskem
místnosti určené pro českou menšinovou školu, protoţe místní německé představenstvo nařízení okresní
politické správy neuposlechlo. V měsíci listopadu 1920 byla zaloţena veřejná menšinová knihovna,
která v české škole byla umístěna. V školním roce 1920/21 bylo vytlučeno zlomyslným způsobem
několik okenních tabulí, jednak v školní světnici, jednak v bytě správce školy. Z činu toho a provokace
se před okresním soudcem zodpovídala Aneţka Fillingerová a syn její František. Odsouzeni byli
František na 48 a Aneţka na 24 hodin vězení. Na ochranu české školy a menšiny vůbec byla v obci
zřízena četnická stanice o 3 muţích.
Školní rok 1921/22. Němci všechny síly napínají by českou školu zničili. Nemohouce jinak české
škole škoditi, počali členové obecního zastupitelstva učitele znepokojovat. Při kaţdé vhodné příleţitosti
přišel starosta a německý štváč Jan Schneider nebo jiný člen zastupitelstva do školní budovy, kde
surově si počínali a učiteli vyhroţovali. Po učitelově stíţnosti byla starostovi okresní politickou
správou v Novém Jičíně vyslovena ostrá důtka a napříště zakázáno všem členům obecního
zastupitelstva by českou školu navštěvovali a jakékoli rozkazy činili. Němci, ale snaţili se dále
českou menšinu rozdělit, hlavně podkopáváním důvěry v učitele.
Novým správcem školy se od září 1923 stal Rudolf Sasín.
Školní rok 1926/27 počal změnou ve správě školy. Správcem české menšinové školy se stal
František Man. V říjnu 1926 byl ve škole klid, ale ve spolkové činnosti bouře. Napjatá atmosféra
spolková propukla ve všeobecnou nevoli proti vedení českého menšinového spolku Národní jednoty.
Nemístných slov padlo aţ hnus poslouchati. Bývalý předseda Michalíček a jeho ţena svou nadutostí a
hloupostí velmi neoblíbenými se stali. Oni povaţují učitele svým otrokem a nádeníkem. Učitele,
protoţe se jim neklaní a ruky nelibá, veřejně tupí. Svým jednáním rozbíjí zdejší českou menšinu a
ohroţují trvání zdejší české menšinové školy. Řídící učitel zdejší německé školy, renegát p. Zapletal, ten
kde můţe i nedůstojným způsobem hledí získati některé vlaţné české rodiče, aby dali dítko do německé
školy.
Na konci roku 1927 byla zřízena v budově č.134 při zdejší české škole mateřská škola
pro děti od 3 do 6 let.
V školním roce 1928/29 byl školní obvod zdejší školy rozšířen na Stachovice a Kujavy. Dne 23.
září 1929 se česká škola stala dvoutřídní. Učebna prozatím byla umístěna v jedné volné místnosti
mateřské školy.
7. března 1930 byly oslaveny 80. narozeniny tatíčka presidenta Masaryka slavnostní akademii a
zasadili jsme Masarykovu lípu. Kaţdé dítě přihrnulo kořínky s patřičným heslem a přáním. Zemský
úřad v Brně 16. června 1930 povolil poradnu matek a kojenců v Hladkých Ţivoticích. Protoţe učebna
nemůţe slouţit k tomuto účelu, nemohl být zahájen její provoz.
Ve školním roce 1930/31 byly znovu podány důrazné ţádosti, aby se stavba nové české školy
přece jen uskutečnila. Uvedeny byly nejkrajnější důvody a rodiče pohrozili školní stávkou a posíláním
dětí do škol v sousedních obcích. Dne 15. května 1931 o 7 hodině večer poprvé u nás ve škole zazářila
elektrická světla.
Dne 24. května 1931 bylo najato dělnictvo a počlo se pracovati na stavbě nové české menšinové
školy obecné. Dne 12. června 1931 proběhla slavnost kladení základního kamene. Správce školy
celý týden po vyučování obráběl kámen a vytesával číslice.
Dne 1. prosince 1932 bylo zahájeno vyučování v nové budově školní. V neděli 4. června 1933
otevírali jsme slavně zdejší školu. Dne 1. července 1933 byla otevřena v Hladkých Ţivoticích
německá mateřská škola.
Dne 21. září 1933 byl zahájen provoz poradny matek a kojenců při zdejší škole. Správce školy
docílil u okresního hejtmana plnění práv jazykových. Obecní úřad byl označen téţ českým nápisem.
Obecní pečeť je německo-česká. Nápravu sjednáme, aby státní jazyk byl na prvním místě.
Školní rok 1937/38 byl nedokončen pro neblahé události, vyvrcholené odchodem všech
hraničářů do vnitrozemí.
Přečetl a sestříhal Moravec Kamil
Počty ţáků v české menšinové Škole v Hladkých Ţivoticích u Fulneku
školní rok
1920
1920/21
1921/22
1922/23
1923/24
1924/25
1925/26
1926/27
1927/28
1928/29
1929/30
1930/31
1931/32
1932/33
1933/34
1934/35
1935/36
1936/37
chlapci
8
10
12
5
neuvedeno
9
neuvedeno
11
11
14
17
21
17
16
14
12
16
18
dívky
19
22
25
15
neuvedeno
9
neuvedeno
9
10
10
13
21
18
23
24
20
16
17
celkem
27
32
37
20
neuvedeno
18
neuvedeno
20
21
24
30
42
35
39
38
32
32
35
Náhled do kroniky školy v Hladkých Ţivoticích po r.1945
Po válce zůstalo v HL. Ţiv. 8 českých rodin tj. 36 osob včetně dětí, ale v červnu r. 1945 je v obci
227 Čechů a asi 800 Němců. V bývalé německé škole byli umístěni nebezpeční Němci. Nastalo
osídlování - doba byla těţká, plná zmatků, mezi lidmi vládla nedůvěra i k vedení obce (správní komisi).
Na konci r. 1945 ţilo v obci 673 obyvatel, byly zde ţivnosti: pekařství, řeznictví, 2 filiálky Budoucnost,
obuvník, 3 hostince.
Škola byla i s pozemky odebrána Československému státu a byla přidělena obci Hladké Ţivotice.
Dříve zde sídlily německé organizace. Při ústupu Němců byla budova včetně nábytku zničena.
11.6.1945 byl ustanoven zák. řídícím učitelem Emil Král, jehoţ úkolem bylo dát školu do chodu. Bylo
zapsáno 19 ţáků( 8 chlapců,! l děvčat), po statcích byl dohledáván bývalý školní majetek, škola byla
opravena. 3.září 1945 nastoupilo 69 ţáků( 39 chlapců,30 děvčat). Do obecní školy byl převeden inventář
bývalé německé školy. Škola byla dvojtřídní-první třída 36 ţáků, ročníky l,2, druhá třída 33 ţáků,
ročníky 3,4,5. V prvním poschodí byla umístěna MS.
V dalším roce pokračovala škola jako dvojtřídní, počet ţáků se zvýšil na 106. Škola měla problémy
finanční, v zimním období bylo přerušeno vyučování v důsledku velkých mrazů, Dalším problémem byla
jazyková bariéra, v obci ţily menšiny maďarské, cikánské,volynské. Od škol. r. 1947/48 je škola
trojtřídní. Pozůstatky válečné munice si vybírají své oběti i mezi dětmi. Je budováno školní hřiště, v obci
je vybrán shořelý dům k opravě a k vytvoření učitelských bytů. Termín započetí oprav není znám, ale
později jsou tyto byty učiteli plně vyuţívány.
I v této těţké době se chtějí lidé radovat - pořádá se „Týden dětské radosti" ,který vyvrcholil na
výletišti. K vidění byly alegorické vozy, kroje, konaly se závody, hry, výlety. Vánoční besídka se
nekonala pro nedostatek potravin. Ve škole byly zavedeny zdravotní prohlídky ţáků ( pouze 24% ţáků
bylo zdravých.), které se pravidelně opakovaly kaţdý rok.
Ve škole je zaveden školní rozhlas za přispění sdruţení rodičů a učitelstva a zaměstnanců ČSD.
V tomto školním roce probíhá Únorová revoluce, vzniká nový školský zákon o zavedení školní
docházky do 15 let.
Od škol. roku 1948/49 je škola čtyřtřídní. Počty ţáků se pohybují nad 110, nejvyšší počet ţáků je
153. Škola je většinou čtyřtřídní, několik let pětitřídní, ve škol. roce 1954/55 je dokonce šestitřídní s
počtem ţáků 153.
Po r.1948 začíná mimoškolní činnost (čtenářský a dramatický kr.), ţáci sbírají odpadové suroviny,
vytvářejí se doučovací skupiny. Část školy se přemísťuje do bývalé německé školy, kde je umístěna
i MS. Spádové školy jsou (tehdy tzv. střední školy) Fulnek, Suchdol nad Odrou a Jistebník.
Ţivot školy je stále více ovlivňován politickou situací v zemi. Vyučující i ţáci vyhlašují pracovní
závazky, vystupují na veřejnosti, pomáhají brigádně v JZD se sběrem brambor, sbíráním mandelinky
bramb., pracují v cukrovce, pomáhají ničit plevele. Jiţ v této době spolupracuje škola se Šlechtitelskou
stanicí, děti pracují v mičurinském krouţku. Ţáci jsou vedení k šetření s chlebem a spořivosti. Projevuje
se ideologický vliv na školství, veškeré politické událost jsou vtahovány do ţivota školy, oslavy jsou
zaměřovány taktéţ politicky (VRSR, narozeniny K. Gottwalda, VI. Lenina....) Ţákům ani učitelům není
dána moţnost jiného pohledu, neţ který nabízí KSČ.
Náboţenství je vytlačováno ze školy, zpočátku naráţí na odpor rodičů. Ve škol. r. 1959/60 vzniká i
naší škole pionýrská organizace. Počet členů PO narůstá, ateistická výchova sklízí ovoce. Škola se stále
modernizuje, vyučuje se ve dvou budovách, budovy jsou opravovány, nábytek modernizován, ve škol. r.
1962/63 jsou suché záchody přebudovány na splachovací.
Od škol. r. 1963/64 začíná úbytek ţáků ve škole. Rodiny s dětmi se stěhují do měst. Později se
začíná, rodit stále méně dětí, v současnosti se pohybuje počet ţáků v rozmezí 40-50. Škola je trojtřídní,
součástí školy je školní druţina s 37 dětmi. Výuka probíhá v jedné budově - původní české menšinové
škole. Škola je bezpečným místem pro rozvoj osobnosti ţáků, je moderní, bezstresová, komunikativní.
Velmi úzce spolupracuje s MS, která je v nové budově v těsné blízkosti školy. Přilehlá zahrada a dvůr
slouţí všem dětem v obci.
Jména ředitelů po roce 1945: Emil Král, Vojtěch Sklenák, Vlastimil Hrubý,
Mgr. Jitka Polášková
http://zshlzivotice.cz/
O zapomenutém rodákovi z Hladkých Ţivotic císařském radovi Heinrichu Irmlerovi
Roku 1910 uctila obec Hladké Ţivotice postavením pamětního kamene jednoho zaslouţilého
obyvatele Kravařska a čestného občana Hladkých Ţivotic, pana císařského radu Heinricha Irmlera,
narozeného zde 9. června 1839. Byl to příbuzný selské rodiny pana Josefa Teichmana.
Jako vyučený stolař působil ve Vídni, hlavním městě Rakousko-Uherska, kde v roce 1871 započal
výrobu uměleckého nábytku, který záhy nato doznal velkého rozšíření. Byl zastoupen a
mnohonásobně oceněn na mnoha výstavách, byl členem obchodní komory, dále členem
dolnorakouské ţivnostenské jednoty a inspektorem ţivnostenských vzdělávacích zaţízení. Jako její
spoluzakladatel byl členem správní rady vídeňského sdruţení pro umělecká řemesla a měl velké
zásluhy na podpoře uměleckých řemesel.
Jeho podpoře vděčí Hladké Ţivotice za osázení kostelního vršku exotickými keři a také
pestrá kostelní okna jsou jeho darem.
Liewehr Ferdinand, univerzitní profesor,slovanský filolog
V obci se narodil dne 22. listopadu 1896 universitní profesor Ferdinand Liewehr, který se zabýval
studiem jazyka, literatury a historie slovanských národů.
Nesmíme opomenout skutečnost, ţe obec Hladké Ţivotice se řadí svou polohou mezi
Chráněnou krajinnou oblast Poodří
Většina z našich 24 chráněných krajinných oblastí byla vyhlášena v horských nebo krasových celcích.
Území údolních niv stála tehdy stranou. Jedním z hlavních důvodů byla skutečnost, ţe většina niv byla
narušena zemědělskou velkovýrobou a zástavbou. Přesto se však dochovala místa, kde uvedené neplatí.
Je jím například Poodří, které bylo Ministerstvem ţivotního prostředí České republiky v roce 1991
vyhlášeno chráněnou krajinnou oblastí.
Území chráněné krajinné oblasti Poodří bylo vymezeno v severovýchodní části Moravské brány mezi
obcemi Mankovice a Vraţným nedaleko Oder a jiţním okrajem Ostravy. Její plošná výměra činí 81,5
km² a zasahuje do tří okresů - Ostrava, Frýdek-Místek a především Nový Jičín. Jádrovou částí je
rovinatá oderská niva, na ni pak navazují zvýšené okraje říčních teras a terasových plošin. Nadmořská
výška se pohybuje v rozpětí 212 m.n.m. a 298 m.n.m.
Zachovalost nivních mokřadních ekosystémů a poloha Poodří na evropsky významné tahové cestě
ptactva pak znamenala zařazení chráněné krajinné oblasti do mezinárodní úmluvy s celosvětovou
platností (Ramsarská úmluva). Dále je pak Poodří začleněno do sítě evropsky významných ptačích
území a v rámci územních systémů ekologické stability jsou zde nadregionální biocentra a biokoridory.
Bude rovněţ součástí území v programu NATURA 2000.
CHKO Poodří leţí na rozhraní dvou základních geologických celků naší republiky - Českého masívu a
Západních Karpat. Samotná struktura Moravské brány je terciérního zaloţení. Celé území bylo ve
čtvrtohorách v přímém dosahu kontinentálního pevninského ledovce, který v halštrovském a výrazněji v
sálském zalednění pokrýval většinu území.
Zásadní význam pro mokřadní ekosystémy Poodří má vodní reţim. Pohyb vody v nivě je zcela "v reţii"
Odry a jejích přítoků, kdy dochází ke kaţdoročním povrchovým záplavám 16 - 20 km² nivy. Tento jev je
základním předpokladem trvalé a plněhodnotné existence mokřadních ekosystémů a je způsoben absencí
větších nádrţí v horních částech povodí, které by ovlivňovaly průtokový reţim. Avšak i při kolísání
průtoku v samotném říčním korytě dochází k dynamickému kolísání hladiny podzemní vody, a tím k
provlhčování a nasycování půdního profilu a naplňování lesních a lučních tůní. V období nízkých
vodních stavů říční štěrky dotují tok Odry skrytým příronem.
Osou oblasti je řeka Odra vstupující do CHKO z Nízkého Jeseníku ještě jako rychle proudící bystřina se
štěrkovým dnem. Po několika kilometrech u Jeseníku nad Odrou se tok v nivě Moravské brány
zklidňuje, řeka se začíná výrazněji zahlubovat do měkkých nivních hlín a objevují se první z nesčetných
meandrů. Po více neţ 55 km opouští Odra u přírodní rezervace Polanský les CHKO Poodří. Podstatné a
unikátní je to, ţe Odra v Poodří má, u nás v ojedinělém rozsahu, zachován svůj přirozený charakter nivní
řeky s mnohačetným volnými meandry, které kaţdoročně mění svůj tvar -postupný proces tvorby tůní a
mrtvých ramen je stále ţivý. Odra se svými břehovými porosty je řekou plnící všechny krajinářské a
ekologické funkce.
K přírodně mimořádně hodnotným mokřadním ekosystémům patří trvalé a periodické (vysýchavé) tůně
v luţních lesích a loukách. Svým mnoţstvím, řádově stovky lokalit, a pestrostí stanovištních podmínek,
ať uţ se jedná o plošnou velikost, hloubku, periodicitu zaplavování, umístění atd., se Poodří řadí k
ojedinělým územím. Jedná se o všeobecně mizející typ biotopu, na který jsou díky svým specifickým
podmínkám vázány některé ohroţené druhy rostlin a ţivočichů. Příkladem lze uvést korýše ţábronoţku
sněţní a z rostlin ţebratku bahenní, které obývají periodické tůně. Podmínkou pro jejich existenci je
zachování přirozeného reţimu záplav, vázaného na klimatické odchylky jednotlivých let.
Dalším přirozeným ekosystémem jsou luţní lesy, které pokrývaly v předkolonizačním období celou
oderskou nivu. Do současnosti se zachovalo několik menších lesních komplexů s více či méně
přirozenou druhovou dřevinnou skladbou. Jako příkladem lze uvést Polanský les ve stejnojmenné
přírodní rezervaci a tzv. Blücherův les v Národní přírodní rezervaci Polanská niva, dále les Baţantula u
Studénky, Obora u zámku v Nové Horce, Panský les u Kunína a Suchdolský les. Většina z nich bývá
buď pravidelně nebo alespoň ve víceletém cyklu zaplavována. Nejčastější dřevinou jsou tady jasan
ztepilý, lípa malolistá, které v různých poměrech doplňují dub letní, habr obecný, javory a jilmy. V
některých porostech jsou jejich části tvořeny smrky a místy a především vtroušeně se nalézají další
nepůvodní druhy jako duby červené, jasany americké a kanadské topoly.
Odlišné stanovištní podmínky jsou na terasách a strmých terasových svazích, kde převládají
společenstva dubohabrových a dubolipových hájů a okrajový je výskyt i suťových a roklinových lesů a
květnatých bučin.
Charakteristickým a krajinářsky velmi výrazným prvkem prvkem Poodří jsou aluviální louky a rybníky.
Vznikaly na místě rozsáhlých lesů během středověké kolonizace v průběhu 13. aţ 15. století, kdy byla
podél oderských přítoků zakládána první sídla. Jejich rozsah se během staleté historie mnohokrát měnil,
svědky čehoţ jsou rybniční hráze, opuštěné rybniční náhony či zbytky zemědělských usedlostí.
Louky a pastviny byly pravděpodobně prvními umělými kulturami nahrazující lesní komplexy. Dodnes
se zachoval pás aluviálních luk táhnoucí se po obou březích Odry v celé délce území. Jedná se o největší
systém pravidelně zaplavovaných luk v České republice, jehoţ výměra činí více neţ
2 300 ha. Celý zdánlivě jednolitý pás luk se při bliţším zkoumání rozpadá na pestrou mozaiku řady typů
travních porostů, které mají v závislosti na vláhových a půdních poměrech odlišnou floristickou skladbu.
K základním typům patří mokřadní louky v lemech rybníků a terénních depresích. Dále jsou to vlhké
louky, které se váţí na tu část reliéfu nivy, kde se stále nebo po většinu roku uplatňuje v horní části
půdního profilu vliv hladiny podzemní vody. K mesofytním typům náleţí louky s převládajícím ovsíkem
nebo trojštětem a některé pastviny.
Odra nad Petřvaldíkem břehová voda, povodeň
Louky severně od Bartošovic
Protrţený meandr Odry nad
ţel. tratí
Suchdol n.O.-N.Jičín
Mokřad u paty terasového
svahu 350m od pramene
Výraznou součástí luk je rozptýlená zeleň. Ať uţ jsou to jednotlivé mohutné solitéry dubů, lip, jasanů,
vrb nebo jilmů, mnohde doplněné skupinami keřů nebo břehové porosty vodotečí, aleje listnáčů na
rybničních hrázích či podél cest. Rozptýlená zeleň je hodnotná nejen z krajinářského hlediska, ale slouţí
i jako hnízdní biotop pro ptactvo nebo úkryt pro zvěř a dále zvyšuje v CHKO Poodří dosti nízký podíl
lesa (asi 10% výměry). Specificky působivým prvkem jsou hlavaté vrby.
Jistě nedlouho po prvních kolonizačních krocích přišli osadníci na to, jaké další moţnosti široké říční
údolí skýtá - jiţ od 15. století jsou dokladovány rybníky, zanedlouho spojované systémy rybničních
náhonů přivádějící vodu z Odry. Vzniká řada rybničních soustav, z nichţ jsou mnohé dnes jiţ minulostí.
Přesto stávající počet rybníků - 57 a jejich výměra - 694 ha napovídá, ţe Poodří je známé rovněţ
rybnikářstvím. Rybníky jsou soustředěny do několika soustav u Bartošovic na Moravě, Albrechtiček,
Studénky, Jistebníka a Polanky nad Odrou. Jejich význam je primárně samozřejmě rybochovný,
především k chovu kapra. Mnohé jsou však téţ význačnými ornitologickými lokalitami vyuţívanými
ptactvem během jarního a podzimního tahu k odpočinku a často jsou rovněţ hnízdišti. K
nejvýznamnějším patří rybník Nový a Kotvice v přírodní rezervaci Kotvice, Horní Bartošovický rybník
v návrhu přírodní rezervace Bartošovický luh, kde bylo jen pro ilustraci dokumentováno 70 druhů
hnízdících ptáků a rybníky v národní přírodní rezervac
V okrajové 3. a 4. zóně CHKO, která obklopuje jádrovou 1. a 2. zónu a má "nárazníkovou" funkci se
nalézá především orná půda a zástavba obcí. Význam faktu, ţe jednotlivé obce jsou aţ na jedinou
výjimku lokalizovány mimo nivu, a tedy mimo přímý vliv záplav, se ukázal při povodni v červenci
1997, kdy škody na stavbách a infrastruktuře byly v CHKO velmi malé. V samotné nivě se nalézají
pouze objekty vodních mlýnů a stodol, k nimţ později přibyly komunikace. Samotná vesnická zástavba
doznala, především v období tzv. socializace vesnice a jejich přibliţování městu, z architektonického
hlediska řadu negativních změn. Jednotlivé objekty původních statků a hospodářských budov byly
mnohde narušeny nevhodnými přestavbami a úpravami. Přesto v Poodří lze nalézt ještě řadu
jednotlivých zachovalých statků. Samostatnou kapitolu tvoří vodní mlýny, které se nacházely podél
oderských přítoků i přímo na Odře v kaţdé obci.
Závěrem ještě krátká zmínka o biologické diverzitě území. V oblasti bylo do současnosti prokázáno 18
druhů ohroţených rostlin dle vyhl. č. 395/1992 Sb, z toho 6 kriticky (např. kotvice plovoucí, nepukalka
plovoucí, plavín štítnatý) a 4 silně ohroţené (např. kruštík polabský, růţkatec potopený). Z fauny je
zastoupeno 153 ţivočišných taxonů zařazených do zmíněné vyhlášky, z nichţ 24 je v kategorii kriticky
ohroţený. Jsou to například výběrem z různých ţivočišných skupin: velevrub malířský, ţábronoţka
sněţní, ouklejka pruhovaná, čolek velký, skokan skřehotavý, bukač velký, břehouš černoocasý, chřástal
malý, luňák hnědý, morčák velký, ostralka štíhlá a další. Přírodovědné poznání Poodří však ještě zdaleka
není ukončeno. Lze očekávat další velmi zajímavé objevy, jako v poslední době nálezy vzácných mlţů
velevruba tupého a škeble ploché, váţek - šídlatky velkoskvrnné, klínatky obecné a dalších. Rovněţ byla
potvrzena ojedinělá druhová pestrost a velikost populací obojţivelníků, především skokanů ostronosých.
Všechny uvedené skutečnosti svědčí o oprávněnosti ochrany nivy Odry v Poodří, o potřebě zachovat
území, které svým významem překračuje rámec naší republiky
Flora Regionu Poodří
Česnek medvědí
- jarní bylina rostoucí v luţních lesích, která na svoji přítomnost upozorňuje zejména charakteristickou
vůní a nápadnými bílými květy.
Kapradiník baţinný
Je ohroţeným druhem mokřadních olšin, nesnáší vysušení terénu. Z Poodří v minulých 50 letech téměř
vymizel, nyní se postupně navrací díky péči ochranářů.
Kohoutek luční
- růţově kvetoucí bylina představující jednu z ozdob vlhkých luk.
Kosatec ţlutý
- vytrvalá ţlutě kvetoucí bylina
Kotvice plovoucí
Kriticky ohroţený druh ţivinami bohatých níţinných rybníků. Plovoucí listové růţice jsou ukotveny ve
dně plodem, z něhoţ vyrostly, takţe jimi vítr nemůţe pohybovat po hladině rybníka. Plody mají
charakteristický tvar kotvy s ostnitými výběţky.
Nepukalka plovoucí
Kriticky ohroţený plovoucí kapraďorost se vyskytuje na některých rybnících s šetrným způsobem
hospodaření. Koncem léta a v září se pod jednotlivými lístky objevují velmi tvrdé (
Orsej jarní
- nízká, časně zjara ţlutě kvetoucí bylina, jeţ je typická pro luţní lesy, vlhké louky a křoviny.
Plicník lékařský
- jarní bylina luţních lesů typická barvoměnou svých květů od růţového poupěte aţ po modré odkvétání.
Prvosenka vyšší
- časně zjara ţlutě kvetoucí bylina, která často roste v luţních lesích společně se sněţenkou
podsněţníkem.
-
Sasanka hajní
bíle kvetoucí jarní bylina v lesích, kterou můţeme spatřit ve společnosti dalších časně
zjara kvetoucích bylin jako plícníku lékařského, prvosenky vyšší, dymnivky duté atd.
Sasanka pryskyřníkovitá
- časná jarní bylina luţních lesů lišící se na první pohled od sasanky hajní těţko přehlédnutelnými
ţlutými květy.
Sněţenka podsněţník
- ohroţená (ale v Poodří hojná), bíle kvetoucí bylina, která se řadí k prvním nepřehlédnutelným poslům
jara především v luţních lesích.
Stulík ţlutý
- vytrvalá ţlutě kvetoucí vodní bylina s dlouhým tlustým oddenkem. Jedná se o druh mrtvých říčních
ramen či tůní.
Zvonek rozkladitý
- luční bylina s fialově modrými květy rostoucí často společně s kopretinou bílou, škardou dvouletou aj.
Ţebratka bahenní
Ohroţený druh, typický pro mělké stojaté vody s kolísající hladinou. Je přizpůsobena k přeţití
občasného vyschnutí vody, pokud zůstane zachována dostatečná vlhkost dna.
Náměty k hodinám vlastivědy:

Podle buzoly zakreslit na mapu Hladkých Ţivotic zadané budovy a místa

Sběr a určování rostlin

Školní výlety za přírodou do Poodří, ochrana přírody, úklid okolí
Výlet je zaměřen na poznání přírody a krajiny Regionu Poodří, podané hravou formou, doplněné
bezpečným sportováním a budete-li chtít i večírkem nebo posezením u ohně.
Doprava
Je moţno vyuţít ideálního spojení - vlakem do Studénky, pak autobusem do Bartošovic nebo za
pěkného počasí pěšky ze Studénky po značené trase přes louky podél řeky Odry.
Výhody výletů do Poodří:
nemusíte téměř nic zajišťovat, vše je připraveno můţete si vybrat program podle svého zaměření
je kladen zvýšený důraz na bezpečí výletníků program je přizpůsoben s ohledem na věk účastníků
finančně nenáročné.
O Regionu Poodří
Region Poodří je vymezen rozlohou území jednadvaceti venkovských obcí zájmového území řeky Odry
a blízkého okolí, které se sdruţily s cílem tento region zvelebit a zajistit rozvoj s upřednostněním jeho
přírodního a kulturního dědictví.
Chráněná krajinná oblast Poodří
Srdcem regionu je Chráněná krajinná oblast Poodří, mokřad evropského významu chráněný Ramsarskou
úmluvou. Východně a západně region sousedí se dvěma přírodními parky - Podbeskydím a Oderskými
vrchy. Místně region náleţí k oblasti Novojičínska.
http://www.regionpoodri.cz/encyklopedie/objekty1.phtml?id=135133
Pouţitá literatura a prameny:
Zpracováno podle informací Jana Tejkala
Převzato: Onderka Manfréd(1997: Seitendorf bei Fulneku im Kuhlandchen, Pfullingen, SRN
Literatura: Turek a kol. (2004: Místopisný rejstřík obcí českého Slezska a severní Moravy, Zemský
archív v Opavě, Opava
Citace z I.kroniky sepsáno Stanislavem Burdíkem, řídícím učitelem.
Zapsal: Hubert Šula , děkan
Napsal :Daniel Říčan
Literatura:Hurt Rudolf (1960): Dějiny rybníkářství na Moravě a ve Slezsku
Kadlčík Květoslav: Rybníkářství a rybářství na Novojicku, Kravařsko X, 53-56
Oppl Stanislav (1931): Jak se pěstovalo kdysi rybníkářství na Fulnecku, Český lid,
XXXI, 224-227
Sepsal: Stanislav Šmeidler
Zdroj: 1. Pamětní kniha Hladkých Ţivotic, zapsáno Stanislavem Budíkem-řídící učitel
Zdroj: 1. Pamětní kniha Hladkých Ţivotic, zapsáno: Richardem Binasem
Zdroj: 2. Pamětní kniha Hladkých Ţivotic, zapsáno: Vojtěchem Sklenákem –ředitel školy
Zdroj: 2. Pamětní kniha Hladkých Ţivotic, zapsáno: Lumírem Sklenákem-školský inspektor
Sepsal: Mgr. Moravec Kamil
http://www.hhg.cz/?hladke-zivotice,664
http://www.sdhhladkezivotice.estranky.cz/
http://www.rsd.cz/doc/Foto-A-Video/video-4705-belotin-hladke-zivotice-muk-hladke-zivotice
http://zshlzivotice.cz/zamestnanci.php
http://www.regionpoodri.cz/encyklopedie/objekty1.phtml?id=135133