č.31
Transkript
Farní zpravodaj Farnosti Horažďovice Leden 2014 (31) Do nemocnice přivezli mnoho poraněných po hromadné havárii, ale lékař nejvíce času věnoval malému pětiletému chlapci, který vběhl pod nákladní auto. Teď po operaci byl na jednotce intenzívní péče, byl připojen na přístroje, které v něm udržovaly základní životní funkce. Lékař přemýšlí – co a jak dál. V tu chvíli k němu přichází sestra a hlásí: „máte zde návštěvu!“ Na chodbě stál menší , zavalitý, ošumělý muž – kněz. Já jsem zdejší farář a chci Vás o něco poprosit. Byla tu teď babička zraněného chlapce, a ta se vlastně svou prosbou obrací na Vás. Včera byla s Toníčkem na procházce, najednou se ji pětiletý klučík vytrhl a vběhl pod auto. Leží tady u Vás a je to s ním zlé. Babička si dělá obrovské výčitky, že vše zavinila sama. A navíc chlapec není pokřtěn. Mohl by jste mě k němu na chvíli pustit?“ Bylo to vše v době totality, kdy vše bylo komplikovanější. Lékař podle předpisů, musel kněze odmítnout. Proto říkal: „Otče to nejde! Šlo by to jen v doprovodu rodičů!“ Jenomže rodiče neměli zájem o křest dítěte. Kněz však neodcházel, mlčky stál na chodbě a v duchu se modlil. Za chvíli k němu lékař přistoupil znovu a s úsměvem řekl: „Když tam nemůžete Vy, snad bych něco mohl udělat i já. Vždyť jsem katolík“. Kněz mu odpověděl : „Nemusíte být ani katolík, ale umíte křtít?“ „Ano, lít na čelo třikrát vodu a při tom říkat: Antoníne, já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“ „Děkuji Vám!“ řekl kněz, „ale musíte to brát doopravdy, musíte mít úmysl opravdu pokřtít, jak to činí církev.“ Lékař vešel do resuscitační místnosti. Chlapec byl v bezvědomí a života v něm bylo maličko. Lékař se soustředěností nabral vodu do dlaně a udělal vše podle návodu kněze. Byl to zvláštní pocit. Když vše dokončil, přišel na chodbu a spiklenecky se pak na sebe s knězem podívali a měli radost. Po několika týdnech se chlapec mohl vrátit zpět ke svým rodičům a lékař si v duchu říkal: „Dostane se chlapci daru víry?“ Takto se zamýšlí asi každý kněz po každém křtu. Vždyť u nás v Hradci je pokřtěno asi 500 školních dětí a do náboženství jich chodí sotva 50. O svátku Křtu Páně velmi rádi uvažujeme o křtu a přemýšlíme, co se při každém křtu děje. V každém případě se při každém křtu otvírá nebe a milost Boží se dotýká země a Bůh přijímá pokřtěné za své milované děti. Při každém křtu na zemi přibude místo, kam se Bůh dívá se zalíbením. A nově pokřtěný člověk se stává členem katolické církve, tedy univerzální, všeobecné Církve, ke které se dnes hlásí přes jednu miliardu obyvatel naší planety. Křtem získává každý člověk právo podílet se na všech darech církve: Může se zúčastňovat oběti mše svaté a přijímat Tělo a Krev Páně. Má právo přijmout dary Ducha svatého ve svátosti Biřmování a aktivně se zapojit do života církve a podílet se na šíření Kristovy pravdy a Kristovy lásky ve světě. Každý pokřtěný, když klesne do hříchu, získává právo na odpuštění a právo na nový začátek s čistou duší, díky svátosti smíření. Každý pokřtěný má právo podílet se na růstu Božího království v tomto světě ve stavu manželském, kněžském a nebo ve stavu zasvěcení se Bohu. Každý pokřtěný má právo na všechna žehnání Církve. Každý pokřtěný má podíl z každé oběti mše svaté, ať se slaví kdekoliv, a zároveň má podíl na každém dobrém skutku, či utrpení kteréhokoliv křesťana kdekoliv na světě, neboť vytváříme duchovní společenství přesahující hranice zemí a hranice času. V těžké nemoci je každý kněz, kdekoliv na světě, poslechnout jeho zavolání, aby mu udělil svátost nemocných k odpuštění hříchů, k uzdravení duše, k posílení ducha a chce-li tomu Bůh, tak i k posile na cestu do věčnosti. V modlitbách církve je každý věřící vzpomínán a to i tehdy, vymizí-li z paměti lidí. Navíc je každý pokřtěný povolán ke slávě vzkříšení a k věčné radosti ve společenství s Bohem a všemi spravedlivými od počátku světa a to není málo. (P.Petr Koutský) ABYCHOM LÉPE ROZUMĚLI LITURGII Svátosti - Křest V křesťanství je křest jednou ze svátostí a představuje očištění od hříchů a sjednocení věřícího s Kristem v jeho smrti a vzkříšení. Počátky křesťanské praxe křtít sahají k osobě Jana Křtitele, který pokřtil Ježíše v řece Jordánu. Křesťané křtí pokropením, politím nebo plným ponořením do vody. Liturgie křtu v katolické církvi a pravoslaví odkazuje na víru, že křest není pouze symbolickým ponořením do Kristovy smrti a vzkříšení, ale skutečnou nadpřirozenou proměnou. Křest je proto podle této víry nejen očištěním, ale také smrtí a vzkříšením spolu s Kristem. Křest je iniciační svátost, to znamená, že křtem se člověk stává v pravém slova smyslu křesťanem. V rámci svátostí je křest jejich branou, to znamená, že ostatní svátosti může přijmout jen člověk pokřtěný. Křtem jsme osvobozeni od hříchu a znovuzrozeni jako Boží děti, stáváme se Kristovými údy; jsme přivtěleni k církvi a stáváme se účastnými jejího poslání: „Proto se křest správně a vhodně definuje jako svátost znovuzrození skrze vodu ve slově.“ Symboly křtu Křtitelnice je nádrž či nádoba se svěcenou vodou, užívaná v křesťanských chrámech ke svátosti křtu. Obsahuje svěcenou vodu, kterou je člověk pokřtěn a křtem se stává křesťanem. Křestní voda - voda je symbolem života. Svátost křtu probíhá buď litím vody na hlavu (dítěte) nebo ponořením obličeje (dospělého). Křestní svíce – plamen svíce je znamením přítomnosti Boha a symbolem neuhasínající víry a naděje. Křestní svíce je také symbolem světla, kterým ten, kdo je pokřtěn, má zářit, být ostatním lidem příkladem lásky k bližnímu. Křestní rouška - křestní bílé roucho je symbolem důstojnosti a čistoty člověka. Ono symbolické bílé roucho má nově pokřtěný nosit bez poskvrny celým svým životem. HISTORIE FARNOSTI Boží muka – Babín u Horažďovic Klasický ráz naší české krajiny dotváří kromě krásné přírody a řada drobných architektonických artefaktů. Mezi nejvýznamnější krajinotvorné prvky patři i drobné sakrální (chcete-li církevní) stavy, tzv. Boží muka. I když většina Božích muk u nás pochází až z doby barokní, objevují se tato v naší zemi již v éře středověku – podle některých odborníků snad již někdy v průběhu 14. století. Jak si tedy přiblížit ideální tvar Božích muk? Původně se jednalo o drobnou uměleckou památku ve tvaru sloupu nebo pilíře, zpravidla se stříškou, s prostorem, určeným pro plastiku, reliéf či obraz Umučeného Krista. Boží muka v krajině měla nabídnout poutníkovi možnost rozjímání nebo alespoň hlubokého zamyšlení, avšak stávala se v přírodě i skvělým orientačním bodem. Proto Boží muka vyrůstala velmi často (ale ne vždy) při komunikacích – na konci vsí, křižovatkách, pod osamělými stromy, na návrších (upozorňovaly formany na stoupání nebo klesání – šlo tedy i o určitou formu dopravního značení), Boží muka však najdeme i na místě, kde se odehrály šťastné či naopak tragické události atd. Budeme-li kráčet okresní silnicí (velké množství křížů naznačuje, že kopírujeme starou poutní cestu z Horažďovic na Svatou Horu, dnes tudy vede značená poutní cesta Via Nova) z Horažďovic k Babínu, objevíme pod vrcholem hřebene, jež odděluje údolí Otavy a Březového potoka (přibližně ve výši 550 metrů nad mořem) unikátní Boží muka chráněná památnou lípou a starou jabloní. Kromě vlastní stavby poutníka zaujme i nádherný výhled, můžeme obdivovat šumavské i brdské vrcholy v dále, ale i vlastní vísku Babín s přívětivou okolní jemně modelovanou krajinou. Kdy babínská Boží muka vznikla, nevíme. Zcela prokazatelně však drobná církevní stavba existovala na stejném místě již v době, kdy na našem území probíhalo 1. vojenské mapování, tedy v roce 1764. Z plánu však nevyčteme, zda jde o tutéž stavbu, ale architektonické tvarosloví a užitý materiál tuto možnost nevylučuje. V každém případě však tato bělostná Boží muka náleží mezi unikáty svého druhu. Přízemní část soklu a interiér výklenku v čele zvýrazňuje modrá barva. Nika kromě porcelánové plastiky Madony obsahuje i sádrový odlitek plakety s motivem Kristovy hlavy. Mgr.Roman Vaněk Křížky, boží muka a kapličky pamatují již mnoho. Jsou tu s námi už řadu let a mohly jen přihlížet svému uctívání, ale i nenávisti a lhostejnosti. Mnohdy si ani neuvědomujeme s jakou láskou a oddaností byl ten či onen křížek, nebo boží muka postavena. Nebyl to jen kus kamenem, kterým je dnes pro většinu kolemjdoucích. Měl svůj smysl, lidé v něj doufali a modlili se k němu. Ať už šlo o bohatě zdobený kříž posazený v kamenném soklu, či o dřevěný kříž postavený chudým sedlákem, lidé v ně věřili. A každá tato stavba měla svůj důvod. První učedníci Ježíše Krista – apoštol Jakub menší Svatý Jakub je jedním z dvanácti apoštolů, které si Ježíš vyvolil, a bývá v Novém zákoně obvykle uváděn s dodatkem syn Alfeův. Bývá též ztotožňován s Jakubem, jenž je označován dodatkem Menší či Mladší (řecky HO MIKROS, ο μικρος), a to zřejmě kvůli svému jmenovci Jakubovi Většímu, který byl buď vyšší postavy nebo o něco starší věkem. Jakub Menší byl synem Marie Kleofášové, která stála pod křížem s Ježíšovou matkou. Protože jméno Kleofáš je zcela řeckého původu (Κλωπας, KLÓPAS, či Κλεοπας, KLEOPAS, doslova „Slavného otce“), kdežto Alfeus je v podstatě pořečtělý hebrejský výraz ( ַח ְלפִּי, CHALPI, doslova „Zaměněný“), má se za to, že otec svatého Jakuba byl nazýván oběma jmény. Ti, kdo pokládají svatého Jakuba za prvního jeruzalémského biskupa, věří, že jeho působištěm byl především Jeruzalém. Skutky apoštolů zdůrazňují, že tento Jakub měl v Jeruzalémské církvi vůdčí postavení. Na apoštolském koncilu, který se konal (v letech 49-50) po smrti Jakuba Většího, spolu s Petrem pomohl překonat nebo lépe integrovat původní židovskou dimenzi křesťanství spolu s požadavkem nenakládat obráceným pohanům povinnost podřizovat se veškerým předpisům Mojžíšského zákona (například obřízka). Svatý Pavel, který mu připisuje zvláštní vidění Vzkříšeného, když mluví o své návštěvě Jeruzaléma, zmiňuje Jakuba dokonce před Petrem, a označuje za "sloupy církve" oba zároveň. Ještě i z dalších míst je patrné významné postavení Jakuba, např. když Petr po vysvobození z vězení žádá, aby to oznámili Jakubovi a bratřím[10]. Je ale pravděpodobné, že tomuto postavení se těšil jiný Jakub, jenž je znám jako Jakub Spravedlivý. Nejstarší informaci o smrti tohoto Jakuba nám podává židovský historik Josefus Flavius. Ve svých Ţidovských staroţitnostech, napsaných v Římě koncem 1. století, vypráví, že o Jakubově smrti bylo rozhodnuto nezákonnou iniciativou Velekněze Annáše (syna toho Annáše, kterého zmiňují evangelia), který využil prodlevy mezi sesazením římského prokurátora Festa a příchodu jeho nástupce Albina a roku 62 nařídil jeho ukamenování. Křesťanská tradice vypráví, že se ho po statečném vystoupení v Jeruzalémském chrámu chopili nepřátelé a shodili ho z cimbuří chrámové hradby a začali jej kamenovat. Když umíral, modlil se za ty, kdo ho zabíjeli. Tu někdo z davu vykřikl: "Přestaňte, vždyť on se za vás modlí k Bohu!" Slyšel to jeden valchář, vzal sochor, jímž se sukno máčí ve vodě a udeřil jím Jakuba do hlavy tak, že jej usmrtil. Historik Eusebius napsal o jeho nestranné spravedlnosti i o úctě ke starozákonní tradici a zbožnosti. Mnoho Židů si jej pro jeho vlastnosti velmi vážili a mnozí z nich přijímali křesťanství. Byl nazýván "spravedlivý" a o jeho hluboké zbožnosti se tradovalo, že trávil tolik času na modlitbách, až se mu zvětšila kolena tak, že měl nohy podobné nohám velblouda. „Kdo pracuje rukama, je dělník. Kdo pracuje rukama a hlavou, je řemeslník. Kdo pracuje rukama, hlavou a srdcem, je umělec.“ Stručná kronika křesťanství Rok 40 před Kristem -- Herodes Veliký králem Judeje. Rok 9 před Kristem -- Zasvěcení nového chrámu v Jeruzalémě Okolo roku 4 před Kristem -- Narození Ježíše Nazaretského 6.březen roku 12 - Císař Augustus byl v Římě zvolen nejvyšším knězem (pontifex maximus) Roku 26-36 -- Pilát Pontský v úřadu římského prokurátora v Judeji a Samaří. Roku 28-29 -- Jan Křtitel kázal u Jordánu a byl popraven. Okolo roku 30 -- Vznik prvotního křesťanského společenství v Jeruzalémě po ukřižování Ježíše Roku 32 (35?) -- Farizej Saul (Pavel) z Tarsu prožil Ježíšovo zjevení a obrátil se na křesťanskou víru. Roku 34 (?) -- Helénský žid Štěpán byl ukamenován na základě židovského zákona o rouhání. Roku 37-38 -- Pavel působil v Jeruzalémě, poté v Sýrii a Kilikii. Roku 41-44 -- Herodes Agrippa 1. králem v Palestině Roku 43 -- Pronásledování křesťanů v Jeruzalémě, mučednická smrt Ježíšova učedníka Jakuba, syna Zebedeova. Roku 44 -- „Apoštolský koncil“. Setkání apoštolů v Jeruzalémě rozhodlo o tom, že misie nebude směřovat pouze mezi židy, ale též mezi pohany. Roku 45 -- První Pavlova misijní cesta do Malé Asie. Roku 48 -- Pavel cestoval přes Malou Asii až do Řecka. Druhá misijní cesta trvala do roku 51. Před rokem 50 V Římě byla založena křesťanská obec. Roku 50 -- Pavel začal v Korintu písemně překládat svoji teologii. Roku 52-56 -- Pavel uskutečnil svou třetí misijní cestu do Malé Asie a Řecka. Roku 56 -- Pavel napsal list křesťanské obci v Římě, ve kterém zaujal stanovisko k etickým a teologickým otázkám. Roku 56-58 -- Pavel byl v Jeruzalémě zatčen a poté uvězněn v Cézareji. Roku 58-60 -- Po cestě plné překážek byl Pavel převezen do Říma, kde byl po dvou letech popraven. Roku 62 -- „Bratr Páně“ Jakub byl ukamenován a Pavel popraven. Po roce 62 -- Mučednická smrt apoštola Petra v Římě. Roku 64 -- Císař Nero označil křesťany za původce požáru města Říma, z jehož založení je ovšem historiky podezírán sám, a rozpoutal jejich velké pronásledování. Roku 66 -70 -- Válka mezi židy a Římany v Palestině Roku 68 -- Římská vojska obsadila a zpustošila Jeruzalém. Po roce 70 -- Bylo sepsáno evangelium podle Marka. Roku 73 -- Poslední židovská pevnost Masada u Mrtvého moře byla dobyta Římany. Roku 80 – 100 -- Byly sepsány evangelia podle Matouše a Lukáše. Roku 81 – 96 --První velká vlna pronásledování křesťanů v Římě a v některých provinciích Roku 90 -150 -Vznikly spisy apoštolských otců, obsahující církevní řád pro tehdejší křesťanské obce. Roku 95 -- Římská křesťanská obec si poprvé nárokovala vedoucí roli v rámci křesťanstva Roku 96 - Apoštol Jan sepsal v Malé Asii pod dojmem prvních pronásledování křesťanů svoji Apokalypsu. Roku 115 -- Papež Sixtus I. Zavedl v Římě svátky velikonoční v upomínku smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Abychom se lépe poznali – aneb malá zpověď. Mgr. Alena Průchová – ředitelka křesťanské mateřské školky v Horažďovicích. M gr Krátký životopis – curriculum vitae Narodila jsem se v roce 1956 v pošumavské vísce Damíč, kam stále dojíţdím za svou 88letou maminkou. Zde proţila dětství i dobu gymnaziálních studií. Po maturitě na SPgŠ v Karlových Varech byla mým první učitelským působištěm mateřská škola v Soběšicích, později v Nezamyslicích a nakonec v Horaţďovicích. V posledním působišti jsem dostudovala bc. studium školského managementu a magisterské studium andragogiky. Mám dvě dcery, jiţ vdané a jednu vnučku. 1) Co vás přivedlo do prostředí školky zaměřené na křesťanskou výuku od školky státní nebo soukromé? Startovací moment byla sametová revoluce a přesycenost a únava nás „mateřinek“ mnohdy nesmyslnými (ideologickými) příkazy v rámci vzdělávání a výchovy předškolních dětí. Tehdejší soudrţný kolektiv mých kolegyň (všechny jsme byly z věřících rodin) byl naladěn na stejnou notu a společně jsme dokázaly zrealizovat to, k čemu tehdejší ministerstvo školství dalo průchod – moţnost zřídit křesťanskou školu. Takţe lze říci, ţe se běţná mateřinka transformovala, samozřejmě, za pomoci dalších sympatizujících lidí. 2) Křesťanská mateřská školka má určitě svá specifika. Můžete nám říci jak vnímají rodiče bez víry výuku u svých dětí na křesťanské zaměření školky? Výhodou pro nás je, ţe ve městě jsou dvě mateřské školy a rodiče si mohou vybrat. Ti, kteří mají obavy a přijdou, se nakonec přesvědčí, ţe na děti nepůsobíme nátlakem, ţe se dětem na třídách, ve škole i na klášteře líbí, a ţe jsou následně chváleny i na ZŠ – dokáţou lépe soucítit a spolupracovat se svými spoluţáky. Rodiče se mohou všech aktivit mateřinky i osobně účastnit a zjistit jak celé dění u nás probíhá. Malá vítězství jsou pak křty dětí, také rodičů či církevní sňatky a účast dětí na náboţenství, čehoţ jsem za trvání školy svědkem a mám upřímnou radost, ţe zaseté semínko našlo úrodnou půdu a klíčí. 3) Vaše děti se pravidelně zúčastňují tříkrálové sbírky jako koledníčci, je to vlastně veřejné vystupování před cizími lidmi, nestydí se? Mají z toho radost? Kdo jim připravuje oblečení tří králů? Uvědomují si už v tomto raném věku, k čemu slouží tato sbírka? Děti jsou velice bezprostřední a současné děti jsou vychovávány trochu jinak neţ naše generace či generace našich předků. Na koledování se těší, je to pro ně odměna. Ostatní, kteří nekoledují je vyprovází do kostela na poţehnání, zde všichni tradičně zpívají u jesliček. Oblečení třem králům chystáme ve školce, vyuţíváme je také na ztvárnění vánočního příběhu při vánoční besídce. Děti ví, proč jdou na koledu i pro koho korunky budou slouţit, o tom všem si povídáme. Ví, co to znamená, je li někdo chudý nebo bezdomovec, nemocný, postiţený, starý a jak jim můţeme pomoci. Za ně také prosíme při přímluvách v rámci kaţdodenního komunitního kruhu . Přeji všem hojnost Boţího poţehnání, zdraví a stálé radosti do celého roku 2014. Děkuji za rozhovor. Kdo to byl ? Svatý Tomáš Akvinský Narodil se kolem roku 1225 jako syn hraběte Landolfa. Tomáš pocházel ze starého italského šlechtického rodu, v dětství ho rodiče poslali do blízkého benediktinského kláštera Monte Cassino. V letech 1239-1244 studoval na univerzitě v Neapoli a 1244 vstoupil proti vůli rodiny do žebravého řádu dominikánů, který ho vyslal studovat do Říma. Na cestě k dalšímu studiu do Boloni jej příbuzní zajali a rok drželi na rodném hradě, roku 1245 jej ale propustili. Studoval pak v Paříži u Alberta Velikého, s nímž 1248 odešel do Kolína nad Rýnem. Tam pak působil jako jeho asistent, v letech 1252-1259 přednášel filosofii a teologii v Paříži, v dalších letech patrně v Neapoli, v Orvietu, v letech 1265-1268 v Římě a v letech 1268-1272 opět v Paříži, kde vznikla velká část jeho spisů. Od roku 1272 přednášel v Neapoli a roku 1273 měl prý vidění, v němž hovořil se samým Kristem. Když se probral, řekl svému tajemníkovi, že už nic psát nebude, protože mu všechno, co napsal, připadá jako sláma. Zemřel cestou na Druhý lyonský koncil, kam ho vyslal papež Řehoř X., aby se účastnil disputace s východní (ortodoxní) církví. Cestou na oslu se uhodil o větev do hlavy, po několika dnech v cestě pokračoval, ale musel se uchýlit do kláštera Fossanova (asi 100 km JV od Říma), kde po několika dnech zemřel. Jeho ostatky byly roku 1369 přeneseny do Toulouse, do řádového kostela Jakobínů, roku 1789 do chrámu sv. Saturnina a roku 1974 opět do kostela Jakobínů. Roku 1323 byl prohlášen za svatého a roku 1567 jej papež prohlásil za učitele církve.." Odpovědi na všechny otázky hledal v modlitbě, která naplňovala jeho život. Přes svou vznešenost zůstal vždy poslušným a pokorným řeholníkem, který nechtěl nic pro sebe a vše konal z lásky k Bohu. Oblastní charita v Horažďovicích uspořádá v Horažďovicích již čtrnáctou Tříkrálovou sbírku v Horažďovicích a okolí ve dnech 4.- 6.ledna. Koledníčci budou rekrutováni z Křesťanské mateřské školky a jiných školních zařízení. Charakter celonárodní sbírky, jejímž hlavním účelem je především na pomoc nemocným, handicapovaným, seniorům, matkám s dětmi v tísni a dalším sociálně potřebným skupinám. Pokračování z rukopisu „Josef, syn Davidův.“ Příchod mudrců od Východu Klidné období pokojného života v Betlémě však náhle skončilo, když jednoho podzimního večera byla Josefova rodina překvapena návštěvou neznámých a podle oblečení významných mužů odněkud z Východu. Josef s Marií se polekali. Až dosud řízeni Božím úradkem byli vedeni k tomu, aby se nikdo nedověděl, že Mariino Dítě, narozené v jeskynním chlévě, je Syn Boží, který vzal na sebe lidskou přirozenost. Nelze si představit, do jakých nesnází by se dostala Josefova rodina, kdyby se o tom dověděla židovská veřejnost. Josef s Marií věděli, že jsou pod Boží ochranou, netušili však, že za tím účelem jsou Božím úradkem řízeny všechny dosavadní události. A také ty,které nastanou v nejbližších dnech. Takovou událostí byl příchod neznámých učenců do Jeruzaléma. Evangelista Matouš napsal o tom zprávu krátkou, ale významnou: Když se narodil Ježíš v Betlémě za dnů krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a pravili: „Kde je ten narozený král židovský? Viděli jsme jeho hvězdu na Východě a přišli jsme se mu poklonit." (Matouš 2, 1-12) Přesné a poněkud krátké vylíčení jejich návštěvy, jak je podává evangelista Matouš, bylo často odmítáno jako legenda nebo fantasie chtivá zázraků. Nemůžeme s tím souhlasit, snažíme-li se rozlišit, co Matoušův text opravdu obsahuje, a co z něho udělala lidová zbožnost. Především je třeba odmítnout názor, že příchod mudrců z Východu do Jeruzaléma byl vymyšlen. K tomu by se Matouš, bývalý správce celního úřadu, vzdělaný člověk a pozdější apoštol, nikdy nepropůjčil. Matoušovu zprávu o tom, že za dnů krále Heroda se objevili v Jeruzalémě mudrci a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme jeho hvězdu na Východě a přišli jsme se mu poklonit“, je třeba pokládat za věrohodnou, neboť současně nám připomíná události v Jeruzalémě, které následovaly před koncem krutovlády krále Heroda. Mágové - viděli hvězdu na Východě - jakou hvězdu? – (V žádném případě to nebyla kometa. Odedávna byly komety pokládány za zvěstovatelky nešťastných událostí, jako byly války, zemětřesení, nemoci. Kromě toho podle astronomických výpočtů v té době žádná kometa na obloze nebyla. Jaká, to mohla být hvězda, kterou mudrci viděli na Východě, nelze odbýt tvrzením, že za tím účelem, aby se mudrci vydali na dalekou a obtížnou cestu z daleké Mezopotámie do Jeruzaléma, stvořil (Všemohoucí) Bůh nějakou zvláštní hvězdu, kterou viděli snad jen oni.. Musel to být nějaký mimořádně vzácný hvězdný úkaz na noční obloze, a současně zde muselo být také Boží vnuknutí, snad přímo Boží příkaz, který přiměl mudrce k tak daleké cestě. Nemůžeme vyloučit Boží působení na některé vyvolené osoby také v pohanské zemi. Takovou osobností byl např. biblický, původně jen nomád (14) Abrahám, dokud žil na území Mezopotámie, kterého vyzval Hospodin, aby se svým kmenem odešel do země, kterou mu ukáže. Nikdo z lidí nemohl tehdy tušit, že podnětem k tak daleké cestě chaldejských učenců do Jeruzaléma byl – (v souznění s Božím úradkem) – mimořádně vzácný hvězdný úkaz na noční obloze, pozorovaný v roce 7. před naším letopočtem. Nelze také zcela vyloučit domněnku, že pro příchod Božího Syna na svět byl Božím úradkem stanoven čas, kdy na noční obloze bude zářit vzácný a nádherný hvězdný úkaz. Mágové na cestě do Jeruzaléma Mágové viděli jeho hvězdu na Východě - Muselo to být něco mimořádného a musela to být skutečná hvězda. Nemohl to být přelud nebo zrakový sebeklam, který by přiměl k tomu, aby se vydali na tak dalekou cestu. Podle názorů chaldejských hvězdopravců byly tehdy důležité pozemské události předznamenány hvězdnými úkazy na obloze. – Pro věřícího Izraelitu byl takovýto názor cizí a nepřijatelný. Na hvězdnou oblohu se zbožný Izraelita díval jako na velkolepé dílo Boha Stvořitele. (Nebesa vypravují slávu Boží a dílo jeho rukou zvěstuje obloha… ) (Není radno ignorovat a znevážit zvláštní úkazy na obloze, jimiž Bůh oznamuje své předpovědi nebo varování. Takovým úkazem byla silně červená záře po celé obloze, trvající celou noc z 26. do 27. ledna 1938, viditelná v celé Evropě . Tento úkaz předpověděla Panna Maria fatimské vizionářce Lucii někdy před koncem dvacátých let minulého století: „Až uvidíte na noční obloze zvláštní červené světlo, tak vězte, že hrozná válka je blízko.“ (14) A už za půl roku, 1. září 1939, začala druhá, hrozná světová válka Je možno tušit, že - mudrci od Východu - vedle toho, že se přišli poklonit novorozenému králi židovskému, splnili podle Božího úradku ještě jinou, zvlášť důležitou úlohu, které si nebyli vědomi. Můžeme se tedy domnívat. že když se naplnil čas a na noční obloze zazářil mimořádný hvězdný úkaz, vydali se na cestu do Jeruzaléma učení Mágové z hvězdárny Sipar na Eufratu, kteří ten nádherný hvězdný úkaz sledovali. (Byl zaznamenán na klínopisné tabulce, která se dochovala spolu se záznamy na dalších tabulkách). (15) Tím mimořádným hvězdným úkazem na obloze byla trojnásobná konjunkce planet Jupitera se Saturnem v souhvězdí Ryb, pozorovaná v roce 7 (před naším letopočtem). Trojnásobná konjunkce Jupitera se Saturnem nastane jednou za 794 let, a v souhvězdí Ryb ještě vzácněji: jednou za 1.200 let. Učení mágové si tuto vzácnou trojnásobnou konjunkci Jupitera se Saturnem vyložili tak, že někde se narodil královský syn, který bude mít velký význam nejen pro Židy, ale i pro celé lidstvo. Už ta první konjunkce Jupitera se Saturnem musela na ně zapůsobit dojmem tak mocným, že je to přimělo k rozhodnutí, aby se vypravili na dalekou cestu a vyhledali novorozeného královského syna - A složili mu hold. Není vyloučeno ani to, že jejich rozhodnutí mohlo mít podobu mise, vyslané vladařem některé východní země, v jehož službách mudrci pracovali: Mohli mít za úkol zjistit, zda by bylo možné navázaní diplomatických styků se zemí, v níž bude jednou vládnout hvězdami předpověděný královský Syn. Svědčilo by o tom bohaté vybavení mudrců s královskými dary a zajisté také s bezpečným doprovodem. Sami od sebe by se mudrci sotva odvážili vydat na tak dalekou, obtížnou a nebezpečnou cestu. Kde však toho novorozeného královského syna měli hledat? Jediné věhlasné království bylo na západ od Mezopotámie - a to bylo Herodovo království v Palestině. Mudrci ve svém nadšení, ale také ve své naivitě neměli tušení, jaké nebezpečí svým příchodem do Jeruzaléma způsobí Svaté rodině. Nevěděli, co se děje v Herodově království. Mezi pozorováním hvězd a příchodem mudrců do Jeruzaléma mohlo uplynout několik měsíců. Astrologický výklad neobvyklého jevu na obloze, vzájemná dohoda a příprava na dalekou cestu k novorozenému králi Židů, vyčkávání na příznivou roční dobu pro bezpečný přechod syrské pouště a dlouhá cesta - to všechno naznačuje, že v čase jejich příchodu do Jeruzaléma mohlo být Ježíškovi už víc jak půl roku. To by svědčilo o tom, že Herodes později nařídil pozabíjet všechny betlémské chlapce do dvou let. (Převzato z díla Gerhard Kroll: Po stopách Ježíšových) Na čem záleží Nezáleží na tom, kolik toho vlastníme, ale na tom, zda z toho, co máme, dokážeme dávat. Nezáleží na tom, co děláme, ale na tom, jak to děláme a proč to děláme. Nezáleží na tom, zda jsme milováni, ale na tom, zda milujeme lidi a jsme pro ně požehnáním. Nezáleží na tom, co o nás lidé říkají, ale na tom, jací skutečně jsme a jak věříme sami sobě. Nezáleží na tom, zda jsme šťastni, ale na tom, zda jsme schopni pomáhat ke štěstí jiným. Nezáleží na tom, zda se nám utrpení vyhne, ale na tom, zda ho umíme, když přece jen přijde, přijmout. Nezáleží na tom, se sami umíme veselit, ale na tom, zda dokážeme přinášet radost jiným. Nezáleží na tom, jak dokážeme mluvit, ale na tom, aby naše slova vyjadřovala pravdu. Nezáleží na tom, kolik máme škol a jaké máme znalosti, ale na tom, jak moudře dokážeme s tím co máme hospodařit. Nezáleží na tom, zda Bůh plní naší vůli, ale na tom, zda sami usilujeme uskutečňovat jeho vůli. Nezáleží na tom, zda jsme bojácní a máme strach, ale na tom, zda se chováme tak, jako kdybychom strach neměli. Nezáleží na tom, zda dlouho žijeme, ale na tom, jak jsme naplnili svůj život. Nezáleží na tom, kdy zemřeme, ale na tom, zda jsme připraveni setkat se kdykoliv s Bohem. Informační list farnosti Horažďovice. Vydává: Jiří Vašků mobil: 728 300 488 E-mail: [email protected] Náklady na výrobu jednoho čísla jsou 5 Kč, za každý malý příspěvek vhozený do pokladničky u vchodu do kostela předem děkujeme (není to povinné). NEPRODEJNÉ
Podobné dokumenty
zde - Liturgie.cz
tím, ze ho hledá v zahradě s zalem a plná utrpení, a ze má »lacrimas humilitatis« [slzy pokory], jak říká svatý Anselm v citované modlitbě — zvláštní pozornost a milosrdenství. V této souvislosti c...
Víceč. 61 - Oblastní charita Horažďovice
Jejich ţivotní příběh jsme si v minulých letech podrobně přiblíţili. Přesto se k němu vrátíme u příleţitosti jejich zasvěcenému svátku: Jáchym byl knězem jeruzalémského chrámu, ale jejich manţelstv...
Vícenábytek z období historizujících slohů 2. poloviny 19. století
charakteristické vzezření, elegantnost a krásu. Má však i své stinné stránky. Ne vţdy je tento nábytek praktický a pohodlný. Vlivem své křehkosti i vysoké zdobnosti bývá bohuţel často i náchylný k ...
VíceCo je vlastně ten Halloween?
Co je vlastně ten Halloween? Magická noc Halloweenu připadá na 31. října. Původ tohoto svátku sahá do dávné minulosti, kdy po celé Evropě, tedy i na našem území, žili Keltové. Ti v tuto noc, která ...
Více2014.01.23 Veřejná vyhláška - Vodoprávní úřad
Městský úřad Svitavy odbor životního prostředí jako příslušný vodoprávní úřad oznamuje, že shromáždil podklady pro vydání rozhodnutí a v souladu s § 36 odst 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v...
Více