Téma: Eukaryotická buňka II

Praktické cvičení č. 5
Téma: Eukaryotická buňka II
Materiál a pomůcky: mikroskop a potřeby
k mikroskopování, skalpel, preparační jehla,
žiletka, Petriho misky, kongočerveň, 21 %
roztok sacharózy, slupky cibule naložené v
etanolu, stonek voděnky, malvičky hlohyně
šarlatové, listy vodního moru kanadského, listy
Rhoeo discolor
Proveďte následující úkoly. Do svých protokolů
zhotovte dostatečně velké nákresy. Nákresy musí
být opatřeny popisem (co bylo pozorováno,
jednotlivé zakreslené útvary, zvětšení). U každého
úkolu také stručně uveďte postup přípravy
preparátu.
Úkoly:
1) Buněčné inkluze – šťavelan vápenatý
Při velkých koncentracích mohou buněčné inkluze ve vakuolách nebo cytoplazmě vykrystalizovat ve formě solí – tak vzniká např. šťavelan
vápenatý. Šťavelan se může v rostlinných buňkách vyskytovat v různých formách – jako krystalický písek tvořící velké množství malých
krystalů, ve formě větších hranolovitých krystalů – styloidů, jako dlouhé tenké jehlice uspořádané ve skupinách – rafidy nebo jako
hvězdicovité útvary – drúzy.
Pozorování krystalů šťavelanu vápenatého v šupinách cibule
Suché svrchní slupky cibule kuchyňské (naložené v ethanolu) rozřežte skalpelem nebo žiletkou na malé
kousky (asi 5×5 mm), pomocí pinzety a preparační jehly přeneste jeden kousek do kapky vody na
podložní sklíčko a přikryjte krycím sklíčkem. Preparát pozorujte pod mikroskopem a zakreslete několik
buněk obsahujících krystaly šťavelanu vápenatého. Všimněte si tvaru a velikosti krystalů.
Pozorování rafidů šťavelanu vápenatého ve stonku voděnky
Ze stonku voděnky vytlačte malou kapku rostlinné šťávy na podložní sklíčko, přikryjte krycím sklíčkem
a pozorujte preparát pod mikroskopem. Pozorujte tenké jehlice šťavelanu vápenatého, zakreslete několik
buněk s jehlicemi. Všimněte si jejich tvaru, délky a seskupení.
2) Vakuoly buněk barevných plodů
Vakuoly rostlinných buněk patří mezi nejrozměrnější membránové organely, u některých buněk mohou zabírat většinu vnitřního prostoru.
Povrch vakuol kryje membrána označovaná jako tonoplast (tonus = vnitřní napětí buňky, odkazuje na funkci membrány udržet stálé
osmotické prostředí buňky) s řadou přenašečových systémů. Je semipermeabilní polopropustná). Obsah vakuol se nazývá buněčná šťáva,
po chemické stránce ji tvoří z 80 % voda a zbytek v ní různé rozpuštěné anorganické i organické látky (cukry, tuky, bílkoviny,
aminokyseliny, organické kyseliny, alkaloidy, barviva aj.). Vakuoly obsahují také enzymy nutné k průběhu metabolických přeměn látek,
např. lytické enzymy, které zajišťují rozklad složitějších látek na jednodušší molekuly. Pro mladé rostlinné buňky je charakteristický větší
počet menších vakuol, u starších buněk se spíše setkáváme s jednou velkou vakuolou, která jádro a zbytek protoplastu zatlačí k buněčné
stěně. Soubor vakuol v buňce se nazývá vakuom.
Pozorování vakuol v buňkách dužniny malvičky hlohyně šarlatové
Skalpelem nařízněte pokožku malvičky hlohyně, kousek vyřízněte a preparační jehlou naberte malý
vzorek žluté dřeně zpod slupky. Přeneste jej do kapky vody na podložním skle a dobře rozmělněte.
Preparát obarvěte kongočervení – k hraně krycího sklíčka přikápněte kapku kongočerveně a přiložte
filtrační papír k protilehlé hraně krycího sklíčka. Takto prosajete barvivo přes preparát. Obarvený
preparát pozorujte pod mikroskopem, zakreslete několik buněk s obarvenými vakuolami.
Jakou barvu mají vakuoly? Čím je toto zbarvení způsobeno? Pozorovali jste mladou nebo starou
rostlinnou buňku? Z čeho tak usuzujete?
3) Cytoplazma
Cytoplazma je tekuté prostředí, v němž jsou uložené buněčné organely a další buněčné struktury. Ze 75–80 % se skládá z vody. V ní jsou
rozpuštěny či rozptýleny různé anorganické molekuly, enzymy, molekuly představující stavební prvky buněčných struktur, zásobní
molekuly atd. Tvoří prostředí pro některé důležité chemické reakce v buňce. Cytoplazma nepředstavuje homogenní emulzi. V různých
místech buňky lze nalézt cytoplazmu lišící se hustotou, viskozitou, přítomnými rozpuštěnými látkami i typy organel nebo buněčných
struktur. Buňka (zejména eukaryotická) také může vyvolávat a ovlivňovat proudění cytoplazmy, a využívat ji tak k urychlení transportu
látek a struktur.
Cirkulace cytoplazmy v listech vodního moru kanadského
Pinzetou utrhněte lístek vodního moru kanadského, vložte ho do kapky vody na podložním sklíčku a
dokončete úpravu preparátu. Preparát osvětlete co nejintenzivnějším světlem a po několika minutách
pozorujte cirkulaci cytoplazmy.
Video ve formátu MPEG1si můžete prohlédnout na adrese
http://www.sci.muni.cz/~anatomy/cytology/images/movie_1.m1v
4) Tečky v buněčných stěnách
V buněčné stěně se zpravidla nacházejí tzv. tečky (malé otvory), kterými procházejí plazmodezmy - vlákna cytoplazmy spojující
protoplasty sousedních buněk. V rámci rostlinných pletiv či celých rostlin se pak často užívá pojem symplast (pro navzájem propojené
protoplasty sousedních buněk) a apoplast (pro systém jejich buněčných stěn a mezibuněčných prostor).
Tečky v buněčných stěnách lístků dvouhrotce chvostnatého
Pinzetou odtrněte lístek dvouhrotce a přestřihněte ho v horní třetině. Zbývající větší část lístku použijte
k přípravě mikroskopického preparátu. Pozorujte a zakreslete tvar buněk, zakreslete tečky v buněčných
stěnách.
Co jsou to plazmodezmy? Jaký mají význam?