Stáhnout
Transkript
Stáhnout
KULTURA - VÝCHODNÍ MORAVA DNES 18. března 2010 www.idnes.cz C5 Hudba, tanec a dva osudy Fridy V inscenaci Městského divadla Zlín se s osudem slavné mexické výtvarnice Fridy Kahlo perou dvě herečky ■ Eva Daňková Zlín - Mají tu překlep, napadlo jistě mnoho lidí poté, co si přečetli březnový program Městského divadla ve Zlíně. Inscenace s názvem Fridy Kahlo s podtitulem ženská malířská ikona divadelním štětcem je ale v pořádku. Ve hře, jejíž autorkou i režisérkou je Janka Ryšánek Schmiedtová a jež pojednává o životních osudech slavné mexické výtvarnice, totiž vystupují hned dvě Fridy. Frida první, Eva Daňková, představuje její drsnější já, čemuž odpovídá i její spíše pánské oblečení. Frida druhá, Tamara Komínková, je naopak ztělesněním její jemnější stránky, a proto se v inscenaci objevuje v typických mexických pestrobarevných šatech. Kromě skvělých hereckých výkonů se diváci mohou těšit i na výkony taneční v podání obou hereček a hudební – představení totiž doprovází živá hudba temperamentní holešovské kapely Los Perdidos. – narozena: 1964 ve Zlíně – vystudovala: Střední ekonomickou školu Zlín, pak činoherní herectví na Janáčkově akademii múzických umění v Brně – oblíbené role: Mika Waltari – Čarodějka (role Birgit), G. Preissová – Její pastorkyňa (Jenůfa), T. Williams – Tramvaj do stanice Touha (Blanche) – zájmy: rodina, koně, sbírání hub – životní krédo: Všechno je možné – oblíbená činnost: spánek – neoblíbená činnost: vyplňování jakýchkoli formulářů a čekání ve frontě na cokoliv – oblíbené místo: les, hory, moře ■ Tamara Komínková – narozena: 1971 v Praze – vystudovala: pražskou konzervatoř – oblíbené role: mám štěstí, že většinou ráda hraju to, co zrovna hraju – zájmy: rodina – životní krédo: žádné nemá – oblíbená činnost: spánek – neoblíbená činnost: vyplňování dotazníků Pro Fridu Kahlo bylo typické husté obočí, musíte si jej lepit? Tamara: Tak to bych asi nepřeži- la... lepit si obočí! Naštěstí ho máme jen nalíčené! Představte si pak to odlepování... Jinak mi chvilku trvalo, než jsem přišla na ten správný tvar, furt jsem vypadala jako Brežněv, ne jako Frida. Pak mi došlo, že úplně stačí, když si nabarvím své vlastní srostlé obočí na černo, a je to. Eva: Naštěstí si obočí nenalepujeme, ale malujeme. Ale musím se přiznat, že pokaždé je to dobrodružství. Ač se snažím, jak se snažím, dost často mi z toho vychází pračlověk. Až na několikátý pokus je to obočí zdálky připomínající Fridu. V divadelních světlech se naštěstí mnohé nedostatky ztratí. Jak jste se na roli připravovaly? Tamara: Asi vás zklamu, ale nijak jinak, než na ostatní své role. Eva: O životě Fridy Kahlo jsme si dlouho povídali na zkouškách s paní režisérkou a dramaturgem. Oba měli hodně nastudováno a snažili se nám to všechno odpřednášet. Shlédli jsme i film se Salmou Hayek. V závěru už jsem já osobně odmítla doporučení přečíst si autobiografii samotné Fridy, protože jsem měla upřímnou obavu, že se člověk může ocitnout na hranici deprese. Tak moc silný a bouřlivý měla Frida Kahlo svůj ne příliš dlouhý život. Režisérka ve velké míře pracovala s pohybovou složkou – bylo to přínosné? Tamara: Jistě, velmi! Já jsem měla s paní Hankou Charvátovou tu čest poprvé a nemohu si ji vynachválit. Eva: Bylo to nejen přínosné, ale v mnoha případech nevyhnutelné. Některé scény si nedovedu předsta- FRIDA A FRIDA. Eva Daňková (vlevo) hraje drsnější tvář výtvarnice, Tamara Komínková tu ženštější. vit jinak než pohybově stylizované. Většinou se jedná o taneční stylizaci. Například scéna lesbického milování Fridy a pokojské v hotelu. Upřímně jsem se toho trochu bála, ale vynikající choreografka Hanka Charvátová si s tím poradila naprosto grandiózně. Dneska se při hraní speciálně na tento tanec těším. „Malování obočí je dobrodružství. Ač se snažím, dost často mi z toho vychází pračlověk.“ Eva Daňková Myslím, že je postavený velmi citlivě, nikoho neuráží, naopak věřím, že se nejen většině pánské části obecenstva bude líbit. V čem se podle Vás Vaše kolegyně ta, druhá Frida, na svou roli hodí? Tamara: Určitě typově, Eva je vel- mi živelný člověk. Taky fyzicky je opravdové Fridě až neuvěřitelně podobná. Hlavně na těch jejích autoportrétech, kde má rozpuštěné vlasy. Eva: Ta část Fridy, kterou hraje Tamara, má být přesně taková, jaká je právě Tamara. Spravedlivá, mateřská, laskavá, přesvědčená o své pravdě a neodporující realitě. Skoro mě napadá, že Tamara tady hraje samu sebe. Dokonce jsem se nedáv- no dozvěděla právě od Tamary, že se kdysi v mládí rozhodovala mezi profesí hereckou a malířskou. No není to náhoda? Myslíte, že bylo výhodou, že jste inscenaci nastudovali se ženou, nikoliv s mužem? Jaká vůbec byla spolupráce s režisérkou? Tamara: Vzhledem k tomu, že si Janka hru sama napsala, neumím si jinou možnost ani představit. A spolupracovalo se mi dobře, jsem na ženské režisérky zvyklá a nemám sebemenší problém. Proč taky? Navíc, tato mladá dáma je velmi inspirativní osobností už sama o sobě. Eva: Myslím, že kdyby tuto inscenaci režíroval muž, vzniklo by něco úplně jiného. Neříkám horšího, nebo lepšího, ale jiného. Režisérka Janka Ryšánek sama napsala scénář a na přípravě pracovala dva roky. Kdo může lépe pochopit, proč žena dělá to či ono než zase jenom žena? A přestože toto téma nebylo jinak lehké, hodně jsme se na zkouškách nasmáli. Jana je člověk s obrovským smyslem pro humor. Jak by podle Vás Frida jako osobnost měla na diváky působit, jaký by si z inscenace měli odnést dojem? Tamara: Tak to je těžká otázka. Ne- vím, sama jsem byla velice zvědavá na reakce publika a jsem ráda, že jsou v drtivé většině zatím kladné. Nemyslím si, že reakce na naše představení by měly být totožné s reakcemi na Fridu jako malířku a historickou osobnost. Když se ptáte na ni, její život chápu a nesoudím a její obrazy velmi obdivuji. Pro mě jsou nádherné. Eva: Hra je sice o osobnosti Fridy Kahlo, ale jak sama režisérka uvedla, tak to, o čem chce, aby hra byla, je vlastně smíření se se sebou samým a o nalezení vnitřního míru a přijetí života takového, jaký je. A to je, tedy alespoň pro mě, velká výzva. Jestli se nám to podařilo takto vyjádřit, to se teprve uvidí. Změnil se nějak Váš vlastní náhled na Fridu Kahlo po této inscenaci? Tamara: Znala jsem hlavně krás- ný film se Salmou Hayek, tak jsem byla zaskočená tím, že její životní příběh byl ve skutečnosti o poznání tvrdší a drsnější. To víte, Hollywood. Eva: O Fridě Kahlo jsem do té doby bohužel věděla jenom to, že to byla velmi extravagantní mexická malířka, která měla vážné fyzické zranění. Ovšem o jejích duševních zraněních a psychických stavech, kterými ve skutečnosti procházela, jsem neměla ani tušení. Práce na této roli mě přivedla možná k pochopení toho, proč tahle divoká ženská vedla tak divoký život. Není se čemu divit. Kdyby FOTO: MAFA – JAN KARÁSEK Zdroj: www.divadlo.zlin.cz byla jiná, nikdo by její obrazy neznal, pokud by vůbec malovala. Ve hře přímo Frida Kahlo říká: „Platíte mi za to, že nejsem jednoduchý člověk. Kdybych jím byla, nemalovala bych.“ Teď už tomu rozumím. vlečená za muže. Evo, Vy ve hře máte lesbickou milostnou scénu, bylo to pro Vás hod- Váš kolega Jan Leflík v inscenaci vůbec nemluví, celou dobu jen jí. Nezávidíte mu? Přijaly byste takovou roli? Tamara: Záviděla jsem mu až do té „Byla jsem byla zaskočená tím, že příběh Fridy byl o poznání drsnější než v hollywoodském filmu.“ Tamara Komínková ně náročné? Už jsem se o tom zmiňovala ve spojitosti s pohybovou složkou inscenace. Na začátku jsme se toho obě dvě lekly. Já i Petra Domžalová, která hraje pokojskou v hotelu Chelsea, se kterou si to Frida „rozdává“ v přímém přenosu. Od režisérky jsme od začátku věděly, že se celá scéna odehraje v tanci. Ovšem Hanka Charvátová je opravdu člověk-choreograf na svém místě. Vymyslela tak krásnou pohybovou stylizaci, která, pokud zrovna neohromí, tak jistě neurazí. Tamaro, coby jemnější stránka Fridy vystupujete ve velmi ženských šatech, jak jste si to užila? Zvláště když ve Sluhovi dvou pánů jste pře- Poněkud se s šatičkama peru, když se peru s Evou. Šlapu si na ně a tak. Ale jinak fajn. A ve Sluhovi se přece nakonec taky objevím v šatičkách. doby, než mu všechny ty úžasné dobroty z Mexické restaurace z hotelu Moskva opravdu donesli... ono se to totiž nedá všechno sníst ani omylem, Honza je ve výsledku chudák, po představení nemůže pomalu ani chodit. Zato my ostatní se máme dobře, protože po něm dojídáme všechny ty moc dobré zbytky. Eva: Honzovi Leflíkovi jeho roli trochu závidím, protože mám moc ráda dobré jídlo a regionální speciality vůbec. Ovšem nechtěla bych takovou roli hrát ani za nic, protože by to byla asi moje poslední role v životě. Já bych totiž ty dobroty do sebe vždycky naládovala úplně všechny a počítám tak po třetí repríze by se mnou divadlo rozvázalo pracovní poměr pro nadměrnou tělesnou velikost. Ale slyšela jsem, že někteří kolegové prý netrpělivě čekají, až Honza onemocní, že to za něj rádi vezmou... JANA MÁČALOVÁ autorka je spolupracovnicí redakce