Stáhnout

KULTURA - VÝCHODNÍ MORAVA
DNES 18. března 2010
www.idnes.cz
C5
Hudba, tanec a dva osudy Fridy
V inscenaci Městského divadla Zlín se s osudem slavné mexické výtvarnice Fridy Kahlo perou dvě herečky
■ Eva Daňková
Zlín - Mají tu překlep, napadlo jistě mnoho lidí poté, co si přečetli
březnový program Městského divadla ve Zlíně.
Inscenace s názvem Fridy Kahlo
s podtitulem ženská malířská ikona
divadelním štětcem je ale v pořádku. Ve hře, jejíž autorkou i režisérkou je Janka Ryšánek Schmiedtová
a jež pojednává o životních osudech slavné mexické výtvarnice, totiž vystupují hned dvě Fridy.
Frida první, Eva Daňková, představuje její drsnější já, čemuž odpovídá i její spíše pánské oblečení.
Frida druhá, Tamara Komínková, je naopak ztělesněním její jemnější stránky, a proto se v inscenaci
objevuje v typických mexických
pestrobarevných šatech.
Kromě skvělých hereckých výkonů se diváci mohou těšit i na výkony taneční v podání obou hereček a hudební – představení totiž
doprovází živá hudba temperamentní holešovské kapely Los Perdidos.
– narozena: 1964 ve Zlíně
– vystudovala: Střední
ekonomickou školu Zlín, pak
činoherní herectví na Janáčkově
akademii múzických umění
v Brně
– oblíbené role: Mika Waltari –
Čarodějka (role Birgit),
G. Preissová – Její pastorkyňa
(Jenůfa), T. Williams – Tramvaj
do stanice Touha (Blanche)
– zájmy: rodina, koně, sbírání hub
– životní krédo: Všechno je možné
– oblíbená činnost: spánek
– neoblíbená činnost: vyplňování
jakýchkoli formulářů a čekání
ve frontě na cokoliv
– oblíbené místo: les, hory, moře
■ Tamara Komínková
– narozena: 1971 v Praze
– vystudovala: pražskou
konzervatoř
– oblíbené role: mám štěstí,
že většinou ráda hraju to,
co zrovna hraju
– zájmy: rodina
– životní krédo: žádné nemá
– oblíbená činnost: spánek
– neoblíbená činnost: vyplňování
dotazníků
Pro Fridu Kahlo bylo typické husté obočí, musíte si jej lepit?
Tamara: Tak to bych asi nepřeži-
la... lepit si obočí! Naštěstí ho
máme jen nalíčené! Představte
si pak to odlepování... Jinak mi
chvilku trvalo, než jsem přišla
na ten správný tvar, furt jsem vypadala jako Brežněv, ne jako Frida.
Pak mi došlo, že úplně stačí, když
si nabarvím své vlastní srostlé obočí na černo, a je to.
Eva: Naštěstí si obočí nenalepujeme, ale malujeme. Ale musím se
přiznat, že pokaždé je to dobrodružství. Ač se snažím, jak se snažím,
dost často mi z toho vychází pračlověk. Až na několikátý pokus je to
obočí zdálky připomínající Fridu.
V divadelních světlech se naštěstí
mnohé nedostatky ztratí.
Jak jste se na roli připravovaly?
Tamara: Asi vás zklamu, ale nijak
jinak, než na ostatní své role.
Eva: O životě Fridy Kahlo jsme
si dlouho povídali na zkouškách
s paní režisérkou a dramaturgem.
Oba měli hodně nastudováno a snažili se nám to všechno odpřednášet. Shlédli jsme i film se Salmou
Hayek. V závěru už jsem já osobně odmítla doporučení přečíst si
autobiografii samotné Fridy, protože jsem měla upřímnou obavu, že
se člověk může ocitnout na hranici
deprese. Tak moc silný a bouřlivý
měla Frida Kahlo svůj ne příliš
dlouhý život.
Režisérka ve velké míře pracovala
s pohybovou složkou – bylo to přínosné?
Tamara: Jistě, velmi! Já jsem měla
s paní Hankou Charvátovou tu čest
poprvé a nemohu si ji vynachválit.
Eva: Bylo to nejen přínosné, ale
v mnoha případech nevyhnutelné.
Některé scény si nedovedu předsta-
FRIDA A FRIDA. Eva Daňková (vlevo) hraje drsnější tvář výtvarnice, Tamara Komínková tu ženštější.
vit jinak než pohybově stylizované.
Většinou se jedná o taneční stylizaci. Například scéna lesbického milování Fridy a pokojské v hotelu.
Upřímně jsem se toho trochu bála,
ale vynikající choreografka Hanka
Charvátová si s tím poradila naprosto grandiózně. Dneska se při hraní
speciálně na tento tanec těším.
„Malování obočí
je dobrodružství. Ač se
snažím, dost často mi z toho
vychází pračlověk.“
Eva Daňková
Myslím, že je postavený velmi citlivě, nikoho neuráží, naopak věřím,
že se nejen většině pánské části
obecenstva bude líbit.
V čem se podle Vás Vaše kolegyně ta, druhá Frida, na svou roli hodí?
Tamara: Určitě typově, Eva je vel-
mi živelný člověk. Taky fyzicky
je opravdové Fridě až neuvěřitelně
podobná. Hlavně na těch jejích autoportrétech, kde má rozpuštěné
vlasy.
Eva: Ta část Fridy, kterou hraje Tamara, má být přesně taková, jaká
je právě Tamara. Spravedlivá, mateřská, laskavá, přesvědčená o své
pravdě a neodporující realitě. Skoro mě napadá, že Tamara tady hraje
samu sebe. Dokonce jsem se nedáv-
no dozvěděla právě od Tamary,
že se kdysi v mládí rozhodovala
mezi profesí hereckou a malířskou.
No není to náhoda?
Myslíte, že bylo výhodou, že jste inscenaci nastudovali se ženou, nikoliv s mužem? Jaká vůbec byla spolupráce s režisérkou?
Tamara: Vzhledem k tomu,
že si Janka hru sama napsala, neumím si jinou možnost ani představit. A spolupracovalo se mi dobře,
jsem na ženské režisérky zvyklá
a nemám sebemenší problém. Proč
taky? Navíc, tato mladá dáma je
velmi inspirativní osobností už
sama o sobě.
Eva: Myslím, že kdyby tuto inscenaci režíroval muž, vzniklo by
něco úplně jiného. Neříkám horšího, nebo lepšího, ale jiného. Režisérka Janka Ryšánek sama napsala
scénář a na přípravě pracovala dva
roky. Kdo může lépe pochopit,
proč žena dělá to či ono než zase jenom žena? A přestože toto téma nebylo jinak lehké, hodně jsme se na
zkouškách nasmáli. Jana je člověk
s obrovským smyslem pro humor.
Jak by podle Vás Frida jako osobnost měla na diváky působit, jaký
by si z inscenace měli odnést dojem?
Tamara: Tak to je těžká otázka. Ne-
vím, sama jsem byla velice zvědavá na reakce publika a jsem ráda,
že jsou v drtivé většině zatím kladné. Nemyslím si, že reakce na naše
představení by měly být totožné s
reakcemi na Fridu jako malířku a
historickou osobnost. Když se ptáte na ni, její život chápu a nesoudím a její obrazy velmi obdivuji.
Pro mě jsou nádherné.
Eva: Hra je sice o osobnosti Fridy
Kahlo, ale jak sama režisérka uvedla, tak to, o čem chce, aby hra byla,
je vlastně smíření se se sebou samým a o nalezení vnitřního míru
a přijetí života takového, jaký je.
A to je, tedy alespoň pro mě, velká
výzva. Jestli se nám to podařilo takto vyjádřit, to se teprve uvidí.
Změnil se nějak Váš vlastní náhled
na Fridu Kahlo po této inscenaci?
Tamara: Znala jsem hlavně krás-
ný film se Salmou Hayek, tak jsem
byla zaskočená tím, že její životní
příběh byl ve skutečnosti o poznání tvrdší a drsnější. To víte, Hollywood.
Eva: O Fridě Kahlo jsem do té
doby bohužel věděla jenom to,
že to byla velmi extravagantní mexická malířka, která měla vážné fyzické zranění. Ovšem o jejích duševních zraněních a psychických
stavech, kterými ve skutečnosti
procházela, jsem neměla ani tušení. Práce na této roli mě přivedla
možná k pochopení toho, proč tahle divoká ženská vedla tak divoký
život. Není se čemu divit. Kdyby
FOTO: MAFA – JAN KARÁSEK
Zdroj: www.divadlo.zlin.cz
byla jiná, nikdo by její obrazy neznal, pokud by vůbec malovala. Ve
hře přímo Frida Kahlo říká: „Platíte mi za to, že nejsem jednoduchý
člověk. Kdybych jím byla, nemalovala bych.“ Teď už tomu rozumím.
vlečená za muže.
Evo, Vy ve hře máte lesbickou milostnou scénu, bylo to pro Vás hod-
Váš kolega Jan Leflík v inscenaci
vůbec nemluví, celou dobu jen jí.
Nezávidíte mu? Přijaly byste takovou roli?
Tamara: Záviděla jsem mu až do té
„Byla jsem byla zaskočená
tím, že příběh Fridy byl
o poznání drsnější než
v hollywoodském filmu.“
Tamara Komínková
ně náročné?
Už jsem se o tom zmiňovala
ve spojitosti s pohybovou složkou
inscenace. Na začátku jsme se toho
obě dvě lekly. Já i Petra Domžalová, která hraje pokojskou v hotelu
Chelsea, se kterou si to Frida „rozdává“ v přímém přenosu. Od režisérky jsme od začátku věděly,
že se celá scéna odehraje v tanci.
Ovšem Hanka Charvátová je opravdu člověk-choreograf na svém místě. Vymyslela tak krásnou pohybovou stylizaci, která, pokud zrovna
neohromí, tak jistě neurazí.
Tamaro, coby jemnější stránka Fridy vystupujete ve velmi ženských
šatech, jak jste si to užila? Zvláště
když ve Sluhovi dvou pánů jste pře-
Poněkud se s šatičkama peru,
když se peru s Evou. Šlapu si na ně
a tak. Ale jinak fajn. A ve Sluhovi
se přece nakonec taky objevím v šatičkách.
doby, než mu všechny ty úžasné dobroty z Mexické restaurace z hotelu
Moskva opravdu donesli... ono se to
totiž nedá všechno sníst ani omylem,
Honza je ve výsledku chudák,
po představení nemůže pomalu ani
chodit. Zato my ostatní se máme dobře, protože po něm dojídáme všechny ty moc dobré zbytky.
Eva: Honzovi Leflíkovi jeho roli
trochu závidím, protože mám moc
ráda dobré jídlo a regionální speciality vůbec. Ovšem nechtěla bych takovou roli hrát ani za nic, protože
by to byla asi moje poslední role
v životě. Já bych totiž ty dobroty
do sebe vždycky naládovala úplně
všechny a počítám tak po třetí repríze by se mnou divadlo rozvázalo
pracovní poměr pro nadměrnou tělesnou velikost. Ale slyšela jsem,
že někteří kolegové prý netrpělivě
čekají, až Honza onemocní, že to
za něj rádi vezmou...
JANA MÁČALOVÁ
autorka je spolupracovnicí redakce