cesta k pramenum na web2 - 3. dubna 2015, 18:00 hod. kostel

Vánoce 2014
Cesta k pramenům
Farní list starokatolické církve v Táboře
Slovo o Vánocích...
L
egenda vypráví, že Vánoce byly
dlouhou dobu trnem v oku
ďáblovi. Jednoho dne si řekl: “Když
nezničím Vánoce, lidé budou celý
rok vzpomínat na nebe, toužit po
něm a já pak nemám šanci zničit
křesťanství.”
Proto vymyslel lest zvanou
“předvánoční šílenství”. Lidé od té
doby v adventním čase horečně nakupují dárky, obchodníci si mnou
ruce nad dobrými výdělky a přitom
jsou všichni nervózní a podráždění.
Místo starých adventních písní zní
všude již skoro od konce října koledy, “vánoční” stromek se rozsvěcuje
v listopadu.
Všude panuje randál, shon a
zoufalý pokus o úklid všeho (své
duše však ne). Reklamy oznamují,
že všechno je skvělým dárkem
pod stromeček. A když konečně
nastanou Vánoce, jsou lidé se svými silami v koncích. Celí vyčerpaní
se o svátcích i pohádají. Ďáblovi to
prostě vyšlo.
Ještě jedna věc se mu podařila:
Přesvědčit lidi, že Vánoce jsou
svátky slunovratu, tradic a dárků.
Je jistě krásné slavit Vánoce v uklizeném bytě, je radostné dostat
od svých blízkých dárek, ale pokud
za tím není něco víc, pak bychom
mohli klidně slavit “Vánoce po
Vánocích”, protože v obchodech
jsou atraktivní povánoční slevy a
dárky by vyšly levněji.
I tato myšlenka se prý již začíná
mnoha lidem zamlouvat. Pokud
se nám vyprázdní původní
smysl Vánoc, stanou se Vánoce
“komerčním svátkem” s nádechem
sentimentu, při němž se vypráví
pohádka o Ježíškovi, kterému se
přišli poklonit tři králové s velbloudy.
Jenže smyslem křesťanských
Vánoc nejsou jen dárky, i když
ty jistě potěší. Cílem není ani
přejídání vánočním cukrovím, i
když je chutné.
Další legenda vypráví, jak mladá
matka s dítětem v náručí kráčela
kolem skály. Najednou se skála
otevřela a žena uslyšela hlas:
„Pojď dovnitř a vezmi si, co se ti
bude líbit, nezapomeň však na
to nejdůležitější!“ Žena vešla do
jeskyně a uviděla spoustu zlata a
drahokamů.
Rychle položila dítě na mech a
začala si těmi poklady plnit kapsy
i batoh. Když už neměla, do čeho
by drahokamy nacpala, uslyšela
znovu hlas: „Nezapomeň na to
nejdůležitější!“. Plna radosti, že
zbohatla, opouštěla žena jeskyni a
skála se zavřela.
Žena vykročila na cestu a najednou si uvědomila: „Vždyť já v
jeskyni zapomněla dítě!“ Marné
bylo bušení na skálu, marný byl
zoufalý křik. Byla bohatá, ale bez
dítěte.
Legenda úžasně vystihuje dnešní
předvánoční shon. Lidé myslí na
všechno možné, jen na Dítě, Spasitele Ježíše Krista zapomněli.
Vánoce však celá staletí byly oslavou jeho narození. Narození
Daru, který byl lidstvu dán. A na
základě tohoto obdarování pak i
my toužíme obdarovávat druhé
pěkným dárkem pod stromeček.
Přeji všem požehnané Vánoce a
Boží přízeň v novém roce 2015.
Alois Sassmann,
táborský starokatolický farář
2
Příchod
šťastné hvězdy
A máme je tu znovu!
Děti se na ně těší, maminky
touží, aby už bylo po nich. Nejen
nejhezčí, ale také rozporuplné
svátky. Na jedné straně zpívají
andělé o pokoji a přitom všude
je deptající ruch a shon. Jedna
část světa hledí k nebi a provolává
slávu Bohu, druhá hledí do sebe a
na co vůbec nemyslí, je právě Bůh.
Pro jednoho jsou Vánoce třemi
dny odpočinku, pro druhého intenzivním duchovním přerodem.
Jeden oslavuje břichaplné svátky
Slunovratu, druhý největší událost
Vesmíru.
I my, křesťané, však někdy
máme Vánoce pod patronací
materialismu. Běháme, ještě než
televize nabídne umělé koledy,
a sháníme umělý stromeček a
umělé svíčky. Máme tendenci
prožít tyto svátky s umělou vírou
jako “šťastné a veselé”. Štěstí dodá
televize a veselí zajistí alkohol.
Můžeme konstatovat, že Krista
tento náš svět ani nepotřebuje.
Člověk si vystačí sám. A co člověk
nemá, to si koupí.
Nezapomínejme však, že za
peníze si můžeme koupit alkohol,
ale ne radost v srdci, můžeme si
koupit kamaráda, ale ne přítele,
můžeme si pořídit dům, ale
ne domov. Můžeme si koupit
O betlémech
Nezapomínejme však,
že za peníze si můžeme
koupit alkohol, ale ne
radost v srdci, můžeme
si koupit kamaráda,
ale ne přítele, můžeme
si pořídit dům, ale ne
domov.
pod stromeček knihu, ale ne
moudrost. Můžeme si koupit
betlém, ale nemůžeme koupit
Ježíše Krista. Duchovní dary jsou
větší než materiální. Ty se nekupují
v obchodech, ty se dostávají
z nebe. Kdo na to má, ať to pochopí! A těm, kteří to nechápou,
přeji, aby se jim o letošních
Vánocích rozsvítilo nejen na
stromečku.
Jaroslav Max Kašparů,
jáhen a psychiatr
Za předobraz betlémů lze
považovat gotické skříňové oltáře
s námětem narození Krista.
Skutečný počátek betlémů se
datuje do poloviny 16. století,
především do doby třicetileté
války a následujícího rozmachu
baroka. Betlémy šířili hlavně
františkáni a jezuité jako jeden
z prostředků rekatolitzace českého
lidu.
Ke
kostelním
jeslím
se
přistavovaly figury v životní velikosti, odívané do nákladně
šitých rouch. První vánoční jesle
tohoto typu byly u nás postaveny roku 1560 v Praze. Rychle je
začala napodobovat další česká
města, nejprve v okolí Prahy,
později i ve vzdálenějších místech,
již roku 1569 v Olomouci, kolem
roku 1580 v Litomyšli.
Z církevního prostředí se jesličky
dostaly do světského, nejdříve do
zámeckých kaplí.
Počátkem 18. století se betlémy objevily v prostředí nižší
šlechty a zřejmě ještě během
1. poloviny 18. století i
v měšťanských domácnostech.
Většinou se jednalo o díla
profesionálů.
Do lidového prostředí jesličky
pronikly koncem 18. století
v souvislosti s reformami císaře
Josefa II., který jesle v kostelech i vánoční hry zakázal. Lidé
na venkově si tedy začali stavět
jesličky vlastní. Někteří napodobovali to, co viděli v kostele, jiní
vymysleli vlastní pojetí.
Pro většinu betlémářů se práce
na betlému stala celoživotní
zálibou. Betlémy se dělí na adventní (jsou skoro prázdné, před
chlévem putují svatý Josef s Marií
a hledají nocleh), vánoční (v něm
je již anděl, pastýři, dle toho se
mu říká i Pastýřský) a tříkrálový
(večer 5. ledna se odstraní klekač,
smekáč a podavač a nahradí je tři
králové). Kéž nám betlémy pomohou krásněji a opravdověji prožít
křesťanské Vánoce.
Alois Sassmann
Když jsou Vánoce
Když se ráno probudíš s přáním
milovat Boha a v něm bratry
a sestry - ten den jsou Vánoce.
Když v kostele, doma nebo na
pracovišti cítíš nutnost zamyslet
se nad tím, jak se chováš k Bohu, k
rodině a ke druhým, ten okamžik
jsou Vánoce.
Když se setkáš s člověkem,
kterému je třeba pomoci a uděláš
to, ten okamžik jsou Vánoce.
Křesťanský anonym
3
Dědečku,
dědečku,
koleda
K
oledy byly a jsou jednou z
nejrozšířenějších
vánočních
kratochvílí. Koledy ve středověku
šířili po celé Evropě potulní žáci,
často účinkující v oblíbených
vánočních hrách. Makaronské koledy se zpívaly směsicí latiny a místních jazyků. O vánočních svátcích
byly slyšet na trzích, v šencích,
klášterech, domech bohatých
měšťanů i šlechtických palácích. V
jednotlivých zemích vedle kosmopolitních makaronských koled zněly
o vánočních svátcích domácí koledy,
zpívané v národním jazyce.
Dobrý král Václav
Anglické národní koledy jsou
například doloženy od 15. století.
S anglickými Vánocemi je
nerozlučně spjata relativně mladá
koleda Good King Wenceslas
opěvující dobrého českého knížete,
světce a patrona českého království svatého Václava. Svatováclavská
koleda je i dnes o svátku sv. Štěpána,
kdy prý dobrotivý král navštěvoval
příbytky nuzáků, slyšet na
dělnických předměstích Manchesteru, v noblesních čtvrtích Londýna,
pod starobylými klenbami katedrál i
pod krovy vesnických kostelíků.
Legendu o životě sv. Václava
zveršoval anglický duchovní John
Mason Neale. Zhudebnil ji spolu
s Thomasem Helmorem na nápěv
staré jarní latinské písně Tempus
adest floridum. Poprvé byla Svatováclavská koleda otištěna v Nealeově
knize koled pro dobu vánoční (Carols for Christmas Side) v roce 1853 a
okamžitě si získala srdce Britů, kteří
se seznámili s osudy svatého Václava
již ve středověku díky krásné a dobrotivé dceři Karla IV., princezně
Anně, provdané za anglického krále
Richarda II. ( 1377-1400).
Dojímavá Helmorova hudba,
opírající se o starší zpěvnou formu,
povýšila koledu Good King Wenceslas na nekorunovanou vánoční
hymnu Britských ostrovů.
Tichá noc, svatá noc
Vánoční zpěvy milovali i naši sousedé v Německu. Jedna z nejstarších
německých koled je o Josefovi.
Dochovala se v lipském rukopise z
roku 1500. Nejproslavenější vánoční
německy zpívanou koledu zkomponoval Rakušan Franz Xaver Gruber. Slova koledy, kterou si dnes o
Vánocích zpívá přes 200 národů,
složil Josef Mohr, působící jako farář
v obci Oberndorfu, ležící nad řekou
Salzach nedaleko Salcburku.
Mohr napsal slova písně ve 26
letech. Píseň Tichá noc (Stille Nacht)
poprvé zazněla o Vánocích roku
1818. Kostelní varhany byly rozbité a tak farníci Tichou noc uslyšeli
nejdříve bez hudebního doprovodu.
Farář Mohr zpíval bas a jeho učitel
Gruber nosnou melodii.
Narodil se Kristus Pán
Nejstarší zápis koledy Narodil se
Kristus Pán z 15. století se dochoval v Graduálu Českého muzea
stříbra v Kutné Hoře.
V Čechách je starodávný obyčej
koled a koledování doložen ještě v
předhusitských dobách. Vzdělaný
mnich Jan z Holešova sepsal v
Břevnovském klášteře více než před
půl tisíciletím spis Štědrý večer, v
němž zachytil vánoční obyčeje a
zvyky našich předků. Neopomněl
popsat ani vánoční píseň, která se
tehdy zpívala: vele, vele, stojí dubec
uprostřed dvora. O mnoho mladší
není ani koleda Narodil se Kristus
Pán, která vznikla z latinské duchovní písně Ave hierarchie coelestis (Buď pozdraveno, kněžstvo
nebeské).
V našich zemích se stejně jako
jinde koledovalo a zpívaly se
vánoční písně od adventu do Hromnic. První koledníci se objevovali již
o svátku sv. Mikuláše. Žáci farních
škol chodili na mikulášskou koledu
i se svými správci.
Nosili s sebou velkou figuru biskupa. Sami si oblékali bohatě zdobené
šaty, jezdili na koních a vozech. V
roce 1429 zpívali na Staroměstské
radnici o sv. Mikuláši s “biskupem”
žáci od sv. Mikuláše, z Týna, od
sv. Michala, Havla, Jiljí a Haštala.
Vykoledovali si po 2 groších z denních peněz. Koledníci to však v Praze
neměli lehké. Například v roce 1447
“purkmistrové a konšelé obojího
města přikázali všechněm rektoruom školním i farářuom jich, aby
na den sv. Mikuláše žáci nechodili v
šatech nádherných ani v pásech pozlacených nebo stříbrných, s záponami, u věncích perlových, ale prostě,
kteří chtí, v svých šatech anebo
měštěnínských suknicích nedrahých,
a ovšem na koních aby nejezdili, jak
někdy jsú činievali; a to zachovati
uložili v budúciech časech tak choditi pod poslušenstviem panským”.
Lidem se ale nazdobení koledníci
líbili, a tak se vždy našel způsob, jak
přísný zákaz pánů konšelů a univerzity zdárně obejít. Ještě v polovině
14. století na koledu chodili i pražští
preláti, kanovníci a ostatní duchovenstvo.
Malá ENCYKLOPEDIE VÁNOC,
Valburga Vavřinová
4
L. P. 2014 v naší farnosti
Jak šel čas...
Rok 2014 byl na
události bohatý.
Dokonce tak bohatý,
že bylo velmi těžké
vybrat dvanáct akcí,
na kterých jsme se
podíleli. Zažili jsme
svatbu, křtiny i výlety
do zahraničí. Jak říká
pan farář: “Srdce
mi krvácelo, když
jsem musel škrtat
všechny možné akce,
4. května
7. a 20. červnlya dvě svatby našich
Farní pouť se sla
vila v přednáškov
ém sále
Husitského muz
ea. Hlavním celeb
rantem
byl biskup Dušan
Hejbal. Přijeli zá
stupci
Pacova a Pelhřim
ova.
na
V červnu se ko
nadovi)
Blatensku (Ber
na
a
dn
Je
farnic.
želé
an
m
se kdysi novo
v
u rybníka, kde
la
na
ko
se
há svatba
seznámili. Dru
í).
sn
rá
(K
nu
tá
m al
Praze ve Viniční
přednášky, ekumeny
atd. Nakonec jsem
udělal výsledek: 12
aktivit. Více už krátit
nebudu, je to, myslím,
slušný průřez naší
činnosti. My jsme
malí, ale aktivní.”
nosti
na postní akce fasrty. Letos
b
u
d
.
5
né
é ce
na
aském
20. dunbí jsme slavili vzsúčastnili staro-
blíbe
řížov
Mezi o ýjezdové” k pravenou
v
ěo
patří “ vštívili nov tovinách.
o
a
n
jsme u cestu v Ch
o
v
o
kříž
Od 30. března
Kvůli opravě filipojak
ubského kostela
se i naše velikon
oční obřady kona
ly na
nezvyklých míst
ech. Zde žehnán
í ohně a
svěcení svíce na
Nám. Mikuláše
z Husi.
e
Vzkříš , kde jsme se ých Srbů.
k
ě
š
y
Bud ín cké jízdy lužic
ižá
ř
k
lé
y
b
2. března
uba se konala
V kostele Sv. Filipa a Jak
em Josefa
křt
se
á
jen
mše svatá spo
.
Rianta
5
28. června až 2
. července
vykonal farář A
lois s členy své
rodiny
kontaktní návš
těvu starokatol
ických
farností v Köthe
n, Halle a Quedl
inburgu u tamního fa
ráře Wilfrieda
Büchse.
17. až 21. září
Táborský farář
Alois s manželk
ou
Alenou se zúča
stnili Mezinárod
ního
starokatolického
kongresu v nizo
zemském Utrechtu.
7. prosince o 2. neděli adventní
bě
Po bohosluž
š a rozdal
tal Sv. Mikulá
ví
za
mezi nás
dětem dárky.
27. července
Bohoslužbu v m
odlitebně adve
ntistů
jsme slavili za př
ítomnosti host
ů ze
Saska-Anhaltska
: faráře Wilfried
aa
jeho ženy Dorot
hey.
13. a 14. záříMasarykově domě
a
Ve Sboru ČCE
tní ekumenické
os
vn
sla
ly
ěh
prob
líků
zástupci evange
bohoslužby se
.
stanz)
z Kostnice (Kon
28. září
Na Sv. Václava
se konala boho
služba v
gotickém sále st
aré radnice s ud
ělením
svátosti křtu pa
ní Heleně Bohá
čové
a Václavovi Soch
orovi.
6
Z kuchyně
našich farnic
Marokánky paní Kaslové
Připravíme si 1/4 l smetany ke šlehání, 4
lžíce hladké mouky a 5 lžic krystalového cukru.
Smícháme to a zahříváme ve vodní lázni do zhoustnutí.
Přidáme 50g másla a zahustíme směsí hrozinek, mandlí, ořechů a kandované pomerančové
kůry. Celkem asi 200 g.
Kynuté cukroví ve studené vodě
od paní Pergerové
40dkg hladké mouky
30dkg tuku
2dkg droždí
4 lžíce mléka
Na mastný, moukou vysypaný plech uděláme
z hmoty tenké placičky o průměru 5 až 7 cm
a upečeme je do hněda. Studené poléváme
čokoládovou polevou.
Smíchat a těsto nechat kynout ve studené
vodě alespoň 2 hodiny. Potom pečeme troubě
předehřáté na 220 stupňů.
Perníčky paní Boháčové
Nafoukanci Alenky Sassmannové
1/2kg (žitné) hladké mouky
40dkg hladké mouky
17dkg práškového cukru
1 omega
2 vejce a 1 žloutek
1 šlehačka
5dkg másla
2 lžíce medu
1 lžička kakaa
Hřebíček, skořice, badyán (hvězdicové koření)
5g amonia (nebo 1 lžička jedlé sody)
Večer zadělat, ráno upéct.
Mouku nasypeme na vál, do toho nastrouháme
omegu a zalijeme šlehačkou. Následně uděláme
těsto, dáme ho do chladna. Kousek uřízneme a vyválíme plát asi půl cm vysoký.
Vykrajujeme tvary formičkou (nemastíme
plech, těsto je dost mastné, klademe těsně vedle
sebe na plech do trouby asi na 200°C asi na 5 min.
Když je to růžové a chřupavé, ještě teplé obalujeme cukroví v práškovém cukru.
Jak jsem
pekla
N
ovopečená matka od rodiny.
První pravé rodinné Vánoce s
naším devítiměsíčním synem. To je
velká zodpovědnost. Všechno chci
mít dokonalé. Čím začít? Vánoční
výzdoba, koupit vánoční hvězdu,
jmelí, vyrobit adventní věnec. A teď
provonět náš dům cukrovím. Moje
maminka je výborná cukrářka,
každý ji obdivuje a chválí.
Jenže já nejsem ta dcera (snad
moje sestra), která by cukrářský um
zdědila.
Chápejte, jak jsem ho mohla
zdědit, když mamka si vždy „radši
udělala sama, běž si hrát“, protože
to nedělám podle jejich představ. Ale
přiznávám, chyběla mi i trpělivost to
nekonečné velké těsto pořád rozvalovat, vykrajovat, péct, natožtak hlídat
troubu. Možná víte, o čem mluvím.
Ale teď se moje situace změnila.
Teď jsem máma já a je na mě
vytvořit tu kouzelnou atmosféru
Vánoc. Od našich farnic si vezmu
pár receptů. Paní Pergerová se
dušuje, že její recept je vážně
jednoduchý. Já na to, to říkají
všechny. Ale paní Pergerů trvá
na svém. To sice říkají, ale
tento je fakt jednoduchý. Kynuté ve studené vodě. Mouka,
droždí, tuk, mléko, nechat
kynout aspoň 2h ve vodě. To
zvládnu. Pro jistotu to však dělám z
poloviční dávky, kdyby mi přeci jen
došla trpělivost .
Znejistím poměrně záhy. Tuk.
To asi myslela Ivu, i když je na ní
napsáno vhodné na smažení. Kynout
ve studené vodě. Raději konzultuji
s maminkou. Jo a dej si to klidně za
okno. Následovaly další tři konzultace „říkala jsem do VODY a za okno,
nakyne to až v troubě, peč na 150°,“
Výsledek? Těsto nekyne. Takže
naposledy zvedám telefon. „Možná
to nech namočené celou noc.“
Zbytek těsta tedy nevyhodím do
koše, nýbrž vložím vzpátky do hrnce
a ráno tomu dám druhou šanci.
Rozválela, vykrájela, dala do trouby
a NIC. Tahám z obálky raději
druhý recept, marokánky. Cítím
vůni Vánoc, marokánky jsou lehce
připálené ale chuťově moc dobré. Byt
jsme provoněli, marokánky snědli a
odjeli k babičce do Tábora. Šťastné
a veselé.
Soňa Sochorová
7
Pro nejmenší
My Tři králové jdeme k vám...
Když se Ježíš narodil, objevila se na nebi nová hvězda. Byla tak veliká a jasná, že mudrcové, kteří zkoumali každou noc oblohu, ještě nikdy
neviděli tak krásnou hvězdu. Dali hlavy dohromady a mudrovali. Co to má znamenat? “Já vím”, řekl jeden z nich, “někde se narodilo královské
dítě.” Jiný mudrc řekl: “To se jistě narodil ten dobrý král, židovský Mesiáš, na kterého lidé tak dlouho čekají. Pojďme se mu poklonit a vezměme
mu dary, jaké se sluší pro krále.” A tak se tito mudrcové vydali na dalekou cestu.
Vyrobte si Tři krále
POMŮCKY
barevný papír – bílý, modrý,
růžový
1. Vystřihneme si koruny, kolečka
(jako obličeje) - vše třikrát, tak
jak je to na fotografii.
2. Ubrousek rozstřihneme na
čtyři části. Stačit nám budou tři.
3. Nalepíme jednotlivé části na
barevný papír.
4. Tuší domalujeme ruce,
obličej…
5. Otisky prstu bílou temperou
naděláme sněhové vločky.
nůžky
lepidlo
tuš – černou
temperu – bílou
ubrousek – bílý
Zdroj: Bamiska - www.vasedeti.cz
8
Vánoce a nový rok 2015
U sv. Filipa a Jakuba v
Táboře:
Lednová ekumenická
shromáždění v Táboře:
25. prosince, 0:00 Půlnoční
bohoslužba s Českou mší
vánoční “Hej, mistře” Jakuba
Jana Ryby.
1. ledna 2015, 16:30 Sbor
Církve československé husitské -Novoroční ekumenická
bohoslužba.
26. prosince, 9:00
Svatoštěpánská bohoslužba.
8. ledna 2015, 16:30 Církev
bratrská, Bechyňská ul.
28. prosince, 9:00 Bohoslužba
ke svátku Svaté rodiny.
11. ledna, 16:30 Českobratrská
církev evangelická, Bílkova ul.
4. ledna, 9:00 Tříkrálová
bohoslužba s příchodem tří
králů a zpěvem.
17. ledna, 16:30
Římskokatolická církev (kaple
v klášterním kostele P. Marie,
nám. Mikuláše z Husi).
11. ledna, 9:00 Svátek Křtu
Páně, zakončení vánoční doby.
Akce do zahájení postní doby
18. ledna, 9:00, kostel sv. Filipa a Jakuba - bohoslužba neděle Svatby v Káně
25. ledna, 9:00, kostel sv. Filipa a Jakuba - bohoslužba 3. neděle v liturgickém mezidobí
1. února, 9:00, kostel sv. Filipa a Jakuba - bohoslužba tzv. Hromnic s žehnáním svící a světla
8. února a 15. února, 9:00 kostel sv. Filipa a Jakuba - nedělní bohoslužby
22. února, 9:00 kostel sv. Filipa a Jakuba - liturgie 1. neděle postní s udělováním popelce, zahájení postní doby
N
a adventním věnci hořely
čtyři svíčky, plameny plápolaly a chvěly se v mírném vánku,
hořely ale tak tiše, že bylo slyšet,
když spolu začaly hovořit.
První svíčka vzdychla a řekla:
“Jmenuji se Mír. Moje světlo sice
svítí, ale lidé se mezi sebou nesutále vraždí, válčí spolu, zabíjejí se.
Nedodržují žádný mír.”
Její světélko bylo čím dál tím
menší až docela zhaslo.
Zakmitalo světlo druhé svíce,
která řekla: “Jmenuji se Víra.
Jsem ale zbytečná. Lidstvo neposlouchá. Nechce o Bohu nic slyšet.
Nemá tedy smysl, abych svítla.”
Průvan zavál místností a svíčka
zhasla.
Tiše a smutně se ke slovu
přihlásila třetí svíčka. “Jmenuji
se Láska. Už nemám sílu, abych
hořela, lidé mě odstavili na stranu.
Vidí jen sami sebe. a žádné jiné,
které by měli mít rádi.”
A posledním záchvěvem zhaslo
i toto světlo.
V tom vešlo do místnosti dítě.
Podívalo se na svíčky a začalo
skoro plakat: “Vy musíte přece
svítit, ne být zhaslé.”
V tom se přihlásila ke slovu
Starokatolická farní
obec v Táboře vám
přeje krásné Vánoce
a Bohem požehnaný
nový rok 2015.
čtvrtá svíčka a pravila: “Neboj se.
Dokud já svítím, můžeme všechny
ostatní svíčky znovu zapálit. Mé
jméno je Naděje.”
Dítě zapálilo od čtvrté svíčky zápalku a rozžehlo všechny ostatní
svíce.
Advent právě skončil, věnec se
svýcemi je temný a tichý. Ale plamen Naděje by neměl nikdy ve
tvém životě uhasnout a každá z
nás by měl plameny Míru, Lásky,
Víry a Naděje neustále nechat
hořet ve svém srdci. O adventu,
v novém roce, i všech letech
příštích. Štastný nový rok 2015.