Kulich 2/2014-15

KULICH
... s vůní jehličí , skořice ,
vanilky a lehkým přídechem
antidepresiv
1
Hádej, kdo je
pod stromeckem!
ˇ
Více obrázku° na
str. 3.
Trh, trh, trh, trh! Malý Honzík nadšeně cupoval balicí papír
velké krabice. Trh, trh, trh, trh! Postupně se začal objevovat
velký červený nápis Malý chemik. Trh, trh, trh, trh!
“Pane Bože, kdo mu to dal?” zeptala se zděšeně hochova matka.
“Přece Ježíšek mami, kdo jiný?” podivil se její syn.
“Ježíšek je blbec” ozval se otec rodiny od napůl vypité medoviny - dárku, který mu prý udělal největší radost od doby, co ve
dvanácti letech dostal nedopatřením matčino spodní prádlo.
Malé dítě to naštěstí neslyšelo, místo toho začalo k maminčinu
zděšení otvírat podezřelou krabici. “Děda Franta měl pravdu!
Ježíšek opravdu může splnit každé přání!” prohlásilo nadšeně.
“No jo, táta. To byl vždycky grant. O patnáctinách mi řekl,
že když budu chtít, tak si od něj můžu půjčovat kondomy”
prohlásil jeho tatínek, mocným lokem dožahnul medovinu a
odebral se směrem k lednici.
“S tvým otcem si to ještě vyřídím.” oznámila mu jeho polovička a přestala kontrolovat svého syna, který se právě probíral
obsahem svého dárku.
“To určitě! Tatíček přežil i sovětské jaderné testování někde u
Kyjeva” ozvalo se z kuchyně.
Dítě zatím začalo jevit zájem o neobvyklý červený sliz. Matka se mu ho pokusila vzít, ale chlapec se s ním schoval pod
stromeček, kde mohl k dalším pokusům využívat sladké želé
pochybné existence, které tatínek jednoho dne přinesl od
strýčka vietnamce.
“Tak řekneš na to konečně něco?” začala maminka vyčítat.
“Nekecej a dojdi mi pro pivo!” bylo její žádosti vyhověno. Na
to se vyzvaná otočila a s pláčem odběhla do koupelny.
Malý hošík mezitím namíchal ve zkumavce podezřelou zelenou směs. “Tati, ono to nic nedělá.” postěžoval si.
Otec se k němu došoural s lahví vodky v ruce. “Hele, zkus
tohle.” a podal synkovi zapalovač s vonnou svíčku od pratety
Xenie…..
Televizní zprávy druhého dne: Jako každý rok i letos v mnoha
domácnostech vzplanul nekontrolovaný oheň, prosíme proto
děti, aby drželi své rodiče pod dozorem a neskladovali u sebe
v bytě chemický odpad. Dokonce i nevinně vypadající situace
mohou mít strašlivé následky...
Matěj Konvalinka
SOUBOJ O POPULARITU: SANTA VS. JEŽÍŠEK
Ze statistik a průzkumů jasně vyplývá, že Santova popularita ve světě raketově roste. Už i děti ve
Venezuele si na plantáži při sklizni koky povídají o tom, co by chtěly najít v punčoše zavěšené na
krbové římse. Stejně tak v Mongolsku. Tam loni nadělil Santa Claus mladým pastevcům gramotnost,
aby jim letos mohl dát naučnou knihu „fauna a flóra naší stepi“. Tomuto trendu „posantění“ zatím
nepodlehly jen dvě země světa. Je to Rusko a Česká republika. Santa, který si na své popularitě velmi
zakládá, se proto rozhodl, že se věcem podívá na zoubek.
Jako první jel do Ruska, aby si to vyřídil s Dědou Mrázem. Zde však narazil na VELKÝ problém.
Děda se při jedné divoké pitce vysokých politických hodnostářů spřátelil s Putinem, který vytvořil
speciální skupinu (ÚOMD – útvar pro ochranu Dědy Mráze), složenou převážně z bývalých členů
KGB, která teď sibiřského kmeta sledovala takřka na každém kroku. A tak si Santa řekl, že o přízeň
těch pijanů vodky stejně nestojí, a vydal se do České kotliny.
Zde se Ježíšek netěšil zdaleka tak velké podpory prezidenta, s jakou se mistr Claus setkal v Rusku.
Ten minulý neměl rád nikoho kromě sebe a ten současný si se svým dárkonošem žádné silnější citové
pouto také nevypěstoval. A po nedávných hovorech z Lán měl Ježíšek pocit, že ten slovník spisovné
češtiny, co mu nadělil loni k vánocům, ani neotevřel… Santa se tedy chopil příležitosti a vypracoval
ďábelský plán, který mu měl získat srdce Čechů. Musí svého soka potupit! Pak v něj Češi ztratí důvěru. Mezi mnohými nápady vynikal jeden – veřejně vyzvat Ježíška na souboj. A tak také učinil. Mariin
syn po krátkém váhání přijal a hned stanovili termín a místo konání – 3. ledna (aby oba soupeři stihli po vánocích vydechnout) a jako kolbiště poslouží O2 aréna. Ta je již skoro vyprodaná a to se ještě
neví, jak se ti dva vlastně utkají. Santa navrhoval šermířský souboj, ale konečné rozhodnutí nechal na
Ježíškovi. A podle posledních zpráv to vypadá, že ten se přiklání k řeckořímskému zápasu.
Od vyhlášení tohoto klání už několikrát kvůli extrémní navštěvovanosti spadly servery sázkařských
kanceláří – množství sázek překonává světové rekordy. Většina Čechů (jako správní vlastenci) sází na
Ježíškovo vítězství, a to i přesto, že uznávaní bookmakeři se spíše přiklánějí k opačnému výsledku,
poukazujíce na Santovu tělesnou stavbu a také na to, že ho trénuje Gunnar Peterson, osobní trenér
Sylvestera Stallona. Ale třeba nás Ježíšek překvapí. Přeci jen, má vlivného otce…
Vojta Süsser
Smutné Vánoce
Na Štědrej večer
nedám ti dárek.
Jsem totiž dispečer
letovýho provozu a mam službu.
ˇ
NETRADICNÍ VÁNOCE
Šel jsem vynést odpadky,
třeba zbytek z kosatky,
kterou jsme nedojedli.
obrázek: Matěj Konvalinka
Nekolik
špatných
ˇ
2 básní...
Sedí děcko pod stromečkem,
rozbaluje baskytaru.
Bude jeho novým miláčkem?
Hm, moc se mu nelíbila.
Hanka Pinkasová
ˇ
Hádej, kdo je pod stromeckem!
3
3
2
4
5
6
Odpovědi najdete na
zadní stránce
3
6
obrázek: Hanka Pinkasová
ˇ ˇ se ješteˇ cvicit
ˇ nebude
ˇ
V
telocvicne
Studenti gymnázia se již těšili do tělocvičny, ale její rekonstrukce se zkomplikovala. Rekonstrukce poškoze-
ných částí tělocvičny je sice v podstatě hotová, i materiál na nová sociálních zařízení (sprchy, toalety …) je již
dodán.
Dokončeny byly i obklady vnitřních stěn tělocvičny, jen došlo ke změně použitého materiálu, spodní desky
obkladu stěn jsou dřevěné. Další změnou v rekonstrukci poškozených prostor je použitý materiál na zárubně
dveří, které budou kovové, takže by měly být pevnější a odolnější vůči poškození. Další úpravy byly zpočátku
závislé už jen na vyschnutí betonu, aby se na něj mohla položit nová kvalitní podlaha.
Bohužel ale byla v tělocvičně objevena další závada, která pravděpodobně prodlouží rekonstrukci. Za tento
problém je zodpovědná firma, která tělocvičnu postavila. Závada byla už reklamována a měla být opravena
vzhledem k pětileté záruce, ale firma se školou nekomunikuje, a proto nikdo neví, na jak dlouho se opravy
tělocvičny prodlouží. Z tohoto důvodu nemůže být ani dokončena oprava podlahy firmou Sportovní podlahy
Zlín, protože stavba lešení na rekonstrukci stropu by novou podlahu poškodila.
Studenti, ale i učitelé jsou momentálně velice zklamaní, ale všichni pevně věříme, že už brzy bude tělocvična
v provozu a tělesná výchova a sportovní kroužky budou fungovat tak, jako dřív!!!
Matěj Konvalinka a Petr Kubát
RANDOM OKÉNKO
Vánoční výzdoba třikrát jinak....
Druhý Jeníkuv výlet za kulturou
…aneb lepší o Vánocích nenajdete
Všichni máme rádi Vánoce, někdo více, někdo méně, někdo si zpívá koledy už v dubnu (zdravím Matěje
Konvalinku) a někdo o Vánocích nechce slyšet, dokud konečně nenastanou. Někdo se nejvíce těší na čas
strávený s rodinou, někdo na dárky a jiný zase na cukroví a bramborový salát. Já však patřím do skupiny lidí,
kteří si užívají hlavně vánoční filmy a ty neskutečně otřepané koledy, které vás pronásledují na každém kroku.
Právě proto jsem se rozhodl vám představit 3 nejlepší Vánoční filmy, z mého pohledu, samozřejmě.
1.Láska nebeská (Love Actually)
Romantická komedie z roku 2003 se odehrává v oblasti
předvánočního Londýna a vypráví několik příběhů o lásce,
smutku a pošetilosti. Film má svůj osobitý humor a dokáže
vás rozbrečet, pokud teda máte emoce (tentokráte zdravím
Vojtěcha Suessera). Film je plný hvězd jako například Hugh
Grant, Keira Knightley, Bill Nighty, Liam Neeson, Colin Firth
a mnoho dalších.
Hodnocení ČSFD: 86%
2. Ukradené vánoce
(The Nightmare before Christmas)
)
Animovaný muzikál natočený roku 1993 vnikl podle předlohy
povídky Tima Burtona. Hlavním protagonistou filmu je smutný
kostlivec Jack Skellington, který jakožto nekorunovaný vládce
Halloweeenského městečka unese Santu Clause a udělá Vánoce
po svém.
Hodnocení ČSFD: 85%
3. Život je krásný
(It‘s a Wonderful Life)
)
Americký film z roku 46 začíná v předvečer Štědrého dne, kdy
zoufalý George Bailey chce spáchat sebevraždu. Naštěstí se nebeské síly rozhodnou zasáhnout a pošlou za ním svého zástupce
Clarence.
Hodnocení ČSFD: 86%
Jeník Sadil
5
ZÁPACH
V naší škole se v nedávné době stala vskutku neobvyklá událost. Mnozí dokonce tvrdí, že jde o zločin srovnatelný s vraždou nebo incestem. Vy byste už jistě rádi věděli, co že se to vlastně stalo, pro lepší pochopení vám
však raději převyprávím celý příběh.
V pondělí 24. 11. se všem žákům třídy tercie podařilo dostavit se do našeho vzdělávacího ústavu v daném
čase, tj. před 8:05. Při příchodu do třídy je přes nos praštila velmi výrazná vůně. Co vůně! Já bych se ji nebál
nazývat smradem. Studenti mu však nevěnovali zvýšenou pozornost. Přeci jen, když je vám třináct let, máte
úplně jiné starosti, než pídit se po zdroji nelibé vůně ve vaší učebně.
A o první hodině navíc pravidelně navštěvují projektovou pracovnu, takže pronikavému zápachu unikli. I o
druhé se vyhnuli neutěšenému ovzduší, byli v učebně chemie, kde jim svižné tempo paní Janouškové nedovolilo myslet na nic jiného, než na tu spoustu vzorců na tabuli. Až o třetí hodině do jim přidělené místnosti
zavítal vyučující. Leč byla to jen paní profesorka Blahnová, uvyklá čichat podivné výpary v biologické laboratoři. A ta jim navíc pouze z chodby oznámila, že se jdou do kvinty dívat na film o rodině černých medvědů.
Ta pravá katastrofa však přišla až v 11:02, kdy do učebny rázným krokem vstoupil profesor Papáč. Vstoupil a
přimhouřeným očima se rozhlédl po třídě, hledaje někoho, koho by pro nekázeň mohl vyzkoušet. Už se chtěl
obořit na žáka Břečku, který rychle dožvýkával poslední kus svačiny, když v tom to ucítil! Bylo to nepopsatelné! Bylo to omračující! Profesorův zcela zmatený mozek vysílal rozporuplné signály. V jednu chvíli se o něj
pokoušely mrákoty a začala se mu podlamovat kolena, on však s vypětím všech sil tomuto nenadálému přívalu slabosti odolal. Chvíli dokonce nemohl mluvit, jeho obličej byl totiž stažen do prapodivné grimasy, která
byla téměř totožná s tou, která zkřivila tvář Robertu F. Scottovi, když zjistil, že na jižní pól nedorazil první.
„Co to je?“, hlesl kantor, když křeč v jeho obličeji povolila. „To tu smrdí už vod rána!“ odpověděl mu Břečka,
který už stačil dožvýkat chleba se salámem. Pedagog byl zcela zmaten. Normálně, když ho něco rozladilo, se
ihned našel viník. Nyní tu však nebyl nikdo, o kom by se dalo s jistotou tvrdit, že je zdrojem onoho zápachu.
Rozmrzelý učitel tedy použil svůj vytříbený čich, aby odhalil epicentrum toho odéru. To se mu skutečně po
chvíli podařilo. „Vám tady smrdí tabule!“ oznámil šokovaným studentům. „No bodejť by ne, když služba
nikdy před mazánim nevypere houbu!“ vzkřikla Heřmanová, která již delší dobu projevovala nespokojenost
s pracovními výsledky služby. S tímto vysvětlením se však pan Papáč nemohl smířit, a proto pokračoval
v očichávání inkriminované tabule. Po chvíli zjistil, že puch nevychází z tabule, nýbrž z mezery mezi ní a zdí.
Na to, aby pokračoval ve vyšetřování tak zapeklitého případu sám, si profesor netroufal, a proto poslal službu
pro člověka, který se tabulím věnuje skoro celý život. „Tak co s tou tabulí máte?“ otázal se hned ve dveřích
školník. V zápětí se však chytil za hrdlo, zachrčel, zesinal, zavrávoral a padl pod umyvadlo. Několik žáků se
hned seběhlo a začalo s kříšením. Správce školy naštěstí padl na strategicky výhodném místě, a proto mohl
být dán velmi rychle pod proud studené vody, která mu v mžiku vrátila barvu do tváří. Po chvíli zas nabyl
ztracenou rovnováhu a byl schopen se postavit. „To je horší než chcíplá kočka v kabinetu fyziky. A to vzpomínka na ni bude mne a Honzu (Jana Kovala – pozn. red.) strašit až do smrti.“ prohlásil po chvíli. Pak se už
více nezdržoval a dal se do rozebírání tabule. Po chvíli se mu to skutečně podařilo a pak společně s Jirkou (při
rozebírání tak pana Papáče oslovoval) nahlédli dovnitř. Školník po chvíli vytáhl tajemný, do kapesníku zabalený předmět. Přizval profesora a dali se do identifikace. Za chvíli vynesli verdikt. „Je to olomoucký syreček!“
Po odhalení zdroje zápachu se dal pan profesor do odhalování viníka. Vyřešení tohoto případu totiž pojal
jako otázku osobní cti.
Dosud se mu to však nepodařilo. K syrečku se nikdo nepřihlásil, ke kapesníku jakbysmet a žádný hlen či jiný
biologický materiál na něm učitel ani po podrobném prozkoumání také nenašel, takže musel oželet i testy
DNA. Jediné, co zatím vydedukoval, je to, že zapáchající mléčný výrobek hodil pachatel za tabuli zřejmě již
v pátek 21. 11. v odpoledních hodinách.
A proto prosíme všechny, kteří se tou dobou nacházeli v budově školy, aby se zamysleli: „Neviděli jste zde
někoho s olomouckým syrečkem?“. Jakákoli informace je vítána a může pomoci k dopadení pachatele, kvůli
kterému nemůže pan Papáč v posledních dnech spát.
Kvůli ochraně osobních údajů studentů školy a dobré pověsti v článku zmíněných osob musela být některá
vlastní jména zcenzurována a části textu byly dokonce odstraněny.
Vojtěch Süsser
ˇ
ˇ
Den otevrených
dverí
Sešel se rok s rokem, podali si ruce a šli dál. Ha ha. Dobrej pokus o vtip. Takže co jsem tím chtěla říct. Po
novém roce na většině škol začíná období přijímacích zkoušek. A není tomu jinak ani na našem gymnáziu a
obchodní akademii, takže logicky v prvních čtyřech měsících školního roku máme šanci nalákat ostatní, aby
také studovali tady. U nás se již tradičně koná každý poslední čtvrtek v listopadu Den otevřených dveří. Je to
úkol nejen pro učitele, ale i pro jimi pověřené žáky, udělat škole dobrou reklamu. Minimálně tak dobrou, jako
jsou teleshoppingy s Horstem Fuchsem (kdo ho nezná, jako by nežil). Studuju tady už pátým rokem a ještě
se mi nestalo, že bych měla ráda čtvrtek. Prostě čtvrtek je nadobro zaklet špatnými předměty a odpoledkami
a myslím, že všichni si přejeme mít ten pocit, kdy vám odpadnou ty nejhorší předměty a můžete jít domů
v tolik hodin, v kolik jste naposledy chodili ze školy v první třídě. To by byla první výhoda. Další je, že pokud
jste oblíbenci nějakého učitele a on vás poprosí o výpomoc, můžete přípravami na tento den jednoduše zabít
hodinu (a třetí výhoda, že pak za odměnu dostanete čokoládu). Ale abyste neřekli, že jste se nic nedozvěděli
kromě toho, že nemám ráda čtvrtky a že Horst Fuchs je fakt třída, tak na závěr pár faktů. DOD vyšel letos na
čtvrtek 27. listopadu, začínal v 13:00 a skončil plus mínus autobus v 17:00. Školou provázely nové zájemce
již známé tváře profesorů či profesorek. Ve většině učeben a laboratoří se mohli dozvědět něco o nejzajímavějších výukách (cizí jazyky; informatika a psaní všemi deseti; biologická, chemická a fyzikální laboratoř;
fiktivní firma; výtvarná výchova a keramika) a ke konci je čekal pokec s panem Doubravou nebo s panem
Šimečkem st. o základních informacích o škole a také o přijímacím řízení. Na viděnou u dalšího převelice
zajímavého článku. Tak zdárek párek!
Hanka Pinkasová
Príchute
vánocního
Mnichova
ˇ
ˇ
V adventním čase, ve čtvrtek 4. 12., mělo několik desítek studentů gymnázia možnost navštívit vánočně vyzdobený Mnichov.
Ani velmi brzké vstávání nás neodradilo od takového zážitku. Od školy jsme museli vyrazit již ve 3:30, abychom na místo dorazili v přívětivý čas a všechno si mohli v klidu prohlédnout.
Během cesty k nám nastoupila průvodkyně, která nás celý den zásobovala drahocennými informacemi.
První zastávka v Mnichově byla v BMW Welt – v překladu „Svět BMW“. Zde naše zraky ohromila auta a
motorky nejen německé značky BMW, ale také anglické MINI a další. Někteří studenti si dokonce mohli
vyzkoušet zdejší simulátory.
Po tomto zážitku už autobus zamířil do centra Mnichova. Jako první přišla na řadu prohlídka města, navštívili jsme chrám Panny Marie a také novou Rezidenci. Po prohlídce už nezbývalo nic jiného než zamířit
na Mariánské náměstí, kde se konaly vánoční trhy. Zde jsme konečně mohli nasávat adventní atmosféru a
naladit se na blížící se vánoční svátky.
Na trzích byly k vidění různé vánoční ozdoby, adventní věnce, ale také třeba ručně dělaná mýdla nebo svíčky.
Všude vonělo svařené víno, palačinky a čaje rozmanitých příchutí.
Kolem páté hodiny už jsme se shromáždili u autobusu spokojeně jsme se vydali na cestu domů. Návrat byl
sice v pozdních večerních hodinách, ale všichni jsme byli plni nových zážitků, moc se nám návštěva Mnichova líbila, těšíme se na další zajímavé výlety a děkujeme všem, kteří návštěvu Mnichova zorganizovali.
Eva Bartošová
Sportovkyně, dívka, po které zatoužil už nejeden jinoch, nyní sedí proti mně. Z jakého důvodu jsem se s ní
sešel? A kdo je ta spanilá? To jsou jistě otázky, které vám nyní probíhají hlavou (pokud ne, tak nejste z gymplu)… Vlastně ani já nevím, proč tu teď sedím, dostal jsem prostě úkol a ten splním. A ta spanilá dívka se
jmenuje…Lada Pešková.
J:Nuže, zdravím tě Lado, řekni nám, za jakým účelem s tebou vlastně dělám rozhovor?
L: Ahoj, tak doufám, že myslíme to samé, když budeme mluvit o mé účasti na republikové finále na odznaku
všestrannosti olympijský vítězů?
J:Prosím objasni nám pojem ‘‘Odznak všestrannosti olympijských vítězů‘‘.
L:Tak je to projekt známých českých olympijských vítězů Romana Šebrleho a Roberta Změlíka, kteří se snaží
studenty podpořit ve sportu a vést je ke všestrannosti.
J:Wow, takže je klidně možné, že teď mluvím s budoucí sportovní hvězdou…je tohle případně tvůj první rozhovor, abych se mohl někdy chlubit před svými, dětmi, že jsem měl s tebou tvůj první rozhovor?
L:Myslím, že to, že by se ze mě stala další olympijská vítězka v desetiboji možné není! Možná ostatní moje
soupeřky, které se sportu věnují skoro každý den, a jejich umístění na republikové finále bylo o něco lepší,
nežli to moje!
J:A jaké bylo vlastně tvé umístění?
L: No, v okresním a krajském kole jsem byla první, a proto
jsem postoupila ''na republiku" kde jsem nakonec skončila
17.
J:A nepřemýšlela jsi někdy o sportovní kariéře?
L: Ano, přemýšlela, ještě když jsem hrála závodně basket.
Ale když jsem přestala hrát, tak i moje sny o sportovní kariéře skončily…
J: A není to škoda? Nechtěla bys zkusit se ujmout v jiném
sportu?
L: Škoda to rozhodně je. Né že bych byla nějaký výjimečný
talent, ale rozhodně mi to strašně chybí! Sportuju tak průběžně, někdy udělám něco pro sebe sama, a nebo si zahraju s
děvčaty ve středu florbal. Ale jinak to nevidím nijak nadějně
ani s jiným sportem.
J: A chtěla bys ještě něco vzkázat našim čtenářům?
L: Já nevím jestli jsem úplně ten správný člověk, který by jim měl radit, když jsem to takhle ukončila, ale určitě ať jen tak s něčím neskončí a jdou si za tím, i přes překážky které budou všude a vždycky!
J: Tak jo, Lado mockrát ti děkuji za celou redakci kulicha, že jsi měla odvahu se se mnou sejít a udělala sis čas.
Tak zase někdy příště u nějakého dalšího rozhovoru na viděnou!
L: To já děkuju! Třeba budu celebritou! (opravdu hodně hlasitý smích) Ahoj Péťo!
Petr Kubát
8
Zuzka Štemberková byla ještě donedávna členkou sedlčanského kanoistického oddílu. Pak ale přišel zlom. Do
svých řad ji pozvala Pražská Sparta. A Sparta – to je sen každé mladé kanoistky…
Jaké byly tvé pocity, když ses dozvěděla, že tě chce Sparta?
Byla jsem neuvěřitelně šťastná. Doufala jsem v to už nějakou dobu, ale zároveň jsem si uvědomovala, že to
bude přinášet i obtíže.
V čem se liší trénink na Spartě od toho v Sedlčanech?
Je o něco fyzicky náročnější a intenzivnější. Každý trenér má jinou techniku…
Jak často máš trénink a jak se ti daří skloubit ho se školou?
Trénink mám 6x týdně (v sobotu 2x). Zatím to je v pohodě, uvidím, jak to půjde dál, ale doufám, že nebudu
muset měnit školu! (Zděšený pohled)
Jak vycházíš s ostatními lidmi na Spartě?
Skvěle!
Jezdí se ti na Vltavě lépe než na nádrži?
Jo.
Jak to vypadá s tvou olympijskou kariérou?
O žádné takové kariéře nevím… (smích) V republice je
hodně holek, co jsou lepší než já, tak si myslím, že do Ria, ani Tokia rozhodně nepojedu (úsměv)
Máš nějaké speciální stravování? Nemusíš se nějak omezovat?
Nemám. Vůbec se neomezuju, možná spíš naopak… (Smích)
Tak to na tvém útlém těle není vůbec vidět.
I ty lichotníku! (Lehké zardění)
A nakonec: Nezávidí ti tví bývalí kolegové ze sedlčanského oddílu, nebo nejsou na tebe dokonce našňupnutí
za to, že si je opustila?
Nevím, myslím, nebo spíš doufám, že ne.
Ať se ti leskne pádlo i nadále ve spartských vodách!
Vojta Süsser
Šifra:
10/5/26/9/19/5/11 14/5/5/24/9/19/20/
21/10/5 !!!!!
9
Test
Pekelná návšteva
ˇ
K Vánocům kromě cukroví, salátu a dárků neodmys- Ani na studenty G a SOŠE nezapomněli čerti.
litelně patří také trocha depresrivní nálady. Možná vás Pekelná návštěva proletěla školou a s politováním
teď napadá, jak jste na tom vy a deprese. Pomocníkem vám musíme touto cestou oznámit, že několik
studentů skončilo v pytli a posléze v pekle. Smutní
k orientaci i k zamyšlení vám může být test CES-D...
zůstali jen jejich spolužáci, učitelé nikoliv, neb se
konečně dočkali a učí už jen samé hodné žáky.
Podívejte se na následující seznam otázek, které se
vztahují k prožitkům, náladám nebo obtížím v miTak ať vám to vydrží, a neskončíte v pytli příště
nulém týdnu. Každou z nich zodpovězte pomocí
třeba VY!!!
hodnoty 0-3: 0 = vůbec ne nebo velmi zřídka (méně
než jeden den v týdnu) 1 = občas (jeden až dva dny
v týdnu); 2 = příležitostně, ale ne příliš dlouho (tři až
čtyři dny v týdnu); 3 = většinou nebo pořád (pět a více
dnů během posledního týdne)
1. Trápily mě věci, které mě obvykle netrápí.
2. Neměl/a jsem vůbec chuť na jídlo, nechtělo se mi
jíst.
3. Měl/a jsem pocit, že bych nemohl/a zahnat těžkou
náladu, ani kdyby mi v tom někdo pomáhal.
4. Měl/a jsem pocit, že nejsem tak dobrý/á, jako druzí
lidé.
5. Měl/a jsem potíže soustředit se na to, co jsem dělal/a.
6. Cítil/a jsem se stísněný/á.
7. Cítil/a jsem, že vše, co jsem dělal/a, jsem dělal/a s
námahou.
8. Při pohledu do budoucna jsem se cítil/a zcela bezmocně a beznadějně.
9. Myslel/a jsem na to, že můj život byl omylem.
10. Měl/a jsem strach.
11. Můj spánek byl nepokojný.
12. Byl/a jsem nešťastná.
13. Napovídal/a jsem toho méně než obvykle.
14. Cítil/a jsem se osaměle.
15. Lidé kolem mě se mi zdáli méně přátelští.
16. Neměl/a jsem takovou radost ze života, jakou
obvykle mívám.
17. Měl/a jsem chvíle, kdy jsem plakal/a.
18. Byl/a jsem smutný/á.
19. Cítil/a jsem, že mě lidé nemají rádi.
20. Nemohl/a jsem se rozhodnout, co dělat, a tak jsem
skoro nic nedělal/a.
Nyní sečtěte čísla u všech otázek. Zjištěná hodnota
ukazuje úroveň vašich depresivních obtíží v posledním týdnu.
Součet
0–9
10 – 15
16 – 24
25 – 60
úroveň depresivních obtíží
bez deprese
mírně depresivní
středně depresivní
výrazně depresivní
10
Původně jsem chtěl učitele vyzpovídat velice, ale velice důkladně. Zeptat se na otázky, na které si normální
smrtelníci ani v duchu netroufají. Už se blíží Vánoce, tak jsem to pojal opravdu neokázale a troufale, pokládal jsem otázky opravdu na tělo. A dost odpovědí byly opravdové bomby. Inu, posuďtě sami.
1) Jak si představujete Ježíška? (Postava)
2) Jaký jste kdy dostali nejlepší dárek k Vánocům?
3) Byli jstě někdy donuceni (situací) jít řezat stromeček do lesa, nebo lovit kapra, a posatvit se na temnou
stranu zákona?
4) Jaký dárek si přejete letos?
5) Když zabíjíte kapra, není vám ho líto?
6) Preferujete vanilkové rohlíčky, nebo linecká kolečka?
Radomila Prokůpková
1) Bělovlasého staříka menší postavy v bílé bavlněné košili dlouhé až ke kotníkům, s milým výrazem ve tváři
a modrýma očima.
2) Moje vlastní děti.
3) Zatím ne. Této dramatické situace jsem byla dosud ušetřena.
4) Věříte, že žádný. No, možná nějaký parfémek, rýč na zahrádku...
5) Ze stánku si kapra odnáším již zabitého v igelitce za příplatek 20 Kč. Na proces ukončení kaprova života
se nedívám. Raději pozoruji ruch kolem stánku a přemýšlím, co mám za úkol ještě koupit.
6) Jednoznačně vedou vanilkové rohlíčky. Musí se okamžitě rozplynout na jazyku (jsem někde četla v chytré knížce). To je to pravé „ořechové“ i ořechové cukroví pro mě. Ačkoliv jejich ruční tvarování do hezkého
úhledného tvaru je pracné. Tradice je tradice. Nepoužívám formičky, vykrajovátka a jiná moderní tvořítka.
Lenka Lichtenbergová
1) Představy se mi v průběhu dětství měnily, ale dnes už mám představu zcela jasnou – unavená žena s plnou
skříní dárků pro celou širokou rodinu a s 15 druhy vánočního cukroví.
2) Pamatuji si, že jsem měla velikou radost z hračky, která byla populární, ale zároveň byla za totality nedostupná, říkalo se jí monchichi „ mončičák“, znali jsme ji pouze ze západních katalogů a koupit se asi dala
jenom v tuzexu. (pozn. red.)
3) Nikdy jsem se do také situace nedostala, protože stromečky nám rostou na zahradě a kapra máme z vlastního rybníku.
4) Přeji si, aby Ježíšek udělal všem radost a napadají mě jen věci spíše duchovní než hmotné a zároveň nechci
být patetická a sklouznout k frázím, tak bych považovala tuto otázku za zodpovězenou. Díky!
5) Většinou mám na zabíjení lidi, ale když je to nevyhnutelné, lítost se dostavuje, v duchu se kaprovi a všem
jeho příbuzným omlouvám a před zásahem ho celého obalím hadrem a zavírám oči!
6) Odpovědí vás asi zklamu, preferuji špaldové hvězdičky s javorovým sirupem a jáhlové kuličky s mandlemi
a sušenými meruňkami.
Eva Blahnová
1) Ježíšek není "postava", vidět je jenom jako světýlko (-a).
2) Každé vánoce jsem dostala nějaký úžasný dárek, každý dárek pod stromečkem je nejlepší.
3) Ano.
4) Stromek do stropu.
5) Není.
6) Jednoznačně rohlíčky.
Chtěl bych poděkovat všem učitelům za ochotu, čas a odpovědi. Možná se vám, čtenářům, zdá, že v anketě
poněkud chybí ta "bomba". Ale ona tam je, zcela zřetelná. Nikdo nedal hlas pro linecká kolečka. Pro linecká
kolečka! Pro to nejlepšejší a nejchutnější cukroví na světě! Domča Sosnovec s přispěním Vojty Süssera
Výsledky „Hádej, kdo je pod stromečkem“: 1) Hanka Pinkasová, 2) Eva Blahnová, 3) Drahomíra Grinová,
4) Lenka Lichtenbergová, 5)Blanka Hrochová, 6) Matěj Konvalinka
Řešení šifry: Ježíšek neexistuje!
<
Naše díky patří opět společnosti „Pro lepší svět“, která i tentokráte vydání našeho časopisu sponzorovala a také panu Matoušovi,
který by vám chtěl vzkázat pár slov...
Celá redakce Kulicha vám preje
veselé Vánoce!
Redakce: Vojtěch Süsser, Matěj Konvalinka, Hana Pinkasová, Marie Svobodová, Zuzana
Štemberková, Tereza Trojanová, Petr Kubát, Anna Stárková, Eva Bartošová, Jan Sadil, Dominik Sosnovec
- kvinta 2014
Vydání: prosinec 2014
22. ročník
Cena: 20 Kč