v Krkonoších v letech 2012 a 2013

Komentáře

Transkript

v Krkonoších v letech 2012 a 2013
Zámečník J., Kadlec T. & Čížek O. 2014: Faunisticky významné nálezy motýlů (Lepidoptera:
Geometridae, Noctuidae) v Krkonoších v letech 2012 a 2013. Opera Corcontica 51: 189–198.
Krátká zpráva | Short communication
Faunisticky významné nálezy motýlů
(Lepidoptera: Geometridae, Noctuidae)
v Krkonoších v letech 2012 a 2013
Faunistically important findings of butterflies
(Lepidoptera: Geometridae, Noctuidae) in the Giant Mts
in 2012 and 2013
Jaroslav Zámečník 1, 2, 3*, Tomáš Kadlec 4 & Oldřich Čížek 1, 5
1 Hutur o. s., J. Purkyně 1616, 500 02 Hradec Králové, CZ
2 Muzeum východních Čech v Hradci Králové, Eliščino nábřeží 465, 500 01 Hradec Králové, CZ
3 Filozofická fakulta UHK, Centrum interdisciplinárního výzkumu, Rokitanského 62, 500 03 Hradec Králové, CZ
4 Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita, Kamýcká 129, 165 21 Praha, CZ
5 Entomologický ústav, BC AV ČR v.v.i, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice, CZ
*korespondence: [email protected]
Abstrakt V práci prezentujeme přehled významnějších nálezů motýlů s noční aktivitou, zjištěných v Krkonošském
národním parku v letech 2012 a 2013 při monitoringu zaměřeném na distribuci druhů s ohledem na nadmořskou
výšku. Uvádíme faunisticky zajímavější a významné nálezy celkem dvanácti vybraných druhů z čeledí Geometridae –
Elophos vittaria (Thunberg, 1788); Eupithecia silenata Assmann, 1848; Eupithecia veratraria Herrich-Schäffer,
1848; Hydriomena ruberata (Freyer, 1831); Perizoma affinitata (Stephens, 1831); Perizoma obsoletata (Herrich-Schäffer, 1838); Xanthorhoe incursata (Hübner, 1813), a Noctuidae – Phlogophora scita (Hübner, 1790); Dasypolia templi (Thunberg, 1792); Rhyacia simulans (Hufnagel, 1766); Xestia speciosa (Hübner, 1813); Xestia collina
(Boisduval, 1840). Píďalka E. silenata je recentně známa pouze z vyšších poloh Krkonoš.
Klíčová slova: Lepidoptera, Geometridae, Noctuidae, faunistika, Krkonoše, Česká republika
Abstract Several remarkable butterfly species with nocturnal activity were recorded in the Krkonoše Mts National
Park (the Giant Mts, northeastern Bohemia, Czech Republic) during a study in 2012 and 2013 which focused on species distribution along an altitudinal gradient. We present faunistically important findings of twelve selected species
from the families Geometridae – Elophos vittaria (Thunberg, 1788); Eupithecia silenata Assmann, 1848; Eupithecia veratraria Herrich-Schäffer, 1848; Hydriomena ruberata (Freyer, 1831); Perizoma affinitata (Stephens, 1831);
Perizoma obsoletata (Herrich-Schäffer, 1838); Xanthorhoe incursata (Hübner, 1813), and Noctuidae – Phlogophora scita (Hübner, 1790); Dasypolia templi (Thunberg, 1792); Rhyacia simulans (Hufnagel, 1766); Xestia speciosa (Hübner, 1813); Xestia collina (Boisduval, 1840). The geometrid moth E. silenata is recently known only from
higher altitudes of the Giant Mountains.
Keywords: Lepidoptera, Geometridae, Noctuidae, faunistic, Giant Mts, Czech Republic
Úvod
V příspěvku jsou shrnuty nálezy nejvýznamnějších
druhů motýlů, zjištěných v rámci výzkumu výškového rozšíření motýlů s noční aktivitou v Krkonošském národním parku. Ten byl autory příspěvku
realizován v letech 2012 a 2013 ve čtyřech údolích –
v údolí Mumlavy (od severního okraje Kořenova, přes
Harrachov až na Voseckou boudu), v údolí Jizerky
(severně od Vítkovic, přes Horní Mísečky až po Vrbatovu boudu), v údolí Labe a Bílého Labe (od severního okraje Vrchlabí přes Špindlerův Mlýn až na
190
Opera Corcontica 51 / 2014
Luční horu) a v údolí Úpy (od severního okraje Svobody nad Úpou přes Horní Maršov, Pec pod Sněžkou
až na Studniční horu). Kompletní výsledky distribuce
druhů s ohledem na nadmořskou výšku budou publikovány v samostatném článku.
(4) Harrachov, Krakonošova Snídaně, 5259
(50°45‘55,1“N, 15°30‘09,0“E), 1 007 m n. m., silně
ruderalizovaná plocha s výrazně rozvolněnou vegetací (dočasné složiště písku) a nivou řeky s charakteristickou vysokobylinnou vegetací.
(5) Harrachov, Mumlavská skála, 5258
Metodika
Sledované lokality byly v letech 2012 a 2013 navštěvovány během sezóny v měsíčních intervalech (květen až září) tak, aby byla zachycena co největší diverzita druhů. Na každé lokalitě byl při každé návštěvě
na jednu noc (od 19 hodin do 8 hodin) instalován
jeden přenosný automatický světelný lapač. Jako
zdroj světla byly použity sériově zapojené ultrafialové LED diody s celkovou svítivostí 400 lm na lapač,
napájené 12 V gelovou baterií. Jako smrtící látka byl
použit chloroform. Následně byl odchycený materiál
roztříděn a determinován. Dokladovány byly pouze
faunisticky nejvýznamnější nálezy (T. Kadlec coll.).
Nomenklatura jednotlivých druhů je převzata z práce
Laštůvky & Lišky (2011).
V práci jsou použity následující zkratky: ex. – exemplář, prep. genit. – determinace na základě preparace kopulačních orgánů, NPR – národní přírodní
rezervace.
Přehled lokalit
Za názvem lokality je uvedeno číslo čtverce faunistického mapování (Pruner & Míka 1996), ve kterém
se sledovaná lokalita nachází.
(1) Harrachov, Vosecká bouda, 5259
(50°47‘01,8“N, 15°30‘44,0“E) 1 273 m n. m., zrašeliněná louka zarůstající borovicí klečí (Pinus mugo).
(50°46‘13,7“N, 15°28‘22,2“E), 881 m n. m., lem
s vysokobylinnou horskou vegetací mezi smrkovým
lesem a cestou.
(6) Harrachov, Mumlavský vodopád, 5258
(50°46‘14,9“N, 15°27‘20,5“E), 795 m n. m., prosvětlený smrkový les nad cestou s vtroušenou bylinnou vegetací.
(7) Harrachov, 5258
(50°46‘15,7“N, 15°26‘35,8“E), 736 m n. m., světlina ve smrkovém lese s rozvolněným travním porostem, při okrajích lesa s charakteristickou vysokohorskou vegetací.
(8) Harrachov, U Černého mostu, 5258
(50°46‘26,3“N, 15°24‘28,2“E), 631 m n. m., vysokohorská bylinná vegetace v nivě řeky s vtroušeným
smrkem ztepilým (Picea abies).
(9) Vítkovice, Pod Vrbatovou boudou, 5259
(50°44‘51,4“N, 15°33‘18,9“E), 1 318 m n. m., výrazně
sušší vegetace při okraji cesty a kamenitým srázem s charakteristickým porostem vřesu obecného
(Calluna vulgaris).
(10) Vítkovice, Šmídova vyhlídka, 5259
(50°44‘35,0“N, 15°33‘56,9“E), 1 240 m n. m., vysokohorská bylinná vegetace mezi smrkovým lesem
a cestou.
(2) Harrachov, Pod Voseckou boudou, 5259
(11) Vítkovice, Nad Jilemnickou boudou,
5259
(50°46‘34,1“N, 15°30‘26,1“E), 1 127 m n. m., mírně
ruderalizovaná světlina při okraji cesty ve smrkovém lese.
(50°44‘19,3“N, 15°34‘10,0“E), 1 141 m n. m., vysokohorská bylinná vegetace mezi smrkovým lesem
a cestou.
(3) Harrachov, Krakonošova Snídaně, 5259
(50°46‘05,3“N, 15°30‘06,3“E), 1 065 m n. m., mírně
ruderalizovaná světlina mezi smrkovým lesem a kamenem sypanou cestou s charakteristickou vysokobylinnou horskou vegetací.
(12) Vítkovice, Horní Mísečky, 5259
(50°44‘16,4“N, 15°33‘51,4“E), 1 064 m n. m., vysokohorská bylinná vegetace mezi smrkovým lesem a cestou s rozsáhlejší plochou rozvolněné a mírně ruderalizované vegetace.
Zámečník, Kadlec & Čížek: FAUNISTICKY VÝZNAMNÉ NÁLEZY MOTÝLŮ
(13) Vítkovice, Horní Mísečky – vlek, 5259
(50°43‘56,5“N, 15°34‘14,9“E), 1 014 m n. m., vysokohorská bylinná vegetace mezi smrkovým lesem
a cestou.
(14) Vítkovice, Dolní Mísečky, 5259
(50°44‘10,0“N, 15°33‘12,2“E), 901 m n. m., vlhký
a květnatý okraj kamenem sypané cesty ve smrkovém lese s výrazným podílem bříz (Betula spec. div.).
(15) Vítkovice, Dolní Mísečky – bus, 5259
(50°43‘44,0“N, 15°32‘51,3“E), 795 m n. m., mírně
ruderalizovaná plocha v prudkém svahu nad silnicí
s vyřezaným, ale zmlazujícím náletem dřevin.
(16) Vítkovice – Skelné Hutě, 5259
191
(23) Špindlerův Mlýn, 5260
(50°43‘38,8“N, 15°41‘03,7“E), 1 540 m n. m., vyfoukávaný alpínský trávník na východním svahu
Luční hory.
(24) Špindlerův Mlýn, 5260
(50°44‘14,3“N, 15°40‘19,3“E), 1 252 m n. m., výrazný
skalní výchoz nad turistickou stezkou v Údolí Bílého
Labe v parkovém smrkovém lese.
(25) Špindlerův Mlýn, 5259
(50°44‘13,9“N, 15°39‘43,1“E), 1 150 m n. m., výrazný
skalní výchoz nad turistickou stezkou v údolí Bílého
Labe v parkovém smrkovém lese.
(26) Špindlerův Mlýn, 5259
(50°42‘48,2“N, 15°32‘20,7“E), 696 m n. m., vysokohorská bylinná vegetace v nivě řeky v rozvolněném smrkovém lese s výrazným podílem buku lesního (Fagus sylvatica).
(50°44‘22,5“N, 15°39‘02,3“E), 1 053 m n. m., smrkový les se Sorbus aucuparia a Betula sp. v údolí
Bílého Labe.
(17) Pec pod Sněžkou, chata Výrovka, 5260
(50°44‘31,5“N, 15°38‘14,4“E), 952 m n. m., skalní
výchoz v bezprostředním okolí asfaltové cesty a vysazeného, cca 30 let starého, smrkového lesa.
(50°42‘56,1“N, 15°40‘54,4“E), 1 353 m n. m., výrazně
květnatá, ale zapojená a ruderalizující vysokohorská
louka pod turistickou chatou Výrovka.
(18) Pec pod Sněžkou, 5260
(50°42‘46,9“N, 15°41‘30,6“E), 1 250 m n. m., luční
enkláva v rozvolněném horském smrkovém lese.
(19) Pec pod Sněžkou, 5260
(50°42‘37,0“N, 15°41‘53,0“E), 1 150 m n. m., vysokohorské louky v okolí Richterovy boudy.
(27) Špindlerův Mlýn, Čertův důl, 5259
(28) Špindlerův Mlýn, 5259
(50°43‘51,0“N, 15°36‘28,5“E), 747 m n. m., pravděpodobně starý park s původními dřevinami.
(29) Špindlerův Mlýn, Přední Labská, 5359
(50°41‘52,2“N, 15°35‘14,9“E), 648 m n. m., výrazně
vlhká lesní cesta s drobným potůčkem a mokřadní
vegetací nedaleko Michlova Mlýna.
(20) Pec pod Sněžkou, 5260
(50°42‘08,0“N, 15°42‘39,9“E), 1 048 m n. m., lesnická manipulační plocha s travino-bylinnou vegetací ve smrkovém lese.
(21) Pec pod Sněžkou, 5260
(50°42‘04,6“N, 15°43‘19,6“E), 949 m n. m., komplex různě starých pasek ve smrkovém lese a přiléhající manipulační plochu s výrazně rozvolněnou travino-bylinnou vegetací.
(22) Pec pod Sněžkou, 5360
(50°41‘51,5“N, 15°43‘34,9“E), 860 m n. m., podmáčený a výrazně květnatý luční porost pod vlekem
v západní části tzv. Velké Pláně.
Komentované nálezy
vybraných druhů
Geometridae
Elophos vittaria (Thunberg, 1788) –
šerokřídlec skvrnopásný
(1) 22. 6. 2012, 17 ex.; (2) 22. 6. 2012, 3 ex.;
(5) 22. 6. 2012, 1 ex.; (7) 22. 6. 2012, 2 ex.;
(8) 22. 6. 2012, 1 ex.; (9) 22. 6. 2012, 29 ex.;
(10) 22. 6. 2012, 21 ex.; (11) 22. 6. 2012, 9 ex.;
(12) 2. 6. 2012, 5 ex.; (13) 22. 6. 2012, 12 ex.;
192
Opera Corcontica 51 / 2014
(15) 22. 6. 2012, 2 ex; (18) 5. 7. 2013, 13 ex.;
(20) 5. 7. 2013, 5 ex.; (24) 5. 7. 2013, 3 ex.;
(25) 5. 7. 2013, 1 ex.; (26) 5. 7. 2013, 1 ex.;
(28) 5. 7. 2013, 1 ex.; vše J. Zámečník et O. Čížek
leg., T. Kadlec det. et coll.
Boreomontánní druh vázaný především na pásma
horských jehličnatých a smíšených lesů, subalpínských luk a skalnatých svahů (Macek et al. 2012).
V České republice je jeho výskyt omezen na vyšší
polohy sudetských pohoří. Mimo oblast Krkonoš je
dokládán z Jeseníků (NPR Praděd; Kuras et al. 2009),
Kralického Sněžníku (Kuras et al. 2013) a Šumavy
(Liška & Modlinger 2007). Rozšíření v oblasti Krkonoš je doloženo jak v historickém (Soffner 1960),
tak i současném (např. Liška & Skyva 1997) období.
Recentně je hlášen roztroušeně z většiny vyšších poloh
Krkonoš, např. z oblasti Labského dolu (Spitzer et al.
2003), Špindlerova Mlýna (Liška et al. 2008), Harrachova (Skala & Kadlec 2008a), Strážného (Skala
& Kadlec 2008b, Skala & Kadlec 2008c) a Slezského sedla (Skala & Kadlec 2008d). Roztroušeně je
znám i z polské části Krkonoš (Chrzanowski & Demski 2000). Na místech výskytu se dospělci v závislosti na klimatických podmínkách objevují od konce
května do poloviny července, často ve větších četnostech. Housenky se vyvíjejí na různých bylinách a nízkých keřích (Macek et al. 2012).
Eupithecia silenata Assmann,
1848 – píďalička silenková
(10) 22. 6. 2012, 1 ex.; (11) 26. 5. 2012, 2 ex.; (12)
26. 5. 2012, 2 ex.; (13) 26. 5. 2012, 1 ex.; J. Zámečník et O. Čížek leg., T. Kadlec det. et coll., J. Šumpich
rev., prep. genit.; (17) 7. 6. 2013, 1 ex.; (18) 7. 6. 2013,
1 ex.; (19) 7. 6. 2013, 1 ex.; vše J. Zámečník & O. Čížek
leg., T. Kadlec det. et coll., prep. genit.
Montánní až alpínský druh vázaný na subalpínské
a horské louky, včetně sečených, s výskytem skalnatých
plošek s porosty živných rostlin (Soffner 1960, Macek
et al. 2012). Nalézán je vzácně v oblastech vysokých
hor, v Čechách v Krkonoších a na Šumavě, na Moravě
v oblasti Hrubého Jeseníku (pouze historické nálezy,
poslední nález z roku 1939; K uras et al. 2009).
Výskyt v oblasti Krkonoš uvádí již Soffner (1960),
recentně ho potvrzuje např. Liška & Skyva (1997)
a Liška (2000). Uváděn je např. z okolí Rokytnice
nad Jizerou (Fajčík 2003) nebo Labského dolu (Spitet al. 2003). Na vhodných místech se vyskytuje
i v nižších nadmořských výškách – 600 m (Malkiewicz 2000) nebo 700 m (Soffner 1960). Dospělci
se vyskytují v období května až června a jsou aktivní
i v odpoledních a podvečerních hodinách (Malkiewicz 2000). Housenky se vyvíjejí ve květech na plodech silenky nadmuté (Silene vulgaris) a s. francouzské (S. gallica) – (Macek et al. 2012). V červeném
seznamu bezobratlých živočichů je druh uveden jako
zranitelný (Farkač et al. 2005).
zer
Eupithecia veratraria Herrich-Schäffer,
1848 – píďalička kýchavicová
(17) 25. 7. 2013, 1 ex.; (25) 5. 7. 2013, 1 ex.; J. Zámečník & O. Čížek leg., T. Kadlec det. et coll., prep. genit.
Montánní druh vyskytující se lokálně na vlhkých lesních loukách, světlinách a zařízlých údolích s porosty
živné rostliny (Macek et al. 2012). Z území České
republiky je hlášen zejména z pohraničních pohoří,
např. z Orlických hor (Krampl 1991), Jizerských hor
(Krampl & Marek 2003), Bílých Karpat (Gottwald
et al. 2011) a Hostýnských vrchů (Tyralík & Kuras
2010). V oblasti Krkonoš je pravidelně nalézán, jak
v minulosti (Soffner 1960), tak i současnosti (Liška
& Skyva 1997), např. z okolí Svobody nad Úpou
(Skala & Kadlec 2008e). Vzácně je druh nalézán
i v nižších nadmořských výškách, např. na Křivoklátsku, v Praze (Krampl 1991), nebo na Železnobrodsku
(Kadlec et al. 2013). Dospělci létají v období června
až července. Housenky horských populací se vyvíjí
na květenství a plodech kýchavice bílé (Veratrum
album), na některých místech i ve větších abundancích (Soffner 1960). Vazbu na hostitelské rostliny
v nižších polohách diskutuje Krampl (1991).
Hydriomena ruberata
(Freyer, 1831) – píďalka rudokřídlá
(11) 26. 5. 2012, 1 ex., 22. 6. 2012, 3 ex.; (12)
26. 5. 2012, 1 ex., 22. 6. 2012, 1 ex.; (15) 26. 5. 2012,
4 ex.; (27) 7. 6. 2013, 3 ex.; J. Zámečník et O. Čížek
leg., T. Kadlec det. et coll.
Boreomontánní druh vyskytující se někdy ve větších četnostech ve vyšších polohách na vlhkých biotopech, jako jsou vlhké a podmáčené horské louky,
okraje vod a prameniště (Macek et al. 2012). V rámci
Zámečník, Kadlec & Čížek: FAUNISTICKY VÝZNAMNÉ NÁLEZY MOTÝLŮ
193
Obr. 1. Píďalka kohoutková (Perizoma affinitata). Foto M. Beneš, Muzeum východních Čech v Hradci Králové.
Fig. 1. Geometrid Perizoma affinitata.
Obr. 2. Píďalka hořcová (Perizoma obsoletata). Foto M. Beneš, Muzeum východních Čech v Hradci Králové.
Fig. 2. Geometrid Perizoma obsoletata.
republiky je nalézán zejména v horských oblastech,
např. na Šumavě (Šumpich 2008), Jizerských horách
(Krampl & Marek 2003), Českomoravské vrchovině (Dvořák & Šumpich 2005) a v Hrubém Jeseníku
(Kuras et al. 2009). Na území Krkonoš je nalézán na
české (Soffner 1960) i polské straně (Chrzanowski
2004). Byl zjištěn např. v okolí Rýchor (Soffner
1960), Strážného (Skala & Kadlec 2008b, Skala
& Kadlec 2008c), Slezského sedla (Skala & Kadlec
2008d) a Svobody nad Úpou (Skala & Kadlec 2008e).
Dospělci se vyskytují od května do července, jejich
početnost kolísá podle sezónních podmínek. Housenky se vyvíjí ve spředených listech vrb (rod Salix) –
(Macek et al. 2012).
(Gottwald et al. 2011), Hrubý Jeseník a Beskydy
(Kuras et al. 2009). Velmi vzácně a netypicky se
druh vyskytuje azonálně v inverzních pahorkatinách v Podyjí (Šumpich 2011a). Z Krkonoš pochází
málo záznamů, např. v okolí Labského dolu zachytili Spitzer et al. (2003) 4 exempláře. Dospělci létají
od května do konce července. Housenky se vyvíjí na
nezralých semenech silenky dvoudomé (Silene dioica) –
(Macek et al. 2012).
Perizoma affinitata (Stephens, 1831) –
píďalka kohoutková
(11) 22. 6. 2012, 2 ex.; (12) 22. 6. 2012, 1 ex.; (20)
25. 7. 2013, 1 ex.; (22) 7. 6. 2013, 1 ex.; (24) 5. 7. 2013,
1 ex.; J. Zámečník et O. Čížek leg., T. Kadlec det. et
coll.
Autochtonní montánní druh (Obr. 1) vyskytující se na vlhkých až podmáčených biotopech, jako
jsou vlhké listnaté a jehličnaté horské lesy, světliny
a pobřežní porosty (Macek et al. 2012). V České
republice je nalézán vzácně a nepočetně v horských
oblastech, jako jsou např. Šumava (Šumpich 2008),
Jizerské hory (Krampl & Marek 2003), Bílé Karpaty
Perizoma obsoletata (Herrich-Schäffer,
1838) – píďalka hořcová
(2) 22. 8. 2012, 1 ex.; (9) 22. 8. 2012, 3 ex.; (10)
4. 8. 2012, 3 ex.; (11) 4. 8. 2012, 1 ex., 22. 8. 2012,
1 ex.; (12) 22. 8. 2012, 1 ex.; (26) 25. 7. 2013, 2 ex.;
J. Zámečník & O. Čížek leg., T. Kadlec det. et coll.
Montánní druh (Obr. 2) vyskytující se na horských
a subalpínských loukách, podél potoků a pramenišť (Macek et al. 2012). V České republice se v současné době vyskytuje značně lokálně v severních
pohraničních horách, jako jsou Krkonoše, Jizerské
hory (Krampl & Marek 2003) a Beskydy (Janovský & Sitek 1987). Z oblasti Krkonoš byl druh hlášen až relativně pozdě (Jaroš et al. 1995), v následujících letech byl pravidelně hlášen a potvrzen (Liška
& Skyva 1997, Liška 2000), často ve větších četnostech (např. Spitzer et al. 1993). Současně je dokládán i z polské strany Krkonoš (Chrzanowski 2004).
194
Opera Corcontica 51 / 2014
Pravděpodobně se jedná o expanzi z karpatské oblasti
(Liška 2000), není ale vyloučeno ani přehlížení během
faunistických průzkumů, vzhledem k pozdnímu
výskytu dospělců a lokálnímu výskytu hostitelské
rostliny (Krampl & Marek 2003). Současné nálezy
jsou relativně početné, je hlášen např. z okolí Labského dolu (Spitzer et al. 1993), Strážného (Skala
& Kadlec 2008c), Slezského sedla (Skala & Kadlec
2008d) nebo z okolí Luční boudy (Vaněk et al. 2012).
Dospělci se vyskytují zejména v období srpna, lze je
ale najít i v červenci. Housenky se vyvíjí na květech
a nezralých plodech hořců (Gentiana), zejména hořci
tolitovitém (G. asclepiadea) – (Krampl & Marek 2003,
Macek et al. 2012).
Xanthorhoe incursata (Hübner, 1813) –
píďalka vlochyňová
(2) 26. 5. 2012, 14 ex.; (3) 26. 5. 2012, 18 ex.; (4)
26. 5. 2012, 3 ex.; (6) 26. 5. 2012, 1 ex.; (8) 26. 5. 2012,
1 ex.; (9) 22. 6. 2012, 2 ex.; (10) 26. 5. 2012, 72 ex.;
(11) 26. 5. 2012, 9 ex.; (12) 26. 5. 2012, 48 ex.;
(13) 26. 5. 2012, 3 ex.; (15) 26. 5. 2012, 4 ex.; (16)
26. 5. 2012, 1 ex.; (18) 7. 6. 2013, 1 ex.; (20) 7. 6. 2013,
11 ex.; (25) 7. 6. 2013, 1 ex.; (26) 7. 6. 2013, 2 ex.;
J. Zámečník & O. Čížek leg., T. Kadlec det. et coll.
Montánní až subalpínský druh velmi lokálně
se vyskytující v pásmu horských smrkových lesů
s podrosty živných rostlin (Soffner 1960, Macek
et al. 2012). Na území České republiky se vyskytuje zejména v hraničních horských oblastech, např.
na Šumavě (Liška & Modlinger 2007), v Jizerských
(Krampl & Marek 2003) a Orlických (Rotter 1999)
horách a v Beskydech (Kuras et al. 2013). Z oblasti
Krkonoš je hlášen i historicky (Soffner 1960), recentně je nalézán na více místech, často ve větších četnostech, např. v okolí Labského dolu (Spitzer et al.
2003) nebo v okolí Špindlerova Mlýna (Liška et al.
2008). Výskyt byl potvrzen i v polské části Krkonoš
(Malkiewicz 2001). Dospělci lítají od května do poloviny července, s největší četností v pásmu od 700 do
1 250 m n. m. (Soffner 1960). Housenky se vyvíjí
především na borůvce (Vaccinium myrtillus) – (Soffner 1960), příležitostně na vřesech (rod Calluna) –
(Macek et al. 2012).
Noctuidae
Phlogophora scita (Hübner, 1790) –
blýskavka kapradinová
(29) 25. 7. 2013, 1 ex., J. Zámečník & O. Čížek leg.,
T. Kadlec det. et coll.
Spíše montánní mezofilní až hygrofilní druh vyskytující se nehojně až vzácně v pásmu bukových a horských smíšených lesů, skalnatých lesnatých roklích
a svazích (Macek et al. 2008, Tyralík & Kuras 2010).
V rámci České republice je hlášen řídce z různých
oblastí, především hornatých, např. z Blanice (Šumpich 2011b), Orlických, Lužických a Krušných hor
(Sterneck 1929), Jizerských hor (Krampl & Marek
1999), Českého lesa (Spitzer 1976), Hostýnských
vrchů (Tyralík & Kuras 2010) a Beskyd (Kuras
& Sitek 2007). Z nižších poloh je např. znám z inverzních dolin Liberecka a Železnobrodska (Kadlec et al.
2013). Z oblasti Krkonoš v podstatě téměř nejsou
recentní záznamy o nálezech tohoto druhu. Byl doložen ale v polské části Krkonoš (Chrzanowski 2004).
Dospělci létají od června do července. Housenky jsou
polyfágní a vyvíjí se na bylinách, kapradinách a keřích
(Macek et al. 2008).
Dasypolia templi (Thunberg, 1792) –
dřevobarvec bolševníkový
(2) 26. 5. 2012, 1 ex., J. Zámečník & O. Čížek leg.,
T. Kadlec det. et coll.
Boreoalpinní mezofilní druh obývající především
otevřená stanoviště, jako jsou skalnaté tundry, alpínské louky (Macek et al. 2008), okraje lesů a lesní průseky (Soffner 1960). V České republice se vyskytuje
ve vysokých pohraničních horách, např. na Šumavě
(Šumpich 2008), Děčínsku (Kula et al. 2005) a Hrubém Jeseníku (Kuras et al. 2009). Z Krkonoš druh zmiňuje Soffner (1960), jež udává afinitu tohoto druhu
k oblastem do nadmořské výšky 700 m n. m. Podle
recentních nálezů v Krkonoších vystupuje i do vyšších nadmořských výšek, kde je lokálně početný,
např. v okolí Labského dolu (Spitzer et al. 2003)
nebo Luční boudy (Vaněk et al. 2012). Dospělci létají
od srpna až do začátku června, se zimní diapauzou.
Housenky se vyvíjí zpočátku v květenstvích, později
ve stoncích a kořenech miříkovitých rostlin, zejména
Zámečník, Kadlec & Čížek: FAUNISTICKY VÝZNAMNÉ NÁLEZY MOTÝLŮ
na bolševníku obecném (Heracleum sphondylium) –
(Macek et al. 2008).
Rhyacia simulans (Hufnagel, 1766) –
osenice jetelová
(9) 22. 6. 2012, 1 ex.; (23) 5. 7. 2013, 2 ex.; J. Zámečník & O. Čížek leg., T. Kadlec det. et coll.
Xerotermofilní druh vyskytující se především
v nižších polohách a obývající stepní trávníky, pastviny a suché úhory (Macek et al. 2008). V České
republice se vyskytuje především v nižších a teplejších oblastech, např. na Kokořínsku (Novák 1975)
nebo v Podyjí (Šumpich 2011a). Na vhodných místech vystupuje i do hor, Spitzer et al. (2003) ho charakterizují jako druh disperzní, migrující z nížinných poloh. Z oblasti Krkonoš ho uvádí již Soffner
(1960) z hřebenů ve vyšších nadmořských výškách
(nad 1 250 m n. m.). Recentní nález několika jedinců
také z vyšších poloh dokládají Spitzer et al. (2003).
Dospělci létají od června do října v teplých oblastech
s letní diapauzou (Macek et al. 2008), ve vyšších polohách je doba letu datována na červenec až září (Spitzer
et al. 2003). Housenky jsou polyfágní, vyvíjí se na širokolistých bylinách a travinách (Macek et al. 2008).
Xestia speciosa (Hübner, 1813) – osenice
mramorovaná
(24) 25. 7. 2013, 11 ex.; (25) 25. 7. 2013, 2 ex.; (26)
25. 7. 2013, 31 ex.; J. Zámečník & O. Čížek leg.,
T. Kadlec det. et coll.
Boreomontánní, hygrofilní až tyrfofilní druh vyskytující se na rašeliništích, vřesovištích a v původních
horských smrkových lesích (Macek et al. 2008).
V České republice nalézán pouze ve vysokých pohraničních pohořích, jako je Šumava (Šumpich 2008),
Krušné hory (pouze staré záznamy; Sterneck 1929),
Hrubý Jeseník a Kralický Sněžník (Kuras et al. 2009).
V oblasti Krkonoš ho uvádí Soffner (1960) z pásma
smrkových lesů v rozsahu nadmořských výšek 700
až 1 250 m. V dalších průzkumech druh potvrdili
i Liška & Skyva (1997). V Krkonoších byl zjištěn
např. v okolí Labského dolu (Spitzer et al. 2003) nebo
Luční boudy (Vaněk et al. 2012). Dospělci se vyskytují v období června až srpna (Macek et al. 2008) a to
jednotlivě, příležitostně i ve větších četnostech (Šumpich 2008). Housenky jsou polyfágní, zprvu vývoj
195
probíhá na travinách a bylinách, později, po přezimování, na borůvce (Macek et al. 2008).
Xestia collina (Boisduval, 1840) –
osenice podhorská
(12) 22. 6. 2012, 1 ex.; (14) 22. 6. 2012, 5 ex.; (21)
5. 7. 2013, 1 ex., 25. 7. 2013, 1 ex.; (22) 5. 7. 2013,
1 ex.; J. Zámečník & O. Čížek leg., T. Kadlec det. et coll.
Montánní mezofilní druh vyskytující se v horských
až subalpínských oblastech na lesních okrajích, pasekách, horských úbočích a v pásmu smrkových lesů
(Macek et al. 2008). Na území České republiky je
znám z pohraničních hor a podhůří, např. ze Šumavy
(Novák & Spitzer 1972), Blanice (Šumpich 2011b),
Hrubého Jeseníku, Kralického Sněžníku a Beskyd
(Kuras et al. 2009). Z Krkonoš druh uvádí Soffner
(1960) z oblastí smrkových porostů v rozhraní nadmořských výšek 700 až 1 250 m n. m. V oblasti Krkonoš je hlášen i z pozdějších období (Liška & Skyva
1997). Dospělci se vyskytují v červnu až srpnu, většinou jednotlivě. Housenky jsou polyfágní a vyvíjejí
se na bylinách a keřích.
Summary
We found twelve faunistically important species
caught during a study in the Giant Mts (north Bohemia), which was conducted throughout the 2012 and
2013 flying seasons (May–September). Nocturnal
Lepidoptera were attracted to light sources using portable light traps (UV LEDs, 12V battery), which were
run from sunset to sunrise (one light trap per night and
locality in each monthly sampling term). The important species were reported from 29 sites and belong to
the families Geometridae and Noctuidae. Two geometrid moths, Elophos vittaria (Thunberg, 1788) and
Xanthorhoe incursata (Hübner, 1813) were observed
at most places and seem to be distributed widely within
the whole area of the mountains. Six species, namely
Eupithecia silenata Assmann, 1848; Eupithecia veratraria Herrich-Schäffer, 1848; Perizoma obsoletata
(Herrich-Schäffer, 1838); Dasypolia templi (Thunberg, 1792); Rhyacia simulans (Hufnagel, 1766)
and Xestia speciosa (Hübner, 1813) were recorded
only from higher parts (up to 1 000 m a. s.l.) in open
196
Opera Corcontica 51 / 2014
alpine and subalpine grasslands, wet meadows along
highland streams and sparse spruce forests. E. silenata was only recently recorded in the Czech Republic from higher parts of the Giant Mountains. The
finding of P. obsoletata represents a new addition to
the lepidopteran fauna of the higher west Silesian
mountains, which expanded during the last few decades from its Carpathian distribution. R. simulans is
typically a lowland xerophilous species and its occurrence in the highest parts indicates its good dispersal
abilities. Hydriomena ruberata (Freyer, 1831), Perizoma affinitata (Stephens, 1831) and Xestia collina
(Boisduval, 1840) were recorded at a few places in the
middle altitudes and are typical species of wet mountain grasslands and forest edges. The mesophilous
Phlogophora scita (Hübner, 1790), which inhabits
mainly old deciduous forests, was caught only once
at the boundary of the Giant Mts.
Poděkování
Děkujeme Správě Krkonošského národního parku
za umožnění lepidopterologického výzkumu.
Literatura
Dvořák I. & Šumpich J. 2005: Výsledky faunistickoekologického průzkumu motýlů (Lepidoptera)
v přírodní rezervaci Na Oklice (kraj Vysočina).
Acta rerum naturalium 1: 71–104.
Fajčík J. 2003: Motýle strednej a severnej Európy.
I. zväzok. Určovanie, rozšírenie, stanovište,
bionómia. Jaroslav Fajčík Bratislava. 172 str.
Farkač J., Král D. & Škorpík M. (eds) 2005:
Červený seznam ohrožených druhů České
republiky. Bezobratlí. Agentura ochrany přírody
a krajiny ČR Praha. 760 str.
Gottwald A., Uřičář J., Bělín V., Elsner V.
& Kopeček F. 2011: Motýli Bílých a Bielych
Karpat – 1. doplněk. Acta Carpathica
Occidentalis 2: 56–71.
Chrzanowski A. 2004: Nowe i rzadko spotykane
motyle (Totricidae, Geometridae i Noctuidae)
Karkonoskiego parku narodowego. In:
Štursa J., Mazurski K. R., Palucki A.
& Potocka J. (eds), Geologické problémy
Krkonoš. Sborník mezinárodní vědecké
konference, listopad 2003, Szklarska Poręba,
Opera Corcontica 41: 281–286.
Chrzanowski A. & Demski K. 2000: Lepidoptera
drzewostanów dolno i górnoreglowych Karkonoskieho parku narodowego – Geometridae.
Opera Concortica 37: 223–224.
Janovský M. & Sitek J. 1987: Píďalky (Geometridae,
Lep.) v Severomoravském kraji (VI. doplněk
k článku v EZ č. 5/1981). Entomologický
zpravodaj, Ostrava 17: 5–6.
Jaroš J., Spitzer K. & Vaněk J. 1995:
Faunistic records from the Czech Republic, 23.
Lepidoptera: Geometridae. Klapalekiana 31:
52.
Kadlec T., Zapletal M. & Marhoul P. 2013:
Motýli vybraných evropsky významných
lokalit Libereckého kraje (Česká republika).
Klapalekiana 49: 43–71.
Krampl F. 1991: Nové nálezy pěti druhů
rodu Eupithecia Curtis v Československu
s poznámkami k jejich biologii a rozšíření
(Lepidoptera, Geometridae). Sborník
Jihočeského muzea v Českých Budějovicích,
Přírodní vědy 31: 5–19.
Krampl F. & Marek J. 1999: Příspěvek k poznání
současné fauny motýlů (Lepidoptera) Jizerských
hor. Sborník Severočeského Muzea – Přírodní
Vědy 21: 145–188.
Krampl F. & Marek J. 2003: Faunisticky významné
nálezy motýlů (Lepidoptera) v Jizerských
horách, Česká republika, v letech 1999 –2003
a ekologicko-geografické poznámky k šíření
některých druhů. Sborník Severočeského
Muzea, Přírodní Vědy 23: 127–174.
Kula E., Černý J. & Spružina J. 2005: Nové
druhy motýlů ve fauně Děčínska. Sborník
Oblastního muzea v Mostě, řada přírodovědná
27: 55–66.
Kuras T. & Sitek J. 2007: Motýli (Lepidoptera)
valašských pastvin a návrh managementu
na příkladu lokality Losový (CHKO Beskydy).
Práce a Studie Muzea Beskyd (Přírodní vědy)
19: 151–170.
Zámečník, Kadlec & Čížek: FAUNISTICKY VÝZNAMNÉ NÁLEZY MOTÝLŮ
Kuras T., Sitek J., Liška J., Mazalová M.
& Černá K. 2009: Motýli (Lepidoptera) národní
přírodní rezervace Praděd (CHKO Jeseníky):
implikace poznatků v ochraně území. Časopis
Slezského zemského muzea Opava (A) 58:
250–288.
Kuras T., Sitek J. & Beneš J. 2013: Motýli
(Lepidoptera). In: Roháček J., Ševčík J. & Vlk P.
(eds), Příroda Slezska. Slezské zemské muzeum
Opava: 245–261.
Laštůvka Z. & Liška J. 2011: Komentovaný seznam
motýlů České republiky. Biocont Laboratory
Brno. 148 str.
Liška J. 2000: Pokus o srovnání motýlí fauny
subalpínských poloh Vysokých Sudet. Opera
Corcontica 37: 286–290.
Liška J. & Skyva J. 1997: Historical and recent
occurrence of Lepidoptera in mountain sites of
the Giant Mountains (Czech Republic). Biologia
52: 163–165.
Liška J. & Modlinger R. 2007: K poznání motýlí
fauny (Insecta, Lepidoptera) horské smrčiny
v masivu Trojmezné na Šumavě. Silva Gabreta
13: 57–64.
Liška J., Modlinger R. & Vaněk J. 2008: Motýlí
fauna (Insecta, Lepidoptera) horské smrčiny
v západních Krkonoších. Opera Corcontica 45:
115–123.
Macek J., Dvořák J., Traxler L. & Červenka V.
2008: Motýli a housenky střední Evropy. Noční
motýli II. – můrovití. Academia Praha. 492 str.
Macek J., Procházka J. & Traxler L. 2012: Motýli
a housenky střední Evropy. Noční motýli III. –
píďalkovití. Academia Praha. 424 str.
Malkiewicz A. 2000: Zagrożone populacje
reliktowych miernikowców (Lepidoptera:
Geometridae) w Karkonoskim Parku Narodowym.
Przyroda Sudetow Zachodnich 1: 101–104.
Malkiewicz A. 2001: Miernikowce (Lepidoptera:
Geometridae) Karkonoszy Polskich. Przyroda
Sudetów Zachodnich 4: 111–120.
Novák I. & Spitzer K. 1972: Výsledky faunistickoekologického studia Lepidopter (Noctuidae
a Geometridae) rašeliniště Mrtvý luh u Volar
a okolí. Sborník Jihočeského Muzea v Českých
Budějovicích, Přírodní Vědy 12, Suppl. 1: 1–63.
197
Novák J. 1975: Příspěvek k poznání motýlů
severních Čech. Sborník Severočeského Musea,
Seria Naturalis 7: 91–94.
Pruner L. & Míka P. 1996: Seznam obcí a jejich
částí v České republice s čísly mapových polí
pro síťové mapování fauny. Klapalekiana 32
(Suppl.): 1–115.
Rotter M. 1999: Motýli Orlických hor
a Podorlicka– VII. Východočeský sborník
přírodovědný – Práce a Studie 5: 115–123.
Skala J. & Kadlec T. 2008a: Inventarizační
výzkum denních a nočních motýlů ve vybraných
maloplošných ZCHÚ v Krkonoších – Přírodní
Památka Anenské údolí. Ms. (závěrečná zpráva,
depon. in Správa KRNAP Vrchlabí).
Skala J. & Kadlec T. 2008b: Inventarizační
výzkum denních a nočních motýlů ve vybraných
maloplošných ZCHÚ v Krkonoších – Přírodní
Památka Labská soutěska a Přírodní Památka
Herlíkovické štoly. Ms. (závěrečná zpráva,
depon. in Správa KRNAP Vrchlabí).
Skala J. & Kadlec T. 2008c: Inventarizační
výzkum denních a nočních motýlů ve vybraných
maloplošných ZCHÚ v Krkonoších – Přírodní
Památka Lom Strážné. Ms. (závěrečná zpráva,
depon. in Správa KRNAP Vrchlabí).
Skala J. & Kadlec T. 2008d: Inventarizační
výzkum denních a nočních motýlů ve vybraných
maloplošných ZCHÚ v Krkonoších – Přírodní
Památka Slezské sedlo. Ms. (závěrečná zpráva,
depon. in Správa KRNAP Vrchlabí).
Skala J. & Kadlec T. 2008e: Inventarizační
výzkum denních a nočních motýlů ve vybraných
maloplošných ZCHÚ v Krkonoších – Přírodní
Památka Slunečná stráň. Ms. (závěrečná
zpráva, depon. in Správa KRNAP Vrchlabí).
Soffner J. 1960: Schmetterlinge aus dem
Riesengebirge. Zeitschrift der Wiener Entomologischen Gesellschaft 45: 70–91.
Spitzer K. 1976: Doplňky k výzkumu fauny čeledi
Noctuidae (Lepidoptera) v jižních Čechách.
Sborník Jihočeského Muzea v Českých
Budějovicích, Přírodní Vědy 16: 31–39.
Spitzer K., Jaroš J. & Vaněk J. 2003: Migrace
nočních motýlů v Krkonoších. Opera Corcontica
40: 275–286.
198
Opera Corcontica 51 / 2014
Sterneck J. 1929: Prodromus der Schmetterlingsfauna Böhmens. Selbstverlag Karlsbad.
168 str.
Šumpich J. 2008: Výsledky průzkumu motýlí fauny
(Lepidoptera) Knížecích Plání na Šumavě. Silva
Gabreta 14: 49–72.
Šumpich J. 2011a: Motýli Národních parků Podyjí
a Thayatal. Správa Národního parku Podyjí
Znojmo. 428 str.
Šumpich J. 2011b: Buterflies and moths
(Lepidoptera) of the Blanice National Nature
Monument (Bohemian Forest, Czech Republic).
Silva Gabreta 17: 83–132.
Tyralík F. & Kuras T. 2010: Noční motýli
(Lepidoptera) severovýchodní části Hostýnských vrchů. Acta Carpathica Occidentalis 1:
40–52.
Vaněk J., Jaroš J. & Spitzer K. 2012: Fauna
nočních motýlů (Lepidoptera) v okolí Úpského
rašeliniště v Krkonoších. Opera Corcontica 49:
205–210.

Podobné dokumenty

Přehled poznatků o motýlí fauně v přírodní rezervaci Rohová

Přehled poznatků o motýlí fauně v přírodní rezervaci Rohová a to téměř výhradně z Moravské Třebové. Velký význam má tudíž dochování sbírky R. Jenische, která je v současnosti uložena v Moravském zemském muzeu v Brně. Sbírka obsa­ huje velmi početný a preciz...

Více

Chov raků

Chov raků - v roce 1904 bylo v Českých a Moravských zemí 577 lovišť raků a bylo vyvezeno 50 000 raků určených ke konzumu - vývoz raků do Francie z Československa probíhal až do začátku 80. let - v roce 1960 ...

Více

bi opr spect - Biotechnologická společnost

bi opr spect - Biotechnologická společnost Society address: Institute of Chemical Technology, Technická 3, 166 28 Prague 6, Czech Republic. Tel.: 420-220 443 151, fax: 420-233 334 769, e-mail: [email protected], IČO 00570397,

Více

Textová část územního plánu a textová část odůvodnění

Textová část územního plánu a textová část odůvodnění s nízkými provozními náklady • Revitalizace brownfields, center a zajištění ploch pro relaxaci a volný čas MIMO TYTO CÍLE STANOVUJE OCHRANU, ROZVOJ TĚCHTO SPECIFICKÝCH HODNOT • Revitalizace náměstí...

Více

Územní plán - Obec Kočov

Územní plán - Obec Kočov navrženými rozvojovými plochami bydlení a občanského vybavení bude založen park na ploše veřejného prostranství s veřejnou zelení charakteru parku Z13. Zastavitelná plocha výroby a skladování – dro...

Více

návrh NPR Razula - Velké Karlovice

návrh NPR Razula - Velké Karlovice odumřelých kmenech, pařezech a větvích jehličnanů, zejména smrků, borovic a jedlí. Je rozšířena od nížiny vysoko do hor, ale těžiště výskytu má také v montánním stupni. Hericium coralloides — korál...

Více

Plán péče - Správa CHKO Jizerské hory

Plán péče - Správa CHKO Jizerské hory Wildnerova. Západně od něj se nachází poněkud větší zatopený lom s vyššími skalními stěnami; další rozlehlejší lom leží v jižním cípu lokality a jeho dno je již porostlé starším listnatým porostem ...

Více

fauna bohemiae septentrionalis

fauna bohemiae septentrionalis Indikátor 1. stupně – druh výrazně stenotopní, nejčastěji monofágní, omezeně rozšířený a málo početný Indikátor 2. stupně – druh stenotopní, nejčastěji oligofágní, omezeně rozšířený a málo početný,...

Více

monitoring řádu lepidoptera v národním parku velká fatra

monitoring řádu lepidoptera v národním parku velká fatra VÝZNAMNÉ DRUHY SKALNÍCH SPOLEČENSTEV Ve Velké Fatře sem především patří:

Více