Sborník 2006

Transkript

Sborník 2006

TRÁVNÍKY 2006
TRÁVNÍKY 2006
Sborník vydaný u příležitosti konání odborného semináře
ve dnech 9. - 10. května 200 v Táboře
Agentura BONUS
TRÁVNÍKY 2005, sborník vydaný u příležitosti konání odborného semináře ve dnech
9.-10.5.2006 v Táboře ve spolupráci s Oseva UNI a.s., Šlechtitelská stanice Větrov.
Obrázek na titulní straně Vít Našinec
Vydala Ing.Jana Lepičová – Agentura BONUS, Hrdějovice (Tel.: 602 175 664)
Tisk: Ing.Jaroslav Popelka
Publikace neprošla jazykovou úpravou.
C Agentura BONUS
ISBN
80-86802-06-X
Agentura BONUS
-1-
TRÁVNÍKY 2006
TRAVNÍ DRUHY A ODRŮDY VHODNÉ PRO TRÁVNÍKOVÉ VYUŽITÍ
Magdalena ŠEVČÍKOVÁ
Trávník bývá definován jako rostlinné
společenstvo, sestávající převážně z trav
(případně se zastoupením ostatních bylin)
nízkého vzrůstu, hustě rostoucích, intenzivně
prokořeňujících, vytvářejících hustý, pružný
a pevný trávníkový drn, jehož zelená hmota není
pícninářsky využívána nebo jen výjimečně.
V současné době je pro trávníkové využití v ČR
zaregistrováno celkem 206 odrůd 16 travních
druhů a druhové spektrum se v souvislosti
s požadavky na komponenty pro extenzivní
druhově bohaté krajinné trávníky stále rozšiřuje.
Přehled odrůd v tabulkách je sestaven podle
Seznamu odrůd zapsaných ve státní odrůdové
knize České republiky ke dni 1. 7. 2005.
čárkovitou čepel, která je zakončena většinou
špičkou nebo člunkovitě. Na přechodu pochvy
v čepel bývá blanitý jazýček a u některých druhů
i ouška. Listová čepel je většinou plochá, u
suchomilných druhů štětinovitá. Některé druhy
mají ve středu čepele dobře patrnou dvojrýžku
(lipnice). Mladé čepele mají vernaci (tj. uložení
v pupenu) složenou nebo stočenou. Barva listů je
druhovým případně odrůdovým znakem.
Květenství trav je lata, která je buď
rozkladitá (kostřavy, lipnice, psinečky) nebo
stažená v lichoklas (bojínky, jílky, poháňka
hřebenitá). Základní jednotkou květenství je
klásek (jedno- nebo vícekvětý), který je na bázi
podepřen dvěma plevami. V klásku jsou
jednotlivé, zpravidla oboupohlavné drobné
kvítky charakteristické stavby - mezi pluchou
a pluškou je pestík se dvěma dlouhými péřitými
bliznami, většinou tři tyčinky s nápadně
dlouhými nitkami a žlutými až oranžovými
prašnými váčky a dvě drobné podlouhlé šupinky,
plenky
(lodikuly).
Pluchy
i plevy mohou být zakončeny různě dlouhou,
někdy i kolénkatě ohnutou osinou nebo krátkou
osinkou. Trávy patří většinou do skupiny
cizosprašných, větrosnubných (anemofilních)
rostlin, jejichž pyl je pasivně přenášen větrem.
Vyskytují se i druhy apomiktické např. lipnice
luční, u nichž vznikají semena bez oplození.
Plod trav je obilka, která je buď okoralá,
pluchatá (tj. srostlá s pluchou a pluškou) nebo
nahá (tj. volná, z pluch vypadávající).
Odnožování
je
vegetativní
způsob
rozmnožování, specifický pro trávy, který
probíhá dvěma základními způsoby:
a)
intravaginálně – u trav hustě a volně
trsnatých, u nichž dceřiná odnož vyrůstá uvnitř
listové pochvy mateřské rostliny,
b)
extravaginálně - u trav výběžkatých,
u nichž dceřiná odnož vyrůstá vně listové
pochvy mateřské rostliny a tvoří výběžky
podzemní (rhizomy, oddenky) nebo nadzemní
(stolony).
Trávy – morfologie, růst a vývoj
Trávy (Poaceae) jsou velmi obsáhlou
a rozmanitou čeledí lipnicovitých, jejichž výskyt
je
vázán
na
travinné
ekosystémy,
z nichž nejvýznamnější jsou společenstva
různých typů přirozených a polopřirozených
lučních porostů. Zahrnují druhy jednoleté,
víceleté i vytrvalé. V systému rostlin patří trávy
mezi rostliny jednoděložné, které jsou
charakterizované přítomností jediného děložního
lístku a dalšími znaky, jako je typ kořenového
systému,
stavba
květů
a rovnoběžná žilnatina listů. Morfologicky tvoří
poměrně jednotnou skupinu.
Kořenový systém je velmi hustý, svazčitý,
tvořený početnými, dále se větvícími vedlejšími
kořeny.
Stéblo trav je většinou duté, na průřezu
okrouhlé nebo slabě smáčknuté, rozdělené
plnými kolénky na články (internodia). Na bázi
stébla jsou kolénka shloučena a tvoří odnožovací
uzlinu, umístěnou většinou pod povrchem půdy,
z níž rostlina odnožuje.
List trav je tvořen listovou pochvou
a listovou čepelí. Listová pochva objímá stéblo
od kolénka nahoru a u některých druhů je
otevřená, u jiných uzavřená, srostlá. V horní
části přechází pochva v různě dlouhou
Trávy
trsnaté
volně trsnaté
(jílek vytrvalý,
poháňka hřebenitá)
hustě trsnaté
(kostřava červená trsnatá,
kostřava ovčí,
metlice trsnatá)
výběžkaté
s nadzemními výběžky
(psineček výběžkatý)
-2-
s podzemními výběžky
(kostřava červená výběžkatá,
lipnice luční,
psineček tenký)
TRÁVNÍKY 2006
K přechodu
trav
z vegetativní
do
generativní fáze je nezbytné, aby odnože prošly
obdobím nízkých teplot, které se nazývá
jarovizace. Podle nároku na délku tohoto období
rozlišujeme trávy ozimého charakteru, které
vyžadují delší období nízkých zimních teplot
a vytvářejí plodné výhonky jen v první seči
a trávy jarního charakteru, které vyžadují jen
krátkodobé působení nižších teplot a metají
během roku i do dalších sečí.
Trávy mohou tvořit tři typy vzpřímených
nadzemních výhonků –
a) zkrácené sterilní tvořené přízemními listy,
b) stébelné plodné (fertilní) s květenstvím a
c) stébelné sterilní výhonky (jen u některých
druhů trav).
jeho další vývoj se však později zpožďuje
a z hlediska generativního ho lze zařadit mezi
středně rané až středně pozdní druhy. Rozdíl
v ranosti u jednotlivých odrůd však může činit
30 i více dnů. Většina odrůd je ozimého
charakteru a v dalších sečích zpravidla nemetá.
Travní drn, zapojený již za 6 – 8 měsíců po
zásevu, je měkký, pružný, středně jemný, velmi
odolný
vůči
mechanickému
zatěžování
a výborně regenerující po poškození. Vyžaduje
časté, avšak ne příliš nízké sekání (25 – 30 mm).
Nevýhodou je nižší vytrvalost, způsobená větší
náchylností
k vyzimování
a
houbovým
chorobám a cca po 5 letech ústup z porostu.
V polohách s déle ležící sněhovou pokrývkou
bývá decimován plísní sněžnou.
Základní trávníkové druhy trav a jim
příbuzné
Jílek vytrvalý - Lolium perenne L.
Je základním druhem pro trávníky
a současně jedním z nejkvalitnějších pícních
druhů trav. Optimální podmínky nalézá
v oblastech mírného přímořského klimatu.
Vyskytuje se hojně na pastvinách, okrajích cest,
sešlapávaných místech i rumištích, často ve
společenstvu s jetelem plazivým. Vyžaduje těžší
půdy s utuženým povrchem, dobré vláhové
poměry a přístupné živiny.
Charakteristické znaky rostlin
Volně trsnatá tráva nižšího až středního
vzrůstu, sytě zelené barvy, silně odnožující.
Stébla jsou přímá, ve spodní části často
kolénkatě vystoupavá, hladká, na bázi
načervenalá. Čepele listů jsou středně široké,
hladké, na rubu silně lesklé, na líci rýhované,
v listové pochvě složené. Jazýček je krátký.
Květenství je štíhlý, plochý dvouřadý lichoklas.
Biologické vlastnosti
Má ze všech travních druhů nejrychlejší
vzcházení a růst po zasetí a velmi silnou
konkurenční schopnost v počátečním vývoji.
Vzchází již za 5 až 8 dnů. Na jaře patří mezi
trávy s rychlým až středně rychlým růstem,
Použití v trávníkářství
Je základem většiny trávníků, s výjimkou
nejjemnějších
okrasných.
V zatěžovaných sportovních i rekreačních
trávnících zajišťuje vitální složku, snášející
i silnou zátěž a současně schopnou rychlé
regenerace po poškození travního drnu.
Vzhledem k silné konkurenční schopnosti
zejména v počátečním vývoji je třeba dodržovat
procentické zastoupení ve směsích, aby
nepotlačil komponenty s pomalejším vývojem.
Je rovněž základem směsí pro rychlou obnovu
ploch a regenerační přísevy, kde se uplatní jeho
rychlý vývoj po zasetí.
Odrůdová skladba
Jde o šlechtitelsky nejvíce propracovaný
travní druh se stovkami odrůd pro pícní
i trávníkářské využití. Pro trávníkové účely se
využívají diploidní odrůdy, jejichž počet neustále
narůstá a u nichž je patrné stálé zlepšování
trávníkových vlastností (úzký list, hustší drn,
diferenciace v barevném odstínu zelené aj.), i
když ve světě již byly vyšlechtěny první
tetraploidní trávníkové odrůdy odolnější k suchu
a teplu (Černoch 2005). U některých odrůd se
využívá ke zvýšení odolnosti vůči suchu a
zejména chorobám umělé infekce endofytními
houbami.
ČR
Odrůda
Ahoj
Rok
registrace
1995
Bača
Filip
Handicap
Hannibal
1966
2005
2005
2002
Zahraniční
Odrůda
Advent
Amadeus
Avenue
Barball
Barcredo
Rok
registrace
2003
Odrůda
Rok registrace
Leon
1997
2002
1997
1996
2001
Linar
Livonne
Merci
Mondial
2001
2000
2001
1997
-3-
TRÁVNÍKY 2006
Jakub
Kelt
Patrik
Sport
1995
2000
2005
1983
Bareuro
Bargold
Barminton
Barrage
Boulevard
Cadillac
Citation
III
Darius
Delaware
Disco
Figaro
Fragment
Gator
Henrietta
Charger
Charger II
2003
2003
2002
1996
2000
2004
Montreux
Numan
Plaisir
Quickstart
Renoir
Ritmo
2000
1999
2000
2000
2000
2004
2004
Sabor
2000
2000
1999
2004
1999
2003
1997
2002
2000
2004
Sakini
Sauvignon
Score
Talgo
Taya
Titus
Troubador
Twingo
1999
2004
2002
1996
1999
2000
1999
2004
Kostřavy - Festuca L.
Kostřavy
jsou
významným
rodem,
zastoupených na území České republiky celou
řadou vytrvalých druhů, a to jak vyššího vzrůstu,
s plochými listovými čepelemi, tak druhy
vzrůstem drobnějšími, s listy úzkými až
štětinovitými. Šlechtitelsky byly u nás pro
trávníkářské účely využity tři druhy - kostřava
červená, kostřava ovčí a kostřava rákosovitá.
Kostřava červená - Festuca rubra L. s. l.
Jde o velmi proměnlivý druh, který se
vyskytuje v morfologicky i cytologicky
odlišných formách, jejichž taxonomické zařazení
je
velmi
komplikované
a
nejednotné.
V trávníkářské praxi se užívá rozdělení odrůd
podle typu odnožování do tří skupin:
- trsnatá (F. rubra subsp. commutata,
s počtem chromozómů 2n=42), hustě trsnatá,
nižšího vzrůstu, s velmi úzkými listy,
- krátce výběžkatá (F. rubra subsp.
trichophylla, 2n=42), s podzemními krátkými
výběžky, blížící se svým charakterem trsnaté
formě,
dlouze výběžkatá (F. rubra subsp. rubra,
2n=56), s dlouhými podzemními výběžky,
vzrůstnější, s relativně širšími listy.
Vyskytuje se téměř v polovině všech našich
travních porostů od nížin až po subalpínské
pásmo.
Je
nenáročná
ke
stanovištním
podmínkám. Trsnatý typ je suchomilnější a
vyskytuje se společně s kostřavou ovčí na
vysychavých stanovištích v nižších polohách,
zatímco výběžkatá forma je spolu s psinečkem
-4-
tenkým typickým představitelem čerstvě vlhkých
horských luk a pastvin.
Kostřava červená je nižší až středně vysoká
tráva sytě zelené až šedozelené barvy. Přízemní
listy jsou úzké, dlouhé, zpravidla štětinovitě
složené, hluboce rýhované, stébelné listy bývají
poněkud širší, ploché nebo žlábkovité. Listové
pochvy jsou uzavřené. Mladé listy jsou v pochvě
složeny. Jazýček je velmi krátký. Květenství je
řídká, málo větvená přímá nebo mírně skloněná
lata s osinatými klásky.
Po zasetí vzchází středně rychle, za 10 –
17 dnů. Obrůstá časně zjara a začátkem metání
se řadí k travám raným až středně raným podle
typu odrůdy. Je vytrvalá, ozimého charakteru, v
roce zásevu a v dalších sečích nemetá. Je velmi
odolná vůči nepříznivým klimatickým i půdním
podmínkám. Trávníkový drn se zapojuje středně
rychle,
u špičkových trsnatých a krátce výběžkatých
odrůd je hustý, velmi jemný, snášející časté
a nízké sekání (20 – 40 mm u okrasných
trávníků, 10 mm u trávníků sportovišť)
a mírnou až střední zátěž. Výběžkaté odrůdy
mají poněkud nižší hustotu drnu, ale lépe
vyplňují prázdná místa v porostu. Odolává
suchu, které se sice projeví zasycháním listů, ale
trávník velmi dobře regeneruje. Nevýhodou je
sklon k tvorbě stařiny při vyšší výšce seče (50 –
60 mm) a v posledních letech též náchylnost
ke kornatce travní.
TRÁVNÍKY 2006
Je základním druhem pro téměř všechny
typy trávníků. Trsnaté a krátce výběžkaté odrůdy
jsou
základem
nejjemnějších
intenzivně
ošetřovaných
okrasných
trávníků,
v nichž zajišťují tvorbu hustého, velmi jemného
drnu. Nejkvalitnější odrůdy se používají též na
golfová jamkoviště. Výběžkaté odrůdy se více
uplatňují v rekreačních a krajinných trávnících.
ČR
Vhodná kombinace odrůd v trávníku zajistí jeho
lepší vzhled při různých stresových faktorech.
Odrůdová skladba
Nabídka trávníkových odrůd ve světě je
velmi bohatá ve všech třech formách. V ČR jsou
zaregistrovány převážně zahraniční trávníkové
odrůdy, ale i domácí šlechtění má již také
reprezentativní nabídku.
Zahraniční
Rok
registr
ace
Odrůda
Odrůda
Rok
registr
ace
Odrůda
Rok
registrac
e
Odrůda
Rok
registr
ace
1997
1997
Medina
Olivia
1997
2002
Trsnaté
Barborka
1998
Citera
2000
2004
2002
Alice
Bardiva
2002
Darwin
Enjoy
Ferota
1982
Bargreen
1996
Juliska
2002
Raymond
Fidelio
2004
Barnica
1996
Koket
1977
Klarka
2004
Barswing
2003
Liroyal
2000
Simone
Tamara
Makyta
2002
Calliope
Lirubin
2000
Veverka
1996
Casanova
2005
2002
1998
2001
Tatjana
2005
Center
1997
Maritza
2005
Mocassin
2003
Tiffany
2003
Krátce výběžkaté
Fantasie
2004
Barpearl
2002
Napoli
2000
Petruna
2005
2005
Leonora
2005
Rosana
1982
Barmalia
Baroyal
Rufilla
1997
2002
Estica
2000
Samanta
Smirna
1997
2001
Terka
2004
2003
2000
1996
Lifine
Dawson
2002
Viktorka
Carousel
Barcrown
1981
Suzette
1998
Aniset
Bargena
2002
1999
Elanor
Engina
1998
2000
Laxton
Licoletta
2002
Felix
2002
2002
2002
2004
Barustic
2001
Florentine
2003
Livinus
Pernille
Camilla
Výběžkaté
Blanka
2004
-5-
1999
TRÁVNÍKY 2006
ČR
Zahraniční
Odrůda
Rok
registr
ace
Cindy
Rok
registr
ace
1998
Corail
Diego
2002
2002
Odrůda
Rok
registrac
e
Odrůda
Odrůda
Gentil
2000
Herald
1997
Salsa
Shademaster
Kostřava ovčí - Festuca ovina L. s. l.
Je rovněž velmi variabilní a taxonomicky
problematický druh. Ve šlechtění se využívají
čtyři poddruhy, nejčastěji kostřava přitvrdlá
(subsp. duriuscula, 2n=42), dále kostřava ovčí
obecná (subsp. vulgaris, 2n=28) a jen okrajově
kostřava tenkolistá (subsp. tenuifolia, 2n=14)
a kostřava walliská (subsp. valesiaca, 2n=14).
Zatímco subsp. duriuscula a valesiaca se
vyskytují roztroušeně v nejteplejších oblastech
na výhřevných svazích s chudými, kamenitými
půdami se zásaditou půdní reakcí, další dva
druhy rostou poměrně hojně v horských
oblastech ve světlých lesích a na pastvinách
s kyselými půdami.
Hustě trsnatá tráva nízkého vzrůstu, s velmi
úzkými, štětinovitými až vlákovitými listovými
čepelemi, barvy sytě zelené nebo šedozelené.
Mladé listy jsou v pochvě složené. Listové
pochvy alespoň v dolní části uzavřené, jazýček je
velmi krátký. Lata je krátká, chudá, stažená,
s klásky bezosinnými (u subsp. tenuifolia),
u ostatních forem s různě dlouhou osinou.
Po zasetí vzchází pomaleji, za 16 až 20 dnů.
Na jaře obrůstá časně a svým dalším vývojem se
ČR
Odrůda
subsp. duriuscula
Jana
Štěpánka
subsp. vulgaris
Lucka
subsp. tenuifolia
---
Rok
registrace
Zahranič
ní
Odrůda
2002
řadí k travám velmi raným až raným. Je vytrvalá,
ozimého charakteru, v roce zásevu a v dalších
sečích nemetá. Je suchovzdorná, s nízkými
nároky na výživu a nízkou tvorbou biomasy.
Trávníkový drn se zapojuje zvolna, je hustý,
velmi jemný, méně vzrůstný, avšak méně odolný
vůči zatížení. Našinec (1999) uvádí její
schopnost odolávat souběžnému působení dvou
nepříznivých faktorů – suchu a stínu, se kterým
se setkáváme v případě pěstování trávníků pod
stromy. Subsp. duriuscula snáší i nižší kosení
(15 – 20 mm).
Subsp. duriuscula je vhodná pro intenzivně
ošetřované okrasné trávníky na sušších
stanovištích. Odrůdy ostatních poddruhů se
uplatňují jako doplňkové méně vzrůstné
komponenty do směsí pro extenzivní krajinné
trávníky na chudších půdách, trávníky kolem
komunikací apod.
Odrůdová skladba
Šlechtí se spíše okrajově, čemuž odpovídá
i nižší počet odrůd ve světě, z nichž většina
náleží k subsp. duriuscula. V ČR je
zaregistrovány odrůdy tří taxonomických
jednotek.
Rok
registrace
Odrůda
Rok registrace
Eureka
Pamela
Pintor
Ridu
2000
1998
1997
2002
1987
2003
Aurora
Bardur
Barnova
Biljart
Discovery
2002
2002
2003
1978
2002
2005
Quatro
2000
Mouton
2001
-6-
Rok
registr
ace
2004
TRÁVNÍKY 2006
Kostřava rákosovitá - Festuca arundinacea
Schreber
Roste roztroušeně na vlhkých až mokrých
loukách, příkopech a okrajích lužních lesů.
Volně trsnatá tráva robustního vzrůstu.
Listové čepele jsou dlouhé, široké, tuhé, jen
koncem převislé, na líci vynikle žebernaté,
drsné. Mladý list je v pochvě stočený. Jazýček je
poměrně krátký, malá ouška jsou řídce, krátce
brvitá. Bohatá dlouhá lata s velmi drsnými
větévkami zůstává i po odkvětu rozložená,
klásky jsou krátce osinaté.
Využívá při šlechtění rodových kříženců při
křížení
s jílkem
mnohokvětým
(Lolium
multiflorum x F. arundinacea). V trávníkářství se
uplatňují hybridy festucoidního typu.
Po zásevu vzchází středně rychle, za 2 až 3
týdny. Je vytrvalá, ozimého charakteru,
v roce zásevu nemetá. Má rychlý jarní růst.
Dobou metání se řadí k travám středně raným.
Vyznačuje
se
adaptabilitou
k
různým
stanovištním
podmínkám
a
výjimečnou
schopností
snášet
nepříznivé
biotické
i abiotické stresy. Je to druh nejlépe adaptovaný
ČR
Odrůda
Zahraniční
Odrůda
---
Amalia
Apache
Apache II
Asterix
Barlexas II
Cochise
Eldorado
Rok
registrace
Kostřava rákosovitá
Festulolium
Korina
Lesana
na extrémní nedostatek srážek v horkém letním
období (Našinec 1999). Trávníkový drn je
pevný, hustý, u nových odrůd již méně hrubý,
snášející dobře zatěžování a po poškození dobře
regenerující, avšak méně tolerantní k nízké výšce
seče (tj. pod 50 mm) a rovněž poměrně náchylný
k napadení plísní sněžnou.
Uplatňuje se v hrubších, ne příliš nízko
sečených zatěžovaných trávnících (dostihové
dráhy, výběhy, letištní plochy), v rekreačních
trávnících veřejné zeleně i v extenzivních
krajinných
trávnících
a
rekultivovaných
plochách na výsušných i mokrých stanovištích.
Odrůdová skladba
Zpočátku byla využívána pouze jako vysoce
produkční pícní tráva, nyní již převládá využití
jejích mimořádných vlastností v trávníkářství.
Trávníkové odrůdy jsou často uměle infikovány
endofyty, které ještě zvyšují vitalitu rostlin
a odolnost vůči suchu i chorobám. V ČR jsou pro
nezemědělské využití registrovány zatím pouze
zahraniční odrůdy, které doplňují hybridy
domácího původu kostřavovitého charakteru.
Rok
registrace
Odrůda
Rok
registrace
2004
1997
2004
1998
2005
1998
1997
Finelawn
Koreta
Safari
Silverado
Tulsa
Wolfpack
2002
1996
2002
2002
2003
2004
1997
2002
Lipnice – Poa L.
Rod lipnice je ve šlechtění pro trávníkové
účely v naší republice zastoupen třemi druhy.
Nejvýznamnější je lipnice luční, základní
trávníkový druh, další dva druhy - lipnice hajní a
lipnice smáčknutá - jsou druhy doplňkové do
specifických
stanovištních
podmínek.
V zahraničí je předmětem šlechtění i několik
dalších okrajových druhů lipnic.
-7-
Lipnice luční (P. pratensis L.) je jedním
z nejrozšířenějších travních druhů se širokou
stanovištní amplitudou. Je vytrvalá, středního
vzrůstu, sytě zelené barvy. Odnožuje dlouhými
podzemními výběžky. Vyskytuje se ve dvou
formách, lišících se šířkou listů. Mladé listy jsou
v pochvě složeny. Širokolistá forma roste na
úrodných loukách i pastvinách s dostatkem vláhy
od nížin až po subalpinské pásmo. Její čepele
jsou středně široké, krátké až středně dlouhé,
TRÁVNÍKY 2006
s dvojrýžkou a náhlým kápovitým zakončením.
Jazýček je krátký, uťatý. Lata je jehlancovitá,
bohatá, jen o málo delší než širší. Úzkolistá
forma (dříve P. pratensis subsp. angustifolia,
nyní považována za samostatný druh P.
angustifolia
L.)
se
častěji
vyskytuje
v nižších polohách na suchých stepních loukách
a křovinatých stráních; na živiny je méně
náročná a snáší i mírné zastínění. Je vyššího
vzrůstu, s čepelemi úzkými a velmi dlouhými;
lata je dvakrát delší než širší.
Lipnice hajní (P. nemoralis L.) je
stínomilný, nenáročný druh světlých listnatých a
smíšených lesů a skalnatých zarostlých strání, na
stanovištích svěžích až sušších, alespoň středně
zásobených živinami. Je to víceletá, jemná,
volně trsnatá tráva středního vzrůstu, tmavě
zelené barvy. Tenká, bohatě olistěná stébla mají
vystoupavá kolénka, často temně zbarvená.
Horní stébelné listy odstávají od stébla téměř v
pravém úhlu. Čepel je plochá, úzká, pozvolna
zašpičatělá, jazýček je velmi krátký. Lata je
řídká, chudá, rozkladitá, po odkvětu úzce stažená
a převislá.
Lipnice smáčknutá (P. compressa L.) bývá
součástí chudých suchomilných porostů, roste i
na chátrajícím zdivu a okrajích cest, kde je
dostatek vzduchu a vápníku v půdě a dobré
světelné podmínky. Je to druh vytvářející
podzemní výběžky, nižšího vzrůstu. Listové
čepele jsou krátké, pozvolna zašpičatělé,
modrozelené až šedozelené. Jazýček je delší,
tupý. Tuhá silně smáčklá stébla nesou krátkou
chudou latu s rovně odstálými větvemi.
Dalšími druhy, u nichž byly v zahraničí
vyšlechtěny odrůdy jsou lipnice obecná (P.
trivialis L.), lipnice nízká (P. supina Schrad.),
lipnice alpská (P. alpina L.) i lipnice roční
(Poa annua L.), které u nás nejsou registrovány.
Po zasetí vzcházejí lipnice velmi pomalu, za
3 až 4 týdny. Jsou ozimého charakteru
a vzájemně se liší raností, od nejranější lipnice
luční, přes lipnici hajní, až po pozdní lipnici
smáčknutou. Trávníkový drn lipnic se zapojuje
velmi pomalu a plného rozvoje dosahuje až
v pozdějších letech. Lipnice luční tvoří pak
velmi vytrvalý, hustý, kompaktní, středně jemný
trávník, barvy světle až tmavě zelené
v závislosti na odrůdě, odolný vůči mechanické
zátěži, dobře regenerující podzemními výběžky,
-8-
snášející nižší sesekávání (10 - 30 mm) než jílek
vytrvalý. Nevýhodou je počáteční nízká
konkurenční schopnost vůči ostatním základním
druhům, pozdní zahájení jarního růstu
a náchylnost některých odrůd k listovým
houbovým chorobám. Vzcházení lze u lipnice
luční urychlit použitím osiva ošetřeného
stimulátorem Headstart. Lipnice smáčknutá tvoří
řidší drn s malou produkcí nadzemní biomasy,
nesnášející časté a nízké sečení. Lipnice hajní
začíná růst časně na jaře, je konkurenčně slabá,
tvoří zapojené, ale řidší porosty, nesnášející časté
sešlapávání a sečení; vyžaduje kosení na vyšší
výšku (80 – 150 mm).
Lipnice luční je základní komponentou
směsí pro zatěžované sportovní a rekreační
trávníky, v nichž zvyšuje kompaktnost drnu
a jeho odolnost vůči mechanickému poškození
a zajišťuje opětovné zapojení poškozených míst.
Je
nepostradatelná
zejména
v oblastech
klimaticky rizikových pro jílek vytrvalý.
Špičkové odrůdy s úzkým listem mohou být
použity i do směsí pro okrasné trávníky.
Lipnice hajní se využívá do stinných partií
extenzivních parkových trávníků, kde nejlépe
vynikne v monokultuře. Podobné stanovištní
podmínky vyhovují i srze hajní (Dactylis
polygama Horv.), od níž byla v ČR povolena
odrůda Tosca, která by mohla být vhodným
doplňkem lipnice hajní.
Lipnice smáčknutá nachází uplatnění jako
pionýrský druh při protierozním zatravňování
špatně přístupných výsušných a svažitých terénů
výsypek a hald, u nichž se nepředpokládá sečení.
Je vhodná i pro málo vzrůstné, extenzivně
ošetřované komunikační trávníky.
Do směsí pro intenzivní golfové typy
trávníků na vlhkých a zastíněných stanovištích se
v zahraničí používá lipnice nízká. Pro rychlé
ozelenění vlhkých stanovišť, i zastíněných
a dosevy greenů se v zahraničí využívají odrůdy
lipnice obecné.
Odrůdová skladba
Ve šlechtění trávníkových odrůd je největší
pozornost věnována lipnici luční, ostatní druhy
jsou šlechtěny a využívány jen okrajově. V ČR
jsou u lipnice luční registrovány převážně
zahraniční odrůdy, odrůdy doplňkových druhů
jsou naopak výsledkem domácího šlechtění.
TRÁVNÍKY 2006
ČR
Odrůda
Rok
registr
ace
Zahraniční
Odrůda
Rok
registra
ce
Odrůda
Rok
registra
ce
Odrůda
Rok
registr
ace
Lipnice luční
Bohemia
1996
Asset
1996
Cynthia
2001
Lily
2001
Harmonie
2002
Balin
2003
Denim
2004
Lipoa
2000
Moravanka
1991
Bariris
2003
Enprima
2001
Baron
Baronial
Baronie
Bartender
Cocktail
Compact
Conni
1998
2003
2001
2002
2000
2001
1998
Entopper
Evora
Fortuna
Geronimo
Julia
Julius
2000
2002
1998
2002
1997
2004
Mardona
Miracle
Moonlight
Nimbus
Orfeo
Panduro
Sobra
Lipnice hajní
Dekora
1979
(Shadow)
Tanemo
2002
Lipnice smáčknutá
Razula
1989
2001
1997
2003
1997
1998
2003
2002
---
---
Psinečky - Agrostis L.
Vytrvalé druhy rodu psineček patří k našim
nejrozšířenějším lučním travám, zejména ve
vyšších polohách na středně vlhkých až vlhkých
půdách. V ČR jsou zatím šlechtitelsky využity
pouze dva druhy
- psineček tenký a psineček veliký; v zahraničí
k nim přistupují další tři trávníkové druhy tohoto
rodu. Botanické názvosloví v rámci rodu není
zcela jednotné.
Psineček tenký., syn. p. obecný (Agrostis
capillaris L) je nízká až středně vysoká tráva
s krátkými podzemními a občas i nadzemními
výběžky. Listové čepele jsou úzké až středně
široké, ploché nebo polosvinuté, ke špičce
pozvolna sbíhavé. Jazýček je krátký, uťatý. Lata
je bohatá, vejčitě oválná, fialově zbarvená, i po
odkvětu
rozkladitá,
složená
z drobných
jednokvětých bezosinných klásků.
Psineček výběžkatý (A. stolonifera L.) je
tráva nižšího vzrůstu, která vytváří velmi dlouhé
nadzemní výběžky, na kolénkách zakořeňující.
Stébla jsou poléhavá. Listy jsou ploché, středně
široké, rýhované, dlouze zašpičatělé. Jazýček je
delší, špičatý. Lata je bohatá, nafialovělá,
rozkladitá pouze v době květu, s klásky
jednokvětými, bezosinnými.
-9-
Psineček psí (A. canina L.) je vlhkomilná
nízká, šedozeleně zbarvená tráva. Vytváří volné
trsy s dlouhými nadzemními výběžky. Čepele
sterilních výhonků jsou velmi úzké, složené.
Jazýček je delší, špičatý. Lata je řídká, vejčitá,
jen za květu rozložená, s charakteristickými
osinami, nepatrně vyčnívajícími z klásku.
Psineček veliký (A. gigantea Roth) je
statná, vzrůstná tráva, tvořící kratší podzemní
výběžky. Vytváří značný počet sterilních bohatě
olistěných stébelných výhonků. Listy jsou
ploché, široké, ke špičce pozvolna sbíhavé,
světle zelené až šedozelené, matné. Jazýček
prodloužený, delší než širší. Květenství je řídká
jehlancovitá lata hnědofialové barvy, rozkladitá i
po odkvětu, s drobnými jednokvětými
bezosinnými klásky.
V zahraničí se jen okrajově šlechtí i sineček
kastilský (A. castellana Boiss.et Reut.).
Psinečky se po zasetí vyznačují pomalým
vzcházením (za 18 – 21 dnů) i počátečním
růstem. Rovněž na jaře obrůstají opožděně
a podle začátku metání patří k našim
nejpozdnějším travám. Kvetou koncem června až
začátkem července. Jsou ozimého charakteru
a do druhé seče již nemetají. Ačkoliv je jejich
vývoj ve směsi pomalejší, jde o druhy
konkurenčně velmi silné až agresivní, vytrvalé.
TRÁVNÍKY 2006
Trávníkové odrůdy tvoří velmi hustý, jemný
trávník, tolerantní k extrémně nízké výšce kosení
(4 mm). Nejnižší výšku seče snášejí psineček
výběžkatý a psineček psí. Nevýhodou je
pozvolný počáteční vývoj, malá odolnost vůči
zátěži (zvláště v trhu) a později i sklon k tvorbě
stařiny, není-li zajištěno pravidelné a velmi nízké
kosení (5 – 10 mm). Velké problémy působí
i poškození plísní sněžnou.
Psineček tenký jako doplněk (do 5 %) ve
směsi s kostřavou červenou je vhodný pro
nejjemnější intenzivně ošetřované okrasné
trávníky s dostatkem vláhy. Používá se rovněž
do směsí pro golfová jamkoviště. Při použití
psinečku tenkého do krajinných extenzivních
trávníků je třeba upozornit na skutečnost, že
ačkoliv jde o druh nižšího vzrůstu, vytváří díky
vysoké hustotě drnu značné množství biomasy
(Straková et al. 1999, Ševčíková, Šrámek 2000),
která může působit komplikace při sečení.
Psineček výběžkatý je druh určený speciálně pro
greeny,
na
nichž
může
být
vyset
i v monokultuře. Psineček psí je okrajově
využíván pro vlhké greeny a okrasné intenzivně
ošetřované trávníky. Trávníky s podílem
psinečků mají největší sklon k plstnatění a jejich
vertikutace a aerifikace v dalších letech bývá
nezbytná. Psineček veliký je vhodný pouze do
extenzivních krajinných trávníků na vlhkých
lokalitách.
Odrůdová skladba
Počet odrůd psinečků je relativně nižší v Evropě převažuje psineček tenký, v USA
naopak psineček výběžkatý; od každého druhu je
vyšlechtěno cca 30 odrůd. Ostatní druhy jsou
zcela okrajové.
ČR
Odrůda
Psineček
tenký
Golf
(Golfin)
Kuzma
Polana
Teno
Vítek
Psineček
výběžkatý
Rok
registra
ce
1976
2004
2004
1976
1999
Zahranič
ní
Odrůda
Rok
registra
ce
Bardot
Vivaldi
1996
Barifera
2003
Psineček
psí
Psineček
veliký
Janek
Kromi
Oasis
2002
Penneagle
2004
Pennlink
s
Viper
2004
Licanina
2004
2005
2002
2003
Doplňkové trávníkové druhy trav
Bojínek cibulkatý - Phleum bertolonii DC.
Bojínek cibulkatý (syn. b. hlíznatý) je
víceletý volně trsnatý druh nižšího vzrůstu, který
se vyskytuje roztroušeně v teplejších krajích, kde
roste na suchých loukách a pastvinách,
polostepních stráních, cestách i ve světlých
lesích, na vápenitých půdách. Stébla, na bázi
vždy hlízovitě ztlustlá, jsou bohatě olistěna
světle šedozelenými jemnými středně širokými
listy. Mladý list je v pochvě stočený. Jazýček je
krátký, zašpičatělý. Někdy tvořící olistěné
stolony. Květenství je krátký úzce válcovitý
lichoklas.
Po zasetí vzchází poměrně rychle. Rovněž
začátek jarního růstu je rychlý, další vývoj je
však velmi pomalý a začátkem metání se řadí
k nejpozdnějším travám. Trávníkový drn,
zapojený již v roce zásevu, je hustý, středně
jemný, s nízkou produkcí hmoty, svěže zelený
i v mírné zimě. Snáší velmi dobře sešlapávání.
Bývá doplňován do směsí pro zatěžované
trávníky v množství pro zimní svěží barvu.
Šlechtí se zcela ojediněle a evropský katalog
obsahuje jen pět odrůd. ČR vlastní odrůdu nemá,
registrovány jsou zde dvě zahraniční odrůdy,
slovenská Latima (1989) a dánská Teno (2002).
Medyněk vlnatý - Holcus lanatus L.
Hustě trsnatá tráva středního až vyššího
vzrůstu, typicky měkce, hustě chloupkatá, která
se vyskytuje hojně na vlhčích loukách
a pastvinách, lesních lemech a pasekách. Listové
čepele jsou ploché, široké, sametově šedozelené
barvy. Mladý list je v pochvě stočený. Jazýček je
krátký, dřípený. Lata je podlouhle oválná, pouze
za květu rozkladitá, s narůžovělým nádechem.
2005
Po výsevu se vyvíjí středně rychle. Na jaře
obrůstá velmi brzy, takže může být poškozen
- 10 -
TRÁVNÍKY 2006
pozdními jarními mrazy. Začátkem metání se
řadí mezi středně rané druhy. Je víceletý,
převážně ozimého charakteru. Trávníkový drn
má dosti hrubou texturu a sklon tvořit jednotlivé
trsy. Nesnáší příliš časté sekání.
Doplňkový druh, vhodný do trávníkových
melioračních směsí pro rychlé ozelenění,
revitalizaci devastovaných ploch a do krajinných
druhově bohatých travních porostů. Ve světě je
známo jen několik odrůd. V ČR je registrována
odrůda Hola (1998) domácího původu.
Metlice trsnatá Deschampsia cespitosa (L.)
P.B.
Vytrvalá, hustě trsnatá, středně vysoká až
vysoká tráva, hojně rozšířená na vlhkých
loukách a pastvinách, ve světlých vlhkých lesích
a pasekách. Čepele listů jsou středně široké,
výrazně žebernaté, velmi drsné, středně až tmavě
zelené, v listové pochvě složené. Jazýček je
nápadně dlouhý, špičatý. Květenství je velká
pyramidální řídká lata.
Po zasetí vzchází metlice poměrně rychle,
za 10 až 12 dnů. Na jaře obrůstá velmi časně
a další vývoj je středně rychlý. Již v roce zásevu
vytvoří hustý, pružný, hrubší drn s vysokou
konkurenční schopností, svěží během zimy. Je
velmi vytrvalá, mrazuvzdorná. Velmi dobře
snáší zastínění, zamokření i časté kosení na
výšku 20 – 40 mm. Při nižším počtu sečí vytváří
mohutné vystoupavé trsy Z estetického hlediska
je jistým nedostatkem vzhled nekrotizujících
řezných ploch listových čepelí po seči, často
s roztřepenými cévními svazky.
Uplatňuje se ve speciálních trávníkových
směsích pro hrubší zatěžované, intenzivně
kosené rekreační trávníky v oblastech s déle
trvající sněhovou pokrývkou. Ve směsích např.
s lipnicí luční a kostřavou červenou však musí
mít vysoké procentické zastoupení (nad 70 %),
jinak má sklon vytvářet v trávníku samostatné
trsy, které působí rušivě a později mohou
i ztěžovat kosení. Je vhodná i do směsí pro
extenzivní krajinné a parkové trávníky na
vlhčích i zastíněných stanovištích. Počet odrůd
ve světě je velmi nízký. Pro trávníkové účely
byla šlechtitelsky využita nejvíce v České
republice, kde jsou registrovány tři domácí
odrůdy Kometa (1994), Meta (1981) a Sibir
(1994),
doplněné
zahraniční
odrůdou
Barcampsia (2002).
Poháňka hřebenitá - Cynosurus cristatus L.
Víceletá, nízká až středně vysoká volně
trsnatá tráva, která je typickým druhem
krátkostébelných mezofytních společenstev na
- 11 -
chudších stanovištích, ovlivněných pastvou,
častou sečí nebo sešlapáváním, v nichž se
vyskytuje spolu s jílkem vytrvalým, tomkou
vonnou, jetelem plazivým aj. Vytváří přímá,
tenká, málo olistěná plodná stébla. Čepele
stébelných listů jsou ploché, tence zašpičatělé,
středně široké, tuhé, výrazně žebrované, světle
zelené; přízemní listy bývají kratší a užší, někdy
až štětinovité. Jazýček je velmi krátký, uťatý,
ouška chybí. Lata je klasovitě stažená, složená ze
dvou řad kratičce stopkatých klásků.
Vyznačuje se středně rychlým až
pomalejším vzcházením po zasetí (za 18 až 21
dnů). Na jaře obrůstá poněkud později. Začátkem
metání se řadí ke středně raným druhům. Je
ozimého charakteru, málo vytrvalá. Je náchylná
k chorobám a vyzimování, ale v polopřirozených
pastevních porostech se dlouhodobě udržuje
vysemeňováním, neboť její tuhá stébla zvířata
přehlížejí.
Pro trávníkové účely má jen omezený
význam např. jako méně vzrůstná doplňková
komponenta do směsí pro extenzivně využívané
krajinné
trávníky,
trvalé
louky
a pastviny ve vlhčích polohách. Počet odrůd ve
světě je ve srovnání s jinými travními druhy
velmi nízký. V ČR je registrována jediná odrůda
Rožnovská (z roku 1940).
Smělek štíhlý - Koeleria macrantha (Ledeb.)
Schult.
Víceletá, trsnatá, nízká, suchomilná sivě
zelená tráva. Vyskytuje se dosti hojně
v teplejších krajích na travnatých stepních
stráních, výslunných skalách a písčinách.
V trávníkářství je novým druhem, který tvoří
hustý drn, snášející běžnou zátěž i nízké kosení.
Předpokládá se jeho využití pro okrasné,
rekreační i krajinné trávníky na výsušných
lokalitách a půdách s alkalickou reakcí. V ČR
není dosud registrována žádná odrůda.
Tomka vonná - Anthoxanthum odoratum L.
Víceletá, nízká volně trsnatá tráva
krátkostébelných porostů chudších stanovišť.
Stébla jsou chudě olistěná. Listové čepele jsou
poměrně široké, krátké, poseté dlouhými
chloupky. Mladý list je v pochvě stočený.
Jazýček je krátký, nepravidelně zubatý.
Květenství je velmi krátká klasovitě stažená lata
s jednokvětými klásky s nestejnými osinami tmavou, kolénkatě zahnutou a kratší, rovnou. Po
výsevu se vyvíjí pomaleji. Na jaře obrůstá velmi
časně a patří k našim nejranějším travám. Při
zavadnutí silně voní kumarinem a dodává senu
charakteristickou vůni. Je vhodným omponentem
TRÁVNÍKY 2006
do trávníkových směsí pro extenzivní krajinné
trávníky. V ČR je registrována domácí odrůda
Jitka (2002).
Zblochanec oddálený - Puccinellia distans
(Jacq.) Parl.
Víceletá, nízká, volně trsnatá tráva
šedozelené barvy, která se vyskytuje v teplejších
oblastech na slaniskách; v posledních letech
expanduje na krajnice solených komunikací.
Čepele jsou středně široké, na líci drsné, ke
špičce ponenáhlu sbíhavé. Mladý list je v pochvě
složený. Jazýček je krátký, tupý. Pochvy
přízemních listů jsou celé otevřené. Květenství je
volná, později rozkladitá lata. Je vhodný
k ozelenění vysychavých zasolených svahů
např.podél komunikací. V ČR není dosud
registrována žádná odrůda.
Pícní druhy a odrůdy trav, plané trávy
Při zakládání krajinných trávníků lze využít
i ostatní druhy a odrůdy trav, vyšlechtěné pro
pícní účely. Dáváme přednost odrůdám
domácího šlechtění, pokud možno vyšlechtěným
klasickými metodami.
Velmi vhodné pro tyto účely jsou i plané
druhy trav domácí flóry, běžně se vyskytující
v přirozených a polopřirozených porostech, např.
bojínek tuhý, kostřava žlábkatá, ovsíře, smělky,
sveřepy, třeslice prostřední aj., u nichž však bývá
problémem absence osiva na trhu.
Bylinné komponenty
Jeteloviny a ostatní luční byliny se
vyskytují ve většině přirozených travních
porostů, a proto se pravidelně přidávají do směsí
pro druhově bohaté krajinné trávníky,
v množství 5 – 10 hmotnostních %. Význam
jetelovin spočívá v obohacování půdy dusíkem
díky jejich schopnosti fixace vzdušného dusíku
symbiotickými bakteriemi rodu Rhizobium
a celkovém zlepšování úrodnosti půd. Výběr
druhů se řídí podle stanovištních poměrů.
Zanedbatelné není ani estetické hledisko, neboť
jeteloviny zvyšují barevnost a atraktivnost
porostu. Jsou to bíle kvetoucí jetel plazivý
(Trifolium repens L.), diploidní odrůdy jetele
- 12 -
lučního (T. pratense L.) v různých odstínech
růžové až červenofialové, karmínový jetel
nachový (T. incarnatum L.), do vlhčích
podmínek narůžovělý jetel zvrhlý (T. hybridum
L.), do sušších, teplejších poloh fialová čičorka
pestrá (Coronilla varia L.), žlutě kvetoucí druhy
štírovník růžkatý (Lotus corniculatus L.),
úročník bolhoj (Anthyllis vulneraria) a jednoletá
tolice dětelová (Medicago lupulina L.),
komonice bílá (Melilotus albus Medic) s bílými
květy, růžový vičenec setý (Onobrychis viciifolia
Scop.). V ČR jsou od těchto druhů registrovány
odrůdy, jejichž osivo lze získat u šlechtitelských
nebo semenářských organizací.
Jetel plazivý, zvláště drobnolisté odrůdy, se
jeví jako vhodný doplněk i do nízko sečených
rekreačních
trávníků
v méně
příznivých
podmínkách, v nichž zvyšuje odolnost k suchu
a dodává potřebný dusík. Dobře se kombinuje
s lipnicí luční a jílkem vytrvalým nebo kostřavou
rákosovitou; jeho podíl ve směsi činí do 10 %
(Černoch 2000).
Na trhu se objevují i druhově bohaté směsi
s vysokým obsahem celé řady bylinných
komponent. Jejich názvy napovídají typ porostu
a stanoviště – „Horská louka“, „Suchá stráňka“,
„Zámecká louka“, „Kopretinová louka“, „Česká
květnice“ – a obsahují až 55 druhů bylin ve
směsi s travami. Jsou vhodné pro založení
druhově bohatého extenzivního trávníku
u rodinných domů, rekreačních objektů nebo
v části parků a potěší nás pohledem na rozkvetlé
kopretiny, chrpy, zvonky, chrastavce, kakosty
a řadu dalších lučních druhů. Při zakládání
větších ploch v krajině bychom měli respektovat
druhové složení okolních přirozených travních
porostů a při výběru druhů se poradit
s pracovníky chráněných krajinných oblastí nebo
jiných odborných pracovišť, neboť genofondové
bohatství místních populací by mohlo být
použitím nepůvodních druhů znehodnoceno.
Výsledky byly získány při řešení úkolu Národní
program konzervace a využití genofondu rostlin
a
agrobiodiverzity
za
podpory
MZe.
TRÁVNÍKY 2006
ČR
Odrůda
Rok
registrace
Zahraniční
Odrůda
Rok
registrace
Odrůda
Rok
registr
ace
Odrůda
Rok
registrace
Lipnice
luční
Bohemia
1996
Asset
1996
Cynthia
2001
Lily
2001
Harmonie
2002
Balin
2003
Denim
2004
Lipoa
2000
Moravanka
1991
Bariris
2003
Enprima
2001
Baron
Baronial
Baronie
Bartender
Cocktail
Compact
Conni
1998
2003
2001
2002
2000
2001
1998
Entopper
Evora
Fortuna
Geronimo
Julia
Julius
2000
2002
1998
2002
1997
2004
Mardona
Miracle
Moonlight
Nimbus
Orfeo
Panduro
Sobra
Lipnice
hajní
Dekora
1979
(Shadow)
Tanemo
2002
Lipnice smáčknutá
Razula
1989
2001
1997
2003
1997
1998
2003
2002
---
---
Literatura
Černoch, V.: Možnosti využití jetele plazivého v trávnících. Trávníky 2000: 23. BONUS, Hrdějovice.
2000.
Hrabě, F. a kol.: Trávníkářská ročenka 2005. Ročník I: 35-43 Vyd. ing. Petr Baštan. Olomouc. 2005.
Hrabě, F. a kol.: Trávy a trávníky - co o nic ještě nevíte. Vyd. ing. Petr Baštan. Olomouc. 2003
Kubát, K. (ed.): Klíč ke květeně České republiky. ACADEMIA, Praha. 2002.
Našinec, I.: Odolnost trav vůči suchu a zastínění. Trávníky 99: 21. BONUS, Hrdějovice. 1999.
Regal, V., Šindelářová, J.: Atlas nejdůležitějších trav. SZN. Praha. 1970.
Seznam odrůd zapsaných ve státní odrůdové knize České republiky. ÚKZÚZ. 2005. www.zeus.cz
Straková, M., Hrabě, F., Straka, J.: Rozdíly v hmotnosti, struktuře a dynamice tvorby nadzemní části
drnu vybraných trávníkových druhů. Trávníky 99: 26-27. BONUS, Hrdějovice 1999.
Ševčíková, M., Šrámek, P.: Produkce biomasy z extenzivních trávníků. Trávníky 2000: 26-27. BONUS,
Hrdějovice. 2000.
Magdalena ŠEVČÍKOVÁ
OSEVA PRO s.r.o., Výzkumná stanice travinářská Rožnov - Zubří
- 13 -
TRÁVNÍKY 2006
MICROCLOVER – A NEW SPECIE IS BORN
Mogens Toft JENSEN
White clover used for turf purpose is not
a brand new story. In old turf books from 50
years ago, white clover was also mentioned
as beeing part of species used for lawns. But
with the appearance of herbicides in the
50.ties and 60. ties it became possible to
spray away the patchy clover colonies and to
keep a more homogene and uniform lawn of
pure grasses fertilised with chemical
fertilisers. The reason for the patchy growth
of white clover in lawns was the use of
forage and large leaved types which does not
tolerate mowing very well and shows of like
smaller or larger colonies.
12 years ago DLF-TRIFOLIUM decided to
breed for very small leaved turf types of
white clover designated for turf purpose and
the result is now the new microclovers.
Today microclover consist of tree different
varieties but all tree marketed as microclover
- the only tree white clovers registered as
turf varieties in Europe.
These new microclovers is bringing the
benefits of supplying the grasses in the
mixture with Nitrogen and thus save costs.
At the same time a number of benefits has
been demonstrated like a greener lawn for a
longer season, a lawn free of diseases and
weeds and at the same time tolerant to close
mowing.
The first ideas of use of the new microclover
was for low maintenance private and public
areas but trials and demonstrations have
shown far more possibilities like the use on
sportsfacilities such as football but also for
golfcourses. Various examples for the use
will be highlighted during the presentation.
More
info
can
be
obtained
on
www.microclover.com
Mogens Toft Jensen
Vedoucí Marketinku & a Produkce
DLF-TRIFOLIUM A/S
Dánsko
- 14 -
Jetel plazivý využívaný pro trávníkové
účely není nic nového. Už ve starých
trávníkových učebnicích z doby před 50 lety
byl jetel plazivý považován za druh,
využitelný pro trávníky. S objevením se
herbicidů v 50 a 60 letech minulého století
bylo možné vystříkat nepravidelná kola
jetele a zvýšit tak homogenitu trávníku
založeného na čistých travách hnojených
umělými hnojivy. Důvodem nepravidelného
růstu jetele plazivého v trávníku bylo tehdy
používání pícních velkolistých typů jetele.
Tyto odrůdy nebyly dostatečně tolerantní
k častému sekání, což se projevovalo
tvorbou menších nebo větších kolonií.
Před 12 lety se DLF-Trifolium rozhodlo pro
šlechtění jetele plazivého s velmi malým
listem, určeného pro trávníkové účely
a výsledkem jsou nyní nové „microclovery“.
Dnešní „microclover“ je představován třemi
různými odrůdami společně prodávanými
pod značkou „microclover“, které jsou
jedinými třemi trávníkovými odrůdami jetele
plazivého registrovanými v Evropě. Hlavní
výhodou
těchto
„microcloverů“
je
zásobování trav ve směsi dusíkem a tím
úspora nákladů. Dalším přínosem je
zelenější trávník po většinu sezóny, redukce
množství trávníkových chorob a plevelů
a tolerance k nízkému sekání. Zpočátku se
uvažovalo
o
využití
„microcloverů“
v extenzivně ošetřovaných soukromých
a veřejných trávnících, ale provedené pokusy
ukázaly možnosti daleko širšího využití
včetně sportovišť jako jsou fotbalové
a golfové trávníky. Různé příklady jeho
využití budou ukázány během prezentace.
Více informací můžete získat na stránce
www.microclover.com
TRÁVNÍKY 2006
VLIV DUSÍKATÉHO HNOJENÍ NA PRODUKCI BIOMASY TRÁVNÍKŮ
SLOŽENÝCH Z JÍLKU VYTRVALÉHO A JETELE PLAZIVÉHO
Hana SOBOTOVÁ , Søren Ugilt LARSEN
Úvod
Jetel plazivý (Trifolium repens L.) můžeme
běžně
nalézt
na
pastvinách,
loukách
a v krajinných trávnících. Je však známo, že na
začátku 20. století byla tato jetelovina také
komponentem směsí pro okrasné trávníky, kde
byla využívána její schopnost poutání vzdušného
dusíku díky hlízkovým bakteriím na kořenech
a přeměny tohoto dusíku na formu přijatelnou
pro ostatní rostliny. Dalším důvodem byla
schopnost jetele plazivého růst na chudých
půdách bez možnosti závlahy. Později, po roce
1940, se začaly klást větší požadavky na kvalitu
trávníku. Velké listy tehdejších odrůd a také
atraktivnost hlávek jetele plazivého pro včely
nebyly žádány. K jeho odstranění ze směsí
pro trávníky také přispěla snadnější dostupnost
hnojiv, která plně nahradila roli jetele jako zdroje
dusíku pro trávník. Jetel plazivý se stal plevelem
trávníků.
V dnešní době význam jetele plazivého jako
komponentu do okrasných trávníků znovu
pomalu vzrůstá. Dříve hojně používané dusíkaté
hnojení začíná být omezováno, nejen kvůli
ekologickým problémům týkajícím se hlavně
vyplavování nitrátů do spodních vod, ale
i z důvodů ekonomických souvisejících s cenami
dusíkatých hnojiv. Jetel plazivý by mohl být
úspěšným
druhem
v
nízkonákladových
okrasných trávnících. Výhodou zařazení jetele
plazivého do směsí je nejen snížení nákladů na
hnojení, ale i jeho schopnost zachovat si zelenou
barvu po celou dobu vegetace, a to i v období
letních přísušků, kdy většina travních druhů na
stanovištích bez závlahy zavadá. Avšak estetický
vzhled trávníku neurčuje jen barva, ale i textura,
a tak k novým úzkolistým odrůdám trav bylo
nutné vytvořit i nové odrůdy jetele plazivého.
Proto se v zahraničních i českých šlechtitelských
firmách začínají šlechtit drobnolisté odrůdy
jetele plazivého tzv. microclover, tvořící
homogenní pokrytí plochy trávníku. Listové
čepele těchto odrůd jsou pouze 2-3 cm
nad povrchem půdy, což umožňuje nízké sečení
potřebné u okrasných trávníků. Při seči dochází k
odstranění květních hlávek jetele, ale listové
čepele zůstávají v porostu, čímž je zajištěn
esteticky dokonalý trávník.
- 15 -
Otázkou však zůstává stanovení optimálního
poměru travního druhu a jetele plazivého, který
je v trávníku expanzivní a postupem času
utlačuje travní složku. Přebytek jetele způsobuje
nejen zhoršení estetických, ale i mechanických
vlastností trávníku, což se stává problémem
u rekreačních nebo parkových trávníků.
Důsledkem je, že se povrch trávníku stává
kluzký a při větší mechanické zátěži jetel
z trávníku mizí, vznikají tak prázdná místa, která
jsou rychle zaplněna plevely.
Jedním
z
řešení
otázky
udržení
požadovaných poměrů mezi travními druhy
a novými odrůdami jetele plazivého v trávníku
by mohlo být dusíkaté hnojení. Nízké dávky
dusíku (50-100 kg N. ha-1) zvýší konkurenční
schopnost travní složky, a tím se jetel plazivý
potlačí na požadovanou míru (představa
šlechtitelky z DLF- Trifolium je okolo 30%
pokryvu trávníku). Pro objasnění vlivu
dusíkatého hnojení na kvalitu trávníku se
speciálními odrůdami jetele plazivého byl
založen pokus na Královské veterinární a agrární
university v Kodani. Cílem tohoto příspěvku je
zhodnotit vliv dusíkatého hnojení na produkci
biomasy jílku vytrvalého a jetele plazivého
a jejich zastoupení v trávníku.
Materiál a metodika
Polní pokus s dvěmi odrůdami jetele
plazivého 'Pirouette' a 'Ronni' (firma DLFTrifolium) ve směsi s jílkem vytrvalým odrůda
'Tapiola' byl založen v květnu 2004 na
pokusných plochách Højbakkegaard Královské
veterinární a agrární university v Taastrupu
(Royal Veterinary and Agricultural University,
Dánsko), zhruba 15 km od Kodaně, ve čtyřech
opakováních náhodného uspořádání bloků, za
účelem studia vlivu pěti dávek dusíkatého
hnojení kvalitu trávníku. Výsevek byl stanoven
na 25 000 živých semen na m2, což
představovalo u monokultury jílku 52,8 g.m-2,
u směsi jílek + jetele 'Pirouette' (75% + 25%;
49,7 g.m-2 + 5,7 g.m-2 ), u směsi jílek + jetele
'Ronni' (75% + 25%; 39,7 g.m-2 + 9,3 g.m-2 ),
stanoveno podle klíčivosti a hmotnosti tisíce
semen. Před setím byla pokusná plocha
pohnojena 83 kg Mg. ha-1. Osetí ploch bylo
provedeno ručně, jílek vytrvalý a jetel plazivý
byly sety odděleně. V roce 2004 bylo byly
TRÁVNÍKY 2006
plochy ručně vyplety a v roce 2005 nebyla
provedena žádná chemická ochrana herbicidy.
U všech tří variant směsí bylo aplikováno
hnojení v pěti variantách 0, 50, 100, 150 a 200
kg N. ha-1. rok-1 (v květnu, červnu a srpnu – vždy
1/3 celkové dávky). Trávník byl sečen při výšce
6 cm na výšku 4 cm jednou až dvakrát týdně.
Byla stanovena hmotnost sušiny celkové
biomasy (nadzemní i podzemní) jílku vytrvalého
a jetele plazivého. Vzorky byly odebrány v říjnu
2005 pomocí odběrového válce o průměru
11 cm, 16 válců z každé varianty. Půda ze
vzorků byla odstraněna plavením před síta
o velikosti ok 2,5 mm2.
Výsledky a diskuse
Celková hmotnost sušiny jílku vytrvalého
a jetele plazivého v monokultuře na nehnojené
variantě byla 854 g.m-2. Se zvyšováním dávek
dusíku docházelo ke zvyšování produkce
biomasy jílku. Při aplikaci 200 kg N. ha-1. rok-1
jsme zaznamenali 32 % nárůst hmotnosti sušiny
jílku oproti nehnojené variantě. Na plochách se
směsmi byla celková hmotnost sušiny biomasy
736 – 1028 g.m-2 u varianty s jetelem 'Pirouette'
a 705 – 924 g.m-2 u varianty s jetelem 'Ronni'
(hnojení 0 – 200 kg N. ha-1. rok-1), viz tab. 1.
U směsí s jetelem byl výnos sušiny jílku bez
ohledu na úroveň hnojení v průměru o 33% nižší
než u monokultury. Se vzrůstající dávkou dusíku
je patrný nárůst biomasy jílku (graf 1). Výnos
biomasy obou zkoušených odrůd jetele plazivého
i jeho podíl ve směsi se vzrůstající dávkou
dusíku průkazně klesal v důsledku vyšší
konkurence travní složky. U směsi jílku
s odrůdou jetele 'Pirouette' se podíl hmotnosti
sušiny biomasy jetele snížil z 39,4% na
nehnojené variantě na 2,4% při dávce dusíku 200
kg. ha-1 rok-1, u směsi s odrůdou jetele 'Ronni'
byl tento pokles velmi podobný z 37% na 3%
z celkové hmotnosti sušiny biomasy. Z pokusu
vyplývá, že každé zvýšení dávky dusíku o 50 kg.
ha-1. rok-1 způsobilo zhruba 50% snížení
produkce sušiny jetele oproti předchozí hladině
dusíku. Teoretickému požadavku obsahu jetele
plazivého 30% pokryvu trávníku odpovídalo 1520% z celkové hmotnosti sušiny biomasy
trávníku, a tedy předpokládané hladině
dusíkatého hnojení 50 až 100 kg. ha-1.
Závěr
V budoucnu je nutné zabývat se výzkumem
těchto speciálních jetelů. Znalost jejich
konkurenčních vztahů je předpokladem ke
správnému stanovení optimálního poměru jetele
a travních druhů ve směsi. Pro úspěšné založení
trávníku je též důležité určit vhodný celkový
výsevek směsi, který se bude lišit podle účelu
trávníku a stanoviště. Informace o reakci těchto
nových odrůd jetele plazivého na různé způsoby
ošetřování
trávníku
přispějí
k vytvoření
vhodných pěstebních postupů pro vytvoření
a udržení kvalitního travního pokryvu.
Výsledky byly zpracovány za podpory MSM
6046070901.
Tab.1: Výnos celkové sušiny biomasy (g.m-2) a váhový podíl (%) jílku vytrvalého a jetele plazivého.
Směs
Dávka N
(kg ha-1 rok-1)
hmotnost sušiny (g.m-2)
monokultura
jílku vytrvalého
0
50
100
jílek vytrvalý
606,6
793,5
892,8
'Tapiola'
150
1 066,9
5,3
jílek vytrvalý 'Tapiola'
+
jetel plazivý 'Pirouette'
200
0
50
100
150
1 129,1
445,5
555,5
711,9
847,7
0,7
290,1
137,2
89,9
56,5
200
0
50
100
150
200
1 003,6
443,9
621,6
846,7
855,4
896,1
24,3
260,7
107,3
63,8
82,3
28,0
jílek vytrvalý 'Tapiola'
+
jetel plazivý 'Ronni'
- 16 -
jetel plazivý
246,9
82,1
33,6
% z celkové hmotnosti
Σ
jílek vytrvalý
853,6
71,1
875,6
90,6
926,4
96,4
1
072,2
99,5
1
129,8
99,9
735,7
60,6
692,8
80,2
801,8
88,8
904,2
93,8
1
027,9
97,6
704,6
63,0
728,9
85,3
910,5
93,0
937,7
91,2
924,1
97,0
jetel plazivý
28,9
9,4
3,6
0,5
0,1
39,4
19,8
11,2
6,3
2,4
37,0
14,7
7,0
8,8
3,0
TRÁVNÍKY 2006
Graf 1: Výnos celkové biomasy jílku vytrvalého (JV) a jetele plazivého (JP) v monokultuře a ve směsí
(g.m-2).
jílek vytrvalý
jetel bílý
1400
Hmotnost sušiny (g.m-2)
1200
1000
800
600
400
200
0
-200
0
50 100 1 50 200
0
50 100 1 50 200
0
50 100 1 50 200
N (kg.h a -1.rok-1)
JV monokultura
JV + JP 'Pirouette'
JV + JP 'Ronni'
Hana SOBOTOVÁ , Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta potravinových a přírodních zdrojů,
Katedra pícninářství a trávníkářství
Søren Ugilt LARSEN, Dansk Landbrugsrådgivning Landscentret, Århus, Dánsko
TESTOVÁNÍ TRÁVNÍKOVÝCH ODRŮD V EVROPĚ
Vladimír ČERNOCH
Současná situace ve zkoušení a registraci
trávníkových odrůd trav a jetelů v Evropě není
ideální. U pícních odrůd jsou pro registraci
povinné jak DUS testy (popis odrůdy z hlediska
odlišnosti od ostatních odrůd, homogenity
a stálosti) tak VCU testy (zkoušení užitné
hodnoty odrůdy). U trávníkových odrůd se však
ve většině Evropských zemí provádějí povinně
pouze DUS testy. Pouze ve Francii a na
Slovensku jsou zkoušky užitné hodnoty součásti
registrace.
V některých evropských státech je možné
přihlásit trávníkové odrůdy trav do tzv. zkoušek
doporučených odrůd, jejichž výsledky jsou
respektovány zejména na profesionálním
evropském trávníkovém trhu. Hobby trh je však
používá do trávníkových směsí jakékoliv odrůdy
- 17 -
registrované v zemích EU bez ohledu na jejich
vhodnost pro trávníkové využití, vhodnost pro
konkrétní klimatické podmínky nebo pro
konkrétní
způsob
ošetřování
trávníku.
Rozhodující roli zde hraje cena osiva, a proto se
na pultech supermarketů v celé Evropě často
objevují trávníkové směsi složené z nevhodných
odrůd evropského i mimoevropského původu
(většinou USA, Kanada). Protože hobby trh tvoří
větší část celkového trávníkového trhu, je tím
znehodnocována práce zejména evropských
šlechtitelských
a
semenářských
firem
– především náklady vložené do šlechtění
kvalitních trávníkových odrůd.
Významné Evropské VCU systémy pro
trávníkové odrůdy:
1) STRI Bingley Velká Britanie (Sports Turf
Research Institute)
TRÁVNÍKY 2006
Tyto pokusy jsou organizovány britskou
šlechtitelskou asociaci BSPB (British Society of
Plant Breeders Limited). Pokusy mají
vypracovány přesná pravidla pro přihlašování
a zkoušení odrůd a pro vyhodnocování výsledků.
Vysoký důraz je kladen na odbornost
a nestrannost, takže výsledky jsou vysoce
hodnoceny v celé Evropě. Trávníkové odrůdy
jsou zkoušeny v následujících seriích:
- serie G - nízké sekání (4-7mm), zkouší se
psinečky, kostřavy červené trsnaté a krátce
výběžkaté
- serie L – trávníky, krajinné trávníky, letní
sporty (10-15mm), zkouší se jílek vytrvalý,
lipnice luční, všechny typy kostřavy červené,
kostřava ovčí a přitvrdlá a psinečky
- serie S – sportovní využití (30mm se
zatěžováním), zkouší se jílek vytrvalý a lipnice
luční
- serie M – různé trávy (výška sekání a další
ošetřování je přizpůsobeno požadavkům druhu),
zkouší se například kostřava rákosovitá, smělek,
metlice trsnatá, jetel plazivý a další druhy
Pro doporučení odrůdy je zapotřebí odrůdu
přihlásit do dvou po sobě následujících cyklů
zkoušení. Jako kontrolní odrůdy jsou do každého
pokusu vybrány odrůdy z horní, střední a dolní
části listiny, které tvoří 10% odrůd daného
pokusu a musí být minimálně 2 a maximálně 5.
Tímto způsobem jsou již jednou doporučené
odrůdy pravidelně znovu testovány. Nově
zkoušené odrůdy jsou potom podle dosažených
výsledků (indexový systém) zařazeny do tabulky
doporučených odrůd a horší odrůdy ze spodu
tabulky z ní vypadávají. Podrobnější popis
tohoto VCU systému jsem uvedl jednak
z důvodu jeho propracovanosti, ale také,
abychom si uvědomili odlišnost klimatických
a zkušebních podmínek od naší trávníkářské
praxe (např. výška sekání u běžných trávníků).
2) RSM Německo (Regel-Saatgut-Mischungen
Rasen)
Tyto německé pokusy prodělávají právě
významné organizační změny. Původně byly
bezplatně prováděny BSA (Bundessortenamt
– obdoba našeho ÚKZÚZ) ve spolupráci se
společnosti
FLL
(Forschungsgesellschaft
Landschaftsentwicklung Landschaftsbau e.V.),
ale od roku 2005 je zkoušení zpoplatněno
a pokusy jsou vedeny na celkem 4-5 pokusných
místech, jak na oficiálních pokusných
stanovištích
BSA,
tak
na
některých
šlechtitelských
stanicích.
Výsledky
jsou
zpracovávány BSA a celková vhodnost zkoušené
- 18 -
odrůdy pro skupiny trávníků okrasné, užitné
(obdoba
naších
parkových),
zatěžované
a krajinné je oceněna číselným indexem od 3 do
9. Odrůdy s nižším číselným indexem nejsou
zařazovány do každoročně vydávané listiny
RSM. Takto otestované odrůdy je potom možno
zařadit do doporučených RSM směsí, ve kterých
je na základě dřívějších zkoušek stanoven
vhodný podíl jednotlivých druhů trav pro
jednotlivé typy trávníků.
3) Skandinavie
Od roku 2005 je zaveden dobrovolný systém
VCU trávníkových pokusů pro Dánsko,
Švédsko, Finsko a Norsko, který nahrazuje
původní národní zkoušení. Pokusy jsou vedeny
podle jednotného protokolu a výsledky všech
odrůd jsou publikovány.
4) Francie
VCU pokusy jsou součásti zkoušení odrůd pro
registraci a jsou povinné. Zkoušení se provádí na
celkem 8 stanovištích po celé Francii. Pokusy
jsou umístěny na 2 oficiálních, 1 školním a 5
šlechtitelských lokalitách. Odrůdy, které
nesplňují požadavky kvality nejsou registrovány.
Nevýhodou tohoto systému je, že registrované
odrůdy se již znovu nepřezkušují.
5) Holandsko
Holandský
systém
je
organizován
4 šlechtitelskými firmami Advanta, Cebeco,
Barenbrug a Zelder. Koordinace je zajišťována
výzkumným ústavem PPO a administrativní
práce je zajišťována holandskou šlechtitelskou
asociaci Plantum NL. Pokusy jsou vedeny ve
dvou úrovních ošetřování – sportovní (jílek
vytrvalý a lipnice luční) a trávníkové (všechny
trávníkové druhy).
Kromě výše uvedených států jsou
trávníkové odrůdy testovány v systému VCU
ještě v některých dalších zemích jako je
Švýcarsko a Rakousko, ale jejich významnost je
vzhledem k velikosti trhu, které zastupují menší.
V České republice se užitná hodnota
trávníkových odrůd testuje pouze ve firemních
pokusech a omezeně na zemědělských
universitách. UKZUZ provádí hodnotové
trávníkové testy pouze na pracovišti v Hradci
nad Svitavou které slouží pouze k popisu
zkoušených odrůd. Jejich výsledky se
nezveřejňují a neslouží ani jako podklad pro
registraci. Vzhledem k tomu, že Polsko zrušilo
oficiální trávníkové VCU pokusy v roce 2003,
nejbližším nezávislým pokusným místem jsou
Spišské Vlachy na Slovensku, kde však testují
pouze omezený počet odrůd. Proto se zástupci
TRÁVNÍKY 2006
firem našeho profesionálního trhu snaží
orientovat v trávníkových odrůdách většinou
podle výsledku RSM nebo STRI. Problémem
však zůstává, že pokusy STRI v Bingley platí
zejména pro oceánské klimatické podmínky
a také úroveň ošetřování pokusů je jiná, než
běžná
trávníková
praxe
v našich
subkontinentálních podmínkách. Proto lze bez
větších problémů převzít výsledky například pro
nízké sekání pro greeny, kde jsou podmínky
prostředí přizpůsobovány trávě a jsou více méně
stejné. Tam, kde se však tráva musí
přizpůsobovat podmínkám prostředí a různému
způsobu ošetřování, hrozí, že se odrůda
vyzkoušená
v Bingley
bude
v naších
podmínkách chovat jinak. Našim podmínkám
odpovídají spíše výsledky RSM z Německa.
Ještě lepší je porovnat výsledky STRI a RSM.
U odrůd, které se v obou odlišných VCU
systémech
projevují
dobře,
je
vysoká
pravděpodobnost, že i u nás si udrží vysokou
trávníkovou hodnotu. V Tab.č.1 jsem se pokusil
na některých výsledcích náhodně vybraných
druhů a odrůd srovnat oba VCU systémy.
Rozdílné výsledky v obou systémech jsou
vyznačeny silně.
Nedostatky v Evropském systému VCU
zkoušení
trávníkových
odrůd
(možnost
používání neodzkoušených odrůd a nerovnoměrné zkoušení v různých klimatických
oblastech Evropy), který vychází z podmínek
bývalé EU 15, vyvolaly diskusi semenářských
firem sdružených v Evropské semenářské
asociaci (ESA). Z této diskuse vyplynul
požadavek vytvořit v Evropě nadnárodní síť
VCU pokusů, které by splňovaly následující
požadavky:
omezení přístupu neodzkoušených nebo
nekvalitních odrůd na Evropský trávníkářský trh
vytvoření sítě VCU trávníkových
pokusů, která by pokrývala lépe jednotlivé
Evropské regiony podle klimatických podmínek
a velikosti trhu
centrální organizace zkoušení a snížení
celkového počtu pokusných míst v Evropě by
měly vést ke snížení nákladů na zkoušení
do VCU pokusů by se měly přijímat
pouze odrůdy, které již prošly nebo právě jsou
v DUS testech a to pouze na místech
autorizovaných
CPVO
(organizace
pro
Evropskou ochranu odrůd)
pro vytvoření sítě by se měly využít
zkušenosti ze současných VCU pokusů a měly
by do ní být zapojena i některá existující
pokusná místa
Tato Evropská síť zkoušení trávníkových
odrůd, pracovně nazvána EUTEP by měla být
obdoba systému NTEP používaného v USA.
V současné době byla ustanovena pracovní
skupina pro systém zkoušení trávníkových odrůd
v Evropě, která by měla navrhnout pro ESA
nejvhodnější uspořádání těchto pokusů. Pokud
bude tento systém schválen, mohly by první
pokusy být založeny na podzim 2007 a na jaře
2008.
Tab. č. 1. Porovnání některých výsledků RSM a STRI
druh
jílek vytrvalý
kostřava červená
trsnatá
krátce výběžkatá
odrůda
Aber Sprite
Aber Imp
Bargold
Sauvignon
Greenway
Margarita
Merci
Lorina
Taya
Musica
Center
Bargreen
Calliope
Trophy
Barcrown
Cezanne
RSM index
užitné
nezk.
nezk.
9
6
8
8
8
6
7
9
8
8
8
8
8
8
- 19 -
sportovní
nezk.
nezk.
9
7
8
9
8
7
7
nezk.
8
9
8
7
8
7
STRI pořadí v listině
trávník
sportovní
1/91
30/88
2/91
33/88
3/91
49/88
5/91
58/88
10/91
12/88
11/91
24/88
16/91
75/88
38/91
83/88
82/91
62/88
1/31
nezk.
2/31
nezk.
8/31
nezk.
9/31
nezk.
19/31
nezk.
1/31
nezk.
2/31
nezk.
TRÁVNÍKY 2006
dlouze výběžkatá
lipnice luční
psineček tenký
Leonora
Smirna
Salsa
Aniset
Herald
Cindy
Sunset
Limousine
Coctail
Miracle
Conni
Broadway
Lance
Heriot
Bardot
6
8
6
6
5
6
5
9
9
8
8
8
nezk.
7
8
nezk.
6
nezk.
nezk.
nezk.
nezk.
nezk.
8
8
6
6
8
nezk.
8
7
7/31
15/31
2/28
8/28
7/28
14/28
28/28
1/23
3/23
5/23
6/23
14/23
1/9
2/9
5/9
nezk.
nezk.
nezk.
nezk.
nezk.
nezk.
nezk.
3/23
12/23
11/23
19/23
9/23
nezk.
nezk.
nezk.
1) výsledky STRI jsou uvedeny jako pořadí odrůdy z celkového počtu odrůd
2) významnější rozdíly mezi RSM a STRI jsou vyznačeny silně
Ing. Vladimír Černoch
Šlechtitelská stanice Hladké Životice, s.r.o., Fulnecká 95, 742 47 Hladké Životice; [email protected]
SOUČASNÉ SMĚRY ŠLECHTĚNÍ TRAV A SESTAVOVÁNÍ TRAVNÍCH
SMĚSÍ
Ivo NAŠINEC
Šlechtění
je
dlouhodobý
proces
- vyšlechtění nové trávníkové odrůdy trvá 10–15
let. Připočteme-li i čas potřebný na namnožení
osiva, nová odrůda se v praxi plně uplatní
přibližně za dvacet až pětadvacet let po začátku
jejího šlechtění. Znamená to, že dnes začínáme
vytvářet odrůdy pro podmínky, které u nás
budou za čtvrt století. Jaké ale budou? Změní
se do té doby klima a jaké požadavky na kvalitu
trávníku budou převažovat?
V současné době prokazatelně dochází ke
globálnímu oteplování, to ale neznamená, že by
se na celém světě měla stejnoměrně mírně
zvyšovat teplota. Spíš se předpokládá, že se
v důsledku oteplení zrychlí proudění atmosféry
ve vyšších vrstvách a to bude vyvolávat náhlé
změny počasí. Ve středoevropském prostoru
bychom měli být připraveni na drsnější zimy a
v letním období na střídání suchých a horkých
dnů s obdobími přívalových dešťů a bouřek. Pro
šlechtitele taková prognóza znamená, že nové
odrůdy by měly být především plastické, to
znamená schopné tolerovat nejrůznější stresy,
způsobené mrazem, dlouho ležící sněhovou
- 20 -
pokrývkou, zaplavením či naopak suchem
a horkem.
Trávníky zakládáme většinou na mnoho let
a požadujeme proto, aby travní porost byl
vytrvalý. Až dosud rozhodovala v našich
podmínkách o vytrvalosti trávníkových odrůd
zejména jejich odolnost vůči vyzimování, tedy
schopnost vyrovnat se s komplexem stresů,
vyskytujících se během zimního období.
Zimovzdornost zůstává i dnes významným
selekčním kritériem při šlechtění trávníkových
odrůd. Kromě mrazuvzdornosti se jedná hlavně
o toleranci k nejzávažnějším zimním chorobám
trávníku - plísňi sněžné a palušce travní. Důraz
se klade především na rezistenci vůči plísni
sněžné (nově označované trochu složitě jako
„sněžná světlorůžová plísňovitost trav“), která
v posledních letech způsobuje významné škody
na mnoha trávnících. Napadá téměř všechny
travní druhy, plně jí odolává pouze metlice
trsnatá a poměrně tolerantní jsou trsnaté kostřavy
červené a lipnice luční. Rezistentním šlechtěním
náchylných travních druhů
(jílek vytrvalý,
psineček výběžkatý, kostřava rákosovitá atd.)
TRÁVNÍKY 2006
byly docíleny zřetelné meziodrůdové rozdíly, ale
dosažení uspokojivé rezistence zůstává stále
ještě aktuálním šlechtitelským cílem.
Obdobně
důležitým
předpokladem
vytrvalosti odrůd, jakým je dnes zimovzdornost,
bude v následujícím období pravděpodobně také
tolerance
vůči
suchu.
Šlechtění
na
suchovzdornost se stalo aktuálním úkolem.
Termín
„suchovzdornost“
představuje
zjednodušené označení schopnosti rostlin
odolávat stresu ze sucha. Ve skutečnosti existují
různé formy působení sucha a s tím souvisejí
i odlišné mechanismy suchovzdornosti, kterými
se mohou jednotlivé travní druhy či odrůdy
škodlivému působení sucha bránit.
Je-li sucho v půdě způsobeno poklesem
hladiny spodní vody, pak vysokou úroveň
suchovzdornosti
vykazují
travní
druhy
s kořenovým systémem, schopným čerpat vodu
i z velké hloubky. Jejich reprezentantem je např.
kostřava rákosovitá, která zaujímá významné
místo mezi trávníkovými druhy v suchých
oblastech USA i v jižní Evropě. V souvislosti se
změnami klimatu vzrůstá její význam i u nás. Na
mělkých půdách jsou naopak zvýhodněny
úzkolisté kostřavy červené a ovčí, které mají
svou morfologickou stavbu a fyziologické
vlastnosti přizpůsobené menší spotřebě vody.
Mimořádně vysokou suchovzdornost vykazují
především stříbrně ojíněné formy s voskovým
povlakem, kterým proto šlechtitelé začínají
věnovat zvýšenou pozornost.
Škodlivost sucha je ovlivňována délkou
suchého období. Dlouhodobý přísušek snášejí
lépe travní druhy s podzemními výběžky. Např.
lipnice luční dokáže z podzemních oddenků
regenerovat i po mnoha týdnech sucha, kdy jinak
suchovzdorné
trsnaté
kostřavy
červené
a kostřava ovčí již regenerační schopnost
ztrácejí. Souvisí to pravděpodobně se
skutečností, že bezprostřední příčinou uhynutí
travního porostu často nebývá sucho, ale vysoké
půdní teploty. Podzemní výběžky lipnice luční
jsou v půdě chráněny proti horku přece jen lépe,
než mělce umístěné odnožovací uzliny trsnatých
trav. Nepřímý vliv na suchovzdornost může mít i
ranost odrůd. Zejména u extenzívních porostů
na suchých svazích s jižní expozicí bývají
zvýhodněny rané materiály, které jsou schopné
využít pro svůj rozvoj jarní vláhu a do období
sucha vstupují už dobře vyvinuté.
Šlechtitelé se snaží kombinovat různé
mechanismy suchovzdornosti do jediného
genotypu a využívají při tom také přenos
vlastností mezi různými travními druhy (např.
- 21 -
zvyšování suchovzdornosti jílku vytrvalého jeho
křížením s kostřavou rákosovitou). Moderní
metody molekulární genetiky dovolují přenášet
jednotlivé konkrétní geny suchovzdornosti.
Pracuje se také se „stay green“ genotypy, které
zůstávají zelené i po uschnutí a opticky tím
zlepšují vzhled suchého trávníku. V některých
případech bude ale zřejmě efektivnější
„neznásilňovat“ přírodu, ale naopak se od ní
poučit a pro extrémní lokality volit do směsí
takové travní druhy, které se v podobných
lokalitách přirozeně vyskytují. Pozornost
šlechtitelů se proto stále častěji obrací
k ekotypům dosud opomíjených travních druhů,
které mají pro nové podmínky pěstování mnoho
předností.
Dlouhodobé plány šlechtitelů nejsou
ovlivňovány pouze předpokládanými změnami
klimatických podmínek, přihlížet je potřeba
také k očekávaným změnám „společenské
objednávky“.
Hlavní kritéria pro kvalitu
trávníkových odrůd (hustota , jemnost, dobrý
zdravotní stav, svěží barva atd.) budou
pravděpodobně platit i v budoucnosti. Již dnes
ale mnozí lidé zvažují, zda je nutné trávník
intenzivně hnojit, zavlažovat, sekat a ošetřovat
nejrůznějšími pesticidy. Postupně se prosazuje
názor, že ošetřování trávníků by mělo co
nejméně zatěžovat životní prostředí. Od
šlechtitelů se proto očekává, že vyšlechtí odrůdy
schopné vytvářet kvalitní trávníky i při
minimálních vkladech do jejich pěstování. Tyto
tzv. low-input odrůdy mají být tolerantní vůči
hlavním chorobám trav a navíc mají vykazovat
dostatečnou suchovzdornost i zimovzdornost,
aby pro dosažení přiměřené kvality trávníku
intenzivní ošetřování nevyžadovaly.
Šlechtitelská pracoviště dnes šlechtí
především odrůdy pro intenzivní způsob
pěstování, které mají větší šanci uspět při
současném systému hodnocení odrůd. Tyto
odrůdy jsou velmi kvalitní, bývají však často
geneticky poměrně úzké a proto jen málo
plastické. Pro omezeně ošetřované porosty se
příliš nehodí. Proto šlechtitelé postupně selektují
také materiály pro extenzivní způsob pěstování,
aby je měli k dispozici ve chvíli, kdy
celospolečenská poptávka po takových odrůdách
vzroste. Velmi pravděpodobně se budou tyto
odrůdy pěstovat v jetelotravních směsích
s drobnolistým jetelem plazivým.
Ing.Ivo Našinec,
Oseva UNI, a.s., Šlechtitelská stanice Větrov
TRÁVNÍKY 2006
[email protected]
STRATEGIE A SOUČASNÉ MOŽNOSTI OCHRANY TRÁVNÍKŮ PROTI
CHOROBÁM
Bohumír CAGAŠ
Specializované trávníkové choroby výrazně
snižují užitnou i estetickou hodnotu trávníku.
Účinná ochrana proti nim musí vycházet z nejen
dobrých znalostí rostliny, patogena a vnějšího
prostředí, ale především z pochopení interakcí
mezi nimi. K výrazným projevům onemocnění
dojde jen tehdy, když podmínky vnějšího
prostředí jsou příznivější pro patogena než pro
hostitele. Na základě vztahu patogena, hostitele
a vnějšího prostředí, lze formulovat čtyři
základní strategie ochrany:
a) zabránit patogenu usadit a rozvíjet se
v travním drnu
b) zvýšit odolnost hostitele (komponentů
trávníku)
c) ovlivnit vnější podmínky tak, aby
„nefavorizovaly“ patogena
d) ochránit
trávník
pomocí
komplexu
chemických, nebo pěstebních opatření
a) Zabránit usazení se původci onemocnění
(spóry, sklerocia, mycelium) v nově založeném
trávníku, či pokládaných kobercích lze fumigací,
zásahem, který není příliš častý. Je účinný
zejména vůči patogenům, kteří nejsou přenášeni
osivem (např. Pythium sp., Rhizoctonia sp.)
b) Tvorba odolných odrůd je s ohledem na
polygenně založenou rezistenci hostitele vůči
většině patogenů, dlouhodobým a složitým
procesem, vázaným na učitý region různě
velkého rozsahu. Jde o kontinuální proces
s ohledem na neustálou tvorbu nových patotypů
chorob. Je to velmi záslužná činnost i z hlediska
ekonomického. Předpokládá však nejprve
testování širokého souboru odlišných genotypů
daného druhu na mnoha místech (tzv. lapací
sortimenty)
po
několik
let
v polních
podmínkách, případně vyžaduje doplnění
o skleníkové testy.
c) Hlavním cílem souboru pěstebních opatření je
udržet
trávník
v dobrém
technickém
i estetickém stavu s minimální námahou
a náklady. Proto je třeba si všímat faktorů
ovlivňujících odolnost trávníku vůči patogenu.
- 22 -
Patří sem především:
• adaptabilita druhu a odrůdy
• hustota drnu
• stáří rostlinných tkání
• výška a frekvence sečení
• půdní vlhkost a aerace
• půdní a vzdušná teplota
• půdní úrodnost a pH
• míra zastínění a proudění vzduchu
• pesticidy
Musí se však počítat i s faktory, které mohou
výrazně ovlivnit aktivitu patogena:
• výživa rostlin
• vitalita drnu
ovlivněná souborem
pěstebních opatření
• půdní a vzdušnou teplota
• půdní aerace a vlhkost
• doba trvání vlhkosti na listech
• pesticidy
Mikroklima trávníku je určováno především
teplotou, vlhkostí a intenzitou světla. Částečně je
mohou ovlivňovat také sečení, plsť, hnojiva,
voda a pesticidy.
Teplota vzduchu je faktorem, který má přímý
vliv jak na růst trávníku, tak vývoj patogena.
Jejich teplotní nároky se v daném čase různí,
takže může dojít k momentální preferenci
jednoho z nich (zatím co nízké teploty v předjaří
přispívají k vývoji druhů rodu Monographella
a Typhula, příp. vysoké noční teploty v létě
k rozvoji Pythium spp. a Rhizoctonia spp., pro
trávy nejsou příznivé).
Vlhkost listů a její trvání na listech spolu
s teplotou výrazně ovlivňují klíčení spór a vývoj
mycelia houbových chorob. Její regulace na
trávníku je nutná (přímé odstranění, nepřímé
způsoby – sekání, závlaha, odstranění překážek
bránících pohybu vzduchu atd.).
Množství vody v travním drnu je rovněž
závažným prvkem – nadbytek vyvolává
disfunkci kořenů a rozvoj patogenní flóry v ní
(Pythium spp., Fusarium spp.), nedostatek
působí opačně (suchá skvrnitost trávníku atd.).
TRÁVNÍKY 2006
Pro zdraví trávníku je třeba množství vody
vhodně načasovat a přizpůsobit daným
podmínkám.
Ve srovnání s předešlými prvky je světlo
méně významným faktorem. Avšak jeho
nadbytek může vyvolat tepelný stres, naopak
jeho nedostatek rozvoj druhů rodů Blumeria,
Puccinia, Drechslera atd. Pozitivní vliv
optimálních dávek na růst a vývoj trav je zřejmý
(přímá úměra k jeho odolnosti).
Porušení rovnovážného stavu živin ve vztahu
k vitalitě trávníku a tím i jeho odolnosti
k chorobám je dlouhodobě znám. Vysoké dávky
dusíku mohou zvýšit výskyt některých patogenů
(Pythium spp., Rhizoctonia spp., Drechslera
spp., Pyricularia spp., Bipolaris spp., Typhula
spp., Monographella spp.), naopak deficit
podporuje výskyt druhů rodů Laetisaria,
Sclerotinia,
Colletotrichum
a
Puccinia.
S obsahem živin souvisí i půdní pH, které by se
mělo pohybovat od 6 do 7 v travní plsti. Tento
stav podporuje rozvoj saprofytní mikroflóry,
která plsť rozkládá a je s to tlumit aktivitu
patogenních druhů. Půdní reakce pod 6 je nutná
pouze pro potlačení některých původců jako
např. Monographella spp., Geaumannomyces
spp. atd.
Ošetření pesticidy se provádí s cílem
redukovat výskyt plevelů, chorob a škůdců. Ti
mohou v některých případech nepřímo ovlivnit
aktivitu patogena (zničení drobné prospěšné
půdní fauny kolonizující odumřelou organickou
hmotu – insekticidy, fungicidy často potlačí
jednu chorobu, ale favorizují druhou).
Sekání trávníku je faktorem, který může
podpořit rozšíření a rozvoj řady chorob; zejména
je nebezpečná kombinace zvýšené vlhkosti
a čerstvě poraněné tkáně listů. Nízké sekání
zvyšuje náchylnost drnu k mnoha chorobám
(Colletotrichum spp. a další), nízká seč působí
negativně i nepřímo - vyvolává snížení zásoby
cukrů a zvýšení teploty v kořenové zóně,
z porostu se odstraní i fungicidem ošetřené listy
atd.). Škodlivá je i extenzivní seč. Odstraňování
či ponechání odstřižené listové hmoty zůstává
otázkou – na jedné straně představuje návrat
živin do trávníku, na druhé straně je prostředím,
kde dochází k množení potencionálního původce
onemocnění.
Neméně významné je z hlediska zdravotního
stavu travního drnu udržování přiměřeného stavu
plsti. Její tvorba je zcela přirozeným jevem
v koloběhu životního cyklu trávníku. Pro její
rozklad jsou důležité: voda, mírně kyselé až
neutrální pH a dostatek minerálního dusíku
- 23 -
v létě, kdy je rozklad nejrychlejší. Porušení
rovnováhy mezi těmito prvky ovlivňuje
fytopatogenní mikroflóru. Rozklad plsti může
být zpomalován nízkou půdní teplotou,
nedostatkem, či naopak nadbytkem vlhkosti,
vysokou aciditou (pH nižší než 5,5) nebo naopak
vysokou alkalitou, odstraněním posečené hmoty
vedoucí k deficitu N v plsti v období s vysokou
teplotou,
nadbytkem
N
(při
aplikaci
amoniakálních
vodorozpustných
hnojiv
s kyselou reakcí) a při opakované aplikaci
pesticidů.
Chemická ochrana je na rozdíl od
předchozích opatření přímým zásahem, který
může ovlivnit výskyt patogena a jeho rozvoj
v trávníku. Pesticidy zajišťující ochranu proti
chorobám
trávníků
zahrnují
fungicidy,
nematicidy a fumiganty.
a)
půdní fumigace se využívá ke zničení
háďátek a plevelů. Zejména v Evropě nepatří
k častým zásahům v trávníku. Tento zásah je
možno např. použít před generální obnovou
travního drnu (přísev, položení rohože atd.).
Fumiganty je třeba zapravit do půdy, mnohdy je
potřeba pozemek zavlažit a přikrýt plachtou.
Jako účinné látky se využívají metam-sodium,
dazomet, metylbromid a chlorpikrin.. Jde
většinou o těkavé a toxické látky a při
manipulaci s nimi je třeba dbát všech zásad
bezpečnosti.
b) Rovněž nematicidy se u nás používají velmi
zřídka. V USA je registrován pouze jeden
přípravek tohoto typu, s účinnou látkou
fenamiphos (organofosfát), která je účinná
i proti některým druhům hmyzu. Jde o velmi
jedovatou látku, za kterou se hledá náhrada.
c) Fungicidy, přípravky, které ničí či potlačují
růst hub, tj. mycelia a jejich rozmnožovacích
částic, lze rozdělit na kontaktní, penetrační
a systémové.
d) Fungicidy s kontaktním účinkem, které jsou
z historického hlediska nejstarší, hrají v ochraně
trávníků stále významnou roli. Při kontaktu se
spórami či hyfami na povrchu listu je ničí. Jejich
působení trvá tak dlouho, pokud potřebná
koncentrace zůstává na povrchu listu. S ohledem
na vývoj nových listů, by bylo třeba ošetřovat
každých 5 – 10 dní (za podmínek, které jsou
příznivé pro patogena). Většina těchto fungicidů
(chloroneb, chlorothalonil, hydroxyd mědi,
ethazol,
fludioxonil,
mancozeb,
maneb,
quintozene a thiram) působí preventivně, ale
není účinná vůči patogenu, který už vniknul do
tkáně.
TRÁVNÍKY 2006
e) Fungicidy s penetračním účinkem vykazují
chemoterapeutickou aktivitu a potlačují růst
patogena, který již do rostliny proniknul.
Největší skupinu tvoří tzv. sterolové inhibitory
(fenarimol,
myclobutanil,
propiconazole,
tebuconazole, triadimefon a triticonazol); většina
z nich je zařazována do triazolů. Přípravky
s těmito účinnými látkami pronikají tkáněmi
a pohybují se vzhůru (akropetálně) od místa
kontaktu; jejich pohyb dolů (bazipetální) je
omezený. Jsou schopny také translaminárního
pohybu. Zvláštní skupinou jsou strobiluriny
(azoxystrobin, pyraclostrobin a trifloxystrobin),
které byly odvozeny z houby Strobilurus
tenacellus. K dalším acropetálním penetrantům
patří
boscalid,
flutolanil,
mefenoxam,
propamocarb, thiophanate-ethyl a thiophanate-
methyl, které reprezentují různé chemické třídy
a mají různé způsoby účinku. Do tohoto typu
fungicidů patří i tzv. lokální penetranti, kteří jsou
po aplikaci absorbováni rostlinnou tkání, ale
výrazně se od místa příjmu nepohybují
(iprodione,
polyoxin,
vinclozolin).
Trifloxystrobin je do této skupiny zařazován, ale
může ve formě mlhy pronikat i do sousedních
listů. Tam se váže na voskovou vrstvu kutikuly;
přípravek má vysoké residuální působení.
f) Jediným skutečně systémovým přípravkem
pro trávníky je Fosetyl-Al; detailní způsob jeho
účinku v rostlině není jasný.Zřejmě vyvolává
obranný
mechanismus
daný
stimulací
fytoalexinů. Svým účinkem inhibuje vývoj
mycelia a klíčení spór.
Tab. 1
Fungicidy užívané v trávnících (částečně podle Smileye et al., 2005)
Účinná látka
Azoxystrobin
Boscalid
Chloroneb
Chlorothalonil
Ethazol,
etridiazol
Fenarimol
Fludioxonil
Chemická klasifikace
Strobilurin (Qo inhibitor)
Carboximid nebo anilid
Aromatický hydrocarbon
Nitril
Typ Přípravky registrované v ČR
P
Amistar, Heritage, Quadris
P
K
K
Bravo 55, Casoar
K
Pyrimidin
Phenylpyrole
P
K
Flutolanil
Fosetyl-Al
Iprodione
Carboximid nebo benzimid
Ethyl-phosphate
Dicarboximid
P
Pc
P
Mancozeb
Ethylenebis-dithiocarbamate
K
Maneb
Mefenoxam
Myclobutanil
Polyoxin D
Propamocarb
Propiconazole
Pyraclostrobin
Quintozene
Tebuconazole
Thiophanateethyl
Thiophanatemethyl
Thiram
Triadimefon
Trifloxystrobin
Triticonazole
Ethylenebis-dithiocarbamate
Phenylamide
Triazole
Nukleosidní antibiotikum
Carbamate
Triazole
Triazole
Benzimidazole
K
P
P
P
P
P
P
K
P
P
Benzimidazole
P
Topsin M 70 WP
Dialkyl dithiocarbamate
Triazole
Triazole
K
P
P
P
Aversol, Lentacol, Pellacol, Thiram granuflo
- 24 -
Rubigan 12 EC
Cruiser OSR, Maxim Star 025, Maxim XL
035 FS
Aliette 80 WP, Aliette Bordeaux, Mikal M
Premis Universal, Rovral Flo, Rovral Flo
Aktiv
Dithane DG Neotec, Dithane M 45, Novozir
MN 80
Systhane 12 EC
Previcur 607 SL
Bumper 25 EC, Tilt 250 EC
Horizon 250 EW, Raxil 060 FS
Zato 50 WG
Premis 25 FS
TRÁVNÍKY 2006
Vinclozolin
P…penetrační
Dicarboximide
P
Ronilan WG
K…kontaktní
Pc…systémový přípravek
Používané fungicidy se od sebe liší způsobem
účinku. Kontaktní přípravky chrání pouze tu
tkáň, se kterou se dostávají do kontaktu. Způsob
jejich účinku je nespecifický (non-site-specific);
ovlivňují
totiž
množství
biochemických
a fyziologických pochodů u hub, takže řada
genetických bariér brání vzniku rezistentních
biotypů patogena vůči přípravku.
Fungicidy s penetračním působením narušují
pouze jeden biochemický, či fyziologický proces
u houbového patogena (single-site-specific) .
Tak např. triazoly narušují tvorbu ergosterolu,
benzimidazoly zabraňují vývoji vřetének při
mitóze, strobiluriny narušují produkci adenosin
trifosfátu, mefenoxam blokuje syntézu RNA,
boscalid a flutolanil inhibují respirační enzamy
v Krebsově cyklu, promamocarb narušuje
buněčné membrány mycelia a spór atd. Tyto
fungicidy ovlivňují pouze jeden z tisíců
biochemických procesů v těle houby, které jsou
řízeny zpravidla jedním genem. Poněvadž se
předpokládá
existence
jakési
minoritní
„subpopulace“ v populaci patogena, která se
začne rozmnožovat po utlumení majoritní části
tímto typem fungicidu, je vznik rezistentního
biotypu reálný.
Nadměrné užívání fungicidů s podobným
typem účinku vede ke vzniku kmenů patogena,
které jsou vůči této chemikálii necitlivé či
dokonce odolné. Tam, kde je prováděna
intenzivní fungicidní ochrana, je nutno střídat
různé typy přípravků.
I u pesticidů lze hovořit o jejich negativním
působení, i když samozřejmě převažuje jejich
příznivý dopad nad zápornými účinky. Po
aplikaci některých herbicidů (2,4-D, dicamba)
byla zaznamenána inhibice kořenů, což může
vyvolat napadení kořenovými patogeny, po
přípravcích obsahujících MCPP a 2,4-D bylo
zaznamenáno zvýšení výskytu listové skvrnitosti
(Drechslera sorokiniana), podobně jako po
pendimethalinu. Insekticidy a nematicidy
s ohledem na svůj široký záběr mohou zničit
i užitečnou faunu, což může vést k opětovnému
nárůstu negativně působících druhů. Častá
aplikace fungicidů v trávnících může vést ke
vzniku rezistentní populace patogena k danému
fungicidu,
zvýšení
výskytu
nežádoucích
onemocnění,
zvýšené
akumulaci
plsti,
fytotoxicitě, oživení původního onemocnění,
zvýšené mikrobiální degradaci fungicidů
i k nadměrnému výskytu řas v trávníku.
- 25 -
Vznik rezistentních kmenů Sclerotinia
homeocarpa
vůči
benzimidazolům,
dicarboximidům a sterolovým inhibitorům je
znám, podobně jako rezistence Monographella
nivalis
vůči
iprodionu,
Colletotrichum
graminicola vůči thiophanatu, biotypy Pythium
spp. odolné vůči metalaxylu atd.
Fungicidy aplikované jako ochranný zásah,
mohou zvýšit výskyt jiného patogena: např.
azoxystrobin a flutolanil mohou zvýšit výskyt
drobné kulaté ohniskovitost trávníku (dollar
spot; Sclerotinia homeocarpa), thiophanate-ethyl
výskyt rzi korunkaté atd. Důvodem je narušení
rovnováhy mezi antagonistickými a patogenními
mikroorganizmy v ekosystému trávníku.
K projevům fytotoxicity fungicidů může dojít
např. při jejich aplikaci za vysoké teploty
(zežloutnutí, spálení trávníku), opakovaná
aplikace propiconazolu, triadimefonu nebo
myclobutanilu vyvolává modrozelené zabarvení
listů. Vysoké dávky a častá aplikace sterolových
inhibitorů může výrazně poškodit zejména
jamkoviště.
Negativním
důsledkem
může
být
i akumulace plsti na intenzívně ošetřovaných
trávnících. Přípravky totiž způsobují vzrůst
acidity a ta redukuje mikroflóru i půdní faunu
(žížaly), která ji rozkládá.
Používání stále stejného typu fungicidu může
vést k rozvoji určitého typu mikroflóry, která
fungicid v půdě rozkládá. Při enormním rozvoji
těchto mikrobů jsou přípravky velmi rychle
degradovány a reziduální aktivita přípravku je
pak velmi nízká.
Je rovněž známo, že fungicidy řazené do
sterolových inhibitorů mohou podporovat růst
řas v trávnících (příčina není známa). Naopak ale
např.
chlorothalonil,
hydroxyd
mědi
a mancozeb jejich růst potlačují.
Zdravotní stav trávníku je ovlivňován nejen
patogenní , ale také nepatogenní mikroflórou.
Půdní mikroorganizmy uvolňují živiny, formují
symbiotické vazby s kořeny, stimulují jejich růst
atd. Cílem biologické ochrany je posílit tuto
mikrobiální složku (např. dodáním kompostu či
rozložené organické hmoty). V tomto směru jsou
nejvíce
prostudovány
antagonistické
mikroorganizmy
rodů
Coniothyrium,
Gliocladium a Trichoderma (houby) a bakterie
rodů Bacillus, Enterobacter, Pseudomonas,
Stenotrophomonas
a
treptomyces.
Některé
antagonistické
TRÁVNÍKY 2006
mikroorganizmy
parazitují
na
myceliu
(Trichoderma), jiné produkují antibiotika
inhibující růst a vývoj patogena. Velkým
zdrojem této užitečné mikroflóry je kvalitní
kompost a jeho aplikace ve formě topdressingu
může snížit onemocnění vyvolané houbami rodů
Laetisaria, Sclerotinia, Pythium a dalších.
Zahraniční studie ukazují na vzájemné vztahy
mezi
konkretním
patogenem
a
jeho
antagonisticky působícím protějškem (např.
Typhula pacorrhiza versus Typhula incarnata).
I v našem trávníkářství je zkoušeno několik
biofungicidů (endomykorrhizní Glomus spp.,
Trichoderma harzianum,); vyhodnocení jejich
účinku však vyžaduje delší časové období.
Intenzívně využívaný trávník je složitým
specifickým ekosystémem s mnoha vazbami
v nadzemní i podzemní části. Proto jednoduchý
a přitom univerzální návod na ochranu proti
chorobám neexistuje. Současná strategie ochrany
trávníku nestojí pouze na vysoce účinných, ale
přitom zranitelných fungicidech. Ty by se měly
stát pouze významnou součástí celého komplexu
nechemických pěstebních opatření, vázaných
pochopitelně na konkrétní trávník v určitém čase
a prostoru. Ti, kdo tuto ochranu zajišťují, by
měli být vybaveni hlubokými, průběžně
doplňovanými
odbornými
znalostmi
a dlouholetými zkušenostmi.
Ing. Bohumír Cagaš, CSc.
OSEVA PRO s.r.o., Výzkumná stanice travinářská Rožnov-Zubří
VÝZNAM POMOCNÝCH PŮDNÍCH LÁTEK V TRÁVNÍKÁŘSTVÍ
Pavel KNOT, Marie STRAKOVÁ, Josef STRAKA
Velmi rychlý rozvoj trávníkářství v poslední
době s sebou přináší nejrůznější inovativní
přístupy k ošetřování trávníků. Používání hnojiv
s různou délkou účinku od konvenčních
průmyslových hnojiv, přes hnojiva obalovaná,
hnojiva organická, hnojiva syntetického původu
až po hnojiva kombinovaná už v dnešní době
snad nikoho nepřekvapí. Všechna tato hnojiva
mají za úkol dodávat do půdy či umělého
vegetačního substrátu živiny, které slouží
k udržení nebo zlepšení půdní úrodnosti, čímž
příznivě ovlivňují kvalitu a funkčnost trávníku.
V posledních několika letech se ale na náš trh
vedle hnojiv stále více prosazují takzvané
pomocné půdní látky (půdní kondicionéry).
Zákon o hnojivech 156/1998 Sb. je definuje jako
látky bez účinného množství živin, které půdu
biologicky, chemicky nebo fyzikálně ovlivňují,
zlepšuje její stav nebo zvyšuje účinnost hnojiv.
Pomocné půdní látky můžeme podle
ČSN 83 9011 rozdělit na organické a minerální.
Organické pomocné půdní látky používané pro
zlepšování půd musí vyhovovat předpokládanému účelu použití, např. zvyšovat obsah
organické hmoty, zlepšovat zadržování vody
a její dostupnost pro rostliny, rozšiřovat pásmo
bobtnání a smršťování, měnit půdní reakci
a podporovat činnost mikroorganismů. Rovněž
minerální materiály používané pro zlepšování
půd, např. vápenec, písek, štěrk, kamenná drť,
- 26 -
pemza, láva, kamenná moučka, keramzit,
silikátové koloidy, musí být pro předpokládaný
účel vhodné. Musí např. snižovat nebo zvyšovat
plasticitu, zlepšovat propustnost pro vodu,
zvyšovat
zatížitelnost,
měnit
pórovitost
a stabilizovat strukturu. Materiály, které by
vzhledem k rychlému zvětrávání, nepříznivě
ovlivňovaly zrnitost a nebo hodnotu pH půdy, by
se neměly používat.
Pomocné půdní látky můžeme rovněž rozdělit
podle původu na:
1. Minerální materiály (písky štěrkopísky,
škvára, drcená láva, bentonit, zeolit, aj.)
2. M inerální látky s obsahem
organických látek (cukrovarské kaly,
čistírenské kaly, aj.)
3. M ateriály s vysokým obsahem
rganických látek (rašeliny, kompost, aj.)
4.
Syntetické
půdní
zlepšovače
(
perlit, k eramzit, pěnové polystyreny,
silikáty, hydroabsorbenty, polymerní disperze
na bázi plolyvinylacetátu, mykorhizní přípravky,
smáčedla, bioalgináty, aj.)
V tomto příspěvku se budeme blíže věnovat
půdním kondicionérům syntetického původu.
Mezi u nás používané půdní kondicionéry patří
hydroabsorbenty. Jejich úkolem je vázat vodu
a v ní rozpuštěné živiny a postupně je
TRÁVNÍKY 2006
zpřístupňovat rostlinám. Jsou to přípravky na
bázi lineárních polymerů, které jsou schopny
navázáním vody zvětšit mnohonásobně (100500krát) svůj objem a tím snížit počet
závlahových dávek i množství dodávaných živin
u trávníků (Agrisorb, TerraCottem). Nevýhodou
je nutnost aplikace těchto přípravků před
založením trávníku a následné zapravení do
vegetační vrstvy. Tyto přípravky jsou využívány
především v sušších oblastech světa s velkým
nedostatkem vody. U nás bude význam
hydroabsorbentů stoupat v souvislosti s předpokládaným oteplováním klimatu.
Další
skupinu
syntetických
půdních
kondicionérů tvoří silikáty. Na našem trhu je
tato skupina zastoupena přípravkem Agrosil LR,
který obsahuje vedle 40% silikátů rovněž 10%
fosforu. Díky této kombinaci látek prokazatelně
zlepšuje drobtovitou strukturu a s tím spojené
prokořenění rostlin (Straka, Straková 2003).
Silikátové koloidy napomáhají transportu fosforu
v podobě fosforečnanů v půdě, brání vytváření
jejich nerozpustných sloučenin a zajišťují jejich
přístupnost pro rostliny. Vysoce molekulární
silikátové gely mají koloidní vlastnosti, pronikají
jemnými póry, poutají vodu a živiny.
Nízkomolekulární soly jsou dobře pohyblivé
a rozdělují se stejnoměrně v půdním horizontu.
Spojují jemné částice půdy a vytvářejí stabilnější
větší agregáty. Koloidy na sebe vážou jílovité
a humusové částečky půdy, čímž pozitivně
ovlivňují sorbční schopnost a vodní kapacitu
půdy (Hartman 2005). Je podporována rovněž
imobilizace těžkých kovů,
odolnost rostlin
k chorobám a k zasolení půdy. Výhodou této
skupiny produktů je oproti hydroabsorbentům
možnost aplikace nejen při zákládání trávníků,
ale i na již zapojený porost.
Nechráněný půdní povrch je v našich
klimatických podmínkách vystaven vlivům
vodní a větrné eroze. Dochází k odnosu
hodnotné humózní vrstvy, obilky rostlin nemají
dostatečnou oporu ani přísun živin, aby rychlým
prokořeněním zajistily stabilizaci půdního
profilu. Následkem jsou erozní rýhy a v horším
případě i půdní sesuvy, jejichž náprava vyžaduje
nákladná sanační opatření. Řešením těchto
problémů je použití pomocných půdních látek na
bázi polyvinylacetátu (Terra-Control), který po
aplikaci na povrch půdy vytváří krustu, která
významně snižuje účinky eroze a fixuje osiva na
povrchu půdy. Snižuje se rovněž odpařování
vody aniž by byl omezen přístup vzduchu a vody
z vnějšího prostředí. Tím dochází k lepšímu
klíčení obilek a k rychlejšímu zapojení porostu,
- 27 -
což je na erozně ohrožených plochách velmi
důležité. Tento přípravek je rovněž používán pro
snížení prašnosti na haldách jemných materiálů.
Mezi další půdní kondicionéry řadíme tzv.
mykorhizní preparáty, které mají za úkol
podpořit či vytvořit mykorhizu v půdě.
Mykorhiza je soužití kořenů rostlin a hub.
Hlavními rysy látkové výměny v symbióze
houby a rostliny je zvýšený příjem minerálních
živin (především fosforu) a vody mykorhizními
houbami a tok sacharidů z rostliny do houby
(Procházka 1998). Mykorhizní houby poskytují
rostlinám rovněž růstové hormony (auxiny,
cytokininy). Jejich zvýšené množství vyvolává
následně morfologické změny kořenů, což
přispívá k účinnější mobilizaci a transformaci
živin rostlinou. Díky těmto dějům následně
dochází k lepšímu růstu rostlin a jejich zvýšené
odolnosti proti suchu. Kolonizace kořenů rostlin
mykorhizními houbami může rovněž omezovat
napadení hostitelské rostliny kořenovými
patogeny, jako jsou např. Pythium, Fusarium
nebo Rhizoctonia (Vosátka 2005).
Některé
mykorhizní houby mají schopnost kumulovat
těžké kovy a omezovat tak jejich vstup do
rostlin. U čeledi lipnicovitých, do které jsou
řazeny všechny trávy, se jedná o takzvanou
endomykorhizu a její nejrozšířenější mykorhizu
vezikulo-arbuskulární
(VAM).
VAM
je
charakterizovaná tím, že hyfy tvoří na povrchu
kořene appresoria (přísavky) a pronikají do
buněk vnitřní kůry kořene, ve kterých vytvářejí
nejprve keříčkovité arbuskuly, což jsou
metabolicky aktivní části houby, které zprvu
nepenetrují plasmalemu rostlinné buňky, ale
pouze do ní invaginují, a které slouží
k zabezpečení oboustranného přenosu látek přes
dvě membrány. Po určité době jsou ale rostlinou
„stráveny“. Vznikají kulovité vezikuly, které již
nemají funkci vstřebávací, ale zásobní.
Nejčastěji vytvářejí VAM houby z čeledi
Glomaceae, Acaulosporaceae a Gigasporaceae.
V zásadě existují dva typy preparátů podporující
mykorhizu v půdě (Knot 2006):
1. Preparáty, jejichž hlavním úkolem je podpora
životních podmínek mykorhizních hub, které
je již ve vegetačním substrátu nebo v půdě
vyskytují, a pouze v menší míře obsahují živé
mykorhizní houby, nebo je neobsahují vůbec.
2. Preparáty, které obsahují větší množství
živých spór mykorhizních hub, podhoubí, nebo
části kolonizovaných kořenů hub.
V letních měsících dochází často, zvláště na
plochách
s vysokým
podílem
písku
TRÁVNÍKY 2006
k postupnému vadnutí až odumírání trávníku
(Straka
2005).
Hlavní
příčinou
je
vodoodpudivost (hydrofóbnost) půdních částic,
které se v důsledku vzniku organického povlaku
stávají nesmočitelnými. I při důkladné závlaze
nedochází k rovnoměrné distribuci vody
v půdním profilu. Voda proniká do hlubších
vrstev většími otvory (praskliny, kanálky žížal,
aj.). Řešením takového stavu je aplikace
půdního smáčedla (wetting agents), které
snižuje povrchové napětí vody a tím umožňuje
rovnoměrnou distribuci vody v půdním profilu.
Tím dochází i k rovnoměrnému transportu živin
v půdním roztoku. Současně mohou být použity
v nízkých koncentracích k omezení tvorby rosy
na trávníku. U některých přípravků je vlivem
redukce povrchového napětí deklarována i určitá
drenážní schopnost, která urychluje odvod vody
z míst s omezenou propustností.
Bioalgináty jsou přípravky vyráběné
z mořských řas, které kromě mikroprvků
a humínových kyselin obsahují i růstové
stimulátory (Svobodová 1998). Pufrují půdu,
podporují činnost mikroorganismů a zlepšují
využitelnost živin.
V praxi se můžeme setkat se spoustou
dalších preparátů nejrůznější funkce. Jedná se
kupříkladu o přípravky, které obsahují bakterie a
enzymy redukují množství travní plsti,
biologické preparáty určené k boji proti řasám,
nebo křemičité koncentráty, který zvyšují
pevnost listů a tím usnadňují sekání a podporují
rychlost greenů.
Význam pomocných půdních látek bude
v budoucnosti zcela jistě stoupat. Především
zvyšující se důraz na životní prostředí a s tím
související omezování hnojení, chemické
ochrany rostlin proti chorobám a škůdcům, či
nedostatek vody bude nutit pěstitele trávníků
k většímu používání pomocných půdních látek.
Prozatím je jejich využití limitováno zpravidla
vyšší cenou.
HARTMAN, I. et al. (2005): Revitalizace půd poškozených ropnými produkty a těžkými kovy, Trávníky
2005, Brno: Agentura Bonus, 2005, s. 15-17
KNOT, P (2006).: M ykorhiza - oboustranně prospěšné soužití kořenů rostlin a půdních
hub, Inspirace, č. 1/2006, s. 18 - 19
PROCHÁZKA, S. et al. (1998): Fyziologie rostlin, Academia Praha, 1998, s. 219-222, ISBN 80-20005862
STRAKA, J. (2005): Zdravá půda = zdravé rostliny, Green, č. 2/2005, s. 21
SRAKA, J., SRAKOVÁ, M. (2003): Zkušenosti s půdními kondicionéry při zatravňování svahů na
extrémních stanovištích, Trávníky 2003, Brno: Agentura Bonus, 2003, s. 16-21
SVOBODOVÁ, M. (1998): Trávníky, 1998, s 48, ISBN 80-213-0380-8
VOSÁTKA, M (2005).: Mykorhizní symbiotické houby-partner zdravého trávníku, Green, č. 4/2005, s.
22-23
VZTAH UTUŽENOSTI VEGETAČNÍ VRSTVY A HYDRAULICKÉ
VODIVOSTI U RŮZNÝCH TYPŮ TRÁVNÍKŮ.
Milan KOBES, František KLIMEŠ, Vladislav KUKAČKA
Úvod.
Trávníky, které slouží ke sportovním,
rekreačním a okrasným účelům se podílejí na
tvorbě venkovního prostředí intravilánů měst
a obcí. Jednou z významných funkcí rekreačních
i sportovních trávníků je jejich estetická funkce,
významná je také jejich velká regenerační
schopnost a odolnost mechanickému namáhání
(Svobodová, 1998; Fiala, 2005). Na významu
nabývá též schopnost trávníků zadržovat
a pohlcovat srážkovou vodu. Zastoupení
travnatých ploch a jejich stav, který ovlivňuje
jejich infiltrační schopnost, může ovlivňovat
lokální odtoky vody a transformovat odtok
- 28 -
povrchový na podpovrchový. Tato vlastnost
trávníků může přispět k omezení lokálních
záplav při
jarním tání nebo intenzivních
srážkách.
U hřišťových trávníků rozhoduje infiltrační
schopnost (hydraulická vodivost) drnové vrstvy,
ale i hlubších vrstev pěstebního profilu o herní
způsobilosti hrací plochy.
Infiltrační schopnost travního porostu pro
vodu závisí na vlastnostech půdy pod travním
drnem a na vlastnostech půdotvorného substrátu,
dále na stupni nasycení půdy (půdních kapilár)
vodou a též na míře utužení půdního profilu
mechanickým zatěžováním. U hřišťových
TRÁVNÍKY 2006
trávníků (zejména fotbalových) bývá jejich
hydraulická vodivost vylepšena drenážní vrstvou
(pod brankovišti, popř. pod celou plochou hřiště)
a též dreny pod pěstebním půdním profilem.
Okrasné a rekreační trávníky tyto vrstvy ani
dreny většinou nemají, schopnost infiltrovat
vodu zde závisí především na jejich
mechanickém zatěžování a půdním druhu, resp.
půdotvorném substrátu. Vlastnosti vertikálního
profilu pod trávníky kladně nebo záporně
ovlivňují růst a regeneraci trávníků a jejich
hlavní funkční vlastnosti.
Hydraulická vodivost vegetační vrstvy
travního porostu se zjišťuje za podobných
vlhkostních podmínek, nejlépe v jednom dni
a při vyšším nasycení půdy vodou (po středně
intenzivních dešťových srážkách, nebo po
rovnoměrné závlaze asi 15 mm vody) při
minimálně 6 opakováních na jednotlivých
částech hřiště (např. brankoviště aj.). K odečtům
hydraulické vodivosti se využívá kovová trubka
(o vnitřním průměru 8-10 cm), šetrně zaražená
do potřebné hloubky půdy nejčastěji 10 cm),
zcela naplněná vodou a pokles hladiny vody se
zjišťuje po 15 minutách (Bureš, Hrabě, 1996;
ČSN 73 5910 – „Navrhování, výstavba
a rekonstrukce travnatých hřišť uzavřeného
tvaru“).
Utuženost půdy se zjišťuje elektronickými
penetrometrickými přístroji, měřícími, popř.
i registrujícími hodnoty tlaku (v MPa)
potřebného k pronikání penetrační jehly přístroje
do různých hloubek pěstebního profilu půdy pod
trávníky. Měření se provádí tak, aby se zjistily
podmínky určené lokality (např. části hřiště),
nebo aby se získal celkový průměr utuženosti
proměřovaného území. Penetrometrické měření
utuženosti půdy se provádí při minimálně
16 opakováních, lépe však při 24 - 32
opakováních na jedné části lokality (hřiště –
např. v brankovišti). Penetrometrický odpor půd
závisí
na
utuženosti
půd
(zhutnění)
mechanickým namáháním, zrnitostním složení
(půdním druhu) a skeletovitosti a na stupni
nasycení půdy vodou (měl by být rovněž měřen
za obdobných vlhkostních podmínek). Míra
zhutnění půd ovlivňuje stav a regeneraci travního
drnu a také rychlost zasakování srážkové vody.
Materiál a metody.
V jarním období roku 2006 byly při odtávání
sněhové pokrývky a při výraznějších srážkách
u mnohých travnatých ploch v intravilánu
Českých Budějovic pozorovány lokální záplavy
okrasných trávníků a veřejných travnatých ploch
- 29 -
(obr. 1, 2) a též časté případy herní
nezpůsobilosti hřiťových trávníků. Nedostatečná
infiltrační schopnost půd u zatravněných ploch
byla
příčinou lokálních záplav některých
objektů
a
nedostatečnosti
a
zanášení
kanalizačních
sítí
v okolí.
Proto
byly
u vybraných typů různě využívaných trávníků
sledovány vztahy mezi jejich celkovým stavem,
zapojením porostů, penetrometricky měřeným
utužením půdního profilu a jeho hydraulickou
vodivostí.
Penetrometrický
odpor,
resp.
utuženost půdního profilu byla proměřována
elektronickým penetrometrem (dle Šařece).
Hydraulická vodivost byla zjišťována měřením
zasakování vody v ocelové trubce o vnitřním
průměru 80 mm, zaražené vždy 100 mm pod
povrch půdního profilu. Byl přesně měřen čas
potřebný k poklesu hladiny vody o 1 mm.
Měření proběhlo v krátkém časovém rozmezí
jednoho dne, tedy při podobných podmínkách
nasycení půdních profilů vodou. Bylo ověřováno
celkem 6 typů různých travnatých ploch
a 1 kontrolní plocha v areálu Zemědělské fakulty
JU v Č. Budějovicích:
1 – rekreační okrasný trávník, málo zatěžovaný,
2 – rekreační okrasný trávník, středně
zatěžovaný,
3 – fotbalové hřiště, střední část,
4 – fotbalové hřiště, brankoviště,
5 – pěšina v trávníku,
6 – širší nezpevněná cesta v trávníku
(dvoustopá),
7 – kontrolní plocha – písek (sportovní
doskočiště).
U ověřovaných typů travnatých ploch (1-6)
byl zhodnocen stav travního porostu, jeho
mezerovitost (podíl prázdných míst), statisticky
vyhodnoceny rozdíly v naměřených hodnotách
penetrometrického odporu půdy a hydraulické
vodivosti a vztah naměřených hodnot těchto
ukazatelů stavu travních porostů.
Výsledky
Porostová skladba trávníků na stanovištích
1 a 2 (tab. 1) odpovídá dlouhodobě neobnovovanému polopřirozenému travnímu porostu
s extenzívní údržbou (kosení 4x – 7x ročně dle
potřeby, bez hnojení) a s nízkým (var. 1)
a středním (var. 2) zatěžováním. V důsledku
spíše extenzivní údržby těchto okrasných
a rekreačních trávníků je zde pestřejší druhová
skladba (zejména u varianty 1), podobná lučním
společenstvům. Hřišťový trávník fotbalového
hřiště ve sportovním areálu Zemědělské fakulty
JU vykazuje typickou porostovou skladbu
TRÁVNÍKY 2006
zatěžovaných trávníků a mírně zhoršenou
kvalitu, zejména v prostoru brankoviště (prázdná
místa až 35 % D). Hustotu porostu by zde
příznivě ovlivnilo vhodně aplikované hnojení.
Porosty na pěšině a cestě pro pěšší a pro
zahradnickou techniku vykazují nižší počty
druhů a sníženou pokryvnost trav v důsledku
vysokého zatěžování a nadměrné utuženosti
půdy, což zde brání regeneraci travního drnu.
Mezní utuženost půdy v jarním období při
vyšším
nasycení
půdy
vodou,
resp.
penetrometrický odpor, při kterém byl zjištěn
podíl prázdných míst nad 50 %, činil nad
1,50 MPa v hloubce 4 cm a nad 2,3 MPa od
hloubky 8 cm. Penetrometrický odpor půd
u různě využívaných trávníků byl ovlivněn
způsobem a intenzitou jejich využívání (tab. 2),
kdy vliv různé zátěže travního drnu byl
nejvýraznější v hloubkách 8 a 12 cm pod
povrchem půdy. Naopak v povrchové vrstvě
(4 cm) během zimy vlivy různé zátěže travního
drnu částečně odezněly (mrazové pohyby půdy
aj.). Při hodnocení penetrometrického odporu
půd se potvrdil i předpokládaný vliv zrnitostního
složení
půdního
substrátu
(minimální
penetrometrický odpor písku v doskočišti).
Při statistickém vyhodnocení utuženosti
půdy u různých trávníků (var. 1 – 6; tab. 4) byly
zjištěny statisticky významné rozdíly hodnot
penetrometrických odporů v hloubce 8 cm, resp.
vysoce významné rozdíly v hloubkách 12 a 16
cm. Přitom právě utuženost půdního profilu
v hloubkách 6 – 20 cm má rozhodující vliv na
její hydraulickou vodivost.
Hydraulická
vodivost
rekreačních
i sportovních trávníků vykázala v jarním období
při vyšší vlhkosti půd velmi nízké hodnoty
a hodnoty koeficientu filtrace výrazně pod
normativními hodnotami (tab. 3, var. 1-6).
Rozdíly v hydraulické vodivosti půdních profilů
v hloubce 10 cm pod povrchem byly statisticky
vysoce významné (tab. 4). Hodnoty hydraulické
vodivosti klesaly se zvyšujícími se hodnotami
penetrometrických odporů
půd, resp. se
vzrůstajícím zatěžováním a utužeností půdy
s trávníky. Mezi hodnotami hydraulické
vodivosti půdy (y) a její utužeností (x) byla
zjištěna negativní závislost, vyjádřená regresní
rovnicí:
y´ = 16,410x-1,58154
(R2 = 0,811; p < 0,01).
Vztah závislosti hydraulické vodivosti půdy (y)
a její utužeností (x; vyjádřené penetrometrickým
tlakem, resp. odporem v MPa) v hloubce 8 – 10
cm u různě využívaných trávníků zobrazuje
obr. 3.
U okrasných a rekreačních trávníků včetně
pěšinek a cesty (var. 1, 2 a 3, 4) byly pozorovány
v jarním období lokální záplavy, zhoršující
užitkové vlastnosti těchto porostů. Naopak
u hřišťových trávníků na hrací ploše včetně
brankovišť nebyla pozorována stagnující voda
a to i přes zjištěné vyšší hodnoty utuženosti půdy
a zhoršenou hydraulickou vodivost. K lepšímu
odvádění vody přispívá u hřišťových ploch
dokonalé urovnání povrchu půdy před založením
trávníku i válení během využívání a tím zvětšení
zasakovací plochy pro vodu. Příznivé je též
využití drenážních vrstev (zejména pod
brankovišti) a vyspádování celé plochy (nepatrně
snížené okraje a vyvýšená brankoviště).
U rekreačních a okrasných trávníků, kde
použití drenážních materiálů nebo drenů je často
příliš nákladné, nabývá na významu precizní
urovnání a vyspádování půdy při zakládání
těchto trávníků (zvětšení zasakovací plochy nebo
odvádění vody). Vhodná je též regulace
zatěžování trávníků, zejména u některých
veřejných ploch, s využitím ozdobných zábradlí
či záhonů a též zpevnění a mírné vyvýšení
pěšinek a cest v trávníku. Vhodná příprava půdy
a terénu před založením trávníků a regulace jeho
zatěžování může přispět ke zlepšení jejich
porostové skladby, vzhledu i užitkových
vlastností.
Tab. 1 Porostová skladba ověřovaných ploch travních porostů, vyjádřená projektivní dominancí
jednotlivých druhů, agrobotanických skupin a prázdných míst (% D).
Porostová skladba
Agrostis tenuis
Alopecurus prat.
Dactylis glomer.
1–
trávník
9
4
2
Varianty ověřovaných trávníků, %D
2–
3–
4–
5–
trávník
hřiště
hřiště
pěšina
10
1
.
.
3
.
.
+
.
.
.
.
- 30 -
6–
cesta
.
.
.
TRÁVNÍKY 2006
Festuca pratensis
Festuca rubra
Holcus lannatus
Lolim perenne
Phleum pratense
Poa annua
Poa pratensis
Trisetum flaves.
Trávy celkem
Medicago lupulina
Trifolium repens
Jeteloviny celkem
Achillea millef.
Alchemilla vulg.
Bellis perennis
Cerastium vulg.
Plantago lanceol.
Plantago major
Ranunculus rep.
Taraxacum sp.
Byliny celkem
Prázdná místa
5
7
1
15
4
1
17
4
69
+
4
4
1
1
+
+
4
+
1
9
16
11
2
3
.
27
2
1
26
+
74
+
2
2
.
.
1
.
3
1
+
4
9
15
.
+
.
28
+
+
52
.
80
.
4
4
.
.
5
.
.
+
.
.
5
16
.
.
.
23
.
.
39
.
62
.
+
+
.
.
3
.
.
+
.
.
3
35
.
.
.
26
.
.
16
.
42
.
+
+
.
.
.
.
.
1
.
+
1
57
.
.
.
13
.
.
5
.
18
.
.
.
.
.
.
.
.
+
.
.
+
82
Tab. 2 Penetrometrický odpor v půdních profilech (v MPa) pod různými typy travních porostů a na
kontrolním stanovišti (průměrné hodnoty z 24 opakování).
Hloubka
v půdním
profilu v cm
1–
trávník
4
8
12
16
0,94
1,08
1,43
1,65
4
8
12
16
100
100
100
100
Ověřované varianty
3–
4–
5–
6–
hřiště
hřiště
pěšina
cesta
Průměrný penetrační tlak v MPa
0,76
1,21
1,22
1,61
1,62
1,33
1,66
1,53
2,37
2,61
1,71
1,96
1,89
2,65
3,01
1,98
2,08
2,08
2,90
3,38
Relativní vyjádření penetračního tlaku v porovnání s variantou 1
80,8
128,7
129,8
171,3
172,3
123,1
153,7
142,7
219,4
241,7
119,6
137,1
132,2
185,3
210,5
120,0
126,1
126,1
175,7
204,8
2–
trávník
7–
písek
0,11
0,28
0,59
0,77
11,7
25,0
41,26
46,7
Tab. 3 Hydraulická vodivost půdních profilů v hloubce 10 cm pod povrchem půdy u různých typů
trávníků (v jarním období), vyjádřená úbytkem výšky vodního sloupce (v mm/hodinu), resp. množstvím
infiltrované vody (v litrech/hodinu/m2) a s uvedením koeficientů filtrace (podle ČSN 73 5910):
Varianta
1 – trávník (nižší zátěž)
2 – trávník (střední zátěž)
3 – hřiště fotbalové
4 – hřiště (brankoviště)
5 – pěšina v trávníku
Hydraulická
vodivost
mm/hod.
resp. l/m2/hod.
9,88
7,39
6,20
5,61
2,43
- 31 -
Relativní
hydraulická
vodivost
v porovnání
s var. 1 (v %)
100
74,8
62,7
56,8
24,6
Koeficient
filtrace K
0,000274
0,000205
0,000165
0,000155
0,000067
TRÁVNÍKY 2006
6 – cesta (nezpevněná)
7 – písek (doskočiště)
3,11
387,24
31,5
3919,4
0,000086
0,010757
Tab. 4 Analýza variancí penetrometrického odporu půdy v různých hloubkách půdního profilu (4 – 16 cm)
a hydraulické vodivosti půdy v hloubce 10 cm u ověřovaných stanovišť (varianty 1-6).
Hloubka
půdního
profilu
4 cm
Zdroj
proměnlivosti
Součet
čtverců
Stupeň
volnosti
Průměrný
čtverec
F
vypočtené
varianty
opakování
varianty
opakování
varianty
opakování
varianty
opakování
varianty
opakování
1,785
0,516
5,432
0,947
5,382
0,669
6,427
0,734
151,662
4,683
5
23
5
23
5
23
5
23
5
3
0,357
0,258
1,086
0,473
1,076
0,334
1,285
0,367
30,332
4,561
2,986
1,432
4,331*
0,948
6,473**
0,746
8,471**
0,732
33,399**
0,191
8 cm
12 cm
16 cm
10 cm
Hladina
pravděpodobnosti
p
0,056
0,270
0,017
0,410
0,004
0,491
0,001
0,497
0,000
0,901
.
Obr. 3 Graf závislosti hydraulické vodivosti půdy (y; mm/hod.) na její utuženosti (x; penetrometrický
odpor v MPa) v hloubce 10 cm pod povrchem u různě využívaných trávníků.
18
16
14
12
10
y
8
6
4
2
0
0
1
2
3
4
5
x
Poděkování: Tato práce vznikla za finanční podpory výzkumného záměru MSM 6007665806.
Použitá literatura:
Bureš, F., Hrabě, F.: Trávníkářské praktikum. Brno, MZLU, 1996, 86 s.
Fiala, J.: Charakteristiky kvality trávníku. In: Trávníky 2005. Ostrava, Agentura Bonus, 2005, s. 30 – 34.
Svobodová, M.: Trávníky. Praha, AF ČZU, 1998, 81 s.
Ing. Milan Kobes, Ph.D.(1), doc. Ing. František Klimeš, CSc.(1),
PaedDr. Vladislav Kukačka, Ph.D.(2)
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta,
(1)
Katedra travních ekosystémů a horského zemědělství,
(2)
Katedra tělesné výchovy
- 32 -
TRÁVNÍKY 2006
HISTORIE, SOUČASNOST A PERSPEKTIVA VZDĚLÁVÁNÍ
V TRÁVNÍKÁŘSKÉ PROBLEMATICE NA MZLU V BRNĚ
František HRABĚ
1.0. Rozvoj a současný stav vzdělávání
v oblasti trávníkářství
1.1. Historie trávníkářství a rozvoj vzdělání
Počátky výzkumných prací a informací
z oblasti „Trávníkářství“ jsou spjaty s emeritním
vedoucím Katedry pícninářství a výroby krmiv
panem prof. Ing. Dr. Františkem Burešem, CSc.
Výzkumné práce byly zahájeny prof.
Burešem na VPS Vatín – Radonín, okr. Žďár
n/Sáz. ve spolupráci se ŠS Hladké Živoříce (ing.
Světlík). Předmětem výzkumu byla lipnice luční
a psineček tenký. Z těchto výchozích materiálů
byla vyšlechtěna odrůda P.t. – Golf. Současně
byly vytvořeny na tehdejší katedře pícninářství
i organizační předpoklady pro zahájení výuky
specializace trávníkářství a to vznikem oddělení
„Trávníky“. Završením této fáze bylo uspořádání
mezinárodního
sympozia
(20.-25.5.1969)
„Anlage und Pflege der Sportrasenflächen“ na
tehdejší VŠZ v Brně. Sympozia se aktivně
zúčastnilo 31 výzkumných pracovníků z toho ze
zahraničí 20.
Významné výzkumné plochy trávníků byly
založeny ve sportovním středisku Nymburk pod
vedením p. Bělky. V období 70-tých let
pokračuje výzkum trávníků na VPS v Liberci.
V této době začíná systematická spolupráce
výzkumných
pracovníků
s ČFS
formou
přednášek a demonstrací při výročních
jednáních, následně vydáváním „Metodických
listů“ k zakládání, ošetřování trávníků a později
k systémovému hodnocení hřišťových ploch na
stadionech 1. ligy.
Novější historie je opět spjata s prof.
Burešem. Po téměř 25letém přerušení byl
připraven I. běh „Trávníkářské školy“ pro
posluchače a doktorandy denního studia.
V dalších letech byla již zahájena pro posluchače
AF – Fyto, VZ a doktorandy výuka volitelného
předmětu
„Trávníkářství“
a
současně
„Trávníkářská
škola“
pro
podnikatele
a pracovníky z vědeckovýzkumné oblasti. Nelze
opomenout i pokus o vydávání specializovaného
periodika k problematice trávníkářství „Trávníky
– sport, zeleň, ekologie“ (1991-1992) a následně
„Zahrada – park - krajina - trávníky“ (19942003).
1.2. Současný stav vzdělávání na MZLU
Systémové vzdělání pracovníků z praxe
v oblasti trávníkářství započala v bývalé ČSSR
na Slovensku firma Rožnovská travní semena,
pobočka Bratislava, vedená bývalým ligovým
rozhodčím p. Ing. Urbánkem. Pod záštitou SPŠ
v Malinovu a s povolením ˇMS SR byly
realizovány pod metodickým vedením prof.
Bureše „Zimní školy“ v rozsahu cca 160 hod.
výuky.
• Výuka na univerzitách v ČR
Po vzniku samostatnosti ČR a SR dochází
k rozvoji výuky na VŠZ Brno, VŠZ Praha, JČU
v Českých Budějovicích a i VŠP v Nitře pro
zájemce z řad posluchačů a to formou volitelné
výuky.
Na
MZLU
v Brně
byla
výuka
„Trávníkářství“ realizována semestrální formou
v rozsahu 56 hodin od roku 1992. Výuky se
zúčastnilo dosud 654 posluchačů na AF
a i jiných fakultách.
Současně
probíhá
výuka
„Základů
trávníkářství“ na ZF MZLU v Lednici na
Moravě. Přehled je uveden v tabulce.
Od roku 2004 je vyučováno „Trávníkářství“
i v rámci programu U3V (180 posluchačů).
Přehled výuky „Trávníkářství“ pro studenty:
Rok
1996
1997
1998
1999
2001
2002
2002
2003
Výuka
Trávníkářství - základy
Trávníkářství
Trávníkářství
Rozsah
84
56
56
66
56
56
16
56
- 33 -
Počet
84
56
20
17
49
34
29
34
Fakulta
AF
AF
ZF, AF
ZF, AF
AF – volitelný
AF – fyto, VZ
ZF
AF – VZ, zoo
TRÁVNÍKY 2006
2003
2004
2004
2004
2005
2005
2006
2006
Trávníkářství
Trávníkářství
Trávníkářství
Trávníkářství
16
56
16
56
56
16
56
16
• Rozvojový výukový projekt – „Alternativní
krajinotvorné a mimoprodukční funkce travních
porostů“,
„Rozvoj
vzdělání
v oboru
TRÁVNÍKÁŘSTVÍ“ č. 147.
V rámci tohoto rozvojového projektu, jehož
cílem je připravit odpovídající oborovou formu
výuky trávníkářství, je realizován kurz
„Trávníky a městská zeleň“ s řešením v letech
2004-2006, v rozsahu 3. semestrální výuky. Kurz
je určen pro pracovníky z řídící komunální sféry.
1.3.Vzdělávání pracovníků z praxe
Současně s výukou posluchačů bylo započato
i se vzděláváním zájemců v první fázi z řad
správců fotbalových hřišť a jednotlivých
zájemců z řad golfistů. V této fázi byla výuka
převážně
orientována
na
problematiku
fotbalových a užitkových (parkových) trávníků.
K expanzivnímu
růstu
zájemců
o problematiku trávníkářství došlo na základě
smluvní spolupráce s vedením ČSG. Dle jejich
39
ZF
27
AF – všechny obory
44
ZF
31
AF – kombinované studium
61
AF, ZF, LDF
30
ZF
75
AF, LDF, ZF
24
ZF
požadavku byla realizována v letech 2003-2004
výuka „Zimních škol greenkeeperů“ s účastí
celkem 136 posluchačů.
Při rozsahu cca 100 hod. výuky
a praktických cvičení došlo i ke kvalitativnímu
zvýšení úrovně a i obsahové změně výuky.
Většina účastníků složila předepsanou zkoušku
a obdržela dle Směrnice č. 5/2002 č.j. 1194/2002
„Osvědčení“ o absolvování kurzu.
V roce 2004 a 2005 (tedy 2x) byl dále na
MZLU v Brně uskutečněn „Nástavbový kurz pro
greenkeepery“ (2 denní), v němž přednášeli m.j.
přední odborníci ze SRN – Dr. H. Müller-Beck,
Dr. H. Schulz, Dipl.Ing. W. Prämassing, Dr.
Armbruster a z Rakouska Dr. Zopf. V této
souvislosti nelze opomenout i přednáškové
aktivity p. Univ. Prof. Schönthalera z BOKU
Wien, dále p. R. Ernsta ze Švýcarska. Celkový
počet pracovníků z praxe v těchto školách
a kurzech činí 269.
Přehled pořádaných „Zimních škol“ pro Greenkeeperů a správce fotbalových hřišť:
Rok
Název kurzu
Rozsah
Počet osob
1996
Trávníkářství
84
36
1997
Trávníkářská škola
56
15
1998
Trávníkářství
56
23
1999
Trávníkářská škola
66
13
2001
Trávníkářství
49
24
2003
Trávníkářství – specializace golf
78
57
Trávníkářství – spec. fotbalové trávníky a hřiště
62
22
2004
Trávníkářství – golf
80
24
Trávníkářství – golf – nástavbový
17
28
2005
Trávníkářství – golf – nástavbový
1.4. Výuka ve středních odborných školách
V současné době dochází k rozvoji výuky
trávníkářství i na Střední zahradnické škole
v Ostravě, a SIŠ v Boskovicích. Na Střední
integrované škole v Boskovicích je výuka
zajišťována
externě
pracovníky
Ústavu
pícninářství AF. Zaměření výuky je směřováno
do oblasti práce se strojovou technikou při
ošetřování trávníků, jejich provozem, údržbou
a dodržováním bezpečnostních předpisů.
- 34 -
16
27
2.0. Spolupráce s profesními organizacemi
V ČR
Ústav pícninářství AF MZLU v Brně úzce
spolupracuje s vedením sportovních organizací.
V materiální a technické komisi ČFS působil
zástupce ústavu (nyní soukromý podnikatel –
Ing. J. Straka). Přední spolupracovníci ČFS Ing.
Našinec a p. Bělka ml. zajišťují v kurzech a
výuce posluchačů přednášky a praktická cvičení,
týkající se problematiky výstavby, provozu,
strojů k ošetřování trávníků a hodnocení
trávníků.
TRÁVNÍKY 2006
Intenzivní spolupráce je rozvinuta s vedením
Ing. Grézl), Irimon (Ing. Šenkýř) a firma
p. Bělky.
Z vědecko-výzkumné základny se aktivně na
výuce podílí pracovníci následujících institucí:
OSEVA PRO s.r.o. Praha, VTS Rožnov-Zubří Ing. Cagaš, Ing. Ševčíková; ŠS Hladké Životice
– Ing. Černoch, OSEVA UNI a.s. Choceň, ŠS
Větrov – Ing. Našinec; Agrostis Rousínov
– Ing. Straka; Fi KVĚT Blažovice – Ing. Vrbas.
ČSG, jmenovitě p. Pavelčák a Ing. Kubata.
Spolupráce se týká konzultací přípravy a obsahu
výuky zimních škol a zejména organizačních
a metodického zajišťování závěrečného 2-3
denního praktického cvičení, vč. zastoupení
člena vedení ČSG ve zkušební komisi.
Na výuce trávníkářství se podílí i přední
specialisté význačných trávníkářských firem.
Jedná se o ITTEC Praha (RNDr. Hrdina,
Ing. Čermák), Profigrass Brno (Ing. Chytka,
Poř.
Instituce
číslo
1
BOKU Wien
2
Fi TEXTRON
3
ÖGV
4
5
6
7
3.0. Spolupráce se zahraničními institucemi
Ústav již dlouhodobě spolupracuje v oblasti
výuky a vzdělávání se zahraničními institucemi
a odborníky – specialisty.
Osoba
Prof.Dr.Dr.h.c. K.H. Schönthaler
Dr. Robert Ernst
Dr. Inh. Hein Zopf
(Golf Course Superintendant)
Fi Zehetbauer
Dr. Reinhard Zehetbauer
Fi COMPO
Doz.Dr. K.H. Müller-Beck
president „Deutsche Rasengeselschaft“
DEULA Rheiland Dr. Wolfgang Prämassing
GmbH
Dr. Heinz Velmas
Dr. Karl Thoer
(Akreditovaná
firma
pro
vzdělávání
v zemědělství a trávníkářství)
Dr. Armbruster – akreditovaný specialista
Země
Rakousko
Švýcarsko
Rakousko
Rakousko
SRN
SRN
SRN
Aktivity uvedených osob jsou soustředěny na přednáškovou činnost ve výuce na naší MZLU, dále na
organizaci zahraničních exkurzí posluchačů (Schönthaler, Zehetbauer).
4.0. Vědecko výzkumné aktivity
4.1. Experimentální zařízení
Ústav pícninářství založil
a vybudoval pro názornou praktickou výuku trávníkářství
a demonstraci trávníkových ploch a v návaznosti i pro experimentální činnost diplomantů
a doktorandů následující zařízení.
Experimentální trávníková plocha
• Týká se reakce 3 typů a 6 odrůd kostřavy červené při rozdílné úrovni ošetřování
• Demonstrační a experimentální plochy pro užitkové trávníky ve VPS Vatín
Formou maloparcelkových ploch je zařazeno na plochu celkem 5 trávníkových druhů a 10 odrůd. Cílem
je hodnocení hospodářských charakteristik při polointenzivním a intenzivním ošetřování.
• Soustava modelových odtokových povodí ve VPS Vatín
Na této polní laboratoři je hodnocena bilance odtoku a vsaku srážkové vody a smyvu zeminy ze svahu
s různou expozicí (J, S) u travního porostu v kombinaci s polními plodinami. Cílem je vyhodnocení
protierozní a infiltrační funkce travních porostu v kritických obdobích (jarní tání, přívalový déšť).
• Demonstrační trávníkové plochy s umělou konstrukcí a lyzimetrickým zařízením
V BZA MZLU je vybudována uvedená demonstrační plocha se 3 typy trávníků, s automatickým
závlahovým zařízením, dále s automatickou meteorologickou stanicí. Mimo demonstračního účelu je na
ploše umístěno lyzimetrické zařízení k hodnocení úrovně infiltrace vody a změn v její kvalitě (obsah
polutantů). Dále je plánováno vybudování demonstračního extenzivního (travního a bylinného)
a intenzivního (konstrukčního) ozelenění střech.
• Demonstrační plochy systémové regenerace parkových trávníků
- 35 -
TRÁVNÍKY 2006
V BZA byla na jaře 2005 založena demonstrační trávníková plocha na níž jsou demonstrovány různé
systémy regenerace a zlepšování kvality trávníku, vč. změn druhové skladby.
4.2. Doktorské disertační práce
• Obhájená doktorská disertační práce:
STRAKOVÁ, M. Vývoj a struktura nadzemní a podzemní biomasy trávníkových odrůd trav. (Disertační
práce). Brno 2001. 120 s + přílohy. MZLU v Brně. Fakulta agronomická
• Řešené doktorské disertační práce:
Knot, P.: Vliv extenzivní a intenzivní exploatace trávníkového drnu na fyzikální charakteristiky vegetační
vrstvy
Vrzalová,J.: Srážkové a infiltrační poměry u intenzivně ošetřovaných sportovních trávníků
4.3. Diplomové a bakalářské práce
BÖHMOVÁ, K. Stratifikace kořenové fytomasy trávníkových druhů. (Diplomová práce). Brno 2000. 48 s.
+ přílohy. MZLU v Brně. Fakulta agronomická
ŠIMÍČKOVÁ, H. Struktura drnové části trávníkových druhů. (Diplomová práce). Brno 2000. 66 s. +
přílohy. MZLU v Brně. Fakulta agronomická
HORÁK, I. Rozdíly v infiltraci vody u trávníkových druhů. (Diplomová práce). Brno 2000. 93 s. MZLU
v Brně. Fakulta agronomická
HÝBLOVÁ, L. Vliv způsobu ošetření na vývoj, zdravotní stav a estetiku trávníkového drnu. (Diplomová
práce). Brno 2002.60s.+ přílohy.MZLU v Brně. Fakulta agronomická
KRÁL, V. Struktura drnu trávníkových druhů a její vztah k infiltraci vody. (Diplomová práce). Brno 2002.
54 s. + přílohy. MZLU v Brně. Fakulta agronomická
NIEMIEC, L. Monitoring výskytu chorob trav na golfových hřištích. (Diplomová práce). Brno 2003. 108
s. MZLU v Brně. Fakulta agronomická
HON, L. Zhodnocení travního porostu na drahách vybraného golfového areálu. (Bakalářská práce). Brno
2004. 75 s. + přílohy. MZLU v Brně. Fakulta agronomická
SOBOTOVÁ, H. Vyhodnocení vybraných charakteristik u trávníkových odrůd kostřavy červené.
(Diplomová práce). Brno 2004. 121 s. + přílohy. MZLU v Brně. Fakulta zahradnická v Lednici.
PROCHÁZKOVÁ, P. Vliv aerifikace na fyzikální charakteristiky drnu a stratifikace kořenové fytomasy u
sportovních trávníků. (Diplomová práce). Brno 2005. 60 s. + přílohy. MZLU v Brně. Fakulta
agronomická.
5.0. Publikační aktivity – disertační a diplomové práce, vědecké, odborné a populární publikace
ústavu
Rámcový přehled o těchto aktivitách je patrný z tabelárních údajů:
Aktivita
Počet
Poznámka
Doktorské disertační práce
3
1 obhájena
2 v řešení
Diplomové práce
9
9 obhájeno
Učební texty
8
z toho
• monografie, skripta
• monografie
4
• kapitoly
4
Původní vědecké, odborné a populární
15
z toho:
práce
• původní práce 7
• odborné
7
• populární
1
5.1. Učební texty
BUREŠ, F. a HRABĚ, F. Trávníkářské praktikum. Brno: MZLU v Brně, 1996. 86 s. (skriptum) ISBN 807157-223-3.
BUREŠ, F. a HRABĚ, F. Trávníkářské praktikum–doplněk. Brno : MZLU v Brně, 1996. 60 s.
- 36 -
TRÁVNÍKY 2006
HRABĚ, F. a kol.: Trávy a trávníky – co ještě o nich nevíte. Kap. IV. Kategorie trávníků a skladba
trávníkových směsí, s.43-53, Kap. V. Pěstování trávníků, s. 55-65, Kap. X. Specifika trávníků pro
kopanou, s.107-114, Kap. XI. Specifika golfových trávníků, Kap. XII. Speciální typy trávníků, s.
125-130. Olomouc: Hanácká reklamní, 2003. 158 s. ISBN 80-903275-0-8
HOUDEK, I., HEJDUK, S. Morfologické, biologické a hospodářské charakteristiky druhů trav. In
HRABĚ, F. a kol. Trávy a jetelovinotrávy v zemědělské praxi. Olomouc: Vydavatelství ing. Petr
Baštan, 2004, s.19-26.
HRABĚ, F. a kol. Trávníkářská ročenka 2005. Revoluce v omezování mechu v trávnících, s. 56,
Mulčování travních porostů a trávníků, s. 61-64, Bizonní tráva – Buffalograss (Buchloe dactyloides)
druh vhodný pro ozelenění suchých svahů, s. 118, Co dělat s mokrou trávníkovou plochou? s. 123.
Olomouc: Vydavatelství ing. Petr Baštan, 2005, roč.1. 139 s. ISBN 80-9032-75-24.
HEJDUK, S., FRYDRYCH, J., ANDERT, D., KÁRA, J., JUCHELKOVÁ, D. Nové poznatky ve
výzkumu energetických trav. In HRABĚ, F. a kol. Trávníkářská ročenka 2005. Olomouc: Ing. Petr
Baštan, 2005, roč.1, s. 93-97. ISBN 80-903275-2-4
KNOT, P. Lipnice roční (Poa annua) plevel v trávníku nebo jen možné „soužití“. In HRABĚ, F. a kol.
Trávníkářská ročenka 2005. Olomouc: Ing. Petr Baštan, 2005, roč.1, s. 116-117. ISBN 80-9032752-4
SKLÁDANKA, J. Několik slov k zásadám zakládání trávníku. In HRABĚ a kol. Trávníkářská ročenka
2005. Olomouc: Vydavatelství ing. Petr Baštan, 2005, s. 15-17. ISBN 80-9032-75-24.
HRABĚ, F. a BUCHGRABER, K. Pícninářství – travní porosty. (Skriptum). Brno 2004. 151 s. MZLU
v Brně. Fakulta agronomická. ISBN 80-7157-816-9.
5.2.
Původní vědecké články, články ve sbornících a časopisech
HEJDUK, S. Travní porosty a riziko povodní v předjarním období. In Produkčné, ekologické a
krajinotvorné funkcie trávnych ekosystémov a kŕmnych plodín. Nitra: Slovenská
poľnohospodárska univerzita, 2004, s.108-123. ISBN 80-8069-409-5.
HRABĚ, F., SKLÁDANKA, J., HEJDUK, S. V botách toulavých. Green. Časopis Českého svazu
greenkeperů. 2004, 4 (3): 12-15.
HRABĚ, F.: Druhová skladba travních porostů a možnosti jejího zlepšování. In: Sborník referátů
z konference 5.6. 2002 v Luhačovicích Intenzivní využívání travních porostů. Luhačovice,
TOKO, 2002.
KASPRZAK, K., HALVA, E., VÍTEK, L., HRABĚ, F.: Protierozní účinnost kořenového systému druhů
a odrůd čeledě Poaceae. Acta Univ. agric. Brno, Fac. agron., 28, 1980, č.3-4, s.223-238. /res.
rus., angl., něm./.
KNOT, P. Vliv abiotických faktorů na klíčivost lipnice luční a lipnice nízké. In Trávníky 2005, sborník
z odborného semináře v Ostravě. Hrdějovice, Agentura BONUS, 2005, s. 39-43. ISBN 80-8680204-3.
KNOT, P., LASER, H., OPITZ V. BOBERFELD, W. Auswirkungen unterschiedlicher SaatgutVorbehandlungen auf die Keimfähigkeit von Poa pratensis-Sorten für Rasen. Mitt. Ges.
Planzenbauwiss, 2004 (16):225-226.
KNOT, P., LASER, H., OPITZ V. BOBERFELD, W., HRABĚ, F. Vliv podmínek prostředí a
úpravy osiva na klíčivost lipnice luční (Poa pratensis). In MendelNet´ 04 Agro -sborník
abstraktů z konference posluchačů postgraduálního doktorského studia. Brno: AF MZLU
v Brně, 2004, s. 21. ISBN 80-7157-813-4.
LITSCHMAN, T., KLEMENTOVÁ, E., HEJDUK, S.: Bilancia potreby vody pre trávníky. In:
Zborník z konferencie (CD) s medzinárodnou účasťou „Hydrológia na prahu 21. storočia
– Vizie a relita“. ÚH SAV, SVH, SV IGBP, Smolenický zámok, 5.-7. květen 2003.
s.215-224.
LITSCHMANN, T., STRAKA, J.: Význam měření půdní vlhkosti pro optimalizaci závlahy trávníků. In:
Sborník „Trávníky 2001“. Hrdějovice: Agentura Bonas, 2001, s. 18-22. ISBN 80-902690-3-6.
LITSCHMANN, T., STRAKA, J.: Zkušenosti s makropórovým zasakováním v travním porostu v oblasti
Českomoravské vysočiny. In: CD ROM VIII. Posterový deň s mezinárodnou účasťou Transport
vody, chemikálií a energie s systéme pôda-rastlina-atmosféra. Bratislava:ÚH SAV, 2000, ISBN
80-968480-0-3.
- 37 -
TRÁVNÍKY 2006
PROCHÁZKOVÁ, P., SKLÁDANKA, J. Vliv aerifikace na regeneraci kořenové hmoty fotbalových
trávníků. In MendelNet´ 04 Agro -sborník abstraktů z konference posluchačů postgraduálního
doktorského studia.. Brno: AF MZLU v Brně, 2004, s. 27. ISBN 80-7157-813-4.
STRAKOVÁ, M., HRABĚ, F. Vliv travního druhu a vegetačního substrátu na rychlost infiltrace vody do
travního drnu intenzivního trávníku. In Trávníky 2001, ročenka českého trávníkářství. Hrdějovic,:
Agentura BONUS, 2001, s. 22-25. ISBN 80-902690-3-6
STRAKOVÁ, M., HRABĚ, F., STRAKA, J. Rozdíly v hmotnosti, struktuře a dynamice tvorby nadzemní
části drnu vybraných trávníkových druhů. In Trávníky 99 – ročenka českého trávníkářství.
Hrdějovice, Agentura Bonus, 1999, s. 26-29. ISBN 80- 902690-0-1.
STRAKOVÁ, M., HRABĚ, F.: Weight and Stratification of root biomass in selected turf cultivars. Plant
production, 2001, 47, (10): 451-455.
VÍTEK, L., HRABĚ, F.: Travní porosty na vodohospodářských stavbách. In Zakládání a ošetřování
trávníků vodohospodářských staveb. Brno: Hydroprojekt, Vývoj, 1983, č. 3. 73 s.
(Technickoprovozní rozvoj vodního hospodářství ČSR, hlavní úkol č. 8 „Zlepšování životního
prostředí“)
6.0. Budoucnost rozvoje trávníkářství
Dynamický rozvoj oboru trávníkářství,
zabývajícího se významnými krajinotvornými,
estetickými,
ekologickými,
sportovními
funkcemi u téměř 0,5 mil. ha trávníkových
ekosystémů spolu s lučními a pastevními porosty
(cca 1 mil. ha), tj. celkem 1,5 mil. ha travního
biomu s pokrytím 40 % zemědělské půdy, se
významně promítá do tzv. mimoprodukčních
externalit
s významným
ekonomickým
a zdravotním dopadem do kvality životního
prostředí a života společnosti vůbec, vyžaduje
tedy
i
kvalifikované
přístupy
k řízení
trávníkových a travních ekosystémů. Dokladem
jsou počty zájemců z řad posluchačů a i z praxe
o vzdělávání v této oblasti.
Problémy na tomto úseku lze zobecnit
následně:
• nedostatečná informovanost uživatelské
sféry (obyvatelstva) k této konkrétní tématice
a její zcela laxní (devastační) přístup k využívání
trávníkových porostů;
• nedostatečná kvalifikační a osobní úroveň
řídící sféry v komunální oblasti bez systémového
přístupu k postupnému zlepšování (regeneraci)
městské zeleně a trávníků (nejen tedy většinou
nekvalitní „údržba“); 80 % nákladů na „údržbu“
zeleně je vynaloženo na trávníky!
• oblast vzdělávání ze strany univerzit je díky
jejich aktivní spolupráci se zahraničními
partnery dobře připravena provést inovaci výuky,
případně vyšších forem vzdělávání posluchačů
(Bc-studium, doktorandské studium).
Rezervy v této oblasti lze nalézt ve:
- výchově učitele – specialisty pro tento obor;
- optimalizací spolupráce mezi VŠ a VÚ, zvláště
v oblasti základního výzkumu trávníků a zajistit
pro tento výzkum financování z prostředků SR,
příp. firemních zdrojů;
- založit a vytvořit strukturu profesní organizace
„Trávníkářská společnost ČR“, např. formou
obecně prospěšné společnosti; tato společnost by
měla spoluvytvářet směry rozvoje a výchovy
posluchačů, příp. i tendencí výzkumu a kriterií
na úroveň vzdělávání. Dále by měla být
představitelem pro spolupráci s politickou
a hospodářskou sférou a partnerem pro jednání
se zahraničními společnostmi.
• usilovat o akreditaci oboru „Trávníkářství“
buď
formou
Bc-studia
(2-3leté)
nebo
doktorandského studia (2-3leté);
• u specializovaných typů vzdělávání určit nejen
optimální
proporce
mezi
teoretickou
a praktickou výukou, ale i diverzifikovat stupeň
vzdělání, vč. klasifikace odbornosti. Zvýšit
úroveň znalostí právních a bezpečnostních
předpisů.
• umožnit v průběhu kurzu získání speciálních
osvědčení k provozu techniky a nářadí, příp.
i certifikát pro práci s chemickými přípravky.
V tomto směru lze vhodně koordinovat výchovu
se středními odbornými školami.
Zpracováno s podporou finančních prostředků RP MŠM č. 213 a č. 147.
Prof.Ing. František Hrabě, CSc.
Ústav výživy zvířat a pícninářství, MZLU v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno, [email protected]
- 38 -
TRÁVNÍKY 2006
TRÁVNÍKÁŘSTVÍ NA ČESKÉ ZEMĚDĚLSKÉ UNIVERZITĚ V PRAZE.
Miluše SVOBODOVÁ
Trávníkářství bylo v minulosti vždy spojeno
s pícninářstvím, především s trvalými travními
porosty. Na pastvinách vzniknul golf a zcela
určitě byly na travních porostech odjakživa
provozovány i ostatní míčové a jiné hry. Pro
cílené zakládání okrasných a hřišťových trávníků
byly dlouho používány stejné druhy a odrůdy,
jako pro pícní využití. Rozdíl mezi loukou nebo
pastvinou a krajinným trávníkem je často dán jen
administrativně. Právem tedy výzkum a výuka
trávníkářství bývají soustředěny v pícninářsky
zaměřených institucích, ať už výzkumných
ústavech nebo katedrách vysokých škol
a univerzit. V minulosti se trávníkářstvím
zabýval např. akademik Antonín Klečka, který
později založil na Vysoké škole zemědělské
v Praze katedru pícninářství. Následovali ho
profesoři Vladimír Regal, Jiří Velich a Jan
Štráfelda z téhož pracoviště. V tehdejší době
nebylo trávníkářství v popředí zájmu, takže se
jejich aktivity v tomto směru omezovaly
především na konzultační a poradenskou činnost
pro různé sportovní kluby a jiné instituce.
Po
roce
1989
došlo
k politickým
a hospodářským změnám, v jejichž důsledku
nabyly na významu ekologické, hygienické,
estetické a jiné neprodukční funkce travních
porostů, ať už v krajině nebo v intravilánech. Na
to jsme na Katedře pícninářství Agronomické
fakulty
(nyní
Fakulta
agrobiologie,
potravinových a přírodních zdrojů) ČZU v Praze
reagovali
zavedením
nového
předmětu
Trávníkářství do výuky studentů, především se
zaměřením na zahradnictví. Předmět s rozsahem
28 hodin přednášek a 28 hodin praktických
cvičení byl hojně absolvován i studenty jiných
směrů. Později byla problematika zpřístupněna
i
studentům
ostatních
fakult
v rámci
modifikovaného volitelného předmětu Zakládání
a pěstování trávníků. S narůstající potřebou
výzkumu a výuky zaměřené na nepícní využití
travních porostů, trav a jetelovin se měnila
struktura činnosti katedry, která byla později
v roce 2002 přejmenována výstižněji na Katedru
pícninářství a trávníkářství.
S přechodem na třístupňové studium došlo
na fakultě ke značné diverzifikaci studijních
oborů a směrů, takže byla tématika trávníkářství
zařazena v různém rozsahu i do jiných
komplexních
předmětů,
jako
např.
- 39 -
Mimoprodukční využití půdy, Pícniny, trávníky
a prostředí nebo Účelové travní porosty (pro
Fakultu lesnickou a environmentální) aj.
V největším rozsahu je problematika vyučována
pro zahradnický obor – v bakalářském studiu
v předmětech
Základy
pícninářství
a trávníkářství a Zakládání a údržba sídelní
a krajinné zeleně (ve spolupráci s Katedrou
zahradnictví
a
krajinné
architektury).
V magisterském studiu pak navazuje předmět
Trávníkářství, který je od roku 2002 pravidelně
otevírán také v anglické verzi pod názvem
Management of Turf and Lawn pro studenty
programů
Erasmus/Socrates.
Dosud
jej
absolvovali studenti z Portugalska, Španělska,
Itálie, Německa, Švédska, Polska, Turecka
a Slovenska. Problematika trávníkářství je
rovněž součástí předmětu státních závěrečných
zkoušek. O zájmu studentů svědčí mimo jiné
i
počet
zpracovávaných
závěrečných
a diplomových prací. Za poslední čtyři roky
absolvovalo na naší katedře více než 30
diplomantů. Jejich práce se týkaly témat
řešených v rámci grantů a výzkumných záměrů
na katedře, tj. problematiky extenzivních porostů
pro ukládání půdy do klidu, konkurenčních
vztahů trav ve směsích, různých způsobů
ošetřování osiva trav, použití morforegulátorů
růstu nebo se jednalo o práce výzkumněprojektového typu s tématikou různých druhů
okrasných nebo hřišťových trávníků. Obdobně
jsou zaměřena i vypisovaná a řešená témata
doktorských disertačních prací. V současnosti
absolvuje na katedře doktorské studium
s tématikou mimoprodukčního využití travních
porostů a trávníkářství 5 studentů, další se hlásí k
přijetí. O stáže mají zájem i zahraniční studenti,
v současnosti je přijat jeden doktorand
z Estonska.
Vzhledem ke značnému zájmu studentů, ale
i z praxe, v současné době připravujeme
k akreditaci programy výuky pro nový studijní
bakalářský a magisterský obor zaměřený na
trávníkářství.
Co říci závěrem. Již výše jmenovaný nestor
akademik Klečka v roce 1974 na setkání kateder
mimo jiné prohlásil: „Naše společnost má již
dost velký kus chleba, aby mohla trávníkářský
obor intenzivněji rozvíjet. Čas jeho plného
rozkvětu u nás teprve přijde!“
TRÁVNÍKY 2006
Věřím, že by měl ze současného rozvoje
trávníkářství radost.
Doc. Ing. Miluše Svobodová, CSc., Katedra Pícninářství a trávníkářství
Česká zemědělská univerzita v Praze , Fakulta Agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů
165 21 Praha 6 – Suchdol
[email protected]
POBOČKA IOG V ČESKÉ REPUBLICE
Josef VODEHNAL
The Institute of Groundsmanship ( IOG),
který byl založen před 2. světovou válkou
v Anglii, sdružuje pracovníky parků a sportovišť.
Jeho členy mohou být jak učni v oboru
trávníkářství, tak i manažeři městských parků
a sportovních klubů. Jeho motem je " Výukou ke
službě".
5. Vyzdvihovat
status
profesionálního
groundsmana.
6. Napomáhat jak zaměstnavatelům tak
zaměstnancům ( bez ohledu na to jsou-li
členy Institutu nebo ne ) při zajišťování nebo
získávání užitečných úloh ve spojení
s groundsmeny.
Záměry vedoucí k založení IOG:
1. Podporovat úlohu oboru Groundsmanship “
Groundsmanship “ znamená management,
ošetřování a zdokonalování jakéhokoliv typu
hracího povrchu, sportovního stadionu,
rekreační plochy, hřiště, tréninkové plochy,
okrasné plochy nebo jiného místa určení. “
Groundsman“ – je osoba, která tyto plochy
ošetřuje.
2. Vyhledávat nové způsoby podpory oboru
groundsmanship.
3. Ve shodě s činnostmi vyjmenovanými
v odstavcích 1 a 2 pořádat schůze, připravovat
přednášky a výstavy, vykonávat zkoušky
a vydávat kvalifikační certifikáty, nabízet
studijní granty a vydávat brožury, letáky,
časopisy a další písemnosti za předpokladu, že
žádná
takovýto
dokument
neponese
prohlášení, že se jedná o publikaci státního
orgánu.
4. Koordinovat
profesionální
činnost
groundsmanů, kteří jsou členy Institutu ve
všech částech Velké Britanie i jinde.
Význam pobočky IOG v České Republice
*
*
*
*
*
*
*
Pobočka IOG v ČR bude velkým přínosem
ke zkvalitnění sportovních a okrasných
trávníků( fotbal, atletika, golf, ragby, tenis,
parky ).
Pobočka IOG bude poskytovat technické
know - how o přírodních i syntetických
trávnících.
Pobočka IOG bude tlumočit názory předních
odborníků
(
těch
nejlepších)
a pracovníků sportovních klubů na uvedené
povrchy.
Pobočka IOG bude nabízet vzdělávací
programy a kvalifikační certifikáty pro
všechny zájemce.
Pobočka IOG bude sdružovat pracovníky
sportovních
klubů,
městských
parků
a veřejné zeleně.
Pobočka IOG otevře dveře do světa
rekreačního průmyslu, nejen v Anglii, ale
i ve světě.
Pobočka IOG poskytne příležitost ke
společenskému setkávání lidí se stejným
zájmem.
RŮST A VÝVOJ TRAV
Růst a vývoj trav, tyto důležité životní
projevy jsou sice z hlediska dlouhodobé evoluce
geneticky fixované, ale pro poněkud odlišné
užitné hodnoty trávníků, oproti pícninářským
porostům, jsou šlechtěním přizpůsobeny
- 40 -
a ošetřováním trávníků ( caespestechnikou )
udržovány tak, aby plnily funkce trávníkářské.
Zvláštností těchto procesů je především
schopnost využívat a přizpůsobovat se
ekologickým
podmínkám-tedy
okolnímu
TRÁVNÍKY 2006
prostředí, které můžeme u trávníků daleko lépe
ovlivňovat, než u trav pěstovaných na píci,
a schopnost obnovovat se na kvalitativně stejné
úrovni ( opět ovlivňované ošetřováním ).
Podstatou růstu je dělení buněk, které nadále
v závislosti na metabolizmu-fotosyntéze zvětšují
svůj objem, tvar, délku, čímž dochází k přírůstku
biomasy. To je provázeno kvalitativními
změnami, vývojem-diferenciací buněk, pletiv
a
jednotlivých
orgánů
projevující
se
v morfogenezi.
Primární
rozdíl
mezi
trávníkářskou trávou a pícní ( v rámci druhu ) je
dán právě uplatněním programu růstu a vývoje
– genómem rostliny a realizuje se společně
s vnějšími faktory, tedy v součinnosti ( dokonce
za podstatného ovlivnění ) s již zmíněnou
caespestechnikou.
Z hlediska fyziologického je potom tento
rozdíl uplatňován distribucí asimilátů ( opět
v součinnosti s ošetřováním ) v rostlinách.
Asimiláty vytvořené ve fotosyntetizujících
pletivech, především čepelích listů, jsou jenom
z malé části spotřebovány v místě jejich tvorby.
Převážná část je transportována do jiných
orgánů, kde se spotřebovávají, nebo ukládají.
V travním porostu na píci je to vegetační vrchol,
vyvíjející se listy, růstová zóna stébla nad
kolénky, odnožovací uzliny ( v podstatě kolénka
skrytá v půdě-vzdálenost mezi kolénky se
směrem k bázi stébla zmenšuje a těsně nad
a v půdě jsou kolénka těsně u sebe ), špičky
kořenů, stolony, rhizomy a konečně plod.
Naproti tomu neustále sečené trávy v trávnících,
udržované do výšky maximálně 60-80 mm,
translokují asimiláty pouze do zbytkové
(reziduální-ta část která zůstane po posečení )
části nadzemní živé biomasy představované
výhony, odnožovacími uzlinami a kořeny,
eventuálně rhizomy a stolony. I přes sníženou
rychlost fotosyntézy je celková produkce
biomasy intenzivních trávníků jen o málo nižší,
především díky zásadnímu rozdílu v hustotě
nadzemních i podzemních částí drnu, než
travních porostů pícninářských.
Jednoznačně
určit
jednotlivou
trávuindividuum je u travních druhů velice obtížné.
Při rozdělení trav na trsnaté a výběžkaté jsou
právě výběžkaté (klonální) druhy zdrojem velmi
těžko překonavatelných metodických problémů:
celý polykormon je z hlediska metabolického
jeden celek a jednotlivé prýty, které se vynořují
z vrstvy stařiny a opadu nebo z povrchu půdy
jsou jedinci pouze zdánlivě. Stáří celého
polykormonu
lze
v některých
případech
vystopovat podle jizev po odpadlých odumřelých
- 41 -
prýtech nebo podle ročních přírůstků pozemních
výběžků. U trsnatých trav lze sice poměrně
dobře identifikovat mladší stadia, ale problém
nastává u dospělých trsů, při jejichž rozpadu
vzniká zdání mladých, juvenilních rostlin,
zejména když v daném roce nejsou fertilní.
Vytrvalé
druhy
rostlin
totiž
v období
generativního stadia, které může trvat až desítky
let, nemusí kvést a plodit každou vegetační
sezonu. Vyrovnat
se s tímto metodickým
problémem by znamenalo označit jednotlivé
rostliny ve studované populaci a každoročně
zaznamenávat jejich stav.
Odborníky i praktiky jistě zajímá, jakého
absolutního stáří se může ten který travní druh
dožít. Lze uvést, že mezi dlouhověké trávy je
možno počítat druh Deschampsia caespitosa
(metlice trsnatá), u níž byl absolutní věk zjištěn
70 roků, dále Nardus stricta (smilka tuhá)
50 roků, Avenella flexuosa (metlička křivolaká)
40 roků. Mezické trávy mají život zhruba
o polovinu kratší: Dactylis glomerata (srha
laločnatá) 25 roků, Festuca pratensis (kostřava
luční) 20 roků, Alopecurus pratensis (psárka
luční) a Phleum pratense (bojínek luční) do
15 let. Generativní období trvá v průměru 10 let,
subsenilní a senilní stadia trvají 4 až 7 let. Mezi
vytrvalé druhy trav s relativně nejkratší délkou
života je možno zařadit např. Agropyron repens
(pýr plazivý) a Poa trivialis (lipnice obecná),
u nichž je udávána životnost kolem 8 let.
Travní biom u nás zaujímá téměř 20%
rozlohy státu. Odečteme-li plochy pícninářské,
zbývá na trávníky více než 150 tis ha. Tato
výměra se bude zvyšovat a to především
v oblasti sportu, rekreace a „údržby krajiny“.
Trávníky a jejich funkce environmentální
nabývají v současnosti na významu při řešení
trvale udržitelného rozvoje lesozemědělské
krajiny. Středoevropská situace s nadprodukcí
potravin a naše situace polovičního stavu skotu,
než by bylo k zemědělské ochraně krajiny
žádoucí, přesouvá těžiště zájmu státu a činnosti
zemědělců do údržby krajiny. V rámci
zemědělské výroby budou více podporována
mimoprodukční opatření k udržení kvality
životního prostředí, kde budou mít funkce
trávníků širší uplatnění než dosud. Krajinné
a protierozní trávníky jsou schopny nejlépe
chránit půdu, vodu a přijatelné botanické složení
porostů, při zachování rázu krajiny i turistiky,
respektive agroturistiky.
Trávníkem rozumíme společenství trav,
s určitým podílem jetelovin a ostatních bylinpodle účelu využití, které jednak pěstujeme
TRÁVNÍKY 2006
intenzivněji a s poněkud odlišnou technologií,
ale hlavně pro jiné účely než pícninářské. Toto
společenství vždy tvoří s okolním prostředím,
tj.půda, nebo umělý vegetační substrát, voda
a klima tzv. ekosystém. Ten se ovšem měnívyvíjí
a to jednak v závislosti na daných
přírodních podmínkách a jednak v závislosti na
množství energie dodané člověkem. Pícninářský
travní porost potvrzuje svoji ekologickou
stabilitu
schopností
vyrovnávat
změny
způsobené dodatkovou energií člověka a jeho
stabilita roste s četností druhů. V tom je druhý
zásadní rozdíl proti trávníkům. Trávníky
( intenzivní, tj.
sportovní, parkové a okrasné ) vyžadují velké
množství dodatkové energie ( substrát, hnojení,
vysoká frekvence sečení, závlaha, pesticidy,
aerifikace, atd. ) a také svým jednoduchým
botanickým složením ( jamkoviště třeba jenom
jeden až dva druhy trav ) jsou velice labilní. Bez
dostatečné dodatkové energie a zachování
určitého botanického složení, by trávníky své
funkce estetické, sportovní, půdoochranné,
hygienické a rekreační, neplnily.
Ing.Josef Fiala,CSc.
Výzkumný ústav rostlinné výroby Praha, Výzkumná stanice travních ekosystémů Liberec
Práce vznikla za podpory výzkumného záměru VÚRV č.: MZE 0002700601
NOVÉ TRENDY V ZAVLAŽOVÁNÍ
Cena vody pro zavlažování je stále vyšší,
řada provozovatelů závlahových zařízení se
stále častěji potýká s nedostatkem vody a je tedy
logické,
že
současný
trend
v oblasti
automatických závlahových systémů směřuje
k používání úsporných technologií při distribuci
vody a řízení závlahy. Cílem je dosažení co
nejlepšího využití vody pro závlahu při
minimalizaci její spotřeby.
Provedeme-li analýzu toho jak a kdy nejvíce
plýtváme vodou při zavlažování, potom se
musíme zaměřit na tyto oblasti :
♦ rovnoměrnost závlahy a správné rozmístění
postřikovačů
♦ správná volba a provozování závlahového
systému
♦ vazba na počasí a evapotranspiraci
Ušetřit vodu lze především vhodnou volbou
automatického závlahového systému (dále jen
AZS) a jeho správným provozováním. Provádíli uživatel zavlažování postřikovači příliš často
a s malou intenzitou, mnoho vody se bez užitku
odpaří a pro trávník tento způsob zálivky rovněž
není ideální. Druhým extrémem je případ, kdy je
závlaha prováděna jen jednou za čas (např.
1x týdně) a po dlouhou dobu. Při jednorázovém
nadbytku vody v půdě bude po zaplnění
vzduchových pórů další přitékající voda už jen
bez užitku protékat a vyplavovat živiny. Pak by
také docházelo ke zbytečnému plýtvání. Jiná
situace by ale byla u moderní podpovrchové
závlahy SDI (Subsurface Drip Irrigation), kde je
- 42 -
doporučený režim závlahy odlišný od závlahy
postřikem.
V případě
nevhodného
rozmístění
postřikovačů u závlahy postřikem nebo
nedostatečného překrývání zavlažovaných ploch
může rovněž docházet k nerovnoměrnostem
v závlaze. Pro dosažení požadované srážkové
výšky po celé ploše pak musí být spotřebováno
více vody, než by bylo třeba u dobře navrženého
systému
s rovnoměrně
rozmístěnými
postřikovači. Navíc lokálně může docházet
k nežádoucímu přemokření. Nerespektováním
pravidla
správného
překrývání
můžeme
spotřebovat až o 10 - 15 % více vody, než by
bylo nezbytné. Při zcela diletantském postupu
může být spotřeba ještě větší.
V neposlední řadě musíme vzít do úvahy
správnou volbu ovládacího systému a senzorů,
které nám pomáhají přizpůsobit závlahu vlivům
počasí. V této souvislosti stojí za zmínku nová
generace ovládacích systémů, které pracují
nejen v závislosti na povětrnostních vlivech, ale
především
vyhodnocují
evapotranspiraci
(odpařování). Použitím těchto systémů tak
mohou úspory vody dosahovat až několika
desítek procent.
V následujících odstavcích jsou popsány
jednak ET systémy a také podpovrchová závlaha
SDI. V obou případech se jedná o nové trendy v
zavlažování, které nejsou sice úplně neznámé,
avšak jejich komercionalizace přichází až
v nyní.
ŘÍDÍCÍ SYSTÉMY S „ET“ SENZORY
TRÁVNÍKY 2006
Přestože dokonalá vazba na počasí je hlavní
myšlenkou všech moderních automatických
závlahových systémů, většina současných
systémů na trhu stále pracuje pouze na principu
časového režimu závlahy. Základní role běžných
dešťových senzorů je ta, že v případě dosažení
určité
nastavené
výšky
srážek
dojde
k zablokování další činnosti závlahy. Závlaha by
potom standardně proběhla až v následujícím
cyklu, pokud by mezitím došlo k vysušení
senzoru. Na tomto principu dosud fungovalo
v případě zahrad až 98% všech systémů na trhu.
Novinkou v oblasti řízení AZS u zahrad
a veřejných ploch jsou ET senzory a řídící ET
jednotky, které dokáží nejen vyhodnocovat
evapotranspiraci ale v závislosti na hodnotě
tohoto odpařovacího faktoru dokáží automaticky
přeprogramovat celý režim závlahy prakticky
v reálném čase. Bez asistence uživatele.
Co že tedy znamená slovo „evapotranspirace“?
Zjednodušeně řečeno, jedná se o složení částí
dvou slov významově blízkých (evaporace
a transpirace), do slova jednoho. Evaporací se
rozumí odpar vody z půdy a transpirací spotřeba
vody rostlinami. Díky měření a vyhodnocování
řady faktorů ovlivňujících rychlost odpařování
je možné závlahový režim lépe přizpůsobit
skutečným podmínkám a zavlažovat tak
efektivněji. Účelem je samozřejmě snaha
o dosažení úspor ve spotřebě vody. Úspory
mohou dosahovat nejen několika procent, ale až
desítek procent ve srovnání s běžnými AZS
s časovým režimem.
Technologie
měření
či
datového
vyhodnocování ET není neznámá, až dosud ale
nebyla běžně využívána pro nekomerční
systémy závlahy (což jsou např. zahrady RD).
Důvodem byla především vysoká cena. Obvyklé
využití ET senzorů bylo spíše u agrozávlahy,
kde spotřeba vody dosahovala značných hodnot
a byť uvedená zařízení byla finančně nákladná,
návratnost investice byla zaručena.
Na trhu se však začínají objevovat řídící
systémy (malé „meteostanice“ s řídící ET
jednotkou), které jsou určeny právě pro zahrady
RD a jejichž pořizovací cena se pohybuje již
pod hranicí 10 tis. Kč (např. ET systém Hunter).
Otevírá se tak cesta pro široké využití a rychlou
ekonomickou návratnost této investice.
Jak ET systémy fungují? Je-li stávající ovládací
jednotka závlahy vybavena datovým vstupem
např. SMART PORT, potom k ní lze připojit ET
meteostanici spolu s řídící jednotkou ET.
Součástí meteostanice je zařízení na měření
srážek, slunečního záření, teploty a vlhkosti
- 43 -
vzduchu. Jako přídavné zařízení lze připojit
anemometr pro měření rychlosti větru. Všechna
naměřená data se automaticky předávají do
řídící ET jednotky, kde jsou spolu s vloženými
informacemi vyhodnocována a na základě
těchto
měření
a
výpočtů
dochází
k automatickému
přeprogramování
režimu
závlahy ve stávající řídící jednotce. Nedochází
tedy k pouhému zablokování závlahy jako
u jiných běžně používaných systémů, ale
závlaha je automaticky přenastavena do
optimálního režimu pro každou sekci zvlášť.
Řídící ET jednotka (nadřazena stávající ovládací
jednotce závlahy) pracuje také s vloženými daty,
která se mohou lišit pro jednotlivé sekce a mezi
která patří typ půdy, typ trávníku nebo výsadeb
a jejich stáří, svažitost, vliv zastínění atd.
PODPOVRCHOVÁ ZÁVLAHA - SDI
Šetření
vody
je
také
základním
charakteristickým rysem moderních systémů
podpovrchové závlahy SDI (Subsurface Drip
Irrigation), které umožňují významně zvyšovat
využitelnost závlahové vody a minimalizovat
její
spotřebu.
Zjednodušeně
řečeno,
podpovrchová kapková závlaha (SDI) není nic
jiného než dodávka vody kapkovacím potrubím
přímo ke kořenovému systému v určité hloubce
pod povrchem. První pokusy s podpovrchovou
závlahou ztroskotaly především na problémech
s prorůstáním kořenů do kapkovačů. Životnost
prvních systémů tak nebyla příliš vysoká. Nové
moderní systémy využívající např. technologii
ROOTGUARD tuto překážku odstranily
a učinily tak z SDI nejen použitelnou ale i velmi
zajímavou a efektivní alternativu závlahy
s širokým spektrem použití.
Na pohyb vody v půdě působí dvě síly
- gravitace a adheze. Gravitace působí pouze
směrem dolů na rozdíl od adheze, která
způsobuje vzlínání (kapilární efekt) ve všech
směrech. Voda se pohybuje podle vyváženosti
těchto sil. Kapilární síla se zmenšuje s vlhkostí
půdy. V suché půdě je kapilární síla větší než
gravitace a voda tak putuje rovnoměrněji všemi
směry (tedy i nahoru). Pokud se půda příliš
zvlhčí a póry se nasytí, sníží se kapilární síla
a převládne gravitace. Pak se voda bude více
prosakovat do hloubky.
Z pohledu maximálního využití vody by
u SDI bylo logické dodávat vodu do půdy
v krátkých časových intervalech tak, aby pohyb
vody v půdě probíhal především vlivem
kapilární síly. Ve srovnání se závlahou shora
(výsuvnými postřikovači) je zde zřetelný rozdíl
TRÁVNÍKY 2006
v pohledu na četnost závlahových cyklů.
Vysoká frekvence zavlažování u SDI (i vícekrát
denně) zajistí vyšší efektivitu využití vody,
přičemž celková spotřeba vody bude ve
srovnání se závlahou „shora“ nižší, i díky
podstatně menším ztrátám vody v důsledku
odparu. První centimetry půdy pod trávníkem
tak budou sušší (pozor při výsevu – je třeba
doplňkově kropit), což ale později napomůže
menšímu zaplevelování a využívání takto
zavlažovaných ploch spodem může být
celodenní bez omezení. Suchý povrch umožňuje
vyšší pohyb mechanizace při nižší míře zhutnění
zeminy. Rovněž půda není trvale vystavena
zátěži v podobě minerálů a zbytků solí, které
zůstávají na povrchu v důsledku odpařování
povrchové závlahové vody.
SDI se systémem ROOTGARD nabízí
výhody z hlediska estetiky, účinnosti
a trvanlivosti oproti systémům povrchovým.
SDI se uplatní především na úzkých dlouhých
pruzích trávníku (např. úzký pruh trávníku podél
domu, středové pásy mezi komunikacemi).
Obvyklé použití je jak v zahradách, tak i na
hřištích, veřejných plochách a parcích. Obecně
lze říct, že se uplatní tam, kde z nějakého
důvodu nelze využít povrchové závlahy nebo
její použití je neekonomické a neefektivní
(mimořádně členité nebo frekventované plochy).
Moderní systémy podpovrchové závlahy
SDI a ovládací systémy s ET senzory jsou
jasným důkazem pokračující orientace předních
výrobců
závlahových
systémů
směrem
k úsporným technologiím, které pomáhají
dosahovat vyššího využití vody při její nižší
spotřebě. V nejbližších letech lze očekávat, že
používání výše uvedených a jim podobných
úsporných technologií dosáhne značného
rozšíření.
Ing.Vladimír Šenkýř
Použité fotografie : Archiv autora
HERITAGE
- první fungicidní přípravek k ochraně trávníků v České republice
Letošní zima měla pevně vládu ve svých
rukou. Již koncem listopadu byl zaznamenán
značný úhrn sněhových srážek a sněhová
pokrývka, která se v tu dobu vytvořila, se udržela
po celou zimu. S příchodem prvních slunečných
dnů jsme s napětím sledovali tání sněhu
a přemýšleli o tom, v jakém stavu budou naše
trávníky.
A přišlo veliké zklamání, protože se na
travnatých plochách vyjímaly mazlavé skvrny
symbolizující napadení trávníku plísní sněžnou.
V tuto chvíli jsme si uvědomili, že ošetření
trávníků fungicidy před zimou je naprosto
nezbytné.
Plíseň sněžná, která se v letošním roce
vyskytla na téměř všech travnatých porostech, je
v České republice jednou z hlavních chorob
trávníků. Rozšiřuje se nejvíce na podmáčených
místech trávníku, dlouho pokrytých sněhem bez
předchozího promrznutí půdy. Pozná se podle
mrtvých, vybělených ploch o průměru až
několika desítek čtverečních centimetrů blízko
okrajů rozpouštějícího se sněhu. Infikovaná
plocha je často pokryta bílým nebo narůžovělým
myceliem. Travní drn bývá zahnědlý, nadzemní
hmota většinou odumřelá a regenerace je velice
obtížná. Nejvíce citlivými druhy trav v porostu
bývá jílek vytrvalý a lipnice roční. K poměrně
- 44 -
odolnějším patří bojínek cibulkatý, bojínek
luční, kostřava červená a kostřava ovčí.
Velký vliv na výskyt plísně sněžné má výskyt
stařiny, na podzim neposečený porost či
neshrabané listí nebo ledová vrstva na porostu.
Abychom se plísni sněžné vyhnuli, dbáme na
výběr vhodných odrůd, odstranění stařiny
z porostu, provzdušňování a pískování půdy,
vyrovnanou výživu dusíkem a udržování
optimálního pH půdy. Před příchodem zimy
trávník posečeme na optimální výšku a na konci
vegetačního období, ještě před zamrznutím půdy,
aplikujeme fungicidy. A právě aplikace
fungicidů byla dosud velikou slabinou, protože v
České republice nebyl do letošního roku
registrován žádný fungicidní přípravek k ošetření
trávníků.
V
letošním
roce
firma
Syngenta
zaregistrovala fungicidní přípravek Heritage.
Jedná se o přípravek, který si vydobyl
všeobecného uznání ve světě. Byly jím například
ošetřeny hrací plochy na MS v kopané 2002 v
Japonsku a Koreji. Tento přípravek má rovněž
nezastupitelné místo v ochraně golfových hřišť,
především ve Spojených státech amerických..
Zde je doporučován nejen k ochraně trávníků
vůči plísni sněžné, ale proti celé řadě dalších
významných chorob trávníků. Jako příklad
TRÁVNÍKY 2006
můžeme uvést antraknózy trávníku, hnědou
skrnitost trav, hnědou ohniskovitost trávníku,
pythiovou
spála
trávníku,
čarodějnou
kruhovitost trávníku (čarodějné kruhy),
červenou nitkovitost trav (kornatka travní),
bronzově hnědou ohniskovitost trávníku
(stéblolamovou skvrnitost).
Heritage není určen pouze k ošetření
sportovních travnatých ploch, ale je také v
široké míře používán k ochraně okrasné,
veřejné a rekreační zeleně.
Účinnou látkou přípravku Heritage je
azoxystrobin. Azoxystrobin je fungicidní účinná
látka strobilurinového typu. Vyznačuje se
translaminárními a systémovými vlastnostmi.
Inhibuje klíčení spór, růst mycelia a má výrazný
antisporulační účinek. Biochemický způsob
účinku spočívá v inhibici transportu elektronů při
dýchání mitochondrií.
Velikou předností přípravku Heritage je jeho
dlouhodobá účinnost, která trvá až 28 dní, v
závislosti na dávce přípravku, onemocnění
a úrovni infekčního tlaku.
Je prokázáno, že Heritage významně zvyšuje
kvalitu a zdravotní stav trávníků. Zlepšuje
vitalitu a barvu trávníku bez použití regulátorů
růstu.
Přípravek se aplikuje preventivně nebo na
začátku výskytu choroby v dávce 0,5 kg/ha.
Pro menší travnaté plochy použijeme
přepočtenou dávku, t.j. 5 g//8-10 l vody/100 m2.
Aby se předešlo možnému vzniku rezistence,
přípravek Heritage je povoleno použít v
trávnících maximálně dvakrát v jednom roce.
Doporučujeme dvě následná ošetření v intervalu
minimálně čtrnácti dní.
Vzhledem k tomu, že přípravek je prodáván
ve formulaci WG, to jsou ve vodě rozpustné
granule, příprava aplikační kapaliny je velice
snadná a rychlá. Aplikaci provádíme postřikem
běžnými pozemními, pojízdnými, ručními nebo
zádovými postřikovači. Je-li přípravek aplikován
v souladu s platnou etiketou a návodem k použití
je velmi tolerantní k ošetřovaným rostlinám.
Co dělat, když se v předjarním období na
našem trávníku vyskytne plíseň sněžná?
V případě malého poškození trávníku může
dojít k postupné regeneraci, avšak ta je závislá
nejen na stupni poškození, ale i na složení
porostu a na opatřeních, která budou v tomto
období následovat. Rozhodně by se měla provést
následující opatření:
- opatrně odstranit odumřelou travní nadzemní
hmotu
- napadená místa lehce prohrábnout hráběmi
- porost, který není úplně zničen, přihnojit
dusíkatým hnojivem
- v případě, že nedojde k regeneraci porostu,
prázdná místa v trávníku doset původní travní
směsí
Co učinit pro krásu našeho trávníku na
podzim?
Na konci vegetačního období posečeme
trávník na patřičnou výšku a ještě před
příchodem zimy (před promrznutím půdy)
aplikujeme přípravek Heritage v jedné až dvou
dávkách s časovým odstupem minimálně dvou
týdnů. Ošetření je nutné provést, nastanou-li
podmínky příznivé pro rozvoj houbové infekce,
ještě předtím, než se objeví symptomy choroby.
Pokud tak učiníme, nemusíme se již obávat
výskytu plísně sněžné na našich trávnících.
Ing. Renata Salačová
MODDUS - proti poléhání trav na semeno.
Sestavování travních směsí je zcela jistě
zajímavá práce, ale aby bylo možné ji realizovat
je nejdříve nutné vypěstovat jednotlivé
komponenty, tj.j. semena příslušných travních
druhů.
To je záležitost značně pracná, náročná na
odbornost a v neposlední řadě i riziková.Riziko
v tomto případě představuje polehnutí porostů
trav na semeno.
1. Poléhání porostů
Zabránit zaplevelení porostů vkladem herbicidů ,
zabránit rozvoji chorob a škůdců aplikací
fungicidů a insekticidů znamená vynaložit
- 45 -
nemalé finanční prostředky.To samé platí
i o nákupu osiva a hnojiv.Ochránit tyto investice
a sklidit beze ztrát vše co se urodilo, znamená
ochránit porost i proti jeho polehnutí.
Kromě klimatických vlivů se na polehnutí
porostu může podepsat náchylnost odrůdy,
výsevek a termín setí, úrověň hnojení,
agrotechnika.Příčinou polehnutí může být
i vyvrácení slabých kořenů rostlin.Každé
polehnutí porostů trav na semeno v sobě nese
obtížnou sklizeň, snížení výnosu a kvality
semen.
TRÁVNÍKY 2006
Riziko nebezpečí polehnutí lze eliminovat
preventivní aplikací regulátoru růstu který se
jmenuje MODDUS.
2. Co je MODDUS
MODDUS je regulátor růstu a vývoje rostlin se
systémovým účinkem ve formě emulzního
koncentrátu určený k omezení výnosových ztrát
způsobených jejich polehnutím.Polehnutí trav na
semeno
je
zabráněno
zkrácením
a zpevněním stonku.
3. Použití v dominantních plodinách
MODDUS lze použít v České republice
v plodinách, které nejvíce doplácejí na poléhání
tj. ve všech odrůdách pšenice ozimé, ječmene
ozimého a řepky olejky.
V jiných zemích se používá také v ovsu, žitě,
triticale, pšenici durum, ječmeni jarním
a travách na semeno.
4. Charakteristika účinné látky
Účinná látka trinexapac-ethyl patří do chemické
skupiny cyclohexandionů, skupiny růstových
retardantů – inhibitorů enzymů v biosyntéze
kyseliny giberelinové.Moddus je přijímán
převážně zelenými částmi rostlin a je rychle
rozváděn do meristematických pletiv, kde
způsobuje zbrzdění prodlužování stonkových
internodií.
5. Odlišnost trinexapac – ethylu
Mechanismus účinku trinexapac – ethylu se liší
od jiných účinných látek s retardačním účinkem
( chlormequat )
v tom, že k efektivnímu
zastavení tvorby giberelinů dochází na konci
řetězce jejich syntézy a tím také dochází
k zastavení prodlužovacího růstu rostlin.
Trinexapac – ethyl zkracuje délku internodií
a výšku rostlin, a zároveň zvyšuje sílu stěny
stébla a nárust kořenové soustavy rostlin.
To vše má přímý příznivý vliv na výnos plodiny.
6. Rychlejší příjem i za nízké teploty
- přednost při časném jarním použití
Bylo prokázáno, že nejen v laboratorních, ale
i polních podmínkách při teplotách pod 7 o C je
trinexapac – ethyl přijímán rostlinou 3 x
rychleji než chlormequat – chlorid.
Toto zjištění je zvláště významné pro aplikaci
MODDUSU v našich podmínkách, kdy předjaří
bývá po dlouhou dobu výrazně chladné.
7. Prospěšnost použití MODDUSU v travách
na semeno
Účinek MODDUSU zahrnuje:
- redukci délky internodií
- 46 -
- redukci výšky rostlin
- zesílení stěn stonku a kolének
- zesílení kořenové soustavy
8. Přínos rozvoje kořenové soustavy
Protože MODDUS svým mechanismem účinku
brání dalšímu prodlužování internodií stonků,
čímž rostliny zkracuje, převádí rostliny veškerou
svoji růstovou energii ve prospěch rozvoje
kořenové soustavy.
Nárust objemu kořenové soustavy trav na
semeno znamená nejen její pevné ukotvení
v půdě a tím i zvýšení odolnosti proti
poléhání.Znamená zároveň, že množství kořenů
umožňuje
více
čerpat
nejen
živiny
z půdy, ale hlavně také lépe využívat půdní
vláhu.Tím se také vysvětluje
výrazně lepší odolnost vůči případnému stresu
rostlin z dlouhodobého sucha.
9. Dávka Moddusu a termín použití v travách
na semeno
Bez ohledu na travní druh je možno uvést, že
ošetření porostů trav na semeno se provádí
postemergentně na jaře ve vývojové fázi BBCH
31 - 32. tj. od fáze 1.- 2. zjistitelného kolénka.
Za účelem omezení poléhání se MODDUS
používá v travách na semeno v dávce 0,8 l/ha.
10. Použití MODDUSU v travách na semeno
je t.č. registrováno a řadu let používáno
v Holandsku, Dánsku, Velké Británii, USA
a Německu.V České republice byly zahájeny
registrační pokusy.
11. Výhody použití MODDUSU
Z hlediska trav na semeno přináší
MODDUSU tato pozitiva:
a) redukci biomasy t.zn. snadnější
a čištění semen
b) omezení poléhání které se projeví
opylením a tvorbou semen
c) vyšší tvorbu odnoží čehož důsledkem
lat na metru čtverečním
d) více semen v klásku
použití
sklizeň
lepším
je více
12. Závěr
V Německu je MODDUS na trhu již 10 let
a jeho podíl na trhu regulátorů růstu dosáhl 47%
( ve všech plodinách ) v roce 2004. Dlouholeté
zkušenosti a vysoká kvalita sklizených produktů
v této zemi jsou nejen inspirací, ale i zárukou
podobného úspěchu pro pěstitele trav na semeno
a jiných plodin i v České republice.
V neposlední řadě je třeba uvést, že účinná
látka trinexapac-ethyl se kromě výše uvedených
plodin již dlouhodobě a intenzivně využívá také
TRÁVNÍKY 2006
v golfových a sportovních trávnících v USA,
Japonsku a jiných zemích.
Ale to již je jiná kapitola kterou probereme
příště.
Ing.Michal Vokřál, CSc.
ZAVLAŽOVACÍ SYSTÉM GOLFOVÉHO HŘIŠTĚ
Zavlažovací systém je v současnosti standardním
vybavením všech golfových hřišt, které mají
alespoň základní ambice. Již dávno není
doménou těch nejprestižnějších hřišť a tato
skutečnost zcela platí i u nás. Pod pojmem
zavlažovací systém golfového hřiště v moderním
slova smyslu je nutno si představit podzemní
systém trubních a kabelových vedení, výsuvných
postřikovačů a elektroventilů s ovládacími
dekodéry. Ve většině případů je takový systém
ovládán pomocí osobního počítače. Součástí
systému je samozřejmě čerpací stanice, odběrný
objekt a samozřejmě samotný zdroj vody.
Plánování
Vřele doporučujeme věnovat vysokou
pozornost přípravě komplexního technického
řešení celého systému. Asi nejlepším řešením je
obrátit se na renomované obchodní zastoupení
dovozce komponentů pro zavlažovací systémy
golfových hřišť, který Vám odpoví na většinu
otázek, které v souvislosti s přípravou projektu
budete mít. Na úvodní jednání si připravte
podklady, z kterých je třeba vycházet – sem patří
zejména tzv. Master Plan (situační výkres
s jamkami) v měřítku, vrstevnicový plán hřiště,
popř. alespoň základní výškové poměry na hřišti,
zdroj vody a maximální množství informací,
které charakterizují jeho vydatnost resp.
kapacitu, umístění zdroje el. energie a příkon,
který je k dispozici. Pokud hřiště leží v lokalitě
s výrazným vlivem větru, je dobré si zjistit
převládající směr větru. Samozřejmostí je
i uvedení světových stran a orientace hřiště. Je
dobré udělat si i základní představu, co a jak
budete chtít na hřišti zavlažovat. I k tomu Vám
poslouží níže uvedené informace.
Rozsah zavlažování
Dnes již není otázkou zda zavlažovací
systém ano nebo ne. Bez zavlažovacího systému
lze těžko připravit kvalitní golfové hřiště. Takže
úvahy se budou ubírat směrem jak velký rozsah
a jakou koncepci zvolit.
Dnešním standardem je samozřejmě zavlažování
greenů a odpališ’t , v posledních letech
v podstatě
všechny
realizované
projekty
zahrnovaly i zavlažování fervejí.
Ke
kompletnímu výčtu doplňte ještě zavlažování
- 47 -
cvičných greenů a odpališť Driving Range,
někdy přichází v úvahu zavlažování parkových
ploch kolem klubovny nebo trávníkové školky,
kde si připravujete zásobu travního drnu pro
případné opravy na hřišti.
Koncepce zavlažovacího systému
V tomto oddílu si nastíníme možnosti
koncepčního řešení na jednotlivých herních
plochách. Hlavní pozornost budeme klást na
technické řešení, oblasti použití, přínosy a odraz
v investičních
a
provozních
nákladech.
V každém oddílu uvedeme typické produkty
a jejich základní technické parametry a také
provozní podmínky, kam patří zejména provozní
tlak. Podotýkáme, že hodnota pracovního tlaku
je pro ideální distribuci vody zcela zásadní
a bude výrazně ovlivňovat efektivitu provozu.
Nižší tlak se projeví zhoršenou distribucí vody
ve střední části dostřiku s přemokřením kolem
postřikovače , naopak vyšší tlak vede k rozbití
vodního proudu a vysoké citlivosti k větru.
Důsledkem pak je v lepším případě výrazné
zvýšení provozních nákladů, v horším případě
viditelné zabarvení a růst trávníku.
Greeny
Greeny patří z hlediska závlah k nejcitlivějším
plochám s ohledem na vysokou propustnost
konstrukce greenu, výšku sečení a důležitosti
z hlediska hry. Vždyť většina golfových hřišť je
kvalitativně hodnocena hráči právě podle kvality
greenu.
Proto se doporučuje pro zavlažování greenů
použít to nejkvalitnější, co současný trh nabízí.
Týká se to zejména postřikovačů. Greenové
postřikovače, tzv. golfové řady, jsou typické
zejména maximálně efektivní distribucí vody
v celé délce dostřiku. Provozně je dobré zvolit
postřikovače, které umožňují demontáž všech
podstaných částí postřikovače svrchu bez
nutnosti kopat kolem postřikovače.
Pro základní orientaci je možno uvést, že
greenové postřikovače mají většinou poloměr
dostřiku cca 21-22m a optimální pracovní tlak
4,5 – 5,0 atm. Vzdálenost postřikovačů do 24m.
Pro extrémně velké greeny však bude nutno
použít i postřikovače s dostřikem až 28m, které
mají optimální pracovní tlak poněkud vyšší
kolem 5,5 až 6,0 atm. Vzdálenost postřikovačů
do 30m. Zde je nutné vyzdvihnout důležitost
dodržování optimální hodnoty tlaku. Prohřešky
na greenech totiž vedou k rozdílné tvrdosti
povrchu greenu a tedy i k výrazně odlišným
odskokovým vlastnostem. To pak ovlivňuje
chování míčku na greenu a výsledek pak
nezávisí již na kvalitě přihrávky na green a spíše
na náhodě. Dobrý hráč tak může být
neoprávněně penalizován a z hry potom může
mít špatný pocit. Pokud je tento stav
dlouhodobý,
může
negativně
ovlivnit
návštěvnost hřiště a ekonomiku klubu !
statných postřikovačích pro okolí greenu, tzv.
perimetr (Var. B a D).
Výhodnou této konfigurace je velmi dobrá
kontrola nad množstvím vody dodávané na
povrch greenu a na perimetr, což vede
k výraznému snížení provozních nákladů.
Koncepce je vhodná pro hřiště „vyšší“ třídy
v lokalitách s vyšší průměrnou teplotou a nižším
srážkovým
úhrnem.
Nevýhodou
jsou
samozřejmě vyšší investiční náklady.
Každá z těchto koncepcí pak může být
provedena ve dvou technických variantách –
v tzv. blokovém uspořádání nebo se samostaně
ovládanými postřikovači.
Koncepčně pak lze na greenech zvolit dvě
základní konfigurace, každou z nich ve dvou
variantách.
Příklady těchto variant vidíte na schematech.
V základní konfiguraci volíme zavlažování
pouze povrchu greenu (Var. A a C) – výsečové
postřikovače jsou nastaveny na cca 180°. Tato
koncepece má intezitu cca 30mm/hod. Pro určitá
období je možno postřikovače nastavit na témeř
plný kruh a zavlažovat tak i okolí greenu
(intezita klesá na cca 15mm/hod).
Rozšířená konfigurace je poměrně nadstandardním řešením a spočívá v samostatných
postřikovačích pro povrch greenu a samo-
48
Blokové uspořádání je obecně vhodné tam,
kde jsou mikroklimatické podmínky na greenu
přibližně stejné (green je poměrně rovinatý a
není zastíněný okolními stromy) Jeden
elektroventil
ovládá
všechny
greenové
postřikovače a všechny pak pracují ve stejném
režimu. Proto je nutné, aby všechny postřikovače
byly nastaveny přibližně na stejnou výseč.
Uspořádání se samostaně ovládanými
postřikovači (elektroventil je vestavěn do těla
postřikovače) naopak umožňuje volit pro každý
postřikovač rozdílnou dobu závlahy a
přizpůsobit tak režim mikroklimatickým
podmínkám na greenu. Vede to k minimalizaci
provozních nákladů a jsme tak schopni zajistit
maximálně homogenní povrch greenu. Navíc
tyto typy postřikovačů jsou vybaveny plynulým
regulátorem tlaku, takže na každém postřikovači
lze nastavit optimální hodnotu pracovního tlaku.
Jedinou nevýhodou jsou opět vyšší investiční
náklady.
Všechny varianty lze samozřejmě v rámci
jednoho systému libovolně kombinovat podle
místních podmínek.
Důležitým doplňkem, který by jste neměli
opomenout, je hadicová přípojka na doplňkové
zavlažování okolí greenu a na zazimování
systému.
Ferveje, vstupy na greeny a rafy
V posledních několika letech je zřetelně
viditelný trend, kdy zavlažování fervejí se stává
standardem i pro projekty s omezeným
rozpočtem. Příčinou je jednak klimatická situace
posledních let s poměrně horkými a suchými
letními obdobími a také zvyšující se úroveň
stávajících hřišť , které jsou ve velké většině
zavlažováním fervejí vybaveny, nabízejí
golfistům vyšší kvalitu hry a nasazují tak laťku
pro nové projekty.
Z investičního hlediska bude hrát rozhodnutí,
zda ferveje zavlažovat či ne, jistě stěžejní roli.
Současně zavlažování fervejí klade i výrazně
vyšší nároky na zdroj vody, výkon čerpací
stanice, profily hlavních trubních rozvodů i na
kapacitu ovládacího systému. S tím jsou spojeny
i provozní náklady, ať už jde o náklady na
pořízení závlahové vody nebo o množství
spotřebované el. energie.
Z technického pohledu lze rozlišit dvě
základní koncepce moderního zavlažovacího
systému na fervejích a to jednořadý systém a
dvouřadý systém. Tyto koncepce jsou
znázorněny na obrázcích a dají vám tak základní
představu.
Odpaliště
Odpaliště jsou dalším důležitým herním
prvkem golfového hřiště. I zde je prioritou
zejména rovnoměrné pokrytí plochy odpaliště,
svahy a okolí jsou většinou zavlažovány
přestřikem. Kvalitní zavlažovací systém je na
odpaliští zejméno proto, aby se dosáhlo
maximální odolnosti povrchu proti poškození
a současně vysoké schopnosti rychlé regenerace.
Opět se doporučuje zvolit postřikovače,
které umožňují demontáž všech podstaných částí
postřikovače svrchu bez nutnosti kopat kolem
postřikovače. Postřikovače pro odpaliště mají
většinou poloměr dostřiku cca 12-15m s
optimálním pracovním tlakem 4,0 - 4,5 atm.
Vzdálenost postřikovačů by neměla přesáhnout
poloměr dostřiku.
Ve většině případů se na odpalištích volí
blokové uspořádání, kde jeden elektroventil
doplněný regulátorem tlaku ovládá všechny
postřikovače na odpalištích. Pokud jsou však
odpaliště umístěna ve sklonitém území s velkým
převýšením mezi nejvyšším a nejnižším
odpalištěm, je nutné sekci rozdělit na dvě i více
menších sekcí tak, aby převýšení v rámci jedné
sekce nepřesáhlo max. 4 – 5m.
I zde zvažte hadicovou přípojku pro
doplňkové zavlažování a zazimování systému.
Jednořadý systém je většinou veden přibližně
středem ferveje, postřikovače mají dostřik
většinou 28,00 až 30,00m, vzdálenost
postřikovačů je zde 28 až 30m. Postřikovače
mají v 99% vestavěný elektromagnetický ventil
s regulátorem tlaku, který zajišťuje identické
výkonové parametry i na fervejích s výrazným
výškovým převýšením a to na celé ploše hřiště.
Optimální pracovní tlak těchto fervejových
postřikovačů je většinou 5,5 až 6,0 atm.
Postřikovače jsou z hlediska ovládání spojovány
do párů tzn. vždy dva sousední postřikovače
pracují ve stejném režimu. V dopadových
zónách a na vstupu na green bývá jednořadý
systém lokálně rozšiřován na dvouřadý, aby bylo
zajištěno optimální pokrytí i na těchto plochách.
Intenzita jednořadého systému je relativně
nízká a pohybuje se kolem 8mm/hod.
Jednořadý systém je investičně méně
náročný než dvou a víceřadý, s ohledem na
relativně velké přestřiky mimo plochu ferveje do
rafů je však náročnější na náklady provozní a
efektivita využití zdroje vody, který máme
k dispozici je rovněž nižší než u dvouřadého
systému.
Dvouřadý systém je zpravidla koncipován jako
dvě řady postřikovačů vedených přibližně
rovnoběžně s osou ferveje. Takovéto systémy
pracují s postřikovači o dostřiku cca 22m,
vzdálenost postřikovačů by neměla přesahovat
24,0m. Opět jsou zde většinou používány
postřikovače,
které
mají
vestavěný
elektromagnetický ventil s regulátorem tlaku,
který zajišťuje identické výkonové parametry
i na fervejích s výrazným výškovým převýšením,
a to na celé ploše hřiště. Optimální pracovní tlak
těchto fervejových postřikovačů je identický s
greenovými postřikovači (4,5 až 5,0 atm)
Vřele doporučujeme doplnit zavlažovací
systém fervejí o hadicová přípojná místa pro
zavlažování okolních ploch i pro zazimování
systému.
Je bezpodmínečně nutné, aby bylo možno
každou fervej pomocí ventilu zcela uzavřít pro
případ opravy – to platí i pro koncepce, kdy jsou
hlavní řady vedeny přes fervej a slouží pro přímé
napojení postřikovačů.
Po stanovení koncepce řešení zavlažovacího
systému je nutno přistoupit k dalšímu důležitému
kroku a tím je:
Rekapitulace spotřeby vody
Pro posouzení technické proveditelnosti celého
projektu výstavby golfového hřiště je nutno hned
v úvodu
přípravných
projektových
prací
posoudit, zda je v dané lokalitě kapacitně a
kvalitativně dostatečný zdroj závlahové vody. Je
možné, že některé z projektů mohou být posléze
vyhodnoceny jako nevhodné, popř. ekonomicky
příliš
nákladné.
Je
ideální
vypočítat
předpokládanou spotřebu již na základě
navrženého zavlažovacího systému, kde je již
jasné jaká bude konfigurace a rozsah systému.
Nicméně pro prvotní plánovací fázi postačí
provést orientační výpočet dle plošných výměr
jednotlivých herních ploch jako jsou greeny,
odpaliště a zejména ferveje. Pro tuto kalkulaci
většinou uvažujeme v závislosti na lokalitě hřiště
tyto hodnoty:
Greeny a cvičné greeny 35 – 50mm / týden
Odpaliště a odpaliště driving range 25 – 28mm /
týden
Ferveje popř. plocha driving range 15 – 18mm /
týden
s ohledem na zachování minimálního
průtoku,
který
zajišťuje
bezproblémový
biologický režim.
Ve většině případů je nutné na ploše hřiště
vybudovat vhodně zakomponovanou otevřenou
a proto může být takováto koncepce provozně
méně náročná. Princip ovládání zůstává stejný
- postřikovače jsou elektricky opět spojovány do
párů. Znovu, v dopadových zónách a na vstupu
na green býva je systém často rozšiřován na více
řad.
Intenzita dvouřadého systému je výrazně
vyšší - pohybuje se kolem 18mm/hod. Navíc
dvouřadý systém výrazně lépe pokrývá vlastní
plochu ferveje, což vede k dalšímu snižování
spotřeby
vody
a
provozních
nákladů.
Jednoznačnou a jedinou nevýhodou jsou vyšší
investiční náklady.
Pro základní orientaci uvádíme, že např. pro
18ti jamkové hřiště, kde jsou zavlažovány
greeny, odpaliště a ferveje jednořadým
systémem, je třeba počítat s těmito hodnotami
týdenní spotřeby vody:
Greeny
cca 400m3 / týden
Odpaliště
cca 250m3 / týden
Ferveje
cca 1.500m3/ týden
-------------------------------------------------Celkem
cca 2.150m3/ týden
Z těchto výpočtů pak snadno zjistíme
potřebný zdroj vody – 2.150m3 / 7 dní / 24 hodin
dává pak minimální průměrný hodinový přítok
do zdroje – cca 13m3/ hod nebo 3,5 l/s, což je
jistě nemalé číslo a těmto nárokům nemusí
ovšem každá lokalita vyhovět.
Na druhé straně, výše uvedené kalkulace se
používají pro extrémní letní týdny s minimem
srážek a vysokými teplotami a po větší část roku
budou závlahové dávky výrazně nižší. Pro
udržení kvality hřiště a minimalizaci poškození
travnatých ploch je však nutné zavlažovací
systém navrhovat právě na tyto extrémní
podmínky.
Zdroj vody
Z výše uvedených kalkulací je zřejmé, že
jen málo lokalit disponuje tak kapacitním
zdrojem vody, že je možno odebírat závlahovou
vodu přímo do zavlažovacího systému. Lze si to
představit pouze v případě, že v bezprostřední
blízkosti je poměrně vydatná vodoteč – řeka
nebo stávající nádrž (rybník) s dostatečně
kapacitním přítokem. Vždy konzultujte se
správcem vodoteče množství odebírané vody
umělou nádrž, která bude vyrovnávat rozdíly
mezi přítokem a odběrem. Z estetických důvodů
počítejte s relativně malým kolísáním hladiny,
aby nedocházelo k masivnímu odhalování
nevzhledných břehů nádrže. Nádrž by také
neměla být příliš mělká, aby se v letních
měsících příliž neprohřívala a nepodporovala tak
Čerpací stanice
Součástí návrhu zavlažovacího systému
musí být samozřejmě čerpací stanice, která do
trubního rozvodu dodává závlahovou vodu
s dostatečným průtokem a tlakem. Stanovení
kapacity a tlaku je třeba vypočítat podle rozsahu,
koncepce a výškových poměrů na hřišti. Je třeba
zahrnout také ztráty v trubním rozvodu. Dá se
říci, že minimální výkon čerpací stanice se bude
pohybovat kolem 25 -30m3/h (pro 9ti jamkové
hřiště se závlahou greenů a odpališť) až po
čerpací stanice s výkonem kolem 80 –
120m3/hod u 18ti jamkového hřiště se
zavlažovanými fervejemi.
Tlakové parametry stanice se pak v našich
podmínkách pohybují většinou nad 9 atm. Je
třeba podotknout, že výkon stanice musí být
takový, aby bezpečně stihla ukončení
závlahového cyklu v časných ranních hodinách a
bylo možno provádět každodenní údržbu hřiště
(sekání greenů, vrtání jamek apod. ) ještě před
příchodem hráčů.Závlaha by měla začínat
přibližně v 22:00 – 23:00 hodin a měla by být
ukončena nejpozději do 6:00 ráno. Moderní
čerpací stanice jsou dodávány jako kompaktní
vícečerpadlové stanice s elektronickým řízením
otáček čerpadel. Jsou vždy doplněny zpětnými
klapkami, ochranami proti vodním rázům, velmi
často i průtokoměry. Současné čerpací stanice
jsou poměrně tiché, nezabírají mnoho místa
a snadno se vejdou do relativně malého prostoru.
Každá čerpací stanice musí být na
VÝTLAČNÉM potrubí osazena dostatečně
dimezovaným filtrem, který chrání systém před
vnikáním mechanických nečistot. Filtr by měl
být vybaven filtrační vložkou s velikostí ok cca
0,20mm (200 mikronů). Je dobré provést
přípravné opatření pro případné doplnění
automatického vyplachování.
El. energie ČS a příkon
Prověřte si jaké příkonové rezervy jsou ve Vaší
konkrétní lokalitě. Čerpací stanice výše
uvedených parametrů pro 18ti jamkové hřiště
s kompletním rozsahem závlahy bude snadno
vyžadovat příkon nad 100kW. Zvažte také
předpokládáné provozní náklady a případné
specifické podmínky příslušných Rozvodných
závodů.
Ovládací systém
tvorbu sinic a jiných řas, které jsou schopny
během relativně krátké doby zcela zanést filtr
v čerpací stanici. Následné odstraňování řas
z nádrže je zdlouhavé, nákladné a ne vždy
úspěšné.
Ovládat manuálně moderní zavlažovací
systém na golfovém hřišti si
asi neumí
představit ani nejzarytější optimista a tak na
nově
budovaných
hřištích
najdete
automatizované zavlažovací systémy. Ve většině
případů půjde o tzv. dekodérové ovládání, které
se skládá z centrálního řídícího počítače
(většinou PC se speciálním softwarem),
ovládacího 24V kabelového vedení, které
vedeme souběžně se závlahovým potrubím
a z tzv. dekodérů, které identifikují a ovládají
vlastní
elektroventily
nebo
postřikovače
s
vestavěnými
elektroventily.
Výhodou
dekodérových systémů je mimo jiné i velmi
snadná rozšiřitelnost systému.
Nejmodernější systémy pracují s grafickým
mapovým prostředím a jsou uživatelsky velmi
příjemné. Grafické prostředí umožňuje velmi
rychlou tvorbu závlahových programů, manuální
spouštění programů a sekcí z mapy hřiště.
Systémy většinou umožňují ovládání všech
funkcí rovněž z tabulkových sestav.
Moderní systémy se navzájem liší kapacitou
závlahových sekcí, úrovní grafických funkcí,
možností připojení jedné nebo více meteostanic,
různých typů čidel apod. Kapacita systému se
pohybuje běžně od 200 sekcí až 1000 sekcím.
Ovládání systému nevyžaduje žádné speciální
znalosti, předpokládá se základní orientace
a zkušenost v prostředí Windows.
Dodavatel ovládacího systému vždy dodává
kromě
speciálního
ovládacího
rozhraní
(interface) i PC s již nainstalovaným programem
i s nastavenými ovládacími funkcemi a
definovanou mapou. Software v českém jazyce
je již nyní u grafických systémů běžný.
Důležitou a využívanou funkcí je
diagnostika systému, která umožňuje průběžně
kontrolovat stav systému a ovládacích prvků
a případným problémům tak předcházet. Pokud
již porucha nastane, pak diagnostika výrazně
urychluje identifikaci a lokalizaci závady.
Je vhodné ovládací systém vždy doplnit
přenosnou klávesnicí pro ovládání systému
z plochy hřiště. Klávesnice se připojuje do
konektorových přípojek, které jsou strategicky
rozmístěny po ploše hřiště tak, aby byla
garantována
vizuální
kontrola
manuálně
spouštěných sekcí.
51
Vřele doporučujeme systém doplnit
minimálně
jedním
aktivním
vodoměrem
(spotřebu a průtok lze pak monitorovat
ze zavlažovacího software), výhodná funkce je
spojení vodoměru a uzavírací armatury, která se
uzavře pokud průtok přesáhne nastavenou
hodnotu a je podezření na porušené potrubí.
Ovládací systém vždy umožňuje připojení
různých meteo čidel, standardem je čidlo srážek.
Velkou pozornost věnujte správnému
uzemnění celého ovládacího systému. Kromě
zemnění centrální jednotky jsou další zemnící
body a přepěťové ochrany. Výrazně tak snížíte
riziko poškození ovládacích prvků špičkovým
přepětím, zejména při bouřkách.
V tomto bodě podotýkáme, že většina
zavlažovacích systémů je kryta pojistkou, která
musí zahrnovat i poškození systému tzv. vyšší
mocí – v našem případě zejména přepětím
z výboje blesku.
syringe). Rovněž lze zavlažovací systém využít
k rannímu spláchnutí rosy z povrchu greenu a
předejít tak spálení povrchu greenu silným
ranním sluncem.
ÚDRŽBA
Pokud je zavlažovací systém navržen a
nainstalován kvalifikovanými a zkušenými
firmami, není potřeba žádné speciální údržby.
Již při instalaci systému je snad nejdůležitější
dbát na pečlivost a čistotu potrubí – písek,
zemina, zbytky potrubí z navrtávání a další
nečistoty nemají v potrubí co dělat a před
montáží postřikovačů je nutné celý trubní rozvod
důkladně propláchnout. Tím se předejde
problémům se zavíráním postřikovačů, které
způsobují právě nečistoty, které zablokují
membránové ventily.
Údržba by měla pracovat pokud možno
preventivně. Zejména se soustřeďte na
pravidelnou vizuální kontrolu funkce všech
elektroventilů – prověřte, že se zcela zavírají a
nepodtékají,
případné
problémy
ihned
odstraňujte. Pravidelně kontrolujte stav síta filtru
v čerpací stanici . Rovněž je dobré čas od času
zkontrolovat, zda postřikovače nezarůstají
trávou, což vede někdy k podtékání vody kolem
výsuvníku. Pozornost věnujte i tomu, zda tryska
postřikovače není ucpána nečistotou nebo
drobným kamínkem – takový postřikovač
samozřejmě nemůže zajistit kvalitní distribuci
vody a je nutno ho neprodleně vyčistit.
Doporučuje se provádět PRAVIDELNĚ
preventivní diagnostiku ovládacích prvků –
dekodérů a solenoidů. Software je pro tento účel
vybaven celou řadou testovacích funkcí
a předchází tak budoucím problémům.
Podrobnější pokyny k údržbě by Vám měl
poskytnout Váš dodavatel zavlažovacího
systému při předávacím řízení.
Provozování systému, údržba a zazimování
PROVOZ
Se základním provozním nastavením a
prvotním vytvořením závlahových programů
Vám zcela jistě v počátku poradí závlahový
specialista instalační firmy nebo obchodního
zastoupení výrobce závlahových komponentů.
Další zpřesňování a dolaďování systému je pak
založeno na podrobné znalosti Vašeho hřiště,
specifických podmínkách jednotlivých ploch a
oblastí a zejména pravidelnou – nejlépe denní –
kontrolou hřiště a sledováním oblastí, které
potřebují více nebo méně vody. Pro úvod snad
postačí pravidlo, které říká, že méně je většinou
více. Většina nových uživatelů totiž dodává na
hřiště výrazně vyšší závlahové dávky, než je
nezbytně zapotřebí. To vede k nadměrné
spotřebě
vody,
dochází
k rychlejšímu
vyplavování hnojiv a zvyšuje se riziko
houbových chorob. Obecně to samozřejmě
znamená vyšší provozní náklady. Takže
zavlažujte s rozmyslem, lépe je pomalu přidávat
a závlahové dávky denně upravovat podle
okamžitých klimatických podmínek. Zohledňujte
zastíněná, resp. plně osluněná místa, berte ohled
na
sklon
terénů,
aby
nedocházelo
k povrchovému odtoku a potencionálním
problémům s erozí.
Rovněž je dobré vědět, že zavlažovací
systém se nevyužívá pouze pro dodávání
závlahových dávek, ale i k tzv. klimatizační
závlaze (většinou greenů) v horkém letním
období, kde jde pouze o ochlazení povrchu
greenu a vytvoření místního mikroklimatu (tzv.
ZAZIMOVÁNÍ SYSTÉMU
Zavlažovací systém je v podstatě letní vodovod,
který není uložen v nezámrzné hloubce. Proto je
nutno před zimním období provést zazimování
systému, které spočívá ve vyfouknutí potrubí
pomocí stlačeného vzduchu. Vyfukování
systému je komplexní proces s individuálním a
koordinovaným postupem a vyžaduje poměrně
výkonný kompresor. Pro první roky rozhodně
doporučujeme využít služby montážní firmy,
která tuto službu nabízí a přebírá i zodpovědnost
za kvalitní provedení.
52
ZÁVĚR
Projekce, instalace i následná
údržba
zavlažovacího systému je proces, který vyžaduje
spolupráci se zkušenými profesionály z oboru. Je
dobré většinu otázek řešit v předstihu a být
připraven na koordinaci s ostatními profesemi,
které se na výstavbě golfového hřiště podílejí.
Jen tak lze zajistit úspěšné dokončení celého
projektu a dobré vykročení do provozování
golfového hřiště po mnoho let.
Ing.Michal Čermák
ITTEC s.r.o
53

Sborník 2006

Transkript

Podobné dokumenty

Nové normy Hotel San Remo Zeleň v interiérech Celoživotní

Půdní úrodnost, výživa a hnojení rostlin v

Text

Sborník 2004

Sborník 2007

Práce s půdou

UTB ve Zlíně

Z výzkumníka milionářem - Nadační fond Neuron na podporu vědy

číslo 2

Navod PS1_CZ

Katalog v češtině ve formátu pdf

vliv pomocných půdních látek na velikost listové plochy a kořenový

Sborník 2012

Program produktů a služeb

Moddus - Syngenta

Zakládání trávníků a péče o trávníky

Skvrny na banánech

Prezentace Vliv abiotických a biotických stresorů na

architektura urbanismus