Farní zpravodaj 9.2005 - tisk 1 oblíbené!

...KALENDÁRIUM...KALENDÁRIUM...KALENDÁRIUM...KALENDÁRIUM...KALENDÁRIUM...
Od 10. záøí do 30. øíjna si
pøipomínáme:
14. záøí : Povýšení svatého køíže - Køíž je zvláštním znamením køes•anù, ponìvadž na nìm
umøel Kristus za spásu lidstva.
15. záøí : Panna Maria Bolestná – Tato pøipomínka vstoupila do køes•anského kalendáøe v
11.století. Zasloužili se o to nejdøíve cisterciáci
a pozdìji servité, ale také františkáni a jiné žebravé øády. Antifona k úvodní modlitbì na tento
svátek chce zdùraznit kristologické zamìøení
mariánských pobožností: „Pojïme, klaòme se
Kristu, Spasiteli svìta, spolu s ním pod køížem
trpìla jeho Matka.“
16. záøí : sv. Ludmila; knìžna a muèednice –
Knìžna Ludmila byla ihned po své smrti uctívána jako muèednice a stala se první èeskou
svìticí. Jejím manželem byl kníže Boøivoj (855894) z rodu Pøemyslovcù, kterého na Velehradì
pokøtil sv.Metodìj. Ludmila byla pokøtìna brzy
po nìm, mìli spolu tøi syny. Po smrti manžela
doèasnì sama vládla èeské zemi. Po vládì a
smrti dvou starších synù mìla vládnout ona,
nebo manželka po prvním zesnulém synovy
Vratislavovi Drahomíra. Drahomíra podléhala
pohanským obyèejùm a žárlila na Ludmilu a
nechala ji roku 921 zardousit. Podle jejího pøíkladu zaøídil celý svùj život i její vnuk Václav,
kterého køes•ansky vychovala, ten nechal tìlo
umuèené babièky pøenést do chrámu sv. Jiøí na
pražském Hradì. Úcta ke sv. Ludmile byla rychle
rozšíøena po celé èeské zemi.
Den církevních škol
21. záøí : sv. Matouš; apoštol a evangelista –
Má ohromné zásluhy o rozšíøení Kristovy radostné zvìsti, nebo• jako jediný sepsal „Øeèi“
Kristovy v pùvodním hebrejském jazyce, kterým byla aramejština. Jako apoštol pùsobil v
Persii a Etiopii, kde také zemøel muèednickou
smrtí.
28. záøí : sv.Václav; kníže a muèedník – Je to
jediný èeský svìtec, který se dostal do univerzálního kalendáøe. Jako kníže toužil po rozvoji
svého lidu a bránil jeho mír vnitøní i vnìjší. Èinil
tak v køes•anských zásadách, jak ho to nauèila
jeho babièka. Nebyl v tom pochopen ani matkou Drahomírou ani bratrem Boleslavem a musel být odstranìn. Bratrovraždu popisují všechny nejstarší životopisy: Ráno u dveøí kostela
ve Staré Boleslavi. Matka velice truchlila a celý
národ ho mìl za muèedníka. Proto i bratr Boleslav svého èinu litoval, rozkázal pøenést ostat-
ky ke sv. Vítu na Pražský hrad. Jeho úcta se
rozšíøila po celé vlasti i za hranice.Nejvíce kostelù ke cti sv. Václava je v ÈR asi 400, v USA
napøíklad jeho krajané postavili asi 60 kostelù.
Nejbližší kostel zasvìcený sv. Václavu je v
Horní Lidèi. Sv. Václav je pøední patron metropolitního chrámu v Olomouci i celé naší arcidiecéze.
1. øíjna : sv.Terezie od Ježíška; panna,øeholnice
a církevní uèitelka – Patøí mezi nejznámìjší
svaté všech dob a její úcta je stále živá. Když jí
bylo 15 let, vstoupila do kláštera na Karmelu v
Lisieux. Zde žila devìt rokù jako mniška a 30.
záøí 1897 zemøela na tuberkulózu. To co si v tak
krátké dobì vytrpìla ji staví po bok nejvìtších
svatých. Papež Pius XI. ji prohlásil v roce 1927
za svatou a zároveò ji dal za patronku misiím a
misionáøùm, protože její život se stal zdrojem
apoštolátu a spásy.
18. øíjna : sv.Lukáš; evangelista – je autorem
dvou spisù N. zákona: tøetího evangelia o 24
kapitolách a Skutkù apoštolù o 28 kapitolách
28. øíjna : sv.Šimon a Juda; apoštolové – Šimon
zvaný „horlivý“ nebo „kananejský“ je jedním z
dvanácti apoštolù. Juda, který se v seznamu
apoštolù objevuje jako Juda Jakubùv nebo Tadeáš, byl podle starobylé tradice považován
za bratra apoštola Jakuba Mladšího a za autora
jednoho z listù zaøazených mezi knihy NZ.
Zájezd do Polska
Dne 24. a 25. záøí 2005 (v sobotu a v nedìli
poøádá P. Jaroslav Batóg poutní zájezd do
Wadowic – rodištì papeže Jana Pavla II. a
Wieliczky, mìsteèka známého svými solnými
doly. Pøihlásit se mùžete v sakristii kostela. Cena
zájezdu bude èinit asi 1.100,- Kè.
Podzimní pou• a „Den otevøených
dveøí v Charitì“
Dovolte, abychom vás pozvali v mìsíci záøí na
naši tradièní podzimní pou•, smìøující tentokrát na Svatý Kopeèek. Pou• se uskuteèní 27.
záøí 2005, odjezd v 7.45 hod z køižovatky Soláò
ve Velkých Karlovicích, pak postupnì ze zastávek ÈSAD, s poslední zastávkou v 8.30 hod
v Hovìzí. Cena vèetnì obìda èiní 260 Kè. Pou•
je urèena pøedevším ménì pohyblivým a nemocným seniorùm; kdo bude potøebovat odvoz na zastávky autobusu, rádi jej zajistíme, jen
to prosím uveïte, až se budete na zájezd pøihla-
šovat. Posledním dnem, kdy se mùžete na pou•
zapsat je 19. záøí.
Sobota pøed touto poutí 24. záøí 2005 je vìnována „Dnu otevøených dveøí Charity Nový
Hrozenkov“. V tento den máte možnost si prohlédnout Dùm pokojného stáøí a seznámit se s
jeho službami, informovat se o charitní peèovatelské službì, která má v souèasné dobì v
domácí péèi témìø 150 klientù, navštívit také
denní stacionáø, jehož služby využívá stále více
zájemcù a seznámit se s dalšími aktivitami, které
Charita Nový Hrozenkov pro seniory pøipravuje. Dùm, kde je zároveò sídlo Charity, bude
pro zájemce otevøen od 10 hodin. Slavnostní
zahájení probìhne v 10.30 hod a bude spojeno
s krátkým programem. Ten pak bude pokraèovat v 17 hod spoleènou mší svatou v chrámu
sv.Jana Køtitele v N. Hrozenkovì, po ní následuje koncert skupiny Paprsky, který je urèen
nejen pro úèastníky Dnu otevøených dveøí, ale
hlavnì pro Tøíkrálové asistenty a jejich „tøi krále“, tj. pro všechny dobrovolníky, kteøí se této
akce za mrazivých lednových dnù úèastní.
Koncert Ladi Kerndla
Koncert zpìváka Ladi Kerndla se uskuteèní 14.
listopadu v sále OÚ v Hovìzí. Vstupenky budou v pøedprodeji již v mìsíci øíjnu,
cena 100,- Kè. Zajiš•uje Charita NH.
Ing. Danuše Martinková
øeditelka Charity Nový Hrozenkov
26. záøí – sv. Kosma a Damián
Na Kosmu a Damiána studeno bývá zrána.
29. záøí – sv.Michael, Gabriel a Rafael
Je-li o Michalu jasná noc
zvìstuje to zimy moc;
Je-li mlhavá a vlhká,
nebudou chladna velká
30. záøí – sv, Jeroným
Na sv. Jeronýma stìhuje se k nám už zima.
4. øíjna – sv. František z Assisi
Svatý František zahání lidi do chýšek.
18. øíjna – sv. Lukáš
Do svatého Lukáše ruce volné mìj,
po svatém Lukáši za òadra je dej!
Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky
Vydavatel a adresa redakce: Øímskokatolická farnost Nový Hrozenkov
Brodská 460, 756 04 Nový Hrozenkov, e-mail: [email protected]
Èíslo pøipravila a vydání zajistila redakèní rada.
Fotodokumentace do farního zpravodaje Hynek Rafaj a archivobèanù NH
Redakce si vyhrazuje právo úpravy a krácení pøíspìvkù. Anonymní pøíspìvky neuveøejòujeme.
Náklad 250 ks - NEPRODEJNÉ - pro vnitøní potøebu farnosti.
- 10 -
FARNÍ ZPRAVODAJ
NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY
èíslo 5
roèník 5
záøí 2005
Povýšení svatého køíže
Ó, která ústa a který jazyk budou hodny chválit
nezdolnou hradbu pravovìrných, vítìznou zbraò velkého krále Krista?
Køíž je vzkøíšení mrtvých, nadìje køes•anù.
Køíž je (pravý) zisk obchodníkù, nadìje zoufalých, kormidlo plujících.
Køíž je pøístav hnaných bouøí a hradba obležených.
Køíž je otec sirotkù a rádce spravedlivých.
Køíž je svìtlo sedících ve tmì.
Køíž je skvostná nádhera králù a filozofie barbarù.
Køíž je zboøení modloslužebných chrámù, pohoršení Židù.
Køíž je kázání prorokù, doprovod apoštolù, sláva muèedníkù.
Køíž je základní pevnost církve, jistota svìta.
Tìmito mystickými obrazy opìvoval køíž v jedné oslavné øeèi církevní uèitel sv.
Efrém Syrský, žijící ve 4. století v Edesse. Øíman Tertulián popisuje znamení
køíže na èele jako obvyklou souèást každodenních èinností, což bylo obdobou
pohanských obøadù, jež mìly funkci ochrany pøed neštìstím. Køíž však nebyl
veøejnì uctívaným symbolem prvních køes•anù. Vždy• už jenom slyšet toto slovo
bylo nepøíjemné pro øímské obèany. Proto se zpoèátku zobrazovala jako znamení
køes•anù ryba. Symbolem Krista byl pelikán, který živí svou vlastní krví mláïata
a Kristus byl také zobrazován jako dobrý pastýø s oveèkou na ramenech.
Až se svobodou, kterou køes•anùm udìlil v r. 313 císaø Konstantin Veliký, se
objevila snaha nalézt do té doby ukrývaný køíž, na kterém Kristus zemøel. V
Jeruzalémì panovalo v polovinì 4. století pøedsvìdèení, že právì tam se nachází Korouhve královské jdou vpøed,
pravý køíž Kristùv. Tamní biskup Cyril pøipsal roku 348 nalezení køíže Konstantikøíž záøí ohnìm tajemství:
novi, který dal v r. 326 odkrýt Boží hrob. Velikonoèní kronika (Chronicon Pasten, který stvoøil tìlo, svìt,
chale), sepsaná pravdìpodobnì v Konstantinopoli, pøipisuje nalezení køíže svaté
svým tìlem, pøibit na nìm tkví.
Helenì, Konstantinovì matce a tvrdí, že køíž byl nalezen 14. záàí 320. Kolem
roku 400 podává jedna poutnice do svatých mís, Aetheria, zprávu, že 14. záøí se
Hle, jak až k srdci proniká
v Jeruzalémì slavil svátek na památku nalezení køíže. V tento den byly také
zbraò bezcitná a strašlivá!
vysvìceny baziliky v Betlémì a na Olivové hoøe, které dal Konstantin postavit.
Už ve ètvrtém století, jak dokládá svatý Jan Zlatoústý, biskup v Konstantinopoli,
Z boku se øine s vodou krev
nosili køes•ané úlomky køíže zasazené do zlata jako nejvzácnìjší majetek. Køíž se
a od høíchu nás omývá.
postupnì stal pøedmìtem kázání hlasatelù evangelia a veøejným køes•anským
symbolem, bohužel èasto i symbolem lidmi zneužívaným.
Nádherný strome záøící
Dnes s odstupem dvou tisíciletí s jistotou víme, že napø. známé ètyøi úlomky
jejž rosí božské krve proud,
svatého køíže, uchovávané v kostele Santa Croce v Øímì, ve florentském dómì,
za hodna vyvolený jsi
v katedrále v Pise a v paøížské katedrále Notre-Dame, pocházejí z olivovníku.
ke svatým údùm tvrdì lnout.
Pro vìøící je však každý køíž, pøestože je zhotoven jenom z obyèejného døeva,
vzácným znamením našeho vykoupení pro vìènost. V domech bohatých lidí možná
nalezneme vzácné starobylé køíže, jako by se móda v jistém smyslu opakovala,
Trojice, studno spasení,
ale každý køíž na stìnì èi Boží muka nabývají své pravé hodnoty právì modlitkéž každý duch tì velebí!
bou, kterou u nich upøímnì vyslovíme.
Tajemstvím køíže uzdrav nás
Letos budeme spolu s farníky v halenkovské farnosti slavit Svátek povýšení
a pøiveï k slávì na nebi!
Svatého køíže jako poutní slavnost kostela dne 18. záøí.
P. Jozef Streèka, SVD
-1-
...BIBLICKÉ OKÉNKO...ROZHOVOR...BIBLICKÉ OKÉNKO...ROZHOVOR...
…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…
Kniha ESTER
Koho mùžeme potkat na faøe?
Kniha ESTER patøí k mladším dìjepisným
knihám Starého Zákona, vznikla kolem r. 150
pø.Kr. Hlavní postavou je Ester, která se stala ženou perského krále Achašveróše a zachránila pod øízením svého strýce Mardochea svùj židovský lid pøed znièením, které
naøídil první ministr Haman. Pøimìla krále ke
zrušení protižidovského dekretu, k odsouzení protivníka Hamana, a ohrožení židovské komunity se obrátilo v její velké vítìzství. Z dobových konvencí vyplývá dramatické líèení harémových intrik a vojenských
øeží.
V závìru vypravuje kniha o zavedení židovských jarních svátkù púrim, které mají
na památku vítìzství národa radostný ráz
rozjaøeného veselí. Tím pøipomínají náš masopust (symbolicky je vìšen Haman – obdoba Smrtky, vrhané do vody). Smyslem
knihy je však nejen tato pøipomínka záchrany pøed pogromem a záhubou od mocného
nepøítele. Tato kniha také zdùrazòuje, že je
nezbytné aktivní zapojení schopností a odvahy Bohem osvícených lidí a pøedevším
úèinnosti postu a modlitby, vyprošujících
Boží pomoc ohroženým. Je to velká výzva
proti fatalismu a k odporu proti všem formám zla. Podobnì jako kniha Judit zvýrazòuje i kniha Ester mimoøádnou úlohu žen v
dìjinách spásy. Pøíbìh Esteøin pøipomíná
obdobný pøíbìh Josefa Egyptského a podobnì jako Josefova historie dává najevo,
že Bùh nemusí navenek ukazovat svou moc
a pøesto zùstává pánem dìjin i lidských životù. Krásné a silné jsou modlitby v pozdìjších (tzv. deuterokanonických) dodatcích k
této biblické knize.
pøipravil Mojmír Trávníèek
Rozhovor s P. Jiøím Orságem
P. Jiøího jsem zastihla v Hrozenkovì na
konci jeho letní dovolené v èervenci 2005.
Povolil mi tøi-ètyøi otázky s tím, že se rozhodl neposkytovat rozhovory, protože redaktoøi z toho udìlají nìco jiného, než øekl,
ale v tomto pøípadì udìlá výjimku. Nakonec tìch otázek bylo víc, ale musela jsem
mu za to i já odpovìdìt na jeho otázky.
P. Jiøí se narodil 15. èervna 1964 ve Vsetínì a
dìtství a dospívání prožil v Novém Hrozenkovì, kde bydlel v údolí Brodská. Vystudoval Elektrotechnickou prùmyslovou školu v
Rožnovì pod R., rozmýšlel se studovat na
VUT v Brnì, pøemýšlel o knìžství a øekl si, že
pùjde na vojnu a tam si nechá vše rozležet v
hlavì. – „Dva roky jsem byl na vojnì, asi
rok a pùl v Lažanech u Chomutova u protiletecké obrany.“ - Po ukonèení základní vojenské služby vstoupil do semináøe v Olomouci a 30. èervna 1990 byl vysvìcen na
knìze. Primièní mši svatou sloužil v Novém
Hrozenkovì 1. èervence 1990.
Co rozhodlo, že jste nakonec vstoupil do semináøe?
Snažil jsem se hledat a poznat Boží
vùli. Nìkomu to bude pøipadat dosti
divné, ale byla to základní vojenská
služba. Vidìl jsem vztahy mezi lidmi,
tu prázdnotu v srdcích a duších. Tak
napøíklad ti lampasáci,mìli hodnì
penìz, ale také mìli skoro všichni
rozpadlé rodiny, sklony k alkoholismu a zkrátka, nebyli š•astni. Pøijel
jsem jednou z vojny domù na dovolenku a už jsem byl rozhodnutý.
Navštívil jsem na faøe P. Polese a on mi øíká:
„Byl jsem v Olomouci, a tak jsem tam vzal
pøihlášku do semináøe. Dávám Ti ji, ale nic ti
nevnucuji, musíš se rozhodnout sám.“ Já
mu na to øíkám: „Otèe, a jak víte, že už jsem
se rozhodl?“
Letos jste oslavil 15. výroèí od svého vysvìcení. Kde všude jste za tu dobu pùsobil?
Nejprve jsem nastoupil v Tøinci jako kaplan,
tam jsem zùstal rok. Už jako faráø jsem byl v
Kozlovicích u Frýdku Místku v letech 19911993. K nim jsem ještì dostal dvì farnosti Hukvaldy a sousední Rychaltice. Žijí tam
hodní lidé, mají svoji hrdost. Potom jsem byl
v Rajnochovicích, kde jsme zaèali roku 1993
stavìt arcidiecézní støedisko pro mládež.
Byla tam studená a kamenná fara ze 17.století. Byl jsem na faøe pouze s jedním laikem z
arcibiskupství, na duchovní správu farností a pøicházející mládež jako knìz úplnì sám,
bylo to velice nároèné, bez jakékoliv pøedcházející pøípravy, jakoby hozen do vody a
docela mnì to zamávalo se zdravím. Od roku
1996 jsem spravoval farnost ve Všeminì a
Liptále. A teï jsem od 7. záøí 2003 v Kašavì,
zkouška pro knìze, èlovìk tam rozdìlá nìjakou práci a neví jak to skonèí, zda-li jeho
nástupce na jeho pastoraèní práci naváže,
nebo ne. Zpravidla si to každý knìz zaøídí
podle svého vlastního úsudku a zkušeností. Je tøeba tyto otázky zcela odevzdat Pánu,
on se postará a s pomocí Boží se znovu a
naplno se vìnovat farnosti nové.
Kde se vám nejvíce líbilo?
Takový radostný život jsem prožil jako kaplan v Tøinci. Bylo to takové bezstarostné,
èlovìk si splní své a odpovìdnost nemá.
Rád na to vzpomínám, byla tam velice pìkná
spoleèenství vìøících. Byly tam èesko-polské mše. Byl jsem z toho pøekvapený. Já jsem
tam pøišel a oni zpívali polsky, tak jsem si
øíkal: „Kde to vlastnì jsem, v Èechách a nebo
v Polsku? Mám jít dom, nebo co?“Myslím
to v legraci.Tamìjší starý pan faráø, kterého
jsem poznal jako bohoslovec, protìžoval
všechno polské, všechny slavnosti a svátky byly v polštinì. Když pak v roce
jako ministrant s P. Polesem
1988 do Tøince nastoupil P. František
Vrubel, øekl lidem „Tak, abyste se nehádali a byl mezi námi klid, budou bohoslužby pùl na pùl.“ A bylo to velmi
moudré.
Teï v Kašavì jste sám?
Ano, v Kašavì na faøe jsem sám.V Lukovì žije emeritní faráø P. Václav Divíšek, velmi vzácný èlovìk. Stará se o
nìho sestra Benedikta. Ona také zajiš•uje mnoho práce ve farnosti. Ráda uèí
náboženství, výbornì hraje na varhany, perfektnì pracuje na poèítaèi. Dává
k tomu patøí ještì farnost Lukov a obce Vlè- tomu všechny své síly. V Lukovì máme veková, Veliková a Držková.
liký Dùm dùchodcù pro asi 300 obyvatel,
Jaké to je - èasté støídání pùsobiš•?
takže díky Pánu, mám práce nad hlavu. SotPøíjemné to pochopitelnì není. Je to velká va to zvládám.
Ò Šak ste zdraví od Pána Boha, tož co bìdákáte. Ï
Ò Po pití mnohém, rozume – sbohem. Ï
-2-
Urèitì se vám již stalo, že nìkam pøijdete a
otevøe vám nìkdo úplnì jiný, než ten koho oèekáváte. Abyste nebyli pøekvapeni, až nìkdy
zavítáte na hrozenkovskou faru, pøedstavíme
vám její obyvatele. Ty, co mohou otevírat dveøe, i ty další.
Na fotografii z levé strany:
P. Josef Streèka, SVD
Tak toho snad všichni poznáme, nebo• je v
naší farnosti administrátorem èi duchovním
správcem již od èervence 2001. Pøedtím v naší
farnosti pùsobil jako kaplan od záøí 1998 do
èervence 1999. P. Josef se narodil 16. bøezna
1971. Dìtství prožil ve vesnici Obyce, která má
asi 1500 obyvatel a nachází se poblíž mìsta Zlaté Moravce na Slovensku. Po absolvování gymnázia zaèal studovat Vysokou školu zemìdìlskou v Nitøe. Po dvou letech studia se rozhodl
vstoupit do semináøe. Vysvìcen byl 13. èervna
1998 v Bratislavì. Misijní urèení má pro Slovensko, pod nìž spadá i Èeská republika. Jako
zajímavost uvádí, že jeho pùvodní jméno, se
kterým odešel z porodnice, bylo Vladimír, ale
jeho babièka se s tím nemohla smíøit a za èástku
500,- Kès mu toto jméno zmìnila na Josef.
Br. Ján Mojš
U nás ve farnosti pùsobí již druhým rokem
jako pastoraèní asistent. Narodil se 6. bøezna
1976 a dìtství prožil v obci Liptovské Sliaèe u
Ružomberku. Po absolvování Støední zemìdìlské školy studoval jako mimoøádný student 3
roky vysokou školu v Nitøe. Bìhem tohoto studia pracoval v redakci Hlasù. Poté 4 roky pracoval jako sekretáø u otce provinciála ve Spoleènosti Božího Slova. Od záøí 2004 se v naší
farnosti stará o administrativu, dìlá úèetnictví,
kostelnièí (støídá se s Hynkem Orságem) a podle svých slov se snaží vaøit pro obyvatele fary.
Má dva køeèky, jednoho obyèejného a jednoho syrského (jméno nemají, jsou to prostì køeèci), které dostal od svého bratra. Rád si udìlá
výlet na trekingovém kole nebo túru po okolí,
vìnuje se dìtem a mládeži ve farnosti. Úèastnil
se skautského tábora a s ministranty podniká
rùzné výlety. Tento rok v dobì dovolené chodil po Nízkých Tatrách, které jsou blízko jeho
rodištì.
P. Richard Cenker, SVD
Byl vysvìcen 18. èervna 2005 v Nitøe a byl
ustanoven kaplanem v naší farnosti. Narodil se
v blízkosti Pieninského NP v mìsteèku Stará
¼ubovòa 10. kvìtna 1970. Po absolvování støední døevaøské školy vystudoval Technickou
univerzitu ve Zvolenu – Døevaøskou fakultu.
Poté absolvoval civilní vojenskou službu v láz-
ních Kováèová (v blízkosti
Zvolena), kde jako sanitáø
peèoval o tìlesnì postižené, vìtšinou upoutané na
vozíèku. V Žilinì pracoval
dva roky jako technik ve firmì, která kromì nábytku
vyrábí také døevìné spacáky (jak P.Richard nazval rakve). Pak vstoupil do semináøe, nejprve studoval v
Nitøe a pak v Bratislavì. V
naší farnosti bude pùsobit
do konce listopadu, poté si
domù pùjde zabalit vìci a 12. prosince 2005 odlétá do Bolívie, kde bude jeho misijní pùsobištì.
Na fotce ještì chybí:
P. Jaroslav Batóg, SVD
Je administrátorem ve Velkých Karlovicích od èervence 2003. Má roèní fenku labradorského
retrívra jménem Elza.
pøipravila Ingrid Petøeková
Kaplièky a køíže v naší farnosti
Kamenný køíž ve Vranèi
Zbudován roku 1948
Posvìcen 29. srpna 1948
Stav objektu výborný
Nápis:
Na pøední stranì:
DOKONÁNO JEST
Na zadní stranì:
KECTIACHVÁLEBOŽÍ
ZBUDOVALIOBÈANÉZVRANÈE
L 1948 P
Navrhl a zhotovil J. Mlýnek kamenosochaø Vsetín
O postavení køíže má zvláštní zásluhu zdejší bohoslovec III. roèníku Arcibiskupského knìžského semináøe
v Praze ctp. František Leskovjan z údolí Vranèa.
Na spoleèný fond køížù v N. Hrozenkovì byl tehdy
vložen obnos 1.000,-Kè u místní Reiffeisenky.
Boží muka ve Stanovnici
Skalièí
mše svatá 31. kvìtna 2004
Katastrální území Karolinka
Postavena 1949
Posvìcena 2. øíjna 1949
Stav objektu výborný
Historie: Byla zbudována farníky za Stanovnice Skalièí
na podìkování za zvláštní ochranu pøi pøechodu fronty
pøes toto území v roce 1945. Kazatelem byl P. Vojtìch
Vrtílek, kaplan v Novém Hrozenkovì, pak byla sloužena slavná mše svatá. Byla obìtována i za bojovníky u
Dukly, nebo• tu nedìli se tam konaly velké vzpomínkové slavnosti. U Boží muky je každoroènì sloužena mše
svatá za živé i zesnulé rodáky ze Stanovnice.
Zpracoval MVDr. František Kováø, Hovìzí
Ò Pámbú zapla• a naspoø stokrá• vjec. Ï
Ò Panská nemoc – chudobného zdraví. Ï
-9-