Zpravodaj MěV - KSČM Havířov

Městského výboru Komunistické strany Čech a Moravy v Havířově
II. ročník
Vážené soudružky, vážení soudruzi
Jen pár dní nás dělí od konání XIII. městské konference KSČM. Této
konferenci předcházela kampaň výročních schůzí základních organizací, které zhodnotily dosavadní vlastní činnost, zvolily či potvrdily
složení výborů a revizorů. Dále zvolily delegáty na městskou a
okresní konferenci a doporučily své zástupce do vyšších orgánů.
Mnohé bylo řečeno s poděkováním všem členům, kteří se podíleli na
dobrých výsledcích činnosti naší městské organizace v Havířově. Činím tak i já
s využitím této formy oslovení členské základny a přidávám se k zástupcům MěV
KSČM, kteří Vám poděkování sdělili již na VČS, kam byli delegováni.
Již na těchto VČS vzešlo mnoho nápadů, jak zúročit naše pozitivní výsledky práce a
jak dál získávat daleko větší podporu mezi širokou veřejností. Vše odvisí, do jaké
míry se nám podaří naplňovat závěr VIII. sjezdu strany a přijaté úkoly XIII. městskou
konferencí.
Podstatnou otázkou je, zda ve své praktické politice se chováme tak, že veřejnost to
bude vnímat jako prosazování jejich témat denních problémů a starostí.
Je mou povinností poděkovat všem členům výborů a revizorům za vykonanou práci a
nově zvoleným či potvrzeným členům výboru popřát mnoho tvůrčích sil při řešení
náročných úkolů. Zvlášť je třeba poděkovat, dnes již bývalým předsedům ZO KSČM,
kteří z různých důvodů přestali vykonávat náročnou funkci. Jsou to soudruzi Standa
Volný, jehož ZO č. 42 se spojila s organizací č. 40, dále Milan Kočenda, jehož ve
funkci vystřídal Jenda Popowycz, v organizaci č. 52 vystřídal Bc. Danka Pawlase
Tomáš Horák, na Šumbarku Rudu Popiolka vystřídal Alois Gamba. Věřím, že dnes již
bývalí předsedové budou nápomocni svým nástupcům k dobrému rozjezdu a noví
předsedové budou dobrými pokračovateli v řízení a plnění náročných úkolů.
Rovněž XIII. městská konference posoudí dosavadní plnění úkolů, které byly přijaty
na minulé městské konferenci. Také zvolí nové orgány a doporučí své zástupce do
vyšších orgánů strany.
Dovolte mi, abych při svém ukončení funkce předsedy městské stranické organizace
poděkoval členům MěV KSČM, zastupitelům za KSČM, funkcionářům levicových
subjektů a všem členům ZO KSČM za práci ve prospěch politiky KSČM. Upřímně
soudružsky je třeba poděkovat i voličům za hlasy pro naše kandidáty v nedávných
volbách do Poslanecké sněmovny PČR.
Soudružky a soudruzi,
občané dnes chtějí slyšet naprostá konkrétní opatření, která by ovlivnila jejich každodenní život. K tomu bychom měli zaměřit své metody práce, počínaje základními organizacemi.
Věřím, že členové naší městské stranické organizace v Havířově udělají v budoucnu
vše pro naplnění náročných přijatých úkolů.
Přeji všem hodně zdraví, sil a elánu ve stranické práci.
František Fic
Předseda MěV KSČM
Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České
republiky konané ve dnech 25. 10. – 26. 10. 2013
Česká republika
Volební
Odevzdané Platné
účast v
obálky
hlasy
celkem zpr.
%
14 873 14 873 100,00 8 424 227 5 010 944 59,48
5 007 212 4 969 984
Okrsky
Voliči
Vydané
v % v seznamu obálky
% platných
hlasů
99,26
Moravskoslezský kraj
Voliči
Vydané
v seznaobálky
celkem zpr.
v%
mu
1 319 1 319 100,00 1 004 533 557 282
Okrsky
Volební
Odevzdané Platné
účast v
obálky
hlasy
%
55,48
556 934 552 620
% platných
hlasů
99,23
Volební
Odevzdané Platné
účast v
obálky
hlasy
%
52,83
33 941
33 673
% platných
hlasů
99,21
Havířov
Okrsky
celkem zpr.
79
79
v%
100,00
Voliči
v seznamu
64 273
Vydané
obálky
33 958
Volební výsledky dle stran - Havířov
Strana
číslo
název
1 Česká str.sociálně demokrat.
2 Strana svobodných občanů
3 Česká pirátská strana
4 TOP 09
5 HLAVU VZHŮRU - volební blok
6 Občanská demokratická strana
9 politické hnutí Změna
10 Strana soukromníků ČR
11 Křesť.demokr.unie-Čs.str.lid.
Platné hlasy
celkem v %
10 613 31,51
480
1,42
865
2,56
1 677 4,98
137
0,40
1 351 4,01
130
0,38
49
0,14
1 294 3,84
13 Suver.-Strana zdravého rozumu
63
0,18
Strana Práv Občanů ZEMANOV15
822 2,44
CI
17 Úsvit přímé demokr.T.Okamury
2 349 6,97
18
20
21
22
23
24
Dělnic.str.sociální spravedl.
ANO 2011
Komunistická str.Čech a Moravy
LEV 21-Národní socialisté
Strana zelených
Koruna Česká (monarch.strana)
359
5 361
7 332
36
692
63
1,06
15,92
21,77
0,10
2,05
0,18
Poslanci za KSČM z kraje:
Moravskoslezský
Opálka Miroslav Rsdr.
Halíková Milada PaedDr.
Číp René Ing.
Konečná Kateřina Ing.
Hlavní město
Semelová Marta Mgr.
Dolejš Jiří Ing.
Středočeský
Grospič Stanislav JUDr.
Vostrá Miloslava Ing.
Klán Jan Bc.
Vondrášek Josef Ing.
Jihočeský
Filip Vojtěch JUDr.
Nohavová Alena
Plzeňský
Šidlo Karel Ing.
Valenta Jiří PhDr. Ing.
Karlovarský
Borka Jaroslav Mgr.
Ústecký
Hubáčková Gabriela
Aulická Jírovcová Hana Ing.
Šenfeld Josef Ing.
Liberecký
Mackovík Stanislav Bc.
Královehradecký
Marková Soňa Mgr.
Ondráček Zdeněk JUDr. PhDr. Ph.D.
Pardubický
Matušovská Květa Ing.
Snopek Václav Mgr. CSc.
Vysočina
Kováčik Pavel Ing.
Zahradníček Josef
Jihomoravský
Adam Vojtěch MUDr.
Grebeníček Miroslav doc. PhDr. CSc
Pojezný Ivo Mgr.
Bebarová Rujbrová Zuzka JUDr.
Olomoucký
Černý Alexander
Nekl Josef RSDr.
Zlínský
Koníček Vladimír RNDr.
Pěnčíková Marie Ing.
Z výsledků voleb dle Českého statistického úřadu vypsala:
Danuše Holeksová, místopředsedkyně MěV Havířov
Vážené soudružky a soudruzi,
milí spoluobčané,
děkuji vám všem - každému osobně - kdo jste přišli 25. nebo 26. října k
volbám a dali svůj hlas kandidátce č. 21 - KSČM.
KSČM se po předčaných parlamentních volbách stala třetí nejsilnější
politickou stranou. Volilo nás 741 O44 voličů, což představuje 14,91
procent.
Výsledek v našem městě je vyšší - kandidátku KSČM volilo 7 332 občanů, to
je 21,77 procent a skončili jsme tak ve městě druzí za ČSSD s 31,5 %.
V neděli 27. října jsme ustavili poslanecký klub KSČM, který má 33 poslanců
(4 z našeho MS kraje).
Děkuji také všem z Havířova za 1873 preferenčních hlasů pro mé zvolení
poslankyní P ČR. Chápu tuto volbu jako ocenění své dosavadní práce
v poslanecké sněmovně. Ujišťuji vás, že jsem připravena nadále hájit vaše
zájmy v souladu s programem KSČM.
Vaše poslankyně Milada Halíková
Mimořádné volby do PS PČR 2013 – kontaktní kampaň.
V pondělí 21. 10. 2013 proběhla v Havířově pod záštitou OV KSČM Karviná kontaktní kampaň kandidátů do
PS PČR s občany Havířova.
Od ranních hodin byl zajištěn
kontakt
kandidátů
s občany při neformálním
oslovení
a
pozvání
k volebnímu aktu. Celá akce
vyvrcholila před OD Elan,
kde duo Iveta a Jarek navodilo příjemnou atmosféru
hudebním
vystoupením.
Následovalo
vystoupení
mažoretek Kala, které působí při MKS KD P. Bezruče
a které se právě vrátily
s titulem mistryň světa.
Účast na této akci byla asi
250 občanů. Zaujalo vystoupení kandidátů, kteří
občany
seznámili
s prioritami našeho volebního programu a pozvali je
k volbám
s poukázáním,
aby volily č. 21.
4
Václav Sedláček, zapomenutá oběť 28.10.1939
Opět nastal podzim a s ním také významné dny naší
republiky. 28. září, 28. říjen a 17. listopad. Zvláště ten
poslední je svým způsobem výjimečný. Bohužel. Zcela
nezakrytě je zneužíván pro šíření protikomunistických
nálad, tendenčních článků a oslavování polistopadových vůdců. Původní význam je potlačován a postupně
vymazáván z paměti národa a byl vymazán i
z kalendáře, kde původní Mezinárodní den studentstva
byl nahrazen názvem „Den boje za svobodu a demokracii“. O událostech podzimu roku 1939, o uzavření
českých vysokých škol, o deportacích a popravách
českých studentů nebo o obětech německé okupační
správy je toho v médiích jako šafránu, je-li tam zmínka
vůbec. Snad jen se objeví zmínka o Janu Opletalovi,
jehož pohřeb 16. 11. 1939, přerostl v českou demonstraci odporu proti německé
okupaci. Ale nebyl obětí jedinou. Bohužel Václav Sedláček nebyl student medicíny,
ale jen pekařský učeň. Připomeňme si tedy i jeho!
Václav Sedláček se narodil 22. dubna 1917 Recklinghausen a zemřel 28. října
1939 v Praze. Byl spolu s Janem Opletalem jednou ze dvou obětí střelby do davu při
protinacistických demonstracích 28. října 1939.
Rodiče Václava Sedláčka, kteří se z Čech přestěhovali do Porýní-Vestfálska za
prací, měli ještě dva syny. Po základní škole se začal Václav učit na horníka. V roce
1933 se po nástupu Hitlera k moci museli Sedláčkovi vrátit do Ústí nad Labem. Václav Sedláček tam dále pokračoval v havířině, ale zároveň byl v učení u pekaře. Po
okupaci pohraničí na podzim 1938 se celá rodina Sedláčkových přestěhovala do
Prahy. V Praze pracoval Sedláček jako pekařský učeň a byl členem Sokola.
Během zakázaných shromáždění na výročí vzniku samostatného Československa
v roce 1939 byl okolo 18:25 na křižovatce ulic Žitná a Ve Smečkách střelen do srdce.
Podle názoru lékařů zemřel asi 5 minut po svém postřelení. Na stejném místě byl
zraněn i Jan Opletal, který svému zranění podlehl později.
Sedláčkův pohřeb se konal 4. listopadu 1939 na hřbitově v Braníku a směli se jej
účastnit pouze jeho nejbližší příbuzní a známí. Noviny dostaly zákaz o pohřbu informovat a celý pohřeb byl monitorován příslušníky gestapa. Sedláčkův hrob přestal být
vzhledem k tragickému osudu rodiny za okupace udržován a byl později i zrušen.
Dnes má Václav Sedláček na místě, kde byl zastřelen, spolu s Janem Opletalem
pamětní desku.
(zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_Sedl%C3%A1%C4%8Dek )
Mgr. Radek Kupczak, zastupitel za KSČM
5
95. výročí vzniku Československé republiky – 28. října 1918
Boj o suverénní stát nebyl snadný
Monarchie se snažila ze všech sil udržet kontrolu nad válkou zbídačenými zeměmi.
Trestala u nás ty, kteří usilovali o českou a slovenskou samostatnost. Splnit cíl se jí
ale nepodařilo. Osvobozenecká aktivita sílila v zahraničí, získávala spojence a podporovala domácí situaci. Vše vyvrcholilo aktuálními událostmi.
Prvním spojením exilových snah vedených T. G. Masarykem a domácích politiků byla
Tříkrálová deklarace ze šestého ledna tohoto roku. Ta požadovala autonomii a společné území Čechů a Slováků. Podmínky deklarace a nabízeného míru byly dnes
přijaty rozpadajícím se Rakouskem-Uherskem.
Masarykovi, který v exilu usiloval o svobodný národ od prosince 1914, se v polovině
tohoto roku podařilo získat uznání Dohody pro stát Čechů a Slováků. V Paříži zřídil
prozatímní československou vládu. 14. října následovala na našem území generální
stávka na protest vyvážení už tak nedostačujících potravin.
Nadšení zavládlo v ulicích! Po riskantních přípravách byl dnes, 28. října 1918, vyhlášen vznik Československa. Lidé bouřlivě oslavují nabytou svobodu, ničí vše, co připomíná monarchii, a užívají si přicházejícího míru po vyčerpávající válce.
Více než třistaletá nadvláda Habsburků je u konce. Československo sice formálně
zůstává součástí Rakouska-Uherska, ale od těchto hodin ve zcela jiném světle – jako
svobodný stát. Masaryk, Štefánik, Beneš a další státotvůrci se zapsali do dějin. Nesmíme zapomenout ani na odvážné vojáky, kteří dobrovolně vstoupili do československých útvarů v zahraničí a postavili se Habsburským vojskům.
6
ZEPTALI JSME SE …..
Chodí za školu, zkouší alkohol, jsou agresivní nebo je někdo
týrá či mají potíže s příjmem potravy. Neúplný výčet lákadel a
problémů, které na děti číhají a s čím by jim kromě rodičů měla
pomoct i škola. Jak si na tom například s drogami stojí Základní
škola Generála Svobody, která se nachází v jedné z rizikových
lokalit v Havířově – Šumbarku, na to jsme se zeptali pedagoga a
zastupitele města Radka Kupczaka.
Drogy na půdě školy. Setkal jste se s něčím podobným osobně?
Co se všeobecně týče užívání drog, nemohu soudit. Nikdy jsem se za celou svou
téměř sedmnáctiletou pedagogickou praxi s drogami ve třídách nesetkal. Alespoň ne
fyzicky. Samozřejmě, stejně jako každý jsem se dostal k informacím, kdy o nich někdo hovořil. Drogově závislé dítě jsem opravdu na vlastní oči neviděl.
Myslíte si, že drogová závislost má stoupající tendenci?
Záleží na stavu společnosti. Podle mne je to sinusoidální záležitost, která je módní a
zajímavá pro určitou skupinu lidí. Otázka je, kolik lidí po ní sáhne. Nemohu tedy odhadnout, zda má stoupající či klesající tendenci, myslím, že jde o setrvalý vztah
nejen u nás, ale i ve světě. Bojovat se s tím musí, ale zda se dá vyhrát, to nevím.
Jakým způsobem by se tedy mělo s užíváním drog bojovat?
Základ bude vždycky v rodině. Žádná jiná instituce ji nemůže nahradit.
Myslíte, že je osvěta dostačující?
Té je dle mého soudu až dost. Je ji všude tolik, že ji kolikrát už mnozí přestávají vnímat.
Cigareta se také řadí k drogám. Je podle Vás zvladatelnější než jiné drogy?
To je otázka. Dle vlastních zkušeností s kouřením si myslím, že ano. Ale je zvladatelná u mě a nemusí být zvladatelná pro někoho jiného. Opět záleží na sociálním
prostředí a na vůli jedince. Někdo sáhne pro cigaretu bezmyšlenkovitě, někomu stačí
stres, jiný sáhne třeba po kávě nebo alkoholu. Také spouštěcí mechanismy jsou různé.
Zabývá se škola, na které vyučujete protidrogovou prevencí?
Ano. Provádí se pravidelně ve všech třídách i ročnících, v rámci výuky. Jedná se o
dlouhodobé programy, které trvají deset měsíců. Ve větších případech jsou vedeny
externími pracovníky ze specializovaných drogových center, a tím, že probíhají interaktivní formou, žáci reagují bezprostředně a spontánně. Prozatím jsme se z jejich
strany žádného nepříjemného překvapení nedočkali. Prozatím. Jak jsem již zmínil,
prevence ve městě existuje. Ale pomůže prevence?
PRACOVNÍ SCHŮZKA
V letošním roce jsme se již podruhé setkali se členy,
kteří zastupují naši stranu ve výborech při Zastupitelstvu města a v komisích při Radě města dne 17. října
v banketce na zimním stadionu. Setkání se zúčastňují již výše uvedení, ale i členové Klubu zastupitelů za
KSČM a členové Městského výboru v Havířově.
Na společné schůzce jsme se měli možnost více dovědět o činnosti v komisích a výborech a seznámit se i s problémy, které vznikají. O těchto záležitostech se nedovíme ze zápisu z jednání jednotlivých komisí. Všichni přítomní členové komisí dostali
7
příležitost, avšak vytýčený čas téměř nedostačoval. Dotazy na místě zodpověděli i
přítomní náměstci ing. Eduard Heczko a Bc. Daniel Pawlas.
Jednání řídil předseda Klubu zastupitelů za KSČM ing. Jiří Šebesta, všechny připomínky včetně kritických názorů si pečlivě poznamenal a bude je dále projednávat a
budou i námětem k jednání klubu zastupitelů, případně v Radě města.
V závěru jednání poděkoval za práci a reprezentaci KSČM všem přítomným předseda MěV KSČM František Fic. Pokračování diskuze může probíhat na společném závěrečném zasedání MěV, předsedů ZO, zastupitelů a členů výborů a komisí v měsíci
listopadu. Zároveň připomněl nadcházející volby a nutnost agitace k účasti ve volbách a volení č. 21.
Taková to setkání jsou přínosem pro naši činnost a seznámení všech členů nejen
v zastupitelstvu, ale i v komisích a výborech.
Vladislav Fukala, Jiří Šebesta
Halíková: Slušnost není slabost
(22. 10. 2013)
Do poslední chvíle chodí kandidáti KSČM mezi občany a nabízejí
jim letáky a noviny s představením svého volebního programu.
Musím se přiznat, že mě mile překvapilo, že velice málo lidí na
ulicích moravskoslezských měst odmítá naše materiály. A to
k nim nepřikládáme ani koblihu, ani štangli salámu.
Setkala jsem se i s případem, kdy na náměstí ve stanu hnutí ANO podávali guláš,
kolemjdoucí ho míjeli a zastavovali se naopak u mě. Nedalo mi to a jednoho asi čtyřicetiletého muže jsem se zeptala, proč si nevzal porci. „To mám podporovat, že si
odepíše volební kampaň z daní?“ rozmrzele podotkl. Uvědomila jsem si, jak uplynulé
tři roky novináři bušili do tématu prorůstání ekonomických vlivových skupin do politiky. A teď řada z nich jako na obrtlíku otočila a oslavuje přímý vstup skupiny sdružené
kolem velkého podnikatele do předvolebního klání.
Navíc lidem různí politologové a komentátoři napovídají, že se přece voliči rozhodují
hlavně podle emocí. Takže by vlastně nemělo být nic zarážejícího, když přemění
současné převládající zklamání nad předchozími lety vlády pravice do nevolby nebo
volby lidí s halasnou kritikou poměrů. Že vlastně žádný volební program, jak a co
změnit, tito „mesiáši“nemají, mohou s klidem přehlédnout.
Věřím, že touto kampaní se občané nakonec nenechají ve své většině zmást. Pokud
pociťují, čemuž se nedivím, únavu nad neustálým proudem skandálů, který se na ně
valily za Nečasovy vlády, pak by měli zvolit změnu. Ne takovou na jedno použití, dokud se neprovalí nové kauzy. Ostré lokty neznamenají jistotu, že dravý člověk se bude starat i o jiné lidi a zlepšování jejich životních podmínek.
Televizní zprávy často připomínají černou kroniku i v politice. Musí to tak být? Jdu do
voleb mimo jiné s heslem, že slušnost není slabost. Jsem zdrcená tím, jak společnost zhrubla. Je na čase ukázat, že mezilidské vztahy mohou být založeny na úctě a
8
vzájemném respektu. Slušnost jde ruku v ruce se zodpovědností. Obojí nabízíme
našim spoluobčanům jako východisko ze současného marasmu. Uznávám, že i
emoce mají své místo ve volebním rozhodnutí, ovšem neměly by jen vyjadřovat naštvání. Mohou být i kladné. Chci žít ve společnosti, kde se k sobě lidé chovají slušně.
Není to slabost. Je to síla těch, kteří cítí zodpovědnost za budoucnost.
Autor: Milada Halíková, kandidátka KSČM do PS PČR v Moravskoslezském kraji
Zdroj: Mediální úsek ÚV KSČM
VINOBRANÍ 2013
Jako každým rokem jsme se sešli v sále PZKO
v Havířově - Bludovicích, kde MěV KSČM, Klub zastupitelů a LKŽ Františky Jasiokové připravily večer plný pohody a tance. Cherry duo svým hudebním repertoárem zaujalo ke spokojenosti všech přítomných. Říká se, že láska
prochází žaludkem a proto jsem odcházel spokojen nejen
s hudebním vystoupením, ale i s večeří, kterou připravily
paní kuchařky. Snad největším překvapením z této akce
byla účast nejmladší generace, kterým nevadilo, kdo je
pořadatelem a při odchodu již zjišťovali datum příští akce.
František Strnadel
17. listopad 1939
Při tiché demonstraci u příležitosti 21. výročí vzniku 1. ČSR došlo k zabití pekařského dělníka Václava Sedláčka a zranění
střelbou studenta Jana Opletala. Ten zranění podlehl.
Demonstrace při jeho pohřbu se změnila v protest proti německé
okupaci. Následky byly hrozné. České vysoké školy byly zavřeny,
představitelé studentské organizace byli popraveni, stovky studentů byly internovány v koncentračních táborech.
Při 1. výročí těchto událostí bylo v Londýně přijato „Prohlášení spojeneckých studentů k 17. listopadu“, které je považováno za vyhlášení 17. listopadu Mezinárodním
dnem studentstva.
M. Kročková
9
Klub zastupitelů za
KSČM v Havířově
zve občany na besedu
„CO VÁS
ZAJÍMÁ
O BYTECH“
28. LISTOPADU 2013
V 16:00 HODIN
V RESTAURACI RADNICE
Na besedu byli pozvání:
- Zástupce městské realitní
agentury
- Zástupce RPG
- Zástupce SON
10
Před šedesáti lety zemřel Gustav Kliment, významná osobnost dělnického hnutí
Gustav Kliment se narodil 3. srpna roku 1889 v Třebíči. Jeho otec byl koželuh,
matka dělnice. Měl dalších sedm sourozenců, z nich ale pět zemřelo již v dětství v
důsledku podvýživy a nemocí. Tehdejší dělnický tisk například psal o poměrech v
rodinách prostých pracujících takto: „mnozí dělníci ani nemají na slamníky a spávají
na holé zemi“. Třebíč koncem 19. století již zcela ovládl kožedělný a obuvnický průmysl. Ve městě žilo asi 8 tisíc obyvatel. Vysoké procento obyvatel tvořili právě dělníci. Asi polovina z nich pracovala v továrnách a druhá polovina v drobných dílnách a
dílničkách.
Gustav Kliment již v dětství musel pomáhat vychovávat své mladší sourozence, zejména pak po smrti své matky. I přesto patřil ve škole k nejlepším žákům. Ve
svých čtrnácti letech odchází do Prahy k příbuzným, aby se zde vyučil vahařem. Od
1. května roku 1905 byl organizován v sociálně demokratické mládeži. V roce 1906
obdržel vysvědčení z Pokračovací průmyslové školy v Praze – Karlíně a je vyučen
strojním zámečníkem. Téhož roku vystupuje z římskokatolické církve a až do konce
svého života zůstává bez náboženského vyznání.
Roku 1907 se jako osmnáctiletý vrací zpět do rodného města Třebíče. Zaměstnání našel u zámečníka Balcara při výrobě vah. Mladý Kliment se stále více zajímá o politické dění, sociální poměry dělnictva a činnost odborů. Dne 1. května 1908
se stal členem odborové organizace. Následně odchází za prací do Vídně. Zde se
mimo jiné aktivně účastní boje vídeňských dělníků za zvýšení mezd a kratší pracovní
dobu. V roce 1910 byl odveden na vojnu. V úředních záznamech je uvedeno, že při
odvodu odmítl složit přísahu Rakousku a je označen za nebezpečného socialistu,
který má být pravidelně sledován. V roce 1914 se oženil s Anežkou Vidlákovou. Po
vypuknutí 1. světové války byl odvelen do Ruska. V roce 1915 se manželům Klimentovým narodila dcera Heda. V Rusku nakonec strávil celkem 6 let, pracoval zde také
ve strojírenském závodě ve městě Usť Kamenogorska na řece Irtyš, daleko na východě, až poblíž čínských hranic. První zprávu domů mohl podat až v roce 1918. V
Rusku byl také vězněn a nucen pracovat při těžbě zlata. Při této práci utrpěl omrzliny,
které již natrvalo poznamenaly jeho zdraví. Až na jaře roku 1920 se vrací do své
vlasti. Zaměstnání nachází v největším závodě v kraji – v továrně bratří Budischowských v Třebíči – Borovině, kde pracoval jako řidič, zámečník a údržbář. Zároveň se znovu zapojuje do akcí pořádaných sociálně demokratickou stranou na
obranu práv dělníků. Podílel se také na kolportaci dělnického tisku. Brzy se zapojil se
práce v redakci známých dělnických novin Jiskra. Ta začala vycházet v lednu roku
1919.
Veřejné působení Gustava Klimenta v Třebíči ve 20. letech
V červnu 1920 byl v Olomouci spáchán atentát na známého dělnického předáka Munu. V reakci na tuto událost proběhlo mnoho táborů lidu. Jeden z nich i v
Třebíči za účasti asi 4000 osob v zahradě Dělnického domu. Gustav Kliment byl aktivním aktérem tohoto mohutného shromáždění a také na něm vystoupil s projevem.
Jelikož se Kliment projevil nejen jako schopný řečník, ale i organizátor, ozývaly se
čím dál častěji hlasy, aby se postavil do čela dělnických představitelů. V této době se
postupně začínají tvořit dělnické rady, které měly rozhodovat o problémech dělníků a
tyto zastupovat. Volby dělnické rady se v Třebíči konaly ve dnech 4. a 5. září 1920 a
Kliment se stal předsedou. V prosinci 1920 proběhla napříč republikou velká vlna
stávek, Kliment patři opět k předním organizátorům v Třebíči i okolí. Stávka byla nakonec potlačena na celém území republiky a přední organizátoři perzekuováni policií
11
i soudy. K odsouzeným patřil i Kliment. Byl odsouzen ke 4 měsícům těžkého žaláře.
A to i přesto, že se vrátil z války s podlomeným zdravím a byl uznán jako 35% invalida. Třebíčská Jiskra 15. ledna 1921 psala: „Na tři tisíce soudruhů dlí v žalářích naší
„demokratické“ republiky.“ Začaly se objevovat výzvy k organizování sbírek pro postižené rodiny. V reakci na mohutnou vlnu stávek z konce roku 1920 byl prostřednictvím pravicových politických stran svolán 16. ledna 1921 protikomunistický tábor
v Třebíči. Konal
se na náměstí, vystoupil starosta města a prezidentu Masarykovi byl odeslán
pozdravný telegram. Okresní politická správa v Třebíči ke zdůvodnění shromáždění
uvedla: „aby bylo protestováno proti revolučním pokusům komunistů v republice.“
Ve 20. letech se také pořádaly tělovýchovné akademie. 18. března 1921 uspořádala DTJ v Třebíči akademii a Gustav Kliment ji slavnostně zahajoval. Začátkem
roku 1921 Sociálně demokratická strana – levice, koná přípravy k osamostatnění a
vytvoření nové politické strany KSČ. Ta byla následně založena v květnu téhož roku.
Kliment byl za Třebíč delegátem na tomto ustavujícím sjezdu v Praze. Zde se mimo
jiné také setkává se svým krajanem Bohumírem Šmeralem, který měl na ustavujícím
sjezdu KSČ hlavní referát. První sekretariát KSČ, v němž Kliment pracoval, se nacházel ve dvoře Dělnického domu. Jeho práce zasahovala do různých oblastí: organizování a výchova dělnické mládeže, bytové otázky pracujících, akce za zvýšení
mezd dělníků, na hmotnou podporu chudých a nezaměstnaných. Dále také podporoval družstevnické hnutí, rozšiřoval dělnický tisk apod. Klimentova politická činnost
zasahovala i do dalších měst okresu Třebíč. Často pobýval ve Velkém Meziříčí, ale i
na jiných místech jako ve Znojmě a mnohde jinde. Jeho jméno je v době první poloviny dvacátých let stále známější i mimo Třebíč a blízké okolí, prakticky po celé jihozápadní Moravě. Je aktivní i v odborech. Účastní se mnoha veřejných akcí. Projevuje
se i jako schopný publicista a novinář. Třebíčská Jiskra doby dvacátých let je toho
jasným důkazem v podobě jeho článků.
Již 20. léta jsou i v Třebíči a celém regionu obdobím rostoucí nezaměstnanosti, chudoby širokých společenských vrstev a nespokojenosti s řešením sociálních
problémů ze strany vlády. Významnou událostí roku 1924 pro Třebíč byl celostátní
sraz Spartakových skautů práce ve dnech 7. – 9. června. Kliment opět i zde patřil k
hlavním organizátorům.
Rok 1925 byl kromě jiného ve znamení obecních voleb. Komunisté vyšli z
obecních voleb v Třebíči jako vítězná strana. Příslušelo jim tak i navrhnout svého
kandidáta na starostu města. Dne 29. dubna 1925 byl komunista Gustav Kliment zvolen starostou Třebíče. Zůstal jím ale jen do 2. září téhož roku, kdy byl zákulisními
intrikami funkce zbaven. Hejtman kraje po jeho zvolení podal na vyšší místa dne 1.
května 1925 toto hlášení: „Co se osoby zvoleného starosty týče, jest to člověk charakterní a čestný.“ Nový starosta se musel potýkat především s vysokou nezaměstnaností ve městě. Byla proto zahájena opatření na zlepšení této situace v podobě
veřejných prací (úpravy ulic, kanalizace, budování vodovodu apod.). Zároveň musel
Kliment brzy čelit svým odpůrcům a kampani v tisku. Jistě ne náhodou již 27. května
1925 krajský soud v Jihlavě rozhodl, „aby byl nařízen výkon zbytku trestu těžkého
žaláře 4 měsíců, k němuž byl jmenovaný odsouzen týmž soudem v roce 1921 a jenž
mu byl amnestií prezidenta republiky podmíněně prominut.“ S tímto trestem navíc
souvisela i ztráta volebního práva či mandátu již zvoleného člena obecního zastupitelstva. Kliment se však nehodlal vzdát bez boje a vzápětí 30. května 1925 žádá krajský soud o odklad výkonu trestu. Následují další jednání soudu a případ nakonec
řeší až samotné ministerstvo spravedlnosti. Řízení se protahovalo, ale nakonec případ dopadl v Klimentův neprospěch. Byl zbaven volebního práva a poté nucen nastoupit vyměřený trest. 26. dubna roku 1926 se za ním zavírá brána jihlavského vězení. Nutno dodat, že Kliment byl během svého desetiletého veřejného působení
v Třebíči odsouzen celkem jedenáctkrát. Tedy i jeho zdravotní stav se postupně
zhoršoval. Po návratu z vězení se opětovně zapojuje do stranické i odborové činnos12
ti. Opět byl často v terénu, přímo mezi dělníky. Své pracovní cesty podnikal vlakem,
ale často i na kole nebo pěšky. V listopadu 1926 převzal po Karlu Jelínkovi funkci
odpovědného redaktora Jiskry. V srpnu 1927 je Kliment znovu na čtyři měsíce uvězněn, trest nastoupil v Jihlavě. V té době se místo něj stává odpovědným redaktorem
Jiskry František Kapinus. Koncem roku 1927 se Kliment po výkonu trestu znovu vrací
ke své politické práci a činnosti všeodborového tajemníka Rudých odborů. Z událostí
roku 1928 lze zmínit protidrahotní tábor lidu, který svolali společně národní socialisté,
komunisté i sociální demokraté na 17. září v Třebíči. Kliment byl jedním z řečníků.
V únoru 1929 se konal v mnoha směrech zlomový 5. sjezd KSČ a Kliment byl na
něm delegátem za okres Třebíč. Konec roku 1929 se pak pro něj stává v jeho životě
zlomový. V říjnu se konají volby do Národního shromáždění. Gustav Kliment kandiduje na prvním místě kandidátky KSČ za jihlavský volební kraj a je zvolen poslancem. V prosinci téhož roku pak vůbec poprvé vstupuje do budovy československého
parlamentu. Dne 12. prosince 1929 se poprvé jako poslanec účastní parlamentního
zasedání a ihned je trestán za údajné rušení vládního prohlášení předsedy vlády
Udržala. Byl vyloučen na deset schůzí a zbaven na měsíc poslaneckého platu. Počátek roku 1930 znamenal pro Klimenta důležitou změnu, neboť byl rozhodnutím strany
přeložen k další politické práci z rodné Třebíče na Ostravsko. Třebíčští se sice své
vůdčí osobnosti vzdát nechtěli, ale nakonec se nechali přesvědčit. Mladší bratr
Gustava Klimenta Karel Kliment po letech na tuto dobu vzpomínal takto: „Konaly se
velké porady, přijeli zástupci ÚV KSČ a po dlouhém rokování musela dělnická Třebíč
uvolnit Gustava pro práci na Ostravsku.“ Průběh schůze v třebíčském Dělnickém
domě, kde se jednalo o Klimentově přechodu na Ostravsko, byl velmi rušný. Mnozí
protestovali proti jeho přeložení. Po odchodu do Ostravy již Gustav Kliment nikdy
v Třebíči trvale nežil. V letech 1930 – 1932 se ale do Třebíče ještě často vracel,
v této době zde navíc ještě stále žila jeho rodina. Potom se zde již objevoval méně.
Přesto na rodné město nikdy nezapomněl a do rodného kraje se vracel i po válce.
Kliment za deset let svého působení na Třebíčsku získal velkou autoritu po celé jihozápadní Moravě.
Gustav Kliment na Ostravsku ve 30. letech
Do Ostravy přišel ve svých jednačtyřiceti letech jako zkušený organizátor, politik a odborář. Tento kraj tehdy stejně jako dnes trápila především velká nezaměstnanost a s tím související problémy. Již 7. ledna 1930 Kliment hovoří na schůzi nezaměstnaných dělníků v Ostravě. O tři týdny později v tradičním dělnickém hostinci „U
slunce“ rozebírá příčiny krize a nezaměstnanosti. Brzy poté hovoří na další veřejné
schůzi v hornické Orlové. Ostravsko zasahuje ve 30. letech rozmach krize a s tím i
rostoucí sociální napětí. Kliment vystupuje na mnoha místech celého regionu severní
Moravy. Koncem února 1930 byl navíc nově ustaven odpovědným redaktorem dělnického deníku, což znamenalo další náročnou práci ještě navíc. V první polovině 30.
let byla jeho hlavním polem působnosti odborové práce mezi kovodělníky. Pohyboval
se mezi kováky Karlovy huti, kopřivnické Tatry, železáren v Bohumíně nebo ve Vítkovicích. Významnou událostí byly veřejné protestní akce u příležitosti „Mezinárodního dne boje proti nezaměstnanosti“ 6. března 1930. Dolní Suchá, Bohumín, Petřvald,
Třinec, Nový Jičín, Frýdlant, Frýdek – Místek, Hrušov, Hlučín, Orlová – to jsou jen
některá místa, kde Kliment v průběhu 30. let působil. Dne 2. května 1930 přednáší
svůj vůbec první parlamentní projev, líčí v něm především průběh prvomájových demonstrací a požaduje změnu sociální politiky tehdejší vlády pod dělnickým heslem
„My nechceme podporu – chceme práci a chléb“. 15. května 1930 podává na další
parlamentní schůzi interpelaci na obranu pracovních míst horníků. Z jeho iniciativy je
v červenci 1930 přijata rezoluce zástupců odborů s požadavky: „zastavit propouštění,
přijmout zpět propuštěné, zkrátiti pracovní dobu, zavedení pevné základní hodinové
mzdy, změny systému a výše podpor v nezaměstnanosti.“ Tento program se stal na
13
příští léta hlavním těžištěm činnosti odborů na Ostravsku i v jiných regionech nejvíce
postižených hospodářskou krizí. V Parlamentu Kliment se svými kolegy podává návrh an zavedení týdenních výplat v hornictví. Dne 24. října přednáší svůj druhý parlamentní projev, především v něm polemizuje s názorem ministra financí, který tvrdil,
že u nás není krize, ale jen některé těžkosti. Kliment na mnoha příkladech ze severní
Moravy usvědčil ministra z omylu či spíše lži a dokazuje, že u nás skutečně je vleklá
a tíživá krize. Rok 1931 byl kromě jiného naplněn stávkou dělníků Karlovy huti
v Lískovci u Frýdku. V květnu tam totiž měla být dána do provozu nová válcovna,
která měla snížit potřebu pracovní síly o celých 4000 dělníků. 6. května mělo být propuštěno 420 dělníků. Následoval několikatýdenní boj pracovníků závodu proti propouštění, solidárně jej podpořily i některé další provozy. Kliment je v té době téměř
každý den mezi stávkujícími dělníky Karlovy huti a podporuje je i po zlomení stávky,
kdy 900 dělníků bylo propuštěno a ostatním sníženy mzdy o 40 – 50%. Pro tisíce
postižených rodin to znamenalo bídu a živoření. V této době vzrostla autorita Rudých
odborů i ve Vítkovických železárnách, kde zaujímají místo druhé nejvlivnější odborové organizace. I další léta první poloviny 30. let se nesou v duchu podobných událostí: propouštění v průmyslu, snižování mezd, trvající vysoká nezaměstnanost. Jako
reakce na tento stav se organizují stávky a další protestní akce horníků, hutníků i
dalších profesí. Kliment jako organizátor, řečník, publicista a poslanec je opět přímým
aktérem řady schůzí, jednání a veřejných shromáždění. Jeden z pamětníků Václav
Rezek, který Klimenta poznal v roce 1934 po letech popsal jak vypadal běžný den
Gustava Klimenta: „Vstával ráno kolem čtvrté hodiny. Už od páté ranní hodiny jej bylo
vidět při práci v sekretariátě odborů. Jeho dopoledne bývalo vyplněno různými akcemi ve prospěch nezaměstnaných, intervencemi na úřadech a v závodech, jednáním o
mzdových a dalších sociálních problémech. A odpoledne diktoval své sekretářce
různé dopisy, žaloby k soudu, referáty, články do novin. Potom rychle na poradu, která se konala téměř denně a zase na sekretariát, kde již čekalo tolik věcí k vyřízení.“
Gustav Kliment za dobu prvních pěti let svého působení na Ostravsku dosáhl
velké autority mezi lidmi. Podobně jako se mu to podařilo při předchozím působení
v Třebíči ve 20. letech. Zejména proto byl na jaře 1935 při nových parlamentních volbách postaven do čela komunistické kandidátky za Ostravsko. V té době již nebezpečně sílí i vliv fašismu, národnostních rozporů v pohraničních oblastech a neustávají
ani sociální konflikty. Je to velmi těžká doba. KSČ jde do voleb v roce 1935 s heslem
„ Za chléb, práci, půdu a svobodu, proti fašismu a válečnému nebezpečí“. Kliment se
účastní desítek předvolebních shromáždění. K tomu měl navíc na starost také
v rámci kraje stranicko – organizační přípravu voleb. O jeho aktivitě během předvolební kampaně svědčí i to, že během poslední předvolební neděle stačil hovořit k 700
voličům „U slunce“ v Moravské Ostravě, k 800 účastníkům předvolební schůze v kině
Osvěta v Mariánských Horách, k 600 voličům ve vítkovickém Dělnickém domě a ještě
k dalším voličům v Novém Bohumíně. KSČ na Ostravsku přinesly volby úspěch, se
ziskem 11,6% (67.128 hlasů) skončila v kraji jako třetí. Oproti předešlým volbám pak
měla o 15.013 hlasů více. Poslanci za Ostravsko se za KSČ stali Polák Karol Šliwka
a Čech Gustav Kliment. Těžiště Klimentovy hlavní činnosti v dalších letech už není
tolik na parlamentní půdě, jako tomu bylo v předešlém období, ale práce přímo ve
volebním kraji, za který byl zvolen. Hlavním mluvčím Ostravska za KSČ se v tomto
období stává druhý zvolený poslanec Šliwka. V roce 1935 se Konaly i volby do městského zastupitelstva v Moravské Ostravě a Kliment stál v čele kandidátky. V těchto
volbách bylo zvoleno za KSČ celkem šest zastupitelů, včetně Klimenta.
Kliment organizuje v srpnu 1935 demonstrace proti fašismu v Ostravě a Karviné. Dne 2. září na táboru lidu v Radvanicích Kliment prosazuje společný postup
dělníků, řemeslníků a živnostníků za splnění jejich naléhavých potřeb. Od počátku
roku 1936 Kliment čím dál častěji a naléhavěji zdůrazňuje potřebu vytvoření jednotné
lidové fronty k boji „Za chléb, práci, mír a práva lidu, proti válce a fašismu“. Připomínal přitom úspěchy dělnictva za vlády lidové fronty ve Francii a Španělsku. Velkou
14
práci vykonal i při náboru dobrovolníků na pomoc demokratickému Španělsku v boji
proti fašistickým pučistům. Kliment ve svém dalším úsilí neúnavně prosazoval právě
vytvoření této jednotné lidové fronty i v Československu. Například v novoročním
článku Ostravského dělnického deníku napsal, že „rok 1937 bude rokem boje za jednotnou lidovou frontu, sjednocení odborových organizací, za lidovou frontu a vládu
lidové fronty v Československu.“ Zejména myšlenka sjednocení odborových organizací byla ve 30. letech plně aktuální. Odborová organizovanost v té době sice byla
vysoká, ale v ČSR té doby existovalo 18 odborových ústředen a k tomu ještě 224
odborových organizací, které působily mimo tyto ústředny. Téměř všechny se vůči
sobě chovaly jako konkurence! Jejich akceschopnost byla touto roztříštěností významně oslabena. Blížící se osudový rok 1938 zasahuje i Ostravsko. Poslanci Kliment a Šliwka v té době podávají interpelaci na ministra obrany, školství a vnitra ve
věci dostavby kasáren ve Slezské Ostravě. V únoru 1938 přibyla Klimentovi nová
funkce v kraji, když dosavadní krajský důvěrník se z důvodu nemoci vzdává funkce a
na jeho místa nastupuje právě Kliment. Ten potom funkci vykonával až do rozpuštění
KSČ a jejího přechodu do ilegality.
Za války v koncentračním táboře, v osvobozené vlasti ministrem a v čele
odborů
V dubnu 1939 byl Gustav Kliment společně s A Zápotockým, J. Dolanským a
L. Kopřivou zatčeni v Dobré u Frýdku při cestě do emigrace. Byli zadržováni ve Frýdku a poté v Ostravě. Zde byl Kliment denně bit, vytloukali mu zuby a byl držen i
v samovazbě. 27. dubna 1939 pak byl i s ostatními zadrženými převezen do Prahy,
do pankrácké věznice. Z Pankráce byl potom spolu s L. Kopřivou odvezen 8. května
do Drážďan, odkud byli po dvou týdnech transportováni do koncentračního tábora
v Dachau. Zde Kliment zůstal až do konce války. Dachau platit za jeden z nejhorších
koncentračních táborů. Svůj život v něm ukončilo mnoho politických vězňů, například
také německých komunistů a odborářů. Kliment přišel do Dachau s označením „návrat nežádoucí“, měl červený vězeňský trojúhelník, tento znak označoval politické
vězně. Bylo mu přiděleno vězeňské číslo T 13.087. Přidělen byl do dílny, která měla
na starost provádění údržby v táboře, on sám prováděl různé instalace a údržbářské
práce. Pořídil si bednu na nářadí s dvojitým dnem, kde občas tajně přenášel jídlo,
zejména pro ruské zajatce. O tomto podali svědectví jeho spoluvězni. V Dachau byli
uvězněni i jeho spolustraníci Kopřiva, Zupka, Plojhar, MUDr. Bláha a další. Sám Kliment musel několikrát z tábora do Prahy k výslechu. V Dachau byla také zřízena
galerie „nebezpečných komunistů Evropy“, kde visela i fotografie Gustava Klimenta.
Koncem války byl v Dachau pořízen seznam 137 osob, které měly být ihned zastřeleny, pokud by v táboře došlo k nějaké vzpouře. V tomto seznamu opět figuroval Kliment. Ten nakonec nebyl zařazen do transportu smrti, což mu pravděpodobně zachránilo život. Dočkal se tak osvobození. Když opouštěl Dachau vážil pouhých 42
kilogramů. 19. května 1945 se společně s L. Kopřivou vrátil do osvobozené Prahy.
Po válce byl v letech 1945 – 1946 poslancem Prozatímního Národního Shromáždění
a v letech 1946 – 1948 Ústavodárného Národního shromáždění. Od roku 1948 potom zasedal také v Národním shromáždění. Po roce 1945 se ale především aktivně
podílel na budování jednotného revolučního odborového hnutí. Byl zvolen do čela
odborového svazu zaměstnanců v kovoprůmyslu. Po únorových událostech roku
1948 byl jmenován ministrem průmyslu. I v této funkci jej čekala nesmírně náročná
práce na obnovení průmyslové výroby poznamenané válkou. Na sklonku života byl
povolán k jiné neméně náročné práci, když od července roku 1952 byl jmenován do
funkce předsedy Ústřední rady odborů. V té době již byl vážně nemocen, což limitovalo jeho pracovní aktivitu a možnosti rychle řešit některé palčivé problémy odborového hnutí, které se na počátku 50. let objevily. Například v podobě rostoucího formalismu, špatné organizační práce apod. Gustav Kliment 22. října roku 1953 umírá.
15
Lze jej považovat za významnou osobnost nejen našeho, ale i mezinárodního dělnického hnutí. Svými současníky byl označován za člověka skromného, zásadového,
s obdivuhodným pracovním nasazením. Patřil mezi politiky, kteří mysleli v první řadě
na ty druhé, na práci pro lidi, kterými byl zvolen.
Jméno Gustava Klimenta nesl v době socialismu velký obuvnický závod
v Třebíči – Borovině: Závody Gustava Klimenta n.p. (BoPo). Šlo o jeden z největších
obuvnických závodů v tehdejším Československu. Po roce 1989 se stal jednou
z mnoha obětí mizerné privatizace a dnes již neexistuje. Jméno Gustava Klimenta
však stále nesou ulice některých našich měst nebo také například jedna ze základních škol v Ostravě. Jeho odkaz pak naštěstí nedokázala z paměti lidí vymazat ani
novodobá cenzura tzv. „nehodících se osobností“, které mají zůstat zapomenuty.
Gustav Kliment v každém případě patří stále k osobnostem, které svou prací a odkazem inspirují i dnes. Problémy jeho doby jsou totiž stejně aktuální i dnes. Proto i dnes
potřebujeme osobnosti jeho formátu. Těch je ale nedostatek…
Bc. Miroslav Pořízek
V textu byly využity následující prameny:
-
K. Bártlová, O. Káňa – Gustav Kliment a jeho úloha v dělnickém hnutí
na Třebíčsku a Ostravsku,
Celostátní seminář – Život a dílo Gustava Klimenta, v Třebíči dne 27.
června 1989 (u příležitosti 100. výročí jeho narození).
DĚKUJEME VŠEM VOLIČŮM ZA HLAS, KTERÝ
ODEVZDALI VE PROSPĚCH KANDIDÁTŮ KSČM PŘI
MIMOŘÁDNÝCH VOLBÁCH DO PS PČR
Písemné příspěvky zasílejte na
email: [email protected] nebo [email protected]
********************************************************************************************************************
Vydává MěV KSČM Havířov – určeno členům KSČM a sympatizujícím občanům
Telefon: 596 436 357 E-mail: [email protected], www.kscmhavirov.cz
uzávěrka příštího čísla 27. 11. 2013 - číslo 12 vyjde 1. 12. 2013
*** NEPRODEJNÉ***
16