JMB009_Dejiny NMZ_opora_final

Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti
Evropský sociální fond"""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
STUDIJNÍ OPORA
Název předmětu: Dějiny německy mluvících zemí
1
Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti
Evropský sociální fond"""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
CÍL A ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA PŘEDMĚTU
Kurz se zaměřuje na popis a analýzu vývoje na území dnešního Německa, Rakouska a
Švýcarska s přesahy na další teritoria s ohledem na historický vývoj. Struktura přednášek
nesleduje pouze politický vývoj, nýbrž klade důraz také na vývoj společenský, hospodářský,
kulturní a umělecký. Nedílnou součást kurzu tvoří i tzv. satelitní semináře, které jsou
nabízeny v základním zaměření na politický vývoj, kulturní vývoj, osobnosti a region
Německy mluvících zemí v zahraničním kontextu (zaměření seminářů se může v jednotlivých
letech lišit).
V průběhu absolvování kurzu studenti získají detailní přehled o vývoji a jeho souvislostech
v daném regionu. Výsledkem pak bude schopnost komplexního vidění regionálních problémů
a jejich odborné analýzy.
PODMÍNKY PRO ÚSPĚŠNÉ ABSOLVOVÁNÍ PŘEDMĚTU
Podmínkou pro připuštění ke zkoušce je (až na výjimky dané vyhláškou garanta) absolvování
satelitního semináře ve stanoveném rozsahu a se stanovenými podmínkami (docházka,
aktivita, referát a písemný referát). Samotná zkouška se skládá písemně a tvoří jí dvě části –
testová a esejová. Testová část obsahuje otázky zaměřené na prověření znalosti dat, určení
geografických souvislostí událostí a posloupnosti událostí. V dalších částech jsou určovány
osobnosti a události širšího významu.
Druhá část zkoušky odpovídá esejové formě – tedy strukturované písemné zodpovězení
otázky v rozsahu cca 2,5 stránky. Zde je možné vybrat si jedno ze tří nabízených témat.
2
Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti
Evropský sociální fond"""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
TÉMATICKÝ OBSAH PŘEDMĚTU
Úvod
1. úvod, teoretická definice německého prostoru.
Blok I.
1. přehled politických dějin v německy mluvících zemích do roku 1871.
2. přehled politických dějin v německy mluvících zemích 1871 až 1918.
3. kulturní vývoj v německy mluvících zemích do roku 1918.
4. společnost, urbanizace, průmyslová revoluce a modernizace v Německu.
5. společnost, urbanizace, průmyslová revoluce a modernizace v Rakousku a Švýcarsku.
6. vývoj vzdělanosti a vysokého školství v německy mluvících zemích do roku 1918
Blok II.
1. první světová válka a společnost v německy mluvících zemích.
2. politické dějiny Výmarské republiky 1918 až 1929.
3. politické dějiny Rakouské I. republiky a Švýcarska.
4. hospodářský vývoj ve Výmarské republice, Rakouské I. republice a Švýcarsku do roku
1929.
5. kultura a společnost Výmarské republiky.
6. kultura a společnost Rakouské I. republiky.
Blok III:
1. Nástup nacistického hnutí k moci, Německo pod hákovým křížem.
2. Druhá světová válka a základy poválečného uspořádání.
3. Okupační režim, rozdělení Německa, integrování obou německých států do protikladných
společenských systémů.
4. Politické dějiny Rakouska, SRN a NDR v druhé polovině 20. století.
5. Hospodářský vývoj německy mluvících zemí po druhé světové válce.
6. Vyrovnání s minulostí, proces vytváření demokratické pluralitní společnosti v SRN.
7. Rok 1968 v SRN a společenské změny.
8. Modernizační posuny 60. a 70. let v SRN.
9. Reformy školství v SRN v 60. a 70. letech.
10. Kultura a uměni po roce 1945.
OSNOVY K JEDNOTLIVÝM TÉMATŮM
3
Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti
Evropský sociální fond"""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
Přednáškový cyklus je rozdělen do tří bloků, které oddělují obě světové války jako mezníky
dějinného vývoje s významným dopadem na většinu regionu Německy mluvících zemí.
1. Úvod, teoretická definice německého prostoru
Definice německého prostoru prošla v průběhu dějin významnými proměnami. V rámci této
přednášky budou studenti uvedeni do základních otázek dělení německého prostoru a do jeho
historického vývoje od dob osídlení území Římany v prvních stoletích našeho letopočtu.
Posuny osídlení, zániky říši a opětovné etablování mocenských center na území německy
mluvících zemí nabízí možnost několikerého členění prostoru. První z nich je členění podle
víry – tedy na protestantský sever a katolický jih. Druhé pak zohledňuje i politické zřízení –
první oblast tvoří oblast Německa v hranicích před druhou světovou válkou, druhou část
území dnešního Rakouska, třetí oblast německy mluvící kantony Švýcarské a čtvrtou oblast
pak ostrovy německého osídlení ve střední a východní Evropě. Rozhodně nebyl a není prostor
německy mluvících zemí kompaktním celkem a jen pln místních a regionálních specifik a
velkých rozdílů.
Blok I.
Tento výukový blok se zaměří na období od konce napoleonských válek po konec první
světové války – bez většího zaměření na první světovou válku.
1. Přehled politických dějin v německy mluvících zemích do roku 1871
Významným mezníkem pro německy mluvící země události následující po Velké francouzské
revoluci a Napoleonské války. Došlo k významným politickým změnám a novému
teritoriálnímu uspořádání německého prostoru. Zanikla Svatá říše římská národa německého,
na krátko vznikl Rýnský spolek, a následně Vídeňský kongres (1914/1915) přinesl zásadní
změny pro teritorium pozdějšího Německa a Rakouska. Vznikl Německý spolek a
hegemonem teritoria se stalo Rakousko. Nicméně krize a téměř totální zničení Pruska
v prvním desetiletí 19. století vytvořilo podmínky pro zásadní reformy, které daly základ
vzniku moderního a efektivního pruského státu, který spolu s urychlením vývoje v průběhu
nastupující průmyslové revoluce, začíná hledat cesty k prosazení svého narůstajícího
potenciálu a síly i ve vztahu k Německému spolku. Tento nástup je ale postupný, přerušený
4
Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti
Evropský sociální fond"""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
revolučními událostmi 1848 a 1849, kdy již téměř došlo ke sjednocení Německa pod pruskou
korunou. Další vývoj vedoucí k válečnému konfliktu s Rakouskem je spojen (nejen)
s osobností nově nastoupivšího kancléře Otto von Bismarcka. Nakonec ale cesta
k německému sjednocení „shora“ vedla skrze tři válečné konflikty – říšskou exekuci proti
Dánsku, Rakousko-pruskou a Prusko-francouzskou válku.
2. Přehled politických dějin v německy mluvících zemích 1871 až 1918
Po roce 1871 byla pozice sjednoceného Německa s pruskou dominancí nezpochybnitelná.
Německo se stalo politickou i ekonomickou velmocí Evropy, respektive světa. Problematická
však byla zahraniční politika nově sjednoceného státu. Do vínku dostala nenapravitelný vztah
s Francií po prusko-francouzské válce. Velice rychle se stabilizoval vztah s poraženým
Rakouskem, nyní již Rakousko-Uherskem. Za doby vlády kancléře Bismarcka se podařilo
zahraničně-politicky stabilizovat vztah s carským Ruskem a Itálií. Zlom však znamenala
zahraniční politika Nového směru císaře Viléma II. Postupně tak došlo k rozpadu spojenectví
s Ruskem, jež se přiklonilo k Francii, Itálie vyřešila spory s Itálií a stala se nezávislou. Vztahy
s Velkou Británií poškodila snaha Německa stát se i námořní velmocí a jeho další koloniální
snahy. Politika Německa tak i přes relativní hospodářské úspěchy a politickou (byť
konzervativní a monarchistickou) stabilitu, vedla zemi do stále větší zahraničně politické
izolace.
3. Kulturní vývoj v německy mluvících zemích do roku 1918
Cílem této hodiny je ukázat a začlenit vývoj umění německy mluvících zemí do kontextu
celoevropského vývoje. Popsat, jakým způsobem probíhala interakce a sledování uměleckých
směrů a jak se lišily v jednotlivých německy mluvících zemích. Budou pojmenována
umělecká centra jako Vídeň, Berlín, Mnichov či Düsseldorf.
4. Společnost, urbanizace, průmyslová revoluce a modernizace v Německu, Rakousku a
Švýcarska
Tato kapitola ukáže komplexnost vývoje ve společnosti a průmyslu s vazbou na politický
vývoj. Výchozí znalost politického vývoje bude v této době již studentům známá, nyní bude
návazně probrán vývoj ve společnosti a ekonomice. Zde bude nutné poukázat na důvody,
jednotlivé fáze a průběh průmyslové revoluce – i s teritoriálními specifiky. Zcela klíčovou roli
5
Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti
Evropský sociální fond"""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
při šíření a v multiplikačních efektech průmyslové revoluce sehrála železnice, které bude
věnována obsáhlá případová studie, která poukáže na důvody stavby železničních tratí v 19.
století. Především to byly důvody hospodářské – doprava materiálu; následně důvody
politické – větší množství a vhodné směry umožňovaly rychlejší mobilizaci vojsk; a třetím
důvodem pak byla doprava osob. Důraz bude kladen také na regionální a časové zmapování
rozvoje jednotlivých druhů průmyslu a průmyslových oblastí – tedy například průmyslu
těžebního, železáren, chemického atp. Zde se jednoznačně ukáže významný rozdíl mezi
Německem, Švýcarskem a Rakouskem, respektive Rakousko-Uherskem.
Společnost prodělávala v době průmyslové, i předchozí agrární, revoluce obrovskou proměnu.
Obyvatelstvo postupně (po zrušení nevolnictví a roboty) opouštělo venkov, kde již
nenacházelo práci ve stále efektivnějším zemědělství a stávalo se volnou námezdní pracovní
sílou ve městech či vznikajících průmyslových centrech. Problémem tohoto vývoje byla
z počátku absence norem a restrikcí. Proto panovaly v první vlně industrializace velmi špatné
pracovní podmínky pro zaměstnance – pracovní doba téměř nebyla omezena, do práce byly
nuceny i děti a ženy, bezpečnost práce nebyla zajištěna, neexistovaly žádné moderní prvky
sociální sítě, jako bylo sociální pojištění, pojištění pro případ nezaměstnanosti, úrazové
pojištění či důchodové pojištění. Ty byly zaváděny od 80. let 19. století a Německo tehdy
patřilo ke světovým průkopníkům těchto prvků sociální sítě a ochrany zaměstnanců.
Stranou nezůstane ani dopad průmyslové revoluce na města – urbanizace a obrovský nárůst
městských center. V německém prostoru pak především Berlína a Vídně a oblasti Porýní a
Porúří. Vývoj bude komparován s ostatními tehdejším evropskými velkoměsty Paříží a
Londýnem.
5. Vývoj vzdělanosti a vysokého školství v německy mluvících zemích do roku 1918
Modernizaci politickou, hospodářskou a společenskou v 19. století provázela a podmiňovala
také modernizace školského a univerzitního. Humboldtovy reformy položily počátkem 19.
století základ moderního vysokého školství, nicméně zároveň postavily vysoké školy pod
kontrolu státu. Kromě toho ale byla zavedena koncepce, která se odlišovala od ostatních zemí.
Studenti od počátku studia zpracovávali vědecké úkoly, kterými se učili látce i postupu.
6
Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti
Evropský sociální fond"""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
Hlavním problémem školského systému na počátku 19. století byla jeho sociální
neprostupnost. Na vyšší typy škol mohli nastoupit pouze potomci movitějších vrstev, protože
příprava na studium vyžadovala domácího učitele. Ani po studiu univerzity, jež absolvoval
pouhý zlomek procenta každého populačního ročníku, ještě neznamenalo zajištěnou
budoucnost státního úředníka. Na některých institucích museli absolventi univerzit absolvovat
až sedmileté voluntariáty. V první polovině 19. století tak školský systém spíše reprodukoval
uzavřenou vrstvu vzdělaného, movitého a státu loajálního úřednictva.
Až postupný nástup průmyslové revoluce a společenské modernizace s sebou nesl zvýšenou
potřebu většího počtu osob s vyšším vzděláním. Tím došlo k postupnému „nasátí“ i méně
majetných vrstev do vyšších pater vzdělání a na přelomu 19. a 20. století potom i žen. Zde je
samozřejmě nutné rozlišit vývoj v jednotlivých zemích. Nejliberálnější v přístupu k ženám
byly univerzity v některých švýcarských kantonech.
Blok II.
Druhý blok se zaměřuje na období mezi dvěma světovými válkami. V této době doznal
prostor německy mluvících zemí značných změn a stal se oblastí střídavě zmítaného krizemi a
napětím.
1. První světová válka a společnost v německy mluvících zemích
První světová válka dopadla velmi tvrdě na všechny složky státu i společnosti. Nicméně
v průběhu první světové války lze vysledovat nepopiratelné modernizační prvky, které se
postupně objevovaly v průběhu války. Především se jedná o změnu pozice žen, které se
osamostatnily a dokázaly se prosadit ve společnosti. Dále pak ztráta mnoha generací mladých
mužů, kteří padli v zákopech první světové války, otevřela vzdělání a cestu ke kariéře jak
ženám, tak i mužům z nižších sociálních vrstev. Sociální a genderovou bariéru v otázce
vzdělání se podařilo téměř beze zbytku odstranit.
2. Politické dějiny Výmarské republiky 1918 až 1929
Politické dějiny Výmarské republiky v sobě obsahují vnucený pokus o realizaci
republikánského zřízení v Německu ze strany vítězů první světové války. Výmarskou
7
Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti
Evropský sociální fond"""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
republiku se sice po fázi stabilizace po roce 1923 podařilo stabilizovat, nicméně
bezproblémové období existence trvalo pouhých pár let do roku 1929. Od svého vyhlášení
byla republika napadána protisystémovými stranami z levé i pravé části politického spektra.
Legitimitu ztrácela i ve společnosti s ohledem na rozšíření „legendy o ráně dýkou do zad“
apod. Počátkem konce Výmarského politického zřízení bylo zvolení generála Hindenburga na
post německého prezidenta, což mu umožnilo disponovat výmarskou ústavou přiznanými
širokými prezidentskými pravomocemi. To byl kámen úrazu. Pravomoci bylo možné zneužít a
de facto tak ústavními prostředky odstavit demokratický systém. V kombinaci se změnou
společenského názoru v průběhu velké hospodářské krize o roce 1929 pak byla otázka
nástupu autoritárního režimu spíše jen otázkou času.
3. Politické dějiny Rakouské I. republiky a Švýcarska
Rakousko, podobně jako Německo, neprožívalo po konci první světové války nejšťastnější a
nejúspěšnější období svých dějin. Bylo stiženo podobnými problémy jako Německo, muselo
se vyrovnat s rozpadem Rakousko-Uherska a skutečností, že je nyní pouze malým státem,
ovšem s velkou hlavou v podobě Vídně, velkoměsta světového formátu a centra původně
rozsáhlé Rakousko-Uherské monarchie. Také Rakousko, podobně jako Německo, nebylo
uchráněno neblahých dopadů hospodářské krize, které spolu s vnitřními rozpory mezi
jednotlivými politickými tábory, jež dokonce na čas přerostly v občanskou válku, dospělo
taktéž k autoritární formě vlády Engelberta Dolfuße. Rakouský austrofašismus od roku 1933
až do roku 1939 vzdoroval nátlaku německých nacistů, částečně, a to především v první fázi,
díky podpoře italských fašistů. Nakonec však po zlepšení vztahů mezi Berlínem a Římem
kapitulovali a samostatné Rakousko přestalo po tzv. Anšlusu k Německé říši existovat.
Švýcarský politický vývoj ve sledovaném období byl o poznání stabilnější ve srovnání
s ostatními evropskými zeměmi. Politický systém byl již stabilní a nedošlo k výraznější krizi
po konci první světové války. Dokonce ani výboje německých nacistů po roce 1933 směrem
k německy mluvícím kantonům ve Švýcarsku neslavily úspěch a Švýcarsko zůstalo stabilní
zemí bez výraznějších politických či nacionálních třenic.
4. Hospodářský vývoj ve Výmarské republice, Rakouské I. republice a Švýcarsku do
roku 1929
8
Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti
Evropský sociální fond"""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
První léta po skončení první světové války se obecně odehrávala ve znamení krize a obecného
nedostatku. V Německu a Rakousku navíc kombinovaný s nestabilitou měny vrcholící v roce
1923 hyperinflací. Krátké období stabilizace však bylo v případě Německa poznamenáno
vysokými reparačními požadavky vítězů první světové války, které trvale dusily hospodářský
rozvoj. S ohledem na stažení amerických dluhopisů financujících rozvoj německého
průmyslu, způsobila krize roku 1929 nedozírný propad průmyslové výroby a raketový vzestup
nezaměstnanosti. Tyto podmínky nahrávaly nárůstu podpory extremistickým stranám.
5. Kultura a společnost Výmarské republiky a Rakouské I. republiky
Kulturně patřila 20. a 30. léta 20. století mezi velice plodná období, které do jisté míry
určovalo celosvětové trendy. Velká část těchto trendů pak byla násilně ukončena nacistickým
režimem a jeho představitelé v lepším případě donuceni k emigraci, kde často velmi úspěšně
pokračovali ve své tvorbě.
6. Nástup národního socialismu k moci, Německo pod hákovým křížem
Období nacismu patří k nejčernějším obdobím německých dějin. Nástup nacistů pod vedením
Adolfa Hitlera proběhl jako by bez zájmu ostatních evropských mocností a jejich politika
„appeasementu“ umožnila bezproblémovou realizaci nacistických plánů na remilitarizaci a
expanzi do středovýchodní Evropy. Porušení mezinárodních záruk Francie a Velké Británie
dané Polsku Německem pak vedly k rozpoutání druhé světové války. Nacistické období
významně proměnilo celý německý prostor – došlo k proměně průmyslu, dopravní
infrastruktury, regulaci kultury a umění. Významně pak byla zasažena společnost.
Stranou pozornosti nesmí zůstat nacistické válečné zločiny a vyvražďování národů a
národnostních menšin. Velmi závažná, s ohledem na další vývoj, je především otázka viny a
její stíhání u konkrétních osob.
Blok III
Tento blok se zaměřuje na období po druhé světové válce – na dobu od poválečné obnovy po
evropskou integraci a sjednocení Německa.
9
Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti
Evropský sociální fond"""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
1. Druhá světová válka a základy poválečného uspořádání
Konec druhé světové války uvrhl Německo do trosek. V plné míře bylo zasaženo i
obyvatelstvo, pro které především roky 1945 až 1947 znamenaly boj o holé přežití.
Zásobovací systémy se rozpadly a nefungoval ani přídělový systém. Infrastruktura, města i
bytové fondy byly v troskách. Za peníze nebylo možné téměř nic obstarat a černý trh
vyvažoval potraviny mimo přídělový systém doslova zlatem. Vše komplikovaly miliony nově
příchozích vyhnaných a vysídlených Němců ze střední a středovýchodní Evropy. Pro toto
období a celý komplex tehdejší situace se vžil pojem „hodina nula“ – „Stunde null“.
Na těchto troskách byl postupně pod taktovkou spojenců obnovován politický a nově
vytvářen demokratický společenský systém, který měl dát základ pro existenci moderního,
demokratického Německa. Plány však zkomplikoval nástup napětí mezi západními spojenci a
Sovětským svazem – vypuknutí studené války. Plány a vize budoucího vývoje Německa se
proto začaly uskutečňovat odděleně v západních okupačních zónách a sovětské okupační
zóně.
2. Okupační režim, rozdělení Německa, integrování obou německých států do
protikladných společenských systémů
Na základě spojeneckých ustanovení došlo k rozdělení Německa do čtyř okupačních zón a
Berlín do stejného počtu okupačních sektorů. Již několik měsíců po skončení války se ukázaly
první neshody mezi spojenci, které vedly k postupné izolaci vývoje ve východní a
v západních okupačních zónách. Prvopočátkem vzájemné integrace pouze západních
okupačních zón se stalo vytvoření Bizóny na počátku roku 1947 obsahující americkou a
britskou okupační zónu. V polovině roku 1948 pak k tomuto uskupení přistoupila Francie a
vznikla Trizóna. Tento svazek zřízený zprvu pouze za účelem hospodářské spolupráce se stal
základnou pro pozdější politickou jednotu západních okupačních zón a vznik tzv. Západního
Německa. Roztržku mezi západními spojenci a Sovětským svazem otevřeně ukázala blokáda
Berlína a první berlínská krize, od které již vedla jasná cesta k politické integraci Německa
bez území sovětské okupační zóny. Na tento vývoj reagoval Sovětský svaz inicializací vzniku
10
Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti
Evropský sociální fond"""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
Německé demokratické republiky v těsném časovém odstupu od vývoje v západních
okupačních zónách. Rozdělení Německa ve dva samostatné státy se stalo skutečností.
3. Proces vytváření demokratické pluralitní společnosti v SRN
Odpovědnost za vývoj v Západním Německu neponechali spojenci náhodě a převzali nad ním
kontrolu. V prvních letech existence Spolkové republiky Německo tak veškeré politické
procesy podléhaly spojenecké kontrole: vznik stran byl licencovaný, politický systém se tvořil
za účasti spojenců, spojenci si také ponechávali právo veta v závažných politických otázkách.
Nicméně základy pro pozdější vývoj demokratické a pluralitní společnosti byly pevné a stalo
se tak i díky důrazu na politické vzdělávání, které iniciovali právě spojenci.
4. Politický vývoj ve Spolkové republice Německo
První významnou vůdčí osobností SRN se na dlouho od jejího vzniku stal Konrad Adenauer
spolu se svojí stranou CDU a její bavorskou odnoží CSU. Adenauer sledoval jednoznačně
prozápadní směr politiky Západního Německa a stal se architektem německého
hospodářského zotavení se na začátku 50. let. Oproti tomu sociální demokracie se snažila až
do konce 50. let 20. století získat voliče na hesla o Německu jako mostu mezi Východem a
Západem. Nakonec však i oni tuto ideu opustili.
Pro období 60. let pak byla významná především výměna na kancléřském postu a postupný
odchod Konrada Adenauera do politického důchodu. Na čas jej vystřídal Ludwig Erhard,
nicméně kvůli nastalým hospodářským problémům a únavy společnosti z dlouho trvající
vlády křesťanských demokratů, posilovala své pozice sociální demokracie. Erhardovu vládu
vystřídala vláda široké koalice kancléře Kiesingera. V následujícím období pak taktovku
jednoznačně převzali sociální demokraté – nejprve Willy Brandt a po jeho špionážní aférou
vynuceném odchodu pak Helmuth Schmidt. Celá 70. léta 20. století patří vládě sociálních
demokratů, kteří úspěšně reformovali zahraniční politiku a dokázali na čas zlepšit
hospodářskou situaci. Schmidt byl hlasováním o vyslovení konstruktivního veta nedůvěry
vystřídán Helmuthem Kohlem z CDU, který úspěšně dovedl Německo ke znovusjednocení
v roce 1990.
11
Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti
Evropský sociální fond"""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
Pro německou zahraniční politiku byla klíčová tzv. Hallsteinova doktrína aplikovaná od
poloviny 50. let 20. století, které ještě podtrhovala snahu o jedinečné zastupování celého
německého národa ze strany SRN. Změnu přinesla až Brandtova (Nová) Východní politika,
která otevřela dveře k dialogu a (hospodářské) spolupráci ze zeměmi sovětského bloku a
samozřejmě NDR. Otevřený koncept spolupráce a postupné normalizace vztahů i s NDR
přetrval až do roku 1990.
5. Hospodářský vývoj po roce 1945
Konec druhé světové války zanechal Německo hospodářsky vyčerpané, se zničenou
infrastrukturou a nejasnou politickou budoucností. Navíc bylo v prvních letech po válce ještě
demontováno zbylé a použitelné průmyslové vybavení spojenci protihitlerovské koalice.
K nejvýznamnějším demontážím docházelo především v sovětské a francouzské okupační
zóně. Hospodářsky se Německo odrazilo ode dna až po roce 1947, kdy přišlo několik
pozitivních impulzů – jednak to byla měnová reforma a za druhé postupný náběh Marshallova
plánu. Došlo tak k oživení investic a postupné obnově mírového průmyslového potenciálu. Na
samém počátku 50. let 20. století se dostavil jev, o jehož skutečném dopadu se dodnes
spekuluje – tzv. korejský boom. Spolu s vypuknutím korejské války došlo k nárůstu odbytu
výrobků německého tradičně exportně orientovaného průmyslu, neboť se část výrobních
kapacit západu musela přizpůsobit válečným výrobním potřebám. Celá 50. léta a až do
počátku let 60. probíhal tzv. hospodářský zázrak. Období vysokých meziročních přírůstků
průmyslu, období, kdy nastala plná zaměstnanost a nedostatek pracovních sil a kdy se stalo
Západní Německo opět silným hospodářským hráčem v celosvětovém srovnání. V tomto
období také do SRN zavítalo mnoho tzv. Gastarbeiterů, z nichž část se v Německu usadila
natrvalo a dala základ současné německé multietnicitě.
V 70. a 80. letech pak již tak silný boom západoněmecká ekonomika neprodělala, nicméně
stále se řadila mezi nejúspěšnější a nejsilnější světové ekonomiky.
6. Společenský a kulturní vývoj v Německu po roce 1945
Pro německou kulturu a společnost znamenal klíčový mezník především prožitek druhé
světové války a následného období hodiny nula. Kultura jí byla jednoznačně ovlivněna a
hledala si vlastní cesty k vypořádání se s hrůzným prožitkem nacismu.
12
Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti
Evropský sociální fond"""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
Společnost stála před podobným úkolem – musela se zbavit dědictví nacistické vlády, což
trvalo velmi dlouho. Hlavní katarze přišla v 60. letech a především po roce 1968, kdy došlo
k jednoznačnému střetu starší konzervativní a mladé demokraticko-pluralitně smýšlející
generace. V té době padla také významná rozhodnutí o nepromlčitelnosti válečných zločinů a
otevření několika soudních procesů.
7. Rakousko a Švýcarsko ve víru 20. století
Rakousko bylo na základě Moskevské deklarace (1943) prohlášeno první obětí Hitlerova
režimu a bylo obnoveno v předválečných hranicích. Podobně jako na Německo se na něj
vztahovala okupační ustanovení, nicméně k podobným následkům studené války jako
v Německu v něm nedošlo. Rakouský politický systém navázal na původní ústavu z 20. let
20. století a po prvních letech poválečné krize a nedostatku se stabilizovalo. Jak politicky, tak
i hospodářsky. Rakousko se etablovalo ve velmi stabilní a ekonomicky silný stát, který
v ekonomickém výkonu na obyvatele rozhodně nestál ve stínu Západního Německa.
Rakouská politická krajina se vyznačuje zvláštní konzervativností a až do konce 80. let 20.
století pak proporčním rozdělením „sfér vlivu“ jednotlivých politických stran.
Švýcarsko po druhé světové válce prodělávalo nejvážnější krizi mezinárodní důvěry, protože
jako ostrov uprostřed obrovského nacistického panství hospodářsky spolupracovalo
s nacistickými režimem. Poválečný politický systém pak prošel drobnými změnami, nicméně
nejvýznamněji muselo Švýcarsko reagovat na postupující evropskou integraci, která jej
donutila k postupnému hospodářskému přiblížení k ostatním zemím Evropy.
8. Pád železné opony a sjednocení Německa
Pád berlínské zdi dne 9.11.1989 se stal symbolem počátku pádu komunistických režimů ve
střední a východní Evropě. Tím byla předznamenána následující významná změna
geopolitických poměrů v Evropě – sjednocení Německa. Ačkoliv se ještě po listopadu 1989
snažil východoněmecký komunistický režim zachránit, jeho šance s ohledem na okolní vývoj
v Evropě byly mizivé. Na přelomu let 1989 až 1990 byla definitivně reformována vláda a
doplněna o nekomunisty a země směřovala ke svobodným volbám na jaře 1990. Do vývoje
však mohutně zasahovala Spolková republika Německo s kancléřem Kohlem v čele. Kohl,
mohutně podporován celoněmeckou veřejností, se ujal vyjednávání s hlavními spojenci
13
Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti
Evropský sociální fond"""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
protihitlerovské koalice, aby získal jejich souhlas se znovusjednocením Německa. Po jeho
zisku a po uzavření smluv 2+4 a smlouvy s Polskem již sjednocení Německa dne 3. října nic
nestálo v cestě.
ZÁKLADNÍ LITERATURA
Křen, Jan: Dvě století střední Evropy, Praha 2005, 1109 s., vybrané kapitoly.
Wolfrum, Edgar: Zdařilá demokracie, Praha 2008.
Müller, Helmut – Krieger, Karl Friedrich – Vollrath, Hanna: Dějiny Německa, Praha 1995.
Hlavačka, Milan a kol.: Dějiny Rakouska, Praha 2002.
Weber, Hermann: Dějiny NDR, Praha 2003.
Grezerz, Hans von: Geschichte der Schweiz, München 1991 (vybrané kapitoly).
Hlavačka, Milan - Vorel, Petr - Polívka, Miloslav - Wihoda, Martin - Měřínský, Martin:
Dějiny Rakouska, Praha 2002, 734 s., kapitoly 4 až 7.
www.geschichte-schweiz.ch (anglicky, německy, italsky, francouzsky, španělsky)
ROZŠIŘUJÍCÍ LITERATURA
Möller Horst: Weimar, 5.Aufl., München 1994.
Broszat, Martin: Die Machtergreifung, 3.Aufl, München 1990.
Benz, Wolfgang: Die Gründung der Bundesrepublik, 3.Aufl., München 1989.
Kolb, Eberhard: Die Weimarer Republik, 3. Aufl., München 1993.
Ellwein, Thomas, Krisen und Reformen, 2.Aufl., München 1993.
Rödder, Andreas: Die Bundesrepublik Deutschland 1969-1990, München 2004.
Weber, Hermann: DDR. Grundriß der Geschichte 1945-1990, Hannover 1991.
14