1 - Československá biologická společnost

Zpravodaj
Československé biologické společnosti
číslo 1
BRNO 1998
Hlavní výbor Čs. biologické společnosti
Prof. MUDr. Oldřich Nečas, DrSc., předseda, Biologický ústav LF MU, Joštova 10,
662 43 Brno
Prof. RNDr. Milan Hejtmánek, DrSc., I. místopředseda, Biologický ústav LF UP, Hněvotínská
3, 775 00 Olomouc
Doc. MUDr. Fedor Čiampor, DrSc., II. místopředseda, Virologický ústav SAV, Dúbravská
cesta 9, 842 46 Bratislava
Prof. MUDr. Roman Janisch, DrSc., vědecký tajemník, Biologický ústav LF MU, Joštova 10,
662 43 Brno
Doc. MUDr. Miroslav Červinka, CSc., Biologický ústav LF UK, Šimkova 870, 500 00 Hradec
Králové
Prof. MUDr. Augustin Svoboda, CSc., člen HV a předseda sekce buněčné biologie,
Biologický ústav LF MU, Joštova 10, 662 43 Brno
Prof. RNDr. Karel Beneš, DrSc., člen HV, Biologická fakulta Jihočeské univerzity,
Branišovská 31, 370 00 České Budějovice
Prof. MUDr.RNDr. Svatopluk Čech, DrSc., člen HV a předseda brněnské pobočky, Ústav
histologie a embryologie LF MU, Joštova 10, 662 43 Brno
Doc. RNDr. Josef Reischig, CSc., člen HV, Biologický ústav LF UK, Karlovarská 48,
301 66 Plzeň
Prof. RNDr. Vladimír Srb, DrSc., člen HV, Ústav hygieny LF UK, Šimkova 870, 500 00 Hradec
Králové
Prof. RNDr. Ivan Kalina, DrSc., člen HV a předseda košické pobočky, Biologický ústav LF
UPJŠ, SNP 1, 040 00 Košice
Doc. RNDr. Josef Berger, CSc., náhradník HV, Biologická fakulta JčU , Branišovská 31,
375 05 České Budějovice
Prof. MUDr. Vladimír Půža, DrSc., náhradník HV a předseda hradecké pobočky, Biologický
ústav LF UK, Šimkova 870, 500 00 Hradec Králové
RNDr. Petr Folk, CSc., revizor účtů HV, Fyziologický ústav PF UK, Viničná 7, 128 00 Praha
+++
Ing. Josef Fulka, CSc., předseda sekce reprodukční biologie, VÚŽV, 251 61 Praha
MUDr. Blahoslav Hejda, předseda ostravské pobočky, K myslivně 2078,
708 00 Ostrava
MUDr. Jiří Hochmann, CSc., předseda pardubické pobočky, Lonkova 465,
530 00 Pardubice - Polabiny
Doc. MUDr. Zdeněk Malý, CSc., předseda Společnosti pro ultrazvuk v medicíně a biologii,
Porodnická a gynekologická klinika LF MU, FNsP Bohunice, Jihlavská 20, 639 00 Brno
Doc. RNDr. Vladimír Kleinwächter, CSc., předseda biofyzikální sekce, BFÚ AV ČR,
Královopolská 135, 612 65 Brno
RNDr. Antonín Konětopský, CSc. předseda pedagogické sekce, Gymnázium, Táborská 185,
600 00 Brno
Prof. RNDr. Karel Lenhart, DrSc., předseda olomoucké pobočky, Biologický ústav LF UP,
Hněvotínská 3, 775 00 Olomouc
Ing. Kyra Michalová, CSc., předsedkyně cytogenetické sekce, III. interní klinika, I. LF UK,
U nemocnice 1, 120 00 Praha
RNDr. Jiří Mlíkovský, CSc., předseda sekce evoluční biologie, Zborovská 10, 150 00 Praha
Ing. Vladimír Skládal, CSc., předseda sekce pro biologii nízkých teplot, VÚRV, Drnovská 507,
161 06 Praha
Doc. MUDr. Karel Smetana, CSc., předseda pražské pobočky, Anatomický ústav 1. LF UK,
U nemocnice 3, 128 00 Praha
MUDr. Radim Šrám, DrSc., předseda Společnosti pro mutagenezi zevním prostředím,
Laboratoř genetické ekotoxikologie PIAS, U michelského lesa 360, 140 00 Praha
ZPRAVODAJ
Československé biologické společnosti
1/1998
BRNO
_______________________________________________________________
Obsah:
ÚVODNÍ SLOVO
Zeštíhlení společnosti - R. Janisch....................................................................2
ZPRÁVY
Zpráva o průběhu VI. Cytoskeletálního klubu - J. Paleček................................3
Seminář „Novinky ve fluorescenční mikroskopii“ - K. Smetana .........................4
Seminář konfokální mikroskopie s mezinárodní účastí - J. Reischig.................4
INFORMACE
Informace členům Společnosti buněčné biologie Čs. biologické společnosti volby výboru - A. Svoboda ................................................................................5
Volná místa - I. Raška.......................................................................................6
VÝROČÍ
Ohlédnutí za Janem Nečáskem - P. Pikálek .....................................................7
Prof. RNDr. Milan Hejtmánek - R. Janisch ........................................................8
Iva Tačová, sekretářka hlavního výboru - R. Janisch........................................8
ABSTRAKTA PRACOVNÍCH SCHŮZÍ, KONFERENCÍ A SYMPOZIÍ
Trendy ve výuce biologie IV. - J. Berger ...........................................................9
KALENDÁŘ AKCÍ
POZNÁMKY
Testy v biologii: zatratit, nebo velebit? - J. Berger...........................................10
Parazitologie v Českých Budějovicích - L. Grubhoffer ....................................12
Vývojové trendy biologie - M. Hejtmánek ........................................................13
K individuálnímu právu na život - V. Srb, D. Soudek.......................................14
Utopený Archimedés - V. Mornstein................................................................15
1
2 ÚVODNÍ SLOVO
Zeštíhlení společnosti
Pojem zeštíhlování se v současné době často používá k vyjádření úbytku
pracovníků podniků a institucí nebo i financí, např. z některých položek rozpočtu.
Většinou je to jev podmíněný cílenou regulací a výsledkem by mělo být zlepšení
funkce daného systému. V řadě případů jde však o regulaci spontánní vyplývající ze
složitých vztahů v systému samotném a vztahů k jeho okolí. V této situaci se do jisté
míry nachází i Čs. biologická společnost, pohlédneme-li na údaje o počtech členstva
v následující tabulce:
Rok
1989
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998 (k 30.6.)
počet členů
noví členové
výstupy + zemřelí
1673
1761
1778
1772
1762
1574
1552
1506
1470
1441
101
90
76
16
6
7
16
16
10
7
81
2
59
22
16
195
38
62
46
36
Mírně stoupající tendence v přírůstku počtu členů se od r. 1992 změnila ve více
méně plynulé snižování celkového počtu. Vyšší úbytek v r. 1994 byl způsoben
vyřazením většího počtu dlouhodobě neplatících členů. Z těchto několika
prezentovaných čísel samozřejmě není možno dělat žádné významné závěry a
prognózy o zájmu o biologii či vědu vůbec, ale přesto bych rád v této souvislosti pár
poznámek uvedl.
V současné době je celková situace ve vědě a v odborných společnostech jiná
než v době, kdy se počet členů naší společnosti pohyboval kolem 2000. Zakládání
nových odborných společností bylo velmi komplikované a prakticky nemožné a Čs.
biologická společnost poskytovala „přístřeší“ některým značně početným a dnes
samostatným společnostem jako např. imunologické, genetické, ekologické nebo
společnosti elektronové mikroskopie. Jejich ustavením se počet členů biologické
společnosti samozřejmě snížil. Je pochopitelné, že tímto omezením oborového
spektra biologické společnosti se musel také snížit průměrný roční příliv nových
členů. Ten od r. 1992 není příliš velký, pohybuje se mezi 6 - 16 zájemci ročně a tento
počet přibližně odpovídá ročním úbytku v důsledku úmrtí. Počet výstupů (zrušení
členství na vlastní žádost) má mírně vzestupnou tendenci zřejmě v důsledku
zvyšující se frekvence důchodového věku i k častějším změnám zaměstnání.
Potěšitelným jevem je návrat „ztracených členů“ společnosti. Každým rokem se
v platbách členských příspěvků objeví větší částky, zahrnující dlužené příspěvky za
některé z minulých let a týká se to členů z obou našich republik.
Nemyslím, že by tyto údaje svědčily o menším zájmu o biologicky zaměřené
obory, o vědu nebo o zhoršených podmínkách pro spolkovou činnost. Od doby, kdy
naše společnost čítala přes 2000 členů se však podmínky pro provozování vědy
změnily. Financování výzkumu přešlo prakticky na grantový systém, zvýšila se
cirkulace pracovníků na výzkumných ústavech, ve větším počtu jsou do výzkumu
zapojováni studenti postgraduálního studia, jsou nesrovnatelně větší příležitosti pro
práci v zahraničí, pro získávání literatury a samozřejmě s postupující poznáním se
2
rozvíjejí i nové vědní obory. A zde se domnívám, že je příležitost pro biologickou
společnost poskytnout prostor pracovníkům nově se profilujících biologicky
zaměřených oborů, metodik či technologií, ke společné výměně informací,
popularizaci vlastní práce, k prezentaci třeba jen předběžných výsledků nebo i k
reprezentaci na špičkových vědeckých setkáních. Výbory sekcí, poboček i všichni
jednotliví členové společnosti mohou indukovat založení nových odborných skupin
nebo místních poboček, získávat nové členy zejména mezi studenty od gymnázia
počínaje a mezi novými pracovníky ústavů akademie i vysokých škol. K širší
informovanosti o zaměření, práci i současné situaci v Čs. biologické společnosti jistě
poslouží i právě zřizovaná www stránka.
V případě naší společnosti zeštíhlování je sice jevem průvodním, ale jistě ne
žádoucím a je na všech členech a funkcionářích, aby vyvinuli úsilí o jeho
minimalizaci.
R. Janisch
Î ZPRÁVY
Zpráva o průběhu VI. Cytoskeletálního klubu
Stalo se dobrou tradicí Sekce buněčné biologie, Čs. Společnosti biologické,
každý rok uspořádat třídenní seminář pracovníků z ČR, zabývajících se výzkumem
cytoskeletu. Podobně jako loni i letos se toto setkání uskutečnilo ve Vranovské Vsi u
Znojma ve dnech 13.5. až 15.5.1998 . VI. Cytoskeletální seminář uspořádala katedra
fyziologie živočichů a vývojové biologie, PřF UK, Praha ve spolupráci se Sekcí
buněčné biologie Čs. biologické společnosti za laskavého přispění firemních
sponzorů Olympus C & S spol. s.r.o., Sigma – Aldrich s.r.o., Bio-Consult s.r.o.,
Schoeller Pharma Praha s.r.o. a Nestle s.r.o.
Semináře se zúčastnilo okolo 50 pracovníků z laboratoří různých vysokých škol,
ústavů AV ČR a jiných. Tematika nebyla omezena jinak než názvem „Seminář o
cytoskeletu“ a zahrnovala všechny v našich zemích tradičně řešené problematiky
(včetně využití v lékařské diagnostice). Byly zdůrazněny především metodické
aspekty studia cytoskeletu. Aktuální výsledky experimentální práce byly
prezentovány formou posterů, přehlednější informace tvořily náplň čtyř půldenních
bloků přednášek. Účastníci jednání měli možnost si prohlédnout vystavené přístroje
a pomůcky již zmíněných firem.
Na semináři bylo presentováno 10 posterů, kterým byl věnován samostatný
blok diskusí a bylo předneseno celkem 12 přednášek. Seminář byl zahájen
přednáškou prof. J.Svobody (ÚMG AV ČR - Praha) se speciálním zaměřením na
úlohu v-src genu v aktivaci hlavních signálních buněčných transdukčních drah a jeho
úloze ve změnách cytoskeletálních buněčných struktur. Původně plánovaný
metodický blok byl zúžen pouze na příspěvek inženýra Jendrůlka, který seznámil
přítomné s novinkami v oblasti pořizování a zpracování mikroskopických obrazů.
V přednáškových blocích byla dále věnována pozornost cytoskeletu rostlin
(dr. Z. Opatrný, dr. P. Dráber, dr. P. Binarová). Zde byla pozornost zaměřena na
buněčné dělení a tvar cytoskeletu u růstových retardantů, posttranslační modifikace
a tubulinové isoformy rostlin a dále na problematiku spojenou s aktivací a lokalizací
MAP kinázy v cytokinetickém aparátu. Čtyři přednášky byly zaměřeny na cytoskelet
embryonálních buněk (savčí spermie – doc. J. Paleček, krevní buňky kuřecího
zárodku – dr. B. Novotná, karcinomové buňky – dr. E. Dráberová a rostoucí oocyt
prasete – ing. J. Rozinek). Dr. J. Hašek dokumentoval využití konfokálního
mikroskopu při vizualizaci kortikálního cytoskeletu u Endomyces magnusii. Základní
informace o struktuře a charakteristice nukleoskeletu přednesla V. Philimonenko.
3
Pohlavní rozdíly v adhesní schopnosti cévních hladkých svalových buněk v buněčné
kultuře dokumentovala dr. L. Bačáková. Všechny přednášky byly doprovázeny
bohatou diskusí, která přinesla mnoho podnětů pro další výzkumný trend v
uvedených experimentálních oblastech.
Organizací sedmého cytoskeletálního klubu v roce 1999 byla pověřena
brněnská skupina z Biologického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy university.
J. Paleček
Seminář „Novinky ve fluorescenční mikroskopii“
Pod záštitou děkana 1. LF UK, doc. MUDr. Petra Hacha, CSc., České
anatomické společnosti a pražské pobočky Československé biologické společnosti
proběhl dne 11.6.1998 seminář o fluorescenční mikroskopii za účasti 50 pracovníků
vysokých škol a AV ČR z Čech a Moravy i Slovenska.
Seminář byl rozdělen na dvě části. V první, „teoretické“ části přednášeli doc.
RNDr. Jaromír Plášek, CSc. z FÚ MFF UK v Praze a RNDr. Jan Slavík, CSc. z FÚ
AV ČR v Praze o fluorescenční a konfokální mikroskopii, fluorescenčních a
infračervených sondách a jejich využití v buněčné a molekulární biologii z hlediska
fyziků. Posluchači se měli možnost dovědět řadu novinek a triků, jejichž využití bude
přínosné pro práci v jejich vlastních laboratořích. V druhé, „uživatelské“ části
semináře byly předvedeny konkrétní možnosti využití fluorescenční mikroskopie
v laboratorní práci. RNDr. Jan Slavík, CSc. demonstroval využití fluorescenčních
sond při měření koncentrace vybraných iontů v buňkách. Doc. MUDr. Karel Smetana,
DrSc. z 1. LF UK v Praze předvedl simultánní techniku pro stanovení exprese
endogenních lektinů, v zastoupení RNDr. Boženy Novotné, CSc. z ÚEM AV ČR v
Praze, přednášel o „Comet assay“ a doc. Ing. Kyra Michalová, DrSc. z 1. LF UK v
Praze o fluorescenční in situ hybridizaci FISH a jejím využití v moderní diagnostice.
Po přednáškách měli účastníci možnost prohlédnout si výstavku mikroskopů NIKON,
Čs. Optoteam, Praha a využít tyto přístroje k prohlédnutí vlastních preparátů.
Domnívám se, že seminář byl účastníky velmi kladně přijat a nabízí se i otázka o
užitečnosti jeho opakovaného konání. V závěru bych rád poděkoval 1. LF UK Praha
za poskytnutí prostoru na Anatomickém ústavu pro konání semináře a společnosti
NIKON-Čs. Optoteam, Praha za zapůjčení přístrojů a sponzorování tohoto setkání.
K. Smetana
Seminář konfokální mikroskopie s mezinárodní účastí
Seminář se uskutečnil v Plzni l6. a 17. října l997, jako jedna z prvních
evropských prezentací laserového konfokálního mikroskopu OLYMPUS FLUOVIEW
nové generace. Akce byla pořádána u příležitosti oslav 650 let UK. Pořadatelem byl
Biologický ústav LF UK v Plzni ve spolupráci s Referenčním pracovištěm optické
mikroskopie firmy OLYMPUS C&S s. r. o. se sídlem na LF UK v Plzni. Garantem
semináře byl Doc.RNDr. Josef Reischig, CSc.
4
Program semináře
J. Reischig: Úvodní slovo
M. Petráň a M. Hadravský: Praktická mikroskopie v čtyřrozměrném prostoru a
jeho nadrovinách.
M.Druckmüller: Numerická analýza struktur v obrazech.
J.Plášek: Šikmé osvětlení a digitální mikroskopie - nová cesta k 3D mikroskopii
a superrozlišení.
L. Kubínová: Konfokální mikroskopie v biologii a medicíně.
I. Lukeš: Nová generace laserového konfokálního mikroskopu OLYMPUS
FLUOVIEW.
V odpoledním bloku 16.10. a v dopoledním bloku 17.10. si více než 60
účastníků vyzkoušelo práci s konfokálním mikroskopem, který byl k dispozici na
Referenčním pracovišti optické mikroskopie firmy OLYMPUS C&S s.r.o. Na
Biofyzikálním ústavu LF UK v Plzni si zájemci prohlédli mikroskop s dvojitým
řádkováním za účasti konstruktérů prof. MUDr. M. Petráně, DrSc. a doc. MUDr. M.
Hadravského, CSc.
Zvaní přednášející se zároveň zúčastnili i praktické části semináře a na místě
zájemcům o konfokální mikroskopii radili, jak ji lze použít při řešení konkrétních
výzkumných problémů. Účastnický poplatek: nebyl vyžadován (akci včetně
občerstvení, ubytování a posezení v Plzeňském pivovaru uhradila firma OLYMPUS
C&S s.r.o.).
J. Reischig
4 INFORMACE
Informace členům Společnosti buněčné biologie (SBB)
Čs. biologické společnosti - volby výboru.
1. Ve dnech 13. - 15. května 1998 se konala VI. konference Cytoskeletálního
klubu naší společnosti, které se zúčastnilo 55 pracovníků z ČR, tentokrát nikdo z SR.
Bylo předneseno 14 kvalitních přednášek a bylo prezentováno 10 posterů, rovněž
kvalitních a aktuálních. Ozdobou konference byla úvodní přednáška J. Svobody:
Strategie onkogenního a patogenního působení retrovirů. Další zajímavou atrakcí
byla ochutnávka místních vín za sponzorské účasti firem Olympus, Sigma-Aldrich,
Bio-Consult, Scholler Pharma a Nestle. Organizátorům - Doc. Dr. J. Palečkovi a
spolupracovníkům z katedry fyziologie živočichů a vývojové biologie PřF UK patří
uznání a dík.
2. V průběhu konference zasedal výbor Společnosti buněčné biologie:
Z řádných členů byli přítomni kromě předsedy ještě prof. Nečas, Dr. Viklický,
Dr. Opatrný, přizváni byli Dr. Hašek, Dr. Pavel Dráber, Dr. E. Dráberová,
doc. Paleček, prof. Janisch a zástupci sponzorské firmy B.M. - Comp. Z programu
schůze uvádíme krátký zápis:
a) V současné době je evidováno 160 členů české části SBB. Je však třeba
evidenci zpřesnit - jsme tak povinni nejen vzhledem k Hlavnímu výboru ČSBS, kam
mají směřovat naše členské příspěvky, ale také vzhledem k AV ČR, která podporuje
náš rozpočet. Zpřesnění evidence je potřebné také vzhledem k očekávané
reorganizaci ECBO. Podle informací z exekutivy ECBO (J.Hašek) bude členství
5
individuální a je třeba se na změnu připravit. K upřesnění evidence využijeme
odpovědní lístky při volbách výboru.
b) Podle sdělení Dr. J. Haška, člena exekutivy ECBO, bude konference ECBO
v Boloni, Itálie. Termín není dosud přesně znám, neboť dochází k přesunu místa.
Pozvánky však dostaneme.
c) Vzhledem k tomu, že výbor SBB funguje beze změny již několik funkčních
období a řada členů výboru z různých důvodů resignovala, výbor vypisuje nové
volby, které se budou konat korespondenčním způsobem a to dvoufázově. V první
fázi dostanou všichni členové SBB odpovědní lístek, na který napíší jména vhodných
kandidátů na členy výboru. Uvádějte, prosím, jen jména těch, kteří budou ochotni
v této funkci pracovat. Neostýchejte se napsat třeba i své jméno. Volební komise pak
sestaví kandidátku, ze které zvolíte 7-členný výbor, který bude pracovat
v následujícím období.
d) Ač jsme vícekrát vyzývali všechny členy SBB k širší aktivitě, „spontánní“
činnost vykazuje pouze Cytoskeletální klub - proto se dovídáte informace hlavně
z této oblasti. Výbor však vítá iniciativu i jiných zájmových skupin, kterým SBB
poskytne prostor pro přednášky a konference.
e) Jak jistě víte ze Zpravodaje ČSBS, byla v listopadu 1997 vyhlášena soutěž o
společnou cenu B.M. - COMP. a Čs. biologické společnosti v oboru patologie buňky
a molekulární biologie pro mladé vědecké pracovníky. Vzhledem ke krátkému
termínu (podle statutu ceny musí být návrhy odeslány do 20.12. příslušného roku)
byla soutěž obeslána pouze 3 pracemi, z nichž výbor SBB po projednání
s přítomnými zástupci B.M.-COMP. vybral k ocenění disertační práci MUDr. Davida
Šmajse: „Koliciny: molekulární charakteristika nového kolicinu U a buněčná úroveň
jejich inhibičního účinku“. Výbor SBB a zástupci sponzorské firmy blahopřejí prvnímu
nositeli této ceny a přejí hodně zdaru do další práce.
3. Upozorňujeme členy SBB, že musí být registrováni jako řádní členové ČSBS,
což kromě vyplnění a odeslání přihlášky znamená také úhradu členského příspěvku,
který ročně obnáší 100.- Kč. Slovenští členové SBB budou kontaktováni separátně.
V Brně dne 16. června 1998
Prof. A. Svoboda,
předseda
Volná místa
pro studenta(y) postgraduálního studia (molekulární buněčná biologie) a
středoškoláka v Laboratoři genové exprese 3. LF UK.
Máte zájem pracovat na problematice funkční architektury buněčného jádra?
Chcete se dovědět, co se v buněčném jádře děje s přepsanou RNA ze studovaného
genu či s mikroinjektovanou RNA, jak se na osudu těchto RNA podílejí mechanismy
transkripce, sestřihu, polyadenylace a transportu či jak probíhá replikace DNA?
V laboratoři jsou volná místa pro studenty postgraduálního studia s medicínským či
biochemickým vzděláním a místo středoškoláka pro práci s buňkami (zpravidla
tkáňové kultury) s využitím základních biochemických popř. Molekulárněbiologických postupů. Středoškolské místo může být rovněž obsazeno uchazečem
s odborností na počítače, neboť v laboratoři je prováděna analýza obrazu velmi
slabých fluorescenčních signálů (CCD kamery Photometrics se sběrnicemi Power
PC) včetně implementace dekonvolučních přístupů na stanici Silicon Graphics.
Stipendia a platy je možné výrazným způsobem posunout nad tabulkové hodnoty.
Laboratoř je otevřena i pro pregraduální studenty.
6
Pro konkrétní informace kontaktujte paní Z. Fischlovou (Laboratoř genové
exprese, 3. LF UK, Albertov 4, 128 00 Praha 2), tel. (02) 24910315, FAX (02)
24917418 a hlavně, přijďte se do laboratoře podívat.
Prof. RNDr. Ivan Raška, DrSc.
vedoucí laboratoře
U VÝROČÍ
Ohlédnutí za Janem Nečáskem
V neděli 29. března náhle a nečekaně zemřel doc.RNDr.Jan Nečásek,CSc.
Jan Nečásek se narodil 12. května 1925. Jako absolvent Přírodovědecké fakulty Univerzity
Karlovy z roku 1948 byl především žákem a následovníkem zakladatele pražské poválečné
genetické školy, profesora Hrubého. Po krátkém dvouletém působení na Genetickém ústavu
této fakulty, kdy se věnoval studiu individuální variability u basidiomycetů, Jan Nečásek
přešel do výzkumné skupiny podniku Biogena v Roztokách u Prahy, později známého jako
Výzkumný ústav antibiotik a biotransformací. Zde po deset let působil v oblasti aplikované
mikrobiologie a mykologie, v posledních letech jako vedoucí mikrobiologického oddělení
tohoto ústavu. Z Nečáskových úspěchů z této doby je třeba připomenout udělení čestné
medaile čs. ministerstva zdravotnictví v roce 1955, a jeho spoluautorství na knize Herold a
kol.: Antibiotika (Nakl. ČSAV, Praha 1957).
V roce 1961 se Jan Nečásek vrátil zpátky na pražskou přírodovědeckou fakultu, kde
započala jeho velmi úspěšná životní dráha vysokoškolského učitele. Po předčasné tragické
smrti prof. Hrubého v roce 1962 se Jan Nečásek stal vedoucím genetického oddělení
tehdejší katedry mikrobiologie a genetiky této fakulty. V té době se věnoval otázkám
experimentální mutageneze u baktérií a u kvasinek, ale vedle toho i studiu genetických
aspektů tvorby plodnic a mutantů s redukovanou rychlostí tvorby mycelia u basidiomycetů
(téma jeho habilitační práce), kvantitativně-genetickým aspektům rezistence basidiomycetů
k působení antimykotik atd. Proslulou se stala jeho vysokoškolská učebnice genetiky
(Nečásek a kol.: Obecná genetika, SPN, Praha 1979), která se rychle dočkala i svého
druhého vydání a zůstává dodnes jedním ze základních českých vysokoškolských
genetických učebních textů.
V letech 1969-1978 byl Jan Nečásek vedoucím katedry genetiky, mikrobiologie a biofyziky
pražské přírodovědecké fakulty UK, a v období let 1971-1974 zastával zároveň i funkci
proděkana této fakulty. Začátkem 70. let byl jedním ze zakladatelů Sekce pro obecnou
genetiku při Československé biologické společnosti, v níž po řadu let působil jako její
předseda. Po přeměně sekce na samostatnou česko-slovenskou Genetickou společnost
Gregora Mendela se stal prvním předsedou této společnosti a do současnosti zůstal jejím
čestným členem. Jan Nečásek byl vedle toho i velmi aktivním členem Československé
společnosti mikrobiologické i České vědecké společnosti pro mykologii, v níž působil až do
roku 1982 jako člen jejího výboru. V roce 1980 Jan Nečásek odešel z Prahy do Českých
Budějovic, kde se stal vedoucím vědeckým pracovníkem tamějšího oddělení Ústavu
experimentální botaniky ČSAV (později samostatného Ústavu molekulární biologie rostlin AV
ČR). Zde se věnoval především otázkám genetického inženýrství u vyšších rostlin, a aktivně
zde působil až do roku 1995.
Jan Nečásek byl nositelem Mendelovy zlaté medaile ČSAV, pamětní medaile Johanna
Gregora Mendela Moravského muzea v Brně, a zlaté medaile Přírodovědecké fakulty UK
v Praze. Právě v těchto dnech měly být Nečáskovy zásluhy o rozvoj genetiky oceněny i
pamětní medailí, kterou letos Karlova Univerzita vydala k 650. výročí svého založení - tohoto
vyznamenání se však už nedožil.
Početné řady jeho žáků, spolupracovníků a přátel budou na Jana Nečáska vzpomínat
s úctou a uznáním. Byl nesmírně pilným a pracovitým vědcem, uznalým a moudrým
pedagogem, i laskavým kamarádem, ochotným kdykoli poradit a pomoci.
Čest jeho památce.
Petr Pikálek
7
Prof. RNDr. Milan Hejtmánek, DrSc.
Dlouholetý člen a aktivní funkcionář naší společnosti prof. Hejtmánek oslavil
3. května letošního roku 70. narozeniny, tedy životní jubileum, které je příležitostí,
abychom mu srdečně blahopřáli a poděkovali za vše co nejen pro biologickou
společnost dosud vykonal.
Prof. Hejtmánek je členem Čs. biologické společnosti od r. 1952, nyní
místopředseda hlavního výboru, řadu let působí ve funkcích výboru olomoucké
pobočky. Z jeho iniciativy byla ustavena pedagogická sekce společnosti, jejímž byl
dlouholetým předsedou. Několikrát zastával funkce místopředsedy a hospodáře
hlavního výboru, je čestným členem společnosti a byl vyznamenán medailí k
200. výročí narození J. G. Mendela. Prof. Hejtmánek patří k osobnostem, které měly
pro život společnosti zásadní význam.
Profesionální zájem prof. Hejtmánka byl vždy směrován na mikrobiologii a
zejména pak na mykologii. Již 47 let působí, nyní jako emeritní profesor, na Ústavu
biologie Lékařské fakulty Palackého university v Olomouci. Je považován za
zakladatele „olomoucké školy“ lékařské mykologie orientované na onemocnění
člověka a zvířat, zejména dermatofytů. Publikoval přes 250 převážně experimentálních vědeckých prací s velkým ohlasem u nás i v zahraničí a je členem řady
mezinárodních odborných společností a redakčních rad vědeckých časopisů. Na
olomoucké univerzitě je znám jako vynikající přednášející a náročný examinátor,
jehož řada žáků má dnes své dobré jméno v naší i evropské vědě. I v současné době
se prof. Hejtmánek podílí na výchově postgraduantů a působí v redakci universitního
časopisu.
Prof. Hejtmánek je mezi námi znám nejen svými hlubokými vědomostmi a šíří
zájmového záběru, ale i nekompromisním zásadovým přístupem k vědecké práci a
celému životu.
Za všechny v Čs. biologické společnosti mu upřímně přejeme pevné zdraví,
hodně radosti a spokojenosti v osobním životě a dostatek další chuti do veškeré
práce s vědou související.
R. Janisch
Iva Tačová
sekretářka hlavního výboru Čs. biologické společnosti
Hlavní výbor Čs. biologické společnosti má v tomto roce trojjedinou příležitost
ke gratulaci a vyjádření poděkování paní Ivě Tačové. Vedle významného životního
jubilea spojeného s přechodem do důchodu je to i 25 let působení ve funkci
sekretářky hlavního výboru.
Sekretariát hlavního výboru Čs. biologické společnosti měl v posledním období
své sídlo v prostorách Biologického ústavu Lékařské fakulty MU v Brně a tak náročná
administrativní práce pro jednu z našich nejpočetnějších odborných společností
musela být uskutečňována často ve skromných laboratorních podmínkách. Paní
Tačovou znají osobně všichni současní a nedávní členové hlavního výboru a ostatní
funkcionáři poboček a sekcí nebo členové třeba jen podle jména z písemného styku.
Její příkladná píle, pečlivost a zájem o dění ve společnosti, skromnost a vytrvalost
v nás zanechávaly vždy pocit určité nespravedlnosti, že tento druh práce nebyl a
dosud není odměňován v míře srovnatelné s činnostmi v jiných oblastech. Při tom
8
u tak velké společnosti jako je naše, je nemožné zajistit její provoz svépomocí bez
profesionální administrativní práce.
Je proto mojí milou povinností, abych za všechny, kteří paní Ivu Tačovou
známe, blahopřál jí k oběma jubileím, poděkoval za dlouholetou neúnavnou práci a
také za její rozhodnutí vytrvat ve funkci sekretářky hlavního výboru i v dalších letech.
Přejeme Vám paní Tačová dobré zdraví, spokojenost v osobním životě a nám
společně Vaši trpělivost do další práce.
R. Janisch
" ABSTRAKTA PRACOVNÍCH SCHUZÍ, KONFERENCÍ A SYMPOZIÍ
Trendy ve výuce biologie IV.
Čtvrtý celostátní seminář o trendech ve výuce biologie se konal na
Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně 15. dubna 1998 za účasti 53
středoškolských profesorů biologie a akcentoval otázky výuky ekofyziologie
živočichů.
V úvodním referátu informoval proděkan Prof. Dr. Jiří Gaisler (PřF MU Brno)
o současných možnostech studia na PřF MU, a to ve všech třech úrovních (tj. v
bakalářském, magisterském a doktorském stupni studia). Doc. Dr. Josef Berger (BF
JU České Budějovice) porovnal výhody a nevýhody používání testů ve výuce
biologie.
Prof. Dr. Vladimír Šimek (PřF MU Brno) informoval o hlavních směrech vědecké
práce v ekofyziologie na katedře fyziologie živočichů a srovnávací zoologie PřF MU a
s tím souvisejících možnostech diplomových a doktorských prací. Doc. Dr. Milan
Marek (PřF MU Brno) podrobněji rozvedl výsledky minulých a součas-ných studií
ekofyziologických faktorů nespecifické imunity u hmyzu na stejné katedře.
Doc. Dr. Vladimír Ptáček (PřF MU Brno) podrobně osvětlil trofické vztahy mezi
rostlinami a opylovači, a to zejména jejich praktické aspekty ve včelařství u nás.
Doc. Dr. Josef Berger (BF JU České Budějovice) v závěrečném příspěvku shrnul
současné znalosti o vlivu faktorů vnějšího prostředí na složení krve člověka s
důrazem na možnosti laické prevence vzniku zhoubných nádorů v každodenním
životě.
Josef Berger
KALENDÁŘ AKCÍ
Přehled akcí ČSBS v r. 1998
Doma
31. výroční shromáždění cytogenetiků s mezinárodní účastí 24.-25.9.1998
v Praze, sekce cytogenetická.
Světelná mikroskopie a analýza obrazu l5. října l998 v Plzni, seminář pořádaný u
příležitosti oslav 650. let UK na Biologickém ústavu LF UK v Plzni ve spolupráci s
9
Referenčním pracovištěm optické mikroskopie firmy OLYMPUS C&S s. r. o. se
sídlem na LF UK v Plzni.
Místo konání: LF UK v Plzni, Šafránkův pavilón, alej Svobody 31, Plzeň a Biologický
ústav LF UK v Plzni, Karlovarská 48, 301 66 Plzeň.
Program semináře
10.00 J. Reischig: Úvodní slovo
10.15 M.Druckmüller: Novinky v numerické analýze obrazů
10.45 J.Plášek: Nové možnosti a směry světelné mikroskopie
11.15 přestávka
12.00 T.Jendrulek: Digitální fotografický systém DP 10
12.30 I. Lukeš: Nové produkty firmy OLYMPUS
14.00 do 17.00 - odpolední blok, kde si budou moci účastníci sami vyzkoušet práci s
konfokálním mikroskopem, který bude k dispozici na Referenčním pracovišti optické
mikroskopie firmy OLYMPUS C&S s.r.o. Dále zde budou nabízeny a předváděny
některé systémy použitelné při analýze mikroskopických obrazů (Biologický ústav LF
UK v Plzni, Referenční pracoviště optické mikroskopie firmy OLYMPUS C&S s.r.o.,
Karlovarská 48, Plzeň)
Účastnický poplatek není vyžadován, hradí sponzor - firma OLYMPUS C&S s.r.o.
Kontaktní adresa:
Doc.RNDr. Josef Reischig, CSc.
Biologický ústav LF UK v Plzni
Karlovarská 48, 301 66 Plzeň
E-mail: [email protected]
Molecular Biology For Agriculture
25.-29.8.1997, České Budějovice
Marcela Nouzová, ÚMBR AV ČR, Branišovská 31,
CZ - 370 05 České Budějovice
tel: 4238817/307, fax.: 423841475, email: [email protected]
V cizině
14 ICEM, 14th International Congress Electron Microscopy
31.8.-4.9.1998, Cancum Mexiko,
Prof.M.J. Yacaman, Inst. Fisica, UNAM, Ap. Postal 20-364, 01000 Mexico,
tel.: +52 5 6225108, fax: +52 5 6161535, E-mail: [email protected].
) POZNÁMKY
Testy v biologii: zatratit, nebo velebit?
Používání testů (nejenom) ve výuce biologie je v některých zemích častou či
dokonce jedinou formou hodnocení výsledků práce a přípravy studentů. U nás je
používání testů poměrně nerovnoměrné, někteří vyučující je používají často, většina
příležitostně, či nikoliv.
10
Základní principy používání testů ve výuce jsou stejné pro různé stupně studia.
Proti používání testů mluví skutečnost, že bývají více či méně nepřesné (s ohledem
na pokročilost znalostí), deformují výuku a osnovy a nebývají dobrou předpovědí
budoucího uplatnění studenta, protože přehlížejí to, co nelze hodnotit, ale je v životě
podstatné (tvořivost apod.). Pro používání testů, jsou-li správně sestaveny a
vyhodnocovány, hovoří to, že inspirují a motivují k učení a dávají zpětnou informaci
studentovi i vyučujícímu o výsledcích výuky.
Znamená to, že vše, co je na misce vah proti nebo pro používání testů, je v
zásadě totožné s obecnými nevýhodami a výhodami hodnocení studenta jinými
formami ověřování znalostí a dovedností. Oproti určité subjektivitě hodnocení na
základě ústního zkoušení však písemné testy představují poměrně jednotná kritéria
pro celou skupinu studentů. K zásadní chybě, která veškeré učitelovo úsilí obrací
vniveč, může dojít, není-li rozlišována vhodnost různých typů testů, zejména
odlišnost testů pro průběžné (formativní) a testů pro finální (sumativní) hodnocení.
Průběžné testy mají určovat učební potíže studenta a pomáhat sjednat jejich
nápravu. Jde o testy na absolutní výkon studenta. Mají-li plnit svůj účel, musejí být
používány pouze na menší rozsah látky (asi za 1 měsíc; test trvající 20 - 30 minut),
obsahovat především otázky k nejdůležitějším problémům, být relativně nenáročné mají být zvládnutelné nejméně 4/5 studentů, kteří se připravují na výuku. Měly by mít
pouze doplňkovou váhu při klasifikaci, neboť není dobré je známkovat, ale hodnotit
pouze “uspěl/neuspěl”. Student, který neuspěl, musí absolvovat podobný test do
jednoho týdne znovu: za tím účelem má dostat přesnou informaci, ze které učebnice
a její konkrétní části si má látku samostatně dostudovat a má mu být nabídnuta
konzultace. Hlavní význam těchto testů je diagnostický, pomáhají studentům, aby si
průběžně odstraňovali chyby, vyučující podle potíží studentů může průběžně
upravovat výuku. Tyto testy by neměly sloužit k odhalování geniálních studentů, k
jejich zvládnutí musí stačit pouze píle a vytrvalost.
Nedostatkem průběžných testů bývá, když se student učí pouze na testy. Může
to však být současně i klad, protože se alespoň něco učí. Kladem průběžných testů
je, že nutí studenta, aby se učil učit se a učil se přebírat osobní odpovědnost za své
výsledky. Jestliže se mu testy daří, má pocit úspěšnosti, který příznivě ovlivňuje jeho
vztah ke vzdělávání i v budoucnosti. Průběžné testy vedou též ke snižování obavy ze
souhrnných testů a zkoušení. Důležité je, aby vyučující doporučil studentům příručku,
pomocí níž si mohou ještě před testem provádět doma sebetest, který si i sami
vyhodnocují (učitel použije z části podobné, nikoliv stejné otázky).
Bývá užitečné, když průběžné testy doplňuje přezkoušení a neformální
pohovor. Je nezbytné, má-li být poskytována motivace talentovaným studentům a
mají-li být rozvíjeny jejich schopnosti, aby jim byly zadávány navíc doplňkové úkoly a
ty vhodně oceňovány.
Jiný typ testů jsou testy relativního výkonu. Ty jsou vhodnější pro dlouhodobé,
rozvíjející cíle (zcela nevhodné jsou tedy pro krátkodobé, zvládací cíle - srov. testy
absolutního výkonu výše). Lze je použít například pro hodnocení za pololetí či
semestr. Slouží k porovnání, zda student uspěl ve srovnání s normou. Bývají též
vhodné pro výběr nejschopnějších studentů z určitého počtu uchazečů (přijímací
zkoušky). Při sestavování testu bývá užitečné opřít se o středně těžké otázky. Malý
počet velmi těžkých otázek může působit dojmem, že jde o hru na náhodu nebo
o zvýhodňovaní konkrétních studentů.
Průběžné i sumativní testy se mohou lišit obsahem úkolů, neboť sumativní testy
nabízejí možnost porovnávat fakta z různých částí předmětu či kursu. Forma testu
podmiňuje metody algoritmizace problémů pro toho, kdo testy sestavuje, pro
studenta podstatná není. Je vhodnější dávat studentům v jednom termínu otázky
11
pouze jednoho typu, i když striktně to nemusí být dodržováno - jde o to, aby
nenastala situace obdobná té, při níž “pejsek a kočička vařili tak, že do hrnec dali vše
dobré”. Skutečnost, zdali jsou voleny zjišťovací otázky (ano/ne), či student volí z více
formulací (a/b/c/...), nebo z obrázků, nebo doplňuje chybějící pojmy do věty, není
z hlediska výuky biologie podstatná, zpravidla nezvyšuje, ani nesnižuje náročnost
testu. Náročnost testu spočívá v jeho konkrétním obsahu.
Pilní a talentovaní studenti si na testy brzy zvyknou a pak je vítají, protože
je úspěšné výsledky motivují. Testy nemusí být příjemné pohodlným studentům,
protože testy poskytují výsledky, které lze jen obtížně zpochybňovat. Testy mají
smysl samozřejmě jen tam, kde se během výuky student má možnost něco naučit, i
proto je někteří vyučují používají často, jiní naopak neradi.
Protože testem ani zkoušením nelze měřit tak důležité vlastnosti, jako jsou
zvídavost, tvořivost apod., je třeba oceňovat každý úspěch studenta i mimo testy a
zkoušení. Neměl by být proto přeceňován význam srovnávacích testů na úrovni
školy, okresu, ..., jednorázové srovnání nemůže navíc ani ocenit “přidanou hodnotu”
k tomu, s čím student začínal, což spíše může být měřítkem efektivity práce učitele.
Vzhledem k časové náročnosti sestavování testů, bývá užitečné, když zejména
zpočátku vyučující využívá testy již publikované a ty si podle svých potřeb vylepšuje.
I tak je vhodné počítat na zavedení celého sytému s dobou 2 až 3 let. Počáteční
pracnost může ulehčovat vědomí, že celkové kvalitní vzdělávání může zvýšit IQ
studentů až o 30 %. A to by mohlo učitelům za námahu i jejich zaměstnavatelům za
vytváření vhodných pracovních podmínek stát.
Josef Berger
Parazitologie v Českých Budějovicích
Historie Parazitologického ústavu AV ČR se začala psát v roce 1962 po
sloučení oddělení parazitologie Biologického ústavu ČSAV a Protozoologické
laboratoře ČSAV, které tehdy sídlily v Praze.
V roce 1985 byl tento ústav společně s několika dalšími přemístěn z Prahy do
nově budovaného areálu akademických ústavů v Českých Budějovicích. Původně byl
Parazitologický ústav budován velkoryse s cílem vytvořit rozsáhlé pracoviště
pokrývající svým zaměřením prakticky všechny významné problematiky
parazitologie. Tato extenzívní strategie z pochopitelných důvodů nemohla obstát a
podobně jako v případě ostatních pracovišť Akademie následovalo po roce 1989
kritické zhodnocení reálných možností založené na osobnostech, které se tak staly
krystalizačními jádry jednotlivých koncepčních směrů výzkumu.
Příznivou okolností k dalšímu vývoji ústavu se stalo založení Biologické fakulty
Jihočeské univerzity, která vznikla z iniciativy akademických pracovišť v Českých
Budějovicích. Vznikl tak kampus, který umožňuje každodenní těsný kontakt
vědeckých pracovníků (učitelů) z akademických ústavů se studenty. V laboratořích
Parazitologického ústavu podobně jako v laboratořích dalších budějovických ústavů
dnes pracují studenti na svých bakalářských, magisterských a doktorandských
projektech, které jsou namnoze součástmi grantových projektů jejich školitelů.
Programovou náplň Parazitologického ústavu AV ČR vytvářejí celkem 4 hlavní
výzkumné směry:
Parazitičtí prvoci a helminti ryb: jejich vývojové cykly, patogenita a ekologie.
12
Paraziti člověka s důrazem na původce oportunních nákaz pacientů s AIDS a
jinými imunonedostatečnostmi: mapování vztahu parazit-hostitel s ohledem
k imunitnímu systému modelových hostitelů.
Molekulární biologie a biochemie parazitů: studium strukturních a funkčních
vlastností kinetoplastové DNA u bičíkovců zejména s ohledem k editingu
transkripčních produktů kinetoplastové DNA; molekulární fylogenetika významných
parazitických i volně žijících prvoků.
Molekulární ekologie krev sajících členovců: molekulové a buněčné faktory
zapojené do přenosu původců nákaz; symbiotické mikroorganismy a jejich
fylogenetické vztahy k přenašečům; imunitní aspekty vztahu přenašeč-hostitel;
možnosti kontroly distribuce parazitických členovců.
Získávání kvalitních výsledků je podmíněno mimo jiné také přístrojovým a
metodickým zázemím pracoviště. Tradičně je kladen důraz na kvalitní optickou
mikroskopii, histologické, biochemické a molekulárně biologické techniky. Ústav se
může pochlubit velmi dobře vybavenou Laboratoří elektronové mikroskopie, která
slouží jako servisní i výukové pracoviště dalším akademickým ústavům a Biologické
fakultě JU.
Ústav je pravidelným organizátorem mezinárodních konferencí a pracovních
setkání, jakým byl např. v roce 1997 2nd Workshop on Microsporidiosis and
Cryptosporidiosis in Immunodeficient Pacients nebo právě chystané 5th International
Symposium on Fish Parasites, které se uskuteční v srpnu 1999. Svoji tradici má
rovněž ediční činnost spojená s vydáváním časopisu Folia Parasitologica, který se po
výrazném technickém zlepšení a zpřísnění redakční práce zaměřující se na kvalitu
rukopisů propracoval mezi elitní parazitologické časopisy.
Parazitologie jako oddíl infekční biologie je nekonečným zdrojem dobrodružství
a poznání a jsem proto přesvědčen, že bude vždy přitahovat tolik potřebné zapálené
nadšence z řad talentovaných studentů.
V závěru bych rád odkázal čtenáře na podrobné a pravidelně aktualizované
informace o našem ústavu na internetovské adrese: www.paru.cas.cz.
L. Grubhoffer
Vývojové trendy biologie
Které biologické vědy zaznamenávají v současné době největší rozvoj? Dobrým
ukazatelem může být počet vydávaných odborných časopisů. V souboru 4779
časopisů věd přírodních, lékařských a technických nalezneme osm biologických
oborů s počtem časopisů větším než sto: biochemie a molekulární biologie 227,
farmakologie a farmacie 152, neurovědy 144, plant sciences 126, imunologie 108,
chirurgie 107, environmentální vědy 105, zemědělské vědy 101. (Podle SCI Journal
Citation Reports 1996.)
Reflektuje-li počet odborných časopisů míru nárůstu vědeckých poznatků, pak
právě v uvedených oborech postupuje soudobé vědecké poznaní nejrychleji. Počet
časopisů vypovídá také o významu nových poznatků - předpokládaném či skutečném
- v praktické aplikaci. Ta je odedávna mocnou hnací silou vědeckého výzkumu.
Dobře to vědí uchazeči o finanční podporu svého výzkumu v grantových agenturách.
M. Hejtmánek
13
K individuálnímu právu na život
Svět stárne jako planeta a s ním i globální lidská populace. Jmenovité pro tzv.
„senior citizens“, zvláště jsou-li nemocní, to znamená mnohdy těžko zvládatelné
problémy. Na severoamerickém kontinentu přišli s některými podněty, jejichž
realizace přináší jisté úlevy. Přitom nabízené možnosti ve sféře osobní svobody
v systému veřejného zdravotnictví a způsobu života nestojí pojišťovny ani haléř, což
je přímo ideální situace pro současný stav v naší zemi.
Dejme však slovo MUDr. Dušanu Soudkovi, znamenitému biologu a jmenovitě
evolučnímu a klinickému cytogenetiku, dnes emeritnímu profesoru „Kingston
Psychiatric Hospital“, který před mnoha léty emigroval s celou rodinou před
komunistickou diktaturou.
V. Srb
„Living will“ - vůle žít
Stáří má své problémy. Mnozí senioři (důchodci) si nepřejí, v případě
nevratného postižení vědomí či základních životních funkcí, být uměle udržováni při
životě. Má-li kdo takové reálné přání, stačí mu vyplnit formulář „living will“, což jsou
instrukce pro lékaře, jak si počínat při takové zástavě důležitých projevů aktivního
života.
Neexistuje jednotný formulář a znám přinejmenším tři alternativy, ve dvou
případech s velmi detailními instrukcemi. Nejjednodušší je formulář navržený
„Euthanasis Educational Council“ v New Yorku. V překladu zní takto:
Nadpis: Mé rodině, mému lékaři, advokátovi a knězi, kterékoli léčebné instituci,
která o mne bude pečovat, kterémukoli jedinci, který může být odpovědný za mé
zdraví, prospěch nebo za mé záležitosti.
Text: Smrt je stejná jistota jako zrození, růst, zralost a stáří je jednou z určitostí
života. Až přijde čas, kdy já (jméno), nebudu moci rozhodovat o své budoucnosti,
nechť tento dokument reprezentuje výraz mých přání - pokud jsem zdravé mysli.
Kdyby nastala situace, že by nebylo reálné očekávat mé uzdravení z fyzické či
duševní neschopnosti, žádám, abych byl ponechán umřít bez umělých prostředků
nebo mimořádných („heroických“) opatření. Neobávám se ani tak smrti, jako stavu
zhoršování, závislosti a neutuchající bolesti. Proto žádám, aby mi byla milosrdně
aplikována medikace zmenšující utrpení, a to i přesto, že může urychlit moment mé
smrti. Doufám, že ti, kteří budou o mne v takové situaci pečovat, budou se cítit
morálně zavázáni dbát mého přání. Chápu současně, že toto přáním jim ukládá
těžkou osobní zodpovědnost. Proto takto ustanovuji, abych zmírnil jejich rozhodování
a odpovědnost přesunul na sebe, ve shodě se svým přesvědčením.
Datum a podpisy: jména a podpisy a adresy ustanovitele (subjektu), ale i dvou
svědků, potvrzujících, že dotyčná osoba (subjekt) byla při podpisu normální a že se
rozhodovala bez nátlaku.
P.S. Doporučuje se též připojit jméno a adresu tzv. „proxy“, t.j. zástupce s plnou
mocí rozhodovat v případě, že by „subjekt“ již nemohl takto činiti.
14
Kopii „living will“ předá ustanovitel („subjekt“) svému lékaři, advokátovi,
případně knězi, příbuzným a vzpomenutému zplnomocněnému zástupci. Další kopii
má u sebe s ostatními dokumenty pro případ nehody.
D. Soudek
Dodatek V.S.:
I to je možná forma, byť v limitní poloze, naplňování osobní svobody a
demokracie, tedy včetně krajní dobrovolné odpovědnosti starých spoluobčanů vůči
sobě i společnosti - prostě výraz občanské solidarity. Anebo ne?
Co myslíš čtenáři?
V. Srb
Utopený Archimedés
V současné době je do tisku připravován „Utopený Archimedés - Malý
alternativní slovník“, jehož autorem je níže podepsaný technický redaktor tohoto
Zpravodaje. Kniha bude vydána zřejmě letos na podzim Nadací Universitas
Masarykiana v Brně. Povaha textu je zřejmá z níže uvedených biologicky
relevantních ukázek.
BIOFOTONY
jsou takové fotony, které vznikají v živých objektech, nelze je obvyklými
metodami prokázat, zejména v opakovaných experimentech, a navíc nesou různé
zajímavé biologické informace. Začalo se o nich hovořit někde na rozhraní
šedesátých a sedmdesátých let a je docela dobře možné, že se původně o žádnou
pavědu nejednalo, ale spíše o experimentální omyl ruských mikrobiologů, kteří
popsali komunikaci mezi koloniemi bakterií přes křemenné okénko. Stručně řečeno,
kolonie decimovaná nějakým smrtícím agens vyslala biofotony ke svým sousedům,
kteří pak žalem zhynuli rovněž (škoda, že to stejně nefunguje i při aplikaci antibiotik
in vivo). Myšlenka biofotonů však prokázala svou paranormální životnost a kupříkladu
i náš MUDr. Oldřich Grünner (1996) jí věnuje značnou pozornost a snaží se s její
pomocí vysvětlit přinejmenším komunikaci mezi léčitelem (lékařem) a pacientem.
Biofotony ztotožňuje s elektromagnetickými poli biologického původu (reálnými či
vymyšlenými) a mají mít na svědomí i to, že pacient snadněji sevře pěst, když v
blízkosti jeho ruky sevře pěst i lékař. Viz též AURA, BIOPOLE INFORMAČNÍ,
RUKOU VKLÁDÁNÍ.
DUŠE ROSTLIN
K dnes již klasickým paravědeckým poznatkům patří existence duše rostlin - od
jednobuněčných kvasinek až po vzrostlé stromy. S pilotními studiemi dr. Backstera
nás dostupnou formu seznamuje např. záhadolog Alan Carter (1997, s. 27-37).
Ctihodný dr. Backster připojil nějakým způsobem k filodendronu polygraf, přístroj u
nás známý spíše pod označením „detektor lži“, a sledoval blíže nespecifikované
reakce této rostliny na různé vnější podněty. Rostlina reagovala úděsem, když se
přiblížil s plamenem zapalovače k jejímu listu, byla pobouřena, když chtěl v její
blízkosti pojídat čerstvé ředkvičky a dokonce i živý jogurt. Z téhož zdroje se
dovídáme i o příhodách pošetilého chlapce, který týral vrhanými šipkami strom - když
ho však vyléčil a omluvil se mu (byv přinucen poučeným otcem), ustaly jeho záhadné
15
zdravotní obtíže. Zdravotní stav kanadských dřevorubců byl již ve třicátých letech
kvalifikován jako ještě horší než u hlubinných horníků. Vysvětlení bylo nasnadě problémy vznikaly působením negativního fluida kácených stromů. Komunikace mezi
rostlinami a člověkem v žádném případě není jednosměrná. Fenomén označovaný
jako "zelený palec" představuje schopnost působení na růst a vývoj rostlin. Podle
některých pozorovatelů lze naklíčit např. semena řeřichy již během několika minut,
vychází-li z naší dlaně dostatečně silné fluidum. Objímání stromů je nezbytnou
součástí některých léčitelských rituálů klasických i (post)moderních.
KRYPTOZOOLOGIE
je vědní obor, který se zabývá neexistujícími zvířaty, po nichž z nějakých
nejasných důvodů toužíme. Nejedná se o osminohé čmeláky, okřídlené žabky nebo
klokany s kapsou na zip. Člověk touží po zvířatech sobě podobných nebo
obrovských nebo alespoň potenciálně nebezpečných. O některých zvláštních
případech jsme již pojednali či pojednáváme (viz LOCHNESKA ...., YETI, ČERV
SKÁKAJÍCÍ). Tajuplní živočichové jsou často očekáváni v temných hlubinách oceánu
(tam skutečně žijí nepříjemné potvory), některých odlehlých jezerech (Loch Ness,
Bajkal aj.) i pouštích. V mongolské poušti Gobi se má například vyskytovat na dálku
zabíjející červ Orgoj-chorchoj. Potloukání tlupy pum po jižní Anglii je proti tomu jen
banální historka. S ohledem na rostoucí toleranci k biologickým nesmyslům všeho
druhu (jistá dáma se údajně soudí s Disneylandem, neboť ji zklamalo, že tamní figury
jsou jen převlečení lidé) můžeme v nejbližší době očekávat zhmotnění kanalizačních
mutantů, ropáků a tyranosaurů. Na Moravě hlášen již výskyt mutanta pivopije
zatvrdlého (Cerevisiobibitor cirrhoticus Morn.), u kterého došlo ke geneticky fixované
transformaci nosu v sosák a části jaterního parenchymu v útvar připomínající želví
krunýř.
TRANSMUTACE PRVKŮ BIOLOGICKÁ
„Jedinou nekonečnou věcí je naše schopnost sebeklamu“ si napsal na svůj štít
americký skeptik Robert T. Carrol. K tomuto heslu se jeho věta hodí neobyčejně
dobře. Stačí si přečíst něco od Roberta Tisseranda (1997): Dle jistého Kervrana
transmutují kuřata draslík a rostliny získávají potřebné minerály transmutací vodíku,
kyslíku, případně snad dalších vzdušných plynů. Ptát se, kde na to berou energii, je
zcela pošetilé. Zdá se, že humbuk kolem nakonec nepotvrzené jaderné syntézy za
studena obtěžkal staré alchymistické ideje, které vydaly své plody. Ještě
překvapivější je, že o biologické transmutaci prvků měli cosi vědět již staří Číňané,
kteří přitom neměli ani páru o tom, co to je chemický prvek a mohli transmutovat
nanejvýš čtyři základní prvky-živly. Existují i lidé, jinak docela rozumní, kterým se
zdá, že ve vejcích je nějak podezřele mnoho vápníku a v některých semenech příliš
mnoho jódu. Dosud nepochopili, že atomovému jádru je z hlediska jeho „ochoty k
transmutaci“ srdečně jedno, zda se nachází v molekule bílkoviny či v bakelitové klice
od dveří.
16
Sekretariát hlavního výboru Čs. biologické společnosti
Joštova 10, 662 43 Brno
Iva Tačová, sekretářka hlavního výboru, tel. 05 - 42126300
Pavla Skusilová, účetní společnosti, tel. 05 - 43182307
Fax: 05 - 42126200
e-mail: [email protected]
Redakční rada Zpravodaje
Předseda:
Prof. MUDr. Roman Janisch, DrSc.
Technický redaktor: Doc. RNDr. Vojtěch Mornstein, CSc.
(e-mail: [email protected])
Členové:
Doc. RNDr. Josef Berger, CSc.
Doc. MUDr. et RNDr. Miroslav Červinka, CSc.
Prof. RNDr. Milan Hejtmánek, DrSc.
Doc. RNDr. Josef Reischig, CSc.
MUDr. Iva Slaninová, Dr.
Prof. RNDr. Vladimír Srb, DrSc.
Příspěvky zasílejte na adresu technického redaktora (Biofyzikální ústav LF MU,
Joštova 10, 662 43 Brno) nebo na sekretariát společnosti.
Zpravodaj Čs. biologické společnosti v Brně
1998 č. 1
_______________________________________________________________
Vydal: Hlavní výbor Čs. biologické společnosti, Joštova 10, 662 43, Brno
Redaktor:
Prof. MUDr. Roman Janisch, DrSc.
Technický redaktor: Doc. RNDr. Vojtěch Mornstein, CSc.
Brno 1998
17