š-t whyrwehere

Akademie výtvarných umění
v Praze, letní semestr 2013
Šalounův ateliér
hostující pedagog Jan Mladovský
ŠALOUN – TŘEBOŇ
š–t
WHYRW
EHERE
Instalace WHYRWEHERE CROSS
Šalounův ateliér, 29. květen 2013
Třeboň – Précis Třeboň Contemporary Art
Exhibition Centre Proposal. Development Study.
Possible sites: Regent Brewery, Třeboň Chateau, Augustinian Monastery.
Spa Aurora
Lake Svět
The Art Centre and its international programme would becomea catalyst for
development and urban regeneration that could improve the economic as well as
living conditions of the Historical Town Centre with its catchment area and by
structural integration of different quarters of the town increase its considerable
appeal as a tourist and spa destination.
třeboň
chateau
main
gate
regent
brewery
Třeboň is a historical spa town in Southern Bohemia, Czech Republic. It is the
centre of Třeboňsko, which is a UNESCO Biosphere Reservation and Protected
Region of lakes and forests of exceptional natural beauty with early examples of
large scale hydro engineering projects dating mainly from 16th century.
Apart from the vehicular trafic causing a potential structural damage to the lake
wall, the road has a negative impact on the urban topography of Třeboň. Especially
the section of the road running on top of the lake wall, marked by blue arrows,
is preventing the extension of the existing Lakeside and Spa Berta Promenade
and Park Walks towards Spa Aurora that would link Spa Aurora to the Historical
Town Centre the Chateau and the Monastery and thus open new opportunities for
development of the Regent Brewery and the lakeside area of Spa Aurora as well as
the adjacent land. A bypass road that would address the problem is currently being
considered.
The Regent Brewery is a functional brewery occupying a large complex of historical
buildings. Several of the buildings no longer needed in the beer production process
have already been sporadically used to stage art exhibitions. The proposal would
establish the Regent Brewery as an Art Exhibition Centre, enhancing the image
of the Bohemia Regent trademark and boosting sales of the Bohemia Regent Beer
at home and abroad. Currently the public access to the Regent Brewery complex
is only through the Main Gate. There is no other link with the Historical Town
Centre, the Chateau and the Lakeside Promenade.
Alternatively the proposal would establish the Art Exhibition Centre in the Třeboň
Chateau, the largest renaissance chateau in the Czech Republic, housing the
second largest archive in the country going back to middle ages and containing
precious collection of manuscripts. The Art Centre in this location would benefit
from sharing the substantial number of visitors the Třeboň Chateau is attracting
every year.
historical
town centre
church of
st giles,
augustinian
monastery
Spa
Berta
Boundary of sites
Spa Berta Promenade and Park Walks
Lakeside Promenade
Road 156 to Braná and Domanín
Art as Agency
Jan Mladovský
WHYRWEHERE
Šalounův ateliér – Mezinárodní program
Akademie výtvarných umění v Praze
letní semestr 2013
hostující pedagog Jan Mladovský
Šaloun Atelier – International programme
Academy of Fine Art Prague
Summer semester 2013
Visiting professor Jan Mladovsky
5
Agency je aktivita věcí a adaptivních systémů. V kontextu agency umělec nezprostředkovává pouze umělecké zážitky a nepředává vědomosti a zkušenosti
ale prostřednictvím svého díla také intervenuje, je strůjcem událostí a procesů je
součástí chodu společnosti a světa kolem nás který ovlivňuje.
Slovenská 10, Praha
Účelem programu ateliéru bylo prozkoumat agency v kontextu návaznosti umění
a architektury za pomoci dvou témat, konkrétně jedné budovy a jednoho města:
Vydání katalogu a provoz Ateliéru
hostujícího pedagoga byl uskutečněn díky
podpoře Rozvojových programů MŠMT.
Šalounovy vily – prostřednictvím naší přítomnosti, naší činnosti a intervence
v prostoru této budovy. Města Třeboně – prostřednictvím projektu jehož cílem je
vznik nového Centra současného umění v tomto městě.
Úvodní texty: Jan Mladovský, Kurt Gebauer
Texty k projektům: studenti
Překlady: Jan Mladovský
Redakce: Aleš Čermák, Jakub Kovařík
Fotografie a reprodukce: archiv umělců,
foto na straně 18 Štěpán Bartoš
Texty studentů jsou kráceny
Grafická úprava: Jakub Kovařík
Písma: JeanLuc a Hercules
Tisk: Booksprint, Olomouc
Vydala: Akademie výtvarných umění v Praze
ve spolupráci s Ausdruck Books, Praha 2013
Náklad: 300 kusů
Jako zrcadlo jiné kultury a jako příklad může sloužit tzv. Haus Tambaran z oblasti
Sepik v Nové Guinei. Haus Tambaran byl tradičně representativním ceremoniálním centrem společnosti. Byl to zdaleka největší dům a každý rodinný klan kmene
v něm měl příslušné místo které obýval spolu se svými předky. Stavba představovala tělo mytologické matky z níž pocházel celý kmen, byla průběžně obnovována
a dle potřeb a tradic kmenové společnosti doplňována a měněna, byla dynamickým
symbolem kolektivní identity. V současnosti se tyto stavby staly vyhledávanou
turistickou atrakcí. Podobnou metodiku jsme se také pokusili uplatnit v případě
pohledu na stavby našich dvou témat i když nevyhnutelně z perspektivy naší
zkušenosti západního světa and kultury.
Texts & photos © Authors, 2013
© Ausdruck Books, 2013
ISBN 978-80-87108-40-6
Haus Tambaran, Papua Nová Guinea
A-B 18
www.saloun.avu.cz
www.whyrwehere.info
Šalounova vila, Praha
Pokusili jsme se prozkoumat jak téma Šalounovy vily tak téma Třeboně a nového
centra umění, každé svým způsobem odráží společenskou situaci která dnes
umělce, zvlášť mladého umělce, chtě nechtě nějakým způsobem konfrontuje. Obě
témata vyzívají ke kulturně historickému pohledu na naší současnost a demonstrují zároveň jak potřebu tohoto pohledu tak jeho nedostatek.
Šalounova vila je výmluvným svědkem své doby, byla postavena sochařem
Ladislavem Šalounem na začátku minulého století pro realizaci zakázky monu-
mentálního Husova pomníku na Staroměstském náměstí v Praze a nepřetržitě 6
sloužila svému původnímu účelu jako umělecký atelier. Přesto však prošla
mnoha transformacemi odrážejícími věrně historické události během své existence. Budova byla relativně nedávno rekonstruována opět jako atelier k studijním
účelům Akademií výtvarných umění v Praze. My jsme jí díky tomu na čas obsadili,
obrátili pozornost na její minulost a současnost a proměnili jí svojí každodenní
činností zanechávající trvalé stopy.
Třeboňský projekt se týká rekonstrukce (art-led renewal) ne jednotlivé stavby ale
urbanistického celku historického jádra města a zasahuje proto až do středověku
a renesance kdy Třeboň byla významným kulturním centrem. S předešlým
tématem má společné to že oslovuje problematiku vztahu minulosti a současnosti
a napovídá možná řešení jak fyzické obnovy tak kulturní a duchovní obrody s ní
spojené. Město Třeboň si objednalo studii pro vznik nové kulturní instituce Centra
současného umění Mistra Třeboňského reagujíce na dobu slavné minulosti kdy
Třeboň dokázala vytvořit podmínky pro vznik umění světové úrovně (středověký
malíř Mistr Třeboňský autor známého retáblu) což otevírá účastníkům programu
možnost být u zrodu této instituce a proces jejího vzniku ovlivnit.
Studijní cesta do Třeboně
Třeboň, Nová řeka
Agency is an activity of things and adaptive systems. In the context of Agency
the artist does not only provide aesthetic experiences and mediate knowledge but
through his art he also intervenes, creates events and processes, becomes part of
how society functions and influences the world around us.
continuously renewed, added to and transformed according to the needs and
traditions of the tribal society. It was a dynamic symbol of collective identity.
Today these buildings became desirable tourist destinations. In the context of
our two themes we tried to employ a similar way of looking at buildings even if
inevitably from our own Western perspective.
We tried to examine how the theme of Šaloun Villa as well as the theme of Třeboň’s
new Centre of Contemporary Art each in its own way reflect the social conditions
confronting the artist and especially the young artist today. Both themes call for
cultural-historical view of the present and demonstrate the need and at the same
times the lack of such a view.
Šaloun Villa is an eloquent witness of its time. Built by the sculptor Ladislav
Šaloun at the beginning of the last century for the purpose of implementing
the commission he won for the monumental Jan Hus memorial standing at
the centre of the Old Town Square in Prague. It remained all the time an artist
studio while undergoing numerous transformations reflecting quite faithfully the
historical events of its time. The building underwent relatively recently another
reconstruction, this time by the Academy of Fine Art in Prague, once more as an
artist studio. Thanks to this we could move in and occupy it for a time turning
our attention to it’s past and present and transforming it by our everyday activity
leaving behind a permanent mark.
Třeboň project deals with reconstruction (art-led renewal) not of a single building
but of a historical center of an old town going back to the Middle Ages and the
Renaissance when Třeboň was a notable cultural centre. Similarly as the previous
theme the project addresses the issue of relationship between past and present and
suggests possible solutions of physical as well as cultural and spiritual renewal.
The Town Council of Třeboň has commissioned a study aimed at founding a new
cultural institution, The Centre of Contemporary Art of Master of Třeboň reflecting the illustrious past when Třeboň was able to provide conditions for art of the
highest order (the medieval painter Master of Třeboň, the author of a well known
ratable). This opens the opportunity for the participants of the project to be at the
birth of the new Art Centre and to influence the process of its creation.
The purpose of our program in Šaloun Atelier was to look at Agency in the context
of Art and Architecture with the help of two themes, one building and one town:
Šaloun Villa – through our presence and our activity and intervention in its space. Town of Třeboň – through a project to found a new Centre of Contemporary
Art in the town.
As a mirror of another culture and as an example one can look at so-called
Haus Tambaran from Sepik region of Papua New Guinea. Traditionally Haus
Tambaran was a ceremonial showcase centre of society. It was, by far, the largest
building inside which members of every clan of the tribe were allocated their own
particular place, which they occupied together with their ancestors. The building
representing the allegorical mother, from whom the whole tribe originated was
7
Vítací projevy
Marsyas
Šalounův ateliér se povedl
Šaloun Atelier has been a success
Kurt Gebauer
8
Pamatuji, jak tuším, v Pražském grémiu po Velvetu, jsme se snažili, aby se
z ateliéru tehdy prominentního režimního sochaře Hány a tehdejšího rektora AVU
stala instituce, jakou si tento dům vzhledem k jeho původní historii zaslouží. To se
stalo a funguje to.
Jan Mladovský s Janem Trejbalem svou misí naplnili smysl této instituce přetékavě
vrchovatě. Vložili energii do všech tematických i geografických končin. Mladovský
ve svém programu spojil genia loci ateliéru, kde vznikala Šalounova plastická
povzbuzovadla národní hrdosti, s kulturou ostrovních a jiných masek, která
podobným způsobem řeší totéž v jiné kultuře. Jsou to způsoby formování komunity, které se sice mohou zvrhnout jako vše lidské v pravý opak, ale bez toho rizika by
lidský živočich žil asi ještě šíleněji.
Mladovský přesáhl do prostoru Třeboně, ke které má vztah už od mládí. Řeší
projekt zmnožení a zlepšení kultury s akcentem na plastický a prostorový obor. To
je mi velmi blízké neb jsem práci s veřejném vždy považoval za prioritu a jsem rád,
že jsem se v tom programu alespoň trochu smočil a snad i nepatrně pomohl.
The mission of Jan Mladovsky with Jan Trejbal has fulfilled the purpose of this 9
institution more then enough with energy opening all thematic and geographic
locations and possibilities. Mladovsky proposed that there is a connection between
the Genius Loci of the studio that gave rise to Šaloun’s patriotic sculptures and
the ceremonial masks produced by other cultures in similar context. Both are
ways of forming a community with all its inherent risks and dangers, but avoiding
the risks man would probably live even more crazily.
Mladovsky included also Třeboň, the town he has had affinity with since childhood. There he began a project to enhance the local cultural scene by trying to
raise awareness of contemporary art in public and private space. This is close
to my heart since I always considered work for the public and with the public my
priority. I am glad that I got mixed in this project and by doing so managed to help
a little.
Today, when art in this country is considered almost solely as exhibiting for the
initiated ghetto because the majority is mixed up in economic-political-technocratic-logistical vicious circle and is therefore difficult to address, it is for me
fundamental that someone is inviting especially the young people and the public
officials to join the vision of the world to be build on art and culture, which is
normally the characteristic of the better parts of our history.
V době, kdy za umění se u nás považuje skoro jen vystavování pro zasvěcené
ghetto, neb většinová populace je zamotaná do ekonomickotechnokratickopolitickologistického bludného kruhu a je pracné ji oslovovat, je pro mne podstatné,
že někdo vtahuje zvláště mladé lidi a potažmo osoby veřejně činné do vize
světa, který má být postaven na kultuře tak, jak je to pro dobrá období dějin
charakteristické.
Obětování kaprů v Šalounu
Masky – ceremoniál
Obětování kaprů v Šalounu
I guess it was in the Prague Gremium after the Velvet Revolution when we were
all supporting the idea of transforming the studio of the still prominent ‘regime
sculptor’ Hána then Rector of the Academy of Fine Art into an institution the
building would rightly deserve - thanks to its history.
Konzultace v Šalounu
WHYRWEHERE
Kateřina Průchová
(ČVUT)
Studie k návrhu Centra současného umění Třeboň
12
Kateřina Průchová
(ČVUT)
Studie k návrhu Centra současného umění Třeboň
13
Kateřina Průchová
(ČVUT)
Studie k návrhu Centra současného umění Třeboň
14
Kateřina Průchová
(ČVUT)
Studie k návrhu Centra současného umění Třeboň
15
Matouš Volke
(ČVUT)
Centrum současného umění Třeboň, studie
rekonstrukce a dostavba schwarzenberské sýpky
pohled na dvorek
společný ateliér / interiér galerie
16
Matouš Volke
(ČVUT)
Centrum současného umění Třeboň, studie
rekonstrukce a dostavba schwarzenberské sýpky
situace
východní / západní fasáda sýpky
17
Dana Bartoníčková
(Západočeská univerzita v Plzni)
18
Veronika Stěhulková
Návrh na výsadbu
instalace
Proces růstu
instalace
(Technická univerzita v Liberci)
19
Marek Lněnička
Jan Podestát
Lucie Svátková
Třeboň, první analýzy
(Univerzita Karlova)
20
Marek Lněnička
Jan Podestát
Lucie Svátková
Třeboň, první analýzy
(Univerzita Karlova)
21
Marek Lněnička
Jan Podestát
Lucie Svátková
Třeboň, první analýzy
(Univerzita Karlova)
22
Marek Lněnička
Jan Podestát
Lucie Svátková
Třeboň, první analýzy
(Univerzita Karlova)
23
Marek Lněnička
Jan Podestát
Lucie Svátková
Třeboň, první analýzy
(Univerzita Karlova)
24
Marek Lněnička
Jan Podestát
Lucie Svátková
Třeboň, první analýzy
(Univerzita Karlova)
25
Ondřej Petrlík
(Akademie výtvarných umění)
Fotosocha
barevná fotografie 59,4 × 42 cm
Fotosocha
barevná fotografie 59,4 × 42 cm
26
Ondřej Petrlík
(Akademie výtvarných umění)
Bez názvu, pohled do instalace
obrazy 155 ×135 cm, olej na plátně
plastika, keramika, asfalt, olejové barvy
27
Lenka Hotmarová (Západočeská univerzita v Plzni)
Houpačka s motýlím efektem
zámecký park
Přístřeší u rybníka
břeh rybníka Svět
28
Lenka Hotmarová
(Západočeská univerzita v Plzni)
Malé soukromí na náměstí
Masarykovo náměstí
29
Eliška Hamajdová
(Technická univerzita v Liberci)
Ateliér
akryl na plátně 100 × 140 cm
30
Eliška Hamajdová
(Technická univerzita v Liberci)
Párty v Šalounu
akryl na plátně 100 × 140 cm
obraz namalován během jedné oslavy narozenin 3.–4. 4. 2013
31
Eliška Hamajdová
(Technická univerzita v Liberci)
Šalounova vila
akryl na plátně 195 × 145 cm
32
Lukáš Malák
(Západočeská univerzita v Plzni)
33
Lukáš Malák
(Západočeská univerzita v Plzni)
34
Lukáš Malák
(Západočeská univerzita v Plzni)
35
Otakar Stolín
(Technická univerzita v Liberci)
36
37
Rudolf Matějček
(Západočeská univerzita v Plzni)
Albrecht Schwarzenberg
Projekt představení zapomenutého
třeboňského rodáka a vynálezce
38
Jakub Krejčí
Krajinky
audiovizuální instalace
Planeta zkázy – diptych
fixy, 50 × 70 cm
(Technická univerzita v Liberci)
39
Jakub Krejčí
Hvězda
světelná instalace
(Technická univerzita v Liberci)
40
Jakub Krejčí
Souhvězdí a duchové
světelná instalace
(Technická univerzita v Liberci)
41
Alexandra Karpukhina
(VŠUP)
Jak plakat nad rozlitým mlékem
performance, 30 minut http://www.youtube.com/watch?v=Nizv-qvGv8g
Výstava Hauner Karpukhina Richter vaří z vody
42
Alexandra Karpukhina
Až já budu velká
video, 20 minut
(VŠUP)
43
Petr Hostaš
(Technická univerzita v Liberci)
Hyperprostor
webkamera, streamované video
Šaloun 24h
44
Nikol Kutíková
(Akademie výtvarných umění)
Bez názvu
uhel a akryl na látně, 35 × 40 cm
45
Nikol Kutíková
(Akademie výtvarných umění)
Bez názvu
olej a akryl na plátně, 35 × 40 cm
46
Nikol Kutíková
Trofej
olej na plátně, 35 × 40 cm
(Akademie výtvarných umění)
47
Sussane Kass
(Akademie výtvarných umění)
Vstupní kód
scénografické intervence, Galerie AVU
dřevo, bavlna, technika, hosté
48
Sussane Kass
(Akademie výtvarných umění)
spolu s Michaelou Dáňovou, Markem Hlaváčem,
Matějem Smrkovským
49
Martina Machová
Třeboňské výhledy
dokumentace k projektu
(Technická univerzita v Liberci)
50
Martina Machová
(Technická univerzita v Liberci)
Objekt odrazu 1
plexisklová fólie, zdroj světla
Objekt odrazu 2
skleněné akvárium, voda, časovač světla ze zvětšovacího přístroje
51
Tomáš Prchal
(Akademie výtvarných umění)
Bez konce
olej na plátně, 228 × 141 cm
52
Tomáš Prchal
(Akademie výtvarných umění)
Střed-t
olej na plátně, 228 × 130 cm
53
Dana Bartoníčková
Západočeská Universita v Plzni, Ústav
Umění a Designu, Meziprostředkové
dialogy (Milena Dopitová)
Eliška Hamajdová
Technická univerzita v Liberci, Fakulta
umění a architektury, Vizuální komunikace – digitální média (Stanislav Zippe)
Narozeniny v Šalounu. Obraz je
namalován během jednoho večera (3–4.
4. 2013) v Šalounově ateliéru, kdy jsme
slavili narozeniny jedné ze studentek
Saši. Snažila jsem se na něm zachytit
lidi z ateliéru, jak posedávají kolem stolu
a hodují či jak po skupinkách postávají
a baví se mezi sebou nejspíš o umění.
Největší síla tohoto díla je v tom, že byl
malován jen po dobu celé této narozeninové oslavy a po jejím ukončení jsem
do něj už nezasahovala. Jako techniku
jsem použila akryl, jelikož je mi nejbližší
a rychle usychá. Rozměry obrazu jsou
100 × 140 cm.
Šalounův ateliér. Na tomto obrazu jsem
se snažila zachytit jak rozpracovaná
díla, tak i hotové instalace svých kolegů
a také překrásný prostor Šalounova
ateliéru. Použila jsem akryl a rozměry
plátna jsou 100 × 140 cm.
Tato díla bych jsi dovolila zařadit
do kontextu realismu či neorealismu,
jelikož se snažím malovat reálný svět
okolo sebe, přestože technika malby
zatím není na takové úrovni. Velkou
inspirací k těmto tématům mi byli
například malíři jako Edgar Degas nebo
Edward Hopper, kteří také malovali
skutečnost okolo sebe, která jim byla
nějakým způsobem blízká nebo ve které
se pohybovali.
Zlatá stoka. Tři různé výseky z krajiny
v okolí Třeboně. Místa byla podvědomě vybraná nějakým mým vnitřním
pocitem malovat právě to, co na nich
je. Po návratu z Třeboně jsem byla
nespokojena se svou prací a přemýš- 54
lela, jak malby napravit či poupravit. Tím jsem si vnukla myšlenku, že
nebýt Šalounova ateliéru, nikdy bych
do Třeboně krajiny malovat nejela. Poté
jsem na části obrazů, se kterými jsem
byla nejvíc nespokojená, přemalovala
na popraskanou zeď Šalounovi vily. Je
to takové propojení Šalouna s Třeboní.
Díky Šalounu jsem nahlédla do Třeboně
a tento pocit chci předat i divákovi.
Začala jsem s krajinou, která mně přišla
nejslabší ze všech – Rybník Svět z netradičního úhlu pohledu. Z větší části jsem
domalovala zeď a ponechala jen okno
do Třeboně. Další obrazy Přítok do rybníka Svět a Zlatá stoka, jsem přemalovala se stejnou myšlenkou, ale už jsem
si stylizovala barevnost stěny. Bohužel
i přes veškeré mé snažení mi přijde, že
obrazy jsou svým způsobem kýčovité.
Pro efekt omítky jsem použila akrylovou
hmotu. Jako techniku jsem zvolila akryl
na plátna o rozměrech 100 × 45 cm.
Co se týče reflexe mé tvorby za poslední
rok, přikládám největší váhu tomu, že
jsem mohla s podporou vedení ve druhém semestru malovat a že mi bylo
umožněno věnovat se tomuto médiu
v ateliéru hostující pedagoga Mgr. Jana
Mladovského na AVU. Chtěla bych se
v malbě zdokonalovat, jelikož cítím, že
ještě není na takové úrovni, jak bych si
přála, i když se pro to snažím dělat vše.
Petr Hostaš
Technická univerzita v Liberci, Fakulta
umění a architektury, Vizuální komunikace – digitální média (Stanislav Zippe)
Témata zadaná v rámci ateliéru byly
dvě vzájemně se protínající entity,
jejichž pojetí bylo zcela volné. Jednalo se
o vilu Šalounova ateliéru s její bohatou
historií, umístěním a využitím jako
kolébky umění již od jejího postavení.
A poté projekt města Třeboně jakožto
specifického města jižních Čech, které
potřebuje vnést do svého ospalého dění
kulturu, umění a dostat se více na světlo. Tato témata jsem nejprve od sebe
odlučoval, ale postupným vývojem se
ukázalo, že jsou pro tento program zcela
nerozlučná a určují celé dění a výsledky
tvorby v Šalounově ateliéru. Pro mne to
znamenalo postupné dopracování z balastů zárodků mnoha prací k hlavní myšlence, která by naplnila moje působení
zde. Šalounova vila, kde se vystřídalo
již mnoho umělců nám nabídla zázemí
po krátký čas, který byl z jejího pohledu
jakýmsi střípkem do její dlouhé historie.
Současně Třeboň, město žijící si svým
vlastním ospalým životem s vlastními
pravidly a nevyřčenými zákonitostmi.
Dva světy spojené pouze myšlenkovým
poutem nás samotných. Dvě dějové linie
svázané jedním uzlem.
Práce v ateliéru i v terénu probíhala velice typicky, kdy si vybírám množství problémů, které se na sebe nabalují a vznikají různorodé výstupy jejich řešením.
Vznikalo vícero výsledků prací s rozličnými médii, jako například time-lapse
video (Šaloun 24h, Chleba), rozšířená
realita (Living object, Living wall, Thru
architecture), video (1.4.2013, Nemraky). Můj postup tyto věci bagatelizuje,
zobecňuje, staví do nových souvislostí,
až dosáhnu hlavní myšlenky, věci, která
stojí na špičce a reprezentuje veškerou
mojí práci a úvahy.
Dlouhodobější přemýšlení nad pojímáním času člověka nutně dovede
k dvojímu vnímání plynutí věcí. Jedním,
tím jak se pohybujeme fyzicky a věci
kolem nás se odehrávají, tedy chronologicky a druhým selektivně, jak člověk
přemýšlí a pohybuje se ve vzpomínkách
a představách. Všude kolem nás funguje
nespočet dějových linií, které se navzájem protínají, korespondují a ovlivňují
se.
Tento projekt se zabývá pohledem na jinou dějovou i časovou linii, kde člověk
spatří sám sebe v jiném časovém a dějovém kontextu. Jemná časová nuance,
která se časem zvětšuje a tím znásobuje
odloučení dvou časových a dějových
linií, které časem přestanou viditelně 55
korespondovat. Tím se vytvoří jakési
dva světy které se budou navzájem
ovlivňovat, ale každý v jiném časovém
rozmezí.
Lenka Hotmarová
Západočeská Universita v Plzni, Ústav
Umění a Designu, Multimediální design
– Intermédia (Milena Dopitová)
Město Třeboň bylo inspirací pro specifický městský mobiliář, který si může
kolemjdoucí uzpůsobit dle vlastní potřeby. Série je tvořena třemi variantami,
jejich společným znakem je jak jednotná
forma tak i hravost jednotlivých návrhů.
Objekty, které by měly být zasazeny
do města, mají za cíl probudit zvídavost
a nabídnout přístřeší, ale i potěšit.
Pro zámecký park vznikla houpačka,
která dá uživately možnost létat. Jednoduchý mechanismus rozevře zatížením
sedáku houpačky složená křídla. Houpání pak způsobí mávání křídel.
Na nejexponovanější místo historické
části města vznikla „skrýš“. Místo,
které dává lidem na okamžik možnost
být o samotě. přestože je človek může
do objektu skrýt, vždy je patrné, že je
někdo uvnitř. Zabraňují tak vzniku slepého místa kvuli bezpečnosti. Zároveň
však tento element apeluje na lidskou
zvědavost. A nabízí se tak otázka, kdo je
asi uvnitř?
Třetí z mobiliářů je navržen pro břeh
rybníku Svět. Nabízí nám možnost
se při náhlé změně počasí na chvíli
skrýt před deštěm, případně posedět
při slunečném dni ve stínu s výhledem
na vodní hladinu.
Alexandra Karpukhina
Vysoká škola Uměleckoprůmyslová,
ateliér Intermediální Konfrontace
Studie a zamyšlený projekt prof. Mladovskýho - CSUMT v Třeboni, který
počítá s proměnou města v centrum
aktuálního umění v rámci chápaní
umění jako Agency, mne navedly na úvahy ohledně mechanizmů fungování
a vývoje společností a jednotlivců. Nad
uzavřeností a předurčeností na jedné
straně a nad ambicemi proměn na straně druhé.
Lev Gumiljov ve své knize „Od Rusi
k Rusku“ přikládá, pro vývoj společnosti, značný význam tak zvaným
Pasionárním lidem. Osobnostem, které
mají touhu a schopnost pro změnu prostředí, porušení setrvačnosti, potenciál
pro pokrok a pro realizaci vzdálených
a zdánlivě iracionální cílů, přičemž jsou
ochotni obětovat nejen sebe a své zájmy.
Hýbatelům společnosti.
Není jasné jestli tyto charakterové
schopnosti jsou predispozičně geneticky či prostředím dané. Deterministické
teorie ohledně vývoje jedinců i společnosti mají předpoklad podřízenosti
všech dějů, ať již mentálních, sociálních
nebo přírodních, určitým zákonům. Je
pravda, že předvídatelnost sociálních
změn, pokud jde o vývoj a globální
změny, závisí na schopnosti teoretického chápání kauzálních a funkčních
vztahů, které prostupují společností a je
důležitá pro možnost předurčit jejich
dynamiku. Rozvětvení a multiplicita
postmoderní společnosti však odhalili
neúplnosti principů klasického determinismu...
V deterministické psychologii, tedy
ve snaze objasnit naše myšlenkové
pochody, náš vývoj a možnosti kauzálními příčinami, vždy figuruje vytěsněný
element. Černá skvrna, která na videu
pronásleduje, doprovází ale i určuje
směr. C.G. Jung ve své analytické teorii
vývoje osobnosti považuje tento proces
(na rozdíl od Freuda), za dynamický
a prostupující celým životem jedince. 56
Vývoj osobnosti k individualizaci,
nalezení sebe sama, k syntéze vědomého a nevědomého, tedy vytěsněného,
bytostným já. Proces identifikace a uvolnění své svobodné vůle.
Susanne Helene Kass
Akademie výtvarných umění, Ateliér
intermediální tvorby III (Tomáš Vaněk)
Jakub Krejčí
Technická univerzita v Liberci, Fakulta
umění a architektury, Výtvarná umění –
vizuální komunikace, digitální média
Dělám hvězdy a přirovnávám je k hvězdám, soustavu jako fraktál, jak svět
vidím jinak, pozn. jako když maluji, jako
obrazný chaos, proto chaos. Kritika
dnešní společnosti, nová média jakožto
jejich používání v dnešním světě. Snaha
se jím vymanit, ovládnou je pro jejich
sílu v naší době. Číst zprávy mnoha
typů, na mnoha webových stránkách.
Po záhubě notebooku odklon k fyzické
části vyjadřování, po které očekávám
návrat k malbě / kresbě, jenž má
uzavřít a obnovit cyklus, jako by to
dokázala hudba. Hudba o níž jde, ať už
na internetu o vzdělávání v digitálních
nástrojích pro umění, tak elektronika
pro interaktivní instalace. Vše dokáže
zastínit osobní život. Kdy se dostávám
ke změně prostoru čiře výtvarně, odvozeně od vkusu autora.
Od začátku jsem se věnoval mnoha
projektům. Duchové, světelná instalace
v oknech ateliéru. Projekt Maska, když
se podívám na svou, nevidím nejdříve
vůbec nic, potom spatřím sám sebe a již
vidět nechci. Jen slyšet jako druhá maska, jenž ani nechci, maska v obrazech
zaslepených zvukem. Chci vytvořit,
z mých představ bitevní masku, mys-
tickou masku toto jsem neuskutečnil
a masku nechal hořet.
O přerodu k práci s elektronikou, započatou v zimním semestru, jsem pracoval
s programovatelným modulem arduino,
jenž ovládal audiovizuální instalaci Divadlo chaosu. Tu jsem plánoval rozvést.
V důsledku nehody jsem se nakonec
zabýval fyzickými instalacemi a elektronikou. Jak jsem napsal v textu k výstavě
krajinky, znovuoživování mrtvého
notebooku. Nedobrá vhodnost ateliéru
pro intenzivní práci s digitálními technikami jako je projekce a práce s počítačem. S ohledem na světelnou, sociální
a prostorovou dispozici. I tak jsem se
na školním PC zabýval elektronikou.
Posuvné registry, tranzistory, optočlen,
LED pásky, LED diody, tvorba vlastního
arduina, senzory, zdroje napětí, vodiče.
Zkoumal jsem celou škálu těchto součástek jako médium. V semestru jsem vše
pořizoval a komponoval do výtvarných
scén. Mnohé pokusy byli z většiny nepodařené a stály vzácný čas, při kterém
se mi nepodařilo zhotovit interaktivní
objekty, jak jsem předpokládal.
Neexistence osobního života, bolest,
výčitka smyslu a očišťování mysli. Ztracenost. Čistota instalace. Nepořádek
způsobený během práce, jinak nazývaný
uměním. Je uměním, ale člověk zaměřující svojí práci k neustálému pohybu
a trávení tohoto prostoru, nemůže jen
tak vzít veškerý a vystavit ho, nutně.
Ve své instalaci se snažím natrhnou
prostor, výtvarně se vyjádřit a vymanit
k další pozici. Tématem mi je pak samotný osobní prostor versus společný prostor. Zvukové soukromí je nedostatkem
napříč individualitami s jejich postojem.
Cesty do obchodu s elektronikou tunelem do Karlína. Zmařené cesty na AVU.
Trojúhelník Praha, Liberec, Třeboň.
Třeboň uprostřed vesmíru, případně
Prahy a Liberce. Zmaření projektu
nástěnných světelných maleb. Nutnost
malých mytologií v dnešní společnosti
individualit a ztracených duší.
V budově Šalounova ateliéru jsem strávil
většinu svého času, tudíž reaguji přede-
vším na něj, na hnízdo, které mi nad 57
cestou zastřešilo hlavu. Po natáčení
videí: „cesty do liberce a zpět“, „vyšetřování“, „mravenci“, “kapři v Šalounu“
a další., jsem sestavil objekt Dot/Star
obsahující jedinou diodu. Představující
čistotu jenž se mě jakoby netýkala,
necharakterizovala mě, přičemž za ní se
stále naivně snažím vhlížet. Ve dne svítí
ale skoro ji nevidíme, v noci svítí svojí
pozicí. Absolutní pozicí na nebi ukazuje
cestu. Absolutní pozice hvězd, která
není absolutní. Minimální instalace
maximálního kouzla, stoupá k ostatním
hvězdám, co nejvýše, vzhůru. Instalovaná jednotná dioda, popírající potenciál
celého adaptéru, tvořící jediný svítící
bod. Souhvězdí jsem si přirovnal velmi
pevně k přesvědčení o stálosti, čistotě
a naději ve hvězdách, k nímž můžu shlížet. Což se vymyká mým propleteným
představám a chaosu myšlenek, jenž
nemůže kontrolovat pevné pravidlo.
Noc a den, dnes potřeba připomínat témata společnosti, spočívá na jedincích,
když už ne na státech a jakého kultu se
stát členem. Vytvořit svůj kult, i bez účelu. Když společnost zklame, vytvořme
si novy svět. Koncept jako práce umělce
s mapou a pěšky dojít úplně všude, viz
pijte čaj a choďte pěšky, hospodaření
s časem, hospodaření se sebou, uvědomění sama sebe. Úzkost jako instinkt
a rituál sebe-obnovy a síly a krásy v ní
a schopnosti hledět. Neznalost neomlouvá, neustálé poznávání v koncentraci
čaje nebo kávy. Jediné východisko je
hudba? Režim času proměněný na Noc
a Den brána do pekel, v osudovosti.
Hvězda svítí v noci a přesto nechá spát,
ve dne svítí, ale vidíme jí jen, když se podíváme pořádně. Dohlížejí na nás takto
i mnohá souhvězdí. Absolutní v nebi,
nehybné a přesto nestálé. Schopné
vyhasnout. Udržující jistotu, jistý akord,
pozice. Má celá práce je Hvězdná soustava scén a také světelná instalace.
Kdekoli jde, poháněn rituálem hudby
a pohybu. Jenž mu nakonec přesáhne
všechny ostatní motivace. Autor je
nutně součástí své práce a víc než svá
práce, která jeho vhled symbolizuje.
Splynutí autora a díla ve prospěch života. Performance a má osoba jako součást je nyní nedosažitelná forma, i když
již probíhá. K ní směřuji a neoficiálně to
je pro mě směrodatný rámec celé tvorby.
Pohled ven a zvenčí. Vtažení s okolím.
V průběhu semestru jsem vystavoval
v galerii chodba. Instalace s názvem
krajinky mě odpoutávala zpět ke kresbám, jímž jsem se dříve věnoval. Šlo
o instalaci měnící prostor, nástrojem
byli projektory, na jednom video z noční
cesty do liberce, pak na pohyb citlivou
barevnou animaci aplikace processing
a mnoho dalších objektů. Ty během
několika denní instalace proměnlivě
zaplnili prostor galerie. Při vernisáži
toto vytažení věcí, považuji za znovu
zrození, jednalo se o nové a z většiny nedomalované práce ze Šalouna.
Klauzurní výstava je přímou návazností
k této. Která zas měla kořeny v předešlé
práci ateliéru vizuální komunikace – divadlo chaosu. Kde se jednalo o instalaci
s pracovním stolem a prostředím autora. Od tohoto vyjádření jsem se chtěl
osvobodit a vyrazit na další cestu.
Nikol Kutíková
Akademie výtvarných umění v Praze,
ateliér Grafika II (Vladimír Kokolia)
Jedním z hlavních momentů je výběr
formátu, momentálně pracuji s formátem 35 × 40 cm. Tento formát se tedy
stal společným jmenovatelem převážné
části obrazů. Další spojitost vychází ze
znakovitosti, se kterou pracuji a snažím
se zkoumat její výrazovou škálu.
Sérii uhlových kreseb na plátně
předcházela představa, jíž jsem nosila
v hlavě delší dobu. První portrét tohoto
cyklu byl inspirován konkrétní osobou,
která od 60. let upoutává pozornost
obyvatel Pardubic. Tento člověk vytváří
ze svých vlasů ornamentálně zdobenou
krychli vysokou asi 20 cm a tvář má
pokrytou silnou vrstvou make-upu, 58
přes kterou lze sotva postřehnout
známky věku. Tato maska způsobuje, že
vypadá desítky let téměř stejně, jakoby
zůstal stát v čase. Nosí oblek, většinou
bílé barvy, vždy je upravený. K Pardubicím patří stejně jako Ješek na svém
přepůleném běloušovi. V souvislosti
s ním mě napadá kniha Oscara Wilda –
Obraz Doriana Graye.
Další kresby cyklu jsou imaginativní
portréty téže osoby – variace toho, co
si představuji pod maskou, kterou lze
popsat jako strnulou, nepropouštějící
nic, co si autor nepřeje.
Strnulost a výraz masky se opakuje
také v zátiších, jejichž motivem jsou
hlavy-trofeje. Tento motiv proto, že
jsem nadšeným obdivovatelem interiérů
přeplněných loveckými trofejemi a vůbec veškerým prostředím, jenž vytváří
člověk s takovou vášní (povídka Dům
radosti zfilmovaná podle knihy B.Hrabala). Vášní, která se dobře známá např.
člověku-sběrateli...
Blízká je mi myšlenka gesamtkunstwerku. Stírání hranic mezi estetickým útvarem a realitou. J.Váchal vytvořil tímto
způsobem úžasný prostor pro milovníka
umění Josefa Portmona – Portmoneum
v Litomyšli. Dále bych ráda zmínila
např. Adolfa Loose (Müllerovu vilu), vilu
Františka Bílka, či způsob jakým pojímal
svůj ateliér P.Mondrian...
Marek Lněnička
Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie
a regionálního rozvoje
Odraz Třeboně / otisk Třeboně
Téma nastíněné vedením ateliéru,
jsem nejprve nevnímala v kontextu
svého zkoumání dostatečně, Třeboň
se pro mě stala bezděčně spíše polem
působnosti než jeho náplní. Uvědomění
si toho, že vlastně jen naoko slučuji
pohledy na určitou lokalitu s využíváním univerzálních principů, mě dovedlo
ke konkrétnějšímu myšlení. Svérázné
pohledy třeboňských na své okolí,
historii a problematická místní hrdost.
A pak také má vlastní celé jižní Čechy
objímající hrdost, vnitřně aplikovatelná
na sebemenší zvláštnost, vyskytující
se vlastně kdekoli na jih od Prahy. To
mě přivedlo k možnosti konzervace
určitých důležitých i nedůležitých Třeboňských artefaktů, zajistit že budou
viděny v nejlepším světle, totiž využít
jich, ovlivnit jejich vzhled i za cenu lži
nebo drobné manipulace a tím snad
i poukázat na možnost odpoutání se
lpění na nich.
Plán související s výslednou prezentací
v Šalounově ateliéru, však nabyl podoby
umístění trvalé instalace na hrázi
rybníka Svět, kde budou rozmístěny
‚periskopy‘ tvořené z jednoduchých
ústrojí – roura vedoucí pohled skrze lupu
a zrcadlo do dálky – bude pro každého
znamenat jeho vlastní soukromou podívanou, přičemž bude na každém, který
pohled si vybere – jestli si nechá Svět
ubíhat do větší vzdálenosti, než jakou
rozlohou doopravdy disponuje, nebo
jestli bude chtít sledovat výřez vodní hladiny jako na dlani. Poslední možností je
dalekohled namířený do určitého bodu,
úhel pohledu se však neslučuje s reálným
výjevem v daném místě, protože se člověk nevědomky dívá na odraz v zrcadle,
které je ukotvené v místě dohledu.
Martina Machová
Lukáš Malák
Technická univerzita v Liberci, Fakulta
umění a architektury, Vizuální komunikace (Stanislav Zippe)
Západočeská Universita v Plzni, Ústav
Umění a Designu, Multimediální design
– Intermédia (Milena Dopitová)
Rudolf Matějček
59
Západočeská Universita v Plzni, Ústav
Umění a Designu, Meziprostředkové
dialogy (Milena Dopitová)
Ondřej Petrlík
Akademie výtvarných umění v Praze,
ateliér Malba II (Vladimír Skrepl)
Tomáš Prchal
Akademie výtvarných umění v Praze,
Grafika II (Vladimír Kokolia)
Mé obrazy mají několik námětových
rovin jdoucích paralelně vedle sebe, jednak mě zajímají klasické obrazotvorné
možnosti od disharmonie k harmonii,
dynamiky formy, barvy, kontrastu, gesta, struktury, iluzionismu, eklektismu,
malířské zkratky a tak dál a tak dál,
podrobně tu tyto problémy nechci rozepisovat, ačkoliv zabírají nemalou část
mé práce v současnosti nejsou v centru
mého primárního myšlení. Další rovinou
je jistá ilustrativnost sociálních problémů, konfliktů a nepokojů. Nemálo důležitou složkou obrazu je tedy vyprávění
příběhu, ačkoliv by obraz měl fungovat
bez racionálního popisu i v konkrétní
rovině, zde bych chtěl zmínit, že věci kolem nás nejsou sami od sebe abstraktní
či konkrétní, takové je jen myšlení. .
Obrazy jsou charakteristické tvarovou
dynamikou jdoucí do víru, tento prvek
nesoucí se mojí tvorbou od samého
začátku po současnost vnímám dnes
jako něco skutečně vypovídajícího o mé
osobnosti, je to hnací motor, který mě
může stejně tak posunout dopředu jako
zničit. Zpětně si uvědomuji, že tento výr
nejspíš na dobro zničil obdélníkový tvar
obrazu. Taková záležitost není u malířů
nikterak neobvyklá, hodně lidí má pocit,
že je to v mých obrazech něco přebyteč-
ného něco navíc, co to všechno ruší, ale
já mám už delší dobu pocit, že je to přesně naopak, že tento vír, toto manýristické opakování je něco skutečného, protože ať dělám, co dělám, nemohu se toho
zbavit, proto se mi stále potvrzuje, že to
zřejmě jsem já. Když jsem se konečně
osvobodil od obdélníčků a čtverečků,
začal jsem více než kdy jindy přemýšlet
o tvaru obrazu, což mě přivedlo k radikálnímu kroku zničit materiální střed
obrazu a přinutit tak sám sebe i diváka
k vnímání obrazu jako obrazového pole,
obraz už přestal být v mých očích věc
a začal existovat jen v jednom pohledu,
s čímž mají stále problémy lidé kolem
mě, na to však nemohu brát ohledy. Jednak by mě to brzdilo v řešení složitějších
problémů a jednak je tu problém s egem
diváka, který je přesvědčen, že jeho
jazyk je možný pro vnímání toho, co má
před sebou, proto se mi zdá paradoxně
jednodušší přesvědčit člověka nevzdělaného v oboru malby, než li například
celou řadu profesoru a učitelů, kteří už
mají své pravdy, jak se obraz má vnímat,
jak se říká plnou misku nenaplníš.
Jan Podestát
Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie
a regionálního rozvoje
Kateřina Průchová
České vysoké učení technické, Fakulta
architektury
Na základě vypracované studie - Centrum současného umění mistra Třeboňského – jsem se zabývala nevyužitým
prostorem v historickém jádru Třeboně
– Klášterní zahradou.
Cílem bylo efektivní využití daného
prostoru. První část mé práce spočívala
v hledání různých vazeb a vztahů fungu-
jících v Třeboni, případným změnám 60
a vetší efektivnosti, ať už šlo o dopravu, pohyb lidí nebo kulturní akce.
Po několika konzultacích a návštěvách Třeboně, setkáním se starostou,
archiváři mě zaujala právě klášterní
zahrada. Setkala jsem se proto s ředitelem archivu p. Ramešem a poslechla si
jeho představu o využití a zpřístupnění
zahrady, o přesunu archiválií do budov
obklopujících z několika stran zahradu.
Zahrada patří z velké části právě archivu. Otázkou bylo, jak prostor v zahradě
využít, aby se stal zajímavým, jedinečným a zároveň klidným místem pro
občany Třeboně, návštěvníky archivu
i kláštera. Vzhledem k tomu, že provázanost tohoto místa a archivu je značná,
využít novou budovu jako malé uložiště
archiválií a knih mi přišlo vhodné. Začala jsem tedy utvářet podobu budovy a zabývat se dalším případným využitím. Při
konzultacích jsme nakonec zvolili místo
v těsné blízkosti zámeckého opevnění,
které lemuje část zahrady.
Po několika diskuzích v ateliéru vznikla
sestava pěti samostatně stojících
budov, kdy má každá svou funkci, zcela
odlišnou od vedle stojící. Dále jsem
řešila správné umístění budovy vůči
zdi a smysl celé stavby. Jelikož zahrada
patřila dříve klášteru a sloužila jako meditační prostor pro obyvatele kláštera,
nechtěla jsem tento fakt úplně opustit
a kláštera si při návrhu vůbec nevšímat,
proto jsem přemýšlela, jak propojit tuto
zajímavou historickou stavbu s nově
navrženou. Došla jsem k závěru, že by
se celá stavba mohla ke klášteru natáčet
a tím s ním být propojena. Všechny obvodové stěny budovy směřují do jednoho
bodu, a to do místa kde stojí oltář Třeboňského kláštera. Stěny nejsou k sobě
kolmé. Budova je navržena jako dřevěná
konstrukce, vyplněná sklem a vyztužena
ocelovými táhly. Tento obvodový plášť
umožňuje téměř po celou dobu průhled
skrz budovu na zámecké opevnění,
které tak spoluutváří zajímavý vnitřní
prostor, kde se tedy mimo knihovnu
nachází, kavárna, dvě venkovní čítárny,
uzavřená zahrada s možností posezení
a občerstvení a nakonec, v nejmenší
budově, rozhledna. Rozloha celé stavby
není nikterak zásadní, a proto prostor
v zahradě příliš nezaplňuje. Samotnou
zahrada je pak rozdělena na dvě části,
jednu spíše komunikační, kde vedou cesty ke knihovně a posezení okolo, druhá
část je pak spíše klidová, tvořena prostorem pro venkovní instalace výstav,
projekcí apod.. Tento prostor lemuje
venkovní posezení a intimnější prostory
k rekreaci a odpočinku v klidné zahradě,
která se přesto nachází v úplném centru
historického jádra.
Veronika Stěhulková
Technická uiverzita v Liberci, Fakulta
umění a architektury, Vizuální komunikace – digitální média (Stanislav Zippe)
Dílo vypovídá o procesu téměř samozřejmého růstu čerpajícího z bezprostředního okolí, tedy z vnějších vjemů
proměňujících každého z nás. Přirozeně
vyplývá z osobní touhy po přírodě
a z nostalgické nudnosti šedých ulic.
Snažím se o narušení hranice svírající
emoce a potlačující naslouchání intuice.
V mé práci se zaměřuji na vnímání
krásy obyčejných vjemů každodennosti, na prohlédnutí skutečné podstaty
všedních okamžiků. Zkoumám lidské
hodnoty, hledám ztracenou schopnost
naslouchání, podstatnou pro duševní
růst.
Šalounův ateliér je sám o sobě velmi
inspirující. Je to místo, které spojuje;
místo, kde se setkávají a střetávají myšlenky; svět, jenž nám umožňuje růst.
Podoben skleníku s ideálními podmínkami, kde sami jsme (v nejlepším případě)
vzkvétajícími rostlinami. Atmosféra
stavby, se svou tajemnou historií, probouzí mnohé myšlenky a náměty. Proto
se má práce pokouší přimět člověka pozastavit se nad silou vlastních zážitků,
objevit skrytá znamení všedního bytí
a následně i propojit Šalounův ateliér 61
s přírodou, v její nevyčerpatelné
inspiraci.
Jako vizuální prostředek jsem zvolila
prostý záhon. Zasadit semínko a čekat,
co z něj vyroste. V tomto procesu se
jedná o symboliku, kdy student, umělec,
člověk je ve svém kreativním vývoji
odkázán na okolní vlivy a podmínky
stejně jako zasazené semínko, z něhož
vyklíčí rostlina - musí přizpůsobit svůj
vývoj složitému prostředí. Snažím se
upozornit nakolik se ve svém vývoji
blížíme rostlinstvu.
V další tvůrčí fázi k projektu připojuji
zvukové záznamy a rostlinný záhon se
stává komunikačním prostředkem mezi
přírodou, nahrávkou a bezprostředním
“teď“, kdy je divák dílem zasažen. Nyní
jsme my těmi kdo naslouchají a bující
záhon odkazuje na naši komplikovanou
závislost na prostředí.
Zvukové nahrávky výpovědí lidí vznikly
také podpořeny atmosférou Šalounova ateliéru. Jsou variacemi osobních
zkušeností, které mohou působit zcela
prostě, ale přesto v nich lze nalézt dotek
jedinečnosti. Zážitky v zachycených
výpovědích poukazují na nedostatky
pouhé racionality - prolínají všední
s naprosto ojedinělým. Nahrávky
představují zpovědi různých typů lidí
a jejich životních setkání, kdy prožitek
přesahuje chápání. Vznikl tak záznam
působivých chvil, zachycující poodhalení
lidských charakterů a vnitřní víry.
V díle je věnován prostor skutečnostem,
jež je snadné přehlédnout
a zapomenout, nevnímat nebo si nepřipouštět jejich existenci...
Otakar Stolín
Technická univerzita v Liberci, Fakulta
umění a architektury, Environmentální
design (Bořek Šípek)
Prostorný ateliér Ladislava Šalouna
ve mně vyvolával pocit velikosti a touhy
poměřit ho s jinými (budovami) ateliéry.
Samotná budova ateliéru má mnoho
symbolů, které jsou určitým způsobem
spirituální, což mě motivovalo, toužil
jsem tyto symboly změřit a snažil jsem
se vytvořit neutrální míru pomyslné
aury, což jsem zjistil, že nelze. Samotná
míra potřebuje daný limit (sekundu,
metr..) pokud se nepohybujeme v subjektivních mírách tolerance (např. To už
je přes míru).
S novými zkušenostmi jsem se posouval
a vytvářel projekty na kterých jsem
neustále troskotal a nedokázal obejít.
Od měření času stráveného v Šalounu
jsem se upřel na čas samotný na jeho
relativitu. Snaha zaznamenat časový
pocit. Například zprvu nástup na stáž
do Šalounu. Cítil jsem tento fakt jako
dlouho časovou aktivitu, což ke konci
ateliéru můžu s jistou vyvrátit. Po zkoumání času samotného a jeho vlivu, jsem
docílil vizuální rozdělení času.
K zaznamenání času jsem přistupoval
přes video. Video obsahuje obrazovou část a zvukovou sekci. Pohyb bez
fotoaparátu je pro mě něco jako pocit
bez trička - nic se neděje, ale je to divné.
Po zvážení a probírání záběrů jsem
přišel na jednoduchý způsob jak tyto
faktory propojit, tak aby z nich byl patrný záznam obrazu a zvuku. Představíme
si video se zvukem, které zaznamenává
všechno co se v dosahu děje (zvuk
v tomto měřítku má daleko širší dosah
než hledáček, tudíž informace nosné
ve zvuku jsou spontánní, člověk nemá
omezení se hlídat co říká do ,,kamery“). To mě inspirovalo v tvorbě tzv.
print-screenů jednotlivých aktérů
z mích videí a postprodukčně dodělávaných textů ze zvukové sekce, které
nesouvisí s daným videem, ale z mého
pohledu dodávají ,,fotografované“ osobě
autenticitu. Je to do určité míry hledání
autenticity, která se v mediích ztrácí.
Sice je to subjektivně poskládané, ale to
nemění fakt, že výroky v textové části
jsou autentické a osoba na fotografii
je řekla (vše lze doložit originálním
videem).
Čas. Pokud si představíme pád věci, 62
jedná se v našem vnímání o zlomek
sekundy, který nás občas může stát
i namazaný krajíc chleba. V kontrastu
se zvířaty je naše vnímání pomalé a čas
rychlejší. Pokud natočíme volný pád, například knihy a tento záběr zpomalíme
na danou rychlost. Docílíme opačného
vnímání času. Už v nás pád knihy vyvolá
úplně jiný pocit, a nebude nikdy tak
,,závažný“ jako ve velké rychlosti. Může
se stát, že tento fakt si uvědomíme, až
po několika minutách pozorování videa,
které nám může přijít jako fotka. Porovnávám to s videi havárek na internetu,
můžeme vidět smrtelné havárky a vyvolá to v nás reakci (trnutí, strach, pocit
orosení čela a zad, atd.), zpomalením
videa se tato reakce nevyvolá. Ve zpomaleném videu vidíme políčko po políčku,
kde si můžeme dlouho všímat začínající
a nevyvratitelné strážce, a naše podvědomí v nám reálném čase dopočítá fakta
srážky a možné následky, tudíž, už to
pro nás není až tak závratné, protože
vlastně už víme co se stane.. Dalo by se
to přirovnat to k ,,cestování časem“,
ještě se to nestalo, ale mi už to víme…
Lucie Svátková
Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie
a regionálního rozvoje
Umění nemusí nutně být pouze estetickým zážitkem uspokojujícím naše
estetické cítění či představy, nebo vizuální komunikací dekódováním symbolických významů, ale může být zrovna tak uspokojivě interpretováno jako
akční systém jehož účelem je proměna světa, zdůrazňující kontext interakce, produkce, cirkulace a spotřeby zvaný agency.
Účelem programu ateliéru bylo prozkoumat agency v kontextu návaznosti
umění a architektury za pomoci dvou témat, konkrétně jedné budovy a jednoho města: Šalounovy vily prostřednictvím naší přítomnosti, naší činnosti
a intervence v prostoru této budovy. Města Třeboně prostřednictvím projektu jehož cílem je vznik nového Centra současného umění v tomto městě.
Art does not necessarily have to be only an aesthetic experience or visual
communication by decoding symbolic meaning but it could also be successfully interpreted as an action system trying to change the world with
emphases on interaction, production, circulation and consumption called
Agency.
The purpose of the program in Šaloun Atelier was to look at Agency in the
context of Art and Architecture with the help of two themes, one building
and one town: Šaloun Villa – through our presence and our activity and
intervention in its space. Town of Třeboň – through a project to found a
new Centre of Contemporary Art in the town.
A-B 18