Obesity NEWS 5/2007

Noviny pro prevenci a léčbu obezity
26. dubna 2007
5/2007
Jsou to jenom geny?
V posledních letech jsou ze všechno obviňovány geny. S poznáním původu většiny
nemocí se ukazuje, že opravdu geny hrají v mnoha onemocněních rozhodující roli.
Ukazuje se ovšem, že bez vhodného prostředí se ani genetické vlohy nemusí projevit.
Jakou roli ale hrají genetické vlohy u obezity, za kolik mohou geny a za kolik my?
Je pravda, že ti, kdo váží více jak 150 kg, si za to mohou sami? Anebo platí, že jsou
nemocní?
V odborné literatuře se udává, že genetika se podílí na výskytu obezity z 50 %,
možná ještě o malý kousek více. Co to
ale znamená. Znamená, to, že pokud jsou
rodiče či prarodiče obézní, je velká šance,
že i potomci budou mít kila navíc, pokud
budou žít v tom samém prostředí. Předpokládá se, že u rodin, kde je obezita hojně
zastoupena, je i stejné prostředí – stejné
stravovací návyky, stejné návyky pohybových aktivit – a tudíž stejné geny se mají
tendenci podobně projevovat.
Genetická výbava
Výskyt obezity, resp. cukrovky se
v posledních letech prudce zvýšil. Zvýšil
se nejen u nás nebo v USA, ale postupně se
zvyšuje i ve všech vyspělých zemích. Co je
toho příčinou? Genetický fond populace se
za desítky let rozhodně nezměnil. Trvání tzv.
„selekce“ výhodných genů trvá tisíce let.
A je třeba si uvědomit, že i naše populace se
selektovala desetitisíce let, naši předci přežívali hladomory jenom díky tomu, že měli ve
své genetické výbavě „úsporné“ nebo-li šet-
řící geny. Tato genetická výbava byla výhodou v dobách, kdy byl nedostatek potravin,
kdy bylo třeba být po nějakou dobou s omezeným příjmem potravin. Naopak nevýhodnou se takováto výbava stává od konce
20. století, kdy ve vyspělých státech světa je
potravin vesměs nadbytek a dochází k prudkému rozvoji např. FAST FOOD. Kromě
toho, že dnes populace v těchto zemích
má k dispozici nadbytek potravin, byl
také výrazně omezen pohyb, který je třeba
vykonat, aby byly zajištěny základní životní potřeby. Za vše hovoří velká obchodní
centra, kam drtivá většina lidí přijíždí automobilem a kde pod jednou střechou nakupují často na celý týden do zásoby, často i
velká balení, která bývají levnější. Tím si v
podstatě sami vytvářejí podmínky k tomu,
aby se projevila jejich genetická výbava.
Zdravotní rizika
Na druhou stranu jsou ale mezi námi lidé,
kteří, ačkoli se stravují velmi nezdravě, jedí
2 - 3x větší porce než je obvyklé, jsou stále
štíhlí. Tyto osoby v sobě jistě nenesou šetřící
geny, a proto ani vystavení se takovémuto
nezdravému prostředí nemusí vést k vzestupu jejich hmotnosti. To ovšem nic neříká
o rizicích, která s sebou tento nezdravý styl
nese. Kromě obezity jsou z hlediska zdraví
důležité i další ukazatele (např. hladina tuků
v krvi, krevní tlak, kompenzace cukrovky).
A to tito lidé, ačkoliv jsou štíhlí, vůbec
nemusí mít v pořádku. O zdravotních rizicích totiž kromě nadváhy a obezity rozhodují i další faktory, které nejsou na první
pohled vidět (hladina cholesterolu, hladina
cukru, krevní tlak apod.).
Co tedy dělat, když v rodině jsou všichni tak trochu prostorově zdůraznění. Je
třeba se vážně zamyslet nad tím, co je
možné změnit. Zda jsou ve stravovacích
zvycích nějaké rezervy nebo zda lze zvýšit
pohybovou aktivitu. Jedině tak se vytvoří
prostředí, ve kterém ani ty nejspořivější
geny nedostanou šanci.
MUDr. Martin Matoulek, Ph.D.
III. interní klinika a 1. LF UK a VFN
2 – ROZHOVOR
5/2007
Není vůbec nutné trpět obezitou
Chirurgický zákrok je takovým milníkem v léčbě obezity, často je jedinou možností pro obézního pacienta, aby nadbytečná kila
shodil.
Jak jste se dostal k léčbě obezity,
odkdy se věnujete bariatrické chirurgii
(chirurgická léčba obezity)?
K obezitologii jsem se dostal na počátku
90. let 20. století, kdy jako všeobecného
chirurga mě paní docentka Pešková přijala
do svého týmu, který od poloviny 80. let
prováděl chirurgické zákroky u obézních
lidí s jasným cílem je účinně a bezpečně
léčit. V té době byla bariatrická chirurgie
raritou, protože těžce obézních pacientů
bylo velmi málo. V 90. letech ale začalo
pacientů přibývat a bariatrická chirurgie se
začala velmi rychle rozvíjet. V roce 1993
jsme jako první na světě využili miniinvazivní (laparoskopické) metody při bariatrické operaci. Do té doby byla těžká obezita
téměř absolutní kontraindikací k jakékoliv
laparoskopické operaci. Po několika letech
experimentů se nám ale podařilo prokázat,
že laparoskopie je bezpečnou chirurgickou
metodou i pro pacienty s těžkou nadváhou.
Od té doby se bariatrické operace provádějí ve velké většině laparoskopicky a jsou
stejně bezpečné jako jiné operace (laparoskopie žlučníku apod.).
Kdy se lékař obezitolog rozhodne,
že obézní pacient podstoupí chirurgický zákrok, jaké podmínky musí pacient
splňovat?
Doporučení pro bariatrický zákrok
v léčbě obezity je výsledkem spolupráce
více specialistů. Na rozhodnutí k chirurgické operaci se podílí internista - obezitolog, bariatrický chirurg, gastroenterolog, psycholog, ale i pacient sám. Existují
samozřejmě obecná kritéria, která obézního pacienta indikují k chirurgickému
zákroku. Je to především BMI vyšší než 35
a přidružené zdravotní komplikace (vysoký krevní tlak, cukrovka atd.). Pokud má
pacient BMI vyšší než 40, už další zdravotní komplikace mít nemusí, a přesto
je mu chirurgický zákrok doporučen. Je
vhodné, pokud pacient už před zákrokem
absolvoval pokus o konzervativní léčbu
obezity, tzn. léčbu pomocí diety, pohybové aktivity a medikamentů. Velmi důležité
je psychologické vyšetření, které by mělo
odhalit eventuální skryté poruchy v jídelním chování pacienta (např. bulimie), nebo
jeho nereálná očekávání výsledku léčby.
Bariatrických metod je několik. Podle
čeho bariatrický chirurg volí metodu,
kterou použije při operaci?
Velkou roli ve volbě metody hraje pacient sám. Vše závisí na jeho zodpovědnosti
a na tom, do jaké míry je ochoten spolupracovat, dodržovat stravovací režim a doporučení lékařů. Velmi důležité je vyšetření
a doporučení psychologa a také zkušenosti
bariatrických chirurgů.
Jaká jsou pooperační opatření, jaký
režim a jak dlouho ho musí pacient po
zákroku dodržovat?
Obezita je léčitelná, ale není vyléčitelná.
To znamená, že pacienti musí být v péči
obezitologů celoživotně. Opakované kontroly a konzultace s obezitology jsou velmi důležité pro dosažení váhových úbytků
a později pro jejich udržení, proto by pacienti 1. rok po operaci měli chodit na kontrolu až 4x do roka. Později pak stačí návštěva lékaře jednou za půl roku. Pacienti
jsou na důležitost změny životosprávy po
operaci upozorněni již dávno před zákrokem a tento fakt je jim neustále připomínán. Léčba obezity začíná daleko dříve,
než je pacient operován. Lékaři mu poskytnou všechny důležité informace ohledně
změny jídelníčku a důležitosti pohybové
aktivity s předstihem. Chirurgický zákrok
je takovým milníkem v léčbě obezity,
často také jedinou možností pro pacienta,
aby nadbytečná kila shodil. Pacient ale
také musí prokázat určitou spolupráci.
Když nedodržuje doporučenou pooperační životosprávu, vymstí se mu to např.
v podobě nevolnosti, zvracení či průjmu.
Chirurgický zákrok však přináší celou
řadu velmi pozitivních zdravotních efektů. Již po několika měsících po operaci
dochází k výraznému zlepšení některých,
s obezitou souvisejících onemocnění.
Například se výrazně zlepšuje onemocnění cukrovkou II. typu, kdy mnoho pacientů
závislých na injekcích inzulínu může přejít pouze na léky snižující hladinu cukru.
Asi 80 % těchto diabetiků je však během
několika měsíců zcela vyléčeno a nemusí
si aplikovat inzulín ani brát léky. Poté, co
pacienti alespoň částečně zredukují svou
nadváhu, se velmi rychle zlepšuje schopnost pohybové aktivity. Pacienti se pak
mohou lépe pohybovat, cvičit apod., to pak
přispívá k dalším hmotnostním úbytkům.
Co byste na závěr doporučil všem lidem,
kteří mají problém s nadváhou?
Nejdůležitější je nestydět se za svou obezitu a vyhledat lékařskou pomoc. Nenechat
se případně odradit některými lékaři, kteří
zatím nemají dostatek informací o všech
možnostech léčby obezity, a vytrvat. Dnes
medicína dokáže pomoci každému obéznímu pacientovi, není vůbec nutné obezitou
trpět, zkracovat si tak život a bojovat s dalšími vážnými zdravotními problémy.
Pane profesore, děkuji Vám za rozhovor
a přeji hodně spokojených pacientů.
Dana Fragnerová
Prof. MUDr. Martin Fried, CSc. *1956
V roce 1982 absolvoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Poté nastoupil jako sekundární lékař na I. chirurgickou kliniku 1. lékařské fakulty UK a VFN v Praze, v letech 1994 až 2001 byl jejím
primářem. Od počátku 90. let 20. století se věnuje bariatrické chirurgii v léčbě obezity. V roce 1993 provedl
jako první na světě laparoskopickou operaci – neadjustabilní gastrickou bandáž u obézních nemocných. V letech
2000 – 2003 byl prezidentem Mezinárodní federace pro chirurgickou léčbu obezity. V roce 2005 byl jmenován
profesorem chirurgie na Univerzitě Karlově v Praze. Je členem mnoha odborných společností. Nyní působí jako
přednosta Klinického centra Iscare – Lighthouse v Praze.
5/2007
HISTORIE OBEZITY – 3
Japonsko
V našem dnešním vyprávění zůstaneme v Asii a tentokrát se zaměříme na Japonsko.
Dějiny Japonska začínají okolo roku 30 000 př. n. l., kdy do Japonska přišli první obyvatelé z oblasti Koreje přes pevninské mosty, které spojovaly v době ledové
Japonsko s pevninou. Část obyvatel pak přišla z jihovýchodní Asie během migrace
k Tichému oceánu. Podle japonské mytologie Japonsko založil v roce 660 n. l. legendární císař Jimmu, považovaný za přímého potomka bohyně slunce Amaterasu.
Jednotný stát na území dnešního Japonska však vznikl až mezi 4. - 6. stoletím a silně
na něj působily vlivy z pevninské Číny.
Typicky japonské potraviny
Obezita v Japonsku nepředstavuje
závažnější problém – obézních je asi jen
3 % populace, ale s pokračujícím přílivem západního životního stylu se jejich
množství zvyšuje. Základem japonské
kuchyně jsou ryby na všechny možné
způsoby úpravy, rýže a zelenina v nejrůznějších úpravách od sušené přes sterilovanou až po zcela čerstvou, sója a zelený čaj.
Suši, jeden ze symbolů japonské kuchyně, je připravováno ze syrových nebo
marinovaných mořských ryb nebo jiných
mořských živočichů (chobotnice, mušle), spolu s rýží a dalšími ingrediencemi.
Na suši, které je konzumováno „za syrova“,
se musí používat jen velmi kvalitní maso
mořských ryb. Pokud se používají ryby
sladkovodní, tak z důvodů možné nákazy
parazity se toto maso musí vařit. Rýže,
jeden z pilířů japonské kuchyně, se kombinuje s velkým množstvím čerstvé a nakládané zeleniny a případně i sojové omáčky.
Z dalších potravin nelze nezmínit mořské
plody. Je to právě konzumace velkého
množství mořských ryb a dalších živočichů, která pomáhá Japoncům ochránit
své zdraví před nejrůznějšími onemocněními, zejména před nemocemi srdce
a oběhového systému. Průměrný věk
dožití je u žen 86 a u mužů 78 let (v ČR u
mužů 72 a u žen 79 let). Mořské ryby totiž
mají nejen zdravé a dobře stravitelné maso,
ale jsou bohaté i na minerály, jako je hořčík a draslík, které podporují činnost srdce,
dále obsahují vápník a fosfor, které jsou
důležité pro stavbu kostí. Tuky mořských
ryb jsou zase bohaté na omega-3 mastné
kyseliny, které snižují hladinu cholesterolu. Další součástí stravy Japonců jsou
mořské řasy. Mořské řasy jsou vynikajícím zdrojem vlákniny, ale i přírodního
jódu. Mezi další používané ingredience
patří např. křen (např. součást omáčky
wasabi). Ví se o něm, že obsahuje antibakteriální a dezinfekční látky, podporuje
v našem organismu i tvorbu vitamínu B1,
s nímž souvisí kvalita naší paměti a schopnost soustředění. Dále Japonci používanou
ingrediencí je rýžový ocet, který podporuje trávení, má výrazné dezinfekční
vlastnosti a obsahuje i mnoho biologicky
zajímavých látek. Neopominutelnou součástí japonské kuchyně je i sója a výrobky z ní. Japonská sójová omáčka - na
rozdíl od čínských druhů - je vyrobena
čistým kvašením a lisováním sójových
bobů, a je tedy výrazně jemnější a zdravější. Sója sama o sobě je zásobárnou bílkovin i zdrojem biologicky aktivních látek,
které chrání před možným vznikem rakoviny. Stejně jako ostatní luštěniny obsahuje
i sója nezanedbatelné množství vlákniny.
Zajímavou perličkou je to, že se Japonci
nedojídají „sladkými tečkami“ po jídle,
jak je tomu u nás, čímž se snižuje množství
energie přijaté během oběda nebo večeře.
Sumo, typicky japonský národní sport
Nemohli bychom hovořit o Japonsku,
obezitě a jídle, aniž bychom se nezmínili
o sumo (japonsky bránit se). Podle legendy
jeho počátky sahají zhruba do posledního století před naším letopočtem. Zmínka o něm se objevuje v kronice Kodžiki,
pocházející z roku 712 n. l. Po období
vojenských výpadů se toto zápasnické
umění rozšířilo po celém Japonsku. Zhruba od roku 1780 je sport sumo organizován
na národní úrovni. První oficiální turnaj
(stejně jako se koná dosud) se uskutečnil
za doby Kansei (1789-1800) v chrámu
v Kjótu. Sumo se rozvinulo v národní
japonský sport a pravidelně se objevuje
v domácím televizním vysílání. Je také
vítaným zdrojem sázkařského byznysu.
Všechny turnaje se konají v hale. Čtvercové zápasiště je naplněno hlínou a má
MUDr. Jitka Housová, Ph.D. * 1976
V roce 2001 zakončila studium na 1. lékařské
fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Poté nastoupila na III. interní kliniku Všeobecné fakultní
nemocnice, kde se věnuje svojí specializaci obezitologie a diabetologie, zejména pak bariatrické
léčbě obezity (léčbě obezity pomocí chirurgických
metod). V roce 2005 úspěšně zakončila postgraduální studium. Nyní je na mateřské dovolené.
zápasníci sumo
rozlohu 30 metrů čtverečních. Ve středu
tohoto zápasiště, které je ohraničeno
28 pytli s rýží, se nachází kruhový ring.
Má průměr 4,57 metru a je také vyznačen do kruhu srolovanými rýžovými pytli. Před započetím boje zápasníci házejí
do ringu sůl a vyplachují si ústa „vodou
síly“ (čikara-mizu). Dnes existuje šest
oficiálních 15denních turnajů (honbašo), které jsou pro všechny profesionální zápasníky suma v Japonsku (asi 700
borců) povinné. Na základě výsledků na
turnajích se zároveň tvoří žebříček. Vydobyté umístění v žebříčku nebo dosažení
hlavní skupiny zápasníci v následujícím
honbašo obhajují, případně (pokud to jde)
se pokoušejí své postavení ještě vylepšit.
Žebříček při sportu sumo se vyznačuje
neustálými postupy a sestupy jednotlivých zápasníků. Získaný počet bodů na
jednom turnaji je základem pro rozdělení míst na žebříčku pro turnaj následující: každý vyhraný zápas znamená plus
jeden bod pro vítěze a minus jeden bod
pro poraženého. Průměrná hmotnost
bojovníků suma se pohybuje okolo
150 kilogramů! Jsou mimořádně silní,
podivuhodně ohební a rychlí. Jedí speciální pokrm, který je velmi kalorický,
ale obsahuje také množství bílkovin a vitamínů. Jmenuje se „čankonabe“ a skládá se převážně z masa a ryb. Do pokrmu
se přidává mnoho sójové omáčky a cukru,
vše se vaří dohromady s mrkví, kapustou,
cibulí a fazolemi. Zápasníci sumo ho jedí
velmi mnoho spolu s rýží a vše zapíjejí
pivem, protože v sumo neexistují hmotnostní kategorie a stabilita postoje borce
závisí do velké míry na jeho hmotnosti.
MUDr. Daniel Housa * 1975
V roce 1999 absolvoval studium na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
Od 1999 pracuje jako patolog. Nyní je
zaměstnán na 3. lékařské fakultě UK Fakultní
nemocnice Královské Vinohrady. Zabývá se
problematikou hormonů tukové tkáně.
5/2007
4 – JÍDELNÍČEK
Zapisování denního příjmu potravin
Zápis jídelníčku patří mezi základní metody napomáhající redukci tělesné hmotnosti. Vedení záznamů o příjmu jídla a režimu stravování má velký význam jak
v počátečních fázích hubnutí, kdy je nutné najít hlavní chyby (nesprávný režim jídla, uždibování, noční jedení, velké porce jídla, nevhodná skladba jídelníčku apod.),
které jsou příčinou nadváhy nebo obezity, tak v průběhu hubnutí, kdy napomáhá kontrolovat množství, skladbu a režim jídla. K zápisům jídelníčku se vracejte i
v poredukčním období, hlavně v době, kdy máte pocit, že váha opět začíná stoupat.
Správně vedený jídelníček má obsahovat:
• Druh potraviny nebo nápoje
Při uvádění druhu potraviny nebo nápoje buďte co nejpřesnější. Pokud napíšete
„sýr“, jde o široký pojem, který nic neříká
o tučnosti výrobku a jeho celkovém charakteru. Např. přírodní sýr Cottage (20 %
t. v s.) má energetický obsah 460 kJ, kdežto Gouda (45% t. v s.) poskytuje ve 100 g
1436 kJ. Pomocí přesných zápisů můžete
sledovat, jak se zlepšujete.
• Množství potraviny
Zpočátku je důležité si všechno jídlo vážit.
Později se vám velikost porce „dostane do
oka“. K vážení potravin se vracejte v poredukčním období nebo tehdy, zastaví-li se
úbytek hmotnosti. Příčinou bývá podhodnocování velikosti porce a s tím související nadměrný energetický příjem.
• Čas konzumace jídla, rychlost jedení
Častou chybou osob s nadváhou nebo
obezitou bývá nesprávný režim stravování nebo rychlé jedení. Zaznamenávejte si
Doba jídla
Druh jídla
proto pečlivě čas, kdy jste začali jíst a čas
ukončení jídla. Ze záznamů dobře vyplyne, jak pravidelně se stravujete a zda není i
vaším problémem příliš rychlá konzumace
stravy. • Místo konzumace jídla
Zapisujte si také, kde jíte (kuchyně, u stolu
v obývacím pokoji, v jídelně). Pokud zjistíte, že není vaším zvykem jíst na jednom
místě doma a na jednom místě v práci, je
to chyba.
• Činnost spojená s jídlem
Záznamy mají obsahovat také činnosti,
které vykonáváte při jídle (čtení, sledování
televize, luštění křížovky apod.). Všechny
tyto činnosti odpoutávají vaši pozornost
od jídla a vy sníte větší porci jídla, než
kdybyste se na něj soustředili. Navíc po
přečtení novin zjistíte, že na talíři nemáte
nic a nemáte ani pocit uspokojení z jídla,
protože jste si jej nevychutnali.
• Hlad nebo chuť
Je velice důležité naučit se rozlišovat mezi
Množství
Hlad x chuť
Místo
pocitem hladu a pouhou chutí. Chuť se
obvykle dostaví ve chvílích nudy nebo
potřeby odměnit se „něčím dobrým“.
Stanovte si škálu hladu od jedné do pěti
a najezte se až tehdy, dosáhnete-li stupně
tři. V případě chutí si díky zápisům uvědomíte, v jakých situacích vás „honí mlsná“
a můžete si připravit alternativní potěšení.
Například dorty nahradíte ovocným salátem, křupky u televize nakrájenou zeleninou s dobře ochuceným tvarohovým dippem a ti nejpokročilejší vymění oříškovou
čokoládu za procházku.
• Provázející pocity
Abyste poznali své jídelní chování, je
důležité vypozorovat momenty, které
vás „zvedají ze židle“ a vedou k lednici.
U někoho to může být hlad, u jiného reakce na hádku s partnerem nebo způsob, jak
si zkrátit čas. Když budete znát tyto motivy, lépe se vám bude hubnout.
Pořiďte si tedy hezký sešit a začněte bojovat
s nadbytečnými kilogramy. Nezapomínejte
si vše pečlivě a poctivě zapisovat, počítá
se i ochutnávání při vaření nebo dojídání
po dětech. Nejlepší je nosit si jídelníček s sebou a každé jídlo nebo nápoj hned
zapsat. Neobelhávejte sami sebe a brzy
uvidíte, kde děláte chyby. Je také dobré,
nevhodné potraviny v jídelníčku vyznačit
červeně, budete mít větší přehled.
Činnost
7:30 – 7:45
Rohlík tmavý
Sýr Eidam
30 % t. v s.
Flóra light
50 g
50 g
10 g
3
Kuchyně
Četba novin
23:00
Čokoláda
100 g
Chuť
Postel
Sledování TV
Pocity
Smutek
Vzorový jídelníček na 6095 kJ (bílkoviny 80 g, tuky 45 g, sacharidy 176 g)
(10 g), 1 stroužek česneku, sůl, pepř, zele- Večeře - zapečená cuketa s lilkem
Snídaně - chléb s Lučinou a džemem
Mléko nízkotučné (225 ml), granko kakaové (10 g), chléb toustový (40 g), džem jahodový (20 g), sýr Lučina 70 % t. v s. (60 g)
Postup: toustové chleby namažeme Lučinou, ozdobíme džemem a podáváme
s kakaem.
Přesnídávka - Ovoce (150 g)
Oběd - špenátové palačinky
Špenát (200 g), mléko polotučné (100 ml),
mouka (50 g), 1 vejce, olej (10 g), Maizena
ninová Vegeta
Postup: z mléka, vejce, mouky a špetky soli
uděláme palačinkové těsto. Špenát dáme
rozmrazit, zahustíme Maizenou a dochutíme solí, pepřem, rozetřeným česnekem
a zeleninovou Vegetou. Palačinky smažíme
na oleji a plníme špenátem.
Svačina - malinový koktejl
Mléko nízkotučné (225 ml), maliny (150 g)
Postup: maliny rozmixujeme s mlékem a
podle chuti dosladíme umělým sladidlem.
Hovězí maso (90 g), lilek (100 g), cuketa
(100 g), paprika (100 g), cibule (20 g), rajčatový protlak (100 g), Parmezán (10 g),
olej (5 g), provensálské koření
Postup: Na pánvi osmahneme nakrájenou
cibuli, cuketu a lilek. Okořeníme provensálskými bylinkami. Do zapékací misky dáme
část zeleniny, osolené mleté maso a navrch
zbytek zeleniny. Zalijeme rajčatovým protlakem, posypeme Parmezánem a dáme
zapéct.
Mgr. Karolína Hlavatá
Na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně vystudovala obor Výživa člověka. Od roku 2003 pracuje jako
dietolog v Endokrinologickém ústavu v Praze. Zároveň se věnuje postgraduálnímu studiu v oboru Fyziologie
a patofyziologie člověka. Publikuje v domácích i zahraničních časopisech, aktivně se účastní kongresů a konferencí,
spolupracuje na několika studiích.
5/2007
POHYBOVÁ AKTIVITA – 5
Aerobik
Slovo aerobik v současné době slyšíme a čteme často. Často také „na aerobik“ chodíme, zvláště ženy. Umíme si ale vybrat tu
správnou lekci aerobiku, která nám pomůže zlepšit fyzickou kondici bez vedlejších, nepříjemných zdravotních komplikací?
Z učebnic vyčteme, že aerobik je specifická forma gymnastiky, forma vytrvalostního cvičení na moderní hudbu, zaměřená
na zlepšování úrovně aerobní zdatnosti cvičenců. Aerobní zdatnost můžeme definovat jako schopnost přijímat, transportovat
a využívat kyslík. Při aerobiku zapojujeme
do činnosti především velké svalové skupiny, čímž pozitivně ovlivňujeme především
oběhový srdečně cévní systém. Cvičením
aerobiku rozvíjíme pohybové dovednosti, mezi které patří koordinace pohybů,
pohybová paměť, prostorová orientace.
Aerobik rovněž příznivě působí na rozvoj
pohybových schopností, jakými jsou síla,
obratnost a především vytrvalost.
Důležité je dobře si vybrat
V současné době máme na výběr širokou
škálu různých forem aerobiku. V některých hodinách si zatančíte, jiné se podobají
bojovým sportům, často se používá speciální náčiní, jakými jsou různé druhy balónů,
posilovacích gum nebo bedýnek. Budeteli se rozhodovat na které hodiny aerobiku
začít chodit, zjistěte si prosím s ohledem
na svůj věk, zdravotní stav a pokročilost ve
cvičení, o jakou formu aerobiku se jedná
a komu je určená. Jedině tak budete spokojeni
a natěšeni na další hodinu bez zbytečných bolestí a smíšených pocitů ze
své „nešikovnosti“.
Aerobik rozdělujeme na
dvě základní skupiny
podle intenzity zatížení
a způsobu provedení cviků. Před návštěvou hodiny aerobiku se zeptejte,
zda se jedná o tzv.:
low impact (čti: lou
impekt) neboli beznárazový aerobik, kdy jedná
noha zůstává při pohybu
vždy v kontaktu s podložkou (chůze, úkroky
atd.), nejsou zde žádné
poskoky! Vhodné cvičení pro cvičence s nadváhou, obézní, začátečníky, starší ročníky.
high impact (čti: haj impekt) neboli nárazový aerobik, při kterém se v určitých
fázích žádná část těla při pohybu nedotýká
země (skoky, poskoky a výskoky). Vhodné pro pokročilé, zdravé cvičence bez nadváhy a zdravotních problémů.
Dále se často setkáte s anglickými výrazy
a zkratkami, které prozrazují bližší specifikaci podle intenzity zatížení. Trpíte-li
nadváhou, vybírejte si následující hodiny
označené jako:
• Keep fit - mírná hodina bez poskoků dospělí, začátečníci, jednotlivci s problémy se zády a koleny, různá poranění.
• Re-fit - mírná hodina s důrazem na správné držení těla a koordinaci - jednotlivci
s problémy s koleny a se zády, pravidelní
cvičenci, kteří se chtějí pouze protáhnout,
těhotné ženy zvyklé cvičit.
• Stretch-Workout - jednoduchý aerobik
s následujícím protažením a relaxací - jako
výše pro re-fit.
A abychom si vybrali nejen podle svého
zdravotního stavu, ale také podle toho,
co je pro nás nové, atraktivní, zajímavé
a zábavné, vyvinuly se časem různé for-
my aerobiku. Následující výčet je pouze
výběr z bohatého rejstříku forem.
• aerobic mix – hodina se zastoupením low
– high impact aerobik (nejrozšířenější).
• step aerobic – velmi intenzivní forma cvičení s využitím stupínků. Jedná se
o ojedinělý vertikální trénink, kdy cvičenci
vystupováním na step bedýnku (stupínek)
a následným sestupováním z něj překonávají výškový rozdíl.
• p-class – dynamické posilování problematických částí, především dolních partií
těla (břicho, hýždě, stehna).
• aerobic class – cvičební lekce obsahují
posilovací blok.
• salza, latino, funky, hip hop, country
aerobik - taneční aerobik, je zde zastoupená velká škála tanečních prvků, musí být i
odpovídající hudba!!!!
• bodystyling – cvičení zaměřené pouze
na tvarování postavy, kdy po rozcvičce
následuje už jen cílené posilování.
• tubes – cvičení s využitím pružných
gum.
• slide – hodina s využitím podložky ke
skluzu., zvýšené nároky na sílu dolních
končetin.
• aqua aerobic – aerobik ve vodě, velmi
náročné vzhledem k odporu vody.
• callanetica – formovací cvičení
s mnohonásobným opakováním ve vlastním tempu, málo motivační.
• spinning – je energeticky účinné skupinové cvičení na stacionárních kolech, které spojuje hudbu, motivaci a představivost
do jednoho celku s přesně dávkovaným
tréninkem. Tento originální cyklistický
program nabízí fyzické a psychické prvky
sportovního tréninku lidem každého věku
a úrovně zdatnosti.
Závěrem nezbývá než popřát všem, kteří
aerobik cvičí nebo se chystají s aerobikem začít, aby se dobře bavili, protože
aerobik by měl být mimo jiné i prostředkem pro získání dobré nálady a úsměvu na tváři. Cvičení aerobiku by mělo
přinášet radost spojenou se zdravotním
prospěchem!
Mgr. Iva Fábinová
Vystudovala Univerzitu Palackého v Olomouci, Fakultu tělesné kultury, obor rekreologie, specializaci Podporu
zdraví a outdoor educations. V letech 2001 – 2002 pracovala v Lázních Dolní Lipová jako instruktor řízených
pohybových aktivit obézních pacientů, především obézních dětí a mládeže v rámci lázeňské léčby. Na toto téma
také obhájila diplomovou práci. V roce 2003 pracovala na pozici Instruktor fitness pro HELP CZ, s. r. o. V témže
roce získala místo na pozici „certified massage therapist“ pro firmu HEALthy Self Wellness Center, Washington
DC v USA. Od roku 2004 externě spolupracuje s Rekondičním centrem VŠTJ MEDICINA Praha, především na
rekondičních pobytech a dále jako redaktorka MediSpo magazínu – průvodce zdravým životním stylem. Od dětství se aktivně věnuje sportům v přírodě, především orientačnímu běhu a horolezectví. Je příznivcem zážitkové
pedagogiky a jejího uplatnění v širokém spektru lidských činností. Je maminkou dvou synů, 2,5 roku a 3 měsíce.
5/2007
6 – CHIRURGIE
Bariatrická chirugie - úvod
Dnes je na rozdíl od minulosti všeobecně a bez větších výhrad přijat názor, že pro část nemocných trpících zvláště závažnými
formami obezity je nejvhodnější a v podstatě jedinou účinnou léčbou jejich onemocnění léčba chirugická (bariatrická chirurgie). Bariatrická chirurgie nabízí u vysoce obézních pacientů účinný, standardizovaný, a v porovnání s jinými chirurgickými
výkony u neobézní populace, i srovnatelně bezpečný způsob zásadní a dlouhodobé redukce nadhmotnosti. Úspěchy chirurgie na
poli obezitologie jsou uznávány nejen odbornou, ale i širokou laickou veřejností.
Co nabízí bariatrická chirurgie pro
obézní nemocné?
Především několik účinných operačních
řešení. Jde zejména o takzvané restrikční
operace žaludku – adjustabilní gastrické
bandáže (zmenšující objem žaludku), dnes
asi nejčastěji používané chirurgické zákroky v léčbě obezity. Dále se také používají
kombinované restriktivní a malabsorpční výkony typu takzvaného gastrického
bypassu (snižující vstřebávání živin).
Tyto chirurgicky mnohem „agresivnější“
operace se používají u zvláště vybraných
pacientů.
V Evropě zatím převládají operace typu
adjustabilní (vratné) gastrické bandáže,
prováděné laparoskopicky, tj. pomocí
optického systému spojeného s televizní
kamerou a speciálními nástroji a pomocí
pouze několika 10-12mm vpichů.
Jejím předchůdcem, dnes již prakticky
nepoužívanými, byly neadjustabilní bandáže žaludku (tato operace byla světově
prioritně provedena laparoskopicky Friedem a Peškovou v Praze v červnu 1993).
Jak se provádí bandáž žaludku
Principem bandáže žaludku je zaškrcení žaludku do tvaru přesýpacích hodin
zevně kolem žaludku přiloženou manžetou
(bandáží). Vznikne tak malá horní část
žaludku o objemu do 25 ml, spojená s
jeho zbytkem zúžením vzniklým v místě
bandáže. Operace vede k tomu, že pacient
pociťuje velmi brzké nasycení i po snědení
malého množství potravy. Ta naplní a roztáhne malou horní část nově „vytvořeného“
žaludku a především tímto mechanismem
vyvolá pocit sytosti, který přetrvává i několik hodin po jídle až do doby, než potrava
projde zúženou (zaškrcenou) částí žaludku. Teprve poté může pacient sníst další
malé množství potravy. Operací se tedy
podstatně snižuje celkový denní energetický příjem bez pocitů hladu. Konečným a žádaným výsledkem je snížení váhy
pacienta. Ke zdárnému výsledku operace
je však bezpodmínečně nutná velmi dob-
rá pooperační spolupráce nemocného
(především změna přístupu k jídlu a omezení jeho množství). Pro pacienta po operaci je totiž zcela zásadní dostatečná kázeň
a sebekontrola tak, aby zamezil přejídání
se. A to i přesto, že postrádá pocity hladu.
V opačném případě jsou váhové úbytky
malé, nebo vůbec žádné. K tomu dochází i při konzumaci tzv.“měkkých kalorií“
(slazené a kalorické nápoje, smetana, šlehačka, zmrzlina a další). Nedodržováním
dietního režimu se ale vystavuje i riziku
určitých pooperačních komplikací.
bandáž žaludku
Laparoskopické adjustabilní bandáže
žaludku jsou bezpečnou a účinnou metodou léčby vysokých stupňů obezity. (Její
rizika nepřesahují obecná rizika laparoskopických operací pro jiná chirurgická
onemocnění, jako například laparoskopické odstranění žlučníku pro kameny.) Tento typ operace má velmi nízké procento
pooperačních komplikací. Velkou výhodou této metody je, že je tzv. vratná. Pokud
je to nutné, lze bandáž žaludku operativ-
ně odstranit a vrátit žaludek do původního
stavu.
Hmotnostní úbytky po bandáži žaludku
Hmotnostní úbytky po adjustabilních bandážích žaludku dosahují přes 35 kg za
prvních 12 měsíců od výkonu. Úbytek
hmotnosti se v dalším období zpomaluje,
ale pokračuje ještě asi dalších 12 - 24 měsíců, s celkovou průměrnou ztrátou kolem
40 kg.
Již hmotnostními úbytky dosahujícími
10 – 15 % nadváhy se výrazně zlepšují
některá k obezitě přidružená onemocnění, především hypertenze, diabetes mellitus II. typu, pohybové obtíže v důsledku
bolestí a omezení funkce nosných kloubů
a páteře, psychický stav nemocného, jeho
pracovní i osobní aktivita.
Doporučení pro bariatrický zákrok
K dobrým dlouhodobým výsledkům gastrické bandáže je nutná přesná indikace
nemocných k tomuto výkonu. Platí všeobecně, že k operaci by měli být indikováni
(doporučováni) pacienti s Body mass indexem (BMI) vyšším než 40, nebo nemocní
s BMI nad 35 a k obezitě přidruženými
komplikujícími chorobami, zcela výjimečně pacienti s BMI nižším. Doporučení pro
bariatrický zákrok je výsledkem spolupráce internisty-obezitologa, dietologa, psychologa, gastroenterologa a podle potřeby
diabetologa (event. endokrinologa). Pacienti musí být předoperačně řádně vyšetřeni. Chirurgický bariatrický zákrok je natolik
specifický, že by měl být prováděn specializovanými bariatrickými chirurgy v pokud
možno specializovaných obezitologických
centrech. Pooperační dlouhodobá péče
by měla být zajišťována v úzké spolupráci s internisty-obezitology, psychology, dietology, fyzioterapeuty a dle potřeb
i s jinými specialisty.
Prof. MUDr. Martin Fried, CSc.
Klinické centrum Iscare Lighthouse, Praha
Prof. MUDr. Martin Fried, CSc. *1956
V roce 1982 absolvoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Poté nastoupil jako sekundární lékař na I. chirurgickou kliniku 1. lékařské fakulty UK a VFN v Praze, v letech 1994 až 2001 byl jejím
primářem. Od počátku 90. let 20. století se věnuje bariatrické chirurgii v léčbě obezity. V roce 1993 provedl
jako první na světě laparoskopickou operaci – neadjustabilní gastrickou bandáž u obézních nemocných. V letech
2000 – 2003 byl prezidentem Mezinárodní federace pro chirurgickou léčbu obezity. V roce 2005 byl jmenován
profesorem chirurgie na Univerzitě Karlově v Praze. Je členem mnoha odborných společností. Nyní působí jako
přednosta Klinického centra Iscare – Lighthouse v Praze.
5/2007
REGIONY – 7
Léčba obezity v Čáslavi
V Čáslavi bylo v říjnu 2006 ve spolupráci s Městskou nemocnicí Čáslav a VŠTJ
MEDICINA Praha a za podpory Městského úřadu Čáslav otevřeno rekondiční centrum.
Pravidelné cvičení
Rekondiční centrum nabízí pravidelné cvičení pro všechny lidi s nadváhou
a obezitou, kteří se rozhodli pro redukci
své hmotnosti. Cílem cvičení je dosažení
reálné hmotnosti přiměřené věku a zdraví,
zlepšení fyzické kondice a duševní pohody. Centrum nabízí jak individuální cvičení
v posilovně, tak skupinové cvičení aerobního charakteru nebo cvičení s overbally
(s malými míči). V rámci cvičebních programů centrum nabízí konzultace ve Fitness poskytované školenými instruktorkami.
Je zde možnost registrace do VŠTJ MEDICINA Praha. Registrací získáte mnoho
výhod, např. finanční zvýhodnění navštěvovaných cvičebních hodin, placení lekcí
prostřednictvím bodových permanentek,
možnost zapojení do motivačního programu „Rekondík“. Bližší informace najdete
na webových stránkách www.medispo.net
a u instruktorek.
archív MediSpo
Lékařské vyšetření
Veškeré cvičení probíhá ve spolupráci
s lékaři Ambulance preventivní kardiologie MN Čáslav.
Lékaři a dietní sestry jsou Vám k dispozici
každou středu od 16.00 do 18.00.
Na lékařské vyšetření a konzultace můžete
přijít bez doporučení praktického lékaře
a bez předchozího objednání. Vyšetření i konzultace jsou poskytovány zdarma. Setkat se můžete s paní primářkou
MUDr. Hanou Grünfeldovou, MUDr. Pavlem Hanušem a MUDr. Khanimanou Chalaralampidi.
Co můžete očekávat?
• konzultace s lékařem ohledně stávajících
zdravotních problémů
• konzultace s odborníkem na výživu,
který Vám poradí, jak vhodně upravit svůj
jídelníček
• diagnostiku zdravotního stavu spolu
s určením vhodné pohybové aktivity
Individuální cvičení
Skupinové cvičení
Kde
Fitness TOP
Jungmannova 899, Čáslav
ZŠ Masarykova
Boční vchod z ulice J. Mahena
Kdy
Po + St: 15.00 – 17.00
Pá: 9.00 – 10.00 (ženy)
10.00 – 11.00 (muži)
Út + Čt: 17.00 – 18.00
archív MediSpo
Další informace získáte:
Ambulance preventivní kardiologie
MN Čáslav
Tel.: 327 305 225
Informace poskytnou vyškolené instruktorky cvičení:
Ing. Miroslava Urbanová, tel.: 608 759 799
Stanislava Zoldová, tel.: 775 315 133
Ing. Mirka Urbanová (1960)
Odpovědná vedoucí Rekondičního centra Čáslav
Mirka Urbanová vystudovala v roce 1983 Vysokou školu ekonomickou, obchodní fakultu v Praze a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze absolvovala pedagogické minimum. Poté pracovala jako pedagog na
Základní umělecké škole v oboru moderní tanec a dětský aerobic. Je absolventkou kurzů cvičitelky aerobiku,
dětského aerobiku, instruktor fitness a masérského rekondičního a relaxačního kurzu.
Od roku 2006 je zaměstnána v Rekondičním centru v Čáslavi, kde působí jako cvičitelka, instruktorka a masérka. Potkat se s ní můžete ve Fitness TOP v Čáslavi, kde vede v rámci rekondičního centra hodiny cvičení pro
obézní a seniory.
K jejím zájmům patří samozřejmě tanec, taneční aerobik, lyžování, kolečkové brusle, jízda na kole a na motorce.
8 – ZAJÍMAVOSTI
5/2007
Tuková tkáň odkrývá svá tajemství
Obezita je, jak známo, definována jako nadměrné zvýšení obsahu tukové tkáně v organizmu. Je také známo, že toto onemocnění se velmi často sdružuje s dalšími nemocemi, jako je vysoký krevní tlak, zvýšení hladin tuků v krvi a výskytem cukrovky
2. typu. Dlouho nebylo přesně jasné, co tato onemocnění spojuje. Možnou odpověď přinesly až výzkumy posledního desetiletí.
Tajemství první - leptin
hormony, které by mohly přímo způsobo- ponectinu nám opět pomohly pokusy na
Přestože obezita je již relativně dlou- vat některé metabolické komplikace obe- myších. Vědci vytvořili genetickou maniho považována za rizikový stav z hledis- zity. Tyto výzkumy přinesly řadu pozoru- pulací zvířata, která tento hormon vůbec
ka výskytu přidružených nemocí, dlouho hodných výsledků. Ukázalo se například, netvořila, a zjistili, že u těchto myší docháse nikdo nezabýval možností, že tuková že v tukové tkáni obézních jedinců je pří- zí podstatně rychleji k rozvoji ateroskletkáň může sama o sobě některá tato one- tomno více makrofágů (bílých krvinek), rózy a také cukrovky 2. typu. Podávání
mocnění vyvolávat. Výzkumy tukové tká- které zde vyvolávají zánětlivou reakci. Při adiponectinu těmto zvířatům vedlo k úplné
ně tak byly převážně orientovány na její této zánětlivé reakci produkují hormony, normalizaci těchto odchylek.
chemické vlastnosti. Tento náhled zcela které se samy mohou podílet například Jak je tomu u lidí?
změnil převratný objev amerických vědců na vzniku aterosklerózy nebo cukrovky Na rozdíl od určitého zklamání s neúz roku 1994. Ti zkoumali obézní myš, která 2. typu. Bylo také zjištěno, že tuková tkáň činností leptinu u prosté obezity byly
se poprvé objevila v chovech Jacksonské v různých místech těla se výrazně liší, v klinických studiích změny hladin adipolaboratoře ve městě Bar Harbor v padesá- pokud jde o intenzitu tvorby škodlivých nectinu u obezity potvrzeny. I lidé s obetých letech minulého století. Již tehdy se hormonů. Nejvíce nebezpečnou je vnitř- zitou, aterosklerózou a cukrovkou 2. typu
předpokládalo, že obezita této myši je způ- ní tuková tkáň v oblasti břicha, zatímco mají snížené hladiny adiponectinu a norsobena chyběním nějakého působku, kte- podkožní tuková tkáň například na bocích malizace tělesné hmotnosti tuto odchylku
rý reguluje příjem potravy a energetickou nebo hýždích škodí o něco méně.
upravuje. Podávání adiponectinu by tak
rovnováhu. Právě ve zmíněném roce 1994 Dalším zajímavým objevem byl fakt, mohlo být velmi účinným způsobem, jak
se vědcům podařilo identifikovat hormon, že hormonální funkce tukové tkáně není chránit obézní jedince před komplikacekterý nazvali leptin (z řeckého leptos, spojena jen se zvýšenou produkcí škodli- mi obezity. Tento předpoklad však musí
což znamená štíhlý). Obézní myš (zvaná vých hormonů, ale také se sníženou tvor- být potvrzen klinickými studiemi, které
ob/ ob) měla mutaci genu pro leptin, její- bou hormonů, které mohou proti výše by podávání adiponectinu u lidí přímo
mž následkem nebyla schopna tento hor- uvedeným komplikacím chránit. Obje- vyzkoušely.
mon vůbec tvořit. Leptin je velmi
Je možné si tedy nechat otesdůležitým signálem, který infortovat svou tukovou tkáň,
muje mozková centra o stavu
abychom věděli, jak je to
tukových zásob v organizmu,
s hormony, které produkuje?
ob/ob myši se při jeho nedostatku
Na III. interní klinice se tímto
přejídají, přestože jsou stále obézvýzkumem intenzivně zabývánější a obéznější. Podávání leptime a dokážeme změřit ve vzorku
nu vedlo u těchto myší k výraztukové tkáně odebrané biopsií
nému snížení příjmu potravy a
pomocí tenké jehly jaké hormony
postupně i k poklesu jejich hmotjsou zde tvořeny. Takto je možnosti do normálních mezí. Tyto
né i ověřit, zda určité léky nebo
výzkumy publikované v prestižrežimová opatření vedou nejen
ním vědeckém časopise Nature
k poklesu tělesné hmotnosti, ale
vyvolaly obrovský zájem vědeci ke zlepšení profilu hormonů,
ké veřejnosti a otevřely naději,
které tuková tkáň tvoří.
že by i lidská obezita mohla být
I přes všechny objevy zůstávyvolána úplným chyběním nebo
vá hormonální produkce tukovýrazným snížením hladin leptivé tkáně i nadále tématem spínu. Tyto naděje se však bohužel
še výzkumným, které na své
nepotvrdily a bylo naopak zjišpřímé klinické využití teprve
těno, že obézní lidé mají hladiny
čeká. Přestože účinky podáleptinu zvýšené, protože mají více
vání adiponectinu mohou být
Obézní myš s chyběním hormonu leptinu (vpravo)
tukové tkáně, která tento hormon
velmi pozitivní, nedá se předa její normální stejně starý sourozenec
produkuje. Leptin se tak zdá být
pokládat, že by byly schopny
u prosté lidské obezity neúčinný.
plně nahradit pravidelnou
Tajemství druhé
ven byl tak hormon adiponectin, jehož fyzickou aktivitu a dietu. Obojí zůstane
Objev leptinu nicméně odstartoval velké hladiny v krvi jsou u pacientů s obezitou nepochybně ještě po řadu let základem
množství vědeckých studií zaměřených na oproti štíhlým jedincům naopak výrazně léčby obezity a jejích komplikací.
možnost, že tuková tkáň produkuje další snížené. V poznání funkce hormonu adidoc. MUDr. Martin Haluzík, CSc.
III. interní klinika a 1. LF UK a VFN, Praha
Noviny Obesity NEWS vydává NOL – nakladatelství odborné literatury s.r.o., Mírové nám. 98, 550 01 Broumov. e-mailová adresa
redakce je: [email protected], tel.č. 224 943 068, FAX 224 943 065. Tištěná verze Obesity NEWS je evidována Ministerstvem
kultury ČR ev.č. MK ČR E 17352.
Tisková práva: © NOL – nakladatelství odborné literatury s.r.o., © Copyright MediSpo, s.r.o. Publikování nebo další šíření obsahu
novin Obesity NEWS je bez písemného souhlasu společnosti NOL – nakladatelství odborné literatury s.r.o. zakázáno.