Význam tvaru - Museu Nacional

SEPARATUM EX:
SBORNÍK PŘÍRODOVĚDECKÉHOKLUBU
V TŘEBíČI 1938.
= = = = = = = = Ročník 3 . = = = = = = = =
VLADIMÍR ŠILHAVÝ:
V ýznam tvaru
kopulačníchorgánů v soustavě sekáčů
a revise některých evropských
rodu OPILIO HERBST.
druhů
Sur l'importance
de la forme de I' appareil sexuel pour le systěme des
Opilions et revision de quelques
espěces
du genre OPlLIO HERBST.
Avec un résumé en fran\;ais.
Třebíč,
1938.
européennes
VLADIMÍR ŠILHAVÝ":
V yznam tvaru
kopulačních orgánů v soustavě sekáčů
a revise některych evropskych druhů
rodu Opilio HERBST.
Sur l'importance
de la forme de l'appareil sexuel pour
le systeme des Opilions et revision de
quelques espěces européennes
( du genre Opilio HERBST.
Důvodem k U'veřejnění studie o evropských dr'tmích rodu
Opilio byla mi okolnost, že jsem během několika let shromá'ždlil
materiál jednak z naší vlasti, jednJak z Jugosltavje, který zřej­
mě obsahoval někol!ik různých forem rtJohato rodu, které se však
ipOffiocí kriterií, uváděných vsowborném díle ROEWEROVĚ
"Die Wcl>eI1knechte der Erde" nedaly blí'že určiti než jako Opilío parietinus (DE G). Teprve, když jsem na základě toheM
svého materiáJ1u srovmcl jejich samčí lropula·ČIllÍ orgány, zjistil
jsem be2JpeČlllě, že se jedná o několik samostatných druhů, jichž
odchyJIky v 'zevní morfQlogii (hlavně ozbrojeni noh a pallpů) nejsou na rprvý pohled tak přesvědčující, takže ROEWER i vět­
šinUi starších rpopisů (C. KOCHOVYCH, SIMONOWCH, THORELLOVÝCH) shrmill jenom do jednoho druhu Opilio parietinus (DE G).
ROEWER jmenuje celkem 18 druhů rodu Opilio, které
jsou velkou většinou rQzšířeny v oblasti rpa!learktické. Z toho 15
připadá na Asii (Kavkaz 2, Syrie 1, Persie 1, Turkestan 2,
Mongolsko 4, Čína 4, Japan 1), jeden druh (O. lettowi RWR.)
žije ve východní Africe. V novější době byl pOIpsám. nově pouze
d.r.uh O. nigridorsus DI CAPORIACCO 1935 z Himalají.
Z Evropy jmenuje ROEWER kromě hol'arIDtického druhu Opilio parietimts pouze italský druh Opilio coronatus RWR
(Portofino, Ra,paUo), ostatní starší rpop.iJsy ewopských druhů
shrnul, jak jsem se již zmínil, jako sYIllOlllyma druhu Opilío parietinus (DE G). Je to celkem 7 forem (O. leucophaeus C. K.
1839, O. saxatilis C. K. 1839, Pha1Jangium cinereum?, Ph. cane-
7
strinii TH. 1876, Ph. segmentatum E. S. 1879, Ph. potanii E. S.,
a typický Ph. parietinum DE G. 1778).
Hned, když jsem ~čal studovrut naše sekáče, jsem si Všimnul, že u nás žije kromě typického O. parietinus ještě jiná forma, již na prvý pohled ro~ílná, kterou všruk podle díla ROEWEROWA_ nebyllo možno rozlišiti od O. parietinus. V klíči
SIMONOYE (Les ArachlIlides de FralIlce, Tome VI!., 1879) upoutal mou pozornost popis druhu Ph. saxatile, který se sice
podJl~ zevních znaků podobal naší formě, ale o tomto druhu se
ROEWER výslovně zmiňuje, (str. 771), ~ jsou to nedospělí
jedinci Opilio parietinus (!). KRATOCHVÍL popsal později
tuto naši odlišnou formu jako su'bspecii Opilio parietinus Silhavýi KRAT. (c. 1. č. 6.)
V roce 1934 jsem obdržel v materiálu pavoukovitých,
sbíraných v Dalmacii p. prof. RŮŽIČKOU, jeden exemplář sekáče rodu Opilio, opět odlišný od těchto dvou forem; vnásledujícím roce sbíral KRATOCHVíL na Popově poJji čtvrtou
rozdílJnou formu rodu Opilio. Na své cestě po Drulmacii s kol.
HOFFREM v roce 1936 jsem chytil v Krivošii dIVa samce, o
kterýoh j$~ iP.Otomzjistil, že náJleží :k témuž druhu, jaký našel
p.prof. RŮZICKA v roce 1934.
Když jsem měl rbaktJo mlllteriá!l celkem čtyř rozdí1iIlých
forem, rozhodl jsem Ise tento problém řešiti. Použil jsem po
dlouhé době opět jako systematického2inaku tV1a;ru samčích kopul'ačních orglÍinů, na kterýžto '2Jnak byro ,poukazováno již dří­
ve v prvých llInatomic'kých pracíchSlta:rších aUJtorů (TREVIRANUS, TULK, později LOMAN, HANSEN, SOERENSEN).
V moderních s)'Istematkkých !pracích opilionidologických se
od toho 2lnaku upustilo, poněvadž až dosud se vystačilo se vněj­
ší morfologií, ozbrojením che]icer, mrukadel, čelního okraje,
očního hrbolku, noh ap., 'ale na základě svých pozorování se
domnívám, že k přesnému popisu druhu Ihy bylo nutné podati
téžpop,is kopulač,ních orgánů, což dOS1Jld činí ve svých pracích
pouze J. Hadži.
Na podkladě velmi četného materiálu jsem stwdJoval, do jaké míry je tvar pentsu u sekáčů variaJbi[ní, a zjistil jsem, že
tento je :pro kaMý druh ve'lmi konstantní. Variabilita týká se
nejvýš absollutní velikosti, ačkoliv variační šíře absolutní délky penisu nejde pa'l'al'elně s variační šířkou cel,kové déliky těla
určitého druhul, je mnohem menší.
Příklad:
1.)
2.)
Druh Opilio saxatilis C. K
Délka těla:
Délka penisu:
2'54 mm
1'65 mm
5'39 mm
2.00 mm
Rozdíl
těla
8
I
2.85 mm
0.35 mm
Z toho #í!k~adu vidíme, že diference celkové velikosti
a penisu je velmi neúměrná, variační šířka délky penisu
dimhu O. saxatilis je víc než 8x menší než šířka variahility
celkové délky těla.
Jako je pro samce chaTa:kteristický tvar ,penisu je pro
samičky stálým znakem druhovým tvar recepta:kuH ~eminis
k~~:r:á jso~ ~lo~ena. ': ~iízne~ P?čtu pro, jednotlivé skupilIly se~
kacu v a1plkalm chltlmsovalIle casti klJarlellm. BohUIŽel se mi dosud nepodařilo nalézt metodu, pomocí které by bylo možno
z~otoyiti sz;ad!no yreparáJt, ve kterém by by1a receptaoula dob~e zretelna. ,U. tech. rodiů, kde jsou chitinové články kladélka
pJ.gTIl.e~tovane, Ja1k<;> ~e tom~ na příldad u rodů Opilio, Phalangium, M~tOpU8, I~e vldet dobre poch'obnosti jen u čerstvého materiálu, projasněného glycerinem, když se podaří tlakem krycího :sklička od sebe čláJnky oddáliti. Me u rodů Lacinius a
Oligolophus jsou receptakula ddbře zřetelná i u staršího materiá1u konservovaného lihem.
Měl jsem přHežitost prohlédlIlouti ze Slbírky SIMONOVY
druhy omačené jako Phalangium parietinum DE G., PhaZangium segmentatum E. S. a Phalangium saxatile (C. K). Pomocí
kopuJačních orgánů jsem zj:istH,že SIMONEM určený druh
Phalangium parietinum se shoduje s naším obecným Opilio parietinus (DE G.), a dr u h u r č e n Ý j a k o Phalangium S{I$atile C. K je totožný s KRATOcHVíLEM pO,psanou
s u b s II e c i í Opilio parietinus Silhavýi. Exemplář á typu
Phalangium segmentatum je bohužel neúp1lIlý, chybí mu penis,
a proto mi nebylo možno podati jeho pů!pis.
Ostatní formy, uváděné ROEWEREM co synonyma se mi
také nepodařilo získati a potud není moje práoe úplná. Níže p0psané dvě formy, které oZlIlačlJIji jako nové druihy, se však v
9statní morfologii neshodují se žádnými staršímiJXlipisy mně
:zmámými a truké jejich zeměpisné rozšíření IpOdpírá mou: domněnku, že se jedná o formy dosud nepopsané. H I a v II í m úč e 'l e m t é top r á c e jev š a k pod la t i p e v Jl o u b 'aS i, o p ě r n Ý bod k d a lš í m IP r a ci m o s y s.t e ID a t jcer o d u O P i I i o, k t e r á lb y 1 a a ž d ony ně j šído·
byv e il mim e d o k o n a I á.
Pro orientaci podávám nejprve klíč rpodi1e zevních znaků.
Zadeček na hřbetní straně ozbrojený pouze řadami nízkých, většinou nepravide1ně wspořáJdalIlých zoubků, které někdy
chybL SkUlpina zoubků Ipřed očním hrbol!kem ro~ělena neozbrojeným hladkým políčkem, táhnoUlCím se od očního hrbolku
až na čelní okraj. Čelrní okraj vždy UJProstřed Mrudký.
Samečci.
1.) a) Stehno maka:dJl1a porostlé na hřbetní straně nízkými
2Joubky
. . . . . . . . •2
b) Stehno makadla 'porost!lé pouze chlupy, rOVlněž koleno a
holeň ; 1. článek kusadel nahoře !porostlý jen chlupy;
2. článek u v nit ř ozbrojen 4-5 zoubky.
Opilio dinaricus n. sp.
9
2.) a) 1. článek kusadel nahoře porostlý více než 20 zoubky;
stehno 1. páru noh sillné, krátké j1ako tělo, nebo jen o
málo delší, stehno makadila na:hoře i dole porostlé zoubky. Nohy poměrně krátké, od očního hrbolku táhne se
středem zadečku ,řada světLych skvrn .....
Opilio saxatilis C. K.
b) 1. článek kusadel nahoře ozbrojen nejvýš 10 zoolbky.
1. stehno zřetelně delší než tělo, nohy poměrně dlouhé. 3
3.) a) 1. a 3. holeň nahoře ozbrojené řadlami zoubků. Stehno
makadla nahoře zevně apiJikálně a uvnitř 'apiká1ně porostlé zoubky, rovněž holeň nahoře i zevně .....
Opilio parietinus (De G.)
n 'a hoř e neozbrojená. Stehno makadlJa
porostlé několika řídkými zoubky, dQle pouze
tupými hrbolky, zakončenými chloutpkem. Holeň m8Jkadla bez zoubků, pouze dole porostlá tutpými hrbolky ....
b) 1.-4.
hoLeň
nahoře
Opilio
Růžičkai
n. sp.
Samičky:
1.) a)
Středem hřbetu táhne se od očního hrbolku řada svět­
lejších skvrn. Hrbol~k oční nízký. Nohy poměrně krátké, 1. stehno jen o málo delší než porovina délky těla ...
Opilio saxatilis C. K.
b)
2.) a)
Hřbet bez iíady
nohy dlouhé
světlýchskv~n.
Hrbolek oční vysoký,
. . ..
. 2
Středem každého článku na hřbetě zadečku
příč řada nízkých zoubků .....
leží na-
Opilio parietinus (De G.)
b)
Zadeček
na
hřbetní straně
bez
zoubků,
hladký ....
Opilio dinaricus n. sp.
Ještě dříve,
než
přisto'Upím
k popiJsu
k'olpUilaěních
orgá-
nů těchto čtyř druhů, pokládám za pI10spěšné [>O<lati struč­
nou morfoLogii penisu s~káČú. U konservovaných exemplářů je
penÍls skoro vždy úplně ukryt za operculem, jenom zřídka je
vysunuta delší nebo 'kTatší část. Dá se však velmi lehce vyjmouti, ~ařízneme-[ičást sternitu od geni:tální štěrbiny směrem
k stigmatu, aniž bychom exemplář vIce poškodiH. U živých je-
10
diJnců stačí
sIaJbé stisknutí spodní části zadečku, čímž se penis
sám VYSUJlle.
Nejlépe se mi osvědčHo pozorovati penis na podložním
sklíčku v kapce glyceriIliU" bez krycího sklíč~a, poněvadž tlakem tohoto se různé méně chitinisova:né části penisu deformují.
Povrch penisu je poměrně silině pokryt chitinem a slcládá
se u čeledi PhJalangiidae ze tří částí; dlouhého těl a, na které
je kloubovitě přtpojen žal u d, zakončený dutým, méně pohyblivým o s tne m, na jehož špičce vyúsťuje ductus ejacuIatortus. U většiny sekáčů čeledi Phalangiiidae je nejvýznač­
nější tvaT těl a 'penisu. Toto bývá sploštělé shora (na př. u
rodu Opilio), n~bo se stran (Phalangium opilio). Na hasi strany
dQrsální je v Ý řez, kudy vchází dovnitř tělla dl\llCltus ej'aculatorius a dvě hlavní tracheje. Tvar a relativni velikost tohoto
výřezu jsou, jak jsem zjistN, pro ka~dý druh stálé a charakteristické. Uvnitř chitinové slupky tělla penisu probíhá mimo ductus ejaculatoriUls peVlJlá chitinová šlacha, v basáJní části opatřena sVaJly, a připevněna na hasi 'm'1udu, rkterým pohybUlje. Před žaludem je tělo penisu 11' popisovaných dtruhů rodu Opilio
opatřeno dvěmi jamk1ami, více méně podlouhlými, které jsou
buď skoro úplně zavřené až na malý štěrbinovitý vchod (u druhu Opilio Růžičkai n. sp.), n~bo velmi mělké (na př. O. saxatilis), a jsou obrácené u některých druhů n'a
st ran u b ř i š n í, II j in Ý c hna str a n II h ř bet!ll í, o
čemž se více z..'llÍiním :při popisu jednotlivých dnlhů.
ŽaJlud je u různýchzá:stu:pců čeledi Phalangiidae nestejpohyblivý, různého tvaru, různé poměrné velikosti vZhledem k tělu a je zakončen OIStnem. I tvar ostnu je u některých
dlruhů význačný, tak na příklad Ul drnhu Phalangium opilio
jsem rpozorova:l, že na jeho špičce před vyústěním ductus ejaculatorius 'leží malý zoubek. V wpikální 'čáJsti~a1udu leží v blízkosti iJnserce ostnu malé štěHnky, jichž počet a umístění se
zdá být také 'konstantní. U popisovaných drohů rodu Opilio j:e
jejich počet 4.
Chitin penisu bývá různě [pigmentován, na př. tělo penisu druhu Oligolophus tridens je tmavě zbarveno, 'zatím co
gLans je průsvitný,.u druhu Lacinius oligodentatus HADŽI je
tomu naopwk, tělio je 'bezbarvé a žalUld tmavě pigmentován.
ně
Starší autoři lpoužívali jaJko systematického znaku hlav·
absolutní délky penisu (LOMAN). ROSSLER se pokusil dokonce charakteri1sovati i druhy jedině podle délky penisu. Podle svých pozorování různých druhů sekáčů se domnívám, že
právě absolutní velikost penisu je ma:kem, který je nejvíce
variabHní, kdežto tvar je velmi konstantní, úchylky co do tvaru
jsou téměř neznatelné a první pohled dia mikroskopu: na penis
stačí k bezpečnému určení, což má jistě svou důiežitost u :p0pisované skupiny, když ostatní rozdíly jsou tak nepatrné.
ně
11
Opilio parietinus (De G.)
Phalanginum parietinum DE G. - SIMON, Les Arachnides de
France, Tome VII., 1879.
Opilio parietinus parietinus (DE G.) - KRATOCHVíL, Sekáči (Opiliones) Československé repU'bliky. 1934.
Opilio parietinus parietinus (DE G.) - ŠILHAVÝ, Sekáči Jeseníků. 1938.
Opilio Silhavýi domestica KOLOSV.
Opilio parietinus (DE G.) - KOLOSVARY, Studí ecologicofa:umstici nel!la Bam.nonia meridion8J1:e (Ungheria) 1937.
Penis dn.oUlhý 2.7-3.1 mm.
Tělo rpen~su dorsoventráJllIlě oploštělé, na apiká:lním konci opatřeno dvěma jamkami, ležícími na hřbetní straně (dnem obráceným ventrMně). Jamky jsou tvořeny poměrně tenkou chitinovou destičkou, která je po stram.ách poněkud tmavěji pigmentovaná. Při pohledu sIrom se tělo ipenisu za jamkami' ponenáhlru Tozšiřujerusi až 'k rozhmní mezi druhou a poslední tře­
tinou před brusí, kde je nejširší, potom se směrem k basi zase
poněkud zužuje. Výřez v dorsáJ1lIlí stěně u base (Obr. 1, C) polokruhovitý, ~řibli'žně stejně vysoký jak ši:rdký.
231ludse straID.Y SIplošrtělý, průřezu trojlÚhelníkovitého, se
základlIlou obrácenou venltrá:lně. Při p;oh~ediu se 'strany na dorsá:lním okraji vypuklý, na vootrálním vydurtý, m!křivení je
vš'a'k stejlIlé, takže j~ho okraje jsou při pohledu se stmn téměř
rovnoběžné.
osten poměrně krátký, nasedající nad ventrálním okrajem žaJludu. Obr. 1, A-D.
Zem ě p i sn é r o z š í ř e n í. Podle ROEWERA je
dJrUlh O. parietinus rozšířen po celé Evropě, většině Asie a Severní Americe. SIMON uvádí Francii, Anglii, Švédsko, Němec­
ko, Kanárské ostrovy. V naší repwblice je druhem hojným, dospívajícím 'koncem srpna a začáJtkem září.
Opilio saxatilis C. KOCH.
Phalangium saxatile (C. K.) - SIMON, Les Arachnides de
France, Tome VII., 1879.
Opilio parietinus Silhavýi KRAT. - KRATOCHVíL, Sekáči
(Opi~iones) Československé republiky 1934.
Opilio parietinus Silhavýi lrn.AT. - ŠILHAVÝ, Sekáči Jeseníků, 1938.
Opilio parietinus Silhavýi KRAT. - KOLOSVARY, Neue Daten 'zur SDinIIlengeographie der Ka.rrpaJthenliinder, 1937.
KOLOSVARY, Adatok K6szeg vidékének kaszáspók faunajához 1936.
Opilio Silhavýi (KRAT). KOLOSVARY, Studí eoologicofaun~tici nella Pannonia meridiona'le (Ungheria) 1937.
12
Penis dlouhý 1.6--2 mm.
penisu dlorsoventrMlIlě ~načně opiJ.oštělé, na aJPikálním konci opaJtřeno dvěmi mělkými jamkami, ležícími 'll a ven t r á 'ln í str a n ě. Hřbetní strnna (nad jamkami) rovná, p1ochá,
středem břišní strany od žaludu táhne se hřeben, tvořící pře­
pážku mezi oběma jamkami. Tento hřeben je porostlý na sltranách dlouhými, silnými a špičatými tTny, které směřují šikmo
kupředu a poněkud dorsáln.ě (směrem dowůtř jamek).
Za j;amJkami se tělo penisu ponenáhlu rofuje (při pohledu shora) až asi na rozlN-a:ní mezi 1. a 2. třetinou, potom se zase rozšiřuje a největší šířky dosahuje asi mezi 3. a pos1ední
čtvrtinou před basí, načež se zase poněkud mžuje. Výřez na
basí je nízký, uprostřed poněkud prohnutý směTem k ba'Si.
2aJlud se strany velmi Silhě sploštělý, trojúhelníkovitý, 0stToU hranoru obrácený dbrsáJJmě. Při pohledu se strany na ventráJlním okraji jen slabě vydUJtý, skoro rovný, na dorsálm straně poněkud vypUlklejší, předl skloubením s tělem zúžený.
Osten štíhlý, nasedá nad ventrálnim dkrajem žalrudu.
Obr. 2, A - D.
Tělo
Zem ě IP i sn éro z š í ř e n í. Pod1e SIMONA obecný
po celé Frarncii, rovněž Německu, It:a1ii, na Kanárských ostrovech. V naší repulblice je 'a:si diosti rozšířený, našel jsem jej
všude, ve vyšších i středních polrohách. Dospívá skoro stejlIlOu
dobu jako O. parietinus} ~dá se, že o něco poodeji, nalezneme
jej v !přírodě od konce 'léta až do prvniÍch mrazů. KOLOSVARY uvádí tenito druJh (sU'b O. parietinus Sil1va;výi) z Maďarska
(Bliatenské jezero, Kosreg, MáJnfaer Steinloch [lUl Pětikostelí]).
Mám exempláře i z JrugosJJavie (Popovo IPOlje-Crn~ja jam3;,
Brač, leg. KRATOCHVIL, Grudia 'leg. HOFFER a SILHAVY
1936).
Opilio
Růžičkai
n. sp.
d': Déllka těla 5.5---6.5 mm.
Délka noh: 33-38, 63-70, 35---40, 50-55.
1.-4. Fe: 7-8, 12-13, 7-8, 10.
Carpax před očním hrbolkem o2Jbrojen dvěma skupinami nízkých wubků. Oční hrbolek širší než delší, se dvěma řa­
dami 5-6 špi1črutých zoubků. Chelicery normáLní, první článek
o2Jbrojen naJhoře asi pěti zoubky, druhý čláJnek nahoře přibilimě
stejným 'počtem jako prvý. Tergity 2Jadečku s řadou nízkých,
nepravidelně Istoj,ících zorubků.
Mi3ikadlo: Stehno nahoře opatřené poure několika málo
řídce postavenými zoubky, ventráJllně jenom tUlPými hrbolky,
zakončenými chlupem. Koleno porostlé na dorsá::lní straně
zoubky, tibila lpOuze Dia ventr{lJlní s~aně porostlá tUlpými hrbolky, zakončenými chlUlpem, jinak neoobrojená.
Ozbrojení noh: 1.-4. stehno porostlé zorubky, ležícími
v řadách, 1. a 3. koleno na ventráJlní straně opatřeno zoubky,
13
2. ~ 4. koleno noo2lbrojené. 1. a 3. tibia ventrálně rovněž porostla zoubky, 2. 'a 4. lIleozbrojená. 1. metatarsUlS porostlý ventrálně zoubky, ostatní články noh neozbrojené.
Penis. Délka
těla
penisu 4-4.2 mm.
rr:,ělo do~ovenJtrá1lIlě velmi oploštělé, na 'aJPikáJlnim konci o.pa!r:Il!o. dv~n;a, sk?rouzavř~~ými podloUlhlými jamkami, jejich
šterbmovlty uzky vchod leZl na straně doI'iSá1ní. Ventrálni strana vY'klenutá a v místě jamek mírně vydutá, ;při pohledu shora
od skloUlbení se '~aludem se ponenáhlu rozšiÍŤ11je 'až k okraji jamek. Tělo se 'za jam}{lami rozšiřuje dále, přímo v ,pokračování
ruplkální čáJsti, je poměrně značně široké, za přechodem v druhou rpo1Jovinu se pou~e ponenáhlu a rOVlIloměrně zufude k části
basá:lni. Výřez dil:ouhý, podkovovitý, víc než 2x delší než širší
zaokrouhllený.
'
, ~a:lu~'. sNně se stranGIPloštělý, ostrou hranou obrácený
dorsaLne. Při rpohledu se strany ventrá:lni okraj mírně vydutý,
diorsámí ostrá hrana sHně vypuldá. Osten poměrně daouhý, nasedající širokou basí přímo na ventráJlní hranu ~~ťludu. Obr.
4, A-D.
Barva těla exemplářů konservoVi3lných v lihu světlež1'll­
tá, bez 'kreseb, rovněž chelicery 'a palJpy světle žluté. Nohy
jsou IpOněkud tmavší. Za 'živa měly mnou chycené exempláře
barvu j a sně růž o vou.
8amiob neznámá.
Na 1 e z i š tě: JiUlgoslavíe, 1 ó leg. A. RQ~IČKA u PentStu
v červenci 1934. Mnou s'bírané dva exempláře jsou z úpatí hory
Snije~oe, 1234 m n. m. (Krivošije), kde jsem je našel s 'kol.
HOFFREM na rostlinách mezi váJpenoovými škrapy 28. VIII.
1936.
Dovdl'll!ji si pojmenovati ténJto druh ,po svém váženém učite'1Ji p. :prof. ANT. RQ~IČKOVI z Třebíče, 'který jej !prvý našel.
Opilio dinaricus n. SP,
ó: Délik,a těl'a 4-6 mm.
Délka noh: 30-35, 52-63, 33-38, 40-50 mm.
1.-4. Fe: 6-7, 11-13, 6.5-8, 9-11 mm.
OaTlpax před očním hrbolkem opartřený dvěma skupinami
zoubků. Oční hrbolek širší než delší, rporostlý dvěma řadami 6
nepravidlelně :stoj~cích ní'zJkých zoubků. Chelicery normální,
1. článek nahoře porostlý poooe několika krátkými chloupky,
jinak neozbrojený, druhý čláJnek na VIIlÍtiíní straně opatřený
12-15 tmavými zoubky. Každý článek ~adečku na hřlbetni
straně ozbrojen řadou nízkýoh zoulbků, nepravidelně stojících.
Makad1Jo: Pouze na horní apikální straně trochianteru je
několiik 'zoUlbků, jinak všechny články neozbrojené, porostlé
14
jen chlupy, které na venrtrálni straně femoru stojí na nízkých
t'1liPých hrbolcích.
Ozbrojeni noh: 1.-4. stehno opatřené řad'ami špičatých
zoubků až na apikální část 2. páru noh; 1. a 3. koleno dorsálně hladké" ventrálně ozbrojené nělrolika zoubky; 2. a 4. koleno
ventrálně i dorsálně neozbrojené, 2. a 4. tlbia neozbrojená; 1.
a 3. tiJbia ventrá:lně porOl.Stléz.oubky, rovněž meta:tarSIUS a ně­
kolik člámků tarsu 1. a 3. páru opatřeny ventráJlJně ma[ými
zoubky.
Penis: Dé1ka penisu 3.2-3.5 mm.
Tělo dorsoventrálně oploštělé, na 8JpikMním konci opatreno dvěma jamkami, ležícími na ven t r á I n í straně. Hřbet­
rrí strama rovná a .plochá, !PO stranách od skloUlbeni se žaludem
obloukovitě se rozšiřující. Břišní ploška 'll! skloubení se Ž!ailudem širší než žaLud, :tJakž€ při ip'Oh'ledu shora ,přečnívá ve své
3Jpikální části přes část dorsální, směrem basálnim se nejprve
zužuje a potom se opět rozšiřuje, takže zakrývá basálni část
jamek. Tělo penisu za jamkami se neZUlžuje, nýbrž nejdříve ~­
nenáh[u, portom rychleji se rozšiřuje až IlJa rozhraní mezi 3. a
posledni čtvrtinou 'Před ba:si, kde dosahuje největší šířky, načež
se směrem k basi opět zužuje. Výřez poměrně vysoký, uprostřed srdíčk'Ovitě vykrojený.
Žaauď IPrmezu trojhranného, ostrou hranou obrácený
dorsálně. Při pohledu se strany na ventráfuim okraj.i od ostnu
nejprve 'rovný, potom před skloubením mírně vyvýšený, celkově slaJbě vydUltý. Na dorsální ostré hraně rovněž po n ě k u d
vyd 1.1' t ý. Osten poměrně dlouhý, si'mý, nasedající těsně na
ventrállIlí hranu '~aludu.
BarVia zadečku na hřbetní stramě světle šedá, 'bez yÝZlnačnějšich kreseb. 1.-4. :kýčel světle ~'Uté, chelicery, ma'kadl!a a 1.-4. noha rezavěžlutá.
v
Samička:
Dé~ka těla
6.5 mm.
noh: 30-32, 63, 35, 48 mm.
CaI1pax !před očním hrbolkem o2lbrojený dvěma skupinami špičatých zoU!bků. Oční hrbolek širší než <fulší, ozbroiený ~ špičatými 'ZOubky. Kusadla a ma'kadlla neo2lbroj.ená. Clánky zadeč­
lm na hřbetní stramě h '1 a d k é, bez řad z o Ul b k ů. 1.-4.
stehno noh porostlé řídkými zouijjky, ostaJtní články noh neozbrojené.
Barva těLa Ul exemplářů konservovaných v alkoholu na
hřbetní straně š,pin'avě šedá, na každém čHlInJkuzadeČ'ku j,e
příčná řada světlejších teček, jinak /bez výzmčnějšíoh kreseb.
Chelicery, makadila a nohy špinavě ~uté.
Dé~k!a
~ ale
z i š tě: Jugoslavie. 8 ó a 2 Q nalezl Doc Dr. J. KRA-
TOCHVIL na Popově polji (Crnulja jama) 1935, 4 Q u Crkvice
(Krivošije) VII. 1935.
15
RÉSUM~.
C. F. ROEWER cite dans SQIl travail "Die Weberknechte der E r de" seulement deux formes du genre Opilio qui
hiabitent Europe: ce sont Opilio parietinus (DE G.) et Opilio
coronatus RWR. Les autres especes du genre Opilio, décrltes
par des '8JuteuI'S divers (Opilio leucophaeus C. KOCH, O. saxatilis C. K, Phalangium cinereum?J Ph. canestrinii TH., Ph.
segmentatum E. SIMON, Ph. potanii E. S.?) cO'IlSidere comme
des sYlIlonymes de 1'espece tyipique Op:itlio parietinus.
C' était déja en 1932, quand j'ai trouvé en TchéCOS:lovaquie outre ilJa forme typique O. parietinus encore une autre forme ,différenrte qui était décrite apres par KRATOCHVILcomme une sUlbspece O. parietinus Silhavýi. Pendant les dernieres
aJllnées j~avais coll'lectioné U!Ile quantité des Opilions de YougosLavie, parmi 1esquels j'ai trouvé enoore deux formes dlifférentes, lesquel1'es ďapres ROEWER ne pouvlliient pas se différer
de 'l'espeoe O. parietinus.
Pour les dassifier j"ai empLoyé oomme un nouveau cTiterium ~'a pp are i 1 s e x II e] male, parce que je ID e s u i s
a s "S u r é q u e s a for m e e s t t r e s t a Jh 1 e e t ~ '<l. r a ct e ~ i s t i q u e Ip o u r l' e s e :s :p e c e:s par t i c 11 I i e1" e s.
J"llii eu 1'occasion de voir les especes de la colilection d€'
E. SIMON, se trouvant au Museum ď HilStoire NatureUe de PariJs, dieterminées comme Phalangittm parietinum De G., Ph.
saxatile (C. K) etPh. segmentatum E. S. Je me suis princilpalement interessé de l' espece Ph. saxatile (C. K), de laqueHe
ROEWER (c. rL No 7, pag. 771) :6ait menrtion que ce sont les
jeunes formes ďOpilio parietinus J et j"ai constaté, q l\11'i II s'ag i ten e f f e t ďu n e e s pec ei n d é pen cl 'a nt e, se distinguant nettement de 1a forme typique O. parietinus par
1'a-ppareill' sexucl má~e. L'e s pec e Opilio saxatilis e s t m em e
i den t i q u e av e cla / o r m e O. parietinus Silhavýi. - Le
type die ľespece Ph. segmentatum est par malheur dépoul'vu du
rpénis et c'est pourqUloi i~ m'était imrpossible de faire I]a description de son appareH sexueI.
Dams oe tvavai1 je décri.iS les pénis des especes Opilio parietinus (DE. G.), O. saJXatilis C. KOCH, O. Růžičkai n. ~. et
O. dinaricus TI. sp.
Opilio parietinus (De G.)
Longueur dU! COI'pS du pénis 2.7-3. 1 mm.
Le corps pouvru SUII' :l'motrémité apica:le de dieux fos:settes, situées sur le c6té dorsal. Vue générale du cOI1pS du pénis voir Ia
fig. 1C. Sur l'extrémité basale on rtroU've UIlle éch3incrure semicirculaire, 3Jpproximativement de Ila meme l'ongueur que targeur. Les autres děta:ils voil' SUT la figulI'e 1, A-D.
16
Ha bit a t. Toute '1'Eur~, .Asie, Amerique septentrioa:lale (d'Ia~es ROEWER). France, Suooe .Mlemagne iles Ca.
(d"rupres S IMON). En Tchéooslovaquie
"
nanes
c'est UlIle €Speee
trés oommune, a9:wte en automne.
Opilio saxatilis C. KOCH.
o. parietinus Silhavýi KRAT.
Longueur du péIl!Í!S 1.6-2 mm.
SUl' 'l'extrémité apicaJ1e de deux fossettes bas
sÍJtUlées s url e c ó t é ven tra 1, séparées par UIlle carene'
pourrvu de ~ongues épines. La forme dlu: coI1pS, du gland et d~
ľéonancrure voir sur la fig. 2, A-D.
H a'b i t at. Répa;ndue en France, en AHemagne, en ItalIie, 'aux Hes Canlaries (d"apres SIMON), meme en Thécos[ovaquie, en Hongrie (KOLOSVÁRY SUlb O. par. Silhavýi J O. Silhavýi ad part.), YougoslaVie (POIpOvo polje, Brač, leg. Kratochvíl 1935, 1937, Gruda, leg. HOFFER et ŠILHAVÝ 1936).
Le corps pourvu
Opilio
Růžičkai
n. sp.
MMe: Longuem du corps 5.5-6.5 mm.
Longuem' des pattes: 33-38, 63-70, 35-40, 50-55.
1.-4. Fe: 6-8, 12-13, 7-8, 10.
C h é ~ i cer e s OOurtelS, normales, premier article présentant en dessus cca 5 petites dentiucles, de meme le second.
Pat t e-;ffi ach o i r e: Fémur présentamt en dessu.s
quelques dentioUlles, meme patella 'I. et 3. en d1essous, tibia 1. et
2.00 tdessous, tibia 1. et 2. €'ll dessous, 1. métatarse en dessous;
les arutres articles mermes.
C o u 1 eur d u c o r p s des exem.piaires conservés en
alcohoil jaune p3Jle, uniforme, les parttes UlIl peu pllius foncées.
Sur le vivant la couleur des mfules que j'ai trouvés était d'un
rose vif.
P é n i s. Longueur 4-4.2 mm.
CoI1p8 poUII'VUJ SUl" 1'extrémité 3Jpicroe de cleux fossettes
longJUies, ovales, presque enfermées, leu~ pore en forme d'une
miSsure situé Sll' r 1 e c ó t é tl o r s a t L'échancrure b{l,sale
longue, ronde. Les autres détails voir fig. 4, A-D.
H a lb i t a t. Yougoslavie, Perast (l ď leg. M. le Prof. A.
RŮŽIČKA 1934); Sniiežnica 1234 m s. m. (Krivošij.e, 2 ď, 28.
VII. 19361eg. HOFFER et ŠILHAVÝ).
Opilio dinaricus n. sp.
MaJe: Longueurr díu COI'lpS 4-8 mm.
Longueur des pattes: 30-35, 52-63, 33-36, 40-50.
1.-4. Fe: 6-7, 11-13, 6. 5-8, 9-11 mm.
17
Che 1 i cer e s norma1es, mais plus robustes que ce1Jles
de ia femmel1le, rpremieT article en dessus inerme, 'le second pourY'U sur '1e cóté médial de 12-15 denticU'les.
Pat t e - má c h o i r e: Trochanter présentant en
dessus quelques denticules, les autres ~rtiCil.es inermes.
Pat t es: Fémurs rprésentant des séries de denticlrles,
exclusivement l'extrémité apicale de 'la fémU'r II.; 1. et 3. tibia
en dessous, 1. et 3. meta.Jtarse et quelques artiC'1es du tarse
POllTVUS de denticll'les, les autres artiC!les inermes.
C'O u I e II r de l'a;bdomen en dessus grisátre, lraJIJ.che
1.-4. jaune rpále,chélicere'S, patte-máchoire et pattes ďU!n jaune
f'auve.
P é n i s. Longuerur 3.2-3.5 mm.
Corps pourvu sur l'extrémité apicrule de deux fossettes, sit'llées
s u r I e c ó t é ven tra L Echmcrure relativement longue,
sa forme et les autres details du rpénis voir fig. 3, A-D.
5. G. KOLOSVARY: Neue Daten ZUJr Spinnengeogra'Phie der
KarpathenHiJnder. Festschrift zum 60. Geburtstage von
Proffessor Dr Embrik Strand, Vol. III., Riga, 1937.
6. J. KRATOCHVíL: Sekáči (Opi'1iones) ČeskosloVellS!ké republiÍlky. Práce Mor. Přír. společnosti, Sv. IX., Spis 5,
Brno 1934.
7. C. F. ROEWER: Die Weberknechte der Erde. Jena 1923.
8. E. SIMON: Les Ara:chnides de FraJIJ.ce. Tome VII., P.aris
1879.
9. V. ŠILHAVÝ: Sekáči Jeseníků. Sborník klubu přírodovědec­
kého v
Brně,
1938.
10. J. ŠTORKÁN: Anatomie rodu Trogul'l.lS. Spisy Přír. Fak.
Karlovy university, č. 84, Praha, 1928.
Fe m m e II e: Longueur dUJ c0rPS 6.5 mm.
Longueur des pattes: 30-32,63,35, 48 mm.
Mam e Ion plus large que JJong, présentJant deuoc séries
de 5-6 rd.'entiooles.
C h é I cer e s et ,p a t t e - m ách o i r e inermes. A b domen sans rangées transverses de Ipet'ite'5
denticu,les.
C o u I eur d ll' C o r p s en dessus grise noirátre, chélíceres, p1lJtte--máchoire et pattes ď'll!Il ja1l'lle pále.
Ha 'b i ta t. Yougos'lavie, Popovo :po!lje (Crntrlja jama),
8 cf et 2 Q; CI'kvice (Krivošije), 4 Q; leg. M. le Dr JOS. KRATOCHVÍL vrr., 1935.
LITERATURA.
1. H. BLANC: .Ainatomie & physiologie de l'awareil sexuel
ma1e des Plralangides. Lausanne 1880.
2. L. DI CAPORIACCO: Araonidi del[' Himalaia e del Kar.ako·
ram, rnccolti daHa missione ItJa1i:ana al Kar1lJkoram
(1929). Memorie della Societa Entomol. ltaliana, Vol.
XIII. -
1934-35.
3. G. KOLOSVARY: Studi ecologico-fa1l'llistici neľl'a PaJIJ.noni'a
meridiona!le (Ungheria). Rivista di Biologia, Vol. XXIII.
-Fasc. I, 1937-XV.
4. G. KOLOSVARY: Adatok Koszeg vidékének k'aszáspók
bunáj.á:hoz. (Beitrage ZUT Opilionidenfauna KiYszeg
(Westungarn). Vasi Szemle, III. Évf., 5-6. Sz., 1936.
18
19
VYSVĚTLENI K TABULCE.
EXPLICATION DES FIGURES.
Fig. 1. Opilio parietinus (De G.): A - apikální část penisu, poh1ed shora (dors. strana). Extrémttéarpioale du pénis,
V'ue de desSIUS (oóté diorsal); B- průřez apikálním koncem penisu ve výši jamek. Žalud tečkovaně. Schema. Section de l'extrémité arpicale du pénis, a la partie des fossettes. Gland pomtiJllé. Schéma; C - celkový pohled na penis. Vue générale du
pérris; D - arpikální část penisu, poh1ed se strany. Extrémité
apicale du rpénis, vue de profil.
Fig. 2. Opilio saxatilis C. K.: A - apikální část penisu rpohled zdola (ventráJlní strana). Extrémité apicale du pénis vue de dessous (cóté ventraJ1), B - průřez apikálním koncem penisu ve výši jamek. ŽaJud tečkov,aně, schematicky. Sectron de i'exrtrémité apicaJe du péI1JÍS, a 1Ja partie des fossetes.
Gland pOIÍilltilié. Schéma; C - celkový pohled na pénis; Vue
généraJ1e du pénis; D -apikálJní část pénisu, pohled se strany.
Extrémitéapicale du pénis, vue de prófiil.
Fig. 3. Opilio dinaricus n. sp.: A - arpikální část pénísu, pohled 'zddla (ventrální strana). Extrémité apicale du pé11!is, vue de dessorus (oóté ventra:1); B - průřezapikáliním konoem penisu ve výši jamek. Žalud tečkovaně. Schema. Section de
l'extrémiJté arpicale du péni8, a La partie des fossettes. Glaru:l
pointiUé. Schéma; C - celkový pohled na penis. Vue générale
dlu pénis; D - aJpiká:lJní část penisu, pohled se strany. Extrémité apicale du pénis, vrue de rprofiI.
Fig. 4. Opilio Růžičkai n. srp.: A - arpikální část peniJsu, lPohlled shora (dorsální 'stmna). Extrémité apiC!ale du péni8, vue de dessus (cóté dorsa1); B - průřez arpikálním komcem tpenÍ!su ve výši jamek. Žalud tečkovaně, schema. Section
de l'extrémité apieale du pénis, a 1a partie des fossettes. Gland
poiJnrtilllé,SC!héma. C - ceLkový poMed na penis. Vue générale
du pénis; D - ,apikální část penisu, poMed se strany. Extrémité 'apicaJle du rpéníls, vrue de profil.
Obr. 1A, 2A, 3A, 4A, 1D, 2D, 3D, 4D zvětš. 65x, obr.
1C, 2C, 3C, 4C,zvětš. cca 10x.
Fig. 1A, 2A, 3A, 4A, 1D, 2D, 3D, 4D agrandissement 65
fom, fig. 1C, 2C, 3C, 4C agr. cca 10 fois.
Ad nat. de!. V. ŠHh!avý 1938.
20
=
€
:-:._ .
('"
~""i
I\.)
~::;--~2-~~-=-<=~~~~j~
~~i,'''''''=
~
~
:
"'.
-
-
3
.>
-
-