Rozbor hemolymfy a klasifikace hemocytu sekacu

Rozbor hemolymfy a klasifikace hemocytu sekacu

VLASTIVEDNY SBORNIK VYSOCINY
III.
oddil ved pi'irodnich
1959
VLADIMIR SILHAVY
Rozbor hemolymfy a klasifikace hemocytu
sekacu
Uvod
o histologii krevni tekuäny bezobratlych existuje bohata literatura. Prve
pozorovani 0 Cinnosti srdce hmyzu (bource morusoveho) uverejnil Malpighi uz
v r.oce 1669, ale teprve za ctyricet let pO'zoroval Schwammerdamm pod mikroskopem prv-y hemolymfu bezobratlych (vSi) a nasel v ni jakesi »drobne leskIe kulicky«. Nebyl si vsak jist, jde-li skutecne 0 utvary, jake byly pred nekolika lety nalezeny v lidske krvi, nebo jen 0 kapenky tuku.
Pozdejsi badatele (hlavne v prve polovine devatenaeteho stolet!) pi'itomnost
skutecnych krevnich telisek v hemolymfe potvrdili a zjistili jejich mnohotvarnost,
podle ktere se nektei'i z nich pokusili rozdelit krvinky na urCite skupiny. Ale
teprve pokrok v histologicke technice, hlavne objev fixace a barveni, postavil
pokusy 0 morfologickou klasifikaci .krvinek bezobratlych i obratlovcü na realny
zaklad.
Vsechna dosavadni rozdeleni, kterych je velky pocet, maji mnoho nedostatkü. Mnohdy byla totiz vyseti'ena jenom mala skupina druhü nebo dokonce jen
- jeden druh a v-ysledky byly zevseobecneny. Hlavnim nedostatkem vetsiny klasifikaci je skutecnost, ze bylo trideni delano na podklade morfologickych a tinkCnich
vlastnosti buiiky. Vsechna i nejnovejsi rozdeleni krvinek na jednotlive kategorie
nutno proto pokladat z,a pomocna a provizorni, jakymi züstanou az do tedoby,
kay bude vice znamo 0 vzniku, ale hlavne 0 cinnosti a vyznamu jednotliv-ych
bunecnych elementü krve clenovcü.
Vzdor velikemu poCtu mnohdy dükladnych a podrobnych praci 0 histologii
hemolymfy rüznychskupin clenovcü vidime velkou mezeru ve v-yzkumu krevni
tekutiny pavoukovitYch. V roce 1846 sice srovnava T. W. Jones hemocyty hmyzu, korysü a pavoukü, tri roky pote uverejiiuje Blanchard praci 0 krvi pavou-
105
Vyseti'il jsem hemolymfu eelkem deseti druhü nasieh sekaeu: N emastoma
lugubre (Müller), N emastoma quadriplmctatum (Perty), Liobunum rotundum
(Latr.), Mitopus morio (Fabr.), Oligolophus tridens (C. 1. Koch), Lacinius horridus (Panz.), Lacinius dentiger (C. 1. Koch), Phalangium opilio L., Opilio parietinus (De Geer) a Opilio saxatilis C. 1. Koch.
VetSina klasifikaei hemoeytü ostatnieh Clenoveu je delana na podklade rozterov-yeh preparatü. Proto jsem matericil zpraeoval vetsinou touto jednoduehou
metodou, aby bylo mozno srovnat vysledky s poznatky uz znamymi.
Krevni teliska sekaeü stejne jako hemoeyty vseeh elenoveü jsou velmi tvarliva, jejieh kulovity tvar, ktery je vysledniei povrehov-yeh sil, se meni jednak aktivne pi'i Cinnosti, jednak pasivne p1'i postupu telisek uzkymi mezitkaiiovymi
sterbinami. Tim vice se meni po opusteni tela a pomerne hrubym zasahem, jakym je zhotoveni rozteru na podloznim skle. Cheeme-li proto znat tvar jednot·
livyeh bunek, ktery se nejvice pi'iblizuje jejieh tvaru v zivem tele, je nutno pouzit ryehle fixace. Za tim ucelem jsem zhotovil ureity poeet preparatu fixovanyeh
za vlhka Zenkerovou smesi, v niehz se buiiky tvarove jen malo liSily od dos ud
zivyeh bunek v nativnieh preparateeh, ale rozliSeni jednotlivyeh kategorii podle
barvitelnosti nebylo mozne. Podobne tomu bylo na eelkovyeh preparateeh, fixovanyeh Zenkerovou smesi a zalityeh v parafinu, kde byly krvinky pozorovany na
1'ezeeh srdeem a osrdeenikovym vakem. Pozorovani nativnich preparatü cerstve
hemolymfy pi'ineslo velmi eenne poznatky. Na dosud zivyeh krvinkaeh jsem pozoroval nekolikrat p1'emenu v1'etenoviteho tvaru plasmatoeytü a nukleoeytü behem nekolika vtei'in ve tvar vejCity nebo kuloviy, eoz zjistil uz v roee 1832 Wagner na hemolymfe Ephemery. Krome toho se mi podai'ilo pozorovat jemne pseu-
dopodie, ktere nejsou na bezne fixovanyeh preparateeh viditelne, jejieh pohyby
a jednou dokonee p1'ime deleni buiiky.
Rezy ze zalityeh preparatü jsem barvil Delafieldovym hematoxylinem s eosinem a zelezitym Heidenhainov-ym hematoxylinem.
Srovnanim vseeh teehto zpüsobü zhotoveni prepanitü jsem souhlasne s pozorovanim Rooseboomove zjistil, ze ma nejvetSi eenu metoda krevniho rozteru,
i kdyz musime poeitat s urCitou deformaei nekteryeh bunek. Rozmery bunek ve
fixovanyeh roztereeh se mnoho nelisi od rozmerü odpovidajieieh zivyeh bunek,
casteene smrSteni zpüsobene fixa ei a ztratou vody pi'i zasehnuti preparatu je
vykompensovano plosnou deformaei buiiky, zpüsobenou tlakem gravitacni slly
k podloznimu sklu, taHe odehylky ve velikosti jsou praktieky zanedbatelne.
Snazil jsem se zhotovit preparaty ze zvi1'at prave ehyeenyeh, neposkozenyeh nesetrnym transportem nebo dele trvajieim pobytem ve zmenenyeh podminHeh zajeti, eoz vseehno by mohlo mit urCity vliv na krevni obraz. Hemolymfu k rozteru jsem zisHval z rany zpusobene odsti'izenim easti koneetiny
ostrymi nüzkami, obycejne na holeni. Po tomto zasahu se temer okamzite na
poranene plosee objevi kapka hemolymfy, kterou müzeme p1'imo p1'enest na
podlozni sklo a mirnym tahem skla rozeti'it do tenke vrstvy. Kdybyehom ehteli
zhotovit vetSi mnozstvi preparatü, müzeme odst1'ihnout east dalsi koneetiny. Tento zakrok zvi1'e neposkodi, krvaeeni obyeejne behem minuty ustane a zvii'e müzeme dale ehovat v zajeti pro pi'ipad, ze byehom ehteli pozdeji hemolymfu vyset1'ovat znovu.
U vetsiny vyset1'enyeh druhü se vykon odberu nesetkal s vetsimi teehniekymi potizemi, krome toho, ze sekae obycejne poranenou koneetinou ryehle pohybuje v kyeelnim kloubu, ovsem u mlad'at a drobnych druhu, jako je Nemastoma
lugubre, se nam mnohdy nepodai'i zabranit, abyehom vyseti'ovaneho jedinee
neposkodili.
Cheeme-li ziskat vetsi mnozstvi hemolymfy (napi'. k ehemiekemu rozboru
plasmy) je nutno na1'iznout kutikulu na hi'betni strane zadeeku v delce 2 - 3 mm
ve smeru sagitaInim, ponekud stranou od st1'edni eary. Jako nastroj se nejlepe
hodi vhodne upevneny ostry ulomek holiei eepelky. Rez nesmi byt hlubokY. musi
pouze pro1'iznout kutikulu a tenkou stenu perikardialniho vaku, ktery lezi p1'imo
pod kutikulou a v nemz je hlavni rezervoar hemolymfy. P1'i hlubsim rezu bychon~ zasahli slepy vybezek sti'edniho oddilu zaZfvaei trubiee nebo pro1'izli
sti'edni strevo, jejiehz obsah by nam krevni tekutinu zneeistil. Vytrysklou kapku
hemolymfy z 1'ezne rany müzeme odebrat pipetkou.
Jelikoz je ale stejne jako u hmyzu take u seHcu v hemolymfe nalezajiei se
v osrdecnikovem vaku a v srdei mnohem mensi procento bunek, je lepe za ueelern vyset1'ovani krevniho obrazu zhotovovat rozterove preparaty z perifernich
ustrojü, jak bylo shora uvedeno.
Tenke roztery jsem po zasehnuti fixoval po tri minuty metanolern, potom
106
107
koveü, v roee 1904 pise Franz pojednani 0 histologii a vzniku krevnieh bunek
pavoukü aroku 1908 vyehazi praee Gadzikiewicze, v niZ je popisovana histologicka skladba srdee stira, solpugy, t1'i druhü pavoukü a sekaee Opilio (parietinus?). Ve"vseeh uvedenyeh pojednanich je vsak histologie hemoeytü zpraeovana
velmi povrehne, v posledni praci je napi'iklad popis krvinek sekaee odbyt t1'emi
1'adky. V novejsi dobe Kästner ve stati 0 sekaeich v Kükenthalove »Handbuch
der Zoologie« z r. 1941, ktera je souhrnem vyzkumu 0 tomto 1'adu, omezuje popis slozeni krevni tekutiny na nekolik vseobecnyeh slov.
Bylo mou snahou doplnit alespoii casteene tu10 mezeru v histologii hemolymfy 1'adu sekaeu. Vysledky svyeh pozorovani jsem p1'edbezne a jen z casti uvei'ejnil ve vseobeenem oddile 7. svazku Fauny CSR (e. 1. 13, str. 42-44, obr. 95103). Podrobnejsi rozbory by vsak byly pi'esahovaly ramee publikace a p1'edkladam je na tomto miste.
M a t e r i a 1, z p ü s 0 b z p r a e 0 v a n i a f y s i 0 log i e k e
pozrdmky
barvii metylen-azur-eosinem podle Giemsy-Romanovskeho 00 kapek barviva
na 1 ml desto vody, delka barveni 30 minut). Cast preparatu jsem fixoval Zenkerovou smesi a barviI zelezitym hematoxylinem Heidenhainorym, jine pro srovnani May-Grünwaldorym barvivem, metylenovou modri, neutraIni cerveni, Delafieldovym hematoxylinem a modifikaci Burryho metody nigrosinem.
Uvedene druhy sekacu jsem vyseti'oval vetsinou dospele, jen od nekterych
tez dospivajici jedince. Zvlastni pozornost jsem vsak krevnimu obrazu mladat
nevcnoval, proti hemolymfe dospelych jsem nenasel zadnych rozdilu.
Ackoliv neni vlastnim ucelem teto prace se zabyvat blize fysiologii krevni
soustavy sekacu, zminim se presto 0 nekterych vyznamnych nebo zaj ima v9-ch
okolnostech, ktere jsem zjistil v prubehu studia hemolymfy. Jako u vsech clenovcu se vzdusnicemi (Tracheat) ma hemolymfa sekacu a jeji obeh v tele vyznam
v prve fade vYzivny, prenasi a roznasi rozpustne i koloidni latky pi'imo k jednotlivym ustrojum, ktere je potrebuji, a naopak sbira odpadove produkty, ktere
jsou z tela vylucovany systemem tak zvanych kycelnich zlaz. Ztrata vetsiho
mnozstvi hemolymfy nebo porucha jejiho obehu nema proto za nasledek tak
bezprosti'edni a rychle poskozeni zivotne dulezitych ustroju jako u obratlovcu,
nenastavaji rychle priznaky duseni, nybrZ jen hladu. Obeh hemolymfy v tele
sekacu uskuteciiuje hrbetni ceva, tak Zyane srdce. Je to trubice ulozena na hrbetni strane zadecku pod kutikulou v tenkostennem osrdecnikovem vaku, ktera je
vpredu i vzadu zuzena a pro.dlouzena v tensi trubice, Zyane aorty. Po stranach
srdce jsou dva pary sterbinovitych usti (ostia), kterä se mohou uzavrit. Ne pi'iliS
mocna stena srdce je slozena z pricne pruhovanych svalorych vlaken, kterä se
ponekud lisi svou skladbou od pi'icne pruhovanych svalu koncetin i jinych casti
tela. Stazenim srdecni steny, systolou, je pi'i uzavrenych ustich vypuzena krev
predni i zadni aortou ze srdce. Vpredu na prechodu mezi srdcem a tak zvanou
hlavovou aortou (a. cephalica) je chlopeii, herou prry zjistil Gadzikiewicz a jeji
pritomnost pozdeji potvrdil Kästner. Ta zabraiiuje zpetnemu vniknuti krve do
srdce pri diastole. Podle meho zjisteni (viz c. 1. 13, obr. 95-99) vyustuje predni
aorta nalevkovite do sinu, ktery obklopuje ustredni nervory system sekacu a tudiz prednostne zasobuje a vyzivuje mozkova ganglia. Zadni aorta smeruje
k hrbetni stene zadniho oddilu zazivaci trubice.
Dale postupuje hemolymfa uz otevrenym reCistem mezitkaiiorymi skulinami a prostory do perikardialniho sinu, odkud je za diastoly dvema pary usti,
lezicimi v dvojim zaskrceni srdce, nasata dovniti' srdce.
Pi'i opatrnem odpreparovani casti hrbetni kutikuly u druhu Opilio parietinus (dospeleho) jsem zjistil, ze srdecni ceva pracuje frekvenci asi 5 X za vtei'inu, to znamena, ze vykona asi 300 systol za minu!u.
Zajimavy pokus, pi'i kterem jsem zivemu jedinci druhu Opilio parietinus
v nekolika pi'ipadech srdce vyoperoval, ukazal, ze tento ustroj neni tak duleZity
pro zivot techto zvirat. Po exstirpaci srdce se sekac pohyboval skoro normalne,
108
jenom pohyby jeho noh nebyly tak koordinovane, jako u zdraveho. Vzdor ohromne ztrate krevni tekutiny, ktera vzdy pri operaci Z osrdecnikoveho vaku vytece,
prezila nektera zvii'ata zasah az 24 hodin, za osm hodin se jeste pohybovala
z mista.
Cinnost bunek hemolymfy je dosud maIo znama. Nejlepe je prostudovana
fagocytosa, ktere jsou schopny urCite kategorie hemocytu. Ponevadz vsak nachazirne fagocytovana teliska v hemolymfe v mizivem procentu, je malo pravdepodobne, ze je teto schopnosti pouzivano u clenovcu v takove mire, jako u obratlovcu. Infekcni onemocneni clenovcu v takovem smyslu jako u obratlovcu, pri
nemz se fagocytosa hemocytu hlavne uplatiiuje, vlastne nezname. Fagocytosa
bakterii hemocyty hmyzu byla vzdy pozorovana jenom pi'i experimentalni infekel. Velky ryznam vsak maji fago~yty clenovcü l1esporne pri metamorfotickych
pochodech behem postembryonalniho vyvoje, coz se projevuje i jejich zvysenym
poCtem ve fazich prestavby.
Fagocytosa hemocytu sekacu byla studovana a popsana Kästnerem. Tento
vcelku shodne s vyzkumy, ktere byly uCineny u jinych clenovcu, zjistil, ze hemocyty (bliZsi klasifikaci neuvadi) dovedou fagocytovat castecky indiferentnich
hmot, vpravenych do tela sekace (tus, karmin).
Vetsina autoru, ktei'i studovali hemocyty hmyzu, uvadi, ze se nektere typy
krevnich bunek pravidelne deli karyokinesou. Ackoliv jsem prohlednul nekolik
set preparatu hemolymfy sekacu, v zadnem jsem nevidel buiiky, 0 kterych by se
dalo bezpecne tvrdit, ze se neprimo deli. v nekolika pripadech jsem nasel dvoujaderne plasmatocyty, ktere vypadaji, jako by se jejich jadro delilo pi'imo (tab.
1., obr. 2-4).
Vseobecne vlastnosti hemolymfy sekacu
Hemolymfa se skläda z tekute plasmy a krevnich telisek (hemocytu).
Plasma vsech uvedenych druhu sekacu je bezbarva tekutina, za cerstva Cirä,
pozdeji se vytvorenim svetlolomnych vlaken fibrinu nepatrne zkali. Je bez zapachu a bez ostre prichuti. Krome bilkovinnych soucasti, ktere tvoi'i po pridani
roztoku kyseliny sulfosalicylove zakal, obsahuje krystalicke substance, vytvarejici
na skle po odpareni charaktedsticke druzy (obr. 1). Tato krystalicka latka je organicka sloucenina. Z anorganickych soli jsem zjistil kationty Na' a anionty Cl'.
Proti tvrzeni Kästnerovu jsem nikdy v plasme nenasel ani analysou, ani barvivem Sudan 111 tuky, stejne ani skrob, ani dextrin.
Pri pozorovani plasmy pod mikroskopem muzeme v preparatu za nekolik
minut pozorovat tvorbu fibrinorych vlaken, ktere se da zabranit pi'idanim roztoku citrätu sodneho. V plasme dale koluji produkty vniti'ne sekretorickych zlaz.
Reakce plasmy je mirne alkalicka. Nachazi se v ni znacne mnozstvi katalazy, ktera uvoliiuje z peroxydu vodiku kyslik.
109
Obr. 1: Krystaly v zaschle hemolymfe druhu Opilio parietinus.
Abb. 1. Kf!istalle in eingetrocknener Hämolymphe del'l Art Opilio parietinus.
Celkove mnozstvi hemolymfy je podle myeh pozorovani zavisle na stupni
vyvoje sekaee. Tak napfiklad nedospeli jedinei druhu Opilio parietinus pred
poslednim svlekanim maji osrdeenikovy yak naplneny velkym mnozstvim hemolymfy, ktera prosvita pod tenkou poloprühlednou kutikulou, eoz vypada, jako
by byla hrbetni polovina zadecku prazdna. V dospelosti, hlavne u sarnicek, je
prostor zadecku temer do posledniho mista naplnen vnitfnostmi, hlavne vajeenikem se zralymi a dozrav,ajidmi vajicky. Hemolymfa je jen v mezitkaiiovyeh
prostorach, hlavne v sinu kolem ustredni nervove uzliny. Prumerne mnozstvi
hemolymfy v dospelem zvlfeti druhu Opilio parietinus je pi'iblizne 0,05 ml.
Fysiologieky vychazi hemolymfa z tela sekace ustnim otvorem napriklad
pri podraz.deni, uehopeni, pi'i kopulaei a snad i pi'i prijimani nektere potravy.
Tato »haemorhoea« se nam jevi jako pomerne velkä kapka pod ustnim otvorem.
Snad vlivem zredeni nejakym exkretem je v teto tekutine mnohem menSi mnozstvi
hemocytu, nez v hemolymfe tela.
Hemocyty neobsahuji zadne barvivo, nasledkem vetSi lomivosti svetla zkaluji
hemolymfu lehee mlecne.
Poeet hemoeytü v pomeru k jednotee plasmy je velmi promenlivy. Tato nestalost je püsobena malym absolutnim mnozstvim hemolymfy vzhledem k velikosti hemoeytü ,a okolnosti, ze se hemoeyty musiprodirat uzkymi prostory a
v otevrenem obehu müze casto dojit k doeasne kumulaci telisek na jednom miste. Tim vznika nerovnomerne rozdeleni bunecnyeh elementü v plasme a pfi poWani pomod Bürkerovy komürky doehazime k velmi odlisnym Clslüm. Pocet
kolisa nejen u rüznyeh druhü nebo u rüznych jedincü tehoz druhu, ale take pi'i
odebirani hemolymfy z rüznyeh casti tela tehoz jedlnce (napr. z koncetiny a osrdecnikoveho vaku, jak bylo uvedeno), dokonee vsak ve stejne casti tela v urCitem
110
Velikost plasmatocytü se pohybuje mezi 8-16,u, dlouhe vretenovite buiiky
dosahuji vsak delky az 30fJo.
Jadro je vetsinou vejcite, jemne zrnite struktury, zbarvene jasne cervene
nebo nachove, jaderko neni viditelne. Pri zbarveni zelezitym hematoxylinem je
viditelna v cetnych pfipadech lininova sif se zrny chromatinu.
Protoplasma ma charakteristickou retikularni strukturu, ktera je zpusobena
svetleji zbarvenyrni vakuolarni; barvi se modrofialove, kolem jadra ponekud syteji. V plasme plasmatocytü najdeme casteji rüzne inkluse ve tvaru nestejne velikych zrnek od drobnych granul az po vetSi kulovita teliska, pravdepodobne fagocytovana. Tyto inkluse jsou zbarveny syte modrofialove.
Pi'i pozorovani cerstveho nativniho prepar<itu vidime jemne a znacne rozvetvene pseudopodie, jejichz tvar se pomalu meni. ,V tab. I. je zakreslena zmena tvaru plasmatocytu behem 20 minut. Pseudopodie se nekdy podafi fixovat
Zenkerovou tekutinou, ale nejjemnejsi rybezky se nezbarvi. Jadro se jevi v nativnim prepar<ite bez struktury, eire, plasma obsahuje nestejne velka granula,
ktera jsou za zivota v pohybu. Pseudopodie jsou na buiikach i tehdy, kdyz tyto
zmeni vretenovity tvar v kuloviry.
Ps e 11 i 0 c Yt Y jsou kulovite, jen ryjimecne mirne vejCite buiiky pravidelneho tvaru, ktere jsem nasel v hemolymfe sekaeü. Pro charakteristicky tvar jadra
je nelze zafadit do zadne dosud popsane kategorie hemocytu elenovcü. Jejich
prümer se pohybuje od 8 do 16,u, obyeejne jsou v prümeru 12,u.
Jadro se barvi syte nachove, je vzdy proti plasme ostre ohranicene, vejcite,
protahle az tycinkovite, v mnoha pfipadech clenite, prstencovite, tvaru osmicky
apod. V nekterych buiikach viJdime postupnou destrukci az uplne vyrnizeni jadra
(obr. 18-24, tab. 11.).
Plasma pselliocytü je temer vzdy Cira, jen ryjimecne velmi jemne zrnita. Barvi
se blede modre, na periferi'i ponekud syteji, takZe obrysy pselliocytü jsou vzdy
ostre. Ve starsich prepar<itech montovanych v kanadskem balsamu se plasma
zbarvila do ruzova. V nekolika malo pfipadech jsem nasel v plasme granulace
tvarem a zbarvenim podobne zrnüm granulocytü.
V nativnim preparate se jevi pselliocyty jako kulata teliska hladkych sten, na
nichz nejsou nikdy ani naznaky pseudopodii. Jadro je ukryto v nepravidelnych
svetlolomnych zrnech.
Ps eIl i 0 c Yt Y se zdaji bYt nekonstantni slozkou krevni tekutiny. Zatim
jsem je nasel jenom u druhu Opilio parieti,nus, Mitopus morio, Oligolophus tridens.
Je pravdepodobne, ze vznikaji z urciteho poCtu nebo druhu plasmatocytü,
nekdy nachazime znaeny pocet prechodnych forem mezi obema kategoriemi.
Jsou snad obdobou rhegmatocytü, ktere zname u hmyzu a ktere maji pfimy vztah
ke koagulacnim pochodüm hemolymfy.
G r an u 10 c Yt y. Tyto hemocyty jsou tvarem, velikosti i barvitelnosti temer
112
shodne s plasmatocyty, od nichZ se vlastne lisi jenom pritomnosti granul v plasme.
Granula jsou neostrych kontur, drobna, zbarvena cervenoruzove. V nekterych
buiikach je jich viee, v jinych mene, taHe je nekdy mezi skupinami zrn videt
svetlemodre zbarvenou plasmu. Pri mensim zvetSeni se poznaji granulocyty od
plasmatocytu na prvni pohled celkovym cervenarym zbarvenim. Po f,ixaci Zenkerovou tekutinou a barveni zelezitym hematoxylinem jsou granula osti'e ohranicena, pravidelnych tvaru a zbarvena spinave zlutave.
Take granulocyty nepati'i ke stalym slozkam krevniho obrazu, zda se, ze
jsou ve vetSim poCtu u pTislusniku podceledi Oligolophinae, u nichZ mohou
tvorit az 10 procent vsech hemocytu. Naopak zase v nekterych preparätech se
vyskytuji jen ve zlomku procenta.
casovem rozmezi. V hemolymfe druhu Opilio parietinus kolisal pocet bunecnych
elementü v 1 mm3 hemolymfy od 3200 do 53200, v prumeru se pohyboval kolern 20000.
Klasifikace hemocytu sekacu
V hemolymfe vsech druhu sekacu, ktere jsem vyseti'il, byly nalezeny utvary,
ktere müzeme roztridit do sesti kategorii.*
1.
2.
3.
4.
5.
6.
Nukleocyty
Plasmatocyty
Pselliocyty
Granulocyty
Naha jadra
Degenerovane hemocyty a buiiky nezarazene.
V nativnich preparätech se granulocyty poznaji snadno, zrnka jsou silne
svetlolomna a uplne zakryvaji jadro.
Nah a ja d r a najdeme temer v kazdem rozteru. Jejich mnozstvi kolisa
v rozmezi 0,5-15 proc., nestejnomerny ryskyt vsak neni projevem zmenenych
pomeru v hemolymfe. Rozmery nahych jader jsou ruzne, obycejne vsak vetSi
nez prumerna velikost jader v hemocytech, coz bylo take zjisteno u nahych jader v hemolymfe jinych clenovcu. VetSi rozmer lze lehce vysvetlit tim, ze se
uvolnene jadro zbavene obalu protoplasmy rozestre do vetSi plochy, eoz take
dokazuje svetlejsi zbarveni techto »velkych« jader.
Naha jadra jsou obrysu eliptickeho nebo okrouhleho, obrysy vetSieh jsou
mene ostre. Barvi se zive cervene nebo nachove, jaderko neni viditelne.
Degenerativni hemoeyty a nezarazene buiiky. Hemocytu,
pati'ieieh do teto kategorie, najdeme v krevnim obraze mizive procento. Degenerativni hemocyty jsou buiiky poskozene nebo stare, jejieh jadra byvaji svrastela, plasma s cetnymi vakuolami. Nasledkem mensi souidrZnosti jsou buiiky na
rozteru vetsinou deformovane a vetSich rozmeru. Mozno sem take zahrnout
zmin~ne pselliocyty s destruovanym nebo vymizelym jadrem.
Nezarazene buiiky jsou pak vseehny ostatni utvary, ktere se nedaji vclenit
do zadne z predchozieh kategorii.
Nu k I e 0 c y t Y jsou drobne buiiky tvaru okrouhleho, vejciteho, vretenoviteho, vyj,imecne s nekolika (3- 4) hrotitymi vYbezky. Stejne jako u plasmatocytu je jejich tvar promenny, vretenovite nebo protahle formy v preparate znaci,
ze byla buiika fixovana v Cinnosti. Velikost okrouhlych bunek se pohybuje od
5 do 8 fJo, vretenovite dosahuji delky az 18 iJ. . Sirka vretenovite buiiky je rovna
sii'ce jadra, na nemz je po strane jen nepatrny povlak plasmy.
Jadro nukleocytu je kompaktni, tvaru okrouhleho az vejCiteho, zbarvene
syte cervenofialove az fialove, bez slruktury, jaderko neni videt. Ani po zbarveni zelezitym hematoxylinem nejsou v jadre videt zrnka chromatinu, ktera
jsou koncentrovana na nejmensi prostor.
Plasmy je velmi malo, zaujima jenom velmi slabou vrstvu kolem jadra. Barvi se tmave modrofialove, jeji struktura je vetSinou hrube sitovita, casto se svetlejsimi vakuolami. Pro tmave zbarveni je tezko v plasme rozeznat detaily, jako
zrna, inkluse.
V nativnich preparatech se liSi nukleocyty od plasmatocytu jen mensimi rozmery a relativni velikosti jadra.
Nukleocytu je v krevnich rozterech mitlo, nejvys 10 procent, jsou vsak stalou sloZkou kazdeho krevniho obrazu. Je pravdepodobne, ze jsou jen mladsimi
formami bunek nasledujici kategorie. Vyskytuji se mezi nimi formy; ktere jsou
v hemolymfe hmyzu oznacovany jako mikrocity, proleukocyty a liocyty.
PI a s m a t 0 c Y t Y jsou nejpodstatnejsi a nejpocetnejsi kategorii hemocytu.
Maji rozmanity tvar, protahle nebo kratce vretenity, kapkovity, ovalny az
kulovity, nekdy (po rychle fixaci) nachazime bm'iky s nekolika ostrymi vYbezky.
V souhrnu mozno Tici, ze hlavni slozkou hemolymfy sekacü jsou plasmatoeyty. Daleko mene je nukleocytu, na tretim miste eo do poCtu jsou naha jadra
nebo granulocyty, na poslednim ostatni buiiky.
* Uvaclene zbarveni bunek jeclnotlivych kategorii je po pouziti zpüsobu zhotoveni prepadtu podle Giemsy- Romanovskeho. Pokucl bylo barveno jinym zpüsobem, je to vzdy uvedeno.
111
8
113
Specificky charakter hemolymfy jednotlivych
druhü sekäcü.
Krevni obraz dvou vyseti'ovanych zästupcü Dyspnoi, druhü N emastoma
lugubre a N. quadripunctatum se näpadne neHSi od krevnich obrazü vysetrovanych zästupcü nadceledi Eupnoi. V hemolymfe druhu N emastoma quadripllnctatum je asi 10 proc. nukleocytü. Jejich jädra jsou kulovitä nebo ovälnä, syte cervenä az fialove cervenä, plasma tmavofialovä, casto s vakuolami. Tvar nukleocytü je okrouhly, vejCity nebo vretenity, prümer kulatych 6-8p. Plasmatocyty
jsou skoro vsechny obvykleho tvaru, velmi bohate plasmou. Jädro je vejCite,
pravidelne, nachove zbarvene, plasma svetle fialovä s drobnymi vakuolami,
ostrych kontur. Kulate plasmatocyty maji prümer 12-15 11" vsech bunek teto
kategorie je 70-80 proc. Pomerne hodne nachäzime nahych jader, v nekterych
preparätech az 10 proc., jsou pomerne malä (5-8 11·), ostre ohranicenä. Granulocyty jsou velmi vzäcne, tvoi'i jen zlomek procenta, rovnez tak degenerativni
formy, pselliocyty nalezeny nebyly.
Krevni obraz druhu Nemastoma lugubre je velmi podobny, vsechny prvky
hemolymfy jsou vsak mensi, prümerne 0 3,u.
Krevni obraz druhu Liobunum rotundum je na prvy- pohled näpadny tim,
ze plasmatocyty obsahuji pomerne male mnozstvi plasmy, kterä je fialove zbarvenä a casto obsahuje vakuoly. Proto je velmi obtizne odliSit plasmatocyty od
nukleocytü, ktere jsou tvarove velmi podobne, jenom mensich rozmerü a ponekud syteji zbarvene (plasmatocyty jsou prümerne 8 X 12,J., vretenovite 6 X 12
IL nukleocyty delky 6- 7 11. ). Granulocyty se vyskytuji velmi vzäcne, nahych
malych zrnek nebo vetSich kulovoitych tvarü. V jinych jsou drobnä acidofilni zrnka.
Tyto bunky pak tvoi'i prechod ke granulocytüm, kterych je asi 10 proc. Nahych
jader je v nekterych preparätech az 15 proc.!
Krevni obraz druhu Lacinius dentiger je podobny predchozimu, hemocyty
druhu Oligolophus tridens jsou nejpodobnejsi krevnim bunkäm druhu Mitopus
morio, jsou vsak v prumeru mnohem mensi, 0 3- 5p. Drobne plasmatocyty se
doMe odlisuji od cetnych pselliocytu v prumeru asi 8p, prechodnych rorem je
pomerne mälo. Granulocytü je dosti velky pocet (pi'es 10 proc.), holych jader
jsou asi 2 proc.
Vyseti'ovani zästupci podceledi Phalangiinae, Phalangium opilio, Opilio
parietinus a Opilio saxatilis maji hemocyty v celku navzäjem podobne a jejich
krevni obraz se mnoho neliSi. Pselliocyty jsem nasel jen u druhu Opilio parietinus. Nukleocyty maji pomerne male (kolem 5 p.), granulocyty a nahä jädra jsou
vzäcne.
LITERATURA
dlouhe az 30 p.
Asi 15 proc. vsech hemocytü tvoi'i granulocyty, ktere jsou podobne plasmatocytüm, jenom obsahuji vetSi pocet drobnych acidofilnich zrnek, kterä dävaji
bunkäm celkove nacervenale zbarveni. Volnych jader jsou asi 3 proc., zlomek
procenta pak tvoi'i degenerativni formy se silne vakuolisovanou plasmou.
Hemocyty druhu Lacinius horridus nevykazuji zädnych zvlästnosti, jsou
o neco mensi nez u pi'edchoziho druhu, nemaji tak ostre kontury a nevyskytuji se mezi nimi pselliocyty. V nekterych plasmatocytech nachäzime casto
syte modre nebo modrofialove zbarvene inkluse ruznych velikosti, bud' tvaru
ERMIN, R., 1939: Über Bau und Funetion der Lymphoeyfen bei Insekten. Zeitschr. Zell/orsch.
mikro Anal., 29.
G~DZIKIEWICZ, B., 1908: K gistologij krovenosnoj sistemy u Araehnoidea. Mem. Acad. imper.
St. Petrsbourg, Vol. 2, No 7.
GREGOIRE, CH., 1955: Blood Coagulation in Arthropods. V. Studies on Hemolymph Coagulation
in 420 l'ipecies of inseets. Archives de biologie, Tome 66, Fasc. 1.
HRDY, L, 1957: Srovnani metoo preparaee a barveni krevnich telisek hmyzu. Gas. es. Spol.
ent., 54.
HRDY, L, 1958: Karyometrie a rozbor hodnot nukleoplasmatiekeho pomeru haemocytü imago
evrcka Gryllus domesticus 1. Vest. Gs. Spol. zooI., XXII, I.
HRDY, L, 1959: Pokus 0 morfologieke rozliseni zakladnieh typü haemoeytü u evrcka Gryllus domesticus 1. lbid., 13, ses. 2. (V teto praci je uvedena hlavni literatura.)
]ONES, ]. C., 1950: The normal hemoeyte pieture of the yellow maleworm, Tenebri'O molitor Linnaeus. lowa State College Journal of Science, Vol. 24, No 3.
]ONES, J. C., 1954: The heart and associated tissues of Anopheles quadrvmaculatus Say (Diptera:
Cueulidae). Journal of Morphology, Vol. 94, No 1.
]ONES, ]. C., 1956: The hemoeytes oE Sarcophaga bullata Parker. Ibid., Vol. 99, No 2.
]ONES, ]. C. & TAUBER, O. E., 1951: No~mal total hemoeyte eonnts of Tenebrio molifor. Annals
of the Entomological Society 0/ America, Vol. 44, No 4.
KÄSTNER, A., 1941: Opiliones. Kükenthai, Handbuch der Zoologie, Bd. 3.
ROOSEBOOM, M., 1937: Contribution ä l'etude de Ia eytologie du sang de eertains inseetes,
avee quelques eonsiderations generales. Arch. neerl. Zoologie, Tome II.
SILHAVY, V., 1956: SekaCi-Opilionidea. Fauna GSR, SV. 7.
SILHAVY, v., 1959: Stempellia weilseri n. sp., eine neue Mikrosporidienart aus dem Weberknechte
Opilio parietinus (De Geer)'. Vestn. es. spol. zool. 13, e. 4.
WIGGLESWORTH, V. B.: The rale of the, haemocytes in the growth and mO'1llting of an inseet,
Rhodnius proxus (Hemiptera).
YEAGER, ], F., 1939: Apparent nuclear-eytoplwsmie transfer in some inseet blooo eells. Annals
Entomol. Soc. of America, Vol. 32.
YEAGER, ]. F., 1945: The blood pieture! of the southern armyworm (Prodenia eridania). Journ.
Agric. Research, Vol. 71, No 1.
114
115
jader jsou 1-2 proc.
.
Krvinky druhu Mitopus morio se barvi velmi kontrastne, maji ostre obrysy
a jsou pomerne velke. Nukleocyty maji fialove cervene zbarvenä ovälnä jädra,
uzky lern plasmy fialove az modi'efialove zbarvenY· Je jich asi 10 proc. a jsou
8-10 11. velke. Plasmatocytü je 80 proc. a jsou opati'eny pomerne velikym vejCitym jädrem. Plasmu maji jemne sitovitou, nekdy skoro hyalinni, fialove az namodrale zbarvenou. Nachäzime cetne pi'echodni formy mezi plasmatocyty a
pselliocyty. Prümer kulovitych bunek je asi 15 ,u, vretenovite retikulocyty jsou
VLADlMfR SILHAVY
Analyse der Hämolymphe und Klassifikation
von Hämocyten der Weberknechte
Zusammenfassung
Der Autor legt Resultate seiner Untersuchungen der Hämolymphe der Weberknechte der Arten Nemastoma lugubre (Müller), N. quadripunctatum (Perty), Liobunum rotundum (Latr.), Mitopus morio (Fabr.), Oligolophus tridens
(C. L. Koch), Lacinius horridus (Panz.), Lacinius dentiger (C. L. Koch), Phalangium opilio L., 0 pilio parietinlts (De Geer), O. saxatilis C. L. Koch, vor.
Die Klassifikation der Hämocyten wurde auf Grund des Ausstriches der
nach Giemsa-Romanowski gefärbten Präparate durchgeführt. Der Kontrolle
wegen wurden die mit der Zenker-Flüssigkeit fixierten und mit Eisenalaun-Hämatoxylin gefärbten Präparate verfertigt, die .Hämocyten wurden dann weiter
nach den Schnitten der im Parafin eingebetteten und mit verschiedenen Methoden gefärbten Tiere studiert, sowie in den nativen Präparaten der Hämolymphe.
Die Hämolymphe wurde von den abgeschnittenen Gliedrnassen des Weberknechtes auf der Tibia und vom Pericardialsinus abgenommen.
Es wurde festgestellt, dass die Vorderaorte trichterförmig in den ausgedehnten Sinus am Zentralnervensystem mündet. Das Herz eines erwachsenen
Tieres der Art Opilio parietinus zieht sich ungefähr 5-mal in der Sekunde ein.
Bei den Versuchstieren derselben Art hat der Autor das Herz mehrmals exstirpiert. Die Tiere bewegten sich gleich nach dem Eingriff fast normal, ihre Bewegungen waren aber weniger koordiniert als bei gesunden Tieren, die Exstoirpation des Herzens überlebten sie noch 24 Stunden und nach 8 Stunden zeigten
sie noch Bewegungen.
..
Im Gegenteil zu den Ergebnissen der Hämolymphe-Untersuchungen anderer Gliedertiere hat der Autor nie eine Karyokinesis in den Hämocyten der Weberknechte festgestellt.
Die flüssige Plasma der Hämolymphe der Weberknechte ist klar, farblos,
geschmack- und geruchlos. Ausser den Eiweissbestandteilen, die durch die Sulphosalicylsäure eingehen, enthält sie organische Krystallsubstanzen, die nach dem
Eintrocknen charakteristische Bilder zeigen. Ausserdem wurden Kationte Na
und Anionte Cl, Fibrin, Katalase festgestellt, Stärke, Dextrin und Fette wurden
aber nicht gefunden. Die Reaktion der Plasma ist leicht alkalisch.
Die gesamte Menge der Hämolymphe der Weberknechte schwankt im Laufe der Entwicklung, knapp vor der letzten I-fäutung ist sie am grössten. Bei
der erwachsenen Art Opilio parietinus beträgt sie ungefähr 0,05 ml.
Die Hämocyten enthalten keine Farbstoffe, ihre Anzahl ist im Verhältnis
zu der Einheit der Plasma an der Stelle der Abnahme veränderlich, es wurden
an 3200 - 53200 Hämocyten im 1 mm 3 gerechnet, durchschnittlich an 20000.
~ei ~en Weberknechten tritt die Hämorhoea durch die Mundöffnung ein,
p~yslOlogl.sch nach der Reizung, bei der Kopulation und bei der Entgegennahme
emer bestlmmten Nahrung. In dieser Hämolymphe ist aber eine kleinere Anzahl
von Blutkörperchen.
In der Hämolymphe der Weberknechte fand der Autor sechs Kategorien
von Hämocyten:
1. Nu k I e 0 c y te n mit einer geringen Menge von dunkelbläulich gefärbten Plasma mit dem kompakten eiförmigen sich purpurrot bis violett färbenden
~ern ohne sichtbaren Nucleolus. Dieselben sind von rundlicher, eiförmiger, bez~ehu~gs~eise spindelartiger Form, in der Grösse 5-18 ,u. Die Nukleocyten sind
em standl.ger Bestandteil der Hämolymphe, sie bilden bis 10% aller Hämocyten.
2. DIe P 1 a s m a t 0 c Yt e n bilden den Hauptbestandteil der Hämolymphez.e~~en . un~ weisen.. ei~e verschiedene Form auf (spindelförmig, tropfenförmig,
elformlg bIS kugelformlg) und sind 8 - 30 fI. gross. Ihr Kern ist meistens eiförmig,
kla.r p~rpu.~rot, das Kernchen ist unsichtbar. Die Struktur der Protoplasma ist
rehkular, farbt sich violett, oft enthält sie Vakuolen und Inklusionen in der. Form
basofiler Kerne von verschiedener GrÖsse. In nativen Präparaten sind an den
PI~smatocyten feine und verzweigte Pseudopodien zu sehen, deren Form sich
bel lebendem Zustande langsam ändert. Manchmal sind sie nach der Fixation
durch die Zenker-Flüssigkeit und nach dem Färben durch Eisenalaun-Hämatoxylin nach Heidenhain zu sehen, die feinsten Ausläufer bleiben aber ungefärbt.
3. W i, e Ps e 11 i 0 c Yte n nennt Autor fast immer kugelförmige, nurausnahmsweise eiförmige Zellen vom Durchmesser 8-16 fI.. Ihr Kern färbt sich
purpurrot, ist immer scharf begrenzt, länglich, stangenförmig, in vielen Fällen
gegliedert, ri.ngförmig und dgl. In manchen Zellen ist die Destruktion oder sogar
das Verschwmden des Kernes zu sehen. Die Plasma ist fast klar, nur selten sehr
feinkörnig, färbt sich hellblau, an der Peripherie einigermassen dunkler. In nativen Präparaten haben die Pselliocyten giatte Wände und bilden nie Pseudopodien. Wegen der charakteristischen Form der Nukleus können wir die Psellioc~ten. in keine bisher beschriebene Kategorie der Hämocyten von Gliedertiere
emrelhen. Es ist möglich ihren Ursprung in gewissen Plasmatocytenformen suchen und wir müssen auch mit einer Verwandschaft der Pselliocyten mit Rhegmatocyten der Insecten rechnen.
.Die ~selliocyten wurden bisher nur bei der Art Opilio parietinus, Mitopus
mono, Ohogolophus tridens in der Menge bis 20% gefunden. Bei der Art Mitopus morio gibt es zahlreiche Übergangsformen zwischen den Pselliocyten und
Plasmatocyten.
4. Die G ra n u 10 c Yt engleichten mit der Form, der Grösse und Färbens-
117
116
vermögen den Plasmatocyten und besitzen eine lichtere blaue Plasma, die nicht
scharf begrenzte rosarote Granula enthält. Nach der Fixation durch die ZenkerFlüssigkeit und durch das Färben mit Eisenalaun-Hämatoxylin haben die Granula scharfe Konturen. Auch die Granulocyten gehören nicht zu den festen Bestandteilen des Blutbildes, es gibt also den Anschein, dass sie in grösserer Anzahl
bei der Subfamilie Oligolophinae vorkommen, bei denen sie bis 10% aller Hämocyten bilden können.
5. N ac k t e K ern e gibt es in jedem Präparat der Hämolymphe, ihre
Zahl schwankt zwischen 0,5 bis 15%. Sie sind gewöhnlich von grösseren Aus·
massen als die Kerne der nicht beschädigten Hämocyten, eliptischer oder rundlicher Kontur, purpurrot gefärbt.
6. Die d e gen e r i e r t e n H ä m 0 c y t e n und die ni c h t ein g e r e i h t e n Zell e n sind sehr selten.
Was den spezifischen Charakter der Hämolymphe einzelner untersuchter
Arten der Weberknechte anbelangt, wurden keine grösseren Unterschiede zwischen der Hämolymphe der Vertreter des Tribus Dyspnoi und Eupnoi
und nicht einmal zwischen den einzelnen Arten festgestellt. Bei der Art Liobunum rotundum haben die Plasmatocyten verhältmsmässig wenig Plasma gegenüber den Plasmatocyten der Art Mitopus morio, deren Hämocyten sich sehr gut
und kontrast färben. Die Hämocyten der Art Oligolophus tridens sind kleiner als bei den anderen untersuchten Weberknechten der Subfamilie Olig(llophinae.
--------------------------------~
Tab. I:
Obr. 1: Zmena tvaTu ziveho plasmatocytu hehem 40 vtei'in. Opiliio parietinus. Ohr. 2: Delici se
jadro v plasmatocytu druhu Liobunum rotundum. Ohr,. 3: Delici se jadro v plasmatocytu druhu
Mitopus morio. Obr. 4: Dvoujademy plasmatocyt druhu Liobunum rotundum. Obr. 5: Plasmatocyt s pseudopodiemi druhu Opilio parietinus. Obr. 6-8: Zmena tvaxu ziveho plasmatocytu
druhu Opilio parietinus. Obr. 9-10: Kulaty plasmatocyt druhu Opilio parietinus s pseudopodiemi. Obr. 11: Pselliocyt v nato preparatu hemolymEy druhu Opilio parietinus. Originalni kresby:
V. Silhavy.
Tabelle I.
Abb. 1. Formveränderung eines lebendigen Plasmatocyten innerhalb von 40 Sekunden. Opilio
parietinus.
Abb. 2. Sich teilender Kern im Plasmatocyt der Arte Liobunum rotundum.
Abb. 3. Sich teilender Kern im ;Plasmatocyt der Art Mitopus morio.
Abb. 4. Zweikerniger Plasmatocyt der Axt Uobunum rotundum.
Abb. 5. Plasmatocyt mit den Pseudopodien der. Axt Opilio parietinus (der native Präparat).
Abb. 6.-8. Formveränderung eines lebendigen Plasmatocyten der Axt Opilio parietinus.
Abb. 9-10. Runder Plasmatocyt der Art Opilio parvetinus mit Pseudopodien.
Abb. 11. Pselliocyt im nato Präparat der Hämolymphe der Art Opilio parietinus.
Originalzeichnungen: V. Silhavy.
118
lJ !J!JuO
1
)
Tab.
Ir
Hemocyty druhu Opilio parietinus. Rozter barveny podle Giemsy-Romanovskeho. ZvetSeno asi
1500X!. Orig. kresby: V. SilhavY.
Obr. 1-10: Nukleocyty. Obr. 11-17: Plasmatocyty. Obr. 18-24: Pseliocyty. Obr. 25-27:
Granulocyty. Ohr. 28: Nahe jadro.
Tabelle Ir.
Hämocyten der Art Opilio parietinus. Ausstr·ich gefäbrt nach Giemsa-Romanovski. Vergrässert
cca 1500 mal. Originalzeichnungen V. SilhavY.
Abb. 1-10: Nukleocyten. Abb. 11-17: Plasmatocyten Abb. 18- 24: Pselliocyten. Abb. 25- 27:
Granulocyten. Abb. 28. Nackter Kern.
120