Jezy na Labi (PDF 1.9 MB)

Transkript

Univerzita Karlova
Diplomová práce
2004
Bc. Lenka Ivanovská
FAKULTA HUMANITNÍCH STUDIÍ UNIVERZITY KARLOVY
KATEDRA SOCIÁLNÍ A KULTURNÍ EKOLOGIE
Vícekriteriální zhodnocení a posouzení možných
dopadů plánované stavby vodních děl na Labi
aneb
Budou labské jezy novodobým pomníkem lodní dopravě v
Čechách?
Vypracovala: Bc. Lenka Ivanovská
Obor: Sociální a kulturní ekologie
Vedoucí diplomové práce: PhDr. Ivan Rynda a Jan Dostál
Prohlášení
Prohlašuji, že tuto diplomovou
práci jsem vypracovala samostatně
a použila jsem pouze prameny
citované v seznamu literatury.
Bc. Lenka Ivanovská
V Děčíně dne 16. 4. 2004
-------------------------------
Poděkování
Ráda bych vyjádřila poděkování Janu Dostálovi za
poskytnutí mnoha cenných informací a materiálů,
týkajících se problematiky možných dopadů výstavby
jezů na Labi a všech možných souvislostí, stejně jako za
jeho drahocenný čas, který věnoval důsledné kontrole
všech získaných a použitých údajů.
PhDr. Ivanu Ryndovi tímto děkuji zejména za pomoc
při výběru vhodných metod, utváření hlavní koncepce,
ale i cenné rady v oblasti stylistické a typografické.
Děkuji též za jeho drahocenný čas, který mi věnoval a za
obětavou pomoc při řešení řady dalších problémů
rozličného charakteru, které se během psaní mé
diplomové práce vyskytly.
Bc. Janu Černému děkuji za pomoc při výběru
aplikovaných metod, stejně jako za trpělivost a
obětavost při náročném zpracovávání získaných dat.
Fakulta humanitních studií UK
katedra magisterského oboru
Sociální a kulturní ekologie
U Kříže 8/661, 158 00 Praha 5-Jinonice
Projekt diplomové práce (DP) oboru sociální a kulturní ekologie
1. Jméno studenta, tituly: Bc. Lenka Ivanovská
2. Osobní číslo (UČO): 8526
3. Rok imatrikulace na FHS (IZV) UK (bak. studium, jinak mag. studium): 2002
4. Rok imatrikulace na katedře sociální a kulturní ekologie FHS UK: 2002
5. Názvy všech předchozích bakalářských (magisterských) prací, škola, obor a rok, kde a kdy
byly obhájeny: Hilsnerova aféra, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně - fakulta
pedagogická, Základy humanitní vzdělanosti, 2001
6. Předběžný název DP: Možné dopady stavby plánovaných vodních děl na Labi v kontextu
trvale udržitelného rozvoje
7. Obecný kontext (souvislosti tématu, širší rámec): Trvale udržitelný rozvoj
8. Předmět zkoumání (vlastní předmět práce): Chci se pokusit zohlednit důsledky výstavby
dvou plánovaných vodních děl na Labi v kontextu trvale udržitelného rozvoje. Pokusím se o
komplexní zhodnocení všech dopadů, včetně veškerých souvislostí a vazeb, o celostní
zhodnocení všech kritérií.
9. Metodologický postup: metody a techniky, které budou v práci použity:
-analýza dokumentů
-srovnávací analýza
-ekonomické srovnávací analýzy (porovnání ekonomických rozvah)
-terénní průzkum
-analýza literatury a dostupných článků
-metody oceňování
-právní analýzy
10. Hlavní vstupní hypotéza nebo hypotézy (2−3):
1. Výstavba dvou plánovaných vodních děl na Labi bude mít zásadní dopady na přírodu,
krajinu, biotopy a ekotopy. Dojde k nenahraditelným škodám.
2. Ověření použitelnosti strategie trvale udržitelného rozvoje a jeho principů pro
komplexní posouzení dopadů stavby a pro přijetí optimálního obecně přijatelného
rozhodnutí.
Pravidla pro vypracování diplomové práce v rámci magisterského oboru Sociální a kulturní
ekologie FHS UK
11. Cíl DP (kromě ověření hypotéz a teoretického přínosu např. praktický přínos, vypracování
metodologie, základ pro řešení problémů v praxi atd.):
Cílem práce je nalezení chyb, kterých se jednotliví aktéři při dosavadním projednávání o
stavbě dopouštěli, a systémový návrh k jejich odstranění.
12. Čím budou rozšířeny dosavadní znalosti („přidaná hodnota DP“):
Vytvoření souboru informací a poznatků komplexně charakterizujících, kde bude zohledněn
trvale udržitelný rozvoj.
Návrhy, co by mělo být uděláno.
Poznatky z oblasti právní, ekonomické, sociální i environmentální.
13. Struktura DP (předběžný obsah – názvy oddílů a kapitol):
•
Úvod - základní informace o problematice, časové údaje, popis lokalit, informace o
záměru, historie projednávání, vývoj, aktuální situace, zdůraznit, že nikdo se
nepokusil o celostní zhodnocení všech kritérií
•
Stanovení cílů práce - viz. cíle DP
•
Metody - viz. použité metody
•
Seznámení s pojmem TUR - základní principy, charakteristika, souvislosti pilíře,
historie
•
Environmentální pilíř - jak ovlivní stavba životní prostředí, krajinu, biotopy,
ekotopy
•
Ekonomický pilíř - náklady a přínosy, kolik má stavba stát, zohlednění s nově
postaveným železničním koridorem
•
Lidský pilíř - kvalita života, jak jí ve skutečnosti stavba ovlivní, co lidem v okolí
přinese, komu stavba prospěje, komu ublíží, dopady na zaměstnanost v regionu +
další možné zjištěné souvislosti
•
Institucionálně-sociální pilíř - historie projednávání, účast veřejnosti, hlavní
aktéři, hledání chyb a nedostatků, ke kterým došlo, dopady stavby na zaměstnanost
v regionu a pod.
•
Návrh změn - návrhy optimálního postupu, zohledňujícího veškerá rozhodující
kritéria
•
Závěr - zhodnocení stanovených cílů
14. Předběžná bibliografie k tématu:
Pigula, T., Labe na hranici, Koktejl, č.1, Ročník XIII., str. 24 - 35, leden 2004
Trpišovský, J., Hřensko - brána Českého Švýcarska, Svépomoc, Praha 1972
Cvrk, F., Děčín, Pressfoto, Praha 1988
Joza, P., Pohled do historie I, Foto grafika OHV - Oldřich Holan, Ústí nad Labem 1998
2
Pravidla pro vypracování diplomové práce v rámci magisterského oboru Sociální a kulturní
ekologie FHS UK
Joza, P., Pohled do historie II, Foto grafika OHV - Oldřich Holan, Ústí nad Labem 2002
Nevrlý, M., Chvály Zadní země, Vestri, Liberec 2002
Vorel, A., Vlachová, B., Vávra, T., Příloha F. II – Dokumentace hodnocení vlivu na životní
prostředí (E.I.A) Zlepšení plavebních podmínek řeky Labe od Střekova po státní hranici – zadání
MDS ČR 1999
Deníky Bohemia, Hentschel, W., Hlinka, D., Vodní díla na Labi…, 13.6. 2000
Dokumentace E.I.A, materiály získané z Ředitelství vodních cest, dostupné informace a materiály
odboru ŽP při MÚ Děčín, tisk - články o vývoji, projednávání apod.
Šutera, V., Kuncová, J., Vysoký, V., Labe, Ústí nad Labem 2001
Balatka, B., Kalvoda, J., Vývoj údolí Labe v děčínské vrchovině, ČGS, Praha 1995
Harter, H., Zhodnocení flory a ekosystémů v údolí Labe v úseku Děčín - státní hranice, AOPK ČR –
středisko Ústí n. L. a Botanický ústav ČAV Průhonice 1993
Braniš, M. a kol., Dokumentace o hodnocení vlivů na životní prostředí. Vodní dílo Malé Březno,
ÚŽP Př.F UK, Praha 1992 - 1993
Valečka, J., ed., České Švýcarsko. Geografická a přírodovědná mapa 1:2500, ČGÚ, Praha 1997
Mezinárodní komise pro ochranu Labe, Akční plán povodňové ochrany v povodí Labe, MKOL,
Magdeburg 2003
Anděra, M., Encyklopedie naší přírody, Slovart, Praha 2000
Anděra, M., Řeky, Slovart, Praha 1996
Moldan, B., Ekologická dimenze udržitelného rozvoje, Karolinum, Praha 2001
Moldan, B., (Ne)udržitelný rozvoj, Karolinum, Praha 2001
Moldan, B., Indikátory trvale udržitelného rozvoje, CZP UK, Praha 2000
Rynda, I., Globální svět a lidské zdraví, in Vliv přírody na zdraví člověka, TIS, Praha 2000
Rynda, I., Globální a regionální problematika vztahu člověka k jeho životnímu prostředí, Sysifos
4/97, Pardubice 1997
15. Předpokládaný vedoucí DP: Jan Dostál
16. Důvod volby tématu (dosavadní znalosti, zázemí, praxe a zájem studenta):1
Bydliště v dotčené oblasti - vztah k těmto lokalitám
Účast na kampani za záchranu Dolního Labe
1
nepovinné
3
Vícekriteriální zhodnocení a posouzení možných dopadů plánované stavby vodních děl na Labi
Obsah
1
2
ÚVOD........................................................................................................... 3
1.1
ROZHODOVÁNÍ ...................................................................................... 3
1.2
POSLEDNÍ NEREGULOVANÝ ÚSEK LABE ................................................. 3
STANOVENÍ CÍLŮ PRÁCE..................................................................... 5
2.1
3
4
HYPOTÉZY ............................................................................................. 7
METODOLOGICKÝ POSTUP ................................................................ 7
3.1
METODY A TECHNIKY, KTERÉ BUDOU V PRÁCI POUŽITY: ....................... 7
3.2
POSTUP: ................................................................................................. 8
STRATEGIE TRVALE UDRŽITELNÉHO ROZVOJE A JEJÍ
ZÁKLADNÍ PRINCIPY ................................................................................................ 9
4.1
ZÁKLADNÍ PRINCIPY TRVALE UDRŽITELNÉHO ROZVOJE ....................... 11
4.2
ROZHODOVACÍ PROCESY...................................................................... 15
5
HISTORIE SPLAVŇOVÁNÍ LABE ...................................................... 17
6
PILÍŘ ENVIRONMENTÁLNÍ ............................................................... 19
6.1
PRINCIP ÚCTY A RESPEKTU K PŘÍRODĚ A OBTÍŽNOST ROZHODOVÁNÍ ... 19
6.2
CHARAKTER ŘEKY ............................................................................... 22
6.3
PŘEDPOKLÁDANÉ DOPADY STAVBY JEZŮ NA LABSKOU FLÓRU A FAUNU
23
6.4
EVROPSKÉHO
PŘEDPOKLÁDANÉ DOPADY STAVBY JEZŮ NA BIOTOPY BOBRA
26
6.4.1
Zvláštnosti migrace bobrů .............................................................. 28
6.4.2
Nepřekonatelná překážka ............................................................... 28
6.5
VLIV LODNÍ DOPRAVY NA ŘÍČNÍ EKOSYSTÉMY ..................................... 30
6.6
RETENČNÍ SCHOPNOST KORYTA PŘI POVODNÍCH .................................. 32
6.7
SHRNUTÍ V RÁMCI ENVIRONMENTÁLNÍHO PILÍŘE TRVALE
UDRŽITELNÉHO ROZVOJE ............................................................................................. 32
1
7
EKONOMICKÝ PILÍŘ ........................................................................... 35
7.1
NESHODY NA OBOU STRANÁCH ............................................................ 35
7.2
SPOR O EKONOMICKÝ PŘÍNOS .............................................................. 35
7.3
STUDIE SVĚTOVÉ BANKY A ZPRÁVA NKÚ ........................................... 37
7.4
DOPRAVA............................................................................................. 38
7.4.1
Kapacita železničního koridoru podél dolního Labe...................... 41
7.4.2
Porovnání dopravních alternativ.................................................... 42
7.4.3
Ekologičnost vodní dopravy............................................................ 45
7.5
47
ROZVOJE
8
SHRNUTÍ V RÁMCI EKONOMICKÉHO PILÍŘE TRVALE UDRŽITELNÉHO
PILÍŘ SOCIÁLNĚ – INSTITUCIONÁLNÍ........................................... 49
8.1
KVALITA ŽIVOTA A PROPOJENOST JEDNOTLIVÝCH OBLASTÍ ................. 49
8.2
STAKEHOLDERS A BOJ O JEZY JAKO VÝZNAMNÝ SPOLEČENSKÝ
PRECEDENS
8.2.1
49
Desetiletí bojů a legislativní aspekty .............................................. 50
8.3
MEZINÁRODNÍ VÝZNAM ....................................................................... 53
8.4
SOCIÁLNÍ DOPADY ............................................................................... 56
8.4.1
Člověk a jeho domov....................................................................... 57
8.4.2
Zaměstnanost v regionu .................................................................. 57
8.4.3
Sociálně-ekonomický potenciál regionu ......................................... 58
8.5
SHRNUTÍ V RÁMCI SOCIÁLNĚ-INSTITUCIONÁLNÍHO PILÍŘE TRVALE
UDRŽITELNÉHO ROZVOJE ............................................................................................. 59
9
MULTIKRITERIÁLNÍ ANALÝZA....................................................... 62
9.1
FULLERŮV TROJÚHELNÍK A SAATIHO MATICE ...................................... 62
9.2
METODA VÁŽENÉHO SOUČTU WSA ..................................................... 69
9.3
METODA TOPSIS ................................................................................ 71
9.4
METODA ELECTRE I.......................................................................... 73
10
ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ A POTVRZENÍ HYPOTÉZ....................... 75
11
ZÁVĚR ...................................................................................................... 78
2
1 Úvod
1.1 Rozhodování
Žijeme ve světě, který má svá pravidla, svůj řád, systém. Naše společnost se
utvářela tisíce let, až se vyvinula do dnešní podoby, spletité pavučiny vztahů, souvislostí
a vazeb. Vytvořili jsme si téměř dokonalý systém, ve kterém má každý své místo, svůj
vztah a vazbu ke světu, svou představu a postoj k dění a událostem, s nimiž je propojen,
aniž by si to vždy plně uvědomoval. Každý máme odlišné ideály, představy dobra,
pokroku, štěstí… Existují rozdílná kritéria, podle nichž činíme svá rozhodnutí, každý
podle jiného klíče, utvářeného během celého života. Nakonec však musíme najít
konsensus, shodnout se na jednom řešení, které bude vyhovovat co největšímu počtu
rozhodujících, a který bude přijatelný pro všechny strany. Nalézt takovou shodu však
není vždy jednoduché…
1.2 Poslední neregulovaný úsek Labe
Úsek Labe mezi střekovským zdymadlem v Ústí nad Labem a německým
Magdeburkem je poslední neregulovanou částí řeky – poslední skutečně volně tekoucí
řekou, nespoutanou jezy, zdymadly či přehradami. V Evropě se na toku takové velikosti
a v takové délce jedná o raritu.
V případě České republiky jde o 37 kilometrů, za německou hranicí si pak řeka
volně razí cestu dokonce 315 kilometrů. A právě oněch „českých 37 kilometrů“, mezi
střekovským zdymadlem1 a Hřenskem2 hraje klíčovou úlohu v této práci. Jedná se o
místo, které se stalo jevištěm jednoho z největších sporů, problému, který se řeší už více
než deset let a přesto nebyl vyřešen: zda na tomto úseku postavit dva pohyblivé jezy3 a
prodloužit tak regulovanou část řeky až k česko-saské hranici.
Hladina vodního toku zde příliš často klesá a nákladní lodě musejí čekat na vyšší
hladinu. Dopravní lodní společnosti tak přicházejí jak o zisky, tak i o své zákazníky.
V první fázi je cílem stavby zajistit, aby splavnost byla zaručena pro lodi
s ponorem 1,4 (+0,2) m po dobu 345 dnů v roce. Podle dostupných materiálů je však
1
Střekovské zdymadlo: 242 kilometrů od pramene, 134,5 metrů nad mořem.
2
Hřensko: 279 kilometrů od pramene, 115 metrů nad mořem.
3
První z jezů má být postaven v Malém Březně (plavební kilometr 81,74) a druhý v Prostředním Žlebu
(plavební kilometr 90,00).
3
cílovým řešením plavební hloubka 3,30 m pro lodi s ponorem až 2,8 m.4 Realizace
záměru předpokládá výstavbu jezů a plavebních komor v profilu Malé Březno a
Prostřední Žleb, a poté úpravu plavební dráhy prohrábkami dna a řadou dalších nutných
takzvaných břehových usměrňovacích staveb5.
Výstavba jezů má své důvody, svá pro i proti, své příznivce i odpůrce. Existuje
řada skutečností a souvislostí, které ovlivňují plánování její stavby, stejně jako nespočet
oblastí a životů, které může ovlivnit. Je nemožné nalézt všechny aspekty, které může
stavba ovlivnit, ale ti, co doposud rozhodovali o výstavbě vodních děl na Labi,
nezohlednili ani ty nejpodstatnější, které vycházejí ze strategie trvale udržitelného
rozvoje.
Jezy se tak navíc staly předmětem dlouhodobého sporu mezi Ministerstvem
životního prostředí a Ministerstvem dopravy, když Ministerstvo životního prostředí
v březnu roku 2002 vyjádřilo nesouhlasné stanovisko k současné variantě stavby
z hlediska posuzování vlivu stavby na životní prostředí.
Poslanec Schling dne 22. října 2003 podal pozměňovací návrh, kterým by se
změnil zákon o vnitrozemské plavbě. Labe označil za vodní cestu, jejíž rozvoj a
modernizace je podle něho ve veřejném zájmu. Změnou v zákoně by došlo k vyjmutí
části Labe a Vltavy z ochranných podmínek zákona č. 114/1992 Sb. Stavba by tak
získala povolení i přes skutečnost, že by se nacházela přímo na území chráněné krajinné
oblasti. Protesty Ministerstva životního prostředí by se takovým způsobem jednoduše
obešly.
Schlingův pozměňovací návrh měl dvě části. První část se týkala samotné
úpravy vodních cest a obsahovala jejich oficiální označení za veřejný zájem. Až druhá
část se týkala vyjmutí labské a vltavské vodní cesty z ochranných podmínek.
Poslanecká sněmovna celý návrh přijala 12. prosince 2003, ale senátoři se
shodli, že něco takového neschválí. Už 28. ledna 2004 návrh zamítli a vrátili do
poslanecké sněmovny. Ta uznala, že natolik výrazný a nesystémový zásah do legislativy
je skutečně zbytečný a 20. února 2004 definitivně výjimku ze zákona o vnitrozemské
4
Šutera, V., Kuncová, J., Vysoký, V., Labe, Ústí nad Labem, Ústí nad Labem 2001
5
Jedná se zejména o příčné kamenné hrázky, vedoucí od břehů ke středu řeky, které mají za úkol nahánět
vodu řeky do plavební dráhy. Tyto hrázky mají na řeku samozřejmě značný vliv – pozměňují proudění,
ovlivňují sedimentaci stejně jako estetiku krajiny, v nížinné řece jsou absolutně novým prvkem.
4
plavbě zamítla.6 V novele zákona ponechala jen první část Schlingova pozměňovacího
návrhu – označení splavnění Labe za veřejný zájem. Veřejným zájmem je však ze
zákona i ochrana přírody…
Stav byl opět nerozhodný. Jak tedy rozhodovat dál? Zákonodárci se shodli téměř
okamžitě a nechali sestavit speciální komisi složenou z náměstků a zástupců pěti
ministerstev (Ministerstvo dopravy a spojů, Ministerstvo financí, Ministerstvo pro
místní rozvoj, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo životního prostředí), kteří
mají za úkol vypracovat obsáhlou a objektivní analýzu se všemi aspekty a rozhodnout,
který ze zájmů převažuje.7
Speciální komise tedy nyní stojí před nelehkým úkolem – posoudit, který ze
zájmů je důležitější nebo je v problému výrazněji obsažen – zda stavba jezů, nebo
ochrana přírody. Na konci dubna 2004 by měla oznámit výsledek… Možná, kdyby již
existoval praktický návod, jak komplexně posuzovat problém jako je tento, měla by
komise jednodušší práci. Ale možná by ani nemusela zasedat, protože celý spor by byl
již dávno vyřešen.
2 Stanovení cílů práce
Česká
plavba
labská
(jeden
z největších
českých
lodních
dopravců,
využívajících Labe) je v současné době v konkurzu. Objem přepravy rapidně klesá. Ale
může za to jen řeka? Její nedostatečně vysoká hladina? Jak to, že ani největší česká řeka
nedokáže plavební společnost uživit? Ministerstvo životního prostředí ČR stavbu
neschválilo a také němečtí ekologové se obávají, že výstavba jezů na české straně zhorší
samočisticí schopnosti řeky. Domnívají se také, že může mít negativní dopad na jakost
pitné vody v Drážďanech. Z těchto důvodů je tedy finanční podpora výstavby jezů
z německé strany vyloučena a náklady na výstavbu (7–9 miliard korun)8 bude tedy
muset obstarat stát sám z peněz získaných od svých jediných jistých zdrojů – daňových
poplatníků. Co z toho pak budou mít lidé, kteří nepřímo přispěli na stavbu jezů? Určitě
6
Škaloud, V., Janoušek, A., Výjimka pro stavbu jezů na Labi nebude, Deníky Bohemia: Děčínský deník,
ročník XII/44, 21. 2. 2004.
7
(ves, ČTK), Boj o jezy na Labi jde do finále, obě strany přiostří, MF DNES, Severní Čechy, ročník
XV/46, 24. 2. 2004.
8
Podrobněji se bude finančnímu aspektu projektu věnovat kapitola zaměřená na ekonomický pilíř trvale
udržitelného rozvoje.
5
se v regionu dočasně zvedne zaměstnanost. Lodní doprava je také jistě ekologickou a
levnou alternativou, ale má smysl i nyní, když byl právě dostavěn nákladný a ve všech
ohledech moderní železniční koridor, který dokáže lodní dopravě téměř ve všech
aspektech konkurovat? Jaký vliv by měla výstavba jezů na obyvatele v Malém Březně a
Prostředním Žlebu? Dokázala by skutečně zachránit bankrotující Českou plavbu
labskou? Vyplatí se vůbec výstavba jezů někomu jinému, než stavební firmě, která ji
bude realizovat?
Spousta otázek a těžké hledání odpovědí. K jejich nalezení je třeba zohlednit
veškeré aspekty, které se ve spletitých nitkách souvislostí často ztrácejí a nebo jsou
dokonce záměrně uschovávány.
¾ Pokusím se tedy tuto pavučinu rozplést a nalézt i zhodnotit všechny důležité
aspekty a okolnosti, které je třeba brát v potaz ve chvíli, kdy stojíme před
otázkou, zda stavbu realizovat, či nikoli.
¾ Jako klíč a vodítko k hledání všech souvislostí a vazeb použiji zásady
strategie, kterou v tomto případě považuji za základní a neopomenutelnou
– strategii trvale udržitelného rozvoje. Pokusím se dokázat, že tato strategie
je vhodná pro nalezení všech podstatných vazeb a souvislostí. Domnívám se,
že je vhodným nástrojem pro posouzení všech aspektů, a že její principy
jsou nejlepšími kritérii pro komplexní posouzení dopadů takového záměru,
jako jsou právě jezy na Labi.
¾ Pomocí metody párového rozhodování – Saatiho trojúhelníku, výsledné
Saatiho matice a na ní navazujících metod (pro srovnání použiji tři
podobné metody –metodu váženého součtu WSA, metodu TOPSIS a
metodu ELECTRE I) se pokusím o multikriteriální analýzu všech
podstatných aspektů.
6
2.1 Hypotézy
Na úvod je nutno uvést hypotézy, které v závěru své práce potvrdím, nebo
vyvrátím.
Hlavní vstupní hypotézy:
1) Výstavba dvou plánovaných vodních děl na Labi bude mít zásadní dopady
na přírodu, krajinu, biotopy a ekotopy. Dojde k nenahraditelným škodám.
2) Strategie trvale udržitelného rozvoje a jeho principů je vhodná pro
komplexní posouzení dopadů stavby a pro přijetí optimálního obecně
přijatelného rozhodnutí.
Několika základním informacím o koncepci trvale udržitelného rozvoje, její
historii a ujasnění jejích základních principů věnuji jednu z následujících kapitol. Nyní
se však ještě krátce zmíním o metodách, které ve své diplomové práci použiji.
3 Metodologický postup
3.1 Metody a techniky, které budou v práci použity:
¾ analýza dokumentů
¾ srovnávací analýza dokumentů
¾ ekonomické srovnávací analýzy (porovnání ekonomických rozvah)
¾ terénní průzkum
¾ analýza literatury a dostupných článků
¾ metody oceňování
¾ právní analýzy
¾ multikriteriální analýza (metoda párového rozhodování – Saatiho
trojúhelník, Saatiho matice, metoda váženého součtu WSA, metoda
TOPSIS a metoda ELECTRE I)
7
3.2 Postup:
1) Celou problematiku se kvůli lepší přehlednosti nejprve pokusím rozdělit do tří
základních oblastí (práce tedy bude obsahovat tři hlavní „středové“ kapitoly).
Bude se jednat o základní pilíře trvale udržitelného rozvoje, o tři propojené
oblasti, z nichž každá hraje v procesu rozhodování svou důležitou roli.
2) Dále pro ujasnění a přehlednost již v následující kapitole uvedu, kromě tří
základních pilířů, i hlavní zásady a principy trvale udržitelného rozvoje. Těch se
pak budu držet v celé práci a přímo v textu vždy zmíním, kterého z principů se
daná oblast týká.
3) Na konci každé ze tří hlavních hlavních kapitol pro přehlednost sestavím tabulku
sestávající z jednotlivých kritérií, ke kterým se daná oblast vztahuje, a pokusím
se je přiřadit k jednotlivým principům, ke kterým se vztahují, popř. se kterými
souvisí. Pro ujasnění doplním do tabulky rovněž charakter dopadu stavby jezů
na každou z konkrétních oblastí.
4) Z jednotlivých tabulek pak na závěr sestavím jednu společnou, která bude
obsahovat všechna nalezená kritéria.
5) Zjištěným kritériím pak pomocí metody párového porovnávání – Fullerova
trojúhelníku a Saatiho matice přiřadím váhy. Pomocí další metody je pak
seřadím dle stupně důležitosti. Při výběru a přisuzování preferencí v rámci
párového rozhodování mi pomůže právě koncepce trvale udržitelného rozvoje,
přesněji jeho jednotlivé principy. Každé z nalezených kritérií se totiž váže
k jednomu nebo více zásadním principům trvale udržitelného rozvoje. Je tedy
zřejmé, že těm kritériím, které se vážou k většímu počtu principů, pak přisoudím
větší důležitost. Velkou roli zde také sehraje síla konkrétní vazby mezi
zjištěným kritériem a s ním souvisejícími principy trvale udržitelného rozvoje.
Tím by se mělo v závěru práce ukázat, zda je strategie trvale udržitelného
rozvoje
skutečně
vhodnou
koncepcí
k posouzení
všech
souvislostí
a
rozhodujících kritérií, a zda je schopna pomoci nalézt společensky
nejprospěšnější řešení. Koncepce trvale udržitelného rozvoje se tak stane
v rámci mé práce nástrojem jak analytickým, tak i syntetickým.
K výpočtům matic použiji doplněk programu Excel Sanna, který obsahuje jak
programy na přiřazení vah (Fullerův trojúhelník, Saatiho matice), tak i vhodné
metody na závěrečné vyhodnocení zadaných informací – pro lepší porovnání a
8
ověření jsem se rozhodla aplikovat dokonce tři metody (metodu váženého
součtu WSA, metodu TOPSIS a metodu ELECTRE 1). Podrobněji se o
jednotlivých metodách zmíním před jejich samotným použitím při závěrečném
vyhodnocení zjištěných dat.
6) Pomocí všech získaných informací a výpočtů pak v závěru potvrdím či vyvrátím
vstupní hypotézy.
4 Strategie trvale udržitelného rozvoje a její základní
principy
Jako první přinesla do světa politiky myšlenku trvale udržitelného rozvoje
norská ministerská předsedkyně Harlem Gro Brundtlandová v knize Naše společná
budoucnost už v roce 1987. Základem se stala myšlenka, že hospodářský růst musí být
usměrňován tak, aby nedocházelo k ničení základny přírodních zdrojů, a potřeby
současné generace nebyly naplňovány na úkor generací příštích. Důraz je také kladen na
veškeré aspekty lidského života a jeho skutečnou kvalitu. Od té doby se konala řada
konferencí, setkání a summitů, na kterých se postupně strategie trvale udržitelného
rozvoje začleňovala do mezinárodních úmluv, právních řádů i dlouhodobých akčních
programů a politik. Postupně také docházelo k jejímu zdokonalování a rozšiřování na
téměř všechny oblasti našeho života.
Aby však byly její ideály naplněny, je potřeba brát v potaz veškeré vazby a
souvislosti. Je také nutné si uvědomit, že realizace trvale udržitelného rozvoje znamená
řadu postupných, ale zásadních změn nejen v ekonomickém a právním systému, ale také
v řadě dalších odvětví. Je potřeba připravit se čelit mnoha novým problémům, které
zatím nejsme schopni pohotově řešit a které nejsme v současné době schopni ani
odhadnout.9
Ve snaze zakotvit koncepci trvale udržitelného rozvoje do právních systémů,
mezinárodních úmluv i výukových programů, vznikla řada definic, které nazírají na
9
Nováček, P., Mederly, P., Strategie udržitelného rozvoje, Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého,
Společnost pro trvale udržitelný život, Olomouc 1996
9
problematiku z různých úhlů a perspektiv. Z přednášek PhDr. Ivana Ryndy jsem tedy
vybrala tu, která se mi zdá nejúplnější a nejvýstižnější:
„Trvale udržitelný rozvoj je komplexní soubor strategií, které umožňují pomocí
ekonomických prostředků a technologií uspokojovat lidské potřeby, materiální,
kulturní i duchovní, při plném respektování environmetálních limitů; aby to bylo
v globálním měřítku současného světa možné, je nutné redefinovat na lokální,
regionální a globální úrovni jejich sociálně-politické instituce a procesy.“
Světové společenství koncepci trvale udržitelného rozvoje přijalo na Konferenci
o životním prostředí a rozvoji v Riu de Janeiro v roce 1992. Ta se stala významným
mezníkem na další cestě k udržitelnosti. Zejména po této konferenci byla totiž myšlenka
trvale udržitelného rozvoje podpořena řadou dalších dokumentů. Stala se tak klíčovou
součástí hospodářské a rozvojové politiky všech významných mezinárodních organizací
a naprosté většiny zemí světa. Pětisetstránková Agenda 21, která je výsledkem
konference v Riu, ve svých čtyřiceti kapitolách ukazuje cesty, jak udržitelnosti rozvoje
dosáhnout v různých oblastech lidských aktivit.10
Zprávu o cestě k udržitelnosti podaly o deset let později všechny členské státy
OSN na Světovém summitu o udržitelném rozvoji v Johannesburgu.
Evropská unie dokonce přijala strategii trvale udržitelného rozvoje jako jeden ze
svých hlavních cílů. Nalezneme jej v jednom z primárních pramenů práva EU –
Amsterodamské smlouvě (článek 2 a 6).
Trvale udržitelný rozvoj je však zakotven i v našem právním řádu. Nalezneme
jej jednak ve státní politice životního prostředí a jednak v zákoně č. 17/1992 o životním
prostředí, při jehož tvorbě se navazovalo právě na konferenci v Riu de Janeiro. Jeho
základními principy bychom se tedy měli při rozhodování řídit…
Stejně jako existuje řada definic trvale udržitelného rozvoje, nalezneme i mnohá
pojetí jeho základních principů. Pro potřeby své práce jsem se rozhodla pro přehled
základních principů trvale udržitelného rozvoje, jehož autorem je PhDr. Ivan Rynda:
10
10
4.1 Základní principy trvale udržitelného rozvoje
I.
základní hodnotové principy:
1. společenství života a přírody – princip úcty a respektu k přírodě:
a) jako k jedinému pramenu uspokojení našich potřeb (statky a služby
poskytované přírodou) – princip nezastupitelnosti přírody:
i) zdroje;
ii) výpusti;
iii)estetické, zdravotní, kulturní a jiné služby;
iv) služby funkčních ekosystémů;
b) k její vlastní vnitřní hodnotě – princip autonomní hodnoty přírody;
c) k životu ve všech jeho formách (k biodiverzitě) – princip úcty k životu;
d) k neživé přírodě – princip respektu k neživé přírodě;
2. společenství lidí – princip společenství:
a) princip kvality společenství a sdílených hodnot;
b) princip kvality života jednotlivce a jeho individuálního rozvoje;
c) princip vzájemnosti – princip partnerství, nikoli rivality zejm. mezi subjekty
tří pilířů;
3. člověk ve vztahu k přírodě a světu – princip přirozenosti člověka:
a) lidské poznání – princip pokory:
i) důvěra k vědě – princip vědeckosti;
ii) respekt k limitům poznání – princip předběžné opatrnosti;
b) lidské prožívání – princip subjektivity:
i) citový vztah ke světu – princip emocionality;
ii) subjektivní prožitek a poznání – princip autenticity;
c) lidská mravnost – princip mravnosti:
11
i) individuální odpovědnost:
1) za sebe;
2) za společenství – za jakoukoli skupinu, jíž je jednotlivec členem;
3) za globální stav světa;
ii) skupinová odpovědnost: všech institucí otevřené liberální občanské
společnosti;
II. strategické principy:
1. princip společné, sdílené, ale diferencované odpovědnosti:
a) v prostoru:
i) v ochraně přírody a životního prostředí a k jejich využití;
ii) ve vyváženosti místní, regionální a globální;
b) v čase – princip odpovědnosti vůči budoucím generacím;
2. princip limitu, nevratnosti změn, podle kterého by se mělo všemi způsoby
předcházet nevratnému působení lidských činností na ekosystémy, na
biogeochemické a hydrologické cykly i na přírodní procesy, které jsou schopny
udržovat či regenerovat integritu ekosystémů;
3. princip koheze – efektivity, soudržnosti a výkonnosti institucí;
4. princip subsidiarity;
5. zásada vysoké úrovně ochrany životního prostředí, přijatá v Evropském
společenství (high level of environment protection);
6. princip synergie;
III. takticko-technické principy:
1. princip prevence a řešení krizí (prevention principle) – oproti principu „konce
potrubí“ („end-of-pipe“ principle);
2. princip ekoefektivity – efektivní využívání spotřebovávatelných zdrojů:
a) analýza nákladů a užitků (cost-benefit analysis);
b) strategie dvojího vítězství (příjemné s užitečným, win-win strategy);
12
3. ekosystémový přístup – efektivní využívání nespotřebovávatelných zdrojů;
4. princip měřítka a nejmenší účinné dávky;
5. princip integrace (principle of integration) na všech úrovních: principy
udržitelného rozvoje a úroveň ochrany životního prostředí musí být zahrnuty ve
všech politikách zemí;
6. princip inkorporace – principy trvale udržitelného rozvoje musí být vtěleny do
všech oblastí lidského života, resortních politik atd. (IPPC aj.)
7. princip spolupodílení (participace);
8. princip informovanosti;
9. princip individuace (respektu k místním přírodním, civilizačním a kulturním
odlišnostem);
10. princip distribuce;
11. princip selekce – rozlišení a koordinace:
a) společenské objednávky;
b) odbornosti;
c) soukromého zájmu;
12. princip ekonomizace:
a) internalizace externalit;
b) oceňování;
c) „znečišťovatel platí“ („polluter pays“ principle);
d) princip ekonomických nástrojů;
13. princip technologizace – BAT;
14. princip synergie.
Tyto základní principy je třeba zohlednit ve všech rozhodovacích procesech,
tedy i v případě labských jezů. Ale byly skutečně zohledněny? A pokud ne, jak nastavit
institucionální procesy a vůbec celý systém tak, aby jejich zohlednění bylo zajištěno? Je
to vůbec možné?
13
Nakonec však bude záležet jen na nás, jak náš fungující systém zdokonalíme a
co se stane skutečnou prioritou…
Koncepce trvale udržitelného rozvoje vychází z toho, že právě rozvoj (chápaný
jako směřování k vyšší kvalitě) nesmí zanedbat žádný ze svých hlavních rozměrů:
•
Ekonomický rozměr (ekonomický pilíř trvale udržitelného rozvoje)
Vychází z nutnosti zachovat při veškeré hospodářské činnosti základní kapitál a
využívat jen vyprodukovaného zisku. Týká se to jak kapitálu vyrobeného (fyzický
kapitál), tak i lidí samotných (tzv. lidský kapitál) a stejně tak i kapitálu přírodního,
protože z ekonomického pohledu lze nahlížet na přírodní zdroje jako na různé druhy
přírodního kapitálu, který je třeba zachovat (viz princip nezastupitelnosti přírody I/1a).
V rámci své diplomové práce se však v rámci tohoto pilíře zaměřím na
ekonomické souvislosti v problematice stavby jezů na Labi. Půjde zejména o
efektivnost stavby a návratnost investic, včetně souvislostí v rámci celé dopravy a
ekologičností vodní dopravy vůbec.
•
Ekologický rozměr (environmentální pilíř trvale udržitelného rozvoje)
Týká se přírody jakožto životodárné entity, bez níž není lidstvo schopno přežít.
Jsme součástí biosféry a jsme plně závislí na přírodních zdrojích a životodárných
globálních systémech, jako je klima, atmosféra, hydrologický cyklus apod. Příroda má
svou hodnotu, kterou každý může chápat jinak. V rámci ekosystémů je vše propojeno,
vše souvisí se vším. Každý z ekosystémů má určitý limit, hranici, mez narušení, která
v případě jejího překročení znamená jeho zhroucení. Ve své práci se tedy v rámci
environmentálního pilíře zaměřím na možné dopady stavby jezů na říční a pobřežní
ekosystémy a na jednotlivé druhy, které jsou s těmito lokalitami svázány.
•
Sociálně-institucionální a lidský rozměr (sociálně-institucionální pilíř trvale
udržitelného rozvoje)
Týká se jak jednotlivců, tak fungování celé společnosti, všech procesů, politik a
vazeb. Jeho součástí je řešení sociálních problémů jako je chudoba, negramotnost či
nezaměstnanost. Ale v rámci toho je třeba myslet i na systémové změny a optimální
nastavení procesů ve společnosti, které by vedlo právě ke zlepšení sociální situace.
14
Týká se kvality života jednotlivců ve všech ohledech. Zahrnuje jak životní
úroveň, zdraví a vzdělání, tak i život ve zdravém a pěkném životním prostředí.
V některých zdrojích je proto tento pilíř rozdělen na dva samostatné – na pilíř
sociálně institucionální a pilíř lidský. Pro účel své práce jsem se rozhodla použít dělení,
ve kterém jsou sloučeny v jediný. Tuto variantu jsem zvolila zejména kvůli přehlednosti
a lepší manipulaci se získanými daty. Tyto pilíře jsou totiž v případě jejich oddělení
natolik provázané, že některá z nalezených kritérií by se mohla opakovat, a to by
výrazně narušilo závěrečné výpočty, porovnání a posuzování.
Kromě toho, že se budu v průběhu celé práce odkazovat na již výše uvedené
principy trvale udržitelného rozvoje, věnuji každému z těchto tří pilířů speciální
kapitolu. Právě tyto tři pilíře jsou totiž základem pro skutečně komplexní posouzení
záměru, jako jsou jezy na Labi. Kromě ekonomické návratnosti investic je potřeba
zhodnotit veškeré dopady na životní prostředí, ale také například na nezaměstnanost
v regionu či na kvalitu života lidí, jejichž život by stavba přímo či nepřímo ovlivnila.
Právě o to se nyní pokusím v kapitolách věnovaným jednotlivým pilířům.
4.2 Rozhodovací procesy
V úvodu hovořím o rozhodování a jeho skutečné obtížnosti, kterou si málokdo
uvědomuje. Rozhodovací procesy se v každé zemi vytvářely odlišným způsobem a
navíc se formují a mění stále. Každý projektovaný záměr, který se dotýká veřejného
zájmu, a následný rozhodovací proces by však měly respektovat následující pravidla.
1. Předem známá pravidla rozhodování včetně konečné a odvolací instituce.
2. Zpracování projektu ve variantách ve stejné míře podrobností, včetně nulové
varianty.
3. Stanovení
rozhodovacích
kritérií
(nákladnost,
bezpečnost,
dopravní
obslužnost, pracovní příležitosti, znečištění složek životního prostředí, jiné
zátěže – např. hluk či přerušení biokoridorů).
4. Předložení projektu co nejširší veřejnosti, rozlišení tzv. pominutelných a
nepominutelných účastníků řízení.
15
5. Doplnění kritérií a určení vah jednotlivých kritérií (multikriteriální analýza
na základě přisouzení vah jednotlivým kritériím co nejširším spektrem
zúčastněných stran, například pomocí párového rozhodování – tzv. Fullerův
trojúhelník).
6. Vlastní přijímání a zodpovídání připomínek, nejméně ve dvou kolech.
Povinností není v principu veškeré připomínky zohlednit (což často pro jejich
protichůdnost ani nelze), ale zodpovědět.
7. Zhodnocení projektů včetně připomínek podle připravených kritérií a jejich
vah.
8. Zvláštní zhodnocení negativních dopadů, zejména na životní prostředí (EIA,
SEA).
9. Nabídka kompenzací, nejprve v naturální formě (například náhrada postižené
veřejné zeleně výsadbou v určité lokalitě, ale nemusí jít vždy o náhradu ve
stejné formě), nelze-li jinak, i ve formě finanční.
10. Po splnění všech zákonných náležitostí a popsaných principů následuje konečné
rozhodnutí (případně odvolací proces a ne/realizace zvolené varianty).
Byla však ve mnou zkoumaném případě veškerá základní pravidla pro
rozhodování skutečně respektována a splněna, stejně jako všechny principy trvale
udržitelného rozvoje? Některé z nich ano, ale najdeme i několik neopomenutelných,
které nakonec opomenuty byly…
Během zpracovávání pohledů na věc v rámci jednotlivých pilířů trvale
udržitelného rozvoje a jejich principů tedy současně budu věnovat pozornost i
dodržování základních kritérií v procesu rozhodování.
Na úvod se však zaměřím nejprve na samotný hnací motor urputných snah po
stavbě nových jezů a zdymadel. Byť hlavní hnací silou jsou bezesporu finance, se
stavbou jezů související (kterým bude věnována jedna z hlavních kapitol), neméně
důležité jsou historické souvislosti. Podívejme se tedy do historie využívání a
přeměňování vodního toku a pokusme se nalézt jednu z příčin postupné a nenápadné
přeměny nespoutané řeky na plavební kanál. Proberme se řadou proměn, které dokázaly
řeku jak ničit, tak i chránit...
16
5 Historie splavňování Labe
Labe byla odjakživa zdroj života. Dávalo vodu jak pro dobytek, tak pro pole. A
odpradávna sloužilo také jako významná dopravní cesta.
Dnešní podoba toku Labe je výsledkem dlouhodobých úprav jak jeho řečiště a
břehů, tak i jeho okolí. Zásahy do přirozeného charakteru řeky probíhaly sice po celá
staletí, ale rozhodující změny nastaly až v průběhu posledních zhruba 150 let v
souvislosti s rozvojem říční plavby, železniční dopravy, průmyslu a obchodu. Ve 20.
století k nim přibyly další obory využívající potenciál labského toku – energetika a
vodohospodářství.
Labe vždy sloužilo především jako přirozená dopravní tepna, která společně s
Vltavou zajišťovala propojení jak uvnitř Čech, tak i spojení se Saskem. Později k tomu
přistoupila i skutečnost, že Labe se stalo naší jedinou přirozenou spojnicí s mořem.
Proto téměř všechny úpravy Labe vycházely z potřeb plavby a směřovaly k jejímu
usnadnění.
Většina zásahů byla vyvolána snahou po odstranění překážek, které bránily
plavbě. A těch nebylo původně málo – balvany, skalní prahy, silné proudy, mělčiny u
ústí labských přítoků či řada malých ostrůvků.
První známé zásahy do labského toku pocházejí z doby vlády Karla IV. Ten ve
snaze podpořit rozvoj labské dopravy dal příkaz k vylomení nejnebezpečnějších
skalisek pod Střekovem a k odstranění nebezpečných balvanů z plavební dráhy. Ve
stejné době byla přijata i první opatření k ochraně před povodněmi – ochranné zdi a
úpravy břehů. Takové zásahy však byly v podstatě málo významné a ani drobné úpravy
toku v dalších staletích charakter labského toku výrazněji neovlivnily. Markantnější
zásahy nebyly nutné, protože malý objem labské dopravy, navíc provozovaný malými
čluny s nízkým ponorem, je nevyžadoval.
Tento stav se změnil až v polovině 18. století, kdy s postupným růstem významu
labské přepravy rostly i nároky na úpravu labského toku. Proto bylo v roce 1770 zřízeno
zemské plavební vodní ředitelství, které projektovalo a řídilo všechny vodní stavby v
Čechách. Ve stejné době bylo vydáno i prohlášení, že všechny splavné toky jsou
majetkem státu.
Stát však tímto prohlášením na sebe převzal i povinnost financovat všechny
stavby a úpravy na všech splavných tocích monarchie, tudíž i na Labi. Těch však bylo
17
až do poloviny 19. století poměrně málo a navíc se jednalo většinou o zásahy malého
rozsahu.
Zásadní změny přineslo zahájení paroplavby v roce 1838 a provoz velkých
osobních a vlečných parníků. S prudkým růstem objemu přepravy (šlo především o
přepravu hnědého uhlí, surovin, hotových výrobků, cukru a strojů v objemu kolem dvou
milionů tun ročně) výrazně vzrostly i nároky na stav plavební dráhy. Určujícími faktory
se tak staly její hloubka a šířka, čemuž byly podřízeny prakticky všechny následné
úpravy labského toku.
Jejich první etapa byla zahájena v roce 1873, kdy započaly rozsáhlé práce na
prohloubení koryta řeky a na odstranění všech plavebních překážek. Vyhloubená
plavební dráha byla zajištěna podélnými opěrnými zdmi a úpravou ústí přítoků.
Nejrozsáhlejší regulační práce proběhly u Povrlů, Roztok, Přerova, Loubí a Dolního
Žlebu. Vzhledem k zanášení koryta probíhaly pak prohrábky vyhloubené plavební
dráhy prakticky permanentně. Již tato první etapa regulačních prací znamenala výrazný
zásah do dosavadního charakteru Labe. Jejím výsledkem bylo prohloubení řečiště o 20–
30 cm, zpevnění břehů hrázemi a výstavba velkých vodních staveb jako jsou přístavy,
překladiště a mosty. Koncem devatenáctého století předčilo Ústí nad Labem v překládce
dokonce i Terst, v té době největší rakouský námořní přístav.11.
Ještě rozsáhlejší změny v charakteru labského toku přinesla druhá etapa
regulačních prací, která proběhla v letech 1896–1936. Jejím výsledkem byla kanalizace
Vltavy a Labe mezi Prahou a Ústím nad Labem, v jejímž rámci bylo postaveno 6
vodních stupňů (jezů a plavebních komor) na Vltavě a 7 stupňů na dolním Labi pod
Mělníkem. Jejich výstavba byla prakticky ukončena do roku 1914 a pouze největší
stavba, střekovské zdymadlo, bylo postaveno až v letech 1924–1936. Jeho realizace
byla tehdejší největší vodní stavbou u nás a poprvé se zde uplatnil nový prvek ve
výstavbě vodních děl: součástí zdymadel se stala hydroelektrárna, která tak zahájila éru
pozdějších přehrad spojených s výrobou elektrické energie. Mimo kanalizační trendy
zůstal pouze úsek Ústí nad Labem – státní hranice. Na tyto rozsáhlé úpravy dolního
toku Labe navázala v letech 1920–1938 kanalizace středního Labe (Pardubice –
Mělník), která tak dokončila přeměnu převážné části řeky Labe z přirozeného toku na
plavební kanál.
11
Pigula, T., Labe na hranici, Koktejl, č. 1, Ročník XIII., str. 35, leden 2004
18
S výrazným poklesem objemu labské přepravy od 30. let 20. století klesl i zájem
státu na financování dalších rozsáhlejších úprav labského toku. Proto většina akcí až do
dnešních dnů směřovala převážně jen k uchování dosaženého stavu, popřípadě k jeho
alespoň minimálnímu zlepšení. Většina získaných prostředků tak směřovala především
do modernizace technického zázemí plavby jako jsou přístavy, překladiště či přímo
plavidla a k posílení její pozice v rámci dopravní sítě. Projekty na výrazné úpravy
labského toku se znovu vynořily až v posledních deseti letech, a to především pro úsek
Ústí nad Labem – státní hranice, kde by podle názoru investorů měly pomoci vyřešit
neustále se zhoršující plavební poměry a umožnit pravidelnou celoroční nákladní
plavbu.12
Ukazuje se však, že není zcela jisté, zda by dva nové jezy dokázaly oživit
skomírající lodní dopravu. Vždyť podél vodní trasy vede nový železniční koridor a
přeprava zboží loděmi klesá i v letech prokazatelně splavných. Navíc se už v roce 2001
objevila nabídka tlačných souprav,13 které dokáží s ponorem pouhých 90 centimetrů
přepravovat až 700 tun štěrku.14 Nabízí se tedy otázka, zda není pro Českou plavbu
labskou jednodušší zakoupit několik „lehčích lodí“ a ve dnech s malým stavem vody
používat je… Ale jak už víme, okolností a spletitých vazeb je kolem jezů mnoho, a pro
opravdu komplexní posouzení je třeba řádného utřídění všech souvislostí. Zaměřím se
tedy na souvislosti v rámci prvního z pilířů trvale udržitelného rozvoje.
6 Pilíř environmentální
6.1 Princip úcty a respektu k přírodě a obtížnost rozhodování
Posouzení důsledků stavby na tento pilíř se může na jednu stranu zdát
jednoduché a poměrně jasné, ale mnohem obtížnější je pak samotné srovnávání a
posuzování s ohledem na pilíř ekonomický či sociálně-institucionální. Musím také
předem upozornit, že pilíře jsou natolik pevně provázány, že není možné je úplně
12
Cvrk, F., (příspěvek do publikace Labe), Šutera, V., Kuncová, J., Vysoký, V., Labe, Ústí nad Labem.,
Ústí nad Labem 2001
13
Páleník, M., Nízkoponorové lodě, Alternativy pro sever, mimořádné vydání, 2002/4
14
Heidelbergský stavební podnikatel Dieter Grimmig přišel s projektem lodě s nízkým ponorem. Nechal
si vynález patentovat a také ověřit experty v Bad-Schandau. Ti skutečně potvrdili výše uvedenou
schopnost Grimmigových lodí.
19
oddělit. Vždy během průzkumu oblasti jedné narazíme na nitky souvislostí a vazeb na
oblasti mnohem vzdálenější.
Velkým problémem v případě environmentálního pilíře zůstává vyčíslení škod
na životním prostředí. Víme, že již existují metody, které se tímto zabývají, ale
skutečnou cenu zničené přírody vyčíslit nelze. Přesto pokládám za důležité se v této
souvislosti zmínit alespoň o jedné z nejznámějších metod oceňování životního prostředí.
Jedná se o Hessenskou metodu, a přesto že ji ve své práci nepoužiji, alespoň pro
dokreslení popíši, v čem spočívá.
Tato metoda uspořádává části přírody (biotopy) na konkrétním území (například
v rámci celé České republiky) prostřednictvím bodového hodnocení podle jejich
ekologické kvality a následně převádí hodnotu bodu na peněžní jednotky v souladu
s průměrnou efektivností skutečných vkladů do ochrany přírody a krajiny. Jde o to
zpracovat úplný seznam typů biotopů na daném území a navrhnout jejich bodové
ohodnocení včetně koncipování koeficientu pro každý konkrétní biotop.15 Výsledkem je
pak konkrétní částka – cena přírody. Můžeme tak získat jak cenu jednoho malého
biotopu, tak i cenu přírody na území celé České republiky.
Přesto, že cenu některých přírodních zdrojů již určit dokážeme, mnohdy
neviditelné, ale přesto životodárné funkce ekosystémů, krásy přírody či dokonce její
vnitřní hodnotu (kterou jí navíc mnozí stále odpírají) zkrátka penězi vyčíslit nelze.
Jak tedy prosadit v bitvách, kde hlavními zbraněmi jsou čísla a tabulky, zájmy
přírody? Pokud by byl respekt k její hodnotě jakožto základní pravidlo zakotven
v povědomí každého, byla by komunikace mnohem snazší. Strategii trvale udržitelného
rozvoje však může každý chápat poněkud odlišně. Existuje tolik výkladů a definic, že
často mohou být i zastánci stejné strategie na rozdílných stranách. Například v diskuzi
k jezům na www.decin.cz vystoupil 23. února 2004 děčínský zastupitel (a zároveň člen
představenstva ČSPL) Miroslav Šefara se slovy: „Zelení v Evropě by valili oči, jaké
bojovníky proti vodní dopravě máme v Čechách. Až bude v Ústeckém kraji
pětadvacetiprocentní nezaměstnanost, pak se lidé začnou zajímat o to, co chtějí. Jestli to
bude rezervace, nebo vyvážená ekonomika se všemi aspekty udržitelného rozvoje.“16
15
Seják, J., Dejmal, I., Hodnocení a oceňování biotopů České republiky, Český ekologický ústav, Praha
2003
16
Převzato z diskuze k jezům na www.decin.cz, 23. 2. 2004
20
Těžko říci, kterých principů trvale udržitelného rozvoje se drží pan Šefara, ale
princip úcty a respektu k přírodě k nim patří zřejmě jen okrajově. Nebo snad věří, že
vyvážená ekonomika ochrání přírodu nejlépe? Nemyslím, že by vyvážená ekonomika
ochránila přírodu, stejně jako nevěřím, že stavba jezů pomůže vyvážit naši ekonomiku.
Ale to jen pro ukázku a zamyšlení se nad obtížností a často i nejasností ve věcech
posuzování, co je udržitelnější, správnější a nakolik jsou pilíře skutečně svázány…
Jak ale na poli rozhodování prosadit zájmy přírody? Jak přesvědčit rozhodující,
aby přijali ty principy trvale udržitelného rozvoje, které souvisí s její vnitřní či
estetickou hodnotou? Byť jsou tyto principy zakotveny v mezinárodních úmluvách,
primárních pramenech práva Evropské unie, či dokonce politikách jednotlivých států
včetně té naší, do povědomí mnoha lidí doposud nevstoupily. Ale proč? Je to dáno
naším technokratickým pojetím světa? Prioritami danými výchovou? Dohadovat se o
příčině není předmětem této práce, ale každopádně je zde řada faktorů a skutečností,
které pomáhaly utvářet naší civilizaci, stejně jako naše smýšlení o světě. A jak tedy
prosadit zájmy přírody v tak zvláštní společnosti? Napadá mě jediná možná strategie.
Člověk zastupující na poli diskuze environmentální zájmy musí použít jiných zbraní a
přesvědčit své kolegy o ceně přírody jinak. Nesmí opomenout žádný z možných
dopadů, žádnou souvislost. Musí zapůsobit na svědomí ostatních, donutit je k zamyšlení
a přesvědčit, aby se oprostili od mnohdy zkostnatělého zažitého pohledu na svět,
vymanili se ze světa techniky a pochopili, že ochrana přírody je i v jejich zájmu
(mnohdy větším než tučný zisk). Aby alespoň na chvíli vnímali svět skutečnýma očima
a uvědomili si, proč a díky čemu zde žijeme. Rozhodování pak už je na svědomí
jednotlivců.
Nejdůležitější je však zahrnout skutečně vše. Být opravdu důsledný. Jak všechny
přímé dopady, tak i následky. V prvních řádcích této kapitoly píši, že se to mnohdy
může zdát jednoduché, ale zhodnotit skutečně všechny dopady na životní prostředí je
nemožné. Ani nejlepší vědci nedokážou dohlédnout všech souvislostí. Často nejsme
schopni odhalit ani všechny přímé dopady. Vždyť už jen zjistit, co všechno se na
konkrétních lokalitách nachází nebo kam až zasahují vazby rozsáhlých ekosystémů, je
nadlidský úkol. A v případě řek, jako je Labe, to platí dvojnásob. Přesto se týmy
odborníků pokusily, a myslím, že velmi úspěšně, o takové zhodnocení. V následujících
kapitolách se tedy pokusím sestavit alespoň základní kostru a přehled všech podstatných
environmentálních aspektů, dopadů a souvislostí, které by měly být do komplexního
21
posouzení zahrnuty. Informace budou čerpány jednak z dostupných zdrojů a jednak
z vlastního terénního průzkumu.
6.2 Charakter řeky
Řeka se ve svém dolním toku vyznačuje poměrně velkým spádem. Nadmořská
výška dolní hladiny Labe pod zdymadlem Střekov je 134,50 m, horní hladina má
nadmořskou výšku 141,7 m. Oproti 115,00 m nadmořské výšky u státní hranice
(zároveň nejnižší místo ČR) činí převýšení 18,5 m na výše uvedených 37 km toku.
Plavební stupně mají být vybudovány v nadmořské výšce 130,00 m (Malé Březno) a
124,50 m (Prostřední Žleb). Výstavbou plavebních stupňů by došlo v některých
významných lokalitách k trvalému zatopení a tím i k nevratným změnám. Výše vodní
hladiny by se stabilizovala, snížila by se rychlost proudění vody a omezilo kolísání výše
hladiny. To by negativně ovlivnilo rostlinné i živočišné druhy, vázané na vodu proudící,
na periodické obnažování štěrkopískových náplavů, stejně jako pravidelné zaplavování
luhů (změnou vodního režimu by obdobným způsobem byly navíc ovlivněny i
ekosystémy v ústí drobných přítoků v celém úseku).
Celý tento úsek Labe si i přes četné zásahy podél obou břehů zachoval svou
ekologickou jedinečnost. Nacházejí se zde dvě chráněné krajinné oblasti. Po obou
stranách labského údolí se rozprostírá CHKO České středohoří, a dále po proudu (mezi
Děčínem a Hřenskem) pak CHKO Labské pískovce, jejímž jádrem je Národní park
České Švýcarsko. Neregulovaný úsek Labe byl dokonce zařazen do seznamu
významných mokřadů České republiky jako mokřad regionálního významu. Nesmím
také opomenout skutečnost, že v roce 2003 se zpracovával návrh zapsání pískovcových
skalních měst Českého ráje do světového dědictví UNESCO. Předepsanou součástí
návrhu bylo srovnání s podobnými oblastmi v Čechách, Evropě i ve světě. Z posuzování
odborníků vyplynulo, že v pískovcových oblastech mírné klimatické zóny mají Labské
pískovce jedinečné postavení. Svou hloubkou 300 metrů je labský kaňon největším
pískovcovým kaňonem v Evropě a má tedy reálnou naději, že bude do seznamu
UNESCO zapsán.17
Jak již bylo výše řečeno, Labe zde stále není uměle vzedmuto žádnými stupni,
jeho voda tedy poměrně rychle plyne a její hladina často silně kolísá. Tím je i přes
některé drobné stavební úpravy z minulosti udržován přírodní charakter řeky (ten je
17
Pigula, T., Labe na hranici, Koktejl, č. 1, Ročník XIII., str. 35, leden 2004
22
navíc uchováván mimořádnou péčí obou chráněných krajinných oblastí). Kolísavý
průtok a výška hladiny také výrazně odlišují úsek od splavněných částí Labe. Vyskytují
se zde významné biotopy, jako jsou zaplavované lužní lesy, periodicky obnažované dno
či štěrkové a písečné náplavy, vymývané přívalovými vodami. Nalezneme zde bohaté
lužní porosty keřových a stromových vrb s příměsí topolů, jasanů, javorů a habrů, které
lemují řeku v užším nebo širším pásu. V některých místech pak dokonce přecházejí
v rozsáhlejší lužní porosty.
Mezi Ústím nad Labem a Děčínem je značný rozdíl v charakteru obou břehů.
Levý břeh je z větší části zastavěn silnicí I. třídy Ústí nad Labem – Děčín a
mezinárodním železničním koridorem. Pravý břeh je mnohem širší, silnice i mnohem
méně významná železnice jsou vzdálenější od břehu, a navíc mnohem méně využívané
než na břehu levém.
V úseku mezi Děčínem a státní hranicí už nejsou rozdíly mezi oběma břehy tak
markantní. Pravý břeh je zde dokonce téměř nevyužívaný a pro svou špatnou dostupnost
lidmi nenavštěvovaný.
Důležitými prvky utvářejícími charakter této části toku jsou tůně, slepá ramena a
zanesené koncentrační hrázky, které byly vystavěny v průběhu dvacátého století pro
zvýšení hladiny v řece18 (k jejich zachování mimo jiné došlo díky tomu, že nebyly
uskutečněny žádné drastičtější úpravy koryta). Právě taková místa v těsném okolí řeky
se vyznačují největší členitostí a biodiverzitou. V jejich okolí nalezneme nejbohatší a
nejrozsáhlejší lužní porosty.19
6.3 Předpokládané dopady stavby jezů na labskou flóru a
faunu
Právě lužní porosty, mělké tůně, trhliny bahnitých břehů i štěrkopískové
naplaveniny přinášejí množství potravy a úkrytů rozmanitým živočišným druhům. Řeka
sloužila jako vodní cesta nejen lososům (Salmo salar), kteří se díky lepší péči o vodu
v řekách znovu vrátili, ale i mihuli říční (Lampetra fluviatilis), placce pomořanské
(Alosa alosa) či platýsům bradavičnatým (Platichtys flesus). Z Německa k nám podél
Labe znovu doputoval, u nás v devatenáctém století vyhubený a dnes chráněný, bobr
18
19
Vorel, A., Vlachová, B., Vávra, T., Příloha F. II – Dokumentace hodnocení vlivu na životní prostředí
(E.I.A) Zlepšení plavebních podmínek řeky Labe od Střekova po státní hranici – zadání MDS ČR 1999
23
evropský (Castor fiber), který patří dokonce mezi kriticky ohrožené druhy, podobně
jako například ostralka štíhlá (Anas acuta Linnaeus), či zmije obecná (Vipera berus
Linnaeus). Nalezneme zde však i další silně ohrožené druhy, jako je například mlok
skvrnitý (Salamandra salamandra /Linnaeus), nebo ledňáček říční (Alcedo atthis
Linnaeus). Z chráněných rostlin můžeme uvést drobnokvět pobřežní (Corrigiola litoralis),
šáchor hnědý (Cyperus fuscus), či potočnici lékařskou (Nasturtium officinale). V přílohách
naleznete podrobný seznam jak rostlinných, tak i živočišných druhů, které se v daných
lokalitách v současné době nacházejí.
Současně s obnovením snah o kanalizaci posledního úseku Labe došlo totiž i k
obnovení přírodovědných průzkumů tohoto úseku. Zejména počátkem devadesátých let
zde byly tedy zahájeny daleko podrobnější průzkumy flóry a fauny.20 Díky tomu bylo
zjištěno, že v dlouhodobě stabilizovaných ekosystémech pobřežní zóny prokazatelně
přežívá řada ohrožených a mizejících organismů (někdy jde o poslední lokalitu na
území České republiky.
Dalším důvodem pro zachování charakteru řeky v její stávající podobě jsou
velice křehké vazby bohaté fauny bezobratlých na specifické biotopy neupravených
břehů Labe. Fauna bezobratlých, stejně jako obratlovci, potřebuje ke svému vývoji
odpovídající biotopy. To je nutno vzít v úvahu při rozhodování o nutnosti zachovat i
malé specializované biotopy, které se na březích Labe dosud vyskytují. Jedná se hlavně
o již výše zmiňované štěrkopískové břehy, během roku nepravidelně vymývané
nárazovým kolísáním hladiny a jednoletými vodami, které přinášejí dostatečné
množství potravy pro drobnou faunu. Dalším místním specializovaným biotopem jsou
hluboké bahnité břehy, které s poklesem hladiny v Labi do hloubky praskají a ve
vzniklých trhlinách se zdržuje specializovaná fauna bezobratlých. Místní tůně a jejich
břehy se tak stávají domovem početné skupiny bezobratlých, kteří se jinde v povodí
Labe nevyskytují.
Velmi zajímavé jsou také takzvané „mikrobiotopy“ veliké často jen několik
metrů čtverečních, které jsou na obou březích mozaikovitě rozšířené. Jsou to biotopy
jemných písků s malým porostem bylin. Během podrobných průzkumů se zde podařilo
prokázat kolem 200 druhů střevlíkovitých brouků. Odhaduje se, že nejméně 40 druhů
z nich by se při poškození svého biotopu zde nebylo schopno zejména kvůli absenci
20
24
náhradních biotopů dále vyvíjet.21 Jedná se totiž o druhy, které se vyskytují pouze na
těchto specializovaných biotopech velké řeky.
Střevlíkovití brouci jsou nejvhodnější studijní skupinou pro podobné průzkumy,
protože se jedná o brouky úzce vázané na určité typy prostředí, a to od druhů
vyskytujících se na různých biotopech až po druhy známé pouze z jednoho typu
biotopu. Podobná pozorování jsou potvrzená i z jiných skupin hmyzu a další fauny
bezobratlých. U řady druhů zde nalezneme poměrně pevnou vazbu na konkrétní
břehové porosty. V podstatě lze říci, že většina z nich je často potravně i vývojově úzce
vázána na určitý druh, rod nebo čeleď rostlin. V praxi pak platí, že jakmile zmizí živná
rostlina, zákonitě zmizí i živočišný druh na ni vázaný. Stejná situace je i s faunou pod
vodou – každá zaniklá tůň je lokální katastrofou pro řadu druhů bezobratlé fauny od
měkkýšů až po potápníky, vodomily, některé ploštice, vážky, ale i řadu dalších druhů.
Tyto druhy nenaleznou nikde náhradní stanoviště, protože dosavadní síť typických
labských tůní je velmi řídká a tyto druhy často nejsou schopné se během tak krátké doby
přemístit jinam. Pouze vyvážený biotop, který se v přírodě vytváří celá desetiletí,
umožňuje výskyt takto specializovaných druhů.
Proč je kladen tak velký důraz i na faunu, je tedy jasné. Jedná se o
nenahraditelnou potravní složku všech obratlovců bez rozdílu, ať už se jedná o ryby,
obojživelníky, plazy, ptáky či savce. Pokles druhové skladby vždy naruší potravní
nabídku pro řadu druhů obratlovců, kteří taková místa pak opouštějí a vyhledávají jiné
oblasti, kde mají vyhovující potravu. Jako příklad lze uvést druhovou skladbu
obratlovců nad jakoukoliv říční přehradou v porovnání s přírodě blízkými lokalitami s
technicky neupravenými břehy. Pokud byly takové studie v naší republice prováděné,
pak minimálně o 30 % více druhů obratlovců se vyskytuje v přírodně zachovalých nebo
přírodě blízkých úsecích tekoucí vody oproti úsekům nad přehradami s doprovodným
technickým zajištěním břehů, jako je například kaskáda na Vltavě. Rozdíl v počtu druhů
fauny obratlovců zde žijících je přírodovědci odhadován až na 40 % (to samozřejmě
souvisí i s výskytem fauny bezobratlých, která je jejich hlavní potravou nebo hlavní
složkou jejich potravního řetězce).
Rekapitulace deseti let přírodovědeckých průzkumů úseku Labe mezi Střekovem
a Německou státní hranicí, jejichž výsledky jsou pečlivě a přehledně shromážděny
21
Dostál, J., Regionální problematika vodních cest a záměru výstavby DOL v povodí Labe, Arnika,
Děčín 2004
25
v publikaci Labe, potvrzuje velkou druhovou pestrost. Pro základní přehled přikládám
tabulku, kterou sestavili autoři publikace:22
Flóra a fauna v dotčených lokalitách:
Tabulka 1
počet celkem
zvlášť chráněné*
Mechorosty
101
12**
Cévnaté rostliny
653
5
Bezobratlí
998
12
Obratlovci
202
51
Poznámka k tabulce:
* § 48 zákona ČNR číslo 114/1992, o ochraně přírody a krajiny
** Mechorosty zatím nejsou zařazeny mezi zvláště chráněné druhy rostlin ve smyslu zákona
ČNR číslo 114/1992 Sbírky, o ochraně přírody a krajiny. Podle Předběžného seznamu ohrožených
mechorostů České republiky patří mezi ohrožené až kriticky ohrožené mechorosty 12 druhů z tohoto
úseku Labe.
Jak je z tabulky zřejmé, žije na dolním Labi daleko větší počet chráněných
druhů, než by mnozí dokázali odhadnout. Věnovat se v rámci environmentálního pilíře
všem by bylo v rozsahu této práce nemožné. Vždyť o každém se dá napsat desítky stran,
navíc je každý se svým prostředím svázán jiným způsobem. Abych však prokázala, jak
spletité a podstatné mohou být vazby jednoho jediného druhu na prostředí a nakolik
může jeho život ovlivnit stavba jezů, vyberu jako zástupce živočicha, který je vzácný
v mnoha ohledech – bobra evropského (Castor fiber).
6.4 Předpokládané dopady stavby jezů na biotopy bobra
evropského
Bobr evropský byl ve střední Evropě téměř vyhuben v 19. století. Zachovaly se
jen velmi malé ostrůvky jeho výskytu. Jedním z nich byla oblast mezi městy
Magdeburg a Torgau v bývalé NDR, kudy protéká Labe. Dalšími takovými ostrůvky se
staly zejména speciální rezervace v Polsku a ve Francii.
22
26
Nová historie jeho výskytu začala v 70. letech 20. století, kdy byl vysazen
v dalších oblastech v Německu a také v Rakousku. V nových domovech se mu zalíbilo
a po Dunaji a přítocích začal „dobývat“ střední Evropu. U nás se první „průzkumník“
objevil na jižní Moravě v roce 1979. Další bobři se pak objevili i v jižních Čechách,
Českém lese a na Šumavě. Navíc bylo v 90. letech několik párů vysazeno v CHKO
Litovelské Pomoraví a Oderských vrších.23
Nás však zajímá oblast dolního Labe, tedy místo, které si bobři podobně jako
jejich „jihočeští kolegové“ vybrali zcela dobrovolně a kam se vlastními silami dostali
od našich německých sousedů.
Ačkoli většina pramenů uvádí dva základní druhy – bobra kanadského (Castor
canadensis) a bobra evropského (Castor fiber), mnoho vědců se domnívá, že postupem
času díky jisté izolovanosti populací vzniklo několik poddruhů, a to jak u bobra
kanadského, tak i evropského. Jak je v těchto případech v taxonomii vcelku běžné,
každý pramen uvádí jiný počet těchto poddruhů, ale v systému užívaném v ČR je
v případě bobra evropského uváděno poddruhů sedm. Jedním z nich je právě bobr
labský (Castor fiber albicus Matschie). Právě jeho malá populace přežila drastické
vybíjení v 17.–19. století a stala se jedním z již výše uvedených ostrůvků v Bývalé
NDR.
A právě z této malé skupinky se během posledních padesáti let bobr labský
rozšířil téměř po celém toku německého Labe a zejména během posledních patnácti let i
na dolní tok Labe českého (první jedinec byl však na našem území spatřen už roku 1967
v soutěsce řeky Kamenice). Od roku 1992 však už bylo možno pozorovat pilné bobry
budující svá obydlí ve slepých ramenech Labe. Tehdy se jednalo zejména o Nebočadský
Luh u Děčína, ale v následujících několika letech se bobr postupně dostal až do slepých
ramen u Ústí nad Labem.
Bobři se rozmnožují poměrně pomalu. Mívají obvykle 1-2 mláďata jednou do
roka. Ani nárůst populace na dolním Labi nebyl tedy příliš rychlý. V roce 2000 se počet
„českých bobrů“ na dolním Labi pohyboval mezi 10 a 12 jedinci. Dnes se odhaduje,24
že zde žije okolo dvaceti bobrů.
23
24
Při zjišťování velikosti populace v dané oblasti se používá přesně stanovených odborných metod.
Vychází se z počtu nalezených okusů, stop, pachových značek, skluzů, doupat a z několika dalších
ukazatelů.
27
6.4.1 Zvláštnosti migrace bobrů
Bobři jsou nejen nesmírně pilní a věrní (páry spolu žijí celý život), ale také
velmi přísní, co je jejich potomků týče. V jedné bobří kolonii může obvykle žít
maximálně osm jedinců. Jedná se většinou o původní rodičovský pár a mláďata
z posledních dvou až tří vrhů.25 Po dobu dvou let žijí mláďata s rodiči (bobří rodiče jsou
velmi pečliví a obětaví), ale jakmile dospějí, musí se vydat hledat vhodné místo, kde by
založili vlastní rodinu. Nezbývá jim tedy nic jiného, než putovat do míst, která dosud
nejsou označena jako teritorium jiného bobra a nebo o ně bojovat. K bojům však u
evropských bobrů příliš často nedochází, zejména proto, že hustota osídlení ještě není
zdaleka tak velká jako na některých územích v Kanadě či v Severní Americe. Migrace
bobrů proti proudu řeky Labe proběhla právě díky tomuto „bobřímu obyčeji“. Mladí
bobři hledající nové teritorium se často pokoušeli hledat ho po proudu, ale tam už bylo
většinou „obsazeno“. Bylo tedy nutno vyzkoušet opačný směr. A tak se bobři dostali od
Magdeburku až k Děčínu a Ústí nad Labem. Tato lokalita se tak stala v Čechách
unikátní, protože je jedinou, kde se vyskytuje bobr labský.26
6.4.2 Nepřekonatelná překážka
V Ústí však bobři při další migraci narazili na překážku, kterou se jim zatím
nepodařilo překonat – střekovské zdymadlo. Bobr sice zvládne absolvovat
mnohakilometrovou vzdálenost jen po souši, ale ne centrem krajského města. A
v případě takového obchvatu okolo zdymadel nemá jinou volbu. Na obou stranách řeky
v tomto místě vedou hlavní silnice, na pravém břehu se nachází průmyslová čtvrť
Střekov a na levém centrum města. Je však jisté, že až se bobří teritoria na obou březích
Labe naplní, budou se bobři pokoušet dostat dál po proudu a to se většině z nich může
stát osudným.
25
26
V současné době se v ČR nachází několik poddruhů bobra evropského. V jižních a západních Čechách
a na Moravě žijí poddruhy Castor fiber fiber a Castor fiber vistulanus, které pocházejí z reintrodukcí ze
zahraničí a není vyloučeno, že na naše území mohli proniknout i bobři kanadští, kteří byli pokusně
vysazováni v různých částech Evropy. V případě bobrů na Labi se tedy jedná o náš jediný skutečně
geograficky původní druh.
28
Podobně by tomu bylo i v případě dvou plánovaných jezů. V těchto místech se
na obou stranách řeky nacházejí silnice, i když hustota osídlení je zde poměrně malá.
Ale i tak budou jezy pro tak plachého živočicha, jako je bobr, obtížnou překážkou.
Skutečností však je, že samotná migrace bobra přes jezy není tím největším
problémem. Stavba jezů by jeho život ovlivnila daleko více skrze změny skladby
břehových porostů a charakterů břehů, podobně jako většinu ostatních rostlinných i
živočišných druhů, které se v daných lokalitách nacházejí. Je jisté, že stavba by měla
zásadní vliv na celé pobřežní ekosystémy a charakter okolí řeky. Jak již víme, nad
střekovskými zdymadly výše proti proudu je hladina v korytě Labe regulována tak, aby
byla po celý rok přibližně stejně vysoká. Už jen to má za následek výraznou změnu ve
složení břehových porostů i celkového charakteru obou břehů. Bobr potřebuje ke svému
životu biotopy, ve kterých jsou zastoupena všechna tři rostlinná patra – bylinné, keřové
a stromové. Takovéto biotopy se vytvářejí právě za pomoci kolísání vodní hladiny
během roku a jsou vhodné nejen pro bobry, ale i pro mnoho dalších živočišných druhů.
Tím docházíme k další příčině toho, proč bobři nemohou migrovat dál proti proudu nad
střekovská zdymadla. Charaktery obou břehů jsou tak odlišné, že nevyhovují
podmínkám nutným pro jejich přežití.27 S kolísáním hladiny totiž také souvisejí odlišné
zdroje potravní nabídky. Bobři nejčastěji vyhledávají porosty, které mohou kácet
rovnou z vody, nebo jsou z vody lehce dostupné. Pokud se tedy hladina Labe v průběhu
roku neustále mění, jsou odlišná i místa, která bobři navštěvují a využívají. Jejich
jídelníček se takovými změnami podstatně zpestří.28
Další výhodou úseku neregulované části Labe jsou již výše zmíněná slepá
ramena, která se zachovala díky tomu, že nedošlo k žádným drastickým úpravám
koryta, a která jsou pro labské bobry hlavními biotopy.29 V regulovaném úseku nad
střekovskými zdymadly nalezneme místo divokých křovin a slepých ramen jen
upravená mola a zahrádky.
Jsou zde naštěstí ještě další možnosti, kam mohou bobři dál migrovat. Labe má
řadu přítoků, které pro bobry přicházejí v úvahu. Ale ani zde to není úplně bez
27
Vorel, A., Vlachová, B., Vávra, T., Příloha F. II – Dokumentace hodnocení vlivu na životní prostředí
(E.I.A) Zlepšení plavebních podmínek řeky Labe od Střekova po státní hranici – zadání MDS ČR 1999
28
Vorel, A., Rybář, M., Zpráva o aktuálním stavu populace bobra evropského (Castor fiber L. 1758) na
české části Labe, ČZU – lesnická fakulta / katedra ekologie 2002
29
29
problémů. Některé z nich jsou obehnány betonovým korytem (např. ústecká Bílina),
nebo jejich poslední úsek před soutokem protéká městem. Také mohou být pro bobry
moc prudké (např. děčínská Ploučnice). Pravdou je, že se v otázce možné migrace do
přítoků Labe odborníci shodují právě na těchto dvou – Ploučnici a Bílině.30
Jezy tedy neohrozí přímo bobra, jako jedince (jemu samotnému by stálé zvýšení
hladiny jistě nevadilo), ale dokázaly by ovlivnit jeho niku, jeho prostředí, na které je
uzpůsoben. Nejde tedy o to chránit jednotlivé živočichy, ale chránit celý jejich domov –
velmi křehký biotop, k jehož zničení stačí velmi málo.
Bobr labský je navíc jakýmsi unikátem na našem území. Je jediným poddruhem
bobra, který sem skutečně biologicky patří a sám se na svá původní stanoviště vrací po
mnoha letech. Odborníci se tak shodují, že stavba plánovaných vodních děl by mohla
vážně ohrozit přežití malé bobří populace na Labi.
Podobně jako v případě bobra evropského je možné uvést další vzácné a
ohrožené druhy, zařazené například do Červených knih ohrožených druhů flóry a fauny
České republiky, které se na dolním Labi vyskytují, a které mají podobné vazby na
biotopy dolního Labe. I ony jsou pevně svázány s prostředím, které se v daných
lokalitách během statisíců let vytvořilo. Je tedy nutné si uvědomit, že prioritou ochrany
přírody v labském údolí tedy nemůže být pouze ochrana jednotlivých druhů, ale v prvé
řadě ochrana ekosystémů celého údolí a zachování jedinečného krajinného rázu. Kromě
štěrkopískových náplavů a dalších pobřežních biotopů jsou to i lužní lesy a ekologicky
pozoruhodný sled společenstev přirozené lesní vegetace. Tato lesní společenstva tvoří
společně s masivy skalních stěn po obou stranách kaňonu unikátní krajinářský prvek
s jedinečnými scenériemi. Proto také Český ramsarský výbor v roce 2000 konstatoval,
že realizace vodních děl na Labi (v jakékoli variantě) by měla zásadní dopad na
druhovou a ekosystémovou diverzitu.
6.5 Vliv lodní dopravy na říční ekosystémy
Nejen samotné zvýšení hladiny a ztráta jejího přirozeného kolísání během roku
by měla vliv na biotopy labských břehů. Další degradaci by totiž zákonitě způsobilo
zvýšení intenzity lodní dopravy a některé z nutných úprav.
V případě splavnění dolního Labe se jedná zejména o nutné zpevňování břehů,
které je nezbytnou technickou úpravou plavebních řek. Je to v podstatě jakási ochrana
30
Právě na Ploučnici se v posledních letech objevily první pobytové známky výskytu bobrů.
30
břehů před vlnobitím, které způsobují projíždějící lodě. Provádí se nejčastěji takzvaným
hrubým náhozem, což je ve skutečnosti obsypání erodovaných břehů lomovými
balvany. To v podstatě znamená absolutní přeměnu břehů.
Podstatný vliv na říční ekosystémy by však měla také samotná intenzita lodní
dopravy. Existují jisté prahové momenty, kdy je ještě možný život určitého druhu či
společenstva, a kdy už ne. Podobně tomu bude i v jiných směrech fungování říčního
ekosystému – při samočištění, produkci, migraci, rozmnožování organismů a podobně.
Kde přesně leží tyto hranice, nelze určit, to nedokáže žádný z vědců. Ti nejlepší se
mohou pokusit je alespoň odhadnout. Nicméně víme, že takové momenty existují a léta
zkušeností dokazují, že pokud ekosystém podstoupí nevratné změny, v podstatě jako
takový zaniká, přemění se a už nikdy se nevrátí do původního stavu.
Je například známo, že časté vlnobití, které jinak na řekách prakticky neexistuje,
vyhazuje jikry některých druhů ryb na souš. Tím jsou tyto druhy v řece likvidovány
jako první. Ani v tomto nejjednodušším případě ovšem nemáme o mechanismu jevu
dostatek konkrétních informací, aby mu bylo možné nějak účelně čelit. Vlnobití působí
na desítky dalších druhů živočichů a rostlin. Vlnění v mělké vodě výrazně mění
charakter sedimentů a neustálý neklid likviduje druhy, které ke svému životu potřebují
stabilní vodní proudění.
Vlnobití však není zdaleka jediným faktorem, závisejícím na intenzitě plavby.
Z jiných významných vlivů bych neměla opomenout zejména znečištění řeky, které je
také závislé na lodním provozu. Látek, které z každé lodi uniknou do řeky, je stále dost i
přesto, že se technická úroveň lodí podstatně zvýšila.
I kdybychom uvěřili tomu, že rejdaři jsou dnes ukáznění a nevypouštějí do řek
staré oleje či jiné odpadní látky, stále tu ještě zůstanou statisíce tun spálené nafty a
z nich vznikající výfukové plyny zamořující říční ekosystém. Svou roli tu pak hrají také
přístavy, překladiště, doky, zdymadla, údržba plaveních drah a další technické
příslušenství, které k říční plavbě patří. To vše ovlivňuje kvalitu vody na splavněných
řekách a nesmí se opomenout už při samotném rozhodování, zda intenzitu lodní
dopravy zvýšit či nikoli.
Kvalitu vody jsem tedy vybrala jako další z hlavních rozhodovacích kritérií
v rámci environmentálního pilíře.
31
6.6 Retenční schopnost koryta při povodních
Nesmíme také opomenout, že změny ve složení břehových porostů a nutné
břehové úpravy koryta řeky by také měly vliv na retenční schopnost břehů. Vzhledem
k důsledkům povodní ze srpna roku 2002 bychom měli být opatrní i v tomto ohledu.
Zvýšení retenčních schopností řeky je v zájmu mnoha protipovodňových programů.
Tím nejaktuálnějším a v případě Labe i nejkonkrétnějším je v současné době „Akční
plán povodňové ochrany v povodí Labe“ z roku 2003, který je výsledkem práce
Mezinárodní komise pro ochranu Labe (MKOL).31 V něm se hovoří zejména o nutnosti
zvýšení retenčního účinku v rámci celého povodí.32 Vzhledem k tomu, že zpevňování
břehů retenci podstatně sníží, vychází i v tomto ohledu rozhodnutí od stavby jezů
ustoupit jako vhodnější.
Co se týče množství zadržované vody, panuje v řadách odborníků rozpor. Jedni
se domnívají, že díky jezům by bylo možné vodu o něco déle zadržet, ale druzí vidí
velké nebezpečí už v samotném konstantním zvýšení průtoku kvůli lodím. Domnívají
se, že by v případě neustálého zvýšení hladiny byly důsledky případné povodně daleko
katastrofálnější. I zde se musím přiklonit k názoru, že jezy by v případě povodní byly
spíš nebezpečné než prospěšné. Pokud totiž budou v jedné chvíli sloužit jako jakási
přehrada, zachrání sice majetek po proudu řeky, ale zadržovaná voda se pak jednoduše
rozlije do míst nad jezem a napáchá škody jinde.
Vliv stavby jezů a s tím souvisejících břehových úprav a úprav koryta řeky na
vznik, průběh a následky případné povodně je tedy každopádně dalším z podstatných
kritérii, které nesmí být při rozhodování opomenuto.
6.7 Shrnutí v rámci environmentálního pilíře trvale
udržitelného rozvoje
V rámci environmentálního pilíře jsem tedy dospěla k těmto základním
kritériím, která by neměla být opomenuta. Pro přehlednost je zařadím do tabulky
společně s jednotlivými principy trvale udržitelného rozvoje, které mi pomohly při
31
Někdy též IKSE – Internationale Kommission zum Schutz der Elbe
32
Hydrologie MKOL, Povodňová ochrana, Akční plán povodňové ochrany v povodí Labe, MKOL,
Magdeburk 2003
32
jejich určování. Do tabulky rovněž pro ujasnění doplním i charakter dopadů stavby jezů
na každou z konkrétních oblastí.
Tabulka kritérií v rámci environmentálního pilíře trvale udržitelného
rozvoje:
Tabulka 2
Dopady
*
Význam Labe jako
biokoridoru
Uchování krajinného rázu
-4
-3
Zajištění funkcí
ekosystémů a stávající
-3
biodiverzity
Celková kvalita vody
v řece
Geologické podmínky
(eroze břehů apod.)
-2
-2
Principy trvale udržitelného rozvoje**
I/1 princip úcty a respektu k přírodě
I/3 princip přirozenosti člověka
II/1 princip společné, sdílené, ale diferencované
odpovědnosti
II/5 zásada vysoké úrovně ochrany životního prostředí
III/1 princip prevence a řešení krizí
III/11 princip rozlišení a koordinace
III/12 princip ekonomizace
odpovědnosti
odpovědnosti
II/2 princip limitu, nevratnosti změn
II/6 princip synergie
III/3 ekosystémový přístup
odpovědnosti
odpovědnosti
33
Uchování jedinečného
sledu společenstev
Vliv na pitnou vodu
Role jezů a břehových
úprav při povodních
-5
-3
-2
odpovědnosti
I/2 princip společenství
odpovědnosti
III/8 princip informovanosti
odpovědnosti
* Zhodnocení dopadů stavby jezů jsem se pro jednoduchost a lepší přehlednost rozhodla vyjádřit
pomocí číselné řady. Vzhledem k tomu, že se v závěrečném shrnutí bude jednat o dopady jak negativní,
tak i pozitivní, vybrala jsem číselnou řadu od minus pěti do plus pěti, kde se nula rovná skutečně nulovým
dopadům. Minusové hodnoty tedy znázorňují negativní dopady stavby a jsou tím závažnější, čím se
vzdalují od nuly. Kladná čísla pak představují přínosy stavby jezů a jsou tím větší, čím je větší číslo v
tabulce. Tato čísla však nebudou použita do závěrečných programů vícekriteriálního rozhodování,
protože vyjadřují pouze velikost a charakter případného dopadu stavby a nikoli závažnost daného kritéria
obecně, jak tomu bude v případě udělování preferencí v rámci Saatiho matice.
**Principy trvale udržitelného rozvoje, z nichž se vycházelo při výběru kritérií.
34
7 Ekonomický pilíř
7.1 Neshody na obou stranách
Po ekonomické stránce se problematika výstavby jezů na Labi výrazně liší od
jiných podobných záměrů. Ve většině případů známe klasický model, kdy na jedné
straně stojí ekonomický zájem a na druhé environmentální, jenže v případě jezů na Labi
je situace mnohem komplikovanější. V rámci rozhodovacích procesů se tábory zastánců
ekonomických priorit většinou shodují. Vědí, jaký bude zisk, jaké výhody, ale v případě
výstavby jezů na Labi je tomu jinak. Existuje mnoho skupin i organizací zabývajících se
ekonomickou návratností a efektivností podobných projektů, které ve svých odborných
studiích jasně dokazují, že výstavba jezů na Labi se z ekonomického hlediska zkrátka
nevyplatí. Je zde však mnoho dalších skupin, které věří, že ano…
Věc je o to komplikovanější, že neshoda panuje i v řadách zastánců koncepce
trvale udržitelného rozvoje. Lodní doprava je bezesporu dopravou ekologickou, ale je
tomu tak i v případě, že ji dokáže nahradit i mnohem ekologičtější alternativa?
Nicméně mě nyní nezbývá, než se zaměřit na průzkum konkrétních studií,
odhadů a zpráv, a zohlednit veškeré aspekty a skutečnosti, které se ekonomické stránky
plánování výstavby jezů na Labi týkají.
7.2 Spor o ekonomický přínos
V podnikatelském materiálu33 je projekt představen jako akce ekonomicky
prospěšná pro investora i pro společnost. Na základě řady zjištění, kterým se budu
podrobněji věnovat v následujících kapitolách, se domnívám, že stavba jezů je
ekonomicky prospěšná jen během její realizace. Samotná stavba přinese velký zisk
stavebním a vodohospodářským firmám a do regionu přinese bezesporu řadu nových
pracovních příležitostí (podrobněji viz kapitola „Zaměstnanost v regionu“). Pochybuji
však, zda bude i po dokončení stavby dosaženo předpokládaného objemu přepravy,
který by skutečně naplnil předběžné výpočty a odhady investora. Zisky předpokládané
v investičním záměru považuji za mylné z několika důvodů.
33
Zlepšení plavebních podmínek řeky Labe od Střekova po státní hranici ČR/SRN, Ředitelství vodních
cest ČR, Praha, nedatováno
35
Samotný postup výpočtu návratnosti investičních prostředků, daný jednoduchým
poměřením vynaložených investic k finálnímu ročnímu nárůstu zisku provozovatele,
kritizují ve své studii Doc. Ing. Miroslav Farský, CSc. a Ing. Jaroslav Zahálka, CSc.
Investor podle nich zahrnuje do vyčíslených úspor i částku, kterou na dopravném ušetří
zákazníci vodní přepravy (tedy úsporu jiných ekonomických subjektů). Poukazují dále
na to, že v propočtu také není promítnuta délka trvání stavby, vliv inflace a úroků
z případných bankovních úvěrů. Shodují se, že pokud by propočet proběhl dle pravidel
a po stránce ekonomické se vším všudy, dospělo by se k výsledku méně
optimistickému, ale zato mnohem realističtějšímu.34
Jako reprezentativní příklad pro vyčíslení úspor při přepravě zvolil investor
dopravu semena řepky olejné z východních Čech do Hamburku. Je možné, že dnes je
řepka výhodným artiklem. Na druhou stranu dovede český chemický a tukový průmysl
zhodnotit řepku i jinak – nejen na potravinářský olej, ale i na biomasu (metylester
kyselin řepkového oleje). Zejména výroba bionafty je považována za podnikatelskou
šanci pro český průmysl. Proč však byly jako pěstitelská oblast řepky zvoleny pro
výpočet právě východní Čechy? Labe je přece splavné od východočeských Chvaletic.
Nabízejí se totiž i jiné oblasti – pěstováním řepky by se například mohly zhodnotit
plochy devastované povrchovou těžbou uhlí v Podkrušnohoří.
Kanalizace Labe mezi Střekovem a Hřenskem by byla ekonomicky zajímavá,
kdyby se česká národní ekonomika hodlala orientovat na vývoz a dovoz surovin po
vodě. Je však otázka, jestli nám současná poptávka po vodní dopravě umožňuje,
abychom se vrátili k situaci z druhé poloviny 19. století, kdy se z přístavu v Krásném
Březně expedovaly po řece tuny písku, štěrku a hnědého uhlí. Nebo se má český
průmysl věnovat přepracování dováženého odpadu, celně deklarovaného jako druhotná
surovina? Chceme opravdu něco takového?
Navíc, jak ukáží následující kapitoly, poptávka po lodní dopravě stále klesá, a to
i v případě řek s přirozenou splavností po celý rok…
34
Farský, M., Zahálka, J., Labe mezi Střekovem a Hřenskem – Má říční doprava v ČR budoucnost?,
Vesmír roč. 82, č. 10/2003
36
7.3 Studie Světové banky a zpráva NKÚ
Ekonomickou efektivnost investice do projektu stavby jezů na Labi zpochybnila
již v březnu 2001 studie Světové banky o efektivitě veřejných výdajů. V té době se
uvádělo, že náklady na výstavbu vodních děl budou představovat 6,3 miliardy Kč.
Výpočet návratnosti investice obsažený v dokumentaci EIA předpokládal, že po
výstavbě jezů dojde ke zvýšení objemu přepravy zboží na více než 4 miliony tun zboží
ročně. Jak nepřesné mohou být (byť i velice seriózní a vysoce odborné) prognózy a
odhady, dokáží následující stránky…
V rámci projektu Nejvyššího kontrolního úřadu „Finanční prostředky
poskytované na provoz, údržbu a rozvoj vodních cest“35 se dospělo k velice zajímavým
závěrům.
Cílem kontroly bylo prověřit systém poskytování a hospodaření s finančními
prostředky vynakládanými na vodní cesty. Kontrolováno bylo období 1998 až 2001 a
v potaz se braly i souvislosti a události roků předchozích.
Zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu (dále NKÚ) uvádí, že rentabilita staveb se
blíží nule a skutečné náklady odhaduje nejméně na 9 miliard (v cenách roku 2001). Do
celkových nákladů je však nutné připočítat i náklady nutné na údržby stavby a vytváření
fondu rezerv (přibližně po 50 letech je nutná generální oprava) v řádu stovek miliónů
Kč (2 až 5 % ceny) ročně.
Koncem letošního roku uvedl rovněž ministr Šimonovský, že objem přepravy
zboží se po výstavbě vodních děl zvýší na 2–3 miliony tun ročně. Očekávané
ekonomické přínosy investice jsou tedy dnes ještě nižší než v době, kdy její efektivitu
kritizoval NKÚ i Světová banka.
Ve své studii Nejvyšší kontrolní úřad navíc kritizuje postup Ministerstva
dopravy a spojů. Vytýká mu jednak nerespektování skutečnosti, že při navrhovaném
řešení vodních děl na dolním Labi dochází ke zvýšení investičních nákladů a
prodloužení doby realizace, a jednak, že neřídilo účinně proces realizace a financování
záměrů formulovaných v koncepčních programech podpory rozvoje vodních cest.
35
Senát NKÚ, Finanční prostředky poskytované na provoz, údržbu a rozvoj vodních cest, Věstník
Nejvyššího kontrolního úřadu, č. 01/15, 2001 (zpráva v celém jejím znění viz Přílohy)
37
Kromě toho v letech 1997−2000 snižovalo prostředky směřující do programu splavnění
a Ministerstvo financí mu umožnilo odčerpat 318,4 milionů korun na jiné účely.
Ze závěrů a výpočtů NKÚ, které byly provedeny s aktuálními daty s cílem
přepočítat celospolečenskou efektivnost vodních děl, vychází nejefektivnější nulová
varianta, tedy ponechání současného stavu a upuštění od stavby vodních děl. Tento
výsledek potvrzuje i skutečnost, že odborníci z Ministerstva dopravy SRN dostali po
loňských povodních úkol přezkoumat efektivnost splavnění německého úseku Labe a
do odvolání se od této investiční akce ustupuje. Ministerstvo dopravy SRN snížilo
prognózu vodní přepravy na řece Labi na 4,6 milionů tun v roce 2010, z čehož plyne, že
se v následujících 10 letech neočekává žádný nárůst (v roce 1999 bylo na Labi v
Německu přepraveno celkem 4,5 milionů tun).
Ekonomická návratnost je však bezesporu dalším z podstatných rozhodovacích
kritérií, byť ji nelze v současné době s jistotou propočítat.
7.4 Doprava
Do ekonomické situace se mimo jiné promítají i souvislosti spojené s dopravou.
Objem přepravy na českém Labi se stále snižuje (od roku 1990) a odráží spíše
nepřetržitě klesající poptávku po dopravě než počet splavných dnů. V současnosti
nedosahuje podíl vodní dopravy ani 1 % celkových přepravních výkonů v České
republice. Kromě klesající poptávky po lodní dopravě (což se nejvíc projevuje po roce
1993), hrají důležitou roli i značné srážkové deficity posledních let, které snížily počet
splavných dnů na Labské vodní cestě až na 116 splavných dnů v roce 2000. Výrazně se
projevuje i skutečnost, že zde chybí ekonomicky výhodné možnosti přesunout dopravní
výkony na jiné evropské vodní cesty. Jedná se zejména o Rýnsko-dunajskou vodní
cestu, ke které ztratila Česká republika přístup rozpadem federace.
Zboží lodní dopravě přebírá rychlejší, levnější a ekologičtější železniční doprava
(po obou březích Labe vede podél celého problematického úseku železniční trať,
v současnosti stále plně nevyužitá, jak mimo jiné potvrdilo i samotné Ředitelství
Českých drah – viz následující kapitola). Tento trend je dlouhodobý a stejný ve většině
zemí Evropy i světa.
Podmínky na německém úseku Labe jsou dnes jen nepatrně lepší než na české
straně – jedná se o 10–15 cm průměrného ponoru a několik dní splavnosti za rok.
Například v roce 2003 byla na německém úseku doprava zastavena od června do října.
38
Další úpravy, které měly splavnost německého úseku zvýšit, byly po povodních
pozastaveny, a v novém plánu rozvoje dopravních cest Německa z roku 2003 se s nimi
už nepočítá. Nákladná stavba jezů tak zcela ztrácí dopravní smysl.
Zastánci stavby jezů však operují námitkou, že za hlavní příčinu obrovského
propadu vodní dopravy v České republice (v letech 1988–2001 se snížila v tunách o 82
% a v tunokilometrech o 64 %) může nedostatečný vodní stav na dolním Labi.
Následující tabulka vyjadřuje vztah mezi počtem splavných dnů na Labi (ponor
minimálně 1,4 m) a množstvím přepraveného zboží po vodní cestě. Dokazuje tak, že
počet splavných dnů nerozhoduje.
Splavné dny a objem přepraveného zboží na Labi:
Tabulka 3
Rok
Splavné dny (ponor více než 140
Objem přepraveného zboží v tisících
cm)
tun
1990
169
6.370,0
1991
91
5.875,0
1995
312
4.376,0
1996
323
3.177,0
1997
230
1.750,0
1998
221
1.323,9
1999
156
1.702,0
Zdroj: Čábelka, J.; Ptáček, F. (2000): Vodní doprava v IV. transevropském koridoru se zaměřením na úsek
Střekov- státní hranice
Z tabulky je zřejmé, že vodní doprava je spíše ovlivněna poptávkou po dopravě
než počtem splavných dnů. Například v roce 1991 s nejnižším počtem splavných dnů
objem vodní dopravy činil téměř 6 mil.tun, naopak téměř po 2/3 splavný rok 1998
(30 % nárůst oproti roku 1990) skončil nejnižší přepravou zboží po Labi v devadesátých
letech. Část přeprav vhodných pro vodní dopravu zanikla transformací České republiky,
jiné, zejména přepravu hnědého uhlí z Lovosic do Chvaletic, přebrala železniční
doprava. Obecně je vodní doprava vhodná k přepravě materiálů s nižší přidanou
hodnotou (uhlí, rudy, šrot, řepka, atd.) pro jejich nízkou cenu, a proto je zapotřebí toto
zboží přepravit levnou dopravou, kterou vodní bezpochyby je. Jenže právě na poklesu
39
říční dopravy mezi Německem a Českou republikou se navíc podílí restrukturalizace
průmyslu v obou zemích a tím i klesající zájem o tyto dříve tradiční komodity. Objemy
lodní dopravy klesají dokonce i na Labi uvnitř Německa, což není důsledek
nesplavnosti řeky, ale absence poptávky po vodní dopravě.
Ministerstvo dopravy a spojů si nechalo v roce 1995 od Dopravního rozvojového
centra Praha zpracovat studii zabývající se mimo jiné efektivností stavby vodních děl.
Studie vychází z předpokládaného vývoje nákladní dopravy v České republice do roku
2020, která se odvíjí od vývoje HDP v ČR. Následující tabulka ukazuje rozdíl mezi
tímto odhadem a skutečnou hodnotou v letech 1995 a 2000.
Prognóza nákladní dopravy a porovnání se skutečností v milionech tun:
Tabulka 4
1995
Saldo 1995 *
2000
Saldo 2000 *
2005
2010
Železnice
133,7
+ 22,8 %
161,8
+ 64,7 %
180,5
183,8
Silnice
705,2
+ 24,6 %
853,8
+ 105,9 %
950,8
961,1
Vodní cesty
4,5
+ 1,3 %
7,1
+ 272,5 %
9,8
14,9
Zdroj : Ministerstvo dopravy a spojů
*
rozdíl mezi prognózou a skutečností
Tabulka ukazuje, že prognóza Dopravního rozvojového centra Praha předvídala
chybně vývoj nákladní dopravy v ČR do roku 2020 a přestřelila u vodní dopravy objem
přepravy v roce 1995 o 1,3 % a v roce 2000 o 272,5 %. Nelze se tudíž o ně opírat jako
o materiál obhajující efektivnost stavby vodních děl na řece Labi.
Náklady stavby vodních cest na dolním Labi byly v roce 1996 stanoveny na 6,3
miliard korun, v roce 1999 byly zvýšeny o 2,291 miliardy korun a v roce 2001 o další 2
miliardy. Dle rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury na rok 2003 mají ale stát
jen 6,2 miliard korun, přestože Nejvyšší kontrolní úřad došel, jak již víme, ve své
zprávě z roku 2001 k částce podstatně vyšší – nejméně 9,6 miliard. Navíc se uvažovalo
s krytím 75 % těchto nákladů z fondu ISPA,36 který však ze své podstaty nemůže
financovat projekty poškozující životní prostředí.37
36
ISPA je takzvaný předvstupní neboli předstrukturální fond EU, což znamená, že je aktuálně využitelný
do doby vstupu do EU. Byl zahájen v roce 2000 a je zaměřený na podporu investičních projektů, které
40
7.4.1 Kapacita železničního koridoru podél dolního Labe
České dráhy vydaly dne 19. 2. 2004 prohlášení, kterým reagují na nepravdivé
údaje rejdařů o údajně vyčerpané kapacitě Českých drah, uvedené ve Společném
prohlášení Českého plavebního a vodocestného sdružení a Sekce vodní dopravy Svazu
dopravy ČR.
Ve svém prohlášení uvádějí, že informace uvedené v „Prohlášení k vodní cestě
Labe“, vydané dne 10. února 2004, jsou nepravdivé. Železniční trať v údolí Labe je prý
dostatečně kapacitní a je schopna převzít další výkony jak v oblasti osobní, tak nákladní
dopravy. Nárůst mezinárodní přepravy mezi ČR a SRN je tedy připravena železniční
doprava řešit ve větším rozsahu, než je v současné době využita.
V současné době je mezi Děčínem a státní hranicí se SRN využita kapacita tratě
údajně přibližně na 75 %. K dispozici je tak ještě dostatečné množství tras pro zavedení
dalších vlaků. V tomto místě by tak mohlo projíždět téměř o dalších 50 spojů navíc.
Nákladní vlak na této trati navíc může mít hmotnost až 2500 tun. Při plném využití této
kapacity tak může být teoreticky denně na této trase přepraveno o více než 100 000 tun
navíc. Další zvýšení kapacity železničního přechodu a celé tratě v údolí Labe mezi ČR a
SRN očekávají České dráhy po otevření hranic při vstupu do Evropské unie. Mimo jiné
totiž dojde ke zkrácení odbavení vlaků v přechodových stanicích a zrychlení provozu
mezi ČR a SRN. Navíc trať jak v ČR tak v SRN prošla nebo prochází rozsáhlou
modernizací. Z vnitrozemí až do Děčína má železnice k dispozici dvě dvoukolejné
kapacitní tratě (celkem tedy 4 koleje). V SRN je železnice modernizována v úseku mezi
Drážďany a Pirnou na čtyřkolejnou trať. Mezi Děčínem a Pirnou je kapacitní
dvoukolejná trať.
Každopádně je tedy nyní železniční doprava bez obtíží schopna reagovat na
zvýšené nároky na přepravu ať již při přepravě hromadných substrátů, kontejnerů,
kusového zboží či jiných komodit a bez překládky je schopna tyto přepravy realizovat
jak na celém území České republiky, tak i v tranzitu do dalších zemí. Zvýšením
přepravy po železnici tak dojde jen k vyššímu využití státního majetku, rychlejší
přispívají ke zlepšení dopravní infrastruktury a životního prostředí. Po vstupu do EU se nástroj ISPA
přemění na Fond soudržnosti.
37
Klusák, J., Zeman, J., Jsou vodní díla na dolním Labi opravdu potřebná?, Zpravodaj MŽP, číslo 12/03
41
návratnosti financí vložených do ekologické železniční dopravy a páteřních
železničních koridorů.
Moderní nákladní vlaky mohou navíc dosahovat maximální rychlost 100 až 120
km/h. Železnice je tedy připravena převzít také další výkony silniční dopravy. Už v
současné době pomáhá řešit problém s neexistující dálnicí mezi Prahou a Drážďany,
kdy zajišťuje přepravu kamionů mezi Lovosicemi a Drážďany s kapacitou až několika
set kamionů denně oběma směry.38
Co se tedy týče železniční dopravy, je jisté, že dokáže lodní dopravu bez
problémů zastoupit. Alespoň tak to garantují České dráhy. Je však moderní železnice
skutečně ekologičtější než lodní doprava? Porovnání dvou takto příbuzných alternativ
není jednoduché, věnuji tedy této problematice celou následující kapitolu.
7.4.2 Porovnání dopravních alternativ
Dopravní efektivnost vodních cest je dalším rozhodujícím kritériem. A na
základě získaných informací v této kapitole potvrdím, že vhledem k financím do nich
vloženým jsou vodní cesty skutečně efektivní.
Ing. Forman z Ministerstva pro místní rozvoj vypracoval studii, ve které
porovnává železnici a lodní dopravu z hlediska investic a výkonů. Pro objektivní
porovnání použil dva základní parametry:
1)
výše investic v EU za rok,
2)
dosahované dopravní výkony v Evropské unii.
Oboje zjišťoval jak pro pozemní komunikace, tak pro železnice a samozřejmě
pro vodní cesty. Použil volně dostupné zdroje – statistiky EU za rok 1997. Po pečlivém
zhodnocení dospěl k velice zajímavým závěrům. Ve výkonech (viz první graf) zcela
dominuje silniční doprava (železnice a vnitrozemská plavba zde mají podstatně menší
podíl), ale co se týče investic (viz druhý graf) je situace výrazně odlišná. Investice do
silnic a železnic jsou vzájemně téměř srovnatelné, zatímco investice v oblasti vodních
cest jsou velmi nízké.
Ing. Petr Forman v této souvislosti formuloval speciální parametr „měrná
investice“, pomocí kterého lze obě oblasti lépe porovnat. Jedná se o podíl investic a
38
Šťáhlavský, P., Stanovisko ČD k nepravdivým údajům vyčerpané kapacitě železničního spojení ČR –
SRN, tiskové oddělení ČD, a.s. 19. 2. 2004
42
výkonů v jednotlivých oborech (viz tabulka). Z tabulky je jasné, jak na tom jsou
jednotlivé dopravní obory z hlediska výkonů a investic. Nejnižší měrné investice jsou
jednoznačně v oblasti vodní dopravy – 0,009 Euro/tunokilometr, o něco vyšší v silniční
dopravě – 0,012 Euro/tunokilometr a výrazně nejvyšší v železniční dopravě – 0,064
Euro/tunokilometr. Z hlediska poměru to lze pro přehlednost vyjádřit do jednoduché
tabulky.
Tabulka poměru měrných investic:
Tabulka 5
Voda
Silnice
železnice
1
1,33
7,11
Z těchto údajů lze tedy jednoznačně potvrdit, že vodní cesty nejsou vůbec drahé,
ale právě naopak, jsou nejefektivnější dopravní infrastrukturou v Evropě.
Efektivnost vodní dopravy je tedy z hlediska investic dalším z podstatných
kritérií, které je třeba zohlednit při posuzování projektu vodních děl.
Tabulka porovnání investic a výkonů jednotlivých dopravních alternativ:
Tabulka 6
Silnice
Železnice
Vnitrozemská plavba
Celkem
Výkony 1997 (109 tkm)
1205,200
237,800
120,800
1563,800
Investice 1997 (106 €)
14601,500
15150,800
1028,000
30780,300
Měrná investice (€/tkm)
0,012
0,064
0,009
0,020
43
Tabulka 7
Výkony jednotlivých druhů dopravy
Vnitrozem ská
plavba
Železnice
Silnice
Tabulka 8
Investice do jednotlivých druhů dopravy
Vnitrozemská
plavba
Silnice
Železnice
Vzhledem k těmto objektivním skutečnostem je však jasné, že investicí do
stavby jezů by se poměr podstatně změnil. Lodní doprava by samozřejmě zůstala
vzhledem k investicím nejlevnější alternativou, ale bylo by tomu tak i v případě
započítání i externích nákladů, které by spočívaly zejména ve škodách na životním
prostředí? Je zkrátka potřeba brát v potaz všechny okolnosti a souvislosti. Změřím se
nyní na další z nich – na problém porovnání ekologičnosti jednotlivých alternativ.
44
7.4.3 Ekologičnost vodní dopravy
Mnozí odborníci se domnívají, že lodní doprava musí být vždy ekologičtější. Ale
obecně to prý platí jen o dopravním hluku. Měrné emise kysličníku uhličitého CO2 a
emise běžných škodlivin s výjimkou emisí SO2 má v České republice zdaleka nejnižší
elektrická trakce železniční dopravy. Nesmíme zapomínat, že v devadesátých letech
došlo k zásadní ekologizaci provozu elektráren spalujících fosilní paliva.
V roce 2001 měla (před spuštěním Temelína) elektrická železnice 2,77x nižší
měrné emise oxidu uhličitého než nákladní vodní doprava. Měrné emise výroby
elektřiny v uhelných elektrárnách a. s. ČEZ, spotřebované nákladní železnicí vůči
měrným emisím vodní dopravy na stejný výkon, vychází ve prospěch elektrické
železnice u emisí oxidu uhelnatého 62,54x, oxidu dusičitého 9,64x, těkavých
organických látek 82,94x a tuhých látek 1,75x. Jen měrné emise oxidu siřičitého měla
vodní doprava nižší, a to 25,8x. Kromě emisí oxidu siřičitého je tedy elektrická
železnice ekologicky zdaleka nejšetrnější druh nákladní dopravy.
Navíc pokud se pro potřeby vodní dopravy musí upravovat či dokonce
přehrazovat řeka, škody na vodním toku a přilehlé nivě jsou velmi vysoké. Zvlášť tady
je třeba si uvědomit opravdu všechny souvislosti a započítat veškeré alternativy.
V jiném případě by jistě byla vodní doprava tou nejekologičtější, ale v případě situace
na dolním Labi je tomu jinak. Nově postavený železniční koridor bez obtíží nahradí
lodní dopravu a zajistí i ekologičtější variantu provozu.
O alternativách rozhodování a ekonomických souvislostech stavby vodních děl
uveřejnil v časopise Vodní cesty a plavba velice pěkný článek Prof. RNDr. Otakar
Štěrba, CSc., profesor ekologie na katedře ekologie a životního prostředí z
Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
Hovoří zde nejen o ekologičnosti lodní dopravy, ale i o její historii a postupné
přeměně, vlivu na říční ekosystémy a možných alternativách rozhodování. Pokusil se
také na základě mnohaletých zkušeností a řady dostupných informací odhadnout vývoj
lodní dopravy do budoucna. Část tohoto článku jsem se rozhodla ocitovat, protože
velice pěkně vystihuje podstatu současné situace lodní dopravy:
„Při hledání správné alternativy narážíme na dva zcela odlišné problémy.
Prvním je současná říční lodní doprava, to jest ta, která již existuje, druhou otázkou pak
je budování nových vodních cest. Obě skupiny problémů stojí a padají na vyčíslení
45
skutečných hodnot říčních funkcí. Dnes jsme schopni velmi nepřesně odhadnout, jestli
se ekonomicky vyplácí existující lodní doprava, přičemž ovšem nikdo nebere do
kalkulace hodnoty, které jsou lodní dopravou zničeny. Při efektivnosti lodní dopravy
hodnotíme pouze tzv. „dopravní funkci řeky” a mnozí kalkulanti dokazují, jak je
výhodná. Nikdo však nepočítá, „kolik stojí” to všechno v říčním ekosystému, co muselo
ve prospěch lodní dopravy padnout. Nevíme, jek vyhodnotit funkci rekreační,
vodárenskou,
samočisticí,
produkční,
biologickou,
migrační,
protipovodňovou,
stabilizační, klimatickou, natož pak funkci krajinotvornou, tvorbu říční sítě a další
funkce, které budou hodnotit až příští generace při kritice našeho „způsobu života
nikoliv trvale udržitelného”. V okamžiku, až budeme schopni všechny funkce
ekonomicky vyhodnotit, bude vše jasné. Jestli se i proti nim prosadí říční doprava,
budou ji lidé i nadále uplatňovat. Pokud se zjistí, že je tomu naopak, začnou lodní
dopravu likvidovat, až zanikne docela.
Jak to bude v praxi? Myslím, že existující lodní doprava bude v horizontu desítek
let korigována spíše současným hodnotovým systémem tržního hospodářství, jen
s určitými korekcemi, vyplývajícími z lokálních tlaků environmentalistů a ekologů. I tak
si myslím, že se udrží jen nejideálnější vodní cesty, jako jsou systém Mississippi, Řeka
Sv. Vavřince, Porýní a některé vodní cesty v bývalém Sovětském svazu. Jako „středně
nadějné” vidím komplikované cesty typu Dunaj-Mohan-Rýn, ostatní vodní cesty
v Německu, Francii a většinu cest v bývalém Sovětském svazu. Za zcela neperspektivní
pak považuji vodní cesty na menších tocích, v těžkých geografických podmínkách,
prostě všude tam, kde nejsou veletoky, nebo i tam, kde veletoky jsou, ale kde zrovna
nejsou k převážení obrovské objemy hmot.
Pokud jde o budování nových vodních cest, myslím, že zde je otázka zcela jasná
– nové vodní cesty, až snad na obrovské výjimky, budovány již nikde nebudou. Výhodné
možnosti lodní dopravy jsou již dávno vyčerpány, a pokud se dnes nějaká podnikatelská
skupina o novou vodní cestu pokusí, narazí nejenom na tvrdou realitu stále jasnějších
ekonomických relací, ale také na rozhodný odpor resortu životního prostředí. V rámci
realismu by bylo dobré uvědomit si, že ačkoliv resort životního prostředí vzniká
prakticky teprve v současnosti, jeho vliv je stále větší a roste exponenciálně! Myslím, že
za dobrý mezník onoho „vzniku resortu životního prostředí” může být považován vznik
„Římského klubu” v padesátých letech tohoto století. Vidíme tedy, že za pouhých 40 či
50 let vznikla v lidské společnosti nová síla, formující se mimo jiné i v ministerstva
životního prostředí jednotlivých států, ale také v mezinárodní úmluvy, které jsou již
46
takřka srovnatelné se světovými úmluvami v oboru zbrojení, válek, kosmu nebo lidských
práv. V žádném případě není proto možné tuto sílu podceňovat, přesto, že ona dodnes
z určitých důvodů skutečně nedisponuje objektivními či exaktními argumenty typu
„kolik stojí životní prostředí”. Osvícenost vzdělaných lidí rozhodla o tom, že jejich hlas
bude vyslyšen. Je pravda, že v mnoha směrech životního prostředí jsme doposud
odkázáni jenom na odborné odhady. A jedním z nich může být i pokus srovnat hodnotu
(či cenu) říční plavby s ostatními funkcemi řek, které budou kvůli říční plavbě zničeny
(funkce vodárenská, rekreační, protipovodňová, produkční, samočisticí, destrukční,
vědecká, stabilizační, klimatická, migrační, biologická, atd.). Nevím přesně, kolikrát
jsou všechny tyto funkce v souboru důležitější než funkce dopravní, ale tuším, že to bude
nejméně desetkrát, možná stokrát, nebo i tisíckrát více. Proto si myslím, že o nových
dopravních cestách, zvláště v regionu střední Evropy, nemá cenu diskutovat. Řeky, které
zde ještě zůstaly, potřebujeme k úplně jiným účelům, než je hypotetický zisk malé
skupiny bezohledných podnikatelů!“39
Zda byly odhady Prof. Štěrby správné, ukáže čas, ale já nyní musím přiznat, že
se přikláním k jeho názoru a věřím, že po řádném zhodnocení všech aspektů se většina
odborníků shodne na tom, že se lodní doprava má přizpůsobit řece a ne řeka lodní
dopravě.
7.5 Shrnutí v rámci ekonomického pilíře trvale udržitelného
rozvoje
Hledání ekonomických souvislostí je svým způsobem jednodušší než určování
kritérií v rámci ostatních pilířů, nicméně i tato oblast má svá úskalí. Jedním z největších
problémů je obrovské množství prohlášení, studií a odhadů, které se jeví jako objektivní
a odborné, ale nakonec se prokáže, že se jednalo o chybné výpočty a odhady „šité na
míru“ tomu, pro koho byly zpracovávány. Při hledání těch, které mají skutečnou váhu,
bylo tedy potřeba zaměřit se nejlépe na dva nebo více zdrojů a zjistit, zda se nalezené
informace shodují.
39
Štěrba, O., Říční plavba a její ekologické problémy, Zpravodaj MŽP 2/2003 (článek byl zveřejněn i
v časopise Vodní cesty a plavba 4/2003)
47
Z nalezených a pečlivě ověřených údajů, studií a informací jsem s ohledem na
koncepci strategie trvale udržitelného rozvoje určila další zásadní kritéria, která je nutno
při rozhodování posoudit. Stejně jako u pilíře environmentálního zde zmíním také
charakter dopadů stavby na jednotlivá kritéria a principy trvale udržitelného rozvoje,
s nimiž jsou daná kritéria svázána.
Tabulka kritérií v rámci ekonomického pilíře trvale udržitelného rozvoje:
Tabulka 9
Dopady*
Ekonomická návratnost stavby
Efektivita lodní dopravy
vzhledem k investicím
2
4
Poptávka po lodní dopravě
(potřebnost lodní dopravy
vzhledem ke
-2
kapacitě železnice)
-2
3
III/2 princip ekoefektivity
situaci ČR
Splavnění Labe
(zisk pro provozovatele lodní
dopravy)
Dočasné oživení celé
ekonomiky
Zisk pro stavební firmy a
„projezové“ lobby
III/13 princip technologizace – BAT
Ekonomické souvislosti
vzhledem k současné finanční
3
5
II/1 princip sdílené, ale diferencované odpovědnosti
48
* Zhodnocení dopadů stavby jezů jsem se pro jednoduchost a lepší přehlednost rozhodla vyjádřit
pomocí číselné řady. Vzhledem k tomu, že se v závěrečném shrnutí bude jednat o dopady jak negativní,
tak i pozitivní, vybrala jsem číselnou řadu od minus pěti do plus pěti, kde se nula rovná skutečně nulovým
vzdalují od nuly. Kladná čísla pak představují přínosy stavby jezů a jsou tím větší, čím je větší číslo v
tabulce. Tato čísla však nebudou použita do závěrečných programů vícekriteriálního rozhodování,
**Principy trvale udržitelného rozvoje, z nichž se vycházelo při výběru kritérií.
8 Pilíř sociálně – institucionální
8.1 Kvalita života a propojenost jednotlivých oblastí
Tento rozměr bývá mnohdy rozdělen na dva různé, ale velmi úzce provázané
samostatné pilíře – pilíř sociálně-institucionální a pilíř lidský. V rámci své práce jsem se
právě kvůli jejich úzké provázanosti rozhodla použít dělení, v němž jsou přijímány jako
jediný. Tuto variantu jsem zvolila zejména kvůli přehlednosti a lepší manipulaci se
získanými daty. Tyto pilíře jsou totiž v případě jejich oddělení natolik provázané, že
některá z nalezených kritérií by se mohla opakovat, a to by výrazně narušilo závěrečné
výpočty, porovnání a posuzování.
Žádná společnost nemůže dlouho existovat bez systému hodnot, právního řádu,
dohody, pravidel. Neméně důležité je však správné nastavení všech institucí a procesů
v rámci fungování celého společenství. Je nutné si vymezit konkrétní rámce, které nám
dávají vodítko při rozhodování a pomáhají zejména ve sféře institucí při určení nejlepší
varianty, možnosti, která by vyhovovala co největšímu počtu zúčastněných.
8.2 Stakeholders a boj o jezy jako významný společenský
precedens
Aktéři, hráči… Tak by se dal přeložit často používaný termín „stakeholders“,
označující zájmové skupiny ve společnosti. Jedná se jak o úřady státní správy či odbory,
tak o neziskové organizace, různé firmy a mnoho dalších uskupení, která se snaží na
poli rozhodování prosadit svůj zájem.
49
I ve sporu o stavbu jezů na Labi takových skupin nalezneme mnoho. Svého se
zde snaží dosáhnout Ředitelstvo vodních cest, ČSPL, Ministerstvo dopravy a spojů,
politici, zastupitelé, nevládní organizace, ochránci přírody, správy CHKO a mnoho
dalších. Bojují už víc než deset let… Zaměřím se tedy nejprve na samotnou historii
sporu, kde právě stakeholders sehráli důležitou roli.
8.2.1 Desetiletí bojů a legislativní aspekty
Plány stavby obou jezů jsou předkládány od roku 1992. V průběhu let se
podařilo zabránit první variantě, která počítala s větší přehradou v Dolním Žlebu s
využitím i pro výrobu elektřiny. Současná verze návrhu byla zpracována v roce 1999.
Už v červnu roku 1998 bylo vydáno usnesení (č. 413 o dopravní politice ČR),
kde se mimo jiné uvádí, že „rozvoj vodních cest se má zaměřit především na zlepšení
plavebních podmínek na regulovaném dolním toku Labe v závislosti na akcích na
německé straně“.
Dne 21. července 1999 vydala Vláda České republiky usnesení (č. 741 k návrhu
rozvoje dopravních sítí v ČR do roku 2010), kterým schvaluje „Návrh rozvoje
dopravních sítí v ČR“, přičemž jej upravuje dokonce konkrétní přílohou „Rozvoj
vodních cest“. Zde se hovoří zejména o zabezpečování územní ochrany rozvoje
vodních cest definovaných v zákoně č. 114/1995 Sb., o zajištění zlepšení splavnosti
dolního Labe, a o tom, že výstavbu vodních cest je nutné upřesňovat a zabezpečovat
na základě skutečných potřeb dopravního trhu a finančních možností státu.
Dokumentaci vlivů tohoto záměru na životní prostředí předložilo Ředitelství
vodních cest, coby investor, v roce 2000. Dokumentaci však shledalo Ministerstvo
životního prostředí jako nedostatečnou a vrátilo ji k přepracování. Přepracovaná verze
pak byla posouzena a v březnu 2002 k ní bylo vydáno negativní stanovisko Ministerstva
životního prostředí. V rámci procesu EIA vyjádřilo nesouhlas s přehradami i saské
Ministerstvo životního prostředí, pověřené spolkovým ministerstvem pro životní
prostředí a jadernou bezpečnost ke zpracování stanoviska německé strany.
Zastánci stavby jezů zatím k dalším argumentům pro stavbu jezů přidali
skutečnost, že se Česká republika v roce 1997 stala signatářem Evropské dohody o
hlavních vnitrozemských vodních cestách mezinárodního významu (AGN) a má tedy
za povinnost zlepšit plavební podmínky na Labi pod Ústím nad Labem. Realizace
projektu splavnění Labe do Pardubic je totiž nezbytným předpokladem pro to, aby v
50
dlouhodobém horizontu mohla být realizována labská větev kanálu Dunaj – Odra –
Labe (DOL). Vybudování tohoto vodního díla je zmíněno v přístupové smlouvě ČR k
EU a právě ve smlouvě AGN.
Dohodu AGN lze charakterizovat jako dokument, který vymezuje tzv.
„vodocestnou síť evropského významu" a zavazuje státy, aby v případě, kdy budou
provádět rekonstrukce na příslušných vodních cestách, případně budovat vodní cesty
nebo jejich úseky nové, byly tyto stavby prováděny na dohodou stanovené parametry,
umožňující proplavení plavidel stanovených rozměrů. Dohoda však nezavazuje k tomu,
aby uvedené rekonstrukce byly v nějakém konkrétním termínu realizovány, ani k tomu,
aby byly budovány vodní cesty nové. Z hlediska ČR má dohoda AGN pouze politický
význam v poloze evropského integračního prvku. Německo se dosud smluvním státem
této dohody nestalo. Celý problém se tak stává opět jen předmětem nových diskuzí a
sporů.
Nevládní ekologické organizace, spojené v „Alianci za záchranu řeky Labe v
Sasku a v České republice" mezitím sesbíraly tisíce podpisů pod petice a protestních
dopisů. Účastnily se správních řízení, organizovaly besedy, semináře, konference a
osobní jednání, psaly tiskové zprávy a pořádaly tiskové konference. Upozorňovaly na
závažnost problému i přímými akcemi a happeningy. Z těch nejzasvěcenějších je třeba
uvést zejména sdružení Arnika a Přátelé přírody.
Zásadní událostí se pak stal až pozměňovací návrh poslance Schlinga (22. října
2003), kterým by se změnil zákon o vnitrozemské plavbě.
Labe označil za vodní cestu, jejíž rozvoj a modernizace je podle něj ve veřejném
zájmu. Změnou v zákoně by došlo k vyjmutí části Labe a Vltavy z ochranných
podmínek zákona 114/1992 Sb. Stavba jezů by tak získala povolení i přes skutečnost, že
by se nacházela přímo na území chráněné krajinné oblasti. Protesty Ministerstva
životního prostředí by se takovým způsobem jednoduše obešly. Schlingův pozměňovací
návrh měl navíc dvě části. První část se týkala samotné úpravy vodních cest a
obsahovala jejich oficiální označení za veřejný zájem. Až druhá část se týkala vyjmutí
labské a vltavské vodní cesty z ochranných podmínek.
Poslanecká sněmovna jeho návrh přijala v celém znění 12. prosince 2003. Na to
okamžitě reagovalo ekologické sdružení Arnika a už 9. ledna 2004 zaslalo komisařce
EU pro životní prostředí Margot Wallströmové formální stížnost na novelu zákona o
vnitrozemské plavbě, která na návrh poslance Jaromíra Schlinga (ČSSD) ruší pro
labskou a vltavskou vodní cestu platnost zákona o ochraně přírody. Vědělo se, že o této
51
novele začne v příštím týdnu jednat i senát. Proto ještě téhož dne ekologické organizace
odeslaly senátorům dopis upozorňující na chyby zákona a jeho možné důsledky.
Jak velký podíl měl dopis Arniky na rozhodnutí senátorů, nevím, ale každopádně
se senátoři shodli, že změnu v zákoně, tak jak ji navrhoval poslanec Schling, neschválí.
Už 28. ledna 2004 návrh zamítli a vrátili do poslanecké sněmovny. Ta uznala, že natolik
výrazný a nesystémový zásah do legislativy je skutečně zbytečný a 20. února 2004
definitivně výjimku ze zákona o vnitrozemské plavbě zamítla. V novele zákona
ponechala jen označení splavnění Labe za veřejný zájem. Veřejným zájmem je však ze
zákona i ochrana přírody. Stav byl tedy opět nerozhodný…
Zákonodárci se nakonec dohodli, že sestaví speciální komisi složenou
z náměstků pěti ministerstev, kteří mají za úkol vypracovat obsáhlou a objektivní
analýzu se všemi aspekty a rozhodnout, který ze zájmů převažuje. Závěrečné rozhodnutí
mají vydat již během dubna.
Ekologické organizace i zastánci stavby zmobilizovali všechny síly a vyrazili do
poslední bitvy. Nová setkání, mítinky, petice40… V denním tisku se to hemží články
typu „boj o jezy vrcholí“ a úryvky z rozličných studií členů obou táborů. Otázka jezů se
stává společenskou záležitostí. Dostává se do televizních pořadů, stává se středem
zájmu.
Na konci března se v časopise Der Spiegel objevuje článek s další převratnou
informací, která pro další rozhodování znamená mnoho. O závažnosti zprávy vypovídá
samotný název článku: „Německo dalo Česku nesprávné údaje ke stavbě jezů“.
Německé ministerstvo dopravy prý dříve dalo české straně nesprávné údaje o splavnosti
Labe na německém území.
„Tyto nesprávné údaje jsou přitom pro přívržence výstavby dvou vodních děl na
dolním toku českého úseku Labe „posledním argumentem", proč jezy stavět, napsal ve
svém nejnovějším čísle německý magazín Der Spiegel. Německé ministerstvo podle listu
informovalo české ministerstvo dopravy, že na německém úseku Labe je „plavební
dráha o hloubce 1,6 metru k dispozici v průměru 345 dní v roce". To by údajně
znamenalo, že Labe je po většinu roku splavné až do Hamburku většími loděmi, a proto
by se vyplatilo postavit v prostoru Ústí nad Labem dva jezy ke zvednutí hladiny, aby tyto
40
Ekologické organizaci Přátelé přírody se podařilo sesbírat 15 000 podpisů v petici proti jezům, kterou
30. března předali vládě.
52
větší lodě mohly proplouvat i celé splavné Labe v Česku. Podle skutečných zjištění
německého ministerstva dopravy však Labe od česko-německé hranice až po
Magdeburk zaručuje plavební dráhu jen 1,4 metru, a to dokonce průměrně pouhých 276
dní v roce. V takovém případě se však stavba českých jezů nemůže vyplatit, píše list.
„Nesprávné údaje se mezitím staly posledním argumentem zastánců jezů," cituje Der
Spiegel Paula Dörflera z německého Svazu ochránců přírody. Německé ministerstvo
nedokáže vysvětlit, jak k rozdílům v údajích došlo, dodává list.“41
Článek poukazuje na další důkaz nejasností kolem rozhodovacích procesů.
Vždyť co jiného může mít na rozhodování větší vliv než samotné informace, podklady a
zejména pravdivé údaje. Jak se mohou odborníci, politici a experti, kteří rozhodují o
výstavbě jezů správně rozhodnout, když pracují s mylnými údaji?
Už ze stručného přehledu vývoje situace okolo stavby jezů je patrné, že
rozhodování, které proběhlo, nebylo vždy jednoduché a navíc neproběhlo zcela podle
předem dohodnutých pravidel. Dalo by se napsat nespočet stránek o lobbyingu,
zákulisních bojích, ovlivňování a záměrných změnách informací. Už to samotné by
vydalo za celou diplomovou práci. Ale tím se nyní zabývat nechci. Navíc operování
s takovými informacemi a klamnými údaji je mnohdy ošemetná věc. Budu se raději
držet jen ověřených faktů a skutečností a zaměřím se na další z nepominutelných
kritérií, totiž mezinárodní aspekt celé záležitosti.
8.3 Mezinárodní význam
Mohlo by se zdát, že výstavba jezů je čistě záležitostí České republiky, ale není
tomu tak. Zvlášť dnes, kdy víme, že vše souvisí se vším a že žádný z problémů nelze
řešit jen na jediné úrovni, jen z jednoho úhlu pohledu. Žádná země nemůže chrlit tuny
oxidu siřičitého do ovzduší a doufat, že pokud to nebude vadit jejím občanům, nebude
to vadit ani lidem v sousedních zemích. Zvlášť z případu globálního oteplování
v souvislosti s produkcí oxidu uhličitého víme, že právě v oblastech souvisejících
s kvalitou životního prostředí (a to se týká v podstatě všech oblastí lidské činnosti) nic
není záležitostí jen jednoho státu. Přírodní cykly nemohou respektovat hranice určené
lidmi.
41
Zdroj ČTK, 30. 3. 2004 (internetová stránka www.ctk.cz)
53
Stejně tomu je i v případě plánované stavby jezů na Labi. Řeka nepatří pouze
nám. Nerespektuje hranice států a přináší tak do sousedního Německa vše, co získá na
našem území. Není se tedy čemu divit, když se obyvatelé SRN staví proti postavení
jezů, které by jim přinesly spíš újmu než užitek. Uvědomují si, že stavební práce a
následné zvýšení intenzity lodní dopravy by opět zhoršilo kvalitu vody v řece.
Odborníci se navíc shodují, že stavba jezů by měla negativní dopad na kvalitu pitné
vody v Drážďanech. Také se rozhodli, že svých 315 kilometrů volně tekoucí řeky
nebudou v budoucnu regulovat a pokusí se raději zachovat její přirozený ráz.
Navíc po vyhodnocení příčin a následků povodně na Labi, která v srpnu roku
2002 postihla jak českou, tak německou část povodí Labe, zaujal k projektu stavby jezů
negativní stanovisko i saský ministr zemědělství a životního prostředí S. Flath.
V rozhovoru pro Hospodářské noviny 16. 4. 2003 pak uvedl dokonce i spolkový ministr
dopravy M. Stolpe, že Německo sice chce zajistit splavnost Labe a jeho využití pro
vodní dopravu, ale po zkušenostech s povodněmi v roce 2002 nikoli plavebními stupni,
nýbrž pouze údržbou řečiště.42
Německo však není jedinou zemí, o které bych chtěla hovořit v souvislosti
s mezinárodním aspektem plánované stavby jezů. Další podstatnou souvislostí je totiž
náš vstup do Evropské unie. Snažíme se sladit náš právní řád s jejími směrnicemi, ale
přitom nejsme ochotni přijmout její základní principy. Prvním chybným krokem, za
který byla naše země dokonce přímo kritizována Evropskou komisí, byl už samotný
fakt, že se kvůli prosazení stavby jezů pokusili její obhájci doslova protlačit
parlamentem nesystémové změny v zákonech (viz již výše uvedený návrh poslance
Schlinga o změně v zákoně o vnitrozemské plavbě).
Další střet s Evropskou unií navíc hrozí kvůli síti Natura 2000. Právě stavbou
jezů přímo dotčené území je už v přípravě na vyhlášení chráněných území Natura 2000.
Předpokládám tedy, že i k tomu by měla Evropská komise co říci a stavba jezů by se tak
mohla prodražit o další sumu v podobě tučné pokuty. Konkrétně se zde jedná o rozpor
se směrnicemi 79/409/EHS (směrnice o ptácích) a 92/43/EHS (směrnice o
stanovištích).
Jde o významné normy, jejichž transpozice si žádá novou právní úpravu
v oblasti ochrany přírody a jejichž součástí je vedle druhové ochrany také zřízení
42
Farský, M., Zahálka, J., Labe mezi Střekovem a Hřenskem – Má říční doprava v ČR budoucnost?,
Vesmír roč. 82, č. 10/2003
54
soustavy Natura 2000, do níž je začleněn tok Labe na německé straně a lze důvodně
očekávat požadavek Evropské komise zařadit do ní i úsek na českém území. Režim
územní ochrany je stanoven v článcích 3–11 směrnice o stanovištích, z nichž je potřeba
upozornit na článek 6 zakotvující nezbytná ochranná opatření, posuzování plánů a
projektů a případná kompenzační opatření. Odchylky upravené v článku 9 směrnice o
ptácích, respektive v článku 16 směrnice o stanovištích, týkající se druhové ochrany, se
musí opírat o přesně stanovené důvody.
Z dikce těchto konkrétních ustanovení, z
povahy předpisů jako celku i z již vydaných judikátů Evropského soudního dvora
vyplývá, že odchylky mají být stanoveny pro každý případ jednotlivě, s tím, že členské
státy jsou povinny podávat o nich zprávy Evropské komisi. Navrhovaná právní úprava
zakotvující režim obecné zákonné výjimky pro konkrétní území je s tímto v přímém
rozporu. Důsledkem absence, neúplnosti nebo nesprávnosti transpozice směrnic je
postup Komise podle článku 226 „Smlouvy o založení Evropského společenství“,
případně následná procedura u Evropského soudního dvora podle článku 228, jež může
mít za následek uložení nezanedbatelného penále. Splnění těchto závazků je také
významným kritériem při posuzování žádostí o čerpání prostředků z fondů EU.
Stavba jezů je však také v rozporu s „Bernskou úmluvou“ („Úmluva o ochraně
evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť“,
publikována pod č. 107/2001 Sb.m.s.) přijatou v rámci Rady Evropy, jejíž smluvní
stranou je také Evropské společenství. Česká republika na sebe přistoupením k této
úmluvě vzala v oblasti ochrany přírody závazky, jež jsou realizovány prostřednictvím
zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a souvisejících předpisů. Stanovení
výjimek je předmětem úpravy v článku 9 Bernské úmluvy. Tento článek je v případě
zvláště chráněných území recipován v § 43 zákona o ochraně přírody a krajiny, podle
něhož výjimky ze zákazů může v případech, kdy veřejný zájem výrazně převažuje nad
zájmem ochrany přírody, povolit orgán ochrany přírody. U národních parků a
chráněných krajinných oblastí je tímto orgánem Ministerstvo životního prostředí.
Ministerstvo životního prostředí však výjimku pro vodní díla, jejichž výstavba má být
diskutovaným ustanovením umožněna, nepovolilo.
Stavba jezů je však v rozporu i s další mezinárodní úmluvou. Na úrovni
Evropské hospodářské komise OSN byla dne 17. března 1992 v Helsinkách přijata
„Úmluva o ochraně a využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer“ (pro
Českou republiku vstoupila v platnost dne 10. září 2000). Smluvní strany se v ní mimo
jiné zavázaly k „zajištění využívání hraničních vod s cílem uplatňovat ekologicky šetrné
55
a racionální vodní hospodářství, zachování vodních zdrojů a ochranu životního
prostředí“43 a k „zachování ekosystémů, a kde je to nutné, pro jejich obnovení“44 s tím,
že „bude podporováno udržitelné hospodaření s vodními zdroji, včetně uplatňování
ekosystémových přístupů“.45
K mezinárodním souvislostem plánované stavby jezů bych také měla
připomenout skutečnost, že v roce 2003 se dokonce zpracovával návrh zapsání
pískovcových skalních měst Českého ráje do světového dědictví UNESCO.
Předepsanou součástí návrhu bylo srovnání s podobnými oblastmi v Čechách, Evropě i
ve světě. S posuzování odborníků vyplynulo, že v pískovcových oblastech mírné
klimatické zóny mají Labské pískovce jedinečné postavení. Svou hloubkou 300 metrů
je Labský kaňon největším pískovcovým kaňonem v Evropě a má tedy reálnou naději,
že bude zapsán do seznamu UNESCO. V případě stavby jezů by však tato nominace
byla silně ohrožena. A i to je, myslím, velmi důležitý aspekt mezinárodního významu.
Stavbu jezů je tedy nutné posuzovat nejen z pohledu České republiky, ale
s ohledem na mezinárodní aspekt celé záležitosti.
8.4 Sociální dopady
Je velice obtížné nalézt skutečně všechny souvislosti v rámci sociální oblasti, ale
přesto se pokusím i zde nalézt všechna podstatná kritéria, která by neměla být
opomíjena při rozhodování. Pokusím se také dokázat, že taková kritéria jsou neméně
důležitá v porovnání s hledisky ekonomickými či environmentálními.
Víme, že sociálně-institucionální rozměr se týká kvality života jednotlivců ve
všech ohledech. Zahrnuje jak životní úroveň, zdraví a vzdělání, tak i život ve zdravém a
pěkném životním prostředí. Pokusím se tedy nalézt zejména vazby související například
s problematikou nezaměstnanosti, vztahů v komunitě, a na samotné dopady staveb na
život obyvatelstva v dotčených regionech. Zaměřím se tedy nejprve na obyvatele míst,
která by stavba jezů změnila nejvíce.
43
Úmluva o ochraně a využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer, článek 2, bod 2/b
44
Úmluva o ochraně a využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer, článek 2, bod 2/d
45
Úmluva o ochraně a využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer, článek 3, bod 1/i
56
8.4.1 Člověk a jeho domov
Lidé si během tisíciletí utvářeli své vazby na svět v němž žijí. Je to jeden ze
základních rysů, jimiž se člověk liší od ostatních tvorů. Sám sebe si uvědomuje
prostřednictvím tvorby vlastního světa. Přetváříme si svět kolem sebe a každému z míst
dáváme už svou přítomností novou tvář. Každé místo tak získalo svou duši, to, čemu
mnozí říkají „genius loci“. Takové kouzlo má každé místo, které lidé přijímají jako svůj
domov, jedno z mála míst na světě, kam se rádi vracejí, a kde se cítí bezpečně. A nelze
popřít, že pocit bezpečí je jednou ze základních lidských potřeb.
Dolní Žleb a Malé Březno jsou místa, která také mají svého „genia loci“. Místo,
které utvářel sám čas, lidé, kteří místo znali, vnímali, procházeli. Je to něco, co se
utvářelo po celá staletí, ale mohlo by být zničeno v jediném okamžiku. Stavba jezů by
tato místa navždy změnila, stejně jako životy jejich obyvatel.
Dopady staveb na životy obyvatel, žijících přímo v dotčených lokalitách je
neopomenutelným kritérium, které se v procesech rozhodování často opomíná.
8.4.2 Zaměstnanost v regionu
Nelze pochybovat o tom, že by stavba jezů na Labi měla pozitivní vliv na
zaměstnanost v regionu. Nových pracovních míst je zde potřeba, není nutné připomínat,
že jak Děčín, tak Ústí nad Labem patří mezi města, která se v posledních letech potýkají
s nejvyšší nezaměstnaností v České republice. Stavba takové velikosti by v tomto
ohledu regionu jistě pomohla, ale situace není vždy tak jednoduchá, jak se na první
pohled zdá.
Dalším důležitým kritériem je totiž také změna ve složení obyvatelstva,
v důsledku přílivu nových pracovních sil, což by s sebou jistě stavba takové velikosti
přinesla.
Víme, že stavební firmy mají své stálé zaměstnance, kteří musí být připraveni na
přesun za prací. V souvislosti s výstavbou jezů by takový příliv nebyl zanedbatelný. Je
velice těžké odhadnout veškeré důsledky zejména na složení a fungování místní
komunity (i to samotné by mohlo být tématem rozsáhlé studie), ale už nyní lze
odhadnout, že dopady by nebyly malé. Nutno samozřejmě poznamenat, že se nemusí
jednat o dopady negativní. Například místní podnikatelé by si s přílivem nových
strávníků a nocležníků jistě přišli na své.
57
V podstatě si můžeme být jisti, že by v průběhu stavebních prací došlo k oživení
celého regionu. V tomto ohledu by jistě byla stavba jezů přínosem, ale na jak dlouho?
Po dokončení stavby jezů by se ti, kteří získali příležitostnou práci na stavbě, nebo se
stavbou přímo související, vrátili zpět na úřad práce. Samozřejmě si netroufnu
odhadnout, o kolik by se zaměstnanost zvýšila v době stavby a změnila po jejím
dostavění. S tím souvisí tolik aspektů a jiných skutečností, že ani podrobné studie a
odborné prognózy nejsou schopny odhadnout takový vývoj. Nicméně lze předpokládat,
že po dostavbě jezů by se zvýšila intenzita lodní dopravy. V důsledku toho by se opět
zvedl počet pracovních míst v regionu. Další kritérium, které hovoří pro stavbu jezů je
tedy zvýšení zaměstnanosti v regionu v důsledku větší intenzity lodní dopravy.
Otázkou však zůstává, zda bude lodní doprava o tolik intenzivnější. Víme už
z předchozích kapitol, jak je na tom lodní doprava s poptávkou a to, že počet splavných
dnů nerozhoduje. V tomto ohledu je tedy i otázka zvýšení zaměstnanosti nejistá. Nikdo
nemůže zaručit, že se po dostavbě jezů vzpamatuje jak ČSPL, tak lodní doprava jako
odvětví.
Nabízí se tudíž otázka, zda není pro region vhodnější vsadit na jistější kartu a
zaměřit se raději na to, co má. Na to, co je jisté – přirozený potenciál regionu,
spočívající v cestovním ruchu.
V souvislosti se vstupem do Evropské unie je také nutno poznamenat, že rejdaři,
kteří si nyní stěžují na nedostatek práce a zakázek, budou moci po vstupu do Evropské
unie své schopnosti uplatnit i na jiných vodních cestách, v kterémkoliv z členských
států. Je to jistě lepší alternativa, než čekat na dostavbu jezů a doufat, že po jejich
výstavbě okamžitě seženou práci v náruči zachráněného ČSPLa.
8.4.3 Sociálně-ekonomický potenciál regionu
V této oblasti opět narážíme na velice úzkou provázanost jednotlivých pilířů. Je
to dalším důkazem toho, že nic nelze řešit odděleně. V kontextu trvale udržitelného
rozvoje není oblast, která by byla otázkou výhradně ekonomickou, ekologickou či
pouze sociální. Vždy je nutné uvažovat v souvislostech.
Víme, že obě lokality předpokládané stavby jezů se nacházejí na území
chráněných krajinných oblastí. Malé Březno leží na území CHKO České středohoří a
Prostřední Žleb náleží k CHKO Labské pískovce. Nesmíme také opomenout, že jádrem
CHKO je Národní park České Švýcarsko. Navíc jsem se již zmínila, že byl poslední
58
neregulovaný úsek Labe dokonce zařazen do seznamu významných mokřadů České
republiky jako mokřad regionálního významu. V roce 2003 se také zpracovával návrh
zapsání pískovcových skalních měst Českého ráje do světového dědictví UNESCO.
Předepsanou součástí návrhu je srovnání s podobnými oblastmi v Čechách, Evropě i ve
světě. S posuzování odborníků vyplynulo, že v pískovcových oblastech mírné
klimatické zóny mají Labské pískovce jedinečné postavení. Svou hloubkou 300 metrů
je Labský kaňon největším pískovcovým kaňonem v Evropě a má tedy reálnou naději,
že bude zapsán do seznamu UNESCO.
To by přineslo jednak vyšší nároky na výkon státní správy (první zdroj nových
pracovních míst), a jednak zvýšení zájmu turistů o celý region, který má v tomto ohledu
skutečně co nabídnout (druhý zdroj nových pracovních míst). Právě zaměření tímto
směrem by mohlo být klíčem k trvale udržitelnému rozvoji regionu, který nemusí za
každou cenu žít z tranzitní dopravy, ale naopak se zaměřit na rozvoj turistiky.
Není nutno zdůrazňovat, že stavbou jezů by zapsání lokality do seznamu
UNESCO bylo vážně ohroženo.
8.5 Shrnutí v rámci sociálně-institucionálního pilíře trvale
udržitelného rozvoje
Vzhledem k nalezeným souvislostem a vazbám mohu říci, že kritéria spojená se
sociálně-institucionálním pilířem jsou stejně důležitá a neopomenutelná, jako
v oblastech obsažených v předchozích dvou pilířích trvale udržitelného rozvoje. Stejně
jako u předchozích hlavních kapitol je tady shrnu do přehledné tabulky, kde přiřadím
formu dopadů stavby na jednotlivá kritéria a zaznamenám zde i základní principy trvale
udržitelného rozvoje, ke kterým se jednotlivá kritéria váží.
59
Tabulka kritérií v rámci sociálně-institucionálního pilíře trvale udržitelného
rozvoje:
Tabulka 10
Kriteria
Dopady*
Nová pracovní místa během
stavebních prací
4
II/3 princip efektivity, soudržnosti a výkonnosti
institucí
III/9 princip individuace
Nová pracovní místa
v důsledku nárůstu lodní
2
dopravy
institucí
Nová pracovní místa
v případě začlenění labského
kaňonu do seznamu
-1
institucí
UNESCO a sítě Natura 2000
Dopady na obyvatele lokalit
přímo dotčených stavbou
-4
Ztráta „genia loci“
dotčených lokalit
-3
Důsledky v mezinárodním
-2
60
měřítku
II/5 zásada vysoké úrovně ochrany životního
prostředí
III/5 princip integrace
III/6 princip inkorporace
III/7 princip participace
Spor o stavbu jezů jako
významný precedens
-3
z institucionálního hlediska
institucí
Změna socio-ekonomického
potenciálu regionu
-1
institucí
* Zhodnocení dopadů stavby jezů jsem pro jednoduchost a lepší přehlednost rozhodla vyjádřit
pomocí číselné řady. Vzhledem k tomu, že se v závěrečném shrnutí bude jednat o dopady jak negativní i
pozitivní, vybrala jsem číselnou řadu od mínus pěti do plus pěti, kde se nula rovná skutečně nulovým
vzdalují od nuly. Kladné čísla pak představují přínosy stavby jezů a jsou tím větší, čím je větší číslo v
tabulce. Tyto čísla však nebudou použita do závěrečných programů vícekriteriálního rozhodování,
**Principy trvale udržitelného rozvoje z nichž se vycházelo při výběru kritérií.
61
9 Multikriteriální analýza
Za pomocí jednotlivých pilířů a principů strategie trvale udržitelného rozvoje
jsem tedy nalezla celkem 23 neopomenutelných kritérií, která je třeba zohlednit při
posuzování všech okolností, aspektů a možných dopadů výstavby jezů na Labi. Nyní se
pomocí Fulerova trojúhelníku a Saatiho matice pokusím o přiřazení vah každému
z nich.
Nejprve však na několika řádcích popíšu základní principy metod, které při
multikriteriální analýze použiji.46
9.1 Fullerův trojúhelník a Saatiho matice
Vícekriteriální rozhodování je modelování rozhodovacích situací, ve kterých
máme definovánu množinu variant (v tomto případě – stavět/nestavět) a soubor kritérií
(23 výše uvedených), podle nichž budeme varianty hodnotit. Důležitou součástí tohoto
modelu je i modelování preferencí. Jedná se jednak o modelování preferencí mezi
jednotlivými kritérii (v tomto případě porovnávání důležitosti kritérií v rámci trvale
udržitelného rozvoje) a jednak o modelování preferencí mezi variantami z hlediska
jednotlivých kritérií a jejich agregace pro vyjádření celkové preference.
Metoda párového srovnání kritérií používá pro odhad vah pouze informace,
které ze dvou kritérií je při párovém srovnání důležitější. Jde tedy o postupné
porovnávání každých dvou kritérií mezi sebou. Srovnání se může provádět právě
pomocí Fullerova trojúhelníku. V trojúhelníkovém schématu se pak vyskytují vždy
dvojřádky, které tvoří porovnávané dvojice tak, že se zde každá dvojice kritérií
vyskytuje právě jedenkrát. Z každé dvojice je pak nutné vybrat kritérium, které je
považováno za důležitější.
Já jsem se však rozhodla pro výběr metody kvantitativního párového srovnání
kritérií. Zde se totiž kromě samotného porovnávání dvojic v rámci Fullerova
trojúhelníku uděluje u každé volby navíc i síla preference zvoleného kritéria. Tím se
vyjádří daleko přesněji skutečná důležitost vybraného kritéria. Nejčastěji se používá
stupnice 1-9 a trojúhelník (v tomto případě už se jedná o takzvaný Saatiho trojúhelník)
46
Fiala, P., Jablonský, J., Maňas, M., Vícekriteriální rozhodování, VŠE, Praha 2001
62
má místo dvou řádků v každém stupni dokonce tři. K udílení preferencí v rámci Saatiho
trojúhelníku existuje dokonce i odpovídající vhodná verbální stupnice:
1- rovnocenná kritéria
3- slabě preferované kritérium
5- silně preferované kritérium
7- velmi silně preferované kritérium
9- absolutně preferované kritérium
Hodnoty 2, 4, 6, 8 pak vyjadřují pouze mezistupně.
Saatiho matice patří mezi nejčastěji používané metody. Při jejím výpočtu mi
pomůže speciálně vytvořený počítačový program SANNA (doplněk v rámci programu
Excel), který byl vytvořen v roce 2000 na VŠE pro podobné výpočty.
Pro lepší přehlednost při porovnávání nyní přiřadím každému z 23 kritérií
stručnější označení, se kterým bude možno operovat i v rámci schématu Saatiho
trojúhelníku.
Tabulka zkratek kritérií:
Tabulka 11
Název kritéria
Význam Labe jako biokoridoru
Uchování krajinného rázu
Zajištění funkcí ekosystémů a stávající biodiverzity
Celková kvalita vody v řece
Geologické podmínky (eroze břehů apod.)
Uchování jedinečného sledu společenstev
Vliv na pitnou vodu
Role jezů a břehových úprav při povodních
Ekonomická návratnost stavby
Efektivita lodní dopravy vzhledem k investicím
Poptávka po lodní dopravě (potřebnost lodní dopravy vzhledem ke
kapacitě železnice)
Ekonomické souvislosti vzhledem k současné finanční situaci ČR
Splavnění Labe (zvýšení počtu splavných dní – zisk pro
provozovatele vodní dopravy)
Dočasné oživení celé ekonomiky
Zisk pro stavební firmy a „projezové“ lobby
Nová pracovní místa během stavebních prací
Nová pracovní místa v důsledku nárůstu lodní dopravy
Nová pracovní místa v případě začlenění labského kaňonu do
63
Zkratka
Biokoridor
Krajinný ráz
Ekosystémy
Kvalita vody
Geologie
Společenstva
Pitná voda
Povodně
Návratnost
Efektivita
Poptávka
Ekonomie
Splavnost
Ek oživení
Lobby zisk
Stavba práce
Lodě práce
Turistika
seznamu UNESCO a sítě Natura 2000
Dopady na obyvatele lokalit přímo dotčených stavbou
Ztráta „genia loci“ dotčených lokalit
Důsledky v mezinárodním měřítku
Spor o stavbu jezů jako významný precedens z institucionálního
hlediska
Změna sociálně-ekonomického potenciálu regionu
Obyvatelé
Genius loci
Mez dopady
Precedens
Potenciál
Nyní mohu přejít k samotné aplikaci zvolené metody a zaměřit se přímo na
přidělení vah jednotlivým kritériím s použitím Saatiho trojúhelníku.
Při každé volbě je nutné si položit stejnou otázku. V případě mé práce se jedná o
tuto: „Které z těchto dvou kritérií je z hlediska koncepce trvale udržitelného rozvoje a
jeho principů preferováno“?
Při udělování preferenčního čísla jsem se držela vždy otázky: „O kolik je toto
kritérium důležitější a zásadnější z hlediska koncepce trvale udržitelného rozvoje a
jeho základních principů?“
Saatiho trojúhelník:
Tabulka 12
64
65
66
Saatiho matice:
67
Výpočet vah:
tabulka 14:
Biokoridor
Krajinný ráz
Ekosystémy
Kvalita vody
Geologie
Společenstva
Pitná voda
Povodně
Návratnost
Efektivita
Poptávka
Ekonomie
Splavnost
Ek oživení
Lobby zisk
Stavba práce
Lodě práce
Turistika
Obyvatelé
Genius loci
Mez dopady
Precedens
Potenciál
Body
1,71036
1,83433
2,14021
2,18097
2,16450
2,29534
2,89716
2,43583
0,90203
1,01135
0,84106
0,97804
0,49157
0,76188
0,18352
0,74239
0,60437
0,54698
1,35725
0,57832
0,55319
0,44994
0,78755
Sigma^2 =
Konzistence
Váhy
0,06012
0,06448
0,07523
0,07666
0,07609
0,08069
0,10184
0,08562
0,03171
0,03555
0,02956
0,03438
0,01728
0,02678
0,00645
0,02610
0,02124
0,01923
0,04771
0,02033
0,01945
0,01582
0,02768
0,25229
ANO
Nyní jsem pomocí Saatiho matice zjistila váhy jednotlivých kritérií, se kterými
mohu dál operovat. Rozhodla jsem pro další výpočty použít postupně tři na sobě
nezávislé metody, jejichž závěry je pak možno pro zajímavost porovnat a ověřit si tak
platnost výsledných hodnot. Nyní se tedy v krátkosti zmíním o první metodě, kterou pro
závěrečné vyhodnocení použiji.
68
9.2 Metoda váženého součtu WSA47
Patří mezi k metodám, které vyžadují k vícekriteriálnímu vyhodnocení variant
znalost vah kritérií (jedná se o metody s kardinální informací o kritériích). Využívá
princip maximalizace užitku. Vychází z konstrukce hodnoty užitku, kterou přináší
výběr určité varianty, na škále mezi 0 a 1. Čím je varianta vhodnější podle nějakého
kritéria, tím je vyšší hodnota užitku. Z hlediska všech kritérií se varianta ohodnotí
celkovou hodnotou užitku, kterou dostaneme agregací dílčích hodnot užitku s použitím
vah kritérií.
Metoda váženého součtu se dopouští zjednodušení v tom, že předpokládá pouze
lineární funkci užitku. Tato metoda je vlastně speciálním případem metody funkce
užitku.
Výpočet dle metody WSA:
tabulka 15
47
WSA – Weighted Sum Approach
69
70
Maximální hodnoty užitku dosahuje varianta „nestavět“ (0,86660) a je tedy
vybrána jako nejlepší.
Nyní pro srovnání použiji druhou z vhodných metod – metodu TOPSIS.
9.3 Metoda TOPSIS
Metoda TOPSIS poskytuje úplné uspořádání množiny všech variant. Je tedy
také určena pro výběr nejlepší varianty. Požadovanými vstupními údaji jsou kriteriální
hodnoty pro jednotlivé varianty a váhy jednotlivých kritérií.
Využívá principu minimalizace vzdálenosti od ideální varianty, přičemž ideální
variantou zde nazýváme tu, pro kterou všechny hodnoty kritérií dosahují nejlepších
hodnot. Ideální varianta je navíc většinou hypotetická, tedy neleží v množině variant A.
Potom se jako nejlepší varianta vybírá taková, která je podle určité metriky48 nejblíže
k ideální variantě.
Kriteriální hodnoty pro jednotlivé varianty jsou uspořádány v kriteriální matici
Y = (yij), kde yij je hodnota i-té varianty hodnocené podle j-tého kritéria.
Metoda je založená na výběru varianty, která je nejblíže k ideální variantě
reprezentované vektorem (H1, H2, …, Hk) a nejdále od bazální varianty reprezentované
vektorem (D1, D2, …, Dk).
Nejprve se konstruuje normalizovaná kriteriální matice R = (rij) podle vzorce
obsaženého v programu. Po této transformaci jsou sloupce v matici R vektory
jednotkové délky. Pak probíhá výpočet kriteriální matice w tak, že každý j-tý sloupec
normalizované kriteriální matice R je násoben odpovídající váhou vj. Je totiž nutné vzít
v úvahu relativní důležitost kritérií vyjádřenou váhovým vektorem. Pak pomocí
programu určíme ve vážené kriteriální matici w ideální a bazální variantu. Dalším
krokem je pak samotný výpočet vzdálenosti jednotlivých variant od ideální varianty di+
a od bazální varianty di-. Nakonec vypočteme relativní ukazatele vzdálenosti ci a podle
jeho klesajících hodnot uspořádáme varianty.
Výpočet dle metody TOPSIS:
Tabulka 16
48
Neprázdná množina M na níž je za daných předpokladů definováno zobrazení Q: M → R
71
72
Jako nejlepší varianta podle všech uvažovaných kritérií tedy i zde vychází
varianta „nestavět“. Pro zajímavost a pro srovnání nyní však použiji ještě poslední
metodu.
9.4 Metoda ELECTRE I
Cílem této metody je rozdělit množinu všech variant na dvě indiferenční třídy,
na takzvané efektivní a neefektivní varianty. Metoda ELECTRE I též vyžaduje od
uživatele, aby zadal váhy jednotlivých kritérií.
Na základě normalizovaného vektoru vah v a množiny cij pak pro každou dvojici
variant ai, aj určíme číslo cij představující součet vah těch kritérií, z jejichž hlediska je
varianta ai hodnocena alespoň tak jako varianta aj.
Hodnota cij zde představuje stupeň preference varianty ai před variantou aj a
platí, že ai leží v intervalu <0, 1>.
Vztah párové preference mezi všemi dvojicemi můžeme vyjádřit také graficky,
kdy uzly grafu odpovídají variantám ai, i = 1, 2, …, p, a mezi dvojicí uzlů ai, aj existuje
orientovaná hrana ve směru od ai k aj právě tehdy, jestliže mezi dvojicí variant platí ai p
aj.
Rozdělení na efektivní a neefektivní varianty se uskuteční podle pravidla, že za
efektivní varianty jsou brány ty, ke kterým vzhledem k celkové preferenční relaci
neexistuje žádná preferující varianta a samy jsou preferovány alespoň před jednou
variantou. Množinu efektivních variant můžeme vyčlenit podle matice p.
Rozdělení variant je možno určit i z grafu preferenční relace. Efektivní varianty
budou ty, do jejichž uzlů nesměřuje žádná orientovaná hrana a vychází z nich alespoň
jedna orientovaná hrana.
Výsledek analýzy pak závisí na prahu preference a prahu dispreference. Jejich
změnami dostáváme různé výsledky. Jejich stanovení není jednoduché. Někdy se
doporučuje vyjít z hodnot, které jsou průměrnými hodnotami prvků v matici C a D.
Postupnými změnami prahů je možno dospět k nalezení nejefektivnější varianty.
Výpočet dle metody ELECTRE I:
Tabulka 17
73
74
Jak ukazuje výsledná tabulka, i třetí z použitých metod dospěla k závěru, že
nejefektivnější variantou je „nestavět“.
Pomocí těchto použitých metod jsem tedy dospěla k závěru, že z hlediska
strategie trvale udržitelného rozvoje a jeho principů je jednoznačně nejlepší variantou
jezy na Labi vůbec nestavět.
10 Závěrečné shrnutí a potvrzení hypotéz
1) Co se týče první hypotézy, nebyl problém ji potvrdit:
Výstavba dvou plánovaných vodních děl na Labi bude mít skutečně zásadní
dopady na přírodu, krajinu, biotopy a ekotopy. Dojde k nenahraditelným škodám.
Kapitola týkající se environmentálního pilíře trvale udržitelného rozvoje je sama
o sobě jejím dostačujícím potvrzením. Na pobřežní i říční ekosystémy, flóru a faunu
bude mít vliv jak ztráta pravidelného kolísání hladiny, tak i zhoršená kvalita vody
v důsledku znečištění souvisejícího jednak se samotnou výstavbou jezů a jednak se
zvýšením intenzity lodní dopravy. V dotčených lokalitách dojde k nenahraditelné ztrátě
typického rázu krajiny a zpevněním břehů se prokazatelně sníží retenční schopnosti
v rámci celého povodí.
Tyto skutečnosti jsou známé a jsem si jistá, že si je dobře uvědomují i ti, kteří
bojují za stavbu jezů. Jsou to však přesně ty skutečnosti, které jsou často opomíjeny a
označovány za nepodstatné. Strategie trvale udržitelného rozvoje je však neopomíjí, a
proto jsou v mé práci postaveny na roveň všem ostatním kritériím. Navíc, právě díky
základním myšlenkám a principům strategie trvale udržitelného rozvoje a pomocí
komplexního posouzení, se mi dokonce podařilo potvrdit, že stavba jezů by nebyla jen
neekologická, ale navíc prokazatelně neekonomická a navíc dopravně zbytečná.
Nejvíce sporů a nejasností jsem nalezla právě kolem ekonomické oblasti. Proto
jsem pokládala za podstatné se tímto podrobněji zabývat. Zjistila jsem však, že ani
z ekonomického hlediska se výstavba jezů nevyplatí.
Jistě přinese zisk stavebním firmám a zajistí dočasné zvýšení zaměstnanosti
v regionu. Je též dopravou z nejnižšími nutnými investicemi na údržbu v porovnání se
železnicí i silnicí. Pravdou také je, že dočasně oživí celou ekonomiku, a možná
v případě skutečného nárůstu lodní dopravy přinese i další pracovní místa v oblasti
75
lodní dopravy. To jsou však jediné přínosy. Samotné splavnění Labe už původně
očekávaný užitek nepřinese. Už nyní chybí poptávka po lodní dopravě a dokonce i
NKÚ potvrdil, že rentabilita stavby se v tomto případě blíží nule. Nebezpečnost
investice do stavby jezů potvrzuje i Světová banka, která ji dokonce označila za
nerozumnou a velmi riskantní. Je zde také nový železniční koridor, který dokáže převzít
veškeré dopravní zakázky na tomto úseku. Také současné ekonomická situace České
republiky není ve stavu, kdy si může dovolit investici za 9 miliard korun, u níž odborné
studie navíc odhadují nulovou návratnost. Také, díky k tomu, že se jedná o téma, které
se neustále vyvíjí, a nové poznatky a studie se objevují jako houby po dešti (což jistě
souvisí s velkou popularizací tohoto tématu v posledních měsících), se objevila řada
nových zjištění, která znovu potvrzují ekonomickou nevýhodnost stavby jezů na Labi.
Jednou z podstatných informací bylo odhalení řady zásadních chyb v údajích o
splavnosti německého úseku Labe. Také byly provedeny nové odhady a výpočty, které
zcela jasně potvrdily neekonomičnost stavby. V kapitole týkající se ekonomického
pilíře trvale udržitelného rozvoje se těmito skutečnostmi zabývám podrobněji a
v jednotlivých kapitolách dokazuji, že stavba jezů na Labi je jednak neekonomická a
jednak dopravně zbytečná.
2) Mnohem těžší bylo ověřit použitelnost strategie trvale udržitelného rozvoje a
jejích základních principů na hledání podstatných kritérií. Svou roli zde navíc sehrála
šíře celého tématu. Bylo nutné se zaměřit jen na podstatná a skutečně důležitá kritéria a
během výzkumu si dávat velký pozor na mnohdy velmi lákavá odbočení z tématu.
Vždyť už jen v rámci environmentálního pilíře by bylo možné se ponořit mnohem
hlouběji a výzkum každého ze stovek živočišných či rostlinných druhů by vydal za
samostatnou práci. A podobné to je i u ekonomických aspektů, či sociálních dopadů.
Bylo tedy nutné rozvržení na tři základní pilíře, a poté rovnoměrné rozvržení šíře
tématu v rámci každého z nich. Právě takové rozvržení se ukázalo být důležité. Jednak
mi velice pomohlo držet se jen toho podstatného, neodbočovat, kráčet poblíž hlavní osy.
Také se ukázalo být rozumnou pomůckou při hledání kritérií vhodných k posouzení
dopadu stavby na všechny oblasti života.
Podobně pak posloužily i jednotlivé principy strategie trvale udržitelného
rozvoje. Díky nim pak bylo možné přisoudit jednotlivým kritériím váhy při konečném
rozhodování.
76
Největším problémem však byl samotný výběr kritérií tak, aby měly přibližně
stejnou důležitost. To by bez aplikace strategie trvale udržitelného rozvoje nebylo
možné.
Dalším úskalím pak bylo přiřazení vah a samotné rozhodování, které z kritérií je
důležitější. A právě zde posloužila strategie trvale udržitelného rozvoje a pečlivá
formulace jejích klíčových principů podruhé. Pomocí ní se mi podařilo závěrečné
porovnání všech aspektů a kritérií v rámci Saatiho trojúhelníku, a to i přesto, že
jednotlivá kritéria náleží do tak odlišných oblastí.
V této souvislosti musím zmínit, že jedním z největších přínosů pro mne
samotnou bylo seznámení s používáním metod vícekriteriálního rozhodování. Tyto
metody se ukázaly být velice propracované a díky příslušným počítačovým programům
velice jednoduše aplikovatelné na danou problematiku.
Každopádně právě skutečnost, že strategie trvale udržitelného rozvoje je natolik
komplexní a zasahuje do všech oblastí našeho života, bylo možné učinit celistvé
posouzení v takové šíři.
Tímto dokazuji i druhou hypotézu: Strategie trvale udržitelného rozvoje a
jeho principů je vhodná pro komplexní posouzení dopadů stavby a pro přijetí
optimálního obecně přijatelného rozhodnutí.
Strategie trvale udržitelného rozvoje je tak použitelnou a vhodnou koncepcí
k hledání podstatných kritérií z různých oblastí a je tedy vhodné ji použít k posuzování
staveb podobného typu, jako jsou právě jezy na Labi.
77
11 Závěr
Rozhodování bývá často tou nejtěžší věcí v našem životě. Víme, že následky
každého z našich rozhodnutí poneseme jak my, tak i svět kolem nás. Tomu se nikdo
z nás nemůže vyhnout, nikdo není zbaven této odpovědnosti.
Platí to i v případě rozhodování o přeměně našeho okolí, o změnách, které
provádíme neustále jakožto společenství lidí, o změnách, za které neseme
zodpovědnost…
Jsme společenství rozumných tvorů, a proto si zákonitě musíme vytvořit
jednotný řád, strategie, ideály toho, kam chceme směřovat. Jednou z takových strategií
je právě koncepce trvale udržitelného rozvoje, kterou jsme jako společný ideál skutečně
přijali. Stává se tak vodítkem na nezmapovaných křižovatkách rozhodování o dalších
přeměnách světa. V této práci se mi podařilo dokázat, že ji lze dobře použít i prakticky,
při hledání a posuzování kritérií, která by se mohla jevit mnohým jako nesrovnatelná,
protože mají z pohledu svých oborů skutečně velmi rozmanitý charakter. Z hlediska
strategie trvale udržitelného rozvoje mají však jedno společné – žádné nesmí být
opomenuto, každé hraje svou podstatnou úlohu, je třeba je tedy posuzovat společně.
Základní principy strategie trvale udržitelného rozvoje to umožňují a právě tím je tato
strategie k takovému porovnání skutečně vhodnou koncepcí.
Ve své práci jsem se pokusila o komplexní zhodnocení všech aspektů, které se
týkají plánované výstavby dvou jezů na Labi. Strategie trvale udržitelného rozvoje mi
zde posloužila jako nástroj jak analytický, tak i syntetický. Pomohla mi při hledání
všech podstatných kritérií, i při samotném určování jejich vah a důležitosti. Osvědčila
se u obojího. Za pomoci jejích základních principů a za použití osvědčených metod
určených pro vícekriteriální rozhodování jsem dospěla k jednoznačnému závěru ohledně
stavby jezů na Labi:
Z hlediska strategie trvale udržitelného rozvoje by stavba jezů v Malém
Březně a Prostředním Žlebu byla neefektivní, neekologická, neekonomická a
dopravně zbytečná.
Dnes je však pouze na nás, jakých strategií a koncepcí se budeme během svých
zásadních rozhodování držet. Zda těch, které nám pomohou žít lépe a kvalitněji ve
zdravém a rozmanitém prostředí, a nebo těch, které sice leckterým přinesou krátkodobý
zisk, ale kvalitu života nám, vezmeme-li v potaz veškeré její aspekty, ve skutečnosti
sníží.
78
Seznam literatury
Primární prameny:
Nováček, P., Mederly, P., Strategie udržitelného rozvoje, Přírodovědecká fakulta Univerzity
Palackého, Společnost pro trvale udržitelný život, Olomouc 1996
Brundtlandová, G., H., Naše společná budoucnost, Academia, Praha 1991
Moldan, B., Ekologie, Demokracie, trh, Informatorium, Praha 1992
Trpišovský, J., Hřensko - brána Českého Švýcarska, Svépomoc, Praha 1972
Cvrk, F., Děčín, Pressfoto, Praha 1988
Joza, P., Pohled do historie I, Foto grafika OHV - Oldřich Holan, Ústí nad Labem 1998
Joza, P., Pohled do historie II, Foto grafika OHV - Oldřich Holan, Ústí nad Labem 2002
Nevrlý, M., Chvály Zadní země, Vestri, Liberec 2002
Balatka, B., Kalvoda, J., Vývoj údolí Labe v děčínské vrchovině, ČGS, Praha 1995
Odborné studie:
Dostál, J., Regionální problematika vodních cest a záměru výstavby DOL v povodí Labe,
Arnika, Děčín 2004
Vorel, A., Vlachová, B., Vávra, T., Příloha F. II – Dokumentace hodnocení vlivu na životní
prostředí (E.I.A) Zlepšení plavebních podmínek řeky Labe od Střekova po státní hranici –
zadání MDS ČR 1999
Senát NKÚ, Finanční prostředky poskytované na provoz, údržbu a rozvoj vodních cest,
Věstník Nejvyššího kontrolního úřadu, č. 01/15, 2001
Harter, H., Zhodnocení flory a ekosystémů v údolí Labe v úseku Děčín - státní hranice,
AOPK ČR – středisko Ústí n. L. a Botanický ústav ČAV Průhonice 1993
Vorel, A., Rybář, M., Zpráva o aktuálním stavu populace bobra evropského (Castor fiber L.
1758) na české části Labe, ČZU - lesnická fakulta / katedra ekologie 2002
Mezinárodní komise pro ochranu Labe, Akční plán povodňové ochrany v povodí Labe,
MKOL, Magdeburg 2003
Skripta:
Fiala, P., Jablonský, J., Maňas, M., Vícekriteriální rozhodování, VŠE, Praha 2001
Moldan, B., (Ne)udržitelný rozvoj, Karolinum, Praha 2001
Moldan, B., Indikátory trvale udržitelného rozvoje, CZP UK, Praha 2000
Usnesení vlády a parlamentu ČR:
Usnesení č. 413 o dopravní politice ČR
Usnesení č. 741 k návrhu rozvoje dopravních sítí v ČR do roku 2010
Směrnice EHS:
79/409/EHS (směrnice o ptácích)
92/43/EHS (směrnice o stanovištích)
Mezinárodní úmluvy:
Úmluva o ochraně a využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer
Bernská úmluva „Úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících
živočichů a přírodních stanovišť“
Evropské dohody o hlavních vnitrozemských vodních cestách mezinárodního významu
(AGN)
Tisk:
Pigula, T., Labe na hranici, Koktejl, č.1, Ročník XIII., str. 24 - 35, leden 2004
Farský, M., Zahálka, J., Labe mezi Střekovem a Hřenskem – Má říční doprava v ČR
budoucnost?, Vesmír roč. 82, č. 10/2003
Klusák, J., Zeman, J., Jsou vodní díla na dolním Labi opravdu potřebná?, Zpravodaj MŽP,
číslo 12/03
Internetové zdroje:
www.ctk.cz
www.decin.cz
Příloha č. 3
Finanční prostředky poskytované na provoz, údržbu a rozvoj vodních cest
(zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu za období 1998 – 2001)
Èástka 4
Vìstník Nejvyího kontrolního úøadu 2001
Strana 301
01/15
Finanèní prostøedky poskytované na provoz, údrbu a rozvoj vodních cest
Kontrolní akce byla zaøazena do plánu kontrolní èinnosti Nejvyího kontrolního úøadu (dále jen NKÚ) na
rok 2001 pod èíslem 01/15. Kontrolní akci øídil a kontrolní
závìr vypracoval èlen NKÚ Ing. Petr Skála.
Cílem kontroly bylo provìøit systém poskytování a
hospodaøení s finanèními prostøedky vynakládanými na
vodní cesty. Kontrolováno bylo období 1998 a 2001 do
ukonèení kontroly, v pøípadì vìcných souvislostí i roky
pøedchozí.
Kontrolu provedly v dobì od bøezna do øíjna 2001
skupiny kontrolujících NKÚ z odboru dopravy, prùmyslu a hospodáøství a z územního odboru severovýchodní
Èechy. Kontrolovanými osobami byly:
Ministerstvo dopravy a spojù (dále jen MDS);
Ministerstvo ivotního prostøedí (dále je MP);
Státní fond dopravní infrastruktury (dále jen SFDI);
Øeditelství vodních cest Èeské republiky, se sídlem
v Praze (dále jen ØVC);
Povodí Labe, s. p., se sídlem v Hradci Králové (dále jen
Povodí Labe);
Povodí Vltavy, s. p., se sídlem v Praze (dále jen Povodí Vltavy).
Námitky proti kontrolním protokolùm podaly Povodí Vltavy a Povodí Labe. Námitky byly vypoøádány rozhodnutím vedoucích skupin kontrolujících. Odvolání proti
rozhodnutí o námitkách podalo Povodí Vltavy, o odvolání rozhodl senát NKÚ.
S e n á t NKÚ (ve sloení: Ing. Petr Skála pøedseda, Ing. Jiøí Adámek, JUDr. Elika Kadaòová, Ing. Jiøí
Kalivoda èlenové) na svém zasedání konaném dne
10. 12. 2001
s c h v á l i l usnesením è. 01/15/32
k o n t r o l n í z á v ì r v tomto znìní:
I.
Úvod
Pokles pøepravních výkonù lodní dopravy od roku
1993 v souèasnosti nedosahuje podíl vodní dopravy
ani 1 % celkových pøepravních výkonù v ÈR je mj. dùsledkem srákových deficitù posledních let, které sníily
poèet splavných dnù na Labské vodní cestì (dále jen
Labe) a na 116 splavných dnù v roce 2000, ale také absence ekonomicky výhodných moností pøesunout
dopravní výkony na jiné evropské vodní cesty (zejména
na Rýnsko-dunajskou vodní cestu, ke které ÈR ztratila
pøístup rozpadem federace).
Problémy se splavností na Labi jsou úzce spjaty s jejím technickým stavem. Obdobné problémy jsou na nìmeckém úseku Labe. Výsledkem úprav na nìmeckém úseku má být mj. zabezpeèení prùjezdu lodí pøi ponoru 140 cm
po 345 dní v prùmìrnì vodném roce. Ukonèení úprav je
plánováno na rok 2008 a o dalích úpravách se neuvauje.
V roce 1997 pøistoupila ÈR k Evropské dohodì o hlavních vnitrozemských vodních cestách mezinárodní dùleitosti (dále jen AGN). V pøílohách k AGN, která vstoupila pro ÈR v platnost dne 26. èervence 1999 a Ministerstvo zahranièních vìcí ji oznámilo ve Sbírce zákonù ve
formì svého sdìlení è. 163/1999 Sb., jsou uvedeny vnitrozemské vodní cesty mezinárodního významu a vnitrozemské pøístavy mezinárodního významu. Z této dohody mj. vyplývají doporuèené hlavní parametry (zejména
zaruèený celoroèní ponor 2,5 m) plnohodnotné vodní
cesty mezinárodního významu a také podmínky pøipoutìjící výjimky z tìchto parametrù (napø. u vodních cest
s mìnícími se vodními stavy je pøípustné celoroèní zabezpeèení minimálního ponoru 120 cm).
MDS stanovilo prioritní projekty rozvoje vodní dopravy, vèetnì jejich pøedpokládaných nárokù na státní
rozpoèet, v programových dokumentech, které projednala èi schválila vláda. Pøi návrhu stanovení priorit rozvoje vodní dopravy MDS vycházelo pøiblinì z tøiceti
odborných materiálù, které øeily pøevánì technické problémy splavnosti úseku Labe mezi Støekovem a státní
hranicí. Prioritní projekty k realizaci v období od roku
1997 do roku 2005 stanovilo MDS v dokumentu Program podpory rozvoje vodní dopravy v Èeské republice
do roku 2005 (dále jen Program podpory), který vláda
vzala na vìdomí dne 11. prosince 1996 a uloila ministru
financí zabezpeèit úèast státního rozpoètu na jeho financování podle moností v jednotlivých letech.
Program podpory vycházel dle sdìlení MDS pøedevím ze studie Program rozvoje vodních cest v ÈR (dále
jen Marketingová studie), kterou zpracovala v roce 1995
pøíspìvková organizace Dopravní rozvojové støedisko
Praha. Stìejním bodem Marketingové studie bylo vyhodnocení spoleèensko-ekonomické návratnosti pomocí analýzy výnosù a nákladù jednotlivých projektù rozvoje vodní dopravy formou tzv. vnitøního výnosového
procenta Internal rate of return (dále jen IRR).
Dne 21. èervence 1999 schválila vláda Návrh rozvoje dopravních sítí v Èeské republice do roku 2010. MDS
na základì úkolu z tohoto usnesení zpracovalo v listopadu 1999 Harmonogram a finanèní zajitìní realizace Návrhu rozvoje dopravních sítí v ÈR do roku 2010 (dále
jen Harmonogram 1999), který vláda vzala dne 13. prosince 1999 na vìdomí jako orientaèní a uloila ministru
dopravy a spojù pøedloit do 30. 6. 2000 nový harmono-
Èástka 4
gram (pozdìji posunula termín do 31. 12. 2000). V návaznosti na to vzala vláda dne 14. února 2001 na vìdomí
Harmonogram a finanèní zajitìní realizace Návrhu rozvoje dopravních sítí v ÈR do roku 2010 (dále jen Harmonogram 2001).
Financování MDS provádìlo v rámci programu
Podpora vodních cest, který Ministerstvo financí
(dále jen MF) vede v databázi úèasti státního rozpoètu na financování programù reprodukce majetku (dále
7DEXONDþ
3URJUDPSRGSRU\
jen ISPROFIN) pod kódem 327 520 (dále jen Program
327 520). Od l. èervence 2000 pøevzal financování Programu 327 520 SFDI.
Pøehled potøeb úèasti státního rozpoètu podle základních programových dokumentù, skuteènì proinvestované prostøedky na Program 327 520 za roky 1997 2000 a
objem pøedpokládaných prostøedkù potøebných
k realizaci programù v roce 2001 (podle jednotlivých koncepèních materiálù) je uveden v tabulce è. l.
Strana 302
YPLO.þ
±
+DUPRQRJUDP
±
±
±
±
+DUPRQRJUDP
±
±
±
±
6NXWHþQ þHUSiQR
0'6]UR]SRþWXPLO.þD6)',]UR]SRþWXPLO.þWMFHONHPPLO.þ
5R]SRþHW6)',
Ministerstvo zemìdìlství poskytovalo neinvestièní
dotace k úhradì nezbytných nákladù pøímo souvisejících s údrbou a provozem vyuívané a vyuitelné vodní
cesty dopravnì významné, z nich byly kontrole podro-
beny náklady na opravu. Pøehled o èerpání dotace na
opravy v období 1998 a pololetí 2001 a rozpoèet na rok
2001 je uveden v tabulce è. 2.
7DEXONDþ±3 HKOHGGRWDFt]NDSLWRO\0LQLVWHUVWYR]HP G OVWYt
YPLO.þ
SRO
6NXWHþQpþHUSiQt
3RYRGt9OWDY\
3RYRGt/DEH
5R]SRþHW
U ØVC
a Povodí Labe a Povodí Vltavy (dále jen Investoøi) byly podrobeny kontrole témìø vechny investièní akce financované státním rozpoètem (nebo SFDI),
které se týkaly rozvoje, modernizace a údrby vodních
cest.
II.
Zjitìní týkající se koncepèního zabezpeèení
rozvoje vodních cest
1. MDS v Programu podpory zúilo problematiku rozvoje vodních cest v ÈR pouze na zlepení plavebních podmínek Labe. V dalích navazujících materiálech (Harmonogramy 1999 a 2001) znaènì zvýilo pøedpokládaný objem prostøedkù a prodlouilo termíny realizace investic do Labe.
MDS si pro úèely zpracování koncepce rozvoje objednalo Marketingovou studii (viz èást I), která obsahovala tyto tøi hlavní výstupy:
a) z hlediska spoleèenské návratnosti za nejefektivnìjí splavnìní øeky Moravy do Hodonína (propojení na Dunaj);
b) za èasové nejdosaitelnìjí zkvalitnìní plavebních
podmínek na Labi;
c) za regionálnì nejúèinnìjí projekt splavnìní Odry
a Ostravy.
MDS výsledky Marketingové studie ve své koncepèní èinnosti vyuilo takto:
urèilo v Programu podpory jako prioritu projekt zkvalitnìní plavebních podmínek na Labi. Na realizaci projektu pøedpokládalo financování v letech 1997 2005
ve výi 6 302 mil. Kè. Projekt Splavnìní Moravy
s nejvyím IRR zaøadilo MDS spoleènì s projektem
Splavnìní Odry pouze do pøípravy a realizaci odloilo a po roce 2005 (na pøípravu vyèlenilo 25 mil. Kè).
Celková investièní potøeba Programu podpory tedy èinila 6 327 mil. Kè;
v Harmonogramu 1999 zvýilo investièní nároènost Labe
na 8 894 mil. Kè oproti Programu podpory, pøièem projekt týkající se dolního Labe zvýilo o 2 291 mil. Kè
a o rok posunulo trvání jeho realizace. Termín dokonèení úprav na Labi prodlouilo o 4 roky;
v Harmonogramu 2001 uvedlo investièní potøebu Programu 327 520 ve výi 13 402 mil. Kè do roku 2010, co
bylo oproti Programu podpory ji o 7 075 mil. Kè více.
Zvýilo investièní potøebu na realizaci investièních zámìrù na Labi o 4 280 mil. Kè a dále zaøadilo od roku
2005 projekt Splavnìní Odry s investièní potøebou
1 828 mil. Kè do roku 2010 a od roku 2007 projekt
Splavnìní Moravy s investièní potøebou 935 mil. Kè
do roku 2010.
Èástka 4
2. MDS zpìtnì neprovìøovalo opodstatnìnost a reálnost
zaøazování prioritních investièních akcí do roèních
investièních potøeb Programu 327 520.
MDS zejména: pøes podstatné posunutí termínu ukonèení a zvýení
nákladù úprav na Labi o 68,3 % neprovedlo obdobné
výpoèty, jaké byly pouity v návrhu Programu podpory, aby si ovìøilo, e jsou investice na tyto projekty
z hlediska spoleèensko-ekonomického návratné;
nárokovalo financování investièních akcí, které urèilo
jako prioritní, a které pak nebylo na tyto akce schopno
urèené prostøedky proinvestovat, co bylo dùsledkem
nedostateènì a nereálnì podloených koncepèních zámìrù. MDS své finanèní poadavky na státní rozpoèet
neupravilo a pak èerpalo pøidìlené prostøedky na investièní akce, které jsou z hlediska vodních cest ménì
významné (napø. tzv. Baùv kanál, Plavební komora
Koøensko atd.).
III.
Zjitìní týkající se úrovnì øízení investièního
procesu realizace rozvoje vodních cest v ÈR
1. MDS a Investoøi vynakládali nebo pøedpokládali vynakládání prostøedkù na investièní akce, které jsou
z hlediska spoleèensko-ekonomické návratnosti rizikové nebo z jiných hledisek problematické.
MDS pøi návrhu øeení zlepení plavebních podmínek
na dolním Labi, které determinuje z hlediska plavebních parametrù vodní cestu a dalí charakter Labe, zanedbávalo následující investièní rizika:
a) Nerespektovalo skuteènost, e pøi navreném øeení
problémù na dolním Labi dochází k podstatnému zvý-
ení investièních nákladù (minimálnì o 50 %) a k prodlouení doby realizace (minimálnì o jeden rok), co
ve svých dùsledcích mùe znamenat, e tato investice
není ze spoleèensko-ekonomického hlediska návratná.
b) Celý projekt byl pøed ukonèením kontroly ve stavu,
kdy jetì nebylo vydáno územní rozhodnutí, nebo
chybìlo potøebné stanovisko MP.
c) Dalím rizikem pro vèasné ukonèení projektu v prodloueném termínu 2007 mùe být záporný postoj obèanských iniciativ a øeení výjimky ze zákona è. 114/
/1992 Sb., o ochranì pøírody a krajiny, protoe kaòon
Labe je souèástí dvou chránìných krajinných oblastí.
ØVC doposud o udìlení výjimky MP nepoádalo.
Investoøi pøi modernizaci plavebních komor na Labi
navrhují realizaci nebo realizují úpravy parametrù vodní cesty, které nemusí být potøebné. Jedná se pøedevím o prohlubování plavebních komor tak, aby byl
zaruèen plavební ponor 2,2 m. Na nìmeckém úseku
Labe je vak z ekonomických dùvodù poèítáno s maximálním plavebním ponorem 2 m. Obdobnì na Vltavské
vodní cestì jsou úpravy plavebních komor na ponor
2,2 m vyuitelné pouze v pøípadì, pokud bude na tento
parametr upravena plavební komora Hoøín, která je památkovì chránìna.
2. MDS neøídilo úèinnì proces realizace a financování
zámìrù formulovaných v Programu podpory.
O nesystematickém plánování finanèního zabezpeèení Programu 327 520 svìdèí skuteènost, e MDS sniovalo v letech 1997 a 2000 prostøedky smìøující do tohoto programu pøíslunými rozpoètovými opatøeními, jak je
uvedeno v tabulce è. 3.
7DEXONDþ±3URVW HGN\VWiWQtKRUR]SRþWXEH]6)',
,QYHVWLþQtQiURþQRVWXYHGHQi0'6
6FKYiOHQêVWiWQtUR]SRþHW
5R]SRþWRYiRSDW HQt
3URVW HGN\SRRSDW HQtFK
Strana 303
YPLO.þ
&HONHP
9OHWHFK±Y3URJUDPXSRGSRU\YURFHY+DUPRQRJUDPX
MF vyhovìlo v prùbìhu let 1998 2000 i ètyøem návrhùm MDS na rozpoètová opatøení, ve kterých mu umonilo èerpat 318,4 mil. Kè na jiné úèely ne realizaci Programu 327 520.
vat a realizovali investièní akce, se kterými MDS pøi
sestavování rozpoètu k vztahu na realizaci Programu
podpory nebo Harmonogramù 1999 a 2001 nepoèítalo.
Napø.:
Pøíèinu spatøuje NKÚ v nízké úèinnosti procesu realizace a financování závìrù formulovaných v Programu
podpory.
Na investièní akce v rámci projektu Podpora rozvoje pøístavù v letech 1997 1999 èerpali Investoøi o 42,0 mil. Kè
více, ne MDS uvedlo v Programu podpory (70,0 mil. Kè
oproti 28,0 mil. Kè). Jednalo se mj. o servisní centrum
pro plavidla v Praze za 29,9 mil. Kè a investièní akci
rekonstrukce pøístavu v Lovosicích za 20,2 mil. Kè,
se kterou MDS pøi sestavování rozpoètu na rok 1999
neuvaovalo a zaøadilo ji a dodateènì.
a) MDS pøi výbìru investièních akcí nepoadovalo od
Investorù investièní zámìry, nehodnotilo reálnost
poadovaných prostøedkù. Investoøi pak nebyli schopni znaènou èást rozpoètovaných prostøedkù realizo-
Èástka 4
MDS nepoadovalo po ØVC zdùvodnìní, proè z pùvodního návrhu limitu na Program 327 520 sníilo svùj
poadavek na rozpoètový rok 1999 z 351 mil. Kè (únor
1999) na 71 mil. (v bøeznu 1999). Podstatná èást pùvodnì navrených finanèních prostøedkù byla smìøována na financování projektu Splavnìní Labe do Pardubic ve výi 333 mil. Kè. MDS v listopadu 1999 zaøadilo tento projekt v Harmonogramu 1999 mezi ekonomicky nezdùvodnìné. Tentý mìsíc vak MDS nárokovalo pro rok 2000 na realizaci i tohoto projektu èástku 65 mil. Kè.
MDS uvolnilo v letech 1997 a 1999 celkem 37,2 mil. Kè
na investièní akce v rámci projektu Zvyování spolehlivosti vodní cesty, který mezi prioritní projekty
zaøadilo a v Harmonogramu 1999. Jednalo se pøedevím o investièní akci sdruený objekt velínu plavební komory Støekov ve výi 33,0 mil. Kè;
b) MDS nedostateènì spolupracovalo s Investory pøi
konkretizaci a financování rozpoètových rokù Programu 327 520. Napø.:
MDS projednávalo financování nìkterých akcí s Povodím Labe a Povodím Vltavy bez spolupráce s ØVC a
bez znalostí disponibilních prostøedkù urèených na Program 327 520. Nízký finanèní objem, který byl realizátorùm MDS na tyto akce pøidìlen, jim pak umonil zdùvodòovat dìlení uceleného pøedmìtu zadání financované investièní akce na dvì etapy. Pøitom v pøísluných
rozpoètových rocích byl navren dostatek disponibilních prostøedkù.
MDS zaøazuje do ISPROFIN jiné akce, ne navrhují Investoøi (zejména ØVC);
c) MDS nevìnovalo dostateènou pozornost vìcným a
formálním náleitostem zaøazování jednotlivých akcí
do ISPROFIN. Tím se MDS vzdalo úèinného nástroje
pro ovìøení reálnosti finanèních potøeb pro jednotlivé
rozpoètové roky. Napø.:
Zaøazování jednotlivých akcí do Programu 327 520 není
mnohdy èasovì a vìcnì podloeno, chybí konkretizace a zdùvodnìní navrených parametrù v pøísluných
formuláøích ISPROFIN nebo tyto formuláøe nejsou vyplnìny vùbec, v návrzích na zaøazení do ISPROFIN se
vyskytují èetné formální chyby atd.
3. ØVC nezabezpeèovalo dùslednì investorský dozor.
ØVC umoòovalo proplacení faktur provedených
prací, které podle kontrolovaných dokladù a zjitìní nebyly vìrohodnì prokázány. Napø.
ØVC proplatilo dvì faktury za provedení prohrábek doserem KOMATSU D 155. První z nich mìla podle soupisu provedených prací kalkulaci s denním výkonem
1 686 m3 a druhá s denním výkonem 1 290 m3. V nabídce
dodavatele byl uveden maximální denní výkon 700 m3/den
a soudnì znalecký posudek provedený Ústavem soudního inenýrství VÚT v Brnì uvádìl maximální denní výkon v desetihodinové smìnì 550 m3/den.
Strana 304
ØVC povìøuje formou mandátních smluv investorským
dozorem firmy, které mají motiv tuto èinnost neprovádìt dùslednì, protoe jsou zainteresovány v pøípravných a projektových fázích investice, atd.
4. Investoøi pøi výbìru obchodních partnerù ve veøejném zadávání postupovali netransparentnì a v nìkterých pøípadech diskriminaènì. Skuteènosti o prùbìhu veøejného zadávání nebyli schopni vèas nebo vùbec
doloit. Tento stav zvyuje riziko z hlediska hospodárného nakládání s prostøedky státního rozpoètu.
Investoøi napø.:
ve 20 pøípadech nejednoznaènì vymezili pøedmìt zakázky, a umonili tak dodavatelùm dodateènì zvýit
cenu nejménì o 66,0 mil. Kè oproti uzavøené smlouvì;
ve tøech pøípadech nevyhlásili veøejné obchodní soutìe a uzavøeli smlouvy s nabídkovou cenou 56,6 mil. Kè.
Z toho v jednom pøípadì rozdìlili ucelený pøedmìt zadání v celkové hodnotì 33,2 mil. Kè;
v osmi pøípadech neprovedli výbìrové øízení formou
výzvy nejménì pìti, resp. tøem zájemcùm a uzavøeli
smlouvy v celkové hodnotì 22,2 mil. Kè;
v jednom pøípadì znevýhodòovali úèastníky tím, e na
rozdíl od jiných nedostávali vekeré podklady. K jiným
se v dùsledku zvoleného nedostateènì objektivního postupu pro hodnocení nabídek chovali diskriminaènì;
ve dvou pøípadech neovìøili zákonným a prokazatelným zpùsobem kvalifikaèní pøedpoklady uchazeèù, neodesílali orgánu dohledu zmìny cenových údajù a neuveøejòovali je v Obchodním vìstníku;
zejména oba státní podniky nezabezpeèovaly dostateènì prùbìh veøejného zadávání po administrativní
stránce.
Tento stav je také dùsledkem toho, e MDS u
v poèátcích investièního procesu umonilo, aby termíny
zadávání zakázek byly ji v pøísluných formuláøích ISPROFIN plánovány jetì pøed schválením projektové
dokumentace nebo pøed skonèením prací na pøípravné
dokumentaci. Tato skuteènost zakládá vysoké riziko, e
pøedmìt zakázky bude neúplný nebo ze zákonných a jiných dùvodù nerealizovatelný.
5. MDS zanedbalo v systému øízení investièního procesu rozvoje a údrby vodních cest kontrolní subsystém.
O této skuteènosti svìdèí to, e nejsou ovìøovány
zmìny návrhù investièních zámìrù z hlediska celospoleèenské návratnosti, není prùbìnì vyhodnocován soulad skuteènosti se zámìrem a nejsou vyhodnocovány
pøíèiny vìcných zmìn v ISPROFIN. Vìcnì pøísluné odborné útvary (tedy ty, které se zabývají problematikou
rozvoje vodních cest) neprovedly ani jedinou kontrolu,
která by provìøila úèelnost, úèinnost a hospodárnost
pouití prostøedkù státního rozpoètu poskytovaných na
provoz, údrbu a rozvoj vodních cest.
Èástka 4
6. Investoøi pøi realizaci investièních zámìrù programu rozvoje vodních cest a pøi údrbì vodních cest
postupovali neodùvodnìnì vstøícnì vùèi svým dodavatelùm.
Investoøi napø.:
uzavírali smlouvy o dílo, jejich podmínky byly odliné
od vítìzných nabídek vzelých z prùbìhu veøejné soutìe;
v pìti pøípadech uhradili dodavatelùm bez smluvního
vztahu 1,0 mil. Kè;
v deseti pøípadech tolerovali nedodrování termínù
pøedání ukonèení díla a termín prodlouili;
ve tøech pøípadech nesankcionovali dodavatele za nesplnìní smluvních podmínek;
v jednom pøípadì duplicitnì hradili nìkteré sluby.
V.
VYHODNOCENÍ
MDS nemá zpracovánu dlouhodobou koncepci, která by komplexnì øeila alternativy a priority rozvoje
vodní dopravy v ÈR a jejich návaznost na dalí druhy
doprav (dopravní øetìzce). Jako základní koncepèní materiál pro rozvoj vodní dopravy uvádí MDS Program
podpory, který vak má svými znaky støednìdobý charakter a zabývá se pøedevím rozvojem vodních cest a
zejména Labsko-vltavskou vodní cestou. Program podpory se opíral o výsledky Marketingové studie, ve které
byla mj. uvedena spoleèensko-ekonomická návratnost
jednotlivých projektù rozvoje vodních cest v ÈR. Dalí
koncepèní materiály (Harmonogramy 1999 a 2001) ji
øeily zejména priority a financování Labské vodní cesty, pøièem podstatnì zvýily nároky na prostøedky státního rozpoètu a dobu výstavby, ani by byla aktualizována analýza spoleèensko-ekonomické návratnosti. Nedostateèné koncepèní zabezpeèení rozvoje vodní dopravy
v ÈR vytvoøilo riziko, e prostøedky SR nebudou spoleèensko-ekonomicky návratné.
Investièní rizika nachází NKÚ pøedevím u navrhovaných úprav na dolním Labi, kde zvýení nákladù a prodlouení doby realizace sníilo spoleèensko-ekonomickou návratnost na minimum (dle výpoètù NKÚ kleslo
Strana 305
aktualizované IRR na nulovou hodnotu). Rizika dalích,
zejména èasových komplikací mohou vyplynout ze zákonných postojù míst, která se zabývají problematikou ivotního prostøedí. Obdobná investièní rizika existují u rekonstrukcí plavebních komor na Labi a Vltavì; realizované vyí parametry mohou být zbyteèné vzhledem
k zámìrùm na nìmeckém úseku Labe a èasové nejistotì
úprav dolního Labe.
Neujasnìnost priorit na Labské vodní cestì a zanedbaná pøedprojektová pøíprava je pøíèinou èastých zmìn
jak v ISPROFIN, tak i v realizaèní fázi investièních zámìrù, nevytváøí optimální pøedpoklady pro hospodárné
financování a úèinné øízení investièního procesu realizace Programu 327 520.
Nesystematické finanèní zabezpeèování tohoto programu a pøístup k registraci jednotlivých investièních
zámìrù do ISPROFIN oslabuje veobecnì dùvìru co se
týèe investic do vodní dopravy jako celku.
To se odráí i v tom, e MDS pravidelnì pøevádìlo
v letech 1998 2000 se souhlasem MF celkem èástku
318,4 mil. Kè urèenou na financování Programu 327 520
na jiné úèely.
Systém øízení investièního procesu byl nedokonalý.
Investorský dozor byl nedùsledný a kontrolní subsystém
investièního procesu prakticky neexistoval. Investoøi se
pøi výbìru dodavatelù v rámci procesu veøejného zadávání prací chovali neprùhlednì a diskriminaènì, co jim
umonila mimo jiné i absence provádìcích vyhláek a
vnitøních pøedpisù k zákonu è. 199/1994 Sb., o zadávání
veøejných zakázek, které by konkrétními a závaznými
postupy vymezily prùbìh veøejného zadávání jednotlivých
akcí.
Investoøi pøi vlastní realizaci investièních zámìrù
postupovali vùèi dodavatelùm neodùvodnìnì vstøícnì, a
pøebírali tak vìtinu finanèních rizik na sebe.
Stávající systém koncepce a øízení investièního procesu rozvoje vodní dopravy v ÈR je pro financování
z hlediska zajitìní úèelnosti a hospodárnosti vynakládání prostøedkù státního rozpoètu nebo prostøedkù SFDI
neúmìrnì rizikový.
Příloha č. 1
Fauna dolního Labe
Vermes – Červi
Oligochaeta – Máloštětinatci
Lumbricidae – Žížalovití
Allolobophora chlorotica chlorotica (Savigny, 1826)
Allolobophora eiseni (Levinsen, 1884)
Aporrectodea caliginosa caliginosa (Savigny, 1826) ~
Žížala temná
Dendrobaena octaedra (Savigny, 1826)
Dendrobaena vejdovskyi Černosvitov, 1935
Dendrodrilus rubidus rubidus (Savigny, 1826)
Dendrodrilus rubidus subrubicundus (Eisen, 1874)
Dendrodrilus rubidus tenuis (Eisen, 1874)
Eiseniella tetraedra tetraedra (Savigny, 1826)
Helodrilus oculatus (?Pižl)
Lumbricus castaneus (Savigny, 1826)
Lumbricus rubellus rubellus Hoffmeister, 1843 ~ Žížala
načervenalá
Lumbricus terrestris Linnaeus, 1758 ~ Žížala obecná
Proctodrilus antipai (Michaelsen, 1900)
Proctodrilus tuberculatus (Černosvitov, 1935)
Mollusca – Měkkýši
Gastropoda – Plži
Bythiniidae – Bahnivkovití
Bithynia tentaculata (Linnaeus, 1758) ~ Bahnivka
rmutná
Viviparidae – Bahenkovití
Viviparus contectus (Millet, 1813)
Viviparus viviparus (Linnaeus, 1758) ~ Bahenka
pruhovaná
Valvatidae – Točenkovití
Valvata piscinalis (O.F.Müller, 1774) ~ Točenka kulovitá
Ellobiidae – Síměnkovití
Carychium minimum O.F.Müller, 1774 ~ Síměnka
nejmenší
Lymnaeidae – Plovatkovití
Radix auricularia (Linnaeus, 1758) ~ Uchatka nadmutá
Radix ovata (Draparnaus, 1805) ~ Plovatka vejčitá
Radix peregra (O.F.Müller, 1774) ~ Uchatka toulavá
Planorbidae – Okružákovití
Gyraulus albus (Müller, 1774) ~ Kružník bělavý
Ancylidae – Kamomilovití
Ancylus fluviatilis Müller, 1774 ~ Kamomil říční
Cochlicopidae – Oblovkovití
Cochlicopa lubrica (Müller, 1774) ~ Oblovka lesklá
Valloniidae – Bělivkovití
Vallonia costata (Müller, 1774) ~ Údolníček žebernatý
Vallonia pulchella (O.F.Müller, 1774) ~ Údolníček
drobný
Clausiliidae – Závornatkovití
Alinda biplicata Montagu, 1803 ~ Vřetenatka obecná
Clausilia pumila C.Pfeiffer, 1828 ~ Závornatka kyjovitá
Cochlodina laminata (Montagu, 1803) ~ Vřetenovka
hladká
Endodontidae – Vrásenkovití
Punctum pygmaeum (Draparnaud, 1801) ~ Boděnka
malinká
Fruticicolidae - Keřovkovití
Fruticicola fruticum (O.F.Müller, 1774) ~ Keřovka plavá
Helicidae – Hlemýžďovití
Arianta arbustorum (Linnaeus, 1758) ~ Plamatka lesní
Cepaea hortensis (O.F.Müller, 1774) ~ Páskovka keřová
Cepaea nemoralis (Linnaeus, 1758) ~ Páskovka hajní
Helicigona lapicida (Linnaeus, 1758) ~ Skalnice kýlnatá
Helix pomatia Linnaeus, 1758 ~ Hlemýžď zahradní
Monachoides incarnatus (O.F.Müller, 1774) ~ Vlahovka
narudlá
Pseudotrichia rubiginosa (A.Schmidt, 1853) ~ Ochlupka
rezavá
Trichia hispida (Linnaeus, 1758) ~ Srstnatka chlupatá
Urticola umbrosus (C.Pfeiffer, 1828) ~ Žihlobytka stinná
Zenobiella umbrosa (C.Pfeiffer, 1828) ~ Vlahovka stinná
Succineidae – Jantarkovití
Succinea elegans Risso, 1826 ~ Jantarka úhledná
Succinea oblonga Draparnaud, 1801 ~ Jantarka podlouhlá
Succinea putris (Linnaeus. 1758) ~ Jantarka obecná
Euconulidae
Euconulus fulvus (O.F.Müller, 1774)
Vitrinidae – Skleněnkovití
Eucobresia diaphana (Draparnaud, 1805) ~ ~ Slimáčnice
průhledná
Vitrina pellucida (O.F.Müller, 1774) ~ Skleněnka
průsvitná
Endodontidae – Vrásenkovití
Discus rotundatus (O.F.Müller, 1774) ~ Vrásenka
okrouhlá
Clausilliidae – Závornatkovití
Balea biplicata (Montagu, 1803) ~ Vřetenatka obecná
Cochlodina laminata (Montagu, 1803) ~ Vřetenovka
hladká
Iphigena ventricosa (Draparnaud, 1801) ~ Řasnatka
břichatá
Zonitidae – Zemounovití
Aegopinella nitidula (Draparnaud, 1805) ~ Sítovka lesklá
Euconulus alderi Gray
Oxychilus cellarius (O.F.Müller, 1774) ~ Skelnatka
drnová
Oxychilus draparnaudi (Beck, 1837) ~ Skelnatka západní
Oxychilus glaber (Férussac, 1822) ~ Skelnatka hladká
Perpolita hammonis (Ström, 1765)
Vitrea crystalina (O.F.Müller, 1774) ~ Skelnička
průhledná
Zonitoides nitidus (O.F.Müller, 1774) ~ Zemounek lesklý
Corbicula flaminea (Müller, 1774)
Bivalvia – Mlži
Sphaeriidae – Okružankovití
Pisidium amnicum (O.F.Müller, 1774) ~ Hrachovka říční
Pisidium henslowanum (Sheppard, 1823) ~ Hrachovka
hrbolatá
Pisidium nitidum Jenyns, 1832 ~ Hrachovka lesklá
Pisidium supinum A,Schmidt, 1850 ~ Hrachovka
obrácená
Sphaerium corneum (Linnaeus, 1758) ~ Okružanka
rohovitá
Sphaerium rivicola (Leach in Lamarck, 1818) ~
Okružanka říční
Sphaerium solidum (Normand, 1844)
Dreisensiidae – Slávičkovití
Dreissena polymorpha (Pallas, 1771) ~ Slávička
mnohotvárná
Unionidae – Velevrubovití
Anodonta anatina (Linnaeus, 1758) ~ Škeble říční
Anodonta cygnea (Linnaeus, 1758) ~ Škeble rybničná
Anodonta piscinalis Nilsson
Unio pictorum (Linnaeus, 1758) ~ Velevrub malířský
Arthropoda – Členovci
Araneidea – Pavouci
Philodromidae – Běžníkovití
Philodromus rufus (Walckenaer, 1826) ~
Tibellus oblongus (Walckenaer, 1802) ~
Thomisidae – Běžníkovití
Misumena vatia (Clerck, 1757) ~ Běžník kopretinový
Ozyptila praticola (C.L.Koch, 1837)
Xysticus cristatus (Clerck, 1757)
Dictynidae – Cedivkovití
Dictyna uncinata (Thorell, 1856) ~
Nigma walckenaeri (Roewer, 1951)
Tetragnathinae – Čelistnatkovití
Metellina segmentata (Clerck, 1757) ~
Pachygnatha clercki (Sundevall, 1823)
Pachygnatha degeeri (Sundevall, 1830) ~ Čelistnatka
mokřadní
Tetragnatha extensa (Linnaeus, 1758) ~ Čelistnatka
rákosní
Tetragnatha montana (Simon, 1874) ~
Tetragnatha nigrita (Lendl, 1886)
Tetragnatha pinicola (L.Koch, 1870)
Aranaeidae – Křižákovití
Aculepeira ceropegia (Walckenaer, 1802) ~
Araneus marmoreus (Clerck, 1757)
Araneus quadratus (Clerck, 1757)
Argiope bruennichi (Scopoli, 1772) ~ Křižák pruhovaný
Larinioides folium (Schrank, 1803) ~
Larinioides patagiatus (Clerck, 1757)
Mangora acalypha (Walckenaer, 1802)
Singa nitidula (C.L.Koch, 1844)
Pisauridae – Lovčíkovití
Pisaura mirabilis (Clerck, 1757) ~ Lovčík hajní
Linyphiidae – Plachetnatkovití
Bathyphantes gracilis (Blackwall, 1841) ~
Centeromerita bicolor (Blackwall, 1833)
Centromerus sylvaticus (Blackwall, 1841
Diplostyla concor (Wider, 1834)
Erigone atra (Blackwall, 1833)
Erigone dentipalpis (Wider, 1834)
Floronia bucculenta (Clerck, 1757)
Hylyphantes graminicola (Sundevall, 1830)
Leptyphantes mengei (Kulczynski, 1877)
Leptyphantes tenuis (Blackwall, 1852) ~ Plachetnatka
keřová
Meioneta rurestris (C.L.Koch, 1836) ~
Neriene clathrata (Sundevall, 1830)
Neriene montata (Clerck, 1757)
Oedothorax apicatus (Blackwall, 1850)
Walckenaeria nudipalpis (Westring, 1851) ~
Agelenidae – Pokoutníkovití
Tegenaria campestris (C.L.Koch, 1834) ~
Salticidae – Skákavkovití
Ballus chalybeius (Walckenaer, 1802) ~
Euophrys aequipes (O.P.Cambridge, 1871)
Euophrys petrensis (C.L.Koch, 1837)
Evarcha arcuata (Clerck, 1757)
Heliophanus auratus (C.L.Koch, 1835)
Gnaphosidae – Skálovkovití
Drassyllus pusillus (C.L.Koch, 1833) ~
Zelotes subterraneus (C.L.Koch, 1833)
Lycosidae – Slíďákovití
Alopecosa pulverulenta (Clerck, 1757) ~
Pardosa agrastis Westring, 1862
Pardosa amentata (Clerck, 1757) ~ Slíďák mokřadní
Pardosa lugubris (Walckenaer, 1802 ~
Pardosa palustris (Linnaeus, 1758)
Pardosa pradivaga (L.Koch, 1870)
Pardosa pullata (Clerck, 1757)
Theridiidae – Snovačkovití
Theridion impressum L.Koch, 1881 ~
Theridion varians Hahn, 1833
Clubionidae – Zápředníkovití
Clubiona brevipes (Blackwall, 1841) ~
Clubiona reclusa (O.P.Cambridge, 1836)
Malacostraca – rakovci
Isopoda – Stejnonožci
Asellidae – Beruškovití Asellus aquaticus (Linnaeus,
1758) ~ Beruška vodní
Proasellus coxalis (Dollfus, 1892) ~
Cylisticidae
Cylisticus convexus (DeGeer, 1778)
Ligiidae
Ligidium hypnorum (Cuvier, 1792)
Platyarthridae
Platyarthrus hoffmannseggi Brandt, 1833
Porcellionidae
Porcellio scaber Latreille, 1804 ~ Stínka obecná
Porcellionides pruinosus (Brandt, 1833) ~
Oniscidae – Stínkovití
Oniscus asellus Linnaeus, 1758 ~ Stínka zední
Armadillidiidae – Svinkovití
Armadillidium versicolor Stein, 1859 ~
Armadillidium vulgare (Latreille, 1804) ~ Svinka obecná
Trachelipodidae
Porcellium collicola (Verhoeff, 1907)
Trachelipus rathkei (Brandt, 1833)
Trichoniscidae
Hyloniscus riparius (C.L.Koch, 1838)
Decapoda – desetihožci
Macrura – Raci
Astacidae – Rakovití
Cambarus affinis Say ~ Rak americký říční
Brachyura – Krabi
Eriocheir sinensis Milne-Edwards, 1854 ~ Krab říční
Diplopoda – mnohonožky
Brachydesmus superus Latzel, 1884 ~ Plochule hrbolatá
Craspedosoma cf. germanicum (Verhoeff, 1910)
Cylindroiulus caeruleocinctus (Wood, 1864)
Cylindroiulus latestriatus (Curtis, 1845)
Choneiulus palmatus (Němec, 1895)
Julus scandinavius Latzel, 1884 ~ Mnohonožka lesní
Julus scanicus Lohmander, 1925
Leptoiulus proximus (Němec, 1896)
Leptoiulus spec.
Leptoiulus trilobatus (Verhoeff, 1894)
Megaphyllum projectum (Verhoeff, 1894)
Melogona voigti (Verhoeff, 1899)
Nemasoma varicorne (C.L.Koch, 1847)
Ommatoiulus sabulosus (Linnaeus, 1758)
Polydesmus angustus Latzel, 1884
Polydesmus denticulatus C.L.Koch, 1847 ~ Plochule
křehká
Polydesmus inconstans Attems, 1898
Proteroiulus fuscus (Am Stein, 1857) ~ Mnohonožka
hnědá
Strongylosoma stigmatosum (Eichwald, 1830)
Unciger foetidus (C.L.Koch, 1838) ~ Mnohonožka čpavá
Unciger transsilvanicus (Verhoeff, 1899)
CHILOPODA – STONOŽKY
Clinopodes flavidus C.L.Koch, 1847 ~ Zemivka žlutavá
Cryptops parisi Brolemann, 1920 ~ Stejnočlenka
francouzská
Geophilus flavus (DeGeer, 1778)
Lamyctes emarginatus (Newport, 1844)
Lithobius cf. borealis Meinert, 1868 ~
Lithobius crassipes C.L.Koch, 1862
Lithobius duboscqui Brolemann, 1896
Lithobius erythrocephalus C.L.Koch, 1847 ~ Stonožka
rudohlavá
Lithobius forficatus Linnaeus, 1758 ~ Stonožka škvorová
Lithobius melanops Newport, 1845
Lithobius cf. tenebrosus fennoscandius Lohmander, 1948
~
Schendyla nemorensis (C.L.Koch, 1836) ~ Zemivka hajní
Strigamia acuminata (Leach, 1814)
Strigamia crassipes (C.L.Koch, 1835)
Strigamia transsilvanica (Verhoeff, 1935)
Insecta – hmyz
Odonata – Vážky
Zygoptera – Motýlice
Calopterygidae – Motýlicovití
Calopteryx splendens (Harris, 1782) ~ Motýlice lesklá
Calopteryx virgo (Linnaeus, 1758) ~ Motýlice obecná
Coenagrionidae – Šídelkovití
Coenagrion puella (Linnaeus, 1758) ~ Šidélko páskované
Enallagma cyathigerum Charpentier, 1840 ~ Šidélko
kroužkované
Erythromma najas (Hansemann, 1723) ~ Šidélko
rudoočko
Erythromma viridulum (Charpentier, 1840) ~ Šidélko
znamenané
Ischnura elegans (V.d.Linden, 1820) ~ Šidélko větší
Ischnura pumilio (Charpentier, 1825) ~ Šidélko malé
Pyrrhosoma nymphula (Sulzer, 1776) ~ Šidélko ruměnné
Platycnemidae – Šídelkovití
Platycnemis pennipes (Pallas, 1771) ~ Šidélko brvonohé
Lestidae – Šídlavkovití
Lestes sponsa Hansemann, 1823 ~ Šidlatka páskovaná
Anisoptera – Vážky
Gomphidae – Klínatkovití
Gomphus vulgatissimus (Linnaeus, 1758) ~ Klínatka
obecná
Ophiogomphus serpentinus (Charpentier, 1825) ~
Klínatka rohatá
Aeschnidae – Šídlovití
Aeschna cyanea (Müller, 1764) ~ Šídlo modré
Aeschna juncea (Linnaeus, 1758) ~ Šídlo sítinné
Aeschna mixta Latreille, 1805 ~ Šídlo pestré
Cordulegasteridae – Páskovcovití
Cordulegaster bidentatus Selys, 1843 ~ Páskovec
dvojzubý
Corduliidae – Lesklicovití
Somatochlora metallica (V.d.Linden, 1825) ~ Lesklice
zelenavá
Libellulidae – Vážkovití
Libellula depressa Linnaeus, 1758 ~ Vážka ploská
Orthetrum cancellatum (Linnaeus, 1758) ~ Vážka
černořitná
Sympetrum danae (Sulzer, 1776) ~ Vážka tmavá
Sympetrum sanguineum (Müller, 1764) ~ Vážka rudá
Sympetrum vulgatum (Linnaeus, 1758) ~ Vážka obecná
Dermaptera – Škvoři
Forficulidae – Škvorovití
Apterygida media (Hagenbach, 1822) ~ Škvor polokřídlý
Forficula auricularia Linnaeus, 1767 ~ Škvor obecný
Heteroptera – Ploštice
Corixidae – Klešťankovití
Sigara lateralis (Leach, 1818) ~ Klešťanka zdobená
Pleidae – Člunovkovití
Plea leachi Mac Greg. et Kirk., 1899 ~ Člunovka obecná
Gerridae – Bruslařkovití
Gerris lacustris (Linnaeus, 1758) ~ Bruslařka obecná
Gerris paludum (Fabricius, 1794) ~ Bruslařka rybničná
Saldidae – Pobřežnicovití
Saldula saltatoria (Linnaeus, 1758) ~ Pobřežnice obecná
Cydnidae – Hrabulkovití
Legnotus limbosus (Geoffroy, 1785)
Tritomegas bicolor (Linnaeus, 1758) ~ Hrabulka
dvojbarevná
Tritomegas sexmaculatus (Ramb., 1842) ~ Hrabulka jižní
Scutelleridae – Kněžicovití
Eurygaster testudinaria (Geoffroy, 1785)
Pentatomidae – Kněžicovití
Arma custos (Fabricius, 1794)
Carpocoris fuscispinus (Boheman, 1849) ~ Kněžice
rohatá
Carpocoris pudicus (Poda, 1761) ~ Kněžice měnlivá
Dolycoris baccarum (Linnaeus, 1758) ~ Kněžice chlupatá
Eurydema oleracea (Linnaeus, 1758) ~ Kněžice zelná
Graphosoma lineatum italicum (Müller, 1766) ~ Kněžice
páskovaná
Holcostethus vernalis (Wolff, 1804)
Palomena prasina (Linnaeus, 1761) ~ Kněžice
trávozelená
Pentatoma rufipes (Linnaeus, 1758) ~ Kněžice rudonohá
Picromerus bidens (Linnaeus, 1758) ~ Kněžice ostrorohá
Podops inuncta (Fabricius, 1775)
Zicrona coeruleae (Linnaeus, 1758) ~ Kněžice kovová
Acanthosomatidae – Knězovití
Elasmucha grisea (Linnaeus, 1758) ~ Kněz mateřský
Elasmostethus interstictus (Linnaeus, 1758)
Coreidae – Vroubenkovití
Bathysolen nubilus (Fallen, 1807)
Coreus marginatus (Linnaeus, 1758) ~ Vroubenka
smrdutá
Coriomeris denticulatus (Scopoli, 1763)
Rhopalidae – Vroubenkovití
Brachycarenus tigrinus (Schiller, 1817)
Corizus hyoseyami (Linnaeus, 1758) ~ Vroubenka
červená
Myrmus imiriformis (Fallen, 1807)
Rhopalus parumpunctatus (Schiller, 1817)
Lygaeidae – Ploštičkovití
Drymus brunneus (Sahlberg, 1848)
Drymus spec.
Heterogaster urticae (Fabricius, 1775)
Ischnodemus sabuleti (Fallen. 1829)
Kleidocerys resedae (Panzer, 1797) ~ Ploštička březová
Lygaeus equestris (Linnaeus, 1758) ~ Ploštička pestrá
Nysius spec.
Peritrechus spec.
Rhyparochromus pini (Linnaeus, 1758) ~ Ploštička běžná
Scolopostethus affinis (Schiller, 1829)
Scolopostethus pictus (Schiller, 1829)
Scolopostethus pseudograndis Wagner, 1945
Scolopostethus thomsoni Reuter, 1874
Tingidae – Síťnatkovití
Dictyla echii (Schrank, 1782)
Tingis ampliata (Herrich-Schaffer, 1839)
Tingis cardui (Linnaeus, 1758)
Hydrometridae – Vodoměrkovití
Hydrometra stagnorum (Linnaeus, 1758)
Alydidae – Vroubenkovití
Alydus calcaratus (Linnaeus, 1758) ~ Vroubenka nohatá
Nabidae – Lovčicovití
Aptus myrmecoides (Costa, 1834) ~ Lovčice mravenčí
Dolichonabis limbatus Dahlb., 1850
Himacerus apterus (Fabricius, 1796)
Nabis brevis Scholtz, 1846
Nabis ferus (Linnaeus, 1758) ~ Lovčice obecná
Nabis rugosus (Linnaeus, 1758) ~ Lovčice oválná
Anthocoridae – Hladěnkovití
Anthocoris minki Dohrn, 1860
Anthocoris nemoralis (Fabricius, 1794)
Anthocoris nemorum (Linnaeus, 1761) ~ Hladěnka hajní
Orius laticollis (Reuter, 1884)
Orius minutus (Linnaeus, 1758) ~ Hladěnka malá
Orius vicinus (Ribaut, 1923)
Miridae – Klopuškovití
Adelphocoris lineolatus (Goeze, 1778) ~ Klopuška světlá
Atractotomus mali (Mey.D., 1843) ~ Klopuška prospěšná
Calocoris affinis (Herrich-Schaffer, 1835)
Calocoris biclavatus (Herrich-Schaffer, 1835) ~ Klopuška
rozšířená
Calocoris fulvomaculatus (DeGeer, 1773) ~ Klopuška
chmelová
Calocoris norvegicus (Gmel., 1788) ~ Klopuška
dvoutečná
Capsodes gothicus (Linnaeus, 1758)
Capsus ater var. semiflava (Linnaeus, 1758)
Capsus wagneri Remane, 1950
Chlamydatus pullus (Reuter, 1870) ~ Klopuška drobná
Criocoris crassicornis (Hahn, 1834)
Deraeocoris lutescens (Schiller, 1836)
Deraeocoris olivaceus (Fabricius, 1776)
Deraeocoris ruber (Linnaeus, 1758) ~ Klopuška měnlivá
Globiceps fulvicollis Jakovlev, 1877
Heterotoma meriopterum (Scopoli, 1763)
Leptopterna dolobrata (Linnaeus, 1758) ~ Klopuška
hnědožlutá
Lygocorus lucorum Mey.D., 1843 ~ Klopuška hajní
Lygus rugulipennis Popp., 1911 ~ Klopuška chlupatá
Lygus viridis (Fallen, 1807)
Malacocoris chlorizans (Panzer, 1794)
Megaloceraea linearis (Fuessly, 1775)
Miris striatus (Linnaeus, 1758)
Notostira spec.
Orthonotus rufifrons (Fallen, 1807)
Orthops campestris (Linnaeus, 1758) ~ Klopuška luční
Orthops kalmi (Linnaeus, 1758) ~ Klopuška kalmova
Orthotylus interpositus K.Schmidt, 1938
Orthotylus maginalis Reuter, 1884
Phytocoris dimidiatus Kirsch., 1855
Phytocoris tiliae (Fabricius, 1766)
Phytocoris ulmi (Linnaeus, 1758)
Pilophorus clavatus (Linnaeus, 1767)
Pilophorus pusillus Reuter, 1878
Psallus ambiguus (Fallen, 1807)
Salicarius roseri (Herrich-Schaffer, 1839)
Stenodema calcaratum (Fallen, 1807)
Stenodema laevigatum (Linnaeus, 1758)
Stenotus binotatus (Fabricius, 1794)
Hymenoptera – Blanokřídlí
Tenthredinoidea - Pilatky
Tenthredinidae – Pilatkovití
Tenthredinini
Rhogogaster viridis (Linnaeus, 1758) ~ Pilatka zelená
Formicoidea - Mravenci
Formicidae – Mravencovití
Myrmicinae
Leptothorax acervorum (Fabricius, 1793)
Leptothorax nylanderi (Förster, 1850)
Leptothorax parvulus (Schenck, 1852)
Manica rubida (Latreille, 1802) ~ Mravenec horský
Myrmica rubra (Linnaeus, 1758) ~ Mravenec žahavý
Myrmica ruginodis Nylander, 1846
Myrmica sabuleti Meinert, 1860 ~
Myrmica scabrinodis Nylander, 1846
Tetramorium cf. caespitum-impurum ~ Mravenec
drnový
Formicinae
Camponotus herculeanus (Linnaeus, 1758)
Formica cinerea Mayr, 1853 ~
Formica cunicularia Latreille, 1798
Formica fusca Linnaeus, 1758 ~ Mravenec otročící
Formica lemani Bondroit, 1917 ~
Formica rufibarbis Fabricius, 1793
Lasius alienus (Förster, 1850) ~
Lasius brunneus (Latreille, 1798)
Lasius emarginatus (Olivier, 1791)
Lasius flavus (Fabricius, 1781) ~ Mravenec žlutý
Lasius fuliginosus (Latreille, 1798) ~ Mravenec
černolesklý
Lasius niger (Linnaeus, 1758) ~ Mravenec obecný
Lasius niger-platythorax
Lasius platythorax Seifert, 1991
Lasius umbratus (Nylander, 1846) ~
Apoidea – Včely
Apidae – Včelovití
Apis mellifera Linnaeus, 1758 ~ Včela medonosná
Bombus terrestris (Linnaeus, 1758) ~ Čmelák zemní
Bombus hortorum (Linnaeus, 1761) ~ Čmelák zahradní
Megabombus pascuorum senilis
Pyrobombus pratorum (Linnaeus, 1758)
Vespoidea - Vosy
Vespidae – Sršňovit
Polistes gallicus (Linnaeus, 1767) ~ Vosík francouzský
Vespula germanica (Fabricius, 1793) ~ Vosa útočná
Coleoptera – Brouci
Carabidae – Střevlíkovití
Cicindelini
Cicindela hybrida Linnaeus, 1758 ~ Svižník písčinný
Carabini
Carabus auratus Linnaeus, 1761 ~ Střevlík zlatitý
Carabus auronitens Fabricius, 1792 ~ Střevlík zlatolesklý
Carabus canc.cancellatus Illiger, 1798 ~ Střevlík měděný
Carabus canc.tuberculatus Dejean, 1826 ~
Carabus convexus Fabricius, 1775
Carabus coriaceus Linnaeus, 1758 ~ Střevlík kožitý
Carabus granulatus Linnaeus, 1758 ~ Střevlík zrnitý
Carabus hortensis Linnaeus, 1758 ~ Střevlík zahradní
Carabus intricatus Linnaeus, 1761 ~ Střevlík vrásčitý
Carabus linnaei Panzer, 1810 ~
Carabus nemoralis O.F.Müller, 1764 ~ Střevlík hajní
Carabus violaceus Linnaeus, 1758 ~ Střevlík fialový
Cychrini
Cychrus attenuatus (Fabricius, 1792)
Cychrus caraboides (Linnaeus, 1758)
Nebriini
Leistus ferrugineus (Linnaeus, 1758)
Leistus terminatus (Hellwig in Panzer, 1793)
Nebria brevicollis (Fabricius, 1792)
Notiophilini
Notiophilus biguttatus (Fabricius, 1779)
Notiophilus palustris (Duftschmid, 1812)
Notiophilus pusillus G.R.Waterhouse, 1833
Omophronini
Omophron limbatum (Fabricius, 1776)
Loricerini
Loricera pilicornis (Fabricius, 1775)
Elaphrini
Elaphrus aureus P.W.J.Müller, 1821
Elaphrus cupreus Duftschmid, 1812
Elaphrus riparius (Linnaeus, 1758)
Clivinini
Clivina collaris (Herbst, 1784)
Clivina fossor (Linnaeus, 1758)
Dyschirius aeneus (Dejean, 1825)
Dyschirius angustatus (Ahrens, 1830)
Dyschirius globos (Herbst, 1784)
Dyschirius intermedius Putzeys, 1846
Dyschirius luedersi Wagner, 1915
Dyschirius nitidus (Dejean, 1825)
Dyschirius politus (Dejean, 1825)
Brachinini
Brachinus crepitans (Linnaeus, 1758) ~ Prskavec větší
Broscini
Broscus cephalotes (Linnaeus, 1758) ~ Střevlík hlaváč
Trechini
Epaphius secalis (Paykull, 1790)
Lasiotrechus discus (Fabricius, 1792)
Perileptus areolatus (Creutzer, 1799)
Thalassophilus longicornis (Sturm, 1825)
Trechoblemus micros (Herbst, 1784)
Trechus obtusus Erichson, 1837
Trechus pulchellus Putzeys, 1846)
Trechus quadristriatus (Schrank, 1781)
Trechus rubens (Fabricius, 1792)
Trechus splendens Gemminger et Harold, 1868
Tachyini
Elaphropus diabrachys Kolenati, 1845
Elaphropus parvulus (Dejean, 1831)
Elaphropus quadrisignatus (Duftschmid, 1812)
Paratachys bistriatus (Duftschmid, 1812)
Paratachys micros (Fischer v.Waldheim, 1828)
Tachyta nana (Gyllenhal, 1810)
Bembidiini
Asaphidion flavipes (Linnaeus, 1761)
Asaphidion pallipes (Duftschmid, 1812)
Bembidion argenteolum Ahrens, 1812 ~
Bembidion articulatum (Panzer, 1796)
Bembidion ascendens K.Daniel, 1902
Bembidion assimile Gyllenhal, 1810
Bembidion atrocoeruleum Stephens, 1828
Bembidion biguttatum (Fabricius, 1779)
Bembidion bruxellense Wesmael, 1835
Bembidion decorum (Zenker, in Panzer, 1801)
Bembidion dentellum (Thunberg, 1787)
Bembidion doris (Panzer, 1797)
Bembidion femoratum Sturm, 1825
Bembidion geniculatum Heer, 1837
Bembidion guttula (Fabricius, 1792)
Bembidion lampros (Herbst, 1784) ~ Šídlatec lesklý
Bembidion litorale (Olivier, 1791) ~
Bembidion lunulatum (Fourcroy, 1785)
Bembidion mannerheimii C.R.Sahlberg, 1827
Bembidion modestum (Fabricius, 1801)
Bembidion obliquum Sturm, 1825
Bembidion obtusum Audinet-Serville, 1821
Bembidion octomaculatum (Goeze, 1777)
Bembidion prasinum (Duftschmid, 1812)
Bembidion properans (Stephens, 1828)
Bembidion punctulatum Drapiez, 1820
Bembidion quadrimaculatum (Linnaeus, 1761) ~ Šídlatec
skvrnitý
Bembidion quadripustulatum Audinet-Serville, 1821
Bembidion semipunctatum (Donovan, 1806)
Bembidion stephensii Crotch, 1866
Bembidion striatum (Fabricius, 1792)
Bembidion testaceum (Duftschmid, 1812)
Bembidion tetracolum Say, 1823
Bembidion tetragrammum illigeri Netolitzky, 1914
Bembidion varium (Olivier, 1795)
Patrobini
Patrobus assimilis Chaudoir, 1844
Patrobus atrorufus (Stroem, 1768)
Pterostichini
Abax carinatus (Duftschmid, 1812) ~
Abax ovalis (Duftschmid, 1812)
Abax parallelepipedus (Piller et Mitterpach., 1783)
Abax parallelus (Duftschmid, 1812)
Poecilus cupreus (Linnaeus, 1758) ~ Střevlíček měděný
Poecilus versicolor (Sturm, 1824) ~
Poecilus virens (O.F.Müller, 1776)
Pterostichus anthracinus (Illiger, 1798)
Pterostichus brunneus (Sturm, 1824)
Pterostichus guentheri (Sturm, 1824)
Pterostichus melanarius (Illiger, 1798) ~ Střevlíček
obecný
Pterostichus niger (Schaller, 1783) ~
Pterostichus nigrita (Paykull, 1790)
Pterostichus oblongopunctatus (Fabricius, 1787)
Pterostichus ovoideus (Sturm, 1824)
Pterostichus quadrifoveolatus Letzner, 1852
Pterostichus strenuus (Panzer, 1797)
Pterostichus vernalis (Panzer, 1796)
Stomis pumicatus (Panzer, 1796)
Platynini
Agonum duftschmidti Schmidt, 1994
Agonum gracilipes (Duftschmid, 1812) ~
Agonum lugens (Duftschmid, 1812)
Agonum marginatum (Linnaeus, 1758)
Agonum muelleri (Herbst, 1784)
Agonum viduum (Panzer, 1797)
Anchomenus dorsalis (Pontoppidan, 1763)
Calathus erratus (C.R.Sahlberg, 1827)
Calathus fuscipes (Goeze, 1777) ~ Střevlíček hnědý
Calathus melanocephalus (Linnaeus, 1758) ~
Calathus micropterus (Duftschmid, 1812)
Dolichus halensis (Schaller, 1783)
Europhilus fuliginosus (Panzer, 1809)
Europhilus gracilis (Sturm, 1824)
Europhilus micans (Nicolai, 1822)
Europhilus piceus (Linneus, 1758)
Europhilus thoreyi (Dejean, 1828)
Olisthopus sturmii (Duftschmid, 1812)
Oxypselaphus obscurus (Herbst, 1784)
Paranchus albipes (Fabricius, 1796)
Platynus assimilis (Paykull, 1790)
Sericoda quadripunctata (DeGeer, 1774)
Synuchus vivalis (Illiger, 1798)
Zabrini
Amara aenea (DeGeer, 1774) ~ Kvapník kovový
Amara anthobia A.et G.B.Villa, 1833
Amara apricaria (Paykull, 1790)
Amara aulica (Panzer, 1797)
Amara bifrons (Gyllenhal, 1810)
Amara communis (Panzer, 1797)
Amara consularis (Duftschmid, 1812)
Amara convexior Stephens, 1828
Amara convexiuscula (Marsham, 1802)
Amara crenata Dejean, 1828
Amara cursitans Zimmermann, 1835
Amara curta Dejean, 1828
Amara equestris (Duftschmid, 1812)
Amara eurynota (Panzer, 1797)
Amara familiaris (Duftschmid, 1812)
Amara fulva (O.F.Müller, 1776)
Amara gebleri Dejean, 1831
Amara infima (Duftschmid, 1812)
Amara ingenua (Duftschmid, 1812)
Amara littorea C.G.Thomson, 1857
Amara lucida (Duftschmid, 1812)
Amara lunicollis Schioedte, 1837
Amara majuscula (Chaudoir, 1850)
Amara municipalis (Duftschmid, 1812)
Amara ovata (Fabricius, 1792)
Amara plebeja (Gyllenhal, 1810)
Amara pulpani Kult, 1949
Amara similata (Gyllenhal, 1810) ~ Kvapník široký
Amara spreta Dejean, 1831 ~
Amara strenua Zimmermann, 1831
Amara tibialis (Paykull, 1798)
Harpalini
Acupalpus exiguus Dejean, 1829
Acupalpus meridianus (Linnaeus, 1761)
Acupalpus parvulus (Sturm, 1825)
Anisodactylus binotatus (Fabricius, 1787)
Anisodactylus nemorivagus (Duftschmid, 1812)
Anisodactylus signatus (Panzer, 1797)
Anthracus consputus (Duftschmid, 1812)
Bradycellus caucasicus (Chaudoir, 1846)
Bradycellus csikii Laczó, 1912
Bradycellus harpalinus (Audinet-Serville, 1821)
Bradycellus verbasci (Duftschmid, 1812
Dicheirotrichus rufithorax (C.R.Sahlberg, 1827)
Harpalus affinis (Schrank, 1781) ~ Kvapník měnivý
Harpalus atratus Latreille, 1804 ~
Harpalus distinguendus (Duftschmid, 1812)
Harpalus froelichii (Linnaeus, 1758)
Harpalus honestus (Duftschmid, 1812)
Harpalus latus (Linnaeus, 1758)
Harpalus luteicornis (Duftschmid, 1812)
Harpalus quadripunctatus (Duftschmid, 1812)
Harpalus rubripes (Duftschmid, 1812)
Harpalus rufipalpis Sturm, 1818
Harpalus serripes (Quensel in Schönherr, 1806)
Harpalus solitaris Dejean, 1829
Harpalus tardus (Panzer, 1797)
Ophonus azureus (Fabricius, 1775) ~
Ophonus melletii (Heer, 1837)
Ophonus nitidulus Stephens, 1828
Ophonus rufibarber (Fabricius, 1792)
Ophonus schaubergianus Puel, 1937
Pseudoophonus griseus (Panzer, 1797) ~
Pseudoophonus rufipes (DeGeer, 1774) ~ Kvapník
plstnatý
Stenolophus mixtus (Herbst, 1784)
Stenolophus teutonus (Schrank, 1781)
Trichocellus placidus (Gyllenhal, 1827)
Licinini
Badister bullatus (Schrank, 1798)
Badister lacertosus Sturm, 1815
Badister sodalis (Duftschmid, 1812)
Licinus depressus (Paykull, 1790)
Oodini
Oodes helopioides (Fabricius, 1792)
Callistini
Chlaenius nigricornis (Fabricius, 1787)
Chlaenius tristis (Schaller, 1783)
Chlaenius vestitus (Paykull, 1790)
Panagaeini
Panagaeus bipustulatus (Fabricius, 1775)
Panagaeus cruxmajor (Linnaeus, 1758)
Odacanthini
Odacantha melanura (Linnaeus, 1767)
Lebiini
Demetrias imperialis (Germar, 1824)
Demetrias monostigma (Samoule, 1819)
Dromius quadrimaculatus (Linnaeus, 1758)
Lebia chlorocephala (Hoff., Koch, P.Müll. et Linz, 1803)
Lionychus quadrillum (Duftschmid, 1812)
Microlestes maurus (Sturm, 1827)
Microlestes minutulus (Goeze, 1777)
Paradromius linearis (Olivier, 1795)
Paradromius longiceps (Dejean, 1826)
Philorhizus notatus (Stephens, 1827)
Philorhizus sigma (Rossi, 1790)
Philorhizus spilotus (Illiger, 1798)
Syntomus foveatus (Fourcroy, 1785)
Syntomus pallipes Dejean, 1825
Syntomus truncatellus (Linnaeus, 1761)
Haliplidae
Haliplus immaculatus Gerhardt, 1877
Dytiscidae – Potápníkovití
Agabus bipustulatus (Linnaeus, 1767)
Agabus guttatus (Paykull, 1798)
Dytiscus marginalis Linnaeus, 1758 ~ Potápník vroubený
Hydroporus ferrugineus Stephens, 1828
Platambus maculatus Linneus, 1758
Hydrophilidae – Vodomilovití
Cryptopleurum minutum (Fabricius, 1775)
Histeridae – Mršníkovití
Hister unicolor Linnaeus, 1758
Hololepta plana (Sulzer, 1776) ~ Mršník topolový
Margarinotus carbonarius (Hoffmann, 1803)
Margarinotus ignobilis (Marseul, 1854)
Plegaderus caesus (Herbst, 1792) ~ Mršník drobný
Saprinus aeneus (Fabricius, 1775) ~ Mršník mrvový
Silphidae – Mrchožroutovití
Silphinae
Aclypea opaca (Linnaeus, 1758) ~ Mrchožrout zploštělý
Oiceoptoma thoracica (Linnaeus, 1758)
Phosphuga atrata (Linnaeus, 1758)
Silpha carinata Herbst, 1783
Silpha obscura Linnaeus, 1758 ~ Mrchožrout obecný
Silpha tristis Illiger, 1798
Thanatophilus rugosus (Linnaeus, 1758) ~ Mrchožrout
vrásčitý
Nicrophorinae
Nicrophorus humator Olivier, 1790 ~ Hrobařík černý
Nicrophorus fossor Erichson, 1837
Nicrophorus vespillo (Linnaeus, 1758) ~ Hrobařík
obecný
Nicrophorus vespilloides Herbst, 1784
Leiodidae
Cholevinae
Ptomaphagini
Ptomaphagus sericatus (Chaudoir, 1845)
Ptomaphagus subvillosus (Goeze, 1777)
Ptomaphagus variicornis (Rosenhauer, 1847)
Cholevini
Catops coracinus Kellner, 1846
Catops fuliginosus Erichson, 1837
Catops grandicollis Erichson, 1837
Catops chrysomeloides (Panzer, 1798)
Catops kirbyi (Spence, 1815)
Catops morio (Fabricius, 1792)
Catops nigricans (Spence, 1815)
Catops nigrita Erichson, 1837
Catops picipes (Fabricius, 1792)
Catops tristis (Panzer, 1794)
Choleva paskoviensis Reitter, 1913
Sciodrepoides fumatus (Spence, 1815)
Scydmaenidae
Stenichnini
Euconnus hirticollis (Illiger, 1798)
Euconnus pubicollis (P.W.J.Müller et Kunze, 1822)
Stenichnus collaris (P.W.J.Müller et Kunze, 1822)
Scaphidiidae
Scaphidiini
Scaphidium quadrimaculatum Olivier, 1790
Staphylinidae – Drabčíkovití
Proteininae
Megarthrus depressus (Paykull, 1789)
Megarthrus sinuaticollis (Boisduval et Lacordaire, 1835)
Proteinus brachypterus (Fabricius, 1792)
Omaliinae
Eusphalerini
Eusphalerum primulae (Stephens, 1834)
Eusphalerum rectangulum (Fauvel, 1869)
Anthophagini
Anthophagus bicornis (Block, 1799)
Lesteva pubescens Mannerheim, 1831
Oxytelinae
Oxytelini
Anotylus sculpturatus (Gravenhorst, 1806)
Anotylus tetracarinatus (Block, 1799)
Oxytelus laqueatus (Marsham, 1802)
Oxytelus rugosus (Fabricius, 1775)
Steninae
Stenus cicindeloides (Schaller, 1783)
Stenus comma Leconte, 1863
Stenus juno Fabricius, 1801
Stenus pubescens Stephens, 1833
Paederinae
Lathrobium brunnipes (Fabricius, 1792)
Lathrobium fulvipenne Gravenhorst, 1806
Lathrobium longulum Gravenhorst, 1802
Rugilus scutellatus (Motschulsky, 1858)
Xantholininae
Xantholinini
Gyrohypnus angustatus Stephens, 1833
Gyrohypnus punctulatus (Paykull, 1789)
Xantholinus linearis (Olivier, 1794)
Staphylininae
Philonthini
Gabrius nigritulus (Gravenhorst, 1802)
Gabrius osseticus (Kolenati, 1846)
Philonthus carbonarius (Gravenhorst, 1802)
Philonthus cognatus Stephens, 1832
Philonthus fimetarius (Gravenhorst, 1802)
Philonthus politus (Linnaeus, 1758)
Philonthus rotundicollis Ménétriés, 1832
Philonthus succicola C.G.Thomson, 1860
Staphylinini
Creophilus maxillosus (Linnaeus, 1758) ~ Drabčík
páskovaný
Platydracus stercorarius (Olivier, 1795)
Tachyporinae
Bolitobiini
Lordithon lunulatus (Linnaeus, 1761)
Tachyporini
Sepedophilus immaculatus (Stephens, 1832)
Sepedophilus marshami (Stephens, 1832)
Tachinus laticollis Gravenhorst, 1802
Tachinus marginellus (Fabricius, 1781)
Tachinus pallipes (Gravenhorst, 1806)
Tachyporus atriceps Stephens, 1832
Tachyporus chrysomelinus (Linnaeus, 1758)
Tachyporus obtusus (Linnaeus, 1767)
Tachyporus pusillus Gravenhorst, 1806
Tachyporus solutus Erichson, 1839
Aleocharinae
Autaliini
Autalia rivularis (Gravenhorst, 1802)
Tachyusini
Ischnopoda coarctata (Erichson, 1837)
Ischnopoda leucopus (Marsham, 1802)
Callicerini
Atheta fungi (Gravenhorst, 1806)
Myrmedoniini
Drusilla canaliculata (Fabricius, 1787)
Oxypodini
Dexiogyia corticina (Erichson, 1837)
Ocalea badia Erichson, 1837
Aleocharini
Aleochara bipustulata (Linnaeus, 1761)
Aleochara curtula (Goeze, 1777)
Pselaphidae
Euplectini
Trimium brevicorne (Reichenbach, 1816)
Scarabaeoidea
Lucanidae – Roháčovití
Lucaninae
Lucanus cervus (Linnaeus, 1758) ~ Roháč obecný
Dorcinae
Dorcus parallelipipedus (Linnaeus, 1758) ~ Roháček
kozlík
Platycerus caraboides (Linnaeus, 1758)
Geotrupidae –Chrobákovití
Bolboceratinae
Odonteus armiger (Scopoli, 1772)
Geotrupinae
Geotrupes mutator (Marsham, 1802)
Geotrupes stercorosus (Hartmann in L.G.Sc., 1791)
Scarabaeidae – Vrubounovití
Coprinae
Onthophagini
Onthophagus joannae Goljan, 1953
Onthophagus ovatus (Linnaeus, 1767) ~ Chrobák malý
Aphodiinae
Aphodiini
Aphodius fimetarius (Linnaeus, 1758) ~ Hnojník obecný
Aphodis granarius (Linnaeus, 1767)
Aphodius prodromus (Brahm, 1790)
Aphodius varians Duftschmidt, 1805
Oxyomus sylvestris (Scopoli, 1763)
Sericinae
Sericini
Maladera holosericea (Scopoli, 1772) ~ Chroustek
hedvábný
Melolonthinae
Melolonthini
Melolontha melolontha (Linnaeus, 1758) ~ Chroust
obecný
Rutelinae
Anomalini
Phyllopertha horticola (Linnaeus, 1758) ~ Listokaz
zahradní
Valginae
Valgus hemipterus (Linnaeus, 1758)
Cetoniinae
Cetoniini
Cetonia aurata (Linnaeus, 1758) ~ Zlatohlávek zlatý
Potosia cuprea metallica (Herbst, 1782) ~ Zlatohlávek
hladký
Elateridae – Kovaříkovití
Agrypninae
Agrypnus murinus (Linnaeus, 1758) ~ Kovařík šedý
Denticollinae
Ctenicerini
Selatosomus aeneus (Linnaeus, 1758) ~ Kovařík kovový
Elaterinae
Agriotini
Agriotes obscurus (Linnaeus, 1758) ~ Kovařík tmavý
Agriotes pilosellus (Schönherr, 1817) ~
Agriotes sputator (Linnaeus, 1758) ~ Kovařík locikový
Ampedini
Ampedus pomonae (Stephens, 1830)
Negastriinae
Negastrius sabulicola (Boheman, 1851)
Zorochrus minimus (Lacordaire, 1835)
Cantharidae – Páteříčkovití
Cantharinae
Cantharis fusca Linnaeus, 1758 ~ Páteříček sněhový
Cantharis lateralis Linnaeus, 1758 ~
Cantharis nigricans (O.F.Müller, 1776)
Cantharis obscura Linnaeus, 1758 ~ Páteříček tmavý
Cantharis pagana Rosenhauer, 1846 ~
Cantharis pellucida Fabricius, 1792
Cantharis rustica Fallén, 1807
Metacantharis haemorrhoidalis (Fabricius, 1792)
Rhagonycha elongata (Fallén, 1807)
Rhagonycha fulva (Scopoli, 1763) ~ Páteříček žlutý
Rhagonycha lignosa (O.F.Müller, 1764)
Rhagonycha limbata C.G.Thomson, 1864
Dermestidae – Kožojedovití
Megatominae
Megatoma undata (Linnaeus, 1758)
Bostrichidae – Korovníkovití
Xylopertha retusa (Olivier, 1790) ~ Korovník větvový
Cleridae – Pestrokrovečníkovití
Clerinae
Opilo domesticus (Sturm, 1837) ~ Pestrokrovečník
domácí
Korynetinae
Necrobia rufipes (DeGeer, 1775)
Malachiidae - Bradavičníkovití
Malachiini
Clanoptilus viridis (Fabricius, 1787)
Charopus concolor (Fabricius, 1801)
Charopus graminicola (Dejean, 1833)
Malachius bipustulatus (Linnaeus, 1758)
Malachius scutellaris Erichson, 1840
Nitidulidae – Lesknáčkovití
Carpophilinae
Epuraeini
Epuraea limbata (Fabricius, 1787)
Epuraea unicolor (Olivier, 1790)
Meligethinae
Meligethes aeneus (Fabricius, 1775) ~ Blýskáček
řepkový
Meligetes haemorrhoidalis Förster, 1849
Nitidulinae
Omosita colon (Linnaeus, 1758)
Omosita discoidea (Fabricius, 1775)
Soronia grisea (Linnaeus, 1758)
Cryptarchinae
Cryptarcha strigata (Fabricius, 1787)
Glischrochilus hortensis (Fourcroy, 1775)
Glischrochilus quadrisignatus (Say, 1835)
Pityophagus ferrugineus (Linnaeus, 1761) ~ Lesknáček
podlouhlý
Rhizophagidae – Lesklecovití
Rhizophaginae
Rhizophagus bipustulatus (Fabricius, 1792)
Silvanidae
Silvaninae
Silvanus unidentatus (Fabricius, 1792) ~ Lesák podkorní
Uleiotinae
Uleiota planata (Linnaeus, 1761)
Cryptophagidae – Maločlencovití
Cryptophaginae
Cryptophagus pseudodentatus Bruce, 1936 ~
Cryptophagus saginatus Sturm, 1845
Pteryngium crenatum (Gyllenhal, 1808)
Byturidae – Malinovníkovití
Byturus ochraceus (L.G.Scriba, 1790) ~
Byturus tomentosus (DeGeer, 1774) ~ Malinovník
plstnatý
Erotylidae
Triplacinae
Triplax melanocephala (Latreille, 1804)
Coccinellidae – Slunéčkovití
Coccidulini
Coccidula rufa (Herbst, 1783)
Rhyzobius litura (Fabricius, 1787)
Scymnini
Scymnus rubromaculatus (Goeze, 1777) ~
Scymnus frontalis (Fabricius, 1787) ~ Huňáček
čtyřskvrnný
Stethorus punctillum Weise, 1891 ~ Huňáček sviluškový
Hyperaspini
Hyperaspis concolor (Suffrian, 1843)
Chilocorini
Brumus quadripustulatus (Linnaeus, 1758) ~ Slunéčko
čtyřskvrnné
Chilocorus bipustulatus (Linnaeus, 1758) ~ Slunéčko
dvojskvrnné
Coccinellini
Adalia bipunctata (Linnaeus, 1758) ~ Slunéčko dvojtečné
Adalia decempunctata (Linnaeus, 1758) ~ Slunéčko
desetitečné
Anatis ocellata (Linnaeus, 1758) ~ Slunéčko velké
Calvia quatuordecimguttata (Linnaeus, 1758) ~
Coccinella septempunctata Linnaeus, 1758 ~ Slunéčko
sedmitečné
Coccinella undecipunctata Linnaeus, 1758 ~
Hippodamia variegata (Goeze, 1777)
Oenopia conglobata (Linnaeus, 1758)
Propylaea quatuordecimpunctata (Linnaeus, 1758)
Psyllobora vigintiduopunctata (Linnaeus, 1758)
Tytthaspis sedecimpunctata (Linnaeus, 1758)
Epilachnini
Subcoccinella vigintiquatuorpunctata (Linnaeus, 1758) ~
Slunéčko vojtěškové
Madaini
Cynegetis impunctata (Linnaeus, 1767)
Platynaspini
Platynaspis luteorubra (Goeze, 1777)
Latridiidae – Hlodníkovití
Latridiini
Dienerella elongata (Curtis, 1830)
Enicmus transversus (Olivier, 1790)
Latridius minutus (Linnaeus, 1767) ~ Hlodník sklepní
Stephostethus angusticollis (Gyllenhal, 1827) ~ Hlodník
lesní
Stephostethus lardarius (DeGeer, 1775)
Corticariini
Corticaria impressa (Olivier, 1790)
Cortinicara gibbosa (Herbst, 1793)
Corticarina fuscula (Gyllenhal, 1827)
Corticarina truncatella (Mannerheim, 1844)
Colydiidae
Bitoma crenata (Fabricius, 1775)
Mycetophagidae
Mycetophagus quadripustulatus (Linnaeus, 1767)
Typhaea stercorea (Linnaeus, 1758)
Rhipiphoridae
Rhipiphorini
Metoecus paradoxus (Linnaeus, 1761)
Oedemeridae – Stehenáčovití
Oedemerini
Oedemera femorata (Scopoli, 1763)
Oedemera flavipes (Fabricius, 1792)
Oedemera lurida (Marsham, 1802)
Oedemera podagrariae (Linnaeus, 1767)
Oedemera subulata Olivier, 1794
Oedemera virescens (Linnaeus, 1767)
Pyrochroidae
Pyrochroa coccinea (Linnaeus, 1761)
Pyrochroa serraticornis (Scopoli, 1763)
Schizotus pectinicornis (Linnaeus, 1758)
Anthicidae
Anthicini
Anthicus antherinus (Linnaeus, 1761)
Notoxinae
Notoxus monoceros (Linnaeus, 1761)
Salpingidae
Salpingini
Salpingus planirostris (Fabricius, 1787)
Salpingus ruficollis (Linnaeus, 1761)
Alleculidae – Květomilovití
Gonoderini
Isomira murina (Linnaeus, 1758)
Tenebrionidae – Potemníkovití
Diaperini
Diaperis boleti (Linnaeus, 1756)
Scaphidema metallicum (Fabricius, 1792)
Helopini
Cylindronotus aeneus (Scopoli, 1863)
Opatrini
Opatrum sabulosum (Linnaeus, 1761)
Tenebrionini
Tenebrio molitor Linnaeus, 1758
Cerambycidae – Tesaříkovití
Spondylinae
Asemini
Arhopalus rusticus (Linnaeus, 1758) ~ Tesařík hnědý
Saphanini
Saphanus piceus (Laicharting, 1784)
Cerambycinae
Callidiini
Hylotrupes bajulus (Linnaeus, 1758) ~ Tesařík krovový
Callichromini
Aromia moschata (Linnaeus, 1758) ~ Tesařík pižmový
Cerambycini
Cerambyx scopoli Füessly, 1775 ~ Tesařík bukový
Clytini
Anaglyptus mysticus (Linnaeus, 1758)
Clytus arietis (Linnaeus, 1758)
Plagionotus arcuatus (Linnaeus, 1758) ~ Tesařík dubový
Molorchini
Molorchus minor (Linnaeus, 1758) ~ Tesařík polokrový
Lepturinae
Lepturini
Pachytodes cerambyciformis (Schrank, 1781)
Pachytodes erraticus (Dalman, 1817)
Stenurella nigra (Linnaeus, 1758)
Leptura quadrifasciata (Linnaeus, 1758)
Rhagiini
Dinoptera collaris (Linnaeus, 1758)
Stenocorus meridianus (Linnaeus, 1758)
Lamiinae - Kozlíčci
Agapanthiini
Agapanthia villosoviridescens (DeGeer, 1775)
Lamiini
Lamia textor (Linnaeus, 1758) ~ Kozlíček vrbový
Obereini
Oberea linearis (Linnaeus, 1761) ~ Kozlíček lískový
Oberea oculata (Linnaeus, 1758) ~ Kozlíček dvojtečný
Chrysomelidae – Mandelinkovití
Donaciinae
Donaciini
Donaciella cinerea (Herbst, 1784)
Criocerinae
Lemini
Lema cyanella (Linnaeus, 1758) ~ Kohoutek modrý
Oulema gallaeciana (Heyden, 1870)
Oulema melanopus (Linnaeus, 1758) ~ Kohoutek černý
Clytrinae
Clytra laeviuscula Ratzeburg, 1837
Cryptocephalinae
Cryptocephalini
Cryptocephalus bipunctatus (Linnaeus, 1758)
Cryptocephalus sericeus (Linnaeus, 1758)
Eumolpinae
Adoxus obscurus (Linnaeus, 1758) ~ Písařík révový
Chrysomelinae
Chrysomelini
Fastuolina fastuosa (Scopoli, 1763)
Colaphus sophiae (Schaller, 1783) ~ Mandelinka
hořčíčná
Gastrophysa polygoni (Linnaeus, 1758) ~ Mandelinka
rdesnová
Gastrophysa viridula (DeGeer, 1775) ~ Mandelinka
ředkvičková
Hydrothassa marginella (Linnaeus, 1758)
Chrysolina carnifex Fabricius, 1792
Chrysolina kuesteri (Helliesen, 1912)
Chrysolina marginata (Linnaeus, 1758)
Chrysolina staphylea (Linnaeus, 1758)
Chrysolina sturmi (Westhoff, 1882)
Chrysolina varians (Schaller, 1783)
Leptinotarsa decemlineata (Say, 1824)
Chrysomela populi Linnaeus, 1758 ~ Mandelinka
topolová
Chrysomela vigintipunctata (Scopoli, 1763)
Phaedon cochleariae (Fabricius, 1792) ~ Mandelinka
řeřišnicová
Phaedon laevigatus (Duftschmid, 1825)
Phratora tibialis (Suffrian, 1851) ~ Mandelinka
košikářská
Phratora vitellinae (Linnaeus, 1758) ~ Mandelinka úzká
Phratora vulgatissima (Linnaeus, 1758) ~ Mandelinka
lesklá
Plagiodera versicolora (Laicharting, 1781) ~ Mandelinka
okrouhlá
Galerucinae
Galerucini
Galerucella lineola (Fabricius, 1781) ~ Bázlivec
čárkovaný
Luperini
Luperus lyperus (Sulzer, 1776)
Alticinae
Altica oleracea (Linnaeus, 1758)
Argopus ahrensi (Germar, 1817)
Crepidodera aurata (Marsham, 1802) ~ Dřepčík vrbový
Crepidodera plutus (Latreille, 1804)
Crepidodera nitidula (Linnaeus, 1758)
Dibolia rugulosa L.Redtenbacher, 1849
Epitrix pubescens (Koch, 1803)
Chaetocnema aridula (Gyllenhal, 1827) ~ Dřepčík
stébelnatý
Chaetocnema concinna (Marsham, 1802) ~ Dřepčík
rdesnový
Chaetocnema hortensis (Geoffroy, 1785)
Chaetocnema mannerheimi (Gyllenhal, 1827)
Longitarsus ballotae (Marsham, 1802)
Longitarsus ganglbaueri Heikertinger, 1912
Longitarsus lycopi (Foudras, 1859)
Longitarsus melanocephalus (DeGeer, 1775)
Longitarsus pratensis (Panzer, 1794)
Longitarsus tabidus (Fabricius, 1775)
Phyllotreta armoraciae f(Koch, 1803) ~ Dřepčík křenový
Phyllotreta atra (Fabricius, 1775) ~ Dřepčík černý
Phyllotreta dilatata C.G.Thomson, 1866
Phyllotreta nemorum (Linnaeus, 1758) ~ Dřebčík zelný
Phyllotreta nigripes (Fabricius, 1775) ~ Dřepčík
černonohý
Phyllotreta ochripes (Curtis, 1837)
Phyllotreta tetrastigma (Comolli, 1837)
Phyllotreta undulata Kutschera, 1860 ~ Dřepčík polní
Phyllotreta striolata (Fabricius, 1803) ~ Dřepčík pestrý
Psylliodes affinis (Paykull, 1799) ~ Dřepčík bramborový
Psylliodes dulcamarae (Koch, 1803)
Psylliodes chrysocephala (Linnaeus, 1758) ~ Dřepčík
olejkový
Psylliodes luteola (O.F.Müller, 1776)
Sphaeroderma testaceum (Fabricius, 1775)
Hispinae
Hispa atra (Linnaeus, 1767)
Cassidinae
Cassida nobilis Linnaeus, 1758 ~ Štítonoš pruhovaný
Cassida rubiginosa O.F.Müller, 1776
Curculionidae – Nosatcovití
Rhynchitinae
Byctiscus betulae (Linnaeus, 1758) ~ Zobonoska révová
Caenorhinus aequatus (Linnaeus, 1767) ~ Zobonoska
jablečná
Attelabinae
Attelabus nitens (Scopoli, 1763) ~ Zobonoska dubová
Apioninae
Apion apricans Herbst, 1797 ~ Nosatčík obecný
Apion astragali (Paykull, 1800) ~
Apion carduorum Kirby, 1808
Apion cruentatum Walton, 1844
Apion curtisi Stephens, 1831
Apion elongatum Germar, 1813
Apion loti Kirby, 1808 ~ Nosatčík štírovníkový
Apion meliloti Kirby, 1808 ~ Nosatčík komonicový
Apion onopordi Kirby, 1808 ~
Apion pisi (Fabricius, 1801) ~ Nosatčík hrachový
Apion spencii Kirby, 1808 ~ Nosatčík bělavý
Apion stolidum Germar, 1817 ~
Apion subulatum Kirby, 1808 ~ Nosatčík široký
Apion violaceum Kirby, 1808
Otiorhynchinae
Otiorhynchus fullo (Schrank, 1781)
Otiorhynchus fuscipes (Olivier, 1807)
Otiorhynchus ligustici (Linnaeus, 1758) ~ Lalokonosec
libečkový
Otiorhynchus ovatus (Linnaeus, 1758) ~ Lalokonosec
vejčitý
Phyllobius argentatus (Linnaeus, 1758) ~ Listohlod
zlatozelený
Phyllobis pomaceus (Gyllenhal, 1834) ~
Phyllobius viridaeris (Laicharting, 1781)
Trachyphloeus bifoveolatus (Beck, 1817)
Brachyderinae
Eusomus ovulum Germar, 1824
Foucartia squamulata (Herbst, 1795)
Liophloeus tessulatus (O.F.Müller, 1776)
Polydrusus sericeus (Schaller, 1783) ~ Listopas hedvábitý
Sitona hispidulus (Fabricius, 1776) ~ Listopas jetelový
Sitona humeralis Stephens, 1831 ~ Listopas pruhovaný
Sitona languidus Gyllenhal, 1834 ~
Sitona lepidus Gyllenhal, 1834
Sitona sulcifrons (Thunberg, 1798) ~ Listopas rýhovaný
Tanymecinae
Tanymecus palliatus (Fabricius, 1787) ~ Dlouháč
plevelový
Cleoninae
Lixini
Larinodontes planus (Fabricius, 1792)
Lixus myagri Olivier, 1807 ~ Rýhonosec barborkový
Erirhinae
Notaris aridulus aridulus (Linnaeus, 1758)
Curculioninae
Anthonomus rubi (Herbst, 1795) ~ Květopas jahodníkový
Curculio glandium Marsham, 1802 ~ Nosatec žaludový
Curculio nucum Linnaeus, 1758 ~ Nosatec lískový
Curculio villosus Fabricius, 1781 ~ Nosatec dubový
Pissodinae
Pissodes pini (Linnaeus, 1758) ~ Smolák sosnový
Hylobiinae
Hypera arator (Linnaeus, 1758)
Hypera nigrirostris (Fabricius, 1775)
Hypera postica (Gyllenhal, 1830)
Hypera zoila (Scopoli, 1763)
Liparus germanus (Linnaeus, 1758)
Minyops carinatus (Linnaeus, 1767)
Barinae
Baris lepidii Germar, 1824 ~ Krytonosec vesnovkový
Ceutorhynchinae
Ceutorhynchini
Amalus scortillum (Herbst, 1795)
Ceutorhynchus obstrictus (Marsham, 1802) ~
Ceutorhynchus pallidactylus (Marsham, 1802)
Ceutorhynchus puncticollis Boheman, 1845
Ceutorhynchus scapularis Gyllenhal, 1837
Ceutorhynchus sulcicollis (Paykull, 1800)
Mogulones geographicus (Goeze, 1777)
Nedyus quadrimaculatus (Linnaeus, 1758)
Trichosirocalus troglodytes (Fabricius, 1787)
Phytobiini
Rhinoncus pericarpius (Linnaeus, 1758) ~ Krytonosec
rdesnový
Mecinae
Cionus hortulanus (Fourcroy, 1785) ~
Cionus tuberculosus (Scopoli, 1763)
Cleopus solani (Fabricius, 1792)
Gymnetron tetrum (Fabricius, 1801)
Stereonychus fraxini (DeGeer, 1775) ~ Diviznáček
jasanový
Scolytidae – Kůrovcovití
Hylesininae
Hylastini
Hylurgops palliatus (Gyllenhal, 1813) ~ Lýkohub obecný
Ipinae
Xyloterini
Xyloterus lineatus (Olivier, 1795) ~ Dřevokaz čárkovaný
Scolytinae
Scolytini
Scolytus mali (Bechstein, 1805) ~ Bělokaz švestkový
Scolytus scolytus (Fabricius, 1775) ~ Bělokaz jilmový
Mecoptera – Srpice
Panorpidae – Srpicovití
Panorpa alpina Rambur, 1842
Lepidoptera - Motýli
Nepticulidae – Drobníčkovití
Ectoedemia hannoverella (Glitz, 1872)
Stigmella aceris (Frey, 1857)
Stigmella desperatella (Frey, 1856) ~ Drobníček ovocný
Stigmella malella (Stephens, 1854) ~ Drobníček
jabloňový
Stigmella obliquella (Hein., 1862)
Stigmella salicis (Stephens, 1854)
Stigmella splendidissimella (Herrich-Schäffer, 1855)
Stigmella trimaculella (Haworth, 1828)
Stigmella ulmivora (Fologne, 1860)
Lyonetiidae – Podkopníčkovití
Lyonetia clerkella (Linnaeus, 1758) ~ Podkopníček
ovocný
Tortricidae – Obalečovití
Celypha rurestrana (Duponchel, 1843)
Sesiidae – Nesytkovití
Sesia apiformis (Clerc, 1759) ~ Nesytka sršňová
Pterophoridae – Pernatuškovití
Pterophorus pentadactylus (Linnaeus, 1758) ~ Pernatuška
trnková
Pyralidae – Zavíječovití
Crambus pratellus (Linnaeus, 1758) ~ Travařík luční
Eurrhypara hortulata (Linnaeus, 1758) ~ Zavíječ zahradní
Hesperiidae – Soumračníkovití
Erynnis tages (Linnaeus, 1758) ~ Soumračník máčkový
Ochlodes venatus (Bern, et Grey, 1853) ~ Soumračník
rezavý
Pamphila palaemon (Paallas, 1771) ~ Soumračník
jitrocelový
Papilionidae – Otakárkovití
Papilio machaon (Linnaeus, 1758) ~ Otakárek fenyklový
Pieridae – Běláskovití
Anthocharis cardamines (Linnaeus, 1758) ~ Bělásek
řeřichový
Gonepteryx rhamni (Linnaeus. 1758) ~ Žluťásek
řešetlákový
Leptidea sinapis (Linnaeus, 1758) ~ Bělásek hrachorový
Pieris brassicae (Linnaeus, 1758) ~ Bělásek zelný
Pieris napi (Linnaeus, 1758) ~ Bělásek řepkový
Pieris rapae (Linnaeus, 1758) ~ Bělásek řepový
Pontia daplidice (Linnaeus, 1758) ~ Bělásek rezedový
Nymphalidae - Babočkovití
Aglais urticae (Linnaeus, 1758) ~ Babočka kopřivová
Araschnia levana (Linnaeus, 1758) ~ Babočka síťkovaná
Inachis io (Linnaeus, 1758) ~ Babočka paví oko
Nymphalis antiopa (Linnaeus, 1758) ~ Babočka osiková
Nymphalis polychloros (Linnaeus, 1758) ~ Babočka
jilmová
Polygonia c-album (Linnaeus, 1758) ~ Babočka bílé C
Vanessa atalanta (Linnaeus, 1758) ~ Babočka admirál
Satyridae – Okáčovití
Coenonympha pamphilus (Linnaeus, 1758) ~ Okáč
poháňkový
Pararge aegeria (Linnaeus, 1758) ~ Okáč párový
Geometridae – Píďalkovití
Camptogramma bilineata (Linnaeus, 1758) ~ Píďalka
kopřivová
Epirrhoe tristata (Linnaeus, 1758) ~ Píďalka povázková
Chiasmia clathrata (Linnaeus, 1758) ~ Kropenatec
jetelový
Pseudopanthera macularia (Linnaeus, 1758) ~ Zejkovec
hluchavkový
Scopula immorata (Linnaeus, 1758) ~ Vlnopásník
kostkovaný
Siona lineata (Scopoli, 1763) ~ Bělokřídlec luční
Timandra comae Schmidt, 1931
Endromidae – Strakáčovití
Endromis versicolora (Linnaeus, 1758) ~ Strakáč březový
Sphingidae – Lišajovití
Deilephila elpenor (Linnaeus, 1758) ~ Lišaj vrbkový
Smerinthus ocellata (Linnaeus, 1758) ~ Lišaj paví oko
Arctiidae – Přástevníkovití
Diaphora mendica (Clerck, 1759) ~ Přástevník vratičový
Spilosoma lubricipeda (Linnaeus, 1758) ~ Přástevník
mátový
Noctuidae – Můrovití
Euclidia glyphica (Linnaeus, 1758) ~ Jetelovka hnědá
Orthosia gothica (Linnaeus, 1758) ~ Jarnice ovocná
Rivula sericealis (Scopoli, 1763) ~ Hnědavka drobná
Diptera - Dvoukřídlí
Tipulidae – Tiplicovití
Tanyptera nigricornis (Meigen, 1818)
Stratiomyidae – Bráněnkovití
Chloromyia formosa (Scopoli, 1763) ~ Bráněnka zlatá
f – Syrphidae - Pestřenkovití
Episyrphus balteatus (DeGeer, 1776) ~ Pestřenka
pruhovaná
Eristalis tenax (Linnaeus, 1758) ~ Pestřenka trubcová
Cheilosia illustrata (Harris, 1780) ~ Pestřenka střečkovitá
Chrysotoxum arcuatum (Linnaeus, 1758)
Chrysotoxum elegans Loew, 1841 ~ Pestřenka žlutopásá
Chrysotoxum festivum (Linnaeus, 1758)
Metasyrphus corollae (Fabricius, 1794)
Platycheirus peltatus (Meigen, 1822)
Sphaerophoria menthastri (Linnaeus, 1758) ~ Pestřenka
luční
Sphaerophoria scripta (Linnaeus, 1758)
Syritta pipiens (Linnaeus, 1758) ~ Pestřenka písklavá
Syrphus vitripennis Meigen, 1822
Volucella pellucens (Linnaeus, 1758) ~ Pestřenka
prosvítavá
Vertebrata - obratlovci
Cyclostomata – Kruhoústí
Petromyzoniformes – Mihule
Petromyzonidae – Mihulovití
Lampetra fluviatilis (Linnaeus, 1758) ~ Mihule říční
Lampetra planeri (Bloch, 1784) ~ Mihule potoční
Petromyzon marinus (Linnaeus, 1758) ~ Mihule mořská
Pisces – Ryby
Acipenseriformes - Jeseteři
Acipenseridae – Jeseterovití
Acipenser sturio Linnaeus, 1758 ~ Jeseter velký
Clupeiformes – Bezostní
Clupeidae – Sleďovití
Alosa alosa (Linnaeus, 1758) ~ Placka pomořanská
Salmonidae – Lososovití
Oncorhynchus mykiss (Walbaum, 1792) ~ Pstruh duhový
Salmo salar (Linnaeus, 1758) ~ Losos obecný
Salmo trutta Linnaeus, 1758, m. fario ~ Pstruh obecný f.
potoční
Salmo trutta Linnaeus, 1758, m. trutta ~ Pstruh obecný f.
mořská
Salvelinus fontinalis (Mitchill, 1815) ~ Siven americký
Coregoninae – Síhové
Coregonus lavaretus oxyrinchus (Linnaeus, 1758) ~ Síh
severní (ostrorepý)
Coregonus peled (Gmelin, 1788) ~ Síh peleď
Thymallidae – Lipanovití
Thymallus thymallus (Linnaeus, 1758) ~ Lipan podhorní
Esocidae – Štikovití
Esox lucius Linnaeus, 1758 ~ Štika obecná
Cypriniformes - Máloostní
Cyprinidae – Kaprovití
Abramis brama (Linnaeus, 1758) ~ Cejn velký
Alburnus alburnus (Linnaeus, 1758) ~ Ouklej obecná
Aristichthys nobilis (Richardson, 1844) ~ Tolstolobec
pestrý
Aspius aspius (Linnaeus, 1758) ~ Bolen dravý
Barbus barbus (Linnaeus, 1758) ~ Parma obecná
Blicca bjoerkna (Linnaeus, 1758) ~ Cejnek malý
Carassius auratus (Linnaeus, 1758) ~ Karas stříbřítý
Carassius carassius (Linnaeus, 1758) ~ Karas obecný
Ctenopharyngodon idella (Valenciennes, 1844) ~ Amur
bílý
Cyprinus carpio Linnaeus, 1758 ~ Kapr obecný
Gobio gobio (Linnaeus, 1758) ~ Hrouzek obecný
Hypophthalmichtys molitrix (Valenciennes, 1844) ~
Tolstolobik bílý
Chondrostoma nasus (Linnaeus, 1758) ~ Ostroretka
stěhovavá
Leucaspius delineatus (Heckel, 1843) ~ Slunka obecná
Leuciscus cephalus (Linnaeus, 1758) ~ Jelec tloušť
Leuciscus idus (Linnaeus, 1758) ~ Jelec jesen
Leuciscus leuciscus (Linnaeus, 1758) ~ Jelec proudník
Phoxinus phoxinus (Linnaeus, 1758) ~ Střevle potoční
Pseudorasbora parva (Schlegel, 1842) ~ Střevlička
východní
Rhodeus sericeus (Pallas, 1776) ~ Hořavka duhová
Rutilus rutilus (Linnaeus, 1758) ~ Plotice obecná
Scardinius erythrophthalmus (Linnaeus, 1758) ~ Perlín
ostrobřichý
Tinca tinca (Linnaes, 1758) ~ Lín obecný
Vimba vimba (Linnaeus, 1758) ~ Podoustev říční
Cobitidae – Sekavcovití
Noemacheilus barbatulus Linnaeus, 1758 ~ Mřenka
mramorovaná
Siluridae – Sumcovití
Silurus glanis Linnaeus, 1758 ~ Sumec velký
Ictaluridae – Sumečkovití
Ictalurus nebulosus (Le Sueur, 1819) ~ Sumeček
americký
Anguilliformes – Holobřiší
Anguillidae – Úhořovití
Anguilla anguilla (Linnaeus, 1758) ~ Úhoř říční
Gadiformes – Měkkoploutví
Gadidae – Treskovití
Lota lota (Linnaeus, 1758) ~ Mník jednovousý
Gasterosteiformes – Volnoostní
Gasterosteidae – Koljuškovití
Gasterosteus aculeatus Linnaeus, 1758 ~ Koljuška
tříostná
Perciformes – Ostnoploutví
Percidae – Okounovití
Gymnocephalus cernuus (Linnaeus, 1758) ~ Ježdík
obecný
Perca fluviatilis Linnaeus, 1758 ~ Okoun říční
Stizostedion lucioperca (Linnaeus, 1758) ~ Candát
obecný
Centrarchidae – Okounkovití
Lepomis gibbosus (Linnaeus, 1758) ~ Slunečníce pestrá
Micropterus salmoides (Lacépéde, 1802) ~ Okounek
pstruhový
Cottidae – Vrankovití
Cottus gobio Linnaeus, 1758 ~ Vranka obecná
Pleuronectiformes – Platýsové
Pleuronectidae – Platýsovití
Pleuronectes flesus Linnaeus, 1758 ~ Platýs bradavičnatý
Amphibia – Obojživelníci
Urodela (=Caudata) – Ocasatí
Salamandridae – Mlokovití
Salamandra salamandra (Linnaeus, 1758) ~ Mlok
skvrnitý
Anura (= Ecaudata) – Žáby
Bufonidae – Ropuchovití
Bufo bufo (Linnaeus, 1758) ~ Ropucha obecná
Bufo viridis Laurenti, 1768 ~ Ropucha zelená
Ranidae – Skokanovití
Rana temporaria Linnaeus, 1758 ~ Skokan hnědý
Rana ridibunda Pallas, 1771 ~ Skokan skřehotavý
Rana spec. – green ~ Skokan – zeleně zbarvené druhy
Reptilia – Plazi
Squamata – Šupinatí
Lacertidae – Ještěrkovití
Lacerta agilis Linnaeus, 1758 ~ Ještěrka obecná
Lacerta viridis (Laurenti, 1768) ~ Ještěrka zelená
Anguidae – Slepýšovití
Anguis fragilis Linnaeus, 1758 ~ Slepýš křehký
Colubridae – Užovkovití
Coronella austriaca Laurenti, 1768 ~ Užovka hladká
Natrix natrix (Linnaeus, 1758) ~ Užovka obojková
Viperidae – Zmijovití
Vipera berus (Linnaeus, 1758) ~ Zmije obecná
Aves – Ptáci
Gaviiformes – Potáplice
Gaviidae – Potáplicovití
Gavia arctica (Linnaeus, 1758) ~ Potáplice severní
Podicipediformes – Potápky
Podicipedidae – Potápkovití
Podiceps cristatus (Linnaeus, 1758) ~ Potápka roháč
Tachybaptus ruficollis (Pallas, 1764) ~ Potápka malá
Pelecaniformes – Veslonozí
Phalacrocoracidae – Kormoránovití
Phalacrocorax carbo (Linnaeus, 1758) ~ Kormorán velký
Ciconiiformes – Brodiví
Ardeidae – Volavkovití
Ardea cinerea (Linnaeus, 1758) ~ Volavka popelavá
Casmerodius albus (Linnaeus, 1758) ~ Volavka bílá
Ixobrychus minutus (Linnaeus, 1766) ~ Bukáček malý
Ciconiidae – Čápovití
Ciconia nigra (Linnaeus, 1758) ~ Čáp černý
Anseriformes – Vrubozobí
Anatidae – Kachnovití
Anas acuta (Linnaeus, 1758) ~ Ostralka štíhlá
Anas clypeata (Linnaeus, 1758) ~ Lžičák pestrý
Anas penelope (Linnaeus, 1758) ~ Hvízdák euroasijský
Anas platyrhynchos (Linnaeus, 1758) ~ Kachna divoká
Anas querquedula (Linnaeus, 1758) ~ Čírka modrá
Anas strepera (Linnaeus, 1758) ~ Kopřivka obecná
Anser anser (Linnaeus, 1758) ~ Husa velká
Aythya ferina (Linnaeus, 1758) ~ Polák velký
Aythya fuligula (Linnaeus, 1758) ~ Polák chocholačka
Aythya marilla (Linnaeus, 1761) ~ Polák kaholka
Branta bernicla (Linnaeus, 1758) ~ Berneška tmavá
Bucephala clangula (Linnaeus, 1758) ~ Hohol severní
Clangula hyemalis (Linnaeus, 1758) ~ Hoholka lední
Cygnus olor (Gmelin, 1789) ~ Labuť velká
Melanitta fusca (Linnaeus, 1758) ~ Turpan hnědý
Melanitta nigra (Linnaeus, 1758) ~ Turpan černý
Mergus albellus Linnaeus, 1758 ~ Morčák malý
Mergus merganser (Linnaeus, 1758) ~ Morčák velký
Mergus serrator (Linnaeus, 1758) ~ Morčák prostřední
Sometaria mollissima (Linnaeus, 1758) ~ Kajka mořská
Falconiformes – Dravci
Accipitridae – Krahujcovití
Accipiter nisus (Linnaeus, 1758) ~ Krahujec obecný
Buteo buteo (Linnaeus, 1758) ~ Káně lesní
Haliaeetus albicilla (Linnaeus, 1758) ~ Orel mořský
Falconidae – Sokolovití
Falco tinnunculus (Linnaeus, 1758) ~ Poštolka obecná
Pandionidae – Orlovcovití
Pandion haliaetus (Linnaeus, 1758) ~ Orlovec říční
Galliformes – Hrabaví
Phasianidae – Bažantovití
Perdix perdix (Linnaeus, 1758) ~ Koroptev polní
Phasianus colchicus (Linnaeus, 1758) ~ Bažant obecný
Ralliformes – Krátkokřídlí
Rallidae – Chřástalovití
Fulica atra (Linnaeus, 1758) ~ Lyska černá
Charadriiformes – Bahňáci
Charadriidae – Kulíkovití
Charadrius dubius (Scopoli, 1786) ~ Kulík říční
Scolopacidae – Slukovití
Actitis hypoleucos (Linnaeus, 1758) ~ Pisík obecný
Gallinago gallinago (Linnaeus, 1758) ~ Bekasina otavní
Limosa limosa (Linnaeus, 1758) ~ Břehouš černoocasý
Tringa ochropus (Linnaeus, 1758) ~ Vodouš kropenatý
Lariformes – Dlouhokřídlí
Laridae – Rackovití
Chlidonias niger (Linnaeus, 1758) ~ Rybák černý
Larus argentatus (Pontoppidan, 1763) ~ Racek stříbřitý
Larus canus (Linnaeus, 1758) ~ Racek bouřní
Larus minutus (Pallas, 1776) ~ Racek malý
Larus ridibundus (Linnaeus, 1766) ~ Racek chechtavý
Sterna albifrons (Pallas, 1764) ~ Rybák malý
Columbiformes – Měkkozobí
Columbidae – Holubovití
Columba livia f. domestica (Linnaeus, 1758) ~ ~ Holub
domácí
Streptopelia decaocto (Frivaldszky, 1838) ~ Hrdlička
zahradní
Cuculiformes – Kukačky
Cuculidae – Kukačkovití
Cuculus canorus (Linnaeus, 1758) ~ Kukačka obecná
Apodiformes – Svišťouni
Apodidae – Rorýsovití
Apus apus Linnaeus, 1758 ~ Rorýs obecný
Coraciiformes – Srostloprstí
Alcedinidae – Ledňáčkovití
Alcedo atthis (Linnaeus, 1758) ~ Ledňáček říční
Piciformes – Šplhavci
Picidae – Datlovití
Dendrocopus major (Linnaeus, 1758) ~ Strakapoud velký
Dendrocopus minor (Linnaeus, 1758) ~ Strakapoud malý
Dryocopus martius (Linnaeus,1758) ~ Datel černý
Picus viridis Linnaeus, 1758 ~ Žluna zelená
Passeriformes – Pěvci
Hirundinidae – Vlaštovkovití
Delichon urbica (Linnaeus, 1758) ~ Jiřička obecná
Hirundo rustica Linnaeus, 1758 ~ Vlaštovka obecná
Riparia riparia (Linnaeus, 1758) ~ Břehule říční
Motacillidae – Konipasovití
Motacilla alba Linnaeus, 1758 ~ Konipas bílý
Motacilla cinerea Tunstall, 1771 ~ Konipas horský
Motacilla flava Linnaeus, 1758 ~ Konipas luční
Cinclidae – Skorcovití
Cinclus cinclus (Linnaeus, 1758) ~ Skorec vodní
Troglodytidae – Střízlíkovití
Troglodytes troglodytes (Linnaeus, 1758) ~ Střízlík
obecný
Turdidae – Drozdovití
Luscinia megarhynhos Brehm, 1831 ~ Slavík obecný
Oenanthe oenanthe (Linnaeus, 1758) ~ Bělořit šedý
Phoenicurus ochruros (Gmelin, 1774) ~ Rehek domácí
Phoenicurus phoenicurus (Linnaeus, 1758) ~ Rehek
zahradní
Saxicola rubetra (Linnaeus, 1758) ~ Bramborníček hnědý
Turdus merula Linnaeus, 1758 ~ Kos černý
Turdus philomelos Brehm, 1831 ~ Drozd zpěvný
Sylviidae – Pěnicovití
Acrocephalus palustris (Bechstein, 1798) ~ Rákosník
zpěvný
Hippolais icterina (Veillot, 1817) ~ Sedmihlásek hajní
Locustella fluviatilis (Wolf, 1810) ~ Cvrčilka říční
Locustella naevia (Boddaert, 1753) ~ Cvrčilka zelená
Phylloscopus collybita (Vieillost, 1817) ~ Budníček
menší
Sylvia atricapilla (Linnaeus, 1758) ~ Pěnice černohlavá
Sylvia communis Latham, 1787 ~ Pěnice hnědokřídlá
Sylvia curruca (Linnaeus, 1758) ~ Pěnice pokřovní
Sylvia borin (Boddaert, 1783) ~ Pěnice slavíková
Muscicapidae – Lejskovití
Muscicapa striata (Pallas, 1764) ~ Lejsek šedý
Aegithalidae – Mlynaříkovití
Aegithalos caudatus (Linnaeus, 1758) ~ Mlynařík
dlouhoocasý
Paridae – Sýkorovití
Parus coeruleus Linnaeus, 1758 ~ Sýkora modřinka
Parus major Linnaeus, 1758 ~ Sýkora koňadra
Sittidae – Brhlíkovití
Sitta europaea Linnaeus, 1758 ~ Brhlík lesní
Remizidae – Moudivláčkovití
Remiz pendulinus (Linnaeus, 1758) ~ Moudivláček lužní
Laniidae – Ťuhýkovití
Lanius collurio Linnaeus, 1758 ~ Ťuhýk obený
Fringillidae – Pěnkavovití
Carduelis carduelis (Linnaeus, 1758) ~ Stehlík obecný
Carduelis chloris (Linnaeus, 1758) ~ Zvonek zelený
Carpodacus erythrinus (Pallas, 1770) ~ Hýl rudý
Coccothraustes coccothraustes (Linnaeus, 1758) ~ Dlask
tlustozobý
Fringilla coelebs Linnaeus, 1758 ~ Pěnkava obecná
Pyrrhula pyrrhula (Linnaeus, 1758) ~ Hýl obecný
Serinus serinus (Linnaeus, 1766) ~ Zvonohlík zahradní
Passeridae – Vrabcovití
Passer domesticus (Linnaeus, 1758) ~ Vrabec domácí
Passer montanus (Linnaeus, 1758) ~ Vrabec polní
Sturnidae – Špačkovití
Sturnus vulgaris Linnaeus, 1758 ~ Špaček obecný
Corvidae – Krkavcovití
Corvus corone cornix Linnaeus, 1758 ~ Vrána obecná
šedá
Corvus corone corone Linnaeus, 1758 ~ Vrána obecná
černá
Corvus frugilegus Linnaeus, 1758 ~ Havran polní
Corvus monedula Linnaeus, 1758 ~ Kavka obecná
Garrulus glandarius (Linnaeus, 1758) ~ Sojka obecná
Pica pica (Linnaeus, 1758) ~ Straka obecná
Emberizidae – Strnadovití
Emberiza citrinella (Linnaeus, 1758) ~ Strnad obecný
Emberiza schoeniclus (Linnaeus, 1758) ~ Strnad rákosní
Mammalia – Savci
Insectivora – Hmyzožravci
Erinaceidae – Ježkovití
Erinaceus europaeus Linnaeus, 1758 ~ Ježek západní
Soricidae – Rejskovití
Crocidura suaveolens Pallas, 1811 ~ Bělozubka šedá
Neomys anomalus Cabrera, 1907 ~ Rejsec černý
Neomys fodiens Pennant, 1771 ~ Rejsec vodní
Sorex araneus Linnaeus, 1758 ~ Rejsek obecný
Sorex minutus Linnaeus, 1766 ~ Rejsek malý
Talpidae – krtkovití
Talpa europaea Linnaeus, 1758 ~ Krtek obecný
Chiroptera – Letouni
Rhinolophidae – Vrápencovití
Rhinolophus hiposideros (Bechstein, 1800) ~ Vrápenec
malý
Vespertilionidae – Netopýrovití
Barbastella barbastellus (Schreber, 1774) ~ Netopýr
černý
Myotis deubetoni (Kuhl, 1819) ~ Netopýr vodní
Myotis mystacinus Kuhl, 1819 ~ Netopýr vousatý
Nyctalus noctula Schreber, 1774 ~ Netopýr rezavý
Rodentia – Hlodavci
Sciuridae – Veverkovití
Sciurus vulgaris Linnaeus, 1758 ~ Veverka obecná
Castoridae – Bobrovití
Castor fiber Linneus, 1758 ~ Bobr evropský
Cricetidae – Křečkovití
Arvicola terrestris Linnaeus, 1758 ~ Hryzec vodní
Clethrionomys glareolus Schreber, 1780 ~ Norník rudý
Microtus agrestis Linnaeus, 1761 ~ Hraboš mokřadní
Microtus arvalis Pallas, 1779 ~ Hraboš polní
Ondatra zibethicus Linnaeus, 1766 ~ Ondatra pižmová
Muridae – Myšovití
Apodemus agrarius Pallas, 1771 ~ Myšice temnopásá
Apodemus flavicollis Melchior, 1834 ~ Myšice lesní
Apodemus sylvaticus Linnaeus, 1758 ~ Myšice křovinná
Micromys minutus Pallas, 1778 ~ Myška drobná
Rattus norvegicus Berkenhout, 1769 ~ Potkan
Gliridae – Plchovití
Muscardinus avellanarius (Linnaeus, 1758) ~ Plšík
lískový
Myoxus glis (Linnaeus, 1766) ~ Plch velký
Carnivora – Šelmy
Mustelidae – Kunovití
Lutra lutra (Linnaeus, 1758) ~ Vydra říční
Martes foina (Erxleben, 1777) ~ Kuna skalní
Mustela nivalis Linnaeus, 1766 ~ Lasice kolčava
Canidae – Psovití
Vulpes vulpes Linnaeus, 1758 ~ Liška obecná
Lagomorpha – Zajíci
Leporidae – Zajícovití
Lepus europaeus Pallas, 1778 ~ Zajíc polní
Oryctolagus cuniculus Linnaeus, 1758 ~ Králík divoký
Artiodactyla – Sudokopytníci
Suidae – Prasatovití
Sus scrofa Linnaeus, 1758 ~ Prase divoké
Cervidae – Jelenovití
Capreolus capreolus Linnaeus, 1758 ~ Srnec obecný
Příloha č. 2
Flora dolního Labe
Bryophyta - Mechorosty
Bazzania trilobata (L.) Gray ~ Rohozec trojlaločný
Calypogeia integristipula Steph ~ Kryjnice celolistá
Cephalozia bicuspidata (L.) Dumort. ~ Křepenka
dvoulaločná
Cephaloziella divaricata (Sm.) Schiffn. ~ Drobnička
Conocephalum conicum (L.) Dumort. ~ Mřížkovec
kuželovitý
Chiloscyphus minor (Nees) J. J. Engel et R. M. Schust. ~
Křehutka menší
Chiloscyphus pallescens (Ehrh. ex Hoffm.) Dumort. ~
Křehutka bledá
Chiloscyphus polyanthos (L.) Corda ~ Křehutka obecná
Chiloscyphus profundus (Nees) J. J. Engel et R. M.
Schust. ~ Křehutka
Jungermannia hyalina Lyell. ~ Trsenka bledá
Jungermannia pumila With. ~ Trsenka drobná
Marchantia polymorpha L. ~ Porostnice mnohotvárná
Pellia epiphylla (L.) Corda ~ Pobřežnice obecná
Plagiochila porelloides (Torr. ex Nees) Lindenb. ~
Kapraďovka
Riccia cavernosa Hoffm. ~ Trhutka
Riccia glauca L. ~ Trhutka sivá
Scapania curta (Mart.) Dumort. ~ Kýlnatka drobná
Scapania undulata (L.) Dumort. ~ Kýlnatka zvlněná
Amblystegium fluviatile (Hedw.) B. S. G. ~ Rokýtek
potoční
Amblystegium riparium (Hedw.) B. S. G. ~ Rokýtek
pobřežní
Amblystegium serpens (Hedw.) B. S. G. ~ Rokýtek
obecný
Amblystegium varium (Hedw.) Lindb. ~ Rokýtek
měnlivý
Aphanorhegma patens (Hedw.) Lindb. ~ Čepenka odstálá
Atrichum undulatum (Hedw.) P. Beauv. ~ Bezvláska
vlnkatá
Barbula convoluta Hedw. ~ Vousatěnka pošvatá
Barbula unguiculata Hedw. ~ Vousatěnka nehetnatá
Brachythecium albicans (Hedw.) B. S. G. ~ Baňatka
bělavá
Brachythecium populeum (Hedw.) B. S. G. ~ Baňatka
topolová
Brachythecium rivulare B. S. G. ~ Baňatka potoční
Brachythecium rutabulum (Hedw.) B. S. G. ~ Baňatka
obecná
Brachythecium salebrosum (F. Weber et D. Mohr) B. S.
G. ~ Baňatka draslavá
Brachythecium velutinum (Hedw.) B. S. G. ~ Baňatka
aksamitová
Bryoerythrophyllum recurvirostrum (Hedw.) P. C. Chen
~ Klenice načervenalá
Bryum argenteum Hedw. ~ Prutník stříbřitý
Bryum bicolor Dicks. ~ Prutník dvoubarevný
Bryum caespiticium Hedw. ~ Prutník drnatý
Bryum klinggraeffii Schimp. ~ Prutník Klinggraefův
Bryum pseudotriquetrum (Hedw.) Gaertn., Meyer et
Schreb. ~ Prutník hvězdovitý
Bryum rubens Mitt. ~ Prutník
Bryum ruderale Crundw. et Nyholm ~ Prutník
Bryum subelegans Kindb. ~ Prutník
Bryum violaceum Crundw. et Nyholm ~ Prutník
Calliergonella cuspidata (Hedw.) Loeske ~ Károvka
hrotitá
Ceratodon purpureus (Hedw.) Brid. ~ Rohozub nachový
Climacium dendroides (Hedw.) F. Weber et D. Mohr ~
Drabík stromkovitý
Cratoneuron filicinum (Hedw.) Spruce ~ Hrubožebrec
kapradinový
Dichodontium pellucidum (Hedw.) Schimp. ~
Klanozubka prosvítavá
Dicranella heteromalla (Hedw.) Schimp ~ Dvouhroteček
různotvárný
Dicranella schreberiana (Hedw.) Dix. ~ Dvouhroteček
Schreberův
Dicranella staphylina H. Whitehouse ~ Dvouhroteček
Didymodon fallax (Hedw.) R. H. Zander Pározub klamný
Didymodon rigidulus Hedw. Pározub tuhý
Eurhynchium hians (Hedw.) Sande Lac. ~ Trněnka
odstálá
Eurhynchium praelongum (Hedw.) B. S. G. ~ Trněnka
prodloužená
Fissidens arnoldii Ruthe ~ Krondlovka tupolistá
Fissidens dubius P. Beauv. ~ Krondlovka
Fissidens pusillus (Wilson) Milde ~ Krondlovka drobná
Fissidens rufulus B. S. G. ~ Krondlovka ryšavá
Funaria hygrometrica Hedw. ~ Zkrutek vláhojemný
Grimmia muehlenbeckii Schimp. ~ Děrkavka
Műhlenbeckova
Grimmia pulvinata (Hedw.) Sm. ~ Děrkavka poduškovitá
Homalothecium sericeum (Hedw.) B. S. G. ~ Hedvábitec
pravý
Hygrohypnum luridum (Hedw.) Jenn. ~ Břehovec
potoční
Hygrohypnum ochraceum (Turner ex Wilson) Loeske ~
Břehovec hlinožlutý
Hypnum cupressiforme Hedw. ~ Rokyt cypřišovitý
Hypnum lindbergii Mitt. Rokyt
Leptobryum pyriforme (Hedw.) Wilson ~ Prutníček
hruškovitý
Leskea polycarpa Hedw. ~ Stejnozoubek mnohoplodý
Mnium hornum Hedw. ~ Měřík trnitý
Mnium stellare Hedw. ~ Měřík hvězdovitý
Orthotrichum diaphanum Brid. ~ Šurpek chluponosný
Physcomitrium eurystomum Sendtn. ~ Hrhovka široústá
Physcomitrium pyriforme (Hedw.) Brid. ~ Hrhovka
hruškovitá
Physcomitrium sphaericum (C. F. Ludw.) Brid. ~
Hrhovka kulovitá
Plagiomnium affine (Blandow) T. J. Kop. ~ Měřík
příbuzný
Plagiomnium cuspidatum (Hedw.) T. J. Kop. ~ Měřík
bodlavý
Plagiomnium undulatum (Hedw.) T. J. Kop. ~ Měřík
čeřitý
Plagiothecium cavifolium (Brid.) Z. Iwats. ~ Lesklec
Plagiothecium curvifolium Schlieph. ex Limpr. ~ Lesklec
zakřivený
Plagiothecium succulentum (Wilson) Lindb. ~ Lesklec
svrasklý
Pohlia annotina (Hedw.) Lindb. ~ Paprutka
Pohlia nutans (Hedw.) Lindb. ~ Paprutka nící
Pohlia wahlenbergii (F. Weber et D. Mohr) A. L.
Andrews ~ Paprutka
Polytrichum formosum Hedw. ~ Ploník ztenčený
Pseudephemerum nitidum (Hedw.) Loeske ~ Prchavička
lesklá
Racomitrium aciculare (Hedw.) Brid. ~ Zoubkočepka
jehlovitá
Rhizomnium punctatum (Hedw.) T. J. Kop. ~ Měřík
tečkovaný
Rhynchostegium murale (Hedw.) B. S. G. ~ Zobanitka
zední
Rhynchostegium riparioides (Hedw.) Cardot ~ Zobanitka
jehlicovitá
Rhytidiadelphus squarrosus (Hedw.) Warnst. ~
Kostrbatec zelený
Sanionia uncinata (Hedw.) Loeske
Scleropodium purum (Hedw.) Limpr. Dutolistec čistý
Schistidium apocarpum (Hedw.) Bruch et Schimp. ~
Klanočepka obecná
Syntrichia latifolia (Bruch ex Hartm.) Huebener ~
Rourkatec širolistý
Syntrichia ruralis (Hedw.) F. Weber et D. Mohr ~
Rourkatec obecný
Tetraphis pellucida Hedw. ~ Čtyřzoubek průzračný
Tortula acaulon (With.) R. H. Zander ~ Kroucenec
Tortula muralis Hedw. ~ Kroucenec zední
Tortula muralis Hedw. var. aestiva Hedw. ~ Kroucenec
Tortula subulata Hedw. ~ Kroucenec šídlovitý
Tortula truncata (Hedw.) Mitt. ~ Kroucenec
Weissia brachycarpa (Nees et Hornsch.) Jur. ~ Termovka
Telomophyta - Cévnaté rostliny
Abies alba ~
Jedle bělokorá
Abutilon theophrasti ~ Mračňák Theophrastův
Acer campestre ~ Javor babyka
Acer platanoides ~ Javor mléč
Acer pseudoplatanus ~ Javor klen
Acetosa pratensis ~ Kyseláč luční
Acetosa thyrsiflora ~ Kyseláč mnohokvětý
Acetosella multifida s.l. ~ Kyselka obecná
Acorus calamus ~ Puškvorec obecný
Acosta rhenana ~ Chrpa porýnská
Actaea spicata ~ Samorostlík klasnatý
Adonis aestivalis ~ Hlaváček letní
Adoxa moschatelina ~ Pižmovka mošusová
Aegopodium podagraria ~ Bršlice kozí noha
Aesculus hippocastanum ~ Jírovec maďál
Aethusa cynapium ~ Tetlucha kozí pysk
Agrostis canina subsp. stololonifera ~ Psineček psí
výběžkatý
Agrostis capillaris
Agrostis gigantea ~ Psineček rozkladitý
Psineček veliký
Achillea millefolium
Achillea pannonica ~ Řebříček obecný
Řebříček panonský
Achillea ptarmica
Aira caryophyllea
Ajuga genevensis ~ Řebříček bertrám
Ovsíček obecný
Zběhovec ženevský
Ajuga reptans ~ Zběhovec plazivý
Alchemilla vulgaris s.l. ~ Kontryhel obecný
Alisma plantago-aquatica ~ Žabník jitrocelový
Alliaria petiolata ~ Česnáček lékařský
Allium oleraceum ~ Česnek planý
Allium schoenoprasum subsp. schoenoprasum
Allium vineale ~ Česnek pažitka pravý
Česnek viničný
Alnus glutinosa ~ Olše lepkavá
Alopecurus aequalis
Alopecurus geniculatus ~ Psárka plavá
Psárka kolénkatá
Alopecurus pratensis ~ Psárka luční
Amaranthus hybridus
Amaranthus powellii ~ Laskavec rozkladitý
Laskavec Powelův
Amaranthus retroflexus ~ Laskavec srstnatý
Ambrosia arthemisiifolia ~ Ambrosie peřenolistá
Anemonoides nemorosa ~ Sasanka hajní
Anemonoides ranunculoides ~ Sasanka pryskyřníkovitá
Angelica sylvestris ~ Děhel lesní
Anchusa officinalis ~ Pilát lékařský
Anthemis arvensis ~ Rmen rolní
Anthoxanthum odoratum ~ Tomka vonná
Anthriscus sylvestris ~ Kerblík lesní
Apera spica-venti
Arabis glabra ~ Chundelka metlice
Huseník lysý
Arabidopsis thaliana ~ Huseníček rolní
Arctium lappa ~ Lopuch větší
Arctium minus ~ Lopuch menší
Arctium tomentosum
Arenaria serpyllifolia ~ Lopuch plstnatý
Písečnice douškolistá
Archangelica officinalis ~ Andělika lékařská
Armeria vulgaris ~ Trávnička obecná
Armoracia rusticana ~ Křen selský
Arrhenatherum elatius
Artemisia absinthium ~ Ovsík vyvýšený
Pelyněk pravý
Artemisia campestris ~ Pelyněk ladní
Artemisia vulgaris ~ Pelyněk černobýl
Aruncus sylvestris ~ Udatna lesní
Asplenium ruta-muraria ~ Sleziník routička
Asplenium trichomanes ~ Sleziník červený
Aster laevis ~ Hvězdnice hladká
Astragalus glycyphyllos ~ Kozinec sladkolistý
Athyrium filix-femina
Atriplex hortensis var. rubra
Atriplex sagittata ~ Papratka samičí
Lebeda zahradní červená
Lebeda lesklá
Atriplex patula ~ Lebeda rozkladitá
Atriplex prostrata ~ Lebeda hrálovitá
Atropa bella-dona * ~ Rulík zlomocný
Avena fatua ~ Oves hluchý
Avenella flexuosa ~ Metlička křivolaká
Ballota nigra ~ Měrnice černá
Barbarea stricta ~ Barborka přitisklá
Barbarea vulgaris ~ Barborka obecná
Bellis perennis ~ Sedmikráska obecná
Berteroa incana
Betonica officinalis ~ Šedivka obecná
Bukvice lékařská
Betula pendula ~ Bříza bělokorá
Bidens cernua ~ Dvouzubec nící
Bidens frondosa ~ Dvouzubec černoplodý
Bidens tripartita ~ Dvouzubec trojdílný
Bistorta major
Blechnum spicant *
Bolboschenus maritimus agg
Brachypodium pinnatum ~ Hadí kořen větší
Žebrovice různolistá
Kamyšník přímořský
Válečka prapořitá
Brachypodium sylvaticum ~ Válečka lesní ~
Bromus benekenii * ~ Sveřep Benekenův
Bromus erectus * ~ Sveřep vzpřímený
Bromus inermis ~ Sveřep bezbranný
Bromus mollis ~ Sveřep měkký
Bromus sterilis ~ Sveřep jalový
Bromus tectorum ~ Sveřep střešní
Butomus umbellatus ~ Šmel okoličnatý
Calamagrostis arundinacea ~ Třtina rákosovitá
Calamagrostis epigeios ~ Třtina křovištní
Calamagrostis villosa * ~ Třtina chloupkatá
Callitriche palustris ~ Hvězdoš jarní
Calluna vulgaris * ~ Vřes obecný
Caltha palustris ~ Blatouch bahenní
Calystegia sepium s.s. ~ Opletník plotní
Camelina microcarpa ~ Lnička maloplodá
Campanula patula ~ Zvonek rozkladitý
Campanula persicifolia ~ Zvonek broskvolistý
Campanula rapunculoides ~ Zvonek řepkovitý
Campanula rotundifolia ~ Zvonek okrouhlolistý
Campanula trachelium
Canabis sativa ~ Zvonek kopřivolistý
Konopí seté
Capsella bursa-pastoris ~ Kokoška pastuší tobolka
Cardamine amara ~ Řeřišnice hořká
Cardamine flexuosa * ~ Řeřišnice křivolaká
Cardaminopsis arenosa ~ Řeřišničník písečný
Cardaminopsis halleri ~ Řeřišničník Hallerův
Cardaria draba ~ Vesnovka obecná
Carduus crispus ~ Bodlák kadeřavý
Carex brizoides ~ Ostřice třeslicovitá
Carex demissa * ~ Ostřice skloněná
Carex gracilis ~ Ostřice řízná
Carex hirta ~ Ostřice srstnatá
Carex muricata ~ Ostřice měkkoostenná
Carex nigra ~ Ostřice obecná
Carex ovalis ~ Ostřice zaječí
Carex pallescens * ~ Ostřice bledavá
Carex pendula * ~ Ostřice převislá
Carex pilulifera *
Carex praecox ~ Ostřice kulkonosná
Ostřice časná
Carex remota * ~ Ostřice řídkoklasá
Carex rostrata ~ Ostřice zobánkatá
Carex sylvatica * ~ Ostřice lesní
Carpinus betulus ~ Habr obecný
Carum carvi ~ Kmín kořenný
Castanea sativa * ~ Kaštanovník jedlý
Cerastium arvense ~ Rožec rolní
Cerastium holosteoides ~ Rožec obecný
Cerastium tomentosum ~ Rožec plstnatý
Cerasus avium ~ Třešeň ptačí
Chaerophyllum aromaticum ~ Krabilice zápašná
Chaerophyllum bulbosum ~ Krabilice hlíznatá
Chaerophyllum hirsutum ~ Krabilice chlupatá
Chaerophyllum temulum ~ Krabilice mámivá
Chamomilla suaveolens ~ Heřmánek terčovitý
Chelidonium majus ~ Vlaštovičník větší
Chenopodium album s.s. ~ Merlík bílý
Chenopodium bonus-henricus ~ Merlík všedobr
Chenopodium ficifolium ~ Merlík fíkolistý
Chenopodium glaucum ~ Merlík sivý
Chenopodium polyspermum
Chenopodium rubrum ~ Merlík mnohosemenný
Merlík červený
Chenopodium strictum ~ Merlík tuhý
Chrysapis aurea ~ Jetel zlatý
Chrysapis dubia ~ Jetel pochybný
Chrysosplenium alternifolium ~ Mokrýš střídavolistý
Chrysosplenium oppositifolium
Cichorium intybus
Circaea lutetiana
Circaea x intermedia *
Cirsium arvense
Cirsium oleraceum
Cirsium palustre
Cirsium vulgare
Clematis recta §*
Clematis vitalba
Clinopodium vulgare
Commelina communis
Conium maculatum
Convallaria majalis*
Convolvulus arvensis
Conyza canadensis
Coronilla varia
Corrigiola litoralis §
Corydalis cava
Corylus avellana ~ Mokrýš vstřícnolistý
Čekanka obecná
Čarovník pařížský
Čarovník prostřední
Pcháč rolní
Pcháč zelinný
Pcháč bahenní
Pcháč obecný
Plamének přímý
Plamének plotní
Klinopád obecný
Křížatka obecná
Bolehlav plamatý
Konvalinka vonná
Svlačec rolní
Turan kanadský
Čičorka pestrá
Drobnokvět prostřední
Dymnivka dutá
Líska obecná
Corylus avellana ~ Líska obecná
Cota tinctoria ~ Rmen barvířský
Crataegus laevigata ~ Hloh obecný
Crataegus monogyna ~ Hloh jednosemenný
Crataegus praemonticola ~ Hloh podhorský
Crepis biennis ~ Škarda dvouletá
Crepis capillaris ~ Škarda vláskovitá
Crepis paludosa ~ Škarda bahenní
Cuscuta europaea ~ Kokotice evropská
Cymbalaria muralis ~ Zvěšinec zední
Cyperus fuscus ~ Šáchor hnědý
Cystopteris fragilis ~ Puchýřník křehký
Dactylis glomerata ~ Srha laločnatá
Dactylis polygama ~ Srha hajní
Daphne mezereum * ~ Lýkovec jedovatý
Datura stramonium ~ Durman obecný
Daucus carota ~ Mrkev obecná
Dentaria bulbifera * ~ Kyčelnice cibulkonosná
Dentaria enneaphyllos * ~ Kyčelnice devítilistá
Descurainia sophia ~ Úhorník mnohodílný
Deschampsia caespitosa ~ Metlice obecná
Dianthus deltoides ~ Hvozdík kropenatý
Digitalis purpurea
Digitaria ischaemum ~ Náprstník červený
Rosička lysá
Digitaria sanguinalis ~ Rosička krvavá
Dipsacus fullonum ~ Štětka planá
Dryopteris carthusiana ~ Kapraď osténkatá
Dryopteris dilatata
Dryopteris expansa ~ Kapraď rozložená
Kapraď podobná
Dryopteris filix-mas ~ Kapraď samec
Echinochloa crus-gali ~ Ježatka kuří noha
Echinops sphaerocephalus ~ Bělotrn kulatohlavý
Echium vulgare ~ Hadinec obecný
Eleocharis acicularis ~ Bahnička jehlovitá
Eleocharis ovata ~ Bahnička vejčitá
Elytrigia repens ~ Pýr plazivý
Epilobium ciliatum
Epilobium ciliatum x roseum ~ Vrbovka žláznatá
Vrbovka žláznatá x růžová
Epilobium collinum ~ Vrbovka chlumní
Epilobium hirsutum ~ Vrbovka chlupatá
Epilobium montanum ~ Vrbovka horská
Epilobium parviflorum ~ Vrbovka malokvětá
Epilobium roseum ~ Vrbovka růžová
Epilobium tetragonum ~ Vrbovka čtyřhranná
Equisetum arvense ~ Přeslička rolní
Equisetum palustre ~ Přeslička bahenní
Equisetum pratense ~ Přeslička luční
Equisetum sylvaticum ~ Přeslička lesní
Equisetum telmateia ~ Přeslička největší
Erigeron acris ~ Turan ostrý
Erophila verna
Eryngium campestre ~ Osívka jarní
Máčka rolní
Erysimum durum
Erysimum hieraciifolium ~ Trýzel tvrdý
Trýzel jestřábníkolistý
Erysimum cheirathoides ~ Trýzel malokvětý
Euonymus europaeus ~ Brslen evropský
Eupatorium canabinum ~ Sadec konopáč
Euphrasia rostkoviana ~ Světlík lékařský
Fagus sylvatica ~ Buk lesní
Fallopia convolvulus ~ Opletka obecná
Fallopia dumetorum ~ Opletka křovištní
Festuca altissima * ~ Kostřava lesní
Festuca gigantea ~ Kostřava obrovská
Festuca rubra ~ Kostřava červená
Ficaria bulbifera ~ Orsej jarní
Filaginella uliginosa ~ Protěženka bahenní
Filipendula ulmaria
Fragaria viridis ~ Tužebník jilmový
Jahodník trávnice
Frangula alnus ~ Krušina olšová
Fraxinus excelsior ~ Jasan ztepilý
Fumaria officinalis ~ Zemědým lékařský
Galeobdolon argentatum ~ Pitulník postříbřený
Galeobdolon luteum ~ Pitulník žlutý
Galeobdolon montanum ~ Pitulník horský
Galeopsis pubescens ~ Konopice pýřitá
Galeopsis tetrahit ~ Konopice polní
Galinsoga parviflora ~ Pěťour malokvětý
Galinsoga urticifolia ~ Pěťour srstnatý
Galium album ~ Svízel bílý
Galium aparine ~ Svízel přítula
Galium boreale ~ Svízel severní
Galium odoratum ~ Svízel vonný
Galium palustre
Galium pumilum ~ Svízel bahenní
Svízel nízký
Galium saxatile * ~ Svízel horský
Galium sylvaticum * ~ Svízel lesní
Galium uliginosum ~ Svízel močálový
Galium verum ~ Svízel syřišťový
Genista tinctoria ~ Kručinka barvířská
Geranium columbinum ~ Kakost holubičí
Geranium palustre ~ Kakost bahenní
Geranium pratense ~ Kakost luční
Geranium pusillum ~ Kakost maličký
Geranium pyrenaicum ~ Kakost pyrenejský
Geranium robertianum ~ Kakost smrdutý
Geranium sanguineum * ~ Kakost krvavý
Geum urbanum ~ Kuklík městský
Glechoma hederacea ~ Popenec obecný
Glyceria declinata ~ Zblochan zoubkatý
Glyceria fluitans ~ Zblochan vzplývavý
Glyceria maxima ~ Zblochan vodní
Gymnocarpium dryopteris ~ Bukovník kapraďovitý
Gypsophila muralis ~ Šater zední
Hedera helix ~ Břečťan popínavý
Helianthus annuus ~ Slunečnice roční
Helianthus tuberosus ~ Slumečnice topinambur
Hepatica nobilis ~ Jaterník trojlaločný
Heracleum mantegazzianum ~ Bolševník velkolepý
Heracleum sphondylium ~ Bolševník obecný
Herniaria glabra ~ Průtržník lysý
Hieracium laevigatum ~ Jestřábník hladký
Hieracium lachenalii ~ Jestřábník Lachenalův
Hieracium murorum ~ Jestřábník zední
Hieracium sabaudum ~ Jestřábník savojský
Hieracium umbellatum ~ Jestřábník okoličnatý
Holcus lanatus ~ Medyněk vlnatý
Holcus mollis ~ Medyněk měkký
Humulus lupulus ~ Chmel ovíjivý
Hylotelephium maximum ~ Rozchodníkovec velký
Hyotelephium julianum ~ Rozchodníkovec křovištní
Hypericum humifusum * ~ Třezalka rozprostřená
Hypericum maculatum ~ Třezalka skvrnitá
Hypericum montanum
Hypericum tetrapterum ~ Třezalka horská
Třezalka čtyřkřídlá
Hypochoeris radicata ~ Prasetník kořenatý
Impatiens glandulifera ~ Netýkavka žláznatá
Impatiens noli-tangere ~ Netýkavka nedůtklivá
Impatiens parviflora ~ Netýkavka malokvětá
Inula britannica ~ Oman britský
Iris pseudacorus ~ Kosatec žlutý
Isatis tinctoria
Iva xanthiifolia ~ Boryt barvířský
Pouva řepňolistá
Jacea pratensis ~ Chrpa luční
Jasione montana ~ Pavinec modrý
Juncus articulatus ~ Sítina článkovaná
Juncus bufonius
Juncus bulbosus ~ Sítina žabí
Sítina cibulkatá
Juncus compressus ~ Sítina smáčknutá
Juncus conglomeratus ~ Sítina klubkatá
Juncus filiformis * ~ Sítina nitkovitá
Juncus inflexus ~ Sítina sivá
Juncus squarrosus * ~ Sítina kostrbatá
Juncus tenuis ~ Sítina hubená
Knautia arvensis ~ Chrastavec rolní
Knautia drymeia ~ Chrastavec křovištní
Kochia scoparia ~ Bytel metlatý
Lactuca serriola ~ Locika kompasová
Lamium album ~ Hluchavka bílá
Lamium maculatum ~ Hluchavka skvrnitá
Lamium purpureum ~ Hluchavka nachová
Lapsana communis ~ Kapustka obecná
Lastrea limbosperma *
Lathraea squamaria * ~ Pérnatec horský
Podbílek šupinatý
Lathyrus linifolius * ~ Hrachor horský
Lathyrus pratensis ~ Hrachor luční
Lathyrus sylvestris ~ Hrachor lesní
Lathyrus tuberosus ~ Hrachor hlíznatý
Lathyrus vernus
Ledum palustre §*
Leersia oryzoides ~ Hrachor jarní
Rojovník bahenní
Tajnička rýžovitá
Leontodon hispidus ~ Pampeliška srstnatá
Leonurus cardiaca subsp. intermedius ~ Srdečník obecný
prostřední
Lepidium ruderale ~ Řeřicha rumní
Leucanthemum ircutianum ~ Kopretina časná
Ligustrum vulgare ~ Ptačí zob obecný
Limosella aquatica ~ Blatěnka vodní
Linaria vulgaris ~ Lnice květel
Linum usitatissimum ~ Len setý
Lolium multiflorum ~ Jílek mnohokvětý
Lolium perenne ~ Jílek vytrvalý
Lotus corniculatus
Lotus uliginosus ~ Štírovník růžkatý
Štírovník bažinný
Lunaria rediviva § * ~ Měsíčnice vytrvalá
Lupinus polyphyllus ~ Lupina mnoholistá
Luzula luzuloides ~ Bika bělavá
Luzula multiflora ~ Bika mnohokvětá
Lycium barbarum ~ Kustovnice cizí
Lycopersicon esculentum ~ Rajče jedlé
Lycopus europaeus ~ Karbinec evropský
Lychnis flos-cuculi ~ Kohoutek luční
Lysimachia nemorum * ~ Vrbina hajní
Lysimachia nummularia ~ Vrbina penízková
Lysimachia vulgaris ~ Vrbina obecná
Lythrum salicaria ~ Kyprej obecný
Maianthemum bifolium ~ Pstroček dvoulistý
Malva neglecta ~ Sléz přehlížený
Matricaria maritima subsp. inodora ~ Heřmánkovec
přímořský nevonný
Medicago falcata ~ Tolice srpovitá
Medicago lupulina ~ Tolice dětelová
Medicago sativa ~ Tolice setá
Melampyrum nemorosum * ~ Černýš hajní
Melampyrum pratense ~ Černýš luční
Melandryum pratense ~ Knotovka luční
Melica nutans ~ Strdivka nicí
Melica uniflora * ~ Strdivka jednokvětá
Melilotus alba ~ Komonice bílá
Melilotus officinalis ~ Komonice lékařská
Mentha arvensis ~ Máta rolní
Mentha longifolia ~ Máta dlouholistá
Microrrhinum minus ~ Hledíček menší
Millium efusum ~ Pšeníčko rozkladité
Mimulus gutatus ~ Kejklířka skvrnitá
Moehringia trinervia ~ Mateřka trojžilná
Molinia arundinacea ~ Bezkolenec rákosovitý
Mycelis muralis ~ Mléčka zední
Myosotis ramosissima
Myosotis sparsiflora ~ Pomněnka chlumní
Pomněnka řídkokvětá
Myosotis stricta ~ Pomněnka drobnokvětá
Myosotis sylvatica ~ Pomněnka lesní
Myosoton aquaticum ~ Křehkýš vodní
Nardus stricta ~ Smilka tuhá
Nasturtium officinale § ~ Potočnice lékařská
Nonea pulla ~ Pipla osmahlá
Oenanthe aquatica ~ Halucha vodní
Oenothera biennis ~ Pupalka dvouletá
Oenothera glazioviana ~ Pupalka rudokališní
Omalotheca sylvatica
Ononis repens
Ononis spinosa ~ Protěž lesní
Jehlice plazivá
Jehlice trnitá
Oreosedum album ~ Bělorozchodník skalní
Origanum vulgare *
Ornithogalum kochii ~ Dobromysl obecná
Snědek Kochův
Oxalis acetosella ~ Šťavel kyselý
Papaver dubium ~ Mák pochybný
Papaver rhoeas ~ Mák vlčí
Parthenocissus inserta ~ Loubinec popínavý
Parthenocissus quinquefolia ~ Loubinec pětilistý
Pastinaca sativa ~ Pastinák luční
Peplis portula
Persicaria brittingeri ~ Kalužník šruchový
Rdesno skvrnité
Persicaria hydropiper ~ Rdesno peprník
Persicaria lapathifolia ~ Rdesno blešník
Persicaria maculata ~ Rdesno červivec
Persicaria minor ~ Rdesno menší
Persicaria mitis ~ Rdesno řídkokvěté
Petasites albus ~ Devětsil bílý
Petasites hybridus ~ Devětsil lékařský
Petrorhagia prolifera ~ Hvozdíček prorostlý
Phalaroides arundinacea ~ Chrastice rákosovitá
Phegopteris conectilis ~ Bukovinec osladičovitý
Philadelphus coronarius ~ Pustoryl věncový
Phleum pratense ~ Bojínek luční
Phragmites australis ~ Rákos obecný
Phyteuma nigrum * ~ Zvonečník černý
Phyteuma spicatum ~ Zvonečník klasnatý
Picea abies ~ Smrk ztepilý
Picea pungens ~ Smrk pichlavý
Picris hieracioides
Pilosella aurantiaca ~ Hořčík jestřábníkovitý
Chlupáček oranžový
Pilosella piloselloides agg. ~ Chlupáček
Pimpinella major ~ Bedrník větší
Pimpinella saxifraga ~ Bedrník obecný
Pinus strobus ~ Borovice vejmutovka
Pinus sylvestris ~ Borovice lesní
Plantago lanceolata ~ Jitrocel kopinatý
Plantago major ~ Jitrocel větší
Plantago media ~ Jitrocel prostřední
Plantago uliginosa ~ Jitrocel chudokvětý
Poa annua ~ Lipnice roční
Poa compressa ~ Lipnice smáčknutá
Poa nemoralis ~ Lipnice hajní
Poa palustris ~ Lipnice bahenní
Poa trivialis ~ Lipnice obecná
Polygonatum multiflorum ~ Kokořík mnohokvětý
Polygonum aviculare agg. ~ Truskavec ptačí
Polypodium vulgare ~ Osladič obecný
Populus alba ~ Topol bílý
Populus nigra ~ Topol černý
Populus tremula ~ Topol osika
Populus x canadensis ~ Topol kanadský
Portulaca oleracea
Potamogeton crispus ~ Šrucha zelená
Rdest kadeřavý
Potentilla anglica * ~ Mochna anglická
Potentilla anserina ~ Mochna husí
Potentilla argentea ~ Mochna stříbrná
Potentilla erecta
Potentilla heptaphylla * ~ Mochna nátržník
Mochna sedmilistá
Potentilla norvegica * ~ Mochna norská
Potentilla reptans ~ Mochna plazivá
Potentilla supina * ~ Mochna poléhavá
Potentilla tabernaemontani ~ Mochna jarní
Prenanthes purpurea ~ Věsenka nachová
Primula elatior ~ Prvosenka vyšší
Prunella vulgaris ~ Černohlávek obecný
Prunus domestica ~ Slivoň domácí
Prunus spinosa ~ Slivoň trnitá
Pteridium aquilinum
Puccinelia distans ~ Hasivka orličí
Zblochanec oddálený
Pulicaria vulgaris ~ Blešník obecný
Pulmonaria obscura ~ Plicník tmavý
Pyrus communis ~ Hrušeň obecná
Quercus petraea ~ Dub zimní
Quercus robur ~ Dub letní
Quercus rubra ~ Dub červený
Ranunculus acris ~ Pryskyřník prudký
Ranunculus auricomus * ~ Pryskyřník zlatožlutý
Ranunculus flammula ~ Pryskyřník plamének
Ranunculus lanuginosus ~ Pryskyřník kosmatý
Ranunculus repens ~ Přyskyřník plazivý
Ranunculus sceleratus ~ Pryskyřník lítý
Raphanus raphanistrum ~ Ředkev ohnice
Reseda lutea ~ Rýt žlutý
Reynoutria japonica
Reynoutria sachalinensis ~ Křídlatka japonská
Křídlatka sachalinská
Rhodococcum vitis-idaea ~ Brusinka obecná
Ribes aureum ~ Rybíz zlatý
Robinia pseudacacia ~ Trnovník akát
Rorippa amphibia
Rorippa amphibia x sylvestris
Rorippa amphibia x palustris ~ Rukev obojživelná
Rukev obojživelná x obecná
Rukev obojživelná x bahenní
Rorippa austriaca ~ Rukev rakouská
Rorippa palustris ~ Rukev bahenní
Rorippa sylvestris ~ Rukev lužní
Rosa canina ~ Růže šípková
Rosa rugosa ~ Růže svraskalá
Rubus acanthodes ~ Ostružiník šídloostný
Rubus allegheniensis ~ Ostružiník alleghenský
Rubus angustipaniculatis ~ Ostružiník úzkolatý
Rubus caesius ~ Ostružiník sivý
Rubus crispomarginatus ~ Ostružiník kadeřavolistý
Rubus dollnensis ~ Ostružiník přícestní
Rubus fabrimontanus ~ Ostružiník jemnozubý
Rubus fasciculatus ~ Ostružiník svazečkovitý
Rubus franconicus ~ Ostružiník rumištní
Rubus grabowskii ~ Ostružiník latnatý
Rubus gracilis
Rubus grossus ~ Ostružiník huňatý
Ostružiník mohutný
Rubus idaeus ~ Ostružiník malinový
Rubus koehleri ~ Ostružiník pichlavý
Rubus mollis ~ Ostružiník měkký
Rubus montanus ~ Ostružiník běloplstnatý
Rubus nessensis ~ Ostružiník vzpřímený
Rubus pedemontanus ~ Ostružiník žláznatý
Rubus plicatus ~ Ostružiník zřasený
Rubus schleicheri ~ Ostružiník nicí
Rumex aquaticus ~ Šťovík vodní
Rumex conglomeratus ~ Šťovík klubkatý
Rumex crispus ~ Šťovík kadeřavý
Rumex hydrolapathum ~ Šťovík koňský
Rumex maritimus ~ Šťovík přímořský
Rumex obtusifolius ~ Šťovík tupolistý
Rumex palustris
Sagina procumbens ~ Šťovík bahenní
Úrazník položený
Sagittaria sagittifolia ~ Šídlatka vodní
Salix alba ~ Vrba bílá
Salix caprea ~ Vrba jíva
Salix cinerea ~ Vrba popelavá
Salix fragilis ~ Vrba křehká
Salix pentandra ~ Vrba pětimužná
Salix purpurea ~ Vrba nachová
Salix triandra ~ Vrba trojmužná
Salix viminalis ~ Vrba košíkářská
Salvia pratensis ~ Šalvěj luční
Sambucus nigra ~ Bez černý
Sambucus racemosa ~ Bez červený
Saponaria officinalis ~ Mydlice lékařská
Sarothamnus scoparius ~ Janovec metlatý
Scabiosa ochroleuca ~ Hlaváč žlutavý
Scirpus sylvaticus ~ Skřípina lesní
Scleranthus annuus ~ Chmerek roční
Scorzoneroides autumnalis ~ Pampeliška podzimní
Scrophularia nodosa ~ Krtičník uzlovitý
Scrophularia umbrosa ~ Krtičník křídlatý
Scutellaria galericulata ~ Šišák vroubkovaný
Sedum acre
Sedum album *
Sedum boloniense ~ Rozchodník ostrý
Rozchodník
Rozchodník tenkolistý
Sedum spurium ~ Rozchodník kavkazský
Selinum carvifolia ~ Olešník kmínolistý
Senecio jacobaea ~ Starček přímětník
Senecio ovatus ~ Starček vejčitý
Senecio vernalis ~ Starček jarní
Senecio sylvaticus ~ Starček lesní
Senecio viscosus ~ Starček lepkavý
Senecio vulgaris ~ Starček obecný
Serratula tinctoria ~ Srpice barvířská
Setaria pumila ~ Bér sivý
Setaria viridis ~ Bér zelený
Schoenoplectus lacustris ~ Skřípinec jezerní
Sieglingia decumbens ~ Trojzubec poléhavý
Silene dioica ~ Silenka dvoudomá
Silene nutans ~ Silenka nicí
Silene vulgaris ~ Silenka obecná
Sinapis arvensis ~ Hořčice polní
Sisymbrium altissimum ~ Hulevník nejvyšší
Sisymbrium loeseli ~ Hulevník Loeselův
Sisymbrium officinale ~ Hulevník lékařský
Sisymbrium strictissimum ~ Hulevník nejtužší
Solanum dulcamara ~ Potměchuť popínavá
Solanum nigrum ~ Lilek černý
Solanum nitidibaccatum ~ Lilek leskloplodý
Solidago canadensis ~ Zlatobýl kanadský
Solidago gigantea ~ Zlatobýl obrovský
Solidago virgaurea ~ Zlatobýl obecný
Sonchus arvensis ~ Mléč rolní
Sonchus asper ~ Mléč drsný
Sonchus oleraceus ~ Mléč bylinný
Sorbus aucuparia ~ Jeřáb ptačí
Sorbus torminalis ~ Jeřáb břek
Spergula arvensis ~ Kolenec rolní
Spergularia rubra ~ Kuřinka červená
Spiraea salicifolia ~ Tavolník vrbolistý
Spirodela polyrhiza ~ Závitka mnohokořenná
Stachys palustris ~ Čistec bahenní
Stachys recta
Stachys sylvatica ~ Čistec přímý
Čistec lesní
Stellaria graminea ~ Ptačinec trávovitý
Stellaria holostea ~ Ptačinec velkokvětý
Stellaria media ~ Ptačinec prostřední
Stellaria nemorum ~ Ptačinec hajní
Stellaria uliginosa ~ Ptačinec mokřadní
Stenactis annua ~ Hvězdovnice roční
Steris viscaria
Swida sanguinea ~ Smolnička obecná
Svída krvavá
Swida sericea ~ Svída výběžkatá
Symphiocarpos albus ~ Pámelník bílý
Symphytum officinale ~ Kostival lékařský
Syringa vulgaris ~ Šeřík obecný
Tanacetum vulgare ~ Vratič obecný
Taraxacum sp. ~ Smetánka
Thalictrum minus ~ Žluťucha menší
Thlaspi arvense ~ Penízek rolní
Thlaspi perfoliatum ~ Penízek prorostlý
Thymus pulegioides ~ Mateřídouška vejčitá
Tilia cordata ~ Lípa malolistá
Tithymalus cyparisias ~ Pryšec chvojka
Tithymalus dulcis ~ Pryšec sladký
Tithymalus esula ~ Pryšec obecný
Tithymalus helioscopia ~ Pryšec kolovratec
Tithymalus peplus ~ Pryšec okrouhlý
Torilis japonica ~ Tořice japonská
Tragopogon orientalis ~ Kozí brada východní
Trientalis europaea * ~ Sedmikvítek evropský
Trifolium alpestre ~ Jetel alpínský
Trifolium arvense ~ Jetel rolní
Trifolium hybridum ~ Jetel zvrhlý
Trifolium medium ~ Jetel prostřední
Trifolium pratense ~ Jetel luční
Trifolium repens ~ Jetel plazivý
Tussilago farfara ~ Podběl obecný
Typha angustifolia ~ Orobinec úzkolistý
Typha latifolia ~ Orobinec širolistý
Ulmus glabra
Ulmus laevis ~ Jilm horský
Jilm vaz
Ulmus minor ~ Jilm habrolistý
Urtica dioica ~ Kopřiva dvoudomá
Vaccinium myrtillus ~ Borůvka černá
Valeriana excelsa subsp. sambucifolia ~ Kozlík
výběžkatý bezolistý
Valeriana officinalis
Verbascum blattaria ~ Kozlík lékařský
Divizna švábovitá
Verbascum densiflorum ~ Divizna velkokvětá
Verbascum lychnitis ~ Divizna knotovitá
Verbascum nigrum
Verbascum phlomoides ~ Divizna černá
Divizna sápovitá
Verbascum thaspus ~ Divizna malokvětá
Veronica anagalis-aquatica ~ Rozrazil vodní
Veronica arvensis ~ Rozrazil rolní
Veronica beccabunga ~ Rozrazil potoční
Veronica hederifolia ~ Rozrazil břečťanolistý
Veronica chamaedrys ~ Rozrazil rezekvítek
Veronica montana * ~ Rozrazil horský
Veronica officinalis
Veronica peregrina ~ Rozrazil lékařský
Rozrazil cizí
Veronica serpyllifolia ~ Rozrazil douškolistý
Viburnum opulus ~ Kalina obecná
Vicia angustifolia ~ Vikev úzkolistá
Vicia cracca ~ Vikev ptačí
Vicia dumetorum * ~ Vikev křovištní
Vicia hirsuta ~ Vikev chlupatá
Vicia pisiformis * ~ Vikev hrachovitá
Vicia sativa ~ Vikev setá
Vicia sepium ~ Vikev plotní
Vicia sylvatica ~ Vikev lesní
Vinca minor ~ Barvínek menší
Vincetoxicum hirundinaria ~ Tolita lékařská
Viola arvensis
Viola canina ~ Violka rolní
Violka psí
Viola palustris ~ Violka bahenní
Viola reichenbachiana ~ Violka lesní
Viola riviniana ~ Violka Rivinova
Xanthium albinum
Xanthoxalis corniculata ~ Řepeň polabská
Žlutošťavel růžkatý
Xanthoxalis fontana ~ Žlutošťavel křovištní
Vysvětlivky:
agg.
s.l.
sp.
s.s.
subsp.
x
§
*
souborný druh
v širokém slova smyslu
druh
v úzkém slova smyslu
poddruh
kříženec
druh zvláště chráněný
druh, nalezený v údolí Labe mimo nivu (vyšší polohy, bučiny, skalní hrany, zpevněné plochy a cesty).

Jezy na Labi (PDF 1.9 MB)

Transkript

Podobné dokumenty

Herba Magica - ceny vážených bylin v Kč za 1g (ceny platné do 31

Obrazové formáty - GIF, JPEG a PNG

Doba Seniorů 11/2006

Vývoj srdce Popis srdce Stavba srdce Endocardium Nitroblána

Ukázka z knihy Noční motýli II

Entomologický průzkum EVL Hora Říp

Závěrečná zpráva

Zde - Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

Výroční zpráva 2003

Biologické posouzení

Zpravodaj č. 37 - Klub skalničkářů Brno

Analýza zneužívání správního uvážení při posuzování

Katalog 2011

Rekreační park U Čeňku