2003 - Starověké Řecko

STAROVĚKÉ ŘECKO
(podle knihy Staré řecké báje a pověsti od Eduarda Petišky)
Tábor Ephesus 20.7. - 2.8. 2003
Fryšták - Eliška
Upravil pro web: Jiříček ;)
a Pepa;)
Celotáborová hra
Děti jsou rozděleny do čtyř smíšených skupin. Každá skupina má svého imaginárního hrdinu,
který během tábora získává určité vlastnosti=za každou hru dostanou skupiny určité množství
bodů, které vsadí - rozdělí mezi čtyři vlastnosti svého hrdiny - síla, odvaha, ušlechtilost a
chytrost. Tato sázka se pak promítne v dalších hrách, protože u každé hry je zvýhodněna
vlastnost, která je v ní nejdůležitější (např. u Herakla je nejdůležitější síla, proto je nejvíce
zvýhodněna ta skupina, která má nejvíce bodů na síle). Určit, která vlastnost je nejdůležitější, je
ale dost těžké, protože téměř ve všech bájích jsou všechny. Měly by se ale zvýhodňovat
přiměřeně všechny a vždy se dětem musí vysvětlit proč zrovna ta vlastnost. Je možné zvýhodnit i
více vlastností v jeden den. Zvýhodnění může být např. za každý bod, který je na odvaze, má
skupinka o minutu míň v čase úkolovky.
Každý večer se na mapě (která musí být vyvěšena na viditelném místě) objeví název města, ve
kterém se bude hrát hra druhý den. Města, ve kterých jsou hry na body v celotáborové hře, jsou
na naší mapě značena červeně, nebodovací města jsou modře.
Děti budou mít určený čas na to, aby si vyhledaly v Řeckých bájích (které jim budou volně k
dispozici), co se událo v tomto městě, a mohly podle toho vsadit na vlastnosti svého hrdiny (než
vsadí své body do tabulky, musí ohlásit svou sázku vedoucímu, aby se nemohli řídit tím, co
vsadili ostatní). U každé skupinky se po hře sečtou body za hru, udělá se pořadí a až podle pořadí
dostanou příslušné body. Vítězná skupinka dostane na sázení 8 bodů, druhá 6 bodů, třetí 4 body a
čtvrtá 3body.
Hry se snaží dětem co nejlépe přiblížit staré Řeky, úvodem do každé hry je přečtení báje,
povídání báje nebo krátká scénka (která je oživena tím, že mají herci na sobě řecké oblečení).
Řeckou atmosféru dokreslují další činnosti jako například symposion.
…a teď už k jednotlivým dnům
OLYMP
První den večer jsme dětem ztvárnili Olymp - každý z vedoucích a instruktorů byl po dobu
tábora jedním z řeckých bohů (ještě předtím jsme ale vysvětlili rozdíl mezi křesťanským bohem a
řeckými bohy). Na skalnatém místě blízko tábora jsme se rozestavěli v bílých řeckých šatech, s
vavříny na hlavách a každý se svým symbolem, a když Hermes-posel bohů přivedl děti, předvedli
jsme jim ve velmi slavnostní atmosféře asi 20-ti minutovou scénku (žel některé dialogy chybí,
protože se nedochovaly :().
Zeus (s bleskem z lepenky): „Děkuji ti, Herme, že jsi přivedl tyto pozemšťany! Lidé i bohové mi
říkají Zeus, jsem jejich otcem, pánem nebe i země. Vládnu hromem a bleskem, sesílám déšť, sníh
i krupobití, ale dávám světu i vlídné vánky a zářivé dni. Jsem pánem lidských osudů, chráním
domovy, rodiny a státy.“
Hera (s ozdobným pásem): „Jmenuji se Hera, jsem bohyně a ochránkyně mateřství, především
jsem však Diovou manželkou. Můj muž je nejmocnější z bohů, nejen lidé, ale i bohové se jej bojí.
Ve svém paláci má dvě nádoby, v jedné dary zlé a v druhé dary dobré. Každému po právu z nich
přiděluje.“
Hefaistos (s kladivem):
Palas Athéna (s oštěpem z garnýže ):
Apollon (s kytarou=lyrou): „Moje meno je Apolón“
Artemis (s lukem a šípy): „A já jsem Artemis.“
Apollon: „Sme deti bohyne Léto a Dia.“
Artemis: „Apollón je bohem slunečního světla a často pobývá mezi lidmi. S sebou nosí tuto
skvostnou lyru, na kterou umí tak kouzelně hrát. Je ochráncem básníků a hudebníků. Doprovází
ho múzy-bohyně umění. Je jich devět a lidé si jich váží, neboť jim mohou být vděčni za krásu
svých výtvorů.“
Apollon: „Sestrička Artemis, panenská bohyňa lesov a lovu, rada pobýva v lesnatých horách a
loví zver.“
Thetis: „Jmenuji se Thetis, jsem bohyně vod a moří, jezer i řek. Mám já svého syna nejmilejšího
Achilla. Když byl ještě malé nemluvně, za patu držíc jsem ho do kouzelné studánky ponořila a on
se tak stal nesmrtelným.“
Poseidon (s trojzubcem): „Manželko, nemluv již o našem synovi a podej mi můj zlatý trojzubec,
symbol mé moci nade všemi moři a oceány. Lidé na Atice mě rozhněvali, sešlu na ně bouři,
neboť jak vládne Zeus lidem na souši, tak jim vládnu já Poseidon na moři.“
Persefone (zahalena do černé látky): „Jmenuji se Persefone, jsem manželkou vládce podsvětí
Háda.
Deméter (s věncem z obilí na hlavě a rohem hojnosti-roh plný ovoce): „Jsem bohyně Deméter,
dcera Kronova. Zeus, Poseidon a Hádes jsou mými bratry. Umím zúrodnit půdu, ovlivňuji růst a
zrání plodů Země. Především však tolik potřebného obilí. Z vděčnosti za návrat mé milované
dcery Persefony z podsvětí jsem obilný klas darovala též králi eleuzénskému Tripbolemovi, aby
ho pěstoval a poučil lid o jeho přednostech. Prošel celou Zemi a všechen lid naučil pracovat na
polích a šlechtit obilí.“
Dionýsos (s věncem z vína a s lahví): „Jsem Dionýsos-bůh vína a dobrého pití…
Afrodite: „Nemluv již víc, Dionýsi, buď usmířen. Jmenuji se Afrodite a jsem bohyní lásky a
krásy. Říká se, že jsem nejpůvabnější ze všech antických bohyň. Doprovází mě Touha a Ěros.
Lidé mě milují a já miluji je.“
Hermes (s okřídlenými sandálemi): „A já jsem Hermes. Jsem synem Dia a nymfy Mail. Jsem
okřídlený posel bohů, ochránce hlasatelů, bůh všemožných vynálezů, ale i veškerého chytráctví,
tedy i zlodějů a podvodníků, průvodce pocestných a zemřelých do podsvětí.“
Deméter: „Nyní přistupte blíž, zavěsím vám na krk minci, která vám umožní vstup do řeckého
života. Opatrujte ji, protože vám umožní též návrat.“
(každý dostane přívěšek, který má nosit celý tábor)
Někteří bohové později vystupují ve scénkách ke hrám, aby se dětem lépe zafixovali, měl by hrát
každý vždy toho stejného boha.
Výrok dne: Hermes při cestě na Olymp: „Bohové volali, že se můžeme ještě dvacet minut
zdržet…“
KNOSSOS
(podle pověstí Daidalos a Ikaros; Theseus)
Hra začíná stručným uvedením do děje, jak velkým umělcem byl Daidalos, a proč musel utéct
na Krétu, jak postavil krétskému králi bludiště. Poté každá skupina dostane dostatečné množství
provázku a s vedoucím odejde do lesa, kde postaví stejně jako Daidalos bludiště - naváží na
stromy provázek, podle kterého později půjdou se zavázanýma očima. Tato aktivita se neboduje.
Stavbu křídel, tak jako Daidalos a Ikaros jsme zavrhli a místo toho jsme hráli hru s balónky:
vytyčí se trasa (asi 20-30m, nejlépe do kopce), doprostřed se napne provázek. Každá skupinka se
rozdělí na dvojice, na start se vždy připraví z každé skupinky jedna, ostatní dělají diváky. Dvojice
na startu dostane balónek, který musí dopinkat až k cíli, musí se střídat v dotycích, nikdy se
nesmí jeden dotknout balónku dvakrát za sebou. Pokud jim balónek spadne na zem, vrací se na
start (max.3x). Provázek uprostřed trasy musí podlézt nebo přelézt. Na konci se boduje čas. Tato
hra může být velice akční :-)
THESEOVA CESTA DO ATHÉN
(úkolovka na čas)
Každá skupinka má papír na psaní bodů, na prvním stanovišti najdou meč (je schován pod
kamenem, výhodu měl ten, kdo četl báji). Použijí ho u jednoho z následujících úkolů.
1. Obr: Zastaví je na cestě. Bude je chtít zabít kyjem, ale rozmyslí si to. Dá jim hádanku: Mám
jedno oko, ostrý nos. Pronikám kořistí znovu a znovu a nevyteče ani kapka krve. Co jsem?
(JEHLA) Když uhodnou, dá jim kyj (později ho použijí) a zapíše bod na kartičku. Jestliže
neuhodnou (nevýhoda) pošle je dál.
2. Loupežník: Bude po nich chtít meč a za to je nechá střílet z luku. Každého nechá vystřelit 2x.
Za každý zásah připíše na papírek bod. Pokud dotyčná skupinka nemá meč tak mají smůlu a jdou
dál. Samozřejmě, že je loupežník patřičně zdrží. (Nebudou mít tak náskok nad ostatními
skupinkami, které budou střílet.)
3. Banda loupežnic: Dotěrné a hladové loupežnice jsou schované kolem cesty. Obklíčí je a
otravují nejapnými žertíky, jako že mají velký hlad a přemýšlejí, jak si je uvaří, nebo co s nimi
podniknou. Nakonec po dlouhých a urputných hádkách se shodnou na tom, že je odvedou svému
vládci.
Přivedou je k spícímu loupežníkovi, nejdříve však řeknou skupince, ať jsou zticha. Jedna
loupežnice se pokorně přiblíží k šéfovi, pokloní se a vzbudí ho. Zavolá na skupinku, chvíli
přemýšlí. Pak je bude chtít nechat zabít, ale vzpomene si, že mu chybí do sbírky kyj. Vyžádá si
ho proto od vězňů. A loupežnice jim ukáží správnou cestu. Kdyby kyj neměli, nechá je sesbírat a
navléknout roztrhnuté korále, a pak je propustí.
4. Stařenka: Skupinka na okraji cesty uvidí nebohou svázanou stařenku, kterou přivázali
loupežníci ke stromu. Prosí je o pomoc a slíbí jim za to užitečnou radu. Prosí tak dlouho, než ji
rozvážou. Ona poděkuje a varuje je před loupežníkem, který je na své oběti vlídný a pohostinný,
ale má pro ně nachystanou léčku - 2 postele …(viz pověst) Nesmí se nechat zlákat k odpočinku a
řeknou loupežníku, ať si lehne on sám, přece jen vypadá unaveně. Dá jim na cestu lano, kterým
ho, až usne, svážou. Potom ať běží k potoku a ani se neohlédnou. Zapíše body 1 - 3 podle
vlídnosti a ochotnosti skupinky. Popřeje šťastnou cestu a dál už se o ně nestará (-na oko). Jakmile
děti zajdou za zatáčku vyjde k dalšímu stanovišti, kde se skryje a počká, až soutěžící utečou od
svázaného loupežníka. Rozváže ho a společně se vydají k jejímu místu, kde ji loupežník opět
sváže svým provazem. Pak pospíchá nazpět a čeká příchodu dalších účastníků. (Pozn.: nutné aby
tato dvě stanoviště byla blízko u sebe a za zátočinou. Dobré je taky přizpůsobit časové intervaly.)
5. Záludný loupežník: Vlídně je přivítá, popřípadě jim dá i jídlo (odpolední svačina) Nabídne jim
místo na přespání. Děti však odmítnou. Jakmile mu řeknou, ať si lehne sám, okamžitě je
poslechne (je totiž hloupý) a usne. Skupinka jej sváže a podle rady uteče.
6. Poseidon: -čeká u lávky přes potok. Nepustí je, dokud mu z papíru nesloží lodičku. Pustí
loďku po vodě. Pokud plave, můžou jít dál do cíle, pokud ne pokouší se skupinka tak dlouho než
se jí povede. Poseidon ještě zapíše body od 1 do 3 podle vzhledu a stability lodičky (ne skupinky
;))
Cíl: Družinka odevzdá lísteček, kam se zapíše konečný čas.
Vyhodnocení: za každý bod se strhne minuta z celkového času. Vyhrává ta skupinka, která má
nejmenší čas.
MINOTAURUS
Vypráví se pověst o tom, jak se Theseus vydal z Athén do Knossosu, aby tam zabil Minotaura.
Každá skupinka si zvolí jednoho Thesea, který půjde k provázkovému bludišti jiné skupinky.
Ariadne tady každému zaváže oči šátkem a řekne dětem pověst o Ariadnině niti. Každý člen
skupinky projde sám bludištěm a na konci se Theseus utká s Minotaurem ve formě hry dekáč:
všichni sedí v kruhu, Minotaurus i Theseus jsou uvnitř kruhu a mají zavázané oči, odstartuje se
hra a oba se snaží co nejrychleji najít dekáče-deku omotanou provázkem-schovaného někde v
kruhu. Ten kdo najde dekáče jako první se snaží najít toho druhého a třikrát ho dekáčem praštit.
Všichni ostatní přitom jsou úplně tiše. Pokud hru vyhraje Minotaurus, musí děti zvolit jiného
Thesea, protože předtím asi vybraly špatně.
THÉBY
Hra začíná vyprávěním pověsti o založení Théb, během vypravování jde kolem „náhodou“
Kadmos, který hledá svou sestru Európu. Děti se s ním vydají do Delf, kde mu věštkyně poradí,
jak sestru najít. V táboře se mezitím poschovávají kartičky ve čtyřech barvách družin. Až každá
družina najde všechny své kartičky, seskládá z nich puzzle-z jedné strany obrázek města Théb, z
druhé strany další instrukce. Každá skupinka si má v určitém ohraničeném území v lese (které ale
nesmí být moc velké, aby od sebe pevnosti nebyly moc vzdáleny) najít vhodné místo a postavit
na něm pevnost (z větví). Tato pevnost poslouží k bojovce: Každá družinka vytvoří kolem své
pevnosti kruh o poloměru tři metry, do kterého rozmístí kartičky. Cílem každé skupinky je
uhlídat svoje kartičky před ostatními skupinkami a zároveň ukořistit co nejvíc kartiček cizích.
Útočník získá kartičku pouze tak, že se mu povede vběhnout do kruhu bez toho, aby byl chycen.
V kruhu může zůstat, jak dlouho chce. Vezme kartičku a snaží se opustit kruh, aniž by byl
chycen. Obránci každé skupinky se pohybují v bezprostřední blízkosti své pevnosti. Chycení
cizího útočníka platí, pokud byl chycen na dohled od pevnosti (pro tento účel je v kruhu vedoucí,
který rozsoudí případné spory). Pokud útočník vynese kartičku z kruhu, musí se hned vrátit do
své pevnosti a tam ji odevzdat. Je-li chycen, se zvednutou rukou se vrátí do své pevnosti. Hra je
časově ohraničena.
MYKÉNY
(podle pověsti Herakles)
Děj začíná scénkami:
ROZKOŠ: „Nevíš, jaký život si vybrat, Herakle, synu boha Dia? Vyvol si mne za průvodkyni,
znám nejpříjemnější cestu. Budeš jíst a pít, kolik budeš chtít, vždy budeš mít měkké lůžko a
nebude tě trápit žádná práce-cizí lidé budou pracovat za tebe!“
HERAKLES: „Kdo jsi, že můžeš takhle slibovat?“
ROZKOŠ: „Říkají mi Rozkoš.“
CTNOST: „Nic z toho, co je dobré a je hodno touhy nedávají bohové lidem bez práce. Chceš-li
sklízet, musíš nejprve zasít. Chceš-li vyniknout, musíš pracovat víc než ostatní. Zvolíš-li mne,
neslibuji ti lehkou cestu. Říkají mi Ctnost.“
ROZKOŠ: „Nestydíš se nabízet práci a námahu?“
CTNOST: „Vyvolíš-li Rozkoš, budeš jíst bez hladu a pít bez žízně, projdeš životem jako lenivý
stín a nezanecháš po sobě nic. Rozhodneš-li se pro mne, vykonáš velké dílo.“ (Rozkoš a Ctnost
odplují)
HERAKLES: „Bez váhání si vyvolím Ctnost!“
(přichází posel krále Eurysthea)
POSEL: „Herakle, ty, jehož sláva předešla tvé kroky! Jsem posel krále Eurysthea, tvůj starší
bratranec Eurystheus žádá, abys k němu podle práva vešel do služby.“
HERAKLES: „Ten zbabělý Eurystheus chce, abych k němu vešel do služby?“
POSEL: „Vyřídil jsem, co jsem měl, Herakle. Král Eurystheus tě bude čekat na svém hradě
každým dnem!“
(Herakles se na něj prchlivě vrhne a zabije ho)
HERAKLES: „Co jsem to udělal!? Zase jsem v hněvu někoho zabil...“
HERAKLES: „Co mám tedy teď dělat? Půjdu se přeptat do Delf, jestli mám k tomu prohnanému
Eurystheovi vejít do služby!“
(všichni se přemístí do Delf, kde věští věštkyně Pythia))
HERAKLES: „Věštkyně Pythio, můj příbuzný král Eurystheus mě žádá, abych k němu vešel do
služby. Chci tě požádat o radu, jestli mám pracovat pro toho zbabělce!“
(Pythia vykřikuje nesrozumitelné předpovědi a delfský kněz překládá)
KNĚZ: „Pythia ti praví takto: Herakle, opravdu máš pro Eurysthea vykonat deset prací. Až je
vykonáš, budeš volný a Eurystheus už nebude mít nad tebou žádného práva!“
Děti si zahrají na Herakla a budou plnit deset úkolů. V táboře sedí král Eurystheus a posílá
skupinky pro různé věci, tak aby se všechny skupinky vystřídaly na všech stanovištích kolem
tábora. U Eurysthea je jeho strážce, který dětem vždy řekne, jakým směrem mají jít, protože král
jim řekne jen to, co mu mají přinést. Když se děti vrátí z jednoho stanoviště, musí nejdřív
prokázat, že splnily nebo nesplnily předchozí úkol (musí dostat nějaký „doklad“ o splnění).
Všechny úkoly by měly být stejně časově náročné, aby se netvořila „fronta“ u krále Eurysthea.
Instruktoři na stanovištích dětem řeknou, jak se tento úkol udál v pověsti a potom, jak ho splní
oni.
Úkoly:
1. přinést kůži nemejského lva (pobíhá po lesíku, děti ho musí chytit a vzít mu
deku=pomůcky: 4deky)
2. zabít devítihlavou hydru (9plechovek=9hlav hydry; Heraklovi při zabití hydry pomáhal pastýř,
dětem při zabití hydry pomůže instruktor tím, že jim dá „kouzelné“ hadrové koule na sestřelení
plechovek), každý člen skupiny má omezený počet hodů
3. přinést divokého kance (děti hledají kartičky s prasátky na určitém území v lese, mají minutu
na to, aby jich nasbíraly co nejvíc=boduje se počet nasbíraných kartiček)
4. vyhnat stymfalské ptáky z Řecka (stymfalští ptáci jsou nebezpeční velcí ptáci se železnými
drápy, kteří střílejí pera)=každý dostane pírko a musí ho foukat přes určité území tak, aby mu
nespadlo na zem, může si do dvojice vybrat někoho, kdo mu s foukáním pomůže (dvojice se musí
prostřídat), boduje se, kolik pírek dostanou na druhou stranu
5. vyčištění Augiášova chléva=každá skupinka dostane sáček a musí ho v co nejkratším čase
naplnit odpadky z tábora a jeho okolí (nesmí se brát odpadky z košů apod.), boduje se jak
rychlost a množství odpadků, tak kvalita a pestrost , dostanou za to svačinu
6. přinést laň bohyně Artemis (aby děti získaly laň, musí zodpovědět hádanky-několik tipů:
„Ráno to má čtyři nohy, v poledne dvě a večer tři.“ (člověk)
„Když to vyslovíš, tak to zničíš.“ (ticho)
„Když to potřebuješ, tak to vyhodíš, když to nepotřebuješ, tak si to necháš.“ (kotva, ale objevily
se i tipy jako blinkr nebo pojistky ))
7. přemoct divokého býka z Kréty=nervíky (každý dostane malé dřívko pevně přivázané na
provázek=nervík, dřívka se dají do kroužku velkého jako hrnek, kterým se přikrývá. Ten kdo
přikrývá, hodí minci, když padne panna, musí přikrýt nervíky a děti musí nervíkem ucuknout, ten
kdo to nestihne má o bod míň, když padne orel, děti nesmí ucuknout, ale přikrývající nesmí
přikrýt. Na začátku má každý pět životů a hraje se pět kol, počítá se, kolik životu zbylo skupině
dohromady)
8. chytit zuřivé koně krále Diomeda (děti hází kroužky na tyčku, každý má např. 3pokusy)
9. přinést pás královny Amazonek: královna Amazonek „spí“ na louce, skupinka k ní musí přijít,
ukrást jí pás a královna se přitom nesmí probudit
10. sehnat a přivést stáda obra Geryona (sehnat stáda dohromady=seskládat rozstříhaný obrázek
stáda koní) boduje se čas
Tak jako Herakles v pověsti musel splnit o dva úkoly víc, i děti musí splnit o dva úkoly víc,
protože u hydry jim pomohl pastýř a za Augiášův chlév dostaly odměnu.
11. přinést jablka ze zahrady Hesperidek (Herakles musel podržet Atlasovi nebeskou klenbu a ten
mu za to přinesl jablka a potom ho Herakles přelstil, když si nechtěl vzít nebeskou klenbu zpátky;
ve hře jsou jablka Hesperidek na vysokém stromě, na který bude umět vylézt jen Atlas, jako
nebeskou klenbu drží nafukovací balónek, který mu děti podrží tak, že se každý může balónku
dotýkat jen jedním prstem)
12. odlákat pekelného Kerbera z podsvětí (Hades dovolil Heraklovi vypůjčit si Kerbera
z podsvětí, pokud ho odvede bez použití zbraní; dětí musí „odlákat“ Kerbera přes jisté území tím,
že ho přemlouvají, co ho všechno čeká na Zemi, pokud se to Kerberovi líbí, udělá krok vpřed,
pokud ne, vrátí se o krok zpátky)
Výrok dne: Herakles, když zabil posla: „Ne! Už zase jsem někoho zabil!“
Marika na Kerbera: „Chceš, pejsku, aportovat?“
Zelení na Kerbera: „Nechceš botu? …každý pejsek rád kouše botu…“
Druhý den jsme zůstali v Mykénách a věnovali se rukodělným pracím týkajících se Řecka. Děti
se ve třech skupinách podle věku vystřídaly ve třech činnostech: sádrové masky, šití řeckých
oděvů, výroba spon na oděvy
Sádrové masky: pomůcky: sádrové obvazy (jedna maska/1-2 klubíčka obvazu), Nivea, papírové
kapesníky, voda, nůžky
Výroba masek musí probíhat v klidu, aniž by výrobce někdo rušil. Děti pracují ve dvojicích,
jeden leží a druhý mu na obličeji vyrábí masku. Nejdřív se musí obličej potřít tlustou vrstvou
mastného krému (nivea je ideální… ne, není to reklama ), na pusu, oči a obočí se dá tenká
vrstva papírového kapesníku. Sádrové obvazy se nastříhají na malé kousky (cca 3x4cm), namáčí
se do vody a lepí se na namazaný obličej do dvou až tří vrstev, nosní dírky se nechávají
nezalepené, aby mohl dotyčný dýchat, a zalepí se po sundání masek. Maska schne v průběhu
výroby, po dokončení stačí 5-10minut a pokud jde maska dolů bez násilí, sundejte ji a nechte
uschnout 24hodin. Sádra jde bez problémů umýt z obličeje, vlasů i oblečení. Masky se pak dají
nabarvit a třeba s nimi můžete hrát divadlo.
Šití řeckých oděvů: řecké oblečení funguje na principu omotat kolem sebe nějakou tu látku, teď
už jde jen o to jak. Všichni mají oděvy dlouhé až ke kotníkům, dívky mají látku sepnutou na
obou ramenech a v pase zavázanou pásem, chlapci mají látku sepnutou jen na jednom rameni a v
pase nemají nic. Na boku se látka sepne cvočky, které si tam děti našijí.
Výroba spon: jak budou vaše spony vypadat, záleží čistě na vaší fantazii. My jsme přilepili na
spínací špendlík kousek kůže a tu vyzdobili přírodninami. Sponou se pak sepne látka na rameni.
THRÁKIE
(podle pověsti Orfeus)
Hra není na body, je spíš sociálně založená. Všichni společně jdou tiše do lesa podívat se, jestli
tam nejsou nějaké lesní bytosti. Jednu tam uvidí a snaží se ji nalákat na různé věci, až bytost
přijde, když slyší hudbu. Začne dětem vyprávět o tom, jak slyšela hrát a zpívat Orfea, jak to bylo
krásné, jaký hluboký dojem to v ní zanechalo a o jeho smutném osudu. Potom se dětí zeptá, o
čem si myslí, že asi Orfeus zpíval, že obměkčil i srdce vládce podsvětí, a že mu květiny samy
uhýbaly z cesty… každý dostane papír a napíše to nebo nakreslí. Některé výtvory pak může lesní
bytost ukázat všem (nikdo není nucen ukázat, co nakreslil), poté si všechny vybere, protože pro
ni budou všechny moc vzácné a budou jí připomínat Orfeův zpěv…
TRÓJA
(podle pověsti Trójská válka)
Den začíná přečtením pověsti, do které jsou vkládány scénky…
„V Malé Asii, v krajině nedaleko Hellespontu… Paris sedával uprostřed stáda, hrával na píšťalu a
dával pozor, aby se mu ovce nezatoulaly (s těmito slovy přichází Paris). Jednou právě pozvedal
píšťalu k ústům a před Paridem se objevily tři bohyně… Paris při pohledu na bohyně úžasem
oněmněl..
Hera (podává mu jablko): „Paride, rozsuď náš spor. Přeme se o zlaté jablko, má je dostat ta
nejkrásnější z nás. Dobře si nás prohlédni a pověz, které z nás jablko patří. Dáš-li jablko mě,
staneš se vládcem nad celou Asii, budeš nejmocnějším panovníkem na celém světě!“
Athena: „Když dostanu jablko já, budeš nejslavnějším vojevůdcem všech dob. Vyhraješ každou
válku a nepřátelská města ti budou sama otvírat brány ze strachu před tebou a tvým vojskem.“
Afrodite: „Dáš-li jablko mě, slibuji ti ženu tak krásnou, že krásnější neviděl svět.“
…Paris na okamžik zaváhal a pak podal zlaté jablko bohyni Afrodite (bohyně odcházejí). Tím si
rozhněval bohyni Heru… Vedl si tak dobře, že v zápase porazil i své bratry, i nejstatečnějšího z
nich, Hektora. Král Priamos dal vítěze zavolat k sobě…
Priamos: „Odkud přicházíš?“
Paris: „To je na dlouhé vyprávění…“
…a Paris ochotně vyprávěl králi své osudy (král ho obejme kolem ramen, jdou vedle sebe a
dělají, že si povídají) a král poznal, že cizí mladík je jeho syn (začnou se objímat)… Bohyně
Afrodite na něj nezapomněla. Zjevila se brzy a pravila:
Afrodite: „Jdu, Paride splnit svůj slib… Neopustím tě.“
Paris podnícen bohyní začal stavět pevnou loď… Marně se snažili král i královna, sourozenci i
věštci odvrátit Parida od jeho úmyslu.
Priamos: „Paride, synu, nejezdi pro Helenu! Věštba praví, že tím přineseš zkázu celému městu!“
Paris: „Musím, otče, je to můj osud.“
(všichni odchází ze scény)
…Konečně se kýl lodi dotkl vln… a loď s napjatou plachtou letěla po vlnách jako okřídlená.“
Aby se děti přenesly do děje, všichni si zavážou oči šátkem a jdou přes nějaké větší prostranství
se zavázanýma očima za zvukem flétny. Z dětí se vybere jedna dívka, která bude představovat
Helenu, bude na to předem připravená a při této hře bude „unesena“ Paridem. Sbalí se a odejdou
na místo, kde je Trója.
Když děti dojdou k flétně, sundají si šátky a vedoucí je začnou počítat. Zjistí se, že někdo chybí.
Vedoucí přivedou děti k tomu, že se to stalo jako v té pověsti, že Helena byla unesena. Objeví se
král Hektor, který začne bouřit, že to byla jeho manželka, že se to nesmí nechat jen tak, a že Tróji
musí vyhlásit válku. Vzniknou dvě strany, jedna je pro válku, druhá proti, a tak se rozhodnou, že
půjdou do Delf. V Delfách dětem Pythia a kněz vysvětlí, že válka není dobrá, zvlášť ne kvůli
jedné ženě a předpoví, že povedou-li válku, bude trvat devět let a desátý rok bude Trója dobyta.
K dobytí ale potřebují dva nejslavnější řecké hrdiny Odyssea a Achilla. Vystoupí král Hektor,
který řekne, že válka musí být, a že jdou pro hrdiny.
Oddyseus předstírá šílenství a seje mouku, do brázdy jsme mu položili místo dítěte mobil 
Achilla nechce do války pustit jeho matka Thetis, Achilles ji přemluví stylem „ale mami, chci jít
taky, když jdou všichni moji kamarádi“ 
Poté je vyhrazen jistý čas na to, aby se sbalili všichni vedoucí kromě Achilla a Odyssea (např.
polední klid) a odešli na Tróju. Potom se sbalí i děti a vydají se Tróju dobýt. Ještě předtím pro
zdar cesty něco obětují (obětování tatranek, které děti dostaly, mělo velký ohlas ).
Hra o dobytí Tróji je rozdělena na dvě etapy: hra po družinkách na body a společné dobytí
Tróji. Hrají vedoucí proti dětem, Achilles a Odysseus hrají na straně dětí, ale za žádnou skupinku.
V místě, kde se děti utáboří má každá skupinka svůj strom, u kterého si dobíjí životy. Každé dítě
má dvě hadrové koule, vedoucí jich mají víc. Když je někdo zasažen, musí položit všechny koule
a jít si dobít život. Kolem Tróji je asi osm malých vesniček označených fáborky (neměly by být
moc daleko od sebe), kde jsou kartičky (v každé vesničce 10-15kartiček), které představují body
(jsou to cenné věci, které představují válečnou kořist-např. koně, otroci, keramika, zlato…
bodové ohodnocení a počet kartiček může být různý). Cílem každé družinky je nasbírat co nejvíc
bodů do celotáborové hry, vždycky ale můžou v kruhu vzít jen jednu kartičku, s tou se vrátit ke
svému stromu a pokračovat. Kartičky se nesmí předávat! Vesničku představuje kruh kolem
stromu (poloměr cca 2m), kde jsou děti v bezpečí, všude jinde na ně můžou vedoucí házet
hadrové koule. Vesničky hlídají vedoucí a zároveň si v nich dobíjejí životy. Pokud jsou v nějaké
vesničce vybrané všechny kartičky, musí se tady sejít zástupci z každé družinky s nějakým
předmětem (např. papírový meč, který si můžou ve skupince podle potřeby předávat), aby
vesničku zrušili. Pokud je vesnička zrušená, sundají se fáborky a vedoucí už si tu nemůžou
dobíjet životy. Když jsou všechny kartičky vysbírány, svolají se děti na ústup, všichni vidí, jak
bylo těžké dobýt vesničky, takže se při dobývání Tróji rozhodnou pro lest. Vedoucí na Tróji
mezitím předstírají oslavy vítězství. Náš trójský kůň byl trochu neobvyklý, ale měl velký úspěch.
Nebyl to totiž trójský kůň, ale „trójské housenky“. Děti zabalily jednoho zástupce z každé
družinky do spacáku a položili je pod Tróju. My jsme si je přinesli dovnitř, že si je zítra upečeme
a uložili jsme se ke spaní. Ostatní děti se mezitím rozestavěly kolem Tróji, a když jsme „usnuli“,
naše „housenky“ vylezly ze spacáků, zavolaly, že dobyly Tróju a ostatní se na nás „vrhli“. Po
euforii z vítězství jsme se na Tróji všichni uložili ke spaní pod širákem.
ITHAKA
(podle pověsti Odysseovy cesty)
Ráno, než se všichni vypraví zpátky, se začnou rozdávat včerejší obětované tatranky. S jistotou
mohu napsat, že minimálně polovina dětí se do nich pustí, „aby jim je zase nevzali“. Na to se ale
vyhlásí, že je neměli jíst, protože je musí obětovat Poseidonovi, aby se šťastně vrátili. Vtom se
ozve Odysseus, proč by měl obětovat, když už dobyl Tróju a zakousne se do své tatranky 
Odysseova cesta se může hrát i po cestě do tábora, pokud by to nebylo pro děti moc náročné.
Naše Odysseova cesta - úkolovka byla dost dlouhá, ale úkolů nebylo moc (je možné přidat tam
další úkoly). První úkol byl utéct před Kikony (může se přečíst začátek pověsti). Na louce jsou
natažené dva provázky (cca 20m dlouhé a cca 10m od sebe), děti musí proběhnout mezi nimi tak,
aby bylo zasaženo co nejméně z nich. Vedoucí po nich házejí hadrové koule, mají jich stejný
počet jako je probíhajících dětí. Taktiku si můžou zvolit jakoukoliv. Běží se třikrát, boduje se,
kolik dětí proběhlo.
Druhý úkol byl utéct Kyklopovi (zase se přečte část pověsti)-děti střílí z luku na terč, na kterém
je nakreslený Kyklop a snaží se trefit ho do oka. Bodují se zásahy do Kyklopa a více bodů je za
oko.
Třetí úkol nemá s Odysseem nic společného, ale děti si můžou procvičit morseovku (kterou se
naučí před hrou) pomocí zprávy, kde najdou svačinu.
Čtvrtý úkol je spíš zábavný než bodovací-děti přijdou k vodě, kde je Poseidon se svým
trojzubcem, a když už jsou děti dost blízko, postříká je z vodní pistole za to, že mu ráno nechtěly
obětovat…  (lze spojit s koupáním).
OLYMPIA
(námět není z pověstí)
Den začíná scénkou, kterou si den předtím připraví některý vedoucí s chlapci (jména si
samozřejmě pozměňte dle libosti)…
Marianos (jeden z nejsilnějších kluků, sedí na pařezu a prohlíží si své svaly)
Jirkos (přichází s Fildosem): „A představ si, že když jsme onehdy zápasili, vyhrál Marianos i nad
Petrosem!“
Fildos: „To není možné, Petros je přece nejsilnější z nás.“
Jirkos: „Nejsilnější je, to máš pravdu, ale Marianos byl mnohem hbitější.“
(přicházejí Ondros, Radimos a Kájos)
Fildos: „Ondrosi, Jirkos mi tu tvrdí, že Marianos zvítězil nad Petrosem v zápase.“
Ondros: „Už dlouho jsem neslyšel lepší vtip. Marianos je přece oproti Petrosovi jak žába v
kornoutu.“
Radimos: „To je jasná věc, Petros byl vždycky nejlepší.“
Kájos: „Tím bych si nebyl tak jistý. Petros je sice silný jako Herakles a Marianos hbitý jako
Odysseus, ale já když budu chtít, porazím je oba jednou rukou.“
(mezitím přicházejí Petros a Liboros)
Petros: „Někdo se tu snad odvážil pochybovat o mé síle?“
Liboros: „Ano, zaslechl jsem, že nevěří, žes porazil Marianose.“
Petros: „Cha, cože? Zvítězil jsem a můžu to hravě znovu zopakovat. Všichni muži mě vždy ctili
pro mou sílu a odvahu…“
Marianos (celou dobu mlčel, nyní je rozezlen): „To je prachsprostá lež! To já jsem porazil Petrose
v zápase a běžím i rychleji než on a dohodím také dále!“
Kájos: „Jen se nechvástej! To bych mohl vykřikovat také.“
Marianos: „Já jen mluvím pravdu. Chvástáte se vy všichni ostatní. Jste jak vyděšené myši a za
Petrose se schováváte jak za padlý strom.“
Ondros: „Tady se nikdo nechvástá.“
Jirkos: „A ty snad víš, jaké při tom zápase byly okolnosti? Třeba Marianos opravdu vyhrál.“
Liboros: „Však se Ondrosi taky ukaž, když se nechvástáš…“
Přichází o mnoho starší a silnější než všichni ostatní.
Staňos: „Mužští jste a hádáte se jako holky. Váš spor se dá lehko vyřešit.“
Všichni se plaší a šeptají „Staňos“, „Á Staňos přišel…“
Staňos: „Uspořádejte turnaj, tak lehko zjistíte, kdo z vás je nejlepší. Všichni budete mít stejné
podmínky a o vítězi nebude pochyb!“
Marianos: „Ale teď je nemůžeme pořádat.“
Petros: „Naše zem je přece ve válce.“
Staňos: „Uzavřete tedy na dobu trvání her s nepřítelem příměří.“
Všichni souhlasí „ano“, „dobře“.
Liboros: „Ale kde hry uspořádáme?“
Staňos: „Znám jedno dobré místo. Říkají mu Olympia…“
Po scénce se hlasuje, jestli po dobu olympijských her uzavřít příměří s nepřítelem nebo ne. Poté
se hlasuje, jestli mohou hrát také ženy a dívky, což se v Řecku nesmělo.
Dopoledne se nacvičují olympijské disciplíny, na kterých se družinky prostřídají. Jsou to běh,
skok do dálky z místa, vrh oštěpem, hod diskem a zápas (který jsme pojali formou dekáče).
Výsledky všech členů družinky si vedoucí zapisuje, na konci se zhodnotí, která dívka a který
chlapec jsou všeobecně nejlepší. Ti potom v pětiboji odpoledne zastupují družinku. Před
zahájením olympijských her připravuje družinka svoje hrdiny na pětiboj. Například je obleče do
barev své družinky. Odpoledne jsou slavnostně zahájeny olympijské hry, všichni (kromě hráčů)
jsou v řeckém oblečení. Hráči složí přísahu, že budou hrát čestně. Postupně se projdou všechny
disciplíny, kde se mezi sebou utkají hrdinové za velkého povzbuzování svých družinek. Po
vystřídání všech disciplín se vyhodnotí nejlepší dívka a nejlepší chlapec v každé disciplíně ale
hlavně nejlepší pětibojař a pětibojařka, kteří slavnostně obdrží olivový věnec vítězů. Bodování je
jednoduché: podle pořadí nejlepšího pětibojaře a pětibojařky.
ATHÉNY
jsou nebodovací den. Den je rozdělený do čtyř programů, ve kterých každý dělá tu činnost,
kterou chce. Aspoň den dopředu by se měl vyvěsit seznam činností, které jsou „v nabídce“ a
každý se zapíše do čtyř-pěti z nich, těch, které jsou mu nejbližší, a chtěl by se jich zúčastnit.
Zapojíte-li kombinační schopnosti, všichni budou zabavení a spokojení. V každém programu
můžou probíhat třeba tři nebo čtyři činnosti. My jsme měli deset činností, některé byly spojeny s
Řeckem, některé ne, ale všechny byly úspěšné. Pro inspiraci: lukostřelba, hudba starého Řecka
(nakonec z toho bylo něco, co se řecké hudbě podobalo jen vzdáleně), divadlo starého Řecka (s
využitím sádrových masek), Děti, pojďte si hrát, Pochoutky starého Řecka (třeba s vařením
nad ohněm), rychlokurz řecké medicíny, rukodělky, řecká architektura, zálesáctví.
SPARTA
Den začíná drsnou rozcvičkou pro všechny děti, vedoucí je nutí ke cvičení. Po rozcvičce se
vysvětlí, že tak nějak to chodilo ve Spartě, kde vládl tvrdý režim. Program je rozdělený na dvě
části-první je bodovací úkolovka, kde získá každá skupinka životy a náboje pro odpolední
bojovku. V lese jsou čtyři stanoviště-na prvním získá celá skupina určitý počet nábojů
(hadrových koulí), které odpoledne použijí v roli Sparťanů. Na druhém získají životy, které
použijí v roli Sparťanů (každý člen družiny za sebe). Na třetím získají náboje jako Hejlóti a na
čtvrtém životy jako Hejlóti. První úkol je fyzický-např. jak rychle dokáže skupina přenést
nejmenšího člena přes určité území, když si ho předávají nad hlavami. U druhého stanoviště
dostanou první část kvízu s otázkami týkajícími se řecké mythologie-to co už na táboře prožili.
Třetí úkol je opět fyzický-např. družina se musí postavit tak, aby měla na zemi co nejméně
končetin (jen málokdo přijde na to, že když si lehne na zem, nemá tam končetiny:). Na čtvrtém
stanovišti dostanou druhou část kvízu. Celá hra je na čas. Do celotáborové hry se započítají úkoly
i čas.
Odpoledne se-už ne na body - hraje bojovka Hejlóti proti Sparťanům. Spojí se dohromady
dvě a dvě družinky tak, aby síly byly přibližně vyrovnané (silově, počtem životů, i počtem
nábojů). Každá družinka dostane takový počet hadrových koulí, jaký vybojovala ráno na určitém
stanovišti. Každý člen skupiny si přiváže na ruku tolik fáborků svojí barvy, kolik životů získal v
dopoledním kvízu. V lese se určí čtyři stanoviště, skupinky, které hrají spolu, mají stanoviště blíž
k sobě než k druhým dvěma. Jedna spojená skupina jsou Sparťané, druhá Hejlóti, později se
vymění. Na každém stanovišti sedí vedoucí, který má stejný počet kartiček, kolik má družina
celkem životů. Na začátku hry každý dostane jednu kartičku a jde hrát. Snaží se vybít hadrovými
koulemi co nejvíc protihráčů a získat od nich život. Pokud vybiji protihráče, oba zvedneme ruku,
protihráč mi odevzdá kartičku a jde si pro novou na své stanoviště. Hráči okolo by neměli čekat
na předání, aby mě vybili, ale chvíli počkat než se stihnu bránit. Pokud se hráč vrátí na své
stanoviště, vedoucí mu vymění kartičku za fáborek. Hráč může hrát, dokud má životy. Nesmí ale
používat životy získané od protihráčů. Hraje se buď určitý čas nebo dokud jedna skupina
neprohraje. Potom se strany vymění, všichni znovu dostanou náboje a životy, které vybojovali
dopoledne.
KAVKAZ
(podle pověsti o Argonautech)
Naše hra vázaná k tomuto dni se Argonautů opravdu týká jen pramálo, ale aspoň pro inspiraci:
Hra se jmenuje Špagety a my jsme si ji ještě zpestřili tím, že jsme trochu přeházeli hráče ve
skupinkách (=každá skupinka měla vybrat dva nejsilnější členy, zatím nevěděli proč, potom se
vylosovalo, ke které jiné skupince se přidají a budou hrát za ni. Na konci se to bodovalo tím
způsobem, že každá skupinka dostala svůj počet bodů + polovinu bodů od družinky, za kterou
hráli její nejsilnější-to ale děti předem neví. Všichni hráli naplno a vůbec jim nevadilo, že hrají za
úplně cizí skupinku). A teď už jak na to: Poskládali jsme čtyři lavičky tak, aby jedny konce byly
u sebe, druhé od sebe. Členové každé skupinky si posedali na lavičku za sebe, na oba konce
posadili svoje „hosty“ a chytili se za ruce. Tam, kde byly lavičky u sebe, si sedl vedoucí a házel
mincí: když padla jedna strana, musel hráč na konci (který jako jediný z družstva věděl, co padlo)
stisknout ruku tomu vedle. Stisk musel proputovat mezi hráči co nejrychleji. Jakmile se dostal až
k poslednímu hráči, ten zdvihl druhou ruku s fáborkem barvy družinky. Čí ruka byla nahoře jako
první, ta družinka dostala špagetu. Když ale padla druhá strana, nikdo nesměl poslat stisk. A když
se stalo, že někdo na konci zdvihl ruku, i když se stisk posílat neměl, byla mu špageta odebrána.
Je to pořádný záběr na nervy, ale je to opravdu velmi zábavné.
KORINTH
jsme pojali jako takový „pohádkový les“-řeckou stezku s nejoblíbenějšími a nejúspěšnějšími
postavami tábora. Každý z nás vedoucích si vybral nejlepší postavu z těch, které během tábora
znázorňoval. A tak si děti prošli v libovolných dvojicích lesem po fáborkách a potkávali tam
všechny zajímavé postavy tábora. Na startu dostali papír, na který sbírali podpisy od všech
vedoucích, a který se pak stal jejich upomínkovým listem. Podpisy jsme rozdávali za plnění
drobných úkolů-například podrbat loupežnice za uchem, když dostaly vši nebo se rozhodnout,
které ze tří bohyň věnovat zlaté jablko.
Několik tipů, jak zpestřit řecký život:
Mytí nohou: Při příjezdu se několik z nás postavilo nad tábor a každému, kdo do něj chtěl vejít,
jsme umyli nohy-tak jako to dělali staří Řekové svým návštěvám, aby jim projevili úctu (nohy
jsme myli jednoduše ve škopku a to i rodičům, kteří chtěli doprovodit své děti do tábora). Nejvíc
si to pochvalovali rodiče…
Symposion je místo, kam se Řekové chodili pobavit. Pilo se víno, jedlo ovoce, hrálo na lyry,
zpívalo a hrály se hry. A tak jsme si jeden večer (zrovna po olympijských hrách, kdy byli všichni
unavení) takový symposion udělali. Pila se hroznová šťáva, jedlo se ovoce, hrálo se na kytary,
zpívalo a hrály se nějaké ty hry. Bylo to velmi úspěšné a skvělý odpočinek.
Prométheus byl každý den jeden člověk, který měl pomáhat, konat dobré skutky ostatním z
tábora, být vlídný a vstřícný ke všem. Každý večer probíhalo losování, kdo se stane Prométheem
pro další den. Všichni si vytáhli lístek, který byl prázdný, jen Prométheus měl popsaný. Nikomu
nesměl říct, že je to on, a musel to dávat najevo jen svým chováním. Večer všichni hádali, kdo
byl ten den Prométheem, ten se potom odhalil. Potom se losuje nový Prométheus.
Demokratické hlasování lze použít na začátku tábora, kdy by se měly vymyslet jistá pravidla,
která se mají po dobu tábora dodržovat. Některá mohou navrhnout i děti a na sněmu se potom
odhlasuje konečná verze pravidel.
V Olympii nesměly při olympijských hrách závodit ženy, takže si děti mohou odhlasovat, jestli
děvčata budou nebo nebudou závodit. Hlasování probíhá anonymně, třeba pomocí hrachu a
čočky. Ale pozor na podání, ještě by si děti mohly odhlasovat, že dívky závodit nebudou…
Pojmenování řeckých míst: Nejdůležitější místa v táboře jsme si pojmenovali řeckými názvy a
vyrobili i cedule s nápisy. A tak jsme neměli kadibudky, ale toaletion, neměli jsme sprchu, ale
lázně, neměli jsme pumpu, ale fontánu, neměli jsme klubovnu, ale stou (místo, kde se Řekové
scházeli k debatování), neměli jsme ohniště, ale amphiteatr, vlajku jsme vztyčovali na a sněmy
jsme pořádali na agoře (tenhle název se ujal nejlépe).