SPU není nadávka aneb dítě se specifickými

SPU není nadávka aneb dítě se specifickými poruchami učení není hloupé
SPU není nadávka
aneb
dítě se specifickými poruchami učení není
hloupé
Mgr. Stanislav Zelený
Máte někdy pocit, že je Vaše dítě jiné?
Vzdycháte, proč zrovna moje dítě se tak špatně učí?
Stydíte se, že Vaše dítě má „tu divnou nemoc“ - dyslexii?
Máte pocit, že Vaše dítě je hloupé?
Pokud si kladete tyto nebo jim podobné otázky, tak si zkuste přečíst následující článek a
přemýšlet nad, tím, že vaše dítě možná není hloupé, ani líné, ale trpí problémy, se kterými si
samo neumí poradit. Ono by možná chtělo dosahovat lepších výsledků, ale neví jak na to,
nechápe, proč mu učení nejde. Pamatujme, že každé dítě má nějaké nadání, vlohy k něčemu.
Na nás je, abychom mu pomohli najít tu jeho „parketu“, na které se bude moci realizovat a
cítit se úspěšné. A v těch oblastech, které mu zrovna nejdou, zkusme najít takové prostředky,
kterými mu pomůžeme pro něho nesnadné úkoly zdolat.
Rozhodně svému dítěti nepomůžeme hubováním, ponižováním a zesměšňováním. Naše
děti jsou stejné jako my, nám také více pomůže pochvala, než pokárání a nadávky. Křik v nás
vzbuzuje vzdor a nechuť k další práci. Naše děti jsou na tom zcela stejně.
Obsah
Specifické poruchy učení ........................................................................................................... 2
1. Dyslexie ........................................................................................................................... 2
2. Dysgrafie ......................................................................................................................... 3
3. Dysortografie ................................................................................................................... 4
4. Dyskalkulie...................................................................................................................... 4
5. Dyspraxie ........................................................................................................................ 5
6. Dyspinxie ........................................................................................................................ 6
7. Dysmúzie ......................................................................................................................... 6
Organizace péče o žáky se SPU ................................................................................................. 6
Hodnocení a klasifikace ............................................................................................................. 7
Hodnocení a klasifikace žáků s vývojovou poruchou učení .................................................. 7
Individuálně vzdělávací plán ...................................................................................................... 8
Stránka 1
SPU není nadávka aneb dítě se specifickými poruchami učení není hloupé
Specifické poruchy učení
Setkáváme s termíny specifické vývojové poruchy učení a chování, specifické poruchy
učení, vývojové poruchy učení. V 10. Revizi Mezinárodní klasifikace nemocí z roku 1992
jsou zařazeny specifické vývojové poruchy školních dovedností do skupiny poruch
psychického vývoje. Tyto pojmy jsou nadřazeny pojmům dyslexie, dysgrafie, dysortografie,
dyskalkulie, dysmúzie, dyspinxie a dyspraxie. Tři posledně jmenované pojmy jsou českým
specifikem. Podobný problém je v chápání pojmu dyslexie, která označuje poruchu čtení, ale
bývá také užíván pro označení poruchy čtení a psaní, nebo bývá dokonce termínem pro
specifické poruchy učení jako celek. Terminologie není zcela sjednocena. Obecně můžeme
říct, že osoby se specifickými poruchami učení jsou považovány za žáky (studenty) se
specifickými vzdělávacími potřebami.
Předpona dys- znamená rozpor, deformaci. Např. dysfunkce je špatná, deformovaná
funkce. Z hlediska vývoje znamená dysfunkce funkci neúplně vyvinutou, zatímco afunkce je
ztráta funkce již vyvinuté. Mezi dys- poruchy nepočítáme pomalé osvojování dovedností číst,
psát a počítat u dětí vývojově nezralých, u dětí s inteligencí na hranici mentální retardace.
Poruchy učení je termín označující heterogenní (různorodou) skupinu obtíží, které se
projevují při osvojování a užívání řeči, čtení, psaní, naslouchání a matematiky. Přes řadu
společných rysů mají tyto obtíže individuální charakter. Zdeněk Matějček definuje poruchy
učení takto: „Poruchy učení jsou souhrnným označením různorodě skupiny poruch, které se
projevují zřetelnými obtížemi při nabývání a užívání takových dovedností, jako je mluvení,
porozumění mluvené řeči, čtení, psaní, matematické usuzování nebo počítání. Tyto poruchy
jsou vlastní postiženému jedinci a předpokládají dysfunkce centrálního nervového systému. I
když se poruchy učení může vyskytnout souběžně s jinými formami postižení (jako např.
smyslové vady, mentální retardace, sociální a emociální poruchy) nebo souběžně s jinými
vlivy prostředí (např. kulturní zvláštnosti, nedostatečná nebo nevhodná výuky, psychogenní
činitelé) není přímým následkem takových postižení nebo nepříznivých vlivů.“
Musíme se však také zabývat otázkou, do jaké míry negativně ovlivní školní výkony
dětí nepříznivý vliv prostředí, zejména podmínky rodinného prostředí a podmínky
školního prostředí.
Pojmy z 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí z roku 1992:
F 80 – F 89 Poruchy psychického vývoje
F 81 Specifické vývojové poruchy školních dovedností
F 81.0 Specifické poruchy učení
F 81.1 Specifické poruchy psaní
F 81.2 Specifické poruchy počítání
F 81.3 Smíšená poruchy školních dovedností
F 81.8 Jiné vývojové poruchy školních dovedností
F 81.9 Vývojové poruchy školních dovedností nespecifikované
F 82 Specifická vývojová porucha motorických funkcí
1. Dyslexie
Dyslexie je porucha, která se projevuje obtížemi při čtení, přestože se dítěti dostává
běžného výukového postupu, má přiměřenou inteligenci a sociokulturní příležitost. Je
podmíněna poruchami v základních poznávacích schopnostech. Jako původ oslabení se u
dyslexie nejčastěji uvádějí lehká mozková dysfunkce (asi 50%), dědičnost (20%),
Stránka 2
SPU není nadávka aneb dítě se specifickými poruchami učení není hloupé
encefalopatickohereditární (15%), neurotické a jiné nezjištěné příčiny (15%). Výskyt
v populaci dosahuje 1,5 % až 2 %. Počet děvčat : chlapci = 1 : 4 až 8.
Josef Dvořák pojem dyslexii rozvádí jako „opoždění v osvojování čtení, které se projevuje
především: nižším stupněm čtenářských návyků než odpovídá danému ročníku, pomalou
rychlostí čtení ve vztahu k intelektové vyspělosti, počtem nebo spíše kvalitou chybně
přečtených slov (neznalost všech písmen, chyby v různé části slova, záměny zrcadlově
podobných písmen, dynamické inverze, domýšlení konců slov, nejistota v syntéze aj.), obtížemi
v porozumění textu, diskrepanci mezi klasifikací z českého jazyka (která je výrazně horší) a
např. matematiky.“
Dyslexii je možno rozčlenit podle litevské autorky A. Lalajevy na:
1. dyslexie fonematická – vzniká jako následek nezvládnutého fonematického systému
2. dyslexie optická – projevuje se poruchami zrakové a zrakoprostorové analýzy,
nediferencovaností představ o tvaru, poruchami zrakové paměti, prostorového vnímání a
prostorové paměti
3. dyslexie agramatická – projevuje se nedostatečným osvojením gramatických forem,
morfologických a syntaktických zobecnění
4. dyslexie sémantická - projevuje se nedostatečným chápáním smyslu čteného textu
Diagnostikovat dyslexii můžeme pomocí několika kroků:
1. IQ je rovno nebo větší než 90
2. ČQ je čtenářský kvocient a je roven nebo větší než 90
3. Rozdíl mezi IQ a ČQ je minimálně 20 bodů
4. Trvale podprůměrné výsledky ve čtení
5. Negativní nález v oblasti zraku, sluchu, nevýznamné absence ve škole, adekvátní
podmínky ve škole
6. Rezistence vůči běžným pedagogickým opatřením školy
Pokud byla splněna všechna kritéria, lze přidělit diagnózu dyslexie. Pokud není splněno jedno
kritérium, lze jej doplnit dvěma z následujících kritérií:
1. Prokázaná dyslexie u rodičů
2. LMD – lehká mozková dysfunkce
3. Poruchy v oblasti psaní
4. Snížené výsledky v percepčních zkouškách (např. zrakové a sluchové vnímání)
5. Výrazně opožděný vývoj řeči, specifická porucha řeči
2. Dysgrafie
Dysgrafie je porucha schopnosti psát, kdy postižený nedovede napodobit tvary písmen,
nezapamatuje si je, zaměňuje je. Někdy se vyskytuje jako izolovaná vada, jindy ve spojení
s dyslexií. Označení dysgrafie je odvozeno z řec. grafein = psát. Žáci postižení touto
poruchou se dlouho nemohou naučit dodržení lineatury, výšky písma. Píší pomalu,
namáhavě, často u nich zjišťujeme chybné držení psacího náčiní. Přílišné soustředění na
grafickou stránku písemného projevu často způsobuje neschopnost soustředit se na
pravopisné jevy.
Diagnostika dysgrafie:
1. trvale podprůměrné výukové výsledky v písemných projevech (zvládání tvarů písmen,
problémy v diktátech)
2. specifické chyby ve školních pracích event. v poradenském diktátu
Stránka 3
SPU není nadávka aneb dítě se specifickými poruchami učení není hloupé
3. IQ => 90
4. negativní nález v oblasti zraku, sluchu, nevýznamné absence ve škole
5. rezistence vůči běžným pedagogickým opatřením školy
Pokud dítě splňuje všechna kritéria, lze přidělit diagnózu specifická porucha v oblasti psaní.
Pokud je jedno kritérium nesplněno, lze kompenzovat dvěma z následujících kritérií:
1. prokázaná dysortografie nebo dysgrafie u sourozenců či rodičů
2. LMD
3. poruchy v oblasti čtení
4. snížené výsledky v percepčních zkouškách
5. výrazně opožděný vývoj řeči
6. nápadné problémy s jemnou motorikou
7. vývojová dyspraxie (porucha praktických dovedností)
3. Dysortografie
Dysortografie odvozena z řec. orthos ´= správný, grafó = píšu. Asi v 95 % se vyskytuje
ve spojení s dyslexií. Pro dysortografii platí stejná definice jako pro dyslexii, jen s tím
rozdílem, že jde o poruchu v pravopisu. Dysortografie je porucha pravopisu, která patří mezi
specifické poruchy učení. Typickými projevy jsou záměny krátkých a dlouhých samohlásek,
tvrdých a měkkých slabit, záměny sykavek. Dítě vynechává, přidává, zaměňuje písmena či
slabiky, píše slova dohromady. Často se projevuje spolu s dysgrafií nebo se specifickými
poruchami výslovnosti, kdy má dítě obtíže při výslovnosti artikulačně náročných slov
(lokomotiva), zaměňuje sykavky (šešity) nebo tvrdé a měkké slabiky (hodyny). Od běžné
patlavosti se liší specifické poruchy výslovnosti tím, že dítě izolované hlásky vyslovuje
správně.
4. Dyskalkulie
Dyskalkulie odvozena z lat. calculus = kamínek, počet, je porucha matematických funkcí,
projevující se výrazným deficitem matematického faktoru v poměru k ostatním faktorům
struktury rozumových schopností a výraznou disproporcionalitou jednotlivých subfaktorů
v rámci matematického faktoru struktury rozumových schopností. Vývojová dyskalkulie je
strukturální porucha matematických schopností, která má svůj původ v genovém nebo
perinatálními noxami podmíněném narušení určitých částí mozku. Toto porušení však nemá
za následek i porušení všeobecných rozumových schopností. Vyskytuje se nejčastěji v rámci
syndromu lehké mozkové dysfunkce.
Dyskalkulie je specifická porucha matematických schopností. Podle převažujících
příznaků ji můžeme členit na několik typů:
1. Při praktognostické dyskalkulii je narušena matematická manipulace s předměty nebo
nakreslenými symboly (přidávání, ubírání množství, rozkládání, porovnávání počtu). Dítě
nedospívá k pojmu číslo, v geometrii neumí seřadit různě dlouhé předměty podle
velikosti, diferencovat geometrické tvary. Porucha prostorového faktoru matematických
schopností způsobuje, že dítě selhává při rozmístění figur v prostoru, není schopné
ukazovat na počítané předměty a správně je třídit
2. Při verbální dyskalkulii má dítě problémy při označování množství a počtu předmětů,
operačních znaků, matematických úkonů. Není schopno vyjmenovat řadu čísel od
největšího k nejmenšímu, řadu sudých či lichých čísel. Má potíže v osvojení si
matematického slovníku (slovně označit počet předmětů). V praxi to např. znamená, že
číslo 12 čte jako 21 nebo diktovaných 18 zapíše jako 81, má problémy v chápání významu
„o tři více, třikrát více)
Stránka 4
SPU není nadávka aneb dítě se specifickými poruchami učení není hloupé
3. Lexická dyskalkulie se projevuje neschopností číst matematické symboly (číslice, čísla,
operační symboly). V nejtěžších případech není dítě schopno přečíst ani izolované číslice
a operační znaky, při lehčí formě mu dělá potíže číst vícemístná čísla s nulami uprostřed
nebo napsaná svisle. Žáci zaměňují tvarové podobné číslice (3 a 8, 6 a 9), římské číslice,
problémy mají také s přečtením zápisu zlomků, desetinných čísel, mocnin, celého
příkladu. Příčiny nacházíme hlavně v oblasti zrakového vnímání, orientace v prostoru,
zvláště pravolevé orientace
4. Grafická dyskalkulie představuje neschopnost psát matematické znaky. Dítě má potíže při
psaní číslic formou diktátu či přepisu, při psaní vícemístných čísel, píše v opačném pořadí,
zapomíná psát nuly. Dělá mu potíže psát řady pod sebe, jeho zápis je neúhledný,
v geometrii má problémy při rýsování jednoduchých obrazců. Vzhledem k poruše
pravolevé a prostorové orientace píše dítě často číslice zrcadlově. V nejtěžších případech
píší žáci místo číslic písmena nebo jiné znaky.
5. Operační dyskalkulie se projevuje poruchou schopnosti provádět matematické operace,
sčítat, odčítat, násobit, dělit, což se projevuje zvláště při počítání delších řad čísel (připočti
5, odečti 2, to vynásob třemi …). Žák se dopouští záměn jednotek a desítek při sčítání,
záměny čitatele a jmenovatele. V praxi se tato potíž projevuje i nedostatečných osvojením
násobilky, kdy si žák pomáhá počítáním na prstech nebo sčítáním čísel. Děti mají potíže
při počítání kombinovaných příkladů, při počítání s přechodem přes desítku.
6. Při ideognostické dyskalkulii se jedná o poruchu v oblasti pojmové činnosti, především
v chápání matematických pojmů a vztahů mezil nimi. Dítě například umí přečíst a napsat
číslo 6, ale neuvědomuje si, že 6 je totéž jako 5 + 1, 3 – 2 nebo polovina z 12. Obvykle
mají tito žáci potíže při řešení slovních úloh, protože neumí převést slovní zadání do
systému čísel matematického vyjádření. Potíže těchto dětí se obvykle projeví, změníme-li
v úloze navyklý způsob řešení.
Diagnostika dyskalkulie:
1. IQ => 90
2. Výsledky v matematice se trvale pohybují pod úrovní daného ročníku (o 1 rok a více)
3. Při kvalitativním hodnocení výkonu v matematice se setkáváme s problémy v těchto
oblastech:
a. chápání pojmu číslo
b. umísťování čísel na číselné ose
c. matematické manipulace s předměty a čísly
d. orientace v prostoru
e. pozice čísla v číslici
4. Negativní nález v oblasti zraku, sluchu, nevýznamné absence ve škole
5. Rezistence vůči běžným pedagogickým opatřením školy
5. Dyspraxie
Dyspraxie je odpovezana z řec. praxis = čin, jednání, je vývojový nedostatek, částečné
snížení naučené schopnosti vykonávat složité úkony. Dyspraxie vývojová je nejčastější
příčinou vrozené dětské neobratnosti. Vzniká z perinatálního, prenatálního anebo raně
postnatálního postižení parietálního (temenního) laloku.
1. Dyspraxie motorická - neobratnost, kde si jedinec počíná neobratně, ale je zřetelné, že
má představu o prováděné aktivitě, těžší stupeň syndromu je někdy označován vývojová
apraxie
2. Dyspraxie ideativní - jedinec provádí poměrně přesně zcela jinou aktivitu, je porušen
plán pohybu, pokud je příčina v oblasti poznávání, jde o dysgnozii
Stránka 5
SPU není nadávka aneb dítě se specifickými poruchami učení není hloupé
3. Dyspraxie artikulační – obtíže v artikulaci hlásek
4. Dyspraxie grafická (grafomotorická) - obtíže při kreslení, obkreslování, obtíže při psaní,
opisování
5. Dyspraxie ideokinetická - obtíže při napodobení nebo pohybovém vyjádření různých
aktivit (napodobit stříhání nůžkami, ukázat odemykání)
6. Dyspraxie instrumentální - nedostatek schopnosti naučit se hrát na hudební nástroj
7. Dyspraxie konstrukční - obtíže při manipulaci s předměty v prostoru
8. Dyspraxie prostorová – nejistota a chybné reakce při vizuálně-prostorové orientaci, obtíže
v pravolevé orientaci
9. Dyspraxie verbální - slovní patlavost, specifická vývojová odchylka na úrovni slov, tzn.
porucha v realizaci slova) struktuře slova, určité části slova), bez ohledu na to, zda již dítě
zvládá artikulaci hlásky fyziologicky či nikoli
6. Dyspinxie
Dyspinxie je forma specifické poruchy učení, projevující se poruchou kreslení. Dyspinxie
je specifická porucha kreslení charakteristická nízkou úrovní kresby. Dítě zachází s tužkou
neobratně, tvrdě, nedokáže převést svou představu z trojrozměrného prostoru na
dvojrozměrný papír, má potíže s pochopením perspektivy
7. Dysmúzie
Pojem dysmúzie je odvozen z řec. músa = Múze, bohyně umění. Je nedostatek, vzácně ztráta
smyslu pro hudbu po lézi spánkového laloku. Jde o nedostatek vývojový, který je různého
stupně i různého druhu.
1. Dysmúzie impresivní se vyznačuje nedostatkem schopnosti vštípit si, zapamatovat a opět
v paměti vybavovat hudební fráze, popř. celé melodie. Postižený slyší melodii, ale
nepamatuje si ji ani se na ni nerozpomíná, i když by si pamatoval slova písně, popř.
rytmus. To se projevuje neschopností slyšenou melodii zazpívat či zapískat nebo na
jakémkoliv hudebním nástroji reprodukovat. Při pokusu o zpěv zpívá postižený falešně,
aniž to pozná
2. Dysmúzie totální znamená nedostatek hudebního smyslu vůbec. Postižený nemá pro
hudbu porozumění, nechápe hudbu a nemá o ni zájem, proto si hudební melodie ani
nevštípí, ani si je nepamatuje, ani je nedovede reprodukovat
3. Dysmúzie expresivní (motorická) se projevuje nedostatkem schopnosti vytvářet hybné
vzorce zpívaných melodií, popř. vytvořené vzorce si pamatovat nebo pamatované
reprodukovat. Postižený slyší melodii, pamatuje si ji, v paměti si melodii vybaví, ale
vybavenou nedovede správně zazpívat (třebaže by ji dokázal zahrát na hudebním nástroji).
Zpívá falešně, ale pozná to.
Organizace péče o žáky se SPU
Formy vzdělání a poskytování reedukační péče vychází z doporučení Pedagogickopsychologické poradny (PPP) na základě posouzení schopností i obtíží dítěte a také
možností, které určitý region poskytuje z hlediska existujících školských zařízení
1. Děti s nejtěžším stupněm specifických poruch učení komplikovaných problémy
vyžadujícími léčení jsou podobu léčení vzdělávány v základní škole při psychiatrické
léčebně včetně reedukace.
2. Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, u nichž je vzhledem ke stupni poruchy
doporučena speciální péče, jsou buď vzděláváni ve specializovaných třídách zřizovaných
Stránka 6
SPU není nadávka aneb dítě se specifickými poruchami učení není hloupé
při základních školách, nebo speciálních školách pro žáky se specifickými poruchami
učení, nebo jsou integrováni do běžných tříd. Specializované třídy jsou legislativně
zajištěny Vyhláškou MŠMT ČR č. 127 ze 7. 5. 1997 o speciálních mateřských a
speciálních základních školách. Žáků integrovaných se týká Metodický pokyn MŠMT ČR
k integraci zdravotně postižených dětí a žáků do škol a školských zařízení ve školním roce
1997/98 platí dosud. Tento pokyn zdůrazňuje podporu žáků a studentů se specifickými
poruchami učení na 2. stupni ZŠ i na školách středních, včetně poskytnutí kompenzačních
pomůcek (počítač, kalkulátor, diktafon), včetně přijímacích a maturitních zkoušek.
3. Žáci a studenti, kteří jsou sice diagnostikováni jako osoby se specifickými poruchami
učení, ale stupeň jejich obtíží nevyžaduje speciální péči, zůstávají v běžných třídách a
vztahuje se na ně jako na ostatní doporučení Pokynu MŠMT ČR č.j. 23 472/92-21
k zajištění péče o děti se specifickými poruchami učení v základních školách, který stanoví
mimo jiné formu zjišťování vědomostí a dovedností žáků, jejich hodnocení a klasifikaci.
Reedukace může u takových žáků být prováděna speciálním pedagogem.
Hodnocení a klasifikace
Hodnocení je nadřazený pojem pojmu klasifikace. Úkolem hodnocení je zjišťovat,
posuzovat úroveň žáků v daném období. Hodnocení postihuje celou osobnost dítěte, je
orientováno především na jeho kladné rysy. Je dlouhodobé. Jednou z forem a zároveň
výsledkem hodnocení je klasifikace.
Pokyn MŠMT ČR č.j. 23 472/92-21 k zajištění péče o děti se specifickými
vývojovými poruchami učení v základních školách uvádí stručnou charakteristiku
specifických vývojových poruch učení, dále uvádí, že je nezbytné takovým dětem věnovat po
celo dobu docházky do škol a školských zařízení speciální pozornost a péči.
Pro zjišťování úrovně žákových vědomostí a dovedností volí učitel takové formy a
druhy zkoušení, které odpovídají schopnostem žáka a na něž nemá porucha negativní vliv.
Kontrolní práce a diktáty píší tito žáci po předchozí přípravě. Pokud je to nutné, nebude dítě
s vývojovou poruchou vystavováno úkolům, v nichž vzhledem k poruše nemůže přiměřeně
pracovat a podávat výkony odpovídající jeho předpokladům. Jde např. o hlasité čtení před
celou třídou nebo přemíru psaní (přepisování) u dysgrafiků. Jindy můžeme posuzovat výkon,
který dítě podalo v daném časovém limitu, a to, co nestačilo, nehodnotíme.
U žáků s vývojovou poruchou je žádoucí klást důraz na ten druh projevu (písemný
nebo ústní), ve kterém má předpoklady podávat lepší výkony. Za obecně platnou je třeba
pokládat zásadu, že při klasifikaci nevycházíme z prostého počtu chyb, ale z počtu jevů, které
žák zvládl. V některých případech nás nesmí mýlit zjištění, že žák sice určitou dovednost
zvládl (např. analýzu slov), ale přesto při zkoušce selhává. Každá zkouška představuje
komplexní situaci, pří které se uplatňuje strach, vyšší tempo, nutnost soustředit se na větší
počet jevů.
Hodnocení a klasifikace žáků s vývojovou poruchou učení
Vyžaduje se, aby i klasifikace byla prováděna hodnocením, tj. vyjádřením pozitivních
stránek výkonu, objasněním podstaty neúspěchu, návodem, jak mezery a nedostatky
překonávat, jak dále prohlubovat úspěšnost apod. Jestliže v některých případech nebude žák
klasifikován, neznamená to, že by mělo být současně omezeno jeho hodnocení. Zejména u
těchto žáků, kteří nejsou klasifikování, je na místě hodnotit co nejčastěji a mít na zřeteli
motivační a diagnostickou funkci hodnocení.
Děti, u kterých je diagnostikována dyslexie nebo dysortografie, mohou být se
souhlasem rodičů během celého jejich vzdělávání, hodnoceny z mateřského jazyka a z jiných
Stránka 7
SPU není nadávka aneb dítě se specifickými poruchami učení není hloupé
předmětů hodnoceny slovně a to jak v průběhu školního roku, tak na pololetním a
závěrečném vysvědčení). Za určitých okolností může být pro dítě výhodnější klasifikace
známkou s tím, že se specifická porucha dítěte vezme v úvahu a odrazí se v mírnější známce
(což může znamenat jak o jeden stupeň, tak i o několik stupňů).
Při uplatňování všech těchto možností je třeba postupovat velmi individuálně,
s využitím všech dostupných informací, zejména informací z odborných vyšetření, a ve
spolupráci s rodiči. Základním principem je prospěch dítěte, podpoření jeho možnosti být
úspěšný jako jedné z podmínek pro zdravý rozvoj dítěte.
Individuálně vzdělávací plán
Je v kompetenci ředitele školy, aby pro dítě se specifickými poruchami učení byl
vypracován pro kterýkoliv předmět příslušnými vyučujícími individuální vzdělávací plán
(IVP), který se může radikálně lišit od výuky v daném postupném ročníku, přitom však bude
poskytovat dítěti v příslušných předmětech ucelené a dítětem zvládnutelný základy.
IVP mají charakter smlouvy mezi vedením školy, vyučujícím(i) a rodiči dítěte, vypracovávají
se krátce a rámcově v písemné formě. Vedle známky za daný předmět, se výsledky hodnotí slovně.
Je nezbytné, aby všechna navrhovaná pedagogická opatření byla projednána s rodiči žáka a
jejich souhlasný či nesouhlasný názor byl respektován.
Stránka 8