Ulrich ...Druhá část prvního dílu Březen 2012 Prolog v nebesích

Ulrich ...Druhá část prvního dílu
Březen 2012
Prolog v nebesích, jehož se ovšem neúčastní reje andělů a svatých a obejdeme se v něm
dokonce i bez nejvyšší svrchovaně dokonalé bytosti a jejího nanejvýše dokonalého
protikladu,ačkoli by jinak takováto sešlost nepostrádala zajímavosti,ale pro její věrohodnost
bychom ji musili přemístit daleko za hranice naší sluneční soustavy,možná dokonce až za
hranice našeho Universa,o němž ovšem zdaleka není zdaleka jisté ,jestli vůbec nějaké má,a
proto by kulisy v nichž by nebešťané posuzovali dění zde dole na zemi přišlo o podstatné
náležitosti v podobě bělostných oblaků a blankytného nebe,čímž by tento obraz pozbyl svůj
půvab a nám jde především o zobrazení pozemských krás ve všech jejich projevech,které
ovšem mohou nabýt mnohdy paradoxních podob.Ale neodvracejme proto hned náš zasněný
pohled od nebeských sfér,protože tam poletují jiní obyvatelé,kteří i bez perutí z husích
per,dokáží všelijaké zázraky a právě proto se jim budeme chvíli věnovat.Jedním
z nejpozoruhodnějším obyvatelem těchto výšin vznášející se trpělivě v mrazivém vakuu
vesmírné tmy byl náš starý dobrý známy Hubbleův teleskop,jehož důmyslný zrak v podobě
všelijakých citlivých detektorů neúnavně slídil v hlubinách času a prostoru a přinášel nám
tak překvapivé pohledy z počátků stvoření a člověk věnující se alespoň okrajově kosmologii
nemohl při studiu údajů seslaných tímto rozkošným aparátem do pozemských laboratoří
nenabýt dojmu,že svět připomíná bublinu za žvýkačky,která se jaksi stále zvětšuje.Dalším
pozoruhodným faktem bylo,že jeho pozorování šla proti proudu času kamsi do nesmírně
vzdálené minulosti a bylo zřejmé,že na místech, kde jsme viděli obrazy mladých galaxii nyní
právě teď bylo určitě cosi jiného a ony mladé galaxie byly již zcela v nedohlednu.Ale probůh
toto přeci není vědecko -fantastický román,takže raději opustíme oblast výkřiků nadšení nad
obludnou krásou černých děr a neutronových hvězd a raději se vrátíme ke klasickým vzorcům
našeho evropského myšlení, v němž protikladnost dobra a zla je jako doma a proto se nám
zde musí zákonitě objevit cosi jako opak nebeské výšiny a tím nemůže být nic jiného než
nějaká propastná hlubina obývaná nějakým obzvláště odpornými děsy,ale protože doba nám
nabízí spíše technologické metafory budeme muset sáhnou po velkém urychlovači částic
umístěném někde pod švýcarsko francouzskou hranicí,v němž se děly věci ,o nichž by si snad
mohl nechat zdát jedině Lucifer,který by si po probuzení musel říci,že takovou noční můru již
dlouho nezažil,neboť pekelný žár se tam proměnil v něco absolutně nepředstavitelného,takže
jsme svým příměrem dosáhli toho,že makrokosmos a mikrokosmos si zde tak říkajíc podávají
ruce a mezi tím ležela také Evropa jako svůdná žena natažená na veliké posteli v dráždivé
pozici s vytrčeným zadkem k černých kožených kalhotách s bočním zapínáním podél
dlouhých nohou, takže setam vytvořila zebra z kožených pásků a proužků bílé kůže,kterou
objímala jiná Evropa jako série spazmatických historických okamžiků,jejichž průběh nebyl
nepodobný průběhu goniometrické funkce Y rovná sin X,která promlouvala monotónním
unaveným hlasem stárnoucí krasavice o cyklickém návratu stále stejného,takže Auerbach měl
se svým konstatováním,že ten starý Nietzsche se s tím svým věčným návratem nemýlil,
proneseným po slavné davosské přednášce ,přeci jenom pravdu.V Davosu uplynulo jenom
několik dní,ale události zde konečně nabraly spád,jak si s uspokojením řekl Ulrich ,když po
celodenním shonu,seděl ve svém pohodlně zařízeném pokoji s vyhlídkou na horské
štíty.Prohlížel si právě mapu Kundánie v moderním autoatlasu a mimoděk ho napadlo,že by
možná oné lehké ženě více slušely plavky s modrým klínem a tu ho také hned napadlo,že by
se mohla vyměnit stávající modrá vlajka spojené Evropy za českou vlajku,protože na ní je
jeden takový klín a nebylo by na tom nic hanlivého a pouze by to symbolizovalo návrat
k ženství ,jenž v sobě princezna Evropa určitě měla více než dost,když pohnula Diem,aby jí
tak roztomilým způsobem unesl.Případným dalším námitkám by zřejmě Ulrich oponoval ,že
má -li někdo něco proti klínům nechť tedy hlavně zruší všechny evropské nevěstince a bylo by
určitě zajímavé sledovat kam by to vedlo,pokud by se taková věc podařila prosadit a konec
koncům v menším měřítku mohl něco podobného sledovat Ulrich přímo v Davosu,neboť
Liszkovi se na ruské pijatice podařilo několika prostými argumenty přesvědčit mírně
nevrlého a notně opilého Avakuma,aby na nějakou dobu omezil provoz svého nelegálního
podniku s luxusními prostitutkami, a výsledky tohoto drobného experimentu již začínaly být
znát.Pochopitelně takového Krause se něco takového vůbec netklo,alespoň v oblasti jeho
intimního života,neboť ten využíval ke svému uspokojení služebnice lásky z jiných cenových
kategorií a nebyl ani natolik namyšlený,aby mu připadlo,že se spouští pod svoji úroveň,vždyť
ona Dolly,kterou navštívil zrovna včera byla velice milá,ale hlavně měla zadek jako
almaru,což Krausovi vyhovovalo,patrně proto,aby se v něm schoval před svým komplexem ze
své matky,neboť ta by ho měla alespoň podle některých psychoanalytiků přitahovat a
probouzet v něm tím pádem pocit viny,ale možná se za tím skrývaly i jiné motivy,ale lidská
mysl je příliš složitá na to,abychom si mohli dovolit činit nějaké další závěry bez konzultací u
dalších odborníků.Zato hrabě Auerbach vypadal dnes již poněkud nervózně na to,že už mu
bylo hodně přes šedesát,a vypadalo to ,že snad ani Claudie není tak přítulná jako dříve a
takových podivně rozklížených pánu viděl toho dne Ulrich více a vesměs to byli všechno vlivní
muži,kteří si ani nemohli dovolit ukázat seněkde dole v Davosu u nějaké prdelaté Dolly.
Ulrich ho dnes potkal ,když se vracel z lyžování,před Berghofem v doprovodu Liszky a
jakéhosi rtuťovitého chlapíka,v němž poznal svého dávného známého ze studií Madera,který
mu byl Auerbachem představen jako významný jaderný vědec doktor Mader,s nímž měl tu
čest se potkat na oné filosofické debatě,a Ulrich si se svým spolužákem potřásl pravicí a
teprve potom si dovolil Auerbachovi vysvětlit jeho omyl a Liszka jenom na Ulrichovu adresu
poznamenal,“to jste celý vy,pořád někoho tahat za nos“.Všichni se tlumeně zasmáli tomuto
vážně míněnému žertu.Ulrich se omluvil,že takhle ještě ve sportovním oblečení s nimi
nemůže jít do restaurace,ale že se k ním brzy velice rád připojí.Když se sprchoval,říkal si, proč
právě Mader, Bože můj,ten snaživý idiot.To se mám na co těšit..
Kapitola ,v níž se dozvíme,že právě Švýcarsko bylo by pravým Zarathustrovým
domovem,čemuž si Ulrich dovolí ve vší zdvořilosti opatrně oponovat,přestože
s tímto tvrzením přišel velmistr Neudorf,kterému mimo jiné byly ženské úplně
ukradené a který si také ani nevšiml,že by v tomto ohledu bylo něco v nepořádku
BÁSNICKÁ METAFORA ZARATHUSTRŮV NÁVRAT aneb o různých pojetích a výkladech
literárního překladu německý Z, český Z,anglický Z
Do hotelové restaurace vstoupil Ulrich v okamžiku,kdy již většina menší stolní
společnosti,sestávající z Auerbacha a velmistra Neudorfa a těkavého Madera a světe ,div se
její třpytivou ozdobou byl také slovutný doktor Schneider,spořádala předkrm a hotovila se
ku spořádání následujícího chodu a Ulrich s potěšením zaznamenal,že jejich skvostně
prostřený stůl se nachází až v rohu s dvěmi vysokými okny,odkud byl,jak zjistil již na
místě,poté co prošel pod vysokými stropy tohoto opulentního podniku,u jehož interiéru unyle
promlouvalo fin de siecle, přímo božský výhled na vznešené ,majestátné velehory,v jejichž
čistém jasu by se bezpochyby líbilo Zarathustrovi, ale další otázkou je,zavtipkoval v duchu
Ulrich,nakolik by se mu to líbilo tady v sanatoriu Berghof. Patrně by udělal něco naprosto
opačného než co předvedl Ulrich usedaje mezi Auerbacha a Liszku zády do ticha
restauračního provozu,rušeného pouze tu a tam tichým cinkotem skla a kovově
porcelánovým ťukáním několika příborů čelem k upjatému a důstojnému Schneiderovi
připomínajícího nějakého zkušeného generála Wermachtu a kdyby měl cvikr a nažehlenou
uniformu s různými orlicemi a maltézskými kříži ,měl by člověk pomalu nutkání před
usednutím zcvaknou podpatky a vzorově zahulákat Herr General mohu vám podat
hlášení,vedle něhož se kymácel pohublý zamračený obličej muže,jenž se tvářil jako nějaké
orákulum seslané vyšší mocí mezi smrtelníky s nějakým zásadní prohlášením,v němž by se
mohlo kupříkladu tvrdit,že je naprostou a nevyvratitelnou pravdou plynoucí z nekonečného
počtu experimentů provedených na našem nejmonstróznějším urychlovači na světě,že pod
hranicí 10 na mínus padesátou nic není ,přičemž u slova nic by byla 1 odkazující k poznámce 1
na osmí sté stránce samostatného poznámkového aparátu věnovaného kapitole Nic tam není
,v níž by se zvídavý čtenář mohl dozvědět,že je to všechno pravda až na to,že dodnes vlastně
nevíme,co je to nic.Ulrich totiž všechny přítomné pány mile a zdvořile pozdravil,načež povstal
hrabě Auerbach a velmi důležitě představil doktoru přírodních věd Ulrichu von... pana
doktora a proferora filosofie v Tubingen pana Schneidera a všichni zúčastnění,kromě
Liszky,který již z podobných formálnosti vyrostl, měli pocit jaký se vás může třeba zmocnit
máte-li to štěstí pozorovat v létě východ slunce někde na Patmu nebo Samu.To
Zarathustra,prolétlo hlavou Ulrichovi,když usedaje spočinul pohledem v blankytných
výšinách ,jež se rozprostíraly jeho zraku s neomaleností reklamního prospektu nějaké
cestovní kanceláře,by sotva usedl mezi tento spolek prázdných hlav,v němž by ovšem chyběla
zdvořile a chápavě zúčastněně se usmívající hlava mistra Liszky,a pokud by se zde vůbec
zastavil,tak jenom proto,aby každého z nich přetáhl svoji sukovicí přes záda ,vše doprovázeno
nesrozumitelným sípáním.Potom by patrně svrchovaně nasupený prorok proletěl zavřeným
oknem ,aby si mohl na čerstvém horském vzduchu promyslet svoji tezi,že historie Světa je
pouhým věčným návratem téhož.
Liszka poté upozornil Ulricha na zdejší opravdu mimořádnou mezinárodní kuchyň nabízející
mimo jiné také různé středoevropské speciality včetně pravého vídeňského řízku,ale tato
kapitola bohužel není věnovaná gastronomickým studiím,takže necháme dnešní menu našich
hrdinů nepovšimnuto,i když nutno poznamenat,že Liszka nelhal a ony řízky byly skutečně
mimořádné a sotva s nimi byl doktor Mader hotov objevila se u stolu Auerbachova přítelkyně
Claudie,jejíž příchod ovšem pořádně narušil decentní klid noblesní restaurace ,neboť vzápětí
se ozvalo skřípání a vrzání posouvajících se židli osvěžené třeskem ,jež způsobila rozbitá
porcelánová slánka převržená o překot povstávajícím Auerbachem a také ostatní pánové
způsobili nemálo hluku.Claudie se omlouval za drobné zdržení a byla mnohokrát ujištěna
nejenom samotným Auerbachem,že vše je v to nejlepším pořádku.Bylo vidět,že Claudie
neopomenula nic ,co by ji mohlo učinit krásnější,což svrchovaně potvrzoval pohled na její
ladné tělo v přiléhavých černých šatech,které si oblékla záměrně po předchozí domluvě
s Liszkou. Po nějaké době se rozprava u stolu,a nebylo se ani čemu divit vzhledem
k přítomnosti významného myslitele,stočila na filosofická témata,přičemž podnět k onomu
obratu poskytl dr,Mader ,který pronesl,že Švýcarsko se mu jeví jako pravá vlast pro
Zarathustru. Liszka jenom podotknul .„Myslíte?“
Ulrich si upil trochu výtečného Blauer Portugesse a přitakal Maderovi.“Skoro bych řekl milý
doktore,že máte pravdu“, a nevinně se pousmál na Neudorfa,který vypadal na to,že by s ním
nepohnulo ani tvrzení daleko silnějšího kalibru jako například,že vesmír má v podstatě tvar
krychle a nadále se tvářil jako někdo,koho nějaké bzučení letního hmyzu nemůže vyvést
z rovnováhy, a pokračoval,“ a místní velehory by mu dozajista poskytly útočiště hodné jeho
formátu až na to,že by musel absolvovat otužilecký trénink a být zapsán ve spolku místních
alpinistů,ale dovolím si pochybovat o tom,že by nalezl zalíbení v déletrvajícím pobytu
v některém z místních větších měst,ačkoli nepochybuji o tom,že v nich život může být
příjemný,máte-li ovšem na účtu dost prostředků a právě v tomto ohledu,u těchto prostředků
nebo-li peněz, bych předpokládal počátek Zarathustrova rozčílení,neboť jak dobře známo
,peníze kazí charakter a švýcarům ho zkazili na dobro a nepletu-li se ,tak právě ten charakter
,ten správný hrdý postoj bylo něco,o co Zarathustrovi především šlo“.
A kupodivu první,kdo se ozval nebyl Mader,nýbrž velmistr Neudorf,který s vážným výrazem
pravil,že to pan doktor Mader jistě nemyslí úplně doslova a že měl patrně na mysli onen silný
vliv,kterým může vůkolní krajina zapůsobit na návštěvníkovu mysl,která se díky té
majestátnosti velehor a čistotě zdejší přírody dokáže povznést k básnickým výšinám a že sám
na sobě pozoruje jisté oživení a nebývalou čilost ducha a že ho napadají věci,které by mu dole
v nížinách nepřišly na mysl a také Mader se ozval,že všichni přeci ví ,jak rád Ulrich chytá lidi
za slovo a upozornil společnost na to ,že si před Ulrichem musí dávat velký pozor na své řeči a
obrátil se k Ulrichovi,aby ho ujistil,že to samozřejmě nemíní nikterak zle a Liszka,který byl
v dobrém rozmaru a nejenom z toho,že to vypadalo nadějně s jeho akcí se zeptal velmistra
cože tak povznášejícího ho tedy v poslední době napadlo a ten odpověděl,že nic tak
ohromujícího,aby tím dokázal nějak zaujmout své spolustolovníky.
Ulrich poznamenal,že tomu rozumí a že také on se tady cítí poněkud povznesen nad
problémy všedního dne a že to je výtečná příležitost pobavit se právě o věcech,na něž nemá
člověk v běžném povozu právě moc čas“,a právě mne v souvislosti z Nietzschem napadlo ,jak
to vlastně je s tím věčným návratem téhož?Ale opravdu vás tady nechci unavovat takovými
úvahami,zejména v přítomnosti naší milé a krásné společnice“, a mírně se uklonil směrem ke
Claudii,která ho ujistila,že naopak jí tato otázka převelice zajímá,konec konců již také protože
právě Nietzschův Zarathustra je jejím oblíbeným literárním dílem a připojil se k ní také
doktor Schneider,který o Nietzschovi napsal svého času pronikavou a hlubokou studii,která
ho proslavila za hranicemi úzkého světa akademických odborníků.Auerbach vypadal,že je mu
to vlastně úplně jedno,o čem se tady hovoří a Liszka se tvářil neutrálně a jenom pobídl
Ulricha,aby pokračoval.“Jak si tedy přejete,ale pokusím se být stručný.Takže mně na tom
cyklickém pohybu veškerenstva zajímají dvě věci,které mají mravní a tak říkajíc ontologický
rozměr.První aspekt,složka je snad zřejmá,opakuje-li se doslova vše dokola,byť v nesmírných
časových intervalech,musí si člověk,vezmete-li to vážně,říci,že nic nemá smysl a druhá věc je
také jasná,ve vesmíru prostě nakonec nevzniká nic nového a z celkového pohybu se vám stává
nula ve tvaru kružnice.Zkrátka mám obavu,že některé myšlenky nesmíme brát moc vážně ,ale
že nám poskytují skvělé možnosti k zabavení zlenivělé mysli.Ovšem člověku najednou ztuhne
úsměv na tváři,když si přečte některá pojednání věnovaná rozpínajícímu se vesmíru ,v nichž
se doví,že při určitém množství hmoty v universu klidně může dojít k jeho smršťování a hle
jsme opět jako mávnutím kouzelného proutku u našeho věčného návratu i s jeho neblahými
následky na stav myslitelovi mysli .Potom už vás začnou napadat již jenom samé takové
nesmyslné otázky,co že je to vlastně ta hmota a jak se to má s tím velkým třeskem,tedy chcete
se najednou vrátit až k bodu nula a dokonce byste rádi nahlédli až za něj a když se obrátíte na
nějakého učeného muže ,aby vám to všechno vysvětlil,dozvíte se od něj,že takové otázky
nemají z vědeckého hlediska žádný smysl,protož kupříkladu právě čas a prostor vznikly
právě až s velkým třeskem a jelikož jsme skutečně právě s prostorem a časem doslova srostlí
dohromady nezbude nám zřejmě nic jiného než v němém úžasu čekat buď na smrt anebo na
náhlý zkrat myšlenkových okruhů,kterému se také říká náboženské osvícení,ale vnímejte
prosím moji řeč právě jako takový zkrat,ale přesto by mne zajímal váš názor na tyto
zálež,itosti.Vy se pane doktore“ a mluvil přímo ke Schneiderovi“přeci zabýváte takovými
otázkami doslova profesionálně a určitě byste nám k tomu mohl něco říci a také vy Madere,“a
v onom vy se projevil ten dlouhý časový rozestup,který je dělil od doby,kdy spolu navštěvovali
přednášky z fyziky na starém fyzikálním ústavu Na Karlově v Praze“ tady v Cernu stále něco
kutíte,abyste si potvrdili ty své modely a neříkejte mi,že vás takové věci dávno
nenapadly?“Mezitím se ovšem přihodila celá řada pozoruhodných úkazů jako například ,že
slunce také urazilo kus své denní dráhy,čehož výsledkem byla změna uhlů paprsků
dopadajících velkými okny mezi ty porůznu rozestavěné sklenice,talíře a příbory,takže stíny
vrhané těmito umnými předměty se prodloužily a také trochu poposunuly.Samozřejmě ,že se
poněkud pozměnila konfigurace návštěvníků restaurantu a pochopitelně také tzv. různě
planetární konfigurace a pochopitelně nejenom ony.Zvídavá mysl by se mohla pokusit
z mírně deformovaných stínů oněch šálků a podšálků a broušených skleniček naplněných
jiskrným vínem rekonstruovat jejich původní tvar a jejich vlastní podstatu a totéž by mohla
provést ze stíny postav rozsazených v uvolněných pozicích kolem našeho stolu a ocitla by se
tak rovnou v pověstně platónově jeskyni a ke každému předmětu a postavě by si mohla založit
tak říkajíc vyšetřovací spis,který by poté mohla založit do otřískané plechové policejní
registratury.V takovém spisu by byly uvedeny míry a váhy a rok narození a podezřelé sklony
vyšetřované osoby a bezpochyby by tam ,alespoň u lidí,neměl chybět jejich popis jejich vztahu
k ženám,takže v případě Claudie bychom se mohli dostat k tautologii jako džbán je
džbán,neboť byla ženou vypovídající o ženách a určitě bychom se od ní dozvěděli zajímavé
podrobnosti o povaze lesbických vztahů a určitě nejenom ona by nám potvrdila ,že jedině
ženská vám dokáže vylízat kundu tak,že pomalu přestáváte vědět jak se jmenujete a řekla by
nám to asi právě takto,tudíž se nesmíme pohoršovat nad takovým výrazivem.Při pročítání
spisu nadepsaného Auerbach hrabě by nám na scénu vytančil polonahý obtloustlý muž
v dámských punčochách popoháněný dlouhým bičem v ruce v dlouhé latexové rukavici
přecházející přes rameno k černé masce,ale ani ta by nám nezabránila,abychom v této ženě
nepoznali Claudii,která si takové hrátky právě moc neužívala,ale byla zkrátka na výplatní
listině a tak dělala za co byla placena.Doktora Madera bychom po nahlédnutí do jeho registru
viděli zalezlého pod stolem roztřeseně pozorujícího ženské nohy v lodičkách na vysokých
podpatcích a vyplynula by nám z toho směsice strach a pohrdání,kdežto Ulrich by se objevil
jako turecký paša stojící zády ke svému harému s poněkud odmítavým výrazem na tváři a
z dalšího spisu by vystupoval sběratel Liszka,který si svoji sběratelskou zálibu svého času
neodpíral ani u žen a v podstatě to byl spokojený uživatel,který si je dokázal udržet od
těla.Na velmistra Neudorfa nikdo spis nevedl patrně pro jeho neproniknutelný výraz obličeje
a jeho vysoké postavení,takže nikdo neví jak to s ním v tomto ohledu bylo,ale své modlitby
často vysílal vzhůru k panně Marii. Nezávisle na nějakém hypotetickém policejním archívu a
zdánlivém pohybu slunce po obloze a dalším jiným pohybům a optickým klamům se u stolu
rozběhla živá diskuse, v níž se pochopitelně střetlo hned několik úhlů pohledu,přičemž
poměrně zajímavé stanovisko zaujal mistr Liszka,který přirovnal věčný návrat téhož
k gigantické účetní operaci, jejímž výsledkem je vykázání nulového zisku, což je ale vždycky
podezřelé, protože daleko lepší je ohromná ztráta, přičemž dále poukázal ,že v globálním
měřítku na úrovni takového evropského společenství by ovšem upřednostnil onu nulu a že
právě tady v Davosu je skvělá příležitost probrat takovéto účetnictví na té nejvyšší úrovni a
vyjádřil přesvědčení,že by mu v tom mohl velmistr Neudorf být výrazně nápomocen a
velmistr Neudorf, který mimo jiné Nietzscheho bytostně nesnášel se k tomu vyjádřil v tom
smyslu, že je ten Nietzsche přeci jenom k něčemu užitečný, když přivedl právě pana Liszku na
takové pozoruhodné účetní myšlenky, ale že tady a mínil tím tady v Evropě už nikomu žádné
účetnictví nepomůže a že tady musí nastat a v tom měl ten Nietzsche zase pravdu velké
přehodnocení všech hodnot.K tomu připojil doktor Schneider, jehož spis se z naší kartotéky
jaksi úplně vypařil a to zřejmě z toho důvodu, jak si pomyslel Ulrich,že u tak významných
mužů se jaksi ani žádný sexuální život nepředpokládá a vzpomněl si přitom na svůj šok,když
v mládí při četbě životopisů různých velikánů, zjistil velikánů pravý opak,poznámku.“Máte
pánové všichni svým způsobem pravdu, ale jak dobře víte v podstatě jsme odsouzeni
k bloudění v říši domněnek, neboť bychom si museli ujasnit spoustu dalších věcí jako , co je
to vlastně pokrok a tedy , co to znamená, že je něco nového a dále bychom si měli ujasnit na
jaké úrovní se o těchto záležitostech hodláme bavit, zda-li se nám jedná o mikroskopický
pohled nebo naopak pohled makroskopický a dále chceme-li se zabývat pouze dílčím výsekem
skutečnosti anebo skutečností jako takovou a to už zase začínáme tonout v bažině neurčitosti
a zároveň bychom si měli vybrat z jakého stanoviska o tom chceme diskutovat. Má to být
striktně vědecký pohled a je tímto vědcem fyzik nebo biolog nebo dokonce matematik a
nesmíme zapomínat na teology a náboženské vizionáře,takže to celé začne připomínat dvě
benátská zrcadla postavená proti sobě. Můžeme se sice z Nietzscheho dělat srandu, viďte
pane doktore“ a mínil tím pochopitelně zasněného Ulricha, který pouze slabě oponoval, že to
už zkrátka má ve své povaze vidět ve všem i jeho pravý opak, ale že si v mnoha ohledech
velkého přehodnotitele hodnot váží.“A tady to máme,to je přesně ono přehodnotitel
hodnot.Nakonec každý z nás přeci jenom ke světu zaujme nějaké stanovisko,mnohdy velmi
neurčité a absurdní,ale pořád je to stanovisko,které se může časem pochopitelně měnit,ale
které velmi podstatným způsobem ovlivňuje naše počínání.Můžu tady jmenovat hned několik
takových úhlů pohledu jako například pohled hluboce věřícího křesťana anebo pohled
fanatického nacisty a hned vám je jasné jaké konsekvence takový postoj může mít a že za tím
vším jsou nějaké definice nějakých hodnot.“
Ale to je přesně ono,“vstoupil do Schneiderovi řeči Auerbach,“musíme lidem opět ukázat,že
tady jsou opravdové hodnoty,za něž má smysl se brát,ale pořád nevím jak bych to měl
udělat.Mám pocit,jako bychom žili v nějakém zahnívajícím akváriu a jako by už lidé žili
jenom ze dne na den bez jakýchkoli vyšších ideálů a to mi připadá opravdu zoufalé.
Z ULRICHA SE STÁVÁ OPRETNÍ LIBRETISTA A TO ZNAMENÁ,ŽE NAVŠTÍVÍME LA
SCALU ,KDE SI VYSLECHNEME HNED NĚKOLIK OPER NAJEDNOU A NAVŠTÍVÍME
TAKĚ TREZOR VELKÉ ŠVÝCARSKÉ BANKY A ZÁROVEŇ SI PROHLÉDNEME
URYCHLOVAČ ČÁSTIC V CERNU A NAHLÉDNEME DO VESELÉHO ŽIVOTA
ELEMENTÁRNÍCH PARTIKULÍ,PŘIČEMŽ POTKÁME TAKÉ PYTHAGOROVU VĚTU A
HEISENBENBERGŮV PRINCIP NEURČITOSTI A TAKÉ POKROK V NĚKOLIKA
PODOBÁCH...
Řeč doktora Schneidera v hotelové restauraci sanatoria Berghof zapůsobila na účastníky
rozhovoru různým způsobem. Liszka si i nadále myslel, že nejlepším způsobem pro
prosazování nějakých hodnot jsou italské diplomatické metody z patnáctého století
obohacené politickým umem tovaryšů ježíšových. Claudii bylo naprosto jasné,že ti chlapi tady
budou klidně řečnit až do večera bez jakýchkoli hmatatelných výsledků pro život a Mader
s tím vším nesouhlasil z principu,protože jediné správné odpovědi vám může poskytnou
věda,přesněji fyzika a zbytek je mlácení prázdné slámy.Ulricha tyhle to stolní řeči inspirovaly
k tomu,že se v průběhu několika následujících dnů bohatých na události,neboť ve společnosti
Liszky a Aurbacha navštívil jeden velkolepý trezor a ve společnosti Maderově a obou výše
zmíněných včetně dr.Scheidera a velmistra Neudorfa a Claudie navštívil Cern,pokusil
zpracovat některé zážitky a myšlenky na způsob opery anebo ještě lépe operetního
vystoupení,ale první záchvat inspirace ho popadl již v průběhu onoho rozhovoru a sám se
tomu podivil,neboť mezi různými nadáními,jimiž ho obdarovala štěstěna,zela veliká díra
,která by se mohla jmenovat smysl pro hudbu nebo také musikologie. Takže právě v průběhu
Auerbachovy řeči o pokleslosti a nízkosti současných hodnot se v Ulrichově mysli vyvstal
jeden operetní obraz,po jehož okrajích pobíhaly z vnějšku věty jeho přísedících vesměs nějak
hodnotící současné nevalné poměry mezi nimiž se nejednou vyskytla spojení jako,že už to
není,co to bývalo a dokonce,že doba je úplně vymknutá z kloubů,u něhož si jeho původce asi
dostatečně neuvědomil naprostou nesourodost Doby a kloubů,jejichž srozumitelným
překladem by patrně bylo je to všechno v prdeli a stojí to všechno za hovno.Ale zpět
k obrazu,který tak nečekaně vytanul Ulrichovy na mysli a vytanulo mu tam jeviště s velikým
tresorem plným těch kovových kol a koleček,symbolizující patrně švýcarský blahobyt.Vše je
ponořeno ve tmě,pouze tresor je prudce a jasně osvětlen.Tresor se otevírá a z něj vybíhají
bankovní úředníci rozhazující plnými hrstmi bankovky doprovázeni shůry okřídlenými
alegoriemi úspěchu a bohatství v podobě několika okřídlených kol a okřídlených bankovních
ředitelů.Dole mezitím několik vesele skotačících pokladníků natáhlo červený běhoun.Všechny
postavy jásavě zpívají vstupní zpěv.Jaká sláva ,jaký to den.Přijíždí k nám Liszka,přijíždí
k nám Liszka,jaká sláva ,jaký to den. Ten muž zde poklady má,vzácné obrazy,krásné rytiny a
zlata hromady...Na scéně se objevuje Liszka,Auerbach a Ulrich a z výše se snáší cosi jako
bohyně vítězství s klasickou řeckou přilbicí,která zazpívá přivítací ZPĚV a hosté již pokračují
dále do tresoru.Scéna se mění,jsme uvnitř ,všude tma a postavy Liszky a Auerbach a Ulricha
se volně vznášejí prostorem a jedině ony jsou nasvíceny a komentují svoji situaci a
jednomyslně doházejí k závěru, že někam padají a že to nevypadá dobře , protože náhle
z různých stran vystoupí oživlé postavy z různých obrazů Hieronýma Bosche a prostorem se
nese děsivý zpěv oznamující našim padajícím hrdinům My jsme ty poklady a teď přichází
odplata...Při návratu reality k restauračnímu stolu,u něhož právě rozváděl své postřehy ze
života v Cernu dr.Mader ještě Ulrich zahlédl zachmuřenou mužskou postavu
v pršiplášti,patrně ztělesněný pokrok,která chodil kolem tresoru sem a tam zpívaje …stojí to
všechno za hovno….
Již zpátky u stolu viděl na tvářích svých společníků, že s pokrokem to opravdu není
jednoduché, protože třeba někdo jako dr,Mader si mohl myslet, že pravým ztělesněním
pokroku je rozpínání vesmíru a měl svým způsobem pravdu, protože jistý pokrok v tom
poposouvání všeho ode všeho v něčem, kde je všechno středem a zároveň nejzažším okrajem ,
opravdu byl a mělo by to doslova svoji hloubku,kdyby bylo možno v případě vesmíru o nějaké
hloubce vůbec hovořit, ale jak Ulrich pochopil z následujících vět, hovořit se dalo o všem.
CERN
Existuje jistý zajímavý způsob uvažování o Světě a nejenom o něm, třeba také o Bohu, které
se vůči svému předmětu vymezuje vyloženě v negativních kategoriích. Postupujeme při tom
tak, že si vymezíme vše, co o daném předmětu nevíme.,což je přesně opak toho,co o něm
víme, pokud o něm vůbec vlastně něco víme. Když to máme hotovo, tak se pokusíme
z hromady té nevědomosti vytlouct něco pozitivního a příklady z minulosti nám ukazují, že to
jde jako například v tak zvané negativní teologii. Funguje to asi takhle.
Bůh není konečný, tedy bude nekonečný a to je dobrá zpráva , protože do nekonečna se dá
skutečně narvat úplně všechno a pořád tam bude dost místa pro eventuální další
konstruktérské výplody mysli. Podobně bychom mohli postupovat při úvahách o velkém
třesku, které by mohly spadat do vědního oboru tzv. negativní kosmogonie, jenom budeme
postupovat v opačném pořadí,neboť vyjdeme z toho, co všechno víme o tom po a k těmto
positivům si přiřadíme negativa spadající do před nebo za. Nyní si můžeme uvést malou
ukázku takového negativisticko positivního přístupu. Po máme čas a prostor, ačkoli je to s
nimi celkem složité a zamotané, víme, že něco takového tady prostě máme. Ergo před
nemáme prostor a čas. Po máme spoustu vztahů, působení růstu a změn a vlivů , sil,
silokřivek ergo za nemáme žádné vztahy, žádné působení, žádný růst a žádnou změnu a o
nějakých silách a silokřivkách si můžeme v této negativní oblasti jenom zdát.
Jak patrno není to snadná záležitost takovéto negativní myšlení a může to vést přímo
k dušení zácpě. Abychom se něčemu podobnému vyhnuli, navrhuji sestoupit z těchto vyšších
sfér do nižších pater skutečnosti, kde se můžeme pokusit,vyzbrojeni naši negativisticko
myšlenkovou technikou, analyzovat jeden malý výlet, který společně podnikli ve třech
limuzínách naši hrdinové, konkrétně se onoho působivého a poučného výletu do Cernu
zúčastnil hrabě Auerbach, Ulrich, Liszka,redaktor Kraus a jeho šéf Ziegler. Nechyběli tam ani
Dr.Mader a velmistr Neudorf a účast neodmítla ani sličná Claudie. Tak to byla ona positivní
stránka celé věci. Oním neznámým, tajuplným protipólem bude CERN, protože o něm
positivně víme pouze to, že se tam nalézá největší urychlovač částic ne světě, ale nevím úplně
přesně, kde se nalézá a dokonce ani nevíme jak to tam pořádně vypadá a samozřejmě ani
pořádně nic nevíme o těch částicích,které tam údajné lítají v nějakém kruhovitém tunelu, aby
se tam nějak sráželi . Pro vědce pracující na tomto tajuplném místě jsou prý nejdůležitější ze
všeho právě ony srážky oněch částic,které nazývají různými podivuhodnými jmény jako
protony,neutrony, elekrony , mesony, neutrína. Výčet všeho,co nevíme o těch
mikroskopických partikulích a korpuskulích, které snad ke všemu snad ani pořádnými
korpuskulemi a partikulemi nejsou , by nám zabral příliš mnoho místa a koneckonců tyto
negativní aspekty našeho vědění brzy samy v některých případech vyplují na povrch,takže ho
nebudeme uvádět a moudře se přidržíme toho, o čem se domníváme, pochopitelně mylně, že
to známe a kde se cítíme jako nějaká rybka ve vodě, i když takovýto pocit rybka ve vodě by se
nám při bližším průzkum asi opět proměnil na obludnou neohraničenou oblast ostudné
neznalosti , v jejímž ohromném stínu by se dole třepotala a klepala malá nahá pravda, jež by
si tiše a stydlivě říkala, že o pocitech nějakých rybek ve vodě by bylo nejlépe mlčet, protože o
tom,co to je vlastně rybka a co to je vlastně voda toho víme asi tolik jako o tom,když si
pokusíme sami pro sebe vysvětlit, co to je ,když myslím na to, co to je rybka ve vodě.
Zdá se, že nejlépe uděláme opustíme-li pokud možno,co nejrychleji tyto vody ať už s rybami či
bez ryb a obrátíme svoji unavenou pozornost k našim výletníkům.
Nápad navštívit toto pozoruhodní místo se zrodil v krásné Claudiině hlavě.Večer po onom
půvabném posezení v restauraci sanatoria Berghof, při němž si jeho účastnící tak pěkně , ba
přímo filozoficky popovídali,vyšla Claudie z koupelny pouze v kalhotkách a podprsence,
přešla přes pokoj až k Auerbachovi a poté se stalo to ,co v podobných případech zkrátka
stává. Když bylo po všem ,vzpomněla si Claudie na Madera a napadlo ji , že by to bylo
zajímavé podívat se do míst, kde se , jak to tvrdil právě Mader, odhaluje podstata hmoty.
Auerbacha tento nápad zaujal a řekl si, že by se celý ten CERN dal dobře využít pro propagaci
Evropy ve světě. Ano, právě tento urychlovač by mohl světu ukázat,že my tady v Evropě ještě
nejsme úplně odepsaní.
Pro muže takového formátu nebyl problém zařídit takovou maličkost jakou je prohlídka
největšího urychlovače částic na světě a netrvalo to příliš dlouho a tři černé limuzíny vyrazily
od sanatoria Berghof na cestu. V černém mercedesu, který řídil Ulrich, seděl ještě Liszka a
dr.Mader a filosof Schneider. V dalším mercedesu řízeném Krausem seděli velmistr Neudorf
a šéfredaktor Ziegler. Kolonu uzavíral Rols Royce řízený osobním řidičem hraběte
Auerbacha, který spolu s Claudií seděli na zadních sedadlech tohoto skutečně
reprezentativního vozidla. Bylo by jistě zajímavé sledovat myšlenkové pochody našich
výletníků zejména s ohledem na cíl jejich cesty,tedy především zjistit, co si asi pod takovým
pojmem jako proton představuje třeba Claudie anebo velmistr Neudorf. Zřejmě bychom
ovšem ke svému velkému zklamání dospěli k závěru, že téměř všem snad kromě Ulricha a
Madera a Schneidera byli nějací protoni ukradení a že mezi pojetím Ulrichovým a
Maderovým zas takový rozdíl nebyl,neboť oba se drželi oficiálního kánonu vědy,kdežto
Schneidera od obou oddělovala přímo metafyzická propast.
Ještě daleko před Ženevou se mistr Liszka ,sedící vedle Ulricha,obrátil na Dr.Madera
s otázkou k čemu ten urychlovač vlastně je. „Stojí to hromadu peněz a výsledkem nakonec
bude nějaká umělá černá díra, která nás všechny i s tím velkolepým strojem pohltí a bude
zase na chvíli klid.“
Dr.Mader,jakožto oficiální zaměstnanec CERNU ,zabývající se pouze jistou dílčí analýzou dat
vylézajících z tamních experimentů se ohradil.“Ale pane Liszko,takhle úzce pragmaticky se na
to přeci nemůžete dívat.Tohle to zařízení má mnoho významů a především nám umožňuje
potvrdit si naše hypotézy o charakteru a povaze mikrosvěta a posouvá nás dál v poznání
celého universa.“
No to máte samozřejmě svatou pravdu,ale také by vám nějaké ty výstupy mohly ten váš
spořádaný obraz pořádně narušit. Každopádně také redaktor Kraus se po cestě vyjádřil,že by
ho vážně zajímalo,co to ten proton.
Samozřejmě ,že i mezi dalšími účastníky výpravy občas probíhala výměna názorů
dotýkajících se přímo tajemství hmoty a tím pádem také co to vlastně je? Na což mu
odpověděl jeho nadřízený Ziegler .“No to mne podržte, to jsem netušil, Krausi,že zrovna tebe
bude něco takového zajímat“Jeho excelence Neudorf se ráčila vyjádřit,že na tom přeci není
nic divného,když se někdo zajímá o kvalitu cihel,ž nichž je postaven jeho dům,čímž projevila
značnou moudrost a pokračovala v tom duchu, že ona sice není úplně přesně obeznámena
s posledními pohledy vědy na toto téma, ale že si v jedné filosofující populárně naučné knize
přečetla znepokojující myšlenku, že čím hlouběji pronikáte do nitra hmoty tím spirituálnější
se vám jeví až vám nakonec v ruce nezůstane nic kromě několika rovnic.
Kraus si k názoru jeho excelence jenom dovolil připojit poznámku,že přes veškerou
spiritualizovanost těch částic dokáží ty mrška za jistých okolností nadělat pořídnou paseku a
zanechat za sebou pořádnou spoustu udivených lidských duchů putujících expres do pekla
nebo do nebe.
V předním voze si po nějaké době ozval Schneider a svoji řečí se v podstatě obracel především
na Madera, který mu ztělesňoval věškeré neduhy vědeckého přístupu k životu. Ulricha si
pořádně nedokázal zařadit a Liszka pro něj byl jen jakýmsi důležitým pánem, který se dobře
znal s hrabětem Auerbachem, což ovšem nebylo zas tak málo. Schneider pravil“ .Víte pánové,
celý ten pokrok nestojí za zlámanou grešli .Zajímalo by mne nakolik nás učiní nějaká umělá
černá díra lepšími lidmi.Nic nemám proti vašemu povoláni pane Doktore, ale sám to tam
musíte pozorovat lépe než my zvenčí.Na celém tom vašem projektu pracuje tisíce lidi, tisíce
specialistů a zajímal by mne kolik z nich má jasno o celkovém obrazu své práce .“Mader se
pustil do poměrně rozsáhlé obhajoby vědy jako takové a Ulrich k tomu potom dodal,“ale
pánové, myslím že se vlastně znepokojujete úplně zbytečně, protože skutečná věda zajímá jen
naprosto omezený počet jednotlivců a o ty nemám obavu. Horší už to je se zbytkem lidstva,
který si žije svým samostatným životem ponořeným do sítí, které právě věda rozetřela kolem
jako nějakou pavučinu. Smutné je, že právě tito lidé většinou přikládají vědě důležitost ,
kterou prostě nemá a bohužel jejich pseudo vědecké názory přispěly k současnému zmatku
v hlavách mnoha lidí a bohužel internet není organizován jako katolická církev, která měla
své zástupce pomalu v každé vesnici,pokud se ovšem nejednalo o protestantská území, který
byl schopen v těch hlavách udělat trochu pořádek, takže by ty lidi ani nenapadlo se nějak
přespříliš trápit kvůli nějakým protonům nebo elektronům. Dříve si člověk obtížený
pochybnostmi zašel za farářem a ten mu to všechno vysvětlil. Pravda vycházel při tom onen
farář také z pouhého teoretického modelu světa, ale s tím rozdílem,že jeho stvořitel za tento
svět, byť teoreticky naprosto nevysvětlitelně rozpolcen, položil svůj život, i když ho vlastně
nepoložil.“
Schneider pouze přitakal, že právě tohle to měl na mysli, že věda sice lidem nesmírně
zjednodušila život,a zároveň ji vzala tak říkajíc duchovní základy, protože modlit se někde u
lední barokní kapličky k panence Marie za uzdravení svého telete dává přeci jenom nějaký
smysl,ale modlit se k bohu,jak by asi mohl vypadat,pokud by ho vymyslel nějaký čistě
racionální duch by bylo přímo zvrácené.
Liszka se v předu pousmál a dodal, že on se sice příliš často nemodlí, zejména proto, že právě
s katolickými knězi učinil nejednu špatnou zkušenost a to bohužel přímo v Římě, ale že tohle
to zrovna nechce rozebírat, ale že si občas nemůže pomoci a obrací se tedy na pánaboha jako
na nějakého rozšafného vousatého dědečka o radu a že si ani nemyslí, že by mu snad byla
odepřena.“Ale řeknu vám ,“navázal na svoji bělovousou metaforu ,“že by to stejně musel být
génius , protože vymyslet ty protony a celý ten další cirkus elementárních částic ,to nebyla
sranda“. No to zcela určitě pane Liszko“, poznamenal Mader, kterému se vůbec nelíbilo, jak
se o jeho řemeslo otírají jeho spolucestující,ačkoli všechny takové argumenty pro a proti
dobře znal , ale věděl,že se zkrátka zeměkoule v průběhu staletí dotočila až do našeho věku
vědeckotechnického pokroku a že se s ním bude muset nějakou dobu točit dál, ať už bude
výsledek jakýkoliv, ale určitě neměl stejně jako Ulrich obavu z nějaké miniaturní černé díry,
která by snad mohla při experimentech v Cernu vzniknout“, uvážíte-li tu naprostou
vyváženost všech zúčastněných parametrů rozhodujícíh o tom, že náš svět vůbec drží
pohromadě. To je něco, co mne přivádí k úžasu a říkám si někdy ,že snad někde je ten Bůh.“
No vidíte“ odpověděl Liszka “ale kde,that is the question. Viďte Urichu, to vy jste myslím
docela nedávno ráno u snídaně básnil o té negativní teologii s těmi svými Za a Po a PŘED a
DOHROMADY a úplně mne udivilo jak se vám s několika předložkami podařilo pomalu
ubytovat milého pánaboha NĚKDE, které se dá popsat pouze negativními veličinami až mne
potom zarazilo, právě o té nejpozitivnější bytosti můžeme promlouvat pouze v záporu“. Ale to
přeháníte pane Liszko, každopádně je jasně vidět, že návštěva takového urychlovače má
positivní vliv na naše rozvažování, že ano pánové? “A s tím se nedalo než souhlasit. Jenom
bylo trochu na škodu, že s nimi ve voze pro nedostatek místa nejel také velmistr Neudorf,
neboť ten by jim mohl jistě jakožto představitel náboženského řádu k jejich teologickým
závěrům přidat nejeden poučný postřeh, ale bohužel musel cestovat ve voze s redaktorem
Krausem a šéfredaktorem Zieglerem ,což samozřejmě byli muži s patřičným rozhledem a
pokud chtěli také s patřičnou úrovní, ale jejich zájmy se s otázkami po podstatě hmoty kryly
jenom velmi okrajově,takže v jistém okamžiku jejich cesty se jako tětiva sotva znatelně otřely
o mohutnou kružnici jaderného urychlovače, aby pokračovaly rychle dál až do současnosti a
zejména k dění na mezinárodní konferenci věnované světovým financím. Samozřejmě , že
zájmy její excelence nenaplňovaly její čas způsobem , kterak ho vyplňuje zanícený příznivec
infinitesimálního počtu a jiných přidružených nauk,v jejichž nadoblačných sférách může
taková zanícená mysl strávit pomalu celý život neobtěžována lomozem a trápeními našeho
světa, o němž si někteří z těchto idealistů myslí,že je pouhým smutným a nedokonalým
odleskem oněch dokonalých idealit. Její mysl byla lety i výukou a zkušenostmi pevně
ukotvena v bezpečném přístavu katolické doktríny, což ji sice zjednodušovalo život v mnoha
ohledech,ale ke svému rozladění v posledních letech shledávala,že ony jistoty již vzaly za své a
ten,kdo se jich drží všemu navzdory je považován v lepším případě za staromilce a v horším
za blázna.
Vzhledem k přítomnosti jeho excelence nechtěl Ziegler otevírat otázky ohledně večírku u
Avakuma Avakumoviče, jehož se Kraus také zúčastnil. V postatě mu šlo o to zjistit, když volal
Avakumovi, že potřebuje jistý model pro svoji manželku, což v místním žargonu znamenalo
holku navečer,dostalo se mu zdvořilé odpovědi, že mistr Avakum odcestoval a bohužel mu
nemohou vyhovět. To se mu tady v Davosu ještě nikdy nestalo a správně jako zkušený
novinář vytušil,že odmítnutí se nepřihodilo jen tak samo od sebe a tak se raději jenom zeptal
jestli se Kraus také zúčastnil tiskové konference čelního představitele evropské centrální
banky.
Krause jakoby někdo praštil palicí po hlavě, když zaslechla právě takovou otázku,zejména
proto,že ještě donedávna pracoval v úplně jiné oblasti jejich tiskového impéria a takovéto
nudné konference a tiskovky nemusel navštěvovat a docela ho štvalo,že teď to patří k jeho
práci. Pochopitelně ,že z těchto důvodů tam prostě nebyl a myslel si,že si zkrátka něco nějak
vymyslí,což bylo pochopitelně značně naivní,ale nedalo se mu zazlívat,protože v erotickém
magazínu,kde donedávna působil,bylo prostoru pro mystifikace a polopravdy spousty.
Samozřejmě, že jsem tam byl,ale byla tam taková tlačenice, že jsem vůbec nepropracoval
k nějaké otázce „.Ziegler nad tím jenom mávnul rukou a odpověděl si potom vlastně sám,když
se dále zeptal Krause na jeho názor na projev tohoto vysoce postaveného bankéře ,v němž se
účastnící tiskové konference v podstatě nic nového nedozvěděli, snad jenom to,že je vlastně a
v podstatě všechno v nejlepším pořídku..A Kraus Zieglerovi hned hbitě odpověděl“ten chlap
povídal pořád dokola,že se vlastně nic neděje,že statistiky ukazují lepší čísla než se čekalo“.
„No a to mi připadá podivné“rozhorlil se Ziegler,ale hned se obrátil na jeho excelenci jestli ji
jejich rozhovor neruší a byl ujištěn,že pravě naopak,neboť jeho excelence se velmi živě zajímá
o současnou neblahou situaci v evropském finančním sektoru a že ráda slyší,že to zase
nebude tak horké,jak si to bezpochyby zase vymysleli novináři a Zieglerovy bylo jasné,že si
bude muset o některých věcech promluvit s Krausem později a zeptal se tedy raději její
excelence na jistou kauzu dotýkající se řádu ohledně vracení zabaveného majetku po druhé
světové válce někde ve Slezku.“Ach tak,“povzdechla si její excelence“to máte těžké už jenom
kvůli našemu názvu.To víte řád německých rytířů,to po jistých událostech v mnoha
obyvatelích různých evropských zemích nebudí právě nadšení,ačkoli jsme s tou nacistickou
pakáží neměli nic společného.Ano byl jsem nedávno v Bruntále,kde vlastnil náš řád značné
majetky včetně krásného zámku,ale prozatím to nevypadá na to,že by se nám mělo něco
vracet.Tohle to potrvá ještě léta a možná za sto dvě stě let už bude situace příznivější,ale já se
těm Čechům nedivím,že jsou tak naježení,jakmile jim někdo začne předhazovat Sudety .Ono
se to sice snadno řekne,tlustá čára za minulostí,ale tohle to,co se tam přihodila za války a po
válce nás bude ještě pěkně dlouho pronásledovat.“Zieglera jenom udivilo jak hladce a snadno
uvažovala jeho excelence v řádu staletí a tady bylo hned vidět,že je skutečně povznesena nad
malichernosti každodennosti.
Jediný člověk,který se snad opravdu těšil ,že uvidí urychlovač tak nakonec byla Claudie,která
opravdu nebyla příliš vzdělaná v oblasti tak vzdálené jejímu ženskému světu a snad právě tato
odlehlost a tajuplnost ji na tom přitahovala a připadala si jako princezna jedoucí proti svojí
vůli na hrad zlého černokněžníka,Tomuto postoji se ovšem nedala upřít tzv.ženská
logika,protože v celé cestě bylo něco pohádkového a romantického,ačkoli na jejím sousedu a
průvodci byli romantické snad už jenom jeho vzpomínky z mládí.
Protože se chtěla přeci jenom trochu poučit o místě jejich návštěvy,zeptala se zahloubaného
Auerbacha,právě na to co to je proton.Hrabě Auerbach zrovna přemítal o včerejších
jednáních s několika americkými investory o jistých otázkách evropského účetnictví,které jak
se ukázalo nevypadalo tak zle,jak to líčili jeho vlastní novináři. Ke změně názoru ohledně
účetní bilance přispěl nemalou měrou také mistr Liszka,kterého hrabě přizval na ona jednání
jako svého poradce,který váženým americkým hostům vysvětli to,co už samozřejmě dávno
věděli,že pokud máte naprosto přehledné a dokonale uspořádané účetnictví bez jakýchkoli
zádrhelů nemůže vám sebehorlivější a sebepodezřívavější výběrčí daní nic vytknout a musí
prostě akceptovat věci tak jak jsou,i když si může v duchu myslet cokoli o nějakých ulitách
penězích někde ve Švýcarsku.“A přesně do takového stavu,alespoň papírově musíme přivést
evropské finance.Myslím si ,že vám k tomu již nemusím nic dodávat.Možná snad ještě jednu
věc.Slyšel jsem,že máte veliký zájem o evropské malířství a jak vám snad již vážený pan hrabě
vysvětlil mám menší sbírku sestavenou s několika mistrů.Pokud se věci podaří uvést do
pořádku,myslím si,že bych mohl několik svých obrazů prodat a myslím si,že bych to mohl
provést bez prostřednictví Sotheby“.
Další věc,která Auerbacha po cestě do ŽENEVY zabírala jistou část jeho pozornosti,byla
možnost využít právě celý CERN i s urychlovačem pro své cíle ,jež spočívaly zejména ve snaze
upozornit svět,že Evropa má tomuto světu stále co říci.A najednou ho z toho všeho vyrušila
Claudiina otázka,co je to proton?Kdyby se ho zeptala ,co je to kulovnice,jistě by se ji dostalo
kvalifikovanější odpovědi,než se to stalo v případě s protonem.Přes svoji značnou neznalost
zákonů mikrosvěta,byl Auerbach schopen slepit poměrně uspokojivou odpověď,která
víceméně odpovídala stavu popisu atomového světa v učebnicích fyziky pro gymnázia před
dvaceti třiceti lety.Takže se Claudie dozvěděla to,co koneckonců již také tak trochu věděla,že
atom se skládá s jakýchsi kuliček,kterým se říká protony a neutrony a že tyto kuličky se
skládají z dalších menších kuliček a je velmi pravděpodobné ,že i tyto menší kuličky se
skládají s ještě menších kuliček a že to celé drží pohromadě víceméně silou vůle a že kolem
téhle prapodivné skládačky poletují po jakýchsi orbitech elektrony,také kuličky,ale nabité
záporným elektrickým nábojem,ale neptej se mně prosím tě,co je to elekrický náboj a proč je
a proč ho má proton kladný a elektron záporný.Koneckonců je to celé jenom jakási dohoda a
těmhle to kuličkám je asi úplně jedno jaký nesou elektrický náboj a jak se jmenují,takže
elektron by se klidně mohl jmenovat Samuelson a bylo by mu to fuk.A ještě jedna věc.Právě
to celé hemžení v podobě atomu vzdáleně připomíná naši sluneční soustavu s atomovým
jádrem v centru jako slunce a s elekrony jako planety,ale asi to přirovnání bude trochu
pokulhávat,neboť myslím,že předevčírem mi doktor Ulrich prozradil,že ty kuličky vlastně ani
nejsou kuličky a že je to jenom taková pomůcka pro lepší představu něčeho,co se moc
představit nedá.“Claudie se mile usmála poděkovala,za tak důkladnou odpověď a pravila,že je
to stejně fascinující a že by ji zajímalo,zda-li se ty kuličky ne kuličky mohou zmenšovat až do
nekonečna.“Na to by ti drahá asi nejlépe odpověděl doktor Ulrich,ale podle mne tomu
teoreticky nic nebrání,ovšem mám obavu,že i příroda bude mít své hranice,ale copak je za
nimi,to ví možná jen pánbůh a doktor Ulrich. Vedl jsem s ním právě předevčírem
v souvislosti s návštěvou CERNU zajímavou rozpravu a musím říci,že si Liszka vybral
výtečného tajemníka,i když doktorovy motivy,proč pro něho tu práci dělá nechápu,protože
měl za prvé před sebou opravdu slibnou vědeckou kariéru a za druhé vzhledem ke svému
původu ,by snad ani nic dělat nemusel.Hovořili jsem s ním o tom urychlovači a těch
všemožných experimentech,které tam ti výtečníci provádějí a vypadá to,že to snad i k něčemu
bude dobré.Ale zaujala mne jedna jeho poznámka,v níž pravil,že svět,a myslel tím patrně
vesmír,žádné hranice nemusí mít,protože žádný vesmír ani ještě nevznikl a tudíž otázka po
hranicích jaksi odpadá a odpadá i ledacos jiného.Nazval to celé rozpuštění metafyziky v láku
spekulativního myšlení umocněného na třetí.Není to hloupý muž a Liszka,jakožto starý
intrikán určitě ví proč spolupracuje právě s ním,ale někdy mi případne až moc ironický a
mohl by si někdy některé poznámky odpustit,i když probůh tím nechci říci ,že by snad byl
nějak nezdvořilý.Na to si dává velký pozor.Koneckonců takového muže bychom v naší firmě
také potřebovali,ale zatím pracuje pro Liszku,takže uvidíme...
Naši výletníci šťastně dojeli až do Ž ENEVY,kde přenocovali v jednom příjemném hotelu a na
druhý den dojeli až před hlavní vjezd do onoho proslulého CERNU. Ulrich jenom zalitoval,že
je místo reje neutronů a Schrodingerovy rovnice přišel přivítat sám ředitel celé té vědecké
továrny,který jim ještě s několika asistenty také dělal po celou dobu jejich návštěvy dobře
zpraveného průvodce.Nakonec se ukázalo,že tato exkurse byla svým způsobem zajímavá pro
každého z našich výletníků,i když pro každého pochopitelně jinak.Právě zde Ulricha
napadlo,že by se celý tento zážitek dal zhudebnit a z tohoto prvopočátečního nápadu mu
vykrystalizovala postupně opera ze života elementárních částic nazvaná případně Urychlovač.
Názvy operet Il tresoro mio a návštěva trezoru.Urychlovač aneb Velký
Třesk,Lysistraté nebo-li Claudie aneb Bez ŽEN TO NEJDE. Vše spojeno v celek
s názvem Evropa,v němž se nám zábavnou formou konečně vyjasní o co tady
vlastně kráčí a jaké jsou tedy skutečné Liszkovy a Auerbachovi úmysly.
Asi měsíc po davosských událostech,které se prozatím nikterak výrazně neprojevily na
stránkách denního tisku a jejichž následky se měly brzy projevit přímo na mezistátní
úrovni,seděl zase jednou Ulrich doma ve své pracovně umístěné v přízemí svého rodinného
domu,který ovšem okolojdoucím připomínal spíše mírně zchátralé aristokratické sídlo,s
výhledem na poměrně zpustlou zahradu s několika kaštany a jednou prastarou lípou.Byl
večer a Ulrich měl rozsvícenu pouze stolní lampu jejíž světel kruh osvětloval na vyhlazené
tmavé desce psacího stolu několik rozevřených knih a jedno rozepsané pojednání a při
bližším pohledu by se ukázalo , že to spíše vypadá na nějakou epickou báseň.Ulrich si zase
jednou tak trochu rovnal myšlenky a vzpomněl si na svůj nápad s operou a napadlo, že právě
tento hudební útvar by byl možná tou nejlepší formou pro podchycení jeho nedávných
zážitků. Potom ,ale původní plán poupravil s tím, že opereta by byla příhodnější , neboť
všechny ty lapálie, jež se mu a Liszkovi tehdy a od té doby přihodily nepostrádaly humorné
stránky, i když se při tom vlastně jednalo tak trochu o osudech současné Evropy. Potom si
připomenul svoji exkursi po největším urychlovači částic na světě a před očima mu vyvstávala
hotový průmyslový podnik velikosti ohromné ocelárny.Věru podchytit nějak stručně a
výstižně dojmy z takového zařízení je úkolem básníka anebo právě hudebního skladatele.
Zamrzelo ho, že mu hudební teorie skoro nic neříká a že se také nikdy ani nepokusil
zvládnout nějaký hudební nástroj,ale on už se zkrátka někdo najde, řekl si,že Kraus zná
spousty lidí od divadel a mohl by snad také znát nějakého hudebního skladatele . Já si zatím
napíši libreto…, a právě ony osvětlené verše na psacím stole nebyly ničím jiným než pokusem
o libreto k opeře ze života elementárních částic nazvané Urychlovač a za okny byly matně
vidět v tmavohnědé tmě černé propletené siluety stromů , jejichž větvovím prosvítaly bledě
žluté koule lamp veřejného osvětlení,takže při pohledu ven nemohl mít člověk jiný pocit, než
ten ,že se nějakou nepřízní osudu ocitl na strašidelném zámku a tento pocit jisté stísněnosti
by v něm mohlo vyvolat i šustění suchého listí spadaného ještě minulého roku popoháněného
prudkými poryvy studeného větru ,ale Ulrichovi tato intimní osamělá strašidelnost
vyhovovala a pohodlně se zabořil do svého hlubokého křesla a řekl si,že na celém tom světě
elementárních částic je něco strašidelného,tak například jejich neviditelnost a najednou byl
uvnitř vídeňské státní opery ,stál na prázdném jevišti a zíral do prázdného
hlediště.Výborně,tak místo děje máme.Začal se procházet sem a tam po jevišti a uvažoval
nahlas.“Nejdříve si vytýčme půdorys celé věci, abychom se v tom neztratili, či-li děj i
s patřičnými scénickými poznámkami a sem tam nějakým tím popěvkem.Vyvstanou nám tak
jisté obrazy a ty spojím dohromady.Takže předehra.
V opeře je úplná tma prostorem se nesou árie. Jsou to projevy různých elementárních částic
neutrin, mezonů volných protonů a neutronů. Jsou neviditelní a tak si tu anonymitu řádně
užívají. Je to hotový karneval,samý šprým a sprostota. Po chvíli vše utichá a scéna je zalita
světlem a my vidíme Rafaelovu Athénskou akademii s perspektivními renesančními kulisami
a Aristotelem a Platonem obklopenými jejich žáky. Je to vstup věnovaný rozumu a jeho věčné
snaze poodhalit tajemství, která nás tady všude obklopují. Poté se divadlo opět ponoří do tmy
a před diváky se objeví digitální časomíra na níž v rychlém sledu proběhne celá řada staletí.
Ty zmizí a nastupuje Urychlovač v podobě veliké světelné kružnice , který už je značně
rozčílen těmi věčnými neplechami té elementární havěti a slibuje jí ,že už si s ní jednou
provždy vyřídí a mezitím již na scéně zvesela poletují i samotné korpuskule a vypadají jako
veliké polystyrenové koule,z nichž trčí hlavy pěvců a pěvkyň. Tyto nezbedné partikule spolu
diskutují a žertují na účet nabručeného urychlovače a padají také vtipy na účet
Heisenbergových relací neurčitosti a také i na jiné kvantově mechanické relace a rovnice.
Vtipkuje se v podstatě o tom, že přes veškeré úsilí vynaložené na jejich polapení a zobrazení
zůstávají stále nepolapitelnými rarachy a jak už to tak vypadá takovými i nadále zůstanou.
Objevuje se Věc o sobě v podobě důstojného muže s decentní rokokovou parukou s jedním
malým cůpkem,která ve svém zpěvu vyjádří honěným částicím podporu a za ním vtancuje na
jeviště První Okamžik Velkého Třesku jako kozácký ataman doprovázený cikány hrajícími
čardáš.Tančí jako o život a není sám, protože kolem něho v kruhu řádí divoké cikánky a
všichni zpívají něco ve smyslu, že na nás je celý váš rozum krátký..
Ulrich se přesunul k psacímu stolu a začal psát libreto a trvalo mu dlouho přes půlnoc a
načrtl si do svého sešitu ještě námět na operetu Claudie aneb bez žen to nejde, odehrávající se
v alegorickém celoevropském nevěstinci Kundánie v němž se ženy odmítli neustále
podřizovat tupé vůli nadržených a hloupých mužů a konečně vzaly věci do svých rukou a celé
to trochu paralelně kopírovalo Liszkovo a Ulrichovo Davosské dobrodružství, v němž
ovšemže vzaly věci do svých rukou osvícení muži, aby prostřednictvím žen dospěli k řešení
jistých evropských problémů, kterým by se měla věnovat samostatná opera Auerbach,což byl
samozřejmě jen pracovní název, neboť pochopitelně nebylo možné zvolit jméno vlivného
tiskového magnáta pro název nějaké rozpustilé operety a už brzy k ránu bylo Ulrichovi
zřejmé, že mu z toho jeho třeštění vylétá spíše pokleslý kabaretní muzikál, možná v lepším
případě opereta, ale v duchu se uklidnil pomyšlením na Mozarta a jeho opery, které vesměs
nesloužily k ničemu jinému než pobavení tehdejšího obecenstva, které nabylo zvědavé na
nějaké hlubokomyslné kusy a že byla jeho hudba geniální svědčí o tom,že i v kabaretu se dá
někdy narazit na umění.
Ráno zavolal redaktoru Krausovi, aby se ho zeptal jestli nemá náhodou odpoledne čas, že by
se s ním rád sešel. Kraus proti tomu nic neměl, stejně se většinou po práci zastavil v některé
z kaváren v centru a tak se dohodli, že se sejdou kolem páté U Palfyho, kde se také opravdu
sešli a po chvíli nezávazného klábosení se Ulrich vytasil s otázkou , jestli Kraus nezná
nějakého hudebního skladatele. Kraus se podíval na svého přítele s pozdviženým obočím a
udiveně opáčil. “Tak to je vážně pěkné. Neviděli jsme se už pomalu čtrnáct dní a první, co od
tebe slyším je projev čistokrevného bláznovství. Takže nejdříve dovol, abych se tě také na
něco zeptal já. Vypařili jste se s Liszkou i Auerbachem z Davosu jako nějací bankovní lupiči.
Několikrát jsem ti volal a nic. Tak to je jedna věc. Jak dobře víš v Davosu se děly zajímavé věci
a výsledek jednání světových finančníků byl přes všechna očekávání nadmíru optimistický,
ačkoli všichni čekali chmurné vyhlídky do budoucnosti , najednou to všechno vypadá
nadmíru růžově .Zajímavé a to vůbec nemluvím o poprasku kolem děvek ve Švýcarsku,
protože najednou po nich v Davosu vznikla divoká poptávka a ceny šly strmě nahoru a stejně
se jich tam moc nedostavilo, což vím ze svých interních zdrojů a také vím, že milý Avakum
Avakumovič přesídlil celou svoji agenturu do Lucemburska, což je konec konců podobné
hnízdo jako Švýcarsko. Takže můžeš mi k tomu něco říci? “ Ulrich se zatvářil jako kněz u
zpovědi a naklonil se ke Krausovi, aby mu tonem spiklenců sdělil. “Je mi to líto, ale věř mi,
teď ti k tomu nemůžu nic říci“, a uvědomil si rázem, jakou hloupost by způsobil svoji operní
tvorbou, ale naštěstí tady měl také kus o Urychlovači, který mu nepřipadal vůbec špatný a ten
také podal Krausovi. “Podívej se asi takhle. Auerbach odjel s Liszkou do Bruselu s jistým
plánem na povzbuzení evropského sebevědomí a Liszka se rozhodl prodat několik svých
obrazů a použít peníze z jejich prodeje k bohulibým projektům . Já jsem se k tomu připletl
spíše náhodou a hlavní zásluhu na tom má můj slavný prapředek, kterého Auerbach obdivuje
a navíc mne potřebovali k propočítání nákladů a vytvoření několika matematických modelů
asi takového typu,které dnes používají meteorologové při své věštění a při svých
krátkodobých předpovědích,při nichž se některé tyto modely dají opravdu použít a dají se
také použít v jistých sociologických souvislostech. Auerbach tomu říká Evropský rok a Liszka
blbost, ale oba chtějí nějakým způsobem tu špatnou náladu tady v Evropě změnit. Stačí?“
Kraus úplně jasně věděl, že mu Ulrich neříká celou pravdu, ale věděl, že nemá cenu dále
naléhat a tak se podíval na předložený rukopis a po chvíli vyprskl smíchy se slovy. “Ty vážně
patříš za mříže a já ti to snad doopravdy zařídím. Znám několik psychiatrů ze zdejšího
Velkoústavu duševně chorých a tam skutečně patříš. Co tohle to má znamenat , Ježíšimárjá.
Urychlovač zpívá árie a nějaké debilní partikule mu zkratují pojistky. A tady zase zpívájakési
obludárium nazvané Vědecká konference.Hotová fantazmagorie. Ulrichu měl by sis už
opravdu najít nějakou ženskou,vážně,protože v tom vašem baráku za městem úplně zcepeníš
a zešílíš“. Kraus si zapálil cigaretu a ještě chvíli pokračoval ve svých tirádách a také se Ulricha
zeptal na Claudii. Ulrich pokrčil rameny a s mírným povzdechem odpověděl. “Claudie,
Claudie,kouzelná, čarovná, nádherná. Ano ,ano, ale ta je živel, ano vlastně ji mám rád a dalo
by se snad říci , že ji miluji,ale co z toho.Ona má svůj život, který ji možná nevyhovuje, ale už
si to dokázala docela dobře zařídit a já nejsem ten člověk, který by snesl trvalou přítomnost
ženy po boku. Za chvíli bych z ní zešílel, protože trvale se s nimi snad ani nedá žít, protože to
jsou doslova bytosti odjinud, ale že mi právě ty doporučuješ nějaký pěkný trvalý vztah je
skutečně pozoruhodné. Právě ty, který v tom svém staromládeneckém bordelu, který máš
drzost nazývat svým útulným domovem,jednou chcípneš na několik nakažlivých chorob
najednou.To se ale vážně povedlo.Tak ti tedy děkuji za radu. A co ty, kdy mi předvedeš
nějakou tu nevěstu.Už se nemůžu dočkat.“Kraus věděl, jak to Ulrich myslí a tento způsob
konverzace byl mezi nimi docela běžný ,a odbyl to celé tím, že svého přítele poslal do prdele a
potom se vrátil k předloženému opusu a potom skoro vykřikl,“ale jistěže někoho znám .To je
přesně člověk pro tebe, ale budou s ním ze začátku určité potíže, protože je to velký samotář a
velký nesnášenlivec , s kterým je těžké pořízení a s kterým se opravdu nedá jednat jako
s kterýmkoli jiným normálním jedincem, ale u takových podivínů ,člověk nikdy neví a
nakonec se s ním třeba dohodneš,ale celé to závisí na tom,jestli ho tvoje téma zaujme“. Ulrich
netrpělivě vyzval přítele ať ho nenapíná a prozradí mu o koho jde. Kraus se narovnal a nasadil
slavnostní výraz“.Johann Gotlieb Jenitczek“.Ulrich tiše zatleskal a řekl Krausovi ať z něho
laskavě nedělá idiota.“Co to tady plácáš?Jaký Jenitczek?“To má být nějaká hudební
celebrita?“Nikoli, drahý příteli“, odvětil Kraus,“ale doslova hudební génius“. Ulrich znovu
zatleskal a řekl“.Tak hudebního génia jsem ještě nepotkal stejně jako jsem patrně ještě
nepotkal génia zločinu, i když o tomto mám jisté pochybnosti, neboť starý Liszka by mohl mít
jisté předpoklady pro takovou roli. Jinak jsem spíše potkával s génii pouze v jejich papírových
projevech a navíc vlastně génii minulosti.Tak mi o něm pověz něco víc“.Kraus nejdříve
zahvízdal známý popěvek z Cosi fan tutte a spustil.“Dobrá, když jinak nedáš,ale stejně
nechápu ,co to do tebe vjelo, sepisovat libreta o Velkém třesku.No to je tvoje věc. Takže milý
pane a poeto, představte si jedno nevlídné dělnické předměstí našeho bývalého hlavního
města významného impéria, které odpochodovalo do prdele i s celou svoji slavnou
minulostí.Popisovat ti krásy, které tam můžeš potkat ti snad ani nemusím popisovat, i když
malé osvěžení paměti ti snad jenom trochu prospěje, neboť mám dojem , že podobná místa
vzhledem ke svému společenskému postavení a vzhledem ke svým velkolepým známostem
s boháči příliš nevyhledáváš.“Ulrich pouze nonšalantně mávnul rukou a pravil.“Nu ano,to je
pravda,poslední několik let už raději navštěvuji pouze Platonovu říši idejí, kde
v kontemplativním rozpoložení ducha přebývám v pokorné úctě mezi všemi pravdami a
nepravdami jaké si je nejdokonalejší mysl dokáže představit a jejichž chabý odlesk sem tam
ve stavu milosti zahlédáme mezi jevy, ale každopádně mi tato místa nejsou neznámá,jak se
mylně domníváš,neboť v mladí jsem při svých nekonečných potulkách po městě ve stavu
mladické rozervanosti mnohokrát navštívil i tato nevlídná dělnická sídliště. Zřejmě se náš
osamělec uchýlil před dotěrným lidským davem do nějakého tamního zákoutí“. “Přesně tak.
Náš podivín bydlí v jednom malém bytě v jednom z těch cihlových baráků a komponovat
chodí do jedné garáže, protože u něho doma je to nemožné,protože nerudní sousedé by si
z něho jinak už dávno udělali sekanou“. “Náš hrdina má kolem padesátky a proslavil se na
přelomu let sedmdesátých a osmdesátých minulého století několika pozoruhodnými
hudebními opusy, které se hrají dodnes a mimo jiné nedávno některé z nich předvedla
londýnská filharmonie právě tady ve městě hudby. Po smrti své ženy se ale zcela uzavřel do
sebe,přestal v podstatě uveřejňovat své věci, i když je zřejmé,že toho musí mít doma
hodně,protože vlastně nedělá nic jiného než skládá. “Ulrich projevil zvýšený zájem, neboť to
začínalo vypadat ,že tady opravdu žije opravdový génius“A čímpak se tedy živí,když je
neustále zalezlá v garáži.?“Tak určitě získal značné obnosy v období svého veřejného
působení, mimo jiné je to klavírní virtuos a zaslechl jsem, že skládá nějaké pochybné kusy pro
muzikály a právě kvůli jednomu úspěšnému kýči jsem se po překonání značných obtíží
k němu dostal. Každopádně na něho mám telefon a vím , kde bydlí, takže se pokusím s ním
domluvit schůzku a další bude na tobě, ale vážně se připrav na potíže, protože je to nerudný a
sprostý chlap,který nás pošle do prdele rychleji než se nadějeme a také po nás může
v záchvatu zuřivosti mršti něčím, co bude mít právě po ruce. Ovšem pokud ho tvá věc
zaujme,stane se z něj ten nejroztomilejší a nejpřívětivější člověk pod sluncem“.
SETKÁNÍ S HUDEBNÍM GÉNIEM. EXKURS DO ŘÍŠE HUDEBNÍCH A MATEMATICKÝCH
IDEJÍ DOPLNĚNÝ PRONIKAVOU ANALÝZOU DUCHA DNEŠKA , KDE DOJDE
K ZÁZRAČNÉ TRANSMUTACI VĚTY JE TO V PRDELI DO VĚTY SVĚT JE ÚŽASNÝ.
ROZBOR STRUKTURY OPERY URYCHLOVAČ A NÁSLEDNÝ TAJNÝ ROZBOR OPERY
EVROPA.
Jistě se vám již někdy při četbě novin stalo, že jste najednou dostali pocit, že bydlíte ve
špatném hotelu a že by nebylo od věci změnit adresu.Takový špatný pocit z doby, v níž se
člověk ocitl nějakým nedopatřením se podobá pocitu , když musíte chodit v botách , které
mají o půl čísla menší velikost. Zkrátka nejenom Ulrich se cítil ve své době jako ve špatně
padnoucích kalhotách, protože všechno se nějak moc rychle měnilo a než si člověk stačil
zvyknout na svůj telefon zjistil,že už má v kapse jiný ,a tak to bylo se vším. Začalo to už před
sto léty, né-li dříve a z nevinných parních lokomotiv se staly pozemní rakety dosahujících
rychlosti až 400km/h a to nebylo všechno zrychlila se letadla a letecká síť se zahustila
natolik,že nebyl problém vyčistit si po ránu zuby ve Vídni a navečer si vyprat ponožky
v Londýně. Všechno už se dalo pomalu prodat a všechno se dalo pomalu koupit a kdo na to
neměl náladu,tomu se to výrazně připomínalo všude kam se podíval.Otevře-li si noviny, mohl
si být jistý, že na druhé straně se dozví o novém mercedesu, který je prostě neodolatelný a
vyšel-li si na procházku třeba do kina nemohl po cestě neminout veliké plakáty s nabídkou na
cokoli. Všechno se už zrychlilo natolik, řekl si jednou na podzim Ulrich při cestě do
univerzitní knihovny, že lidský život se podobá výcviku kosmonautů na velikých
odstředivkách, kde se jim dopřává zážitek z velikého zrychlení, ale tihle chlapi jsou na to
trénováni, kdežto obyčejný smrtelník má spíše pocit zmačkaného ručníku lítajícího
v rotujícím válci sušičky na prádlo.Všude byly najednou jakési počítače a všichni se z nich
mohli zbláznit,jak to zjednodušší život a potom se to propojilo dráty a šlo to i bezdrátově
stejně jako s telefony a mezi těmi chytrými krabicemi začala proudit data a informace a
najednou si mohl každý připadat jako Encyklopedie Britanica. Stačilo jen kliknout a potřebné
informace byli po ruce.A Ulrich si toho pěkného podzimního dne také řekl,že jednoho dne se
určitě stane,že v té síti počítačů dojde ke kvalitativnímu skoku a celé to nabude sebevědomí a
protože všechny ty počítače jsou navrženy k dosahování pokud možno dokonalých výsledků ,
bude muset tato elektronová hlava dojít k závěru, že nedokonalý člověk musí zmizet, ale
nechme stížností a zanechme tuto dobu s její rychlostí a pomateností někde za námi. Pojďme
se podívat do jiných , vyšších oblastí té nejsvrchovanější spirituality. Proměňme se
v matematické body, protože tam , kam poputujeme neexistuje čas a prostor. Je to říše
hudby a Platonových idejí. Něco podobného říkal Ulrich Krausovi, když se koncem března
kodrcali uprostřed jednoho zamračeného týdne tramvají na konečnou, aby tam vykonali
návštěvu u geniálního hudebníka Johanna Gotlieba Janitczka.“ Uvědom si jaká je to krása,
čistá matematika, čistá hudba. To je oblast , kde přebývají bohové“,říkal stojící a pohupující
se Ulrich, neboť jeli tramvají, sedícímu a kymácejícímu se Krausovi.“Dej mi pokoj jak
s Platonem tak s matematikou a hudbou především. Nesnáším operu a když jsem musel
shlédnou Prsten Nibelungů málem jsem to nepřežil.“Pak se porozhlédl a zjistil, že přejeli o
jednu stanici, což komentoval slovy je to v prdeli, ale když vystupovali z tramvaje doplnil
Kraus své hodnocení situace, že ta Ulrichova skladba není špatná a že jeho imaginární svět je
úžasný.
Hudební kapitola, která nás odvede poměrně daleko od hlavního řečiště, ale
nakonec se bočními rameny dostaneme zase zpět.
Hudební experimenty vás mohu přivést až do odlehlých tmavých končin ducha anebo
také,jak se to přihodilo Ulrichovi a redaktoru Krausovi, na nevzhledné sídliště, takže místo
v labyrintu zvukových vln vyluzovaných mnohočetným orchestrem, ocitli se naši dva
výtečníci v pravoúhlé síti ulic lemovaných jednoduchými cihlovými obytnými domy. Přestože
měli správnou adresu, museli se několikrát zeptat na cestu, aby nakonec zjistili, že mistr
Janitczek není doma.“Takže bude v garáži“.Podotknul Kraus.“Ten chlap v podstatě nikam
nechodí a pokud není tady, tak určitě zase něco skládá“.Naštěstí je to nedaleko“.A skutečně
,když ušli ještě jeden kilometr, který by narýsován na kus bílého papíru vypadal jako sonáta
složená na počest pravému úhlu, dostali se až k dlouhé řadě garáží a podle hluku
vycházejícího z jedné z nich neomylně došli až k té, v níž rámusil na klavíru hudební génius
Janitczek. Naši přátelé se v údivu zastavili před pootevřenou garáží a zaposlouchali se do té
naprosto potřeštěné směsice zvuků. Kraus pokýval hlavou a poznamenal, že teď přichází
doslova vyvrcholení, protože,co Janitczek nesnáší ze všeho nejvíce, je když ho někdo vyruší
při skládání.“Já jsem se s ním sice domluvil, že přijdeme, ale patrně na to zapomněl“.Ulrich,
jakožto muž činu jenom dodal,že teď už do toho musí jít děj se co děj a otevřel jedno křídlo
garážových vrat, takže do tmy, která uvnitř panovala proniklo šedé a kalné vnější světlo, ale i
to stačilo, aby muž se širokými rameny sedící zády ke vchodu přestal rámusit. Potom se
rychle otočil šroub v šroubovnici otáčecí židličky a návštěvníci spatřili mohutného muže
v kostkované flanelové košili rozepnuté u silného krku na několik knoflíků a s vyhrnutými
rukávy, nichž vylétaly svalnaté ruce a z rozhalenky pro změnu veliká hlava s hustými
rozcuchanými šedými vlasy. Tmavé oči pod hustým naježeným obočím se zavrtaly jako kulky
z kulometu do dvou siluet stojící v šedém obdélníku vchodu a poté následovala další palba,
ale místo rachocení nábojového pásu a hukotu střílejícího těžké a smrtelné palné zbraně,
lítaly vzduchem sprosté nadávky. Když odeznělo několik salv, obhroublý obyvatel této
pravoúhlé jeskyně, který jistým způsobem připomínal dávno vybyté neandrtálce, povstal a
vykročil směrem k nevítaným návštěvníků, aby s nimi nevybíravým způsobem obrazně
řečeno vyrazil dveře a nebýt srdnatého zákroku redaktora Krause, jenž také udělal pár kroků
vstříc sveřepému troglodytu a zakřičel, že on je přeci Kraus a že jde na domluvenou schůzku,
viděli by náhodní svědci, dvě mužské postavy letící vzduchem vstříc šedé obloze plné
oblačnosti slibující hustý a nepříjemně dlouho trvající déšť.
Jak se ukázalo dále v garáži nepřebýval pouze zarostlý a chlupatý Janitczek, ale také klavír a
několik otáčecích židliček a dokonce také stará bakelitová stolní lampička a také kávovar
s několika obyčejnými hrnky,z nichž všichni tři muži usrkávaly silnou kávu a kolem jejich
hlav se vznášel štiplavý cigaretový dým,neboť hudební skladatel Janiczek kouřil jakési levné
ruské cigarety bez filtru. Pokud bychom si je odmysleli mohli bychom si na chvíli připadat
jako návštěvníci jednoho z Hitlerových podzemních bunkrů a vzhledem k ročnímu období by
se patrně jednalo o bunkr pod říšským kancléřstvím,což také byla svého druhu taková
bublina,v níž skupina lidí odříznutých od vnějšího světa , stále cosi důležitého řešila,ačkoli
všem okolo již dávno bylo jasné,že je všechno v prdeli.
Janitczek odložil rukopis Ulrichova libreta a tázavě se podíval na jeho autora.“Podívejte,
připadá mi to jako strašná slátanina, ačkoli to nepostrádá humor, ale musím se přiznat, že mě
ta věc přesto trochu zaujala. Kraus mi říkal, že jste se nějakou dobu zabýval fyzikou a že jste
dokonce slušný matematik“.Jenitczek mluvil hodně nahlas, protože byl mírně nahluchlý .“No
pana Krause už trochu znám a musím říci, že za jeho názory bych nedal zlámanou grešli, ale
podle toho textu je mi jasné, že je zatím duch, který je v oněch abstraktních končinách jako
doma a to se mi líbí.“Jen tak mimochodem, můžete mi trochu přiblížit oblast vašich
posledních vědeckých zájmů?“Ulrichovi bylo jasné, že povídat hudebníkovi o svých
posledních zážitcích a polízanicích s Liszkou a Auerbachem by byla ztráta času, takže se mu
ve stručnosti zmínil o svých kosmologických úvahách, jimiž se zabýval ještě jako docent
v Tubingen a jedna část onoho krátkého přehledu by se mohla jmenovat Za velkým třeskem,
také částečně korespondovalo se závěrečnou částí jeho operního libreta urychlovač, která se
také odehrávala právě tam.“Zajímavé, zajímavé“zabručel Jenitczek.“Víte už dlouho mne
zajímají jisté nesamozřejmé spojitosti mezi hudbou a matematikou a myslím si, že některé
rovnice by se daly poměrně dobře a zajímavě zhudebnit. Konec konců pokud se nepletu mám
dojem,že ve vaší opeře jich vystupuje hned několik a to rovnou jako několik opilců a
prostitutek. Budiž. Mohli bychom to udělat tak,že pod hlavními tématy doprovázejícími děj
poběží skrytá vrstva symbolizující například jisté partie z kvantové mechaniky.Vím,že ten brit
Dirac vytvořil svého času zajímavý formalismus kvantové fyziky a vy byste mi v tomto směru
mohl poskytnout nejednu užitečnou radu.Myslím si,že by z toho nakonec něco mohlo být.“
HUDEBNÍ GÉNIUS ZAUJAT KVANTOVOU MECHANIKOU OPOUŠTÍ SVOJI GARÁŽ A
JEDE PŘES CELÉ MĚSTO TRAMVAJÍ A METREM NAVŠTÍVIT ULRICHA. MĚSTSKÁ
HROMADNÁ DOPRAVA MISTRA SICE NA CHVÍLI ZNECHUTÍ, ALE NAKONEC MU
POSKYTNE NĚKOLIK INSPIRATIVNÍCH HUDEBNÍCH NÁPADŮ A MY BUDEME MÍT
PŘÍLEŽITOST PŘECI JENOM TROCHU PRONIKNOUT DO STRUKTURY OPERY
URYCHLOVAČ A PODÍVÁME SE I ZA VELKÝ TŘESK. JENICZEK PO PŘEČTENÍ DALŠÍHO
LIBRETA CLAUDIE ZAČNE NAHLAS UVAŽOVAT, ŽE BY SI MOHL SPOLEČNĚ
S ULRICHEM OTEVŘÍT PROSPERUJÍCÍ KABARET, ale patřičného rozvinutí této myšlenky
se dočkáme až v kapitole následující.
Ve velkém přijímacím pokoji v domě připomínajícím zámeček s francouzkými dvoukřídlými
okny vedoucími do zahalené do tmavého sukna jarní noci s oblohou plnou zářících hvězd se
hudební skladatel rozsáhlé zahrady se skladatel Janitczek od Ulricha při rozhovoru o
budoucí opěře Urychlovač dozvěděl,že je docela dobře možné, že k velkému třesku vlastně
vůbec nemuselo dojít a navíc měl možnost se seznámit s náčrtem dalšího libreta věnovaného
Evropě, jehož obsah se sice zabýval Ulrichovými a Liszkovými nedávnými eskapádami ovšem
zamaskovanými drobným posunem v čase a prostoru, takže Janitczek si přečetl část opusu
nazvaného Amerika věnovaného nedávné finanční krizi severoamerického kolosu s hrdiny
zapletenými do sítě obchodujícími s luxusními prostitutkami,v němž důležitou roli Ulrich
věnoval bývalému řediteli Mezinárodního měnového fondu, což Liszka nakonec přijal jako
dobrý nápad, neboť lidi se zábavnou formou upozorní na ten neřád, ale nikoho ani
nenapadne, že něco podobného mu lítá kolem baráku , lépe řečeno lítalo, protože jsme
alespoň na nějaký čas pánům zarazili tipec a navíc nám jejich rejdy dobře posloužili
k provedení naší velkolepé účetní operace, takže mašina evropských financí jede dál než to
zase několik idiotů zase posere. Nabídněte to Auerbachovi jako součást jeho plánovaných
oslav věnovaných naší milé spojené Evropě.
Takže oba muži sedící poblíž dobře naladěného klavíru měli opravdu o čem diskutovat.
Janitczek se po přečtení Evropy začal mírně usmívat a Ulrich si pomyslel, že k této vousaté a
drsné tváři se ten úsměv hodí asi tak jako se k němu hodí sepisování nějakých libret a při
tomto srovnání se trochu zastyděl za svoji neomalenost, že s takovou dětinskostí vůbec
někoho obtěžoval. Janiczek si chvíli míchal kostky ledu v příjemně nazlátlé skotské , upil a
zeptal se jestli to náhodou není Dimple. Ulrich odpověděl, že bohužel ne,že se jedná o
dvanáctiletou Chivas Regal, ale může se podívat do baru jestli tam náhodou nějakou Dimple
nemá.Johann Gottlieb ale pravil, že je navýsost spokojen a že pije v podstatě cokoli a tohle to
je pro něj přímo pamlsek, protože většinou , že prý do sebe lije rum a potom se položil
Ulrichovi řečnickou otázku.“Tak vy jste pane doktore prý studoval fyziku také v Praze? To je
vážně zajímavé, že si člověk jako vy vybral ke svým studiím zrovna Prahu a to jste určitě měl i
jiné možnosti a navíc, když uvážím složitost češtiny , je to rovnou dvojnásobná záhada. Mimo
jiné moje prababička pocházela z Moravy a ještě můj dědeček ten jazyk ovládal. Pokoušel
jsem se z toho něco naučit, ale naprosto jsem ztroskotal na té jejich zatracené slovanské flexi
a proměnlivosti a je docela dobře možné, že také právě kvůli tomuto jazyku je hudba těch
českých skladatelů tak podmanivá. Janáčkem a Dvořákem jsem naprosto okouzlen, ale
pochybuji, že by se snad mohl charakter jazyka promítnout do pojetí a vnímání takové přísné
vědy jakou je právě fyzika .O matematice se snad ani nemá cenu zmiňovat.Ta by snad měla
bát oproštěna od všech jazyků,kromě toho svého a možná tak trochu jazyka hudby“
Ale to jste zrovna na omylu a musím s vámi tak trochu nesouhlasit“,ohradil se Ulrich, „neboť
mohu srovnávat výuku fyziky ,které se mi dostalo v několikerých jazycích a je podstatný
rozdíl jestli si čtete některé odborné věci v angličtině anebo v češtině a nemusím vám vůbec
zdůrazňovat, že právě jazyk v kterém opravdu myslíte, má nesmírný vliv na to , jak vnímáte
svět.Nejsem samozřejmě rodilý mluvčí, ale jak víte , také moje rodina má částečné kořeny
v Čechách a já jsem se ovšem češtinu z nějakého zvláštního popudu začal učit snad již
v pubertě, takže jsem to později podstatně jednodušší,když jsem se rozhodl pro Prahu a to
nejenom, kvůli místní znamenitým relativistům ,ale především právě kvůli oněm rodinným
kořenům a vůbec toho nelituji, i když moje profesionální dráha by asi vypadala úplně jinak,
kdybych odešel studovat třeba do Států. Ještě bych vám rád uvedl jeden příklad s tím vlivem
jazyka. Už třeba jenom taková to drobnost. Podívejte se na naše Welt nabo ono anglické
World a vedle toho si postavte ono české Svět nebo ruské Mir, a nejedná se zrovna o
bezvýznamná slova ,neboť právě světem jako takovým se fyzika zaobírá a především
kosmologie a kosmogonie a koneckonců hudba také. Máme přeci Musikalische Welt a World
of physics a také fyzikální svět anebo mir jestěstvennych nauk neboli Naturwissenschaft .Jistě
slyšíte ty rozdíly ve zvukové kvalitě a to jsem se ještě nezmínili a rozdílech ve smyslu oněch
slov.V tom anglické cítím slova od Word a v tom českém cítím světlo , neboť svět se nám dává
především díky světlu a u astronomie to platí dvojnásob,i když to v mnoha případech není
zrovna světlo v optické části spektra. Jenom díky tomu, že nebeští povětroni tak zvesela září a
tak mocně svítí jsme si mohli díky našim dalekohledům upřesnit naše představy o vesmíru
neboli o Miru a až by se člověku pomalu chtělo věřit ,že celý ten fantastický ohňostroj, který
každou jasnou noc můžeme vidět, když zahneme krk a zvedneme pohled vzhůru, tady není
jen tak zbůhdarma a že snad ty hvězdy a galaxie přímo chtějí být viděny a už jenom tady se
vám otevírají nesmírné možnosti pro tu vaši hudbu. A to je řeč pouze o jakémsi pocitu a to
jsem se ještě vůbec nedostal k nebeské mechanice jako vědě, která je nám ovšem v případě
Urychlovače poněkud na nic,ale i tady najdeme mnoho příkladů, které byste mol jako motiv
použít a myslím si, že třeba právě formalismus Dirackův by se mohl výtečně hodit.“
S těmi jazyky máte samozřejmě pravdu a snad právě proto mám tolik rád hudbu, kde se tyto
rozdíly stírají, i když opravdu něco na tom bude komponuje -li nějaké téma němec a úplně
stejné téma třeba rus nebo ital a také jistě nebude náhoda, že opera v pravém slova smyslu
k nám přišla právě z Itálie a to musíme mít v patrnosti i při skládání hudby pro vaše kusy,
protože v nich cítím nejenom slovanský svět ale především italskou rozpustilost a to musíme
využít.Mimo jiné jsem si všiml,že poslední část toho libreta nese název Za velkým třeskem a
musím se přiznat,že tam mne to trochu přestalo bavit,i když uznávám, že to nepostrádá
vtip,ale teď bych spíše rád zjistil jak se na to ZA díváte přímo VY.“
Jako fyzik se vlastně ani nemám kam dívat,protože všechny naše konstrukce se odehrávají na
nějakém místě a v nějakém čase a všechny funkce , ať už jsou sebepodivnější mají nějaký
průběh a průběh znamená čas a všichni teoretici vám prostě řeknou,že čas a prostor se
zrodily s velkým třeskem,takže pokud o tom chcete uvažovat ve svém časovém vědomí,neboť
každá vaše i moje myšlenka nějak probíhá v čase a je s ním nerozlučně spojena , i když chci
myslet třeba o bezčasí a bezprostorovosti, samotné myšlení o tom je nějak v prostoru a nějak
v čase,což už je samo o sobě trochu podezřelé, ale budiž,takže paradoxně budete muset díky
vlatnostem svého vědomí muset o bezčasí uvažovat v čase. Jedna věc je vám zřejmá, že celé
to povykování a laškování a dovádění veselých partikulí je vlastně bláznívá hříčka, která
ovšem vlastně vyjadřuje můj pocit, že přesto všechno jak se nám svět mnohdy jeví, tedy
někdy přímo jako děsivý horor a noční můra a nesmysl na stodvacátou první na stotřicátou
první,to si zvažte,co je lepší,že je to v podstatě veselé místo a to dokonce i na úrovni oněch
navlas stejných gluonů a kvarků a bůhvíjaké další mikroskopické čeledi, konec konců veselé
na nich je už to, že jsou to chvílí partikule a chvíli zase cosi jiného a ve skutečnosti to může
být úplně jinak a může to vypadat, jak si alespoň představují někteří ne bezvýznamní vědci
,chvějící se strunky a tu jsem zase u hudby,neboť se strunami přeci máte své zkušenosti a
myslím si že tenhle uctihodný klavír po babičce ,která na něm diletovala Chopina,je takových
strun plný.
Takže pokud se chcete podívat Za,bude dobré sebou mít nějakého průvodce,ale protože tam
ještě nikdo nikdy nebyl,asi budete mít potíže nějakého takového najít,ale přeci se můžeme
něčeho přidržet a to právě současné fyziky,která nám říká,že je to tam,kde není čas a ani
prostor a to je důležité vodítko,které nás může přivést k domněnce,že vlastně není důvod
k nějakému rozruchu a zmatkům a rvaní si posledních zbytků vlasů z hlav utrápených
vesmírnými paradoxy, neboť prostě žádné nejsou a k žádnému velkému třesku prostě vůbec
nedošlo.Pochopitelně si můžete myslet, že věci tak trochu odvysvětluji místo toho,abych je
vysvětloval,ale to už patří k paradoxikální povaze našeho předmětu,že se u něho beze slova
paradox neobejdeme.Zeptám se pro změnu na něco zase já.Nepřipadlo vám mnohokrát,že čas
a prostor jsou jenom takové iluse?Mne to napadá nejméně stokrát za den“.
Vy jste pane vlastně nebezpečný nejenom sobě,ale vůči nám hudebníkům jste přímo smrtícím
virem.Jistě víte,co to je časomíra a jak je vůbec čas důležitý v našich hudebních sférách.Vždyť
na průběhu v čase celá hudba postaveno, i když můžete mít pocit, třeba při poslechu
některých věcí od Johanna Sebastiana Bacha, že se rovnou ztrácíte ve věčnosti, kde by patrně
čas neměl mít žádnou roli,takže si můžete při poslechu nějaké té fugy říci,že vám Bach pouze
pootevřel dveře někam, kde vlastně nemáme co pohledávat, alespoň prozatím jako bytosti
rozprostřené v časoprostorovém kontinuu, do oblasti vymezené čirým matematický bodům, o
nichž je známo, že nemají žádný rozměr a nemají-li rozměr musí to být právě ony ,kdo mají
svrchované právo nazývat se obyvateli onoho Za. Ale na druhou stranu,když se tak probírám
pamětí a vzpomínám si třeba na včerejší den,mnohdy zjišťuji,že si hodně věcí,vlastně ještě tak
blízkých nedokážu už ani vybavit.Nu a co se stalo s mými vzpomínkami z dětství.Jaké
útržky,jaké nesouvislé cáry čehosi,co snad už ani nemohu nazvat svým životem a copak se to
stalo z mými nejbližšími,které,jak se někdy nepatřičně říká,již odvál čas.Jsou z nich mlhavé
stíny a je smutné,že si ani již vlastně nedokážu vybavit tvář svoji máti.Když se na ni
soustředím,vystupují mi před vnitřním zrakem jisté obrysy,ale je to velmi nejasné a není to
ono.Takže mám pocit,že ať už byste položil svoji otázku komukoli,dostalo by se vám vždy
stejné odpovědi,že to stojí za hovno a že je to celé , tedy život, jako přízrak,jako sen, jako
iluze. Koneckonců, co mi pomůže,že vím cosi o planetě Jupiter, která obíhá kolem slunce již
do omrzení dlouho a bude ještě pěknou řadu let stejně nudně obíhat, když vím, že brzy
natáhnu brka a že jsem je již vlastně natáhl, neboť těch pár let se nemůže ani počítat
pomyslíte-li na ony závratné časové údaje z učebnic astrofyziky jako třeba , že světlo
z mlhoviny v Andromedě k nám doběhne za já nevím pět tisíc světelných let. Kdybych měl
svůj život vyjádřit právě v řádu oněch světelný let musel bych dojít k nějakému desetinném
číslu s mnoha nulami za desetinnou čárkou a za ní by se stkvělo ono světelných let. Ano, často
si to myslím, že je to vše jenom pára nad hrncem.
Vidíte, takže v tom nelítám sám. Ale co nám to pomůže s něčím Za. Nu můžeme si
každopádně říci společně s různými vizionáři a proroky a mystiky, že žádné Za prostě není.
Můžeme si říci,ano,nacházíme se v čemsi, co nemá žádné rozměry a kde uvažování v našich
časových pojmech postrádá smysl .Co z toho plyne? Že jsme kdesi, kde je všechno, náš svět a
mnoho jiných světů a kde se všechno krásně vyrovnává a srovnává, ale celkový součet toho
všeho je pořád nula. Vezměte pořádně do rukou tu kouli zvanou svět a řekněte si otevřeně.
Jak asi bude vypadat svět za 10 na stou let. To postrádá smysl.Stejně jako postrádají smysl
všechna absurdně velká čísla. Co s tím, s takovými obludami. Mám pocit, že takovéto počty
postrádají smysl a že si značně zjednodušíme situaci,když si s nimi budeme různě hrát,ale
nebudeme je brát vážně.
Není to zábavné, pokusit se vyjádřit prostředky, které se prostě bez času neobejdou myšlenku
o čemsi, kde není čas? To si myslím nemůže být pro vás jakožto skladatele nezajímavé.
Takových myšlenek nám pobíhá po světě bezpočtu a nejsou myslím nikterak originální a
vskutku při pomyšlení na letopočty které ztratily jakákoli smyl,jako například
1000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000
0000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000
0000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000
00000000000000000000000000po Kristu ztrácejí nejenom ony jakékoli opodstatnění.
Jisté je, že s časem a prostorem nás v budoucnosti čeká nejedno překvapení, stejně tak jako
poměrně blízká budoucnost překvapil naše přátele, neboť se skutečně spřátelili a výsledkem
tohoto mužského vztahu bylo nejedno překvapení pro nejednoho znalce evropské opery a již
předem snad můžeme prozradit, že premiéra opery Evropa ve ŠTRASBURKU měla epochální
význam pro další rozvoj moderní evropské hudby a pochopitelně také epochální význam pro
Ulricha, Liszku a pochopitelně také Claudii a skladatele celé té smrště génia Janitczka, který
se na druhý den po rozhovoru s Ulrichem navrátil kolem poledne taxíkem domů do svého
dělnického předměstí, aby si zde mezi místními obyvateli kdesi na periferii ujasnil svůj další
postup.Každopádně si řekl, že se bude muset Ulricha ještě řádně zeptat na toho Diraca,a zašel
si do veřejné knihovny,kde si půjčil několik populárně naučných knih o současné fyzice.
Když si Janitczek již opět v bezpečí své garáže četl následující,místo Evropy tam byla Amerika
a místo Claudie někdo jiný a celé se odehrávalo v jiném čase, takže totéž čtení doporučuji i
váženým čtenářům. Či -li všechno je jinak.
CLAUDIE A ZACHRÁNĚNÁ EVROPA
Takhle to vždycky bylo,příteli
Kam se podíváš,zmar,zločin a hrůza
S tím já něco udělám,mne políbila múza
Nakopu to všechno do prdele
Vymetu ten smrad,to smetí
Buďte si jist,příteli
ULRICH
To zní všechno vznešeně,nádherně.
Však,jak to učinit?
LISZKA
Podívejte se na toho Avakuma,to prase divoké
Obchoduje s děvkami,topí se v bohatství
Všude ochotní klienti,divní,mocní zpustlíci
Tohle to řídí svět,je mi k zvracení
Támhle stojí Auerbach,rozpustilé hovado
Támhle další zvířata,jeden ředitel
Další důležitý majitel,Támhle tlustý politik
Samé pyšné,hrdé obludy
My žijeme,trpíme ve Vídni
V tom městě veselém,zářivém,
Tady přeci také řádili místní nacisti,
Židi zde čistili dlažbu svými zubními kartáčky,
To je skvrna velká,hrozná ostuda
Řeknete mi,ach,pouhá minulost
Ale,kdeže,jen podívejte se k sousedů,těm bohatým švýcarům
Topí se tam ve zlatě,jsou tedy v pohodě,
Kam se podívám,tam šalba,klam
A já už toho plné zuby mám
Ano,jistě,ty vaše vyčítavé pohledy,
Jistě,uznávám a přiznávám,
Já si také leccos nepoctivě pořídil
A také tedy svůj podíl viny mám
Ale to co jsem se dozvěděl,mne věru naštvalo,
Zkrátka rázně tomu konec udělám,
Jsem ovšem diplomat a nechci žádné rozbroje
Na ty ksichty bohaté se jinak musí jít
Než přímo útočit,to nikam nevede
My nastražíme těm ptáčkum malou past
Na jejich neřest já je všechny nachytám
Oni budou hrát moji hru
A vy buďte můj věrný pomocník
ULRICH
Jaké tedy jsou naše záměry,můj starý příteli?
LISZKA
Topí se to ve zlatě,a ani to jim nestačí
Znám jich několik,výtečníků odporných
Jen pohleďte na toho Auerbacha,tiskového magnáta
Pán sbírá obrazy a jiné ušlechtilosti
A také jak jinak má své slabosti
Je prachatý a může si to dovolit
Mít zámky,auta,milenky
Já viděl nedávno tu jeho Claudii
A světe div se,já už potkal ji
Kde a kdy ptáte se příteli
To vám hned a svižně vypovím
Možná znáte ženské vrtochy,je to cháska nestálá
Ráda se zdobí ,náušnice,šaty prsteny
Avakum,rus,chlap jak hora a tlustý sud
Je módní návrhář a dělá různé modely
Avšak také je to kuplíř nechutný
Má svojí síť s noblesními děvkami
A Claudie je jedna z nich
Nasadím si škrabošku,masku přítele
Nejdříve přijde Auerbach,pro něj obraz mám
Musíme získat údaje o těch mocných pokrytcích
Doufám,že Claudie nám roztaje a také pomůže
Nebude to zadarmo,ale odčinit chci viny díl
Ulrich
Ale já na to nemám čas,
Pohlcen jsem výzkumy,něco počítám
Píši referát a navíc jedu do Prahy
Lizka
Nechte toho ,ty vaše výpočty
Smolíte to stovky let a je to k ničemu
Chápu,že vás vesmír a pánbůh zajímá
Mne drželo to řadu let
Však nejsem počítač ani theolog
Vy jste něco dokázal,vím a uznávám
Vy máte přehled,postřehy ,věda je vám přítelem
Já mám pane hodně let a chci vám něco říct
LISZKA LUSKNE PRSTY A POKRAČUJE.PS.SCÉNA KÁVARNA PALFY,VÍDEŃ
Takhle je to,lusk a nic víc
Krátký okamžik,téměř nic,
Miliardy let sem a tam
Slunce,galaxie,planety a dalekohledy
Krása nesmírná ty vaše rovnice
Ale život je příliš krátká věc
Chcete to snad jenom prokecat
Prosím ,nic vám nebrání ,ale teď vás chci
Ulrich
Neříkám vám rovnou ne,chci to promyslet
Jedu do Prahy a Auerbach mi něco chce
Mám rukopis svého děda,znáte ho
Muž proslulý,napsal román slavný
Mám jeho záznamy,deník,budeme ho vydávat
Auerbach je zvídavý a vidět chce ten rukopis
Liszka
Ale to je přeci výborné,
To ještě proberem
Teď vám něco ukáži
LISZKA MÁVNE RUKOU JAKO ČARODĚJ A OBA SE OCITNOU V PLYŠOVÉ ČERVENI
NOBLESNÍHO NEVĚSTINCE.PATRNĚ JAKO DUCHOVÉ,PROTOŽE DÁMY SE
NENECHÁVAJÍ VYRUŠIT Z RUŠNÝCH ROZHOVORŮ
Liszka
Opusťme zdovolením tuto sluj a naše suchopárné vývody
Zanechme v dáli ty různé klamy,šalby a podvody
Ty různé politiky,ředitele,prostě nechutné obludy
Nedivte se prosím vás,je to jen představa
Takhle se to asi mezi nimi neděje
Však jde mi o princip a ta postava
To není pravá Claudie,je to sen,feérie
CLAUDIE V KORZETU A PODVAZKOVÉM PÁSU
Už mi vážně pije krev ten zpustlík nemravný
To hovado,ten hrabě,jehož nesnáším
Luskne prstem ,přiběhni,potřebuji vykouřit
Potřebuji také zbít ,zadek zvalchovat a vypráskat
A tohle to ještě není nejhorší,
Znám jiné ,horší případy,však ho znáte debila
Francouz,finančník,prachy státům půjčuje
Mně na to schází rým a verš ,to se nedá zazpívat
Tahá uši název ten,Kláro,jak se to jmenuje?
Klára pouze v kalhotkách
MEZINÁRODNÍ MĚNOVÝ FOND
Liszka s úsměvem
To je ale společnost,jaké to půvaby
Jsou to nevěstky,ale mají švih
A ta Claudie,něco na ní vážně je
Mně líbí se ta vzadu,ta prsatá
Ale nechme chtíč a poslouchejme ty rozumy
K něčemu do je a k něčemu to dospěje
Vypadají naštvaně a vypadá to zle
ULRICH
Vy jste snad kouzelník,ale mám pocit,že sním
My byli v kavárně,teď jsme v bordelu
Věřte mi,jsem tu poprvé a koukám jako praštěný
Vy tady chodíte, vy znáte tyhle povětroně
Liszka
Nejsem mlád a neoplývám mužskými půvaby
Ale stále je miluji a mám je rád
Jsou to sice mrchy ale je to v nich
Jsou živé a je tu legrace
Ale nechme toho,vždyť zas láteří
CLAUDIE
Fond říkáš,zbytek se snad ani nedá vyslovit
Ale budiž,možná to smysl má
Ale ty lidi,ten ředitel a Auerbach,
Který ho také zná a ty další příšery
Jak jednoduchá věc,chceš -li si zamrdat
Avakume,příteli,pošli děvku navečer
Jako obvykle tisíc eur
Jsou v tom prachy ,je to obchod
Tak má to být a mně to nevadí
Však děsí mne,tohle to ten výkvět je,
Na tom stojí Evropa,na těhle neřádech a já jim ptáka kouřit mám
Ani náhodou,s tím nechci nic mít
Podívejte se na ty hlupáky jak řeční v novinách
Třeba ten ital,nějaký politik
Vždyť nejme žádné coury,běhny z ulice
Vím jsou nás stovky,tisíce
A nejede v tom jenom ten tlustý Avakum
Jemuž jednou prdel nakopnu
Vezmu si nato špičaté lodičky
Cítit tu tlamu nemůžu
KLÁRA
Ale Claudie,co s tím,chceš se vypařit?
CLAUDIE
Ne,chci síť vytvořit a dohromady utočit
Nedat se jen tak omrdat ,konec srandy blbečci
Najít spojence a možná o někom vím
Je to chlap,smůla,tak to je
Bez něj to nepůjde,je to také obluda
Ale ten ten nám pomůže
KRISTÝNA
Nenapínej nás,kdo to je
Fotbalista,automobilový závodník?
DO DĚJE VZKŘIKNE NÁHLE SLIČNÁ LUCIE
Jsi blbá,nebo co,jaký závodník
To musí být svalnatý a chytrý polobůh¨
Už nechci olizovat tučný břich
To musí být hrdina,já chci Área
CLAUDIE
Mlčte už,je to stařec ,nevím jestli vousatý
Znám ho,je to dědek zhýralý
Sbírá také obrazy a je vážně bohatý
Mám pocit,že s ním chci do války
LISZKA TIŠE ULRICHOVI
To koukáte příteli,to jsou ale příměry
Náladu mají zlou a válečnou
To je skvělé pro mé záměry
Však nyní nechápu,co ta mlha znamená
OPRAVDU SCÉNA DO MODRÉ MLHY NÁHLE PONOŘENA
NÁHLE JE VŠAK PRYČ A JSOU ZDE NOVÉ,PRŮSVITNÉ POSTAVY
JAKÉSI ALEGORIE,ASI ZTĚLESNĚNÉ HODNOTY A PŘED NIMI
LEŽÍ VELKÁ LASTURA
JAKÝ JAS A JAKÁ ZÁŘE
LASTURA SE OTVŘELA A Z NÍ KRÁSNÁ NAHÁ ŽENA VYSTOUPILA
ULRICH
Pohleďte na tu krásu,na ten klín
Kdo,co to je?Nějaká bohyně?
ŘECKO,ŘÍM posel minula,hotová antika
TAKÉ HOLKY U BARU A DIVANŮ VIDÍ ONEN ZJEV
ZTICHLY NÁHLE,ČEKAJÍ
VĚČNÉ ŽENSTVÍ ZAZPÍVÁ
TO JE SVĚTA PODSTAT,ŽENA A JEJÍ KLÍN
CHUNDELATÝ KOSOČTVEREC,ZBYTEK MARNÝ DÝM
NENECHTE SE ZOTROČIT,MUSÍTE ÚTOČIT
CHYTŘE ,LSTIVĚ .JÁ VÁM PORADÍM
POKYNE CLAUDII A COSI JI POŠEPTÁ
Claudie se odkloní a ke svým družkám odtančí
Ty se potom za ruce a křepčí ,jásají
SBOR PROSTITUTEK
Tak se na ně musí na chlapy
Kašlem na ně ,bastardy
Intermezzo
Každý vekým mistrem jest
Hory,vzduch,soutěsky
Slova,proud vzduchu
Prostota,jsem unaven,bylo toho dost
Jako voda,bystřina
Více nic
Někde v těchto místech přerušil Jenitczek četbu,odložil rukopis na klavír a začal si
vybrnkávat na klaviatuře dětský popěvek a najednou si vzpomněl na svoji školní docházku a
úplně zřetelně se mu vybavila jedna hodina fyziky ještě na základní škole.A právě fyziku a
matematiku přímo nesnášel a dodnes měl vůči těmto oblastech lidského vědění jistý odstup a
odpor.Stál u tabule a nebyl schopen napsat na její tvrdou tmavě zelenou plochu vzoreček pro
zrychlení a vybavilo se mu ,že jeho symbolem je a..Dopadlo to tenkrát strašně a od starého
pedantického učitele to pěkně schytal,každopádně od té doby věděl ,že a je vé lomeno
té.Zkurvené vzorečky,tiše si zamumlal.Ten chlap je blázen,ale ono to půjde.Jak to říkal,že
chvílemi je to částice a chvílemi vlna...a ani nevěděl jak a náhle se plně ponořil do hry a garáž
byla najednou plná improvizované hudby.Každopádně úplně na začátku se stalo,že dětský
popěvek se pomalu proměnil ve zpomalený valčík a potom už šla jedna vlna za vlnou.Dalo by
se o tom říci asi mnohé,ale bylo by to podobné jako s tím za velkým třeskem a to je hudba
s časem přímo srostlá a bez rozvoje hudební myšlenky na časové a prostorové ose,myšlenky
jejímž velmi jednoduchým vyjádřením může být otřepaná a notoricky nudná sinusoida,není
prostě vůbec myslitelná...
Ulrich se pomiluje s Claudii. Několik pohledů na milostný akt. Barokní román
v dopisech. Lyrický romantismus. Klasický realismus současná metoda
telenovely a románu pro ženy,tedy vlastně nic nového pod sluncem………..
Doba začátkem dvacátého prvého století měla proti jiným obdobím mnoho předností ,které
mohli ocenit zejména vědci ze společensko vědních oborů,neboť jim poskytovala na mnoha
ilustrativních příkladech ve vyhrocené podobě nejen společenský fenomén,který před sto či
padesáti lety existoval pouze v nevyvinuté zárodečné formě a plného rozkvětu se dočkal právě
v naší současnosti.Jedním takovým jevem bylo něco o čem se tenkrát hovořilo jako o
přesexualizování současného života.Pravda něco takového opravdu existovalo,ale určitě ne na
celém světě,ale v okruhu tzv,západního civilizačního okruhu se o něčem takovém dalo
skutečně uvažovat a psát na toto téma disertační práce.Dalším pozoruhodným jevem byla
obezita,která postihovala ovšem už pomalu celý svět,ale tato záležitost nás nemusí
momentálně zajímat,protože ani Ulrich a ani Claudie rozhodně nebyli obézní a na to jak byla
hubená,naštěstí v přiměřeném rozsahu,neboť prsa i zadnici měla velmi zdravě
vyvinuté,dokázala v některých okamžicích vyvinout značnou sílu,jak se to prokázala poté,co
způsobila za vydatné pomoci mistra zákulisních intrik spiklence Liszky takové pozdvižení
v jistých kruzích zpustlých finančníků a politiků,které by se dalo označit výstižným heslem
nezamrdali jsme si jako obvykle,protože ty zatracené Avakumovy děvky nám odmítli
podržet.Nu a další pěknou ukázkou její rozhodnosti a síly,,bylo když jedna vzácná starobylá
čínská porcelánová váza mrštěná Claudií v záchvatu vzteku po hraběti Auerbachovi dopadla
těsně vedle do vitrínky s několika poháry ze středověkých českých skláren.Poté poslala celého
Auerbacha do prdele, právě tak mu to řekla, práskla dveřmi a zanedlouho byla pryč i se svoji
červenou Porsche, kterou uviděl zaparkovanou poblíž svého domu Ulrich ,když se navečer
vracel z města, kde navštívil universitní knihovnu, kde si nutně musel vypůjčit několik
odborných matematických publikací a hned si uvědomil, že tohle to červené auto již někde
viděl a ani nemusel dlouho přemýšlet kde, protože vzápětí z vozu vystoupila Claudie v krátké
kožené bundě a upnutých jeansech.“Ahoj“, bylo první co od ní uslyšel, takže ji tedy také
pozdravil ,„Ahoj.
Popisovat v dnešním románu milostný akt je navýsost pošetilé, neboť moment skandálu nebo
perverzity už nikoho neohromí, protože každý si dnes může díky počítačové síti zvané
internet najít ve svém počítači cokoli, včetně všelijakých zvráceností a pochopitelně včetně
běžné pornografie a pokud je mu to málo může si v každé trafice koupit rovnou tucet časopisů
s nahými ženami a nahými muži v roztodivných pozicích a nemusí být ani vždy úplně nazí
anebo si může zajít do prodejny, která vypadá jako obyčejná samoobsluha, ale místo okurek a
rýže a různých jiných potravin si tam může koupit rovnou nafukovací ženskou ,kterou potom
může doma prznit do alelujá,takže pouštět se do popisu toho jak si Ulrich spustil kalhoty a
najednou stál před Claudii pouze v trenýrkách a černých ponožkách a bílém nátělníku asi
skutečně nemá cenu.Možná by to bylo lepší,kdyby si potom odskočil do komory pro
motorovou pilu,ale bohudík byl Ulrich docela normální muž,kterému postačovala
k uspokojené pouze zdravá míra násilí, i když v případě Claudie ho musel použít přeci jenom
trochu více, neboť jí se opravdu vážně líbilo, když ji někdo alespoň symbolicky znásilňoval,
což ji Ulrich poměrně konkrétně předvedl.Pouze ho překvapily Claudiiny kalhotky,které byly
kožené se zipem na zadečku,takže neměl na vybranou kam zamířit se svým ztopořeným
údem.Více už k tomu asi nelze dodat a také už k tomu nikdo nic dodávat nebude.
Když potom již klidně leželi v objetí v Ulrichově posteli začala mu Claudie líčit,co ji přivedlo
opět až do jeho postele.
Vítejte v Londýně.Auerbach ve své kanceláři uvažuje o Evropském
ROKU,KTÉRÉŽTO BOHULIBÉ POČÍNÁNÍ NÁS PŘIVEDE ZPĚT DO VÍDNĚ
PŘED VÝLOHU LUXUSNÍHO HODINÁŘSTVÍ,KDE LISZKA PŘED ULRICHEM
VYSLOVÍ,ŽE BOHATSTVÍ JE SICE PĚKNÁ VĚC,ALE V POSTATĚ TO NESTOJÍ
ZA TO.
Pokoušet se o popis nějakého velkoměsta je předem prohraná bitva ,což ovšem platí téměř u
jakéhokoli popisu čehokoli.Vezměte si třeba nějakou symfonii a pusťte se do jejího
popisu.Výsledkem bude obluda přizdobená náušnicemi ve tvaru houslových klíčů.Takže je
vlastně úplně jedno jestli začneme s Londýnem nebo Prahou,protože výsledek bude v obou
případech mizerný.Podívejte,takový obyčejný obyvatel velkoměsta nikdy nebude schopen
zachytit to místo,které přeci tak dobře zná ,v naprostém celku.Vždycky se bude pohybovat
v dílčích výsecích svého města.Ilustrativní pro vyjádření této záležitosti může být
představíme-li si sami sebe,kterak kráčíme důvěrně známou ulicí v centru města,třeba
Prahy.Jsme na Náměstí Republiky a vše, co tady vidíme, je v podstatě rovno snu a
mlze,zkrátka zanechme toho a pojďme se podívat,co právě dělá hrabě Auerbach a podle
pohledu na rozlehlou městskou zástavbu s charakteristickou kopulí chrámu svatého
Pavla,který se mu předestíral z oken jeho kanceláře snad ve dvacátém nebo třicátém patře
prosklené výškové budovy bude více než zřejmé,že bohatý tiskový magnát se bude nalézat
v Londýně a patrně pro to bude mít dobré důvody,neboť bohatí lidé dělají málokdy něco
bezdůvodně.
Samozřejmě,že vlivní a bohatí jedinci jako Auerbach se nezaobírají malichernými záležitostmi
všedního dne, které kolují spíše v myšlenkových okruzích běžného obyvatelstva, to jest
zhruba většiny ,pro něž kufřík napěchovaný dolary znamená hotové jmění,s nímž by si beztak
nedokázali poradit.Je sice pravda,že také hrabě Auerbach občas ve svém soukromém tryskáči
převážel kromě své půvabné milenky kufříky nadité bankovkami, jako se mu to přihodilo
poměrně nedávno, když několik takových kufříků předával v jednom z apartmánů horského
hotelu Berghof obchodníku s obrazy Liskovy, po kteréžto poněkud pochybné transakci došlo
v podzemí jedné nejmenované ženevské banky k operaci Liszkou příhodně pojmenované
škatule škatule hejbejte se, neboť v oněch přísně střežených prostorách několik Liszkou
prověřených lidí přesunulo jeden vzácný obraz z jedné opancéřované místnosti do druhé,
čímž došlo k tomu,že obraz od Hieronýma Bosche, získaný za pofiderních okolností
spojených s fašisty,Vatikánem a Liszkovými informátory, změnil majitele a začala se tak
naplňovat dohoda,kterou Auerbach uzavřel s Liszkou minulého roku koncem ledna na
půvabném sídle rodiny Auerbachů v Kolomaznících u Prahy a šlo to jako na drátkách, protože
hrabě Auerbach si byl mimo jiné vědom toho, že starý lišák Liszka má ještě několik dalších
karet nejenom v rukávech ale doslova po všech kapsách u všech svých kalhot a košil a obleků
a těch nebylo málo, přestože Liszka většinou chodil po Vídni ve starých manšestrácích
doplněných nenápadnou rybářskou bundou, ale jak často poznamenal k Ulrichovi,tahle ta
garderóba se zkrátka čas od času hodí, i když chválabohu jsem již v postavení, kdy si na svoje
oblečení nemusím dávat takový pozor jako za mlada.To zrovna stály takhle časně zjara
minulého roku před nablýskanou výlohou luxusního hodinářství Na Příkopech na dohled od
Sv.Štěpána.Liszka už asi čtvrt roku Ulricha zatěžoval neustálými rozhovory o hodinkách,
protože se rozhodl, že si udělá radost a jedny nebo dvoje si pořídí. Jak Ulrich brzy zjistil,
nákup hodinek není snadná záležitost, neboť s Liszkou absolvoval nejeden rozhovor nad
rozevřenými katalogy věhlasných hodinářských firem a také pochopitelně absolvoval několik
úmorných pochůzek po Vídni, kdy spolu procházeli jedno hodinářství po druhém, aby Liszka
nakonec správně konstatoval, že vůbec nejlepší ze všeho bude pořídit si ty hodinky ve
Švýcarsku, což také koneckonců letos v únoru při své návštěvě v Davosu také
provedl,pochopitelně za Ulrichovy a Krausovy účasti.Každopádně pohled na vystavené kusy
s cenovkami, na nichž byly částky přesahující desetitisíce eur, přiměly Ulricha k poznámce, že
sice chápe slabost některých mužů pro dokonalé hodinky, a že i on sám v nic nalézá zalíbení a
je tedy Liszkovi v podstatě vděčný za to, že mu svým úmyslem pořídit si hodinky, umožnil
hlouběji proniknout do tohoto světa , ale že naprosto nechápe proč by se měl pořizovat třeba
támhle ty monstrózní rolexky ve zlatém pouzdře osázené malými brilianty.“To jste se dostal
k zajímavému tématu milý pane a to prosím pěkně přímo k psychologii bohatství a k jeho
svérázným podobám a charakteristikám. Já bych si třeba osobně něco tak nařvaného také
nepořídil a dokonce to není rozumné ani jako investice, protože ty brilianty samy o sobě si
v Antverpách pořídíte za daleko nižší cenu a pochopitelně i v lepší jakosti, pokud se v to
ovšem vyznáte. Ale pokud se pohybujete mezi movitějšími jedinci a nejste dostatečně bohatý
na to, aby vás již otázky nějaké reprezentace netrápily, musíte zkrátka dávat najevo, že nejste
žádné ořezávátko a takové správně vybrané hodinky vám to ulehčí,takže sice nemusíte mít
úplně ten nejlepší oblek, ale pokud máte na ruce nějaký ten kousek za dvacet tisíc eur a
zaparkujete před barákem v posledním modelu Porsche, budou s vámi nakládat poněkud
jinak než kdybyste tam přijel na koloběžce. Ale to je pochopitelně jenom povrch a moc se to
nedotýká samotné podstaty bohatství.“Ulrich se uctivě uklonil a velmi zdvořile se zeptal.“Byl
byste tedy prosím tak nesmírně laskav a poskytl mi v tomto směru podrobnější
poučení.Musím se vám přiznat, že ačkoli pocházím z poměrně dobře situované rodiny a
skutečných boháčích toho vím asi tolik jako o skutečných psychopatech a dokonce jsem si
naivně myslel, že mezi skutečným psychopatem a skutečným boháčem budou jisté styčné
body.“
Liszka pokynul na znamení souhlasu a požádal Ulricha,že by tedy mohli pomalu jít, že se ještě
hodlá podívat do Dorothea, ačkoli tam v podstatě nic zajímavého není, ale jeho instinkt
sběratele mu napovídá,že by tam dnes přeci jenom měli jít.Po cestě se zastavili před vchodem
do svatoštěpánského chrámu, ale Liska při pohledu na turistický dav rozčílené podotknul,že
dneska už by se snad ani nedivil,že by po příchodu domů, objevil ve své ložnici skupinu
amerických turistů cvakajících fotoaparáty jako na povel a brblajících do omrzení
Interesting,interesting s tou svojí šílenou pronunciation.Terrible,my Friend.Let s go to
another place,for example to café Central.With pleasure answered Ulrich and very soon sit
both near marble tavolo and mistr Liszka was speaking about fundaments of skutečného
bohatství,o němž by toho mohl také mnoho říci také hrabě Auerbach, který byl doslova a do
písmene nepředstavitelně bohatý,ale ten se ve své londýnské kanceláři zaobíral spíše
Avakumem a Claudii a teprve , když si to alespoň v myšlenkách s nimi vyřídil, pustil se ve
svých úvahách do oblastí hodných muže jeho postavení, totiž do oblastí mezinárodního
obchodu mezi evropskými státy a také do dluhů,které přitom dokázaly nasekat a tím pádem
se začal přibližovat k řečení které mělo být zastřeno požádáním kulturních akcí a oslav
nazvaných pro změnu příhodně Auerbachem Evropský rok, ale to ještě chvíli potrvá ,takže se
přeci jenom můžeme ještě na chvíli vrátit pod prosklenou kopuli slavné vídeňské kavárny
Centrál,ale možná to byla také jiná kavárna, ale jak už jsme si někde řekli pokoušet se
popisovat cokoli vede ke katastrofě, vyjde to na stejno jestli seděli v Centrálu nebo u Palfyho a
dokonce to mohl být Palfy,protože odtud je do Dorothea podél Albertiny blíž,a vyslechnout si
podnětnou přednášku sběratele Liszky o podstatě bohatství.
„Něco vám teď prozradím,ale pod jednou podmínku“ ,a lišácky mrkl po Ulrichovi.“Budete si
muset udělal ještě jednou čas a pokusíte se mi ještě jednou vysvětlit,jak jste to onehdy myslel
s tím,že přeci jenom existují způsoby jak nahlédnout za ten velký třesk.Víte já jsem takový
astronom amatér a tím jsem také po celý život zůstal,ale hvězdná obloha mne nepřestala
fascinovat a dokonce ,což je překvapující,i mravní zákon v nás,ale to bych momentálně příliš
odbočoval“.Ulrich se napil kávy a dával si dobrý pozor,aby při tom nesrkal,protože tohle
Liszka vážně nesnášel.“Ale jistěže.Je to strašně jednoduché a dá se to vystihnout jedním
slovem a to slovem metafora“
Ale jděte mi k šípku se svými metaforami.Určitě jste mi chtěl říci,že celá matematika není nic
jiného než jedna velká metafora,což je asi v jistém smyslu pravda,takže počítám s vámi,že mi
to vaše ZA brzy nějak srozumitelně vysvětlíte a teď se nenápadně porozhlédněte kolem.Nu,co
vidíme? Odpovím za vás a řeknu vám,co nevidíme, a to je, není tady žádný opravdu bohatý
člověk?“Na to Ulrich Liszkovi odpověděl,“Kromě vás“.
„Ale prosím vás.Těch pár obrazů, to ještě není žádný majetek, ale nebudu vám to rozmlouvat,
stejně byste mi nevěřil .To, že žádného takového bohatce nevidíme tady, neznamená, že
vůbec neexistují, ale je jich po čertech málo a je to taková stydlivá čeládka, která se nerada
ukazuje a už vůbec nerada vidí pokud se o nich hovoří nebo píše a skutečně pokud byste
zeptal kteréhokoliv z návštěvníků této kavárny ať vám vyjmenuje třeba dvacet skutečných
boháčů,se zlou byste se potázal nejen pro nepatřičnost otázky,ale prostě málokdo by byl
schopen vyjmenovat jich alespoň pět.Tak a nyní si můžeme vymyslet nějaké pěkné veliké
číslo .Já nevím,třeba biliarda biliard eur ,ale to se špatně vyslovuje,takže se spokojíme
s miliardou a řekl bych,že s devíti desetinami této miliardy tak či onak manipuluje oněch
několik stovek bohatců,v podstatě s celou.Copak nám z toho asi plyne.Inu asi tolik,že
k vašemu dotazu ,by vám nejeden návštěvník uštědřil na adresu bohatých nejednu peprnou
nadávku a takových nadávek byste si vyslechl více,kdybyste svůj sociologická průzkum
rozšířil ven na ulici.Asi byste musel dospět k závěru,že tihle to boháči budou pěkná verbež a
jistě by vás v tom mohl utvrdit nejeden pěkný příměr z Nového zákona.Tam ovšem ještě
můžete ty nadávky na bohatce brát docela vážně,pochopitelně že z úst současných zástupců
Boha na zemi by podobné výpady zněly poněkud směšně,ale to už je vedlejší záležitost,i když
vedle oněch bohatých jedinců tady máme i poměrně bohaté korporace jako například katolíky
a člověk se neubrání dotazu,co všechno jim jenom musí patřit,nebo třeba takovým Saudům a
jiným ropným šejkům.Ale patřit taktéž znamená ovládat a ovládat znamená řídit a řídit to
tam,kam chci,ale není to vůbec jednoduché,to mi věřte.A co nakonec může chtít takový
bohatý člověk,než aby o to své bohatství nepřišel,a to se může stát raz dva,to mi také můžete
věřit.
No ať už se vám to líbí nebo ne,musíte počítat s nezanedbatelným vlivem těchto lidí na váš
život.Samozřejmě se mezi nimi vyskytují jedinci,kteří mají pocit,že si vlastně mohou všechno
dovolit,ale tento přístup nevede k ničemu dobrému.Ale proč jsem o tom vlastně začal
hovořit.Dostal jsem takový nápad a rád bych vás s ním seznámil.Jak už jsem se o tom
zmínil,mít peníze vlastně není žádná výhra a svým způsobem vás svazují a nutí dělat
věci,které byste asi nedělal rád a nutí vás jistým způsobem ovlivňovat okolí tak,aby to
neohrožovalo vaše zájmy.Poslední dobou s jistým znepokojením sleduji vývoj v Evropě ,však
víte ty záležitosti kolem zadluženého Řecka a podobně a musím říci,že by k mnoha
nežádoucím věcem nemuselo nikdy dojít nebýt jistých lidí,kteří dali přednost vlastní
nenasytné chamtivosti před odpovědností.Podívejte nechci tady moralizovat a sám víte,že
nejsem žádný svatoušek a právě to se nám bude hodit.Až nastane vhodná chvíle seznámím
vás s hrabětem Auerbachem,o němž jste již musel něco slyšet.Je to tiskový magnát a má
poměrně značný vliv a on bude tím člověkem ,který nám pomůže s mým plánem,i když to asi
nebude dělat úplně dobrovolně,ale mám pár věcí ,které by ho mohly přimět k blahovolnému
vyslechnutí mých návrhů a pro vás to bude užitečný pohled do psychologie bohatství a možná
právě tomu poučení už také jednou konečně zbohatnete,i když vy jste v tomto ohledu
ztracený případ.
Onen jarní den měl samozřejmě své pokračování,které také znamenalo,že Ulrich s Liskou
ještě navštívili palác Dorotheum.Tam se také rozloučili a Ulrich se rozhodl,že se domů vrátí
pěšky,neboť se vyčasilo a potřeboval si trochu pročistit hlavu.Po cestě se nepřihodilo nic
zásadního snad až na to,že ho napadlo několik postřehů k oné psychlogii bohatců.Kráčeje
volně ponořený do jarního vzduchu jako veselý pstruh v horské bystřině proběhla mu hlavou
úvaha,která by se dala formulovat všelijak,Možná třeba takto.
Představme si následující situaci,která je koneckonců velmi běžná a všichni ji velice dobře
známe.Otevřeli jsme si noviny a vida,copak ta tady máme?Vida,reportáž z jakéhosi sumitu
skutečných bohatců. A tady pod fotografií nám něco píší,aha tak v červnu roku 2010 se ve
španělském městě Stiges sešli chlapci z jakési Bilderberg Group,skuteční boháči,aby
nezávazně podebatovali o všem možném.Tak a na samotném fotu doprovázejícím článek
vidíme vystupovat z elegantního mercedesu jakéhosi usměvavého postaršího pána s pečlivě
přistřiženým knírkem a vysokým čelem,kolem se to jenom rojí úslužným personálem,jeden
otevírá dveře od auta,druhý vytahuje z kufru kufr.Onen pán s knírkem není nikdo jiný než
samotný šéf Daimler AG.Za černou limuzínou vidíme dalšího sympatického pána,který si
ovšem nese kufřík sám a vida,další šéf,tentokráte Royal Dutch Shell.
Nyní si pro změnu otevřme tiskovinu poněkud veselejšího charakteru než nějaké nudné
noviny,řekněme Playboy a helemese ,to je přeci jenom zábavnější než ti pánové v oblecích
s kufříky.Pěkná děvčata tady na nás vystrkují své zadky a prsa a člověk pomalu ani neví kam
by se měl dříve podívat.Jestli na ty dlouhé nohy v jemných punčocháčích nebo na tu
vystouplou kundičku v krajkovaných kalhotkách.Jak patrno mezi těmito fotografiemi jsou
jisté podstatné rozdíly a pochopitelně někdo,kdo se nechává polonahý nebo dokonce téměř
úplně nahý fotit ,aby se jeho snímky objevily na barevné dvoustránce časopisu pro pány bude
smýšlet o světě a různých souvislostech zřejmě naprosto jinak než třeba smýšlejí oni dva
pánové zachyceni na fotografii z konference ve Stiges.
K podchycení takovýchto rozdílů ve stylu myšlení mezi vlivným a bohatým mužem a luxusní
prostitutkou by nám mohl dobře posloužit právě hrabě Auerbach,které jsem opustili u okna
jeho londýnské kanceláře,a jeho milenka Claudie,kterou jsem opustili už v Davosu,kde se
pochopitelně nezúčastnila pouze jedné stolní rozpravy .
KAPITOLA,V NÍŽ UŽ JSEM ZASE ZPĚT V LONDÝNĚ,KDE SE NÁM DOSTANE
NEMALÉHO POUČENÍ ZE SVĚTA VELKÝCH FINANCÍ A MEZINÁRODNÍ POLITIKY. A
NIKDO NEMŮŽE ŘÍCI, ŽE BY PRÁVĚ LONDÝM NEBYL TÍM PRAVÝM MÍSTEM PRO
TAKOVÉ VĚCI, NEBOŤ ZDE KONECKONCŮ VYCHÁZÍ SLAVNÁ FINACIAL TIMES, který
ležel rozevřen na psacím stole hraběte Auerbacha v jeho strohé londýnské kanceláři…..
Curych. Kancelář interpolu.Komisař Laforgue diskutuje se svým podřízeným inspektorem
Micheletem nad fotografiemi vily Avakuma Avakumoviče o prostituci…..