Krajinou zkušenostně reflektivního učení

Krajinou zkušenostně reflektivního učení
Krajinou zkušenostně
reflektivního učení
Jennifer A. Moon • Michal Diviš
Jan Kolář • Vít Dočekal
Josef Valenta • Hana Kasíková
Hana Horká • Veronika Rodriguezová
Karla Brücknerová • Michal Dubec
ISBN 978-80-210-6296-2
Masarykova univerzita, Brno 2013
Krajinou_Obálka_3.indd 1
04.11.13 11:46
Krajinou zkušenostně
reflektivního učení
Jennifer A. Moon
Michal Diviš
Jan Kolář
Vít Dočekal
Josef Valenta
Hana Kasíková
Hana Horká
Veronika Rodriguezová
Karla Brücknerová
Michal Dubec
Vydání této publikace bylo v souvislosti s realizací projektu
„Zkušenostní a reflektivní učení – podpora profesní přípravy studentů“
(CZ.1.07/2.2.00/15.0202) podpořeno Evropským sociálním fondem
a státním rozpočtem České republiky.
Zvláštní poděkování patří kromě v tiráži uvedených kolegů také Daně Knotové, Kristýně
Odvárkové a Petru Svojanovskému, kteří spolupracovali na koncepci publikace, ochotně
opakovaně pročítali všechny texty a přicházeli s užitečnými náměty. Za organizační
podporu pak patří velký dík Martině Sloukové.
Recenzovali:prof. PhDr. Milan Pol, CSc.
doc. PhDr. Vladimír Jůva, CSc.
© 2013 Masarykova univerzita
ISBN 978-80-210-6296-2
Obsah
ÚVODEM . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6
K TEORII A VÝZKUMU. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8
1. Proč v procesu zkušenostního učení reflektovat? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8
Jennifer A. Moon
2. Osobnostní a motivační činitelé lektora zkušenostně reflektivního učení. . . . . . . . . 15
Michal Diviš
3. Analýza průběhu skupinových reflektivních sezení vedených lektory
osobnostně sociálního rozvoje. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27
Jan Kolář
4. Zkušenostní učení a evaluace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47
Vít Dočekal
K MOŽNOSTEM APLIKACE. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57
5. Ke specifice reflexí v edukačním dramatu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57
Josef Valenta
6. Zkušenostní učení v příběhovém dramatu a učitelské vzdělávání . . . . . . . . . . . . . . . . 68
Hana Kasíková
7. Programy tematické kooperativní výuky jako příklad zkušenostně
reflektivního učení?. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82
Hana Horká, Veronika Rodriguezová
8. Patero pro práci s estetickým zážitkem v rámci zkušenostně
reflektivního učení. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91
Karla Brücknerová
9. Vedení žáků k sebeřízení na základě poznatků o fungování mozku. . . . . . . . . . . . . . . 98
Michal Dubec
ZÁVĚREM. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104
SUMMARY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105
LITERATURA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108
O AUTORECH. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116
Úvodem
Snad každý, kdo se někdy začal zabývat tématy zkušenostního, reflektivního, zkušenostně
reflektivního či jinými ekvivalenty pojmenovaného učení, pravděpodobně brzy zjistil, že
se ocitl v bludišti mnoha různých a ne vždy vzájemně slučitelných pohledů na věc. Člověk
jako by putoval doširoka rozprostřenou krajinou – místy šlechtěnou a bohatě zalidněnou,
a místy naopak nepřístupnou, zapomenutou, ponechanou vlastnímu osudu. Někde tam
se nachází myšlenková stopa jednoho z „praotců“ zkušenostně reflektivního učení Johna
Deweye či později dozrálé „plody“ známé koncepce cyklu zkušenostního učení Davida
Kolba. Zůstaneme-li v rozpravě o zkušenostně reflektivním učení věrni metafoře krajiny,
pak její další osídlování a zušlechťování pokračuje díky celé řadě aktivit mnoha angažovaných lidí, kteří se nezřídka věnují teorii i praxi zkušenostně reflektivního učení a snaží
se myšlenkové zdroje přetavit ve smysluplný a pro okolí užitečný produkt. Ti čeští sice
zůstávají poněkud ve stínu svých zahraničních kolegů (např. Schöna, Mezirowa, Bouda,
Jarvise, Korthagena či Moon a mnoha dalších), nicméně zdá se, že řada z nich má již co
nabídnout. Dokladem je i tato publikace.
Na cestu po krajině zkušenostně reflektivního učení jsme se před časem vydali i my.
V Akademickém centru osobnostního rozvoje, na pracovišti Ústavu pedagogických věd
Filozofické fakulty Masarykovy univerzity (www.acor.cz), jsme se nejprve věnovali tématům spojeným s osobnostním rozvojem a v několika posledních letech jsme zaměřili pozornost především na zkušenostně reflektivní učení. Tato publikace je jedním z výsledků naší
úzké spolupráce s řadou českých i zahraničních kolegů. Jejím cílem je nabídnout vybraná
témata, která se ke zkušenostně reflektivnímu učení váží, poukázat na možná teoretickovýzkumná uchopení i širokou škálu možných praktických aplikací. Metaforicky řečeno:
publikace není spojena s ambicí vytvořit přesnou a podrobnou mapu krajiny zkušenostně
reflektivního učení, ale spíše upozornit na malebná či zatím málo prozkoumaná místa,
která, alespoň podle našeho názoru, bezesporu stojí za povšimnutí.
Monografii jsme rozdělili do dvou částí: v první z nich nabízíme texty teoretickovýzkumné, do druhé jsme zařadili texty věnující se aplikaci zkušenostně reflektivního
učení v různých kontextech. V první kapitole uvádí čtenáře do problematiky zkušenostně
reflektivního učení britská autorka Jennifer Moon, která poukazuje na rozmanitost pojetí
6
KRAJINOU ZKUŠENOSTNĚ REFLEK TIVNÍHO UČENÍ
tohoto konceptu a zdůrazňuje význam toho, odkud, resp. s jakou zkušeností do reflektivního prostoru vstupujeme. Vytváří tak základní rámec celé knihy, skrze který lze následně
nahlížet další pojednávaná témata.
Michal Diviš věnuje ve druhé kapitole pozornost těm, kteří nás „krajinou“ zkušenostně
reflektivního učení provázejí – tedy lektorům. V empiricky zakotvené sondě se zabývá
modelem jejich osobnostní struktury a také motivací k výkonu lektorské profese. Není
pochyb, že ke „královským disciplínám“ lektorů zkušenostně reflektivního učení patří
umění podporovat reflexi učících se. A právě způsoby, kterými tak lektoři v praxi reálně
činí, představuje v navazující výzkumné studii Jan Kolář. Na základě kvalitativní analýzy
nabízí zcela nový pohled na situace a procesy, které se, mnohdy skrytě lidskému oku i uchu,
odehrávají v průběhu vedení skupinových reflektivních sezení. První část publikace uzavírá
zamyšlení Víta Dočekala nad možnostmi uplatnění Kirkpatrickova modelu evaluace při
vyhodnocování účinnosti procesu zkušenostně reflektivního učení.
Ve druhé části publikace uvádíme některé příklady, jakými lze principy zkušenostně
reflektivního učení využívat v přípravě a realizaci širokého spektra aktivit či programů pro
různé cílové skupiny, a (spolu)vytváříme tak představy o možném propojení světa teorie
s bezprostřední praxí. Prvním textem v následující nabídce vybraných aplikací zkušenostně
reflektivního učení uvádí Josef Valenta čtenáře do – jemu dobře známé – krajiny edukačního dramatu. Předkládá a popisuje celou řadu specifik reflexe ve zmíněné sféře jeho profesního zaměření. Na toto téma navazuje svým pojednáním Hana Kasíková, která směřuje
svou pozornost k roli příběhového dramatu v reflektivně pojaté profesní přípravě učitelů.
Ve svém textu se dělí o konkrétní náměty využitelné v programech primárního i dalšího
vzdělávání pedagogických pracovníků. Podobně i autorky následující kapitoly Hana Horká
s Veronikou Rodriguezovou nabízejí inspirace z učitelské praxe využitelné pro didaktické
uchopení vybraných témat a poukazují na zkušenostně reflektivní základ svého pojetí
kooperativní výuky. Částečně didaktický charakter má i text Karly Brücknerové, která
čtenáře uvádí do prostředí estetické výchovy. Estetický zážitek vzniká a rozvíjí se, podle ní,
za spolupůsobení celé řady podmínek (bez nichž se očekávané „kouzlo“ nedostaví), kterým
je v procesu zkušenostně reflektivního učení užitečné věnovat pozornost. V samém závěru
publikace se pak Michal Dubec zamýšlí nad reflektivně vedeným způsobem (efektivního)
rozhovoru (nejen) se žáky v kontextu přirozených procesů fungování lidského mozku.
Publikace tak provází čtenáře řadou dosud neobjevených či jen málo kultivovaných
míst krajiny zkušenostně reflektivního učení, nabízí prostor k zamyšlení, možnost inspirace
i několik jasně formulovaných pokynů a návodů. Budeme rádi, přijmou-li naše pozvání
k putování krajinou zkušenostně reflektivního učení lektoři, učitelé, badatelé i studenti.
Přejeme všem šťastnou cestu a příjemné čtení.
Úvodem
7
Literatura
Alexander, R. (2006). Towards Dialogic Teaching: Rethinking Classroom Talk. Cambridge:
Dialogos.
Allman, P., & Mackie, K. J. (Eds). (1981). Towards a Developmental Theory of Andragogy.
Nottingham: University of Nottingham.
Bacon, J. (2006). The Feeling of the Experience: A Metodology for Performance
Ethnography. In J. Ackroyd (Ed.), Research methodologies for drama education.
Staffordshire: Trentham Books Limited.
Bartoňková, H. (2010). Firemní vzdělávání. 1. vyd. Praha: Grada.
Bass, B. M. (2011). Leadership and Performance Beyond Expectatio. In Z. Ali, N. Nisar, &
A. Raza, Impact of Personality Traits on Leadership Styles of Secondary School Teachers,
3(3). Institute of Interdisciplinary Business Research.
Beard, C., & Wilson, J. P. (2002). The Power of Experiential Learning: A Handbook for
Trainers and Educators. London: Kogan Page Publishers.
Bendl, S. (2001). Školní kázeň. Metody a strategie. Praha: ISV.
Bendl, S. (2005). Ukázněná třída. Praha: ISV.
Berger, P. L., & Luckmann, T. (1999). Sociální konstrukce reality. Brno: CDK.
Bertrand, Y. (1998). Soudobé teorie vzdělávání. Praha: Portál.
Best, D. (1992). The Racionality of Feeling. Understanding Art in Education. London: The
Falmer Press.
Broch, H. (2000). Několik poznámek k problému kýče. Labyrint revue, 7–8, 75–78.
Brücknerová, K. (2008). Estetická výchova a osobnostně sociální rozvoj. Cizinci? Milenci?
Sousedé? Přátelé?. In J. Kolář & B. Lazarová, K sobě, k druhým, k profesi: teorie, programy
a metody osobnostního a sociálního rozvoje pedagogických pracovníků. Brno: Masarykova
univerzita.
Brücknerová, K. (2011). Skici ze současné estetické výchovy. Brno: Masarykova univerzita.
Cisovská, H. (2003). Možnosti dramatické výchovy v rozvoji osobnostně sociálních kompetencí
budoucích učitelů. Ostrava: Ostravská univerzita.
Cochran-Smith, S., & Lytle, S. L. (2009). Inquiry as Stance. Practicionar Research for the
Next Generation. New York: Teacher College Press.
108
KRAJINOU ZKUŠENOSTNĚ REFLEK TIVNÍHO UČENÍ
Csikszentmihályi, M. (1996). O štěstí a smyslu života: můžeme ovládat své prožitky a ovlivňovat jejich kvalitu?. Praha: Lidové noviny.
Culley, S., & Bond, T. (2008). Integrativní přístup v poradenství a psychoterapii. Praha: Portál.
Deutsch, M. (1949). A Theory of Cooperation and Competition. Human Relations, 2.
Dewey, J. (2005). Art as Experience. New York: Berkley Publishing Group.
Dočekal, V. (2012). Prožitkové, zážitkové, nebo zkušenostní učení? E-pedagogium,
12(1), 9–17. Dostupné z http://www.pdf.upol.cz/fileadmin/user_upload/PdF/epedagogium/2012/E-pedagogium_I_-_2012.pdf
Doubek, D. (1994). Začátek v profesi učitele a identita – symbolická inspirace. Pedagogika,
XLIV(4), 360–367.
Durieux, J. CH., & Besser, H. (2006). Développment personnel et professionnel. Issy les
Moulineaux: ESF.
Eco, U. (2000). Mysl a smysl. Sémiotický pohled na svět. Břeclav: Moraviapress.
Edwards, J. B., & Cooper, K. (1996). Creating Roles to Facilitate Teacher Change. Research
in Drama Education, (1), 51–64.
Eisner, E. W. (1965). Children’s Creativity in Art: A Study of Types. American Educational
Research Journal, 2(3), 125–136.
Ejzenštejn, S. M. (1998). Umenie mizanscény. Bratislava: Národné divadelné centrum.
Eraut, M. (1995). Schön Shock: a case for reframing reflection-in-action? Teachers and
Teaching: Theory and Practice, 1(1), 9–22.
Fond her: 52 nejlepších her z akcí a kurzů. (2007). Brno: Computer Press.
Fullan, M. (2007). The New Meaning of Educational Change. Teachers College Press.
Gans, J. S. (2010). Difficult Topics in Group Psychotherapy. London: Karnac Books.
Giangreco, A., et al. (2009). Trainees’ Reactions to Training: An Analysis of the Factor
Saffectin Goverall Satisfaction with Training. The International Journal of Human
Resource Management, 20(1), 96–111.
Goodman, N. (1996). Způsoby světatvorby. Bratislava: Archa.
Gordon, E. (2011). Integrative Neuroscience and Personalized Medicine. USA: Oup.
Guggenbühl-Craig, A. (2007). Nebezpečí moci v pomáhajících profesích. Praha: Portál.
Habermas, J. (1995). The Philosophical Discourse of Modernity. Twelve Lectures. Cambridge:
Polity Press.
Hanuš, R., & Chytilová, L. (2009). Zážitkově pedagogické učení. Praha: Grada.
Heathcote, D. (1984). Drama as a Process for Change. In L. Johnson & C. O’Neill (Eds.),
Dorothy Heathcote: Collective Writings on Education and Drama. London: Hutchinson.
Hord, S., & Hirsh, S. (2008). Making the Promise a Reality. In A. Blankenstein, P. Houston,
& R. Cole (Eds.), Sustaining Professional Learning Communities. (s. 23–40). Thousand
Oaks, CA: Corwin.
Literatura
109
Horká, H. (2005). Ekologická dimenze výchovy a vzdělávání ve škole 21. století. Brno: MSD.
Hrkal, J., & Hanuš, R. (1998). Zlatý fond her. Praha: Portál.
Hroch, J. (2004). Neopragmatismus a hermeneutika. Brno: Filozofická fakulta MU. Dostupné
z http://www.phil.muni.cz/fil/texty/neopragmatismus.html
Hughesová, C. (2007). Divadelní představení a mozkové funkce. Tvořivá dramatika, 18(1),
48–51.
Chickering, A. (1976). Experience and Learning. New York: Change Magazine Press.
Iqbal, M. Z., et al. (2011). An Empirical Analysis of the Relationship between Characteristics
and Formative Evaluation of Training. International Business Research, 4(1), 273–286.
Janík, T., & Slavík, J. (2009). Obsah, subjekt a intersubjektivita v oborových didaktikách.
Pedagogika, 59(2), 116–135.
Jefferson, G. (1989). On stepwise transition from talk about a trouble to inappropriately
next positioned matters. In J. M. Atkinson & J. Heritage (Eds.), Structures of Social
Action: Studies of Conversation Analysis. Cambridge: Cambridge University Press.
Jennings, S. (1990). Dramatherapy with Families, Groups and Individuals – Waiting in the
Wing. London: Jessica Kingsley.
Jirásek, I. (2004). Vymezení pojmu zážitková pedagogika. Gymnasion, 1, 6–16.
Johnson, D. W., & Johnson, R. T. (1989). Cooperation and Competition. Theory and Research
Edina. MN: Interaction Book Company.
Kasíková, H. (2003). Učitel na cestě inovací. Series Paedagogica, U8 (s. 55–71). Brno: MU
v Brně.
Kasíková, H. (2009). Kooperativní učení a vyučování. Teoretické a praktické problémy. Praha:
Karolinum.
Kasíková, H., & Dubec, M. (2009). Spolupráce učitelů: od větší k menší neznámé. Studia
paedagogica, 14(1), 67–86.
Kasíková, H. (2010). Edukační drama a profesní rozvoj učitele. In H. Krykorková &
R. Váňová (Eds), Učitel v současné škole (s. 139–153). Praha: Karolinum.
Kasíková, H. (2012). Stávat se učitelem. Jak může edukační drama napomoci? Tvořivá
dramatika, XXIII(2), 1–8.
King, P. M., & Kitchener, K. S. (1992). Developing Reflective Judgment. San Francisco:
Jossey-Bass.
Kirchner, J. (2009). Psychologie prožitku a dobrodružství. 1. vyd. Brno: Computer Press.
Kirkpatrick, D. L., & Kirkpatrick J. D. (2006). Evaluating Training Programs: The Four Levels.
San Francisco: Berret-Koehler.
Korthagen, F., Kessels, J., Koster, B., Lagerwerf, B., &.Wubbels, T. (2011). Jak spojit praxi
s teorií: Didaktika realistického vzdělávání učitelů. Brno: Paido.
Kolář, J., Nehyba, J., & Lazarová, B. (2011). Osobnostně sociální rozvoj – o významu
pojmu optikou pedagogického diskurzu. In T. Janík, P. Knecht, & S. Šebestová (Eds.),
110
KRAJINOU ZKUŠENOSTNĚ REFLEK TIVNÍHO UČENÍ
Smíšený design v pedagogickém výzkumu: Sborník příspěvků z 19. výroční konference České
asociace pedagogického výzkumu. Brno: Masarykova univerzita. Dostupný z http://
www.ped.muni.cz/capv2011/sbornikprispevku/kolarnehybalazarova.pdf
Kolář, J., Nehyba, J., Lazarová, B., &Knotová, D. (2011). Zkušenostně reflektivní učení
v přípravě sociálních pedagogů. In Sborník z konference Sociální pedagogika v souvislostech globální krize. Brno: Institut mezioborových studií.
Kolář, J. (2012). Skupinová reflexe u lektorů osobnostně sociálního rozvoje. Disertační práce.
Brno: Masarykova univerzita.
Kolb, D. A. (1984). Experiential Learning. New Jersey: Prentice-Hall.
Kovaliková, S. (1995). Integrovaná tematická výuka. Kroměříž: Spirála.
Kožený, J., & Ganický, P. (1976). ICL – Dotazník interpersonální diagnózy. Příručka pro
administraci, interpretaci a vyhodnocování testu. Zpracováno dle originálních materiálů
(Leary, T., LaForge, R. L., & Suczek, R. F.). Bratislava: Psychodiagnostica.
Kruse, S. D., Louis, K. S., & Bryk, A. (1995). An Emerging Framework for Analyzing
School-based Professional Community. In K. S. Louis & S. Kruse, et al. (Eds.),
Professionalism and Community: Perspectives on Reforming Urban Schools (s. 23–44).
Long Oaks, CA: Corwin.
Kuiken, D. (1998). Understanding the Depth Metaphor in Aesthetic Experience: Pressing
the Limits of Psychological Inquiry. In W. Smythe (Ed.), Toward a Psychology of Persons.
(s. 101–117). New York: Erlbaum.
Kukleta, M., & Šulcová, A. (2003). Texty k přednáškám z neurověd. Brno: Lékařská fakulta MU.
Lazarová, B., & Knotová, D. (2008). O čem, jak a s kým v osobnostním rozvoji. In J. Kolář
& B. Lazarová (Eds.), K sobě, k druhým, k profesi: Teorie, programy a metody osobnostního
a sociálního rozvoje pedagogických pracovníků. Brno: Masarykova univerzita.
Lieberman, M., & Eisenberger, N. (2008). The Pains and Pleasures of a Social Life: a Social
Cognitive Neuroscience Approach. NeuroLeadrship Journal.
Little, J. (1987). Teachers as Colleagues. In V. R. Koehler (Ed.), Educators’ Handbook.
A Research Perspective (s. 491–518). New York: Longmann.
Louis, K. S. (2008). Creating and Sustaining Professional Learning Communities. In
A. Blankstein, P. Houston, & R. Cole (Eds.),. Sustaining Professional Learning
Communities. (s. 21–57). Thousand Oaks, CA: Corwin.
Ludvíkovský, J. (1978). Kristiánova legenda. Praha: Vyšehrad.
Machková, E. (2004). Jak se učí dramatická výchova. Didaktika dramatické výchovy. Praha: AMU.
Maňák, J., & Švec, V. (2003). Výukové metody. Brno: Paido.
Mar, R. A., & Oatley, K. (2008). The Function of Fiction is the Abstraction and Simulation
of Social Experience. Perspectives on Psychological Science, 3, 173–192.
Mareš, J., et al. (1996). Učitelovo pojetí výuky. Brno: Masarykova univerzita.
Mareš, J. (1998). Styly učení žáků a studentů. Praha: Portál.
Literatura
111
Mareš, J. (1990–1991). Učitelovo pojetí výuky. Výchova a vzdělání, 1(2), 31–33, 3, 51–54.
Marković, S. (2012). Components of Aesthetic Experience: Aesthetic Fascination,
Aesthetic Appraisal and Aesthetic Emotion. i-Perception, 3, 1–17. Dostupné z http://
www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3485814/
Marković, S. (2011). Aesthetic Experience and the Emotional Content of Paintings.
Psihologija, 44(3), 191–210.
Marton, F., & Booth, S. A. (1997). Learning and Awareness. London: RoutledgeFalmer.
Marušák, R., Králová, O., & Rodriguezová, V. (2008). Dramatická výchova v kurikulu současné školy, využití metod a technik. Praha: Portál.
Matula, Z. (2013). Vedení lidí k sebeřízení na základě poznatků o fungování mozku.
May, R. R. (2005). Terapie dneška. In J. K. Zeig (Eds), Umění psychoterapie. Praha: Portál.
Mohauptová, E. (2009). Teambuilding. Praha: Portál.
Moon, J. A. (1999). Reflection in Learning and Professional Development. London: Kogan
Page.
Moon, J. A. (2004). A Handbook of Reflective and Experiential Learning. London:
RoutledgeFalmer.
Moon, J. A. (2010). Using Story: In Higher Education and Professional Development. London:
RoutledgeFalmer.
Moon, J. (2013). Why Reflect in the Process of Learning (With Particular Reference to
Experiential Learning)? Brno: ACOR. Dostupné z: http://www.acor.cz/acor/media/
content/Konference/Moon_Why-Reflect-in-the-Process-of-Learning_ut_str.pdf
Morganová, N., & Saxtonová, J. (2001). Vyučování dramatu. Praha: Sdružení pro tvořivou
dramatiku.
Mužík, J. (2011). Řízení vzdělávacího procesu: Andragogická didaktika. Praha: Wolters
Kluver ČR.
Neelands, J., & Goode, T. (1990). Structuring Drama Work Cambridge: Cambridge
University Press.
Nehyba, J. (2011). Zkušenostně reflektivní učení a komfortní zóna. Pedagogická orientace,
21(3), 81–97.
Nehyba, J. (2012). Tři inspirace od Petera Jarvise. Studia paedagogica, 17(1), 37–57. Brno:
Masarykova univerzita.
Osolsobě, I. (1974). Divadlo, které mluví, zpívá a tančí. Praha: Editio Supraphon.
Owens, A., & Barber, K. (2000). Mapping Drama. Carlisle: Carel Press.
Pasch, M. (1998). Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině: jak pracovat s kurikulem.
Praha: Portál.
Pavíčková, J. (2011). Psychologické souvislosti zážitkově-pedagogického kurzu a procesu změny
u jeho účastníků. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita. Dostupné z http://
is.muni.cz/th/209845/ff_m/Pavickova_DP.pdf
112
KRAJINOU ZKUŠENOSTNĚ REFLEK TIVNÍHO UČENÍ
Phillips, J. J. (2003). Return on Investment in Training and Performance Improvementprograms.
London: Butterworth-Heinemann.
Piaget, J., & Inhelderová, B. (2007). Psychologie dítěte. Praha: Portál.
Plamínek, J. (2010). Vzdělávání dospělých. Praha: Grada.
Pražák, J. M., Novotný, F., & Sedláček, J. (1948). Latinsko-český slovník. Praha: Česká grafická unie.
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. (2010). Praha: Výzkumný ústav
pedagogický.
Richmond, V., & Roach, D. (1992). Power in the Classroom: Seminal Studies. In
V. Richmond & J. McCroskey, Power in the Classroom: Communication, Control and
Concern. Lawrence Erlbaum Associates: Incorporated.
Ringer, T. M. (2002). Group Action: The Dynamics of Groups in Therapeutic, Educational and
Corporate Settings. London: Jessica Kingsley.
Rizzolatti, G., Fabbri-Destro, M., & Cattaneo, L. (2009). Mirror Neurons and Their Clinical
Relevance. Nature Clinical Practice Neurology, 5(1), 24–34.
Rock, D. (2009). Managing with the Brain in Mind. In Strategy and Bussines, Booz & Company.
Rodriguezová, V. (2012a). Vzdělávací potenciál programů tematické kooperativní výuky v kontextu didaktiky dějepisu a dramatické výchovy. Disertační práce. Brno: Masarykova univerzita. Dostupné z http://is.muni.cz/th/34241/pedf_d/
Rodriguezová, V. (2012b). Rozumět textu starému pět tisíc let (náměty pro práci s ikonickým textem). Komenský, 137(2), 47−52.
Rogers, C. R., & Freiberg, H. R. (1998). Sloboda učiť sa, Modra: Persona.
Rowling, J. K. (2000). Harry Potter and the Goblet of Fire. London: Bloomsbury.
Sadler-Smith, E. (2006). Learning and Development for Managers: Perspectives from Research
and Practice. Oxford: Blackwell.
Senge, P. (1990). The Fifth Discipline: The Art and Practice of the Learning Organization.
New York: Doubleday.
Shulman, L. (1987). Knowledge and Teaching: Foundations of the New Reform. Harvard
Educational Review, 57(1), 1–22.
Schmidbauer, W. (2008). Syndrom pomocníka. Praha: Portál.
Schön, D. A. (1983). The Reflective Practitioner. Basic Books: New York.
Schön, D. A. (2003). The Reflective Practitioner: How Professionals Think in Action. Aldershot:
Ashgate.
Schulz von Thun, F. (2005). Jak spolu komunikujeme?: překonávání nesnází při dorozumívání.
Praha: Grada.
Sipe, L. R. (2000). The Construction of Literary Understanding by First and Second
Graders in Oral Response to Picture Storybook Read-Alouds. Reading Research
Quarterly, 35(2), 252–275.
Literatura
113
Skalková, J. (2007). Obecná didaktika. Praha: Grada Publishing.
Slack, G. (2008). The Battle Over the Meaning of Everything: Evolution, Intelligent Design, and
a School Board in Dover. San Francisco: John Wiley & Sons.
Slavík, J. (1997). Od výrazu k dialogu ve výchově. Artefiletika. Praha: Karolinum.
Slavík, J. (2005). Mezi osobitostí a normou: proměny české výtvarné výchovy na přelomu
tisíciletí. In J. Slavík (Ed.), Obory ve škole – metaanalýza empirických poznatků oborových didaktik matematiky, chemie, výtvarné výchovy, hudební výchovy a výchovy ke zdraví.
Praha: Univerzita Karlova – Pedagogická fakulta.
Slavík, J. (2011). Umění zážitku, zážitek umění: teorie a praxe artefiletiky. Praha: Univerzita
Karlova, Pedagogická fakulta.
Slavík, J. (2011). K předmětu didaktik estetických vzdělávacích oborů. Pedagogická orientace, 21(2), 67–85.
Slavík, J., Janík, T., Najvar, P., & Píšová, M. (2012). Mezi teorií a praxí v učitelském vzdělání.
Pedagogická orientace, (3), 367–386.
Slavík, J. (Ed.). (2013). Tvorba jako poznávání. Praha: Karolinum (v tisku).
Sosik, J. J., Avolio, B. J., & Kahai, S. S. (1997). Effects of Leadership Style and Anonymity on
Group Potency and Effectiveness in a Group Decision Support System. Environment
Journal of Applied Psychology, 82(1), 89–103.
Srb, V., et al. (2007). Jak na osobnostní a sociální výchovu? Praha: Projekt Odyssea.
Sternberg, R. J., & Grigorenko, E. L. (2001). Practical Intelligence and the Principal.
Publication Series, No. 2., Yale University. Dostupné z http://www.temple.edu/lss/
pdf/publications/pubs2001-2.pdf
Stradling, R. (2003). Jak učit evropské dějiny 20. století. Praha: MŠMT.
Stuchlíková, I. (2002). Základy psychologie emocí. Praha: Portál.
Svatoš, V., & Lebeda, P. (2005). Outdoor trénink: pro manažery a firemní týmy. Praha: Grada.
Sztompka, P. (2007). Vizuální sociologie. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON).
Šeďová, K., Švaříček, R., & Šalamounová, Z. (2012). Komunikace ve školní třídě. Praha: Portál.
Šindler, J. (2004). Hledání paralel zážitkové pedagogiky a psychoterapie. Diplomová práce. Brno:
Masarykova univerzita. Dostupné z https://is.muni.cz/auth/th/14431/fss_m/scan.pdf
Šíp, R. (2008). Kalokagathia jako informativní příklad osobnostního rozvoje člověka? In
J. Kolář & B. Lazarová (Eds.), K sobě, k druhým, k profesi: Teorie, programy a metody osobnostního a sociálního rozvoje pedagogických pracovníků. Brno: Masarykova univerzita.
Švaříček, R., & Šeďová, K., et al. (2007). Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha:
Portál.
Švaříček, R. (2009). Pomluvy jako mikropolitická strategie učitelů základních škol. Studia
paedagogica, 14(1), 42–56.
Švaříček, R. (2011). Funkce učitelských otázek ve výukové komunikaci. Studia paedagogica,
16(1), 9–46.
114
KRAJINOU ZKUŠENOSTNĚ REFLEK TIVNÍHO UČENÍ
Švingalová, D. (2006). Stres a „vyhoření“ u profesionálů pracujících s lidmi. Liberec: Technická
univerzita v Liberci.
Thompson, J. B. (2004). Média a modernita. Praha: Karolinum.
Třeštík, D. (1997). Počátky Přemyslovců. Praha: NLN.
Tumin, M. (1976). Valid and Invalid Rationales. In M. T. Keeton Experiental Learning:
Rationale, Characteristics and Assessment. San Francisco: Jossey-Bass.
Turčová, I. (2007). Terminologická džungle – česká a anglická terminologie oblasti výchovy
a aktivit v přírodě. Gymnasion, 8, 23–35.
Valenta, J. (2006). Osobnostní a sociální výchova a její cesty k žákovi. Kladno: AISIS.
Valenta, T. (2010). Fenomén instruktorství v životní dráze člověka (prezentace výsledků
výzkumu). Gymnos Akadémos, 1(1), 12–22.
Vališová, A., et al. (1998). Autorita jako pedagogický problém. Praha: Nakladatelství
Univerzity Karlovy.
Vališová, A., et al. (1999). Autorita ve výchově. Praha: Karolinum.
Valenta, J. (1995). Kapitoly z teorie výchovné dramatiky. Praha: Institut sociálních vztahů.
Valenta, J. (1999). Dramatická výchova a sociálně psychologický výcvik – srovnání systémů.
Praha: Institut sociálních vztahů.
Valenta, J. (2003). Učit se být: témata a praktické metody pro osobnostní a sociální výchovu
na ZŠ a SŠ. Praha: Agentura Strom.
Valenta, J. (2006). Osobnostní a sociální výchova a její cesty k žákovi. Kladno: AISIS.
Valenta, J. (2007). Dramatická výchova a výchova osobnostní a sociální. Tvořivá dramatika, 1, 1–8.
Valenta, J. (2008). Metody a techniky dramatické výchovy. Praha: Grada Publishing.
Valenta, J. (2011). Scénologie (každodenního) chování. Praha: AMU–KANT.
Valenta, J. (2013). Didaktika osobnostní a sociální výchovy. Praha: Grada Publishing (v tisku).
Višňovský, Ľ., & Kočáni, V., et al. (2001). Základy školskej pedagogiky. Bratislava: Iris.
Vodák, J., & Kucharčíková, A. (2007). Efektivní vzdělávání zaměstnanců. Praha: Grada.
Vondráková, A. (2012) A pak že děti na jeviště nepatří. Hybris, 15, 39–41.
Vostrý, J. (2006). Scéna a scéničnost v době všeobecné scénovanosti. Disk, 15, 6–18.
Watson, E. (2007). Who or What Creates? A Conceptual Framework for Social Creativity.
Human Resource Development Review, 6, 419–441. Dostupné z http://hrd.sagepub.
com/cgi/content/abstract/6/4/419
Watzlawick, P., Bavelas, J. B., & Jackson, D. D. (1999). Pragmatika lidské komunikace: interakční vzorce, patologie a paradoxy. Hradec Králové: Konfrontace.
Watzlawick, P., Bavelas, J. B., & Jackson, D. D. (2011). Pragmatika mezilidské komunikace.
Interakční vzorce, patologie, paradoxy. Brno: Newton Books.
Yalom, I., Leszcz, M. (2007). Teorie a praxe skupinové psychoterapie. Praha: Portál.
Zich, O. (1986). Estetika dramatického umění. Praha: Panorama.
Zuska, V. (2001). Estetika: úvod do současnosti tradiční disciplíny. Praha: Triton.
Literatura
115
O autorech
Dr. Jennifer Moon pracuje v Centre for Excellence in Media Production na Univerzitě
Bournemouth ve Velké Británii, kde se dlouhodobě zabývá problematikou zkušenostně
reflektivního učení, kritické reflexe, kritického myšlení a storytellingu. Je autorkou několika
známých knižních publikací a jako nezávislá expertka realizuje workshopy a různé další
projekty z této oblasti téměř po celém světě.
Kontakt: [email protected]
Mgr. Michal Diviš, psycholog a psychoterapeut, vystudoval jednooborovou psychologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde v současné době realizuje
doktorské studium v oboru klinické psychologie. V praxi se věnuje především oblasti
psychoterapie a krizové intervence, externě spolupracuje rovněž s Akademickým centrem
osobnostního rozvoje. Řadu let se pohybuje mezi Instruktory Brno, pod jejichž hlavičkou
uskutečnil celou řadu autorských kurzů. V poslední době se zajímá hlavně o vzdělávání
lektorů zkušenostně reflektivního učení, práci se skupinou a osobnostní a sociální rozvoj.
Kontakt: [email protected]
Mgr. Jan Kolář, Ph.D., vystudoval obory pedagogika a sociální pedagogika a poradenství na Ústavu pedagogických věd Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, kde rovněž
úspěšně dokončil doktorské studium. Je zakladatelem a vedoucím Akademického centra
osobnostního rozvoje a působí také jako odborný asistent na Katedře pedagogiky sportu
Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity. K jeho odborným zájmům patří zejména
problematika osobnostně sociálního rozvoje, skupinové práce a zkušenostně reflektivního
učení. V posledních několika letech se stále intenzivněji zabývá rovněž supervizí.
Kontakt: [email protected]
Mgr. Vít Dočekal, Ph.D., vystudoval obory sociologie a andragogika – v andragogice
absolvoval i své doktorské studium. Působí jako odborný asistent na Katedře sociologie,
andragogiky a kulturní antropologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci,
kde se zaměřuje především na rozvoj obecné a integrální andragogiky a vzdělávání
116
KRAJINOU ZKUŠENOSTNĚ REFLEK TIVNÍHO UČENÍ
dospělých. Podílí se také na organizaci Pampaedie – školy zájmového vzdělávání, mimo
akademické prostředí se věnuje rovněž osobnostnímu a týmovému rozvoji a supervizi.
Kontakt: [email protected]
Doc. PhDr. Josef Valenta, CSc., vystudoval učitelství latiny a dějepisu a dále pedagogiku
a rozšiřující studium aplikované sociální psychologie na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze (FF UK) a rovněž výchovnou dramatiku na Divadelní fakultě Akademie
múzických umění v Praze (DAMU), kde také získal docenturu v oboru edukačního dramatu. Pracuje na Katedře pedagogiky FF UK a na Katedře výchovné dramatiky DAMU
(vč. výzkumných aktivit v rámci výzkumného Ústavu dramatické a scénické tvorby DAMU)
v oblastech osobnostní a sociální výchovy a její didaktiky, pedagogiky a psychologie dramatické hry, didaktiky komunikace a rovněž sémiotiky a scénologie chování. V soukromé
praxi se věnuje výuce tématům rétoriky, veřejného vystupování (nedivadelní performativní
aktivity) a lektorské přípravy.
Kontakty: [email protected]; [email protected]
Doc. PhDr. Hana Kasíková, CSc., vystudovala obory pedagogika a čeština na Filozofické
fakultě Univerzity Karlovy. Vyučuje na Katedře pedagogiky téže fakulty a je odborným
garantem učitelských programů na FF UK a PřF UK. Věnuje se především problematice
výukových a učebních strategií, zejména těm založeným na spolupráci (kooperativní učení,
dramaticko-výchovné postupy), a to jak ve výzkumu, tak ve vzdělávacích kurzech pro
pedagogické pracovníky.
Kontakt: [email protected]
Doc. PaedDr. Hana Horká, CSc., vystudovala obory chemie a přírodopis na Pedagogické
fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně, kde rovněž vykonala rigorózní zkoušku
v oboru metodika vyučování chemie. Po ukončení studia učila na základní škole. Rozšiřující
studium pedagogiky ukončila na Filozofické fakultě UJEP Brno. V oboru pedagogika obhájila na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity kandidátskou disertační práci a absolvovala habilitační řízení. Od roku 1983 působí na Pedagogické fakultě MU. Doménou
odborného zájmu je teorie a metodika výchovy, zejména environmentální.
Kontakt: [email protected]
Mgr. Veronika Rodriguezová, Ph.D., vystudovala obor historie a archivnictví a specializaci dramatická výchova na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Po ukončení vysoké
školy učila dějepis a dramatickou výchovu na brněnských středních školách, poté pracovala
ve Středisku volného času Lužánky. Zde působila v oblasti dětského a studentského divadla
a dále rozvíjela možnosti využití dramatické výchovy při výuce dějepisu. Od roku 2008
O autorech
117
působila v Ateliéru Divadlo a výchova na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických
umění v Brně. V současné době je členkou Katedry primární pedagogiky na Pedagogické
fakultě Masarykovy univerzity. Je členkou redakční rady časopisu Tvořivá dramatika, časopisu Komenský a spoluautorkou publikace Dramatická výchova v kurikulu současné školy.
Kontakt: [email protected]
Mgr. Karla Brücknerová, Ph.D., se lektorsky, výzkumně i publikačně věnuje tématům
spojujícím výchovu a umění (estetická výchova a její didaktika, galerijní pedagogika, rozvoj tvořivosti, tvůrčí psaní). V současné době pedagogicky působí na několika vysokoškolských pracovištích (Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Janáčkova akademie
múzických umění).
Kontakt: [email protected]
Mgr. Michal Dubec vystudoval obory pedagogika osobnostně sociálního rozvoje, školní
pedagogika a didaktika na FF UK v Praze. Patří mezi zakladatele o. s. Projekt Odyssea, což
je volné sdružení učitelů pomáhající školám při zavádění osobnostní a sociální výchovy
do výuky. Profesně se věnuje psychologii komunikace, neurovědám, skupinové dynamice
a třídnímu a školnímu managementu. Od roku 2007 přednáší na Katedře pedagogiky
Západočeské univerzity v Plzni.
Kontakt: [email protected]
118
KRAJINOU ZKUŠENOSTNĚ REFLEK TIVNÍHO UČENÍ
Krajinou zkušenostně reflektivního učení
Jennifer A. Moon, Michal Diviš, Jan Kolář, Vít Dočekal, Josef Valenta
Hana Kasíková, Hana Horká, Veronika Rodriguezová, Karla Brücknerová
Michal Dubec
Vydala Masarykova univerzita roku 2013
Úvod a závěr: doc. PhDr. Bohumíra Lazarová, Ph.D., Mgr. Jan Nehyba
Návrh obálky: MgA. Martin Hak
Překlady: Mgr. Jan Mattuš
Jazyková korektura: Ing. Vladimíra Kyjánková
1. vydání, 2013, náklad 400 výtisků
Tisk: Tiskárna Didot, spol. s r.o.
Trnkova 2944/119, 628 00 Brno
ISBN 978-80-210-6296-2
120