Fouká!

Dobrodružná
plavba
pro vítr
Taneční studio Light
4. – 11. srpna 2013
na Orlické přehradě
V srpnu 2013 se posádky za prudké bouře vtěsnaly do lodí.
Padaly šišky a potoky vody, padala slova a znova a znova.
Konečně se obloha vyjasnila a plachty se zaleskly v zapadajícím slunci. Slova utichla a
námořníci se přitiskli k palubám, které se stanou jejich kolébkou na celý týden.
Většinou plula v čele flotily
největší krasavice Maybe
(závistivými
námořníky
přezdívaná Kráva), jejíž
kapitán je fešanda Tereza,
první
důstojník
reprezentativní
Michal,
první starostliví námořníci
Natka a Bára, příležitostný
kormidelník
Prokop,
vypravěč vtipů Bárta a
neposedný plavčík David.
Zatím, co na jiných lodích
plavčíci hudrají, že jejich
kapitán je pes, tady je
kapitální fena.
Další
velkou
lodí
s elegantní kosatkou byla
Agnes
(závistivými
námořníky
zvaná
též
Mrkev nebo Voranžáda),
které pevnou rukou velí
ztepilý kapitán Štěpán,
jehož drsnost zjemnila
půvabná
důstojnice
Anička. V posádce byl
nadále prohnaný první
námořník Jana, odvážně
se při každém kroku
kácející k zemi plavčice
Mája, hašteřivá krásná
blondýnka Linda a zemitý
nadšený Odzer.
Bělostná
Calamity
Jo
vyplula
pod
vedením
náhradního kapitána, který
je pejsek a jmenuje se
Tomáš.
Kapitán,
pes
Sebastián, se dostavil až
druhý
den.
Jednoruká
kuchařka
Lenka
vařila
„levou zadní“ a měla k chromé ruce tři šišlající amazonky Pipinky – Fifinku (Sofii), Kakinku
(Amálii) a Sisinku (Báru). Také si na Calamity první dny vezli velmi černého Petra pasažéra.
Nečekaně skvěle vychytala vítr malá plachetnice Diavolína, obsazená krásnými mladými muži
(Tomáš a David) a spanilými dívkami (Áňa, Máňa, Léňa). Tiše a spolehlivě si lodička našla
cestičky mezi břehy, sinicemi i silnicemi a osmahnutá výstavní těla její posádky zářila do
dálky.
Na konci flotily (někdy i
daleko za ní) se zuby
nehty držely dvě rodinné
bárky - Viva a Bimbo
s vzácným
nákladem
sotva
odkojených
námořníčků.
Dovolená
vyvolená
plavba začala. Námořníci
ucítili
pod
nohama
vratkou palubu a usínali
odděleni
od
hlubin
křehkým dnem lodí.
Všichni
dospěláci
si
dovolili dovolenou a jejich
loď
se
jim
stala
vyvolenou. Děti vyrazily
na „prázdný dny“ a
doufaly, že dospěláci jim
dovolí
je
nevšedně
naplnit.
Námořníci brzy pochopili,
že
musí
spojit
síly
dohromady, a že musí
usilovně
pracovat
se
zodpovědností za sebe a
svojí posádku. Brzy se
ukázalo, že fungující společenství je založené na vzájemné
toleranci , respektu, pomoci a trpělivosti. Pokud
nepomůžeme slabším a mladším, asi ani nevyplujeme a
budeme se plácat v marmeládě na břehu. Když budeme
hluční a arogantní, nepřivoláme vítr, leda hromobití
kapitánů. Když nebudeme trpěliví, nehneme se z místa.
Když nedodržíme pravidla kapitána a celé flotily, nebude
naše plavba svobodná. Když budeme hulákat bez pokory
k přírodě, nemůžeme přírody využít pro náš pohyb vpřed.
Když nepochopíme vítr, teplo, bouři, vodu a sebe navzájem
– nemůžeme se měřit s žádnou silou.
Zjišťujeme, že toho zase tolik k životu nepotřebujeme. Čas
je na vodě měřen přírodou a naše chtění podléhá jejím
zákonitostem. Provázek, nožík nebo studená voda je na lodi
větší bohatství než by se mohlo zdát.
Paří slunce. Nefouká.
Námořníci se noří do zelenavých vod.
Nefouká.
Lodě se posouvají líně vpřed.
NEFOUKÁ.
Škola trpělivého čekání.
Nefouká.
Noříme se do zelených hlubin. Voda je
teplá, matná.
Nefouká.
Vyhlížíme chládek večera.
NEFOUKÁÁÁÁ…
Vzduch je těžký, horký, hutný a
s večerem ho oživí jen komáří hvizd.
Při prvním náznaku civilizace posádky přepadají břehy a nedočkavě noří ruce do mrazicích
pultů se zmrzlinami a
pivo syčí na vyprahlých
rtech. I hospoda už se
námořníkům houpe pod
nohama, navíc je taky
horká a ke všemu
docela zaplivaná.
NEFOUKÁ…
Flotila míjí impozantní
sídla
na
skalách,
prodírá se skalistými
soutěskami
a
voda
houstne na zelenou
kaši.
První plavčíci se chlubí vyrážkami,
obětujeme dary Sumcovi Zabijákovi a
dobýváme hradní hospody na ostrohu
nad soutokem zelených vod. Posádky
čelí nočním bouřím ozařujícím obzory a
během dne vzdorují všudypřítomnému
slunci.
NEFOUKÁÁÁÁ…
Míříme na známé obětní místo na Svaté
Anně. Zatopená vesnice, ze které zbyl
jen kostel a hospoda na kopci, vyzývá
k velkým činům. Domorodci, nacházející
se v zajetí zelené smradlavé vody, jsou
vlídní a obdarujeme je svými úsporami
vyměněnými za zlatavé moky.
Kapitán Agnes se sápe na nejvyšší
stěžeň, aby se dostal blíž Bohům.
Opouštíme zoufalý kraj.
Cestou zpět ze smradlavých vod jsme
obětovali velkou vnadnou Máju, snad to
k něčemu bude.
NEFOUKÁÁÁÁ…
Naše oběť přinesla mraky. Bez větru.
Jsme vytrvalí, nezlomní, ODHODLANÍ!!!
Večer slavíme šestnáctiny půvabné
námořnice,
která
místním
vodám
obětovala své mládí. Falešným zpěvem a
vydařeným humorem posádky strašily
bezvětří. Malí plavčíci zoufale tesali
pobřežní kamení, zvětralé horkem.
Nadcházející noc přinesla změnu.
Fouká!!!
Jednoruký kuchař se sápe z lodi a snaží
se novinou probrat otupělé kapitány.
FOUKÁÁÁÁÁ!
Posádky nevěřícně lezou z útrob lodí.
Vlnky šplouchají, stěhy zvoní jeden o
druhý, kuchař pracně gestikuluje jednou
rukou.
Fouká!
Kapky deště plácají kormidelníky do lící,
ale ti nic nedbají.
Fouká!
Kýly lodí se hladově zakously do vln,
plachty se položily na hladinu a jako šipky
vyrazily vpřed.
Fouká!
Kapitáni ryčí vzrušením, déšť a vítr bičují
vykulené plavčíky.
Líné kolosy lodí se proměnily ve štíhlé linie,
bystře se protahující vlnami.
Fouká!
Všechno je mokré a lodě se hrnou
nebývalou silou pod honosnými sídly.
Někteří plavčíci smrkají, možná nastydli - a
nebo mají strach.
Fouká!!!!!!!!!!!!!
Nastávají překrásné časy. Posádky se
zásobily a vyrazily s větrem o závod.
Poklonily se hrobce a ve zlatém slunci
dalších dní si nechaly čechrat rozdováděným
větrem mastné vlasy.
Poslední večer. Je teplá noc, Bárky si
založily svůj extra ohýnek. Snad proto, aby
jejich posádky nemusely čelit naivitě
prosťáčků z velkých lodí. Plavčík Bárta,
který se někdy vychytrale tvářil, že neumí
do pěti počítat, rafinovaně odhalil svoji
pravou tvář a všem to spočítal v několika
světových jazycích.
Navíc posádce Vivy dopřál u jejich
soukromého ohýnku kanonádu vtipů, které
mu vydržely celičký večer.
Víte, proč houslistka nemá ráda hřbitovy? Protože je tam moc křížků!!!!!!!!!!!
A pak, kdo je tady prosťáček, raději mu říkejte Bobečku, kamarádi. Bárto sláva tobě.
Fouká.
Přiostřující se šarvátky plavčíků otupěly, vzrušení kormidelníci vyrážejí nadšené zvuky
podobné hrdelnímu smíchu. Lodě kloužou s napnutými plachtami. Slunce, pročištěná voda,
vítr a průzračný zdravý vzduch.
Zvítězili jsme nad sinicemi a sebou samými.
A kdo se nezdráhal přijmout velkou posádku a nehodnotil předem její nadání, nadělil sám
sobě něco nového, neméně velkého. Protože ten, kdo se překoná, ačkoli má jen jednu ruku
zdravou, at umí počítat česky, španělsky, německy, a nebo vůbec, ačkoli mu narostly
najednou delší ruce a nohy než bylo dosud zvykem nebo vyměnil Himaláje za širé vody – my
všichni jsme našli svůj čerstvý hnací vítr!
Děkujeme firmě Sport-eli za pronájem
lodí,
Štěpánovi
s Aničkou,
Tereze
s Michalem, Sebovi s Tomášem a Lence
za péči o svěřené námořníky, Tomovi a
dorostencům za skvělé zodpovědné
vedení lodě, dětem za odvahu a nadšení
během plavby a jejich rodičům za důvěru.