RADIOAKTIVITA

INOVACE ODBORNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ NA STŘEDNÍCH ŠKOLÁCH
ZAMĚŘENÉ NA VYUŽÍVÁNÍ ENERGETICKÝCH ZDROJŮ PRO 21. STOLETÍ
A NA JEJICH DOPAD NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
CZ.1.07/1.1.00/08.0010
RADIOAKTIVITA
Mgr. DAGMAR AUTERSKÁ, Ph.D.
TENTO DOKUMENT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY
2 Radioaktivita
DEFINICE RADIOAKTIVITY
PŮVOD RADIOAKTIVNÍCH PRVKŮ
VYUŽITÍ RADIOAKTIVITY
CEA
Radioaktivní prvky slouží vědeckému využití.
1
Str. 2
Obsah
Definice radioaktivity
Radioaktivita, přirozená vlastnost
některých atomů
Měření radioaktivity
Ubývání radioaktivity
Různé typy rozpadu
4
Původ radioaktivních prvků
Přírodní radioizotopy
Izotopy s umělou radioaktivitou
11
12
13
Využití radioaktivity
Radioaktivní stopovač
Datování
14
15
19
5
6
7
9
Obr. 1
Obrázek mozku získaný díky emisní tomografii - snímání z různých pozic úhlů.
Obr. 2
Radioaktivity bylo využito při datování historických a prehistorických stop.
2
Str. 3
Úvod
Fotografie zleva doprava:
Henri Becquerel, Wilhelm Röntgen, Pierre a Marie Curie
„Radioaktivita nebyla vymyšlena člověkem. Je to přírodní fenomén, k jehož
objevu došlo na konci 19. století.“
Úvod
Radioaktivitu si člověk nevymyslel. Byla objevena před více než jedním stoletím,
v roce 1896, francouzským fyzikem Henri Becquerelem. Tento vědec se snažil
dozvědět, zda paprsky, které vyzařovaly fluorescenční soli urania, jsou stejné povahy
jako paprsky X objevené v roce 1895 německým fyzikem Wilhelmem Röntgenem.
Myslel si, že jsou to pouze soli uranu, které poté, co byly vystaveny světlu, vyzařují
tyto paprsky X. Jaké bylo jeho překvapení, když v Paříži v březnu roku 1896 zjistil, že
fotografický film (fotografická deska) byl vyvolán, aniž by byl vystaven dennímu
světlu. Vyvodil z toho, že uran vysílá spontánně a samovolně neviditelné paprsky,
lišící se od paprsků X. Tento objevený fenomén byl nazván radioaktivitou (z
latinského radius: paprsek). V práci Henri Bequerela pokračovali Pierre a Marie
Curieovi, kteří v roce 1898 izolovali polonium a radium, neznámé radioaktivní prvky,
které se nacházejí v uranové rudě.
3
Str. 4
RADIOAKTIVITA JE TRANSFORMACE ATOMU DOPROVÁZENÁ SOUČASNĚ
VYZAŘOVÁNÍM
Definice radioaktivity
4
Str. 5
RADIOAKTIVITA, PŘIROZENÁ VLASTNOST NĚKTERÝCH ATOMŮ
V přírodě je většina radioaktivních jader stabilních. Přesto mají některé atomy
nestabilní jádra, což je způsobeno nadbytkem protonů či neutronů a nebo obou dvou.
Jsou radioaktivní a nazýváme je radio-izotopy nebo radionuklidy. Jádra
radioaktivních atomů se spontánně přeměňují na jiná atomová jádra, radioaktivní či
nikoliv. Tak se přemění radioaktivní jádro na jiné radioaktivní jádro, uran 238 má
tendenci se přeměnit na stabilní formu na olovo 206. Tato nevratná transformace
radioaktivního atomu na jiný se nazývá radioaktivní rozpad. Je doprovázena emisí
různého druhu záření.
Chemický prvek může mít současně radioaktivní i neradioaktivní izotopy.
Atomy mající stejný počet protonů a různý počet neutronů, patří ke stejnému chemickému prvku (viz
brožura l’Atome) Uhlík 12 (6 neutronů) a uhlík 14 (8 neutronů) představují dva izotopy uhlíku.
Vodík 1H
Jádro 1 elektron
1 proton
Deuterium 2H nebo D
jádro 1 elektron
1 proton
1 neutron
Tritium 3H nebo T
jádro 1 elektron
1 proton
2 neutrony
Např. uhlík 12 není radioaktivní, zatímco uhlík 14 ano. Radioaktivita týkající se pouze
jádra a ne elektronů, způsobí, že chemické vlastnosti
Chemické vlastnosti prvku jsou určeny radioaktivních izotopů jsou stejné jako vlastnosti
počtem elektronů (viz brožura L´Atome) stabilních izotopů.
5
Chemické vlastnosti
Str. 6
“K měření radioaktivity používáme různé jednotky: : becquerel,
gray, sievert a curie.”
Jednotky radioaktivity
Becquerel (Bq)
Charakteristickým znakem radioaktivního vzorku je jeho aktivita, která je udávána
počtem rozpadů, které proběhnou uvnitř radioaktivních jader za sekundu. Jednotkou
této aktivity je becquerel, symbol Bq.
1 Bq = 1 rozpad za sekundu
Tato jednotka je velmi malá. Radioaktivita radioaktivního zdroje se velmi často
vyjadřuje v jeho násobcích.
• kilobecquerel (kBq) = 1 000 Bq,
• megabecquerel (MBq) = 1 milion Bq,
• gigabecquerel (GBq) = 1 miliarda Bq,
• terabecquerel (TBq) = 1 000 miliard Bq.
Obrázek: Jednotky měření radioaktivity
Tento obrázek umožňuje symbolicky vyjádřit vztah mezi třemi jednotkami měření
radioaktivity: dítě hází předměty svému spolužákovi. Počet hozených předmětů se
může přirovnat k becquerelovi (počet rozpadů za sekundu); počet předmětů chycených
spolužákem k jednotce gray (absorbovaná dávka), a stopy zanechané na jeho těle
v závislosti na předmětu, těžké nebo lehké k jednotce sievert (vzniklý účinek).
6
Str. 7
Gray (Gy)
Tato jednotka umožňuje měřit množství záření (energie), které organismus nebo
předmět, který je vystaven záření, absorbuje. Jednotka gray nahradila jednotku rad
v roce 1986
 1 gray = 100 rad = 1joule na kilogram ozářené látky.
Sievert (Sv)
Biologické účinky na organismus vystavený záření (podle povahy a druhu orgánů
vystavených záření) se měří v sievertech a vyjadřují se rovněž „dávkovým
ekvivalentem“. Nejběžnější jednotkou je milisievert neboli tisícina sievertu.
Curie (Ci)
Bývalou jednotkou měření radioaktivity je jeden curie (Ci). Veličina Curie byla
definována jako aktivita jednoho gramu přírodního prvku rádia, který se nachází
v půdě společně s uranem. Tato jednotka je mnohem větší než becquerel, neboť
v jednom gramu radia dojde k 37 miliardám rozpadů za sekundu, tudíž se jeden curie
rovná 37 miliardám becquerelů.
K detekci a měření záření vysílaného radioaktivními izotopy používáme různé typy
detektorů, mezi které patří detekční (odečítací) trubice s plynovou náplní
(proporcionální detektory, Geiger-Müllerovy detektory, ionizační komory) scintilátory
s fotomultiplikátory, polovodiče (křemík, germanium). Tyto detektory jsou extrémně
citlivé a běžně měří aktivitu milionkrát nižší než je ta, která by mohla mít dopad na
naše zdraví.
Text v modrém rámečku:
Pokles aktivity radioaktivního vzorku
v závislosti na čase
1 Bq = 1 rozpad za sekundu. Postupně, jak se
jádra rozpadem přeměňují, aktivita vzorku
klesá. Podle zákona náhody, který řídí fenomén
radioaktivity, je na konci času T nazývaného
poločasem rozpadu, aktivita vzorku poloviční.
Na konci dvou poločasů rozpadu zůstává ještě
čtvrtina jader radioaktivních. Na konci tří
poločasů rozpadu zůstává ještě osmina jader
radioaktivních. Na konci deseti poločasů
rozpadu zůstává tisícina jader radioaktivních.
Zákony radioaktivity
7
Pokles radioaktivity
Aktivita radioaktivního vzorku se snižuje v závislosti na čase, protože dochází
k postupnému mizení nestabilních jader, která tento vzorek obsahuje. Radioaktivní
rozpad daného jádra je jev nahodilý (má pravděpodobnostní charakter).
Str. 8
„V závislosti na jádrech trvá radioaktivita několik sekund, pár dní nebo i
miliardy let.“
8
Tabulka rozpadu některých radioaktivních prvků
Chemický
Doba - poločas Původ
Výskyt
prvek
rozpadu
tritium
12,3 roku
umělý
Uhlík 11
20,4 minuty
umělý
-
Uhlík 14
5 730 let
přírodní
Kyslík 15
2, 02 min
umělý
atmosféra
uhlíkové
sloučeniny
-
Fosfor 32
Síra 35
Draslík 40
14,3 dne
87, 4 dne
1,3 miliardy let
umělý
umělý
přírodní
Kobalt 60
5,27 roku
umělý
Stroncium
90
28,8 roku
umělý
Jód 123
Jód 131
13,2 hod
8, 05 dne
umělý
umělý
Césium 137
30,2 roku
umělý
Thalium
201
Radon 222
3,04 dne
umělý
3, 82 dne
přírodní
Radium 226
1 600 let
přírodní
Thorium
14 miliard let
přírodní
Příklad použití
Termonukleární syntéza
(fúze), biologické popiskyznačkovače
Lékařské
zobrazovací
metody
Datování, určování stáří
Lékařské
zobrazovací
metody
Biologický výzkum
Biologický výzkum
-
Horniny
bohaté na
draslík,
kostra
Radioterapie, průmyslové
ozařování,
gamadefektoskopie
Produkty
Měřidlo, dozimetr
jaderných
reaktorů
Nukleární medicína
Produkty
jaderných
reaktorů
Produkty
Curieterapie
(ozařování
jaderných
nádorů z těsné blízkosti)
reaktorů
Nukleární medicína
Plyny,
které
vycházejí
ze
žulových
hornin
Zemské
horniny
obsahující
uran
-
-
-
Určování
stáří
nerostů,
9
232
Uran 235
704 milionů let
přírodní
Uran 238
4,47 miliard let
přírodní
Plutonium
239
24 100 let
umělý
Některé
zemské
horniny,
žulové
horniny
Některé
zemské
horniny,
žulové
horniny
Produkt
jaderných
reaktorů
potencionální palivo
Nukleární zastrašování,
palivo
Palivo
pro
reaktory
s rychlými neutrony
Nukleární
palivo
zastrašování,
Str.9
Každý radioaktivní izotop má specifický poločas rozpadu. Je to doba, za kterou
polovina z původně přítomných radioaktivních atomů vymizí prostřednictvím
spontánní transformace.
V závislosti na druhu radioaktivních jader je tento poločas velmi různorodý: několik
sekund, hodin, několik dní, stovky let, miliardy let.
Různé typy rozpadu
Radioaktivita alfa
Záření alfa se skládá z jádra hélia obsahujícího 2 protony a 2 neutrony. Nese dva
kladné náboje.
Atomy, v jejichž radioaktivních jádrech je příliš protonů a neutronů vyzařují často
záření alfa (). Přeměňují se na jiný chemický prvek, jehož jádro je lehčí. Například
uran 238 je radioaktivní částicí alfa a přemění se na thorium 234.
Radioaktivita alfa () obrázek
Helium 4
Uran 238
Thorium 234
Radioaktivita beta mínus
Záření beta mínus se skládá z jednoho záporně nabitého elektronu.
10
Některé atomy, jejichž jádra jsou příliš zatížena neutrony, vysílají záření beta mínus.
Jeden z neutronů v jádře se rozpadá na jeden proton a jeden elektron, který je
vymrštěn. Atom se tak transformuje na jiný chemický prvek. Například thorium 234
představuje radioaktivní částici beta minus a přeměňuje se na protactinium 234.
Radioaktivita beta
Elektron
Thorium 234
protactinium 234
„Radioaktivita se měří počtem rozpadů atomových jader za sekundu.“
Str. 10
Radioaktivita beta plus
Záření beta plus se skládá z pozitronu (částice se stejnou hmotností jako elektron
ale nabitá kladně = antičástice k elektronu).
Mnohé atomy, jejichž jádra jsou příliš zatížena protony, vyzařují záření beta plus.
Jeden z protonů v jádře se rozpadne na neutron a pozitron, který je vymrštěn. A tak se
atom transformuje na jiný chemický prvek. Například jód 122 je radioaktivní částice
beta plus a transformuje se na telur 122. Všimněme si, že pro oba dva typy rozpadu
beta si jádro uchovává stejný počet nukleonů (tudíž stejnou atomovou hmotu).
Radioaktivita gama
Záření gama je také elektromagnetické vlnění, stejné jako u světla nebo paprsků
X, ale je energetičtější. Toto záření následuje často po rozpadu alfa nebo beta.
Po vyslání částice alfa nebo beta, je jádro stále excitované, neboť jeho protony a
neutrony nenalezly ještě rovnováhu. Tudíž se rychle zbavuje příliš velkého množství
energie vysíláním paprsků gama. A tomu se říká radioaktivita gama. Například kobalt
60 se transformuje rozpadem beta na nikl 60, který dosáhne stabilního stavu tím, že
vyšle záření gama.
Fotografie : Babyline je přístroj (dozimetr), velmi citlivý na záření, který se využívá
během kontroly (radioaktivního) odpadu.
11
Záření gama
Schéma
12
Str. 11
RADIOAKTIVITA AŤ UŽ PŘIROZENÁ ČI UMĚLÁ JE VŠUDYPŘÍTOMNÁ
Původ radioaktivních prvků
Str. 12
13
Přírodní radioizotopy
Během vzniku Země, přibližně před pěti miliardami let, hmota obsahovala stabilní i
nestabilní atomy. Ale od té doby se většina nestabilních atomů působením
radioaktivity rozpadla a většina z nich dosáhla stability. I přes to existuje stále několik
atomů s přirozenou radioaktivitou:
 radioizotopy charakterizované velmi dlouhým poločasem rozpadu jako jsou
uran 238 (4,5 miliardy roků), draslík 40 (1,3 miliardy let). Od doby svého
vzniku se ještě nestačily rozpadnout.
 radioaktivní prvky pocházející z předchozích jako je např. radium 226, které
permanentně vzniká po rozpadu uranu 238. Radium 226 se pomalu
transformuje na plyn, radon, který je rovněž radioaktivní.
 radioizotopy vzniklé působením kosmického záření
kosmické záření k nám přichází bez přestání z Vesmíru a je někdy velmi
energetické – viz brožura Člověk a záření
na některá atomová jádra. Je tomu tak v případě uhlíku 14, který
neustále vzniká v atmosféře.
„Přirozená radioaktivita pochází z radioaktivních prvků, které
vznikly v hvězdné soustavě před miliardami let.“
Text k fotografii:
Několik příkladů aktivity radioaktivních vzorků v našem životním prostředí
 žula: 1 000 becquerelů na kilogram
 lidské tělo: člověk vážící 70 kg má radioaktivitu rovnající se řádově 8 000
becquerelů, z nichž přibližně 5 000 má na svědomí draslík 40 obsažený
v kostech
 mléko 80 becquerelů na litr
 mořská voda 10 becqurelů na litr
14
Str. 13
Tyto přírodní radioizotopy se nacházejí na naší planetě v atmosféře (uhlík 14, radon
222), v zemské kůře (uran 238 a uran 235, radium 226) a v naší stravě (draslík 40). To
je tedy ten důvod, proč je všechno kolem nás radioaktivní. Odpradávna byly Země i
živé bytosti silně ovlivněny radioaktivitou. A není to tak dlouho, něco málo přes sto
let, co se díky Henrimu Becquerelovi prokázalo, že člověk vždy žil v tomto
radioaktivním prostředí.
Umělé radioizotopy
Umělé radioizotopy se vyrábějí prostřednictvím cyklotronu (cyklický
vysokofrekvenční urychlovač) nebo jaderného reaktoru a používají se k četným
aplikacím. Některé radioizotopy (kobalt 60, iridium 192…) mohou být použity jako
zdroj záření pro radiografii gama (gamagrafii) nebo jako zdroj ozáření pro radioterapii
nebo pro průmyslové využití. Takové zdroje jsou běžně používány v lékařství i
průmyslu (viz brožura Člověk a záření). Ke vzniku dalších umělých radioizotopů
dochází v jaderných reaktorech (stroncium 90, cesium 137…). Některé z nich nejsou
člověkem využívány jako například jaderný odpad. Jsou silně radioaktivní a musejí být
uskladněny co nejbezpečněji a izolovaně od lidí (viz brožura Cyklus paliva).
„Pro potřeby lékařství a průmyslu člověk vytváří umělou
radioaktivitu.“
Text k fotografii:
Afrodita v podřepu, vystavená v oddělení starověkých řeckých, etruských a římských
památek v Louvru. Gamagrafie umožnila odhalit předchozí zpevnění této sochy
z mramoru a přesně určit, kde se nacházejí vložené kovové díly a dutiny.
15
Str. 14
RADIOAKTIVITA JE VYJÍMEČNÝM PROSTŘEDKEM K PROZKOUMÁNÍ
ČLOVĚKA A PROSTŘEDÍ.
Využití radioaktivity
Str. 15
16
Radioaktivní stopovače
Díky radioaktivnímu záření je možné sledovat pohyb chemické
látky v lidském těle
Princip
Chemické vlastnosti radioaktivního izotopu jsou shodné s vlastnostmi stabilního
izotopu až na jeden rozdíl, který spočívá v tom, že radioizotop je nestabilní. Tato
nestabilita vyvolává rozpad, který se projevuje vyzařováním. Stačí tudíž vlastnit
detekční nástroje uzpůsobené ke sledování (stopování) těchto radioizotopů. Například
draslík 40, který je smíchán se stabilním draslíkem v naší potravě, se bude v našem
těle držet stejné trasy jako jeho stabilní izotopy. Detekce záření vysílaného draslíkem
40 umožní tudíž vystopovat pohyb veškerého draslíku. Za pomoci vhodných
detekčních přístrojů tak radioizotop může sloužit jako stopovač (stopovací nebo
kontrastní látka).
Stejným způsobem je možné také určit lokalizaci molekuly. Označení může být
provedeno dvěma způsoby: nahrazením jednoho atomu molekuly jedním z jeho
radioaktivních izotopů nebo zavěšením radioaktivního atomu na molekulu. Označená
molekula se tak stává stopovačem.
Obrázky mozku vytvořené pomocí kontrastní látky
Str. 16
Této metody se využívá hlavně v lékařství, aby se mohlo sledovat např. působení léku,
nebo při studiu přesunu zplodin do okolního prostředí… Je nezbytné připomenout, že
v konkrétním případě je kontrastní látka používána ve velmi malém množství, které je
však dostačující, protože přístroje detekující záření jsou velmi citlivé. Účinky
radioaktivního záření nejsou tudíž v těchto malých dávkách nebezpečné. (viz brožura
Člověk a záření.) Kromě toho je poločas rozpadu těchto izotopů velmi krátký (od
několika minut do několika dnů) a izotopy zmizí velmi rychle jak z našeho organizmu,
tak ze životního (okolního) prostředí.
17
Aplikace stopovačů v lékařství
Možnosti nabízené aplikací stopovačů a
radioaktivity v biologickém a lékařském
výzkumu byly jedním z rozhodujících faktorů
pokroku v medicíně v průběhu 20. století.
Rovněž tak například v Avery v roce 1943
izotopy umožnily prokázat, že DNA je
nositelem dědičnosti. V následujících letech
vedly k nástupu molekulární biologie, ke
stanovení genetického kódu, k charakteristice
chemických reakcí zajišťujících buněčné
fungování
nebo
také
k
pochopení
energetických mechanizmů. Ostatně techniky
používající radioaktivitu rozšiřují možnosti
diagnostiky za účelem správného stanovení
diagnózy a lepšího léčení nemocí. Místo aby
(pokračování na další str.)
Str. 17
„Radioaktivita přispěla k rozvoji výzkumu v biologii a pokroku
v lékařství ve 20. století.“
záření procházelo lidským tělem jako je tomu u radiografie, zavede se do organismu
malé množství látky se stopami radioizotopu vysílajícího záření gama nebo beta plus,
které se nakonec také přemění na záření gama. Tento produkt rozpozná určité buňky
organismu a určí, zda fungují správně. Například thalium 201 umožní pozorovat přímo
činnost srdce a vidět, zda vykazuje známky slabosti.
Jiné druhy zkoušek odhalí přítomnost nádorů v kostech.
Vědci využívají rovněž nukleární medicínu k pochopení funkce orgánů. Například
techniky, se kterými se pracuje při zkoumání mozku, umožní přímé pozorování částí
mozku, které kontrolují vidění, memorování, učení se jazykům nebo počítání. Ve
výzkumu umožní radioaktivní označení molekuly (léky, energetické produkty…)
sledovat, jak se bude buňka nebo organismus chovat v budoucnosti. To vše pomáhá při
koncepci nových léků.
18
Použití radioaktivních
prostředí
stopovačů
při
zkoumání
životního
Míra absorpce záření vysílaného velmi slabým zdrojem umožní měřit hustotu
prostředí, kterým prochází. Rovněž tak můžeme průběžně sledovat rozpuštěné látky
neboli suspenze (pevné látky rozpuštěné v kapalném prostředí) ve vodách řek jako je
(pokračování na další str.)
Text k fotografii: Přírodní nebo umělé radioizotopy jsou stopovače (kontrastní látky),
které se kromě jiného používají i při sledování vývoje masy vzduchu nebo vody…
19
Str. 18
Rhona a regulovat čištění přehrady tak, aby
se nepřekročila úroveň, která by ohrozila
faunu a flóru řeky. Rovněž tak se může
sledovat radioaktivně označený sediment
nebo znečišťující prvek. To umožní
optimalizovat trasy silnic a dálnic, aby se
minimalizovalo riziko znečištění, nebo
kontrolovat skládky odpadu, zda neinfiltrují
půdu. Vědci využívají rovněž přemisťování
přirozených či umělých radioizotopů při
sledování přesunů mas vzduchu nebo vody…
Využití radioaktivních stopovačů
v průmyslu
Průmysl využívá četné komplexní reaktory,
přes jejichž neprůhlednou stěnu mohou být
vstříknuty
radioaktivní
stopovače.
(pokračování na str. 19)
Text k fotografii
1/ Stopovače jsou využívány v průmyslovém prostředí zvláště v petrochemii.
2/ Využití jaderných technologií pro vědecké účely
Text v rámečku
Využití radioaktivních stopovačů v průmyslové výrobě
Vstřikování stopovačů do průmyslového reaktoru musí být co možná nejkratší, aby
funkce zaznamenaná v bodech vybraných k měření mohla být považovaná za
Distribuci doby prodlení (DTS) fáze označené radioizotopy.
Na základě DTS se mohou vyvodit parametry transferu označené fáze v systémech,
jakými jsou např. rychlost proudění, průtok, mrtvý objem, krátké obvody…
Tato měření umožní optimalizovat výrobu tím, že se ušetří základní surovina a sníží
její vypouštění do okolního prostředí
20
Umožní prostudovat chování tekutin (chladiva) uvnitř těchto reaktorů. Týká se to
četných průmyslových odvětví: chemie, ropy a petrochemie, výroby cementu, hnojiv,
papírové hmoty, chloru, uhličitanu sodného (sody), výbušnin, metalurgie,
energetiky…
Operace spočívá v tom, že se označí malý kousek látky při vstupu do přístroje a že
bude zkoumána a pozorována křivka restituce a koncentrace stopovače na různých
místech a v závislosti na čase. (text v rámečku)
Text k fotografii: bizon z jeskyně v Niveaux (Arriège) namalovaný před 13 000 lety.
Přímé určení stáří fresky pomocí uhlíku 14
Určování stáří – datování
Některé přirozené radioaktivní prvky představují skutečné chronometry, se kterými se
můžeme vracet do minulosti. Metody určování stáří založené na úbytku radioaktivity
obsažené v předmětech nebo ve zkoumaných stopách byly dovedeny k dokonalé
přesnosti.
Můžeme se tudíž s uhlíkem 14 ponořit do minulosti staré desítky tisíc let, s metodami
jako je termoluminiscence nebo metoda uran-thorium dokonce i dále.
Určování stáří pomocí uhlíku 14 umožní zabývat se historií Člověka a prostředím, ve
kterém žil, v době před 5 000 až do 50 000 lety.
Uhlík je velice rozšířený v našem prostředí a je součástí molekuly kysličníku
uhličitého, který se vyskytuje v atmosféře. Tento uhlík je v přírodním stavu tvořen
hlavně uhlíkem 12, ale z části obsahuje i radioaktivní uhlík 14. Během života každého
jedince je poměr C14/C12 v rovnováze mezi atmosférou a živým světem (živočišným
a rostlinným) díky nezbytným výměnám jakou jsou dýchání, fotosyntéza, výživa. Po
smrti organismu už nedochází k obnově uhlíku 14 s okolním světem. Jeho dávka
v organismu klesá, neboť se pomalu rozkládá. Poměr vztahu mezi uhlíkem 14 a
uhlíkem 12 umožní určit dobu smrti. Čím méně uhlíku 14 zůstane ve fosílii, jejíž stáří
se má určit, tím je jeho smrt dávnější.
„Radioaktivita je využívána pro stanovení stáří historických a prehistorických
stop (pozůstatků)“
21