V tomto čísle

0/2015
březen
Nejen literární český OG občasník
Ú
vodní báseň se náhodně či záměrně vyjadřuje k problému, který tíží naši moderní dobu. Přiznejme si, kdo
z nás někdy před sebou nekutálel kouli povinností až
do poslední chvíle, abychom pak museli dělat vše na poslední
chvíli. Ono je to tak i s tímto novým OG periodikem, když od
idey přes doladění příspěvků k vytvoření nultého ukázkového
čísla uteklo mnohem více času než jsme si mysleli.
v
ruce držíte ukázkové číslo literárně publicistického
časopisu, který se doufejme stane prostorem pro autorské práce žáků a snad i učitelů - Otevřenou branou
k prezentaci vašich pokusů, šuplíku, které skrývají vaše texty,
branou pro odvahu se podělit.
O
pravdu se nemusíte bát zdrcující odpuzující kritiky,
která by vás odradila od další umělecké či publicistické tvorby. Je jasné, že žádný učený a hotový básník,
vypravěč, romanopisec, literární experimentátor nebo investigativní novinář z nebe nespadl a každý se to musí někde naučit
a vyzkoušet si vázat slova i jinak než v povinných školních úlohách.
D
áváme vám zde tedy možnost se uplatnit, předvést
se, potvrdit si třeba i zárodky uměleckých ambicí, ale
i třeba pomoci zjisti, že by to byla jen taková cimrmanovská slepá ulička, která říká, že tudy teda ne.
TĚŠÍME SE NA VAŠE PŘÍSPĚVKY A TÍM
I NA DALŠÍ ČÍSLO - VAŠE ČÍSLO.
Prokrastinace
Alžběta (III.) Novosadová
Podle mě je čas pro studenty dost zbytečnou veličinou,
občas se týdny strašně šinou
občas jsou pryč během chvilinky
a my jsme zase doma u maminky,
jak už to tak bývá, když není žádná dřina,
čeká na nás spánek a teplá peřina,
většinou ale máme práce moc,
a s ní přichází prokrastinace,
se kterou asi nikdo neumí pomoct.
Při prokrastinaci přemýšlím naprosto o čemkoli,
ale zejména o tom,
kdy začnu psát ty úkoly,
a s jakým bych měla asi tak začít,
a jestli bude těch 5 hodin spánku stačit.
Za večer stihnu zjistit, jak se kdo má,
co dělá a kolik toho zase nestíhá,
a já se jen tvářím soucitně a dělám, že mě to zajímá.
Vím, že druhý den budu zase já ten, kdo si stěžuje,
ale to mě v tu chvíli vůbec neobtěžuje.
Když už jsem zmiňovala ty veličiny,
fyzika je předmět, kde neručím za své činy,
středeční zjištění úkolu z fyziky
by mohlo být částí nějaké mučící praktiky.
Do dvou ráno pláču u grafů,
při hltání čínských polívek a dalších kolejních blafů;
je jen jedna část dne, která vše jistí,
je to právě snídaně,
kdy jsme všichni naplněni čirou nenávistí,
ve stresu se totiž úkoly píšou nejlépe a myslím,
že tím je Open Gate celkem dost prokleté,
je vtipné, že je to právě prokrastinace,
co mě přivedla do této zapeklité situace,
a to napsat básničku,
když mám vážně už jen chviličku.
V tomto čísle:
 Alžběta Novosadová
 Debora Poštulková
 Daniel Andrle
 Lukáš Kotlár
 Christian Morgenstern
 Adam Polánek
 Tomislav Procházka
 Johan Rott
 Petr Šrůta
 Karel Toman
a několik haiku
Tak už prý má za chvilku být jaro ...
V OPEN GATE JEDE CRACK! PROTIDROGOVÁ
CENTRÁLA S TÍM VŠAK NIC NEUDĚLÁ
Lukáš Kotlár
Nový OG fenomén je na světě! Aplikace Trivia Crack je soutěžní
vědomostní hrou úspěšně zaplňující paměť chytrých telefonů.
V kategoriích vědy, umění, historie, zeměpisu, sportu a zábavy
své znalosti porovná několik desítek OG studentů napříč ročníky.
Je mnoho způsobů, jak ignorovat hodinu, vyhnout se komunikaci
v jídelně či jen tak zabít čas. Ale proč mezi všemi způsoby vyhrává právě Trivia Crack?
Jak snadné. Přijmu nebo odešlu novou hru, roztáčím barevný kotouč
a dozvídám se kategorii, kterou budu muset projít. Projdu - znamená
to, že můžu soutěžit dál, neprojdu – na tahu je můj protihráč. Cílem hry
je získat za správné odpovědi „charakter“ každé kategorie a kdo má
nejdříve všechny – vyhrává. Autoři ovšem mysleli i na ty hloupější. Lidská hloupost jakoby neznala mezí v této hře neplatí. Pro dvojice odpovídající stále špatně je hra omezena na maximálně dvacet pět kol.
Nenáviděný americký sport
Za povšimnutí stojí studenty nenáviděný sport. Občas si můžeme navzájem závidět snadné otázky, které z nás před kamarády nedělají úplné blbce. Jelikož máme rozdílné otázky, druhá strana netuší, jak moc
byla otázka směřující k sportu náročná. Nikdo by však nikomu nepřál
otázky pídící se po znalostech detailů amerického sportu, ovšem autoři
se pro naši radost právě takovými otázkami rozhodli pořádně rozšoupnout.
Tak hlavně se neztrapnit
Když nevíš je to A. Nebo také B, C a D, ale u „áčka“ to většinou vyjde.
O něco horší je, když hra přechází do režimu „challenge“, kdy oba hráči odpovídají na stejné otázky ve všech kategoriích, a vy můžete sledovat, jak si váš vyzyvatel vedl a naopak. Právě hrozba prokouknutí vzájemné nevědomosti dává některým hráčům jasný signál – vzájemné
konfrontaci se raději vyhnout a před kamarádem se neztrapnit. O to
větší radost pak je, když pouhý tip je správně a vy se můžete v tomto
intelektuálním kolektivu blýsknout.
Pokud to znamená, že se mezi inteligentními lidmi v této inteligentní
době rozšiřuje inteligentní hra, je to dobrý signál pro naši společnost.
Kéž by takových her bylo víc, to by byla konečně vzdělaná mládež!
Ale i kdyby ne, jak praví české přísloví: Nemusí pršet, stačí když kape….
(ed.: Omlouvám se čtenářům, ale hlavně Lukášovi, že časopis
vznikal tak dlouho, až tento článek již stačil zestárnout a ztratit na
aktuálnosti -pš-)
2
Christian Otto Josef Wolfgang
Morgenstern
(1871—1914)
Morgenstern
pocházel z movité
rodiny, jeho otec Carl Ernst Morgenstern - byl malířem
krajin, matka Charlotta vyrůstala taktéž v umělecké rodině.
Kvůli častému onemocnění byl
chlapec vyučován především
soukromými učiteli. Po smrti matky, v roce 1881, jej otec poslal do
Hamburku, ke Christianovu kmotrovi, kde nastoupil do internátní
školy. O tři roky později se opět
stěhoval zpátky k otci, tentokrát
do Wroclawi. Otec se mezitím
znovu oženil, a tak žil v olsku s
novou manželkou - Natálií von
Dall´Armi. Christian zde dokončil
gymnázium a nastoupil na studia
národohospodářství na Wroclawské univerzitě.
Následovně se při studiích již
věnoval žurnalistice a poezii, díky
znalosti jazyků překládal knihy.
S otcem, který se rozvedl a po
roce opět oženil, se rozešel ve
zlém.
Morgensternovy
absurdní
básně jsou založeny na humoru
a lingvistických hrátkách. Jeho
poezie se řadí do dadaismu,
hravého literárního směru, který
se vyznačuje právě hravostí, a ta
byla spisovateli velmi blízká.
Například báseň „Noční rybí
zpěv", jejíž „verše" sestávají pouze z pomlk a obloučků. Žádná
slova. Jak by taky mohla? Vždyť
je to rybí zpěv a ryby slova neznají. Poezie ale také nese prvky
surrealismu, poetismu a expresionismu.
Tvorba Morgensterna byla
ovlivněna například Arthurem
Schopenhauerem a Friedrichem
Nietzschem.
http://www.spisovatele.cz/
christian-morgenstern
O poznávání autora
Daniel Andrle
Jsa omámen nadšením z náhlé ideje
psát o Christianu Morgensternovi –
jež přepadla mne z ničeho nic bez
jakéhokoli přemýšlení nad tím,
k čemu spjatému s literaturou bych
se snad mohl opovážit vyjádřit –,
neuvědomil jsem si hned, že ještě
před náležitým zabřednutím do samotného psaní mne nevyhnutelně
čeká jisté nemilé prozření z mé
skrovné euforie. Je totiž potřeba vzít
na vědomí skutečnost, že naprostá
většina lidí Morgensterna jednoduše
nezná – že v nejšťastnějším případě
si nějaký ještě ne nadobro ztracený
jedinec dokáže asociovat toto jméno
s některou z již dávno zapomenutých
hodin literatury. Nemyslím si ale, že
zabývat se podrobnou biografií se
všemi možnými číslicemi let pečetících milníky autorova života by bylo
alespoň sebeméně atraktivní pro
někoho, kdo v historii literatury nenachází pražádné zaujetí, ba dokonce
se nebojím prohlásit, že takové počínání postrádá smyslu i v opačném
případě. Pamatovat si datum narození a úmrtí nějakého pisatele ani
v nejmenším neznamená, že ho znáte. (Ačkoli jedna skupina podřadných
lidských individuí, kterou s přiměřenou
dávkou opovržení rád nazývám
„pseudointelektuálové“, se mylně
domnívá, že právě s takto povrchní
znalostí jsou v životě schopni plně
vystačit.)
Právo prohlásit, že znáte nějakého
(jakéhokoli) autora, nabýváte až potom, co jste se s tímto autorem
„střetli“. V pravém slova smyslu
osobní setkání ve většině případů již
bohužel nelze uskutečnit, ovšem
s literaturou se to má tak, že prostřednictvím autorových prací se toho o něm častokrát dozvíte mnohem
více, než kdybyste si s ním měli sednout v kavárně a snažit se vyzvědět
odpovědi na ty nejvšetečnější otázky, které by vás vůbec mohli napadnout. Jinými slovy, znát autora – mi3
mo schopnost vyjmenovat všechna
jeho stěžejní díla v chronologickém
pořadí podle vydání – neznamená
ani znát ho jako člověka. Slovo
„znát“ tedy v kontextu pisatelských
postav literární historie nabývá zcela
nového významu: nikoli být skvěle
obeznámen s umělcovým životem
v podobě suchých dat, dokonce ani
s jeho skutečnou osobností, avšak
mít jistou zkušenost s jeho tvorbou.
Znát autora, to znamená znát jeho
způsob psaní. Jelikož každý tvůrce
(a toto neplatí jenom pro literáty, ale
pro veškeré umělecké pokolení lidských dějin) si dokáže najít svůj dokonale unikátní vrtoch, což se v psaném
textu projeví v nepřeberném množství aspektů. Každý spisovatel či
básník trpí určitou perverzí k jazyku,
v němž tvoří. Tato soukromá posedlost, v porovnání s jakýmkoli cizím
projevem individuality libovolného
článku spisovatelského světa, nemá
obdoby. Pokud tato přirozená autorská jedinečnost něco zákonitě zaručuje, pak je to originalita; avšak, co
se kvality týče, neexistují žádné univerzální záruky.
Každé teoretické uvažování by mělo
být řádně podloženo a názorně předvedeno příkladem, snad aby se předešlo byť těm sebemenším nejasnostem a aby celý proces základním
prohlášením počínající, na logických
dedukcích stojící a smysluplným závěrem završený byl tak jasný, jak je
to jenom vůbec možné. U rozvleklejší úvahy by příklad měl být přímo
povinný. V tomto případě jako příklad
poslouží samotný původ celého tohoto dosavadního slovního pozdvižení. Stanoviv si sám striktní pravidla
přísně definující, co to znamená znát
autora, vracím se nyní zpět na začátek a pokusím se vám představit
Christiana Otta Josefa Wolfganga
Morgensterna. Jak jsme se již výše
dohodli, s přesným číselným rozpětím jeho života se zbytečně trápit
nehodláme a nebudeme; bohatě postačí být si letmo vědom toho, že
Morgenstern působil na přelomu 19.
a 20. století.
Pokračování na str. 4
Pokračování ze str. 3
Krom toho by ještě mohlo být záhodno vědět, že jde
V žádném případě se teď nehodlám pouštět do rozbo-
o německého autora, což, alespoň doufám, není infor-
ru této básně. Pravdou je, že kdyby došlo k jejímu roz-
mace, kterou by si byť i ten nejpochybnější gymnazista
pitvání na nejrůznější figury a tropy, odhalen by byl pouze
nebyl schopen vydedukovat na první pohled. Toliko
nepatrný zlomek krásy ukrývající se v Morgensternově
k faktům. Nic víc v tomto bodě nehodlám vyzradit. Na-
Vzdechu. A to by byla věčná škoda. Normálně při stře-
místo wikipedie mohou o Morgensternovi promluvit
tu s básní postupujeme tak, že se snažíme odhalit
ukázky jeho poetické práce, do češtiny geniálně přene-
smysl textu, jenž autorem mistrně skrytý pod různě
sené taktovkou Josefa Hiršala. Abych se vyvaroval
průhlednou rouškou básnických prostředků čeká na
předložení těch nejznámějších příkladů, které jsou
své velkolepé odhalení. Tento postup ovšem nelze na
v téměř totožné sestavě k vidění omílané snad v každé
Morgensternovu tvorbu zcela dobře aplikovat – a to
učenici literatury, dovolil jsem si sám dle vlastní chutě
z prostého důvodu: Christian Morgenstern je považo-
vybrat několik básní, které zdaleka nejsou tak proslulé
ván za zakladatele nonsensové poezie. Jak máme
jako Veliké lalulá, Košilela nebo Krkavec Rall. Přitom
hledat a najít smysl v nesmyslu? Nijak! To by přeci
jakákoli jiná, méně známá Morgensternova báseň za
bylo jako se shánět po míru na bitevním poli. Morgen-
těmito nejzažitějšími v aspektu kvality ani zdaleka ne-
sternovi básně musejí být čteny jako celek, jedině tak
pokulhává. Nejraději bych jich sem vypsal toliko, že by
si zachovají své kouzlo. Jde o ten nicotný příběh po-
to postačilo na souborný výběr z díla hodný samostat-
vznášející čtenářovu mysl lehkostí svého bytí a hra-
ného vydání. V takovém případě bych ale, obávám se,
vostí, s jakou je každý verš zkomponován. A celá bá-
pravděpodobně ztratil zájem i toho posledního čtenáře,
seň utváří harmonii rytmu a souzvuku, jelikož Morgen-
který se ještě nevzdal, čehož se upřímně bojím více
stern jakožto zakladatel nového směru se teprve stačil
než vhodno přiznat, a proto, můj milý poslední čtenáři,
oprostit tíhy věčných témat a začal psát své nesmysly,
mne na mé pouti ještě neopouštěj. Jako ukázku před-
přičemž ve své poezii na druhou stranu stále zachová-
kládám jednoho ze svých několika absolutních favori-
vá sylabotónický a rýmový řád, čímž zažehnává abso-
tů…
lutní absurditu a propůjčuje své tvorbě pohádkovou
libozvučnost.
Vzdech
Christian Morgenstern se za svého života dočkal pou-
Po nočním ledě jel na bruslích vzdech,
ze pramalého uznání, dokonce sám nepřikládal své
o lásce snil si pln žalu.
básnické tvorbě velkou důležitost, avšak dnes se
sněžný svit plál na městských zdech,
o něm mluví jako o nesmazatelném milníku dějin poe-
blyštěly budovy valů.
zie, který odstartoval nový literární směr táhnoucí se
napříč celým minulým stoletím. Jeho básně zůstávají
duševním rájem oddychu pro každého, kdo je ochotný
Vzdech na děvčátko vzpomínal,
se jim plně oddat.
rozpálen stanul chvíli.
Vtom se však led pod ním rozehřál –
utonul – víckrát ho nespatřili.
4
Hledání ztraceného piva
z našich minulých chyb. Ale nevšiml jsem si, že by se
lidé nějak poučili, protože když někdo udělá něco nesprávného úmyslně, o něco mu jde. Často je to moc.
Všem jde hrozně často o moc. I ve většiny filmů jde
‚záporákům‘ jen o moc, nebo o peníze. Je až divné, že
se jim to ještě neomrzelo. Kdyby jim šlo alespoň o pomstu, nebo uznání, nebo lásku nebo něco takového.
Obzvlášť to je vidět ve filmech o superhrdinech. Tam
jde padouchovi opravdu jen o moc, nebo peníze. A
pak přijde nějaký „plechový hrdina“, to je vlastně tátův
výraz. Ten taky považuje všechny tyhle filmy za pitomost. Ještě, že nejsem nějaký fanoušek, takže se nenaštvu. Mě Marvel nikdy nejel, znám jen Batmana.
Počkat, vždyť ten odtamtud ani není.
Johan Rott
„Johane, dojdi mi pro pivo, když máme k obědu tu kačenu.“
Tak odporovat nebudu, že jo. Táta celý den dělal
v kanceláři, tak mu můžu přinést pivo. On ho stejně
moc nevypije, ale když máme kačenu k obědu, tak se
pivo hodí.
Přijdu k ledničce a prohmatám regály. Zdá se plná, ale
pivo se mezi položkami nenachází. Skvěle. Jak to, že
v ledničce nikdy není to, co člověk potřebuje, přitom
vypadá plná? No, možná jde jen o to, mít plnou ledničku. Protože je to hrozně depresivní, mít ledničku
prázdnou. Ty jogurty se využijí, ale pivo nikde. To mi
připomnělo jeden vtip, který vyprávěl někdo ve škole,
ani nevím kdo. Víte, jaký je rozdíl mezi pedofilem
a alkoholikem? Oba mají v ledničce vychlazenou dvanáctku. U nás není nic, tak v domě není ani pedofil, ani
alkoholik.
To je stejně srandovní, jak rychle se dostaly komiksy
k popularitě. Dneska vytváří komiks kdekdo, kolik máme každodenních webcomiců. Ani nevím, odkud se
vzaly… Někde na intern etu bych asi našel něco typem: „První komiks byl v hieroglyfech“ nebo tak něco.
Což je klasika při brouzdání po internetu – na cokoli je
odpověď. Až na pracovní listy do hudební výchovy. To
se na internetu zásadně nenajde, tak je původ tohoto
vědění neznámé. Asi hudebníci neradi píší své znalosti na web. Ale mě by asi taky nebavilo psát něco takového na web. Protože mě nebaví hudební teorie. Určitě ale najdu někoho, koho to baví, a kdyby to měl dobře napsaný, tak bych to tam mohl dát. Což není nic
těžkého. Ideální práce. Nikdo nechce nikdy dělat nic
těžkého. Nejtěžší je udělat to jádro práce, což je psaní,
kreslení nebo vytváření. Pak už se to jen okecává, řeší
se detaily a podobně, ale nejtěžší je si sednout a
„prostě to udělat“.
Kde jinde by se ještě mohlo pivo chladit? Aha,
v garáži. I když tam se nějak moc nevychladí. V garáži
není nějaká velká zima, to jsme to pivo mohli nechat
rovnou venku. Jednou jsem četl nějakou knížku, kde
byli mimozemšťané a ti pili pivo z misky jako polévku.
To si nedokážu moc představit, asi by to nechutnalo.
Asi? Určitě.
Otevřu dveře od garáže, a vyvalí se na mně spousta
věcí. Někdo dává do garáže auta, my ale ne, máme
tam spíš sklad. A pivo je jen jedna z věcí, která se
v garáži skladuje. Takže kde bylo? Myslím, že vpravo
vzadu…. Ne, tady jsou vlastně gramodesky. To taky
bývalo úplně jinak, když jsem neměl nic jiného než
gramodesky abych si něco pustil. A pokud to byla zahraniční, kvalitní hudba, tak se hrozně obtížně získávala, a všichni měli ohromnou radost, když něco někde
sehnali. Což mi připomíná, jak moc jsem závislý na
hudbě při práci, kterou by mi komunisté sebrali.
Zvláštní je ale, že se stráví stejně času nad nesmysly,
jako nad opravdovou prací. A prokrastinace zabírá
polovinu. Ale tak to prostě je, tak člověk funguje. Někdo se přes to dostane, ale takhle to funguje, proto
mají domácí úkoly takovou časovou náročnost. Tak
chceme sbírat ovoce za nic. Nějak udělají školu podváděním, a pak se diví, že v práci něco musí dělat. Ani
nevím, jestli je to dneska horší, než dříve. Asi ano, je
problém s udržení pozornosti. Je to kvůli odklikávání
na jiné věci. To ale dělá asi každý. Kolikrát odkliknu,
když něco dělám, tedy pokud nejsem v časovém stresu nebo tak. Divné je, že stres zvyšuje produktivitu.
Strategií tedy je, být pořád ve stresu. To je působí negativně na psychiku, tloustne se, navíc není čas na
spánek. To se pak lidi diví, že jsou tlustí. I když geny
hrají taky roli.
Co ti taky všechno zkazili. Snad se nedostanou k moci
znovu, když se podívám na výsledky voleb. To se
snad nestane, ale Hitler se k moci dostal divným způsobem. Všechny totalitní režimy se k moci dostanou
divným způsobem. V tom se historie opakuje. A proto
taky máme dějepis, i když mě vždycky zajímalo, jestli
jde jen o kontext naší kultury, nebo jde o to, poučit se
Pokračování na str. 6
5
Pokračování ze str. 5
Adam Polánek
Nedopřejte mi klid
Nedopřejte mi klid,
coury, kněžky Aphrodité,
ulehám za vámi snít
představy nahé, rozmanité.
Nedopřejte mi klid,
zastánci lživých úskoků,
já přišel jsem vám vypálit
hnízdo v zájmu pokroku.
Nedopřejte mi klid,
marnivé dny bez příčiny,
mně nezbývá než odejít
však boje ještě neskončily.
*
Úpadek
Geny hrají roli vlastně všude. Je tam málo, a zároveň hodně genetických
kombinací. Co by se asi stalo s někým, komu by prohodili části genomu
mezi sebou? No, asi by zmutoval. Ale nedopadlo by to moc dobře.
S mutací jsou problémy. A nedává to super-schopnosti. Kdyby dávalo prohození genů super-schopnosti, tak by si je lidé asi už dávno přeházeli. Nebo na to jen zatím nepřišli. Ale to není moc pravděpodobné, podle toho, co
vím o genech. Třeba toho o genech hodně nevíme.
My toho obecně moc nevíme. Jako o nás samotných, o zemi, vesmíru a
podobně. Nikdo nikdy nebude vědět všechno, kdyby věděl, asi by umřel
nudou. I když to moc nejde. Nevíme i nikom, kdo by umřel z nudy. Přestože si spoustu studentů myslí, že je nuda zabije, tak to nejde. Nuda je vlastně důležitý faktor života. Kolik toho člověk z nudy dělá…. Často právě
z nudy nedělá vůbec nic. ‚Nudím se v práci‘ znamená ‚nic nebudu dělat‘.
‚Nic nebudu dělat‘ znamená ‚dám si pauzu‘. Pauza je taky oblíbená činnost. Relaxovat, popovídat s kamarády. To je klasická příčina pobytu
v hospodě. A kromě kamarádů jde i o pivo. Což mi připomíná, že jsem
našel to pivo.
„Tak tati, tady je to pivo.“
„Díky.“
„Dobrou chuť.“
Kdysi tančil ve zlatě,
vládl napříč oblohou,
teď jen chlad má v komnatě,
živí za ním nemohou.
Pobledly mu šaty,
žilami koluje tma,
už nehrají kastaněty,
letní píseň utichla.
(Zima dokáže být bez konce.
Za každou bílou vločkou ale
skrývá se něžná romance.)
*
6
Ženy z historie jako inspirace ve
Hře o trůny
Tomislav Procházka
První postavou je Cersei Lannister, žena
mnoha talentů, žena mnoha tváří, žena
plna zášti a intrik. Stejný popis ale také
náleží jedné další osobě, Margaret Anjou,
manželce Jindřicha VI. Podobně jako Cerseiin sňatek s Robertem Baratheonem propojil oba soupeřící rody, Margaretin sňatek
s Jindřichem urovnal dlouhosáhlý konflikt
mezi Francií a Anglií. Samozřejmě na základě pouze jedné paralely nelze tyto postavy srovnávat; podívejme se tedy na další podobnosti těchto dvou žen, které formovaly historii obou království.
Kdyby se obě královny potkaly, jejich vztah
by byl jistě velmi komplikovaný – jediný
příhodný popis by zřejmě bylo anglické
slovo „frienemies”. Obě královny si za svého života mnohé prožily, obě vládly, když
jejich manželé nemohli (respektive poté, co
byl jeden zabit a druhý se zbláznil), obě
vládly pevnou rukou. Rovněž lidová slovesnost se postarala o své a stejně jako v případě Cersei, příběhy o Margaretině smilstvu se hrnuly ze všech koutů království;
mnozí odpírali Edwardovi, Margaretině
synu, právo na královský trůn a několikrát
se jej snažili sesadit. Není ovšem divu, on
byl totiž Joffrey – omlouvám se, Edward –
nadšený sadista. Podobně jako Joffrey prý
nemyslel na nic jiného, než na popravy a
války. Obě matky tedy nakonec sledovaly,
Jistě, musíme brát tyto podobnosti brát
s rezervou; Cersei ovšem není jediná postava z knihy, kterou můžeme spojit s historickou postavou. Napadlo snad někdy
čtenáře spojit Johanku z Arku, osobu silnou a odhodlanou, s Brienne z Tarthu,
osobou ještě odhodlanější a ještě silnější?
Již jejich jména jsou znatelně podobná.
Z Tarthu, z Arku, vždyť vlastně obě odněkud pocházejí, z obou čiší strach. Johanka
z Arku je mnohdy zobrazována joko loajální, silná žena. Není tento obraz snad velmi
povědomý? Briennina chorobná oddanost
se projeví hned několikrát, svůj meč přislíbí
Renley Baratheonovi, Cathelyn Starkové
a nakonec také Jamie Lannisterovi - je dokonce tak oddaná, že svůj meč pojmenuje
- the Oathkeeper - ten, který drží přísahu.
Johanku z Arku prý dokonce “přivolali andělé,” aby ochraňovala svého pána, Karla
IV., francouzského. Je tedy čestnou modlou každého Martina Jeřábka (Martin snad
promine). Zkrátka a jednoduše, obě postavy jsou odhodlané krásky v brnění, se kterými si není radno zahrávat.
Další na seznamu zajímavých postav jsou
Daenerys Targaryen a královna Elizabeth
I. Jistě, alegorie téměř absurdní, ovšem
tyto dvě velmi dobře ozbrojené, ambiciózní
slečny mají více společného, než se může
na první pohled zdát. Elizabeth I., stejně
Jako Daenerys, je ochotna udělat cokoliv
pro rozšíření své moci. Ať už je královna
ozbrojena draky či loďstvem, značí to vždy
velký problém pro všechny, kteří by se jali
jí oponovat.
Možná všechny tyto podobnosti jsou pouhou náhodou, možná jen Martin vytvořil
postavy, které, nevědom si svého počínání, propojil s historií. Možná jsou všechny
tyto spojitosti pouhým důkazem kreativity
autora, který obohatil světovou literaturu o
příběh, který ohromil miliony nadšenců a
zcela jistě odolá nemilosrdnému zubu času.
7
Hra o Trůny – Nejoblíbenější seriál všech dob!
Hra o Trůny, sága podle námětu George R. R. Martina, kterou oživilo HBO v čele
s David Benioff, D. B. Weiss. Ohromující příběh ze středověkého Světa s lehce fantasy
prvky, které Vás ohromí stejně jako lsti, intriky, zrady a všechny špatnosti tohoto Světa!
Nejlepší fikcí bývá dílo, které obsahuje
špetku pravdy, Hra o trůny není výjimkou.
George R. R. Martin již dlouho přiznává, že
inspirací pro celý příběh byla Válka Růží
z 15. století, zarytě ovšem popírá jakékoliv
další spojitosti s dějinami lidstva. Jeho tvrzení může být pravdivé, ovšem pokud se
pustíme do hlubší analýzy knihy a jejích
postav, lze objevit mnohé podobnosti
k některým historickým postavám. Do jaké
hloubky, a jestli vůbec, se postavy vážně
podobají lze ponechat čtenářovu úsudku.
Povazuji ovšem za zajímavé podívat se na
následující podobnosti a kriticky se nad
nimi zamyslet.
jak jejich potomci umírají, ať už následkem
otravy či setnutím jejich velevýsostné hlavy. Co je na tom všem nejlepší? Zatímco je
Cersei Lannister, Margaret je Lancaster.
KAREL TOMAN: MĚSÍCE
Haiku
LEDEN
Karel Toman, vlastním jménem Antonín Bernášek, (25. února 1877, Kokovice – 12. června 1946, Praha)
byl český básník, novinář a překladatel z francouzštiny, představitel tzv. generace anarchistických buřičů.
Po cestách zavátých a po silnicích
rod opuštěných bloudí.
Sychravé zimy dlátem bolestí
monogram bídy ryly v jejich tělo,
a tak jdou světem.
Vyjde-li hvězda, pro ně nesvítí.
Betlém jim shořel.
Jen v bludných kruzích šlapou boží zemi
a jíní stéká jim chladnými krůpějemi
po tvářích dětsky vzpurných.
Hospodu teplou večer jim dej, Pane,
a plnou mísu
a slovo dobrých lidí.
ÚNOR
Kdo ticho miluješ a samotu
a v lesích hlubokých a v míru sněžných polí
nasloucháš rytmu života,
zda někdy neslyšíš
hlas hlubin ?
Zní z dálky karneval vražd, krve, umírání.
Mlčení země bolí.
Však dole
tep srdce chvěje se a skrytý pramen temnot
dere se k světlu.
A píseň mladých vod
tvé srdce opije a hlavu štěstím zmámí,
že v zoufalství snad, ve víře však nejsme sami.
BŘEZEN
Na naší studně ráno hvízdal kos.
Jde jaro, jde jaro.
A když jsem okno na sad otvíral,
šeptaly pukající pupeny:
Jde jaro, jde jaro.
Bez chvěje se a hrušně čekají.
Jde jaro, jde jaro.
Zas novým třpytem rozkvétá ti vlas
a nových kovů napil se tvůj smích.
Jde jaro, jde jaro.
Jezero staré –
jen když tam žába skočí
uslyšíme žbluňk!
Macuo Bašó
Koně ve cvalu
cítí na svých kolenou
vůni fialek
Čijo-ni
Vlčí mák v ruce
tak prodírám se davem
tak prázdných lidí
Kobajaši Issa
Nic než na rakev
odhodit chryzantému
není na práci
Nacume Sóseki
V zimě noc co noc
zelenina v polévce
sníh doprovází
Kobajaši Issa
V řece se v zimě
schová i odhozená
stará psí kostra
Kurojanagi Šóha
S ucpaným nosem
sedím nad deskou hry Go
za chladné noci
Josa Buson
Jasný zimní déšť –
nožičky myší ťapou
na mém koberci
Josa Buson
Po celé řece
nikde most neuvidím
– bez konce je den
Masaoka Šiki
Stárneme stále –
teď když nás i délka dne
vždy hned rozpláče
Kobajaši Issa
Povídají si
bárka se svým pobřežím
jak je den dlouhý
Masaoka Šiki
Oceán v červnu
pozorují s obdivem
Buddhové v chrámu
Masaoka Šiki
Bože můj,
obnoviteli, obroditeli,
na srdce v sněhu pamatuj.
8
Novela školského zákona si klade
za cíl chránit děti před utonutím
Od nového školního roku možná budou muset žáci usednout do lavic krom psacích potřeb se záchrannými kruhy.
Ministerstvo školství tak reaguje na varování vědeckých
institucí o nebezpečí globálního oteplování, v jehož důsledku mohou rapidně stoupat hladiny veškerých vodních ploch.
by mohlo snížit nezaměstnanost a zlepšit tak situaci v zemi
stále ovlivněné hospodářskou krizí. Díky nízké světové ceně
surového kaučuku lze předpokládat i významné ovlivnění
statistických výsledků české ekonomiky v oblasti produktivity práce, která může posunout ČR z posledního místa na
předposlední. To se jeví jako velmi pravděpodobné zejména
po nedávné návštěvě ministra Chladílka v Mali.
Správné řešení?
Ministerstvo školství pod vedením Marcela Chladílka připravilo novelu školského zákona. V jeho současné podobě prý
chybí zásadní bezpečnostní opatření chránící žáky před
náhlým vzrůstem hladin vod. „Kabinet bývalého premiéra
zcela úplně ignoroval možné problémy způsobené globálním oteplováním. Dědictví minulé vlády naprosto opomíjí
tuto zásadní otázku. Nám jde o co největší bezpečí žáků –
naší budoucí generace.“ říká ministr v odpovědi na dotaz
týkající se původu návrhu na změnu novely. Novela již byla
schválena vládou.
Před povodněmi by měly žáky chránit nafukovací záchranné
kruhy, které studenti nejen státních škol budou denně nosit,
pakliže bude novela schválena poslaneckou sněmovnou na
jejím příštím zasedání. Opatření má platit i pro žáky studující ve vyšších patrech budov a studenty vysokých škol, přestože ty jsou ze své podstaty voděodolné. Ministerstvo totiž
„Nechce nic ponechat náhodě.“ Návrh ovšem nezahrnuje
žádná jiná opatření, jako například zefektivnění výuky plavání či stavbu tzv. výškových škol. Podléhá tak kritice stínového ministra školství Václava Santy, zastánce tradičních
řešení. „Pan ministr se nevěnuje jádru problému a hledá
příčinu možného úmrtí žáků tam, kde není. Chceme-li
opravdu něco zlepšit, nemůžeme kupovat kruhy, aniž bychom naučili děti plavat. Navíc kvůli koupi kruhů v rozpočtu
nezbudou peníze na protipovodňové bariéry. Můžeme se
inspirovat i moderním školstvím v Bangladéši, kde již nyní
budují školy na dřevěných kůlech.“ uvádí.
„Kruhovné“ místo školného
Konkrétní podoba a pořizovací cena nafukovacího kruhu
není doposud známa. Ví se pouze, že na výše zmíněné
bude vypsán tendr, jakmile novela projde sněmovnou. Protikorupční policie však již v předstihu preventivně odposlouchává telefonní hovory všech zpracovatelů kaučuku
v České republice. Ministr Chladílek se o detailech financování nového možného opatření vyjádřil následovně:
„Sociálně slabší žáci určitě dostanou příspěvek na nafukovací kruh v podobě kruhovného. Bohatší rodiče přispějí na
bezpečnost dětí ze svého. Specifická výše bude určena
jejich ročním příjmem. Toto se bude týkat všech škol, včetně těch soukromých.“ Ministr však odmítl komentovat, zda
bude kruhovné dostatečné a kolik zaplatí daňoví poplatníci.
Na druhou stranu však může mít opatření pozitivní dopad
na ekonomickou situaci. Zvýšení výroby gumových produktů
I takto by mohl vypadat záchranný nafukovací kruh.
FOTO: ČéTéKá
Roli hraje i internet
Návrh novely však rozpolcuje společnost. Podle agentury
STOM ostře nesouhlasí s návrhem asi pětadvacet procent
rodičů, zejména podnikatelů ze střední vrstvy. Padesát procent dotazovaných souhlasí bez výhrad. Nejmenší (1,5 %
respondentů) a zároveň nejhlasitěji protestující skupinou,
jsou matky samoživitelky, které sice v principu s podobou
novely souhlasí, ovšem ne bez výhrad. Zbytek dotazovaných neprojevil zájem se k problematice vyjádřit. Matky samoživitelky považují za nutné opatřit kruhy reflexní vrstvou
tak, aby jejich potomci „mohli dojít domů bez zranění autem“. Tato myšlenka se rychle rozšířila díky internetovému
portálu mimibazar.cz. Ženy tedy založily hnutí Reflexní kruh
a mají v plánu účastnit se příštích voleb do sněmovny. Ministr školství na průzkumy reagoval slovy: „Děláme to, co
považujeme my za nejlepší pro tuto zemi. Je přirozené, že
někteří souhlasit nebudou. Navíc ještě nebyla vypsána soutěž na konkrétní podobu kruhu – pokusíme se vybrat tu splňující požadavky všech.“
Samotných expertů - pedagogů a ředitelů - se nikdo na nic
neptal. Projevují ostrou kritiku zejména na anonymních sociálních sítích. Nejčastěji bývá opatření vytčen fakt, že děti
snadno mohou kruh poškodit a tím pádem snížit efektivitu
novely na nulu. O rozptylujícím účinku „gumové hračky“, jak
kruh často pedagogové nazývají, se učitelé rovněž často
rozepisují.
Zda návrh projde jako platný, či nikoliv, mohou nyní určit
pouze poslanci. Sněmovna se návrhem bude zabývat třetího března.
Zuzana Sládková (D.P.)
9
Podobnost v rozdílnosti
Nebo:
S přibývajícím věkem člověk raději
hledá slova anebo mlčí, než aby
měl potřebu se ke všemu vyjádřit.
Toto poznání mě celkem zákonitě
přivedlo k tomu v podstatě nejstručnějšímu, co poezie nabízí.
Začal jsem se zajímat i pokoušet o
haiku. První pokusy o vlastní texty
vznikaly ve světle Kerouacova
poznání, že západní haiku má
vyslovovat cosi obsažného ve
třech krátkých řádcích, bez básnických triků, má vy-slovit určitý obraz a zůstat půvabné a vzdušné.
A vracejí se domů s vírou,
že za rok hvězda stane jistě nad
Betlémem
a ta již neoklame.
*
Padá první sníh
na rozestavěný most
– začátek zimy
Později převládlo přesvědčení, ale
vlastně to byla i výzva, že by bylo
dobré zachovat i v češtině počet
sedmnácti slabik (5-7-5), stejně
jako snaha dodržet i zařazování
sezónních slov – označujících
charakte-ris-tické jevy (sníh, bouře, mlha), rostliny a živo-čichy
(květy, motýl, vlaš-tovka), slavnosti a svátky (Nový rok, svátky zemřelých). Odtud byl již jen krok
k přebásňování klasických japonských haiku, snažit se z nich zachovat co nejvíce i v češtině, používal jsem většinou nepří-mé cesty
přes anglič-tinu a francouzštinu, či
zprostředkovaných přímých doslovných překladů z japonštiny.
Když jsme před čtyřmi lety připravovali vydání sborníku japonských
haiku, někde stranou uvízly pokusy o autorské básně. Právě tyto
pokusy o haiku se snaží o další
vrstvu propojení japonské tradice
s aktuálními pocity Středoevropana. Mnohem více jsem nad haiku
přemýšlel v souvislostech s českou
poezií. Vznikaly mi kombinace útržků
básní Tomanových, Skácelových,
Jirousových, Reynkových či Demlových s japonskými trojveršími.
A spojení překvapivě, i když vlastně očekávaně fungovalo.
Pro příklad:
Had se prosmýkl
lilie strachem tuhnou
hory dál mlčí
*
Lilie bílá, díky za návštěvu. Vy
víte. Že sám bych si byl netroufal,
tak dosti trpíte, já nyní též, vždyť
vidíte, – či jsme si v tom podobni?
Karel Toman a Macuo Bašó
Je otázkou, jak je to s tou viditelnou blízkostí. Myslím, že odpověď
je celkem jednoduchá. Vezmemeli obecnou definici lyriky, která
nemá děj a autor v ní zobrazuje
své pocity, nálady či postoje a
přírodní lyrika se vztahuje již od
lidové písně k určitým obdobím
roku, tak vlastně není důvod
k odlišnosti.
Rozdíl bychom zřejmě našli v to,
že česká lyrika, a to jak lidová, tak
umělá, je do značné míry spjata
s určitou duchovností či mystikou,
která je v japonské poezii, postavené samozřejmě na jiné duchovní
tradici, přítomna právě v oné zkratce. Ty české výše citované podobnosti jsou vždy jen částí většího
celku, jsou jen jedním z pocitů.
Jak tedy tuto úvahu uzavřít, tak
jako si lidé různých kultur rozumí i
nerozumí, tak i poezie, neboť vždy
vychází z pocitů je někdy takřka
stejná, jindy jakoby z jiných planet.
Pojďme si tedy užít ještě jednou té
shody:
Ať letí hejno, které uletělo,
nikdo z nás nesmí
rušit ptáků let,
vždyť přišel mistr, co se poté dělo,
to nelze jen tak povědět.
*
Pod hejny husí
pole před mými dveřmi
zdá se že letí
Jan Skácel a Josa Buson
Petr Šrůta (Artikl 8/2014)
www.http://artikl.org/
Masaoka Šiki a Jakub Deml
Milí vychovatelé, vychovatelky, učitelé,
učitelky, studenti a studentky, milý Spidere,
dovolte mi, abych vás informovala o tradičním filmovém festivalu OGdoubleF, jehož
jubilejní 10. ročník se uskuteční 15. - 16.
dubna 2015, tedy za dva měsíce a pár dní.
Na co se na festivalu můžete těšit? To záleží
především na vás!
OGFF je tradičně festivalem, který si studenti, učitelé a vychovatelé vytváří sami a sdílí
zde své oblíbené filmy s ostatními. Je nějaký
film, o kterém si myslíte, že ho ostatní prostě musí vidět? Chcete se se spolužáky podělit o vaše kinematografické oblíbence? Nebo
dokonce máte vlastní tvorbu, kterou byste
rádi představili? OGFF je příležitost právě
pro vás!
Pokud byste měli zájem promítat na festivalu, neváhejte mě kontaktovat, a to buď
osobně, emailem, na Facebooku, telefonicky, dopisem... nebo nějakým jiným, inovativním způsobem (nezapomeňte ale, že telegramy už zrušili).
Festival by ale nebyl festivalem bez dobrovolníků, kteří se starají o hladký průběh celé
akce. V rámci organizace otevíráme spoustu
lukrativních pracovních pozic, mezi ty hlavní
patří:
- PR manažer
- vedoucí stravovacího úseku
- asistent vedoucího stravovacího úseku
- vedoucí skladů a logistik
- provozní technik kina
- manažer úklidového servisu
- pomocný pracovník při úklidu a údržbě
Pro všechny pozice požadujeme:
- čistý výpis z trestního rejstříku
- časovou aspoň-trochu-flexibilitu
Nabízíme:
- zajímavé platové ohodnocení (nástupní
mzda 6 hodin CASu / den + placené přesčasy)
- práci v mladém kolektivu
- občerstvení
- možnost ubytování
Pokud máte o některou z pozic zájem, nemusíte ani posílat CV, stačí, když mi prostě
napíšete. Budeme rádi za každou pomocnou
ruku :)
Za organizační tým (který je zatím fakt malý,
ale můžete se stát jeho součástí!)
Michaela Flegrová (septima)
KROGNIKA - nejen literární český OG občasník - Své příspěvky pište a zasílejte na: [email protected]
10