Skripta k ukrajinské literatuře - Rostislav Němec myšlenky

Komentáře

Transkript

Skripta k ukrajinské literatuře - Rostislav Němec myšlenky
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
FILOZOFICKÁ FAKULTA
Výpisky z ukrajinské
literatury
Uljana Cholodová
Rostislav Němec
a kol.
OLOMOUC 2015
1
2
Obsah
Obsah....................................................................................................................................................... 3
1. Význam použitých ilustrací .................................................................................................................. 7
2. Předmluva ........................................................................................................................................... 8
3. Stará ukrajinská literatura ................................................................................................................... 9
3.0 Sylabus předmětu Stará ukrajinská literatura ............................................................................... 9
3.1 Obecná charakteristika období ................................................................................................... 10
3.2 Překladové písemnictví ............................................................................................................... 12
3.3 Originální písemnictví náboženského obsahu ............................................................................. 13
3.4 Kronika......................................................................................................................................... 14
3.5 Letopisy ....................................................................................................................................... 15
3.6 Bylyny .......................................................................................................................................... 16
3.7 Epická skladba ............................................................................................................................. 17
4. Ukrajinská literatura 19. století ......................................................................................................... 19
4.0 Sylabus předmětu Ukrajinská literatura 19. století ..................................................................... 19
4.1 K pochopení období ukrajinské literatury 19. století .................................................................. 20
Ivan Kotľarevs’kyj (1769-1838) .................................................................................................. 20
Období po Kotľarevs‘kém = burleskní škola .................................................................................. 21
Pavel Bilec’kyj-Nosenko (1774-1886) ........................................................................................ 21
Konstantin Dymitro (1814-1886)............................................................................................... 21
Jakiv Kucharenko (1800-1886) .................................................................................................. 21
Romantismus a sentimentalismus ................................................................................................ 22
Bajka .............................................................................................................................................. 22
Petro Hulak-Artemovs’kyj (1790-1865) ..................................................................................... 22
Jevhen Hrebinka (1812-1848) ................................................................................................... 23
Tři školy – myšlenkové okruhy ...................................................................................................... 23
Mykola Markevyč ...................................................................................................................... 23
Levko Borovykovs’kyj (1806/8 – 1889)...................................................................................... 23
Viktor Zabila (1808-1869) .......................................................................................................... 24
Mychajlo Petrenko (1817-1862)................................................................................................ 24
Kyjevský romantismus (cyrilometodějské období) od 30. let 19. st.............................................. 24
Mykola Kostomarov (1817-1885) .............................................................................................. 24
Ambrosij Metlyns’kyj (1814-1890) ............................................................................................ 24
3
Romantismus na západní Ukrajině: ............................................................................................... 25
Ruská trojice .................................................................................................................................. 25
Markjan Šaškevyč (1811-1843) ................................................................................................. 25
Jakib Holovac’kyj (1814-1888) ................................................................................................... 26
Ivan Vahylevyč (1811-1866) ...................................................................................................... 26
Taras Hryhorovyč Ševčenko (1814-1861) .................................................................................. 26
Hryhorij Kvitka-Osnov’janenko (1778-1843) ............................................................................. 28
50. a 60. léta: ................................................................................................................................. 29
Marko Vovčok (1834-1907) ....................................................................................................... 30
Pantelejmon Kuliš (1819-1897) ................................................................................................. 31
Leonid Hlybov (1827-1893) ....................................................................................................... 31
Stefan Rudanský (1834-1873) ................................................................................................... 31
Anatolij Svidnyckyj (1834-1871) ................................................................................................ 31
Jurij Feťkovyč (1834-1888) ........................................................................................................ 32
Ivan Nečuj-Levyc’kyj (1838-1918) ............................................................................................. 32
70. – 90. léta: nové časopisy – práce nových umělců ................................................................... 32
Panas Myrnyj (1849-1920) ........................................................................................................ 33
Ivan Franko (1856-1916) ........................................................................................................... 33
Mychajlo Kocjubyns’kyj (1864-1913) ........................................................................................ 34
Oľha Kobyľans’ka (1863-1942) .................................................................................................. 35
Vasyľ Stefanyk (1871-1936) ....................................................................................................... 35
Les‘ Martovyč (1871-1916)........................................................................................................ 36
Marko Čeremšyna (1877-1927)................................................................................................. 36
Lesja Ukrajinka (1871-1913) ...................................................................................................... 36
Ukrajinské drama: ......................................................................................................................... 37
Ivan Kotľarevs’kyj ...................................................................................................................... 37
Mykola Kostomarov .................................................................................................................. 38
Taras Ševčenko .......................................................................................................................... 38
Mychajlo Staryc’kyj (1840-1904) ............................................................................................... 38
Marko Kropyvnyc’kyj (1831-1910) ............................................................................................ 38
Ivan Karpenko-Karyj (1845-1907).............................................................................................. 39
Shrnutí ........................................................................................................................................... 39
5. Ukrajinská literatura 20. století ......................................................................................................... 41
5.0 Sylabus předmětu Ukrajinská literatura 20. století ..................................................................... 41
4
5.1 Etapizace...................................................................................................................................... 43
MYKOLA VORONYJ (1871-1938/42) .......................................................................................... 43
Situace: .......................................................................................................................................... 44
Ahatanhel Krymskyj (1871-1942) .............................................................................................. 44
Petro Karmanskyj (1878-1956) .................................................................................................. 44
Vasyľ Pačovskyj .......................................................................................................................... 45
Bohdan Lepkyj (1872-1941) ...................................................................................................... 45
Mykola Filjanskyj (1873-1938)................................................................................................... 45
Východní Ukrajina – vydavatelsví „Ukrajinska chata“ .................................................................. 46
Hryhorij Čuprynka (1879-1921) ................................................................................................. 46
Oleksandr Oles‘ (1878-1944) ..................................................................................................... 46
K moderně: .................................................................................................................................... 46
Jakiv Savčenko ........................................................................................................................... 47
Dmytro Zahul (1890-1944) ........................................................................................................ 47
Pavlo Tyčyna (1891-1967) ......................................................................................................... 47
Situace: .......................................................................................................................................... 48
Futurismus ..................................................................................................................................... 49
Mychajlo Semenko (1892-1937) ............................................................................................... 49
Heo Škurupyj (1903-1937)......................................................................................................... 50
Bohdan Ihor Antonyč (1909-1937 ve Ľvově) ............................................................................. 50
Neoklasicismus .............................................................................................................................. 50
Maksym Ryľskyj ......................................................................................................................... 51
Mykola Zerov (1890-1937) ........................................................................................................ 51
Pavlo Fylypovyč (1891-1937)..................................................................................................... 52
Mychajlo Draj-Chmara (1889-1938) .......................................................................................... 52
Jurij Klen (1891-1947)................................................................................................................ 52
Jevhen Plužnyk (1898-1936) ...................................................................................................... 53
Próza poč. 20. století ..................................................................................................................... 53
Starší generace .............................................................................................................................. 53
Mladá generace ............................................................................................................................. 53
Představitelé prózy: ....................................................................................................................... 54
Volodymyr Sosjura (6.1.1898 Treťa Rota – 8.1.1965) ............................................................... 54
Volodymyr Vynnyčenko (1880 Veselyj Kut-1951) ..................................................................... 55
Mychajlo Jackiv (1873-1961) ..................................................................................................... 56
5
Mychajlo Chvyľovyj (Charkov 1893-1933) ................................................................................. 56
Valerian Pidmohiľnyj (1901-1937)............................................................................................. 57
Pavlo Zahrebeľnyj (*1924)......................................................................................................... 57
Mykola Bažan ............................................................................................................................ 57
Jurij Janovskyj ............................................................................................................................ 57
Hryhorij Kosynka ....................................................................................................................... 58
Literární proces 40. let .................................................................................................................. 58
Přelom 40./50. léta........................................................................................................................ 58
60.-70. léta..................................................................................................................................... 58
Ivan Drač (*1936) ...................................................................................................................... 59
Lina Kostenko ............................................................................................................................ 59
Vasyľ Stus................................................................................................................................... 59
Dmytro Pavlyčko........................................................................................................................ 60
Borys Olijnyk (*1935) ................................................................................................................ 60
Šedesátníci: ................................................................................................................................... 60
Hryhorij Ťuťunnyk (1920-61) ..................................................................................................... 61
Iryna Vilde (1907-1978) ............................................................................................................. 61
Oles‘ Hončar .............................................................................................................................. 61
Mychajlo Steľmach (1912-1983) ............................................................................................... 61
Jevhen Hucalo (1931-1995) ....................................................................................................... 62
Iľa Pervomajskyj (1908-1973) .................................................................................................... 62
Hryhir Ťuťunnyk (1939-1980) .................................................................................................... 62
Jurij Ščerba ................................................................................................................................ 63
Oleksandr Petrovyč Dovženko (1894-1956) .............................................................................. 63
Ukrajinské emigrantské školy (krom pražské) ............................................................................... 63
Mychajlo Ores‘-Osmačka........................................................................................................... 64
6. Moderní ukrajinská literatura ........................................................................................................... 65
6.0 Sylabus předmětu Moderní ukrajinská ....................................................................................... 65
7. Použitá literatura ............................................................................................................................... 67
6
1. Význam použitých ilustrací
Co se v této kapitole dozvím
Čas potřebný pro osvojení látky
Učební text
Otázky a témata pro domácí úkoly
7
2. Předmluva
8
3. Stará ukrajinská literatura
3.0 Sylabus předmětu Stará ukrajinská literatura
Předmět Stará ukrajinská literatura je jednosemestrální předmět zařazený do letního
semestru 1. roku bakalářského studia ukrajinské filologie v rozsahu 1 hodiny přednášky
týdně.
Naučit se látku obsaženou v této kapitole zabere (za předpokladu pravidelné
návštěvy a aktivní účasti na přednáškách, seminářích a cvičeních) přibližně 9 x 60
minut času.
Anotace:
Cyklus přednášek seznamuje studenty se staroruskou literaturou 10. až 12. st., dává představu
o základech literární tvorby na Ukrajině. Je důležité, aby studenti si uvědomili nejen
evroasijský charakter starší doby ukrajinské literatury, a také její mimořádný kulturní a
mentální rysy.
Rámcově časové a tematické vymezení probírané látky:
Seznámení se starou ukrajinskou literaturou v češtině, poslouchání přednášek téhož cyklu
literatury v ukrajinském jazyku, rozbor textů některých literárních památek (Slovo o pluku
Igorově, Pověst dávných let), přeložených do češtiny.
Povinnosti studenta, kritéria hodnocení:
Studenti získají představu o genezi východoslovanských literatur a jejich následné divergenci.
První část přednášek je věnována literárním památkám společným pro ukrajinskou, ruskou a
běloruskou literaturu, druhá část se pak zabývá ukrajinskými památkami. Výuka je založena
na četbě staroruských literárních textů a jejich analýze.
Základní literatura:
Возняк, М. Історія української літератури (у 3-х т.) т.1.Львів 1992
Грушевський, М. Історія української літератури ( у 4-х т.) т.1. Київ 1995
Історія української літератури (у 8-ми т.) т.1 Київ 1967
Panoráma ruské literatury. Boskovice 1995
Doporučená literatura:
Огієнко, І. Українська культура і література. Київ 1996
Франко, І. Теорія і розвиток української літератури. (повне зібрання творів, т.19)
9
Mathesiusová, Světla: Cestami staletí. (Systémové vztahy v dějinách ruské literatury). Praha
1988
Králík, Oldřich: Počátky kronikářství u Slovanů. Československé přednášky pro VI.
mezinárodní sjezd slavistů. Praha 1968
3.1 Obecná charakteristika období
Ve středověku patřila Kyjevská Rus mezi přední evropské státy. Živé kontakty
udržovala nejen z Byzancí a se státy střední a severní Evropy, ale i se
západoevropskými zeměmi. Ukrajinské kněžny se provdávaly na královské dvory ve
Francii i v Anglii, a byzantské princezny usedaly na kyjevský knížecí trůn.
Křesťanství a s ním i skvělé byzantské umění se na Rus dostalo sice až v 11. století
(po r. 988, kdy kníže Vladimír přijal z Byzance křest pro sebe i celou zemi), našlo zde však už
připravenou půdu a podnítilo prudký rozmach domácí křesťanské kultury, která už v prvním
století své existence dosáhla pozoruhodné úrovně.
Název „Ukrajina“ není nejstarší. Kyjev a okolí se nazývá „Rus“ do 12. století; a
žijícímu na Rusi člověku říkají „rusyn“. Kyjevská Rus jako stát zaniká v 13. století.
Moskevské knížectví přebírá název „Rus“. Když se v 17. století Ukrajina stává součástí
Veliké Rusi, Ukrajinci si vytvářejí vlastní název „Ukrajina“, aby dokázali Rusům svoji
samostatnost.
Jaké to byly ve Staré Rusi poměry, že při nich jako z dobře připravené úrodné půdy
vzcházela setba byzantské kultury a vzdělanosti a přinášela tak pozoruhodné plody?
O politickém postavení Kyjevského státu jsme se už zmínili. Důležitým státním
útvarem ve druhé polovině prvního tisíciletí našeho letopočtu nebylo ovšem pouze Kyjevské
knížectví. Neméně významnou úlohu hrál v Evropě té doby i Přemysl; zcela specifický typ
demokratické obce, kde o řadě významných politických aktů rozhodovalo shromáždění
svobodných občanů – „veče“.
Na vzniku a organizaci staroukrajinských státních útvarů se už asi od 8. století v
rozhodující míře podílela normanská knížata, která posléze usedla na kyjevský knížecí stolec.
V osobě knížete Rurika dala vzniknout panovnické dynastii Rurikovců. Tak nám o tom
podává svědectví stará ukrajinská kronika letopisce Nestora – Pověst dávných let z 12.století.
Byzantské kroniky a diplomatické listiny nám už v 9. – 11. století přinášejí zprávy o vojenské
síle staroruského státu, který byl Byzantské říši střídavě obávaným vojenským soupeřem i
vítaným spojencem.
V oblasti politické, diplomatické, obchodní i vojenské byla Kyjevská Rus důstojným
partnerem vyspělých evropských států. Zcela rovnocenným kontaktům však bránila nízká
úroveň vzdělanosti východoslovanských knížat, vojevůdců i kupců. Pokud neovládali řečtinu,
byli za negramotné. A primitivní pohanští žreci se svými bůžky, „idoly“, se nemohli také v
oblasti náboženské měřit s představiteli křesťanství, které v té době tvořilo vyspělou
filosofickou soustavu s vysokou kulturou, důmyslnými a promyšlenými obřady a vysoce
vzdělaným kněžstvem. Proto se koncem 10. století rozhodl kyjevský kníže Vladimír
Svatoslavyč (jehož babička Oľha už o 50 ket dříve dala v Konstantinopoli pokřtít sebe i svoji
družinu) přijmout z Byzance křesťanství. Na rozdíl od římské církve, která povolovala
bohoslužbu pouze v jazyce latinském, netrvala byzantská církev na řečtině a umožňovala
10
šíření slovanské liturgie, a tím vzdělanosti a umění v jazycích obyvatel daného území. Řeky
psané obchodní smlouvy dokládají mnohostrannost kontaktů Staré Rusi s Byzancí i s
ostatními sousedními státy a kmeny. Po přijetí křesťanství pak tyto kontakty nabývají nejen
na intenzitě, ale významně se mění i jejich kvalita. S přijetím křesťanství přichází Rus i
slovanské písmo a písemnictví (vytvořené původně věrozvěsty Konstantinem-Cyrilem a
Metodějem pro Velkou Moravu) a nastává bouřlivý rozvoj v oblasti vzdělanosti a kultury. Až
dosud negramotná Stará Rus vytváří v průběhu jednoho století kulturu takové úrovně, že ji
směle můžeme srovnávat s kulturou vyspělých evropských národů.
Existuje také jiná verze, podle níž Stará Rus měla ještě do přijetí křesťanství svoje
vlastní písemnictví, ale přesvědčivých důkazů k tomu máme málo.
Stará Rus tedy v průběhu zhruba jednoho století získala a přetvořila pro svoje
specifické podmínky obrovský odkaz středověkého evropského písemnictví i kultury a s nimi
vlastně i kulturní dědictví dávné doby. To všechno by přirozeně nebylo možné, kdyby ten,
kdo přijímá, nebyl v dané chvíli připraven. Stará Rus připravena byla.
Psanou literaturu předchází ústní lidová slovesnost. Její výtvory nemáme v původní
podobě nikdy dochovány.
Co způsobilo, že se křesťanské učení, písemnictví a celá křesťanská kultura tak snadno
staly součástí kultury staroruské společnosti 11. století? Bylo to lidové umění a zejména
lidová slovesnost, které v Kyjevské Rusi už před přijetím křesťanství dosáhly vynikající
úrovně. Vítanými hosty na feudálních dvorech i ve vesnických chalupách byli lidoví
vypravěči, hudebníci, zpěváci a tanečníci, na Rusi zvaní „skomorochové“. Ti po celé věky
uchovávali v paměti a předávali z pokolení na pokolení hrdinské zpěvy – bylyny – a také
pověsti o dávných dějích i nadpřirozených a nevysvětlitelných jevech, vyprávěli pohádky a
zpívali písně.
Také nejdůležitější události rodinného a společenského života, práci v domě i na poli
doprovázely původem ještě pohanské obřady a lidové obyčeje, tanec i zpěv. V nich se často
uchovávala vzpomínka na strašné válečné prohry i slavná vítězství, na důležité cesty i vzácné
návštěvy, na události žertovné i tragické. Lidové obyčeje a lidová poezie provázely člověka
celým životem. Od narození dítěte v dětských hrách, přes hry milostné, velkolepé svatební
zvyky, až po obřady k vyléčení nemocných a oplakávání zemřelých. Poezií byly naplněny i
obyčeje spjaté s událostmi přírodního i křesťanského kalendáře, písně k slavnostem
slunovratu i Vánoc, koledy, vynášení Smrtky, poezie Velikonoc i tajemné svatojánské noci,
písně k senoseči, k dožínkám. Celé toto nepřeberné bohatství uměleckých druhů a forem po
staletí kultivovalo cit a vkus středověkého člověka. Proto nás nepřekvapí, že i ve východní
Evropě takto připravená společnost ochotně přijala nové křesťanské učení a křesťanské
umění, přizpůsobila ho vlastním zvyklostem a tradicím, a dala vzniknout vlastnímu umění a
vlastní kultuře na úrovni srovnatelné s uměním zbylé Evropy.
Vynikající úrovně dosáhlo staroruské letopisectví. V 11. století však byla napsána i
řada životů svatých – legend („žitija“). Mezi nimi Život Borise a Gleba („Žitije Borisa i
Gleba“), které dal zavraždit jejich starší nevlastní bratr Svatopluk, aby zvětšil svoje panství,
patří k nejvýznamnějším. Nám v českém prostředí pak v mnohém připomene legendy o
svatém Václavovi a jeho babičce Ludmile, kteří se stali oběťmi vládychtivosti svých blízkých.
Je hodno pozornosti, že české svatováclavské legendy byly napsány latinsky a staroslověnsky,
a že jejich staroslověnské texty byly na konci 19. století objeveny v Kyjevě. O tom, že
11
kulturní kontakty Staré Rusi s Čechami a Moravou byly v 11. a 12. století živé, máme i jiné
doklady. Mniši Sázavského kláštera ještě v 11. století pěstovali slovanskou liturgii a opisovali
a opatrovali staroslověnské texty. Máme důvod předpokládat, že se vzájemně navštěvovali s
mnichy Kyjevopečerského kláštera a sdíleli společnou úctu k světcům. V Kyjevě byl uctíván
nejen sv. Václav a Ludmila, věděli tam i o svatém Vojtěchovi, a v Sázavském klášteře zase
uchovávali a ctili ostatky světců Borise a Gleba.
Není jistě bez zajímavosti, že poslední kníže jednotné Kyjevské Rusi Vladimír
Monomach ve svém Poučení dětem („P. čadi“) – podobně jako kdysi velkomoravský kníže
Svatopluk – nabádá mladá knížata ke svornosti a varuje je před rozbroji, které přivedou zemi
k záhubě. Nic však nepomohla moudrá slova vzdělaného Monomacha (jeho matka byla
dcerou byzantského císaře Konstantina Monomacha). Mladá knížata zcela propadla touze po
moci a jejich konflikty a vzájemná nenávist přispěli k tomu, že se Stará Rus postupně stala
snadnou kořistí různých kočovných kmenů, ať to byli na počátku Polovci, anebo později
tatarské a mongolské hordy, které ovládli ukrajinská knížectví na plná tři století.
Specifické svědectví o těchto tragických událostech podává přirozeně i literární
tvorba. Vypráví se o nich ve starých kronikách-letopisech, které po rozvrácení a dobytí
Kyjeva Tatary (v r. 1240) byly přeneseny do místních kulturních center, aby tam mohli
podávat historické svědectví o událostech spíše místního významu. Nejdůležitějším tématem
té doby jsou války a obrana země proti dobyvatelům, které také určili i nový literární žánr,
vzniká vojenská povídka.
Marné volání po jednotě a lehkomyslnost, s jakou ctižádostivý kníže Igor v touze po
vojenské slávě prohrál bitvu s Polovci a otevřel tak kočovníkům z východu cestu na Rus,
stejně jako předtucha nadcházející tragédie, jsou tématem nejslavnějšího staroruského eposu
Slovo o pluku Igorově. Temná doba tatarských výbojů a tatarského jařma není v literární
tvorbě tak zcela prosta jiskérek naděje a touhy po znovunabytí svobody.
3.2 Překladové písemnictví
Za dávných dob nenáročný čtenář přijímal překlad a přepracovával cizí literatury jako
originální dílo svého písemnictví; zajímal jej totiž pouze obsah díla. Tlumočník
hodlal přiblížit dílo čtenáři, a proto v něm zaměňoval cizí nacionální rysy s těmi ze
života svého národa. Překládané písemnictví přišlo na Ukrajinu jako hotové od
jižních Slovanů. Na Ukrajině byla potřebná díla byzantské literatury přeložena z
řečtiny do církevní slovanštiny. Stejně jako všude, kde vzniká nová literatura, měly i v staré
Ukrajině překlady cizího písemnictví rozhodnou převahu nad originální literaturou, jejíž
rozvoj šel postupně: zpočátku vzniká napodobování vzorků literatury národa s vyšší úrovní
kultury. Později se na podkladě napodobování rozvíjí vlastní samostatná literatura.
Nejznámějším překladem byzantské literatury je Písmo Svaté. Na Ukrajině jsou známy oba
typy: Evangelium (plné sestává ze 4 dílů, krátké je určeno pro bohoslužbu) i Apostol
(Epištoly). Z ostatních knih Písma byl rozšířen Psaltyr (Žaltář) – kniha modliteb, určená
obyčejnému čtenáři-posluchači. Od 11. století se vyskytují tzv. Věštecké psaltyry, určené pro
předpověď budoucnosti. Existují též knihy Písma s tlumočeními.
Blízkými Písmu jsou bohoslužebné knihy Měsíční, Mineji a Čeťji Mineji, sborníky ze života
svatých, určené pro čtení v jistý kalendářní den, existující od 11. století. Existoval také Úvod,
který se lišil rozměrem a složením popisu života svatých osobností. Mimo těchto sborníků
12
jsou na Ukrajině známé Pateryky – Sinajský, Skytský, Afonský, Jeruzalémský apod. Jsou to
sborníky vyprávění o svatých asketech a mniších. Některé z nich jsou známé ještě z
předtatarského období.
Z děl napsaných církevními otci byl nejpopulárnější spis sv. Ivana Zlatoústého. Jeho Poučení
jsou napsána poetickým jazykem. Od 11. století jsou známá díla Vasilije Velikého a
Hryhorije Bohoslova.
V souvislosti s překládaným písemnictvím byly napsány dva Sborníky Svatoslava (r. 1073 a
r.1076). Popisují život Svatých a obsahují články-poučení o modlitbě, chování v době půstu, o
čtení knih, poučení dětem. Včela – sborník krátkých rčení (promluv) z Písma, děl církevních
otců a také starých antických autorů.
Z historických děl jsou známy „religijni“ kroniky. Nejdůležitější z nich jsou kroniky
Jurije Hříšníka a Malaly. Ještě je známá také Historická Paleja – biblické vypravování.
Vědomosti o přírodě byly podány v biblickém Šestidněvu nebo Fiziologu. Vědomosti o
zvířatech sdělovala povídla Stefanit a Ichnilat. Prvním knižním románem byl román z názvem
Alexandrija, kniha o životě Alexandra Makedonského. Taktéž jsou známy: Trojská válka,
Indické carství, Přemoudrý Akyr aj. Velký význam pro rozvoj literatury měli také apokryfy –
legendy-povídky o životě svatých, jako jsou doplnění k rozhledu v otázkách o vzniku člověka,
o Adamovi a Evě etc. Apokryfy jsou základem pro tvorbu literárních děl.
V 12. století bylo napsáno Molenije Danyla Zatočnika, které představuje přechodnou
etapu mezi překládaným písemnictvím a originální literaturou. Molenije sestává z vyjádření a
uvažování nad sbírkou Včela, o Písmu, a také nad národními příslovími a rčeními. Danylo je
ve vězení a prosí knížete moci vrátit se domů. Hlavním tématem Mojenija je nespokojenost se
skutečností, přání vyhnout se současnému těžkému stavu, jakož i chvála rodinné lásky a
religie. Každé nové vydání Mojenija přidávalo rčení z jiných památek a výpůjčky z folkloru.
3.3 Originální písemnictví náboženského obsahu
Do naší doby se památky písemnictví 10. století nedochovaly; z 11. století máme téměř 30
rukopisů, z 12. asi 65. To představuje však jen zlomek literatury napsané v oné době. Díla
originální literatury jsou uchována v mladších kopiích.
Boj proti pohanské víře byl hlavním tématem i úkolem originálních děl náboženského obsahu.
Misionáři nové víry vykládali lidem o zrádnosti starých bohů. Odsuzovali hry a zábavy
spojené s pohanskou vírou. Základní částí napodobených poučení z byzantské literatury je
odsouzení pohanské víry a národních pověr. Nejznámějším představitelem ukrajinských
poučení slavnostní formy byl metropolita Ilarion. Od r. 1051 do r. 1054 byl metropolitou
Kyjevské Rusi, poté vstoupil do Pečerského kláštera, v němž literárně působil pod jménem
Nykon Veliký. Jeho díla Slovo o zákoně a Chvála Vladimírovi mají náboženský obsah. Cílem
Slova o zákoně je zobrazení příchodu Krista. Chvála Vladimírovi slaví řeckou církev a
knížete Vladimíra, který pokřtil Rus. V díle autor používá symbolů, antitezí, výzev k
posluchači a k Vladimírovu vzoru; toto vše dodává dílu na lyričnosti. Apokryfy a životopisy
svatých ovlivňují způsob psaní Slova o zákoně.
Byzantská rétorika byla pro Ukrajinu vyumělkovanou a nízká úroveň osvěty národů
vyžadovala spíš takový výklad, jaký měl řeholní kněz Teodosij Pečerský. Teodosij byl
asketou a napsal poučení pro mnichy. Ze starší doby jsou také známa poučení mnicha
13
Grygorije, bojovníka za samostatnou ukrajinskou církev Klyma Smolatyče, Cyrila
Turovského a Jurije Zarubského. Poučení Vladimíra Monomacha, zařazené do
Lavrenťjevského letopisu v r. 1096 dává čtenáři vedle křesťanských také instrukce pro život.
Vladimír Monomach byl význačným panovníkem knížecí periody. Jeho Poučení se
skládá ze dvou dílů navzájem různého stylu. První díl je napsán pod vlivem Psaltyra a děl sv.
církevních otců, druhý ze slovesného a praktického poučení.
Popis života svatých osobností (hagiografie) je podobný morálním poučením.
Hagiografie má historickou osnovu, ale jejím cílem je potvrdit vážnost křesťanství a takto
působit na čtenáře. Podle obsahu, struktury a stylu, ukrajinské popisy života napodobují
byzantské a bulharské hagiografie. K ukrajinským hagiografiím dávné periody patří Životopis
Antonije Pečerského, Památka a uznání knížete Vladimíra od mnicha Jakuba, Povídání o
Borisovi a Glebovi a Životopis Teodosije od Nestora. Začátkem 13. století je napsaný
Kyjevo-Pečerský Pateryk, který je uměleckým dílem. Pateryk sestává ze 14 povídek o
pečerských asketech a zázracích od Simona a je napsaný ve formě dopisů Polikarpovi a
odpovědí na ně. Z literárního hlediska jsou povídky napsány prostě a bez rétorických ozdob.
V Paterykovi vidíme živou skutečnost, život řeholníků, vnitřní řád života v klášteře, poměr
vlády, bojarstva, vysokého duchovenstva ke klášteru. Literatura dávné doby má podobu
poutnického cestování. Noví křesťané chtěli vidět místa, kde se odehrávaly události Starého a
Nového zákona. Spoléhali na zvláštní působení modliteb na svatých místech. Na základě
cestování vznikla památka staré literatury – Životopis a cestování igumena Danyla, přeložená
do francouzštiny, řečtiny a němčiny. V něm jsou soustředěny záznamy o cestě do Jeruzaléma
v letech 1106 – 1108 formou deníku s důkladným popisem krajin a památek. Autor vyslovuje
city velice zřídka; vypráví prostě a suše.
3.4 Kronika
K literárním kronikám staré ukrajinské doby patří Перший Києво-Печерський звід,
Київський літопис, Галицько-Волинський літопис apod.
Nejstarší ukrajinská kronika, nazývaná podle úvodních slov Pověstí dávných let,
byla napsána koncem 11. století mnichem Pečerského kláštera v Kyjevě, Nestorem.
O autorovi víme málo, vlastně jen to, co sám o sobě ve své kronice o sobě vypověděl.
Vypráví v ní, tak jak to žádala středověká kronikářská norma, jen o tom, co sám zažil, nebo o
tom, co zažili a vyprávěli spolehliví svědci. Kromě toho ovšem dávné děje líčí na základě
hodnověrných pramenů, jako byla Bible, byzantské kroniky a diplomatické listiny (zejména
vojenské a obchodní smlouvy s Řeky), a také nejstarší slovanské písemné památky
velkomoravského a bulharského původu, jako například vyprávění o velkomoravské misi
Konstantina a Metoděje, o vytvoření slovanského písma a o napsání prvních slovanských
knih. Vedle životů svatých, z nichž některé sám napsal, nezabránil Nestor ani tomu, aby mu
do kroniky nepronikly i dávné báje a pověsti i celá řada epizod z lidových pohádek, bylin atp.
Hned na začátku kroniky se vypráví o tom, jak apoštol Ondřej putoval po Rusi a jeho
nejsilnějším dojmem bylo seznámení se s životem prostého lidu. Velmi populární je Příběh o
bájném knížeti Olegovi, kterému kněží-věštci předpověděli, že zemře „od svého koně“. Oleg
dal okamžitě koně utratit, a přesto zemřel poté, co jej uštkla zmije ukrytá v lebce zabitého
koně.
O lidovém důvtipu svědčí vyprávění O bělgorodském kyselu, kterým vyhladovělí obyvatelé
města obelstili obléhatele Bělgorodu. Z posledních zbytků mouky a medu uvařili „kyselo“,
14
naplnili jím kádě umístěné na povrchu studní. Obléhatelé, kterým své „zásoby“ ukázali,
uvěřili, že kyselo prýští přímo ze země a odtáhli od vyhladovělého města, které by už nemělo
sil dále vzdorovat.
Velmi mnoho místa věnuje letopis líčení toho, jak dal kníže Vladimír r. 988 pokřtít Rus.
Nejprve je podrobně popsáno, jak vybíral tu nejlepší víru. A měl věru velký výběr! Jako první
přišli „Bulhaři víry mohamedánské“, potom „Němci poslaní papežem“, „Židé chazarští“ a
nakonec „řečtí mudrcové“. Ti mu dopodrobna pověděli základy křesťanského učení a
nejdůležitější události biblických příběhů. Kníže Vladimír dal přezkoumat všechno, co o
nejdůležitějších církvích zaslechl, a rozhodl se přijmout křesťanství byzantsko-řeckého
obřadu.
Nestorovo vyprávění končí rokem 1113. Tehdy je na kyjevský knížecí stolec povolán
Vladimír Monomach, vzdělaný a ušlechtilý panovník, o němž nám podává svědectví i jeho
Poučení, adresované mladým knížatům a vyzývající je k jednotě, vzájemné úctě a
snášenlivosti. Byl to zřejmě také Vladimír Monomach, kdo odňal vedení letopisu KyjevoPečerskému klášteru a svěřil jeho úpravu a pokračování opatovi Vydubeckého kláštera
Silvestrovi. Tato tzv. Silvestrova redakce letopisu z roku 1116 je nejstarším textem, ve kterém
se Nestorova Pověst dávných let zachovala. Ne však v původní podobě, ale až v pozdějších
opisech z konce 14. a z počátku 15. století. Původní Nestorův text byl postupně rekonstruován
a už v roce 1867 ho do krásné staré češtiny přeložil Karel Jaromír Erben. Na Ukrajině vyšla
celá řada kritických vydání a vědeckých analýz této vzácné historické i umělecké památky.
Zároveň se však vydávají i přístupné úpravy pro děti a mládež a pro širokou čtenářskou obec,
neboť zájem o vlastní minulost a znalost dějin pomáhají člověkovi lépe porozumět době, ve
které žije, i sobě samému.
3.5 Letopisy
Letopisy jsou literárními památkami, poněvadž mají poetické zabarvení a skládají se
z epizod poetické tvorby, například poetického vypravování. Poetický element se v
ukrajinském letopisu objevil pod vlivem apokryfů a legendární literatury, a také pod
vlivem náboženství a bájesloví, které žily v národní tvorbě. Proto letopis především
popisuje život ukrajinského národa. Základ historického významu letopisu dává
epická píseň. Historičtí spisovatelé používali národní povídky, mýty a báje, s nimiž jsou
spojeny dějiny všech evropských národů. Proto dějiny a povídky v letopisech jsou navzájem
spojené a mají vzájemné působení.
Přání zachovat památku o dějích bylo osnovou pro vytvoření východoslovanského letopisu.
První letopisy se nedochovaly. Historické letopisy jsou sbírkou dějin.
První letopisnou sbírku máme z r. 1039-1040 z Kyjeva, současně se založením metropole a
zřízením katedrály sv. Sofie. Letopis končí článkem o zasvěcení kostela sv.Sofie a založením
metropole Jaroslavem Moudrým. Pokračování vedení letopisu máme z r. 1073 z Pečerského
kláštera od Nykona. Letopis vypravuje o hádce mezi syny Jaroslava a o vyhnanství Izaslava.
Nykon byl zakladatelem kláštera v Ťmutorakani v r. 1061, v letech 1078-1088 byl igumenem
Pečerského kláštera. Nejstarší kyjevská sbírka začíná vyprávěním o založení Kyjeva, o
knížectví Olega aj. Povídka o boji Svatoslava s Chozary a Vjatyči je napsána na základě
národních vyprávění. Povídání o Vladimírem zkoušených různých druzích náboženství
(mohamedánství, judaismu, katolicismu, pravoslaví) je přejaté z bulharského letopisu. Křtění
Vladimíra a obyvatel Kyjeva, povídání o založení kostela sv. Bohorodičky, legenda o vzniku
15
kostela Преображення ve Vasylevi, jsou napsané podle národních povídek. V letopise
nalézáme popis života a knížectví Jaroslava během 25 let. Bulharský letopis sehrál úlohu jako
písemný pramen letopisu s názvem Nejstarší kyjevská sbírka. Styl, frazeologie, historické
písně a prózové povídky jsou přejaty z Bulharského letopisu. Povídání o smrti knížete Olega
připomíná skandinávskou pohádku o norském hrdinovi Orvarovi-Oddu. Zprávy o vraždě
Borise a Gleba, o založení kostelů jsou převzaty z duchovní literatury. Prodlouženou
Nykonem Nejstarší kyjevskou sbírku nazývají První kyjevo-pečerskou sbírkou. Články o
útoku Chazarů na Polany, o boji mezi Mstyslavem a Redeďou, o odkazu Jaroslava Moudrého
a jeho úmrtí v r. 1054 se objevily až v pokračování.
Druhá kyjevo-pečerská sbírka anebo Počáteční sbírka vznikla na počátku r. 1095. Z ní se
dovídáme o skromnosti života v knížectví a obyčejných lidí starší doby. V letopise se nachází
také tragické povídání o zničení Kyjeva Polovci za doby knížete Svatoslava. Novgorodský
letopis je jedním z pramenů Počáteční sbírky. Odtud se dovídáme o popisu děje v Novgorodě.
Z řecké povídky o křtění Vladimíra v Korsuni je převzat popis pohanských idolů, povídání o
dobývání Korsuni, o sochách, přivezených odtamtud do Kyjeva aj. V Počáteční sbírce
nacházíme též výpůjčky z Životopisu Antonije, Černihivského letopisu, řeckého chronografu,
letopisů jiných klášterů a měst.
3.6 Bylyny
Rychlý rozvoj ukrajinské literatury v této etapě je důsledkem hospodářského a
politického rozkvětu Kyjevské Rusi za posledních 30 let 12. století, hlavně za
Vladimíra Monomacha a Jaroslava Moudrého. Ve staroukrajinsky psané literatuře se
hned na počátku vyskytují díla velkých myšlenkových a uměleckých hodnot, takže
lze v některých žánrech předpokládat existenci starší tvorby, jež se nám
nedochovala. Poměrně vysokou jazykovou úroveň prvních beletristických památek
ovlivňovala nepochybně starší produkce nebeletristická, zejména kazatelství a staré
ukrajinské bylyny.
Bylyny jsou lidové básnické skladby o životě a hrdinských činech bájných reků-bohatýrů.
Svou starobylostí, uměleckými kvalitami i oblibou ve všech společenských vrstvách v
průběhu více než tisíciletého vývoje si vydobyly přední místo v dějinách ukrajinské kultury.
Řadíme je k žánru tzv. hrdinského eposu, podobně jako starověkou Ilias a Odysseu slepého
pěvce Homéra či sumerský epos o Gilgamešovi, středověké hrdinské zpěvy o rytíři Rolandovi
či o králi Artušovi, anebo o tajuplných hrdinech germánské Písně o Nibelunzích či islandské
Eddy.
Děj bylyn se odehrává na Staré Rusi, na dvoře krále Vladimíra Jasného Slunéčka a vypráví o
životě a hrdinských skutcích členů Vladimírovy družiny – bohatýrů. Nejznámější mezi nimi
byl venkovský synek Ilja Muromec. Jako dítě byl tak silný a těžký, že nemohl vládnout
rukama ani nohama; až do své dospělosti ležel na peci. Jednou – to už mu bylo 30 let – ho v
jeho chaloupce navštívili „svatí poutníci – kaliky perechožije“, dali mu vypít pohár medového
vína a přikázali mu, aby vstal, opatřil si koně a vydal se na cestu po Rusi konat hrdinské činy.
Po cestě do hlavního města Kyjeva přemohl Ilja strašného Slavíka Loupežníka, který ovládal
cestu mezi Černigovem a Kyjevem, takže ani vojsko tudy nemohl projít. Slavík Loupežník
měl totiž tak silný hlas, že když zahvízdal „slavičím hvizdem“, květy vadly, lesy se skláněly k
zemi a lidé padali mrtvi. Když ale zahvízdal „zvířecím hvizdem“, polekal se i bohatýrův kůň.
Ilja Muromec vzal svůj bohatýrský luk a střelil Slavíkovi přímo do oka. Raněného jej pak
přivázal ke třmeni koně a přivezl ho do Kyjeva knížeti Vladimírovi. Ten zprvu Iljovi nevěřil.
16
Na přání knížete a na rozkaz Ilji Muromce se Slavík posilnil vínem a zahvízdal tak, že pobořil
celý knížecí palác, lidi v něm zahubil, i sám kníže Vladimír měl co dělat, aby se zachránil. I
nezbylo bohatýrovi Iljovi Muromcovi, než aby strašného Slavíka Loupežníka zabil, aby už
nemohl hubit lidi.
K nejstarším typům bohatýrů patřili Svatohor, oráč Mikula Selaninovyč a bohatýr Volha. V
čele válečné družiny knížete Vladimíra stáli bojovníci – venkovský synek Ilja Muromec,
urozený Dobryňa Nikitič i důmyslný popův syn Aloša Popovyč. Neméně populární byli v
ruských bylynách i Novgoroďané – kupec Sadko, který získal krásnou dceru mořského krále,
i dobrodruh Vasilij Buslajev.
Bylyny se zachovaly až do 20. století na řadě míst, zejména na východu a severu Ukrajiny.
Vesničané si je po staletí vyprávěli a jedna generace je předávala druhé v téměř nezměněné
podobě. Jistě k tomu přispěla i osobitá forma bylyn, jejich zvláštní monotónní nápěv a
rytmus, ustálený způsob přednesu a využití celého bohatství lidových poetických výrazů a
ozdob, které také pomáhaly vypravěči, aby si přesně zapamatoval dlouhé příběhy. Bohatýři se
stali oblíbenými národními hrdiny, ztělesňovali víru lidu ve vítězství dobra a spravedlnosti,
povznášeli posluchače do světa krásy, ale také uspokojovali jejich potřebu zasmát a uvolnit
se, zažertovat si. Proto také byli jejich vypravěči všude vítanými hosty, i když je vládnoucí
moc často pronásledovala. Staroruský bohatýr i v dnešní době symbolizuje lidového hrdinu,
který ochraňuje slabé proti zvůli a násilí.
3.7 Epická skladba
Hrdinská epická skladba Slovo o pluku Igorově je pokládána za umělecky
nejpozoruhodnější staroukrajinskou literární památku. Vypráví o neúspěšném
válečném tažení proti kočovným kmenům Polovců, proti kterým se roku 1185
vypravil mladý kníže Igor Svatoslavovič. Polovci podnikali nájezdy na Kyjevskou
Rus ze stepí jihovýchodní Evropy. Krátce předtím je porazil a vyhnal kyjevský kníže
Svatoslav. Mladý kníže Igor se výpravy kvůli náledí neúčastnil, a proto nyní chtěl dobýt slávu
také pro sebe a svoji družinu tím, že znovu porazí Polovce a zažene je ještě dál. Jeho malou
vojenskou družinu však už od počátku provázela neblahá znamení: Autor mluví o vytí vlků,
nářku orlů, řevu divé zvěře, a dokonce i o tom, že slunce „zastřelo zemi tmou“ (historikové
zjistili, že 1. května 1185 skutečně došlo k zatmění Slunce). Bojechtivý Igor však ničeho
nedbal. Neočekávaně zaútočil na polovecké oddíly a zahnal je na útěk. Když však kníže s
družinou oslavil vítězství a všichni ulehli k bezstarostnému spánku, Polovci se za tmy vrátili,
Igora i s jeho druhy zajali a celou vojenskou družinu pobili. S pomocí pokřtěného Polovce
Ovlura uprchl ze zajetí posléze i pokořený Igor a vrátil se domů ke své ženě Jaroslavně, která
ho doposud marně přivolávala svým pláčem. Vítězství Polovců nad Igorovou družinou nebylo
pouhou historickou epizodou. Mělo dalekosáhlý význam pro další osud Staré Rusi, poněvadž
otevřelo cestu kočovníkům z východu a stalo se tragickou předehrou třistaleté tatarské
nadvlády nad Rusí. Proto výzvy k jednotě a projevy zoufalství nad neschopností mladých
knížat, aby zkrotili svou ctižádost a podřídili osobní ambice vyšším zájmům státu, zní ve
skladbě s takovou naléhavostí.
Myšlenky podobné těm, které se ozývají v nářku kyjevského knížete Svatoslava (†1194) nad
Igorovou porážkou, se objevují o v díle Svatoslavova znamenitého předchůdce Vladimíra
Monomacha (vládl v Kyjevě 1113-1125), několikanásobného vítěze nad Polovci. Ve svém
Poučení dětem vysvětluje tento vzdělaný a ušlechtilý kníže feudální mládeži, že hlavní
zásadou dobrého panovníka je dbát zájmů obecných a jim podřizovat dokonce i vlastní pocit
17
křivdy. A sám dává takový příklad tím, že svému bratrovi, knížeti Olegovi, podává jako první
ruku ke smíru i přes to, že mu Oleg v boji zabil syna. „Neb nechci já zlého, ale dobré chci
bratřím i zemi ruské.“ Varování před nesvorností, která v době feudální roztříštěnosti byla
nevětší hrozbou pro další osud země, však nedošlo sluchu. Marné bylo i varování Slova o
pluku Igorově. Vlastní osud textu Slova o pluku Igorově je velmi složitý. Žádná stará
ukrajinská památka totiž – od svého objevení r. 1790 – nevyvolala takové nadšení a tolik
pochybností jako toto dílo. Nejenom mimořádné literární kvality skladby, její expresivita a
myšlenková i umělecká zralost, ale také historický nadhled, nadčasová moudrost autora
vyvolávaly už od doby objevení rukopisné kopie Slova z 15. století – vedle nadšeného ohlasu
– i pochybnosti skeptiků o pravosti díla. Rukopis objevil milovník a sběratel starých památek
hrabě Musin-Puškin a ihned dal památku opsat a vytisknout. Jediný originální rukopis shořel,
a tím vzala za své i jakákoli možnost prokázat exaktními metodami (analýza použitého
papíru, inkoustu apod.) dobu vzniku originálu z 15. století. Analýze Slova o pluku Igorově i
bojům o jeho pravost bylo věnováno obrovské úsilí literárních vědců po celá uplynulá dvě
století. Přesvědčivý důkaz o jeho pravosti doposud postrádáme. A nebude-li objevena ještě
jiná starobylá kopie textu, sotva se podaří jeho pravost jednoznačně doložit. Stejně tak ovšem
chybí i jednoznačný důkaz toho, že jde o falsum.
18
4. Ukrajinská literatura 19. století
4.0 Sylabus předmětu Ukrajinská literatura 19. století
Předmět Ukrajinská literatura 19. století je jednosemestrální předmět zařazený do zimního
semestru 2. roku bakalářského studia ukrajinské filologie v rozsahu 1 hodiny přednášky
týdně.
Naučit se látku obsaženou v této kapitole zabere (za předpokladu pravidelné
návštěvy a aktivní účasti na přednáškách, seminářích a cvičeních) přibližně 9 x 60
minut času.
Anotace:
Cyklus přednášek pokračuje v seznamování se studentů s ukrajinskou literaturou 19. st. a
pomáhá vytvořit představu o novodobé literatuře. V této době literatura zaznamenala rozvoj
mnohých funkcí: je vhodným nástrojem k vyjadřování filozofických, vědeckých, politických
názorů. V těchto souvislostech vidíme obrovský rozvoj literárních směrů a druhů, což pomáhá
vytvořit svůj styl spisovatelům. Nejvýznamnějšími osobnosti této doby jsou T. Ševčenko, I.
Kotljarevský, P. Kuliš, H. Kvitka-Osnovjanenko, L. Ukrajinka aj. Vyučování probíhá
následujícími směry:
poslouchání přednášek literatury 19. st. v ukrajinštině,
rozbor ukrajinských textů I. Kotljarevského, T. Ševčenka, L. Ukrajinky, I. Franka.
Rámcově časové a tematické vymezení probírané látky:
•
•
•
prameny
poslech přednášek v ČJ (počátek ukrajinské moderní literatury až romantismus)
četba textů ukrajinské literatury 19. století
Povinnosti studenta, kritéria hodnocení:
Cyklus přednášek navazuje na znalosti studentů z literatury 19. století I. Studenti získají
přehled o problematice vzniku ukrajinské moderní literatury. Zdůrazněn je vývoj žánrů a
směrů. Studenti by měli být schopni vnímat ukrajinskou literaturu v evropském kulturním
kontextu. Součástí podkladů je seznam doporučené literatury, kam jsou zařazena stěžejní díla
tohoto období.
Základní literatura:
Возняк, М. Історія української літератури (у 3-х т.) т.3. Львів 1992
Грушевський М. Історія української літератури ( у 4-х т.) т.3-4 Київ 1995
Історія української літератури (ХІХ століття) част.1,2 Київ 1980
19
Українська література (хрестоматія). Том 2. Донецьк 1997
Doporučená literatura:
Енциклопедія українознавства для школярів і студентів Донецьк 1999
Хропко, П. Біля джерела української реалістичної поезії. Київ 1972
Шубравський, В. Від Котляревського до Шевченка (проблема народності української
літератури) Київ 1976
4.1 K pochopení období ukrajinské literatury 19. století
konec 16. st. – vznik nové ukr. literatury, celek východoslovanské lit.
divergence, krystalizace uměleckých forem, vliv franc. buržoazní revoluce ->
demokratizace, antiklerikalismus
Rusko – samoděržaví, vznik děkabristického hnutí, Ukrajina pod Ruskem;
ukrajinština na úrovni ruského dialektu
UA lit. vzniká i v Rusku (Petrohrad), emigrace UA umělců do Ruska (Ševčenko,
Gogol)
nový jazykový systém, vznik novodobé ukrajinštiny r. 1556-61, Peresovnické
evangelium
Po rozpadu Kyjevské Rusi neexistuje originální literatura až do 19. st.
Polemická literatura (pol.17.st.) – rozdělení na 2 lit. Druhy
o drama
o poesie
Ivan Kotľarevs’kyj (1769-1838)
spojnice mezi starou (давньою) a novodobou UA literaturou
1. klasik nové UA lit., pozvedl ukrajinštinu na spisovný jazyk; dokázal, že
ukrajinštinou lze mluvit
veřejně činný, dobré vzdělání
jeho muzeum v Poltavě, dobře znám i v Rusku
člen zednářské lóže, nebyl vyhraněně revoluční
Dílo:
o Енеїда:
1. dílo novodobé UA lit., přetvoření Vergiliovy Aeneas
sociální typy ukrajinské, hodně současné (kon. 19. st.)
z pův. hrdinského eposu udělal satiru, burleskní travestii
nové umělecké prostředky, vynikající slovní zásoba
travestie – Kyjevsko-Mohyľanská akademie, studenti
Vergiliova verze oslavuje vznik Říma x u Kotľarevského vystupují
kozáci ze Záporožské síče, jedou z Tróji hledajíce přístav
bohové = představitelé režimu
pracoval na ni 30 let -> ke konci je humor spíše satirou
10-ti veršová strofa = Puškinovský jamb
20
hodně lidový; etnografické UA reálie; tendence nízkého baroka ->
pozitivní i negativní odezvy; P. Kuliš to zkritizoval jakožto výsměch
lidu
je i dramatikem; ředitel poltavského divadla; píše divadelní hry
o Natalka Poltavka (lehčí komedie)
o Moskal-Čarivnyk
zesměšňuje hrdinskou poému – výsadu vyšších vrstev
lit. útvory se snižují k obrazu vrstvy, kt. na UA žila; zahájil éru burlesk, předělávek
Období po Kotľarevs‘kém = burleskní škola
(kotľarevština)
jako vzor slouží Kotľarevského Енеїда
humorná, vulgární díla, mnohdy chybí talent, napoleonské burlesky
Pavel Bilec’kyj-Nosenko (1774-1886)
burleskní travestie o bohyni Proserpině
sociální kritika mírnější
Konstantin Dymitro (1814-1886)
poéma
parodie na starořeckou parodii antického mýtu
válka mezi UA a PL
poprvé v ukrajinské lit. použit hexametr (nevyšlo to však, rozpor s formou)
Jakiv Kucharenko (1800-1886)
Харко – запорозький котовий
byl kozákem, podal to v duchu Енеїди, vážnější styl
téma se dostává do rozporu s záměrem -> výsledkem je těžkopádný verš
Význam burleskní školy:
oživení zájmu o UA lidový jazyk
dojem: ukrajinština je dobrá jen pro vulgární žert
reakce: snahy nastupující romant. generace o pozvednutí UA jazyka
21
Romantismus a sentimentalismus
Kotľarevs’kyj čerpal z klasicismu, z polemických literatur
nyní přichází sentimentalismus ze Z Evropy
UA autoři nejsou vyhranění, čerpají z toho, co je zrovna „ve vzduchu“.
sentimentalismus – didaktické prvky klasic., ale nepodobný klasicismu.
Bajka
útvar hojně pěstovaný v UA lit.
symbolizuje přechod od burlesky k vážné lit. (poč. 19. st. – 40. léta 19. st.)
veršovaný útvar, krátký, humoristický a satirický obsah
alegorickou formou
zvláštní rysy: tvoří se přes rozvinutá přísloví a pořekadla
přítomné poučení: vzor pro to, jak se mají lidé chovat
odsouzení sociální nespravedlnosti, panské svévole
podtypy UA bajky:
o bajka-pořekadlo
o bajka-novela
o bajka-побрехенька (kec)
Petro Hulak-Artemovs’kyj (1790-1865)
čerkaská oblast
na UA bylo nevolnictví -> soc. kritika
studoval humanistické nauky na Kyjevské universitě i v Charkově, děkanem,
prorektorem, rektorem
vyznavač franc. a pol. klasicismu
překladatel Goetheho ve stylu burlesek
používá folklorních prvků, hovorových výrazů
kulturně činný
Пан та собака – populární bajka v UA i Rusku, kolorit UA života, reálií, emotivní
prvky, morální sentence, převzatá fabule ze stejnojmenné bajky od Krasického, ale
originální dílo; vyzdvihuje nevolníka Rjadka, pán se povyšuje
bajky-kazky: Солопий та Хівря, або горох при дорозі; Тюхтій та Чванько
(proti grafomanům, kt. kazí estetický přínos); Дурень і Розумний
panský egoismus, zlomyslnost
opouští pův. formy bajky -> rozšířené přísloví
čerpali z Krylova a Lessinga (bajkaři)
lyricko romantická balada Рибалка – syžet od Goetheho
překládal ve stylu burlesek i Horatia
22
Jevhen Hrebinka (1812-1848)
známý jen díky bajek; vyšly v Petrohradě
ovlivněn Krylovem, vložil ukr. kolorit, folklór, motivy čerpal od Artemovs’kého a
Kotľarevs’kého
Малоросійське приказки: proti vrchnosti, povyšování se pánů, jejich svévoli,
nepracovitosti
oba svázáni s klasicismem, osvícenstvím
didaktika, poučování
burleskní tradice brzdí výzvy na pozvednutí ukrajinštiny, jejího použití pro vyšší
témata
přichází romantická tendence (kolébka romantismu – Francie, J. J. Rousseau – akcent
na cit, uchýlení se k přírodě, rozum ubíjí cit, román Nová Heloisa, cit vítězí nad
rozumem, hraničí s filosofií)
v čes. lit. – počátky Národního obrození
změny lit. žánrů i forem, motivy hor, moře, tragické lásky
UA romant. – od 20. do 40. let 19. st. v největší síle; nové téma – kozáci; hlubší
pohled do svých dějin; zájem o historii UA
zájem o dějiny Slovanů pochází z Německa – Sturm und Drang
Tři školy – myšlenkové okruhy
Charkivs’ká škola
Kyjivská škola
Romantismus na západní Ukrajině
Východ Ukrajiny ovlivněn Ruskem; Z je na tom špatně
časopisy: Ukrajins’kyj věstnik, almanach Lastivka
Mykola Markevyč
Історія Малоросії
anonymní
Історія Русів
Levko Borovykovs’kyj (1806/8 – 1889)
psal i bajky, vystudoval charkovskou universitu, učitel geografie a latiny
bajky: Байки й прибаютки (přísloví) Левка Боровиковського
básník zaměřený na romantismus; přední místo v jeho tvorbě – lidová balada,
pohádkově-fantastický obsah
lidové balady: Молодиця, Чорноморець, Вивідка (průzkum), Чаривниця
23
historicko-sociální typy, kozáci, hajdamáci
pomohl očistit jazyk od burleskních tendencí
liberální+konzervativní tendence
témata balad: odloučení od milého, utrpení siroty
o Маруся: balada, volné zpracování, napodobení dle syžetu Bürgerovy Lenory;
téma migruje (Erben – Svatební košile, Žukovskyj – Ľudmyla)
o Бандуріст: báseň; vytvoření postavy pěvce; bandurista – drží se sboru,
glosuje, různé varianty pojetí
Viktor Zabila (1808-1869)
jen 5 básní
sbírka Співи скрізь сльози
přátelil se s Ševčenkem
motiv: nešťastná láska, soc. nerovnost
Mychajlo Petrenko (1817-1862)
hlubší, kultivovanější, obecnější než Zabila, ne tolik sociální motivy
jeho vzorem Lermontov
Слов‘янськ (jeho rodné město, jemuž tento cyklus básní věnoval); pozemská krása,
šťastný život, motiv zbytečného člověka, UA folklor
Думи та співи: zbytečný člověk, osamění, všelidskost, abstraktní
patří k charkovské škole
Kyjevský romantismus (cyrilometodějské období) od 30. let 19. st.
Mykola Kostomarov (1817-1885)
pseudonym Jeremija Halka
zakladatel Cyrilometodějského bratrstva, napsal jeho stanovy (zrušení nevolnictví > zatčen)
po návratu ukrajinofil
zdůrazňuje národní osobitost
láska k rodné zemi, reakční obsah (pseudoromantismus)
Українські балади – historická témata
Ambrosij Metlyns’kyj (1814-1890)
pseudonym Ambrosij Mohyla
24
básník (truchlení nad vymizelou kozáckou slávou, monotónnost, pesimismus)
lit. historik
životní práce – etnografie
přeložen do JČ Čelakovským
spáchal sebevraždu
Думки й пісні та ще дещо (1839)
Гетман
Смерть бандуріста
Козацька смерть (elegie)
Romantismus na západní Ukrajině:
vliv Ruska
rozdílný pomalejší vývoj (Halič, Bukovina – součást Rakouska)
převážná část obyvatel – nevolníci
školství katolické
památky staré slovanské literatury – Sborník srbských národních písní,
Královehradecký rukopis
polské povstání r. 1831, Poláci v podobné situaci jak Ukrajinci
Ruská trojice
autoři-spolužáci
ovlivněni Polskem, východní Ukrajinou
mladí progresivní inteligenti
psali makaronštinou (latina, němčina, ruština, ukrajinština)
překonali jazykovou bariéru
vydání almanachu r. 1837 Русалка Дністровая (optimistické znění, romantický
charakter, historický a kulturní záměr, kritické statě, namířen proti církevní autoritě;
vyšlo díky Ruské trojici v čele s Šaškevyčem)
tomuto předcházela sbírka Син Русі (dílo Šaškevyče)
Markjan Šaškevyč
Jakib Holovac’kyj
Ivan Vahylevyč
Markjan Šaškevyč (1811-1843)
tajně studoval slovanskou literaturu
stal se vesnickým knězem
zemřel na souchotě
jeho verše vyšly až posmrtně
hodně překládal z češtiny, polštiny, srbocharvátštiny
3 ideové skupiny jeho tvorby:
epická historická poezie: přeložil Slovo o pluku Igorově; současnost se mu zdá smutná
25
Болеслав Кривоустий під Галичем
Хмельницького обступення Львова
občanská lyrika
Син Русі: hl. motivem vlastenectví; vyčítá pasivitu mladé generace
intimní a přírodní lyrika: využívá folklóru
rozšířili stylový žánr literatury, vymýtili burlesku
Jakib Holovac’kyj (1814-1888)
duchovní seminář ve Lvově
sběratel folklóru
jeho poezie formou blízká lidovým písním
Ivan Vahylevyč (1811-1866)
etnograf, folklorista
etnograf. sk. Huculové
prováděl historická bádání
napsal gramatiku ukrajinštiny
měl hodně progresivní názory
redigoval pol.-ukr. časopis Дневник руський
Taras Hryhorovyč Ševčenko (1814-1861)
vrchol UA romantismu
pro UA velice významný, národní buditel, boj za svobodu Ukrajiny, spravedlnost,
osvobození od nevolnictví
otevřel novou etapu v UA literatuře – sociální tematika
celý život podřizoval boji za Ukrajinu
narodil se v Kyjevské gubernii, v rodině nevolníka, brzy osiřel, sluhou, odjíždí do
Petrohradu, zde se projevuje jeho talent (básník i malíř)
r. 1838 vykoupen z nevolnictví, posluchač akademie umění v Petrohradě
Dílo jeho se dělí na několik etap:
1814-43: raná tvorba
Кобзар: lyrický talent, básně o osudu UA, 8 básní:
Думи мої
Перебендя (autobiograf. báseň, nikdo pěvci nerozumí; věnoval to Hrebinkovi; pěvec
chce sloužit své zemi, cítí se prorokem lidu, vidí naději v budoucnosti)
Катерина (věnováno Žukovskému, poema, stěžejní motiv ženy-nevolnice, kt. je
zneuctěna pánem; motiv svobodné matky-покритка; Kataryna čeká dítě, rodiče ji
vyhodí z domu, hledá pána, ten ji odmítne, ona páše sebevraždu)
Тополя (mladá dívka se vdává za starého bohatého muže, promění se v topol –
symbol mravní čistoty)
Думка
26
До Основяненка
Іван Підкова
Тарасова ніч
před ní vyšla báseň Причинна (1838; syžet zlyrizoval, folklórní základ upravený
v sociálním duchu; lidové metrum; nepřesný rým, přesah, formu podřizuje obsahu) a
Утоплена (1841; konflikt mezi stárnoucí matkou a dcerou, kt. se utopí a následně se
utopí i sama matka)
Слепая – zpověď 15-ti leté dcery Oksany, jež svedl šlechtic; otec se Oksany nezřekl,
ta se chce vrátit k milému, otce zabije, zapálí dům a sama uhoří; žena mstitelka
Маріяна Черниця – dcera bohaté vdovy se zamiluje do chudého, M. odchází do
kláštera; sociální poema
historické poemy: boje Ukrajinců proti Turkům, Tatarům, polským pánům
Іван Підкова: odehrává se v 16. st.; 1. část oslavou hrdinské kozácké doby, 2. část
pochod Záporožců do Petrohradu, elán, chuť zvítězit
Hamaľa – jméno hejtmana, oslava kozáckého hrdinství, pláč uvězněných kozáků;
Záporožci je jdou osvobodit
Гайдамаки (zbojníci, tuláci): další Kobzar (1860) obsahoval tuto důležitou poemu,
nejrozsáhlejší Ševčenkovo dílo; vychází r. 1841 ve sborníku Lastivka; namířeno
protifeudálně; reakce na povstání; námětem vyprávění jeho dědečka; všímá si
masovosti, národa; vyzýval všechny slovanské národy ku sjednocení; konflikt
nevolníků s polskou šlechtou; bývalý kozák Gonta, povstalec Jarema, dcera círk.
starosty Oksana; Gonta bojuje, s Zalizňakem obsadili Uman; naturalistické, drastické
scény (vraždí své vlastní děti, židy), ale vše ve jménu národa
etapa 1843-47 (zatčený Ševčenko za účast v cyrilometodějském bratrství)
návrat z Petrohradu na Ukrajinu, r.1846 vstupuje do Cyrilometodějského bratrstva,
zesílení ideálů, činnost bratrstva (Добролюбов, Білинський); při zatčení mu byl
odebrán slovník Tři léta; většina děl nebyla za jeho života publikována
Období „Tří let”: sbírka publikována až po r. 1847
Сон (1844; ironie, sarkasmus, podtitul Комедія, buřičská báseň, odsouzen do
vyhnanství; až do r. 1907 zakázána; odsoudil nevolnický systém; útočí nemilosrdně na
nevolnické panovníky; UA ve své kráse je rájem na Zemi, ale opouští ji, poněvadž
vidí peklo nesvobody; letí na Sibiř, ale tam je to stejné; poslední část – groteska,
sarkasmus, kult carismu vzniká jen na nevolnické půdě -> potřeba změnit systém)
Кавказ (1845; spjat ze Сном; věnováno příteli Jakovu de Balmen; lyrika, poetické
popisy kavkazské přírody, ale hory jsou polity krví; postava Prométhea – symbol
národa, kt. se nevzdává; z neštěstí lidu viní carismus a pasivitu národa)
І мертвим і живим... (1845; poslání; patriotismus; jednotný lyrický monolog; závěť
ukrajinské inteligenci)
Єретик (1845; věnoval Vatikánu; sjednocení proti bezpráví, boj za osvobození;
součástí poema Іван Гус věnovaná Šafaříkovi)
Заповіт (1845)
tíhne k realismu, romantické prostředky, sociální determinace světa a člověka v něm,
polevuje optimismus
konkrétní krajina, náměty ze současnosti, balady vystřídaly poemy, revoluční protest
Etapa vyhnanství: 1847-57
píše balady, elegie, občanskou lyriku -> sjednocení v díle: В Казематі
upustil od sociálních témat -> lidské radosti
1847: do Orenburské věznice (Ural); verše Захалявні книжечки – dával si to do
bot; subjektivní pocity spojeny s občanskými; vzpomíná na Oksanu Kovalenko (1.
27
lásku) – stanovila ideál ženy, stala se svobodnou matkou; Oksaně věnoval poemu
Marijana Čornycja (jeptiška)
píše poemy (boj proti nevolnictví): Княжна (1847) – sleduje degradaci šlechtických
rodů, kněžna zneuctěna otcem, končí požárem domu knížete
Варнак – uprchlý trestanec, forma monologu, Varnakova zpověď
píše i prózu v ruštině, vyd. 1888, námětem jsou poemy
začal psát Журнал (rusky psaný deník) – píše jej i po propuštění; fakta ze života
Etapa po propuštění z věznice: 1857-61
Неофити (novokřtěnci): paralela s děkabristy, v Neronovi vidí Mikuláše I.; vázáno na
římské dějiny; hrdina Alkid vyzván Petrem -> do katakomb v Římě; boj proti tyranii;
potrestán – roztrhán před zraky matky leopardem, matka pokračuje v boji
Юродивий: nedokončeno; ostrá politická satira, oslava děkabristů, satira na
carismus, výčitka na boha; 1858 – Moskva -> Petrohrad; 1859 – Ukr. (dozor); zatčen > návrat do Petrohradu; 1861 umírá
Дом
Муза
Слава
Ševčenko, Mickiewicz, Puškin = největší slovanští básníci
Hryhorij Kvitka-Osnov’janenko (1778-1843)
současník Kotľarevs’kého, Hulaka-Artemovs’kého a Hrebinky
zakladatel umělecké prózy
v 1. pol. 19. st. se víc prosazovala poesie (bylo složité psát delší díla -> UA = dialekt +
nebyly podmínky – básně v časopisech + nebyly tradice, na kt. by próza mohla
vzniknout
od pol.19.st. dominance prózy
patří mezi sentimentalisty
Hrihorij Kvitka-Osnov’janenko a sentimentalismus
o literární směr, opozice klasicismu, předjímá romantismus, odhaluje citovost,
spontánnost)
o obecná tendence v lit., zdůrazňování citů (v umění), největší projev v triviální
literatuře (červená knihovna)
Основа під Харковом – jeho rodná vesnice
začal psát pod vlivem Gogola – přesvědčil ho psát ukrajinsky
nábožensky založen – odraz v díle
klášterní a vojenská škola, občanské aktivity
prózu začal psát ve 40 letech, ukrajinsky v 50
vzor – Skovoroda
snaha pravdivě zobrazit život
satirické tendence
velký didaktismus, morální podtext -> hl. fce literatury = výchovná a společenská
Малоросийские повести
Kategorie prózy:
burleskně-realistické:
Салдацкий патрет (připomíná UA pohádku, obraz jarmarku, folklór – ukazuje
pověry, obřady, vztahy v rodině; satira – strefuje se do charakteru lidí)
28
Мердвецький Великдень (tzv. оповідання – zprac. lidové pohádky aplikované na
současný život, lidová fantastika – spojeno s reálným světem)
Од тоді й скарб (jedna z nejpopulárnějších próz; syžet založen na historických
faktech – zobrazení přežitků minulosti, př. topení čarodějnic; folklór, propracovaný
děj)
Конотопська відьма
Купований розум (něco jako pohádka O hloupém Honzovi)
Напущання, як зав’язано
Пархімове снідання
Підбрехач
sentimentálně realistické:
Маруся (1834): láska Marusi k Vasyľovi, chtějí se brát, její matka nesouhlasí,
Marusja čeká na narukovavšího Vasyľa, den před sňatkem se však Marusja nachladí a
zemře; didaktická nota: přijetí osudu (fatalismus) – vůle Boží; dílo obsahuje
nesouvisející vsuvky; Marusja – sentiment. hrdinka, pasivní, popis zevnějšku; Vasyľ –
nejsentiment.
Добре роби, добре буде (1837)
Щира любов (1839): láska boháče k vesnické dívce (галочка), snaha ukázat, že ne
všichni páni jsou špatní; Галочка se rozhodne zemřít pro svého milého sociální
rozdíly nevnímajíc
Сердечна Оксана: zneuctění dívky jejím pánem, útěk s kapitánem (chce se provdat),
má dítě; návrat Oksany do vesnice – mužik Petro ji nabízí sňatek; Oksana si
uvědomuje svou vinu a musí za to pykat; Oksana – aktivnější než Marusja; matka jí
měla uchránit, ale Oksana ji neuposlechla -> didakt. závěr; Oksana není statickou
postavou, vyvíjí se
Ševčenko x Kvitka: Š. = soc. kritika – za vše může pán x K. = soc. aspekt je
v pozadí; Kvitka – soc. rozdíly jsou dány Bohem a nemají být měněny
Перекотиполе (1843): boží potrestání zločince
Божі діти: dvě osiřelé děti jsou vychovány dobrými lidmi, sentimentalismus -> chce
dojmout; náměty z okolí; zobrazení všedního života; idealizace hrdiny – nadměrná
citovost, pokora a pasivita lidí; nechce jen kopírovat rus. sentimentalismus
Kvitkův cíl: propagace ukrajinštiny, snaha ukázat, že ukrajinštinou lze vyjádřit i
ušlechtilý záměr
používá 2 postupů: popis + sebecharakteristika hrdiny
mravní ponaučení
snaha vyvolat u čtenáře silné emotivní stavy
etnografie – tradice, rituály, forma сказу (užívala ho i Vovčok)
ideální postavy
bohatý vnitřní život chudých lidí (předtím jen aristokracie)
základ k nastoupení realismu
50. a 60. léta:
spory v UA kultuře: stará vs. nová literatura
rozvoj rus. literatury (Někrasov, Turgeněv, Tolstoj, Gončarov, Ščedryn)
1857: návrat Ševčenka z vyhnanství
generace básníků (Rudanský, Svidnický, Helibov) + nová témata
29
po Ševčenkově smrti touha autorů naň navázat – etapa „plagiátorství“ -> ne záměrné
(Rudanský) – vychází z folklóru, není to ucelená forma
po Ševčenkově smrti úpadek poezie
díla zabývající se ukrajinštinou (předtím nebylo normy), etnografií, historií literatury;
vycházejí almanachy: 1860 Chata (Petrohrad) – redaktorem Pantelejmon Kuliš ->
uveřejnění Ševčenkovy poesie a povídky Vovčka
1861: 1.UA časopis Osnova (do 1862 v Petrohradě; v čele Kostomarov, Kuliš,
Bilozerskyj)
1861-63: Черніговський листок: redaktorem Hlybov; umělecká díla + folklór
Marko Vovčok (1834-1907)
vl. jm. Marija Vilins’ka
představitelka kritického realismu
pobývala u tety na Orlicku; setkává se s ukrajinským etnografem Markovyčem, za
něhož se provdala
na sklonku života publikuje Ševčenka
píše rusky i ukrajinsky
v tvorbě – romantičkou
posunula prózu umělecky i idealisticky
vystupuje proti nevolnictví
hrdinkami jsou ženy -> demokraticko-revoluční závěry (mají za svůj život bojovat)
1857: 1.sbírka Народні оповідання; do ruštiny přeložil Turgeněv
1859: setkává se s Ševčenkem, poslal jí Kobzara i s věnováním: „Моїй єдиній доні,
батько Шевченко.“; pak jí věnoval poemu Сон
rozvod; pobývá v zahraničí, seznamuje se s Boženou Němcovou, Nerudou
1862: 2. díl Оповідання
umírá na Kavkaze, odjela tam s 2. manželem
zakladatelka UA soc. povídky
vypravěčem často žena oproti Osnov’janenkovi
soc. problematika (blízko Ševčenka)
kritika: vinou všeho – nevolnictví, ale nepoučuje
hrdinové – dramatický okamžik v životě
objevují se nové charaktery postav (žena – nevolník, národní mstitel)
objevuje se lyrismus-melodičnost, lid. jazyk (jako Ševčenko)
organický svazek s folklórem
překládá do ruštiny J.Verneho, Darwina
Оповідання: 11 povídek (1. kniha): Сестра, Козачка, Чумак, Одарка, Сон,
Горпина, Викуп, Свекруха, Отець Андрій, Максим Гримач
Інститутка (1860) – věnovaná Ševčenkovi, samostatná povídka; žena-nevolnice
slouží Instytutce (slečna z pensionátu – kontrast)
Ледащиця – povídka
vymanila lit. z 1. os. sg. – vypravěč
zavedla krit. realismus
30
Pantelejmon Kuliš (1819-1897)
rozporuplná osobnost, nedoceněná
protiřečil si v názorech: nejprve Ševčenka zbožňuje, potom je proti -> nesl v sobě
problémy tehdejší Ukrajiny = hledá sám sebe
studoval v Kyjevě, idolem Walter Scott (historické prózy)
píše i v ruštině
autor 1. UA románu: Чорна рада (1846, publ. 1857), 2 verze – ukrajinská a ruská
Україна: rozsáhlá poema, ambice vytvořit homérský epos; 1. básnický pokus; epos o
ukrajinském životě; 12 částí; složitý verš; chce být antipólem Ševčenka
nazývá sám sebe aristokratem, vyčítá kozákům krvelačnost, zaměřuje se na romantiku
přešel na publicistiku – časopis Osnova (do 1862)
účastní se politického života, cestuje do Polska
neklidná povaha -> orientuje se na záp. literaturu, věnuje se překladům (do UA):
Dante, Shakespeare, Goethe
Хуторна поезія – objevuje se zde typ kulturního kozáka
Дзвін – sbírka přírodní a milostné poezie
Позичена кобза – sbírka, vybrušuje zde UA styl
Leonid Hlybov (1827-1893)
nejvýznamnější ukr. bajkař (napsal 107 bajek ve 3 sbírkách: 1863, 1872, 1882)
začal psát v ruštině, koncem 40. let pak v ukrajinštině
vychází z Krylova, kritika nevolnictví, staví se na stranu nevolníků
klas. bajka – zvířátka:
Вовк і кіт, Вовк, Вовк і ягня, Щука (písňová forma, básně)
Stefan Rudanský (1834-1873)
jeho současník
romant. balady, bajky, hist. díla, překlady
lyrika; співомовки – nejcennější, satirické humoristické veršíky
rychlejší vývoj – vliv světového realismu (angl., rus.).
Anatolij Svidnyckyj (1834-1871)
prozaik, psal i básně
směrem ke kritic. realismu
těžká sociální situace
1. UA sociální román: Люборатщі (1861-62): vydáno ve zkrácené verzi v časopise
Зоря (1886), plně r. 1901; rozpad popského rodu – popis života rodiny popa, složitých
soc. souvislostí; problematika výchovy mladého pokolení; dcera = polský pensionát
pro šlechtu; syn = duchovní seminář; vliv Polska = dcera = polsky, šlechtické manýry;
31
syn = problémy, kt. způsobily metody carského Ruska tragický konec; odhalování
špatného vzdělávacího systému – v 50. a 60. letech otázka aktuální
Jurij Feťkovyč (1834-1888)
narozen na Bukovině
1848: účast na revoluci, po porážce v Moldávii, potom odveden na 10 let do rakouské
armády; píše německy, pak ukrajinsky
poezie: lyrika, osudy Huculů v armádě; slučuje soc. problematiku s intimní; vliv
Ševčenka
Поезії Осіпа Фетьковича
Повісті Осіпа Фетьковича (vliv Marka Vovčka)
většina děl – o Bukovině
tehdy dílo velkého významu
psal i dramata a dělal překlady (Shakespeare)
Лук‘ян Кобимця (1865) – poéma, obraz vesnického revolucionáře
Ivan Nečuj-Levyc’kyj (1838-1918)
více než 50 románů a novel
duchovní rodina (otec-farář), on studuje teologii
publikuje v časopise Pravda
Дві Московки: povídka
Бурлачка (=tulačka): žena odchází z vesnice na panskou usedlost – otěhotní ->
odchází; po narození dítěte je psychicky mimo, dítě utopí; pak pracuje v továrně
(nástup kapitalismu)
Мукола Джеря (1876): on-nevolník utíká od pána, po zrušení nevolnictví návrat
domů, ale stále bojuje proti pánům; vykreslení přírody
Кайдашева сім’я (1878): obdivovatel Gogola; po zrušení nevolnictví rodina Kajdašů
přejde s nevolnictví na kapitalismus (na vesnici); konflikty v rodině (tchýněsnachy…); 9 částí; hluboká soc. tragédie (je tu i humor); přísloví, lidová mluva, živé
dialogy; vyprávění je objektivní – v duchu kritic. realismu
tematika: problémy nevolníků (nevolnictví zrušeno 1861); nejen vesnické prostředí,
ale i město – fabriky (vesničané do města, kleště kapitalismu); zřetel na nejnižší soc.
vrstvy obyv.; detailní popisy hrdinů; snaha o psychologizaci
70. – 90. léta: nové časopisy – práce nových umělců
ve Lvově časopis Правда, Зоря (1880)
Киевская старина (1882)– napůl rusko-ukrajinský
Рада (1883/4) – almanach, redaktorem M. Staryc’kyj
almanachy Нива, Степ, Складка
doba vzestupu realismu; žánrové rozmístění (poezie, próza)
32
Panas Myrnyj (1849-1920)
vl. jm. Rudčenko
nar. v Myrhorodu (dle toho pseudonym)
samouk
demokraticko-revoluční názory; téma – nevolnictví
70.-80. léta – nejvýznam. román
Хіба ревуть воли, як ясла повні (Zdali řvou voli, když mají plná koryta), Роман з
народного життя; 6 redakcí; dokončen 1875; 1875 – Zákaz ukrajinských knih; až
1880 zveřejněn, vydán v Ženevě; 1. mnohoplánový román; široký záběr života;
historie nevolnictví od konce 18. st.; hl. hrdina Čitka Varenyk se stává zbojníkem
Повія (Běhna): nejvýznamnější dílo; prostitutka dohnaná k této práci z důvodu přežití
(častý motiv – Dostojevskij, Maupassant); epické dílo; široké sociální prostředí –
spousta postav z různých soc. skupin; Chrysťa se stane prostitutkou, podrobný rozbor
soc. utrpení, její vnitřní svět; zajímavý jazyk; lidé z nejnižších vrstev = loutky osudu –
narodili se chudí a takovými i zůstanou; 1883,84: 2 díly v Radě; 3. část 1919, 4. část
1928
zakladatel UA sociálně-psychologického románu
Ivan Franko (1856-1916)
básně, próza, drama – eseje, polemiky…
napsal spoustu děl (do tisíce)
zájem o folklór, dějiny
1. profesionální spisovatel
projevil se jako realista, místy natural. tendence
studoval ve Ľvově i Vídni (-> vlivy západu) – dělal tam doktorát
opustil téma venkova, má zájem o město a jeho vlivy
považován za básníka dělníků, proletariátu
několikrát zatčen; pracoval v různých časopisech (Друг)
překládal Marxe, Engelse -> teorie na úrovni ideálů
jeden z prvních autorů, kteří měli dokonalý přehled o literatuře
Poezie:
o Баляди і розкази (1876) – směs haličského dialektu; něm., pol. výrazy,
církevní slovanština; nemělo to úspěch; oslava hrdinské minulosti; vlastní
básně + od Puškina, Goetheho
o З вершин і низин (1887) – občanský patos; revoluční, vlastenecké motivy,
občanská lyrika; oslava boje lidu za lepší budoucnost; symbol věčného
revolucionáře, který se nemůže smířit s vykořisťováním; několik cyklů:
o Веснянки – alegorie pomocí přírody
o Каменяри (Kameníci: 1878); obraz revolucionářů; kameníci rozbíjejí skálu =
carské Rusko
o Звяле листя – jedna z nejznámějších sbírek; vrchol slovan. milostné poezie;
motivem neopětovaná láska
o život. tragédie v tvorbě
o dobrý v milostné poezii -> stal se zakladatelem UA milostné lyriky
33
o Мій смарагд (později název Давнє і нове): zážitky z cestování (hodně
cestoval); občanské motivy (emigrace Ukrajinců do Brazílie,…)
o Із днів журби: připomíná Звяле листя; soc. + občanské motivy; intimní
lyrika se střídá s politickými, revolučními motivy
o Semper tiro: zabarveno filosofickými reflexemi; psal i poemy (30)
o Іван Вишенський: postava z historie (16. – 17.st.) – filosof, polemik
o Мойсей (1905): problematika mas, inspirace revolucí
o Панські жарти – satira
Próza: psal ještě před poezií; počáteční prózy – spíš romantismus
o Петрії й довбушки – povídky; legendy, písně o Oleksu Dovbušovi
o Вуляр – realistická povídka; pamflety, satira
o cyklus-sbírka Борислав (Boryslavské povídky)
o Борислав сміється – o životě a boji haličských dělníků
o Малий Мирон – pro děti
o Шеншрайбр – něm., UA
Překlady: Shakespeare, Burns, Byron, Neruda
Drama: sociálně-psychologická tragédie
o Украдене щастя (původní název Жандар): dva chamtiví bratři chtějící
otcův majetek + sestra Anna; Anna se provdá za Mychajla, ten však narukuje,
tak se Anna provdá podruhé do sousední vesnice, Mychajlo se ovšem vrací
zpět a chce svou ženu nazpět, její druhý muž ho však zabije; viníkem všeho =
kapitalistický systém; v 50. letech zfilmováno
Shrnutí: realista (tendence k naturalismu – inspirace Zolou); občanský básník (jako
Ševčenko), intimní lyrik; pocit rozpolcenosti – motiv dvojnictví (zápas se sebou
samým); mistr formy, vzdělaný, ovlivněn i modernou; pod vlivem Franka píšou i jiní
autoři mladší generace, př. M. Kocjubyns’kyj
Mychajlo Kocjubyns’kyj (1864-1913)
zakladatel sociálního realismu (spíš demokraticko-sociální směr)
v jeho tvorbě patrný impresionismus
otec zemřel -> musil nechat školu a živit rodinu
stát. služby – cestoval
zemřel na TBC
píše první drobné povídky do almanachů:
У путах шайтана (1899): hodně cestoval, psal o obyvatelích vesnic (Rumunech,
Tatarech)
cyklus Кримські оповідання: byl na Krymu; impresionismus, zážitky, psych.
kresba hrdinů
Під мінаретами
Акварель
Тіни забутих предків (1913)
Цвіт яблуні (1902): etuda impresionistická, krátká povídka; dilema (ne moc epiky)
otce-umělce, kterému umírá dcera – probouzí se v něm tvůrčí schopnost
Фатаморгана (1903-10): nejznámější UA dílo o revoluci 1905; děj zde nedominuje;
epická trilogie, něco v duchu Gorkého Matky; 3. část nebyla realizována; obraz
vesničanů před revolucí, během ekonomické krize
revoluční náměty i v dalších črtách:
34
Подарунок на іменини: otec za odměnu k svátku vezme syna na popravu
revolucionářky -> syn z toho má doživotní trauma; zabývá se maličkostmi
Він іде – o židovském pogromu; chvilkové davové šílenství; Židé se snaží utéct před
lynčováním
Сміх
Дорозі
Невидомий
Інтермеззо – novela; autobiografická črta; autor rozjímá o společnosti na samotě;
impresionismus
Oľha Kobyľans’ka (1863-1942)
mládí na Bukovině -> zpočátku nejvíc četla německy
mistryně psychologické kresby (učitel Kocjubyns’kyj)
ukrajinská symbolistka
UA aktivní feministka – vede hnutí; kamarádka Lesji Ukrajinky
díla v němčině, pak v ukrajinštině
povídka Людина (1881)
Царівна: forma deníku; práva ženy na práci, důstojnost; hrdinka se vymaní ze
společnosti
protest proti postavení ženy ve společnosti, touha po vlastním sebeurčení; hrdinky –
touha po ideálu
líčení citů, nálad hrdinek, hl. lyrismus
menší črty: Покора; Мати Божа
Битва: líčí své dojmy z kácení starého lesa
Земля (1902): soc.-psychologický román; fakta, skutečné události; o rodině na
vesnici, kde syn zabije bratra kvůli dědictví, otec o tom ví, ovšem syna chrání
rodinná tragédie; čerpá z Bukoviny – vyjádření fatální závislosti lidí na půdě
В неділю рано зілля копала (1908): poezie v próze; vychází z UA lidové písně Ой,
не ходи в гріцю (inspirovali se tím i v dalších prózách)
napsala i teoretickou stať o využívání děl lit. děl v umělecké literatuře
Vasyľ Stefanyk (1871-1936)
s Markem Čeremšynou a Lesem Martovačem = Pukuťská trojka
nejblíž ke Kocjubyns’kému – více sugesce
expresionista – „Ševčenko prózy“ – syrovější podoba než Ševčenko
otec – zámožný vesničan, na statku – nádeníci (i jeho matka); otec se ho zřekl (Vasyla
vyloučili z gymnázia, nedokončil medicínu)
vzorem: Franko
sbírky novel:
Синя книжочка: povídka se stejným názvem: chudý rolník se loučí s vesnicí, propil
všechny peníze, zůstává mu jen modrá knížečka (pas) – vydává se na cestu nádeníka;
nezajímají ho nálady
Новина: matka umře, otec mladší dceru utopí a starší pošle k bohaté statkářce; vina =
sociální systém
35
Каменний хрест: o masové emigraci do USA a Kanady; realita života ukrajinské
ženy na vesnici má úroveň domácího zvířete
novela Земля: čerpá z války a poválečné doby
mistr psychologické novely; společenská dramata; čerpá z Haliče; novely (70) asi v 5
různých sbírkách
Les‘ Martovyč (1871-1916)
humorista, satirik
kritika halič. venkova, vyobrazení vesnických statkářů, boháčů, popů
27 povídek, 1 novela, fejetony
vyloučen z gymnázia; vystudoval práva
přátelství s Frankem
umělecké prostředky: humor, ironie, sarkasmus
jeho postavy netruchlí – posmívají se samy sobě = smích skrze slzy
polit. satira – navázání na Ševčenka
projev až naturalistický
Povídky:
Нечитальник: groteska, karikatura; obraz negramotného vesničana nadávajícího na
okolí, jsoucího proti novým věcem, nechtějícího se učit ničemu novému
Лумера: manželé Ivan a Anna pracují na poli, velkou část úrody odevzdávají, Ivan
onemocní, Anna si musí půjčit; koloběh: vše, co si vydělali, musí vrátit
Мужицька смерть: původně mělo být trilogií; kritika zaostalosti vesničanů, důvěry
v pomoc Boha
novela Забобон (Pověra): situace v Haliči, předválečné období
Marko Čeremšyna (1877-1927)
vl. jm. Ivan Semoňuk
významný kulturní činitel
mistr soc.-psych. novely, odchovanec Franka
3 knihy novel a povídek
Z huculských hor (v jč, název výboru)
začal jako básník, Franko mu radí věnovat se próze
Povídky:
Карби (1901): těžký život Huculů
Село вигибає (Vesnice hyne; 1925): západní Ukrajina za 1.SV
Верховина (1929): posmrtně
Lesja Ukrajinka (1871-1913)
vl. jm. Larysa Kosar; dcera od Oleny Pčylky (spisovatelka); neteř Drahomanova
tragický osud: ve 3 letech TBC, dlouhodobě nemocná, zhoršování, léčí se v Evropě i
Africe
36
hodně četla, znala 6 jazyků, erudovaná,
poezie, publikuje od 13 let
Rané básně:
На крилах пісень (1893): vliv Ševčenkův, motivy „mollové“ – pesimistické (nálady,
snění, eleg. styl)
Думи і мрії
Відгуки (1902): revoluční motivy se mísí s tragickým smutkem; používá symbolů;
resignace – nesplnění tužeb; žádné milostné motivy, dohromady lyrika + revoluč.
motivy; boj proti despotismu (carismu), za UA svobodu
hodně cestovala (Itálie, Egypt, Praha,…): internac. motivy, volá po sjednocení;
revoluce národa
vydává spoustu jednotlivých básní
báseň Сон (1891): historické obrazy, legendy; objevuje se tu postava Prométhea,
Spartaka; hist. materiál se stává alegorií současnosti
napsala i učebnici historie Ukrajiny
báseň Fiat Nox (Хай буде тьма): taky zde Prométheus – symbol bojovníka,
mučedníka – Кавказ (Ševčenko)
Досвітні вогні
Contra spem spero
celá tvorba = motivem láska k Ukrajině; nepřekrývá se motiv soc. nespravedlnosti
Legende des siecles: spol. utrpení národů v boji za svobodu
Весна в Єгипті (1910): proti anglickým kolonizátorům; přitvrzení polit. pozic: vys.
úroveň revoluční satiry – poezie:
Пан політик
Пан народовець
Веселий пан
Практичний пан
Poemy:
Русалка, Салесон, Місячна легенда, Роберт Бруз – король Шотландський,
Ізольда Білорука
Давня казка: popisuje roli umělce v životě národa; osobní projev proti dekadentům
(spolu s Frankem odpůrkyně teze „umění pro umění“)
poč. 20. st. – dramatická tvorba: nazývala je dramatickými poémami, etudami nebo
dramatickými dialogy; obrací se k historii cizích zemí (Egypt, Babylon)
Блакитна троянда, У пущі, На руїнах, Осіня казка, В катакомбах
Лісова пісня: nejvíc hraná, je to férie – zpívaná; pohádkové obrazy – mísí je s UA
ústní lidovou tradicí; připomíná to trochu Rusalku; lid. mýtické obrazy povznesla na
filosof. úroveň; postavy: rusalka, vodník, člověk – láska k rusalce,… postupem času se
formálně zlepšovala, až v tomhle díle dosáhla mistrnosti
tvůrčí motivy: vychází z kritického realismu, který se mísí s revoluční romantikou
Ukrajinské drama:
vzniklo později než poezie, ale dřív než próza
Ivan Kotľarevs’kyj
1. klasik
37
½ 18.st. existovalo staré UA divadlo („školní“)
jednoduché dělení: tragédie x komedie (pěstuje to hl. kyjevs’ka komedija)
rozvoj ruského divadla (vliv na UA)
vznikají stálá divadla: 1805 v Kyjevě (jedno z nejstarších), Oděse, Charkově, Poltavě
v Charkově (80.léta 18.st.) – UA divadlo s ruským repertoárem
herec Štěpkyn (spolupráce s Kotľarevs’kým)
1819: v Poltavě 2 UA opery:
Наталка Полтавка: populární, jednoduchá; tematika každodenního života,
demokratický ráz, milostný syžet, střídání dramat., komických, sociálních scén;
vokální (pěvecké) scény; etnografické elementy; happyend
Москал Чарівник („maloruská opera“)
období 20., 30. let 19. st.: hl. žánr = UA opera (napodobení Kotľarevského), sociální
hra; folklórní ráz (vesnice, vesnický život…), milostný syžet
40., 50. léta: tento žánr se opouští, vliv romantismu historicko-romantická dramata
(kozáci); hl. úlohu hraje hist. událost; v této době se divadlu věnuje i Ševčenko
Mykola Kostomarov
Сама Чалинь (1838)
Переяславська ніч (1841)
Taras Ševčenko
Назар Стодоля
1876: zákaz psát a vydávat ukrajinsky
divadlo = ohnisko kultury na UA -> omezeno na vesnické hry
konec 19.st.: 3 významní dramatikové:
Mychajlo Staryc’kyj (1840-1904)
výtv. divad. společnost (největší)
dramatizoval díla jiných prozaiků (Gogol: Різдвяна ніч – veselohra; Сорочинський
ярмарок – opereta)
hist. témata: Юрко Довбуш, Богдан Хмельницький, Остання ніч
Marko Kropyvnyc’kyj (1831-1910)
otec UA divadla
soc.-realistické drama (život venkova po zrušení nevolnictví)
ve šlépějích Štěpkyna (divadelní společnost); zinscenovala Ševčenka, Enejidu
38
Дай серцю волю, заведе в неволю (1863): z vesnického života, vliv Наталки
Полтавки (fabule, syžet…)
Доки сонце зійде, роса очі виїсть (1871)
Дві сім‘ї – nejznámější; o životě dvou rodin opačného soc. postavení
Ivan Karpenko-Karyj (1845-1907)
vl. jm. Ivan Tobylevyč
stejně známý jako Marko Kropyvnyc’kyj
první příklady nových žánrů: soc. komedie a tragédie
věnuje pozornost spol.-polit. charakteristice hrdinů
připojuje se ke Staryc’kému; zatčen na 5 let, pak pracuje v divadelní spol. Sadovského
(známý)
1890: саксаганський?: nová spol.: Товариство російсько-українських артистів –
pokračovatelé divadelnictví
1. drama:
Бурлака: soc.+milostný konflikt
Розумний і дурень: komedie
Наймичка: realistické drama (tragický osud vesnických lidí)
Мартин Боруля – satir. komedie
Сто тисяч (pův. název Гроші) – satir. komedie o touze hromadit majetek
Хазяїн – svázaná se Сто тисяч (zákl. konflikt)?
Сова Чалий – hist. tragédie -> nový typ dramatu a komedie
problémem byla cenzura, zákazy, omezení na vesnické hry
Shrnutí
počátky lit.: 16. st. polemika (řeší problémy nábož., gregor. kalendář,…)
hl. satirický charakter, lit. nemá dominantní funkci: synkretická lit., orig. forma, odráží
aktuální tematiku
1632: scholastická lit. (studenti a profesoři = autoři): Kyjevo-Mohyľans’ká akademie,
Ivan Velyčkovs’kyj
Baroko:
nízké: neofic.: komické scénky, folklór
vysoké: scholastika: náboženská tematika; předchází klasic.; Hryhorij Skovoroda
vymezení poezie x drama
pol. 17. st.: kozáci
18. st.: burleskní charakter
Kotľarevs’kyj – významný; 1. použití UA jako spisovného jazyka
Romantismus: lit. proniká do svět. povědomí
skutečný zakladatel moderní UA lit. = Ševčenko: romant. s realistickými prvky
30. léta: 1. prozaik = Osnov’janenko, Marko Vovčok
potřeba románu = P. Kuliš
70. léta: UA Realismus
39
80. léta: drama
1876: zákaz tisknutí UA knih vývoj se přesouvá do Haliče (Rakousko-Uhersko)
poč. 20. st.: vlivy moderny: Stefanyk, Čeremšyna, Ukrajinka, Kocjubyns’kyj
40
5. Ukrajinská literatura 20. století
5.0 Sylabus předmětu Ukrajinská literatura 20. století
Předmět Ukrajinská literatura 20. století je jednosemestrální předmět zařazený
do zimního semestru 3. roku bakalářského studia ukrajinské filologie v rozsahu 1
hodiny přednášky a 1 hodiny cvičení týdně.
Naučit se látku obsaženou v této kapitole zabere (za předpokladu pravidelné
návštěvy a aktivní účasti na přednáškách, seminářích a cvičeních) přibližně 9 x 60
minut času.
Anotace:
Cyklus přednášek seznamuje studenty s ukrajinskou literaturou 20. st., s ukrajinskými
spisovateli, kteří psali rusky (I. Rjadčenko aj.). V této době vidíme složitost v úloze a
postavení umění, což způsobuje vnitřní duchovní proměny a umělecké cesty v dějinách
ukrajinské literatury 20. století. Doba chaosu a mravní inverze však byla současně dobou
uvolnění tvůrčí energie. Potvrzení tomu vidíme ve tvorbě V. Stusa, V. Symonenka aj.
Rámcově časové a tematické vymezení probírané látky:
•
•
•
prameny
poslech přednášek v ČJ (ukrajinská moderna až próza 1. pol. 20. století)
četba a rozbor textů ukrajinské literatury tohoto období
Povinnosti studenta, kritéria hodnocení:
Cyklus navazuje na literaturu 19. století II. Znalosti z předešlých přednášek jsou nezbytné pro
úplné pochopení složité literární situace na počátku 20. století na Ukrajině. Studenti rovněž
musí využívat svých znalostí z literární teorie více než v předešlých literárních cyklech.
V rámci seminářů studenti zpracovávají zadané téma. Součástí je praktická analýza textů. Na
počátku cyklu jsou studenti obeznámeni s doporučenou literaturou.
Základní literatura:
Історія української літератури у 8-ми томах. Київ 1967
Історія української літератури (ХХ століття) част.1,2 Київ 1980
Українська література (хрестоматія). Том 2. Донецьк 1997
Doporučená literatura:
Енциклопедія українознавства для школярів і студентів Донецьк 1999
41
Білецький, О. Українська література серед інших літератур світу ( у 5 т.) Київ 1965
Твори письменників XX століття
Рідне слово (хрестоматія). Кн. 2, Київ 1999
Бернадська, Н., Задорожна, С. Українська література. Київ 1995
Єфремов – Історія українського писмеництва
Zilinskyj – Антологія української лірики (1978)
42
5.1 Etapizace
1) 1903-1905 – do konce 30. let – etapa ua MODERNY; chybí přímá souvislost mezi politikou a
kulturním děním
2) 1932-56:
a. 1934 – 1. sjezd sovětských spisovatelů, jednotnou metodou vyhlášen
SOCIALISTICKÝ REALISMUS
b. 1956 – 20. sjezd; Chruščov boří kult Stalina; válka ovlivnila literaturu pouze
tematicky
3) 60. – 70. léta: poezie ŠEDESÁTNÍKŮ; na povrch vyplouvají některá tabuizovaná témata (v
ČR obdoba); 70. léta – brežněvovská diktatura; zákaz publikovat: Hončar, Kostenko
(Hončarův „Sobor“ – zakázán, vyzdvihuje duchovní hodnoty) => samizdat (neoficiální
literatura tvořená v tomto prostředí) x tamzdat (literární tvorba v emigraci): z rus. сам-/там+издательство
4) 80. – 90. léta: etapa renesance, rozčarování; POSTMODERNISMUS – antipolitické tendence
(neangažovaná literatura); nové diskuse o formě – experimenty; orientace na psychologii; po
osamostatnění Ukrajiny přehodnocování kulturních cenností => období Sovětského svazu
považováno za nehodnotné
MYKOLA VORONYJ (1871-1938/42)
*Hončarivka; otec nevolníkem
politická činnost, čtení zakázaných knih, v hnutí nacionalistů => zákaz studia na rus.
univerzitách => studium ve Vídni a Lvově
seznámení s I. Frankem (vliv)
redaktorem časopisu „Zorja“, proklamuje L’ART POUR L’ART; hercem kočovného divadla
1903: vznik ua moderny
vydává almanach „Z-nad chmar i dolyn“: abstraktní, zdůraznění estetické formy; Franko
proti tomuto vystoupil básní „Voronomu“ – nebylo to jednoznačně přijato
od 1910 žije v Kyjevě
1911: 1. sbírka „Liryčni poeziji“
po VŘSR 1917 emigruje do Polska
1926: návrat na Ukrajinu během krátkého období samostatnosti
pak Sovětský svaz – Voronyj obviněn z kontrarevoluce, vězněn
1938/42: zastřelen spolu se svým synem; Marseilleasa
literární kritik, publicista, překladatel (z franc., němčiny)
básně občanské, satirické, kosmické, vlastenecké
láska ke kráse, samotě; touha sloužit nepoliticky krásné etice
rozmanitost metrických forem
snaha přinést z evropských literatur do ukrajinské nové postupy
vyznavačem umění pro umění (estetičnost) x neschopnost zbavit se politického postoje (jeho
bohem je Ukrajina)
43
(čistě česká moderna – bez politiky)
hra s rytmem (zvukem)
témata spjatá s Ukrajinou, i milostná poezie, přírodní motivy (též vlastní moderně)
báseň „Memento mori“ – typické pro modernu
různé podsměry, reakce na předcházející směry
rozvedl se, ale manželka uchovávala jeho korespondenci
„Za Ukrajinu“ (1921), „Poeziji“ (1929)
pak v literatuře asi 30 let vynechán
Situace:
zárodky: franc. poezie (Baudelaire + následovníci)
Mladá Belgie, Mladé Polsko – lit. kruhy, kde se angaž.
poč. 20. let: krize realismu – naturalistické tendence => živná půda pro modernismus:
v Rusku (víc vyhraněných proudů), pak v Ukrajině
kontrapunkce autor x čtenář (dříve osobnost autora skryta za děj)
nástup románu a fragmentárnosti, ztráta objektivních pohledů v poezii i próze
zárodky moderny – dříve Kocjubynskyj, Stefanyk, Kobyljanska, Ukrajinka (20. st. –
neoromantismus)
změť různých prolínajících se proudů
neoromantismus (blíž k romantismu) x polit. romantismus
Voronyj členem spolku „Moloda muza“ (1906-14), v Haliči potom vznikl časopis stejného
jména; ve spolku byli ještě: Karmanskyj, Lepkyj, Jackiv, Chotkevyč, Tverdochlib
vydavatelství „Ukrajinska chata“ – sdružení východních modernistů (volnější spolek – např.
Oles‘)
ua modernismus nebyl takový boom jak v západní Evropě; přínos do techniky, poezie i prózy
(poezie je napřed); anarchistický ráz ua moderny
Ahatanhel Krymskyj (1871-1942)
orientalista, vědec, básník
dekadent, zahleděný do smrti, „básník smutku“
exotická lyrika
Petro Karmanskyj (1878-1956)
členem spolku „Moloda muza“
básník pesimismu, jediná světlá vzpomínka na studia v Římě
pobyt v Brazílii => sb. „Plač brazyľskoji pušči“ – jedna z nejlepších sbírek o exotických
krajích
občanský tón, tematická podobnost s Baudelairem
44
sb.: „Ljuti smutky“ (1906), „Bludni vohni“ (1907), „Plyve po mori ťmy“ (1909); po sbírkách
se odmlčel
1917 sb. „Al Fresco“ (ironie, satira)
„Za česť i voľu“ (budovatelský patos)
1936: „Ukrajinska bohema“ (vzpomínky na „Moloda muza“)
1939: „Do soncja“
stal se posluhovačem režimu, překládá Danteho „Božskou komedii“ (s Riľskym)
Vasyľ Pačovskyj
básník a dramatik
zemřel v gulagu <= obviněn z nacionalismu (dílo „Mazepa“ mělo být historickým románem)
ovlivněn folklórem: „Rozsypani perly“, „Na stoci hir“ (1907; boj dobra x zlu), „Ladi i
Mareni – ternovyj ohoň mij“ (motivy ze slovanského pohanství), „Son ukrajinskoji noči“
milostné, erotické motivy, na filosofické úrovni (jeden z prvních)
během XXII. se stává politickým básníkem
Bohdan Lepkyj (1872-1941)
básník, prozaik, literární historik
poměrně mlád již učí na Jagellonské univerzitě ukrajinskou literaturu
jako jeden z prvních poukazuje na stalinovské praktiky
sociální motivy jsou mu cizí, je spíš reflexivním lyrikem: „Vorone čornyj“ – situace ve 40.
letech
„Maľunok“ – vlastní dojmy, tichá poezie, prvky moderny (осінь, квяти в‘януть, туман,
погасло світло)
próza-povídky: „Iz sela“ (1898), „Ščaslyva hodyna“ (1901), „Po dorozi žyttja“ (1905),
„Kydaju slova“ (1911)
poezie: „Lystky paduť“, „Na čužyni“, „Z-nad morja“
estetická dominanta – touha po kráse
kult podzimu, píše studie o Kotľarevském
Mykola Filjanskyj (1873-1938)
člen „Molodoji muzy“
klerikální básník
1911 sb. „Kalendarium“ – o ročním období, těžkopádnost, přesycenost církevním lexikem a
symbolikou
popraven za nacionalismus
45
Východní Ukrajina – vydavatelsví „Ukrajinska chata“
volnější
Hryhorij Čuprynka (1879-1921)
zastřelen
rychlý začátek kariéry i rychlý konec („meteor“)
1909-13 = tvůrčí etapa: „Ohne cvit“, „Meteor“, „Urahan“, „Son – trava“, „Kontrasty“
rétorická poezie
„Dziňky-briňky“ – lehká lyrika, zvukomalba, poetický žert, hříčka
jeho verše vyjadřují mentalitu nové ukrajinské inteligence
taky byl literárním kritikem
Oleksandr Oles‘ (1878-1944)
•
vl. jm. Oleksandr Kandyba
jeho syn Olech Oľžyč-Kandyba
romantický básník, autonomní
vystudoval veterinu v Charkově, cestoval
přijel do ČSR, oženil se tu, je pohřben na Olšanech
sb. „Z žurboju radisť obňalas“ (1907), „Poeziji“ (souhrnná sbírka), „Komu povim
pečaľnoju“
poezie emocionální, připomíná Máchu, Nerudu
lásce mluví v alegorické rovině
motivy smutku, nostalgie, sebereflexe (z moderny)
tematická rozmanitost: hlad na Ukrajině, revoluce
spojení estéta a tribuna; nebyl deklaračním básníkem
estetický materiál splývá s národním
inspirován dobovou ruskou poezií (než evropskou)
K moderně:
osobnosti nebyly vyhraněny
motiv nespokojenosti, touha po ideálu, estetice
obohacení básnického jazyka
do popředí se dostává zájem o hlubinné stavy individua; mystický proud se moc neuplatnil
dominuje stav utrpení jedince (neurčitý ráz utrpení)
milostné motivy, stopy existencionalismu
„bez samoty není individua“
východiskem z existenc. je láska
obohacení ve filosofické rovině: kult ducha, tajemství, moře
46
přinesla nové způsoby interpretace motivů než nové motivy; mění se poetický slovník
hudba má vliv na modernu
nebyla důsledná; nejvíce se uplatnil ve 20. letech – symbolismus; prorevoluční symbolisté:
Zahul (bezbřehý pesimismus), Savčenko
Jakiv Savčenko
-symbolista
-pesimismus + motivy hrůzy (morbidní)
-1918: „Poeziji“
-1921: „Zemľa“
Dmytro Zahul (1890-1944)
•
•
•
•
•
fatalista; marně hledal symbol bytí
1919: „Na hrani“ – převládá folklór
„Naš deň“ (1925) i „Motyvy“ (1927) – hřbitovní motivy
obraz živelné revoluce – vliv Alexandra Bloka (oba monotematičtí, přešli ke kritice;
předchůdci Tyčyny)
raná forma – symbolismus
Pavlo Tyčyna (1891-1967)
„Zamisť sonetiv i oktav“ (1920) – málo optimismu
kritika bolševické revoluce
pokus o novou formu v duchu antických strof
protest proti násilí
varovná sbírka: zničení čl. civilizací
„Pluh“ (1920): symbol tvůrčí práce – pokračování (metafora); odtud dále jsou jeho básně již
podřízeny kritice; ilustrativnost
„U kosmičnomu orkestri“ (1921)
sbírka „Soňačni klarynety“ (1918): svérázné vidění světa, těsně spjata hudba s obrazem;
vytýkána duchovní orientace, chybí mystika; jde o začlenění impresionismu do symbolismu;
zajímavé metafory
vnímá svět přes hudbu
tematika = symbolismus...
zpřístupnění obyčejným lidem
tragická lyrika – nový žánrový styl
„klarinetismus“ (nová tendence) – způsob absorbování vidění a slyšení pro něj
charakteristický
obtížně přeložitelný
ovlivněn křesťanskou filosofií
47
vůdce ua kulturní renesance – 20. léta (popularita)
obdiv k technice, růstu, mechanizaci, socialismu
proletariát je dle něj schopen vlády
společenský, stranický, později přívrženec režimu
Symbolismus: v poslední čtvrtině 19. století vzniká ve Francii jakožto reakce na
naturalismus
uvedl do básnictví volný verš
byl 1. optimistickým básníkem Ukrajiny
zvuk + obrazové vjemy => barvozvuk
transformuje folklórní témata
uvítal příchod revoluce, symbolický obraz revoluce jako nevěsty, v závěru krveprolití
báseň „Арфами, арфами“ (sb. „Soňačni klarynety“) – zvukové, obrazové jevy
(klarinetismus)
od 30. let přestává psát milostné verše
„Charkiv“ (1928), „Partija vede“ (1934), „Pochoron druha“ (1942)
celý život psal poemu „Skovoroda“ – nedokončeno, vydáno posthumně
podoba s Majakovským
Situace:
Centrální rada (podporuje Rusko)
24. 1. 1918 – svobodná Ukrajina (jen měsíc) – Ukrajinská lidová republika
násilná kolektivizace, Stalin chce vyhladit ukr. národ -> nedal jim obilí; inteligence vystřílena
německá okupace – po jejich boku ukrajinská povstalecká armáda
přelom 20./30.léta – složitá situace, vznikají a zanikají různé organizace
1922: pád Centrální rady, SSSR; spisovatelé a politici emigrují x optimisté vítají revoluci
s nadšením
Cech kameňariv – 1918, Charkov, skupina revoluční inteligence
Boroťba – 1. proletářská skupina na Ukrajině; při kyjev. časopise „Boroťba“ (zakladatelé V.
Blakytnyj, Mychajlyčenko)
1918: almanach „Zošytky bo...“
1919-20: časopis „Mystectvo“, redigují Semenko, Mychajlyčenko, spolupracují Tyčyna,
Zahul, Blakytnyj
levá orientace, klasické literární dědictví, předpovídá stvoření proletářské kultury bez kořenů
v minulosti
„Bila studija“ – symbolistická skupina (Tyčyna, Semenko): vznik 1918, 1919 transformace
na „Muza het“
„Flaminho“ (1919) – vytvořil ji Semenko
„Hrupa livoho mystectva“ – futuristé
„Komkos“ (Kumunistyčnyj kosmos, 1921)
„Hrupa naukovo-mystecka“ -> 1922 přejmenování na „Aspanfut“ (Asociacija
panfuturystiv) – experimentátorství až k destrukci; proti zastáncům tradičního umění a forem
1925: v Moskvě vzniká „Svaz ukrajinských proletářských a vesnických spisovatelů“ apelující
na potřebu evropeizace; protiklad k futuristickým záměrům
„Udarna hrupa poetiv-futurystiv“ – zal. Semenko
48
koncepce ukrajinizace (koncepce ukrajinské sovětské vlády): Mykola Skrypnyk, hl. role
v praktickém provedení Vasyľ Elan Blakytnyj; šlo jim o uspokojení národních potřeb
(nacionální uvědomění) pod sovětskou (stranickou) kontrolou; Rusko ukazuje svou dobrou
tvář po 10 let
„Pluh“ (Spiľka seľanskych pysmennykiv, 1922): záměr organizovat uvědomění vesnických
mas i inteligence v duchu proletariátu
„Hart“ (Spiľka proletarskych pysmennykiv, 1923)
Blakytnyj, Sosjura, Chvyľovyj, Tyčyna, Bažan
druhá polovina 20. let: vyostření ideologické bitvy, diferenciované umělecké síly, velká
konkurence, levé strany – nepřiroz. formy; spousta autorů se neztotožňuje s touto ideologií ->
odklon od komunistické strany
„Lanka“ (1922) – spis různých směrů chtějících tvůrčí nezávislost -> opozice ideologie;
Pidmohyľnyj, Plužnyk, Savčenko; reorganizace na „Mars“ (Majsterno-revoľucijni slova)
1925: „Žovteň“ (z „Aspafutu“) – kritika „Hartu“ a „Pluhu“
1925: Šľach rozvytku sučasnoji literatury
Chvyľovyj vystupuje ostře proti L.t.
odklon od evropské kultury
„Vaplite“ (Viľna akademija prolet. kuľtury) – alternativa masovým organizacím, časopis:
Tyčyna, Bažan, Panh
organizace „VUSPP“ (Vseukrajinska spiľka prolet. pysmennykiv, 1927) – sjednotit umělce
loajální režimu
1925-27: Chvyľovyj – idea nezávislosti Ukrajiny
1926: dopis od Stalina o omylech komunisty Chvyľového (přiznal se)
1929: represe za spiknutí-osvobození Ukrajiny
odpor rolníků i inteligence -> hladomory, zatýkání umělců
Futurismus
vystupuje proti ideologii
odmítá klasické tradice, směr k destrukci, nové téma – urbanismus
znaky (i v malířství či hudbě): pohyb, dynamika, chaos
forma je nad obsahem
vzor v Majakovském
propojují internacionální ideál ke kosmické pospolitosti
jeden z prvních avantgardních směrů
Mychajlo Semenko (1892-1937)
básník, teoretik, žurnalista
1. ukrajinský futurista, 1. básník města
vzory: Dálí, Chlebnikov
studia v Petrohradě
debutuje v „Ukrajinské chatě“
1913: 1. sbírka: „Prelude“ (romance a elegie)
49
1914: sb. „Derzanňa“, „Kverofuturyzm“
kverofuturistická etapa: proti kanonizaci kultury a kultu; vyjadřuje krásu hledání
etapa: „Rok krapkyj i pľamyj“ – minimum lyrismu, paroduje krás. básnické formy, maska
Pierota, D. Kus., masky japonské poezie
1918: vydal 9 sbírek
čím dál více se odchyluje od futurismu a optimismu, ztrácí iluze (o revoluci), jde do
pesimismu; uvědomuje si, že píše quasi-poezii
organizátor (skupiny), rediguje „Mystectvo“
poezie 1910-22: „Kobzar“
1928: „Malyj Kobzar – novi viršy“
etapa tvorby: odchod od poetiky
1930: „Jevropa j my“ – sb. pamfletů a veršů
1937: zatčen a zastřelen
Heo Škurupyj (1903-1937)
v době 2. etapy futurismu, přiblížil se ruskému futurismu
více politizace
Semenkův nejbližší spolupracovník (pak jej i překonal)
1922: „Bubny smutku“ – ideje světové revoluce, cynická erotika, hodně neologismů
1925: próza „Žana batalionerka“
Bohdan Ihor Antonyč (1909-1937 ve Ľvově)
jeden z nejtalentovanějších západoukrajinských básníků, opomíjený
1931: 1. sb. „Pryvitanňa žytťa“: rozsáhlá neznámá tematika, sportovní tematika (přečíst
básničky!)
autonomní, možná inklinuje k neoklasikům
harmonie tělesné a duševní krásy
1934: 2. sb. „Try persteni“ – obrazy hor a dolin, kde vyrůstal; folklór s předkřesťanskými a
mytologickými obrazy; odkrývá prameny symbolů -> transformace do lidového folklóru
1936: 3. sb. „Knyha leva“ – největší, poslední dílo zaživa – filosofické pojetí reality bytí
(existenciální), vztah člověk-příroda
„Zelena jevanhelija“, „Romanciji“ – připravoval; urbanismus – nový jev v západoukr.
poezii, vize ekologické katastrofy
Neoklasicismus
skupina básníků a lit. vědců v Kyjevě (1918-28)
ne tak organizovaní, spojuje je světozor a poetika
po dlouhou dobu zamlčováni anebo zmiňováni s pejorativním nádechem
50
inklinují ke světové klasice, staré formy považují za vhodné (od antiky po 20. stol.) x nezájem
o aktuální dění
orientace na Evropu
žádají vysokou úroveň literatury => opozice k futurismu
obviňováni z nepochopení prolet. umění
neuznávají nový život a novou ideologii
Maksym Ryľskyj
přizpůsobil se
z rodiny ukrajinských buditelů polského původu
studia na lékařské a filosofické fakultě
nejprve učitelem, pak spisovatelem
skutečnost chce vtěsnat do zrakového vnímání
1910: sb. „Na bilych ostrovach“ – motivem nedělená láska, nadnesená, zbožštělá; vlivy
moderny
1922: „Synňa dalečyň“: kontrasty = harmonie, radost ze života x osamělost, zlé předtuchy
snaha najít kontakt s realitou
„Saško“ – budovatelská poema, nárůst deklarativnosti
1959: sb. „Holosyjivska osiň“ – poema „Maryna“ – osud ženy-otrokyně, na níž zobrazil
dějiny Ukrajiny
překladatel Danteho, Puškina, Mickiewicza
zatčen na poč. 30. let, puštěn
vzdálen skutečnosti
nikdy nepsal stalinské verše
vytvořil si pověst strážce národní kultury
hl. tématem – patriotismus
psal hodně: „Trojanda i vynohrad“
„Skriz‘ burju i snih“
„Za ridnu zemľu“, „Slovo za ridnu matir“ (1943) – ovlivněno patriotismem
zůstal neoklasikem, proběhla u něj stylová revoluce: začal u impresionismu, ovlivněn
symbolismem, fixuje se na klasiku)
poezie – symbióza klasicismu, realismu, symbolismu
abstrahuje – filosofické
redigoval českou antologii
1967: „Babine lito“ posthumně
koncem 80. let – souborné 20 svazkové dílo
Mykola Zerov (1890-1937)
otec neoklasicismu
vzdělaný, literární vědec, zabýval se antickou literaturou, měl rád latinu
filosofická fakulta v Kyjevě
zemřel mu desetiletý syn, vyhazov z univerzity, nakonec zastřelen
51
literárně-vědecké práce: „Antolohija rymskoji poeziji“ (1920), „Nova ukrajinska poezija“
1924: „Kamena“ – nadčasová a neaktuální, proniknutí do filosofického bytí
1923: seskupení klasiků, sdružení se na základě vlastních představ o umění (deideologizace
umění)
Pavlo Fylypovyč (1891-1937)
zpočátku píše rusky, po r. 1917 ukrajinsky
na univerzitě studium dějin literatury
meditativní, filosofická, intimní lyrika, touha po harmonii
1922: „Zemľa i viter“ – zralá lyrika, nedrží se klasické linie, složité – chce zachytit
občanskou válku
1925: sb. „Prostir“ – o lásce k člověku
za údajné členství v teroristické organizaci zatčen a zastřelen (+ Voronyj i Zerov)
Mychajlo Draj-Chmara (1889-1938)
méně aktivní než ostatní, stranou neoklasiků
od r. 1919 píše ukrajinsky
není tak jasný jak Ryľskyj, Fylypovyč
vyšel ze symbolismu
1926: „Pro rosteň“ – více emocionální, méně racionální, častý motiv snu, zájem o jinou
realitu
„Soňačni maršy“ – vyšlo v rukopise
ne zcela čistý klasicismus
překládal, psal literárně-vědné práce
1935: zatčen, vězněn
Jurij Klen (1891-1947)
vl. jm. Osvaľd Burchard
z rodiny německého obchodníka
seznámil se s Zerovem
později píše ukrajinsky
1941: emigroval do Německa kvůli represím proti jeho přátelům
poema „Prokľati roky“
1944: „Karavely“
světozor neoklasiků je odsouzen k nepochopení společností
1943-47: epopej „Popil imperiji“ – kronika historických událostí do r. 1947
sbližoval se s Ukrajinci z Pražské školy
1947 v Mnichově: „Pohoda pro neoklasykiv“, posthumně
52
Jevhen Plužnyk (1898-1936)
autonomní
lyrik, dobrá technika
tuberkulóza
matka – Ruska, otec – Ukrajinec
seznámil se s Siľským
1926: 1. sb. „Dni“
1927: „Rana osiň“ – osobní, intimní lyrika
dramata, próza: román „Neduha“ (1928), 2 hry (1929): „Profesor Suchorab“, „U dvori na
peredmisti“
rozpolcený autor – revoluci přijímá s nadšením, porevoluční období ale nemůže přijmout,
kritizuje ho, vidí chyby; neuznává krveprolití
ústředním motivem hodnota každého člověka
poemy: „Hamlet“, „Halilej“
„Kaniv“ – meditativní a filosofická poema
básně – tragický optimismus
není neoklasikem, ale vliv Ryľského
1966: sb. „Rivnovaha“ – není zde pesimismus, ale vyrovnanost, touha po klidu a pokoji;
objektivitu vyjadřuje přes subjektivitu
Próza poč. 20. století
Starší generace
ich-forma, positivismus, etnografismus, didaktismus
Ivan Franko (1900: „Perechresni stežky“), Nečuj-Levyckyj, Panas Myrnyj, Olena Pčilka,
Barvinok, Natalija Kobrynska
Mladá generace
1893 (česká moderna, omladina)
nové: tvůrčí subjektivismus, filosofická rovina, umělecká intuice, psychologie individualit,
sféry podvědomí, sociální psychologie
mladá generace se od klasiků zcela neodvrací
Stefanyk – expresionismus; Kobyľanska – novoromantismus (expresionismus?);
Kocjubynskyj – esteticismus, masy měšťanstva, vyšly „Tiny zabutych predkiv“; „V nediľu
rano zilľa kopala“; „Kameňa duša“; „Lisova pisňa“
ml. generace chce tvořit nové umění co do obsahu i formy
malé prozaické formy: manýrismus, impresionismus, expresionismus, futurismus
53
většina autorů se vyvíjí od realismu x starší spisovatelé se nepřizpůsobili, někteří emigrovali
význam – povídka; román nikdy nepřesáhl povídku
20.-30. léta: román obohacen modifikacemi (sociální, psychologický, historický, satirický,...)
30. léta: kolchozní, tovární román
tematika = unifikace – konec hledání stylů; projev i v poezii; hrdinové kolektivizace, kulturní
revoluce (nový člověk a morálka), boj s nacionalismem, náboženstvím, špiony,...
literatura slouží propagandě; literatura jako výrobna ideologických stereotypů
20.-30. léta: rozvoj ukrajinské sovětské historické prózy (o revoluci 1905): zvl. Petro Panič:
„Ivan Le“
Představitelé prózy:
Volodymyr Sosjura (6.1.1898 Treťa Rota – 8.1.1965)
psal hlavně poezii, ale i prózu
leitmotivem боротьба та кохання
láska k vlasti, patriotismus
1914-18: hospodářské učiliště (ovlivněn smrtí otce)
1918: 1. sb. „Pisni krovy“
1921-22: „Červona zyma“ (synkretismus), různé směry se prolínají, „Poeziji“, „Osinni
zori“, „S‘ohodni“ (1925), „Koly zacvituť akaciji“
obnovil intimní lyriku
jako lyrika jej není možné zařadit, lze jej pouze dle jednotlivých veršů přiřazovat
poemy: „Machno“ (1924), „Mazepa“ (1929, dokončeno 1959/60, 1980 v časopise „Kyjiv“),
„Šachtar“, „Siľkor“, „Robytfakivka“, „Vono“, „Taras Trjasylo“, „Zaliznycja“
„Serce“ (1931) – krize -> deprese (30. léta); začal překládat (př. Lermontova)
1936: vstoupil do spisovatelské
„Novi poeziji“ (1937), „Ľubľu“ (1939)
1940: „Červonohvardijec‘“ – román ve verších
1942: „V hodynu hnivu“, „Pidhul kryvavyj“: bída národa + víra ve vítězství
„Mij son“ – válku chápe jako příčinu tragédie; báseň Ľubyť Ukrajinu“ (1944) –> obviněn
z buržoazního nacionalismu
1941-44: do Moskvy – ukrajinské partyzánské hnutí
1959: „Treťa Rota“ (autobiografický román) – vydán 1989
1959: „Rozstriľane bezsmertťa“ (výbor z díla Sosjury – vyšlo 1988 a věnováno obětem
stalinských represí)
poslední tvůrčí etapa: láska k rodné zemi, okouzlení světem: „Za myr“, „Na strunach
sercja“, „Solov’jini dali“
1964: „Osinni melodiji“, „Vesny dychanňa“: smíření se světem, opěvuje kult podzimu
intimní lyrika: personifikace jara – milenka, motiv očí; láska, věrnost oddanost milence
(Ukrajině)
vlastenec – touží po svobodné Ukrajině -> obviněn z nacionalismu (poema „Ľubyť
Ukrajinu“)
60 sbírek, poemy, autobiografická próza
54
vycházel z romantismu
důraz na detaily – společné se symbolismem
psychologie okamžiku
1901: 1. sb. „Poeziji“, „Červona zyma“ (poema; vzpomínky na dětství, víra v ideály, národní
svrchovanost; synkretismus, volný verš, pak normativní)
1924: „Osinni zori“
1925: „S’ohodni“
1928: „Koly zacvituť akaciji“
obnovil žánr intimní lyriky, ideál = zrušení hranice mezi „mým“ a „naším“
jako lyrik nezařaditelný, jen podle žánrů
rozpor lyrika x epika => lyrickoepické poémy: „Oksana“, „Šachtar“, „Machno“ (text se
nedochoval)
levicově orientován, obrací se k historii
1926: „Pavlo Trjacylo“
koncem 20. let píše autobiografickou epopej „Zaliznycja“ (5 poem syžetově propojených)
členem různých organizací
30. léta – období tvůrčí krize, sb. „Sercja“; nepíše, ale překládá (Lermontov – Démon)
1936: Svaz sovětských spisovatelů
1937: „Novi poeziji“ – už spíše vyrovnanost
1939: „Ľubľu“
obrat k tradicím ukrajinského folklóru
1940: lyrickoepický autobiografický román ve verších „Červonohvardijec‘“
1942: „V hodynu hnivu“ a „Pid hul kryvavyj“ – lyrika, obraz bídy národa a víra ve vítězství
1941: „Mij syn“ – válka je příčinou konkrétních lidských tragédií
1941: „Ľubyť Ukrajinu“: obviněn z nacionalismu; zatčena jeho manželka, jež jej
podporovala, puštěna na svobodu až v r. 1953
poslední tvůrčí etapa: téma = láska k rodné zemi, okouzlení světem
1953: „Za myr“
1955: „Na strunach sercja“
1957: „Solov’jini dali“
„Mazepa“ (1929-1959/60) – hned zakázané dílo
Volodymyr Vynnyčenko (1880 Veselyj Kut-1951)
jeden z nejvýznamnějších ukrajinských prozaiků 1. pol. 20. stol.
stal se ideologickým tabu
nedokončil gymnázium (peníze), potom ho dodělal externě, studium práv (vyloučen za
členství v revoluční straně), vězněn – válka – vězněn, emigrace (Rakousko, Švýcarsko,
Francie, Itálie)
1917-1919: včele kontrarevolučního centra => revoluce se uskutečňuje násilím => vidí
negativní následky
1920: emigroval a už se zpátky nevrátil
1901: 1. dílo-novela: „Krasa i syla“ (publikováno 1902)
napsal spoustu povídek
1906: stejnojmenná sbírka próz „Krasa i syla“ – positivně ohodnocena I. Frankom
Šklovskyj, Bachtin (70% dialogu, a tím to graduje)
55
nikdy není jasné, jak jeho dílo dopadne; řeší konflikty v duši, proto označen za nemorálního (i
Leninem) – Vynnyčenko totiž tvořil svobodně kolizi syžetů, které nebylo lze předpokládat
(extrémní morální situace)
tvořil na zlomu dvou kulturně-stylových epoch
vnitřní touha po svobodě = toto jediné hrdinové uznávají
snaha evropeizovat ukrajinské divadlo
1910: drama „Bazar“, „Brechňa“
1911: „Čorna pantera i bilyj medviď“, „Memento“, „Hrych“, „Prorok“, „Velykyj
sekret“
1918: „Zapysky kyrpatoho Mefistofeľa“ – o duchovní degradaci revolucionáře
posílá otevřený dopis Stalinovi, kde ho viní z hladomoru na Ukrajině
velké dílo – politický román „Slovo za toboju, Staline!“ (vyslyšení Stalinem x nevěří tomu)
svou tvorbu nazval politickou koncepcí v obrazech
nepublikováno: „Vičnyj imperatyv“ (1936)
informace o Vynnyčenkovi – v Archívu východoevropských dějin v New Yorku
Chvyľovyj, Skrypnyk – nepřežili represe
Mychajlo Jackiv (1873-1961)
v tvorbě: proces modernizace ukrajinské prózy, nová témata, hrdinové, konflikty; hluboká
psychologizace, modernistická estetika
novela „Doľa molodeňkoji muzy“
touha spojit naturalismus se symbolismem, lyrismus se sarkasmem
1899: otištěno prvních 6 povídek: „Literaturnyj visnyk“
1900: „Carski satani“
1902: „Vohni horjať“
1905: „Duši kaňajuťsja“
všude vidí pokrytectví, farizejství, faleš => hrdina snů přichází o iluze
za 1. SV vojákem
1917: „Daleki šľachy“
1915-16: novely „Horlycja“
pracoval jako účetní
1916: novela „Tanec tinej“ – inspirován Zolou, finančním světem
od 1920: šéfredaktorem časopisu „Ridnyj kraj“ (na straně polských okupantů v Haliči)
nakonec poznamenán socialistickou ideologií
expresionistické vlivy
výborná psychologie postav
Mychajlo Chvyľovyj (Charkov 1893-1933)
vl. jm. M. Fyteljov
mistr malé prozaické formy (od lyrické formy k novátorské)
až k romantickému sarkasmu, druh impresionistické lyricko-romantické novely
vůdce celé literární skupiny
56
nejprve básník, pak prozaik
1923: 1. sb. „Syni eťudy“ – formální dokonalost, aktuální témata, oproštění od popis.
realismu, destrukce času
romantický patos ustupuje => satirické prvky v popředí
sb. próz: „Solonskyj jar“, „Doroha lastivka“, „Lehenda“, „Pit u čobotach“
novely: „Arabesky“ (nejlepší na pochopení díla), „Sentymentaľna istorija“
tematika novel: problematika rozdvojení, sen x skutečnosti; 2 časové roviny: nepříjemná
přítomnost x vysněná minulost, budoucnost; opozice představ a reality
nejdůležitější novela „Ja (romantyka)“ – souboj mezi humanismem a fanatismem; falešná
romantika zabíjí etické hodnoty; centrálním symbolem obraz matky boží (symbol lidskosti)
2. období tvorby: po revoluci satirické novely: „Ivan Ivanovyč“ (1929), „Povisť pro
sanatorijnu zonu“ (1924); „Valdšnety“ (1926; 1. část zamýšleného polemického románu –
ztráta ideálů, apatie, deprese; 2. část se ztratila)
mistr pamfletu (vyslovoval názor celé tvůrčí individuality)
„Ukrajina čy Malorosija?“ (otištěno 1990) => heslo: „pryč od Moskvy“ => pak musil psát
kajícné dopisy
morální zlom => sebevražda
Valerian Pidmohiľnyj (1901-1937)
naturalismus -> expresionismus
román „Misto“: vesnická mládež 20. let, revoluce je probudila k uvědomělému životu; kritika
z vládních řad -> hlavní hrdina neomezeně individualistický
„Nevelyčka drama“ – ztráta smyslu života, nové hledání, psychologismus tehdy považován
za něco negativního
Pavlo Zahrebeľnyj (*1924)
válečné romány, historie
„Jevropa 45“
život současných intelektuálů: Rozlet; schematičnost ustálených postupů
hist. próza: „Roksolana“, „Ja, Bohdan“
Mykola Bažan
futurista, protiklad Saussure
Jurij Janovskyj
lyricko-romantický proud
57
romány: „Strážce lodi“; „Jezdci“
Hryhorij Kosynka
próza 20. let, pokračovatel Stefanyka
Literární proces 40. let
2. pol. 40. let, prověrky na kosmopolitismus, teorie bezkonfliktnosti -> boj dobra se zlem,
žádný kritický pohled, literární kritika – ideologický cenzor, socialistický ideologismus (i jiná
odvětví)
po sjezdu sovětských spisovatelů odsouzena koncepce ideálního hrdiny -> „obleva“
izolovaný vývoj hlavně co do stylu: Freud a fenomenalismus se zde neprojevili, nýbrž jen
marxismus, snaha zpřetrhat svazky s ukrajinskou literární a kulturní tradicí
Přelom 40./50. léta
překonání, posílení kritičnosti, již ne taková bezkonfliktnost, ale pořád rámec sociálního
realismu
rehabilitace autorů, ale ne úplná
románová epopej (hodně osob, široký časový úsek) – Hončar, Vilde
60.-70. léta
brežněvovská cenzura, 1. vlna nových zatýkání, zákaz spousty děl (např. Kostenko)
2 faktory: publikace Dovženkových kino-pověstí, nástup šedesátníků (Dovženko, Kostenko,
Symonenko, Drač)
postalinská éra – hl. poezie
nová metaforika (nesrozumitelnost, kosmismus), ale netýká se všech
proti zkostnatění, ilustrat., vědomí individuální ceny každého člověka – vzor Böll (vlastní já,
vlastní myšlenky)
hlavně novely, až poté stoupl význam i románu
kritika společnosti a společenských jevů: lhostejnost, mechanické jednání, aktivizace osoby
autora
zájem o problémy historické paměti
román „Sobor“ od Hončara
58
Ivan Drač (*1936)
ukrajinská poezie
umělec sám o sobě je novinou, ta sama o sobě neexistuje
skandální vstup na uměleckou půdu – pojem „dračismus“
metafora
smyslové prožitky a pocity; intelektuální básník, zbavuje se ukrajinské naivnosti -> ironie,
sarkasmus, kosmické motivy, obraz slunce
i epika = kulaky – dramatické poemy (sloučení s dokumentárním základem): „Solovejko,
solovej“ (1978) -> střet duchovna s materialismem
1980: „Zorja i smerť Pabla Nerudy“ – fašismu
1978: „Soňačnyj feniks“
1980: „Amerykanskyj zošyt“: cestování po Americe, snaha o objektivnost
„Balada pro vyprani štany“ – dokument, životopis, skoro jak it. neorealismus, ekologická
tematika
1978: „Chram soncja“ – symbolismus
nejpoetičtější ze všech šedesátníků
Lina Kostenko
vstup v 50. letech
konec stereotypních krásných fází, nekompromisnost
dříve: podtextové sdělení, hra se slovy -> dynamika
krásný sloh – estetická plnocennost; boří obvyklá umělecká kritéria
„Nad berehamy vičnoji riky“ – senzace mezi čtenáři, psáno bez ohledu na cenzuru
básně: polemika s ironií
zašifrovaná duchovní autobiografie (hl. „Cihanska muza“)
„Marusja Čuraj“ – hist. román ve verších, ne dle tradice, předchůdkyně postmodernistů,
intermezza s přírodou, disonance -> apokalypsa; motiv: umírající ukrajinské vesnice, motiv
lásky
Vasyľ Stus
aspirantura ve Lvově
mladá inteligence – nesouhlas s totalitním režimem
překlady: Goethe
zabývá se Brechtem, Böllem
několikrát zatčen, několik let ve vězení
sbírky v zahraničí v 70. letech
„Zymovi dereva“ (Brusel 1970)
na Ukrajině samizdatem; po r. 1985 rozšíření jeho básní i ve vlasti
1990: 1. sbírka na Ukrajině: „Doroha boľu“
1994: čtyřsvazkové vědecké vydání
1970: „Veselyj cvintar“ – svérázná básnická reportáž
59
sbírka „Palimpsest“ (středověký pergamen)
intelektuální básník, měl načteno, celistvý charakter poezie
neologismy (prefixace)
„Ptach u duši“ – „Kolyma“
Dmytro Pavlyčko
nejst. generace šedesátníků
redigování časopisu „Žovteň“
mistr formy
tradice západní Ukrajiny
klas. dokonalost – vzor Franko
„Ľubov i nenavysť“ – patos pravdy a lásky
nejoblíbenější forma – sonet, reflexe detailu
1955: „Moja zemľa“
1958: „Hranosnov“ – přelomová kniha
1979: „Tajemnycja tvoho oblyččja“
„Zolotorohyj oleň“ – pro děti
Borys Olijnyk (*1935)
čelný představitel šedesátníků
1962: 1. sbírka
1969: „Dvadcjatyj val“ – hrdinské + všední, vysoké + přízemní
zpočátku jednostrannost, těžkopádnost
1965: „Vybir“
1968: „Kolo“
1973: „Ruch“
poté stále více politizuje: „Komunizm“
1978: „Cile sonce moje“ (jako jeho máti, poema, několik básní – 9, různé verše, zajímavé)
výrazný lyrik, ale komunista
Šedesátníci:
Jevhen Hucalo, Ivan Drač, Valerij Ševčuk, Jurij Ščerba, Hryhir Ťuťunnyk, Hryhorij
Ťuťunnyk, Iryna Vilde, Leonid Pervomajskyj, Oles‘ Hončar, Mychajlo Steľmach.
malé množství svěc. témat, intelektualizace prózy
distance od dogmatických zásat tehdejší literatury
60
Hryhorij Ťuťunnyk (1920-61)
nejstarší
novely: „Chmarka soncja nadostupyť“ (1957) – stereotyp literární, schéma, začíná
psychologizace
román: „Tygr...“ – život kolchozní vesnice před a po válce (nedokončeno)
Iryna Vilde (1907-1978)
vl. jm. Daryna Paloťuk
femin. tématika
inspirace Kobyľanskou
povídky: „Metelyky na špylkach“; „Kamenne serdce“; „Sestry Ričynski“ (1958, 64, 87 –
trilogie, 20.-30. léta v Haliči, 5 sester; historická a sociální fakta, hodně postav, politika,
polská administrativa)
nechala se strhnout socrealismem
Oles‘ Hončar
1948: „Praporečníci“ – době poplatné
1960: „Cyklon“
1963: „Tronka“
1968: „Sobor“ – symbol duchovna a naděje, chtějí jej zbořit
„Ľudyna i zbroja“ – Mykola Bahraj, student technické fakulty
1980: „Tvoja zorja“ – Černobyl
Mychajlo Steľmach (1912-1983)
během války i po ní výzkum lidové slovesnosti
1968: „Poeziji“ (výběr)
veršované knihy pro děti
1943: sb. novel „Berezovyj sik“
1951: „Velyka r.“ – román-kronika, socrealismus, 2 části: „Na našij zemli“ a „Velykyj
perelom“
román „Kroľucka nevodyťsja“
1959: román: „Chlib i siľ“ (r. 1905)
1961: „Pravda i kryvda“
1979: „Čotyry brody“ – téma hladomoru
61
Jevhen Hucalo (1931-1995)
prozaik, básník
k. žánru povídek a novel
vypjatá lyričnost, vyhýbá se ději
strohý, analytická, drobné detaily, psych. intenzita situace
1959: básně, pak jen povídky
1964: „Jabluka z osinňoho sadu“
1965: „Zk. na bľubystku“
1967: „Mertva zona“ – negativní pohled na válku – ničení světa
1971: „Divčyna na viddani“
1973: „Siľski včyteli“
1976: „Škiľnyj chlib“
1973: městská próza – migrace z vesnic do měst; trilogie (až 1989, nic moc): „Pozyčenyj
čolovik“, „Pryvatne žytťa fenomena“, „Narod planet“
ukrajinský dekameron: „Poľuvanňa z hončym psom“
1986: „Mystectvo podobatys‘ žinkam“
básně pro děti
Iľa Pervomajskyj (1908-1973)
vl. jm. Ilľa Šurevyč
zpočátku poezie, pak dramata a překlady
1929: „Terpki jabluka“
1933: „Moja vesela molodisť“
próza: 1960: „Materyn solodkyj chlib“
1964: román „Dykyj med“ (proslaviv jej)
povídky-vzpomínky, autobiografické, náhodné setkání
lyrik, i próze je vlastní interní prožitek
v češtině: „Kateřina a její nový dům“
Hryhir Ťuťunnyk (1939-1980)
bratr Hryhorija Ť.
nar. na Poltavščyně, jeho rodina během hladomoru vymřela, pak žil na Donbase
próza 60.-70. let
1966: „Zav’jaz‘“
„Dnipro“
1963: „Dyvak“ – 1. novela, v novinách „Literaturna Ukrajina“
70. léta: obdržel za své dvě pověsti literární ocenění
autobiografická pov., válka viděná očima malého chlapce; bez metafor, stylizace, konflikt
dobra a zla
1972: „Baťkivski porohy“
1975: „Krajnebo“ – v. poezie i próze (vliv Dovženka)
62
duchovní kvality člověka, téma vesnice
i pro děti
novela: „Žytťa Artema Bezvikonnoho“ – symbolická sebevražda jednoho z hrdinů,
Ťuťunnyk sám tak později skončí; psychologie, téma lásky, dobra, humanistické příklady;
charakter každé postavy naprosto nestandardní; děti p., válečné tragédie, podivíni,
nepochopeni okolím
odpůrce mravních kompromisů
předčasně dospělé děti – jejich charakter, na vině – válka
ťuťunnykovská škola
humor, aforismy
Jurij Ščerba
novela „Čornobyľ“ – jedna z nejlepších na toto téma
„Barier Nesumis“ – lékařské prostředí (transplantace), biografické
Oleksandr Petrovyč Dovženko (1894-1956)
řeka Desna
světový režisér, novátorství
1914-17: učitelská praxe
akademie umění
velvyslanec Ukrajiny v Berlíně – bildende Kunst
sám píše scénáře
1926: oděské filmové ateliery; komedie „Vasja Reformator“
1927: „Papka dyplomata“
1929: „Arsenal“
„Zemľa“ – zlomové dílo
1942-43: dobrovolníkem ve válce – osvobození Charkova, Kyjeva
články: „Vidím vítězství“, „Nepřítel bude rozdrcen“
„Ukrajina v ohni“ – epika, období války, tragédie, proti Stalinovi -> zakázáno
„Pověst plamenných let“ – rozsáhlá epická báseň, taky zakázáno
po válce – filmová škola v Moskvě
autobiografická povídka „Začarovana Desna“ – dětství, rodinný krb, touha poznat svět, malý
vypravěč Saško – pocity, radosti, napětí, smutku, neštěstí; strádání prostých lidí a jejich
moudrost
psal si deníky (u nás vyšly 1964) – proti Stalinovi a o pravdivých poměrech
Ukrajinské emigrantské školy (krom pražské)
migrace po 1. SV – více důvodů: boj proti rolníkům, komunismu, cenzuře...
Polsko, Československo, USA, Kanada, Francie, Německo
63
MVR – založen v Ber. po r. 1945, odpověď na poválečnou roztříštěnost, ideové pře, různé
názory, jednotícím prvkem národností otázka
Mychajlo Ores‘-Osmačka
lit. spolek „Tank“
1926 – do Varšavy, ukrajinská mládež ze záp. Ukrajiny a Polska, plnění občanských
povinností
„My“ – Varšava, otiskovali různá díla, estetické hodnoty spisovatelů
1957: „Slovo“ – ukrajinští literáti z celého světa: Parkackyj, Malaňuk x utlačovaní spisovatelé
v SSSR
64
6. Moderní ukrajinská literatura
6.0 Sylabus předmětu Moderní ukrajinská
Předmět Moderní ukrajinská literatura je povinně volitelný jednosemestrální předmět
zařazený do zimního semestru 1. či 2. roku navazujícího magisterského studia
ukrajinské filologie v rozsahu 1 hodiny přednášky týdně.
Naučit se látku obsaženou v této kapitole zabere (za předpokladu pravidelné
návštěvy a aktivní účasti na přednáškách, seminářích a cvičeních) přibližně 9 x 60
minut času.
Anotace:
Seznamuje studenty s nejvýznamnějšími autory dnešní Ukrajiny. Navazuje na přednášku o
ukrajinské literatuře XX. stol. V této době vidíme složitost v úloze a postavení umění, což
vytvoří vnitřní duchovní proměny a umělecké cesty v dějinách ruské literatury 20. století.
Doba chaosu a mravní inverze však byla současně dobou uvolnění tvůrčí energie. Potvrzení
tomu vidíme ve tvorbě V. Stusa, V. Symonenka, S. Čerkašenka, O. Hončara, P.
Zahrebelného, J. Klena aj. Vyučování probíhá následujícími směry:
Náplň kurzu:
poslech přednášek literatury 20. st. v ukrajinštině,
rozbor ukrajinských textů J. Andruchovyče, V. Neboraka, O. Irvance, O. Zabužko, A.
Kokotjuchy, J. Pokalčuka, V. Ševčuka, J. Ščerbaka aj.
Rámcově časové a tematické vymezení probírané látky:
•
•
•
prameny
poslech přednášek v ČJ (přelom 70. a 80. let až současné literární dění)
četba textů současné ukrajinské literatury
Povinnosti studenta, kritéria hodnocení:
Jedná se o přednáškový cyklus pro studenty 1. a 2. ročníku. Předpokládají se proto již ucelené
znalosti z ukrajinské literatury. Probírají se jednak novější díla starších, studentům již
známých autorů, jednak autoři nejmladší generace spisovatelů. Zápočet proběhne ústní
formou.
Základní literatura:
•
•
•
•
Žyvycja (Žyvycja ukrajins´koji literatury 20. stolittja). Kyjiv 1998
Istorija ukrajins´koji literatury u 8-my tomach. Kyjiv 1967
Istorija ukrajins´koji literatury (20. stolittja) čast.1,2 Kyjiv 1980
Ukrajins´ka literatura (chrestomatija). Tom 2. Donec´k 1997
65
Doporučená literatura:
Encyklopedija ukrajinoznavstva dlja školjariv i studentiv. Donec´k 1999
Bilec´kyj, O.: Ukrajins´ka literatura sered inšych literatur svitu (u 5 t.). Kyjiv 1965
Tvory pys´mennykiv 20. stolittja
Ridne slovo (chrestomatija).Kn. 2. Kyjiv 1999
Bernads´ka, N., Zadorožna, S. Ukrajins´ka literatura. Kyjiv 1995
Bernads´ka, N., Zadorožna, S. Ukrajins´ka literatura. (zapytannja i vidpovidi). Kyjiv 1996
66
7. Použitá literatura
Použitá literatura je uvedena v úvodu jednotlivých kapitol.
67
Místo na vlastní poznámky:
68
69

Podobné dokumenty

62/2012 - Psí víno

62/2012 - Psí víno žena, mezi přáteli „Pipka“, v srpnu šedesát osm vozila

Více

INTERNATIONAL CHESS COMPOSITION FESTIVAL

INTERNATIONAL CHESS COMPOSITION FESTIVAL PREDNÁŠKY / LECTURES Počas dvoch dní odznelo v Marianke viacero prednášok v štyroch rečiach: v angličtine, ruštine, češtine a samozrejme slovenčine. V tejto časti bulletinu je sústredený hlavný obs...

Více

radost z perfektního zdraví

radost z perfektního zdraví efekt dostaví s nemalým časovým skluzem, kdy mezi konzumací jídla s různými přísadami nebo žitím ve znečištěném prostředí a souvisejícími zdravotními následky může být až 20-ti letá mezera a taktéž...

Více

stáhnout - Slavonie

stáhnout - Slavonie individuálních uměleckých představ mistra tvůrce s hlubokými světonázorovými koncepcemi indoevropské mytologie. Jejich dominantními prvky (naturalistickými a stylizovanými) jsou býk nebo býčí rohy ...

Více