Manuál pro stáže FMV - Fakulta mezinárodních vztahů

Transkript

MANUÁL
PRO STÁŽE
FMV VŠE
Inovace
studijního
programu
Mezinárodní ekonomické vztahy
rozvojem teritoriálně a prakticky
orientované specializace studentů
OBSAH
1! PROČ JET NA STÁŽ A JAK SI JI VYŘÍDIT ..........................1!
1.1! JAK KONTAKTOVAT FIRMU A DOHODNOUT ODBORNOU STÁŽ ......... 2!
1.2! ZKUŠENOSTI STUDENTŮ FMV ZE STÁŽE ..................................... 3!
2! KULTURNÍ ŠOK ....................................................... 12!
2.1! INTERKULTURNÍ ROZDÍLY V PODNIKOVÉM PROSTŘEDÍ .............. 27!
2.2! INTERKULTURNÍ KOMUNIKACE ............................................... 32!
3! JAK ZPRACOVAT SEMESTRÁLNÍ PRÁCI ........................ 37!
3.1! JAK ZVOLIT TÉMA PRÁCE ......................................................... 37!
3.2! OBSAH, METODY A HARMONOGRAM PRÁCE .............................. 38!
3.3! FORMÁLNÍ POŽADAVKY NA SEMESTRÁLNÍ PRÁCI ....................... 42!
3.4! ZDROJE, CITACE A SEZNAM LITERATURY .................................. 48!
3.5! ODEVZDÁNÍ A OBHAJOBA SEMESTRÁLNÍ PRÁCE ........................ 53!
1
PROČ JET NA STÁŽ A JAK SI JI VYŘÍDIT
Tato kapitola vám přináší základní organizační informace o tom, jak si vyřídit
(zahraniční stáž) a také zkušenosti studentů FMV VŠE, kteří již stáž úspěšně
absolvovali. Fakulta mezinárodních vztahů považuje praktické zkušenosti
studentů s prací v mezinárodním prostředí za zásadní součást vzdělání
a velkou konkurenční výhodu svých absolventů. Z toho důvodu jsou odborné
praxe součástí studijních programů FMV, a to jak v bakalářském, tak
magisterském studiu. Při splnění podmínek daných fakultou jsou tyto praxe
uznatelné v rámci povinně volitelných kreditů (fVB, fVM nebo sV). Při
absolvování praxe v zahraničí je možné získat finanční podporu z Erasmus+
nebo stipendijního fondu FMV.
Systém praxí FMV v současné době zahrnuje:
•
22F401 odbornou praxi;
•
22F411 zahraniční odbornou stáž – krátkodobou (6-8 týdnů);
•
22F412 zahraniční odbornou stáž – dlouhodobou (3 měsíce);
•
22F413 odbornou stáž – krátkodobou;
•
22F201 zahraniční rozvojovou stáž.
Podrobnosti proto můžete hledat přímo v ISIS, a to v sylabech výše uvedených
předmětů.
Veškeré informace ke stážím včetně aktuálních vzorů smluv pak naleznete na
portálu praxí na webu Fakulty mezinárodních vztahů:
http://fmv.vse.cz/studenti/praxe/
!
1
1.1 JAK KONTAKTOVAT FIRMU A DOHODNOUT ODBORNOU STÁŽ
Nabídka odborné stáže nebo praxe může probíhat v zásadě několika způsoby,
a to výhradní vlastní iniciativou studenta, dále situací, kdy FMV pouze
zprostředkuje oznámení o konání stáže (obvykle na svých webových
stránkách http://fmv.vse.cz/studenti/praxe/) a nakonec oznámením možnosti
stáže a vypsáním výběrového řízení na straně FMV.
V prvním případě je výsledná stáž výhradní iniciativou studenta, který provádí
prvotní kontakt s firmou, domlouvá si průběh stáže, případně plní
podmínky výběrového řízení, které stanoví firma. Pokud firma vypisuje
výběrové řízení na obsazení místa stážisty, student sleduje a plní podmínky
tohoto výběrového řízení. Nicméně je zde i prostor pro vlastní iniciativu
studenta, který může například oslovit odborníka přednášejícího ve
výuce, který bude garantem jeho semestrálního práce. Je rovněž
možné kontaktovat přímo vybranou firmu. Zde se doporučuje zaslat dotaz buď
na personální oddělení, případně oslovit přímo konkrétní odbor nebo firemní
divizi, kde může student minimálně získat představu o dalším postupu.
Ve chvíli, kdy má pozitivní informaci o možnosti zahájení stáže (písemné
potvrzení), kontaktuje proděkana pro pedagogiku. Proděkan schvaluje
vhodnost stáže a její soulad se zaměřením studia. Souběžně také student
může kontaktovat možného budoucího gestora stáže. Výběr gestora by měl ctít
odbornost vyučujícího. S garantem práce je třeba domluvit předběžné
zaměření tématu semestrální práce, která je součástí hodnocení odborné
stáže.
Druhá situace nastává, když FMV pouze zprostředkuje oznámení o možnosti
stáže, případně o podmínkách výběrového řízení. Průběh takového řízení je
potom mezi studentem a danou firmou – tj. FMV nezasahuje do požadavků
výběrového řízení, termínů apod. Formality spojené se schválením stáže
a jejím zapsáním do studijního programu jsou stejné jako v případě, kdy
konkrétní stáž je výsledkem individuální iniciativy studenta.
!
2
Ve třetím případě, pokud FMV sama vypisuje a hodnotí výběrové řízení,
nejprve je učiněno oznámení, které obsahuje všechny důležité podmínky
výběrového řízení jako název firmy či instituce, místo a termín konání, náplň
práce a také podmínky samotného řízení. Tyto podmínky obvykle obsahují
informace, které je nutné doložit k výběrovému řízení (CV, motivační
dopis, studijní průměr, případně esej). S ohledem na konkrétní instituci je
možné požadovat i výpis z rejstříku trestů a podobné dokumenty.) Úspěšní
uchazeči jsou v předem daném termínu informování o výsledku přijímajícího
řízení. Je možné, že řízení bývá dvoukolové a finální výběr poté provádí sama
firma, například na základě ústního pohovoru.
Bez ohledu na způsob, jakým byla učiněna nabídka, nebo proběhlo výběrové
řízení, vyplňují a podepisují student, firma a FMV trojstrannou
dohodu, tzv. Training Agreement, který je formálním potvrzením
o konání stáže. Za FMV podepisuje tento dokument proděkan pro pedagogiku.
Následně potom student vyřizuje administrativní náležitosti zápisu a případné
přidělení stipendia (v případě zahraničních stáží).
1.2 ZKUŠENOSTI STUDENTŮ FMV ZE STÁŽE
Stálé zastoupení ČR při EU: Ondřej Litavský
1. Jak vypadal tvůj pracovní den? Jaké byly tvé kompetence a za co jsi
zodpovídal?
Typický pracovní den na stáži ani nelze popsat, práce byla velice různorodá
a díky vstřícnosti celého oddělení taková, abych z ní vytěžil co nejvíc.
Pravidelné ale byly pracovní skupiny v Radě EU a dále jsem se často účastnil
různých konferencí, workshopů a seminářů. Každopádně jsem začínal vždy
ráno v kanceláři a poté jsem případně vyrážel do „terénu“ buď s kolegy
z oddělení, nebo individuálně.
Nejčastěji jsem navštěvoval jednání pracovních skupin v oblasti energetiky
a dopravy, jejichž agenda byla velmi nabitá. Na těchto zasedáních jsem
!
3
pořizoval písemné záznamy o průběhu jednání, která probíhala obvykle
v anglickém
jazyce,
případně
byla
tlumočena
do
několika
jazyků
osmadvacítky. Několikrát jsem se účastnil zasedání COREPER a na závěr jsem
se podíval i na Radu ministrů pro oblast energetiky, kterou má v ČR v gesci
Ministerstvo průmyslu a obchodu. Dále jsem zpracovával různé rešerše
a analýzy z oblasti tvorby a naplňování legislativy a politik EU. Zajímavá byla
i pomoc při organizaci společenské události na Stálém zastoupení, které se mj.
účastnili předsedové automobilových asociací zemí V4 nebo místopředseda
Evropské komise, Maroš Šefčovič. Moje kompetence se během stáže postupně
rozšiřovaly.
2. Co bylo pro tebe při výběru stáže důležité?
Největší motivací zúčastnit se této stáže pro mě byla skutečnost, že byla
zaměřena pracovně. Zahraniční pracovní zkušenost v dnešní době představuje
ceněnou konkurenční výhodu na trhu práce. Dalším důležitým faktorem bylo
pochopitelně místo výkonu stáže. Brusel mi vyhovoval jak z hlediska
jazykového režimu – věci jako vyřízení pronájmu bytu, nákupy nebo
administrativu jsem obstarával ve francouzštině a při práci jsem obvykle
používal spíše angličtinu, takže jsem procvičil oba jazyky. Pozitivem při výběru
!
4
stáže byl také fakt, že Brusel je město tolerantní vůči cizincům a opravdu jsem
se v něm jako cizinec necítil.
3. Jak bys zhodnotil přínos stáže? Co se ti na stáži nejvíc líbilo?
Přínos stáže byl nad má očekávání a to jak z profesního, tak osobního
hlediska. Člověk je postaven před řadu výzev a očekávání neočekávatelného.
Každý den se dělo něco nového, sbíral jsem kontakty a spoustu zážitků. Na
stáži mě bavila především různorodá práce v zajímavém prostředí a ve
vstřícném kolektivu. Líbilo se mi i samotné město, měl jsem štěstí na oblast,
kde jsem byl ubytován a nenarazil jsem na žádné větší problémy.
4. Jak probíhala procedura vyřizování stáže?
Přihlásil jsem se do výběrového řízení organizovaného FMV, informace byly
zveřejněny na webu. Bylo potřeba poslat CV, informace o dosavadním
prospěchu na VŠE, motivační dopis, popsat nástin tématu diplomové práce
a předpokládanou činnost na stáži. Vše se odesílá koordinátorce pro pracovní
stáže. Jakmile jsem byl vybrán, začal schvalovací proces ze strany MZV. Tam
jsem musel zaslat vyplněnou žádost o stáž, fotokopii OP, prohlášení
o způsobilosti k právním úkonům, kopii karty zdravotního pojištění, výpis
z rejstříku trestů a životopis.
!
5
5. Co bys doporučil studentům začínajícím na FMV? Jak se dá vytěžit ze stáže
co nejvíce?
Myslím si, že nejlepším způsobem jak ze studia dostat maximum, je právě
účast na nějaké zahraniční studijní či pracovní stáži. FMV v tomto ohledu
poskytuje nadstandardní příležitosti, je dobré sledovat dění na webu. Mě čeká
ještě stáž v UKTI na Britském velvyslanectví v Praze, o které jsem se dozvěděl
právě na stránkách FMV.
6. Koho zajímavého jsi měl tu čest potkat?
V Bruselu působí spoustu zajímavých lidí a měl jsem možnost se účastnit
konference, kde měl proslov bývalý předseda EK, José Barroso. Na jednom
plenárním zasedání EESC hovořil předseda EP, Martin Schulz, nebo i Valéry
Giscard d’Estaing, bývalý francouzský prezident. Několikrát jsem se bavil
s různými diplomaty osmadvacítky, potkal jsem i zajímavé lidi během různých
společenských událostí.
7. Co z toho, co ses na FMV naučil, jsi v práci nejvíce potřeboval? (jazyky,
odborné předměty)
Kromě jazyků to byly zejména znalosti z oblasti evropského práva, přínosem
jsou ale i komplexnější ekonomické předměty. Celkově mohu říct, že studium
na FMV je dobrým předpokladem pro práci v této oblasti.
8. V čem je země, ve které jsi byl unikátní/specifická/jiná?
Belgické hlavní město je velice multikulturní, což člověk vidí v prvních
minutách po příjezdu. S tím je spojena i zvýšená tolerance a vzájemný respekt
mezi lidmi vytvářející lepší atmosféru ve společnosti. Lidé jsou zde přátelštější
než v ČR a velký rozdíl vidím i v profesionalitě a ochotě obsluhujících. Kvalita
služeb je u nás ve srovnání s Belgií bídná.
CzechTrade Mexiko: Iveta Tollingerová
1. Ve které organizaci jsi stážovala? Kde se nachází?
V agentuře CzechTrade, v její Zahraniční kanceláři (ZK) v Mexico City.
!
6
zodpovídala?
V kanceláři jsem pracovala spolu s ředitelem ZK a jeho asistentkou. Pracovní
den nebyl vždy stejný. Většinu dní jsem trávila v kanceláři vypracováváním
projektů či různých výzkumů. Dvakrát jsem spolu s kolegy doprovázela české
firmy, které přijely do Mexika navázat nové obchodní kontakty, na
několikadenních oborových veletrzích, kde jsem jim poskytovala organizační
a překladatelskou podporu.
Praxe byla v mém studijním oboru Mezinárodní obchod.
4. Jak bys zhodnotila přínos stáže? Co se ti na stáži nejvíc líbilo?
V praxi jsem mohla použít svou teoretickou a jazykovou vybavenost z VŠ,
především tedy španělštinu ve velice specifických situacích. Velmi zajímavé
bylo vidět Mexičany obchodovat, ať již při prvním styku s obchodním
partnerem, tak poté v plnění svých slíbených závazků. Málokdy to totiž
vypadalo tak, jak jsme z Evropy zvyklí.
Nejprve jsem kontaktovala ředitele ZK v Mexico City a následně prošla
výběrovým pohovorem, zároveň jsem kontaktovala vedení VŠE a ujistila se
o možnosti zapsání stáže do studia a možnosti čerpání stipendia. Následovalo
podepsání Training Agreement mnou, CzechTradem a proděkanem Hnátem.
Také bylo nutné nalézt a kontaktovat vedoucího seminární práce týkající se
této praxe a domluvit se s ním na náplni oné SP.
6. Co bys doporučila studentům začínajícím na FMV? Jak se dá vytěžit ze
studia co nejvíc?
Vedle klasického studia na VŠE se také zajímat o další aktivity, které škola
nabízí, jakými jsou právě praxe a výměnné studijní pobyty v zahraničí. Pro
mne byly určitě klíčové v mém akademickém i osobním rozvoji.
!
7
7. Jednalo se o tvou první zahraniční zkušenost? Absolvovala jsi už v rámci
VŠE zahraniční studijní pobyt?
Absolvovala jsem studijní pobyt na univerzitě Instituto Tecnológico Autónomo
de México (ITAM) také v Mexico City, právě semestr před touto stáží.
8. Co z toho, co ses na FMV naučila, jsi v práci nejvíce potřebovala? (jazyky,
odborné předměty)
Nejvíce určitě španělštinu a angličtinu. Dále potom celkový přehled o světové
ekonomice a fungování mezinárodního obchodu. Zajímavé bylo používat
znalosti o protokolu a etiketě nabyté v jednom z kurzů VŠE.
9. V čem je země, ve které jsi byla unikátní/specifická/jiná?
Mexiko je od ČR odlišné snad úplně ve všem, což je pro výměnného studenta
a stážistu neskutečné zajímavé. Já osobně jsem si nejvíce užívala vstřícnost
a věčnou dobrou náladu Mexičanů, stále teplé počasí, unikátnost mexické
kuchyně, nepřeberné množství zajímavých míst (pláže, archeologická
naleziště, městské trhy, malebné vesničky „pueblos mágicos“ a spoustu
dalších) a takto bych mohla pokračovat. Mexiko samozřejmě není jen rájem na
zemi, ovšem pokud je člověk zdravě opatrný –pro relativní nebezpečnost
!
8
v Mexiku – a tolerantní ke svému okolí, není možné, aby si pobyt v této úžasné
zemi neužil.
České centrum Mnichov: Andrea Němcová
1. Ve které organizaci jsi stážovala? Kde se nachází?
Svojí stáž jsem absolvovala v Českém centru Mnichov v Německu od začátku
září do konce listopadu 2014.
zodpovídala?
Jako stážista v Českém centru Mnichov jsem měla pracovní dobru od 9 do 17
hodin, přičemž pokud byla na některých večerních akcích centra vyžadována
také má účast (například z důvodu pořizování záznamu z večera), bylo možné
si tento přesčas následně kompenzovat náhradním volnem. Do mých
kompetencí spadala především správa komunikačních kanálů centra, tedy
facebooku a webových stránek centra, což obnášelo zejména psaní textů
o plánovaných akcích centra v českém a německém jazyce. Dalšími úkoly byla
pak komunikace s partnery akcí, umělci a návštěvníky, podpora vedení při
organizačních
záležitostech,
překlady
čeština-němčina-čeština,
rešerše
a vyhledávání nových komunikačních partnerů centra. Některé úkoly závisely
na povaze plánovaných akcí – například pro 14. Týden českého filmu jsem
zpracovávala a vyhodnocovala dotazníkové šetření pro průzkum publika, při
přípravě výstavy obrazů karikaturisty a grafika Jiřího Slívy jsem se třeba
naučila i paspartovat obrazy. Nejednalo se tedy o práci stereotypní, jelikož
každá z akcí centra byla svým způsobem jedinečná.
Chtěla jsem získat zkušenosti z jiného směru a oblast kultury se mi jevila jako
velmi zajímavá. Důležité pro mě bylo, aby se nejednalo o stáž, kterou si člověk
někde „odsedí“ a nic si neodnese. Proto jsem se před výběrovým řízením sešla
se slečnou, která stáž v Českém centru Mnichov absolvovala asi rok přede
mnou, abych přesně věděla, co práce v centru obnáší.
!
9
4. Jak bys zhodnotila přínos stáže? Co se ti na stáži nejvíc líbilo?
Určitě kladně, rozšířila jsem si obzory, oprášila němčinu, poznala nové lidi
a kulturu. Líbila se mi rozmanitost mých úkolů. V Českém centru Mnichov byl
skvělý kolektiv, což je pro mě také velmi důležité.
Stáž v Českých centrech byla nabízena přímo fakultou, takže vyřizování nebylo
nijak složité. Přihlásila jsem se do výběrového řízení, jehož součástí byl
motivační dopis a návrh projektu stáže. Poté jsem ze strany VŠE byla navržena
Českému centru Mnichov, které mi pak mou účast potvrdilo. Jelikož se
jednalo o stáž v rámci EU, nemusela jsem před odjezdem zařizovat téměř nic,
pouze si vyřídit pojištění a najít si ubytování (což tedy není v Mnichově úplně
jednoduché).
6. Co bys doporučila studentům začínajícím na FMV? Jak se dá vytěžit ze
studia co nejvíc?
Určitě je škoda nevyužít možnosti, jaké VŠE nabízí, ať už se jedná o výjezdy
pracovní či studijní. V dnešní době se mezinárodní společnosti po
zahraničních zkušenostech vyloženě ptají a nemít žádnou zahraniční
!
10
zkušenost může být ve výběrovém řízení i diskvalifikační. Navíc díky výjezdu
do zahraničí poznáte nové pracovní či studijní prostředí, kulturu, známé
a z toho všeho můžete v budoucnu čerpat.
7. Koho zajímavého jsi měla tu čest potkat?
Režiséra Jirku Mádla a producenta Miloslava Šmídmajera při prezentaci filmu
Pojedeme k moři v rámci 14. Týdne českého filmu, karikaturistu a ilustrátora
Jiřího Slívu při vernisáži jeho výstavy v prostorách centra, písničkáře
Jaroslava Hutku při jeho koncertu, režiséra Zdeňka Tyce, při představení jeho
filmu Jako nikdy a další.
8. Jednalo se o tvou první zahraniční zkušenost? Absolvovala jsi už v rámci
VŠE zahraniční studijní pobyt?
V letním semestru 2013 jsem absolvovala studijní pobyt na TU Braunschweig
v Německu.
9. V čem je země, ve které jsi byla unikátní/specifická/jiná?
Německo jako takové asi zas tak odlišné není, ale Mnichov jakožto hlavní
město Bavorska ano – i s dobrými znalostmi němčiny bavorštině prostě
neporozumíte, takže „Wie bitte?“ se stane jednou z vašich oblíbených frází, půl
hodinové zpoždění metra je úplně normální, takže rychle přesedláte na kolo
a pozor, v období Oktoberfestu je téměř ostuda vyrazit z domu bez „dirndlu“ či
„lederhosen“!
!
11
2 KULTURNÍ ŠOK
Mgr. Ing. Kamila Matysová
Kulturní šok je součástí procesu akulturace, tedy procesu střetávání
příslušníků různých kultur a jejich vzájemné interkulturní percepce,
komunikace a interakce. Kulturou rozumíme v tomto textu hodnoty, normy,
postoje, vzorce chování, jednání a prožívání sdílené sociální skupinou, např.
příslušníky národa (v případě národní kultury), nebo zaměstnanci organizace
(v případě organizační kultury). Akulturace může mít v realitě mnoho podob:
odmítání druhé kultury, izolace, vyloučení, separace, segregace, kulturní
dominance až kolonizace, asimilace, soutěživá až konfliktní interakce,
kooperace až integrace kultur. Vlastní kulturu si sice osvojujeme v rámci
socializačních mechanismů během výchovy, tento proces nazýváme také
akulturací, nicméně si svou kulturu nemusíme vůbec uvědomovat. Střet s cizí
kulturou vyvolává na jedné straně uvědomění si vlastní kulturní identity, na
druhé straně vymezení se vůči cizí kultuře. Procesy akulturace a akulturace by
se daly přirovnat k osvojování si mateřského jazyka a cizích jazyků. Zatímco
průměrný
rodilý
mluvčí
nemusí
rozumět
fonetickým,
morfologický
a syntaktickým pravidlům vlastní mateřštiny, aniž by to narušovalo jeho
schopnost mateřský jazyk funkčně používat, začne si tyto aspekty uvědomovat
ve chvíli, kdy je konfrontován s jazyky cizími.
V této kapitole se zaměříme na problematiku kulturního šoku a faktory, jež jej
významně ovlivňují. Akulturace probíhá v několika fázích, jež můžeme
graficky zaznamenat pomocí akulturační křivky (viz obrátek č. 1). Vertikální
osa znázorňuje emocionální prožívání jedince, kde negativní emoce
doprovázejí tzv. akulturační stres; horizontální osa představuje čas, který
jednotlivé etapy akulturace vyžadují. Je nutné zdůraznit, že čas je v případě
tohoto procesu velmi individuální. Při dlouhodobých pobytech v zahraničí
nastupuje interkulturní šok do půl roku a může trvat rok i déle, nicméně
i u krátkodobých pobytů a stáží v rozsahu několika měsíců lze vysledovat
zkrácenou podobu akulturace, obsahující většinu vývojových etap, včetně
kulturního šoku.
!
12
Obrázek č. 1: Akulturační křivka
Pocity
pozitivní
1
5
.
Čas
4
.
Pocity
negativní
2
3
.
Zdroj: vlastní zpracování podle Hofstede (2007, s. 244) a Berry et al. (2011, s.
365)
První etapa představuje počáteční nadšení, které je označováno také jako
„líbánky“, převládají pozitivní emoce radosti, zájmu a překvapení spojené
s očekáváním nového a neznámého. Zde záleží na míře úzkostnosti a averzi
jedince k nejistotě. Pocity radosti, které přináší přípravy na výjezd a vzrušení
spojené s cestováním a poznáváním cizích kultur, jsou kombinovány s různou
intenzitou strachu. Pozitivní aspirace a pocity radosti postupně klesají s tím,
jak je jedinec konfrontován s cizím prostředím a cizí kulturou a postupně
v řádech několika měsíců se dostavuje druhá etapa, kterou označujeme jako
kulturní šok. Jak už bylo předestřeno, tato etapa může trvat několik měsíců až
rok, případně může přetrvávat i déle než jeden rok. Třetí etapou, následující
po kulturním šoku, je odcizení. V této etapě si individuum uvědomuje své
vlastní kulturní závaží kontrastující s cizí kulturou, dostavují se pocity
egocentrismu, etnocentrismus a odmítání cizí kultury, ze které je člověk
zklamán, protože nesplnila jeho prvopočáteční očekávání. Interkulturní šok je
popisován jako stav frustrace a hluboké deziluze, problémy nastávají
!
13
i v takových oblastech, kde je člověk vůbec neočekává. Akulturační křivka
dosahuje svého minima a prožívání jedince se vyznačuje negativními emocemi
hněvu a zlosti, jež přerůstají v hostilitu, plně se manifestují předsudky a cizí
kulturní specifika jsou vysvětlována stereotypními představami o vlastní a cizí
kultuře. Pocity rozhořčení, nepřátelství a bezmoci se symptomaticky projevují
v tělesných funkcích a autonomní aktivaci organismu jako poruchy spánku,
zažívací problémy, pocity vyhoření apod. Pro přežití je nutné zaujmout určité
strategie zvládnutí cizí kultury. V extrémním případě člověk zahraniční pobyt
vzdává a předčasně se vrací do vlasti, v případě nemožnosti návratu je nutná
hospitalizace, případně lékařská či terapeutická intervence.
Snaživý cizinec přechází do čtvrté fáze, tzv. funkčního přizpůsobení. Je sice
nepravděpodobné, že by přirozenou cestou jednotlivec v této etapě rozpoznal
a pocítil zvnitřnělé hodnoty a normy, na nichž se zakládají pozorovatelné
praktiky, symboly a artefakty (pozdravy, oslovování, rituály stravování,
projevování úcty apod.), nicméně jsou tyto vnějškové projevy mechanicky
respektovány a dodržovány, aby byl alespoň částečně korigován pocit
neustálého zmatku a chaosu.
Člověk se navrací do duševního stavu dítěte, které se musí naučit i ty
nejjednodušší věci, rozložení moci ve společnosti, vztah k riziku, průběh
procedur apod. V řádu několika let se pocity stabilizují na optimální rovině,
zpravidla po dvou letech pobytu, jedinec přijímá za své některé prvky
hostitelské kultury a nachází pocit nového sebevědomí a sebedůvěry. Tuto
poslední fázi označujeme jako adaptaci. Po návratu do vlasti po delším
časovém úseku se dostavují pocity tzv. kontra-kulturního šoku, který zpravidla
nebývá tak hluboký jako vlastní kulturní šok, nicméně vyjadřuje jisté zklamání
z návratu do důvěrně známého prostředí, které se po zahraniční zkušenosti
nejeví tak jednoznačně, protože jedinec zaznamenal změnu ve vlastním
kulturním vymezení.
Konkrétní vývoj akulturační křivky stejně jako prožívání akulturačního stresu
při kulturním šoku jsou velmi individuálními fenomény a záleží na mnoha
faktorech, které bychom mohli rozdělit do tří skupin: demografické
!
14
a osobnostní předpoklady jedince, kulturní vzdálenost, sociální vzdálenost
a sociální podpůrná síť. Co se týče demografických charakteristik individua,
zažívají méně akulturačního stresu lidé mladší oproti lidem starším a jedinci
vzdělaní oproti méně vzdělaným. Lépe se do cizího kulturního prostředí
začleňují lidé se znalostí regionálního jazyka, případně alespoň angličtiny
jakožto mezinárodního dorozumívacího prostředku. V této souvislosti je
namístě zvážit význam místního jazyka pro příslušníky hostitelské kultury.
V některých zemích, např. v USA nebo ve Francii, se od cizinců očekává
znalost místního jazyka. Neznalost jazyka bude místní obyvatelé pobuřovat
a může u nich vyvolat odmítavé a nezdvořilé chování. V jiných zemích, např.
v Itálii nebo v Řecku, se od cizinců neočekává, že budou ovládat místní jazyk.
Jazyková kompetence cizinců pak v místních vyvolává pocity radosti
a potěšení, což vytváří atmosféru vlídnosti a oboustranné zdvořilosti.
Vzájemná interakce je tak o poznání snazší. Každý jednotlivec žijící v cizím
kulturním prostředí by měl být alespoň částečně obeznámen s místním
jazykem v úrovni pozdravů, zdvořilostních frází, základních dorozumívacích
obratů apod., aby tak alespoň ukázal respekt k cizímu kulturnímu prostředí.
Žít
v cizí
kultuře
bez
alespoň
částečné
jazykové
kompetence
je
kontraproduktivní ve vztahu k úspěšnému interkulturnímu přizpůsobení.
Posledním demografickým faktorem, jež ovlivňuje akulturaci, je pohlaví
a pohlavně příslušná sociální role. Přestože by se mohlo zdát, že jsou ženy
empatičtější než muži, a tím bude jejich adaptace na cizí kulturní prostředí
snazší, ukazuje se, že právě ženy zažívají v cizím kulturním prostředí více
stresu než muži. Důvodem bývají (často jen domnělé) konvence, společenská
pravidla a tabu, která ženám brání (mnohdy podvědomě) v tom, aby si samy
bez doprovodu muže či přítelkyně zašly večer do společnosti, do baru, do
divadla apod., aniž by si připadaly nepříjemně a domněle vyvolávaly v druhých
podezření
či
nevyžádanou
pozornost.
Především
ženy
ve
vyšších
manažerských pozicích se ve snaze zachování dobré reputace a respektu
v očích podřízených izolují na hotelových pokojích a brání se navazování
interakcí s místními lidmi, což má za následek prohlubování kulturního šoku.
Pochopitelně je v některých kulturách taková strategie opodstatněná
a žádoucí. Jednoduchým vodítkem pro zhodnocení žádoucího pohlavně
!
15
příslušného chování představuje Hofstedeho index maskuliny. V tabulce
č. 1 jsou zaznamenány skóry indexu maskulinity pro vybrané země, přičemž
platí, že s rostoucí hodnotou indexu, lze očekávat, že v dané kultuře bude po
ženách vyžadováno cudnější a zdrženlivější chování.
Tabulka č. 1: Hodnoty indexu maskulinity
Země
Švédsko
Norsko
Dánsko
Portugalsko
Thajsko
Španělsko
Francie
Arab. země
Skór
5
8
16
31
34
42
43
53
Země
Řecko
ČR
USA
Filipíny
Německo
Irsko
Švýcarsko
Velká
francouzské
Skór
57
57
Země
Mexiko
Itálie
58
Británie
62
64
66
66
68
Venezuela
Rakousko
Maďarsko
Japonsko
Slovensko
73
79
88
95
110
Švýcarsko
německé
Skór
69
70
72
Zdroj: vlastní zpracování podle Hofstede (2007, s. 98)
Tento pohled je určitým zjednodušením, protože otázka genderové rovnosti
bude také závislá na tom, do jaké míry je společnost individualistická
a rovnostářská. Nicméně například platí, že zatímco v Japonsku manažerky
prakticky neexistují, jsou celkem běžné na Filipínách a v Thajsku,
z evropských zemí je pak výrazná diferenciace mužských a ženských rolí
v německy mluvících zemí a některých regionech bývalého R-U. Možná je
překvapující nepříliš vysoká hodnota indexu maskulinity pro arabské země,
což je výrazem skutečnosti, že straší ženy, především matky, mají vyšší moc
a status. Od mladých žen je však vyžadována umírněnost, cudnost a nevhodné
chování ženy je nazíráno přísněji než nevhodné chování muže.
Vliv osobnostních předpokladů na schopnost adaptovat se v cizím kulturním
prostředí si můžete otestovat v následujícím testu kulturní adaptability (viz
tabulka č. 2). V tomto testu je schopnost adaptace v cizí kultuře chápána jako
univerzální vlastnost, jež člověku pomůže kdekoli na světě, v sousední zemi
i na opačném konci světa. Pochopitelně se ale jedinec může v konkrétní
!
16
kultuře přizpůsobit lépe než v jiné vlivem kulturních hodnot a norem, které
jsou kompatibilní s vlastnostmi osobnosti a specifickými kvalitami jedince.
Výsledky testu proto nesmějí být brány jako dogma a je nutné navíc
zohledňovat ostatní faktory, zvláště pak kulturní vzdálenost mezi hostitelskou
společností a kulturou, z níž jedinec pochází. Test přihlíží pouze k obecným
předpokladům úspěšné adaptace, jimiž jsou: dlouhodobé zkušenosti s cizími
kulturami; emocionální libost asociací vztahujících se k cizím kulturám;
schopnost zvládat zátěžové situace připomínající kulturní šok; vlastnosti
osobnosti jako extraverze, flexibilita, vytrvalost, prožívání smyslu života
a schopnost sebeřízení; duševní zdraví a absence psychických problémů.
Tabulka č. 2: Test kulturní adaptability
Instrukce: V testu máte na výběr mezi dvěma tvrzeními. Zvolte prosím to
číslo, které nejlépe odpovídá vašemu pocitu.
1 Zcela souhlasím s prvním výrokem.
2 Celkem souhlasím s prvním výrokem.
3 Oba výroky jsou mi stejně vzdáleny.
4 Celkem souhlasím s druhým výrokem.
5 Zcela souhlasím s druhým výrokem.
Od dětství se důvěrně stýkám s lidmi jiných národností a kultur.
1 2 3 4 5
S cizinci a lidmi z jiných kultur nemám žádné zkušenosti.
1 2 3 4 5
Dovedu si představit cizince jako svého životního partnera.
1 2 3 4 5
Představa cizince jako mého životního partnera je pro mne zcela
1 2 3 4 5
nepřijatelná.
S lidmi z cizích zemí si vždy velmi dobře popovídám.
1 2 3 4 5
S lidmi z cizích zemí si v podstatě nemám co říct.
1 2 3 4 5
Můj vztah k evropské integraci v kontextu začleňování ČR je
1 2 3 4 5
v zásadě pozitivní.
Můj vztah k evropské integraci v kontextu začleňování ČR je
!
17
1 2 3 4 5
v zásadě negativní.
Pod pojmem „dlouhodobý pobyt v cizině“ si představím spíše
1 2 3 4 5
zajímavou výzvu.
Pod pojmem „dlouhodobý pobyt v cizině“ si představím spíše
1 2 3 4 5
nepřijatelný problém.
Slova „Mokele mbe mbe“ vnímám příjemně exoticky.
1 2 3 4 5
Slova „Mokele mbe mbe“ vnímám dost nepřijatelně.
1 2 3 4 5
Pokud se pamatuji, bylo mi na letních táborech dobře.
1 2 3 4 5
Na letní tábory mám špatné vzpomínky.
1 2 3 4 5
Už nějakou dobu žiji samostatně a dokážu se s tím vyrovnat.
1 2 3 4 5
Dosud nemám příjemnou zkušenost se samostatným životem.
1 2 3 4 5
Bylo pro mne snadné přizpůsobit se při přechodu ze ZŠ na SŠ, ze
1 2 3 4 5
školy do zaměstnání apod.
Každé takové přizpůsobení bylo pro mne velmi obtížné.
1 2 3 4 5
Dokážu snadno nalézt nové přátele.
1 2 3 4 5
Dlouho mi trvá, než navážu kontakt s novými lidmi.
1 2 3 4 5
V životě vždy nalézám poslání a hluboký smysl.
1 2 3 4 5
V životě nedokážu nalézt hluboký smysl.
1 2 3 4 5
Každá lidská kultura vytváří vlastní pravidla chování.
1 2 3 4 5
Ve všech lidských kulturách platí univerzální pravidla chování.
1 2 3 4 5
Když přijdu mezi lidi, které neznám, přizpůsobuji se.
1 2 3 4 5
Když přijdu mezi lidi, které neznám, očekávám jejich pochopení.
1 2 3 4 5
Když nějaký úkol začnu, dokončím ho.
1 2 3 4 5
Některé úkoly nechávám raději nedořešené.
1 2 3 4 5
!
18
Nepamatuji si, že by pro mne bylo něčí chování zvláště
1 2 3 4 5
nepříjemné.
Drobné detaily v chování lidí mne dokážou vytočit.
Mému prožívání je blíže tvrzení: „Jsem důležitý, lidé jsou fajn a
1 2 3 4 5
1 2 3 4 5
naděje umírá poslední.“
Mému prožívání je blíže tvrzení: „Nestojím za nic, lidé jsou špatní
1 2 3 4 5
a lepší už to nebude.“
S běžnými společenskými situacemi nemám problém.
1 2 3 4 5
Některým společenským situacím se systematicky vyhýbám.
1 2 3 4 5
V životě používám zdravý selský rozum.
1 2 3 4 5
Občas vnímám věci, které ostatní lidé nevidí, neslyší nebo nejsou
1 2 3 4 5
schopni jinak vnímat.
Lidé by měli dostat příležitost získat vlastní zkušenosti a
1 2 3 4 5
rozhodovat se podle svého.
Lidé by si často ušetřili spoustu práce, kdyby se řídili mým
1 2 3 4 5
doporučením.
Zdravě jím, zdravě spím a celkově se cítím v pohodě.
1 2 3 4 5
Občas mám problémy se spánkem, zažíváním apod.
1 2 3 4 5
Zdroj: vlastní zpracování podle Morgensternová, Šulová et al. (2007, s. 214–
218)
Po sečtení bodů lze přistoupit k vyhodnocení. V celkem dvaceti položkách je
možné získat maximálně 100 bodů a minimálně 20 bodů. Obecně platí, že čím
je výsledný skór vyšší, tím stoupá i riziko spojené s akulturačním stresem.
Nízká hodnota ovšem není zárukou hladkého průběhu adaptace v cizím
kulturním prostředí, jak již bylo řečeno, je nutné zohlednit i ostatní faktory.
!
19
Test byl standardizován na populaci studentů oboru Mezinárodní obchod
v návazné studijním programu na vzorku 207 respondentů s tím, že je
průměrně dosahováno hodnot v rozmezí 37 až 46 bodů. V případě, že je vaše
výsledná hodnota vyšší než 46 bodů lze očekávat, že se budete v cizím
kulturním prostředí adaptovat hůře než běžný student oboru Mezinárodní
obchod.
Dalším okruhem faktorů, jež moderují vztah mezi akulturací a stresem, jsou
vzdálenosti mezi kulturami. V první řadě se jedná o vzdálenost kulturní, jež
vyjadřuje odlišnosti mezi objektivně existujícími rozdíly v kulturních
hodnotách a normách. Druhým typem vzdálenosti je pak vzdálenost sociální,
případně psychická, která vyjadřuje subjektivní vnímání odlišností mezi
kulturami. Sociální či psychická vzdálenost souvisí s postoji a předsudky
individua. Zatímco si mohou být některé kultury hodnotově velmi blízké,
budou se představitelé těchto kultur vzájemně vnímat jako výrazně odlišní,
např. vlivem fyziognomických či jazykových rozdílů a naopak. Například
existují výrazné rozdíly v hodnotách a normách mezi českou a slovenskou
kulturou, avšak vlivem podobného jazyka, společné historické zkušenosti
a dalších socioekonomickým faktorům se Slováci a Češi vnímají jako velmi
podobné kultury, což má za následek např. bezproblémovou akulturaci
Slovenských migrantů v České republice.
Rozdíly v kulturních hodnotách a normách se vyjadřují dvojím způsobem,
pomocí kulturních dimenzí a kulturních standardů. Kulturní dimenze jsou
škály, které obsahují dva krajní póly, např. již zmíněnou maskulinitu
a feminitu, které jsou charakteristické extrémními vlastnostmi. Postavení
země v rámci dimenze vyjadřuje index, např. index maskulinity (MAS) pro
Japonsko je MAS = 95, pro Švédsko MAS = 5, což znamená, že Japonsko bude
vykazovat silně maskulinní charakteristiky, Švédsko naopak charakteristiky
femininní. Tabulka č. 3 prezentuje dvě nejznámější typologie kulturních
dimenzí.
!
20
Tabulka č. 3: Nejznámější dimenze národních kultur
Hofstedeho
Stručný popis
Trompenaarsova
dimenze
Stručný popis
dimenze
Rozpětí moci
Zda je společnost
Výkon versus status
Zda si
(PDI)
rovnostářská, nebo
společenské
hierarchizovaná.
postavení
vydobýváme
výkonem, nebo je
nám připsáno
(pohlavím, titule,
původem apod.).
Individualismus
Do jaké míry a jak silně
Individualismus
Zda člověk žije
versus
je jednotlivec
versus
jako individuum,
kolektivismus
integrován do
komunitarismus
nebo jako součást
(IDV)
skupinových vazeb.
Maskulinita
Vztah k mužským
versus feminita
(asertivita, soutěživost,
(MAS)
výkon úspěch) a
skupiny.
ženským hodnotám
(péče o druhé, kvalita
života, skromnost).
Vyhýbání se
Vztah k nejistotě
Universalismus
Zda jsou
nejistotě (UAI)
a potřeba vytvářet
versus
důležitější
pravidla.
partikularismus
pravidla, nebo
vztahy mezi
lidmi.
Dlouhodobá
Vyjadřuje orientaci na
Sekvenční versus
Zda děláme
versus
budoucnost, nebo na
synchronní
aktivity postupně,
krátkodobá
minulost a s ní spojené
orientace (LTO)
tradice.
Požitkářství
Do jaké míry se
Neutrální versus
Zda a jak
versus
připouští, nebo
emocionální
kontrolujeme,
!
21
nebo souběžně.
zdrženlivost
potlačuje užívání si
nebo projevujeme
(IVR)
života.
emoce.
Specifický versus
Oddělování, nebo
difúzní
překrývání
profesní a
soukromé sféry
života.
Externí versus
Zda je možné
interní orientace
okolí ovlivnit,
nebo je mu nutné
se přizpůsobit.
Zdroj: vypracováno dle Hofstede (2007), Trompenaars a Hampden-Turner
(2009)
Kulturní standardy se profilují v konfrontaci dvou kultur, proto se jim také
říká párové kulturní standardy. Jsou to způsoby vnímání, myšlení, hodnocení
a jednání, které jsou většinou členů daného společenství posuzované jako
normální, typické a závazné. Kulturní standardy jsou velmi dobře přehledné a
lehko zapamatovatelné. Na druhé straně však mohou vést k redukci složitých
sociálních a kulturních souvislostí a vést k zobecňování v polopravdivé až
nepravdivé stereotypy. Kulturní standardy jsou identifikovány pomocích tzv.
kritických
interakčních
situací
(Nový,
Schroll-Machl,
2005,
s.
15):
„Nejvhodnější a nejrozšířenější metodou je dotázat se co největšího počtu lidí
se zkušenostmi z rozličných setkání (např. ze studijních výměn, zaměstnávání
odborných expertů v zahraničí nebo odborného personálu se zahraničními
zkušenostmi) na to, jaké těžkosti a problémy se opakovaně vyskytly při
jednání se zahraničními partnery, které jiné (nečekané, nevysvětlitelné) reakce
zaznamenali u svých zahraničních partnerů a jak si ze svého pohledu toto
chování vysvětlují.“ Kritické interakční situace jsou pak podrobeny srovnávací
analýze, kterou provádí specialisté na obě kultury. Při vyvozování závěrů
ohledně párových kulturních standardů jsou používány mimo jiné i poznatky
z dosud definovaných kulturních dimenzí. Tak je například definován kulturní
standard německá explicitní komunikace oproti francouzské implicitní
!
22
komunikaci, nicméně je nutné brát tento kulturní standard párově. Pokud
bychom například porovnávali francouzskou komunikaci s japonskou, jevila
by se francouzská kultura v konfrontaci se silně implicitní japonskou kulturou
jako explicitní.
Při přípravě na zahraniční stáž je vhodnější seznámit se s danou kulturou
prostřednictvím párových kulturních standardů, kulturní dimenze nabízí
příliš obecné porovnání kultur a nemusí být dostatečně vypovídající ohledně
komplexnosti konkrétní národní kultury. Z interkulturního tréninku také
víme, že dochází k mnohým desinterpretacím. Jako příklad můžeme uvést
následující příběh jednoho z účastníku česko-německého tréninku: Tomáš žije
již rok v Německu. Velmi ho překvapuje, jak jsou místní prodavačky
v obchodech úslužné a zdvořilé. Vždy pozdraví, usmívají se a jsou ochotné
Tomášovi ve všem vyhovět. To prodavačky v České republice jsou často
nerudné, arogantní a mrzuté. Tomášův závěr je, že Němci jsou milí, přátelští,
více se zajímají o lidi a jsou obecně více emocionální než Češi. Takový závěr je
typickým zjednodušením kulturní dimenze, zde Trompenaarsovy kulturní
dimenze neutrální versus emocionální. Německá kultura je skutečně více
emocionální než kultura česká, nicméně emocionalita je v Německu
projevována pouze ve sféře soukromé. Jádro uvedené kritické interakční
situace spočívá v německém oddělování pracovní role od osobnosti. Striktní
požadavek slušnosti, ochoty a úsměvu v pohostinství a službách v Německu je
výrazem profesionality spojené s pracovní rolí, v žádném případě bychom
takové projevy neměli interpretovat jako pokus o sblížení a vytvoření
přátelských vazeb.
V zahraniční literatuře vychází v knižní podobě kulturní asimilátory, které
jsou založeny na interpretaci kritických incidentů, jež představují typické
kritické interakční situace. Například německé nakladatelství Vandenhoeck
& Ruprecht vydává takové tréninkové programy pod názvy Beruflich in …,
např. Beruflich in Tschechien, Beruflich in Italien, Beruflich in China apod.
Kritické incidenty v těchto programech obsahují interakci jedinců z odlišných
kultur, protagonisti mají typická jména a dějová zápletka vyústí v určitý
problém či nedorozumění.
!
23
Při analýze takového problému či nedorozumění se trénovaný učí porozumět
kulturně podmíněným aspektům mezilidské interkulturní interakce. Tématem
příběhů mohou být: úzkost, nenaplněná očekávání, dvojsmysly, konfrontace
jedince s předsudky, práce, čas a prostor, jazyk, sociální role, význam skupiny
a jednotlivce, rituály, pověry, hierarchie, hodnoty, kategorizace, diferenciace,
učební styly a atribuce. Z českých zdrojů lze doporučit publikace od autorů
Nový a Schroll-Machl (2005, 2007), kde jsou rozebrány kulturní standardy
pro Českou republiku, Rusko, Německo, Anglii, Francii, Latinskou Ameriku,
Spojené státy americké, Indonésii a Indii. Jako příklad uvádíme v tabulce
č. 4 srovnání německých kulturních standardů s vybranými národními
kulturami.
Tabulka č. 4: Německé kulturní standardy – srovnání
Rozdíl vůči
Rozdíl vůči
Rozdíl vůči České
USA
Francii
republice
Přímost
Explicitní, přímá
Slabý komunikační
mezilidské
komunikace
kontext
komunikace
Rozdíl vůči Číně
Přímost/upřímnost
Konfliktní
konfrontace
Orientace na
Orientace na
Kladný postoj ke
Orientace na pravidla
pravidla
pravidla a
strukturám, jejich
Závaznost smluv
Potřeba
stabilitu
přeceňování
Ohraničení
Oddělování
Oddělování
Oddělování pracovní
soukromé oblasti
jednotlivých
jednotlivých oblastí
a soukromé oblasti
Mezilidská
oblastí života
života a stránek
organizace
osobnosti
diferenciace
vzdáleností
Systematické
Konsekutivnost
Plánování času
Věcná orientace
Věcná orientace
vyřizování úkolů
Osobní
Věcná orientace
vlastnictví
!
24
Uvědomování si
Řízení sebe sama Kontrola zaměřená
povinností
na pravidla
Usilování o
Stabilní sebejistota
rovnost
Autoritativní
myšlení
Tělesná blízkost
Diferenciace
mužských a
ženských rolí
Smysl pro
Individualismus
pospolitost
Zdroj: Nový a Schroll-Machl (2005, s. 213)
Četné publikace věnované interkulturní problematice se zaměřují pouze na
povrchové vrstvy kultury, jako jsou zvyklosti obchodního jednání, etiketa,
tradice, rituály, tabuizovaná témata pro small-talk apod. K úspěšné adaptaci je
však nutné chápat hlubší vrstvy kultury, jako jsou hodnoty, normy, základní
předpoklady a jejich vzájemnou provázanost.
V případě etnických postojů, případně předsudků a stereotypů, je důležitá
jednak předsudečnost akulturujícího se jedince, jednak nastavení hostitelské
kultury vůči cizincům. Před výjezdem do zahraničí je vhodné zrevidovat si
vlastní postoje nejen k majoritní národnosti v cílové destinaci (např.
Němcům), ale i významným minoritám (např. Turkům a Maročanům žijícím
v Německu). Vhodné je rovněž zhodnotit vlastní postoje k dominantním
imigračním a etnickým skupinám ve vlastní zemi (Ukrajincům, Slovákům,
Vietnamcům či Romům v případě České republiky). V případě vysoké
předsudečnosti je totiž pravděpodobné, že si v cizí zemi budeme hledat
náhražky (surogáty) skupin, vůči nimž zaujímáme negativní postoje
v domácím prostředí. Sami sebe se můžeme například zeptat, zda bychom
příslušníka cizí kulturní skupiny (národa, etnika, rasy, náboženské skupiny)
přijali: 1. do blízkého příbuzenství na základě sňatku; 2. do svého klubu jako
!
25
osobního kamaráda; 3. jako souseda v ulici, kde bydlím; 4. do zaměstnání, kde
pracuji, 5. jako občana své vlasti; 6. pouze jako návštěvníka své vlasti; 7. do
své vlasti bych jej nepustil, resp. bych jej vyhostil. Poslední dvě výpovědi
naznačují přítomnost předsudků, nicméně uvedená technika odhaluje jen ty
předsudky, které jsme schopni si vědomě přiznat. U určitých jedinců jsou
předsudky ve vědomé rovině popírány a fungují více v rovině nevědomé, což
způsobuje řadu psychických obtíží. Úspěchem je, pokud si dokážeme vlastní
předsudky alespoň přiznat a aktivně s nimi pracovat. Akulturace v cizím
prostředí
je
emocionálně
náročným
procesem,
jež
může
k rozvoji
a upevňování předsudků přispívat. K informaci o tom, jak je daná kultura
nastavena vůči cizincům, může posloužit již výše uvedený index maskulinity.
Čím je kultura maskulinnější, tím více bude po přistěhovalcích požadována
asimilace, přistěhovalci se tedy musí vzdát své původní kultury, plně
respektovat kulturu hostitelské země a usilovat o splynutí s ní; naopak
v zemích femininních je vztah k cizincům založen na integraci, cizinci se tedy
musí přizpůsobit jen v těch záležitostech své kultury a náboženství, které jsou
v rozporu s hodnotami a normami hostitelské společnosti. Předsudečnost lze
také vyvodit z indexu vyhýbání se nejistotě. S rostoucí mírou vyhýbání se
riziku, roste i předsudečnost a xenofobie, jež jsou výrazem obecné úzkostnosti
a strachu z neznámého. Tabulka č. 5 zachycuje hodnoty indexu vyhýbání se
nejistotě
Tabulka č. 5: Hodnoty indexu maskulinity
Země
Singapur
Dánsko
Švédsko
Irsko
VB
USA
Skór
8
23
29
35
35
60
Země Rakousko
Skór
70
Itálie
75
Německo Arabské země
65
Venezuela Mexiko Španělsko Francie Japonsko
76
82
86
86
92
Čím více interakcí jedinec s příslušníky hostitelské kultury zažívá, tím se
zvyšuje pravděpodobnost odbourání sociální vzdálenosti a s ní spojených
!
26
68
Rusko
95
předsudků a stereotypů. K zapojení jedince do sociálních interakcí lze využít
různých forem sociálních podpůrných sítí. Na univerzitách, jež přijímají
zahraniční studenty, zpravidla funguje tzv. International Office. Takové
oddělení pořádá nejrůznější kulturní i sportovní akce, prezentace, workshopy,
exkurze, společenské večery, ale také interkulturní tréninky. Sociální
podpůrná síť usnadňuje adaptaci na cizí kulturní prostředí a umožňuje
navazování nových kontaktů.
2.1 INTERKULTURNÍ ROZDÍLY V PODNIKOVÉM PROSTŘEDÍ
Globálně lze organizační designy podnikových kultur vymezit pomocí indexu
vyhýbání se nejistotě (UAI) a indexu vzdálenosti moci (PDI), jež odpovídají na
dvě základní otázky: Jaká pravidla a postupy budou v podniku dodržovány,
aby bylo dosaženo požadovaných cílů? Kdo má rozhodovací pravomoc?
Obrázek č. 2 znázorňuje čtyři kombinace těchto kulturních dimenzí
a příslušné organizační kultury.
Obrázek č. 2: Organizační kultury
UAI
-
PDI
-
!
TRŽIŠTĚ
RODINA
DOBŘE NAOLEJOVANÝ
STROJ
PYRAMIDA LIDÍ
27
UAI
+
PDI
+
Nízké vyhýbání se nejistotě a nízký index vzdálenosti moci vymezuje
organizační kulturu typu tržiště, jež je typická na jedné straně pro anglicky
mluvící země (Velkou Británii, Irsko, Kanadu, částečně pro USA), na druhé
straně pro skandinávské země, především Švédsko a Dánsko. Tržišti nevládne
ani hierarchie, ani předpisy, nýbrž požadavky situace, resp. aktuální podmínky
trhu. Ke každému problému je nutné přistupovat nově, případ od případu
a dle konkrétní situace. Britský styl vedení je v této souvislosti označován jako
tzv. casual leadership, neboli nahodilý leadership. Pravidla jsou stanovována
pouze rámcově, což lze vysledovat i v širším kontextu právní tradice
precedentního práva v anglosaských zemích. Pozitivně se cení schopnost
vyjednávat, spolupracovat v týmu a dosahovat výsledků. Když se vyskytne
problém, prvořadou otázkou není problém zakrýt či najít viníka, nýbrž
o problému otevřeně diskutovat a najít takovou strategii, aby se opakování
chyb zabránilo. Švédský model leadershipu je označován jako primus inter
pares, neboli první mezi rovnými, z čehož je patrný důraz na rovnostářství
a nutnost týmové kooperace.
Rozdíl mezi anglosaským a skandinávským tržištěm spočívá v tom, že
skandinávské zemně jsou femininní a anglicky mluvící země maskulinní. Ve
švédských a dánských podnicích je tak možné sledovat akcentaci kvality
pracovního života, uplatňují se všechny formy obohacené práce jako job
enrichment (zvýšení rozmanitosti pracovních činností), job enlargement
(zahrnutí plánování, rozvrhování pracovní doby a kontroly do vlastní pracovní
činnosti), job rotation (střídání pracovních činností v horizontální či vertikální
rovině a rozvoj vlastní kvalifikace). Přínosem těchto obohacených forem práce
je zvyšování sociální interakce mezi členy pracovní skupiny a posilování
vzájemné solidarity a loajálnosti. V amerických podnicích má spolupráce
podobu kontraktu, odchod z podniku není považován za morální prohřešek,
průběh kariéry je rychlý a závislý na pracovních výsledcích, vzdělání je osobní
investicí. Z hlediska motivace převažuje ve skandinávském modelu tržiště
potřeba výkonu, sounáležitosti a mezilidských vztahů, v anglosaském
modelu tržiště pak dominují potřeby sebeúcty, respektu a výkonu.
!
28
Rovnostářství spojené s vyšším vyhýbáním se nejistotě je příznačné pro
podnikovou kulturu typu dobře naolejovaný stroj. Do tohoto modelu spadají
německy mluvící země jako Německo, Rakousko, Lucembursko, ale také třeba
Maďarsko. Autorita je koncentrována do jasně formulované procedury.
V případě německého leadershipu hovoříme o tzv. funkční hierarchii.
Organizace pracuje podle plánu a tohoto plánu a pravidel z něho vyplývajících
se všichni bezpodmínečně drží. Pracovníci rozhodují plně ve své vlastní
pravomoci a jejich nadřízený stejně jako spolupracovníci tuto rozdělenou
pravomoc a odpovědnost do důsledku respektují. Řídící pracovníci se snaží
nezdůrazňovat své vyšší hierarchické postavení. Důraz je kladen na otevřenou
diskusi,
výměnu
názorů,
splnění
pracovních
požadavků
podřízených
a spoluúčast při konečném rozhodnutí. Při zřejmých chybách a problémech
padá odpovědnost na tu osobu, která ji způsobila, korigovány jsou nedostatky
v organizační
struktuře
a
úředních
postupech.
V prostředí
dobře
naolejovaného stroje je žádoucí osvojit si mechanismy vyrovnání se s kritikou,
ta by neměla být brána osobně, nýbrž má být vztahována k pracovní roli.
Z pohledu motivace je v prostředí silné averze k riziku akcentována především
potřeba bezpečí a jistoty.
Vysoká averze k riziku spojená s hierarchizací definuje organizační design
typu pyramida lidí, typický pro Francii, Španělsko, Rusko, Japonsko a také
arabské a latinské země. Autorita je koncentrována v osobě manažera
v souladu s jeho formálně deklarovanou funkcí a pozicí v organizační
hierarchii. V kontextu japonských podniků lze v souvislosti s vysokým
vyhýbáním se nejistotě zmínit kaizen, systém kontinuálního zlepšování,
eliminaci ztrát a plýtvání (tzv. muda), strategii just in time apod. Leadership je
v prostředí pyramidy silně autokratický s tím, že za důvěryhodného vůdce je
považován
benevolentní
autokrat.
Porady
slouží
více
k vymezování
kompetencí a mocenských základen, než k diskusi nad náměty a novými
myšlenkami.
Účast
podřízených
na
rozhodování
je
poměrně
nízká.
V kolektivistických pyramidách, jako např. v latinských či arabských zemích,
ale i v Rusku, lze vysledovat projevy nepotismu. Japonský kolektivismus se
projevuje jako tzv. keiretsu, kdy dochází k uskupení společností na základě
křížového provázání vlastnických podílů. Hlavní roli hrají dlouhodobé osobní
!
29
kontakty mezi vysoce postavenými manažery založené na důvěře, rodinných
vazbách a na vzájemném členství ve správních radách a dozorčích orgánech.
Z hlediska potřeb má v pyramidě lidí největší motivační sílu potřeba moci,
respektu a uznání, v případě Francie též potřeba sounáležitosti.
Poslední
typ
rodina
se
vyznačuje
slabým
vyhýbáním
se
nejistotě
a hierarchizací a je charakteristický např. pro Vietnam, Čínu, Indii, Indonésii
či Malajsii. Vlastník nebo manažer je vnímán jako všemocný praotec.
Pravomoc je koncentrována v osobě manažera bez uspořádání činností.
V problematických situacích je nutné stále se se vším obracet na nadřízeného.
Odporovat nadřízenému znamená hledat si nové zaměstnání. V případě
motivačního nastavení rodiny hrají vedle sounáležitosti významnou roli
takové potřeby, které v klasických koncepcích motivace nenajdeme, např.
potřeba harmonie, zachování tváře a povinnosti.
K diagnostice vlastního motivačního nastavení a určení preference jednoho
z výše
uvedených
organizačních
designů
můžeme
využít
následující
projektivní techniku. Na čistý list papíru si načrtněte 11 sloupců a 10 řádků.
Velikost volte takovou, aby se vám do kolonky, která vznikne, vešla zhruba dvě
slova. Do prvního sloupce napište prvních deset povolání, která vás napadnou.
Do každého řádku k jednotlivým povoláním pak napište deset charakteristik,
které vás v souvislosti s povoláním napadnou, přijdou vám užitečné a žádoucí.
Je možné, že se vám nepodaří vyplnit všech deset políček, ale pokuste se o to.
Pokud se vám budou některá slova u různých povolání opakovat, nic se
neděje, ale vyvarujte se tomu, aby se to opakovalo příliš často. Je nutné, abyste
tento úkol splnili před tím, než budete pokračovat ve čtení dalšího textu.
Následné informace o interpretacích výsledků by vás mohly ovlivnit,
manipulovat vámi a narušit volný proud asociací. Tabulka č. 6 prezentuje
příklad.
!
30
Tabulka č. 6: Tabulka motivace
POLICISTA
důsledný
vstřícný
KOMINÍK
čistotný
usměvavý
přísný
hezký
čistotný
moudrý
vysoký
milý
vlídný
přátelský
pozitivní
odvážný
rychlý
neomalený
smradlavý
vulgární
užitečný
důsledný
drzý
vonící čistotou
přísný
rychlý
inteligentní
rozhodný
čistý
neoblomný
přinášející
štěstí
POPELÁŘ
hbitý
odvážný
šikovný
obtížně
LÉKAŘ
bílý
čistotný
manipulovatel
ný
UČITEL
přísný
velkorysý
rychlý
chytrý
vtipný
zábavný
všímavý
METAŘ
zamyšlený
pečlivý
inteligentní
obětavý
důsledný
neveselý
moudrý
pečující
o lidi
těžce
ŠIČKA
důsledná
pečlivá
neunavitelná
vytrvalá
pracující
rychle
MODERÁTOR
vtipný
zábavný
inteligentní
vytrvalý
neúnavný
reagující
LÉKÁRNICE
čistotná
nadaná
inteligentní
pečlivá
rychle
vonící
reagující
čistotou
neveselá
Zdroj: vlastní příklad z interkulturního tréninku
Tabulku interpretujeme tak, že jednotlivé charakteristiky sdružujeme do
kategorií podle jednotlivých motivátorů. Kategorie, které mají nejčetnější
zastoupení, poukazují na nejsilnější motivátory. Na potřebu bezpečí a jistoty
poukazují charakteristiky kompetence, kvalifikace, dodržování pravidel,
norem, zásad, analytického vnímání apod., v příkladu jsou zvýrazněny
červeně. S potřebou afiliace a sounáležitosti souvisí charakteristiky vyjadřující
mezilidské vtahy, přátelství, lásku, empatii, společenské aktivity apod.,
v tabulce jsou zvýrazněny zelenou barvou. Motivaci k výkonu popisují
hodnotící výrazy typu dobrý, lepší; slova vyjadřující tvořivost, vynalézavost,
snahu něco vyřešit a zdokonalit, v tabulce jsou zvýrazněna modrou barvou.
Motivaci k moci vystihují výrazy vyjadřující verbální i neverbální agresi (útok,
kárání, výhružky, obvinění, pronásledování aj.), závislost někoho na něčem,
ovlivnitelnost, manipulovatelnost a společenský status. Testovaná osoba
uvedla nejvíce slov v kategorii potřeb bezpečí a jistoty, sama pracuje několik
let ve francouzské firmě a francouzskou podnikovou kulturu hodnotí jako
!
31
velkorysý
nedostatečně
systematickou,
s finančně
a
časově
neefektivním
managementem, negativně vnímá prodlevy při dohadování se na výsledku.
2.2 INTERKULTURNÍ KOMUNIKACE
Interkulturní sociální interakce jsou prostoupeny komunikací, a to jak
verbální, tak i neverbální. Jazyk a řeč, případně též neverbální komunikační
kanály, jsou symbolickými projevy hlubinných vrstev kultury, nicméně se
jedná o tak komplexně provázané fenomény, že je nelze vymezit pomocí jedné
kulturní normy či hodnoty. Na druhou stranu rozdíly v jazyce nemusí nutně
znamenat rozdíl v kultuře. Pro potřeby globálního posouzení komunikace je
užitečná Hofstedeho dimenze vzdálenost moci a Demorgonova dimenzi
explicitní/implicitní komunikace.
Tabulka č. 7: Hodnoty indexu vzdálenosti moci
Švýcarsko
Země
Rakousko
Severské
Dánsko
Irsko
německé
VB
Německo
USA
státy
Skór
11
18
26
28
31
35
35
40
Země
Itálie
Japonsko
Španělsko
Francie
Brazílie
Venezuela
Mexiko
Rusko
Skór
50
54
57
68
69
81
81
93
Můžeme očekávat, že v zemích, kde je vyšší hodnota indexu vzdálenosti moci,
bude vyšší tendence projevovat lidem s vyšším společenským statusem
(osobám váženějším, starším, autoritám apod.) úctu a zdvořilost. Bude se zde
uplatňovat používání gramatických prostředků pro vyjádření zdvořilosti
(např. vykání ve francouzštině, onikání v italštině apod.), formální oslovování
a pozdravy, používání titulů aj. Naopak v kulturách více rovnostářských, jako
jsou severské, anglicky a německy mluvící země, bude tendence k neformální
!
32
komunikaci, používání prostředků zdvořilosti a formálnosti může dokonce
působit jako projev snobství. V souvislosti s formálním vyjadřováním musíme
ovšem zohledňovat další kulturní aspekty, např. německé oddělování
soukromé a profesní sféry. Německé onikání a další prostředky formálnosti
jsou používány tam, kde je to výraz sociální role, např. v univerzitním
prostředí v komunikaci mezi starším profesorem a studentem. V německých
obchodech se ale běžně setkáme s neformálními pozdravy typu: Hallo! (Ahoj!)
Stejně tak v písemné komunikaci s neznámou osobou si v německé kultuře
někdy můžeme povšimnout rychlé tendence k neformálnosti. Zatímco
v prvním dopise (emailu) nás pisatel osloví formálním způsobem: Sehr
geehrte Frau Nováková, … (Vážená paní Nováková, …); v druhém dopise je
již oslovení méně formální: Guten Tag, Frau Nováková, … (Dobrý den, paní
Nováková, …); ve třetím dopise pak následuje zcela neformální oslovení:
Hallo Jitka, … (Ahoj Jitko, …) a zdvořilostní onikání nahrazuje tykání.
Tento případ však nesmíme zobecňovat, vždy bude záležet na konkrétním
nastavení organizační kultury instituce, vzájemném vztahu komunikujících
osob a dalších faktorech. Na tyto projevy bychom měli být citliví a volně je
napodobovat, nikdy bychom však neměli být v tomto ohledu iniciativní. Pokud
je komunikačním prostředkem angličtina, nerozlišujeme sice mezi tykáním
a vykáním, ale v písemné komunikaci máme k dispozici následující prostředky
formální a neformální komunikace (viz tabulka č. 8).
!
33
Tabulka č. 8: Oslovení a rozloučení v dopise (emailu)
Neformální
Oslovení
Neformální
rozloučení
Dear Marry
Dear Jack
Hi!
All the best
Kindest regards
Best regards
Regards
Yours
Yours truly
Best wishes
Love
Take care
Bye
Zdroj: vlastní zpracování
Formální
oslovení
Formální
rozloučení
Dear Sir
Dear Madam
Dear Miss Brown
Dear Mr Brown
Yours faithfully (BrE)
Yours truly (AmE)
Yours sincerely (BrE)
Sincerely yours (AmE)
Podobně se v rovnostářských kulturách uplatňuje formálnost a neformálnost
v komunikaci
ústní.
Zatímco
Čech
bez
znalosti
kulturních
specifik
anglofonních zemí by měl tendenci pozdravit svého učitele, kterého náhodou
po letech potká na ulici, formálním a odtažitým způsobem: Good morning, Mr
Brown! I’m very pleased to meet you! (Dobré ráno, pane Browne! Těší mě, že
vás potkávám.) Americký mluvčí využívá tzv. strategií pozitivní zdvořilosti,
osloví učitele křestním jménem a použije uvolněné hovorové obraty: Hi John!
I haven’t seen you for years! Are you still teaching? How lovely to see you!
(Ahoj Johne! Neviděl jsem tě roky! Stále vyučuješ? Jak milé tě zase vidět!).
Demorgonova dimenze explicitní a implicitní komunikace vymezuje, do jaké
míry je komunikovaná informace sdělena přímo s jasnou formulací, nebo je
vázána na kontext (tj. na neverbální komunikaci, náznaky, ironii apod.), viz
obrázek č. 3.
!
34
Obrázek č. 3: Explicitní a implicitní komunikace
+
Japonsko
Význam kontextu
Střední východ
Latinská Amerika
Itálie/Španělsko
Francie
Velká Británie
USA
Skandinávie
Německo
-
Švýcarsko
Implicitní
Explicitní
Zdroj: Demorgon, Molz (2003, s. 56)
Zatímco v explicitních kulturách se setkáváme s jasnou a přímou komunikací,
což může na mluvčí z implicitního prostředí působit nediplomaticky až hrubě,
v kulturách implicitních je pak hojně využíván small-talk, význam má
neverbální komunikace a způsob, jakým se komunikuje. Prvky implicitnosti
můžeme z evropských kultur vysledovat v Anglii, kde se kritika formuluje
velmi zdrženlivě a nepřímo; návrhy, prosby a doporučení jsou formulovány
opisem; vlastní názory se neprezentují jako jediné správné. V latinských
zemích je místo písemné komunikace vhodnější řešit záležitosti osobně, např.
na
univerzitu
či
do
společnosti
dojet
s několikadenním
předstihem
a nespoléhat se na předem zaslané dokumenty. V silně implicitních kulturách
je pro úspěšnou komunikaci nutné navázání dlouhodobějšího osobního
vztahu.
!
35
Literatura k 2. kapitole:
[1] Berry, J. W. et al. (2011): Cross-Cultural Psychology: research and
applications. New York, Cambridge University Press.
[2] Demorgon, J., Molz, M. (2003): Bedingungen und Auswirkungen der
Analyse von Kultur(en) und interkulturellen Interaktionen. In: Thomas,
A., Psychologie interkulturellen Handelns. Göttingen, Hogrefe, 43–86.
[3] Hofstede, G. (2007): Kultury a organizace. Software lidské mysli:
Spolupráce mezi kulturami a její důležitost pro přežití. Praha, Linde.
[4] Morgensternová, M., Šulová, L. et al. (2007): Interkulturní psychologie:
Rozvoj kulturní senzitivity. Praha, Karolinum.
[5] Nový, I., Schroll-Machl (2005): Spolupráce přes hranice kultur. Praha,
Management Press.!
[6] Nový, I., Schroll-Machl (2007): Interkulturní komunikace v řízení
a podnikání: česko-německá. Praha, Management Press.
[7] Trompenaars, F., Hampden-Turner, Ch. (2009): Riding the Waves of
Culture. Understanding Cultural Diversity in Business. London, Nicolas
Brealey Publishing.
!
36
3 JAK ZPRACOVAT SEMESTRÁLNÍ PRÁCI
doc. Ing. Zuzana Stuchlíková, Ph.D., Ing. Jana Peterková, Ph.D. a Ing. Radek
Čajka, Ph.D
Tato kapitola se zaměřuje na praktické informace o semestrálním projektu,
který je nutný vypracovat a následně obhájit k absolvování stáže.
3.1 JAK ZVOLIT TÉMA PRÁCE
Semestrální práce kombinuje
teoretické
znalosti
s praktickými
poznatky, získanými v průběhu stáže. Student by měl využít informace, které
nabyl od zaměstnavatele, tedy poskytovatele stáže a vhodně je zarámovat
teoretickými poznatky, které získal v průběhu studia na FMV. Pokud
například student oboru Mezinárodní obchod vyjíždí do Číny, aby zde
absolvoval stáž ve společnosti Škoda Auto a.s., může si jako téma semestrální
práce zvolit „Brand management Škoda Auto a.s. na čínském trhu“ nebo
„Možnosti
vstupu
zahraničních
investorů
na
čínský
trh
v oblasti
automobilového průmyslu: případová studie společnosti Škoda Auto a.s.“.
V případě studenta oboru Podnikání a právo nebo Právo v podnikání by
připadalo v úvahu téma „Problémy ochrany práv duševního vlastnictví v Číně
na příkladu studie společnosti Škoda Auto, a.s.“.
V případě, že student v práci používá informace od poskytovatele stáže, je
nutné, aby tato firma nebo instituce o tom věděla a souhlasila se
zpracováním a publikací údajů. V případě, že jde o citlivější informace, je
možné dohodnout se na utajení práce.
Téma práce by mělo být odlišné od témat, která student zpracoval
nebo zpracovává v rámci bakalářské a diplomové práce i prací seminárních
v jednotlivých předmětech. Téma semestrální práce zadávané na FMV VŠE by
mělo být rovněž odlišné od tématu zpracovávaného stejným studentem na jiné
vysoké
škole,
pokud
student
studuje
(studoval)
na
více
vysokých
školách. Téma semestrální práce v rámci stáže na jiné kvalifikační práce
!
37
studenta může navazovat, ale není možné, aby tato semestrální práce byla
např. poté i součástí diplomové práce. O možnosti využití malé části
semestrální práce v práci diplomové je nutno se poradit s garantem stáže nebo
vedoucím diplomové práce.
Oproti
bakalářské
a
diplomové
práci
se
vyžaduje
větší
samostatnost studenta a větší interakce s praxí. Student by měl při
zpracování semestrální práce prokázat schopnost používat studiem nabyté
vědomosti a schopnosti a tyto vědomosti vhodně propojit s reálným
působením ve vybrané firmě.
Role garanta semestrální práce/projektu spočívá zejména v pomoci při
volbě metod zpracování. Garant práce upozorňuje studenta v průběhu
zpracování semestrální práce na její případné formální a obsahové nedostatky.
3.2 OBSAH, METODY A HARMONOGRAM PRÁCE
V případě krátkodobé odborné stáže v České republice nebo v zahraničí
(předměty s identy 22F413, 22F411 22F201 – viz i sylaby jednotlivých
předmětů a jejich zaměření na http://fmv.vse.cz/studenti/praxe/) student
zpracovává projekt stáže v rozsahu minimálně 20 normostran. V případě
dlouhodobých praxí nebo odborných stáží (předměty s identy 22F401,
22F412) je požadován rozsah minimálně 30 normostran stati.
Téma a cíl semestrální práce
Předmět zkoumaní v rámci stáže/odborné praxe je přesné vymezené téma,
které by mělo být stanoveno úžeji, aby student mohl téma řešit na
odpovídající úrovni, tedy aby ve svém zkoumání mohl jít do hloubky
problému. Při stanovení cíle semestrální práce by student měl vycházet
z: daného tématu a jeho zúžení v návaznosti na zaměření stáže/praxe;
z rešerše základní literatury a možných zdrojů informací firmy/poskytovatele
stáže (včetně konzultací s garantem práce a zástupcem dané firmy); definice
zkoumaného problému.
!
38
Cíl semestrální práce navazuje na výběr tématu a předmět zkoumání
(obdobně jako v případě bakalářské nebo diplomové práce). Specifikuje
problém, který má práce za úkol vyřešit, může se vázat k výzkumné otázce,
případně také může být jeho součástí pracovní hypotéza (hypotézy). Poskytuje
odpověď na otázku, co by se měl čtenář z práce dozvědět a zároveň poskytuje
zpracovateli vodítko pro postup při zpracování práce.
Cíl by měl být formulován co nejkonkrétněji, případně jako odpověď na
výzkumnou otázku nebo potvrzení/vyvrácení hypotéz (představa o možnosti
řešení problému/výzkumné otázky). Součásti cíle může být stanovení
výzkumné otázky či hypotéz(y), jejichž pravdivost práce zkoumá a ověřuje
(pokud nejsou součástí cíle, je vhodné je stanovit později v úvodu práce).
Výzkumné otázky by také měly být co možná nejstručnější, jednoznačně
formulované a jasné. Zároveň je vhodné v případě, že je výzkumných otázek
více, vysvětlit vztah mezi nimi – která otázka je nadřazena jiné, která je pro
zpracovávané téma nejdůležitější, ústřední. Cílem semestrální práce nemůže
být popis, analýza, srovnání (komparace) atd. Popis, analýza i srovnání patří
mezi metody, mezi cesty, jimž se autor k cíli může dostat.
Příklad stanovení tématu a cíle semestrální práce:
•
„Marketingová strategie Škoda Auto a.s. na čínském trhu“ (téma).
•
„Brand management Škoda Auto a.s. na čínském trhu“ (předmět
zkoumání).
•
„Zhodnocení silných a slabých brand managementu společnosti Škoda
Auto
na
čínském
trhu.
Doplněno
případovou
studií:
Brand
management na trhu luxusních automobilů v Číně“ (hlavní cíl práce, je
vhodného doplnit i cíli vedlejšími).
•
Nebo „Revize případně návrh nové strategie společnosti Škoda Auto
a.s. v oblasti brand managementu v Číně se zvláštním důrazem na
segment luxusních automobilů“ (hlavní cíl semestrální práce).
Metody při zpracovávání semestrální práce
V závislosti na povaze samotné odborné stáže/praxe, výzkumné otázky či s ní
souvisejícími hypotézami autor semestrální práce volí adekvátní metody, jimž
!
39
hypotézy testuje a s jejichž pomocí hledá odpověď na výzkumnou otázku.
Metody se mohou různit nejen podle tématu, ale také podle oborů – podobné
téma
může
být
zpracováváno
z
mnoha
úhlů
pohledu
za
použití
metodologického aparátu různých disciplín. Výběr vhodných metod je
náročnou a zároveň důležitou etapou zpracovávání textu semestrální práce.
Zde je tedy třeba, po prvotním samostatném zorientovaní v problému, se v
možnostech metody konzultovat s garantem práce a také se
zástupcem firmy, v němž je stáž/praxe vykonávána.
Metody a postup zpracování by měly poskytnout odpověď, jakým způsobem
student dospěje ke splnění cíle práce. Zamýšlené metody a postupy zásadně
závisí na zvoleném konkrétním oboru, tématu a předmětu zkoumání, stejně
jako na informacích a podkladech, které je možné získat při výkonu
stáže/praxe. Metodické požadavky se semestrální práce také odlišují
od požadavků kladených na bakalářské a diplomové práce.
V případě semestrální práce v rámci stáže převažuje praktická část nad
teoretickou.
Tato
praktická
část
odráží
spolupráci
studenta
s poskytovatelem stáže a je nejdůležitějším výstupem z celé odborné
stáže/praxe. Pro semestrální práci lze doporučit především následující
metody:
•
Pozorování: sledování skutečnosti (zde na základě působení přímo
v dané firmě) a zaznamenávání jejích charakteristik, podstatných pro
zpracovávané téma.
•
Srovnávání neboli komparace: sledování různých subjektů (zde
např. firem působících na určitém trhu nebo v určitém odvětví a jejich
srovnání v určitém ukazateli nebo ukazatelích, které si stanovíme).
•
Případová studie: hojně používaná např. v marketingu, kdy se daný
problém analyzuje na případu vybrané firmy nebo odvětví.
•
Dotazníkové šetření a jeho statistické vyhodnocení.
•
Vhodné
metody
marketingového
i kvalitativní).
!
40
výzkumu
(kvantitativní
Je možné a vhodné použít i další metody vědecké práce, které se běžně
používají při zpracovávání bakalářské nebo diplomové práce (v závislosti na
tématu v rámci odborné stáže/praxe a míře jeho praktičnosti):
•
Analogie: na základě shody či podobnosti určitých charakterových
vlastností je vytvářen úsudek o shodě určitých jevů.
•
Analýza: rozčlenění určitého jevu nebo skutečnosti na jednotlivé části
a jejich kritické zhodnocení. Důležité je postihnout příčiny jednotlivých
jevů.
•
Syntéza: spojení jednotlivých částí v celek, sledování vzájemných
souvislostí. Metoda syntézy obvykle doplňuje metodu analýzy.
•
Indukce: vyvozování obecného závěru na základě mnoha poznatků
o jednotlivostech. Induktivní úsudky umožňují dojít k podstatě jevů,
stanovit jejich zákonitosti. Typickým východiskem indukce je statistické
zpracování a zhodnocení reprezentativních souborů údajů, které
umožňují formulaci obecnějších závěrů, platných pro zkoumanou
oblast.
•
Dedukce: takový způsob myšlení, při němž od obecnějších závěrů,
tvrzení a soudů přecházíme k méně obecným. Indukce a dedukce spolu
úzce souvisí. Indukcí dospíváme na základě zkoumání jednotlivých jevů
praxe k teoretickým zobecněním, naopak teoretické závěry si dedukcí
ověřujeme v praxi.
•
Deskripce,
vědecký
popis:
se
soustředí
na
podrobnou
charakteristiku zkoumané oblasti či jevu a která bývá zpravidla posléze
doplňována analýzou.
Harmonogram práce
Semestrální práce se zpracovává obvykle v průběhu 1 semestru, v době, kdy
je student fyzicky přítomen ve firmě poskytující stáž nebo praxi a může zde
sbírat a vyhledávat potřebné informace a data. Student v tomto období také
spolupracuje s garantem své práce. Na základě konceptu
práce
zpracovaného na začátku semestru nebo samotné stáže/praxe vytváří
návrh obsahu semestrální práce. Je třeba také provést předběžnou rešerši
informací pro teoretické/obecné ukotvení sledovaného problému. Koncept
semestrální práce by měl schválit garant z FMV i zástupce firmy, s níž bude
!
41
student v rámci stáže spolupracovat. Text je dále rozvíjen, zpřesňován či
doplňován, s ohledem na informace získané v průběhu stáže v samotné firmě.
Zejména v tomto období je nezbytně nutné stanovit si časový plán práce
s ohledem na předpokládaný termín obhajoby. Orientační plán dává možnost
předem si rozmyslet a rozvrhnout jednotlivé fáze zpracování.
Ve fázi psaní semestrální práce student pokračuje ve sběru informací
a rešerši literatury a zpracovává první verze uceleného textu. Je doporučeno,
aby student konzultoval jednotlivé kapitoly s garantem z FMV v průběhu jejich
psaní. Není vhodné konzultovat až celkovou práci v její finální podobě. Při
postupných konzultacích jednotlivých kapitol je možné eliminovat případné
metodologické, obsahové i formální problémy při psaní, jež by se mohly
opakovat v následujících kapitolách. Po revizi a konzultaci jednotlivých kapitol
může student dále text rozvíjet, doplňovat a upravovat. Může také dohledávat
chybějící informace v odborné literatuře a zejména konzultovat případné
nesrovnalosti se zástupci firmy poskytující stáž.
3.3 FORMÁLNÍ POŽADAVKY NA SEMESTRÁLNÍ PRÁCI
Semestrální práce odevzdávané jako součást stáže nebo praxe a hodnocené
v rámci v rámci obhajoby po ukončení vlastní stáže mají obdobné formální
náležitosti
jako
kvalifikační
práce
(tedy
bakalářské
nebo
diplomové) zpracovávané během studia. I zde platí nutný soulad mezi
obsahem a formou, který zvyšuje hodnocení práce a zároveň umožňuje
snazší porozumění textu. Student zde demonstruje dovednosti, které jsou
samozřejmou součástí vysokoškolského vzdělání. Tuto oblast lze rozdělit na
několik dílčích témat, kde ve většině případů platí obdobná pravidla jako při
zpracování kvalifikačních prací.
V oblasti typografického zpracování je vhodné zmínit například zásadní
požadavek jednotné úpravy textu semestrální práce a dodržení jednotného
formátu textu. Pro nastavení vzhledu stránky platí stejné zásady jako při
tvorbě kvalifikačních prací například ve vztahu k okrajům stránky, číslování
!
42
stránek nebo nastavení stylu písma. Hodnota řádkování je obvykle 1,5,
případně jsou používány tzv. násobky.
Text práce je členěn do hlavních kapitol a dalších, nižších, úrovní textu.
S ohledem na rozsah semestrálních prací lze doporučit členění na dvě
(kapitola, podkapitola) maximálně, v odůvodněných případech, na tři úrovně
textu. Číslování je provedeno ve formě tzv. desetinného principu (1, 1.1, 1.1.1).
Požadavek jednotné úpravy se vztahuje i na odrážky nebo číslované seznamy,
které jsou v práci uváděny.
Číslovány jsou také jednotlivé stránky textu. Obvykle se začíná s číslováním
na stránce obsahu, případně první stránce úvodu. Do číslování je možné
zahrnout i předchozí formální stránky, jako titulní nebo seznam obrázků
a tabulek a začít číslovat například od strany 3. Číslování stránek je obvykle
umístěno vpravo, příp. uprostřed stránky na dolním okraji.
Odstavce začínají buď na začátku řádku, pak je nutné mezi ně vložit volný
řádek, případně mohou začít zhruba pět úhozů od začátku řádky nebo na
vzdálenost mezery. V takovém případě není nutné vkládat mezi jednotlivé
odstavce volné řádky. Každý odstavec by měl v podobě několika vět či souvětí
rozvádět vždy jednu myšlenku.
Dalším prvkem, který je nutné při zpracování semestrální práce vzít v úvahu,
je poznámkový aparát. Poznámky pod čarou je možné využít buď
k doplnění dodatečných informací, které by ve vlastním textu působily rušivě
nebo pro uvedení zdroje informace, kterou autor cituje nebo na ní odkazuje.
Pokud je obsahem poznámky zdroj informace, musí být styl úpravy totožný se
stylem úpravy seznamu zdrojů. Týká se to například i pořadí jednotlivých
položek.
K náležitostem úpravy semestrálních prací patří i další prvky jako je psaní
interpunkcí, uvozovek, běžných zkratek a dalších symbolů. Jsou také
stanovena pravidla pro vkládání mezer (například vždy za interpunkčním
znaménkem, nikoli uprostřed složených přídavných jmen) nebo uvádění
!
43
procent, data nebo čísel a číslovek v textu. Lze uvést alespoň základní pravidla
z této oblasti:
•
Procenta ve významu podstatného jména se uvádí s mezerou mezi
číslovkou a znakem procent „10 %“; ve významu přídavného jména
(desetiprocentní) se mezera vypouští „10% sleva“.
•
Základní číslovky (obvykle 0-10) se rozepisují „tři příklady“; roky nebo
letopočty se píší bez mezer.
•
Ve větě se neuvádí dvě interpunkční znaménka za sebou, např. „?.“.
Pokud věta končí zkráceným výrazem, například „atd.“ – nepřidává se
další interpunkční znaménko.
•
Za výrazy jako „tzv.“ nebo „např.“ se neuvádí uvozovky.
•
Za výrazem „Viz“ (například v poznámce pod čarou) se tečka neuvádí.
•
Při použití zkratek se v textu při jejich prvním uvedení obvykle uvádí
plný název a za ním v kulaté závorce výraz „dále jen“ a příslušná
zkratka. Případně je možné uvést v závorce i originální název, v případě
že v textu uvádíme český překlad názvu.
Cizí osobní jména je nutné psát v originální podobě a nelze je překládat.
Jistý problém může tvořit tzv. transkripce, tedy přepis z jiné abecedy.
Příkladem může být: Čou En-laj --- Zhou Enlai. Mohou se vyskytnout rozpory
mezi ustáleným českým přepisem a oficiální současnou podobou přepisu do
latinky. Zde má autor právo se rozhodnout o tom, jakou variantu použije.
Nicméně musí ji opět důsledně používat v celé práci.
Další důležitou oblastí při tvorbě semestrálního práce je stylistická úprava
textu, tedy vhodné využití jazykových prostředků, jako je vhodný výběr slov,
stavba vět a jejich spojení nebo užití odborných pojmů. Tyto i další prvky mají
zásadní vliv na formu vyjadřování. Ta následně ovlivňuje srozumitelnost textu
a přehlednost předkládaných názorů a informací. Text musí být jasný,
srozumitelný a přehledný, aby mohl být správně pochopen. Stylistická úprava
tedy významně ovlivňuje i jeho hodnocení.
Na stylistiku textu je kladeno několik zásadních požadavků. Základním je
dodržování všech pravopisných a gramatických norem a absenci
!
44
různých slangových výrazů či zkomolenin. V případě nutnost je možné takový
výraz uvést, nicméně musí být graficky (například uvozovkami nebo typem
písma) odlišen od základního textu. Dále je možné uvést i jasnost a přesnost
vyjadřování nebo jen minimální, pokud vůbec, emocionální zabarvení textu.
Rovněž
odborná
terminologie
musí
být
používána
v adekvátních
a relevantních souvislostech.
K důležitým aspektům patří rovněž předkládání vlastních názorů a myšlenek.
V odborných textech se v českém prostředí používá ve vlastním textu
především tzv. neosobní vyjadřování (dále je možné uvést; z předchozího
vyplývá). První osoba jednotného čísla se objevuje především v úvodu a závěru
práce, kde autor prezentuje své záměry nebo výsledky své práce (ve své práci
se budu zabývat; na základě předložených informací jsem došel/la k závěru,
že). Tzv. autorský plurál, tedy 1. osoba množného čísla (a nyní se dostáváme
k jádru věci), se obvykle používá spíše v textech popularizačního charakteru.
Neméně důležitým prvkem je kompozice textu, tedy sled jednotlivých částí
(kapitol), který by měl v logickém sledu rozvíjet téma práce a od úvodního
vymezení problému dospět v následných krocích k naplnění cíle práce.
Semestrální práce, které jsou součástí stáží, jsou obvykle zaměřeny spíše
prakticky. Tak, aby odrážely zaměření stáže a pokud možno souzněly s jejím
obsahem. Nicméně i takto zaměřené práce nemohou postrádat úvodní, spíše
teoretické vymezení problému, které vytváří rámec pro následný empirický
text. Pokud je například práce věnována tématu činnosti státních aktérů při
podpoře exportu na příkladu konkrétní instituce, úvodní kapitola bude
zmiňovat stručně okruh státních aktérů a jejich možnosti při podpoře exportu.
Největší prostor bude věnován typu aktérů, kam patří sledovaná instituce.
Dále bude vymezen okruh nástrojů, opět s přihlédnutím ke konkrétnímu
zaměření práce. Tento rámec bude poté využitý při zpracování například
konkrétní případové studie. Nebo jestliže autor rozebírá konkrétní použití
moderních technologií, například sociálních sítí v komunikaci kulturních
institutů s veřejností, bude úvodní kapitola věnována sociálním sítím jako
prvku komunikace a jejich využití v obecné rovině.
!
45
Obsah každé části textu by měl být navozen jejím titulkem. Téma je poté
obvykle členěno na další (nižší) úrovně textu, které uvádí dílčí témata. V rámci
podkapitol rozvíjejí konkrétní myšlenky jednotlivé odstavce. V obecném
pohledu platí, že každý odstavec by měl být věnován jedné konkrétní
myšlence. S ohledem na čtivost a srozumitelnost textu je nutné věnovat
pozornost i stavbě textu, zejména rovnováze v délce vět. Střídání krátkých
i delších vět, případně souvětí. Text musí zůstat v každém případě
srozumitelný a neustále musí sledovat naplnění cíle práce. To znamená
v logickém sledu jednotlivých kapitol až odstavců rozvíjet argumenty, které
odpovídají na stanovené otázky a směřují k závěru práce. Jakkoli autor
vyjadřuje v textu práce svůj názor, vždy by měl používat objektivně
laděný projev a nesklouzávat k expresivním, byť třeba originálním
a zábavným výrazům.
Semestrální práce má rovněž svou formální strukturu a náležitosti. K nim
patří zejména:
•
Titulní stránka s uvedením titulu semestrální práce, jménem autora
a garanta stáže a také identu a názvu předmětu, v jehož rámci byl text
zpracován.
•
Obsah.
•
Seznam tabulek, obrázků a grafů (pokud to je vhodné).
•
Úvod.
•
Text (jednotlivé kapitoly).
•
Závěr.
•
Seznam zdrojů.
•
Seznam příloh (pokud to je vhodné).
Úvod semestrální práce definuje vlastní téma práce, čemu přesně se autor
bude věnovat. Uvádí také cíl práce, kterého má být dosaženo. Ve stručné
podobě představuje tematické zaměření jednotlivých kapitol a předkládá tak
čtenáři ve stručné podobě logickou strukturu práce. Je zde také prostor pro
uvedení všech mimořádných okolností, které se týkají zpracování textu, metod
práce, okruhu zdrojů a případně také průběhu stáže samotné.
!
46
Vlastní text potom rozvíjí naplnění cíle práce v jednotlivých etapách
(kapitolách) textu. Na rozsah a způsob naplnění cíle práce následně odpovídá
závěr. Závěr práce přináší syntézu dílčích informací a závěrů obsažených
v předchozím textu.
Také jsou stanovena pravidla pro formální úpravu vložených objektů,
jako jsou grafy, tabulky, schémata, obrázky a další. Každý z objektů je
zarovnán vždy na střed stránky. Nad objektem je uvedeno o jaký druh se
jedná, je mu přiřazeno pořadové číslo v dané kategorii a také je uveden popis
obsahu (například: Graf 1. Vývoj objemu exportu v letech 2005-2010, v mil.
USD a v %). Pod každým objektem je také uveden odkaz na zdroj informací.
V případě vlastního zpracování na základě shromážděných informací se uvádí
výraz „vlastní zpracování“, případně „zpracováno na základě…“. Popisky
objektů jsou uváděny menší velikostí písma, obvykle 10 nebo 11.
Práce zpracovávaná v českém jazyce by měla mít i tyto objekty a jejich obsah
přeloženy do stejného jazyka. Používá se jednoduché řádkování. Tabulky
i další objekty by měly mít v celé práci stejný formát, tedy měly by vypadat,
pokud možno stejně. Do vlastního textu je dále možné vkládat pouze objekty,
jejichž rozsah není větší než jedna stránka textu. Větší objekty, podobně jako
třeba celé dokumenty nebo rozsáhlé výňatky je nutné uvést do přílohy.
Jakékoli vložené objekty či přílohy musí mít jasně deklarovanou vazbu
k textu. To znamená, že v textu se musí objevit odkaz na takové objekty nebo
přílohy, případně jakýkoli komentář k jejich obsahu.
Velmi důležitá, ať už z hlediska formálního nebo obsahového je i závěrečná
kontrola textu. V ideálním případě by tuto kontrolu měla provést
nezúčastněná osoba. Před odevzdáním hotového dokumentu do odevzdávárny
v ISIS je nutné se přesvědčit, že práce obsahuje všechny části, které má mít
a že splňuje všechny předepsané požadavky. To se týká například jednotného
formátování textu, způsobu úpravy vložených objektů, formátování odstavců
a zarovnání textu, jednotného stylu nadpisů, ale i poznámek pod čarou. Nová
stránka by rovněž neměla začínat posledním řádkem odstavce nebo uvedením
zdroje k objektu prezentovanému na předchozí stránce práce. Naopak jako
!
47
poslední údaj na konci stránky se nesmí objevit jakýkoli nadpis, za kterým
není ještě alespoň pět řádků textu. S ohledem na formální stránku je nutné
dodržet začátek nové kapitoly na nové stránce.
Jinou dimenzi představuje kontrola souznění titulu semestrální práce
a jejího obsahu. Titul, ale ani úvod práce nemůže slibovat nic, co se
následně neobjevuje v samotném textu. I z tohoto důvodu se obvykle finální
verze úvodu zpracovává na konci celého procesu společně se závěrem práce.
3.4 ZDROJE, CITACE A SEZNAM LITERATURY
Zdroje
Otázka kvalitních zdrojů je zásadní jak při psaní kvalifikačních prací, tak
i semestrálních prací. Povaha obou prací se ovšem mírně odlišuje. Zatímco
v případě klasických kvalifikačních (zejména bakalářských) prací výrazně
převažuje část teoretická, u semestrální práce by tomu mělo být opačně.
Stěžejní pasáží by se měla stát část praktická, která ztělesňuje činnost studenta
v konkrétní firmě či organizaci. Zde bude student s největší pravděpodobností
čerpat i většinu informací. Navzdory výše uvedenému by ovšem nebylo
záhodno problematiku zdrojů opomíjet.
Kde tedy čerpat kvalitní informace?
V jednoduchosti lze říci, že by se vždy mělo jednat o kvalitní odborné
prameny. Velkou zárukou spolehlivosti jsou statistická data oficiálních
národních či mezinárodních institucí, jako jsou statistické úřady,
centrální banky či agencie OSN.
S ohledem na bezplatné, volně dostupné zdroje lze jistě doporučit tzv.
KOUMES
–
Katalog
Online
Užitečných
Materiálů
Ekonomických
& Společenských (http://www.econlib.cz/odkazy/). Ten provozuje ECONLIB,
což je virtuální ekonomická knihovna, provozovaná společně Centrem
informačních a knihovnických služeb Vysoké školy ekonomické v Praze (CIKS)
a knihovnou CERGE-EI.
!
48
Odbornější, a tím pádem (ve většině případů i kvalitnější) zdroje nejsou
většinou volně dostupné. Přístup je však studentům VŠE zajištěn přes
Centrum informačních a knihovnických služeb Vysoké školy ekonomické
v Praze (CIKS), jelikož je VŠE předplatitelem mnohé řady významných
databází. Základním odkazem je zde http://www.vse.cz/zdroje/, kde studenti
naleznou jak specializované či faktografické zdroje, tak i citační
rejstříky. Webové dokumenty, příp. zdroje dostupné pouze na internetu
v současnosti převažují. I tyto zdroje však musí být odborné, ověřené
a spolehlivé. Pozor zejména na stránky, jejichž autor a původ je nejasný (sem
patří i Wikipedia).
Zdroje by měly být rozmanité. Vzhledem k tomu, že je někdy těžké posoudit
objektivitu a spolehlivost jednotlivých zdrojů, doporučujeme používat
v jednotlivých oblastech zkoumání více zdrojů a na základě nich si vytvořit
vlastní pohled/názor, resp. shrnout většinový názor. Není vhodné v práci
používat jen zdroje, které potvrzují autorovu představu/názor na dané téma.
Pro větší objektivitu je třeba uvádět i alternativní teze a pohledy, kritiky
apod.
Citace
Problematika citací se týká obecně celého semestrální práce, nicméně ze své
podstaty bude studenty primárně více řešena v části teoretické. To ovšem
neznamená, že část praktická by byla prosta citací. Všechny použité zdroje
musí být uvedeny v přehledném (strukturovaném) seznamu literatury na
konci práce. Na zdroje musí být průběžně odkazováno v textu, tzn., musí
být citovány!
Odkazy na literaturu/citace jsou krátkou formou bibliografického záznamu,
která slouží:
•
K rychlé a přesné identifikaci dokumentu, ze kterého autor vybral
a použil data, statistiky, citát, parafrázovanou myšlenku apod.
•
K přesnému určení umístění citátu, parafrázované myšlenky
v rámci zdrojového (citovaného) dokumentu (platí pouze, pokud jsou
v odkazu uvedeny povinné údaje, včetně čísla strany).
!
49
•
K ochraně autorských práv, tj. práv autorů jednotlivých zdrojů, na
něž se odkazujete.
•
Jak pro autora (může se ke zdrojové myšlence snadno vrátit jedině,
pokud je přesně označena), tak pro čtenáře práce (pokud si chce
zkoumanou problematiku prohloubit a vrátit se k původním zdrojům).
Dvě hlavní formy citací (upravují speciální normy ČSN ISO 690, 690-2):
•
Průběžné poznámky pod čarou (přehledné, na konci každé strany,
vhodné i zkrácené verze, číslované), možné i jako vysvětlivky (tzn. na
konci oddílu nebo celé práce).
•
Tzv. harvardský systém využívající první údaj záznamu/autora
nebo publikující instituci a rok vydání (v závorkách, přímo v textu),
podrobné údaje jsou uvedeny v závěrečném seznamu literatury
v částečně jiném pořadí. Příklady viz dále.
Oba způsoby jsou dle citační normy možné, v monografiích i vědeckých
časopisech se stále více využívá harvardský systém. U semestrálních prací
doporučujeme
prodiskutovat
použití
jednoho
z
uvedených
systémů
s vedoucím práce.
Důležité je sladit způsob odkazování v celé práci, tj. nekombinovat uvedené
možnosti. Je třeba používat stejný způsob odkazování i u uvádění zdrojů
u tabulek, grafů atd.
Podrobněji viz např. Nová citační norma ČSN ISO 690:2011 – Bibliografické
citace
–
on-line
příklady
na
v Praze: http://ciks.vse.cz/citace/ nebo
stránkách
na
jiných
knihovny
vhodných
VŠE
stránkách,
např. https://sites.google.com/site/novaiso690/metody-citovani.
Kdy je třeba odkaz v textu uvést? Tam, kde se vyskytují:
•
Čísla (statistiky), konkrétní data, převzaté definice.
•
Doslovné
citace
cizího
autora
v uvozovkách).
!
50
(ty
musí
být
navíc
uvedeny
•
Parafráze a reformulace textů jiných autorů (tj. převedení cizích
myšlenek do vlastních slov, přičemž se nemění význam původního
textu).
•
Tzn. všude tam, kde nečerpáte „z vlastní hlavy“!
Práce bez odkazů/citací a přitom využívající cizí zdroje = plagiát?!
•
Pokud semestrální práce neobsahuje žádné odkazy/citace nebo
neadekvátní počet (závisí na charakteru textu, nelze obecně vymezit
„vhodný počet“), měla by být vedoucím práce vrácena k doplnění.
•
Příliš mnoho citací nebo parafrází také není vhodné, protože může
poukazovat na nedostatek vlastní analýzy a pouhé přebírání cizích
myšlenek.
•
Hodnocení práce se zdroji (tj. nejen struktura a kvalita zdrojů, ale
i odkazování) je jednou ze součástí
celkového
hodnocení
semestrální práce.
•
Pokud autor v práci uvádí cizí myšlenky bez uvedení odkazu na zdroj,
vystavuje se nebezpečí neobhájení práce a zároveň postihu ze
strany disciplinární komise FMV (jelikož jde o hrubé porušení
etických pravidel akademické práce).
Na základě výše uvedeného lze tedy doporučit následující:
•
Odkazujte a citujte důsledně hned, jakmile začínáte psát.
•
Odkazy slouží i pro Vaši orientaci ve zdrojích, k nimž se můžete lépe
vracet.
•
Doplňování odkazů až v pozdějších fázích psaní je náročné časově,
některé důležité zdroje mohou být i opomenuty.
Příklady odkazování v textu/citování pomocí poznámek pod čarou:
Poznámky pod čarou mohou být ve standardizované, kompletní podobě
(tj. celý záznam a kompletní informace – tak, jak jsou uváděny v seznamu
literatury – viz výše) nebo ve formě zkrácené (tj. v první poznámce pod
čarou z určitého zdroje je uvedena kompletní informace a v poznámkách
následujících ze stejného zdroje jen některé údaje).
V jedné poznámce pod čarou může být uvedeno více zdrojů. Vhodné je ale
zdroje rozdělovat, aby měl autor i čtenář snadnější orientaci v původních
!
51
zdrojích (pokud je v poznámce více zdrojů, je nutno hledat původní myšlenku
v několika zdrojích najednou).
Není vhodné uvádět poznámku pod čarou k nadpisům jednotlivých kapitol
s tím, že daná kapitola je celá zpracována na základě jednoho zdroje. Jak bylo
uvedeno výše, zdroje mají být rozmanité, není vhodné založit delší text pouze
na 1 zdroji. V poznámkách pod čarou je možné uvádět jak odkazy na
literaturu, tak vysvětlující a doplňkové informace, které nejsou pro text
zásadní, jsou mimo hlavní téma apod. Údaje v poznámkách pod čarou
mají stejnou podobu jako seznam literatury (tj. musí obsahovat
stejné náležitosti, viz dále) + je upřesněno číslo strany, z níž autor
čerpá.
U interní firemních dokumentů:
Zvláštností semestrálních prací je dozajista vysoká míra kooperace s podniky
či institucemi, kde student působí v rámci praxe. Ty jsou častým (a často také
jediným) zdrojem informací pro praktickou část práce. V mnoha případech se
ovšem jedná o informace neveřejného charakteru. Pokud firma či instituce
svolí s využitím dat či jiných interních informací v semestrální práci,
doporučuje se následující způsob citace:
V textu kvalifikační práce: Čistý zisk společnosti za rok 2014 činil 83 mil. Kč
(Jan Novák 2015, s. 3).
V seznamu literatury: Jan Novák (1999). Finanční přehled 2015. Prezentace
PowerPoint. Firma ABC. Praha.
Seznam literatury – základní požadavky a příklady
Seznam literatury (uváděný na konci semestrální práce) musí zahrnovat
kompletní
a
přesné
údaje
o
jednotlivých
použitých
zdrojích
v předepsaném pořadí a podobě (viz příklady dále). V seznamu literatury musí
být uvedeny jen ty zdroje, které autor v semestrální práci opravdu
využil. V seznamu literatury musí být uvedeny veškeré zdroje a statistiky, na
něž je v textu odkazováno v poznámkách pod čarou, v grafech nebo tabulkách
apod. Seznam zdrojů se uvádí v abecedním pořadí, zdroje jsou
!
52
číslovány, je možné je členit dle typu publikace (monografie, články
z odborných časopisů, elektronické zdroje apod.).
Příklad seznamu literatury na konci semestrální práce – při odkazování
pomocí poznámek pod čarou (u tzv. harvardského systému je třeba uvádět za
tvůrcem rok v závorkách, až poté následuje název díla a další povinné údaje):
1. OECD. OECD Economic Survey – Japan 2011. Paříž: OECD, 2011. ISBN 9264-16007-8.
2. ROSENBLUTH, F. M. Japan in 2010: Messy Politics but Healthier
Democracy. Asian Survey, Vol. 51, No. 1, s. 41-53. ISSN 0004-4687.
3. SALSBERK, B. – CHANDLER, C. – CHHOR, H. (2011). Reimagining
Japan: The Quest for a Future That Works. VIZ Media, 2011. ISBN-13:
9781421540863.
4. STATISTICS BUREAU. Statistical Handbook of Japan. [Online.] Statistics
Bureau and Statistical Research and Training Institute, 2012. [cit. 5.9.2012.]
Dostupné z: http://www.stat.go.jp/english/data/handbook/index.htm.
Doporučené, rozšiřující zdroje:
http://ciks.vse.cz/citace/
BERNÁTOVÁ, O., SKŮPA, J. Bibliografické odkazy a citace dokumentů dle
ČSN ISO 690 (01 0197) platné od 1. dubna 2011. [Online.] Portál Citace.com,
2012 [cit. 7.12.2012.] Dostupné z http://www.citace.com/soubory/csniso690interpretace.pdf.
FIRSTOVÁ, Z. Nová citační norma ČSN ISO 690:2011 - Bibliografické citace.
[Online.]
[cit.
7.12.2012.]
Dostupné
z
https://sites.google.com/site/novaiso690/home.
3.5 ODEVZDÁNÍ A OBHAJOBA SEMESTRÁLNÍ PRÁCE
Odevzdání semestrální práce
Před finálním odevzdáním semestrální práce doporučujeme provést kontrolu
všech podstatných částí práce, nejlépe podle připraveného seznamu:
•
!
obsah
53
•
nadpisy
•
číslování tabulek a grafů
•
provázanost (i formální) jednotlivých částí práce
•
seznam literatury
•
přílohy
Ve formální závěrečné úpravě pak je práce vložena do ISIS a v písemné
podobě odevzdána vedoucímu (garantovi) praxe nebo stáže.
Termín odevzdání semestrální práce je stanoven po domluvě
s garantem dané praxe.
Náležitosti
odevzdání
kvalifikační
práce: Semestrální práce se
odevzdává primárně v elektronické podobě, a to vložením do Odevzdávárny,
kterou pro danou praxi otevírá v ISISu garant praxe. Současně doručí student
garantovi praxe i výtisk semestrální práce.
Obhajoba semestrální práce
Garant semestrální práce má v procesu její tvorby i při závěrečném hodnocení
zásadní postavení. Jeho úlohou je metodicky studenta vést po celou dobu
zpracování projektu. Napomáhá primárně k adekvátní volbě tématu, které
v sobě vhodně kombinuje jak teoretické, tak i praktické aspekty. V průběhu
tvorby se studentem pravidelně komunikuje a poskytuje mu zpětnou vazbu.
Obhajoba semestrálního práce probíhá v domluvený termín během
zkouškového období (výjimečně před nebo po něm), a to za účasti garanta
praxe a alespoň jednoho dalšího akademického pracovníka.
Na závěr praxe musí organizace vystavit písemné pracovní hodnocení
studenta, tzv. hodnotící formulář studenta na praxi. Student poskytne
organizaci tento formulář. Zodpovědný pracovník organizace/gestor předá
studentovi vyplněný formulář v zalepené a orazítkované obálce.
Hodnocení student přinese s sebou na obhajobu semestrálního práce.
V rámci obhajoby prezentuje student projekt, který zpracoval, ale také
činnost, kterou u dané firmy či instituce vykonával. Druhé zmíněné
kritérium hodnocení je velice podstatné a je také přímo napojeno na
hodnocení, které komise obdrží v zalepené obálce od příslušné firmy či
!
54
instituce. Student by měl být schopen osvětlit, jakou přidanou hodnotu
měla jeho pracovní stáž pro zaměstnavatele a jakou pro něj. Tato část by
měla být podstatná v celém hodnocení.
Po samotné prezentaci semestrálního práce a příslušné činnosti si komise bez
účasti studenta prostuduje hodnocení od firmy či instituce a dohodne se na
celkovém hodnocení, které následně studentovi s odůvodněním oznámí.
Hodnotící formulář studenta na praxi je následně garantem praxe postoupen
dále a archivován.
!
55

Manuál pro stáže FMV - Fakulta mezinárodních vztahů

Transkript

Podobné dokumenty

Sborník konference - Asociace exportérů

Diplomový seminář - Pražská vysoká škola psychosociálních studií

Sborník Ekokonference Tábor 2012

seznam knih k zapůjčení

Podávání žádostí - Fakulta podnikohospodářská

Výroční zpráva - Fakulta mezinárodních vztahů

newsletter - Centrum sociálních služeb Praha

Pokročilé vyhledávání ve Wordu a Excelu