Komunikace s pacientem

Komunikace
●
●
Komunikace (z lat. communicare,
sdílet, radit se, od communis,
společný) může znamenat:
Dorozumívání – nejčastějším
způsobem takové komunikace bývá
lidská řeč a písmo
Verbální a nonverbální komunikace
Ale také pozemní komunikace – čili silnice,
dálnice, chodníky, cyklostezky apod.
Komunikace
Komunikaci tedy rozumíme vzájemné dorozumívání, výměnu informací. Každé kultuře je vlastní určitý systém komunikace,
který zahrnuje nejen jazyk, ale i specifická gesta a způsoby chování .
1.Formy komunikace:
– neverbální,
– verbální,
– metakomunikace.
A mnoho dalších-viz
2.Dělení podle smyslového orgánu, na který působí:
-. akustické (sluchové) - řeč
- neverbální složky řeči (hlasitost, tón, výška, intonace, frázování atd.)
. vizuální (zrakové) - pantomimika: mimika , gesta, postoje
- proxemika- vzdálenost mezi lidmi
- předměty kolem nás
- taktilní – haptika = dotek
-. olfaktorické (čichové)
Celková suma neverbální složky je při komunikaci udávána vyšší, než složka verbální.
Pro verbální komunikaci je důležité to, že význam sdělení se nemusí vždy
krýt s obsahem. Význam často vyplývá z kontextu situace nebo z intonace,
někdy je však předem avizován. Metakomunikace používá prostředky, které
upřesňují nebo mění následující, někdy i současně probíhající činnost.
Člověk má velkou zásobu verbálních i neverbálních nástrojů, které může
použít jako metasignály.
Strukturu komunikace můžeme rozvrhnout následujícím způsobem:
– kdo (komunikátor),
– říká co (komuniké),
– komu (komunikant),
– čím (druh komunikace, např. slova),
– prostřednictvím jakého média (např. mluvené řeči v bezprostředním kontaktu),
– s jakým úmyslem (motivace),
Verbální komunikace
●
Verbální komunikace. Řeč je specificky lidským
prostředkem dorozumívání. Jde o komunikaci
zprostředkovanou jazykovým znakem a významem
na něj vázaným. Při slovním sdělování je důležitý
obsah, slovní vyjádření toho, co se chce říci a dále
charakteristiky řeči. Verbální komunikace spočívá v
různém pojetí znaku a jeho významu pro příjemce i
odesílatele sdělení. Slovo má současně dva
významy, a to slovníkový (denotativní) a
emocionální, osobní (konotativní). To způsobuje
různou dešifraci a potažmo také vznik
nedorozumění. Komunikace probíhá nejméně ve
dvou významových liniích. Jednak je to linie
tematická (obsahová) neboli to, o čem se mluví, a
pak linie interpretační čili jaký výklad (smysl)
tématu komunikace lidé přikládají. Hlavní
podmínkou kvalitní verbální komunikace je znalost
jazyka, ve kterém probíhá.
Řeč
Moderní lingvistika rozlišuje jazyk jako
systém (podle Noama Chomského
jazykovou kompetenci) a řeč nebo řečové
akty jako aktuální použití této kompetence.
Jazyků je mnoho, ve všech však lze
rozeznat podobné složky či vrstvy (např.
vrstvu fonetickou, lexikální, gramatickou
a stylovou) a i vztah mezi jazykem a řečí je
u všech podobný. Každý řečový akt se děje
v určitém jazyce, který se jeho uživatel
musel naučit; může být mluvený (akustický
- promluva) nebo může být vyjádřen
písmem jako text a neslyšící užívají
vizuální znakovou řeč. Studiem jazyka
vůbec se zabývá obecná lingvistika,
studiem řeči mnohem mladší pragmatika a
další obory.
Vývoj
●
Vývoj jazyka u člověka
Jazyk jako specifický nástroj dorozumívání. Jazyk jako nástroj
myšlení a jednání. Jednota verbálního a neverbálního chování.
Jazyk jako systém znaků,symbolů a gest,včetně pravidel
užívaných při komunikaci
Teorie koevoluce –souběh praxie a jazyka:graduální/postupný/ vývoj
jazyka/na rozdíl od saltacinostů-skokový model/.
Souběh chůze po dvou/bipedalismus/,imitace a užívání nástrojů,vývoj
sociálních vazeb a mimesis.
Vývojový graf-období 5-7 milionu roků/změny tělového schematu a
funkcí,3 milion\-zvětšení mozku 3x,2 miliony:mimesis-sdlíení
akcí,plánů,pocitů ikonickým popisem/gesta,zvuky-celkový opis
také zpěvem,dramatem,rituálním chováním,oblečením
ap./:celkově evoluce v těchto bazálních krocích:
-chůze po dvou/uvolnění rukou-gestikulace,výroba/
-zrcadlové neurony-preprezentae akce jiných jedinců/
-orientace v savaně/poloha v prostoru,časová posloupnost
-zraková paměť/vybavování událostí/
-interakce face-to-face a imitace
Vývoj
Vznik protojazyka
Nejstarší jazyky:mlaskavé a cvakavé/asi 100 až 50 tisíc let/-Tanzanie
v současnosti-cca 120000 lidí jedna skupoina a 1000
druhá/npříbuzné
Kulturní vývoj:indoevropské jazyky 6000 let diverzifikace a 1000 let
románské.
Saltacinisté-specifická jazyková vloha homo sapiens.Rozdíl od jiných
živočiců:mechanismus rekurse-výlučně lidská složka jazykové
vlohy/umožňuje nekonečné množství vyjadřování(vyvinula se v
poměrně nedávné době/desítky tisíc let?//Rekursivní
syntax:“matrjoška,“,“cibule“-vazba slov vzdálených ve
větě:…jestliže…pak/
Přechod od non syntaktické k syntaktické komunikaci je pobažován
za nejdůležitější krok evoluce lidského jazyka
Sémantická, syntaktická a pragmatická stránka jazyka (řeči). Význam
slova, věty, textu.
Role kontextu v komunikaci. Rozdíly mluveného a psaného projevu,
zásady, znalost gramatické a pravopisné normy, formy psaného a
mluveného projevu. Kreativní myšlení se projevuje v mluvě
(melodický průběh výpovědi, jazykové panely, parazitní slova,
fráze...). Odpovědnost v komunikaci (etika mluveného i psaného
slova).
Rétorika
Rétorika:rhesis=řeč,rétor:mistr slova,
věda o umění a umění mluvit.
Ve st.Řecku důležitá věda.Argumentace ,
umění řeči.
Rétorika
Bible ,největší rétorická ponaučení
Přeložení do všech jazyků,.
.
Co v ní nachází moderní rétorika: aforismy,citáty
Ve středověku se uznávalo tzv. 7 svobodných umění, osnova
církevního školství
Rétorika, geometrie,aritmetika,dialektika,
astronomie, hudba, gramatika
Rétorika v Čechách, známí rétorikové
J.Hus
J.A.Komenský
Dobrovský, Jungman
Rétorika
Demagog:řečník, kterému účel světí prostředky, dokáže
s využití davové psychologie strhnout i vyspělou masu
lidí:Hitler.Jednoduchá hesla, činy a řešení.
Jeden ze známých řečníků:Démostenes,mimořádně.slavný
řečník, mistr v rétorice.
Filipika: obranná řeč, bojovný projev, pochází od
Demostenes, bojové neohrožené projevy proti králi
Filipovi.
Projevy lakonické:stručné, řečníci z oblasti Lakónie,projevy
odtud:věcné,stručné.
I.Marcus Thulius Cicero:Říman, vynikající řečník,
cíle:dokázat pravdu, získat sympatie, pohnout
v jednání.
Je jedním ze stoiků, i Seneca.
II.Quintilianus Marcus Fabius:byl první státní učitel rétoriky
v Říme, 1.st.n.l.
III.Aristotheles:největší z antických myslitelů, tvořitel
mnoha zákonů na kterých stojí rétorika dodnes, napsal
svůj spis :Rétorika.
Drakonická opatření:621 př.n.l. Drakon:myslitel, který znal
pouze tvrdá opatření za zločiny:smrt.
Rétorika
Historicky několik bodů jak být dobrým
rétorem a zalíbit se lidem.Dle Carnegiho
-Zajímejte se upřímně o lidi
-Usmívejte se
-Pamatujte si, že vlastní jméno zní člověku
nejlépe
-Buďte pozornými posluchači
-Hovořte o tom, co zajímá druhého
-Upřímně v druhém vzbuďte pocit, že je
důležitou osobou
Rétorika
Řecnické prostředky v současné formě
rétoriy:
Prostředky pomáhající názornosti,např.přirovnání,metafora
a vyprávění,
Prostředky pomáhající pronikavosti apelu:opakování,
zesílené opakování, pregnantní výrok,zhuštěn nějaký
zásadní celek.
Překvapivý zvrat
Řečnické zvolání:...o jaký krásný úkol
Citáty
Zvláštní stavba věty
Rétorika
Prostředky vtahující se do rozvíjení řeči
posluchače:
-řecnická otázka: na kterou se neodpovídá u ní
se předpokládá dopředu její odpověď
-prolepsis:vysloví námitku kterou sám
předpokládá
-synekdocha:myšlenková zkratka , které sám
posluchač musí rozumět na základě
předchozích zkušeností a znalostí/sdílený
význam/
-řečnický dialog:zpestření, sám se ptá a sám
odpovídá
Rétorika
.Prostředky
dodávající estetickýúčinek
Slovní hříčka:kdo nás leká není ještě lékař
Aluze :je schválně výrok nedopovězený
Paradox:výrok v doslovném významu ale
opačném
Parafráze: vyjádření opisné, Praha
stověžatá matička
Rétorika
12 způsobů jak přesvědčit lidi
Vyhrajete jen tehdy, když se nepřete
Ukažte, že si vážíte přesvědčení druhých, nikomu neříkejte,
že se mýlí
Mýlíte li se ,uznejte to rychle a ochotně
Začínejte přátelsky
Veďte druhého k tomu, aby sám souhlasil
Nechte hovořit druhého
Nechte druhého v domnění, že ta myšlenka je jeho
Upřímně se snažte dívat se na věc očima druhého
Mějte ohled na přání a mínění druhého
Dovolávejte se ušlechtilých pohnutek
Podávejte své myšlenky poutavým způsobem
Vyzvěte k soutěživosti
Rétorika
Obvyklé techniky a kultura mluveného
projevu
Dechová a hlasová průprava
Práce s hlasem - získání a udržení
pozornosti
Srozumitelná artikulace
Modulace řeči: frázování, melodie,
důrazy, tempo
Jazyková kreativita a tvořivé
vyjadřování, slovní zásoba
Čtený text a jeho specifika
Mluvený projev a jeho struktura
Nácvik připraveného a
nepřipraveného projevu
Trénink prezentačního vystoupení
Zlozvyky v komunikaci
Zlozvyky „řečníků“
tendence ke "školometskému" poučování (snaha předat co
nejvíce informací v co nejkratším čase)
mnohomluvnost, odbočování od tématu
nepřiměřená gestikulace (přehnaná i nedostatečná)
záliba ve frázích vypůjčených z denního tisku
nedbalá výslovnost, tzv. "šumlování"
monotónnost (chybná intonace, špatné frázování, obecně
nedostatečná práce s hlasem)
časté vyplňování pauz v myšlení parazitními slovy nebo
zvuky (ehm, ééé, tedy, prostě, samosebou, rozumíte
apod.)
věnování pozornosti pouze několika posluchačům
ohlašování, že bude něco vysvětleno později, k čemuž
nedojde
Chyby v komunikaci
Nejčastejší chyby v komunikaci s pacientem-obecně
• pracovník používá mnoho cizích slov, příliš teoretizuje, mluví
překotně nebo nesouvisle, pacient mu nerozumí,
• pracovník neposkytne dostatek prostoru pro vyjádření pacienta
• pracovník si je vědom své důležitosti,postavení „nadřízeného“. Z
toho také vyplývá, že všemu nejlépe rozumí, názor pacienta jej
nezajímá. jedná povýšeně, často jej i nechá stát při jednání nebo
mu nabídne takové místo, kterým vyjádří jeho podřízené
postavení. Chyba rovněž souvisí se všeobecně se vyskytujícími
předsudky vůči zdravotně postiženýma seniorům.
• pracovník přistupuje k pacientovi jako k pouhému „případu, který
řešil už stokrát“, používá zaběhnutý způsob řešení přesto, že pro
danou situaci není vhodný, nezamýšlí se nad svou prací. Může to
být i rutinér, který zpravidla mívá velmi blízko k syndromu
vyhoření.
• pracovník je naopak příliš pečovatelsky zaměřen, má tendence k
důvěrnostem, nabízí různé osobní služby nesouvisející s péčí a
poradenstvím, zasahuje do osobního života uživatele,
bezdůvodně komunikuje s jeho rodinou apod.
Chyby v komunikaci
• pracovník přistupuje k pacientovi jako k pouhému
„případu, který řešil už stokrát“, používá zaběhnutý
způsob řešení přesto, že pro danou situaci není vhodný,
nezamýšlí se nad svou prací. Může to být i rutinér,
který zpravidla mívá velmi blízko k syndromu
vyhoření.
• pracovník je naopak příliš pečovatelsky zaměřen, má
tendence k důvěrnostem, nabízí různé osobní služby
nesouvisející s péčí a poradenstvím, zasahuje do
osobního života uživatele, bezdůvodně komunikuje s
jeho rodinou apod.
Nonverbál
Nonverbální komunikace se zpravidla
vyjadřuje:
Mimika (výraz tváře) představuje základnu především pro
vyjádření emocí.
Zrakový kontakt- pohledem dá najevo odpověď.Pohledy očí jsou v
rámci obličeje směrovány na trojúhelník tvořený očima a úst.
Gestem rozumíme výrazný pohyb některé části těla, nejčastěji
rukou. Symboly jsou signály, které mohou být přímo přeloženy
do slova nebo slovních spojení.
Doteky mají jednak schopnost komunikační, jednak
symbolizující.Př. podání rukou
Držení těla- těsně koresponduje s fyzickým a psychickým stavem.
Rozmístění účastníků v prostoru a orientací v něm.
Chyby v nonverbálu
Chyby, které děláme:
rychle měníme mimiku (přehnané
grimasy, afektované pohyby)
nápadně a přehnaně gestikulujeme
strnule sedíme za stolem
přešlapujeme nebo se pohupujeme na
místě
nejsme dostatečně upraveni, zanedbáváme
osobní hygienu
používáme manýrismy (hraní si s perem,
kroucení vlasů, uhlazování šatů atd.)
komunikujeme v nekulturním prostředí
Další atributy
Oči:
mimo komunikaci – moc si nevěří, je na rozpacích
Paže:
normální postavení – klid, vyrovnanost a upřímnost
podél trupu těla – negativní duševní rozpoložení
zkřížené přes sebe na prsou – uzavřenost, neochota
komunikace
založené za zády – neorientuje se v dané situaci, pocit
nejistoty
široce roztažené – projev vstřícnosti, ochota jednat a
strhnout ostatní k činům
rozmáchlé a gestikulující – nadšení, které chce přenést na
ostatní
Ruce:
spjaté (jako svíčka) – chce si to promyslet
složené do sebe (ne přes prsty) – nedá se zjistit, co si myslí
zatnutá pěst – symbol výhružky
Hlava
vztyčená – vnitřní jistota, samostatnost úsudku,
vyrovnaný a stabilní stav
sklopená dopředu – momentální beznaděje a ztráta
důvěry
nakloněná doprava – čeká na nějaké sdělení, ochota
hovořit a komunikovat
nakloněná doleva – odmítnutí, nechuť komunikovat
odkloněná ze směru komunikace – odmítavý postoj,
nemějte velké naděje
pohození hlavou dozadu – vytvoření odstupu od
druhého
přivrácená – vzbuzení věrohodnosti
Stisk ruky
měkký – určitá nervozita
chabý „jako ryba" – nedůvěra, pochybnosti
vůči jiným
letmý stisk ruky – strach z celého světa i sám
ze sebe
stisk pouze prsty – nadřazenost
propjaté prsty – signalizuje obranu
podání ruky kolmo – rovnocennost
podání ruky více dlaní nahoru – bere vás jako
nadřazenou osobu, nabízí se vám
podání ruky více hřbetem nahoru – chce vám
vládnout
Co říkáme postoji těla
Vestoje:
zkřížené HK a DK – polozavřený až uzavřený postoj –
nekomunikativní postoj
ležérní postoj – opíráme se o něco - uvolnění, relaxace,
okázalý nezájem, agrese
ruce v bok – agrese, zlost
ruce v kapsách – nekomunikativní, odpor, neúcta, drzost
ruce překřížené před tělem – malé sebevědomí
ruce v pěst – zlost
ruce zkroucené či spojené před tělem – plachost
nakročení dopředu – snaha přiblížit se
nakročení dozadu – ústup (lépe ustoupit do boku)
přešlapování – nejistota, submise (podrobení se, poslušnost,
podřízení, pokora)
Vsedě
mírný předklon – soustředěnost
na kraji židle, pohledy ke dveřím, na hodinky – netrpělivost,
chystání k odchodu
zkřížené HK i DK – nekomunikativní, bariéry, např.: v
cizím prostředí
ležérně natažené DK, HK za hlavou – uvolnění, relaxace,
nezájem
sed ve vajíčku – bezmoc, únava
zkroucené DK – křečovitost
DK těsně vedle sebe, ruce na kolenou – plachost, nejistota
otáčení hlavy, těla na opačnou stranu – odpor, nezájem o
komunikaci
Celková poloha vsedě:
vzpřímený – zdravé sebevědomí
uvolněný – radostný a pozitivní přístup k životu, plný
očekávání, ochota pro dialog
rozkročené nohy – přehnané sebevědomí, někdy bývá tento
postoj doprovázen rukama v bok
Celkový postoj
Postavení chodidel - Zastavíte-li známého a on s vámi
prohodí jen pár slov, aniž by se k vám obrátil tělem,
rozhodně nemá zájem o rozvíjení další konverzace.
Těla v pravém úhlu – pokud si dva stojící lidé nezávazně
povídají, většinou jsou jejich těla v pravém úhlu, takže
stojí na pomyslném trojúhelníku, jehož jeden vrchol
čeká možná právě na vás.
Otočení hlavy - když se k vám ostatní otočí pouze hlavami,
je vhodné prohodit společenskou frázi a pod nějakou
záminkou se rychle vzdálit.
Obráceni čelem – rozhodně není radno snažit se vklínit
mezi lidi, kteří k sobě obráceni čelem a dávají tak jasně
najevo, že si vystačí.
Uhýbání pohledem se velmi často považuje za signál
prolhanosti. Zkřížené paže za gesto odmítavosti a
nepřístupnost.
Rozšířené zornice - projev sexuálního zájmu?.
Odpor,nesouhlas nonverbálně
Sklopená hlava je náznakem nesouhlasu.
Zkřížené paže také znamenají odmítavý postoj k řečníkovi nebo
tomu co říká.
Překřížené nohy a založené ruce u sedících lidí často svědčí o velké
nelibosti.
Podepře-li si posluchač bradu se vztyčeným ukazováčkem, vypadá
sice pozorně a zaujatě, nicméně se brzy vytasí s kritikou. Při
hovoru s jedním člověkem se můžeme pokusit prolomit jeho
obrannou bariéru třeba tím, že mu podáme nějaké písemné
podklady. Dokud má totiž zkřížené paže, je zbytečné pokračovat
ve vršení argumentů.
Překřížené paže a zaťaté pěsti, nenechte se ošálit sladkým
úsměvem, tohle je nepřítel.
Překřížené pěsti s palci směrem vzhůru, počítejte s tím, že si z vás
nic nedělá a je přesvědčen, že vás strčí do kapsy.
Palce frajersky zaklesnuté za opaskem zároveň naznačují sexuální
připravenost.
Kdo je kdo – signály vysílané rukama
Arogantní člověk strká ruce do kapes tak, aby vyčuhovaly palce.
Vstřícný člověk je nechá s otevřenými dlaněmi ležet podél těla.
Sebevědomý člověk „přebytečné“ ruce spojí za zády (odhalí tak hruď
a krk).
Nejistému se ruce většinou samy položí před hrudníkem.
Prostor
Veřejný prostor: máme-li například při přednášce hovořit k
větší skupině lidí, automaticky se od nich postavíme
dál, okolo 350 centimetrů.
Společenský prostor: při společenském styku s cizími
lidmi, dejme tomu na večírku se snažíme držet
vzdálenost až 350 centimetrů.
Osobní prostor: od známých lidí nás obvykle odděluje 40
až 150 centimetrů.
Intimní prostor: do vzdálenosti 15 až 40 centimetrů si
pustíme jen ty opravdu nejbližší – pokud na ně zrovna
nejsme naštvaní.
Druhý člověk vstupuje do našeho intimního prostoru ze dvou
možných důvodů - jako přítel (člen rodiny, známý, někdo
usilující o sexuální sblížení) nebo jako nepřítel, který se
chystá zaútočit. Narušení intimního prostoru cizím
člověkem je prožíváno jako stres se všemi doprovodnými
fyziologickými i psychologickými reakcemi jako přípravou
na útok nebo útěk.
Empatie
-vciťování-studuje
se asi 100 let
-odlišnost od emoční infekce a sympatie
Obtíže s definicí –nejasnost v příčinách a základu
Emoční infekce:-citový stav pozorovatele/subjekt/ který
je výsledkem vnímání a zpracování emočního stavu
jiného jedince/objektu/radost,stres, ap.Hranice mezi
subjektem a objektem jsou málo vymizelé/setřelé/
Sympatie-subjekt pocituje soucit s objektem na základě
vnímání jeho stavu.Sympatie nevyžaduje srovnávání
stavů mezi subjektem a objektem.
Empatie
Původní pojem:z němčiny/Einfühlung-vciťování/-spíše
zpočátku v oblasti estetické/projekce do objektu,který
byl vnímá.Správná empatie byl tedy především
poznávací proces.
Postupně vniká do tematu bazální prvek-vztah matka – dítě..
Výzkum se zabýval i odlišností empatie lidské a zvířecí|
Empatie-hranice mezi subjektem a objektem v
afektivitě nejsou setřelé-v průběhu
empatizace chápeme stav objektu aktivací
vlastních emocí srovnatelného typu./jaké
to je..|/
Kognitivní empatie-proces,kdy subjekt chápe stav objektu
pomocí kognitivních-poznávacích procesů.Snaží se
porozumět,empatizovat se subjektem/jaké by to
bylo,kdyby-aby mu pomohl,chápal situaci /
Empatie
Co tvoří empatii?jde obvykle o tři procesy:
-afektivní odpověď subjektu na objekt/ne však vždy/
-kognitvní bazál ,který umožňuje celý proces
-regulace umožňující odlišit co prožívá objekt a subjekt
Nejmodernější koncepce z 90 tých let:
-detektor záměru/ID/-člověk pozoruje tvář,ruce i hlas,opice
jen ruce
-detektor směru/EDD/-imitace druhé úrovně
mechanismus sdílené pozornosti/SAM/-triadické
reprezentace:objekt něco chce,subjekt to vidí,objekt
ví,že subjekt to ví,vidí a vnímá
mechanismus mentalizace-schopnost chápat,že pozorované
objekty jednají,jsou nositely duševních stavů,schopnost
vysvětlit a předpovídat chováníVětšina pokusů:sledování bolesti-matrix bolesti/neuronální
síť/
Porucha detekce emocí-autisté
Agrese
Agrese-jakékoliv chování cílené na druhého
jedince se záměrem ublížit.
Agresor-oběť/náhodné ublížení není agrese/
Násilné chování/violence/-agrese s cílem
poškodit oběť/např. smrt/
Je i agrese,která není násilné
chování/osvojení věci dítětem/
Agrese a duševní nemoc
Vztah duševní onemocnění a agresivní,násilné
chování
Geneze problému-několik tisíc roků/Sokrates-Ateny
málo duševní nemoci-málo násilí/
Na konci 20 století diskuze:
-pravděpodobně nepřesvědčivé studie/nízká
incidence násilí/
-rozdíly v místě a čase sledování souvislostí
-drogová scena a násilí
Agresivita je obvykle škála
jevů:myšlení,komunikace,fantazie,jednání
Agrese
Prof.Vondráček
-agrese jako činnost směřující k poškození,snížení
hodnoty
-agrese v širším slova
smyslu/nadávky,vulgarita,odmítnutí pomoci ap/
-agrese přátelská a nepřátelská(overprotektivní
poškození dítěte matkou/
Agrese konstruktivní a destruktivní
Současné trendy-nárůst
-extremní agresivity skupinové
/vandalismus,/hrubé,nápadné ničení hodnot/
„vražedné šílenství“-odbržděné nevýběrové zabíjení
obvykle ve stavu blízkému změněnému vědomí
ovšem v rámci enviromentálních okolností
subjektu
-agrese v rodině
Agrese
Taktické prvky intervence v
agresivní situaci:
-informace o souvislostech/o co jde/
-mentální příprava/rozumět tomu/
-distance sporných stran/oddělení do zony
distanc/
-naslouchání,aktivní dotazy-technika aktivního
naslouchání-mimika
-vyhodnocení situace/závěr/
●
Komunikace silou
Příklady:
●
-překročení hranic mezi osobním a intimním
prostorem
●
-zjevné poukazování na bezvýznamnost
pacienta,jeho slabou pozici
●
-narušení roviny oči/sedící-stojící
●
-nedodržování času kontaktu/jiná práce,není čas/
●
-přerušování komunikace odbíháním /telefon,jiná
osoba/
●
-odkládání kontaktu pro údajné zaneprázdnění
●
-nedochvilnost
●
-změny v intonaci hlasu při jednání s jinými osobami
●
-umístění v prostoru/mezi dveřmi/-manipulace
pacientem/zacláníte/
●
Evalace a devalvace v komunikaci
Dopad na hodnotovou složku pacienta
●
Evalace:jednání,kterým podporujeme,zvyšujeme
sebevědomí pacienta
●
Devalvace-jednání,kterým snižujeme hodnotu
druhého,pacienta
●
Evalace:projevit úctu,jednat s respektem,pochválit,kladně
hodnotit,zastat se,naslouzvchat,vyhnout se ponižování a
zesměšňováíní,vyjádřit důvěru,usmát se,volit laskavý ton
řeči,
●
Devalvace:neúcta,přehlížení,ponižování,zesměšňování,ignor
ace,vyjádření despektu/myslíte vůbec,chápete to,o tom
nebudu diskutovat-intonace hlasu,nonverbál minus typu/
●
Komunikace silou-dáváme najevo,že je pro nás pacient
nezajímavý,jednání je bezpředmětné,zbytečně okrádající čas
●
Zrcadlové neurony ještě jednou
Technika k navození příjemné atmosféry
Sledujeme-li dva lidi v přátelském rozhovoru,
většinou mají podobný postoj i gesta.
Vzájemný souhlas si totiž nevědomky
potvrzují zrcadlením svých pohybů.
Této techniky lze využít při jednání, kde
chceme navodit vstřícnou atmosféru a
vzbudit dobrý dojem. Vyvarujeme se všech
nepřátelských a obranných gest a
nenápadně se snažíme dělat to, co osoba,
na níž nám záleží. Jestliže však používá
agresivní a obranné signály, snažíme se je
„prorazit nějakým vstřícným gestem.
Semináře komunikace
Strategie a dovednosti
komunikace s pacienty
Zohledňují se i tyto problémy:
-různé typy duševních onemocnění
-různé typy osobnosti pacienta
-možnosti pracovníků-osobnost pracovníka
-emoční reakce a komunikace
Děkuji za pozornost