60-63 Povidka_II

| knižní tip | Book TIP
| knižní tip | Book TIP
Text David Jan Žák Ilustrace Jaromír 99
Návrat Krále Šumavy
David Jan Žák
The Return of the King of the Bohemian Forest
Ukázka z románu / An extract from a novel
Jsou na cestě celý den, vyhýbají se vesnicím, cestu
si vybírají převážně lesem. K večeru si najdou skrýš nedaleko Vlachova Březí, v díře mezi kořeny vyvráceného
smrku. Mají odtud dobrý výhled. Vidí na silnici i lesní
cestu. Nají se.
„Chvíli si odpočineme a půjdeme dál. V noci bude
cesta bezpečnější.“
První drží hlídku Josef. Jeho bratr s Tondou se
schoulí, usínají.
Josef ztuhne, spatří nákladní auto, vyjíždí ze zatáčky
a místo, aby pokračovalo silnicí dál, zahne na prašnou
lesní cestu. Větve smrků klouzají po kapotě. Kola nadskakují v hrbolatých rygolech. Zastavuje.
Ze strany řidiče vyleze muž ve středních letech, na
hlavě starý zprohýbaný klobouk. Rozhlédne se. Potom
zavolá na někoho, kdo je schovaný na korbě. Vyhlédne
mladá žena. Sleze, muž ji obejme. Josef se uvolní. Je jen
svědkem tajné schůzky dvou milenců, pravděpodobně
60
They have been walking all day, mostly through the
woods so as to avoid the villages. Towards evening they find
a hiding place near Vlachovo Březí, in a hole left by an uprooted spruce. The view from here is good: they can see the
road and the path through the woods. They eat.
“We’ll rest awhile and then go on. Our way will be safer at night.”
Josef takes first watch. His brother and Tonda curl up
and go to sleep.
Josef freezes. He has seen a truck come around the
bend. Instead of continuing along the road it turns on to
the dirt path through the woods. Spruce branches skim
over its bonnet. Its wheels bounce about on the uneven,
pitted surface. It stops.
A middle-aged man steps out of the driver’s side. He
is wearing an old hat that has lost its shape. He takes a
look around. Then he calls to someone who is hiding in
the back. A young woman peeps out, then climbs down.
ženatého chlapa s mladou ženou, i ona jistě patří k někomu jinému.
Začíná se stmívat. Až po půlnoci Josef probudí své
druhy, je nutné vyrazit.
Tři muži jdou celou noc.
„Tady je pro mě konečná,“ řekne Bohumil.
Ptáci se mohou samým zpěvem zbláznit. Brzy začne svítat.
„Josef, znáš to tu jak svý boty. Já musím do řeznictví,
aby po mně nebyla sháňka. Vezmi si ten batoh. K Pavelkovým trefíš. Čekají vás. Buďte opatrný.“
Rychlé chlapské objetí.
Dvě hubené postavy, jedna drobná, druhá o hlavu
vyšší, postupují mezi stromy do stráně. Bohumil mizí
dole v březovém háji.
Začíná teplý slunečný den. Ptáci poletují kolem, jako
by tady byli sami. Sami na celém světě.
Když se Josef s Tondou brodí vysokou travou, slunce
je oslepuje. Z mlází vyběhne srna. Zmateně se rozhlíží.
Stojí pouhých pět metrů od nich, pak se podívá přímo
na ně. Prohlížejí se navzájem. Až po chvíli jim ukáže
bílý flek zrcátka, vznáší se nad vrcholky vzrostlé trávy.
Josef si uvědomí, že všechno kolem povědomě voní,
louka, les. Tohle je vůně domova. Zatočí se mu hlava.
Pocítí silnou vlnu dojetí, udeří do břicha, plic, krku a
očí, nemůže popadnout dech. Slzy se prodírají z tvrdé skořápky chlapské zapouzdřenosti, brání se jim, ale
marně. Svalí se do trávy tváří k zemi a cítí důvěrně známé pachy vlhké hlíny smíšené se šťavelovým dechem,
nos noří hloub a hloub, jenom aby mu neunikla ani molekula té vůně. Přesně tak nadechoval ženské klíny, mladé pohlaví Marie, ze kterého vyšel jeho syn, zralý klín
Vlasty. Helgy, německé doktorky, která mladičkému Čechovi pomohla, když byl totálně nasazený v Pasově. Aby
nemusel pracovat v továrně na zbraně, vypsala mu papíry k marození – „Silný exém, nutné domácí léčení“.
A on se léčil u ní v posteli a divil se, čeho všeho jsou
ženské schopné, když se zblázní do mužského, riskují
svou vlastní existenci, svou pověst, kariéru, jen pro prchavý okamžik splynutí, souznění, pocitu, že kolem nezuří válka, protože tam hluboko uvnitř v jejich břiše je
mír násobený ztopořeným mužstvím.
Náhle ho sráží na kolena jeho vlastní slabost, láska
ke krajině, stromům, ptákům, nebi, láska dusící a čpící z hlíny a kamenů, z mechu, láska ničící chladné myšlenky. Je zamilovaný do kořenů, jehličí i zeleného listí, do kůry stromů, obzoru kopců, miluje je jako stehna,
náruč všech žen, protože Šumava je uhnětená ze stejného těsta jako jeho milenky, jako všechny ženské, za
kterými se kdy otočil, po nichž zatoužil, které kdy měl.
I ženské jsou plné proláklin, pramenů, horských úbočí, i v nich se dá v mlze zabloudit a ztratit směr, pojem
o čase a prostoru, ztratit hlavu a zapomenout na sebe
61
The man embraces her. Josef relaxes. All he is witnessing
is a lovers’ assignation. The man is probably married; the
young woman, too, surely belongs to someone else.
It starts to get dark. Josef waits until after midnight before he wakes his companions. It is time to get going.
The three men walk all night.
“This is the terminus for me,” says Bohumil.
The birds are singing like mad. It will soon be getting
light.
“You know it here like the back of your hand, Josef. I
have to go to the butcher’s so that they don’t come looking
for me. Take the knapsack. You’ll find the Pavelkas place
on your own all right. They’re expecting you. Be careful.”
There follows a hasty manly embrace.
Two thin figures, one small, the other a head taller, move off into the trees on the hillside. Bohumil heads
down into a grove of birches and disappears.
The new day is hot and sunny. The birds fly around as
if they were here alone. Alone in the world.
As they wade through the tall grass Josef and Tonda are
blinded by the sun. Out of a copse runs a doe; it looks about
in confusion. It stands a mere five metres from them. Then
it looks right at them. They look back at it. A moment later it shows them a white mirror-like patch and floats away
on the top of the high grass.
Josef realizes that everything around him – meadow,
forest – smells familiar. This is the smell of home. His head
is spinning. A strong wave of emotion hits his stomach,
lungs, throat and eyes, and he feels out of breath. Tears
force their way through the hard shell of his masculinity; he tries in vain to resist them. He drops to the grass
and rests his face against the earth, smells the intimately familiar scent of damp soil mixed with woodsorrel; his
nose plunges deeper and deeper so that no molecule of the
smell will escape him. In the same way he would lie in a
woman’s lap and inhale – the young sex of Marie, out of
which his son came; the more mature lap of Vlasta. The lap
of Helga, a German doctor who helped the young Czech
when he was doing forced labour in Passau. She wrote him
sick notes – “Severe eczema, needs home treatment” – so
that he didn’t have to work in the gun factory. He was treated in her bed and was amazed to discover what a woman
is capable of when she takes a shine to a man. She is able
to risk her very existence, to say nothing of her reputation
and career, for a fleeting moment of communion, of harmony, of the feeling that war is not raging all around them,
because erect manhood spreads peace somewhere deep in
her belly.
Suddenly he is knocked to the ground by his own weakness, his love of the landscape, trees, birds, sky; a love choking on and reeking of earth, stones and moss; a love that
destroys the ability to keep a cool head. He is in love with
the roots, needles and green leaves, with the bark of the
▶
| knižní tip | Book TIP
David Jan Žák
* 1971
básník, prozaik a novinář. Jeho verše byly přeloženy do francouzštiny,
němčiny, ruštiny a polštiny. Prozaicky debutoval novelou Axe Africa
(2006), na kterou navázal mystickým krimithrillerem ze Šumavy Ticho
(2009). Žije v jižních
Čechách.
Román Návrat Krále Šumavy vychází z vlastních
vzpomínek, svědectví
pamětníků i archivních
dokumentů. Jedná se o
dosud nejrozsáhlejší literární rekonstrukci příběhu muže, který po
válce pomáhal chránit
hranici v policejní uniformě tehdejšího Sboru národní bezpečnosti, aby se po únoru 1948
stal jeho nejobávanějším
soupeřem. Kniha zachycuje nejen výjimečný lidský osud, ale rovněž dramatické události spojené
se vznikem nechvalně
známé železné opony.
Josef Hasil, který dnes
žije na předměstí amerického Chicaga, v roce
2001 obdržel z rukou
prezidenta Václava Havla Medaili Za hrdinství.
Kniha vychází v nakladatelství Labyrint.
sama, ponořit se do rašelinového ticha a být už navždycky ztracený. Nejradši by se vsákl do měkké půdy
jako inkoust do pijáku, jako déšť do mechu, jako modré stíny lesa do fialové noci.
Zaslechne šustění kroků. Tonda se přibližuje. Nemůže vědět, co právě Josef prožívá, že tenhle moment
je zásadní až mysteriózní iniciací, tady a teď se rozhoduje o jeho další cestě, o cestě věčného návratu do
krajiny dětství. Jako většina mužů touží po návratu do
mateřského lůna, kde se poprvé a naposledy cítí být v
bezpečí, proto kopulace, proto zmatek v záškubech vyvrcholení a následném studu, tak on zatouží nikdy se
neoddělit od hraničních kamenů. Už nikdy se nezbaví
toho puzení, vášně, nesnesitelně vábící k sebezničení,
k popření pudu sebezáchovy.
Odtrhne se od výparů země a nastaví tvář slunci.
„Jdeme. Za chvíli se ochladí.“
Tonda pevně stiskne jeho rameno ve svěráku prstů.
„Josefe, zvládneme to, uvidíš.“
„O tom nešpekuluj. Nic jinýho nám nezbejvá.“
Adolf Pavelka, bratranec starého Vávry, je se setměním pouští dovnitř. Jeho žena Marie rychle zatahuje
závěsy. Žijí sice dál od ostatních domků a statků, ale
člověk nikdy neví.
„Pojďte, kluci, rychle, rychle.“
Zhltnou polévku a pak se skryjí do sena ve stodole. Sem druhý den Marie Pavelková přivede Marii Vávrovou, Josef chce, aby šla přes hranici s ním. Přemlouvá. Prosí.
„Nevím, Pepíku, bojím se o malého. Dej mi čas,
prosím.“
„Budeme se nějakou dobu schovávat. Až bude
vhodná chvíle, půjdeme. Pošlu pro tebe, abys mohla
vzít synka. Znám hranici jako svý boty, nemusíš se bát,
bude to bezpečný.“
Josef vytahuje pistoli, kterou mu sehnal Pavelka,
chce tím dát důkaz, že když je ozbrojený, nikdo je nezastaví. Efekt je opačný. Marie se roztřese, oči kmitají
po stodole. Má strach.
„Schovej to! Sakra, Pepíku, za tohle by tě pověsili!“
„To by mě nejdřív museli chytit.“
Marie chce čas na rozmyšlenou. Argumentuje tím,
že v Německu je bída.
„Ty nechápeš, že já tady nemůžu zůstat?“ ptá se Josef. „Chci, aby z nás byla rodina. Postarám se o nás.
My nebudeme nikdy trpět hlady, to ti slibuju.“
Obejme ji a ona se mu schoulí na prsou.
Pavelkovi je nakonec nechají spát ve své ložnici.
Tak dlouho se neviděli. Dvě mladá těla po sobě touží,
je dobré jim pomoci. Adolf spí v kuchyni, jeho žena
v pokoji u dětí. Tonda Vítek zůstává ve stodole, má u
sebe také zbraň.
62
| knižní tip | Book TIP
trees, with the hills on the horizon. He loves them as he
loves the thighs and open arms of all women: the Bohemian Forest is kneaded from the same dough as his lovers,
as all women he has ever been drawn to, ever desired, ever
had. Women, too, abound in depressions, springs, slopes.
In women, too, there are fogs that cause you to lose direction, your sense of time and space, and your head; to forget yourself; to immerse yourself in the peaty silence and
be lost forever. He would like most to be absorbed into the
wet ground like ink into blotting paper, like rain into moss,
like the blue shadows of the forest into the violet of night.
He hears the rustle of footsteps. Tonda is approaching. He can’t know what Josef is going through, that this
is a moment of mysterious, fundamental initiation; that
the road ahead – the road back to the land of eternal childhood – is being decided here and now. Like most men Josef
longs to return to the mother’s womb, where for the first
and last time he felt safe; hence the copulation, hence the
confusion in the twitching climax and the resulting shame;
so strong is his desire never to become detached from the
border stones. Never will he rid himself of the urge, the
passion, the unbearable allure of self-destruction and the
denial of self-preservation.
He tears himself away from the vapours of the earth
and exposes his face to the sun.
“Let’s go. It’ll be getting cold soon.”
Tonda’s fingers take his shoulder in a vice-like grip.
“We’ll do it, Josef, you’ll see.”
“Don’t even speculate. What choice do we have?”
Night is falling when Adolf Pavelka, a cousin of old
Vávra, lets them in. His wife Marie is quick to pull the
blinds. Although they live at a distance from other houses
and farms, one never knows.
“Come on in, lads, and be quick about it.”
They gulp down some soup, then make their hideout in the hay of the barn. The next day Marie Pavelková
brings Marie Vávrová. Josef wants her to cross the border
with him. He wheedles and pleads with her.
“I don’t know, Joe. I’m worried about the little one.
Please, give me some time.”
“We’ll stay in hiding for a while. We’ll leave when the
time is right. I’ll send for you so that you can bring the boy.
I know the border like the back of my hand. There’s nothing to fear, it’ll be safe.”
Josef pulls out the pistol Pavelka got for him, to prove
that he is armed and unstoppable. The stunt has the opposite effect. Marie starts shaking and her gaze flutters about
the barn. She is afraid.
“For God’s sake, Joe, put it away! They would hang you
for that!”
“They would have to catch me first.”
Marie wants time to make up her mind. There is a
U Pavelkových jsou týden.
V noci přijde Bohumil a vyzve je, aby vyrazili k Samrhelům.
Samrhelova chalupa stojí ukrytá pod lesem, sevřená ze severu a východu strání, z jihu cloní výhled alej
vzrostlých jilmů a západní část pokrývá sad a pastvina.
Nikdo tudy nechodí, budou ve větším bezpečí. Kolem
Záblatí se pořád motá estébé.
Muži přicházejí od západu. Setkají se s hospodářem Starým, na nic se nevyptává, vede je přes podlouhlý dvůr k chlívkům a maštali. Pod slámou je
ukrytý poklop, který nadzvedne. Po úzkých kamenných schůdcích sestupují do temného sklepení. Josef
si všimne štěrbin mezi kameny, jsou v úrovni očí a dá
se jimi pozorovat všechno, co se děje před chalupou.
Celý dvůr tak mají jako na dlani. U stěny leží dvě provizorní lehátka ze slámy pokryté dekami, mezi nimi
stojí dřevěný nízký stůl, na něm džbán s vodou.
„Tady je vaše království.“
„Jak dlouho tu budeme muset bejt?“ zeptá se Tonda.
„Jak bude třeba. Tejden nebo měsíc. Podle situace. Teď pojďte na chvíli do chalupy. Po cestě vám určitě vyhládlo. Opláchnout se můžete támhle u koryta.“
Tma sevře sklepení dřív, než přijde noc. Zatímco
Tonda leží s rukama za hlavou a tiše pochrupuje, stojí
Josef u stěny a sleduje temný dvůr a modré nebe nad
střechou. Ví, že pastvina musí být osvětlená posledními denními paprsky. Otáčí se ke kamarádovi, chvíli ho pozoruje, a pak se neslyšně krade ke schůdkům
a poklopu.
Chce vidět Marii a svého syna. Touha převládá nad
opatrností.
Má před sebou celou noc.
Bude-li to jenom trochu možné, zastaví se i v Zábrdí za matkou. Však on už si se slídily nějak poradí.
63
great deal of poverty in Germany, she argues.
“Don’t you get it? I can’t stay here,” says Josef. “I want
us to become a family. I’ll look after us. We’ll never go hungry, I promise.”
He embraces her and she snuggles up against his
chest.
In the end the Pavelkas let them sleep in their bedroom. It is so long since they last saw each other. When
two young bodies desire each other, it is good to help them.
Adolf sleeps in the kitchen, his wife in the children’s room.
Tonda Vítek stays in the barn, and he keeps a gun on him.
They stay with the Pavelkas for a week.
Then Bohumil comes in the night and tells them to set
out for the Samrhels.
The Samrhel cottage lies hidden in the woods,
hemmed in by the hillside to the north and east; to the
south it is concealed from view by an avenue of mature
elms, to the west by orchard and pasture. They will be very
safe here: no one ever comes by. State Security police are
always hanging around Záblatí.
They arrive from the west and are met by a steward called Starý, who asks no questions and leads them
through an oblong yard to the pigsties and cowsheds. Hidden under the straw is a trapdoor, which he lifts. They descend into the dark cellar down narrow stone steps. Josef
sees that there are chinks between the stones, at eye level
so that you can watch whatever goes on in front of the cottage; the yard is in full view. By the wall there are two makeshift beds made of straw and covered with blankets, between them a low wooden table bearing a pitcher of water.
“This is your kingdom.”
“How long will we have to stay here?” asks Tonda.
“However long is needed. A week, a month. Depends
on the situation. Now come to the cottage for a while. You
must be starving after your journey. You can wash in the
trough over there.”
David Jan Žák
* 1971
is a poet, prose writer
and journalist. His verse
has been translated into
French, German, Russian
and Polish. His first work
of prose was the novella
Axe Africa (2006), which
he followed with Silence
(2009), a mystical thriller
set in the Bohemian Fo­
rest. He lives in southern
Bohemia.
The novel The Return
of the King of the Bohe­
mian Forest is based on
personal memories, wit­
ness testimonies and ar­
chive documents. It is
the most comprehen­
sive literary reconstruc­
tion so far of the story of
a man who helped pro­
tect the borders of post­
war Czechoslovakia in
the police uniform of the
National Security Corps
(SNB) before becom­
ing – in 1948 – its most
feared opponent. The
book captures not only
this unique human story
but also dramatic events
associated with the es­
tablishing of the infa­
mous Iron Curtain. Jo­
sef Hasil lives today in
the suburbs of Chica­
go. In 2001 he received
the Medal of Heroism of
the Czech Republic from
President Václav Havel.
The book is published by
Labyrint.