Jarní čtení - Aperta, sro

jaro 2015
Jarní čtení
Milý čtenáři „Jarních novinek“,
pokud i Ty, stejně jako já, se
těšíš na jaro, může Ti tvé těšení
býti dlouhé. Stejně jako mně.
Jak si krátit chvíle čekání a toužení? Napadá mě, že jsou dvě
takové základní možnosti. Jedna velí, čiň vše, co odvede Tvou
pozornost od předmětu těšení.
Těšíš se na dovolenou? Dělej
tedy vše pro to, bys na ni zapomněl. Těšíš se na svou milou,
svého milého? Ponoř svůj nos
do knih vážných a odborných,
aby ony odvedly Tvou mysl od
myšlenek hříšných... A tak dále,
a tak dále.
Druhá možnost je opačná.
Čiň co nejvíce pro připomenutí
všeho, na co se těšíš... Tu druhou Ti, čtenáři, dnes nabízím,
těšíš-li se na jaro, čti a laď svou
mysl i srdce na předmět Tvé
potěchy: Petra Štětková Tě podpoří připomenutím jarních zvyků a psí (také trochu člověčí)
typologií snad při jarních procházkách promyšlenou. Tajemství květomluvy prozradí Věrka
Růžičková, Michal Knězů Mrvka
pomůže s jarním servisem a
přezouváním. Renata Richterová Tě se svým hostem vyvezou
až do dalekého Dakaru a já si
popovídám s hostem nezvyklým, samotným Jarem, k tomu
Zdeněk Novotný prozradí podobnosti člověka a Slunce. A
ještě Markétiny velké nápady z
malých hlav, Zdeňky kris kros a
zajímavá anketa.
Čtenáři! Ať Ti to těšení
utíká a JARO už je tu!
Přeje Oldřich Kvasnička
Jarní čarování podle našich předků
Jarní zkrášlování našich domovů
Nastává období, kdy to chceme mít doma jarně svěží, čisté, voňavé, a tak se
"vrháme" do velkého jarního úklidu. Větráme šatníky, uklízíme zimní kabáty a třídíme
oblečení. Umytá okna, kterými pronikají první hřejivé paprsky slunce, zdobíme pestrobarevnými petrklíči. U řady z nás roste chuť naše domovy zkrášlit, osvěžit a připravit na
nastávající měsíce v roce. Pojďme se inspirovat tím, jak naši předci zvali do svých domovů zdraví, štěstí, hojnost nebo ochranu. Je i ve Vaší domácnosti symbolika našich předků stále „živá“?
Symboly jara, života, zdraví a štěstí: zelená ratolest, červené jablko, květiny, plné vejce, svíce, červená barva, kynuté pečivo a pestré tkaniny
Symboly hojnosti, plodnosti a bohatství: hrách, čočka, mák, obilí, makovice, ořechy,
sušené ovoce nebo houby
Symboly ochrany lidí, stavení, polí i dobytka: chléb, česnek, cibule, sůl, med, čaromocné byliny, svěcené ratolesti, trnitý prut
pokračování na str. 7
Z Dakaru až do Aperty
O Janovi Veselém jsem poměrně
dost často slýchávala od jeho bratra Dominika, který ho velmi obdivuje. Zcela pochopitelně s ním
prožíval i letošní jízdu Rallye
Dakar, která byla jeho šestá. A
velmi úspěšná - v kategorii Marathon bez asistence letos dojel čtvrtý a třicátýdevátý v celkovém pořadí. Start i cíl – Buenos Aires.
Mohli bychom začít historií?
Historie Rallye Dakar se začala psát 1. ledna 1979, tedy dva roky poté, co se při dálkovém pouštním závodě Abidjan-Nice ztratil a následně tři dny bloudil pouští motocyklový
závodník Thierry Sabine. Ten se po této zkušenosti rozhodl uspořádat dálkový závod
napříč Afrikou. Původně vedl závod z Paříže ve Francii do Dakaru v Senegalu, s přerušením při převozu přes Středozemní moře. Postupem času se vlivem politické situace a
dalších faktorů trasa dakarské rallye měnila, do r. 2007 se ale vždy konala na Africkém
kontinentě. V roce 2008 byl závod kvůli hrozbě teroristických útoků zrušen a od roku 2009 přesunut do Jižní Ameriky, dotkl se již území Argentiny, Chile, Peru a Bolívie.
Celý rozhovor s Janem Veselým si můžete přečíst na str. 4 a 5.
Přezujte (se)!
Jaro, jaro … Majitele měřičů času vědí, že je správný
moment pro posun v čase, alespoň o hodinu (a pak, že se
nedá cestovat v čase). Zahrádkáři zanoří ruce do hlíny. Lyžaři si pro své jízdy přidají kolečka. Motoristy osloví podmíněný reflex, že je čas přezout ze zimních na letní. Řeč je samozřejmě o pneumatikách. Ale přezouvání má i jiný význam,
které je dobré si připomenout aneb čtyři jarní zamyšlení o
přezutí.
k návštěvě. Mnozí z nás si tím plní i svůj dospělý sen – mohou legálně zůstat v ponožkách, neboť mají k bačkorám
negativní vztah. Připomínky o důležitosti bačkor na nohách
v nich vyvolávají nemilé vzpomínky na napomínání rodiči či
učiteli. Být jen v ponožkách, nedůstojné? Nikoliv, dospělé.
Navíc stoupnout si do bačkor (čti: bot) druhého je
anglická metafora pro empatii. A my Češi si to na návštěvách doslova zprostředkováváme. Pouhé podstoupení
svých bačkor návštěvě je tak tréninkem empatie. Jsme tedy
Zamyšlení první, někdy je lepší se nezouvat …
V dávných dobách, kdy jsem chodil na základní ško- mimořádně empatický národ? Nebo nám schopnost vcítění
lu, se odehrál příběh, který Vám chci vyprávět. V českých spíše chybí a je dobře, že ji trénujeme? Co myslíte?
domácnostech je běžným zvykem, že se návštěvy i domácí Zamyšlení třetí, boty na nohou napoví …
před vstupem do bytu zouvají z venkovních bot. Nejlépe
Přezouvání je také symbolem nerovnosti. Vzpomíhned na rohožce, ležící na chodbě. A tuto zvyklost dodržel i náte si, jak každý žák musel být přezutý do bačkor (ne sporkamarád mého spolužáka, když k nim přišel na návštěvu. tovní obuvi), na což dohlížel přísný školník, jehož manželka
Zul si boty a šel dál. Jeho ponožky však byly tak špinavé, že obvykle ve škole uklízela. A učitelé? Ti se přezouvat nemunechal stopy na koberci, které už nešly vyčistit. Z hlediska seli. Jak nespravedlivé! Pak se nedivme, že nepřezout se je
archeologie úžasné, z pohledu majitelů bytu katastrofa! A slušná revolta srovnatelná s provokujícím účesem.
proto také neřekli, příště se nezouvej, ale jednorázově mu
Zamyšlení čtvrté, symbolika nohou …
sdělili: Už k nám nechoď! Jaké z tohoto mikro-příběhu plyne
Řeč těla je velmi účinná. A holá dámská nožka
ponaučení?
(protože
se její majitelka způsobně zula a nabízené bačkory

Někdy je lepší se nezouvat.
odmítla), je silným erotickým signálem. Popelka by mohla

Nos čisté ponožky.
vyprávět. A taky, že se tato pohádka s oblibou vypráví.

Nestůj v ponožkách na rohožce, která slouží svému
účelu.
Mnohdy je to nevšední obraz. Návštěva i hostitelé

A také: Je fajn po sobě zanechat nějakou stopu, neř- se slavnostněji oblékli, aby si navzájem projevili úctu. Obleku-li stopy.
ky, šaty, kostýmky, halenky, společenské košile doplňují
trepky či jen tak ponožky. Je v tom vyjádření rovnosti, emZamyšlení druhé, empatie a dospělost…
patie, rebelie i erotična.
Jedním z úvodních vrcholů české pohostinnosti je,
když hostitel nabídne návštěvě se slovy: „Na, vem si moje…“, své, ještě teplé bačkory, které si právě sundal a sám Michal Knězů Mrvka - lektor a kouč Aperta, s.r.o.
zůstane v ponožkách. Nemusí to být jen projev úcty
Malé hlavy - velké nápady
JARO TO JSOU MLÁĎATA.
 Když už něco pípá, tak se probouzí.
MLÁĎATA TO JE RADOST.
 No protože je jaro. Není sníh, je sluníčko, začínají kvést
OBZVLÁŠŤ TA LIDSKÁ.
DENODENNĚ SÍLÍ MÉ PŘESVĚDČENÍ, ŽE SE JIM VYPLATÍ
NASLOUCHAT A HLAVNĚ S NIMI CHTÍT MLUVIT.
Ptala jsem se několika předškoláků na „jarní“ otázky a necenzurovaný výsledek Vám předkládám. Pobavte se, dojměte se, zamyslete se… Jak chcete.
JAK SE POZNÁ, ŽE SE PŘÍRODA PROBOUZÍ?
 Že začnou růst na stromě listy.
 Slunce svítí, hvězdy se třepetaj.
květiny.
CO DĚLALA ZVÍŘATA PŘES ZIMU? A CO KYTIČKY?
 Kytičky se schovaly do takový kuličky, zvířátka se scho-
vali do svojí nory a spinkali tam a dělali si na tu zimu
zásoby a baštili je.
 Spěj, kytky taky spěj.
 V zimě některá zvířátka pípají a tak probudí jiná zvířátka. Některá dělají hop a hop a hop a některá lítají.
 Zvířata jsou skrytá. Pod stromy, v zemi. Kytičky jsou taky
v zemi.
2
CO MÁŠ NA JARU NEJRADĚJI?
 Na jaře mám nejraději, že si hraju s rodičema, a to
mám rád všude.
 Že se trhají kytky. A líhnou se z vajíček malí dinousaři.
 Hřiště. Veliký hřiště. A taky mám ráda kyti. A ještě zelenou travičku.
 Raději mám léto.
JE JARO HEZKÉ ROČNÍ OBDOBÍ?
 Ano.
 Je.
 Jo.
 Pro mě ne, ale pro někoho jo.
CO TO ZNAMENÁ, ŽE NĚCO PUČÍ?
 Že někomu se něco pučí, něco mu dám a on mi to vrátí.
 No pučujou se třeba hračky.
 Nevím.
 Že si na chvilku někdo něco vezme. A v přírodě to znamená, že je na chvilku jaro.
CO LIDI NA JAŘE NEJVÍC DĚLAJÍ?
 Chodí ven.
 Vyjdou si na zahrádku a trhají jabka.
 Počítají.
 My jezdíme na kole a sázíme brambory.
PROČ SE DĚLÁ NA JAŘE VELKÝ ÚKLID? DĚLÁTE HO DOMA
TAKY?
 Protože v zimě se vytahávají zimní věci, tak se pak musí
uklidit a protože v listopadu padá listí a tak se musí uklidit. Ano.
 No děláme.
 Ne.
 Aby nebyla velká tráva. A doma velký úklid neděláme.
JAK MYSLÍŠ, ŽE FUNGUJE SEKAČKA NA TRÁVU?
 Funguje (a co se stane, když to řeknu špatně), dáš
sekačce benzín, anebo dáš ji třeba do elektriky, pak
tam něco zmáčkneš a sekáš.
 Funguje tak, že se zapne motor a už se jede. Ještě se
do ní dá pumpa.
 Někdo za ní chodí. Třeba mámy a tátové.
 Je tam motor a ten pohání tu sekačku.
Odpovídali: Matoušek (5,5 let), Anežka (3,5 roku), Natálka
(4 roky) a Šimon (6 let)
Celé to zachytila a ráda se s Vámi podělila stále nad dětmi
žasnoucí
Markéta Holinová - lektorka Aperta, s.r.o.
Co nám zvířata o nás napoví - test k zamyšlení
Úkol první: Napište zvíře, které ze všech zvířat na světě nejvíce milujete a obdivujete. Máte? Dobrá. Nyní napište ještě
Vaše další dvě oblíbená zvířata – tedy Vaše druhé a třetí nejoblíbenější zvíře.
1. zvíře………………………………….
2. zvíře ………………………………..
3. zvíře ……………………………….
Teprve až budete mít seznam tří zvířat, přistupte k další části úkolu.
Úkol druhý: Nyní se prosím znovu zamyslete a ke každému zvířeti napište tři vlastnosti, které na něm nejvíc oceňujete.
Vlastnosti prvního zvířete:……………………………………………………………………………………………………………
Vlastnosti druhého zvířete:………………………………………………………………………………………………………….
Vlastnosti třetího zvířete: …………………………………………………………………………………………………………..
Vyhodnocení testu najdete na straně 6.
( Inspirováno knihou Moudrosti zvířat od Zdeňky Jordánové a publikováno s jejím svolením.)
3
Z Dakaru až do Aperty
pokračování ze str. 1
Rallye Dakar jste se v letošním roce jako závodník účastnil
už pošesté a dosáhl jste svého nejúspěšnějšího umístění.
Jak se cítíte?
Cítím se dobře, neutrpěl jsem naštěstí žádné zranění,
trápila mě jen velká únava a nedostatek spánku. Jsem ale už
takřka měsíc z Dakarské rallye zpět, několik dní po návratu
jsem věnoval jen odpočinku, takže se už cítím fajn.
Co bylo impulzem k tomu, že budete jezdit Dakar? To jste
se jednoho dne vzbudil a řekl si: „zkusím Dakar“?
Na tuto otázku odpovídám dost často. Dakarská
rallye je legendární závod. Francouzi této soutěži umějí dát
poutavé PR (videa, fotografie, knihy…) a i díky tomuto zprostředkování je to tak lákavé dobrodružství, že o tom asi sní
každý kluk, kterému jen trochu „voní“ benzín. Moje cesta
k Dakaru vedla přes Martina Macka (motocyklový závodník
a dlouholetý reprezentant naší republiky v enduru,
účastník Rallye Dakar 2007, 2009 a 2010 – pozn.
autora). V roce 2008 byl závod díky hrozbě teroristických útoků úplně zrušen, v roce 2009 jsem se jej
účastnil jako Martinův mechanik. Připadalo mi zajímavé se tam podívat a zažít jeho atmosféru. Když
jsem měl možnost vidět samotný závod z pohledu
účastníka, poznal jsem, že realita je úplně odlišná od
toho, co jsem znal z fotografií a televize. Je to neskutečně náročné, mnohdy na pokraji fyzických sil,
až na hraně toho, co vše je člověk schopný vydržet a
zvládnout. A nejen v pozici závodníka, ale i mechanika. Ten to má navíc náročnější o nutnost připravit
na druhý den závodní techniku pro další etapu a
k tomu absolvovat doprovodným autem na kilometry takřka stejnou trasu jako jezdec v samotném
závodě, který ale vede těžším terénem. Počet kilometrů se tím, že přesun doprovodu probíhá po silnicích nebo zpevněných cestách, liší – i tak je to ale obvykle průměrně od šesti set do tisíce kilometrů v rámci jednoho přesunu,
po kterém znovu následuje práce na údržbě a servisu motorky. Je to téměř bezodpočinková záležitost.
Ptám se tedy proč?
Dakar má v sobě takovou poutavou sílu, působí asi
jako vir, kterým se člověk nakazí. Podlehl jsem tomu a za
rok stál na startovní čáře jako závodník. Na otázku PROČ
nedokážu odpovědět, je to těžko popsatelné. Myslím si, že
by se k tomu neuměl vyjádřit žádný účastník, protože bezprostředně po dojetí a ještě pár měsíců poté řekne většina
z nás „UŽ NIKDY“, ale v průběhu roku se to zase překlopí a
znovu se přihlašujeme…
Díky sociálním sítím a TV bylo možné sledovat i Vaši cestu
tímto závodem. Komentátor často vyzdvihoval fakt, že
Vám patří velký obdiv za Vaše absolvování rallye bez pomocného týmu. Ostatní měli k dispozici servis a Vy nikoli.
V tomto rozhovoru jste již zmínil, jak je to náročné pro
mechanika, nicméně Vy jste byl na všechno sám. Já se
prostě nemůžu nezeptat, jak jste “dobíjel baterky“?
Mé absolvování ročníku 2015 v rámci kategorie Marathon mělo v podstatě dva důvody. Tím jedním byla vlastní
vůle zkusit si tento náročný závod co nejblíže jeho původní
podobě, jen vlastními silami dosáhnout co možná největšího úspěchu. Druhým byla samozřejmě finanční náročnost
spojená s účastí další osoby, protože to čítá řádově stovky
tisíc korun navíc. Původně jsem se dokonce registroval do
kategorie Malle Moto, která odpovídá také startu bez mechanika, navíc ale s podmínkou, že závodníkovi žádné věci
neveze nikdo třetí. K dispozici tak má pouze dvě bedny s tím
skutečně nezbytným, co mu přesouvá přímo pořádající organizace z bivaku do bivaku, na místo speciálně vyhrazené
této kategorii. Určené místo nesmí jezdci opustit za účelem
provedení opravy v zázemí nějakého týmu apod. Nemají tu
ale k dispozici ani stany, slunečníky, prostě nic, co by je
ochránilo před ostrým sluncem nebo deštěm a větrem. Pro-
to je to na podmínky ještě tvrdší než kategorie Marathon,
do které jsem se nakonec v souvislosti s nabídkou svého
generálního sponzora k částečnému sdílení zázemí týmu
slovenského motocyklisty Ivana Jakeše přihlásil.
Rallye Dakar je hodně o vytrvalosti. Co je pro Vás tím motorem, když už nemůžete?
Mně se nestalo, že bych už vyloženě nemohl dál pokračovat. Samozřejmě přijdou krizové okamžiky, během závodu
jsem spal průměrně dvě tři hodiny denně a za 14 dní závodu se spánkový deficit samozřejmě značně nakumuluje.
Stalo se dokonce, že jsem v předposlední etapě usnul na
startu vestoje. Po odstartování jsem se samozřejmě rychle
probral a únava mě pak přepadla až ve chvíli, kdy skončila
rychlostní zkouška, etapa se dojížděla spojovacím úsekem a
díky předepsané omezené rychlosti se jízda zpomalila. Při
ostré jízdě se člověk musí soustředit a zapojit všechny smysly, to jej nenechá usnout. Daleko větším problémem pro
mě ale bylo počasí. Já nemám rád zimu a té tam letos bylo
nečekaně dost. Ono jet 260 km na motorce v mínus 11 C°
není nic příjemného. Snáším poměrně dobře velmi vysoké
teploty, ale zimu ne.
4
Z Dakaru až do Aperty
Může se každý, kdo by měl dost odvahy, přihlásit na
Dakar?
Uchazeči to nemají jednoduché. Vše podléhá přísnému výběru pořadatelské organizace, závodník musí splňovat určité podmínky. Když jsem se na svou první Rallye
Dakar chystal já, ptal jsem se Davida Pabišky (liberecký motocyklový závodník, osmkrát startoval na Dakaru, vždy dojel
do cíle a letos se umístil do 20. místa – pozn. autora), co
všechno příprava obnáší. On mi tehdy řekl, že když už člověk stojí na startu, má tu horší půlku za sebou. Tenkrát jsem
tomu moc nevěřil, ale David dobře věděl, o čem mluvil… A
měl pravdu.
děli v březnu ve Švédsku, v provincii Dalarna a jeho délka
činí 90 km. Účastní se ho téměř 16 000 lyžařů- pozn.autora),
kam se moc těším.
Co dál, co Vás čeká, jaké máte plány?
Mám tolik práce, že nevím kudy kam. V současné době se navíc připravuji na Vasův běh (závod v běhu na lyžích,
který se koná na památku útěku švédského šlechtice - budoucího krále Gustava Vasy před dánským králem Kristiánem II. Dánským v roce 1520. Běh se koná každou první ne-
Tento rozhovor bude součástí Jarního čtení, které Aperta
vydává, a některým našim partnerům jsme položili otázku:
Jaký poklad byste chtěl letos najít? Ať už v osobním nebo
pracovním životě?
Já už všechny poklady ve svém životě mám. Tím největším je, ale pro každého člověka, bezesporu zdraví.
S jakou vizí tam jedete? V Dakaru jste chtěl dojet úspěšně
do cíle…
Tady chci samozřejmě také dojet do cíle, ale velké
ambice nemám. Lyže až tak moc neovládám a navíc jako
amatérský závodník startuji z deváté vlny, což znamená, že
běžci v prvních řadách vyrazí a po hodině se teprve pohne
řada devátá. Spíše to beru jako rychlejší turistickou záležitost, myslím tedy z pohledu startujícího z deváté vlny. Lepší
startovní pozici si lze samozřejmě zajistit účastí a dobrým
Jak ve Vašem případě probíhá příprava?
umístěním např. na světovém poháru, nicméně já jsem se
Občas absolvuji Reiki, což je pro mě jako materialistu posledních sedm let věnoval naplno Dakaru a běh na lyžích
naprosto nepochopitelná věc, ale v mém případě, myslím, tak byl odsunut na vedlejší kolej.
funguje. Žádnou jinou psychickou přípravou neprocházím,
sám v sobě zvládám vše bez problémů zpracovat. Co se týká Vyhledáváte adrenalin, dobrodružství? Je to Váš životní
fyzické průpravy, věnuji se nejvíce spinningu, jízdě na in-line postoj?
Já si to nemyslím.
bruslích, na kole nebo v zimě běžkám. Podstatná je ale práce z hlediska přípravy financování účasti na Dakarské rallye Je něco, čím by se dal nahradit pocit při Dakaru?
– je nutné sehnat sponzora a zajistit dostatek financí na
Z mého pohledu je to s ničím naprosto nesrovnatelný
veškeré náklady se závodem spojené, z velké části kryji vý- pocit.
daje na rallye z vlastních prostředků.
Jaká Vás napadne charakteristika při slovech štěstí,
Vozíte u sebe nějaký talisman nebo dodržujete nějaký ri- úspěch, pokora?
tuál?
Štěstí? To byl pro mne třeba minulý víkend...
Snad jen jednou jsem měl na rallye podkovu pro štěs- Štěstí a úspěch jde ruku v ruce s pokorou. Když je člověk
tí, jinak nic nevozím. Moc na sílu takových věcí nevěřím. úspěšný, daří se mu a je zdráv, dostaví se i ten pocit štěstí.
Naopak, potkávám se na Dakaru se smutnými příběhy těch, K Dakaru pokora také neodmyslitelně patří, je tam velmi
kdo vozili fotografie svých blízkých např. na řidítkách, ale důležitá. Její absence může vést k mnoha smutným událosbohužel nedojeli do cíle... Závod je o naprostém soustředě- tem, úspěšné absolvování nebývá výsledkem jen jezdeckéní na jízdu, pokud Vás něco nutí myslet na jiné věci, může ho a technického umění. Může se tam stát tolik nepředvídase Vám to stát osudným.
telných věcí, stejně jako v životě.
Povídat bychom si mohli dlouhé hodiny a stále by
z našeho rozhovoru vyvstávaly nové a nové otázky. Ale
v nejlepším se má přestat. Loučím se s přáním všeho
dobrého, nejen v pracovním, ale i soukromém životě,
protože věřím, že jsou to spojené nádoby. Velice ráda
bych Vám poděkovala za čas, který jste věnoval rozhovoru. A těším se někdy opět na viděnou.
Ať už Vaše cesty vedou kamkoli, úspěšný dojezd do cíle
přejí Jan Veselý a Renata Richterová - Key Account Manager, Aperta, s.r.o.
5
Rozhovor s Jarem
Hned v úvodu mi dovolte, abych Vám vyseknul poklonu,
opravdu si bez Vás nedovedu svůj život představit a....
...ne, nemusíte dál nic říkat, vím co chcete říct, ANO
máte pravdu, jsem de facto v nezastupitelné a nenahraditelné roli. Jistě byly a po pravdě stále jsou nějaké pokusy mě
změnit, nahradit mé schopnosti nějak jinak, něčím nebo někým jiným, ale ... vše marno. Za mnou jsou výsledky!
Dovolte tedy otázku, jak to děláte?
Tak hlavně je potřeba hned v začátku přijít
s pořádnou dávkou vody. Oni na to sice lidi nadávají, každý
by chtěl pěkně sucho, sluníčko... jenže dokonce ani žádná
chemie na sucho nefunguje. Špína, prach a nečistota, co se
najednou objeví, bez vody to opravdu nelze. Vezměte si
například i to jarní hnojení. Co je Vám platné, když všechno
posypete granuláty, když se nerozmočí. Kdepak s jarem jedině vodu, správně zavlažit, namočit, polít...
Asi máte pravdu, na slunci je hned všechna ta nečistota
vidět, možná lepší pro Vás, když je světla málo....
A to zase ne, slunce, světlo a já to jde dohromady,
pěkně se doplňujeme. Já se za své výsledky nestydím, jen ať
je moje snaha všude vidět.
Před chvílí jsme mluvili o hnojení, láká mě se tedy zeptat,
co rostliny, květiny, příroda...? Víte já si totiž myslím, že
rok od roku je Vaše působení v přírodě spornější. Někteří
dokonce mluví o Vašem vytracení se z přírody.
A zase špatně. Já a příroda, tak to je přímo paráda. Možná nejsem zprvu tak vidět, dělám to ze začátku
schválně nenápadně, ale pak...! Přece mi nechcete upřít, že
nepodporuji růst zeleně. Dlouho se nevědělo, že jsem vyloženě specialista na kvetoucí vodu, to pak především v létě
se zúročí moje snaha před tím. A jsme zase u toho, to spojení - já a voda - no prostě patříme k sobě.
Chápu, při té příležitosti se chci tedy optat i na vodní žínky...?
No ano, málem bychom zapomněli. Žínky všech
velkostí a tvarů úplně miluju. Bez nich mi to nejde. Jsem
vyloženě žínkový typ a nepřebírám. Která se namane, tu be-
ru a s tou si krásně zatančíme a to
tak, až i parkety se lesknou. I když
po pravdě, my raději jiné povrchy,
parkety to necháváme spíše jiným...
A co Vám ještě krom tance
s žínkami dělá dobře?
Inu, k žínkám patří sklenice,
to je jasná věc. A když je pěkně
blyštivá, leskne se a září, ale promiňte, přeci jen to slovo září – úplně se mi nelíbí, jistě chápete – tedy raději čistotou voní - to
je radost do ní něco dobrého nalít.
Dostáváme se na poněkud nepevnou, snad až blátivou
půdu, pojďme raději trochu jinam. Dnes se hodně mluví o
inovacích, a tak mi nedá se zeptat, co Vy? Také nějak inovujete?
Tak nějaké pokusy tu byly a jsou, ale v podstatě příliš ne. Naopak lidi volají po tradici. Chtějí mě tak, jak mě léta
znají, už od dětství. Ani ve vůních nechtějí moc experimentovat, ta cizokrajnost se ke mně moc nehodí.
Vidíte a já měl za to, že se s Vámi lze setkat všude...?
Ale kdepak, jsou oblasti, kde mě vůbec, ale vůbec
neznají. Tak nějak patřím nejvíc do té evropské kotliny a úplně nejvíce sem do středu.
Tak Vám moc děkuji za zajímavý rozhovor a závěrem se
zeptám , máte pro naše čtenáře nějaký vzkaz?
Jistě, jistě, můj vzkaz by mohl znít tak, aby lidé ode
mne neočekávali všechno, ale jen to, co opravdu zmohu a
mohu. Pokusím se to vyjádřit verši, poezie ke mně tak trošku
patří, že:
Hlína není špína, na kterou stačím.
Tu nechte jaru, já jinam kvačím.
K nádobí, za kuchyní a barem,
Úleva přijde se mnou - JAREM…
Zvědavý byl a ptal se
OIdřich Kvasnička—lektor a kouč Aperta, s.r.o.
Vyhodnocení testu - Co nám zvířata o nás napoví
Test naleznete na straně 3.
Předpokladem testu je, že alespoň částečně dokážete popsat, čím je dotyčné zvíře charakteristické. Věřím, že se Vám to
povedlo a nyní můžeme přistoupit k vyhodnocení testu:
 Vaše v pořadí první napsané zvíře symbolizuje, jak vidíte sebe samého. A oblíbené vlastnosti? To jsou pravděpodobně
ty, o které usilujete.
 Druhé zvíře v pořadí symbolizuje, jak Vás vidí ostatní. A Vámi napsané vlastnosti to ještě dokreslují.
 Třetí zvíře v pořadí Vám napoví, jací doopravdy jste. Můžete zde objevit vaše skryté poklady, Váš potenciál. Možná jste
zde objevili Vaše opravdové a pro Vás přirozené vlastnosti, které nejvíce mohou vyjádřit, kým doopravdy jste.
Získali jste na sebe nový pohled? Nebo novou inspiraci? Potěšilo Vás nějaké zjištění o sobě? Nebo naopak nazlobilo? I
tudy může vést cesta k sebepoznání. Každopádně věříme, že jste se alespoň pobavili a zamysleli nad symbolikou světa
zvířat.
Připravila Petra Štětková - lektorka Aperta, s.r.o.
6
Jarní čarování podle našich předků
Pokračování ze strany 1
Anti-aging „po staru“
Na jaře, v době, kdy se probouzí nový život, se jeho
symbolem staly některé stromy, u nichž se nejdříve probouzí míza. Jsou to především bříza a všechny druhy jívy,
včetně vrby. Pomlázka, dříve pomládka, upletená právě
z vrbových proutků se stala neodmyslitelnou součástí jara a
Velikonoc. Vrbové proutky měly dle tradic životadárnou,
omlazující a uzdravující sílu, která přecházela šleháním na
člověka nebo dobytek. Každá dívka či žena si „omlazení,
svěžesti, zdraví a krásy“ natolik považovala, že za ně ještě
ráda zaplatila malovaným vajíčkem nebo barevnou stuhou,
kterou uvázala na pomlázku. Aby byla tradice vyvážená,
v pondělí odpoledne se „pomlázkové právo“ otočilo a ženy
a dívky mohly „výprask“ oplácet mužům, někde je polévaly
studenou vodou. Osobně si myslím, že snad tak ani nešlo o
„pomstu“, ale o praktické řešení toho, že ženy chtěli mít i
své syny, manžely, otce a živitele rodin zdravé. Tato tradice,
jistě podpořená vírou v její účinek (věř a víra tvá tě uzdraví), fyzickou prací, častým pobytem venku a otužilostí zajišťovala pravděpodobně základní preventivní medicínu našich předků. Nezapomeňme se tedy i my o letošních Velikonocích nechat raději někým pomladit. A pro „jistotu“ to
podpořme ještě nějakými dalšími aktivními kroky při péči o
naše psychické i fyzické zdraví.
Vysvětlivka: Anti-aging (medicína „proti stárnutí“) je dnes
moderní medicínská specializace, která se zabývá dosažením co možná nejlepší kvality života při dlouhověkosti. Jejím
výsledkem má být spokojený vlastní život, kvalita života,
nezávislost, soběstačnost a užívání si "zdravého stáří".
tek lidé před svítáním vycházeli k pramenům a
studnám, aby zde vykonali
symbolický rituál očisty.
Věřili, že voda před východem slunce má zvláštní
sílu a ochrání je. Největší
účinek měla údajně voda
proudící, tedy „živá“. Tato
voda se také přinášela domů, aby z ní měli prospěch
i zvířata, omylo se v ní nádobí i nářadí a vykropila se
s ní světnice. Podobně
jako voda se ctila i země.
Obřad velkopáteční očisty
býval uzavírán políbením a
trojím pokřižováním půdy.
U mnoha národů, se vyvinul zvyk, spalovat veškeré projevené i neprojevené hříchy, nemoci i neštěstí. Ty byly symbolicky přeneseny na slaměnou loutku, která zosobňovala
minulý rok. Ve starém Římě to byla Anna Perenna, která se
později přeměnila v Moranu. Naši předci tedy nezapomínali
v rámci jarních zvyků a oslav na péči o svou duši. A tak se
po rituálech očistění a symbolickém zahubení zimy mohlo
přivolávat jaro. Lidé zpívali jarní písně, tančili, obraceli se ke
slunci, hvězdám a měsíci. Věřili, že hojnost nepřichází sama
od sebe, že je třeba ji pozvat, přivolat.
Na závěr našeho „čarování“ přináším podnět k malé
úvaze: Máme i my své „rituály, studánky a ohně“, kde můžeme symbolicky odkládat to staré a regenerovat své síly
pro dny příští?
Magie vody, země a ohně
Tato tradice vychází z dávných pohanských zvyků a
rituálů a týká se uctívání vody, země a ohně. Na Velký pá- Petra Štětková - lektorka Aperta, s.r.o.
Jarní oka-cvik
ŽE ZLENEÁ BRAVA JE DBORÁ NA OČI JE ZÁMNÁ PDAVRA. A ŽE PAVRIDENLÉ A DLHUOÉ KOÁKUNÍ DO ZLEENĚ DLĚÁ DŘOBE NJEEN
NIŠAM OÍČM, ALE I NIŠAM DÍŠUM TKAÉ. JAK ČTASO MTÍSO DO
STOMRŮ KUOMÁKE DO PÍPARŮ A POČTAČÍŮ. APOSŇ, ŽE TO
MŽŮE BÝT I ZBÁVAA…
Čteme prý tak, že nemusíme číst písmenko za písmenkem, abychom rozuměli textu.
Stačí, když je první a poslední písmeno na svém místě, zbytek písmen si může dělat,
co chce, a stejně tomu rozumíme. Přeji ostrý zrak, hbitý mozek a dost času na zdánlivé nicnedělání – tedy ozdravné koukání do zeleně! Mimochodem ta jarní svěží barva
je neopakovatelná…
Brýle a čočky odloživší a do zeleně hledící
Markéta Holinová - lektorka Aperta, s.r.o.
7
Kris Kros
3
17
2
4
23
11
21
6
9
1
24
25
13
8
22
18
7
26
10
5
20
15
16
19
12
14
Zapíšete-li správně do kris-krosu všechna uvedená slova, tajenka Vám prozradí jarní pranostiku.
1
2
15
16
3
4
5
6
7
8
17
18
19
20
21
3 písmenné
ČAS, MÁJ
4písmenné
JÍVA, KOSA, TÁNÍ, VRBA
5 písmenné
APRÍL, BŘÍZA, HOUSE, LOUKA, PULEC, ŠŤÍŘI, ŽOFIE
6 písmenné
JIDÁŠE, KROKUS, NARCIS, VČELKA
7 písmenné
BLEDULE, BONIFÁC, KOPŘIVA, SASANKA
8 písmenné
POMLÁZKA
10písmenné
LEDOVÍ MUŽI, PAMPELIŠKA
11písmenné
ŠEDIVÉ ÚTERÝ
12písmenné
MODRÉ PONDĚLÍ
17písmenné
JARNÍ ROVNODENNOST
9
22
10
11
12
13
23
24
25
26
14
Připravila Zdeňka Hlavničková, asistentka Aperta, s.r.o.
8
Anketa - Poklad roku 2015
Velký pátek, jeden z nejmagičtějších dnů v roce, kdy se ve tři hodiny odpoledne začínají v kostelích číst pašije. Ve stejnou chvíli se otevírají, podle mnoha dávných legend, na nepředvídaných místech poklady. Mohou mít různou podobu
a nemusí být jen na Velký pátek.
Jaký poklad bych chtěl/a letos najít?
Lukáš Holub - vedoucí Oddělení personálního rozvoje a mezd Oblastní nemocnice Náchod, a.s.:
Pokladem pro mne letos bude setkávání a spolupráce s lidmi, kteří nejsou lhostejní a kteří mají sílu každý den pro stále
nové rozhodnutí pracovat a chovat se tak, aby lidi kolem dávali dohromady. Takoví lidé jsou pro mě největším pokladem, který budu hledat.
Petra Kinclová - Development and Training Specialist senior ČSOB, a.s.:
Životní harmonii.
Klára Kopečná - HR Department Kapsch Telematic Services spol. s r. o.:
Myslím, že dnešní společnost má pocit neustálého neuspokojení a stále se snaží získávat více a více a málokdo si skutečně váží toho, co má. Za sebe mohu říci, že asi už není většího pokladu, který bych chtěla letos najít, protože jsem ten svůj
už dávno našla. A jak to tak s poklady bývá, tak při správné „péči“ se Vám začne postupně rozrůstat, a tak to bude letos
i s tím mým pokladem ;-) Tedy mým cílem letos nebude poklad hledat, ale ten co mám, si i nadále udržet.
Tomáš Krejčí - Training and Development Supervisor DENSO MANUFACTURING CZECH s.r.o.:
Rád bych letos našel v lidech v mém okolí i sobě samém dostatek empatie, abychom spolu lépe vycházeli a měli k sobě
blíž.
Miroslava Lukáčová - ředitelka lidských zdrojů Rossmann, spol. s r.o.:
Inner piece, nadhled a sílu víry a lásky v sebe samu.
Schopnost se povznést a být nad věcí, schopnost nenechat ego rozhodovat za mě.
A najít způsob, jak změnit věci k lepšímu. Jak využít dary, které mi byly svěřené tak, aby pomáhaly jiným.
Hana Pluhařová - HR Specialist ELMARCO s.r.o:
Poklad asi žádný nehledám, protože si myslím, že poklady mám jak v práci, tak i do doma.:-))
Jana Svobodová - ZMM – International Assignments ŠKODA AUTO a.s.:
Pocit štěstí, vnitřního klidu, vyrovnanosti a smíření v každé situaci, která mě v životě potká. Pocit, že vše je tak, jak má
být, i když se mi to momentálně nelíbí a ego s tím bojuje. Později – (většinou) pochopím – proč to tak bylo. Poděkovat za
vše, co se mi děje. S pokorou a láskou.
Poklady roku 2014
Dvě z našich lektorek mají své poklady už od podzimu:
Šárce Koškové se narodila holčička Liliana, díky které, jak sama říká, má každý den veselejší a noc kratší.
A Dobra Stránská obdržela rovnou dvojitou porci štěstí v podobě synů Jana a Jakuba a nastoupila tak do dlouhodobého
kurzu trpělivosti, time-managementu a manažerských dovedností.
9
Nové trendy v personalistice aneb Jaký PES, takový PÁN
Určitě jste si i Vy všimli psího „boomu“. Ne nadarmo se o Češích říká, že patří mezi nejpočetnější národy chovatelů psů
v Evropě. My jsme „pejskaře“ našli i v týmu Aperty a rozhodli jsme se, že s odborností nám vlastní nad tímto tématem
zamyslet, především z pohledu pracovní výkonnosti a povahových vlastností. Nejdříve jsme se podívali na charakteristiky
konkrétních psích plemen a pak jsme k určité jarní sebereflexi pozvali i spokojené chovatelky a členky našeho Aperťáckého týmu – Petru Štětkovou a Věrku Růžičkovou. Společně s námi zvažte, zda by se u přijímacích pohovorů nehodily i otázky typu: „A máte psa? A jaké že je to plemeno?...“
já na rozdíl od Mii miluji vodu, takže ráda relaxuji ve vaně,
plaváním nebo pobytem v sauně. V tomto směru se naše
představa relaxace výrazně odlišuje. Co nás ale spojuje je,
Charakteristika plemene: Samojed je nezávislý, inteligent- že obě milujeme dlouhé procházky (ideálně do lesa). Co říci
ní a oddaný pes, vždy v dobré náladě, milý a přátelský.
na závěr? Určitě se ztotožňuji s tím, že i já jsem poměrně
Samojed patří do skupiny
severských tažných psů, jeho původní domovina je Sibiř. Jako psi
šlechtění pro všestrannou pomoc
pastevcům sobů mají v sobě zakořeněnou pracovitost, vytrvalost a
bezpodmínečnou věrnost. Jsou to
milí a temperamentní společníci,
neustále ochotni ke hře a jakémukoliv zaměstnání. Toto plemeno se zachovalo do současnosti
v původní podobě, vykazuje tedy
znaky prehistorického psa. Charakterizuje ho vyrovnaná povaha,
síla, inteligence, hrdost, nezávislost a důvěřivost. Pes je milý, přátelský k vlastním i cizím lidem, nevykazuje známky agresivi- svobodomyslná a přiznám se, že i trochu tvrdohlavá, nicméty. Co je pro samojedy typické, je úsměv, který způsobují ně „běžná poslušnost“ mi nedělá problémy…
zdvižené koutky. Každý samojed je individualita, jejich spo- A co na to okolí?
lečnou vlastností je jejich tvrdohlavost a touha po svobod- Oldřich Kvasnička - jednatel Aperta, s.r.o.: Vždycky když
ném rozhodování z vlastní vůle. Běžná poslušnost nepřináší uvidím Petru s jejím psem, první si uvědomím kontrast. Ona
žádné problémy, pes však nesnáší tvrdý výcvik. I když na to černovlasá, pes sněhově bílý. Přemýšlím, zda kontrasty jsou
nevypadá, má velmi jemnou povahu a výsledků spíše dosáh- pro Petru něco typického. Asi ano. Milá, příjemná, naslouneme pozitivní motivací a trpělivostí. Tito psi mají samo- chající, rázná a pevná, trošku svéhlavá. Kontrasty matou –
čistící srst a jejich srst je překvapivě nenáročná na údržbu. vypadají zřejmě a jednoznačně, ale nejsou takové. Mohou
Zajímavostí je, že samojedi jako jediní ze severských plemen přitahovat svárem a konfliktem, ale mohou také inspirovat
psů štěkají, jedná se vlastně o nápodobu lidské řeči. Ostatní blížením a souladem. Jsem zvědavý, jakou Petra se svým
plemena severských psů (např. husky, malamut) spíše vyjí. psem zvolí cestu.
A co na to majitelka?
Loni jsem se přestěhovala z Prahy do Liberce, takže
Příběh druhý: Věrka Růžičková a pes border
zdá se, že i já „tíhnu“ k severu. Sibiř jsem zatím nenavštívila,
ale určitě by mě to do budoucna lákalo. Mám ráda zimu, kolie Endy
sníh a občas Miu zapřáhnu do „tahu“ na běžkách. Podepsa- Charakteristika plemene: Border kolie je pes charakterisla bych se vlastně pod většinu „samojedích“ vlastností – tický svou rychlostí, inteligencí, odolností, živostí a poslušpředevším pod vytrvalost, hravost, mírumilovnost a důvěřiností.
vost. Na Mie se mi líbí její přátelský výraz, už od pohledu
Border kolie jsou vysoce inteligentní a plné energie,
kolem sebe šíří dobrou náladu. Pamatuji si, že jsem plemeno samojedů objevila v článku časopisu Vlasta, který se a proto je potřeba, aby se jim dostalo jak fyzického tak dujmenoval „Usměvavý bílý pes“. I já se na svých kurzech sna- ševního vyžití. Především to jsou vynikající pracovní schopžím o přátelskou, ideálně přímo veselou a samozřejmě také nosti, díky nimž je border kolie považována za nejlepšího
tvůrčí atmosféru. Co se fyzické podoby týče, tak jsme tak ovčáckého psa na světě. Díky tomu mají příležitost vynikat
trochu „black and white“, nicméně shodu vidím v tom, že ve většině psích sportů a moderních aktivitách se psem.
obě máme zvědavé oči a čich na zajímavé informace. Jinak
10
Příběh první: Petra Štětková a fenka sibiřského samojeda Mia
přesnost ve všem, co dělám. Moje práce je o kontaktu
s druhými lidmi. Jsem ráda ve společnosti druhých lidí, kteří
si rozumí a umí se spolu dobře pobavit. Původně jsem vystudovala sociální práci a šest let jsem ji praktikovala, a tak
některé prvky přenáším i do své práce v Apertě. Jak je výše
uvedeno, že border kolie žije „ve jménu člověka“, mohu
s čistým srdcem napsat, že moje motto může být: „ve jménu klienta“. Přestože pracuji v komerční a ne sociálně sféře,
vyznávám vysoce proklientský přístup. Často zvládám velké
množství práce najednou, když je potřeba tak se zatnu, a
dokud není hotovo, nepovolím. V tom je ta vytrvalost, kterou má i náš pes. Míček či klacek mu mohu házet do omrzení. S Endym mám společné i to, že umíme odpočívat
v ústraní. Ráda si v klidu čtu nebo jdu na procházku a společníka mi dělá jen Endy. Endy zase vytrvale bez hnutí dokázal v létě hlídat naše králíky, kteří běhali po zahradě, a nebo
si rád zaleze do pelechu a spí. Určitě mohu prohlásit, že oba
dokážeme být dobrými společníky a umíme se přizpůsobit
každé situaci.
A co na to okolí?
Petr Hanus - ředitel Technických služeb Hodkovice n. M.,
kolega z letních dětských táborů: S Věrkou se známe již 25
let. Dost dlouhá doba na to, abych ve své úvaze o ní a jejím
článku zkonstatoval, že se hodnotí až příliš skromně. Možná
má něco společného se svým psem, ale jak uvedla, je to pes
rodinný, tedy universální. Pokud znásobíme několikrát kladný přístup k práci a pozitivní zarputilost, budeme se snad
trošku přibližovat reálu. Zajímavé je, že ačkoli chce mít vše
propracované do detailu, je schopná přijmout improvizaci a
okamžitě ji rozvíjet. Je pozitivní a hledá cesty, kudy to jde.
Umí pobavit a zaujmout. Tolik v kladném pojetí. Avšak přátelé vědí a znají, když Věrka jde, zachraň se kdo můžeš, přestává klid, jde se pracovat. Vždyť práce šlechtí. Máme jí rádi.
Oldřich Kvasnička - jednatel Aperta, s.r.o.: Věrka je pro mě
především nositelkou svého jména. S ní jde víra, v dobrou
budoucnost. Někdy, když ji pozoruji v jejím zápalu, si říkám,
že každá firma by měla mít svoji velkou Věru-víru. Ne,
opravdu mě nepřekvapuje, že jejím psem je border kolie.
Myslím, že anglicky border znamená hranici, mez. A to Věra
umí, jít až na samou hranic, mez - skoro všeho, co dělá:
práce, zábavy ... Řeknu Vám je zážitek být u toho (někdy
k nepřežití ).
Pochopitelně i u tohoto plemene záleží na výchově, výcviku
a přístupu majitele konkrétního psa nebo feny. Skvělou možností je zaměstnat border kolii nějakým psím sportem, prací
pro lidi nebo jinou aktivitou, kde by využila všech svých
pozitivních fyzických i psychických vlastností. Uplatnění najdou kromě sportu třeba i v záchranářském výcviku, který
klade na psa i jeho pána vysoké nároky. Vyžaduje psychickou odolnost, houževnatost a ochotu tvrdě a soustavně pracovat. Mottem největší české organizace zabývající se přípravou záchranářských psů je "ve jménu člověka". Border
kolie jsou schopné ve jménu člověka trénovat a účastnit se
přezkušování (= sportovat) i skutečně pomáhat při pátrání
po pohřešovaných osobách. Jejich výkony jsou úctyhodné.
Kromě vytrvalosti, obratnost, rychlosti a kondici, využívají
border kolie také skvělý nos, schopnost samostatně pracovat v terénu a samozřejmě lásku k lidem. Výhodou je i jejich
sympatický vzhled (lidé se jich nebojí jako např. dobrmanů)
a relativně nízká váha (usnadňuje manipulaci se psem, když
je potřeba). Border kolie jsou mimořádně empatické, moc
dobře poznají, kdy jde o skutečný zásah.
A co na to majitelka?
Endy přibyl do naší rodiny teprve před rokem. Je to
tedy ještě štěně. Rodinná diskuse o tom, jakého psa si pořídíme, byla jednotná. Věděli jsme, že border kolie je hravá,
svižná, vyžaduje hodně pohybu a až přemíru zaměstnání a
pozornosti. Při výběru našeho Endyho jsme však věděli, že
chceme větev společenskou a ne pasteveckou, protože čistě
pasteveckou border kolii bychom opravdu neuspokojili, ta
musí mít své stádo ovcí a to opečovávat. I když je to rodinný
pes (není jen můj), musím přiznat, že některé z vlastností
výše uvedených jsou mi blízké. Sama vyznávám rychlost a Připravily Petra Štětková a Věra Růžičková
Helio-Ego-Centrismus
Na jaře přibývá světla a jistě i Tobě tato skutečnost
navozuje radostné pocity a vlévá energii do žil. Probouzení
flory a fauny kolem nás je přímo fascinující. Každý rok
s nadšením vystavuješ svoji tvář prvním hřejivým slunečním
paprskům, kocháš se svěží světlezelenou barvou čerstvých
listů a těšíš se ze zpěvu právě se navrátivších stěhovavých
ptáků. Nebo snad zatím nebyl čas zastavit se a všimnout si?
Za všechny výše uvedené příjemné skutečnosti, vdě-
číme naší nejbližší hvězdě – životodárnému Slunci, jak víš.
Slunci, jehož vytrvalost a stálost se stala neotřesitelnou samozřejmostí našich životů. Takovou, kterou se vlastně ani
nezabýváme v návalu každodenních mnohem důležitějších
pracovních a soukromých událostí. Dostaly se i do Tvého
středu světa zcela jiné důležitější hvězdy?
Pokračování na str. 12
11
Helio-Ego-Centrismus
Pokračování ze strany 11.
Pojďme tedy dnešním čtením vzdát holt našemu žhavému a laskavému obru. Informace a zajímavosti o něm
možná neuhájily své místo v Tvé paměti a byly odplaveny
přívaly každodenních „důležitějších“ starostí se sebou samým. Porovnejme nesrovnatelné.
Jak žiješ, člověče, jak žiješ Slunce?
Co jsi? Tvé tělo se skládá přibližně z 60% vody, 20% tuku,
15% bílkovin a 5% minerálů – většinou se tedy jedná o složitější chemické sloučeniny. Oproti tomu základními stavebními částmi kulovitého těla slunečního obra jsou jen atomová jádra vodíku (81%) a helia (18%). Fyzikálním a chemickým dějům, které obecně na sluncích probíhají od počátku
věků, vděčíš za vnik dalších těžších prvků, z nichž se skládají
planety a veškerá živá a neživá příroda kolem.
Stárneš? Je ti kolem 4,5.10 (pětačtyřiceti let) a cítíš, že máš
ještě dostatek energie na další cestu? Věříš, že když vše
dobře půjde, máš ještě celou půlku před sebou? Pak jsi na
tom podobně jako Slunce. Jeho stáří je 4,5.109 (čtyři a půl
miliardy let) a to je přibližně polovina délky jeho života.
Právě hubneš? Je obecně známo, že základem zdravé životosprávy je nastavit a udržovat rovnováhu mezi přijímanou
a vydávanou energií. Nejúčinnější forma pálení energie je
pro člověka pohyb. Slunce vydává energii prostřednictvím
tzv. termojaderné fúze a každou vteřinu spálí mnoho milionů tun vodíku každou vteřinu. Děje se tak při obrovských
tlacích a teplotách a sloučením vodíkových jader vznikají
jádra těžšího prvku helia. Uvolňuje se při tom spousta životodárné energie, díky níž je možný život i tady na Zemi.
Cestuješ? Na jaké zajímavé místo dojedeš ze svého domu
zhruba po 150 km cesty? Jak zpívá YoYo Band: …Kladno, to
je to město!!! (alespoň pokud jsi z Liberce). A teď hádej,
kam se můžeš dostat po 150 milionech kilometrech? Jedeme za Sluncem a holky mávaj!!! (jak nás poučili folkáči u
táboráku )
Vybuchuješ? Zatemní se ti občas mozek a rupnou ti nervy?
Mívá to destruktivní účinky na okolí? A jak často se tak děje? Pozoruješ na sobě nějaký cyklus? Zůstaň v klidu. Slunce
je taky známé svými erupcemi. Jedná se výbuchy ve sluneční atmosféře vznikající zejména kolem tmavých slunečních
skvrn. Sluneční erupce mohou i poničit některá pozemská
zařízení, ale také vytvořit nádhernou polární záři. Intenzita
erupcí se mění v jedenáctiletém slunečním cyklu.
Tak sis snad odpočinul a teď honem zpátky k sobě a ke
svým důležitým hvězdám.
Zdeněk Novotný - lektor Aperta, s.r.o.
Květiny a jejich mluva
Květiny. Křehká krása, která umí probudit naše smysly. Je potěšení sledovat různorodost barev a tvarů, cítit neskutečné vůně, osahávat zcela odlišné struktury listů a květů, zakoušet jejich nevšední chutě. Již ve starověkých harémech dostaly květiny další rozměr. Představovaly způsob,
jak vyjádřit své pocity vůči druhé osobě a v těchto dobách
vznikla oblíbená květomluva.
Květiny rozhodně potěší, zkrášlí naše domovy i pracoviště. Obklopují nás všude. A tak nám mohou pomoci i
s naším time managementem. Umí v tomto jasně promluvit.
Když venku začnou vystrkovat hlavičky bílé sněženky,
hned vím, že přichází jaro. Začíná tím vegetativní období
naší zahrady a po roce se těším na to, jak se všechno bude
pomalu probouzet a pučet a nabývat objemu. Po sněženkách se na zahradě začnou objevovat narcisky, a to mi vždy
připomene, že se blíží Velikonoce. Dávám si je do vázy
s větvičkami břízy. Když plně rozkvete skalka, v kalendáři je
květen a já mám narozeniny. A takto mohu pokračovat dále. Každý měsíc má svou výraznou květinu a událost. A to i
mezi květinami pokojovými. Ty mě konkrétně upozorní na
to, že uběhl další týden. Protestně svěsí listy, abych je zase
zalila.
Vzpomínám si však na dětskou knihu od Františka
Nepila, kde Polní žínka Evelínka dokázala měřit každou hodinu dne dle jednotlivých květin. Například šestou hodinu
ranní ukazuje květ jestřábníku, v sedm hodin se otvírají
pampelišky. Naopak v pravé poledne se zavírá měsíček rolní
a následně každou hodinu zase jiná květina. I večer v devět
hodin teprve rozkvete knotovka bílá, která pak ohlásí druhou hodinu ranní, když se zavírá. (Inspirováno knihou Františka Nepila Polní žínka Evelínka, Albatros, Praha 1979).
Toto je pro mě důkaz, že květiny umí mluvit i jinak,
než jen v symbolice při darování, například červená růže
znamená lásku či bodlák urážku. Je to i připomenutí pomíjivosti, kterou speciálně květiny v době květu umí nesmlouvavě zrcadlit. Je to někdy jen chvíle okamžiku, hodin, dní.
Proto si květin považuji za to, kolik nám toho umí říct, i když
neumí mluvit.
Přeji Vám voňavé jarní dny
Věra Růžičková - Key Account Manager Aperta, s.r.o.
Jarní čtení neprošlo redakční úpravou. Elektronická verze na www.aperta.cz.